Genesis

Na počátku

Kapitola 1

Příběh nebe a země

^{Gen 1:1}Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. ^{Gen 1:2}Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch.

^{Gen 1:3}Bůh řekl: „Ať je světlo!“ – a bylo světlo. ^{Gen 1:4}Bůh viděl, že světlo je dobré, a Bůh oddělil světlo od tmy. ^{Gen 1:5}Bůh nazval světlo „den“ a tmu nazval „noc“. Byl večer a bylo ráno, den první.

^{Gen 1:6}Bůh řekl: „Ať je uprostřed vod obloha, aby oddělovala vody od vod!“ ^{Gen 1:7}Bůh učinil oblohu a oddělil vody pod oblohou od vod nad oblohou – a stalo se. ^{Gen 1:8}Bůh nazval oblohu „nebe“ a byl večer a bylo ráno, den druhý.

^{Gen 1:9}Bůh řekl: „Ať se vody pod nebem shromáždí na jedno místo a ať se ukáže souš!“ – a stalo se. ^{Gen 1:10}Bůh nazval souš „země“ a shromáždění vod nazval „moře“. A Bůh viděl, že je to dobré.

^{Gen 1:11}Tehdy Bůh řekl: „Ať země zplodí zeleň: byliny nesoucí semeno a různé druhy plodných stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno na zemi!“ – a stalo se. ^{Gen 1:12}Země vydala zeleň: různé druhy bylin nesoucích semeno a různé druhy stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno. A Bůh viděl, že je to dobré. ^{Gen 1:13}Byl večer a bylo ráno, den třetí.

^{Gen 1:14}Bůh řekl: „Ať jsou na nebeské obloze svítilny, aby oddělovaly den od noci; budou znameními k určování období, dnů a let; ^{Gen 1:15}budou na nebeské obloze svítilnami k osvětlování země!“ – a stalo se. ^{Gen 1:16}Bůh učinil dvě veliké svítilny: větší, aby vládla dni, a menší, aby vládla noci; učinil rovněž hvězdy. ^{Gen 1:17}Bůh je umístil na nebeské obloze, aby osvětlovaly zemi, ^{Gen 1:18}aby panovaly nade dnem a nocí a aby oddělovaly světlo od tmy. A Bůh viděl, že je to dobré. ^{Gen 1:19}Byl večer a bylo ráno, den čtvrtý.

^{Gen 1:20}Bůh řekl: „Ať se vody zahemží množstvím živočichů a nad zemí pod nebeskou oblohou ať létají ptáci!“ ^{Gen 1:21}Bůh tedy stvořil velké mořské obludy a všemožné druhy čilých živočichů, jimiž se zahemžily vody, i všemožné druhy okřídlených ptáků. A Bůh viděl, že je to dobré. ^{Gen 1:22}Bůh jim požehnal a řekl: „Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích; také ptáci ať se rozmnožují na zemi.“ ^{Gen 1:23}Byl večer a bylo ráno, den pátý.

^{Gen 1:24}Bůh řekl: „Ať země vydá různé druhy živočichů: různé druhy dobytka, drobné havěti i polní zvěře!“ – a stalo se. ^{Gen 1:25}Bůh učinil různé druhy polní zvěře a dobytka i všemožné druhy zemské havěti. A Bůh viděl, že je to dobré.

^{Gen 1:26}Tehdy Bůh řekl: „Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby! Ať panují nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem, nade vší zemí i nad veškerou havětí lezoucí po zemi.“

^{Gen 1:27}Bůh stvořil člověka ke svému obrazu,
k obrazu Božímu stvořil jej:
jako muže a ženu stvořil je.

^{Gen 1:28}A Bůh jim požehnal. Bůh jim řekl: „Ploďte a množte se, naplňte zem, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem i nad každým živočichem lezoucím po zemi.“

^{Gen 1:29}Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám všechny byliny vydávající semeno na celém povrchu země i každý strom, na němž je ovoce vydávající semeno. To vám bude za pokrm. ^{Gen 1:30}Také veškeré polní zvěři, všem nebeským ptákům i všemu, co leze po zemi, zkrátka všemu, co má v sobě život, jsem dal za pokrm všechny zelené byliny“ – a stalo se. ^{Gen 1:31}Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré! Byl večer a bylo ráno, den šestý.

Kapitola 2

^{Gen 2:1}Tak bylo dokončeno nebe a země s veškerou jejich rozmanitostí.

^{Gen 2:2}Sedmého dne Bůh dokončil dílo, na němž pracoval; sedmého dne odpočinul od veškeré práce, kterou dělal. ^{Gen 2:3}Bůh sedmý den požehnal a posvětil jej, neboť v něm Bůh odpočinul od všeho díla, jež vykonal, když tvořil.

^{Gen 2:4}To je příběh nebe a země, o jejich stvoření.

V Boží zahradě

Tenkrát, když Hospodin Bůh učinil zemi a nebe, ^{Gen 2:5}na zemi ještě nebylo žádné polní křoví a nerostly žádné polní byliny. Hospodin Bůh na zem ještě nesesílal déšť a nebyl ani člověk, který by obdělával půdu. ^{Gen 2:6}Ze země však vystupovala pára a zavlažovala celý zemský povrch.

^{Gen 2:7}Hospodin Bůh pak z prachu země zformoval člověka ^[1] a do jeho chřípí vdechl dech života. Tak se člověk stal živou bytostí.

^{Gen 2:8}Hospodin Bůh vysázel v Edenu ^[2] na východě zahradu a do ní postavil člověka, jehož zformoval. ^{Gen 2:9}Hospodin Bůh nechal ze země vyrůst všelijaké stromy lákavé na pohled a dobré k jídlu, včetně stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra i zla.

^{Gen 2:10}Z Edenu vycházela řeka, aby zavlažovala zahradu, a odtud se rozdělovala do čtyř hlavních toků. ^{Gen 2:11}První se jmenuje Píšon. Obtéká celou zemi Chavílu, kde je zlato, ^{Gen 2:12}a zlato té země je výborné. Je tam i vonná pryskyřice bdelium a kámen onyx. ^{Gen 2:13}Druhá řeka se jmenuje Gíchon; ta obtéká celou zemi Habeš. ^{Gen 2:14}Třetí řeka se jmenuje Tigris a teče na východ od Asýrie. A čtvrtá řeka je Eufrat.

^{Gen 2:15}Hospodin Bůh tedy vzal člověka a usadil ho do zahrady Eden, aby ji obdělával a střežil. ^{Gen 2:16}Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst, ^{Gen 2:17}kromě stromu poznání dobra i zla. Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš.“

^{Gen 2:18}Hospodin Bůh také řekl: „Není dobré, aby byl člověk sám; opatřím mu rovnocennou oporu.“

^{Gen 2:19}(Hospodin Bůh totiž zformoval ze země všechnu polní zvěř i všechno nebeské ptactvo a přivedl je k Adamovi, aby viděl, jak je pojmenuje. Jakkoli pak Adam nazval kterého živočicha, tak se jmenoval. ^{Gen 2:20}Adam tedy pojmenoval všechen dobytek, nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Pro Adama se ale nenašla rovnocenná opora.)

^{Gen 2:21}Hospodin Bůh tedy na Adama přivedl hluboký spánek. Když usnul, vzal jedno z jeho žeber a zaplnil to místo tělem. ^{Gen 2:22}Z onoho žebra, které vzal z Adama, pak Hospodin Bůh vytvořil ženu a přivedl ji k Adamovi.

^{Gen 2:23}Adam tenkrát řekl:

„To je konečně ona:
kost z mých kostí,
tělo z mého těla!
Bude se nazývat manželkou,
neboť je vzata z manžela!“

^{Gen 2:24}To proto muž opouští otce i matku – aby přilnul ke své manželce a stali se jedním tělem. ^{Gen 2:25}Oba dva, muž i jeho žena, byli nazí a nestyděli se.

Kapitola 3

První hřích

^{Gen 3:1}Nejchytřejší ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh učinil, byl had. Ten řekl ženě: „Opravdu vám Bůh zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“

^{Gen 3:2}„Ovoce stromů v zahradě jíst smíme,“ odpověděla žena hadovi. ^{Gen 3:3}„Ale o ovoci stromu uprostřed zahrady Bůh řekl: ‚Nejezte z něj, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete.‘“ ^[3]

^{Gen 3:4}Na to had ženě řekl: „Určitě nezemřete! ^{Gen 3:5}Bůh ale ví, že jakmile pojíte z toho stromu, otevřou se vám oči a budete jako Bůh: budete znát dobro i zlo.“

^{Gen 3:6}Když tedy žena viděla, že onen strom je dobrý k jídlu a lákavý na pohled, strom slibující porozumění, vzala z jeho ovoce a jedla. Dala i svému muži, který byl s ní, a také on jedl. ^{Gen 3:7}Tehdy se jim oběma otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Svázali tedy fíkové listí a udělali si zástěrky.

^{Gen 3:8}Vtom ale uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se zahradou za denního vánku. Tehdy se Adam a jeho žena skryli před Hospodinem Bohem uprostřed stromů zahrady.

^{Gen 3:9}„Kde jsi?“ volal Hospodin Bůh na Adama.

^{Gen 3:10}Ten odpověděl: „Slyšel jsem v zahradě tvůj hlas a dostal jsem strach, protože jsem nahý. Proto jsem se skryl.“

^{Gen 3:11}„Kdo ti řekl, že jsi nahý?“ tázal se Bůh. „Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“

^{Gen 3:12}Adam odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl.“

^{Gen 3:13}„Cos to udělala?“ řekl Hospodin Bůh ženě.

„Had mě podvedl, a tak jsem jedla,“ odpověděla.

^{Gen 3:14}Hospodin Bůh tehdy řekl hadovi:

„Za to, cos udělal, budeš zlořečený
mezi vším dobytkem i divokými zvířaty.
Po všechny dny svého života polezeš po břiše
a žrát budeš prach.
^{Gen 3:15}Rozpoutám také nepřátelství mezi tebou a ženou
i mezi tvým a jejím potomkem.
On ti rozdrtí hlavu
a ty mu rozdrtíš patu.“

^{Gen 3:16}Ženě řekl:

„Rozmnožím útrapy tvého těhotenství,
své děti budeš rodit v bolestech.
Po muži budeš dychtivě toužit,
on ti však bude poroučet.“

^{Gen 3:17}Adamovi řekl:

„Protožes poslechl svou ženu
a jedl ze zakázaného stromu,
země bude kvůli tobě zlořečená!
Po všechny dny svého života
z ní budeš jíst v útrapách;
^{Gen 3:18}bude ti plodit trní a bodláčí
a ty budeš jíst polní byliny.
^{Gen 3:19}V potu tváře budeš jíst svůj chléb,
dokud se nevrátíš do země,
neboť z ní pocházíš:
Prach jsi a v prach se obrátíš!“

^{Gen 3:20}Adam pak dal své ženě jméno Eva (to jest Živa), neboť ona byla matkou všech živých.

^{Gen 3:21}Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožený oděv a oblékl je. ^{Gen 3:22}Hospodin Bůh si tehdy řekl: „Hle, člověk se stal jakoby jedním z nás, neboť zná dobro i zlo. Nyní se tedy postarám, aby nevztáhl ruku, nevzal také ze stromu života a nežil navěky.“ ^{Gen 3:23}Proto Hospodin Bůh člověka vyhnal ze zahrady Eden, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. ^{Gen 3:24}Vyhostil člověka a na východní straně zahrady Eden umístil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.

Kapitola 4

Kain a Abel

^{Gen 4:1}Adam se miloval se svou ženou Evou a ta počala a porodila Kaina. Tehdy řekla: „Získala jsem od Hospodina muže!“ ^{[4]Gen 4:2}Porodila také Ábela, jeho bratra. Ábel se pak stal pastýřem ovcí, ale Kain obdělával půdu.

^{Gen 4:3}Po nějaké době se stalo, že Kain přinesl Hospodinu oběť z plodů země, ^{Gen 4:4}zatímco Ábel ji přinesl z prvorozených ovcí svého stáda a z jejich tuku. Hospodin našel zalíbení v Ábelovi a v jeho oběti, ^{Gen 4:5}ale v Kainovi a jeho oběti zalíbení nenašel. Kaina to rozlítilo, až se mu zkřivila tvář.

^{Gen 4:6}Hospodin tedy Kainovi řekl: „Proč se zlobíš? Proč máš zkřivenou tvář? ^{Gen 4:7}Copak tě nepřijmu, když budeš jednat dobře? Když ale nebudeš jednat dobře, pak ve dveřích číhá hřích a dychtí po tobě. Ty ale máš nad ním panovat.“

^{Gen 4:8}Kain svému bratru řekl: „Pojďme na pole!“ ^[5] A když byli na poli, Kain se na svého bratra Ábela vrhl a zabil ho.

^{Gen 4:9}„Kde je tvůj bratr Ábel?“ zeptal se Kaina Hospodin.

„Nevím,“ odpověděl. „Jsem snad strážcem svého bratra?“

^{Gen 4:10}„Cos to udělal?“ řekl mu Bůh. „Slyš, krev tvého bratra ke mně volá ze země! ^{Gen 4:11}Teď budeš zlořečenější než země, která otevřela ústa, aby vpila krev tvého bratra, kterou jsi prolil! ^{Gen 4:12}Když budeš obdělávat zem, už ti nedá svoji sílu. Budeš na zemi tulákem a štvancem.“

^{Gen 4:13}„Můj trest je větší, než lze unést,“ odpověděl Kain Hospodinu. ^{Gen 4:14}„Pohleď, dnes mě vyháníš ze vší úrodné země a budu se před tebou muset skrývat. Budu na zemi tulákem a štvancem a kdokoli mě najde, ten mě zabije!“

^{Gen 4:15}Hospodin mu řekl: „Kdokoli zabije Kaina, ponese sedminásobnou pomstu.“ Hospodin pak na Kaina vložil znamení, aby ho nikdo, kdo ho najde, nezabil. ^{Gen 4:16}Kain tedy odešel od Hospodinovy tváře a usadil se v zemi Nód ^[6] na východ od Edenu.

^{Gen 4:17}Kain se miloval se svou ženou a ta počala a porodila Chanocha. Postavil město a pojmenoval ho po svém synovi Chanoch. ^{Gen 4:18}Chanochovi se pak narodil Irad, Irad zplodil Mechujaele, Mechujael zplodil Metušaele a Metušael zplodil Lemecha.

^{Gen 4:19}Lemech si vzal dvě ženy: jedna se jmenovala Ada, druhá Cila. ^{Gen 4:20}Ada porodila Jábala, jenž se stal otcem těch, kdo žijí ve stanech a pasou stáda. ^{Gen 4:21}Jeho bratr jménem Jubal se stal otcem všech, kdo hrají na citery a píšťaly. ^{Gen 4:22}Cila také porodila, a to Tubal-kaina, mistra všech kovářů bronzu a železa. A Tubal-kainova sestra byla Naama.

^{Gen 4:23}Lemech řekl svým ženám:

„Ado a Cilo, poslouchejte mě,
ženy Lemechovy, slyšte mou řeč:
Zabil jsem muže za ránu, kterou mi zasadil,
zabil jsem mladíka za zranění, jež mi způsobil.
^{Gen 4:24}Bude-li Kain mstěn sedmkrát,
Lemech bude mstěn sedmasedmdesátkrát!“

^{Gen 4:25}Adam se znovu miloval se svou ženou a ta porodila syna a dala mu jméno Set (to jest Náhrada). Řekla si totiž: „Bůh mi dal jiného potomka náhradou za Ábela, kterého zabil Kain.“ ^{Gen 4:26}Také Setovi se pak narodil syn a dostal jméno Enoš, Člověk. Tehdy začalo vzývání Hospodinova jména.

Kapitola 5

Adamovo potomstvo

^{Gen 5:1}Toto je kniha Adamova příběhu.

Tenkrát, když Bůh stvořil člověka, učinil jej podle své podoby. ^{[7]Gen 5:2}Stvořil je jako muže a ženu, požehnal jim a v den, kdy byli stvořeni, jim dal jméno Adam, Člověk.

^{Gen 5:3}Když bylo Adamovi 130 let, zplodil syna podle své podoby, ke svému obrazu, a dal mu jméno Set. ^{Gen 5:4}Po zplození Seta žil Adam ještě 800 let a plodil syny a dcery. ^{Gen 5:5}Adam žil celkem 930 let a potom zemřel.

^{Gen 5:6}Když bylo Setovi 105 let, zplodil Enoše. ^{Gen 5:7}Po zplození Enoše žil Set ještě 807 let a plodil syny a dcery. ^{Gen 5:8}Set žil celkem 912 let a potom zemřel.

^{Gen 5:9}Když bylo Enošovi 90 let, zplodil Kénana. ^{Gen 5:10}Po zplození Kénana žil Enoš ještě 815 let a plodil syny a dcery. ^{Gen 5:11}Enoš žil celkem 905 let a potom zemřel.

^{Gen 5:12}Když bylo Kénanovi 70 let, zplodil Mahalalela. ^{Gen 5:13}Po zplození Mahalalela žil Kénan ještě 840 let a plodil syny a dcery. ^{Gen 5:14}Kénan žil celkem 910 let a potom zemřel.

^{Gen 5:15}Když bylo Mahalalelovi 65 let, zplodil Járeda. ^{Gen 5:16}Po zplození Járeda žil Mahalalel ještě 830 let a plodil syny a dcery. ^{Gen 5:17}Mahalalel žil celkem 895 let a potom zemřel.

^{Gen 5:18}Když bylo Járedovi 162 let, zplodil Enocha. ^{Gen 5:19}Po zplození Enocha žil Járed ještě 800 let a plodil syny a dcery. ^{Gen 5:20}Járed žil celkem 962 let a potom zemřel.

^{Gen 5:21}Když bylo Enochovi 65 let, zplodil Metuzaléma. ^{Gen 5:22}Po zplození Metuzaléma žil Enoch s Bohem ještě 300 let a plodil syny a dcery. ^{Gen 5:23}Enoch žil celkem 365 let. ^{Gen 5:24}Enoch žil s Bohem, až jednou zmizel, neboť ho Bůh vzal.

^{Gen 5:25}Když bylo Metuzalémovi 187 let, zplodil Lámecha. ^{Gen 5:26}Po zplození Lámecha žil Metuzalém 782 let a plodil syny a dcery. ^{Gen 5:27}Metuzalém žil celkem 969 let a potom zemřel.

^{Gen 5:28}Když bylo Lámechovi 182 let, zplodil syna ^{Gen 5:29}a dal mu jméno Noe, Úleva, neboť řekl: „Ten nám přinese úlevu od těžké dřiny našich rukou, kterou máme se zemí, jíž Hospodin zlořečil.“ ^{Gen 5:30}Po zplození Noema žil Lámech 595 let a plodil syny a dcery. ^{Gen 5:31}Lámech žil celkem 777 let a potom zemřel.

^{Gen 5:32}A když bylo Noemovi 500 let, zplodil Sema, Cháma a Jáfeta.

Kapitola 6

Zkažená země

^{Gen 6:1}Když se lidstvo na zemi začalo množit a rodily se jim dcery, ^{Gen 6:2}Boží synové viděli, jak jsou lidské dcery krásné, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo. ^{Gen 6:3}Tehdy si Hospodin řekl: „Můj Duch nezůstane v člověku navěky – je to koneckonců smrtelník! Ať jeho život trvá jen sto dvacet let.“

^{Gen 6:4}(V oněch dnech, a také později, se na zemi vyskytovali zrůdní obři. Boží synové totiž přicházeli k lidským dcerám a ty jim je rodily. To jsou ti dávní hrdinové, ti muži slavné pověsti.)

^{Gen 6:5}Hospodin viděl, jak se na zemi množí lidské zlo a že všechny myšlenky, jež spřádají v srdcích, jsou den co den jen zlé. ^{Gen 6:6}Hospodin litoval, že vůbec učinil člověka, a trápil se v srdci. ^{Gen 6:7}Tehdy si řekl: „Člověka, jehož jsem stvořil, smetu z povrchu země a s ním i dobytek, drobnou havěť a nebeské ptactvo! Je mi líto, že jsem je učinil.“

^{Gen 6:8}Noe však u Hospodina nalezl milost.

Postav si archu

^{Gen 6:9}Toto je Noemův příběh.

Noe byl mezi svými současníky spravedlivý a poctivý člověk. Noe žil s Bohem. ^{Gen 6:10}Noe zplodil tři syny: Sema, Cháma a Jáfeta.

^{Gen 6:11}Země však byla v Božích očích zkažená a plná násilí. ^{Gen 6:12}Bůh pohlédl na zemi a hle, byla zkažená! Každý smrtelník na zemi žil zkaženě.

^{Gen 6:13}Bůh Noemovi řekl: „Se všemi smrtelníky je konec. Země je plná jejich násilí, a tak je zničím i se zemí. ^{Gen 6:14}Postav si archu z cypřišového dřeva. Archu propleteš rákosím a zevnitř i zvenčí ji vymažeš smolou. ^{Gen 6:15}Uděláš ji takto: archa bude 300 loktů dlouhá, 50 loktů široká a 30 loktů vysoká. ^{[8]Gen 6:16}V arše necháš průzor a o loket výše ji zastřešíš; do boku archy také vsadíš dveře. Uděláš v ní spodní, druhé a třetí patro. ^{Gen 6:17}Hle, já sám způsobím na zemi záplavu vody, jež zničí všechny živé tvory pod nebem. Vše, co je na zemi, zahyne. ^{Gen 6:18}S tebou však uzavřu smlouvu, a tak vejdeš do archy – ty a s tebou tví synové, tvá žena a ženy tvých synů. ^{Gen 6:19}Ze všeho živého, z veškerého tvorstva, přivedeš do archy po páru od každého druhu, aby přežili s tebou. Bude to samec a samice ^{Gen 6:20}z různých druhů ptáků, z různých druhů dobytka i z všemožných druhů zemské havěti. Z toho všeho k tobě přijde po páru, abys je zachoval naživu. ^{Gen 6:21}Proto si opatři veškerou potravu, která se jí, a připrav zásoby jídla pro sebe i pro ně.“

^{Gen 6:22}Noe tak učinil; učinil všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal.

Kapitola 7

^{Gen 7:1}Hospodin potom Noemovi řekl: „Vejdi s celou svou domácností do archy. Viděl jsem totiž, že jsi přede mnou v tomto pokolení jediný spravedlivý. ^{Gen 7:2}Ze všech čistých zvířat vezmeš k sobě po sedmi párech, vždy samce a samici; ze všech nečistých zvířat však jen po páru, samce a samici. ^{Gen 7:3}Také z nebeského ptactva vezmeš po sedmi párech, vždy samce a samici, pro zachování jejich semene na zemi. ^{Gen 7:4}Už za sedm dní totiž na zem sešlu déšť, jenž potrvá čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Vše, co jsem učinil, smetu z povrchu země.“

^{Gen 7:5}A Noe učinil všechno tak, jak mu Hospodin přikázal.

Potopa

^{Gen 7:6}Země byla zaplavena vodou, když bylo Noemovi šest set let. ^{Gen 7:7}Kvůli té vodní záplavě vešel Noe do archy a s ním jeho synové, jeho žena a ženy jeho synů. ^{Gen 7:8}Ze všech čistých i nečistých zvířat, ze všech ptáků i ze všeho, co leze po zemi, ^{Gen 7:9}vešli k Noemovi do archy vždy dva a dva, samec a samice, jak to Noemovi přikázal Bůh.

^{Gen 7:10}Po sedmi dnech pak byla země zaplavena vodou. ^{Gen 7:11}Stalo se to šestistého roku Noemova života, sedmnáctého dne druhého měsíce. Ten den vytryskly všechny prameny veliké propasti a nebeské průduchy se otevřely. ^{Gen 7:12}Průtrž vod trvala na zemi čtyřicet dní a čtyřicet nocí.

^{Gen 7:13}Noe, jeho synové Sem, Chám a Jáfet, Noemova žena a tři ženy jeho synů vešli onoho dne do archy. ^{Gen 7:14}Oni i všemožné druhy zvěře, dobytka, havěti lezoucí po zemi i ptactva, všichni ptáci a okřídlenci ^{Gen 7:15}přišli k Noemovi do archy. Ze všeho, v čem je duch života, přišli po jednom páru. ^{Gen 7:16}Z veškerého tvorstva přišel samec a samice, jak jim Bůh přikázal. A Hospodin za ním zavřel.

^{Gen 7:17}Na zemi pak během čtyřiceti dní nastala potopa. Vody přibývalo, až nadnesla archu, takže se zvedla od země. ^{Gen 7:18}Voda se na zemi mohutně vzdouvala, rychle jí přibývalo a archa plula po vodní hladině. ^{Gen 7:19}Voda se na zemi vzdouvala stále mohutněji, až přikryla všechny vysoké hory pode vším nebem. ^{Gen 7:20}A když byly hory přikryty, vzedmula se voda ještě o patnáct loktů. ^[9]

^{Gen 7:21}Veškeré tvorstvo na zemi, vše, co se hýbe, zahynulo – ptactvo i dobytek, zvěř i veškerá havěť hemžící se po zemi, i všichni lidé. ^{Gen 7:22}Vše, co mělo v chřípí dech života, vše, co žilo na souši, pomřelo. ^{Gen 7:23}Bůh smetl všechny živé tvory z povrchu země. Vše od člověka až po dobytek, drobnou havěť i nebeské ptactvo bylo smeteno ze země. Zůstal jen Noe a ti, kdo s ním byli v arše.

^{Gen 7:24}Voda se na zemi vzdouvala sto padesát dní.

Kapitola 8

Nový začátek

^{Gen 8:1}Bůh však pamatoval na Noema i na všechnu zvěř a dobytek, který s ním byl v arše. Nechal nad zemí vát vítr a voda se utišila. ^{Gen 8:2}Prameny propasti i nebeské průduchy se zavřely a průtrž z nebe přestala. ^{Gen 8:3}Voda začala ze země zvolna ustupovat a po sto padesáti dnech konečně opadla.

^{Gen 8:4}Sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Ararat. ^{Gen 8:5}Voda zvolna opadala až do desátého měsíce. Prvního dne desátého měsíce se ukázaly vrcholky hor.

^{Gen 8:6}Po čtyřiceti dnech Noe otevřel okno, jež v arše udělal, ^{Gen 8:7}a vypustil havrana. Ten vylétal a zase se vracel, dokud voda na zemi nevyschla. ^{Gen 8:8}Potom vypustil holubici, kterou měl s sebou, aby zjistil, zda voda ustoupila z povrchu země. ^{Gen 8:9}Holubice však nenašla místo, kde by mohla nohama spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť voda ještě pokrývala celý povrch země. Noe tedy vystrčil ruku, chytil ji a vzal ji k sobě do archy. ^{Gen 8:10}Počkal ještě sedm dní a znovu vypustil holubici z archy. ^{Gen 8:11}Večer se k němu holubice vrátila a hle, v zobáku měla čerstvý olivový lístek! Tak Noe poznal, že voda ustoupila ze země. ^{Gen 8:12}Počkal tedy dalších sedm dní, vypustil holubici znovu a už se k němu nevrátila.

^{Gen 8:13}Šestistého prvního roku Noemova života, prvního dne prvního měsíce, začala voda na zemi vysychat. Noe tedy odsunul příklop archy, podíval se ven a hle, zemský povrch osychal. ^{Gen 8:14}Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla země suchá.

^{Gen 8:15}Tehdy Bůh k Noemovi promluvil: ^{Gen 8:16}„Vyjdi z archy – ty a s tebou tví synové, tvá žena a ženy tvých synů. ^{Gen 8:17}Vyveď s sebou všechno živé, co máš u sebe – veškeré tvory z ptactva, dobytka i havěti lezoucí po zemi. Ať se hemží na zemi a ať se na zemi plodí a množí.“

^{Gen 8:18}Noe tedy vyšel ven a s ním i jeho synové, jeho žena a ženy jeho synů. ^{Gen 8:19}Všechna zvěř, všechna havěť, každý pták, všechno, co se hýbe po zemi, vyšlo z archy podle svých čeledí.

^{Gen 8:20}Noe tehdy postavil Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých zvířat a ze všeho čistého ptactva a obětoval na oltáři zápalné oběti. ^{Gen 8:21}Když Hospodin ucítil příjemnou vůni, řekl si v srdci: „Už nikdy kvůli člověku neprokleji zem, i když jsou myšlenky lidského srdce už od mládí zlé. Nikdy už nepobiji vše živé, jako jsem to učinil.

^{Gen 8:22}Dokud bude trvat země,
nikdy nepřestane setba a žeň,
chlad a horko, léto, zima
ani noc a den.“

Kapitola 9

Boží smlouva se stvořením

^{Gen 9:1}Bůh tehdy Noemovi i jeho synům požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se, naplňte zem. ^{Gen 9:2}Ať z vás má strach a hrůzu všechna polní zvěř, všechno nebeské ptactvo, všechno, co se hýbe po zemi, i všechny mořské ryby: jsou vám vydáni do rukou. ^{Gen 9:3}Všechno živé, co se hýbe, vám bude za pokrm; to všechno vám dávám tak jako dříve zelené byliny.

^{Gen 9:4}Nesmíte však jíst maso, dokud je v něm život, totiž krev. ^{Gen 9:5}Krev vašeho života budu rozhodně mstít. Každé zvíře i člověka za ni budu volat k odpovědnosti. Za lidský život budu volat k odpovědnosti každého jeho bratra.

^{Gen 9:6}Kdo prolije krev člověka,
toho krev bude člověkem prolita,
neboť k obrazu Božímu
učinil Bůh člověka.
^{Gen 9:7}Ploďte se tedy a množte se,
ať se vámi jen hemží zem,
takto se na ní rozmnožte!“

^{Gen 9:8}Potom Bůh k Noemovi a jeho synům promluvil: ^{Gen 9:9}„Hle, já uzavírám smlouvu s vámi, s vaším budoucím semenem ^{Gen 9:10}i s každou živou bytostí, jež je s vámi – s ptactvem, dobytkem i se vší polní zvěří – se vším živým, co vyšlo z archy. ^{Gen 9:11}Uzavírám s vámi tuto smlouvu: Veškeré tvorstvo už nikdy nebude vyhubeno záplavou vody. Už nikdy nenastane potopa, jež by zničila zemi.“

^{Gen 9:12}Tehdy Bůh řekl: „Toto je znamení smlouvy, kterou uzavírám s vámi i s každou živou bytostí, jež je s vámi, pro všechna příští pokolení: ^{Gen 9:13}Na oblak pokládám duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí. ^{Gen 9:14}Kdykoli zahalím zemi oblaky a v oblacích se ukáže duha, ^{Gen 9:15}připomenu si svou smlouvu s vámi i s každou živou bytostí, a už nikdy nepřijde záplava vody, aby vyhubila veškeré tvorstvo. ^{Gen 9:16}Když se v oblacích ukáže duha, pohlédnu na ni, abych si připomněl věčnou smlouvu mezi Bohem a každou živou bytostí na zemi.“

^{Gen 9:17}Bůh Noemovi řekl: „Toto je znamení smlouvy, kterou jsem učinil s veškerým tvorstvem na zemi.“

Sem, Cham a Jáfet

^{Gen 9:18}Noemovi synové, kteří vyšli z archy, byli Sem, Chám a Jáfet (onen Chám byl otcem Kanaána). ^{Gen 9:19}Tito tři byli Noemovi synové; z nich se zalidnila celá země.

^{Gen 9:20}Zemědělec Noe byl první, kdo vysadil vinici. ^{Gen 9:21}Napil se vína, opil se a ležel obnažen ve svém stanu. ^{Gen 9:22}Chám, otec Kanaána, spatřil nahotu svého otce a pověděl o tom oběma svým bratrům venku. ^{Gen 9:23}Sem a Jáfet tedy vzali plášť a oba si ho dali na ramena. Pak šli pozpátku a přikryli nahotu svého otce. Byli obráceni čelem nazpátek, a tak nahotu svého otce nespatřili.

^{Gen 9:24}Když se Noe probral z opilosti a dozvěděl se, co mu jeho nejmladší syn provedl, ^{Gen 9:25}řekl:

„Zlořečený buď Kanaán;
ať je pro své bratry
otrokem všech otroků!“

^{Gen 9:26}Řekl také:

„Požehnán buď Hospodin, Bůh Semův,
jemuž bude Kanaán otročit!
^{Gen 9:27}Kéž Bůh rozšíří Jáfeta,
ať bydlí ve stanech Semových,
jemuž bude Kanaán otročit!“

^{Gen 9:28}Po potopě žil Noe ještě 350 let. ^{Gen 9:29}Noe žil celkem 950 let a potom zemřel.

Kapitola 10

Původ národů země

^{Gen 10:1}Toto jsou rody Noemových synů Sema, Cháma a Jáfeta. Po potopě se jim narodili synové.

^{Gen 10:2}Synové Jáfetovi jsou: Gomer, Magog, Madaj, Javan, Tubal, Mešek a Tiras.

^{Gen 10:3}Synové Gomerovi: Aškenáz, Rifat a Togarma.

^{Gen 10:4}Synové Javanovi: Eliša a Taršiš, Kitejští a Rodanští. ^{[10]Gen 10:5}Z nich se rozdělily přímořské národy podle svých zemí, jazyků, rodů a národností.

^{Gen 10:6}Synové Chámovi jsou: Habeš, ^[11] Egypt, Put a Kanaán.

^{Gen 10:7}Synové Habeše: Seba, Chavíla, Sabta, Raema a Sabteka.

Synové Raemovi: Šeba a Dedan.

^{Gen 10:8}Habeš také zplodil Nimroda, jenž se stal prvním bojovníkem na zemi. ^{Gen 10:9}Byl to před Hospodinem udatný lovec, a proto se říká: „Jako Nimrod, udatný lovec před Hospodinem.“ ^{Gen 10:10}Hlavními městy v jeho království byly Bábel, Uruk, Akkad a Kalne v zemi Šineár. ^{[12]Gen 10:11}Z té země pak šel do Asýrie, kde vystavěl Ninive, Rechobot-ír, Kelach ^{Gen 10:12}a Resen, jež leží mezi Ninive a Kelachem, oním velikým městem.

^{Gen 10:13}Egypt zplodil Ludské, Anamské, Lehabské, Naftuchské, ^{Gen 10:14}Patruské, Kasluchské (z nichž pocházejí Filištíni) a Kaftorské.

^{Gen 10:15}Kanaán zplodil Sidona, svého prvorozeného, dále Cheta, ^{Gen 10:16}Jebusejce, Emorejce, Girgašejce, ^{Gen 10:17}Hivejce, Arkejce, Sinejce, ^{Gen 10:18}Arvadejce, Semarejce a Chamatejce. Kanaánské rody se později rozšířily, ^{Gen 10:19}takže hranice Kanaánu vedly od Sidonu směrem přes Gerar až ke Gaze a směrem přes Sodomu, Gomoru, Admu a Cebojim až k Leše.

^{Gen 10:20}To jsou synové Chámovi podle svých rodů, jazyků, zemí a národností.

^{Gen 10:21}Semovi, otci všech Heberových synů, bratru staršího Jáfeta, se také rodili potomci.

^{Gen 10:22}Semovi synové jsou: Elam, Ašur, Arpakšad, Lud a Aram.

^{Gen 10:23}Synové Aramovi: Úc, Chul, Geter a Mešek. ^[13]

^{Gen 10:24}Arpakšad zplodil Šelacha a Šelach zplodil Hebera.

^{Gen 10:25}Heberovi se narodili dva synové: jeden se jmenoval Peleg, Rozdělení, neboť za jeho dnů byla země rozdělena, a jeho bratr se jmenoval Joktan.

^{Gen 10:26}Joktan zplodil Almodada, Šelefa, Chasarmaveta, Jeracha, ^{Gen 10:27}Hadorama, Uzala, Diklu, ^{Gen 10:28}Obala, Abimaele, Šebu, ^{Gen 10:29}Ofira, Chavílu a Jobaba; všichni tito jsou synové Joktanovi. ^{Gen 10:30}Jejich bydliště se prostíralo od Mešy směrem k hoře Sefar na východě.

^{Gen 10:31}To jsou synové Semovi podle svých rodů, jazyků, zemí a národností.

^{Gen 10:32}To jsou rody Noemových synů podle svých pokolení a národností; z nich se po potopě rozdělily národy země.

Kapitola 11

Bábel

^{Gen 11:1}Celá země mluvila jednou řečí, jedněmi slovy. ^{Gen 11:2}Když lidé putovali na východ, našli planinu v zemi Šineár ^[14] a usadili se na ní.

^{Gen 11:3}Tehdy si spolu řekli: „Pojďme, udělejme cihly a vypalme je v ohni.“ A tak měli cihly místo kamene a asfalt místo malty. ^{Gen 11:4}Řekli si totiž: „Pojďme, postavme si město a věž, jejíž vrchol dosáhne až k nebi. Tak si uděláme jméno, abychom nebyli rozptýleni po celé zemi!“

^{Gen 11:5}Hospodin však sestoupil, aby spatřil to město a tu věž, kterou lidští synové stavěli. ^{Gen 11:6}Hospodin si řekl: „Hle, lid je zajedno a všichni mají jednu řeč. A toto je jen začátek jejich díla. Nic jim už nezabrání vykonat, cokoli si předsevzali. ^{Gen 11:7}Nuže, sestoupíme a zmateme tam jejich řeč, aby jeden nerozuměl řeči druhého.“

^{Gen 11:8}Hospodin je odtud rozptýlil po celé zemi, a tak to město přestali stavět. ^{Gen 11:9}Proto se to město jmenuje Bábel, Zmatek, neboť tam Hospodin zmátl řeč všech obyvatel země. Hospodin je odtud rozptýlil po celé zemi.

Semovo potomstvo

^{Gen 11:10}Toto je Semův rod.

Dva roky po potopě zplodil Sem ve věku 100 let Arpakšada. ^{Gen 11:11}Sem žil po zplození Arpakšada ještě 500 let a plodil syny a dcery.

^{Gen 11:12}Arpakšad ve věku 35 let zplodil Šelacha. ^{Gen 11:13}Po zplození Šelacha žil Arpakšad ještě 403 let a plodil syny a dcery.

^{Gen 11:14}Šelach ve věku 30 let zplodil Hebera. ^{Gen 11:15}Po zplození Hebera žil Šelach ještě 403 let a plodil syny a dcery.

^{Gen 11:16}Heber ve věku 34 let zplodil Pelega. ^{Gen 11:17}Po zplození Pelega žil Heber ještě 430 let a plodil syny a dcery.

^{Gen 11:18}Peleg ve věku 30 let zplodil Reúa. ^{Gen 11:19}Po zplození Reúa žil Peleg ještě 209 let a plodil syny a dcery.

^{Gen 11:20}Reú ve věku 32 let zplodil Seruga. ^{Gen 11:21}Po zplození Seruga žil Reú ještě 207 let a plodil syny a dcery.

^{Gen 11:22}Serug ve věku 30 let zplodil Náchora. ^{Gen 11:23}Po zplození Náchora žil Serug ještě 200 let a plodil syny a dcery.

^{Gen 11:24}Náchor ve věku 29 let zplodil Teracha. ^{Gen 11:25}Po zplození Teracha žil Náchor ještě 119 let a plodil syny a dcery.

^{Gen 11:26}Terach ve věku 70 let zplodil Abrama, Náchora a Hárana.

Terachovo potomstvo

^{Gen 11:27}Toto je Terachův rod.

Terach zplodil Abrama, Náchora a Hárana; Háran pak zplodil Lota. ^{Gen 11:28}Háran však zemřel ve své vlasti, v chaldejském Uru, dříve než jeho otec Terach. ^{Gen 11:29}Abram a Náchor se oženili. Abramova žena se jmenovala Saraj a Náchorova žena Milka, dcera Hárana, otce Milky a Jisky. ^{Gen 11:30}Saraj však byla neplodná, neměla děti.

^{Gen 11:31}Terach vzal svého syna Abrama, Háranova syna Lota a svou snachu Saraj, ženu svého syna Abrama, a vydali se spolu na cestu z chaldejského Uru do kanaánské země. Když však přišli do Cháranu, usadili se tam.

^{Gen 11:32}Terach žil 205 let a zemřel v Cháranu.

Praotcové

Kapitola 12

Odejdi ze své země

^{Gen 12:1}Hospodin Bůh řekl Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu.

^{Gen 12:2}Učiním z tebe veliký národ
a požehnám ti.
Zjednám ti veliké jméno
a budeš požehnáním.
^{Gen 12:3}Požehnám těm, kdo ti žehnají,
a toho, kdo ti zlořečí, prokleji.
Všechny rodiny země
dojdou požehnání v tobě.“

^{Gen 12:4}Abram tedy šel, jak mu řekl Hospodin, a šel s ním i Lot. Když odešel z Cháranu, bylo Abramovi sedmdesát pět let. ^{Gen 12:5}Abram s sebou vzal svou ženu Saraj, svého synovce Lota a všechen majetek, jehož nabyli, i čeleď, kterou získali v Cháranu. Vydali se na cestu do kanaánské země a přišli do ní.

^{Gen 12:6}Abram procházel tou zemí až k místu zvanému Šechem, až k dubu More. (V zemi tenkrát žili Kanaánci.) ^{Gen 12:7}Tehdy se Abramovi ukázal Hospodin a řekl: „Tuto zem dám tvému semeni.“ Abram tam proto postavil oltář Hospodinu, jenž se mu ukázal.

^{Gen 12:8}Odtud se přesunul k horám na východ od Bet-elu. Vztyčil svůj stan mezi Bet-elem na západě a Ajem na východě, postavil tam oltář Hospodinu a vzýval Hospodinovo jméno. ^{Gen 12:9}Potom Abram pokračoval v cestě a putoval na jih, k Negevu.

Abraham v Egyptě

^{Gen 12:10}V zemi pak nastal hlad, a tak se Abram vydal dolů do Egypta. Chtěl tam nějakou dobu pobýt, neboť v zemi panoval krutý hlad. ^{Gen 12:11}Cestou, když se blížil k Egyptu, řekl své ženě Saraj: „Pohleď, vím, jak překrásná jsi žena. ^{Gen 12:12}Až tě Egypťané uvidí, řeknou: ‚To je jeho žena!‘ a zabijí mě, ale tebe nechají naživu. ^{Gen 12:13}Říkej prosím, že jsi má sestra, aby se mi díky tobě vedlo dobře a abych díky tobě zůstal naživu.“

^{Gen 12:14}Abram tedy přišel do Egypta a Egypťané viděli, jak je ta žena velmi krásná. ^{Gen 12:15}A když ji uviděli faraonovi hodnostáři, vychválili ji před faraonem tak, že byla vzata do faraonova domu. ^{Gen 12:16}Abramovi se díky ní vedlo velmi dobře – měl brav, skot i osly, otroky, otrokyně, oslice a velbloudy.

^{Gen 12:17}Hospodin však kvůli Abramově manželce Saraj bil faraona a jeho dům velikými ranami. ^{Gen 12:18}Farao si proto Abrama zavolal. „Cos mi to udělal?“ řekl mu. „Proč jsi mi zatajil, že je to tvá manželka? ^{Gen 12:19}Proč jsi říkal: ‚Je to má sestra‘? Vždyť jsem si ji vzal za ženu! Zde máš svou manželku, vezmi si ji a jdi!“ ^{Gen 12:20}Farao pak o něm svým mužům přikázal, aby ho vyhostili i s manželkou a se vším, co měl.

Kapitola 13

Rozchod s Lotem

^{Gen 13:1}Abram tedy se svou manželkou a se vším, co měl, i s Lotem odešel z Egypta vzhůru do Negevu. ^{Gen 13:2}(Abram byl velmi bohatý ve stádech, ve stříbře i ve zlatě.) ^{Gen 13:3}A šel po svých starých cestách od Negevu až k Bet-elu, k místu, kde zpočátku stával jeho stan mezi Bet-elem a Ajem, ^{Gen 13:4}k místu oltáře, který tam předtím postavil. Tam Abram vzýval Hospodinovo jméno.

^{Gen 13:5}Také Lot, který šel s Abramem, měl brav, skot a stany. ^{Gen 13:6}Země jim však nemohla stačit, aby bydleli spolu. Jejich jmění bylo totiž tak rozsáhlé, že nemohli bydlet pohromadě. ^{Gen 13:7}Proto došlo mezi pastýři Abramova stáda a pastýři Lotova stáda k rozepři. (V zemi tenkrát bydleli Kanaánci a Perizejci.)

^{Gen 13:8}Abram tehdy Lotovi řekl: „Prosím, ať mezi mnou a tebou a mezi mými a tvými pastýři není rozepře – jsme přece bratři. ^{Gen 13:9}Neleží snad před tebou celá země? Odděl se ode mě, prosím. Půjdeš-li vlevo, já půjdu vpravo; půjdeš-li vpravo, půjdu vlevo.“

^{Gen 13:10}Lot pozvedl oči a viděl, že celá jordánská rovina je až k Coaru bohatě zavlažována jako Hospodinova zahrada, jako egyptská země (- bylo to předtím, než Hospodin zničil Sodomu a Gomoru). ^{Gen 13:11}Lot si tedy vybral celou jordánskou rovinu a vydal se na východ. Tak se jeden od druhého oddělili. ^{Gen 13:12}Abram bydlel v kanaánské zemi, ale Lot bydlel ve městech jordánské roviny a postavil své stany až k Sodomě. ^{Gen 13:13}Sodomští lidé však byli zlí a velmi hřešili proti Hospodinu.

^{Gen 13:14}Poté, co se od něho Lot oddělil, řekl Hospodin Abramovi: „Pozvedni oči z místa, na němž jsi, a rozhlédni se na sever, na jih, na východ i na západ. ^{Gen 13:15}Všechnu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému semeni až navěky. ^{Gen 13:16}Způsobím, že tvého semene bude jako prachu země: bude-li možné sečíst zemský prach, půjde sečíst i tvé símě. ^{Gen 13:17}Vstaň, projdi tu zemi nadél i našíř, neboť tobě ji dám.“

^{Gen 13:18}Abram tedy přesunul svůj stan a usadil se u háje Mamre, který je v Hebronu, a postavil tam oltář Hospodinu.

Kapitola 14

Lotovo vysvobození

^{Gen 14:1}V oněch dnech šineárský král Amrafel, elasarský král Arioch, elamský král Kedor-laomer a král národů Tidal ^{Gen 14:2}válčili proti Berovi, králi Sodomy, Biršovi, králi Gomory, Šineábovi, králi Admy, Šemeberovi, králi Cebojim, a proti králi Bely (to jest Coaru). ^{Gen 14:3}Ti se spolčili v údolí Sidim (což je teď Mrtvé moře). ^{Gen 14:4}Dvanáct let sloužili Kedor-laomerovi, ale třináctého roku se vzbouřili.

^{Gen 14:5}Čtrnáctého roku tedy Kedor-laomer přitáhl s králi, kteří byli s ním, a pobili Refajce v Ašterot-karnajim, Zuzejce v Hamu, Emejce na pláni Kiriatajim ^{Gen 14:6}a Chorejce na jejich pohoří Seír až k El-paranu, který je nad pouští. ^{Gen 14:7}Potom obchvatem přitáhli k En-mišpatu (což je Kádeš) a udeřili na celý kraj Amalekovců a také na Emorejce bydlící v Chasason-tamaru.

^{Gen 14:8}Králové Sodomy, Gomory, Admy, Cebojim a Bely (to jest Coaru) tedy vytáhli a seřadili se v údolí Sidim k bitvě proti nim: ^{Gen 14:9}proti elamskému králi Kedor-laomerovi, králi národů Tidalovi, šineárskému králi Amrafelovi a elasarskému králi Ariochovi – čtyři králové proti pěti.

^{Gen 14:10}Údolí Sidim je ovšem plné ložisek asfaltu. Sodomský a gomorský král do nich při útěku zapadli; ostatní utekli do hor. ^{Gen 14:11}Vítězové pobrali všechen majetek Sodomy a Gomory i všechny jejich potraviny a odtáhli. ^{Gen 14:12}Vzali také Abramova synovce Lota (neboť bydlel v Sodomě) i jeho majetek a odjeli.

^{Gen 14:13}Jeden uprchlík přišel a vyprávěl to Hebreji Abramovi. Ten se mezitím usadil u háje Emorejce Mamreho, příbuzného Eškola a Anera, což byli Abramovi spojenci. ^{Gen 14:14}Když Abram uslyšel, že jeho příbuzný byl zajat, vypravil 318 vycvičených služebníků, narozených v jeho domě, a sledoval ty krále až k Danu. ^{Gen 14:15}Abram a jeho služebníci se rozdělili, v noci je přepadli a pronásledovali je až k Chobě (jež leží na sever od Damašku). ^{Gen 14:16}A tak dobyl zpět všechen majetek. Přivedl i svého příbuzného Lota a jeho majetek a také ženy a lid.

Melchisedech

^{Gen 14:17}Když se pak vracel od porážky Kedor-laomera a králů, kteří byli s ním, vyšel mu král Sodomy naproti do údolí Šave (což je Královské údolí).

^{Gen 14:18}Melchisedech, král Sálemu, který byl knězem Nejvyššího Boha, přinesl chléb a víno ^{Gen 14:19}a požehnal mu těmito slovy:

„Požehnán buď Abram od Nejvyššího Boha,
Stvořitele nebe i země!
^{Gen 14:20}Požehnán buď Nejvyšší Bůh,
jenž ti tvé nepřátele vydal do rukou!“

Abram mu tehdy ze všeho dal desátek.

^{Gen 14:21}Král Sodomy mu řekl: „Dej mi lidi. Majetek si nech.“

^{Gen 14:22}Abram mu ale odpověděl: „Přísahám před Hospodinem, Nejvyšším Bohem, Stvořitelem nebe i země, ^{Gen 14:23}že ze všeho, co ti patří, si nevezmu nic – ani nitku, ani sandálový řemínek – abys neřekl: ‚Já jsem obohatil Abrama.‘ ^{Gen 14:24}Nechám si jen to, co snědli služebníci, a podíl mužů, kteří šli se mnou. Aner, Eškol a Mamre si vezmou svůj podíl.“

Kapitola 15

Boží smlouva s Abrahamem

^{Gen 15:1}Po nějaké době měl Abram vidění, ve kterém dostal Hospodinovo slovo: „Neboj se, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá nesmírná odměna.“ ^{Gen 15:2}Abram odpověděl: „Hospodine, Pane můj, co mi chceš dát? Chodím životem bezdětný a svůj dům zanechám Eliezerovi z Damašku. ^{Gen 15:3}Pohleď, nedal jsi mi potomka,“ pokračoval Abram, „a tak mým dědicem bude můj čeledín!“

^{Gen 15:4}Vtom dostal Hospodinovo slovo: „Ten tvým dědicem nebude; tvůj dědic vyjde z tvých vlastních beder!“ ^{Gen 15:5}Vyvedl jej ven a řekl: „Pohlédni k nebi a spočítej hvězdy, budeš-li je moci spočítat.“ Pak dodal: „Tolik bude tvého semene.“

^{Gen 15:6}Abram tehdy uvěřil Hospodinu a ten mu to počítal za spravedlnost.

^{Gen 15:7}Řekl mu také: „Já jsem Hospodin, jenž tě vyvedl z chaldejského Uru, abych ti dal za dědictví tuto zem.“

^{Gen 15:8}Abram se zeptal: „Hospodine, Pane můj, podle čeho poznám, že ji zdědím?“

^{Gen 15:9}On mu odpověděl: „Přines mi tříletou jalovici, tříletou kozu, tříletého berana, také hrdličku a holoubě.“

^{Gen 15:10}Abram mu všechna ta zvířata přinesl, rozťal je napůl a položil jednu část proti druhé; ptáky však neroztínal. ^{Gen 15:11}K mrtvým tělům se snášeli dravci, ale Abram je odháněl. ^{Gen 15:12}Když pak slunce začalo zapadat, přišel na Abrama hluboký spánek. Náhle jej sevřela hluboká, děsivá tma.

^{Gen 15:13}Tehdy Hospodin Abramovi řekl: „Buď si jist, že tví potomci budou přistěhovalci v zemi, jež nebude jejich; tam budou zotročeni a utiskováni po čtyři sta let. ^{Gen 15:14}Já však také budu soudit národ, jemuž budou otročit, a tak odtud potom vyjdou s velikým jměním. ^{Gen 15:15}Ty sám se odebereš ke svým otcům v pokoji a budeš pohřben ve šťastném stáří. ^{Gen 15:16}Sem se ale vrátí až čtvrté pokolení, neboť nepravost Emorejců ještě není dovršena.“

^{Gen 15:17}Když slunce zapadlo a nastala tma, objevila se kouřící pec a mezi těmi díly zvířat prošla ohnivá pochodeň. ^{Gen 15:18}V ten den Hospodin vstoupil s Abramem do smlouvy. Řekl: „Tuto zem dávám tvému semeni; od Egyptské řeky až po tu velikou řeku, řeku Eufrat: ^{Gen 15:19}Kenijce, Kenizejce a Kadmonce, ^{Gen 15:20}Chetejce, Perizejce, Refajce, ^{Gen 15:21}Emorejce, Kanaánce, Girgašejce a Jebusejce.“

Kapitola 16

Izmael

^{Gen 16:1}Saraj, Abramova manželka, mu nerodila děti; měla však egyptskou otrokyni jménem Hagar. ^{Gen 16:2}Proto Saraj Abramovi řekla: „Pohleď, Hospodin mi nedopřál, abych rodila. Spi tedy s mou otrokyní – snad získám syny skrze ni.“ A Abram ji poslechl.

^{Gen 16:3}Deset let poté, co se Abram usadil v kanaánské zemi, vzala Abramova manželka Saraj svou otrokyni, Egypťanku Hagar, a dala ji svému muži Abramovi za ženu. ^{Gen 16:4}Spal tedy s Hagar a ona počala. A když uviděla, že je těhotná, začala svou paní pohrdat.

^{Gen 16:5}Saraj pak Abramovi řekla: „Za mé příkoří můžeš ty! Sama jsem ti dala svou otrokyni do náručí, ale když uviděla, že je těhotná, začala mnou pohrdat. Ať mě s tebou rozsoudí Hospodin!“

^{Gen 16:6}Abram Saraj odpověděl: „Pohleď, je to tvá otrokyně, je ve tvé moci. Udělej s ní, co chceš.“ Saraj ji tedy pokořovala, až od ní Hagar utekla.

^{Gen 16:7}U pramene vody v poušti, u onoho pramene při cestě do Šuru, ji našel Hospodinův anděl. ^{Gen 16:8}Řekl: „Hagar, Sarajina otrokyně, odkud jsi přišla? Kam jdeš?“

Odpověděla: „Utíkám od své paní Saraj.“

^{Gen 16:9}Hospodinův anděl jí řekl: „Vrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku.“ ^{Gen 16:10}Hospodinův anděl jí řekl: „Nesmírně rozmnožím tvé símě. Bude ho tolik, že nepůjde sečíst.“

^{Gen 16:11}Hospodinův anděl jí řekl:

„Hle, jsi těhotná a porodíš syna.
Dáš mu jméno Izmael, Bůh slyší,
neboť Hospodin slyšel tvé trápení.
^{Gen 16:12}Bude jak divoký hřebec:
on proti všem, všichni proti němu;
v neshodě se všemi bratry bude žít.“

^{Gen 16:13}Hospodina, jenž k ní promluvil, pak nazvala „Ty jsi Bůh, který mne vidí!“ Řekla totiž: „Právě zde jsem pohlédla k Tomu, který mne vidí.“ ^{Gen 16:14}A tak ta studna dostala jméno „Beer-lachai-roi, Studnice Živého, který mne vidí.“ Jak známo, leží mezi Kádešem a Beredem.

^{Gen 16:15}Hagar pak Abramovi porodila syna. Abram dal svému synovi narozenému z Hagar jméno Izmael, Bůh slyší. ^{Gen 16:16}Když mu Hagar porodila Izmaele, bylo Abramovi osmdesát šest let.

Kapitola 17

Potvrzení smlouvy

^{Gen 17:1}Když bylo Abramovi devadesát devět let, ukázal se mu Hospodin a řekl mu: „Já jsem Všemohoucí Bůh. Choď stále přede mnou a buď poctivý. ^{Gen 17:2}Splním svou smlouvu s tebou a nesmírně tě rozmnožím.“

^{Gen 17:3}Abram padl na tvář a Bůh k němu mluvil: ^{Gen 17:4}„Hle, já sám s tebou činím smlouvu: budeš otcem mnohých národů. ^{Gen 17:5}Nebudeš se už jmenovat Abram, Vznešený otec, ale Abraham, Otec množství, neboť jsem tě učinil otcem mnohých národů. ^{Gen 17:6}Způsobím, aby ses nesmírně rozplodil, a učiním z tebe národy – i králové z tebe vzejdou. ^{Gen 17:7}Potvrzuji svou smlouvu s tebou i s tvým budoucím semenem ve všech jejich pokoleních: je to věčná smlouva, že budu tvým Bohem i Bohem tvého budoucího semene. ^{Gen 17:8}Tobě a tvému budoucímu semeni dám zem tvého putování, celou kanaánskou zem, do věčného vlastnictví a budu jejich Bohem.“

^{Gen 17:9}Bůh Abrahamovi řekl: „Ty budeš zachovávat mou smlouvu – ty i tvé budoucí símě ve všech jejich pokoleních. ^{Gen 17:10}Toto je má smlouva s vámi a s tvým budoucím semenem, toto budete zachovávat: každý, kdo je u vás mužského pohlaví, bude obřezán. ^{Gen 17:11}Obřežete předkožku svého údu a to vám bude znamením smlouvy, kterou máte se mnou. ^{Gen 17:12}Každý, kdo je u vás mužského pohlaví, jak narozený v domě, tak koupený za peníze od kteréhokoli cizince, jenž není ze tvého semene, bude ve vašich pokoleních obřezán, když mu bude osm dní. ^{Gen 17:13}Musí být obřezán, ať je narozen ve tvém domě nebo koupen za tvé peníze. Tak bude má smlouva na tvém těle smlouvou věčnou. ^{Gen 17:14}Neobřezanec mužského pohlaví, jenž by si nenechal předkožku obřezat, bude vyobcován ze svého lidu, neboť porušil mou smlouvu.“

^{Gen 17:15}Bůh Abrahamovi řekl: „Své manželce Saraj už nebudeš říkat Saraj, Bojovnice, ale bude se jmenovat Sára, Kněžna. ^{Gen 17:16}Požehnám ji a dám ti z ní syna. Požehnám ji a budou z ní národy, vzejdou z ní králové národů.“

^{Gen 17:17}Abraham padl na tvář, zasmál se a pomyslel si: „Copak se stoletému narodí syn? Copak Sára v devadesáti letech porodí?“ ^{Gen 17:18}Odpověděl tedy Bohu: „Kéž je před tebou živ aspoň Izmael!“

^{Gen 17:19}Bůh však řekl: „Nikoli! Tvá manželka Sára ti vskutku porodí syna a dáš mu jméno Izák, Smíšek. Jemu potvrdím svou smlouvu, aby byla věčnou smlouvou pro jeho budoucí símě. ^{Gen 17:20}Vyslyšel jsem tě i ohledně Izmaele. Hle, požehnám mu a způsobím, aby se nesmírně rozplodil a rozmnožil; zplodí dvanáctero knížat a učiním z něj veliký národ. ^{Gen 17:21}Svou smlouvu však potvrdím Izákovi, jehož ti Sára porodí příští rok touto dobou.“ ^{Gen 17:22}A když s ním domluvil, vznesl se Bůh od Abrahama.

^{Gen 17:23}Abraham potom vzal svého syna Izmaele a všechny narozené ve svém domě i všechny koupené za peníze, všechny, kdo byli v Abrahamově domácnosti mužského pohlaví, a ještě téhož dne jim obřezal předkožky, jak mu to řekl Bůh. ^{Gen 17:24}Abrahamovo neobřezané tělo bylo obřezáno, když mu bylo devadesát devět let. ^{Gen 17:25}Neobřezané tělo jeho syna Izmaele bylo obřezáno, když mu bylo třináct let. ^{Gen 17:26}Abraham a jeho syn Izmael byli obřezáni ještě téhož dne ^{Gen 17:27}a všichni jeho domácí, jak narození v domě, tak koupení od cizince za peníze, byli obřezáni s ním.

Kapitola 18

Tři hosté

^{Gen 18:1}Hospodin se pak Abrahamovi ukázal u háje Mamre, když seděl v poledním horku u vchodu do stanu. ^{Gen 18:2}Abraham pozvedl oči a hle, stáli před ním tři muži. Jakmile je spatřil, vyběhl jim ze stanového vchodu naproti. Poklonil se až k zemi ^{Gen 18:3}a řekl: „Pane můj, prokaž mi prosím laskavost a zastav se u svého služebníka! ^{Gen 18:4}Když dovolíš, nechám přinést trochu vody. Umyjete si nohy a odpočinete si pod stromem. ^{Gen 18:5}Přinesu kousek chleba a posilníte se, než půjdete dál. Přišli jste přece ke svému služebníkovi.“

„Udělej, jak jsi řekl,“ odpověděli.

^{Gen 18:6}Abraham odspěchal do stanu za Sárou a řekl: „Rychle vezmi tři míry ^[15] jemné mouky, zadělej těsto a upeč chleba!“ ^{Gen 18:7}Odběhl ke stádu, vzal pěkné útlé tele a dal je služebníkovi, který je odspěchal připravit. ^{Gen 18:8}Potom vzal máslo, mléko a dobytče, které připravil, a položil to před ně. Sám pak stál u nich pod stromem, zatímco jedli.

^{Gen 18:9}„Kde je tvá manželka Sára?“ zeptali se ho.

„Zde ve stanu,“ odpověděl.

^{Gen 18:10}Na to host řekl: „Za rok touto dobou se k tobě jistě vrátím a hle, tvá manželka Sára bude mít syna!“

Sára však poslouchala vzadu u vchodu do stanu. ^{Gen 18:11}(Abraham i Sára už byli velmi staří a Sára už nebyla v plodném věku.) ^{Gen 18:12}Sára se v duchu zasmála: „Teď, když jsem sešlá stářím, mám zakusit rozkoš? Navíc, můj pán je stařec!“

^{Gen 18:13}Hospodin se Abrahama zeptal: „Proč se Sára smála a říkala: ‚Copak ještě opravdu mohu rodit, když jsem tak stará?‘ ^{Gen 18:14}Je snad pro Hospodina něco nemožné? V daný čas, za rok touto dobou, se k tobě vrátím a Sára bude mít syna.“

^{Gen 18:15}Sára to ze strachu zapírala: „Nesmála jsem se.“

On ale řekl: „Ba ne, smála ses!“

Deset spravedlivých

^{Gen 18:16}Potom ti muži vstali a zamířili odtud k Sodomě. Abraham šel s nimi, aby je vyprovodil.

^{Gen 18:17}Tehdy si Hospodin řekl: „Zatajím snad před Abrahamem, co se chystám udělat? ^{Gen 18:18}Vždyť z Abrahama jistě bude věhlasný a mocný národ a v něm dojdou požehnání všechny národy země. ^{Gen 18:19}Vyvolil jsem jej, aby přikázal svým synům a své budoucí rodině, ať zachovávají Hospodinovu cestu konáním spravedlnosti a práva, aby Hospodin Abrahamovi splnil, co mu zaslíbil.“

^{Gen 18:20}Hospodin řekl: „Křik Sodomy a Gomory je velký a jejich hřích velmi těžký. ^{Gen 18:21}Proto sestoupím a uvidím: pokud jednali tak, jak nasvědčuje křik, jenž se mi donesl, je s nimi konec; a pokud ne, poznám to.“

^{Gen 18:22}Ti muži odtud pokračovali k Sodomě, ale Abraham ještě zůstal před Hospodinem. ^{Gen 18:23}Přistoupil blíž a řekl: „Cožpak smeteš s ničemným také spravedlivého? ^{Gen 18:24}Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých. Smeteš je také? Neušetříš to místo kvůli padesáti spravedlivým, kteří tam jsou? ^{Gen 18:25}Takovou věc bys nikdy neudělal – usmrtit s ničemným také spravedlivého! Tak by byl spravedlivý jako ničemný – to bys neudělal! Cožpak Soudce vší země nebude jednat podle práva?“

^{Gen 18:26}Na to Hospodin řekl: „Najdu-li v tom městě, v Sodomě, padesát spravedlivých, ušetřím kvůli nim celé to místo.“

^{Gen 18:27}Abraham odpověděl: „Pohleď prosím – odvažuji se mluvit ke svému Pánu, ačkoli jsem prach a popel – ^{Gen 18:28}možná, že bude do těch padesáti spravedlivých pět chybět. Zničíš kvůli těm pěti celé město?“

„Nezničím, najdu-li jich tam čtyřicet pět,“ odpověděl.

^{Gen 18:29}Abraham k němu promluvil znovu: „Co když se jich tam najde jen čtyřicet?“

„Neudělám to kvůli těm čtyřiceti,“ odpověděl.

^{Gen 18:30}„Ať se můj Pán prosím nehněvá, když promluvím,“ řekl Abraham. „Co když se jich tam najde jen třicet?“

„Neudělám to, najdu-li jich tam třicet,“ odpověděl.

^{Gen 18:31}„Pohleď prosím, dovolím si znovu promluvit ke svému Pánu,“ řekl Abraham. „Co když se jich tam najde jen dvacet?“

„Nezničím je kvůli těm dvaceti,“ odpověděl.

^{Gen 18:32}„Ať se prosím můj Pán nehněvá, když promluvím ještě jednou,“ řekl Abraham. „Co když se jich tam najde jen deset?“

„Nezničím je kvůli těm deseti,“ odpověděl Hospodin.

^{Gen 18:33}Tak dokončil rozmluvu s Abrahamem a odešel. Také Abraham se vrátil domů.

Kapitola 19

Zkáza Sodomy

^{Gen 19:1}Večer dorazili ti dva andělé do Sodomy. Lot seděl v sodomské bráně, a jakmile je spatřil, vstal a šel jim naproti. Poklonil se tváří k zemi ^{Gen 19:2}a řekl: „Snažně prosím, páni moji, uchylte se do domu svého služebníka! Umyjete si nohy, přenocujete, a až ráno vstanete, vydáte se znovu na cestu.“

„To ne,“ odpověděli. „Přenocujeme na tomto prostranství.“

^{Gen 19:3}Když však na ně velmi naléhal, uchýlili se k němu a vešli do jeho domu. Vystrojil jim tedy hostinu a napekl nekvašené chleby a oni jedli. ^{Gen 19:4}Ale než ulehli, obklíčili dům obyvatelé města, sodomští muži od mladíků až po starce, všechen lid ze všech stran. ^{Gen 19:5}„Kde jsou ti muži, co k tobě přišli na noc?“ volali na Lota. „Vyveď je k nám, ať si jich užijeme!“

^{Gen 19:6}Lot k nim tedy vyšel do vchodu, zavřel za sebou dveře ^{Gen 19:7}a řekl: „Bratři moji, nedělejte prosím nic zlého! ^{Gen 19:8}Hle, mám dvě dcery, které ještě nepoznaly muže; vyvedu je k vám. Udělejte s nimi, co se vám zlíbí, jen nic nedělejte těm mužům – vešli přece pod ochranu mé střechy.“

^{Gen 19:9}Oni však zvolali: „Uhni stranou! Tenhle přistěhovalec nám tu bude dělat soudce? Naložíme s tebou hůř než s nimi!“ Tehdy se na Lota prudce vrhli a chystali se vylomit dveře.

^{Gen 19:10}Ti dva však vystrčili ruce, vtáhli Lota k sobě do domu a dveře zase zavřeli. ^{Gen 19:11}A ty muže u vchodu do domu, od nejmenších po největší, ranili slepotou, takže marně hledali vchod.

^{Gen 19:12}Potom ti dva Lotovi řekli: „Koho tu ještě máš – zetě, syny, dcery? Kohokoli máš ve městě, odveď je odsud, ^{Gen 19:13}neboť toto místo zničíme. Jejich křik se před Hospodinem tak rozmohl, že nás Hospodin poslal, abychom je zničili.“

^{Gen 19:14}Lot tedy šel promluvit se svými zeti, kteří si měli brát jeho dcery: „Vstaňte a pojďte odsud pryč, neboť Hospodin toto město zničí!“ Jeho zeťové si však mysleli, že žertuje.

^{Gen 19:15}Když začalo svítat, andělé na Lota naléhali: „Vstaň, vezmi svou ženu a své dvě dcery, které tu jsou, aby tě nesmetl trest tohoto města.“

^{Gen 19:16}Když však otálel, vzali ho ti muži za ruku a také jeho ženu i obě dcery, neboť se nad ním Hospodin smiloval. Odvedli ho ven a teprve za městem ho propustili. ^{Gen 19:17}Když ho vedli ven, jeden z nich řekl: „Utíkej o život! Neohlížej se a nikde na této rovině se nezastavuj. Uteč do hor, abys nebyl smeten.“

^{Gen 19:18}Lot jim ale řekl: „Prosím ne, Pane můj! ^{Gen 19:19}Jsi ke svému služebníku nesmírně laskav. Prokázal jsi mi veliké milosrdenství, když jsi mi zachránil život. Já však nebudu moci utéct do hor, a tak mne to neštěstí postihne a zemřu. ^{Gen 19:20}Pohleď prosím, tamto město je dost blízko, abych tam utekl, a je maličké. Nech mě prosím utéct do něj – vždyť je tak malé – a zůstanu naživu.“

^{Gen 19:21}On odvětil: „Hle, i v této věci jsem tě vyslyšel; město, o němž jsi mluvil, nevydám zkáze. ^{Gen 19:22}Pospěš si! Uteč tam, neboť nebudu moci nic udělat, dokud tam nepřijdeš.“ (A proto se to město jmenuje Coar, Maličké.)

^{Gen 19:23}Když Lot vešel do Coaru, vycházelo nad zemí slunce. ^{Gen 19:24}A Hospodin dštil na Sodomu a Gomoru síru a oheň; bylo to od Hospodina z nebe. ^{Gen 19:25}Ona města s celou okolní rovinou, se všemi obyvateli i se vším, co roste ze země, propadla zkáze. ^{Gen 19:26}Lotova žena se však ohlédla zpět a proměnila se v solný sloup.

^{Gen 19:27}Druhého dne časně zrána Abraham odešel k místu, kde předtím stál před Hospodinem. ^{Gen 19:28}Když se podíval k Sodomě a Gomoře a na celou tu rovinu, viděl, jak ze země stoupá kouř jako z pece.

^{Gen 19:29}Tenkrát, když Bůh ničil města oné roviny, pamatoval na Abrahama a propustil Lota zprostřed zkázy, jež zachvátila města, v nichž Lot bydlel.

Lotovy dcery

^{Gen 19:30}Lot potom z Coaru odešel a bydlel se svými dvěma dcerami v horách, neboť se bál bydlet v Coaru. Bydlel tedy se svými dvěma dcerami v jeskyni.

^{Gen 19:31}Prvorozená jednou řekla té mladší: „Náš otec je starý a v celém kraji není nikdo, s kým bychom mohly otěhotnět běžným způsobem. ^{Gen 19:32}Pojďme, opijme svého otce vínem a spěme s ním, abychom zachovaly símě našeho otce.“ ^{Gen 19:33}A tak té noci opily svého otce vínem. Prvorozená šla spát se svým otcem, který nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala.

^{Gen 19:34}Druhého dne pak prvorozená řekla té mladší: „Hle, včera v noci jsem spala se svým otcem. Opijme ho vínem také dnešní noc. Potom jdi a spi s ním, abychom zachovaly símě svého otce.“ ^{Gen 19:35}I té noci tedy opily svého otce vínem. Ta mladší s ním šla spát, on však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala.

^{Gen 19:36}Tak obě Lotovy dcery otěhotněly ze svého otce. ^{Gen 19:37}Prvorozená pak porodila syna a dala mu jméno Moáb, Z otce vzešlý. Ten je otcem Moábských až do dnešního dne. ^{Gen 19:38}I ta mladší porodila syna a dala mu jméno Ben-amí, Syn mého příbuzného. Ten je otcem Amonců až do dnešního dne.

Kapitola 20

Sára mezi Filištíny

^{Gen 20:1}Abraham se pak odtud vydal na cestu do negevského kraje, aby se usadil mezi Kádešem a Šurem. A když pobýval v Geraru, ^{Gen 20:2}říkal Abraham o své manželce Sáře: „Je to má sestra.“ Gerarský král Abimelech tedy pro Sáru poslal a vzal si ji.

^{Gen 20:3}V noci ale k Abimelechovi ve snu přišel Bůh a řekl mu: „Kvůli ženě, kterou sis vzal, teď zemřeš. Vždyť je vdaná za jiného muže!“

^{Gen 20:4}Abimelech s ní ale ještě nic neměl, a tak řekl: „Pane, cožpak zabíjíš i spravedlivé lidi? ^{Gen 20:5}Cožpak mi sám neřekl: ‚Je to má sestra‘? I ona sama přece říkala: ‚Je to můj bratr.‘ Udělal jsem to s poctivým úmyslem. Mám čisté ruce!“

^{Gen 20:6}Bůh mu ve snu odpověděl: „Jistě, vím, že jsi to udělal s poctivým úmyslem. Proto jsem tě také zadržel, abys proti mně nezhřešil, a nedovolil jsem ti dotknout se jí. ^{Gen 20:7}Nyní tu ženu vrať jejímu muži, neboť je to prorok. Bude se za tebe modlit a zůstaneš naživu. Jestliže ji však nevrátíš, věz, že jistě zemřeš – ty i všichni, kdo k tobě patří.“

^{Gen 20:8}Abimelech tedy časně ráno vstal a svolal všechny své služebníky. Když jim celou věc vylíčil, dostali ti muži veliký strach. ^{Gen 20:9}Abimelech si potom zavolal Abrahama a řekl mu: „Cos nám to udělal? Čím jsem se proti tobě provinil, že jsi na mě a na mé království přivedl tak veliký hřích? To, cos mi udělal, se nedělá!“ ^{Gen 20:10}Abimelech se Abrahama zeptal: „Co tě to napadlo, udělat takovou věc?“

^{Gen 20:11}Abraham odpověděl: „Pomyslel jsem si: ‚Na tomto místě určitě chybí Boží bázeň; třeba mě kvůli mé ženě zabijí!‘ ^{Gen 20:12}Kromě toho, je to opravdu má sestra. Je dcerou mého otce, ale ne mé matky, a tak se stala mou ženou. ^{Gen 20:13}A když mne Bůh poslal, abych putoval daleko od domu mého otce, řekl jsem jí: Prokaž mi tuto laskavost. Všude, kam přijdeme, o mně říkej ‚To je můj bratr.‘“

^{Gen 20:14}Abimelech tedy vzal brav, skot, otroky a otrokyně, dal je Abrahamovi a vrátil mu jeho manželku Sáru. ^{Gen 20:15}Řekl: „Hle, má země je před tebou; bydli, kde se ti zlíbí.“

^{Gen 20:16}Sáře pak řekl: „Hle, dal jsem tvému bratru tisíc šekelů ^[16] stříbra; to ti bude zadostiučiněním přede všemi, kdo jsou s tebou. Tím vším budeš ospravedlněna.“

^{Gen 20:17}Abraham se pak modlil k Bohu a Bůh uzdravil Abimelecha i jeho ženu a jeho děvečky, aby mohly rodit děti. ^{Gen 20:18}Hospodin totiž kvůli Abrahamově manželce Sáře pevně zavřel každé lůno v Abimelechově domě.

Kapitola 21

Izák a Izmael

^{Gen 21:1}Hospodin navštívil Sáru, jak řekl, a Hospodin pro Sáru udělal, co slíbil. ^{Gen 21:2}Sára i přes Abrahamovo stáří počala a v době, kterou mu Bůh předpověděl, porodila syna. ^{Gen 21:3}Abraham dal svému synovi narozenému ze Sáry jméno Izák, Smíšek. ^{Gen 21:4}Když bylo Izákovi osm dní, Abraham svého syna obřezal, jak mu Bůh přikázal. ^{Gen 21:5}Když se mu narodil syn Izák, bylo Abrahamovi sto let.

^{Gen 21:6}Sára řekla: „Bůh mi daroval smích! Všichni, kdo o tom uslyší, se budou smát se mnou.“ ^{Gen 21:7}Řekla také: „Kdo by byl Abrahamovi řekl, že Sára bude kojit děti? Ale porodila jsem mu syna – i přes jeho stáří!“

^{Gen 21:8}Když dítě povyrostlo, přestalo se kojit. V den, kdy se Izák přestal kojit, vystrojil Abraham velikou hostinu. ^{Gen 21:9}Sára pak viděla, že syn, kterého Abrahamovi porodila Egypťanka Hagar, je posměvač. ^{Gen 21:10}Řekla tedy Abrahamovi: „Vyžeň tu děvečku i jejího syna. Syn té děvečky přece nebude dědit spolu s mým synem, s Izákem!“

^{Gen 21:11}Abrahama ta slova velmi trápila. Šlo přece o jeho syna. ^{Gen 21:12}Bůh ale Abrahamovi řekl: „Netrap se kvůli chlapci ani kvůli své děvečce. Poslechni Sáru ve všem, co ti řekla, protože tvé símě bude povoláno v Izákovi. ^{Gen 21:13}I ze syna děvečky však učiním národ, neboť je tvým potomkem.“

^{Gen 21:14}Abraham vstal časně ráno, vzal chléb a měch s vodou, naložil to Hagar na záda a poslal ji i s dítětem pryč. Odešla tedy a bloudila Beeršebskou pouští.

^{Gen 21:15}Když jí voda v měchu došla, složila dítě pod jedním keřem ^{Gen 21:16}a šla si sednout naproti, co by lukem dostřelil, neboť si řekla: „Nemohu se dívat, jak dítě umírá.“ Usedla naproti a dala se do pláče.

^{Gen 21:17}Bůh uslyšel chlapcův hlas a Boží anděl zavolal na Hagar z nebe: „Co je ti, Hagar? Neboj se, neboť Bůh uslyšel chlapcův hlas tam, kde je. ^{Gen 21:18}Vstaň, vezmi chlapce a postarej se o něj, protože z něj učiním veliký národ.“

^{Gen 21:19}Tehdy jí Bůh otevřel oči a uviděla pramen vody. Šla tedy, naplnila měch vodou a dala chlapci napít.

^{Gen 21:20}Bůh pak byl s chlapcem a ten rostl. Bydlel na poušti a stal se z něj velký lučištník. ^{Gen 21:21}Bydlel v Paranské poušti a jeho matka mu vybrala ženu z Egypta.

Studna přísahy

^{Gen 21:22}Někdy v té době Abimelech s velitelem svého vojska Píkolem řekl Abrahamovi: „Bůh je s tebou ve všem, co děláš. ^{Gen 21:23}Proto mi teď při Bohu odpřisáhni, že neoklameš mne ani mého nástupce a potomka a že se ke mně a k zemi, v níž jsi pobýval, budeš chovat tak přátelsky, jako jsem se zachoval já k tobě.“

^{Gen 21:24}Abraham řekl: „To odpřisáhnu.“

^{Gen 21:25}Abraham si tehdy Abimelechovi stěžoval kvůli studni s vodou, kterou mu Abimelechovi služebníci násilím vzali. ^{Gen 21:26}Abimelech však řekl: „Nevím, kdo by udělal něco takového. Sám jsi mi to neřekl a já jsem o tom až do dneška neslyšel.“

^{Gen 21:27}Abraham pak vzal ovce a voly, dal je Abimelechovi a vstoupili spolu do smlouvy. ^{Gen 21:28}Když Abraham postavil sedm jehňat ze stáda zvlášť, ^{Gen 21:29}zeptal se ho Abimelech: „Co znamená těch sedm jehňat, která jsi postavil zvlášť?“

^{Gen 21:30}„Těch sedm jehňat ode mě dostaneš na svědectví, že jsem tu studnu vykopal já,“ odpověděl mu Abraham.

^{Gen 21:31}(A tak to místo dostalo jméno Beer-šeba, Studna přísahy, neboť si tam oba přísahali.)

^{Gen 21:32}Poté, co vstoupili v Beer-šebě do smlouvy, Abimelech vstal a vrátil se s velitelem svého vojska Píkolem do filištínské země. ^{Gen 21:33}Abraham zasadil v Beer-šebě tamaryšek a vzýval tam jméno Hospodina, Věčného Boha. ^{Gen 21:34}Abraham potom ještě dlouho bydlel ve filištínské zemi.

Kapitola 22

Nejtěžší zkouška

^{Gen 22:1}Po nějaké době se Bůh rozhodl Abrahama vyzkoušet. Zavolal: „Abrahame!“

„Zde jsem,“ odpověděl.

^{Gen 22:2}Bůh řekl: „Vezmi svého syna, svého jediného, svého milovaného Izáka, a jdi do země Moria. Tam ho obětuj jako zápalnou oběť na hoře, kterou ti určím.“

^{Gen 22:3}Druhý den brzy ráno Abraham vstal, osedlal svého osla, vzal s sebou dva služebníky a svého syna Izáka. Nasekal dříví pro zápalnou oběť a vypravil se k místu, jež mu Bůh určil. ^{Gen 22:4}Třetího dne Abraham pozvedl oči a spatřil to místo v dálce. ^{Gen 22:5}Tehdy řekl svým služebníkům: „Zůstaňte tu s oslem. Já a chlapec půjdeme až tam, pokloníme se Bohu a vrátíme se k vám.“

^{Gen 22:6}Abraham vzal dříví pro zápalnou oběť a naložil je na svého syna Izáka. Sám nesl v ruce oheň a nůž. A tak šli oba spolu.

^{Gen 22:7}„Otče,“ oslovil Izák svého otce Abrahama.

„Ano, můj synu?“ odpověděl mu.

„Vidím oheň a dřevo,“ řekl Izák. „Kde je ale beránek k zápalné oběti?“

^{Gen 22:8}„Bůh si opatří beránka k zápalné oběti, můj synu,“ odpověděl Abraham. A tak šli oba spolu.

^{Gen 22:9}Když přišli na místo, jež mu Bůh určil, Abraham tam postavil oltář a narovnal dřevo. Pak svázal svého syna Izáka a položil ho na dřevo na oltáři. ^{Gen 22:10}Abraham vztáhl ruku a vzal nůž, aby svého syna podřízl.

^{Gen 22:11}Vtom na něj z nebe zavolal Hospodinův anděl: „Abrahame! Abrahame!“

„Zde jsem,“ odpověděl.

^{Gen 22:12}„Nevztahuj ruku na chlapce!“ řekl on. „Nic mu nedělej! Už jsem poznal, že jsi bohabojný – vždyť jsi kvůli mně neušetřil svého syna, svého jediného.“

^{Gen 22:13}Abraham tedy vzhlédl a hle, uviděl za sebou berana uvízlého za rohy v křoví. Abraham tedy šel, vzal toho berana a obětoval ho jako zápalnou oběť místo svého syna. ^{Gen 22:14}To místo pak Abraham nazval „Hospodin opatří,“ takže se dodnes říká: „Na Hospodinově hoře se opatří.“

^{Gen 22:15}Hospodinův anděl pak na Abrahama zavolal z nebe podruhé: ^{Gen 22:16}„Přísahám při sobě samém, praví Hospodin, protože jsi učinil tuto věc a neušetřil jsi svého syna, svého jediného: ^{Gen 22:17}Nesmírně ti požehnám a nesmírně rozmnožím tvé símě – jako hvězdy na nebi a jako písek na břehu moře. Tvé símě ovládne brány svých nepřátel ^{Gen 22:18}a ve tvém semeni dojdou požehnání všechny národy země, protože jsi uposlechl můj hlas.“

^{Gen 22:19}Nato se Abraham vrátil ke svým služebníkům a odešli spolu do Beer-šeby. Abraham potom bydlel v Beer-šebě.

Náchorovo potomstvo

^{Gen 22:20}Po nějaké době bylo Abrahamovi oznámeno: „Hle, také Milka porodila syny tvému bratru Náchorovi: ^{Gen 22:21}svého prvorozeného Úce, jeho bratra Búze a Kemuele (otce Aramova), ^{Gen 22:22}Keseda, Chazoa, Pildaše, Jidlafa a Betuela.“ ^{Gen 22:23}(A Betuel zplodil Rebeku.) Těchto osm synů porodila Abrahamovu bratru Náchorovi Milka. ^{Gen 22:24}Také jeho družka jménem Reuma rodila děti: Tebacha, Gachama, Tachaše a Maaku.

Kapitola 23

Pohřebiště v Hebronu

^{Gen 23:1}Sára žila 127 let; tak dlouhý byl Sářin život. ^{Gen 23:2}Sára zemřela v Kiriat-arbě (což je Hebron) v kanaánské zemi a Abraham přišel, aby nad ní truchlil a oplakával ji.

^{Gen 23:3}Když vstal od své mrtvé, promluvil k místním Chetejcům: ^{Gen 23:4}„Jsem mezi vámi hostem a přistěhovalcem; dovolte mi u vás vlastnit pozemek pro hrob, abych tam pochoval svou mrtvou.“

^{Gen 23:5}Chetejci Abrahamovi odpověděli: ^{Gen 23:6}„Poslyš nás, pane: Jsi mezi námi Božím knížetem; pochovej svou mrtvou v nejlepší z našich hrobek. Nikdo z nás ti neodepře svou hrobku, abys mohl pochovat svou mrtvou.“

^{Gen 23:7}Abraham tedy vstal, poklonil se lidu té země, totiž Chetejcům, ^{Gen 23:8}a promluvil k nim takto: „Souhlasíte-li, abych tu pochoval svou mrtvou, poslyšte mne a přimluvte se za mne u Efrona, syna Cocharova, ^{Gen 23:9}aby mi dal svou jeskyni Makpela, která je na konci jeho pole. Ať mi ji uprostřed vás poskytne za plnou cenu ve stříbře jako pohřebiště.“

^{Gen 23:10}Efron Chetejský ovšem seděl mezi ostatními Chetejci. Odpověděl Abrahamovi přede všemi Chetejci vcházejícími do brány jeho města: ^{Gen 23:11}„Nikoli, můj pane. Poslyš mne: To pole ti dávám, dávám ti i jeskyni, která je na něm. Dávám ti je v přítomnosti synů svého lidu; pochovej svou mrtvou.“

^{Gen 23:12}Abraham se před lidem té země poklonil a v přítomnosti lidu té země ^{Gen 23:13}promluvil k Efronovi: „Kéž bys mne, prosím, raději vyslyšel. Dám ti za to pole peníze. Přijmi je ode mne, ať tam pochovám svou mrtvou.“

^{Gen 23:14}Efron Abrahamovi odpověděl: ^{Gen 23:15}„Poslyš mne, můj pane. Ta země stojí 400 šekelů ^[17] stříbra. Co je to pro tebe a pro mě? Pochovej svou mrtvou!“

^{Gen 23:16}Abraham Efrona vyslechl a odvážil mu množství stříbra, které zmínil před ostatními Chetejci: 400 šekelů stříbra běžných mezi obchodníky.

^{Gen 23:17}Efronovo pole v Makpele naproti Mamre – pole i s jeskyní stojící na něm, i se všemi stromy rostoucími po obvodu pole – to vše tenkrát přešlo ^{Gen 23:18}do Abrahamova vlastnictví před očima Chetejců, přede všemi, kdo vcházejí do brány jeho města. ^{Gen 23:19}Poté Abraham pochoval svou manželku Sáru v jeskyni pole Makpela naproti Mamre (což je Hebron) v kanaánské zemi.

^{Gen 23:20}Tak tedy to pole i s jeskyní, která je na něm, přešlo od Chetejců do Abrahamova vlastnictví jako pohřebiště.

Kapitola 24

Izákovo ženění

^{Gen 24:1}Abraham byl už stařec pokročilého věku a Hospodin mu ve všem požehnal. ^{Gen 24:2}Abraham tehdy řekl nejstaršímu služebníkovi ve svém domě, který spravoval všechen jeho majetek: „Vlož ruku do mého klína, ^{Gen 24:3}abych tě zavázal přísahou při Hospodinu, Bohu nebe a Bohu země, že nevybereš mému synovi manželku z dcer Kanaánců, mezi nimiž bydlím, ^{Gen 24:4}ale půjdeš do mé země, k mým příbuzným, a tam vybereš manželku pro mého syna Izáka.“

^{Gen 24:5}Služebník mu na to řekl: „Kdyby mě snad ta žena nechtěla následovat do této země, mám tvého syna odvést zpět do země, z níž jsi vyšel?“

^{Gen 24:6}„Chraň se tam mého syna odvést!“ odpověděl mu Abraham. ^{Gen 24:7}„Hospodin, Bůh nebes, který mě vzal z domu mého otce a z mé vlasti, který ke mně mluvil a který mi přísahal: ‚Tuto zem dám tvému semeni,‘ ^[18] ten před tebou pošle svého anděla, abys odtamtud mému synovi vybral manželku. ^{Gen 24:8}Kdyby tě ta žena nechtěla následovat, budeš této přísahy zproštěn; jen tam mého syna neodváděj zpátky.“

^{Gen 24:9}Služebník tedy vložil ruku do klína svého pána Abrahama a odpřisáhl to. ^{Gen 24:10}Potom vzal ze stáda svého pána deset velbloudů (neboť ho jeho pán na cestu vypravil všelijakými cennostmi) a vyrazil do mezopotamského Aramu k Náchorovu městu.

^{Gen 24:11}Před městem zastavil velbloudy u studny s vodou (bylo to navečer, v době, kdy ženy chodívají pro vodu) ^{Gen 24:12}a řekl: „Hospodine, Bože mého pána Abrahama, prosím, dopřej mi dnes to setkání a prokaž mému pánu Abrahamovi své milosrdenství. ^{Gen 24:13}Hle, stojím u vodního pramene a dcery zdejších měšťanů vycházejí pro vodu. ^{Gen 24:14}Když jedné z těch dívek řeknu: ‚Nahni prosím svůj džbán, abych se napil,‘ a ona odpoví: ‚Jen se napij; já zatím napojím tvé velbloudy,‘ pak ať je to ta, kterou jsi určil pro svého služebníka Izáka. Takto poznám, že jsi mému pánovi prokázal milosrdenství.“

^{Gen 24:15}Vtom, ještě než to dořekl, vyšla z města Rebeka se džbánem na rameni. Ta dívka se narodila Betuelovi, synu Milky a Abrahamova bratra Náchora. ^{Gen 24:16}Byla to překrásná mladá dívka, která ještě nepoznala muže. Sestoupila k prameni, naplnila si džbán a vydala se zpět.

^{Gen 24:17}Služebník jí přispěchal naproti a řekl: „Dej mi prosím trochu napít ze svého džbánu.“

^{Gen 24:18}„Jen se napij, pane,“ odpověděla, rychle spustila džbán na ruku a dala mu napít.

^{Gen 24:19}Potom mu řekla: „Načerpám vodu také pro tvé velbloudy, ať se pořádně napijí.“ ^{Gen 24:20}Rychle vylila svůj džbán do žlabu, znovu odběhla ke studni pro vodu a čerpala pro všechny jeho velbloudy. ^{Gen 24:21}Ten muž ji zatím mlčky pozoroval, aby poznal, zda Hospodin dává jeho cestě zdar, nebo ne.

^{Gen 24:22}Když velbloudi dopili, vzal ten muž zlatý nosní kroužek vážící půl šekelu ^[19] a dva zlaté náramky pro její ruce, každý o váze deseti šekelů, ^{[20]Gen 24:23}a řekl: „Pověz mi prosím, čí jsi dcera. Bylo by pro nás v domě tvého otce místo k přenocování?“

^{Gen 24:24}„Jsem dcera Betuele, syna Milky a Náchora,“ odpověděla mu. ^{Gen 24:25}Potom dodala: „Slámy a obroku máme dost, i místo k přenocování.“

^{Gen 24:26}Tehdy padl na kolena a klaněl se Hospodinu ^{Gen 24:27}se slovy: „Požehnán buď Hospodin, Bůh mého pána Abrahama, že od mého pána neodňal své milosrdenství a věrnost a že mě vedl po této cestě až k domu příbuzných mého pána!“

^{Gen 24:28}Dívka pak odběhla a vyprávěla to rodině své matky. ^{Gen 24:29}Rebeka měla bratra jménem Lában a ten se rozběhl ven k onomu muži u pramene. ^{Gen 24:30}Uviděl totiž ten nosní kroužek i náramky na rukou své sestry Rebeky a slyšel její slova, když říkala: „Takto se mnou ten muž mluvil.“ Přišel tedy k onomu muži a hle, ten dosud stál s velbloudy poblíž pramene.

^{Gen 24:31}Lában mu řekl: „Pojď, Hospodinův požehnaný! Proč bys stál venku? Už jsem připravil dům i místo pro velbloudy.“

^{Gen 24:32}Ten muž tedy vešel do domu a odsedlal velbloudy. Lában dal velbloudům slámu a obrok a přinesl vodu, aby si on i muži, kteří ho doprovázeli, umyli nohy. ^{Gen 24:33}Když mu ale nabídli jídlo, řekl: „Nebudu jíst, dokud nevypovím svou věc.“

„Mluv,“ vybídl ho Lában.

^{Gen 24:34}„Jsem Abrahamův služebník,“ řekl. ^{Gen 24:35}„Hospodin mému pánu velice požehnal, takže se rozmohl – dal mu brav a skot, stříbro a zlato, otroky a otrokyně i velbloudy a osly. ^{Gen 24:36}Sára, manželka mého pána, pak ve svém stáří porodila mému pánu syna, jemuž dal všechno, co má. ^{Gen 24:37}Můj pán mě pak zavázal přísahou: ‚Nevybereš mému synovi manželku z dcer Kanaánců, v jejichž zemi bydlím, ^{Gen 24:38}ale půjdeš do domu mého otce, k mým příbuzným, a tam vybereš manželku pro mého syna.‘

^{Gen 24:39}Když jsem svému pánu řekl: ‚Co kdyby mě ta žena nechtěla následovat?‘ ^{Gen 24:40}odpověděl mi: ‚Hospodin, před jehož tváří chodím, pošle s tebou svého anděla, aby dal tvé cestě zdar, abys mému synovi vybral manželku z mého příbuzenstva, z domu mého otce. ^{Gen 24:41}Budeš zproštěn mé přísahy, přijdeš-li k mým příbuzným a nedají ti ji; tehdy budeš mé přísahy zproštěn.‘

^{Gen 24:42}Dnes jsem tedy přišel k prameni a řekl jsem: Hospodine, Bože mého pána Abrahama, kéž bys teď dal mé cestě zdar. ^{Gen 24:43}Hle, stojím u vodního pramene. Když řeknu dívce, která vyjde pro vodu: ‚Dej mi prosím trochu napít ze svého džbánu,‘ ^{Gen 24:44}a ona mi odpoví: ‚Jen se napij, já zatím načerpám vodu pro tvé velbloudy,‘ pak ať je to ta, kterou Hospodin určil pro syna mého pána.

^{Gen 24:45}A vtom, ještě než jsem to v duchu dořekl, vyšla z města Rebeka se džbánem na rameni, sestoupila k prameni a čerpala vodu. Když jsem jí pak řekl: ‚Dej mi prosím napít,‘ ^{Gen 24:46}spustila rychle džbán z ramene a řekla: ‚Jen se napij; já zatím napojím tvé velbloudy.‘ A tak jsem pil a ona napájela velbloudy. ^{Gen 24:47}Zeptal jsem se jí: ‚Čí jsi dcera?‘ a ona řekla: ‚Jsem dcera Betuele, syna Milky a Náchora.‘ Tehdy jsem jí navlékl na nos kroužek a na ruce náramky, ^{Gen 24:48}padl jsem na kolena a klaněl se Hospodinu. Dobrořečil jsem Hospodinu, Bohu svého pána Abrahama, který mě vedl pravou cestou, abych pro syna svého pána vybral dceru jeho příbuzného.

^{Gen 24:49}Nyní tedy, chcete-li se k mému pánu zachovat laskavě a věrně, sdělte mi to; a pokud ne, sdělte mi to také, ať se mohu rozhodnout, kam se vydat dál.“

^{Gen 24:50}Lában a Betuel mu odpověděli: „Tato věc vyšla od Hospodina; nemáme k tomu co dodat. ^{Gen 24:51}Hle, zde máš Rebeku, vezmi si ji a jdi. Ať se stane manželkou syna tvého pána, jak řekl Hospodin.“

^{Gen 24:52}Když Abrahamův služebník uslyšel jejich slova, poklonil se Hospodinu až k zemi. ^{Gen 24:53}Potom ten služebník vytáhl stříbrné a zlaté šperky a šaty a dal je Rebece. Také jejímu bratrovi a její matce dal vzácné dary. ^{Gen 24:54}A tak jedli a pili, on i muži, kteří ho doprovázeli, a zůstali tam celou noc.

Když pak ráno vstali, řekl: „Propusťte mě k mému pánu.“

^{Gen 24:55}Její bratr a matka však odpověděli: „Ať s námi dívka zůstane ještě pár dní, třeba deset; potom může jít.“

^{Gen 24:56}On jim ale řekl: „Nezdržujte mě tu. Hospodin přece dal mé cestě zdar. Propusťte mě, ať mohu jít za svým pánem.“

^{Gen 24:57}Řekli mu tedy: „Zavoláme ji a zeptáme se, co na to ona.“

^{Gen 24:58}Zavolali tedy Rebeku. „Odejdeš s tím mužem?“ zeptali se jí.

„Odejdu,“ řekla.

^{Gen 24:59}A tak svou sestru Rebeku i její chůvu propustili s Abrahamovým služebníkem a s jeho muži ^{Gen 24:60}a takto Rebece požehnali:

„Sestro naše, staň se matkou
nesčíslných tisíců!
Také tvé símě ať vládne
branami svých nepřátel.“

^{Gen 24:61}Rebeka a její děvečky pak vstaly, vsedly na velbloudy a následovaly onoho muže. Služebník vzal Rebeku a odjel.

^{Gen 24:62}Izák právě přicházel od Studnice Živého, který mne vidí ^[21] (bydlel totiž v negevském kraji). ^{Gen 24:63}K večeru Izák vyšel na pole, aby přemýšlel. Pozvedl oči a hle, uviděl přicházet velbloudy. ^{Gen 24:64}Rebeka také pozvedla oči, a když uviděla Izáka, sesedla z velblouda. ^{Gen 24:65}Zeptala se totiž služebníka: „Kdo je ten muž, který nám jde po poli naproti?“

„To je můj pán,“ odpověděl jí služebník. Vzala si tedy závoj a zahalila se.

^{Gen 24:66}Služebník pak Izákovi popsal všechno, co vyřídil, ^{Gen 24:67}a Izák ji přivedl do stanu své matky Sáry. Vzal si Rebeku a ta se stala jeho ženou a on ji miloval. Tak Izák našel útěchu po smrti své matky.

Kapitola 25

Abraham umírá

^{Gen 25:1}Abraham si vzal ještě další ženu jménem Ketura. ^{Gen 25:2}Ta mu porodila Zimrana, Jokšana, Medána, Midiána, Jišbaka a Šuacha. ^{Gen 25:3}Jokšan pak zplodil Šebu a Dedana a Dedanovi synové byli Ašurejci, Letušejci a Leumejci. ^{Gen 25:4}Midiánovi synové pak byli Efa, Efer, Chanoch, Abida a Eldaáh. Ti všichni byli synové Ketury.

^{Gen 25:5}Abraham však dal všechno, co měl, Izákovi. ^{Gen 25:6}Synům svých družek dal Abraham dary a poslal je ještě za svého života na východ, pryč od svého syna Izáka, do východní země.

^{Gen 25:7}Abraham žil 175 let. ^{Gen 25:8}V utěšeném věku, stár a spokojen pak Abraham vydechl naposled a byl připojen ke svému lidu.

^{Gen 25:9}Izák a Izmael, jeho synové, ho pochovali v jeskyni Makpela, která leží naproti Mamre na poli Efrona Chetejského, syna Cocharova, ^{Gen 25:10}na poli, jež Abraham koupil od Chetejců. Tam je pochován Abraham i jeho žena Sára.

^{Gen 25:11}Po Abrahamově smrti Bůh požehnal jeho synu Izákovi a Izák bydlel u Studnice Živého, který mne vidí.

Izmaelovo potomstvo

^{Gen 25:12}Toto je rod Abrahamova syna Izmaele, kterého Abrahamovi porodila Sářina otrokyně, Egypťanka Hagar.

^{Gen 25:13}Toto jsou jména Izmaelových synů podle pořadí jejich narození: Izmaelův prvorozený Nebajot, potom Kedar, Adbeel, Mibsam, ^{Gen 25:14}Mišma, Duma, Massa, ^{Gen 25:15}Chadad, Tema, Jetur, Nafiš a Kedma. ^{Gen 25:16}Toto jsou Izmaelovi synové a tato jsou jejich jména v jejich sídlištích a osadách – dvanáctero knížat jednotlivých kmenů.

^{Gen 25:17}Izmael se dožil 137 let. Potom vydechl naposled a byl připojen ke svému lidu. ^{Gen 25:18}Jeho synové se usadili od Chavíly až k Šuru (který leží před Egyptem směrem k Asýrii). A Izmael zemřel v neshodě se všemi příbuznými.

Jákob a Ezau

^{Gen 25:19}Toto je příběh Abrahamova syna Izáka.

Abraham zplodil Izáka. ^{Gen 25:20}Když bylo Izákovi čtyřicet let, oženil se s Rebekou, dcerou Aramejce Betuela z Padan-aramu, sestrou Aramejce Lábana.

^{Gen 25:21}Izák se za svou ženu modlil k Hospodinu, protože byla neplodná. Hospodin ho vyslyšel a Rebeka, jeho žena, počala. ^{Gen 25:22}Když se však děti v jejím lůně mačkaly, řekla: „Proč se mi tohle děje?“ A tak se šla ptát Hospodina ^{Gen 25:23}a Hospodin jí řekl:

„Ve tvém lůnu jsou dva národy;
dvojí lid se z tvých útrob rozdělí.
Jeden lid bude silnější než druhý
a starší mladšímu bude služebník.“

^{Gen 25:24}Když se naplnil čas a měla porodit, hle, v jejím lůnu byla dvojčata. ^{Gen 25:25}Ten, který vyšel první, byl celý zrzavý jako plášť z kožešiny, a tak mu dali jméno Ezau, Chlupáč. ^{Gen 25:26}Za ním pak vyšel jeho bratr a rukou držel Ezaua za patu. Dostal tedy jméno Jákob, to jest Bude v patách. ^[22] Když je Rebeka porodila, bylo Izákovi šedesát let.

^{Gen 25:27}Chlapci vyrostli a Ezau se stal mužem znalým lovu, mužem divočiny, zatímco Jákob byl spořádaný muž a zdržoval se doma. ^{Gen 25:28}Izák si oblíbil Ezaua, neboť mu chutnala zvěřina, ale Rebeka si oblíbila Jákoba.

^{Gen 25:29}Jednou, když Jákob uvařil kaši, přišel Ezau z pole celý vyčerpaný. ^{Gen 25:30}Ezau tehdy Jákobovi řekl: „Dej mi přece hlt toho červeného, tady toho červeného jídla, vždyť jsem vyčerpaný!“ (A proto se mu říká Edom, Červený.)

^{Gen 25:31}Jákob navrhl: „Prodej mi teď hned své prvorozenství.“

^{Gen 25:32}„Vidíš, že skoro umírám!“ odpověděl Ezau. „K čemu je mi prvorozenství?“

^{Gen 25:33}„Hned teď mi to tu odpřisáhni!“ řekl mu Jákob. Ezau mu to odpřisáhl a prodal své prvorozenství Jákobovi. ^{Gen 25:34}Jákob pak dal Ezauovi chléb a čočkovou kaši, ten se najedl a napil a pak vstal a odešel.

Tak Ezau pohrdl prvorozenstvím.

Kapitola 26

Rebeka mezi Filištíny

^{Gen 26:1}V zemi pak nastal hlad (podobný hlad jako ten dřívější, který byl za dnů Abrahamových), a tak se Izák vydal do Geraru k filištínskému králi Abimelechovi. ^{Gen 26:2}Ukázal se mu totiž Hospodin a řekl: „Nesestupuj do Egypta! Usaď se v zemi, kterou ti určím. ^{Gen 26:3}Pobývej v této zemi a já budu s tebou a požehnám ti, neboť tobě a tvému semeni dám všechny tyto země. Tak splním přísahu, kterou jsem složil tvému otci Abrahamovi: ^{Gen 26:4}‚Tvé símě rozmnožím jako hvězdy na nebi. Tvému semeni dám všechny tyto země a ve tvém semeni dojdou požehnání všechny národy na zemi.‘ ^{Gen 26:5}To proto, že Abraham uposlechl můj hlas a zachoval, co jsem mu svěřil – má přikázání, má ustanovení a má ponaučení.“ ^{Gen 26:6}A tak se Izák usadil v Geraru.

^{Gen 26:7}Když se ho tamější muži vyptávali na jeho ženu, odpověděl: „Je to má sestra.“ Bál se totiž říci: „Je to má žena,“ neboť si pomyslel: „Aby mě snad zdejší muži kvůli Rebece nezabili.“ Byla totiž velmi krásná.

^{Gen 26:8}Jednou, když už tam byli dlouho, vyhlížel filištínský král Abimelech z okna a uviděl, jak se Izák mazlí se svou ženou Rebekou. ^{Gen 26:9}Abimelech si tedy Izáka zavolal a řekl: „Vida, přece je to tvá žena! Proč jsi tedy říkal: ‚Je to má sestra‘?“

„Myslel jsem si, že bych kvůli ní mohl zemřít,“ odpověděl mu Izák.

^{Gen 26:10}Abimelech zvolal: „Cos nám to udělal? Někdo z lidu mohl snadno s tvou ženou spát, a tak bys na nás uvedl vinu!“

^{Gen 26:11}Potom Abimelech přikázal všemu lidu: „Kdokoli se dotkne tohoto muže nebo jeho manželky, musí zemřít!“

Zápas o studny

^{Gen 26:12}Izák pak v té zemi sel a téhož roku sklidil stonásobek, neboť mu Hospodin požehnal. ^{Gen 26:13}A tak se ten muž vzmohl a rozmáhal se stále víc, až se stal velmi zámožným. ^{Gen 26:14}Měl stáda bravu, stáda skotu a početné služebnictvo. Proto mu Filištíni začali závidět. ^{Gen 26:15}Všechny studny, které služebníci jeho otce vykopali za dnů jeho otce Abrahama, Filištíni zasypali a naplnili hlínou.

^{Gen 26:16}Abimelech tehdy Izákovi řekl: „Odejdi od nás! Jsi mnohem mocnější než my.“

^{Gen 26:17}Izák proto odtud odešel, utábořil se v gerarském údolí a tam bydlel. ^{Gen 26:18}Izák pak znovu kopal studnice vody vykopané za dnů jeho otce Abrahama, které po Abrahamově smrti Filištíni zasypali, a dal jim stejná jména, jako jim kdysi dal jeho otec.

^{Gen 26:19}Izákovi služebníci v tom údolí kopali a našli studnici pramenité vody. ^{Gen 26:20}Gerarští pastýři se však začali s Izákovými pastýři o studnu hádat: „Ta voda je naše!“ A tak Izák tu studnu nazval Esek, Rozepře, protože se s ním přeli. ^{Gen 26:21}Potom vykopali další studnu. I o tu se hádali, a tak ji nazval Sitna, Nepřátelství. ^{Gen 26:22}Přesunul se tedy odtud dál a vykopal další studnu. O tu se už nehádali, a tak ji nazval Rechobot, Prostranství. Řekl totiž: „Teď nám Hospodin daroval prostor, abychom se rozplodili na zemi.“

^{Gen 26:23}Když pak odtud vystoupil do Beer-šeby, ^{Gen 26:24}ukázal se mu téže noci Hospodin a řekl: „Já jsem Bůh tvého otce Abrahama. Neboj se, neboť jsem s tebou. Požehnám ti a rozmnožím tvé símě kvůli Abrahamovi, svému služebníku.“

^{Gen 26:25}Postavil tam tedy oltář a vzýval Hospodinovo jméno. Vztyčil tam svůj stan a Izákovi služebníci tam vykopali studnu.

^{Gen 26:26}Tehdy k němu přišel z Geraru Abimelech se svým pobočníkem Achuzatem a s velitelem svého vojska Píkolem. ^{Gen 26:27}Izák se jich zeptal: „Proč ke mně přicházíte? Vždyť mě nenávidíte a vyhnali jste mě od vás.“

^{Gen 26:28}Odpověděli: „Jasně jsme poznali, že Hospodin je s tebou, a tak jsme si řekli: Ať je teď mezi námi a tebou přísaha. Chceme s tebou vstoupit do smlouvy, ^{Gen 26:29}že nám neuděláš nic zlého, tak jako jsme se my nedotkli tebe a prokazovali ti pouze dobrodiní a propustili tě v pokoji. Jsi přece Hospodinův požehnaný!“

^{Gen 26:30}Vystrojil jim tedy hostinu a jedli a pili. ^{Gen 26:31}Časně ráno pak vstali a vzájemně si přísahali. Potom je Izák propustil, a tak od něj odešli v pokoji.

^{Gen 26:32}A téhož dne se stalo, že přišli Izákovi služebníci a pověděli mu o studni, kterou kopali: „Našli jsme vodu!“ ^{Gen 26:33}Nazval ji tedy Šibea, Přísaha, a proto se to město až dodnes jmenuje Beer-šeba, Studna přísahy.

Jákob uchvacuje požehnání

^{Gen 26:34}Když bylo Ezauovi čtyřicet let, vzal si za ženu Juditu, dceru Chetejce Beerího, a Basematu, dceru Chetejce Elona. ^{Gen 26:35}Ty působily Izákovi a Rebece hořké trápení.

Kapitola 27

^{Gen 27:1}Když potom Izák zestárl a oči mu zeslábly tak, že neviděl, zavolal si svého staršího syna Ezaua a řekl mu: „Synu můj?“

„Zde jsem,“ odpověděl Ezau.

^{Gen 27:2}Tehdy mu řekl: „Pohleď, jsem starý a nevím, kdy umřu. ^{Gen 27:3}Vezmi prosím své zbraně, svůj toulec a luk, vyjdi do polí a ulov mi zvěřinu. ^{Gen 27:4}Pak mi připrav mou oblíbenou pochoutku a přines mi ji, abych pojedl a s chutí ti požehnal, než umřu.“

^{Gen 27:5}Rebeka ale poslouchala, když Izák mluvil se svým synem Ezauem. Jakmile Ezau odešel do polí lovit zvěř, aby ji přinesl Izákovi, ^{Gen 27:6}Rebeka řekla svému synu Jákobovi: „Pohleď, vyslechla jsem tvého otce, jak říká tvému bratru Ezauovi: ^{Gen 27:7}‚Přines mi zvěřinu a připrav mi pochoutku, abych pojedl a požehnal ti před Hospodinem, než umřu.‘ ^{Gen 27:8}Poslechni mě tedy, synu můj, a udělej, co ti řeknu: ^{Gen 27:9}Jdi ke stádu, vyber mi z něj dvě pěkná kůzlata a já z nich pro tvého otce připravím jeho oblíbenou pochoutku. ^{Gen 27:10}Tu přineseš svému otci, aby pojedl, a aby ti proto požehnal, než umře.“

^{Gen 27:11}Jákob ale své matce Rebece řekl: „Pohleď, můj bratr Ezau je chlupatý, kdežto já jsem holý. ^{Gen 27:12}Co když na mě můj otec sáhne? Pak před ním budu vypadat jako podvodník a přivedu na sebe prokletí, a ne požehnání!“

^{Gen 27:13}„Tvé prokletí beru na sebe, synu můj,“ odpověděla mu matka. „Jen mě poslechni a jdi mi přinést ta kůzlata.“

^{Gen 27:14}A tak šel, vzal je a přinesl své matce, která z nich připravila otcovu oblíbenou pochoutku. ^{Gen 27:15}Potom Rebeka vzala nejlepší šaty svého staršího syna Ezaua, které měla doma, oblékla je svému mladšímu synu Jákobovi ^{Gen 27:16}a ovinula mu ruce i hladkou část krku kůzlečími kožkami. ^{Gen 27:17}Onu pochoutku i chléb, který připravila, pak dala do rukou svému synu Jákobovi.

^{Gen 27:18}Přišel ke svému otci a řekl: „Otče!“

A ten řekl: „Ano? Který jsi, můj synu?“

^{Gen 27:19}„Já jsem Ezau, tvůj prvorozený,“ odpověděl Jákob svému otci. „Udělal jsem, co jsi mi přikázal. Vstaň, prosím, posaď se a jez z mého úlovku, abys mi proto s chutí požehnal.“

^{Gen 27:20}Izák ale svému synovi řekl: „Jak to, že jsi tak rychle našel zvěř, můj synu?“

Odpověděl: „Protože ji ke mně přivedl Hospodin, tvůj Bůh.“

^{Gen 27:21}Izák ale Jákobovi řekl: „Pojď blíž, ať na tebe sáhnu, můj synu, zda jsi opravdu můj syn Ezau, nebo ne.“

^{Gen 27:22}Jákob tedy přistoupil ke svému otci Izákovi. Ten na něj sáhl a řekl: „Hlas je Jákobův, ale ruce Ezauovy.“ ^{Gen 27:23}Nepoznal ho, protože měl ruce chlupaté jako jeho bratr Ezau, a tak mu požehnal. ^{Gen 27:24}Potom se zeptal: „Jsi opravdu můj syn Ezau?“

„Ano,“ odpověděl Jákob.

^{Gen 27:25}Tehdy mu řekl: „Podej mi, ať se najím z úlovku svého syna, abych ti s chutí požehnal.“ A tak mu podal pokrm a on jedl; přinesl mu také víno a on pil.

^{Gen 27:26}Potom ho jeho otec Izák vyzval: „Pojď blíž, synu můj, a polib mě.“ ^{Gen 27:27}Přistoupil tedy a políbil ho.

A když Izák ucítil vůni jeho šatů, takto mu požehnal:

„Hle, vůně mého syna –
jak vůně pole,
jemuž Hospodin žehná!
^{Gen 27:28}Ať Hospodin dá ti nebeskou rosu,
úrodnou zem,
obilí i víno v hojnosti.
^{Gen 27:29}Ať lidé slouží ti,
ať se ti klaní národy.
Pánem svých bratří buď,
ať se ti klaní synové matky tvé.
Ať jsou zlořečeni, kdo ti zlořečí,
a požehnáni, kdo ti žehnají!“ ^[23]

^{Gen 27:30}A vtom, jakmile Izák Jákobovi požehnal, právě když Jákob vyšel od svého otce Izáka, vrátil se jeho bratr Ezau z lovu. ^{Gen 27:31}Také on připravil pochoutku a přinesl ji svému otci se slovy: „Vstaň, otče, a jez z úlovku svého syna, abys mi proto s chutí požehnal.“

^{Gen 27:32}Izák, jeho otec, mu však řekl: „Kdo jsi?“

„Já jsem tvůj syn,“ odpověděl. „Tvůj prvorozený, Ezau!“

^{Gen 27:33}Izák se zhrozil a v nesmírné hrůze zvolal: „A kdo je potom ten, který ulovil zvěřinu a přinesl mi ji? Ještě než jsi přišel, jsem z toho všeho jedl. Požehnal jsem mu, a tak bude požehnán!?

^{Gen 27:34}Když Ezau uslyšel slova svého otce, dal se do hrozného křiku a s nesmírnou hořkostí žádal otce: „Požehnej mně! Mně také, otče můj!“

^{Gen 27:35}Ten však odpověděl: „Tvůj bratr přišel se lstí a vzal ti požehnání.“

^{Gen 27:36}Tu zvolal: „Tak proto dostal jméno Jákob, Podrazák! ^[24] Vždyť mě už dvakrát podrazil: vzal mi prvorozenství a hle, teď mi vzal i požehnání!“ Potom se zeptal: „Copak ti nezbylo žádné požehnání pro mě?“

^{Gen 27:37}Izák Ezauovi odpověděl: „Hle, učinil jsem ho tvým pánem a všechny jeho bratry jsem mu dal za služebníky. Opatřil jsem ho obilím i vínem. Co bych mohl udělat pro tebe, můj synu?!“

^{Gen 27:38}Ezau svému otci řekl: „Copak máš jen jedno požehnání, otče? Požehnej mně! Mně také, otče!“ A Ezau se hlasitě rozplakal.

^{Gen 27:39}Jeho otec Izák mu odpověděl:

„Hle, tvůj příbytek –
daleko od úrodné země,
od nebeské rosy shůry.
^{Gen 27:40}Budeš se živit svým mečem
a svému bratru budeš sloužit.
Jen když se staneš tulákem,
tehdy se zbavíš jeho jha.“

^{Gen 27:41}Kvůli tomu požehnání, jež mu jeho otec udělil, pak Ezau Jákoba začal nenávidět. Tehdy si Ezau v srdci řekl: „Blíží se dny truchlení nad mým otcem. Potom svého bratra Jákoba zabiji!“

^{Gen 27:42}A když byla Rebece oznámena slova jejího staršího syna Ezaua, nechala si zavolat svého mladšího syna Jákoba a řekla mu: „Pohleď, tvůj bratr Ezau se těší, že tě zabije! ^{Gen 27:43}Nyní mě tedy, synu můj, poslechni: vstaň a uteč k mému bratru Lábanovi do Cháranu. ^{Gen 27:44}Pobuď nějakou chvíli u něj, než pomine zuřivost tvého bratra, ^{Gen 27:45}než se od tebe odvrátí jeho hněv a než zapomene, cos mu provedl. Potom pro tebe pošlu a vyzvednu tě odtamtud. Proč bych měla v jeden den ztratit vás oba?“

Ezauovo ženění

^{Gen 27:46}Rebeka tenkrát řekla Izákovi: „Kvůli těm Chetejkám se mi zprotivil život. Vezme-li si Jákob za ženu nějakou domorodou Chetejku, jako jsou tyto, proč bych měla žít?“

Kapitola 28

^{Gen 28:1}Izák si tedy zavolal Jákoba, požehnal mu a přikázal mu: „Neber si manželku z kanaánských dcer. ^{Gen 28:2}Vstaň a jdi do Padan-aramu, do domu Betuela, otce tvé matky, a tam si vyber manželku z dcer svého strýce Lábana. ^{Gen 28:3}Kéž ti Všemohoucí Bůh požehná, kéž tě rozplodí a rozmnoží, aby ses stal otcem svazku národů. ^{Gen 28:4}Kéž ti dá požehnání Abrahamovo, tobě a s tebou tvému semeni, abys přijal za dědictví zem svého putování, kterou Bůh daroval Abrahamovi.“ ^{Gen 28:5}Tak Izák odeslal Jákoba pryč a ten se vydal do Padan-aramu k Lábanovi, synu Aramejce Betuela, bratru Rebeky, matky Jákoba a Ezaua.

^{Gen 28:6}Ezau uviděl, že Izák Jákobovi požehnal, když ho posílal do Padan-aramu, aby si odtud vzal manželku, a že když mu žehnal, přikázal mu: „Neber si manželku z kanaánských dcer,“ ^{Gen 28:7}a že Jákob poslechl svého otce a matku a odešel do Padan-aramu. ^{Gen 28:8}Ezau také viděl, že jeho otec nelibě snáší kanaánské dcery, ^{Gen 28:9}a tak šel k Izmaelovi a kromě žen, které už měl, si vzal za manželku Machalat, dceru Abrahamova syna Izmaele, sestru Nebajotovu.

Žebřík do nebe

^{Gen 28:10}Jákob odešel z Beer-šeby a vydal se k Cháranu. ^{Gen 28:11}Dorazil na jedno místo a zůstal tam přes noc, neboť slunce už zapadlo. Vzal na tom místě jeden z kamenů, položil si ho pod hlavu a ulehl tam ke spánku. ^{Gen 28:12}Ve snu pak spatřil žebřík ^[25] sahající od země až k nebi a hle, vystupovali a sestupovali po něm Boží andělé.

^{Gen 28:13}Vtom nad ním stanul Hospodin a řekl: „Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému semeni. ^{Gen 28:14}Tvého semene bude jako prachu země a rozmůžeš se na západ i na východ, na sever i na jih. Nadto v tobě a ve tvém semeni dojdou požehnání všechny rodiny země. ^{Gen 28:15}Hle, já jsem s tebou! Budu tě chránit, kamkoli půjdeš, a znovu tě přivedu do této země. Neopustím tě, dokud nevykonám, co jsem ti řekl.“

^{Gen 28:16}Jákob se probudil a zvolal: „Na tomto místě je opravdu Hospodin – a já jsem to nevěděl!“ ^{Gen 28:17}V posvátné hrůze pokračoval: „Jak hrozné je toto místo! Není to nic jiného než Boží dům a toto musí být nebeská brána!“

^{Gen 28:18}Časně ráno pak Jákob vstal, vzal kámen, který měl pod hlavou, vztyčil jej jako památník a polil jeho vrchol olejem. ^{Gen 28:19}To místo nazval Bet-el, Boží dům, ačkoli se tomu městu předtím říkalo Luz.

^{Gen 28:20}Jákob tehdy složil tento slib: „Bude-li Bůh se mnou, ochrání-li mne na mé cestě a dá mi chléb k jídlu a šaty k oblékání, ^{Gen 28:21}takže se v pokoji vrátím do svého otcovského domu, bude Hospodin mým Bohem. ^{Gen 28:22}Tento kámen, který jsem vztyčil jako památník, se stane Božím domem a ze všeho, co mi dáš, ti věrně oddělím desátek.“

Kapitola 29

Jákobovo ženění

^{Gen 29:1}Jákob tedy směle vykročil na cestu a přišel do země východních národů. ^{Gen 29:2}Když se rozhlédl, spatřil v poli studnu. Poblíž ležela tři stáda ovcí, neboť ta studna sloužila k napájení stád. V jejím ústí však ležel veliký kámen. ^{Gen 29:3}Pastýři ten kámen z ústí studny odvalovali, teprve když se tam shromáždila všechna stáda, a tehdy napájeli dobytek. Potom kámen vraceli zpět na jeho místo v ústí studny.

^{Gen 29:4}Jákob se jich zeptal: „Odkud jste, bratři?“

„Z Cháranu,“ odpověděli.

^{Gen 29:5}„A znáte Lábana, syna Náchorova?“ zeptal se jich.

„Známe,“ odpověděli.

^{Gen 29:6}Zeptal se jich: „Daří se mu dobře?“

„Ano,“ odpověděli. „Podívej, jeho dcera Ráchel právě přichází s ovcemi.“

^{Gen 29:7}Na to jim řekl: „Do večera je ještě daleko; teď přece není čas shánět dobytek. Napojte ovce a jděte ještě pást.“

^{Gen 29:8}„To nejde,“ odpověděli. „Budeme moci napojit ovce, teprve až se shromáždí všechna stáda a odvalí se kámen z ústí studny.“

^{Gen 29:9}A zatímco s nimi mluvil, přišla Ráchel se stádem svého otce. Byla totiž pastýřka. ^{Gen 29:10}Když Jákob spatřil Ráchel, dceru svého strýce Lábana, a jeho stádo, přistoupil, odvalil kámen z otvoru studny a dal stádu svého strýce Lábana napít. ^{Gen 29:11}Nato Ráchel políbil a hlasitě se rozplakal. ^{Gen 29:12}A když jí řekl, že je příbuzný jejího otce, že je Rebečin syn, běžela to povědět svému otci.

^{Gen 29:13}Jakmile Lában uslyšel zprávu o svém synovci Jákobovi, rozběhl se mu naproti. Objal ho, políbil a přivedl ho do svého domu. Když pak Jákob Lábanovi vyprávěl o všem, co se stalo, ^{Gen 29:14}Lában mu řekl: „Opravdu jsi má krev a tělo!“

Když pak u něj Jákob zůstal už celý měsíc, ^{Gen 29:15}Lában mu řekl: „I když jsi můj příbuzný, nebudeš přece u mě sloužit zadarmo. Řekni mi, co chceš za odměnu.“

^{Gen 29:16}(Onen Lában měl dvě dcery: starší se jmenovala Léa a mladší Ráchel. ^{Gen 29:17}Léa měla měkké oči, ale Ráchel byla nápadně krásná, překrásná dívka.) ^{Gen 29:18}Jákob si zamiloval Ráchel, a tak řekl: „Budu ti sloužit sedm let za tvou mladší dceru Ráchel.“

^{Gen 29:19}Lában odpověděl: „Dám ti ji raději než komukoli jinému. Zůstaň u mě.“ ^{Gen 29:20}A tak Jákob sloužil za Ráchel sedm let a zdálo se mu to jako pouhá chvíle, protože ji miloval.

^{Gen 29:21}Potom Jákob Lábanovi řekl: „Můj čas se naplnil. Dej mi mou ženu, chci být s ní.“

^{Gen 29:22}Lában tedy shromáždil všechny místní muže a vystrojil hostinu. ^{Gen 29:23}Večer pak vzal svou dceru Léu, přivedl ji k Jákobovi a ten s ní spal. ^{Gen 29:24}(A Lában tenkrát své dceři Lée daroval svou otrokyni Zilpu jako děvečku.)

^{Gen 29:25}Přišlo ráno a hle – byla to Léa! „Cos mi to udělal?“ ptal se Jákob Lábana. „Copak jsem ti nesloužil za Ráchel? Proč jsi mě obelstil?“

^{Gen 29:26}„V našem kraji není zvykem vdávat mladší dříve než prvorozenou,“ odpověděl mu Lában. ^{Gen 29:27}„Až s ní strávíš svatební týden, dáme ti i tu druhou – za to, že mi budeš sloužit dalších sedm let.“

^{Gen 29:28}Jákob tedy souhlasil. Strávil svatební týden s Leou a Lában mu pak dal za ženu svoji dceru Ráchel. ^{Gen 29:29}(Také jí Lában daroval děvečku – svou otrokyni Bilhu.) ^{Gen 29:30}Jákob tedy spal i s Ráchel. Miloval ji ovšem více než Léu. Sloužil pak u Lábana ještě dalších sedm let.

Jákobovy děti

^{Gen 29:31}Když Hospodin viděl, že Léa je nemilovaná, otevřel její lůno. Ráchel však byla neplodná. ^{Gen 29:32}Léa počala a porodila syna. Dala mu jméno Ruben (Hleďte, syn!), neboť řekla: „Hospodin pohlédl na mé trápení. ^[26] Teď už mě můj manžel bude milovat.“

^{Gen 29:33}Potom počala znovu, a když porodila syna, řekla: „Hospodin slyšel, že jsem nemilovaná, a tak mi dal i tohoto.“ Dala mu tedy jméno Šimeon, Vyslyšení.

^{Gen 29:34}Potom počala znovu, a když porodila syna, řekla: „Tentokrát se ke mně můj muž připojí – vždyť jsem mu porodila tři syny!“ A proto dostal jméno Levi, Spojení.

^{Gen 29:35}Potom počala znovu, a když porodila syna, řekla: „Teď budu chválit Hospodina!“ Proto mu dala jméno Juda, Chvála. Tehdy přestala rodit.

Kapitola 30

^{Gen 30:1}Když Ráchel viděla, že Jákobovi nerodí děti, záviděla své sestře a řekla Jákobovi: „Dej mi syny, nebo umřu!“

^{Gen 30:2}Jákob se však na Ráchel rozhněval: „Máš mě snad za Boha, který ti nedopřál plod života?“

^{Gen 30:3}„Zde je má děvečka Bilha,“ řekla mu. „Spi s ní, ať rodí na můj klín. Tak získám syny skrze ni.“

^{Gen 30:4}A tak mu dala svou otrokyni Bilhu za ženu. Jákob s ní spal ^{Gen 30:5}a Bilha počala a porodila mu syna. ^{Gen 30:6}Tehdy Ráchel řekla: „Bůh mne rozsoudil – vyslyšel můj hlas a dal mi syna!“ Proto mu dala jméno Dan, Soudce.

^{Gen 30:7}Ráchelina otrokyně Bilha pak počala znovu a porodila Jákobovi druhého syna. ^{Gen 30:8}Tehdy Ráchel řekla: „Vedla jsem se sestrou Boží boje a zvítězila jsem!“ A tak mu dala jméno Neftalí, Můj boj.

^{Gen 30:9}Když Léa viděla, že přestala rodit, vzala svou otrokyni Zilpu a dala ji Jákobovi za ženu. ^{Gen 30:10}Její otrokyně Zilpa potom Jákobovi porodila syna. ^{Gen 30:11}Léa řekla: „Přišlo mé štěstí!“ a dala mu jméno Gád, Štěstí. ^[27]

^{Gen 30:12}A když Léina otrokyně Zilpa porodila Jákobovi druhého syna, ^{Gen 30:13}Léa řekla: „To je pro mé blaho! Ženy mi budou blahopřát!“ Dala mu tedy jméno Ašer, Blažený.

^{Gen 30:14}Jednou, v době pšeničné sklizně, vyšel Ruben na pole, nalezl milostná jablíčka mandragory a přinesl je své matce Lée. Ráchel tehdy Lée řekla: „Dej mi prosím trochu těch milostných jablíček, co našel tvůj syn.“

^{Gen 30:15}Ta jí však odpověděla: „Nestačí, žes mi vzala manžela? Teď mi chceš vzít ještě milostná jablíčka, která mám od syna?“

„Tak dobře,“ odvětila Ráchel. „Nechám ho dnes v noci spát s tebou výměnou za milostná jablíčka od tvého syna.“

^{Gen 30:16}Když se pak Jákob večer vracel z pole, vyšla mu Léa naproti se slovy: „Musíš spát se mnou! Dostala jsem tě odměnou za mandragoru od svého syna.“ A tak té noci spal s ní.

^{Gen 30:17}A Bůh Léu vyslyšel: počala a porodila Jákobovi pátého syna. ^{Gen 30:18}Tehdy řekla: „Bůh mě odměnil za to, že jsem svému muži dala svou otrokyni!“ A tak mu dala jméno Isachar, Odměna.

^{Gen 30:19}Potom Léa počala znovu a porodila Jákobovi šestého syna. ^{Gen 30:20}Tehdy řekla: „Bůh mne obdařil vzácným darem! Konečně mě můj manžel bude mít v úctě, vždyť jsem mu porodila šest synů!“ Dala mu tedy jméno Zabulon, Úcta.

^{Gen 30:21}Potom porodila dceru a dala jí jméno Dína, Spravedlnost.

^{Gen 30:22}Bůh však pamatoval i na Ráchel; vyslyšel ji a otevřel její lůno. ^{Gen 30:23}Počala tedy, a když porodila syna, řekla: „Bůh mě zbavil mé hanby!“ ^{Gen 30:24}A tak mu dala jméno Josef, Přídavek, neboť řekla: „Kéž mi Hospodin přidá dalšího syna!“

Jákobovo zbohatnutí

^{Gen 30:25}Když Ráchel Jákobovi porodila Josefa, řekl Jákob Lábanovi: „Propusť mě, ať se vrátím domů do své země. ^{Gen 30:26}Dej mi mé ženy a mé děti, za něž jsem ti sloužil, a nech mě odejít. Víš přece, jakou službu jsem ti odvedl.“

^{Gen 30:27}Lában mu odpověděl: „Laskavě prosím, zůstaň se mnou. Zjistil jsem, že mi Hospodin kvůli tobě požehnal.“ ^{Gen 30:28}A dodal: „Dám ti odměnu, o jakou si řekneš.“

^{Gen 30:29}Jákob mu na to odpověděl: „Sám víš, jak jsem ti sloužil a jak se tvému dobytku se mnou dařilo. ^{Gen 30:30}To málo, co jsi měl, než jsem přišel, se nesmírně rozrostlo, protože ti po mém příchodu Hospodin požehnal. Kdy se už budu moci starat také o svůj vlastní dům?“

^{Gen 30:31}Lában řekl: „Co ti mám dát?“

„Nedávej mi nic,“ odpověděl Jákob. „Budu znovu pást a střežit tvá stáda, uděláš-li pro mě toto: ^{Gen 30:32}Projdu dnes všechen tvůj dobytek a vyřadím z něj každé skvrnité a strakaté mládě, každé načernalé jehně a každé strakaté a skvrnité kůzle. To bude má odměna. ^{Gen 30:33}Má poctivost se v budoucnu prokáže takto: Až přijdeš přehlédnout mou odměnu, ať se mi každé kůzle, jež nebude skvrnité nebo strakaté, a každé jehně, jež nebude načernalé, počítá za krádež.?

^{Gen 30:34}Lában tedy řekl: „Dobrá, ať je po tvém.“ ^{Gen 30:35}Ještě téhož dne však vyřadil pruhované a strakaté kozly, všechny skvrnité a strakaté kozy, všechno, co mělo bílé skvrny, i všechna načernalá jehňata, svěřil je do rukou svých synů ^{Gen 30:36}a vzdálil se od Jákoba na tři dny cesty daleko. A tak Jákob pásl zbytek Lábanova dobytka.

^{Gen 30:37}Jákob si tenkrát vzal čerstvé topolové, mandloňové a platanové pruty, oloupal z nich proužky kůry, a tak odkryl bílé jádro prutů. ^{Gen 30:38}Potom ty oloupané pruty kladl před dobytek do žlabů, totiž do koryt na vodu, k nimž zvířata přicházela pít a kde se pářila. ^{Gen 30:39}Zvířata, jež se pářila před těmi pruty pak vrhala pruhovaná, skvrnitá a strakatá mláďata. ^{Gen 30:40}Jákob ta jehňata odděloval a v Lábanově stádě obracel dobytek směrem k pruhovaným i všem načernalým kusům. Tak si Jákob pořídil svá vlastní stáda a ta nestavěl k Lábanovým zvířatům. ^{Gen 30:41}A kdykoli se pářily statné kusy, Jákob jim před oči do žlabů kladl ty pruty, aby se pářily před pruty. ^{Gen 30:42}Když však byla zvířata neduživá, pruty nekladl. A tak byl Lábanův dobytek neduživý, ale Jákobův statný. ^{Gen 30:43}Takto se ten muž nesmírně rozmohl, takže měl množství stád, otrokyň, otroků, velbloudů i oslů.

Kapitola 31

Útěk od Lábana

^{Gen 31:1}Jednou Jákob zaslechl, jak Lábanovi synové říkají: „Jákob obral našeho otce o všechno! Všechno to bohatství si pořídil na úkor našeho otce!“ ^{Gen 31:2}A když se Jákob podíval na Lábana, viděl, že už mu není nakloněn jako dříve.

^{Gen 31:3}Tehdy Hospodin Jákobovi řekl: „Vrať se do země svých otců a ke svému příbuzenstvu, a já budu s tebou.“

^{Gen 31:4}Jákob si tedy nechal zavolat Ráchel a Léu na pole ke svému stádu ^{Gen 31:5}a řekl jim: „Vidím na vašem otci, že už mi není nakloněn jako dříve. Bůh mého otce však je se mnou. ^{Gen 31:6}Samy víte, že jsem vašemu otci sloužil ze všech sil, ^{Gen 31:7}ale váš otec mě šidil. Desetkrát změnil mou odměnu, ale Bůh mu nedovolil, aby mi ublížil. ^{Gen 31:8}Když řekl: ‚Dostaneš za odměnu, co bude skvrnité,‘ všechen dobytek vrhal skvrnitá mláďata. Když řekl: ‚Dostaneš za odměnu, co bude pruhované,‘ vrhal všechen dobytek pruhovaná mláďata. ^{Gen 31:9}Tak Bůh odebral stádo vašemu otci a dal je mně.

^{Gen 31:10}Jednou, v době páření dobytka, jsem ve snu pozvedl oči a uviděl berany připouštěné ke stádu. Byli pruhovaní, skvrnití a strakatí. ^{Gen 31:11}Tehdy mě v tom snu oslovil Boží anděl: ‚Jákobe!‘ A když jsem odpověděl: ‚Zde jsem,‘ ^{Gen 31:12}řekl: ‚Pozvedni oči a pohleď: Všichni berani připouštění ke stádu jsou pruhovaní, skvrnití a strakatí, neboť jsem viděl vše, co ti Lában dělá. ^{Gen 31:13}Já jsem Bůh Bet-elu, kde jsi pomazal památný kámen a kde jsi mi složil slib. Nyní vstaň, odejdi z této země a vrať se do své vlasti.‘“

^{Gen 31:14}Ráchel a Léa mu odpověděly: „Copak máme v domě našeho otce ještě nějaký podíl nebo dědictví? ^{Gen 31:15}Copak nás nemá za cizí? Vždyť nás prodal a všechny peníze shrábl! ^{Gen 31:16}Všechno bohatství, které Bůh vytrhl z rukou našeho otce, je proto naše a našich dětí! Udělej, cokoli ti Bůh řekl.“

^{Gen 31:17}A tak Jákob vstal, naložil své děti a ženy na velbloudy ^{Gen 31:18}a shromáždil všechna svá stáda. Se vším majetkem, jehož nabyl, s dobytkem vlastního chovu, který získal v Padan-aramu, se vydal ke svému otci Izákovi do kanaánské země.

^{Gen 31:19}(Když předtím Lában odešel stříhat své stádo, Ráchel svému otci ukradla jeho domácí bůžky.) ^{Gen 31:20}Jákob opustil Aramejce Lábana pokradmu, vůbec mu neoznámil, že odchází. ^{Gen 31:21}Utekl se vším, co měl; vstal, překročil řeku Eufrat a vydal se směrem ke gileádským horám.

Mohyla svědectví

^{Gen 31:22}Lában se o Jákobově útěku dozvěděl až třetího dne. ^{Gen 31:23}Vzal tedy s sebou své druhy a hnal se za ním sedm dní, než ho dostihl v gileádských horách. ^{Gen 31:24}Té noci však Aramejce Lábana navštívil ve snu Bůh a řekl mu: „Neodvažuj se Jákobovi něco vytýkat!“

^{Gen 31:25}Lában tedy Jákoba dostihl. (Jákob si v tom pohoří postavil stan a i Lában se svými druhy se utábořili v gileádských horách.) ^{Gen 31:26}Lában Jákobovi řekl: „Cos to udělal? Odkradl ses ode mě a odvedl mé dcery, jako bys je zajal mečem! ^{Gen 31:27}Proč jsi tajně utekl? Zmizels pokradmu a nic jsi mi neřekl! Vyprovodil bych tě s veselím a písněmi, s tamburínou a citerou. ^{Gen 31:28}Nenechal jsi mě ani políbit mé syny a dcery – zachoval ses jako hlupák! ^{Gen 31:29}Mohl jsem vám býval ublížit, ale Bůh vašeho otce ke mně minulé noci promluvil a řekl: ‚Neodvažuj se Jákobovi něco vytýkat!‘ ^{Gen 31:30}Takže ty jsi musel odejít, protože ses roztoužil po otcovském domě. Proč jsi ale ukradl mé bohy?!“

^{Gen 31:31}Jákob Lábanovi odpověděl: „Utekl jsem, protože jsem se bál; myslel jsem si, že bys mi chtěl své dcery vzít násilím. ^{Gen 31:32}Jestli ale u někoho najdeš své bohy, ať zemře! Prohledej mé věci před našimi druhy a vezmi si, co ti patří.“ (Jákob totiž nevěděl, že je Ráchel ukradla.)

^{Gen 31:33}Lában tedy šel do Jákobova stanu, do stanu Léy i do stanů obou děveček, ale nic nenašel. Vyšel tedy z Léina stanu a šel do stanu Ráchel. ^{Gen 31:34}Ráchel mezitím ty bůžky strčila pod velbloudí sedlo a posadila se na ně. Lában prohledal celý stan, ale nic nenašel.

^{Gen 31:35}Ráchel svému otci řekla: „Nehněvej se, můj pane, že před tebou nemohu vstát. Mám měsíčky.“ A tak hledal, ale bůžky nenašel.

^{Gen 31:36}Tehdy se Jákob rozhněval a začal Lábana hubovat. Řekl mu: „Čím jsem se provinil? Co jsem spáchal, že mě tak zuřivě stíháš? ^{Gen 31:37}Prošťáral jsi všechny mé věci, a cos našel z celého svého domu? Polož to zde před mé i své druhy, ať nás dva rozsoudí!

^{Gen 31:38}Byl jsem u tebe celých dvacet let. Tvé ovce ani kozy nikdy nepotratily. Berany z tvého stáda jsem nejedl. ^{Gen 31:39}Co roztrhaly šelmy, jsem ti nepřinášel, ale sám jsem nahrazoval škodu. Vymáhal jsi ode mne, co bylo ukradeno ve dne i co bylo ukradeno v noci. ^{Gen 31:40}Ve dne mě stravoval žár a v noci mráz, až mi i spánek zmizel z očí. ^{Gen 31:41}Tak mi bylo ve tvém domě oněch dvacet let. Čtrnáct let jsem ti sloužil za tvé dvě dcery a šest let za tvůj dobytek, ale ty jsi mou odměnu desetkrát změnil. ^{Gen 31:42}Kdyby Bůh mého otce, Bůh Abrahamův a Strach Izákův, nebyl se mnou, určitě bys mě teď propustil s prázdnou! Bůh ale viděl mé trápení a dřinu mých rukou a minulou noc vyřkl svůj soud.“

^{Gen 31:43}Lában na to Jákobovi odpověděl: „Tyto dcery jsou mé dcery, tyto děti jsou mé děti a tento dobytek je můj dobytek. Všechno, co vidíš, je moje. Co bych ale dnes neudělal pro své dcery a pro děti, jež se jim narodily? ^{Gen 31:44}Proto nyní pojď, vstupme do smlouvy – já a ty – ať je to pro mne a pro tebe svědectvím.“

^{Gen 31:45}Jákob tedy vzal kámen a vztyčil jej jako památník. ^{Gen 31:46}Potom řekl svým druhům: „Nasbírejte kamení!“ A tak nanosili kamení, vytvořili mohylu a na té mohyle pojedli. ^{Gen 31:47}Lában ji pojmenoval aramejsky Jegar-sahaduta, Mohyla svědectví, a Jákob jí dal stejné jméno hebrejsky, totiž Gal-ed.

^{Gen 31:48}Lában řekl: „Tato mohyla ať je ode dneška mým i tvým svědkem.“ A proto dostala jméno Gal-ed, Mohyla svědectví, ^{Gen 31:49}a také Micpa, Stráž, neboť řekl: „Až se rozejdeme, ať Hospodin nade mnou i tebou drží stráž. ^{Gen 31:50}Budeš-li mým dcerám ubližovat nebo vezmeš-li si kromě mých dcer další ženy – ačkoli s námi není žádný člověk, hle, Bůh je mým i tvým svědkem!“

^{Gen 31:51}Lában Jákobovi ještě řekl: „Pohleď na tuto mohylu a pohleď na ten památný kámen, který jsem mezi sebou a tebou umístil. ^{Gen 31:52}Tato mohyla i ten památník jsou svědky, že se k tobě nepřiblížím za tuto mohylu a že ani ty se ke mně za tuto mohylu a za tento památník nepřiblížíš se zlým úmyslem. ^{Gen 31:53}Bůh Abrahamův a Bůh Náchorův, Bůh jejich otce nechť je naším soudcem!“

Jákob tedy přísahal při Strachu svého otce Izáka. ^{Gen 31:54}Potom na oné hoře obětoval dobytče a svolal své druhy, aby hodovali. A tak hodovali a zůstali na té hoře celou noc.

Kapitola 32

Dvojí tábor

^{Gen 32:1}Časně ráno Lában vstal, políbil své vnuky i dcery a požehnal jim. Potom odešel a vrátil se domů.

^{Gen 32:2}Také Jákob odešel svou cestou a vtom se s ním setkali Boží andělé. ^{Gen 32:3}Jakmile je Jákob uviděl, zvolal: „To je Boží tábor!“ A tak to místo nazval Machanajim, Dvojí tábor.

^{Gen 32:4}Jákob pak před sebou vypravil posly do země Seír, na edomskou planinu, ke svému bratru Ezauovi ^{Gen 32:5}a přikázal jim: „Povězte mému pánu Ezauovi: ‚Toto praví tvůj služebník Jákob: Pobýval jsem u Lábana; tam jsem se až dosud zdržoval. ^{Gen 32:6}Mám voly, osly, brav, otroky i otrokyně a vypravil jsem posly, abych se ohlásil svému pánu, doufaje ve tvou laskavost.‘“

^{Gen 32:7}Poslové se pak vrátili k Jákobovi se slovy: „Šli jsme k tvému bratru Ezauovi, ale už ti jde naproti a je s ním čtyři sta mužů!“

^{Gen 32:8}Na Jákoba padl veliký strach a úzkost. Rozdělil své lidi, brav, skot i velbloudy do dvou táborů, ^{Gen 32:9}neboť si pomyslel: „Přijde-li Ezau k jednomu táboru a pobije ho, bude se ten druhý tábor moci zachránit.“

^{Gen 32:10}Jákob zvolal: „Bože mého otce Abrahama, Bože mého otce Izáka, Hospodine, který jsi mi řekl: ‚Vrať se do své země a ke svému příbuzenstvu, a já způsobím, aby se ti vedlo dobře,‘ ^{[28]Gen 32:11}nejsem hoden všeho milosrdenství a věrnosti, kterou jsi svému služebníku prokázal – vždyť jsem tento Jordán překročil pouze s holí, a teď jsou ze mne dva tábory! ^{Gen 32:12}Vytrhni mě prosím z ruky mého bratra, z ruky Ezaua, neboť se bojím, že přijde a pobije mě i matky s dětmi. ^{Gen 32:13}Řekl jsi přece: ‚Jistě způsobím, aby se ti vedlo dobře, a učiním, že tvého semene bude jako mořského písku, nespočetného pro své množství.‘“ ^[29]

^{Gen 32:14}A když na tom místě strávil noc, vybral z toho, co získal, dar pro svého bratra Ezaua: ^{Gen 32:15}200 koz a 20 kozlů, 200 ovcí a 20 beranů, ^{Gen 32:16}30 kojících velbloudic s mláďaty, 40 krav a 10 býků, 20 oslic a 10 oslů. ^{Gen 32:17}Svěřil je svým služebníkům, každé stádo zvlášť, a řekl jim: „Jděte přede mnou a mezi jednotlivými stády nechte odstup.“

^{Gen 32:18}Tomu vepředu poručil: „Když se s tebou setká můj bratr Ezau a zeptá se tě: ‚Komu patříš a kam jdeš? A čí je to stádo před tebou?‘ ^{Gen 32:19}odpovíš: ‚Tvého služebníka Jákoba. Posílá to jako dar mému pánu Ezauovi a hle, sám jde za námi.‘“

^{Gen 32:20}Také druhému, třetímu i všem ostatním, kteří hnali ta stáda, přikázal: „Takovým způsobem mluvte k Ezauovi, až ho najdete: ^{Gen 32:21}‚Hle, tvůj služebník Jákob jde za námi.‘“ (Pomyslel si totiž: „Usmířím ho darem, který mě předchází. Když se s ním potom setkám, snad mě přijme.“) ^{Gen 32:22}A tak šel dar před ním a on zůstal na noc v táboře.

Tvé jméno bude Izrael

^{Gen 32:23}V noci pak vstal a vzal své dvě ženy, své dvě otrokyně a svých jedenáct synů a přebrodil potok Jabok. ^{Gen 32:24}Vzal je a převedl je přes potok; převedl všechno, co měl. ^{Gen 32:25}Tehdy Jákob zůstal sám.

Někdo s ním ale zápasil, až dokud nezačalo svítat. ^{Gen 32:26}Když viděl, že ho nepřemůže, udeřil ho do kyčelního kloubu, takže se Jákobovi při tom zápasu vymkl kyčel. ^{Gen 32:27}Tehdy řekl: „Pusť mě, začíná svítat!“

„Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš!“ odpověděl Jákob.

^{Gen 32:28}„Jak se jmenuješ?“ zeptal se ho.

„Jákob,“ odpověděl. ^[30]

^{Gen 32:29}Na to mu řekl: „Tvé jméno už nebude znít Jákob, ale Izrael, Boží bojovník, neboť jsi zápasil s Bohem i s lidmi a zvítězil jsi!“

^{Gen 32:30}Jákob ho žádal: „Pověz mi prosím své jméno.“

On však odpověděl: „Proč se mě ptáš na jméno?“ A požehnal mu tam.

^{Gen 32:31}Jákob pak to místo nazval Penuel, Boží tvář, neboť řekl: „Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl jsem zachráněn!“

^{Gen 32:32}A když minul Penuel, zazářilo mu slunce; a kulhal kvůli té kyčli. ^{Gen 32:33}(Proto synové Izraele až do dnešního dne nejedí sedací šlachu u kyčelního kloubu, protože Jákoba udeřil do kyčelního kloubu u sedací šlachy.)

Kapitola 33

Setkání s Ezauem

^{Gen 33:1}Když potom Jákob pozvedl oči, hle, spatřil přicházet Ezaua a s ním čtyři sta mužů. Rozdělil tedy děti mezi Léu, Ráchel a ty dvě otrokyně ^{Gen 33:2}a postavil otrokyně s jejich dětmi dopředu, Léu s jejími dětmi za ně a Ráchel s Josefem dozadu. ^{Gen 33:3}Sám pak šel před nimi a sedmkrát se poklonil až k zemi, než došel ke svému bratru.

^{Gen 33:4}Ezau mu vyběhl naproti, objal ho, padl mu kolem krku a líbal ho. Oba plakali. ^{Gen 33:5}Když potom pozvedl oči, spatřil ženy s dětmi a řekl: „Kdo je to s tebou?“

Jákob odpověděl: „To jsou děti, kterými Bůh obdaroval tvého služebníka.“

^{Gen 33:6}Mezitím se přiblížily otrokyně se svými dětmi a poklonily se. ^{Gen 33:7}Potom se přiblížila také Léa se svými dětmi a poklonily se. Nakonec se přiblížili Josef a Ráchel a i oni se poklonili.

^{Gen 33:8}Ezau se zeptal: „K čemu je celý ten průvod, který jsem potkal?“

On odpověděl: „Chtěl jsem si tě příznivě naklonit, můj pane.“

^{Gen 33:9}Ezau řekl: „Mám dostatek, bratře, nech si, co ti patří.“

^{Gen 33:10}Jákob však odpověděl: „Prosím, nikoli! Přijmi laskavě ode mě tento dar. Když vidím tvou tvář, je přívětivá jako tvář Boží. ^{Gen 33:11}Přijmi prosím z mého požehnání, co jsem ti přinesl, neboť Bůh ke mně byl milostivý a mám všeho dostatek.“ A naléhal na něj, až Ezau přijal.

^{Gen 33:12}Ten potom řekl: „Vydejme se na cestu, půjdu s tebou.“

^{Gen 33:13}Jákob mu však odpověděl: „Můj pán ví, že tu jsou malé děti. Navíc mám s sebou březí ovce a krávy; budou-li hnány po celý den, všechen dobytek pomře. ^{Gen 33:14}Nechť prosím můj pán jde před svým služebníkem napřed. Já pak budu pokračovat zvolna, jak bude moci stačit stádo, které mám před sebou, a jak budou moci stačit děti, dokud nedojdu ke svému pánu do Seíru.“

^{Gen 33:15}Ezau řekl: „Nechám tedy s tebou některé ze svých lidí.“

Jákob však odpověděl: „K čemu to, můj pane? Kéž mi jen zachováš svou přízeň.“

^{Gen 33:16}A tak se Ezau téhož dne vrátil svou cestou do Seíru, ^{Gen 33:17}zatímco Jákob se vydal k Sukotu. Tam si postavil dům a pro svůj dobytek zhotovil přístřešky. Proto se to místo jmenuje Sukot, Přístřešky.

Dína mezi Šechemskými

^{Gen 33:18}Jákob pak na cestě z Padan-aramu pokojně dorazil do města Šechem v kanaánské zemi a utábořil se před městem. ^{Gen 33:19}Díl pole, na němž vztyčil svůj stan, koupil od synů Šechemova otce Chamora za sto stříbrných. ^{Gen 33:20}Postavil tam oltář a nazval ho „Bůh je Bohem Izraele.“

Kapitola 34

^{Gen 34:1}Dína, dcera, kterou Jákobovi porodila Léa, si jednou vyšla navštívit domorodé dívky. ^{Gen 34:2}Když ji uviděl kníže té země, Šechem, syn Hivejce Chamora, zmocnil se jí a spal s ní – znásilnil ji. ^{Gen 34:3}Přilnul ale k Jákobově dceři Díně celou duší, zamiloval si ji a mluvil s ní laskavě. ^{Gen 34:4}Potom Šechem přemlouval svého otce Chamora: „Vezmi mi tu dívenku za ženu!“

^{Gen 34:5}Když Jákob uslyšel, že Šechem poskvrnil jeho dceru Dínu, jeho synové byli právě se stádem na poli. Až do jejich příchodu tedy mlčel.

^{Gen 34:6}Šechemův otec Chamor se mezitím vypravil k Jákobovi, aby s ním promluvil. ^{Gen 34:7}Vtom přišli Jákobovi synové z pole, a když to uslyšeli, zasáhlo je to tak, že se velmi rozlítili. Spáchal přece v Izraeli hanebnost, když spal s Jákobovou dcerou – to se přece nesmí!

^{Gen 34:8}Chamor s nimi začal vyjednávat: „Můj syn Šechem prahne po vaší dceři celou duší; dejte mu ji, prosím, za ženu. ^{Gen 34:9}Spřízněte se s námi – dávejte nám své dcery a berte si naše. ^{Gen 34:10}Když budete bydlet u nás, bude celá země před vámi. Bydlete v ní, obchodujte a mějte ji za svou!“

^{Gen 34:11}Šechem pak jejímu otci a jejím bratrům řekl: „Moc vás prosím; dám vám, cokoli si řeknete! ^{Gen 34:12}Uložte mi vysoké věno a mnoho darů a já dám, kolik mi řeknete, jen mi tu dívku dejte za ženu!“

^{Gen 34:13}Jákobovi synové odpověděli Šechemovi a Chamorovi lstivě, neboť poskvrnil jejich sestru Dínu. ^{Gen 34:14}Řekli jim: „Nic takového nemůžeme udělat. Dát svou sestru neobřezanému muži – to by pro nás byla hanba! ^{Gen 34:15}Vyhovíme vám, jen když budete jako my. Ať se každý z vás, kdo je mužského pohlaví, dá obřezat. ^{Gen 34:16}Pak vám budeme dávat své dcery a brát si vaše, budeme bydlet s vámi a budeme jeden lid. ^{Gen 34:17}Pokud nás však neposlechnete a neobřežete se, vezmeme si svou dceru a odejdeme.“

^{Gen 34:18}Jejich slova se Chamorovi i jeho synu Šechemovi zalíbila ^{Gen 34:19}a ten mládenec neváhal tu věc vykonat, neboť po Jákobově dceři velmi toužil. (Šechem byl z celé rodiny svého otce ten nejváženější.) ^{Gen 34:20}Chamor a jeho syn Šechem tedy přišli k bráně svého města a promluvili k tamním měšťanům: ^{Gen 34:21}„Tito muži se k nám chovají pokojně. Ať tedy bydlí v této zemi a obchodují v ní. Hle, země je přece dost prostorná i pro ně; berme si tedy jejich dcery za ženy a své dcery dávejme jim. ^{Gen 34:22}Vyhoví nám ovšem a budou s námi bydlet jako jeden lid jen s touto podmínkou: každý z nás, kdo je mužského pohlaví, se musí dát obřezat, jako jsou obřezaní oni. ^{Gen 34:23}Nebudou snad potom jejich stáda, jejich majetek a všechna jejich zvířata naše? Vyhovme jim tedy, ať bydlí u nás!“

^{Gen 34:24}A tak všichni, kdo vycházeli z brány jeho města, poslechli Chamora i jeho syna Šechema a dali se obřezat: každý, kdo byl mužského pohlaví, každý, kdo vycházel z brány toho města.

^{Gen 34:25}Třetího dne, když měli největší bolesti, se dva Jákobovi synové, Dínini bratři Šimeon a Levi, chopili každý svého meče, v bezpečí vešli do města a pobili všechny, kdo byli mužského pohlaví. ^{Gen 34:26}Také Chamora a jeho syna Šechema zabili ostřím meče. Vzali Dínu z Šechemova domu a odešli. ^{Gen 34:27}Jákobovi synové pak přišli k pobitým a vyplenili město, kde byla poskvrněna jejich sestra. ^{Gen 34:28}Vzali jejich brav, skot i osly, cokoli bylo ve městě i na poli – ^{Gen 34:29}všechno jejich bohatství. Všechny jejich děti a ženy zajali a vše, co bylo v domech, vyplenili.

^{Gen 34:30}Jákob pak Šimeonovi a Levimu vyčetl: „Přivedli jste mě do neštěstí! Zošklivili jste mě obyvatelům země, Kanaáncům i Perizejcům. Mám jen hrstku mužů; spojí-li se proti mně, zabijí mě a budu vyhlazen – já i můj dům!“

^{Gen 34:31}Oni však řekli: „To měl s naší sestrou zacházet jako s nevěstkou?“

Kapitola 35

Návrat domů

^{Gen 35:1}Potom Bůh Jákobovi řekl: „Vstaň a vydej se vzhůru do Bet-elu. Bydli tam a postav tam oltář Bohu, jenž se ti ukázal, když jsi utíkal před svým bratrem Ezauem.“

^{Gen 35:2}Jákob tedy řekl své rodině a všem, kdo byli s ním: „Zbavte se cizích bohů, jež máte u sebe, očistěte se a převlečte si šaty! ^{Gen 35:3}Potom vstaňme a pojďme vzhůru do Bet-elu. Tam postavím oltář Bohu, jenž mě vyslyšel v den mé úzkosti a byl se mnou na cestě, kterou jsem šel.“ ^{Gen 35:4}Odevzdali tedy Jákobovi všechny cizí bohy, které měli při sobě, i náušnice, jež nosili v uších, a Jákob je zakopal pod tím dubem, který stál u Šechemu.

^{Gen 35:5}Potom táhli dál. Boží hrůza padla na města kolem nich, a tak Jákobovi synové nebyli pronásledováni. ^{Gen 35:6}Jákob tenkrát přišel do Luzu (to jest do Bet-elu) v kanaánské zemi – on i všichni, kdo byli s ním – ^{Gen 35:7}a postavil tam oltář. Nazval to místo El-betel, Bůh Bet-elu, neboť tam se mu ukázal Bůh, když utíkal před svým bratrem.

^{Gen 35:8}Tehdy zemřela Rebečina chůva Debora a byla pochována pod oním dubem u Bet-elu. Proto se mu říká Alon-bachut, Dub nářků.

^{Gen 35:9}Jákobovi se na jeho cestě z Padan-aramu znovu ukázal Bůh a požehnal mu. ^{Gen 35:10}Bůh mu řekl: „Jmenuješ se Jákob; tvé jméno však už nebude znít Jákob, ale budeš se jmenovat Izrael.“ ^[31] A tak se mu říká Izrael.

^{Gen 35:11}Bůh mu řekl: „Já jsem Všemohoucí Bůh. Ploď se a množ se, a bude z tebe národ, dokonce svazek národů; i králové vyjdou z tvých beder. ^{Gen 35:12}Zem, kterou jsem dal Abrahamovi a Izákovi, dám tobě; i tvému budoucímu semeni dám tuto zem.“ ^{Gen 35:13}Na místě, kde k němu mluvil, se pak od něj Bůh vznesl.

^{Gen 35:14}Jákob tedy na místě, kde k němu mluvil, postavil památník, totiž kamenný sloup, vykonal na něm úlitbu a polil jej olejem. ^{Gen 35:15}Jákob to místo, kde k němu Bůh mluvil, nazval Bet-el, Boží dům.

^{Gen 35:16}Potom z Bet-elu táhli dál. Když už byli nedaleko Efraty, začala Ráchel rodit a měla těžký porod. ^{Gen 35:17}V nejtěžší chvíli jí porodní bába řekla: „Neboj se, i tentokrát budeš mít syna!“ ^{Gen 35:18}A když ji opouštěl život (neboť umírala), dala dítěti jméno Ben-oní, Syn mé bolesti. Jeho otec ho však pojmenoval Benjamín, Syn pravice.

^{Gen 35:19}Ráchel zemřela a byla pohřbena na cestě k Efratě (což je Betlém). ^{Gen 35:20}Jákob pak nad jejím hrobem postavil památný kámen (a ten sloup je na hrobě Ráchel až dodnes).

^{Gen 35:21}Izrael táhl dál a vztyčil svůj stan za Migdal-ederem. ^{Gen 35:22}A když se Izrael zdržoval v tom kraji, stalo se, že Ruben šel a spal s Bilhou, družkou svého otce, a Izrael se o tom doslechl.

Jákob měl dvanáct synů.

^{Gen 35:23}Synové Léy: Ruben, Jákobův prvorozený, Šimeon, Levi, Juda, Isachar a Zabulon. ^{Gen 35:24}Synové Ráchel: Josef a Benjamín. ^{Gen 35:25}Synové Bilhy, Rácheliny otrokyně: Dan a Neftalí. ^{Gen 35:26}Synové Zilpy, Léiny otrokyně: Gád a Ašer.

To jsou Jákobovi synové, kteří se mu narodili v Padan-aramu.

^{Gen 35:27}Tak přišel Jákob ke svému otci Izákovi do Mamre v Kiriat-arbě (což je Hebron), kde pobýval Abraham i Izák. ^{Gen 35:28}Izák se dožil 180 let. ^{Gen 35:29}Stár a spokojen se životem pak Izák vydechl naposled a byl připojen ke svému lidu. Pochovali ho jeho synové Ezau a Jákob.

Kapitola 36

Ezauovo potomstvo

^{Gen 36:1}Toto je Ezauův (totiž Edomův) rod.

^{Gen 36:2}Ezau si vzal manželky z kanaánských dcer: Adu, dceru Chetejce Elona, Oholíbamu, dceru Anovu, vnučku Hivejce Cibeona, ^{Gen 36:3}a Izmaelovu dceru Basematu, sestru Nebajotovu.

^{Gen 36:4}Ada Ezauovi porodila Elifaze. Basemat porodila Reuele. ^{Gen 36:5}Oholíbama porodila Jeuše, Jalama a Koracha. Toto jsou Ezauovi synové, kteří se mu narodili v kanaánské zemi.

^{Gen 36:6}Ezau pak vzal své ženy, své syny a dcery a všechny, kdo žili v jeho domě, svůj dobytek a všechna svá zvířata – všechen svůj majetek, jehož nabyl v kanaánské zemi, a odešel do země Seír, daleko od svého bratra Jákoba. ^{Gen 36:7}Jejich majetek byl totiž větší, než aby mohli bydlet spolu, a zem jejich putování jim nemohla kvůli jejich stádům stačit. ^{Gen 36:8}Ezau se tedy usadil v pohoří Seír (a ten Ezau je Edom).

^{Gen 36:9}Toto je rod Ezaua, otce Edomců v pohoří Seír.

^{Gen 36:10}Toto jsou jména Ezauových synů: Elifaz, syn Ezauovy manželky Ady, a Reuel, syn Ezauovy manželky Basematy.

^{Gen 36:11}Synové Elifazovi: Teman, Omar, Sefo, Gatam a Kenaz. ^{Gen 36:12}(Ezauův syn Elifaz měl také družku Timnu, která Elifazovi porodila Amaleka.) To jsou potomci Ezauovy manželky Ady.

^{Gen 36:13}Synové Reuelovi: Nachat, Zerach, Šama a Miza. To jsou potomci Ezauovy manželky Basematy.

^{Gen 36:14}Synové, jež Ezauovi porodila jeho manželka Oholíbama, dcera Anova, vnučka Cibeonova: Jeuš, Jalam a Korach.

^{Gen 36:15}Toto jsou kmeny Ezauových synů.

Synové Elifaze, Ezauova prvorozeného: kmen Teman, kmen Omar, kmen Sefo, kmen Kenaz, ^{Gen 36:16}kmen Korach, kmen Gatam a kmen Amalek. To jsou kmeny vzešlé z Elifaze v edomské zemi. Jsou to potomci Ady.

^{Gen 36:17}Synové Ezauova syna Reuele: kmen Nachat, kmen Zerach, kmen Šama a kmen Miza. To jsou kmeny vzešlé z Reuele v edomské zemi. Jsou to potomci Ezauovy manželky Basematy.

^{Gen 36:18}Synové Ezauovy manželky Oholíbamy: kmen Jeuš, kmen Jalam a kmen Korach. To jsou kmeny vzešlé z Ezauovy manželky Oholíbamy, dcery Anovy.

^{Gen 36:19}To jsou synové Ezaua (jenž je Edom) a jejich kmeny.

^{Gen 36:20}Toto jsou synové Chorejce Seíra, domorodců v té zemi: Lotan, Šobal, Cibeon, Ana, ^{Gen 36:21}Dišon, Ecer a Dišan. To jsou kmeny Chorejců, Seírovi synové v edomské zemi.

^{Gen 36:22}Synové Lotanovi: Chori a Hemam. Lotanova sestra byla Timna.

^{Gen 36:23}Synové Šobalovi: Alvan, Manachat, Ebal, Šefo a Onam.

^{Gen 36:24}Synové Cibeonovi: Aja a Ana (to je ten Ana, který našel na poušti horké prameny, když pásl osly svého otce Cibeona).

^{Gen 36:25}Děti Anovy: Dišon a Oholíbama, Anova dcera.

^{Gen 36:26}Synové Dišonovi: Chemdan, Ešban, Jitran a Keran.

^{Gen 36:27}Synové Ecerovi: Bilhan, Zavan a Akan.

^{Gen 36:28}Synové Dišanovi: Úc a Aran.

^{Gen 36:29}Toto jsou kmeny Chorejců: kmen Lotan, kmen Šobal, kmen Cibeon, kmen Ana, ^{Gen 36:30}kmen Dišon, kmen Ecer a kmen Dišan. To je výčet chorejských kmenů v zemi Seír.

^{Gen 36:31}Toto jsou králové, kteří vládli v edomské zemi předtím, než synům Izraele vládl král:

^{Gen 36:32}Králem Edomu byl Bela, syn Beorův, a jeho město se jmenovalo Dinhaba.

^{Gen 36:33}Když zemřel Bela, kraloval na jeho místě Jobab, syn Zerachův z Bosry.

^{Gen 36:34}Když zemřel Jobab, kraloval na jeho místě Chušam z temanské země.

^{Gen 36:35}Když zemřel Chušam, kraloval na jeho místě Hadad, syn Bedadův, který pobil Midiánce v moábském kraji. Jeho město se jmenovalo Avit.

^{Gen 36:36}Když zemřel Hadad, kraloval na jeho místě Samla z Masreky.

^{Gen 36:37}Když zemřel Samla, kraloval na jeho místě Šaul z Rechobot-naharu.

^{Gen 36:38}Když zemřel Šaul, kraloval na jeho místě Baal-chanan, syn Akborův.

^{Gen 36:39}Když zemřel Baal-chanan, syn Akborův, kraloval na jeho místě Hadad. ^[32] Jeho město se jmenovalo Pau a jeho žena byla Mehetabel, dcera Matredova, vnučka Me-zahabova.

^{Gen 36:40}Toto jsou jména Ezauových kmenů podle jejich rodin a jejich míst, jmenovitě: kmen Timna, kmen Alva, kmen Jetet, ^{Gen 36:41}kmen Oholíbama, kmen Ela, kmen Pínon, ^{Gen 36:42}kmen Kenaz, kmen Teman, kmen Mibcar, ^{Gen 36:43}kmen Magdiel a kmen Iram.

To jsou edomské kmeny podle svých sídlišť v jejich vlastní zemi. Tak tomu bylo s Ezauem, otcem Edomců.

Kapitola 37

^{Gen 37:1}Jákob však bydlel v zemi putování svého otce, v zemi Kanaán.

^{Gen 37:2}To je Jákobův příběh.

Josef a jeho bratři

Mistr snů

Josef byl sedmnáctiletý mladík. Pásal ovce se svými bratry, syny manželek svého otce, Bilhy a Zilpy. A Josef na ně svému otci chodil žalovat.

^{Gen 37:3}Izrael miloval Josefa víc než všechny své ostatní syny, neboť ho zplodil ve svém stáří. Dokonce mu udělal zdobenou suknici. ^{Gen 37:4}Když ale jeho bratři zjistili, že ho jejich otec miluje víc než je, začali ho nenávidět. Nebyli s ním schopni ani klidně promluvit.

^{Gen 37:5}Josef měl sen, ale když ho vyprávěl svým bratrům, nenáviděli ho tím více. ^{Gen 37:6}Řekl jim: „Poslechněte si prosím můj sen: ^{Gen 37:7}Vázali jsme na poli snopy. Můj snop náhle vstal a zůstal stát a hle, vaše snopy obklopily ten můj a klaněly se mu!“

^{Gen 37:8}Jeho bratři mu řekli: „Tak ty bys nad námi chtěl kralovat? Ty bys nám chtěl vládnout?!“ A tak ho nenáviděli ještě víc, kvůli jeho snům a jeho slovům.

^{Gen 37:9}Josef pak měl ještě další sen a vyprávěl ho svým bratrům: „Měl jsem další sen. Hle, klanělo se mi slunce, měsíc a jedenáct hvězd!“

^{Gen 37:10}A když to vyprávěl otci a bratrům, otec ho okřikl: „Cos to měl za sen? To se ti já s tvojí matkou a bratry máme klanět k zemi?“ ^{Gen 37:11}Bratři pak na něj žárlili, ale jeho otec o tom všem přemýšlel.

^{Gen 37:12}Když pak jeho bratři odešli pást ovce svého otce do Šechemu, ^{Gen 37:13}řekl Izrael Josefovi: „Nešli tvoji bratři pást do Šechemu? Pojď, pošlu tě za nimi.“

Odpověděl mu: „Jsem připraven.“

^{Gen 37:14}Izrael mu řekl: „Jdi se prosím podívat, zda jsou tví bratři i ovce v pořádku, a přijď mi to povědět.“ A tak ho vyslal z hebronského údolí.

Když dorazil k Šechemu, ^{Gen 37:15}potkal ho nějaký muž. Viděl, že bloudí krajinou, a zeptal se ho: „Co hledáš?“

^{Gen 37:16}„Hledám své bratry,“ odpověděl Josef. „Řekni mi prosím, kde pasou.“

^{Gen 37:17}Muž odvětil: „Odešli odsud. Slyšel jsem je říkat: ‚Pojďme k Dotanu.‘“

Josef se tedy vydal za svými bratry a poblíž Dotanu je našel. ^{Gen 37:18}Spatřili ho už zdálky, a ještě než k nim dorazil, domluvili se, že ho zabijí.

^{Gen 37:19}Řekli si spolu: „Podívejme, přichází mistr snů! ^{Gen 37:20}Pojďme ho zabít. Hodíme ho do nějaké jámy a řekneme: Sežrala ho divoká zvěř! Uvidíme, co pak bude z jeho snů!“

^{Gen 37:21}Když to však uslyšel Ruben, chtěl ho před nimi zachránit, a tak řekl: „Neberme mu život!“ ^{Gen 37:22}Ruben pokračoval: „Neprolévejme krev; hoďme ho do téhle jámy zde v pustině, ale nevztahujme na něj ruku!“ (To řekl, aby ho před nimi zachránil a vrátil ho jeho otci.)

^{Gen 37:23}A tak se stalo, že když Josef přišel ke svým bratrům, strhli mu suknici, tu zdobenou suknici, co nosil, ^{Gen 37:24}popadli ho a hodili do jámy. A ta jáma byla prázdná, bez vody.

^{Gen 37:25}Potom se posadili k jídlu. Pozvedli oči a hle, spatřili od Gileádu přicházet karavanu Izmaelitů. Jejich velbloudi nesli vonnou pryskyřici, balzám a myrhu, aby to dopravili do Egypta.

^{Gen 37:26}Juda svým bratrům navrhl: „Co z toho budeme mít, když svého bratra zabijeme? Jak utajíme jeho vraždu? ^{Gen 37:27}Pojďme ho prodat Izmaelitům a nevztahujme na něj ruce – vždyť je to náš bratr, naše tělo!“ A bratři ho poslechli.

^{Gen 37:28}Když je ti midiánští obchodníci míjeli, vytáhli Josefa z jámy a prodali ho Izmaelitům za dvacet šekelů ^[33] stříbra. Ti tedy Josefa odvedli do Egypta.

^{Gen 37:29}Ruben se potom vrátil k jámě a hle, Josef nikde! Roztrhl tedy v zoufalství své šaty ^{Gen 37:30}a vrátil se k bratrům se slovy: „Hoch je pryč! Co teď, co si počnu?“

^{Gen 37:31}A tak vzali Josefovu suknici, zabili kozla a namočili ji do krve. ^{Gen 37:32}Potom tu zdobenou suknici poslali svému otci. Nechali mu ji donést se slovy: „Tohle jsme našli. Poznáváš v tom suknici svého syna?“

^{Gen 37:33}Poznal ji hned: „To je suknice mého syna! Sežrala ho divá zvěř! Rozsápán, Josef je rozsápán!“

^{Gen 37:34}Jákob v zoufalství roztrhl svůj plášť, přepásal se pytlovinou a truchlil nad svým synem po mnoho dní. ^{Gen 37:35}Všichni jeho synové i dcery vstali a šli ho utěšit, ale on se nedal utěšit a říkal: „Nikoli! Půjdu za svým synem do hrobu v zármutku!“ A tak ho jeho otec oplakával.

^{Gen 37:36}Midiánci zatím Josefa v Egyptě prodali faraonovu dvořanu Potifarovi, veliteli stráže.

Kapitola 38

Juda a Támar

^{Gen 38:1}Někdy v té době se Juda oddělil od svých bratrů a uchýlil se k adulamskému muži jménem Chíra. ^{Gen 38:2}Tam Juda uviděl dceru jistého Kanaánce jménem Šua; vzal si ji tedy a spal s ní. ^{Gen 38:3}Ona počala, porodila syna a dala mu jméno Er. ^{Gen 38:4}Počala znovu, porodila syna a dala mu jméno Onan. ^{Gen 38:5}Potom porodila ještě dalšího syna a dala mu jméno Šela. A když ho porodila, byl Juda v Kezíbu.

^{Gen 38:6}Juda pak svému prvorozenému Erovi vybral manželku jménem Támar. ^{Gen 38:7}Er, Judův prvorozený, však byl Hospodinu odporný a Hospodin ho nechal zemřít.

^{Gen 38:8}Juda tedy řekl Onanovi: „Spi s manželkou svého bratra. Splň švagrovskou povinnost a vzbuď svému bratru potomka.“ ^{Gen 38:9}Onan však věděl, že by ten potomek nebyl jeho. Kdykoli proto spal s manželkou svého bratra, vypouštěl semeno na zem, aby svému bratrovi nedal potomka. ^{Gen 38:10}To, co dělal, však bylo Hospodinu odporné, a tak nechal zemřít i jeho.

^{Gen 38:11}Tehdy Juda řekl své snaše Támar: „Zůstaň jako vdova v domě svého otce, dokud nedospěje můj syn Šela.“ (Řekl si totiž: „Aby snad nezemřel jako jeho bratři.“) Támar tedy odešla a zůstala v domě svého otce.

^{Gen 38:12}Po dlouhé době Judova manželka, dcera Šuova, zemřela. Když se Juda po její smrti utěšil, odešel se svým adulamským přítelem Chírou na slavnost stříhání svých ovcí do Timny.

^{Gen 38:13}Támar bylo oznámeno: „Hle, tvůj tchán jde vzhůru do Timny stříhat své ovce.“ ^{Gen 38:14}Odložila tedy své vdovské šaty, vzala si závoj a zahalila se. Potom si sedla u vstupu do Enajim, což je po cestě do Timny. (Viděla totiž, že Šela je dospělý a že za něj nebyla provdána.)

^{Gen 38:15}A když ji Juda uviděl, považoval ji za nevěstku, neboť měla zahalenou tvář. ^{Gen 38:16}Uchýlil se tedy cestou k ní a řekl: „Chci se s tebou vyspat.“ (Nevěděl totiž, že je to jeho snacha.)

Zeptala se: „Co mi za to dáš?“

^{Gen 38:17}Odpověděl: „Pošlu ti kůzle ze svého stáda.“

Ona na to: „Než je pošleš, musíš dát něco do zástavy.“

^{Gen 38:18}Zeptal se: „Co ti mám dát do zástavy?“

Odpověděla: „Své pečetidlo, šňůru a hůl, co máš v ruce.“ Dal jí to, vyspal se s ní a ona otěhotněla. ^{Gen 38:19}Potom vstala a odešla, odložila závoj a oblékla si své vdovské šaty.

^{Gen 38:20}Juda poslal to kůzle po svém adulamském příteli. Měl od té ženy vyzvednout zástavu, ale nemohl ji najít. ^{Gen 38:21}Vyptával se místních mužů: „Kde je ta prostitutka, co seděla v Enajim u cesty?“

Řekli mu ale: „Tady žádná prostitutka nikdy nebyla.“

^{Gen 38:22}A tak se vrátil k Judovi se slovy: „Nemohl jsem ji najít. Místní muži mi navíc řekli, že tam žádná prostitutka nikdy nebyla.“

^{Gen 38:23}Juda odpověděl: „Ať si to tedy nechá, abychom neměli ostudu. To kůzle jsem jí přece poslal, ale tys ji nemohl najít.“

^{Gen 38:24}Asi za tři měsíce bylo Judovi oznámeno: „Tvoje snacha Támar se zachovala jako nevěstka! Dokonce už je z toho smilstva těhotná!“

Juda řekl: „Vyveďte ji ven, ať je upálena!“

^{Gen 38:25}Už ji vedli, když vtom poslala svému tchánovi vzkaz: „Jsem těhotná s mužem, jemuž patří tyto věci!“ Dodala: „Poznej prosím, čí je toto pečetidlo, šňůra a hůl.“

^{Gen 38:26}Když Juda ty věci poznal, zvolal: „Ona je spravedlivější než já – vždyť jsem ji nechtěl provdat za svého syna Šelu!“ A víckrát s ní už nespal.

^{Gen 38:27}Když pak přišel čas jejího porodu, hle, v jejím lůnu byla dvojčata. ^{Gen 38:28}Během porodu jeden syn vystrčil ruku. Porodní bába ho za ni chytila a uvázala na ni červenou nit se slovy: „Tento vyšel první.“ ^{Gen 38:29}On ji však zase vtáhl zpět a hle, ven vyšel jeho bratr. Řekla tedy: „Jakou trhlinou ses prodral?“ A tak dostal jméno Peres, Průlom. ^{Gen 38:30}Když potom vyšel jeho bratr s onou červenou nití na ruce, dostal jméno Zerach, Červánek.

Kapitola 39

Josef v Egyptě

^{Gen 39:1}Josefa mezitím Izmaelité odvedli dolů do Egypta. Tam ho od nich koupil jeden Egypťan, faraonův dvořan Potifar, velitel stráže. ^{Gen 39:2}Hospodin však byl s Josefem, a tak se mu všechno dařilo a zůstal v domě svého egyptského pána. ^{Gen 39:3}Když jeho pán viděl, že Hospodin je s ním a že Hospodin působí, aby se vše, k čemu přiloží ruku, dařilo, ^{Gen 39:4}oblíbil si Josefa a ten se stal jeho pomocníkem. Nakonec ho Potifar ustanovil správcem svého domu a svěřil mu do rukou všechno, co měl. ^{Gen 39:5}Od té chvíle Hospodin domu toho Egypťana požehnal. Díky Josefovi bylo Hospodinovo požehnání na všem, co měl v domě i na poli, ^{Gen 39:6}a tak nechal všechen svůj majetek v Josefově správě. Když měl doma jeho, nestaral se o nic než o své jídlo.

Josef byl nápadně krásný, překrásný muž. ^{Gen 39:7}Po nějaké době mohla manželka jeho pána na Josefovi oči nechat. Nakonec řekla: „Spi se mnou!“

^{Gen 39:8}On však odmítl. Řekl manželce svého pána: „Když mě můj pán má doma, o nic se nestará. Vše, co mu patří, mi svěřil do rukou. ^{Gen 39:9}Nikdo nemá v domě větší pravomoc než já; neodepřel mi nic kromě tebe, poněvadž jsi jeho žena! Jak bych mohl spáchat takovou hanebnost a zhřešit proti Bohu?“ ^{Gen 39:10}A i když Josefa přemlouvala den za dnem, aby si k ní lehl a pobyl s ní, neposlechl ji.

^{Gen 39:11}Jednoho dne, když přišel dělat svou práci v domě, nebyl nikdo ze služebnictva doma. ^{Gen 39:12}Tehdy ho chytila za šaty a řekla: „Spi se mnou!“ On však nechal šaty v její ruce, utekl a běžel ven.

^{Gen 39:13}Když uviděla, že jí nechal své šaty v ruce a utekl ven, ^{Gen 39:14}svolala služebnictvo a řekla jim: „Podívejte se! Přivedl k nám můj muž toho Hebreje, aby si s námi zahrával?! Přišel a chtěl se se mnou vyspat, ale já jsem začala hlasitě křičet. ^{Gen 39:15}Když uslyšel, jak křičím, nechal své šaty u mě, utekl a běžel ven.“

^{Gen 39:16}Ty jeho šaty nechala ležet vedle sebe, dokud nepřišel domů jeho pán. ^{Gen 39:17}Tehdy mu vyprávěla: „Ten hebrejský otrok, jehož jsi k nám přivedl, ke mně přišel a chtěl si se mnou zahrávat! ^{Gen 39:18}Když jsem se ale dala do křiku, nechal své šaty u mě a utekl ven.“

^{Gen 39:19}Josefův pán naslouchal slovům své ženy, a když řekla: „Takto se ke mně zachoval tvůj otrok,“ vzplanul hněvem. ^{Gen 39:20}A tak ho jeho pán vzal a vsadil do žaláře, na místo, kde bývají drženi královští vězni.

Tak se Josef ocitl v žaláři. ^{Gen 39:21}Hospodin však byl s ním. Zahrnul jej svým milosrdenstvím a zjednal mu přízeň u vrchního žalářníka. ^{Gen 39:22}Vrchní žalářník nakonec svěřil všechny vězně v žaláři do Josefových rukou. Cokoli tam dělali, měl na starosti on. ^{Gen 39:23}Vrchní žalářník ani nemusel na nic, co mu svěřil, dohlížet. Hospodin byl totiž s ním a působil, aby se mu všechno dařilo.

Kapitola 40

Číšník a pekař

^{Gen 40:1}Po nějaké době se číšník a pekař egyptského krále prohřešili proti svému pánu, králi Egypta. ^{Gen 40:2}Farao se rozhněval na oba své dvořany – na vrchního číšníka i na vrchního pekaře – ^{Gen 40:3}a dal je do vězení v domě velitele stráže, na stejné místo v žaláři, kde byl vězněn Josef. ^{Gen 40:4}Velitel stráže je svěřil do Josefovy péče.

Když už byli ve vězení dlouho, ^{Gen 40:5}oba dva – číšník i pekař egyptského krále, kteří byli uvězněni v žaláři – měli sen. Každý měl téže noci svůj sen, každý s vlastním významem.

^{Gen 40:6}Když k nim Josef ráno přišel, pohlédl na ně a hle, byli smutní. ^{Gen 40:7}Zeptal se tedy faraonových dvořanů uvězněných spolu s ním v domě jeho pána: „Proč se dnes tváříte tak nešťastně?“

^{Gen 40:8}Odpověděli mu: „Měli jsme sen a není tu, kdo by ho vyložil.“

Josef jim řekl: „Nepatří snad výklady Bohu? Prosím, vyprávějte mi je.“

^{Gen 40:9}Vrchní číšník tedy Josefovi vyprávěl svůj sen: „Hle, ve snu jsem před sebou viděl vinný keř ^{Gen 40:10}a na něm tři výhonky. Na keři vyrazily pupeny, potom květy a nakonec zralé hrozny. ^{Gen 40:11}Měl jsem v ruce faraonův pohár, a tak jsem ty hrozny trhal a vymačkával je do faraonova poháru. Pak jsem ten pohár podal faraonovi.“

^{Gen 40:12}Josef mu řekl: „Toto je výklad toho snu: Ty tři výhonky jsou tři dny. ^{Gen 40:13}Už za tři dny tě farao předvolá a vrátí ti tvůj úřad. Budeš faraonovi podávat pohár, jako jsi to dělával, když jsi býval jeho číšníkem. ^{Gen 40:14}Až se ti však povede dobře, pamatuj na mě. Prokaž mi prosím laskavost, aby ses o mně zmínil faraonovi a dostal mě odsud ven. ^{Gen 40:15}Byl jsem sprostě unesen ze země Hebrejů a ani zde jsem neudělal nic, za co bych měl být vsazen do jámy!“

^{Gen 40:16}Když vrchní pekař viděl, jak dobrý to byl výklad, řekl Josefovi: „I já jsem měl sen. Hle, měl jsem na hlavě tři proutěné košíky. ^{Gen 40:17}V tom, který byl navrchu, bylo nejrůznější pečivo připravené pro faraona, ale ptáci mi je z košíku na hlavě klovali.“

^{Gen 40:18}Josef odpověděl: „Toto je výklad toho snu: Ty tři koše jsou tři dny. ^{Gen 40:19}Už za tři dny tě farao připraví o hlavu – pověsí tě na kůl a ptáci z tebe budou klovat maso!“

^{Gen 40:20}Třetího dne pak měl farao narozeniny a vystrojil všem svým služebníkům hostinu. Tehdy před očima svých služebníků předvolal vrchního číšníka i vrchního pekaře. ^{Gen 40:21}Vrchnímu číšníkovi vrátil jeho úřad, takže znovu podával pohár faraonovi, ^{Gen 40:22}ale vrchního pekaře dal pověsit na kůl, jak jim to Josef vyložil.

^{Gen 40:23}Vrchní číšník ale na Josefa nepamatoval. Úplně na něj zapomněl.

Kapitola 41

Faraonovy sny

^{Gen 41:1}Po dvou dlouhých letech měl farao sen: Stál u Nilu ^{Gen 41:2}a hle, z Nilu vystoupilo sedm nápadně krásných a tučných krav a pásly se v mokřině. ^{Gen 41:3}Náhle za nimi z Nilu vystoupilo sedm jiných krav, nápadně ošklivých a hubených; postavily se k těm prvním kravám na břehu Nilu ^{Gen 41:4}a tyto ošklivé a hubené krávy sežraly těch sedm krásných a tučných. Vtom se Farao probudil.

^{Gen 41:5}Když znovu usnul, měl další sen: Na jednom stéble vyrostlo sedm bohatých a pěkných klasů. ^{Gen 41:6}Náhle za nimi vyrazilo sedm klasů hubených a sežehlých východním větrem ^{Gen 41:7}a ty hubené klasy pohltily těch sedm bohatých a pěkných. Vtom se farao probudil a hle, byl to sen.

^{Gen 41:8}Ráno pak byl farao velmi rozrušen, a tak si dal zavolat všechny věštce a mudrce Egypta a vyprávěl jim své sny. Nikdo je však faraonovi neuměl vyložit.

^{Gen 41:9}Tehdy k faraonovi promluvil vrchní číšník: „Musím dnes připomenout své prohřešky: ^{Gen 41:10}Farao se kdysi rozhněval na své služebníky a dal mě do vězení v domě velitele stráže – mě a vrchního pekaře. ^{Gen 41:11}Já i on jsme tam měli ve stejnou noc sen, každý jsme měli sen s vlastním významem. ^{Gen 41:12}A byl tam s námi jeden hebrejský mladík, otrok velitele stráže. Vyprávěli jsme mu své sny a on nám je vyložil; každému dal výklad jeho snu. ^{Gen 41:13}A jak nám vyložil, tak se stalo: mně byl vrácen můj úřad a pekař byl oběšen.“

^{Gen 41:14}Farao si tedy dal Josefa zavolat. Spěšně ho vytáhli z jámy, a když se oholil a převlékl si šaty, přišel k faraonovi.

^{Gen 41:15}Ten Josefovi řekl: „Měl jsem sen a nikdo ho neumí vyložit. Slyšel jsem však o tobě, že jakmile uslyšíš sen, vyložíš ho.“

^{Gen 41:16}Josef faraonovi odpověděl: „Ne já, ale Bůh dá faraonovi příznivou odpověď!“

^{Gen 41:17}Farao tedy Josefovi řekl: „Měl jsem sen: Stál jsem na břehu Nilu ^{Gen 41:18}a hle, z Nilu vystoupilo sedm tučných a nápadně krásných krav a pásly se v mokřině. ^{Gen 41:19}Náhle za nimi vystoupilo sedm jiných krav, churavých, nápadně ošklivých a tak vyhublých, že jsem takovou ošklivost v celé egyptské zemi ještě neviděl. ^{Gen 41:20}Ty vyhublé a ošklivé krávy pak sežraly těch sedm prvních, tučných krav. ^{Gen 41:21}A ačkoli je sežraly, nebylo to na nich vůbec znát, neboť byly stejně ošklivé jako předtím. A vtom jsem se probudil.

^{Gen 41:22}V dalším snu jsem viděl, jak na jednom stéble vyrostlo sedm klasů, bohatých a pěkných. ^{Gen 41:23}Náhle za nimi vyrazilo sedm klasů planých, hubených a sežehlých východním větrem ^{Gen 41:24}a ty hubené klasy pohltily těch sedm pěkných. Vyprávěl jsem to věštcům, ale nikdo mi to neuměl vysvětlit.“

^{Gen 41:25}Josef tedy faraonovi řekl: „Faraonův sen je jeden a tentýž. Bůh faraonovi oznámil, co se chystá učinit: ^{Gen 41:26}Sedm pěkných krav je sedm let, sedm pěkných klasů je rovněž sedm let – je to jeden a tentýž sen. ^{Gen 41:27}Sedm vyhublých a ošklivých krav vystupujících za nimi je sedm let, stejně jako těch sedm prázdných klasů sežehlých východním větrem. Je to sedm let hladu.

^{Gen 41:28}Jak jsem už řekl, Bůh faraonovi ukázal, co se chystá učinit. ^{Gen 41:29}Hle, na celou egyptskou zem přichází sedm let veliké hojnosti. ^{Gen 41:30}Po nich však nastane sedm let hladu, kdy se v egyptské zemi na všechnu tu hojnost zapomene. Hlad stráví celou zem. ^{Gen 41:31}Tento hlad bude tak krutý, že předcházející hojnost nebude v zemi vůbec znát. ^{Gen 41:32}A že byl ten sen faraonovi dvakrát zopakován, znamená, že ta věc je u Boha jistá a Bůh ji brzy vykoná.

^{Gen 41:33}Nechť tedy farao vybere rozvážného a moudrého muže a ustanoví ho nad egyptskou zemí. ^{Gen 41:34}Nechť farao začne jednat. Ať ustaví nad zemí úředníky a během těch sedmi let hojnosti vybírá pětinu úrody egyptské země. ^{Gen 41:35}Úředníci ať během těch nadcházejících dobrých let shromažďují všechny potraviny, ať uskladní obilí pod faraonovu pravomoc, uloží potraviny do měst a hlídají je. ^{Gen 41:36}Tak vznikne pro celou zem zásoba jídla na těch sedm let hladu, který v Egyptě nastane, a země se nezhroutí hladem.“

^{Gen 41:37}Faraonovi i všem jeho služebníkům se ten návrh líbil. ^{Gen 41:38}Farao to probíral se svými služebníky: „Cožpak najdeme někoho, v kom by byl Boží Duch jako v něm?“

^{Gen 41:39}Farao tedy oslovil Josefa: „Jelikož ti Bůh dal poznat toto vše, nikdo nebude tak rozvážný a moudrý jako ty! ^{Gen 41:40}Ty budeš správcem mého domu a všechen můj lid se podrobí tvým rozkazům. Sám tě budu převyšovat jen trůnem.“

Josef správcem Egypta

^{Gen 41:41}Potom farao Josefovi řekl: „Hle, ustanovuji tě správcem nad celou egyptskou zemí!“ ^{Gen 41:42}Farao sňal z ruky svůj pečetní prsten a navlékl ho na ruku Josefovi; oblékl mu kmentové roucho a na krk mu pověsil zlatý řetěz. ^{Gen 41:43}Potom ho nechal vozit ve voze jako svého zástupce a provolávat před ním: „Na kolena!“ Tak ho ustanovil správcem nad celou egyptskou zemí.

^{Gen 41:44}Farao Josefovi řekl: „Já jsem farao, ale bez tvého svolení nikdo v celém Egyptě nepohne rukou ani nohou!“ ^{Gen 41:45}Tehdy dal farao Josefovi jméno Cafnat-paneach a oženil ho s Asenat, dcerou Putifery, kněze z Heliopole. Tak se Josef dostal do čela egyptské země.

^{Gen 41:46}Když stanul před faraonem, králem Egypta, bylo Josefovi třicet let. Josef pak vyšel od faraona a procházel celou egyptskou zem. ^{Gen 41:47}V sedmi letech hojnosti země vydávala úrodu plnými hrstmi. ^{Gen 41:48}Josef tedy po sedm let v egyptské zemi shromažďoval všechny potraviny a ukládal je ve městech. V každém městě ukládal potraviny z okolních polí. ^{Gen 41:49}Tak Josef nashromáždil nesmírné množství obilí, jako je mořského písku. Nakonec ho přestal i počítat, neboť ho bylo bezpočtu.

^{Gen 41:50}Ještě než přišla léta hladu, se Josefovi narodili dva synové. Porodila mu je Asenat, dcera Putifery, kněze z Heliopole. ^{Gen 41:51}Josef dal prvorozenému jméno Manases, Zapomnění, neboť řekl: „Bůh mi dal zapomenout na všechno mé strádání, na celý můj otcovský dům.“ ^{Gen 41:52}Druhému pak dal jméno Efraim, Plodnost, neboť řekl: „Bůh mě v zemi mého trápení učinil plodným.“

^{Gen 41:53}Když pak v Egyptě uplynulo sedm let hojnosti, ^{Gen 41:54}přišlo na řadu sedm let hladu, jak Josef předpověděl. Ve všech zemích byl hlad, ale v celém Egyptě byl chléb. ^{Gen 41:55}A když začala hladovět i celá egyptská zem a lid volal k faraonovi o chléb, farao řekl všem Egypťanům: „Jděte za Josefem! Udělejte, cokoli vám řekne.“

^{Gen 41:56}Hlad zachvátil celý svět. Josef tehdy otevřel všechny obilnice a prodával Egypťanům zrní, neboť hlad se rozmáhal i v egyptské zemi. ^{Gen 41:57}Celý svět přicházel k Josefovi do Egypta nakupovat zrní, protože se po celém světě rozmohl hlad.

Kapitola 42

Jste špehové

^{Gen 42:1}Když Jákob uviděl, že v Egyptě je zrní, řekl svým synům: „Co se na sebe jen tak díváte? ^{Gen 42:2}Slyšel jsem, že v Egyptě je zrní. Jděte a nějaké tam pro nás nakupte, ať zůstaneme naživu a nezemřeme!“

^{Gen 42:3}A tak šlo deset Josefových bratrů dolů do Egypta nakoupit obilí. ^{Gen 42:4}Ale Benjamína, Josefova vlastního bratra, Jákob s bratry neposlal. Řekl si totiž: „Aby se mu snad nepřihodilo něco zlého.“

^{Gen 42:5}Izraelovi synové přišli nakoupit zrní spolu s jinými příchozími, neboť v kanaánské zemi byl hlad. ^{Gen 42:6}Protože nejvyšším zemským správcem byl Josef a byl to on, kdo prodával zrní všemu lidu, Josefovi bratři přišli k němu a klaněli se tváří k zemi.

^{Gen 42:7}Josef své bratry poznal na první pohled. Choval se k nim však jako cizí a mluvil s nimi tvrdě. „Odkud jste přišli?“ zeptal se jich.

„Z kanaánské země,“ odpověděli, „abychom nakoupili jídlo.“

^{Gen 42:8}Josef své bratry poznal, ale oni ho nepoznali. ^{Gen 42:9}Josef si pamatoval sny, které o nich měl, a tak jim řekl: „Jste špehové! Přišli jste prozkoumat slabiny země!“

^{Gen 42:10}Odpověděli mu: „Nikoli, pane, tvoji služebníci přišli nakoupit jídlo! ^{Gen 42:11}Všichni jsme synové jednoho muže, jsme slušní lidé. Tvoji služebníci nikdy nebyli špehové!“

^{Gen 42:12}On však řekl: „Ne! Přišli jste si prohlédnout slabiny země!“

^{Gen 42:13}Odpověděli: „Tvoji služebníci jsou bratři. Bývalo nás dvanáct synů jednoho muže v kanaánské zemi; nejmladší je právě doma s naším otcem a jeden – ten už není.“

^{Gen 42:14}Josef pokračoval: „Jak jsem řekl: Jste špehové! ^{Gen 42:15}Proto si vás prověřím. Jakože je farao živ, nevyjdete odsud, dokud sem nepřijde váš nejmladší bratr! ^{Gen 42:16}Pošlete jednoho z vás, aby vašeho bratra vyzvedl. Vy zatím budete uvězněni, aby se ověřila vaše slova a ukázalo se, zda jste říkali pravdu. A pokud ne, jakože je farao živ, jste špehové!“ ^{Gen 42:17}A tak je nechal na tři dny zavřít do vězení.

^{Gen 42:18}Třetího dne jim Josef řekl: „Jsem bohabojný člověk. Když uděláte, co říkám, budete žít. ^{Gen 42:19}Když jste tak slušní, zůstane v tomto vězení jen jeden z vás. Vy ostatní jděte a přineste svým rodinám zrní k zahnání hladu. ^{Gen 42:20}Přiveďte však ke mně svého nejmladšího bratra! Tak se vaše slova ověří a nezemřete.“ S tím souhlasili.

^{Gen 42:21}Jeden druhému tehdy začali říkat: „Běda! Provinili jsme se na svém bratru! Viděli jsme ho ve smrtelné úzkosti, když nás prosil o milost, ale nechtěli jsme slyšet. To proto jsme teď v úzkých!“

^{Gen 42:22}Ruben se ozval: „Copak jsem vám neříkal: Neubližujte tomu dítěti? Jenže jste nechtěli slyšet, a tak teď pykáme za jeho krev!“ ^{Gen 42:23}Josef s nimi mluvil skrze tlumočníka, a tak nevěděli, že jim rozumí.

^{Gen 42:24}V tu chvíli se od nich odvrátil a rozplakal se. Potom se k nim vrátil, promluvil s nimi, vybral z nich Šimeona a před jejich očima ho spoutal.

^{Gen 42:25}Potom přikázal, ať jim naplní měchy obilím, každému z nich ať do pytle vrátí jeho stříbro a dají jim také jídlo na cestu. Tak se k nim zachoval.

^{Gen 42:26}Naložili tedy zrní na osly a odešli. ^{Gen 42:27}Když měli cestou nocovat, jeden z nich otevřel svůj pytel, aby dal svému oslu obrok, a vtom uviděl své stříbro: leželo navrchu v jeho vaku! ^{Gen 42:28}„Mé stříbro je zpátky!“ zvolal ke svým bratrům. „Je přímo v mém vaku!“

Hrůzou se v nich zastavilo srdce. Jeden druhého se rozechvěle ptali: „Co nám to Bůh dělá?“

^{Gen 42:29}Když pak přišli ke svému otci Jákobovi do kanaánské země, vyprávěli mu všechno, co je potkalo: ^{Gen 42:30}„Ten muž, pán té země, s námi mluvil tvrdě. Považoval nás za špehy, ^{Gen 42:31}ale my jsme mu řekli: ‚Jsme slušní lidé, nikdy jsme nebyli špehové! ^{Gen 42:32}Bývalo nás dvanáct bratrů, synů našeho otce. Jeden už není a nejmladší je právě s naším otcem doma v kanaánské zemi.‘

^{Gen 42:33}Ten muž, pán té země, nám však řekl: ‚Uvidíme, zda jste slušní lidé! Nechte jednoho z vás u mne, vezměte svým rodinám jídlo k zahnání hladu a jděte. ^{Gen 42:34}Přiveďte však ke mně svého nejmladšího bratra! Tak se přesvědčím, že nejste špehové, ale slušní lidé. Tehdy vám vrátím vašeho bratra a budete sem moci chodit nakupovat.‘“

^{Gen 42:35}Začali vyprazdňovat své pytle a hle, každý ve svém pytli našel svůj váček s penězi! Když viděli ty váčky s penězi, dostali strach – oni i jejich otec. ^{Gen 42:36}Jejich otec Jákob zvolal: „Připravili jste mě o syny! Josef není, Šimeon není, a teď mi vezmete Benjamína?! To je pro mě příliš!“

^{Gen 42:37}Ruben svému otci odpověděl: „Jestliže ti ho nepřivedu, zabij mé dva syny! Svěř ho do mých rukou a přivedu ti ho zpět.“

^{Gen 42:38}On však řekl: „Můj syn s vámi nepůjde! Jeho bratr je mrtev a zůstal jen on sám. Kdyby se mu na vaší cestě přihodilo něco zlého, přivedete mé šediny zármutkem do hrobu!“

Kapitola 43

Budou jíst se mnou

^{Gen 43:1}V zemi panoval krutý hlad. ^{Gen 43:2}Když spotřebovali zrní, které přivezli z Egypta, řekl jim jejich otec: „Jděte nám tam znovu koupit něco k jídlu.“

^{Gen 43:3}Juda mu odpověděl: „Ten muž nás přísně varoval: ‚Nechoďte mi na oči bez svého bratra!‘ ^{Gen 43:4}Pošleš-li s námi našeho bratra, půjdeme ti koupit jídlo. ^{Gen 43:5}Nepošleš-li ho, nepůjdeme. Ten muž nám přece řekl: ‚Nechoďte mi na oči bez svého bratra!‘“

^{Gen 43:6}Izrael zvolal: „Proč jste mi tolik ublížili? Proč jste tomu muži řekli, že máte dalšího bratra?“

^{Gen 43:7}Odpověděli: „Ten muž se podrobně vyptával na nás i na naši rodinu: ‚Žije ještě váš otec? Máte ještě dalšího bratra?‘ Podle toho jsme mu odpovídali. Jak jsme mohli vědět, že řekne: ‚Přiveďte svého bratra sem‘?“

^{Gen 43:8}Juda tehdy svému otci Izraelovi navrhl: „Pošli toho chlapce se mnou. Nech nás vstát a jít, ať zůstaneme naživu a nezemřeme my ani ty ani naše děti! ^{Gen 43:9}Já se za něj zaručím, ode mě ho vyžaduj! Nepřivedu-li ho k tobě a nepostavím ho před tebou, ať za to před tebou nesu věčnou vinu. ^{Gen 43:10}Kdybychom neotáleli, určitě bychom se už dvakrát vrátili!“

^{Gen 43:11}Jejich otec Izrael jim nakonec řekl: „Ať se stane, co se musí stát. Udělejte tohle: Naberte do svých měchů nejvybranější plody země a odneste je tomu muži jako dar: něco balzámu, něco medu, vonné pryskyřice a myrhy, také pistácie a mandle. ^{Gen 43:12}Vezměte s sebou dvojnásob stříbra, i to vrácené navrch vašich vaků, a odneste to s sebou zpět – snad šlo o omyl. ^{Gen 43:13}Vezměte si i svého bratra. Vstaňte a vraťte se k tomu muži. ^{Gen 43:14}Kéž vám u něj Všemohoucí Bůh dopřeje slitování, aby s vámi propustil vašeho dalšího bratra i Benjamína. A já, mám-li přijít o syny, ať o ně přijdu!“

^{Gen 43:15}Vzali tedy s sebou kromě daru také dvojnásob stříbra a Benjamína. Vstali, odešli do Egypta a stanuli před Josefem. ^{Gen 43:16}Když s nimi Josef uviděl Benjamína, řekl správci svého domu: „Odveď ty muže do paláce, poraz dobytče a připrav je. Ti muži dnes budou obědvat se mnou.“

^{Gen 43:17}Ten učinil, jak Josef řekl, a odvedl je do Josefova paláce. ^{Gen 43:18}Když ale uviděli, kam je vedou, polekali se a říkali si: „Určitě nás sem dal odvést kvůli tomu stříbru, vrácenému prve do našich vaků. Teď se na nás vrhne, napadne nás a vezme nás do otroctví i s našimi osly!“

^{Gen 43:19}Ještě na nádvoří tedy přistoupili ke správci Josefova domu a promluvili k němu: ^{Gen 43:20}„Odpusť, pane, opravdu jsme sem prve přišli nakoupit jídlo. ^{Gen 43:21}Když jsme cestou zpět měli nocovat, otevřeli jsme své vaky a hle, stříbro každého z nás leželo navrchu v jeho vaku – naše stříbro v plné váze! Proto jsme je teď přinesli s sebou. ^{Gen 43:22}Přinesli jsme ještě další stříbro na nákup jídla. Nevíme, kdo nám to stříbro dal do vaků!“

^{Gen 43:23}On však řekl: „Buďte klidní, nebojte se. Ten poklad vám dal do vaků váš Bůh, Bůh vašeho otce. Vaše stříbro jsem dostal v pořádku.“ Načež k nim přivedl Šimeona.

^{Gen 43:24}Poté je uvedl do Josefova paláce, dal jim vodu na umytí nohou a jejich oslům dal obrok. ^{Gen 43:25}Slyšeli, že tam mají obědvat, a tak připravili svůj dar, než Josef v poledne přijde.

^{Gen 43:26}A když Josef přišel domů, předložili mu ten dar, který měli s sebou, a klaněli se mu až k zemi. ^{Gen 43:27}Zeptal se jich, jak se jim daří, a řekl: „Jak se daří vašemu starému otci, o němž jste vyprávěli? Žije ještě?“

^{Gen 43:28}Odpověděli: „Našemu otci, tvému služebníku, se daří dobře, ještě žije.“ Tehdy padli na kolena a klaněli se mu.

^{Gen 43:29}On pozvedl oči a spatřil svého bratra Benjamína, syna své matky. Zeptal se: „Je tohle váš nejmladší bratr, o němž jste mi vyprávěli?“ Potom řekl: „Kéž je ti Bůh milostiv, synu!“ ^{Gen 43:30}Nato Josef odspěchal, neboť byl náklonností ke svému bratrovi pohnut až k slzám. Šel do svého pokoje a tam plakal.

^{Gen 43:31}Pak si umyl tvář, vyšel ven a s přemáháním řekl: „Podávejte jídlo!“

^{Gen 43:32}Podávali tedy zvlášť pro něj, zvlášť pro ně a zvlášť pro Egypťany, kteří jedli s ním. (Egypťané totiž nemohou jíst s Hebreji – je to pro ně ohavnost.) ^{Gen 43:33}Bratři před ním seděli v přesném pořadí, od prvorozeného až po nejmladšího, a s úžasem hleděli jeden na druhého. ^{Gen 43:34}Nechal jim podávat čestné porce ze svého stolu a Benjamínova porce byla pětkrát větší než porce všech ostatních. A tak hodovali a hojně se s ním napili.

Kapitola 44

Stříbrný pohár

^{Gen 44:1}Josef potom přikázal správci svého domu: „Naplň vaky těch mužů jídlem, kolik jen unesou, a vlož stříbro každého z nich navrch jejich vaků. ^{Gen 44:2}A můj pohár, ten stříbrný pohár, vlož navrch vaku toho nejmladšího spolu se stříbrem zaplaceným za zrní.“ Učinil tedy, jak mu Josef řekl.

^{Gen 44:3}Ráno za úsvitu byli muži i se svými osly propuštěni. ^{Gen 44:4}Sotva vyšli kousek za město, Josef řekl správci svého domu: „Vstaň, pronásleduj ty muže, a až je dostihneš, řekni jim: ‚Proč oplácíte dobro zlem? ^{Gen 44:5}Z toho poháru přece pije můj pán a používá ho k věštění! Co jste to provedli za špatnost?!‘“

^{Gen 44:6}Dostihl je tedy a opakoval jim ta slova. ^{Gen 44:7}Odpověděli: „O čem to můj pán mluví? Tvoji služebníci by takovou věc nikdy neudělali! ^{Gen 44:8}Vždyť jsme ti z kanaánské země přišli vrátit stříbro, které jsme našli navrchu svých vaků. Proč bychom v domě tvého pána kradli stříbro nebo zlato? ^{Gen 44:9}U koho z tvých služebníků se to najde, ať zemře a z nás ať jsou pánovi otroci!“

^{Gen 44:10}On řekl: „Dobrá. Mým otrokem ale bude jen ten, u koho se to najde. Vy ostatní budete volní.“

^{Gen 44:11}Všichni tedy rychle složili své vaky na zem a rozvázali je. ^{Gen 44:12}Začal je prohledávat, počínaje od nejstaršího a konče u nejmladšího. A ten pohár se našel v Benjamínově vaku! ^{Gen 44:13}V zoufalství roztrhli své pláště, každý naložil svého osla a vrátili se do města.

^{Gen 44:14}Josef byl dosud v paláci, když tam Juda se svými bratry dorazil. Padli před ním na zem ^{Gen 44:15}a Josef jim řekl: „Co jste se to pokoušeli provést? Nevíte snad, že muž jako já dokáže věštit?“

^{Gen 44:16}Juda řekl: „Co máme říci, pane můj? Není se jak omluvit ani ospravedlnit. Sám Bůh odhalil vinu tvých služebníků. Hle, jsme otroci svého pána – my i ten, u něhož se našel ten pohár!“

^{Gen 44:17}On však řekl: „To bych nikdy nepřipustil. Mým otrokem bude muž, u kterého se našel ten pohár. Vy ostatní se v pokoji vraťte ke svému otci!“

^{Gen 44:18}Nato k němu Juda přistoupil se slovy: „Odpusť, pane můj, dovol prosím svému služebníku promluvit slovo k pánovým uším. Nehněvej se prosím na svého služebníka – jsi přece jako sám farao! ^{Gen 44:19}Když se můj pán zeptal svých služebníků: ‚Máte otce nebo bratra?‘ ^{Gen 44:20}řekli jsme: ‚Pane, máme starého otce a malého bratra, dítě, jež zplodil ve svém stáří. Jeho bratr je mrtev. Zůstal z dětí své matky sám a otec ho velmi miluje.‘

^{Gen 44:21}Tehdy jsi svým služebníkům řekl: ‚Přiveďte ho ke mně, ať ho vidím na vlastní oči.‘ ^{Gen 44:22}Odpověděli jsme: ‚Pane, ten chlapec nemůže opustit svého otce. Když ho opustí, otec zemře!‘ ^{Gen 44:23}Ty jsi však svým služebníkům řekl: ‚Nepřijde-li s vámi váš nejmladší bratr, nechoďte mi už nikdy na oči!‘ ^{Gen 44:24}A tak jsme se vrátili ke tvému služebníku, našemu otci, a vyprávěli mu slova mého pána.

^{Gen 44:25}Když potom náš otec řekl: ‚Jděte nám znovu koupit něco k jídlu,‘ ^{Gen 44:26}odpověděli jsme: ‚Nemůžeme jít! Půjdeme, jen když s námi bude náš nejmladší bratr. Když s námi náš nejmladší bratr nebude, nesmíme tomu muži na oči.‘

^{Gen 44:27}Tvůj služebník, náš otec, nám na to řekl: ‚Sami víte, že mi má manželka porodila dva syny. ^{Gen 44:28}Jeden mi odešel. Rozsápán, ach, je rozsápán! naříkal jsem a víckrát jsem ho nespatřil. ^{Gen 44:29}Vezmete-li mi také tohoto a přihodí-li se mu něco zlého, přivedete mé šediny tím neštěstím do hrobu!‘

^{Gen 44:30}Což teď mohu přijít ke tvému služebníku, svému otci, bez chlapce, na němž on lpí celou duší? ^{Gen 44:31}Až uvidí, že s námi chlapec není, zemře. Tak přivedeme šediny tvého služebníka, našeho otce, zármutkem do hrobu. ^{Gen 44:32}Pane můj, osobně jsem se za toho chlapce svému otci zaručil. Řekl jsem: ‚Nepřivedu-li ho k tobě, ať za to před tebou nesu věčnou vinu!‘

^{Gen 44:33}Prosím, pane můj, ať tu mohu zůstat jako tvůj otrok místo toho chlapce, a chlapec ať prosím odejde se svými bratry! ^{Gen 44:34}Jak bych se mohl ke svému otci vrátit bez chlapce? Což bych se mohl dívat na neštěstí, jež by mého otce postihlo?!“

Kapitola 45

Já jsem Josef!

^{Gen 45:1}Tu se už Josef nemohl déle přemáhat. „Všichni ven!“ křikl na svůj doprovod. (A tak s Josefem nikdo nezůstal, když se dával poznat svým bratrům. ^{Gen 45:2}Plakal ale tak hlasitě, že to Egypťané uslyšeli, a doneslo se to až do faraonova paláce.)

^{Gen 45:3}„Já jsem Josef!“ řekl Josef svým bratrům. „Žije ještě můj otec?“ Bratři oněměli hrůzou, jak se ho lekli.

^{Gen 45:4}„Pojďte ke mně blíž,“ řekl Josef svým bratrům. A když přišli blíž, řekl: „Já jsem Josef, váš bratr, kterého jste prodali do Egypta. ^{Gen 45:5}Netrapte se ale a nehněvejte se na sebe, že jste mě sem prodali. Sám Bůh mě sem poslal před vámi, aby vám zachránil život. ^{Gen 45:6}Už dva roky je přece na zemi hlad a přichází ještě pět let, kdy se nebude orat ani sklízet. ^{Gen 45:7}Bůh mě poslal před vámi, aby zajistil vaše přežití na zemi a zachránil vám život velikým vysvobozením.

^{Gen 45:8}Nebyli jste to tedy vy, kdo mě sem poslal, ale Bůh! To on mě učinil faraonovým otcem, ^[34] pánem celého jeho domu a vládcem nad celou egyptskou zemí. ^{Gen 45:9}Pospěšte si tedy, vraťte se k mému otci a řekněte mu: ‚Toto praví tvůj syn Josef: Bůh mě učinil pánem celého Egypta. Neotálej a přijď ke mně! ^{Gen 45:10}Budeš bydlet v kraji Gošen, kde mi budeš nablízku – ty, tví synové i synové tvých synů, tvůj brav, tvůj skot a všechno, co máš. ^{Gen 45:11}Tam se o tebe postarám (neboť přijde ještě pět hladových let), abys netrpěl nouzí ty ani tvůj dům ani nic, co ti patří.‘

^{Gen 45:12}Vidíte na vlastní oči – i můj bratr Benjamín to vidí – že s vámi mluvím já sám. ^{Gen 45:13}Povězte mému otci o vší mé slávě v Egyptě a o všem, co jste viděli. Pospěšte si a přiveďte mého otce sem!“

^{Gen 45:14}Tehdy padl svému bratru Benjamínovi kolem krku a plakal a Benjamín plakal v jeho objetí. ^{Gen 45:15}Potom líbal všechny své bratry a plakal nad nimi. Teprve pak na něj jeho bratři byli schopni promluvit.

^{Gen 45:16}Mezitím se do faraonova paláce donesla zpráva: „Přišli Josefovi bratři!“ Farao i jeho služebníci byli rádi, ^{Gen 45:17}a tak farao Josefovi řekl: „Vzkaž svým bratrům: Učiňte toto – naložte svá zvířata a vydejte se na cestu. Až dorazíte do kanaánské země, ^{Gen 45:18}vezměte svého otce i své rodiny a přijďte ke mně. Dám vám to nejlepší z Egypta, abyste sáli tuk země.

^{Gen 45:19}Dostal jsi příkaz, splňte jej: Vezměte si z Egypta povozy pro své děti a ženy, přijďte a přivezte i svého otce. ^{Gen 45:20}A neohlížejte se s lítostí za svým majetkem – vždyť vám bude patřit to nejlepší z Egypta!“

^{Gen 45:21}A Izraelovi synové souhlasili. Josef jim podle faraonova pokynu dal povozy a jídlo na cestu. ^{Gen 45:22}Všem jim dal také sváteční pláště, ale Benjamínovi dal tři sta šekelů ^[35] stříbra a pět svátečních plášťů. ^{Gen 45:23}Svému otci pak poslal tyto věci: deset oslů nesoucích nejlepší věci Egypta a deset oslic nesoucích zrní, chléb a potraviny pro jeho otce na cestu. ^{Gen 45:24}A když se loučil s odcházejícími bratry, řekl jim: „Cestou se nehádejte!“

^{Gen 45:25}A tak odešli z Egypta a přišli ke svému otci Jákobovi do Kanaánu. ^{Gen 45:26}Oznámili mu: „Josef žije! Dokonce se stal vládcem celého Egypta!“ Jeho srdce zůstalo zprvu netečné, neboť jim nevěřil. ^{Gen 45:27}Když mu ale vyřídili všechna slova, která po nich Josef vzkázal, a když spatřil povozy, které Josef poslal, aby ho přivezli, tehdy duch jejich otce Jákoba okřál ^{Gen 45:28}a Izrael řekl: „To stačí! Můj syn Josef žije! Půjdu, abych ho spatřil, než umřu!“

Kapitola 46

Neboj se jít do Egypta

^{Gen 46:1}A tak se Izrael se vším, co měl, vydal na cestu. Když přišel do Beer-šeby, přinesl oběti Bohu svého otce Izáka.

^{Gen 46:2}Tu noc Bůh Izraelovi dal vidění. Zavolal: „Jákobe! Jákobe!“

„Zde jsem,“ odpověděl.

^{Gen 46:3}„Já jsem Bůh, Bůh tvého otce,“ řekl on. „Neboj se odejít do Egypta, neboť tam z tebe učiním veliký národ. ^{Gen 46:4}Já půjdu do Egypta s tebou a já tě odtud znovu přivedu; tvé oči zatlačí svou vlastní rukou Josef.“

^{Gen 46:5}Tehdy se Jákob odvážil opustit Beer-šebu. Izraelovi synové posadili svého otce Jákoba i své děti a ženy na povozy, které farao poslal, aby je přivezli, ^{Gen 46:6}vzali svá stáda i svůj majetek, jehož nabyli v Kanaánu, a přišli do Egypta – Jákob a veškeré jeho potomstvo. ^{Gen 46:7}Jeho synové i vnukové přišli s ním, také jeho dcery a vnučky. Přivedl s sebou do Egypta veškeré své potomstvo.

^{Gen 46:8}Toto jsou jména Izraelových synů, kteří přišli do Egypta – Jákob a jeho synové:

Ruben, Jákobův prvorozený.

^{Gen 46:9}Rubenovi synové: Chanoch, Palu, Checron a Karmi.

^{Gen 46:10}Šimeonovi synové: Jemuel, Jamin, Ohad, Jachin, Cochar a Šaul, syn kanaánské ženy.

^{Gen 46:11}Synové Leviho: Geršon, Kehat a Merari.

^{Gen 46:12}Synové Judy: Er, Onan, Šela, Peres a Zerach (Er a Onan však v kanaánské zemi zemřeli). Peres měl syny Checrona a Chamula.

^{Gen 46:13}Synové Isacharovi: Tola, Pua, Jašub ^[36] a Šimron.

^{Gen 46:14}Synové Zabulonovi: Sered, Elon a Jachleel.

^{Gen 46:15}To jsou potomci Léy, které Jákobovi porodila v Padan-aramu stejně jako dceru Dínu – celkem 33 synů a dcer.

^{Gen 46:16}Synové Gádovi: Cefon, Chagi, Šuni, Esbon, Eri, Arodi a Areli.

^{Gen 46:17}Synové Ašerovi: Jimna, Jišva, Jišvi, Beria. Měli také sestru Serach a Beria měl syny Chebera a Malkiela.

^{Gen 46:18}To jsou potomci Zilpy, kterou Lában daroval své dceři Lée, a ty zplodila Jákobovi – celkem 16 osob.

^{Gen 46:19}Synové Ráchel, Jákobovy manželky: Josef a Benjamín. ^{Gen 46:20}Josefovi se v Egyptě narodili synové Manases a Efraim, které mu porodila Asenat, dcera Putifery, kněze z Heliopole.

^{Gen 46:21}Synové Benjamínovi: Bela, Beker, Ašbel, Gera, Naaman, Echi, Roš, Mupim, Chupim a Ard.

^{Gen 46:22}To jsou potomci, kteří se Jákobovi narodili z Ráchel – celkem 14 osob.

^{Gen 46:23}Syn Danův: Chušim.

^{Gen 46:24}Synové Neftalímovi: Jachceel, Guni, Jecer a Šilem.

^{Gen 46:25}To jsou potomci Bilhy, kterou Lában daroval své dceři Ráchel. Ty zplodila Jákobovi – celkem 7 osob.

^{Gen 46:26}Celkový počet těch, kdo vyšli z Jákobových beder a přišli s ním do Egypta (kromě manželek Jákobových synů) – 66 osob. ^{Gen 46:27}Dále pak synové Josefovi, kteří se mu narodili v Egyptě – 2 osoby. Celkem tedy přišlo z Jákobova domu do Egypta 70 osob.

V kraji Gošen

^{Gen 46:28}Juda byl vyslán napřed, aby od Josefa získal pokyny k cestě do Gošenu. A když tam dorazili, ^{Gen 46:29}Josef zapřáhl do svého vozu a vyrazil do Gošenu vstříc svému otci Izraelovi. Jakmile se před ním objevil, padl mu kolem krku a dlouho plakal v jeho objetí.

^{Gen 46:30}Izrael tehdy Josefovi řekl: „Teď mohu zemřít. Vždyť vidím tvou tvář – ty opravdu žiješ!“

^{Gen 46:31}Josef pak řekl svým bratrům a celé rodině svého otce: „Půjdu dát faraonovi zprávu, že za mnou z Kanaánu přišli moji bratři a otec s rodinou. Řeknu mu: ^{Gen 46:32}‚Ti lidé jsou pastevci. Chovají dobytek, a tak s sebou vzali svůj brav, skot a vše, co mají.‘ ^{Gen 46:33}Až si vás potom farao zavolá a zeptá se, jaké máte zaměstnání, ^{Gen 46:34}odpovíte: ‚Tvoji služebníci byli odjakživa chovateli dobytka – jak my, tak naši otcové.‘ To proto, aby vás nechal bydlet v kraji Gošen.“ (Egypťané totiž chovají ke všem pastevcům odpor.)

Kapitola 47

^{Gen 47:1}Josef tedy přišel a oznámil faraonovi: „Můj otec a bratři přišli z Kanaánu se svým bravem, skotem a se vším, co mají. Hle, jsou v kraji Gošen.“ ^{Gen 47:2}Vzal pět ze svých bratrů a představil je faraonovi.

^{Gen 47:3}„Jaké máte zaměstnání?“ zeptal se jich farao.

„Tvoji služebníci jsou pastevci,“ odpověděli mu. „Jak my, tak naši otcové.“ ^{Gen 47:4}Načež faraonovi řekli: „Přišli jsme do této země jako přistěhovalci, neboť v Kanaánu panuje krutý hlad a pro stáda tvých služebníků tam není pastva. Prosíme, nech své služebníky bydlet v gošenském kraji.“

^{Gen 47:5}Farao pak promluvil s Josefem: „Přišli k tobě tvůj otec a tví bratři. ^{Gen 47:6}Nuže, egyptská země leží před tebou! Usaď svého otce a bratry na nejlepším kusu země; ať bydlí v kraji Gošen. A znáš-li mezi nimi zvlášť schopné muže, ustanov je správci mých vlastních stád.“

^{Gen 47:7}Potom Josef přivedl svého otce Jákoba. Když ho postavil před faraona, Jákob faraonovi požehnal. ^{Gen 47:8}Farao se ho zeptal: „Kolik je ti let?“

^{Gen 47:9}„Mé putování trvá sto třicet let,“ odpověděl mu Jákob. „Byl to krátký a těžký život. Zdaleka se nevyrovnal putování mých otců.“ ^{Gen 47:10}Nato Jákob faraonovi požehnal a odešel od něj.

^{Gen 47:11}Josef podle faraonova rozkazu usadil svého otce a bratry na pozemcích, které jim věnoval v nejlepší části egyptské země, v kraji Rameses. ^{Gen 47:12}Tam Josef opatřoval svého otce i bratry chlebem; staral se o celou otcovu rodinu až po ty nejmenší.

Egyptský hlad

^{Gen 47:13}V celé zemi panoval tak krutý hlad, že nikde nebyl chléb. Egyptská i kanaánská země byla vyčerpána hladem. ^{Gen 47:14}Josef tenkrát shromáždil všechny peníze, které se jen v Egyptě a Kanaánu našly, neboť za ně kupovali zrní. Ty peníze Josef odváděl do faraonova domu. ^{Gen 47:15}A když v Egyptě a Kanaánu došly peníze, přišli všichni Egypťané k Josefovi a řekli: „Dej nám chléb! To máme před tebou umírat, když došly peníze?“

^{Gen 47:16}Josef odpověděl: „Dejte mi svůj dobytek, a dám vám za něj chléb, když peníze došly.“ ^{Gen 47:17}Přiváděli tedy k Josefovi svůj dobytek a Josef jim dával chléb za koně, brav, skot i za osly. Za všechen jejich dobytek je krmil chlebem po celý rok.

^{Gen 47:18}A když ten rok uplynul, přišli k němu v dalším roce a řekli: „Nebudeme před svým pánem skrývat, že peníze došly. Také stáda dobytka už patří našemu pánu. Jak pán vidí, nezbylo nám nic než naše tělo a naše půda. ^{Gen 47:19}To ti máme i s naší půdou umírat před očima? Kup nás i s naší půdou za chléb, a budeme faraonovými otroky! Dej nám osivo, ať zůstaneme naživu a nezemřeme a naše půda ať nezpustne!“

^{Gen 47:20}Tak Josef pro faraona skoupil všechnu půdu v Egyptě. Všichni Egypťané totiž prodávali svá pole, neboť na ně doléhal hlad. Všechnu zem tedy získal pro faraona ^{Gen 47:21}a lid od jednoho konce Egypta ke druhému podrobil nevolnictví. ^{[37]Gen 47:22}Pouze kněžskou půdu neskoupil, neboť kněží od faraona pobírali stanovené dávky a z těch dávek od faraona žili. Proto své pozemky neprodávali.

^{Gen 47:23}Josef tenkrát lidu řekl: „K dnešnímu dni jsem vás i s vaší půdou koupil pro faraona. Zde máte osivo a osejte půdu! ^{Gen 47:24}Až bude úroda, odevzdáte pětinu faraonovi. Čtyři díly si necháte na osivo pro pole a na jídlo pro sebe, své rodiny a své děti.“

^{Gen 47:25}Tehdy zvolali: „Zachránil jsi nám život, pane! Prokazuješ nám laskavost, že smíme být faraonovými otroky!“

^{Gen 47:26}Josef tedy vydal o egyptské půdě ustanovení platné až dodnes: pětina patří faraonovi. Pouze kněžská půda faraonovi nepřipadla.

Nepohřbívej mě v Egyptě

^{Gen 47:27}Tak se tedy Izrael usadil v egyptské zemi, v kraji Gošen. Nabývali tam majetku a velice se rozplodili a rozmnožili.

^{Gen 47:28}Jákob žil v egyptské zemi sedmnáct let a dožil se věku 147 let. ^{Gen 47:29}Když se přiblížil čas Izraelovy smrti, přivolal svého syna Josefa a řekl mu: „Prokaž mi prosím laskavost a vlož ruku do mého klína na znamení lásky a věrnosti. Prosím, nepohřbívej mě v Egyptě! ^{Gen 47:30}Až ulehnu ke svým otcům, vynes mě z Egypta a pochovej mě v jejich hrobě.“

„Udělám, co říkáš,“ odpověděl Josef.

^{Gen 47:31}On však řekl: „Přísahej!“ A tak mu to odpřisáhl a Izrael se v hlavách svého lůžka ^[38] poklonil Bohu.

Kapitola 48

Manases a Efraim

^{Gen 48:1}Po nějaké době Josefovi bylo řečeno: „Hle, tvůj otec je nemocný!“ Vzal tedy s sebou své dva syny, Manasese a Efraima. ^{Gen 48:2}A když bylo Jákobovi řečeno: „Hle, přichází k tobě tvůj syn Josef!“ Izrael se vzchopil a posadil se na lůžku.

^{Gen 48:3}Jákob pak Josefovi řekl: „Všemohoucí Bůh se mi ukázal v Luzu v kanaánské zemi, požehnal mi ^{Gen 48:4}a řekl mi: ‚Hle, způsobím, aby ses rozplodil a rozmnožil. Učiním z tebe svazek národů a tuto zem dám tvému budoucímu semeni do věčného vlastnictví.‘ ^[39]

^{Gen 48:5}Nyní tedy přijímám za své oba tvé syny, kteří se ti zde narodili před mým příchodem do Egypta: Efraim a Manases mi budou jako Ruben a Šimeon. ^{Gen 48:6}Potomci, které zplodíš po nich, budou tví. Pokud jde o jejich dědictví, budou uvedeni pod jménem svých bratrů. ^{Gen 48:7}Chci to tak proto, že mi Ráchel na cestě z Padanu zemřela. Byli jsme už v kanaánské zemi, zbýval jen kousek cesty do Efraty, a tam jsem ji pohřbil, na cestě k Efratě“ (což je Betlém).

^{Gen 48:8}Tehdy si Izrael všiml Josefových synů a zeptal se: „Kdo to je?“

^{Gen 48:9}Josef svému otci odpověděl: „To jsou moji synové, které mi zde dal Bůh.“

Řekl tedy: „Přiveď je prosím ke mně, ať jim požehnám.“

^{Gen 48:10}(Izraelovy oči už byly zesláblé stářím, takže sotva viděl.) Josef je k němu přivedl a on je líbal a objímal.

^{Gen 48:11}Tehdy Izrael Josefovi řekl: „Ani jsem nedoufal, že ještě uvidím tvou tvář, a hle, Bůh dal, že vidím i tvé potomky!“

^{Gen 48:12}Josef pak oba syny odvedl z jeho klína a poklonil se tváří k zemi. ^{Gen 48:13}Pravou rukou postavil Efraima k Izraelově levici a levou postavil Manasese k Izraelově pravici. ^{Gen 48:14}Izrael však zkřížil ruce a položil svou pravici na hlavu Efraima, který byl mladší, a svou levici na hlavu Manasese, ačkoli ten byl prvorozený.

^{Gen 48:15}A takto Josefovi požehnal:

„Bůh, před jehož tváří chodili
mí otcové Abraham a Izák,
Bůh, jenž byl mým pastýřem
po celý můj život až po dnešní den,
^{Gen 48:16}Anděl, jenž mě ze všeho zlého vykoupil,
nechť požehná těmto chlapcům.
Nechť mé jméno díky nim dál zní,
tak jako jméno mých otců Abrahama a Izáka,
a nechť se na zemi jak potěr rozmnoží!“

^{Gen 48:17}Když ale Josef spatřil, že jeho otec položil pravici na Efraimovu hlavu, nelíbilo se mu to. Vzal tedy otcovu ruku, aby ji přenesl z Efraimovy hlavy na Manasesovu, ^{Gen 48:18}a řekl svému otci: „Tak ne, otče. Tenhle je prvorozený – jemu polož na hlavu svou pravici!“

^{Gen 48:19}Jeho otec to však odmítl: „Vím, synu, vím. I z něho vzejde lid, i on se rozroste. Jeho mladší bratr se však rozroste víc než on a z jeho semene vzejde celé množství národů.“ ^{Gen 48:20}Toho dne jim požehnal slovy:

„Tvým jménem bude žehnat Izrael:
‚Dej Bůh, abys byl jako Efraim a Manases!‘“

A tak dal Izrael přednost Efraimovi před Manasesem.

^{Gen 48:21}Potom řekl Josefovi: „Hle, já už umírám, ale Bůh bude s vámi a přivede vás zpět do země vašich otců. ^{Gen 48:22}Tobě pak odkazuji o jeden díl země víc než tvým bratrům – Šechem, který jsem získal z rukou Emorejců svým mečem a lukem.“

Kapitola 49

Jákobova závěť

^{Gen 49:1}Jákob tenkrát svolal své syny:

„Sejděte se, ať vám oznámím,
co vás potká ve dnech budoucích.
^{Gen 49:2}Shromážděte se a slyšte, synové Jákobovi,
naslouchejte svému otci Izraelovi:

^{Gen 49:3}Rubene, tys můj prvorozený,
mé síly a mého mužství první plod:
přední co do vznešenosti,
přední co do moci.
^{Gen 49:4}Jak voda vzkypěl jsi –
ztratil jsi prvenství!
Do ložnice svého otce vstoupil jsi,
mé lože odvážil ses poskvrnit.

^{Gen 49:5}Šimeon a Levi, to jsou bratři;
jejich meče jsou kruté nářadí.
^{Gen 49:6}Do jejich rady nevstupuj, duše má,
k jejich spolku se nepřidávej, slávo má!
Vždyť pobili muže ve svém hněvu,
zmrzačili býky ve svém rozmaru.
^{Gen 49:7}Zlořečený jejich hněv, že je tak prudký,
a jejich prchlivost, že je tak krutá!
Rozdělím je v Jákobovi,
v Izraeli je rozptýlím.

^{Gen 49:8}Judo, tebe tví bratři budou chválit, ^[40]
tvá ruka na šíji tvých nepřátel!
Synové tvého otce
ať před tebou se sklánějí.
^{Gen 49:9}Mladý lev je Juda;
svou kořistí jsi vzrostl, synu můj!
Schoulil se, jako lev ulehl,
jako lvice – kdo přiměje ho vstát?
^{Gen 49:10}Vůdcovská hůl nevzdálí se od Judy,
žezlo v jeho klíně zůstane,
než přijde Ten, jemuž náleží
a jehož budou poslouchat národy.
^{Gen 49:11}K vinnému keři přiváže oslíka,
k ušlechtilé révě oslátko své.
Ve víně své roucho vypere,
v krvi hroznů svůj šat.
^{Gen 49:12}Jeho oči se nad víno třpytí,
zuby jeho nad mléko bílé jsou.

^{Gen 49:13}Zabulon u mořského břehu bydlí,
pro lodi bude přístavem,
až k dalekému Sidonu se přivine.

^{Gen 49:14}Isachar je osel houževnatý,
mezi ohradami ležící.
^{Gen 49:15}Až uvidí odpočinek, jak dobrý je,
a zemi, jak je líbezná,
hřbet sehne, aby břímě nosil,
stane se nevolníkem, otrokem!

^{Gen 49:16}Dan soudit bude ^[41] lid svůj
jako jeden z kmenů Izraele.
^{Gen 49:17}Hadem na cestě bude Dan,
růžkatou zmijí na stezce,
jež koně uštkne do paty
a jezdec se skácí zpět.
^{Gen 49:18}Ó Hospodine, čekám na tvé spasení!

^{Gen 49:19}Gád ^[42] – horda se na něj nahrne,
on se však v patách vrhne za ní.

^{Gen 49:20}Ašer bude mít tučný pokrm,
královské lahůdky obstará.

^{Gen 49:21}Neftalí je laň vypuštěná,
jež vrhá krásné kolouchy.

^{Gen 49:22}Josef je ratolest plodná,
plodná ratolest nad pramenem,
jejíž výhonky se po zdi pnou.
^{Gen 49:23}Zraňovali ho, stříleli,
lukostřelci jej stíhali.
^{Gen 49:24}Pevný však zůstal jeho luk,
přijaly sílu paže rukou jeho
z rukou Mocného Jákobova.
Odtud je Pastýř, Kámen Izraelův –
^{Gen 49:25}od Boha tvého otce, jenž ti pomůže.
Všemohoucí kéž požehná tě
požehnáním nebes nahoře,
požehnáním propasti ležící dole,
požehnáním prsou jakož i lůna!
^{Gen 49:26}Požehnání tvého otce překonala
požehnání mých rodičů
až k vrcholům věčných návrší.
Na hlavu Josefovu nechť přijdou,
na temeno vyvoleného z bratří!

^{Gen 49:27}Benjamín jako dravý vlk
ráno úlovek bude žrát
a večer svou kořist rozdělí.“

^{Gen 49:28}Toto je všech dvanáct izraelských kmenů a takto k nim jejich otec promluvil, když jim žehnal. Každému z nich udělil požehnání, jaké mu patřilo.

Pochovejte mě k mým otcům

^{Gen 49:29}Potom jim přikázal: „Až budu připojen ke svému lidu, pochovejte mě k mým otcům do jeskyně na poli Efrona Chetejského, ^{Gen 49:30}do jeskyně na poli Makpela, která leží v kanaánské zemi naproti Mamre, na poli, jež Abraham koupil od Efrona Chetejského jako své vlastní pohřebiště. ^{Gen 49:31}Tam pochovali Abrahama i jeho ženu Sáru, tam pochovali Izáka i jeho ženu Rebeku a tam jsem pochoval Léu. ^{Gen 49:32}To pole i s jeskyní, která je na něm, je koupeno od Chetových synů!“

^{Gen 49:33}A když Jákob dokončil tyto příkazy svým synům, stáhl nohy zpět na lůžko, vydechl naposled a byl připojen ke svému lidu.

Kapitola 50

^{Gen 50:1}Josef se vrhl na otcovu tvář, skrápěl ji slzami a líbal ho. ^{Gen 50:2}Potom Josef přikázal lékařům, kteří mu sloužili, aby jeho otce nabalzamovali. Lékaři balzamovali Izraele ^{Gen 50:3}plných čtyřicet dní (tak dlouho totiž trvá balzamování) a Egypťané za něj drželi smutek po sedmdesát dní.

^{Gen 50:4}Když uplynula doba jeho oplakávání, promluvil Josef k faraonovu dvoru: „Prokažte mi prosím laskavost a předneste faraonovým uším mou prosbu. ^{Gen 50:5}Můj otec mě zavázal přísahou a řekl: ‚Hle, už umírám. Pochovej mě v mé hrobce, kterou jsem si vytesal v kanaánské zemi!‘ ^[43] Proto mi prosím dovol odejít. Jakmile svého otce pohřbím, vrátím se zpět.“

^{Gen 50:6}Farao odpověděl: „Jdi a pohřbi svého otce podle přísahy, jíž tě zavázal.“

^{Gen 50:7}Josef se tedy vydal pohřbít svého otce a doprovázelo jej celé faraonovo služebnictvo, jeho přední dvořané i všichni egyptští hodnostáři. ^{Gen 50:8}Šla také celá Josefova rodina, jeho bratři a rodina jeho otce – jen své děti, svůj brav a skot zanechali v gošenském kraji. ^{Gen 50:9}Jely s nimi i vozy s jezdci; byl to velkolepý průvod.

^{Gen 50:10}Když pak dorazili ke Goren-atadu poblíž Jordánu, dali se do hlubokého a bolestného truchlení. Po sedm dní tam Josef pořádal smuteční slavnost za svého otce. ^{Gen 50:11}Když obyvatelé kanaánské země viděli tu smuteční slavnost v Goren-atadu, řekli: „To mají Egypťané hluboký smutek!“ A tak to místo poblíž Jordánu dostalo jméno Abel-micrajim, Smutek Egypta.

^{Gen 50:12}Jákobovi synové s otcem naložili, jak jim přikázal. ^{Gen 50:13}Přinesli ho do kanaánské země a pochovali ho v jeskyni na poli Makpela naproti Mamre, na poli, jež Abraham koupil od Efrona Chetejského jako své vlastní pohřebiště. ^{Gen 50:14}Po otcově pohřbu se Josef vrátil do Egypta a s ním i jeho bratři a všichni, kdo s ním šli pochovat jeho otce.

Odpusť nám

^{Gen 50:15}Když si pak Josefovi bratři uvědomili, že jejich otec je mrtev, řekli si: „Co když nás Josef stále nenávidí? Určitě se nám pomstí za všechno zlé, co jsme mu provedli!“ ^{Gen 50:16}Vzkázali tedy Josefovi: „Tvůj otec nám před smrtí přikázal: ^{Gen 50:17}‚Toto řekněte Josefovi: Prosím tě, odpusť svým bratrům jejich provinění, jejich hřích a všechno zlé, co ti provedli.‘ Prosíme tě tedy, odpusť nám, služebníkům Boha tvého otce, naše provinění.“ Josef se při těch slovech rozplakal.

^{Gen 50:18}Tehdy jeho bratři šli a padli před ním se slovy: „Hle, jsme tvoji služebníci!“

^{Gen 50:19}Josef jim však řekl: „Nebojte se, copak mne máte za Boha? ^{Gen 50:20}Zamýšleli jste proti mně zlé věci; Bůh to však zamýšlel k dobrému, aby se stalo, co dnes vidíte – aby byl zachráněn život mnoha lidí. ^{Gen 50:21}Už se tedy nebojte, postarám se o vás i o vaše děti!“ Tak je utěšoval a mluvil s nimi laskavě.

Bůh vás odsud vyvede

^{Gen 50:22}Josef tedy bydlel v Egyptě spolu s rodinou svého otce a dožil se věku 110 let. ^{Gen 50:23}Viděl Efraimovy syny až do třetího pokolení a syny Manasesova syna Machíra přijal na svůj klín.

^{Gen 50:24}Nakonec Josef řekl svým bratrům: „Já umírám, ale Bůh k vám obrátí zřetel a vyvede vás odsud do země, kterou s přísahou zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi!“ ^{Gen 50:25}Tehdy Josef zavázal syny Izraele přísahou: „Až k vám Bůh obrátí zřetel, vyneste mé kosti odsud!“

^{Gen 50:26}Josef zemřel ve věku 110 let. Nabalzamovali ho a uložili v Egyptě do rakve.

Exodus

Vysvobození

Kapitola 1

Soužení Izraele v Egyptě

^{Exod 1:1}Toto jsou jména Izraelitů, kteří s Jákobem přišli do Egypta, každý se svou rodinou: ^{Exod 1:2}Ruben, Šimeon, Levi a Juda, ^{Exod 1:3}Isachar, Zabulon a Benjamín, ^{Exod 1:4}Dan a Neftalí, Gád a Ašer. ^{Exod 1:5}Celkem vyšlo z Jákobových beder sedmdesát osob. Josef už byl v Egyptě.

^{Exod 1:6}Josef pak zemřel a také všichni jeho bratři a celé to pokolení. ^{Exod 1:7}Synové Izraele však byli plodní a nesmírně se rozrůstali, množili a rozmáhali, takže se jimi naplnila země.

^{Exod 1:8}Později ale v Egyptě nastoupil nový král, který nezažil Josefa. ^{Exod 1:9}Ten řekl svému lidu: „Izraelský lid je pro nás příliš veliký a mocný! ^{Exod 1:10}Pojďme si rozmyslet, co s nimi, aby se nerozmnožili ještě více! Kdyby vypukla válka, mohli by se přidat k našim nepřátelům a odejít ze země!“

^{Exod 1:11}Ustanovili tedy nad nimi dozorce, aby je utiskovali robotou, a izraelský lid pro faraona vystavěl zásobovací města Pitom a Rameses. ^{Exod 1:12}Čím více jej však utiskovali, tím více rostl a tím více se rozmáhal. Egypťany jímala z Izraelitů hrůza, ^{Exod 1:13}a tak je začali nemilosrdně zotročovat. ^{Exod 1:14}Ztrpčovali jim život těžkou dřinou s hliněnými cihlami i všemožnou dřinou na poli. Do vší té dřiny je nemilosrdně nutili.

^{Exod 1:15}Egyptský král tehdy řekl hebrejským porodním bábám (z nichž jedna se jmenovala Šifra a druhá Pua): ^{Exod 1:16}„Až budete Hebrejkám pomáhat při porodu, dávejte pozor, jakého jsou pohlaví: když to bude syn, zabijte ho, když to bude dcera, nechte ji žít.“ ^{Exod 1:17}Ty porodní báby se ale bály Boha, a tak nejednaly, jak jim řekl egyptský král, a nechávaly chlapce naživu.

^{Exod 1:18}Egyptský král si ty porodní báby dal předvolat. „Co to provádíte?“ láteřil. „Necháváte chlapce naživu!“

^{Exod 1:19}Porodní báby faraonovi odpověděly: „Hebrejky nejsou jako egyptské ženy – kypí životem! Než k nim porodní bába dorazí, už mají po porodu.“

^{Exod 1:20}Bůh pak ty porodní báby odměnil a lid se množil a velmi se rozmáhal. ^{Exod 1:21}A že se ty porodní báby bály Boha, dal jim rodiny.

^{Exod 1:22}Farao nakonec přikázal všemu svému lidu: „Každého syna, který se Hebrejům narodí, hoďte do Nilu; každou dceru můžete nechat žít!“

Kapitola 2

Mojžíšovo narození

^{Exod 2:1}Jeden muž z rodu Levi se oženil s jednou levitskou dcerou. ^{Exod 2:2}Ta pak počala a porodila syna. Když viděla, jak je krásný, celé tři měsíce ho skrývala. ^{Exod 2:3}A když už ho nemohla skrývat déle, pořídila pro něj třtinovou ošatku, vymazala ji dehtem a smolou a vložila dítě do ní. Ošatku pak vložila do rákosí u břehu Nilu ^{Exod 2:4}a chlapcova sestra si stoupla opodál, aby zjistila, co se s ním bude dít.

^{Exod 2:5}Vtom se k Nilu přišla koupat faraonova dcera; její služebné zatím kráčely podél řeky. Když mezi rákosím uviděla ošatku, poslala děvečku, ať ji vytáhne. ^{Exod 2:6}Otevřela ji a hle, bylo tam děťátko – plačící chlapec! Pohnuta soucitem řekla: „To musí být jedno z hebrejských dětí.“

^{Exod 2:7}Tehdy k faraonově dceři přistoupila jeho sestra s otázkou: „Mám ti z hebrejských žen přivést chůvu, aby ti to děťátko odkojila?“

^{Exod 2:8}„Ano, přiveď!“ odpověděla jí faraonova dcera. Dívka tedy přivedla matku dítěte. ^{Exod 2:9}Faraonova dcera jí řekla: „Vezmi si to děťátko, odkoj mi je, a já ti zaplatím.“ Žena tedy vzala dítě k sobě a kojila je.

^{Exod 2:10}A když chlapec odrostl, odvedla ho k faraonově dceři a ta ho přijala za syna. Dala mu jméno Mojžíš, neboť řekla: „Vytáhla jsem ho z vody.“ ^[44]

Útěk do Midiánu

^{Exod 2:11}Čas plynul a Mojžíš vyrostl. Jednoho dne zašel ke svým bratrům a viděl jejich těžkou dřinu. Viděl také, jak jeden Egypťan bije jednoho Hebreje, jednoho z jeho bratrů. ^{Exod 2:12}Rozhlédl se tedy na obě strany, a když viděl, že tam nikdo není, zabil toho Egypťana a zahrabal ho do písku.

^{Exod 2:13}Když k nim pak přišel druhého dne, hle, dva Hebrejové se prali. Řekl tedy tomu, kdo začal: „Proč biješ svého druha?“

^{Exod 2:14}Ten opáčil: „Kdo tě udělal naším vůdcem a soudcem? Chceš mě snad zabít, jako jsi zabil toho Egypťana?“ Mojžíš tedy dostal strach, neboť si pomyslel: „Určitě se o tom už ví!“

^{Exod 2:15}Když se o tom doslechl farao, chtěl Mojžíše dát zabít, ale Mojžíš před ním utekl do midiánské země. Když tam dorazil, posadil se u studny. ^{Exod 2:16}Midiánský kněz měl sedm dcer a ty chodívaly ke studni čerpat vodu. Když ale naplnily žlaby vodou, aby napojily stádo svého otce, ^{Exod 2:17}přicházeli pastýři a odháněli je. Tentokrát se však za ně postavil Mojžíš. Pomohl jim a napojil jejich ovce.

^{Exod 2:18}„Co že jste dnes přišly tak brzy?“ zeptal se dívek jejich otec Reuel, když se vrátily.

^{Exod 2:19}„Jeden Egypťan nás ochránil před pastýři,“ odpověděly. „Také nám ochotně načerpal vodu a napojil ovce!“

^{Exod 2:20}„A kde je?“ ptal se Reuel svých dcer. „Proč jste ho tam nechaly? Pozvěte ho k jídlu!“

^{Exod 2:21}Mojžíš svolil, že u něj zůstane. Ten muž mu pak dal svou dceru Siporu. ^{Exod 2:22}Když porodila syna, dal mu Mojžíš jméno Geršom, Přistěhovalec, neboť řekl: „Byl jsem přistěhovalcem v cizí zemi.“

^{Exod 2:23}Po mnoha letech pak egyptský král zemřel. Synové Izraele kvůli svému zotročení sténali a úpěli a jejich křik o pomoc stoupal z jejich zotročení k Bohu. ^{Exod 2:24}A Bůh uslyšel jejich úpění. Bůh si připomněl svou smlouvu s Abrahamem, Izákem a Jákobem. ^{[45]Exod 2:25}Bůh pohlédl na syny Izraele. Bůh rozuměl.

Kapitola 3

Hořící keř

^{Exod 3:1}Mojžíš zatím pásl ovce svého tchána, midiánského kněze Jetra. Jednou, když vedl stádo hluboko do pouště, přišel až k Boží hoře Oréb. ^{[46]Exod 3:2}Vtom se mu v ohnivém plameni z prostředku keře ukázal Hospodinův anděl. Mojžíš se podíval a hle, keř planul ohněm, ale nebyl stravován. ^{Exod 3:3}Řekl si tedy: „Musím tam přece jít, abych viděl tu velikou podívanou – jak to, že ten keř neshoří!“

^{Exod 3:4}Když Hospodin viděl, že se Mojžíš přichází podívat, zavolal na něj Bůh z prostředku keře: „Mojžíši! Mojžíši!“

„Zde jsem,“ odpověděl Mojžíš.

^{Exod 3:5}Na to mu řekl: „Nepřibližuj se! Zuj si obuv z nohou, neboť místo, na němž stojíš, je svatá půda.“ ^{Exod 3:6}Potom řekl: „Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.“ Mojžíš si ihned zakryl tvář, neboť se bál pohlédnout na Boha.

^{Exod 3:7}Hospodin pokračoval: „Zřetelně jsem viděl trápení svého lidu v Egyptě, slyšel jsem i jejich naříkání na jejich biřice. Ano, znám jejich bolesti. ^{Exod 3:8}Proto jsem sestoupil, abych je vytrhl z ruky Egypťanů a abych je z té země vyvedl do země dobré a prostranné, do země oplývající mlékem a medem – do bydliště Kanaánců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Hivejců a Jebusejců. ^{[47]Exod 3:9}Hle, nářek synů Izraele dolehl ke mně; viděl jsem také útisk, jakým je Egypťané utiskují. ^{Exod 3:10}Nyní tedy pojď, pošlu tě k faraonovi a ty vyvedeš můj lid, syny Izraele, z Egypta!“

^{Exod 3:11}Mojžíš Bohu namítl: „Kdo jsem já, abych šel k faraonovi a vyvedl syny Izraele z Egypta?“

^{Exod 3:12}„Já budu s tebou!“ odpověděl Bůh. „A toto ti bude znamením, že jsem tě poslal já: až vyvedeš lid z Egypta, budete sloužit Bohu na této hoře.“

^{Exod 3:13}Mojžíš ale pokračoval: „Hle, přijdu k synům Izraele a řeknu jim: ‚Poslal mě k vám Bůh vašich otců.‘ Co jim odpovím, když se mě zeptají: ‚Jaké má jméno?‘“

^{Exod 3:14}Tehdy Bůh Mojžíšovi řekl: „Jsem, který jsem.“ A dodal: „Takto promluvíš k synům Izraele: ‚Poslal mě k vám Jsem.‘“

^{Exod 3:15}Bůh ještě Mojžíšovi řekl: „Takto promluvíš k synům Izraele: ‚Poslal mě k vám Hospodin, ^[48] Bůh vašich otců – Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.‘ To je navěky mé jméno a tak budu připomínán po všechna pokolení.

^{Exod 3:16}Jdi, shromáždi izraelské stařešiny a řekni jim: ‚Ukázal se mi Hospodin, Bůh vašich otců – Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův – a řekl: Obrátil jsem zřetel k vám i k tomu, co se vám děje v Egyptě. ^{Exod 3:17}Prohlašuji, že vás odvedu z egyptského trápení vzhůru do země Kanaánců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Hivejců a Jebusejců – do země oplývající mlékem a medem.‘

^{Exod 3:18}Uposlechnou tě a tehdy půjdeš s izraelskými stařešiny k egyptskému králi a řekneš mu: ‚Setkal se s námi Hospodin, Bůh Hebrejů. Prosím, dovol nám vydat se na třídenní cestu do pouště, abychom tam obětovali Hospodinu, našemu Bohu!‘ ^{Exod 3:19}Já však vím, že vás egyptský král nenechá odejít jinak než donucen mocnou rukou. ^{Exod 3:20}Vztáhnu tedy svou ruku a udeřím na Egypt všemi divy, které uprostřed něj vykonám. Teprve pak vás propustí.

^{Exod 3:21}Zároveň nakloním Egypťany k tomuto lidu tak příznivě, že až půjdete, rozhodně neodejdete s prázdnou. ^{Exod 3:22}Každá žena požádá svou sousedku i její návštěvu o stříbrné a zlaté šperky a šaty, které obléknete svým synům a dcerám. Dočista Egypťany oberete!“

Kapitola 4

Neuvěří mi

^{Exod 4:1}Mojžíš znovu namítl: „Pohleď, neuvěří mi a neposlechnou mě. Určitě řeknou: ‚Žádný Hospodin se ti neukázal!‘“

^{Exod 4:2}Hospodin se ho zeptal: „Co to máš v ruce?“

„Hůl,“ odpověděl.

^{Exod 4:3}Řekl mu: „Hoď ji na zem.“ Hodil ji tedy na zem a proměnila se v hada! Mojžíš se před ním dal na útěk, ^{Exod 4:4}ale Hospodin ho vyzval: „Natáhni ruku a chyť ho za ocas.“ Mojžíš tedy natáhl ruku, chytil ho a had se mu v ruce proměnil v hůl! ^{Exod 4:5}„To aby uvěřili, že se ti ukázal Hospodin, Bůh jejich otců – Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.“

^{Exod 4:6}Poté Hospodin řekl: „Vlož si ruku do podpaždí.“ Vložil si tedy ruku do podpaždí, a když ji vytáhl, jeho ruka byla malomocná, bílá jako sníh. ^{Exod 4:7}„Vlož si ruku znovu do podpaždí,“ řekl mu potom. Mojžíš si tedy znovu vložil ruku do podpaždí, a když ji odtud vytáhl, byla znovu zdravá jako zbytek jeho těla!

^{Exod 4:8}„Když ti neuvěří a neposlechnou první znamení, uvěří druhému znamení. ^{Exod 4:9}A pokud neuvěří ani těm dvěma znamením a neposlechnou tě, nabereš vodu z Nilu, vyliješ ji na suchou zem. Ta voda, kterou jsi nabral z Nilu, se pak na zemi promění v krev.“

^{Exod 4:10}Mojžíš ale Hospodinu odporoval: „Promiň, Pane můj, ale nejsem výřečný člověk – ani dříve, ani teď, když jsi promluvil ke svému služebníku. Vždyť se mi plete jazyk v ústech!“

^{Exod 4:11}„Kdo dal člověku ústa?“ odpověděl mu Hospodin. „Kdo může někoho učinit němým nebo hluchým, vidoucím nebo slepým? Kdo jiný než já, Hospodin? ^{Exod 4:12}Nuže, pojď. Já sám budu při tvých ústech a budu tě učit, co máš říkat.“

^{Exod 4:13}Mojžíš ale řekl: „Promiň, Pane můj; pošli prosím někoho jiného.“

^{Exod 4:14}Tehdy se na něj Hospodin rozhněval: „A co tvůj bratr, levita Áron? Mám za to, že je výřečný dost! Podívej se, už ti jde naproti. Až tě uvidí, bude mít velikou radost. ^{Exod 4:15}Budeš k němu mluvit a vkládat mu slova do úst. Já pak budu při tvých i jeho ústech a naučím vás, co máte dělat. ^{Exod 4:16}On bude mluvit k lidu za tebe, a tak se stane, že on ti bude za ústa a ty mu budeš za Boha. ^{Exod 4:17}A tu hůl vezmi s sebou. Budeš s ní konat divy!“

Vrať se do Egypta

^{Exod 4:18}Mojžíš se tedy vrátil ke svému tchánu Jetrovi a řekl mu: „Chtěl bych jít zpátky za svými bratry do Egypta podívat se, zda ještě žijí.“

„Jdi v pokoji,“ odpověděl mu Jetro.

^{Exod 4:19}Hospodin totiž Mojžíšovi v Midiánu řekl: „Jdi, vrať se do Egypta, neboť všichni, kdo ti usilovali o život, zemřeli.“ ^{Exod 4:20}Mojžíš tedy vzal manželku a syny, posadil je na osla a vydal se zpátky do Egypta. Mojžíš s sebou vzal také Boží hůl.

^{Exod 4:21}Hospodin totiž Mojžíšovi řekl: „Až se vrátíš do Egypta, buď připraven konat před faraonem všechny divy, ke kterým jsem tě zmocnil. Já však posílím jeho hrdost, a tak nenechá lid odejít. ^{Exod 4:22}Tehdy faraonovi řekneš: Takto praví Hospodin – Izrael je můj syn, můj prvorozený. ^{Exod 4:23}Řekl jsem ti: ‚Propusť mého syna, aby mi sloužil.‘ Ty jsi ho však odmítl propustit. Hle, nyní zabiji tvého syna, tvého prvorozeného!“

^{Exod 4:24}Na místě, kde cestou nocovali, se s ním střetl Hospodin a chystal se ho zabít. ^{Exod 4:25}Sipora však vzala kamenný nůž, odřízla předkožku svého syna, dotkla se s ní jeho údu a řekla: „Jsi mým pokrevním ženichem!“ ^{Exod 4:26}A tak ho nechal. („Pokrevním ženichem“ ho tenkrát nazvala kvůli obřízce.) ^[49]

^{Exod 4:27}Hospodin zatím řekl Áronovi: „Jdi na poušť vstříc Mojžíšovi.“ Šel tedy, a když se s ním setkal u Boží hory, políbil ho. ^{Exod 4:28}Mojžíš pak Áronovi vyprávěl všechno, co mu Hospodin řekl, a jak ho poslal a jaká všechna znamení mu přikázal konat.

^{Exod 4:29}A tak šel Mojžíš do Egypta s Áronem. Shromáždili všechny izraelské stařešiny ^{Exod 4:30}a Áron jim vyprávěl všechno, co Hospodin řekl Mojžíšovi, a konal znamení před očima lidu. ^{Exod 4:31}A lid uvěřil. Když slyšeli, že Hospodin obrátil zřetel k synům Izraele a že viděl jejich trápení, padli na kolena a klaněli se.

Kapitola 5

Kdo je to ten Hospodin?

^{Exod 5:1}Mojžíš s Áronem tedy šli k faraonovi a řekli mu: „Takto praví Hospodin, Bůh Izraele: Propusť můj lid, aby mi konali slavnost na poušti!“

^{Exod 5:2}Farao odpověděl: „Kdo je to ten Hospodin, že bych ho měl poslechnout a propustit Izrael? Žádného Hospodina neznám a Izrael nepropustím!“

^{Exod 5:3}Řekli tedy: „Setkal se s námi Bůh Hebrejů. Prosím, dovol nám vydat se na třídenní cestu do pouště, abychom tam obětovali Hospodinu, našemu Bohu, aby nás snad nepostihl morem nebo mečem.“

^{Exod 5:4}Egyptský král ale vykřikl: „Mojžíši a Árone, proč odvádíte lid od práce? Zpátky k vašim robotám!“ ^{Exod 5:5}Farao pokračoval: „Jen se podívejte, jak se ta cháska v zemi rozmnožila – a vy je chcete zdržovat od roboty?!“

^{Exod 5:6}Ještě týž den farao přikázal biřicům a dozorcům lidu: ^{Exod 5:7}„Nedávejte jim už k výrobě cihel slámu jako dosud. Ať si ji jdou sbírat sami! ^{Exod 5:8}Požadujte ale od nich stejné množství cihel, jako vyráběli dosud. Nic jim neslevujte, vždyť zahálejí. To proto vykřikují: ‚Pojďme obětovat našemu Bohu!‘ ^{Exod 5:9}Zavalte ty mužské dřinou, ať mají co dělat a přestanou poslouchat báchorky!“

^{Exod 5:10}Biřici a dozorci tedy vyšli a řekli lidu: „Tak praví farao: Nebudu vám dávat slámu. ^{Exod 5:11}Jděte si ji sbírat, kde chcete, ale z práce, kterou musíte odvést, se nic nesleví!“ ^{Exod 5:12}A tak se lid rozběhl po celé egyptské zemi, aby na strništích paběrkoval slámu. ^{Exod 5:13}Biřici je poháněli: „Odveďte svou práci – stejný denní úkol, jako když byla sláma!“ ^{Exod 5:14}Izraelští předáci, ustanovení faraonovými biřici, byli biti a vyslýcháni: „Proč jste včera ani dnes nevyrobili stanovené množství cihel jako dříve?!“

^{Exod 5:15}Izraelští předáci tedy přišli a úpěli k faraonovi: „Proč takto nakládáš se svými služebníky? ^{Exod 5:16}Tvoji služebníci nedostávají slámu, a přitom se nám říká: ‚Dělejte cihly!‘ Pohleď, tvoji služebníci jsou biti, ale na vině jsou tví lidé!“

^{Exod 5:17}Farao zvolal: „Zahálíte, nemáte co dělat, a tak říkáte: ‚Pojďme obětovat Hospodinu.‘ ^{Exod 5:18}Hned se vraťte k práci! Sláma se vám dávat nebude, ale odvedete stejný počet cihel!“

^{Exod 5:19}Izraelští předáci viděli, že je s nimi zle. Museli totiž říkat: „Ať z vašich denních odvodů nechybí ani cihla!“ ^{Exod 5:20}Cestou od faraona potkali Mojžíše a Árona, kteří jim tam přišli naproti. ^{Exod 5:21}Předáci jim řekli: „Ať na vás Hospodin pohlédne a soudí! Zošklivili jste nás faraonovi i jeho dvořanům; dali jste jim do rukou meč, kterým nás zahubí!“

Vyvedu vás z Egypta

^{Exod 5:22}Mojžíš se obrátil na Hospodina. „Pane můj,“ ptal se, „proč tento lid tak trápíš? Proč jsi mě sem vůbec poslal? ^{Exod 5:23}Od chvíle, kdy jsem přišel, abych tvým jménem mluvil k faraonovi, se lidu vede ještě hůř, a ty svůj lid vůbec nevysvobozuješ!“

Kapitola 6

^{Exod 6:1}Hospodin ale Mojžíšovi řekl: „Teprve teď uvidíš, co s faraonem provedu. Donutím ho, aby je propustil; sám je donutí, aby opustili jeho zem!“

^{Exod 6:2}Bůh promluvil k Mojžíšovi: „Já jsem Hospodin. ^{Exod 6:3}Ukázal jsem se Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi jako Bůh Všemohoucí, ^[50] ačkoli jsem se jim nedal poznat svým jménem Hospodin. ^{[51]Exod 6:4}Sám jsem s nimi uzavřel smlouvu, že jim dám kanaánskou zemi, zemi, kterou procházeli jako poutníci. ^{Exod 6:5}Slyšel jsem rovněž úpění synů Izraele v egyptském otroctví a připomněl jsem si svou smlouvu. ^[52]

^{Exod 6:6}Proto řekni synům Izraele: ‚Já jsem Hospodin. Vyvedu vás z egyptských robot, vysvobodím vás z jejich otroctví a vykoupím vás vztaženou paží a velikými soudy. ^{Exod 6:7}Přijmu vás za svůj vlastní lid a budu vaším Bohem a poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh, jenž vás vyvádí z egyptských robot. ^{Exod 6:8}Přivedu vás do země, o níž jsem přísahal, že ji dám Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, a dám vám ji za dědictví. Já jsem Hospodin.‘“

^{Exod 6:9}Mojžíš to pověděl synům Izraele, ale ti ho kvůli své malomyslnosti a těžké dřině ani neslyšeli.

^{Exod 6:10}Hospodin tehdy k Mojžíšovi promluvil znovu: ^{Exod 6:11}„Jdi, mluv k egyptskému králi faraonovi, ať propustí syny Izraele ze své země.“

^{Exod 6:12}Mojžíš ale Hospodinu řekl: „Pohleď, synové Izraele mě neposlechli – jak by mě tedy poslechl farao? Vždyť mám neobratné rty!“

Mojžíšův a Áronův rodokmen

^{Exod 6:13}Hospodin pak mluvil k Mojžíšovi a Áronovi a dal jim příkazy ohledně synů Izraele i ohledně egyptského krále faraona. Řekl jim, ať vyvedou Izraelity z Egypta.

^{Exod 6:14}A toto jsou vůdcové jejich otcovských rodů:

Synové Rubena, Izraelova prvorozeného: Chanoch, Palu, Checron a Karmi – to jsou Rubenovy rodiny.

^{Exod 6:15}Synové Šimeonovi: Jemuel, Jamin, Ohad, Jachin, Cochar a Šaul, syn kanaánské ženy – to jsou Šimeonovy rodiny.

^{Exod 6:16}Toto jsou jména synů Leviho podle pořadí jejich narození: Geršon, Kehat a Merari. Levi se dožil věku 137 let.

^{Exod 6:17}Synové Geršonovi: Libni a Šimei se svými rodinami.

^{Exod 6:18}Synové Kehatovi: Amram, Jishar, Hebron a Uziel. Kehat se dožil věku 133 let.

^{Exod 6:19}Synové Merariho: Machli a Muši.

To jsou levitské rodiny podle svého pořadí.

^{Exod 6:20}Amram si vzal za ženu svou tetu Jochebed a ta mu porodila Árona a Mojžíše. Amram se dožil věku 137 let.

^{Exod 6:21}Synové Jisharovi: Korach, Nefeg a Zichri.

^{Exod 6:22}Synové Uzielovi: Mišael, Elcafan a Sitri.

^{Exod 6:23}Áron si vzal za ženu Elišebu, dceru Aminadabovu a sestru Nachšonovu, a ta mu porodila Nádaba, Abihua, Eleazara a Itamara.

^{Exod 6:24}Synové Korachovi: Asir, Elkána a Abiasaf – to jsou korachovské rodiny.

^{Exod 6:25}Áronův syn Eleazar si pak vzal za ženu jednu z Putielových dcer a ta mu porodila Pinchase.

To jsou vůdcové levitských rodů po jednotlivých rodinách.

^{Exod 6:26}To je ten Áron a Mojžíš, kterým Hospodin řekl: „Vyveďte syny Izraele z egyptské země houf za houfem.“ ^{Exod 6:27}To oni řekli egyptskému králi faraonovi, že mají vyvést Izraelity z Egypta. To je ten Mojžíš a Áron.

Farao vás neposlechne

^{Exod 6:28}Hospodin tenkrát v Egyptě mluvil k Mojžíšovi. Hospodin Mojžíšovi řekl: ^{Exod 6:29}„Já jsem Hospodin. Řekni egyptskému králi faraonovi vše, co já říkám tobě.“

^{Exod 6:30}Mojžíš ale Hospodinu namítl: „Pohleď, vždyť koktám! Copak mě farao bude poslouchat?“

Kapitola 7

^{Exod 7:1}Hospodin Mojžíšovi řekl: „Pohleď, způsobil jsem, že budeš pro faraona jako Bůh a tvůj bratr Áron bude tvým prorokem. ^{Exod 7:2}Budeš mluvit všechno, co ti přikážu, a tvůj bratr Áron bude mluvit k faraonovi, aby propustil syny Izraele ze své země. ^{Exod 7:3}Já však posílím faraonovu hrdost a budu v egyptské zemi množit svá znamení a divy. ^{Exod 7:4}Farao vás neposlechne, a tak na Egypt dolehne má ruka. Své houfy, svůj lid, syny Izraele, vyvedu z egyptské země uprostřed velikých soudů. ^{Exod 7:5}Až na Egypt dolehne má ruka a vyvedu syny Izraele z jejich středu, tehdy Egypťané poznají, že já jsem Hospodin.“

^{Exod 7:6}Mojžíš a Áron udělali přesně to, co jim Hospodin přikázal. ^{Exod 7:7}Když mluvili k faraonovi, bylo Mojžíšovi osmdesát let a Áronovi osmdesát tři.

^{Exod 7:8}Hospodin Mojžíšovi a Áronovi řekl: ^{Exod 7:9}„Když vás farao vyzve: ‚Prokažte se nějakým divem,‘ řekneš Áronovi: ‚Vezmi svou hůl, hoď ji před faraona a promění se v hada.‘“

^{Exod 7:10}A tak šel Mojžíš s Áronem k faraonovi a udělali, co jim Hospodin přikázal: Áron hodil svou hůl před faraona a jeho dvořany a proměnila se v hada. ^{Exod 7:11}Farao si ale zavolal mudrce a čaroděje a tito egyptští věštci dokázali svými čáry totéž. ^{Exod 7:12}Hodili své hole na zem a proměnily se v hady. Áronova hůl však jejich hole spolykala. ^{Exod 7:13}Farao byl ale neoblomný. Jak Hospodin předpověděl, neposlechl je. ^[53]

Krev

^{Exod 7:14}Hospodin tedy Mojžíšovi řekl: „Farao je neoblomný, odmítá propustit lid. ^{Exod 7:15}Ráno jdi za ním. Až půjde farao k vodě, půjdeš mu naproti a na břehu Nilu se mu postavíš do cesty. Vezmi s sebou tu hůl, která se proměnila v hada, ^{Exod 7:16}a řekni mu: ‚Hospodin, Bůh Hebrejů, mě k tobě poslal se slovy: ‚Propusť můj lid, aby mi sloužili na poušti!‘ a hle, až dosud jsi nechtěl uposlechnout. ^{Exod 7:17}Takto praví Hospodin: ‚Nyní poznáš, že já jsem Hospodin!‘ Pohleď, holí, kterou mám v ruce, udeřím do vody Nilu a ta se obrátí v krev. ^{Exod 7:18}Ryby, které jsou v Nilu, pomřou a nilská voda bude páchnout tak, že se jí Egypťané budou štítit napít.‘“

^{Exod 7:19}Hospodin dále Mojžíšovi řekl: „Řekni Áronovi, ať vezme svou hůl a napřáhne ji k egyptským vodám – k jejich průplavům, říčním ramenům i mokřinám, ke všem jejich vodním nádržím – ať se promění v krev! Po celé egyptské zemi bude krev, dokonce i ve džberech a džbánech.“

^{Exod 7:20}Mojžíš s Áronem tedy učinili, jak Hospodin přikázal. Zvedl hůl, a když jí před očima faraona a jeho dvořanů udeřil na vodu v Nilu, obrátila se všechna nilská voda v krev. ^{Exod 7:21}Ryby, které byly v Nilu, pomřely a nilská voda páchla tak, že Egypťané nebyli s to se jí napít. Po celé egyptské zemi byla krev.

^{Exod 7:22}Egyptští věštci ale svými kouzly dokázali totéž, a tak farao zůstal neoblomný. Jak Hospodin předpověděl, neposlechl je. ^{Exod 7:23}Farao se otočil a šel domů. Vůbec si to nevzal k srdci. ^{Exod 7:24}Všichni Egypťané ale museli kopat kolem Nilu, aby našli pitnou vodu. Nilskou vodu totiž nebyli s to pít.

Žáby

^{Exod 7:25}Když uplynulo sedm dní poté, co Hospodin udeřil na Nil,

^{Exod 7:26}Hospodin Mojžíšovi řekl: „Jdi k faraonovi a řekni mu: ‚Takto praví Hospodin: Propusť můj lid, aby mi sloužili. ^{Exod 7:27}Pokud je však odmítáš propustit, dávej pozor: Chystám se udeřit na celý tvůj kraj žabami! ^{Exod 7:28}Nil bude plný žab; ty pak vylezou a vniknou do tvého domu, do tvé ložnice i do tvé postele, do domů tvých dvořanů i mezi tvůj lid, do tvých pecí a do tvých díží. ^{Exod 7:29}I po tobě, po tvém lidu a po tvých dvořanech polezou žáby!‘“

Kapitola 8

^{Exod 8:1}Hospodin dále Mojžíšovi řekl: „Řekni Áronovi: ‚Napřáhni hůl, kterou máš v ruce, k průplavům, říčním ramenům i mokřinám a na celou egyptskou zem z nich vyveď žáby!‘“

^{Exod 8:2}A když Áron napřáhl ruku k egyptským vodám, vylezly z nich žáby a pokryly celou egyptskou zem. ^{Exod 8:3}Věštci však dokázali svými kouzly totéž – i oni vyvedli žáby na egyptskou zem.

^{Exod 8:4}Farao si tehdy nechal Mojžíše a Árona zavolat. „Modlete se k Hospodinu, ať mě i můj lid zbaví těch žab,“ řekl jim. „Potom lid propustím, aby obětovali Hospodinu.“

^{Exod 8:5}Mojžíš mu odvětil: „Sděl mi laskavě, kdy to má být. Budu se za tebe, za tvé dvořany i za tvůj lid modlit, a Hospodin ty žáby od tebe i od tvých domů odejme. Zůstanou jen v Nilu.“

^{Exod 8:6}„Zítra,“ odpověděl farao.

Mojžíš tedy řekl: „Abys poznal, že není nikdo jako Hospodin, náš Bůh, stane se, jak říkáš! ^{Exod 8:7}Žáby opustí tebe i tvé domy, dvořany i lid. Zůstanou jen v Nilu.“

^{Exod 8:8}Mojžíš s Áronem odešel od faraona a volal k Hospodinu ohledně těch žab, kterými faraona postihl. ^{Exod 8:9}Hospodin splnil Mojžíšovu prosbu a žáby v domech, dvorech i na polích pošly. ^{Exod 8:10}Shrabali je na spoustu hromad a zemi naplnil hrozný puch. ^{Exod 8:11}Když ale farao pocítil úlevu, znovu se zatvrdil. Jak Hospodin předpověděl, neposlechl je.

Komáři

^{Exod 8:12}Hospodin tedy Mojžíšovi řekl: „Napřáhni svou hůl a udeř do prachu, ať se po celé egyptské zemi promění v komáry!“ ^{Exod 8:13}A tak to učinili: Áron napřáhl hůl, udeřil s ní do prachu, a lidi i dobytek obsypali komáři. Veškerý prach v celé egyptské zemi se proměnil v komáry! ^{Exod 8:14}Také věštci se pokoušeli svými kouzly vyvést z prachu komáry, ale nemohli.

Když byli lidé i dobytek pokryti komáry, ^{Exod 8:15}řekli ti věštci faraonovi: „To musí být boží prst!“ Farao však zůstal neoblomný. Jak Hospodin předpověděl, neposlechl je.

Mouchy

^{Exod 8:16}Hospodin tedy Mojžíšovi řekl: „Časně ráno vstaň, a až farao půjde k vodě, postav se před něj se slovy: ‚Takto praví Hospodin – Propusť můj lid, aby mi sloužili. ^{Exod 8:17}Pokud však můj lid nepropustíš, dávej pozor: Na tebe, na tvé dvořany, na tvůj lid i do tvých domů vypustím mračna much. Domy Egypťanů i zemi pod jejich nohama zaplní mouchy!

^{Exod 8:18}V ten den však odliším kraj Gošen, kde bydlí můj lid – tam žádné mouchy nebudou. Abys poznal, že já Hospodin jsem přítomen v této zemi, ^{Exod 8:19}učiním rozdíl ^[54] mezi svým a tvým lidem. To znamení se stane zítra.‘“

^{Exod 8:20}A Hospodin tak učinil: Ve faraonově paláci, v domě jeho dvořanů a v celé egyptské zemi se objevila hustá mračna much. Celá země byla zamořena mouchami.

^{Exod 8:21}Tehdy si farao nechal Mojžíše a Árona zavolat. „Jděte, obětujte svému Bohu,“ řekl jim, „ale zůstaňte v této zemi!“

^{Exod 8:22}„To by nebylo vhodné,“ odpověděl Mojžíš. „Oběti Hospodinu, našemu Bohu, se Egypťanům hnusí. Copak by nás neukamenovali, kdybychom jim před očima obětovali, co mají za ohavnost? ^{Exod 8:23}Vydáme se na třídenní cestu do pouště a tam budeme obětovat Hospodinu, našemu Bohu, jak nám přikázal.“

^{Exod 8:24}Farao tedy řekl: „Dobrá, propustím vás, abyste obětovali Hospodinu, vašemu Bohu, na poušti. Nechoďte ale příliš daleko. Modlete se za mě.“

^{Exod 8:25}Mojžíš odpověděl: „Budu se modlit k Hospodinu hned, jak od tebe odejdu. To mračno much opustí faraona, jeho dvořany i jeho lid už zítra. Ať se nás ale farao nepokouší znovu obelstít a nepropustit lid, aby obětoval Hospodinu.“

^{Exod 8:26}Nato Mojžíš odešel od faraona a modlil se k Hospodinu. ^{Exod 8:27}Hospodin splnil Mojžíšovu prosbu a zbavil faraona, jeho dvořany i jeho lid toho mračna much; nezůstala ani jediná. ^{Exod 8:28}I tentokrát se však farao zatvrdil a lid nepropustil.

Kapitola 9

Dobytčí mor

^{Exod 9:1}Hospodin tedy Mojžíšovi řekl: „Jdi k faraonovi a řekni mu: ‚Takto praví Hospodin, Bůh Hebrejů: Propusť můj lid, aby mi sloužili. ^{Exod 9:2}Pokud je však odmítáš propustit a chceš je nadále zadržovat, ^{Exod 9:3}dávej pozor: Hospodinova ruka dolehne na tvá stáda. Vše, co máš na pastvinách, koně, osly, velbloudy, skot i brav, zasáhne prudký mor! ^{Exod 9:4}Hospodin ale odliší izraelská stáda od egyptských – synům Izraele nezajde jediný kus.‘“

^{Exod 9:5}Hospodin určil i dobu, když řekl: „Hospodin to v zemi učiní už zítra.“ ^{Exod 9:6}A nazítří to Hospodin učinil. Všechna egyptská stáda pošla, ale z izraelských stád nepošel jediný kus. ^{Exod 9:7}Farao si to dal zjistit – a vskutku, z izraelských stád nepošel ani kus! Farao však zůstal zatvrzelý a lid nepropustil.

Vředy

^{Exod 9:8}Hospodin tedy Mojžíšovi a Áronovi řekl: „Naberte si plné hrsti popela z pece a Mojžíš ať jej vyhodí před faraonovýma očima k nebi. ^{Exod 9:9}Vznikne poprašek, který pokryje celou egyptskou zem a na lidech i dobytku po celém Egyptě se promění v hnisavé vředy neštovic.“

^{Exod 9:10}A tak vzali popel z pece, postavili se před faraona, a když jej Mojžíš vyhodil k nebi, vypukly na lidech i dobytku vředy hnisavých neštovic. ^{Exod 9:11}Věštci se kvůli těm vředům ani nemohli před Mojžíše postavit! Měli totiž na sobě vředy tak jako všichni Egypťané. ^{Exod 9:12}Hospodin však posílil faraonovu hrdost. Jak Hospodin Mojžíšovi předpověděl, neposlechl je.

Krupobití

^{Exod 9:13}Tehdy Hospodin Mojžíšovi řekl: „Časně ráno vstaň, postav se před faraona a řekni mu: ‚Takto praví Hospodin, Bůh Hebrejů: Propusť můj lid, aby mi sloužili. ^{Exod 9:14}Tentokrát tě totiž spolu s tvými dvořany a s celým tvým lidem zasáhnu naplno, a poznáš, že na celé zemi není nikdo jako já! ^{Exod 9:15}Kdybych teď býval vztáhl ruku, mohl jsem tím morem zasáhnout tebe i tvůj lid tak, že bys zmizel ze země. ^{Exod 9:16}Přesto jsem tě však zachoval, a to z jediného důvodu – abych ti ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi. ^{Exod 9:17}Stále se povyšuješ nad můj lid a odmítáš je propustit? ^{Exod 9:18}Dávej tedy pozor: Zítra touto dobou způsobím hrozné krupobití, jaké v Egyptě nebylo ode dne jeho založení až doteď. ^{Exod 9:19}Rychle nech odvést svá stáda a vše, co máš na poli, pod střechu. Kdokoli zůstane venku, ať člověk nebo zvíře, toho to krupobití utluče!‘“

^{Exod 9:20}Kdo z faraonových dvořanů tedy bral Hospodinova slova vážně, zahnal své otroky a dobytek pod střechu. ^{Exod 9:21}Kdo si ale Hospodinovo slovo nevzal k srdci, nechal své otroky i dobytek na poli.

^{Exod 9:22}Potom Hospodin Mojžíšovi řekl: „Napřáhni ruku k nebi, ať se na celou egyptskou zem spustí krupobití – na lidi, dobytek i na každou polní rostlinu v Egyptě.“ ^{Exod 9:23}Mojžíš napřáhl svou hůl k nebi a vtom Hospodin spustil hromy a kroupy a k zemi začaly šlehat blesky. To Hospodin chrlil na egyptskou zem kroupy. ^{Exod 9:24}Nastalo hrozné krupobití a uprostřed toho krupobití se klikatily blesky. Nic takového se v celém Egyptě neudálo ode dne, kdy se stal národem. ^{Exod 9:25}Po celé egyptské zemi potlouklo to krupobití vše, co bylo na poli – jak lidi, tak dobytek. Také všechny polní rostliny to krupobití potlouklo a polámalo všechno polní stromoví. ^{Exod 9:26}Jen v gošenském kraji, kde bydleli synové Izraele, žádné krupobití nebylo.

^{Exod 9:27}Farao si tehdy nechal zavolat Mojžíše a Árona. „Tentokrát přiznávám svou vinu!“ vykřikl. „Hospodin je v právu a já se svým lidem v neprávu! ^{Exod 9:28}Modlete se k Hospodinu. Božích hromů a krupobití už bylo dost! Propustím vás, už se tu nemusíte zdržovat.“

^{Exod 9:29}Mojžíš mu odpověděl: „Jakmile vyjdu z města a vzepnu ruce k Hospodinu, hromy přestanou a krupobití skončí. To abys poznal, že země je Hospodinova. ^{Exod 9:30}Vím ale, že ty ani tví dvořané dosud nemáte bázeň před Hospodinem, naším Bohem.“

^{Exod 9:31}(Len a ječmen byl potlučen, neboť ječmen už měl klasy a len pučel. ^{Exod 9:32}Pšenice a špalda ale potlučeny nebyly, protože raší později.)

^{Exod 9:33}Mojžíš tedy odešel od faraona ven z města a vzepjal ruce k Hospodinu. Hromy i krupobití rázem skončily a na zem se přestal valit déšť. ^{Exod 9:34}A když farao uviděl, že déšť, krupobití i hromy přestaly, pokračoval zarytě ve svém hříchu, stejně jako jeho dvořané. ^{Exod 9:35}Farao zůstal neoblomný. Jak Hospodin skrze Mojžíše předpověděl, Izraelity nepropustil.

Kapitola 10

Kobylky

^{Exod 10:1}Tehdy Hospodin Mojžíšovi řekl: „Jdi k faraonovi. Zatvrdil jsem ho i jeho dvořany proto, abych uprostřed nich konal tato znamení. ^{Exod 10:2}Svým synům a vnukům budeš vyprávět o tom, co jsem Egypťanům provedl, a o znameních, která jsem mezi nimi činil, abyste věděli, že já jsem Hospodin.“

^{Exod 10:3}A tak šel Mojžíš s Áronem k faraonovi a řekli mu: „Takto praví Hospodin, Bůh Hebrejů: ‚Jak dlouho se budeš odmítat přede mnou pokořit? Propusť můj lid, aby mi sloužili. ^{Exod 10:4}Pokud však můj lid odmítáš propustit, dávej pozor: Zítra přivedu na tvůj kraj kobylky. ^{Exod 10:5}Pokryjí každý kousek země tak, že země ani nebude vidět! Sežerou zbytek toho, co se zachránilo, vše, co vám zbylo po tom krupobití, ožerou i všechny stromy, které vám raší na poli. ^{Exod 10:6}Naplní tvé paláce, domy všech tvých dvořanů i domy všech Egypťanů. Tví otcové ani otcové tvých otců neviděli nic takového ode dne, kdy se ocitli na zemi, až dodnes!‘“ Nato se Mojžíš odvrátil a odešel od faraona.

^{Exod 10:7}Dvořané tehdy na faraona naléhali: „Jak dlouho ještě budeme v této pasti? Propusť ty lidi, ať slouží Hospodinu, svému Bohu! Ještě pořád nechápeš, že s Egyptem je konec?“

^{Exod 10:8}A tak Mojžíše s Áronem přivedli zpět k faraonovi. Ten jim řekl: „Jděte, služte Hospodinu, svému Bohu. Kdo přesně má jít?“

^{Exod 10:9}Mojžíš řekl: „Půjdeme se svými mladíky i starci, půjdeme se svými syny i dcerami, se svým bravem i skotem, neboť máme Hospodinovu slavnost.“

^{Exod 10:10}Farao jim odpověděl: „Hospodin by opravdu musel být s vámi, kdybych vás měl nechat odejít i s dětmi! Dejte si pozor, nebo špatně dopadnete! ^{Exod 10:11}To tedy ne! Když po tom tak toužíte, jděte sloužit Hospodinu, ale jen muži!“ A vyhnali je od faraona.

^{Exod 10:12}Tehdy Hospodin Mojžíšovi řekl: „Napřáhni ruku na egyptskou zem, ať na ni přijdou kobylky a sežerou všechny rostliny v zemi – vše, co zbylo po tom krupobití.“

^{Exod 10:13}Mojžíš tedy napřáhl svou hůl na egyptskou zem a Hospodin přihnal do země východní vítr, který vál celý ten den a celou noc. Ráno ten východní vítr přinesl kobylky. ^{Exod 10:14}Kobylky přeletěly nad celým Egyptem a snesly se na celý egyptský kraj. Byla jich taková spousta, že tolik kobylek ještě nikdy nebylo a také už nikdy nebude. ^{Exod 10:15}Pokryly každý kousek země, až se jimi černala. Sežraly všechno, co zbylo po krupobití, byliny i ovoce na stromech. V celém Egyptě nezůstalo nic zeleného, stromy ani polní byliny.

^{Exod 10:16}Farao si spěšně zavolal Mojžíše a Árona. „Provinil jsem se proti Hospodinu, vašemu Bohu, i proti vám,“ řekl. ^{Exod 10:17}„Prosím, odpusť mi tentokrát můj hřích. Modlete se za mě k Hospodinu, vašemu Bohu, ať jen ode mě odvrátí tuto smrt!“

^{Exod 10:18}A tak Mojžíš od faraona odešel a modlil se k Hospodinu. ^{Exod 10:19}Vtom Hospodin obrátil k Egyptu velmi silný západní vítr, který ty kobylky odnesl a vmetl je do Rudého moře. V celém egyptském kraji nezůstala ani kobylka! ^{Exod 10:20}Hospodin ale posílil faraonovu hrdost, a tak syny Izraele nepropustil.

Tma

^{Exod 10:21}Tehdy Hospodin Mojžíšovi řekl: „Napřáhni ruku k nebi, ať na celý Egypt padne tma – taková tma, že se dá nahmatat.“ ^{Exod 10:22}Mojžíš tedy napřáhl ruku k nebi a na celou egyptskou zem padla děsivá tma. Po tři dny, co trvala, ^{Exod 10:23}lidé neviděli jeden druhého. Po tři dny se nikdo neodvážil pohnout z místa. Synové Izraele, ať bydleli kdekoli, však měli světlo.

^{Exod 10:24}Farao si tedy zavolal Mojžíše. „Jděte a služte Hospodinu!“ řekl. „Zůstane tu jen váš brav a skot. Smíte vzít s sebou i své děti.“

^{Exod 10:25}Mojžíš odpověděl: „To nám chceš sám poskytnout zvířata k obětem a zápalům? Musíme mít co obětovat Hospodinu, našemu Bohu! ^{Exod 10:26}Náš dobytek půjde s námi – nezůstane tu ani kopyto. Budeme z nich brát, co bude potřeba ke službě Hospodinu, našemu Bohu. Než tam ale dojdeme, nevíme, co bude ke službě Hospodinu potřeba.“

^{Exod 10:27}Hospodin ale posílil faraonovu hrdost, a tak je nebyl ochoten propustit. ^{Exod 10:28}Farao mu řekl: „Odejdi ode mne a chraň se mi znovu chodit na oči. V den, kdy mi přijdeš na oči, zemřeš!“

^{Exod 10:29}Mojžíš odpověděl: „Máš pravdu – už se neuvidíme.“

Kapitola 11

Poslední rána

^{Exod 11:1}Potom Hospodin Mojžíšovi řekl: „Zasadím faraonovi a Egyptu ještě jednu ránu a potom vás odsud propustí. Propustí vás nadobro, přímo vás odsud vyžene. ^{Exod 11:2}Řekni lidu, ať každý muž požádá svého souseda a každá žena svou sousedku o stříbrné a zlaté šperky.“ ^{Exod 11:3}A Hospodin naklonil Egypťany přízní k jeho lidu. Samotný Mojžíš byl v egyptské zemi velmi vážený – v očích faraonových dvořanů i v očích lidu.

^{Exod 11:4}Mojžíš pak faraonovi řekl: „Takto praví Hospodin: ‚O půlnoci projdu Egyptem. ^{Exod 11:5}Všichni prvorození v egyptské zemi zemřou, od prvorozeného syna faraonova, jenž měl sedět na jeho trůnu, až po prvorozeného syna otrokyně, jež mele ručním mlýnkem. I všechen prvorozený dobytek zemře. ^{Exod 11:6}Po celém Egyptě propukne hrozný nářek, nesrovnatelný s ničím, co kdy bylo nebo bude. ^{Exod 11:7}Na žádného z Izraelitů – na člověka ani na dobytek – však ani pes nezavrčí. Tak poznáte, že Hospodin odlišuje Izrael od Egypta.‘ ^{Exod 11:8}Tehdy přijdou všichni tví dvořané za mnou a budou se mi klanět a prosit: ‚Odejdi ty i všechen lid, který tě následuje!‘ Teprve potom odejdu.“ A tak odešel od faraona rozpálen hněvem.

^{Exod 11:9}Hospodin Mojžíšovi řekl: „Farao vás neposlechne. Proto mých divů v egyptské zemi ještě přibude.“ ^{Exod 11:10}Mojžíš a Áron před faraonem vykonali všechny tyto divy. Hospodin ale posílil faraonovu hrdost, a tak Izraelity ze své země nepropustil.

Kapitola 12

Hod beránka

^{Exod 12:1}Hospodin Mojžíšovi a Áronovi v egyptské zemi řekl: ^{Exod 12:2}„Tento měsíc pro vás bude počátkem měsíců, bude pro vás první mezi měsíci roku.

^{Exod 12:3}Mluvte k celé izraelské obci: Desátého dne tohoto měsíce ať každý otec vezme beránka pro svou rodinu. Každá rodina ať má beránka. ^{Exod 12:4}Kdyby byla rodina na beránka moc malá, přibere k sobě nejbližšího souseda. Počítejte s beránkem podle počtu osob a podle toho, kolik kdo sní. ^{Exod 12:5}Budete mít beránka bez vady, ročního samce; vezmete jej z ovcí nebo koz. ^{Exod 12:6}Budete ho mít u sebe až do čtrnáctého dne tohoto měsíce, kdy ho za soumraku celé shromáždění izraelské obce zabije. ^{Exod 12:7}Pak vezmou trochu krve a potřou jí obě veřeje i nadpraží domů, v nichž ho budou jíst.

^{Exod 12:8}Tu noc budou jíst maso pečené na ohni a nekvašené chleby; budou je jíst s trpkými bylinami. ^{Exod 12:9}Nejezte z něj nic syrového nebo vařeného ve vodě – jen pečené na ohni, s hlavou, nohama i vnitřnostmi. ^{Exod 12:10}Nic z něho nenecháte do rána. Pokud z něj do rána něco zbude, spálíte to v ohni. ^{Exod 12:11}A takto ho budete jíst: budete mít přepásaná bedra, na nohou obuv a v ruce hůl. Jezte ho chvatně, je totiž Pesach – Minutí Hospodinovo.

^{Exod 12:12}V tuto noc projdu egyptskou zemí a pobiji všechny prvorozené v Egyptě – jak lidi, tak dobytek. Tehdy vykonám soud nad všemi egyptskými bohy: Já jsem Hospodin. ^{Exod 12:13}Tu krev budete mít na svých domech jako znamení. Až udeřím na egyptskou zem, spatřím tu krev a ušetřím vás. Tak se vám ta zhoubná rána vyhne.

^{Exod 12:14}Tento den pro vás bude památný. Budete jej slavit jako Hospodinovu slavnost, budete jej slavit ve všech svých pokoleních – to je věčné ustanovení. ^{Exod 12:15}Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby; hned první den odstraníte ze svých domů kvas. Kdokoli by mezi prvním a sedmým dnem jedl něco kvašeného, bude vyobcován z Izraele. ^{Exod 12:16}Prvního a stejně tak sedmého dne budete mít svaté shromáždění. V těch dnech se nesmí dělat žádná práce; smíte pouze připravit, co každý potřebuje k jídlu.

^{Exod 12:17}Budete zachovávat svátek nekvašených chlebů, neboť právě toho dne jsem vyvedl vaše zástupy z Egypta. Tento den budete zachovávat ve všech svých pokoleních – to je věčné ustanovení. ^{Exod 12:18}Od večera čtrnáctého dne prvního měsíce až do večera jedenadvacátého dne téhož měsíce budete jíst nekvašené chleby. ^{Exod 12:19}Po sedm dní se ve vašich domech nenajde kvas. Kdokoli by jedl něco kvašeného, bude vyloučen z izraelské obce, ať to bude host anebo domácí. ^{Exod 12:20}Nebudete jíst nic kvašeného; ve všech svých příbytcích budete jíst nekvašené chleby.“

^{Exod 12:21}Mojžíš tedy svolal všechny stařešiny Izraele a řekl jim: „Jděte, vezměte si ze stáda kus pro své rodiny a zabijte jej pro Hod beránka. ^{Exod 12:22}Pak vezměte svazek yzopu, namočte jej do misky s krví a tou krví potřete nadpraží i obě veřeje. Nikdo z vás nesmí až do rána vyjít ze dveří svého domu, ^{Exod 12:23}neboť Hospodin půjde bít Egypt. Když spatří nade dveřmi a na obou veřejích krev, mine Hospodin ty dveře a nedovolí zhoubci vejít do vašich domů a ranit vás.

^{Exod 12:24}Toto slovo dodržujte, neboť je to věčné ustanovení pro tebe i pro tvé syny. ^{Exod 12:25}Až přijdete do země, kterou vám Hospodin dá, jak zaslíbil, zachovávejte tento obřad. ^{Exod 12:26}Až se vás vaši synové zeptají: ‚Co pro vás tento obřad znamená?‘ ^{Exod 12:27}odpovíte: ‚Pesach je oběť beránka Hospodinu, který v Egyptě ušetřil domy Izraelitů. Udeřil na Egypt, ale naše rodiny zachránil.‘“

Tehdy lid padl na kolena a klaněl se. ^{Exod 12:28}Synové Izraele šli a zachovali se přesně tak, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.

Veliká noc

^{Exod 12:29}O půlnoci pak Hospodin v egyptské zemi pobil všechny prvorozené – od prvorozeného syna faraonova, jenž měl sedět na jeho trůnu, až po prvorozeného syna vězně v žaláři, dokonce i všechno prvorozené z dobytka. ^{Exod 12:30}Té noci byl farao vzhůru, tak jako všichni jeho dvořané a všichni Egypťané. V Egyptě propukl hrozný nářek, neboť nebylo domu, kde by nebyl mrtvý.

^{Exod 12:31}Té noci si dal zavolat Mojžíše a Árona. „Seberte se a jděte pryč od mého lidu – vy i ti vaši Izraelité!“ řekl jim. „Jděte a služte Hospodinu, jak jste žádali! ^{Exod 12:32}Vezměte si svůj brav i skot, jak jste žádali, jen už jděte! A požehnejte i mně.“

^{Exod 12:33}Egypťané pak lid pobízeli, aby urychlili jeho odchod ze země, neboť si říkali: „Všichni pomřeme!“ ^{Exod 12:34}Lid tedy vzal těsto, ještě než vykynulo, díže zabalil do šatů a nesl je na ramenou. ^{Exod 12:35}Synové Izraele se zachovali podle Mojžíšova slova a požádali Egypťany o stříbrné a zlaté šperky i o šaty. ^{Exod 12:36}Hospodin naklonil Egypťany k lidu tak příznivě, že jim vyhověli. Dočista Egypt obrali!

^{Exod 12:37}Synové Izraele pak vytáhli z Ramesesu do Sukotu – jen pěších mužů bylo asi 600 000, kromě žen a dětí. ^{Exod 12:38}Vyšlo s nimi také množství přimíšeného lidu a obrovské stádo bravu i skotu. ^{Exod 12:39}Z těsta, které vynesli z Egypta, pak napekli nekvašené chlebové placky, protože ještě nevykynulo. Byli totiž z Egypta vyhnáni a nemohli se zdržovat, takže si ani nepřipravili jídlo na cestu.

^{Exod 12:40}Pobyt synů Izraele v Egyptě trval 430 let. ^{[55]Exod 12:41}Právě toho dne, kdy uplynulo 430 let, vyšly všechny Hospodinovy zástupy z Egypta. ^{Exod 12:42}To je ta noc, kdy Hospodin držel stráž, aby je vyvedl z Egypta. To je ta noc, jež patří Hospodinu, noc, kdy všichni synové Izraele ve svých pokoleních budou držet stráž.

^{Exod 12:43}Hospodin Mojžíšovi a Áronovi řekl: „Toto jsou ustanovení o Hodu beránka:

Nesmí ho jíst žádný cizinec. ^{Exod 12:44}Každý otrok koupený za peníze ho smí jíst, bude-li obřezán. ^{Exod 12:45}Nesmí ho jíst přistěhovalec ani nádeník.

^{Exod 12:46}Musí být sněden v jednom domě – nic z jeho masa nevyneseš z domu ven. Nezlámete v něm jedinou kost. ^{Exod 12:47}Tak to bude činit celá izraelská obec.

^{Exod 12:48}Kdyby chtěl Hospodinův Hod beránka slavit přistěhovalec žijící u tebe, ať je u něj obřezán každý mužského pohlaví. Potom může přistoupit, aby jej slavil, a bude brán jako domácí. Žádný neobřezanec ho však jíst nesmí. ^{Exod 12:49}Pro domácího i hosta žijícího u vás bude platit stejný zákon.“

^{Exod 12:50}A všichni synové Izraele se zachovali přesně tak, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi a Áronovi. ^{Exod 12:51}Právě toho dne vyvedl Hospodin syny Izraele z egyptské země houf za houfem.

Kapitola 13

Zasvěcení prvorozených

^{Exod 13:1}Hospodin k Mojžíšovi znovu promluvil: ^{Exod 13:2}„Zasvěť mi všechny prvorozené. Všechno, co mezi Izraelci otvírá lůno, jak z lidí, tak z dobytka, je mé.“

^{Exod 13:3}Mojžíš tedy lidu řekl: „Pamatuj na tento den, v němž jsi vyšel z Egypta, z domu otroctví, neboť Hospodin vás odtud vyvedl silou své ruky. Proto ať se nejí nic kvašeného. ^{Exod 13:4}Dnes vycházíte, v měsíci avivu. ^{Exod 13:5}Až tě Hospodin přivede do země Kanaánců, Chetejců, Emorejců, Hivejců a Jebusejců, o níž přísahal tvým otcům, že ti ji dá, ^[56] do země oplývající mlékem a medem, budete v tento měsíc konat tento obřad: ^{Exod 13:6}Po sedm dní budeš jíst nekvašené chleby a sedmého dne bude Hospodinova slavnost. ^{Exod 13:7}Po sedm dní se budou jíst nekvašené chleby. Nevyskytne se u tebe nic kvašeného, na celém tvém území se nevyskytne kvas.

^{Exod 13:8}V ten den řekneš svým dětem: ‚To kvůli tomu, co pro mě udělal Hospodin, když jsem vycházel z Egypta.‘ ^{Exod 13:9}A budeš to mít jako znamení na své ruce a jako připomínku mezi svýma očima, aby Hospodinův zákon zůstával ve tvých ústech, neboť Hospodin tě vyvedl z Egypta mocnou rukou. ^{Exod 13:10}Proto zachovávej toto ustanovení v patřičný čas rok co rok.

^{Exod 13:11}Až tě Hospodin přivede do země Kanaánců, kterou s přísahou zaslíbil tobě a tvým otcům, a až ti ji dá, ^{Exod 13:12}tehdy oddělíš vše, co otvírá lůno, pro Hospodina. Samci z každého prvního vrhu tvého dobytka patří Hospodinu. ^{Exod 13:13}Každého osla otvírajícího lůno však vyplatíš jehnětem; kdybys ho nemohl vyplatit, zlomíš mu vaz. Rovněž každého prvorozeného ze svých synů vyplatíš.

^{Exod 13:14}Až se tě v budoucnu tvůj syn zeptá: ‚Co to znamená?‘ odpovíš mu: ‚Hospodin nás vyvedl z Egypta, z domu otroctví, silou své ruky. ^{Exod 13:15}Když nás farao neústupně odmítal propustit, pobil Hospodin v egyptské zemi všechno prvorozené – od prvorozeného člověka až po prvorozené dobytče. Proto obětuji Hospodinu všechny samce otvírající lůno a každého prvorozeného ze svých synů vyplácím.‘ ^{Exod 13:16}Bude to jako znamení na tvé ruce a jako pásek na tvém čele, že nás Hospodin vyvedl z Egypta silou své ruky.“

Cesta mořem

^{Exod 13:17}Když farao konečně lid propustil, Bůh je nevedl cestou přes filištínskou zem, ačkoli byla kratší. Bůh si totiž řekl: „Kdyby lid viděl, že hrozí válka, mohl by litovat a vrátit se do Egypta.“ ^{Exod 13:18}Bůh je tedy vedl oklikou, cestou přes poušť k Rudému moři.

Synové Izraele vyšli z egyptské země v bojovém šiku. ^{Exod 13:19}Mojžíš vzal s sebou Josefovy kosti, neboť ten zavázal syny Izraele přísahou: „Až k vám Bůh obrátí zřetel, vyneste odsud mé kosti s sebou!“ ^[57]

^{Exod 13:20}Vytáhli tedy ze Sukotu a utábořili se v Etamu na kraji pouště. ^{Exod 13:21}Hospodin je ve dne předcházel v oblakovém sloupu, aby je vedl na cestě, a v noci v ohnivém sloupu, aby jim svítil. Tak mohli jít ve dne i v noci. ^{Exod 13:22}Oblakový sloup ve dne ani ohnivý sloup v noci se od lidu nikdy nevzdálil.

Kapitola 14

^{Exod 14:1}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Exod 14:2}„Mluv k synům Izraele, ať se obrátí a utáboří před Pi-chirotem, mezi Migdolem a mořem. Utábořte se u moře naproti Baal-cefonu. ^{Exod 14:3}Farao si o synech Izraele pomyslí: ‚Zabloudili v zemi, sevřela je poušť!‘ ^{Exod 14:4}Tehdy posílím faraonovo odhodlání, takže je bude pronásledovat. Tehdy se na faraonovi a celém jeho vojsku oslavím a Egypťané poznají, že já jsem Hospodin.“

A tak se stalo. ^{Exod 14:5}Když bylo egyptskému králi oznámeno, že lid uprchl, srdce faraona i jeho dvořanů se obrátilo proti lidu. „Co jsme to udělali? Proč jsme Izrael propustili z otroctví?“ zvolali. ^{Exod 14:6}Farao dal zapřáhnout do svého vozu a vzal s sebou svůj lid: ^{Exod 14:7}vzal šest set vybraných vozů a všechny ostatní vozy Egypta a na každém tři jezdce. ^{Exod 14:8}Hospodin posílil odhodlání egyptského krále faraona, aby pronásledoval Izraelity, kteří se opovážili odejít. ^{Exod 14:9}Egypťané je pronásledovali – všechny faraonovy vozy, jeho jezdci i celé jeho vojsko – a dostihli je, když tábořili u moře u Pi-chirotu před Baal-cefonem.

^{Exod 14:10}Když se farao přiblížil, synové Izraele pozvedli oči a hle, táhli na ně Egypťané! Izraelité samým strachem úpěli k Hospodinu. ^{Exod 14:11}Tehdy začali Mojžíšovi vyčítat: „Nebylo snad v Egyptě dost hrobů? Proč jsi nás odtud vyvedl? Abychom zemřeli na poušti? Cos nám to udělal? Proč jsi nás vyváděl z Egypta? ^{Exod 14:12}Neříkali jsme ti to už v Egyptě? Říkali jsme: Nech nás být, ať otročíme Egyptu! Otročit Egyptu bylo určitě lepší než zemřít na poušti!“

^{Exod 14:13}Mojžíš lidu odpověděl: „Nebojte se! Zůstaňte stát a dívejte se, jak vás dnes Hospodin zachrání. Jak dnes vidíte Egypťany, tak je už nikdy neuvidíte. ^{Exod 14:14}Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčet.“

^{Exod 14:15}Hospodin tehdy Mojžíšovi řekl: „Proč ke mně úpíš? Řekni synům Izraele, ať jdou dál. ^{Exod 14:16}Zvedni svou hůl, napřáhni ruku k moři a rozděl je! Synové Izraele projdou skrz moře suchou nohou. ^{Exod 14:17}Já sám zatím posílím odhodlání Egypťanů, takže vejdou do moře za vámi. Tehdy se oslavím na faraonovi a celém jeho vojsku, na jeho vozech i jeho jezdcích. ^{Exod 14:18}Tehdy Egypťané poznají, že já jsem Hospodin – až se oslavím na faraonovi i na jeho vozech a jezdcích.“

^{Exod 14:19}Vtom se Boží anděl, který kráčel před izraelským táborem, pohnul a šel teď za nimi. Oblakový sloup, který byl před nimi, se totiž pohnul, postavil se za ně ^{Exod 14:20}a vstoupil mezi egyptský a izraelský tábor. Jedněm byl oblakem a tmou, ale druhým osvěcoval noc, a tak se jedni k druhým po celou noc nepřiblížili.

^{Exod 14:21}Mojžíš pak napřáhl ruku nad moře a Hospodin se do moře opřel silným východním větrem. Ten vanul celou noc, až se z moře stala souš. Vody se rozestoupily ^{Exod 14:22}a synové Izraele prošli skrz moře suchou nohou. Vody jim byly stěnou po pravici i levici!

^{Exod 14:23}Egypťané je pronásledovali – všichni faraonovi koně, jeho vozy i jezdci – a tak za nimi vešli doprostřed moře. ^{Exod 14:24}K ránu pak Hospodin shlédl z ohnivého a oblakového sloupu na tábor Egypťanů a uvrhl egyptský tábor do zmatku. ^{Exod 14:25}Zadrhl ^[58] jejich vozům kola, aby je museli těžce táhnout. Tehdy Egypťané vykřikli: „Utečme před Izraelem! Hospodin za ně bojuje proti Egyptu!“

^{Exod 14:26}Hospodin Mojžíšovi řekl: „Napřáhni ruku nad moře, ať se vody vrátí zpět – na Egypťany, na jejich vozy i jejich jezdce.“ ^{Exod 14:27}Mojžíš tedy napřáhl ruku nad moře. Když nastalo ráno, moře se vrátilo na původní místo a Egypťané utíkali proti němu. Tak Hospodin vmetl Egypťany doprostřed moře. ^{Exod 14:28}Jak se vody vracely, pohřbily vozy i jezdce, celé faraonovo vojsko, jež vešlo za Izraelity do moře. Nezůstal z nich ani jeden.

^{Exod 14:29}Synové Izraele však prošli skrz moře suchou nohou a vody jim byly stěnou po pravici i levici. ^{Exod 14:30}Toho dne Hospodin zachránil Izrael z ruky Egypťanů; Izrael pak viděl egyptské mrtvé na břehu moře. ^{Exod 14:31}Izrael viděl velikou moc, kterou Hospodin prokázal na Egypťanech, a tak se lid bál Hospodina a uvěřil Hospodinu i jeho služebníku Mojžíšovi.

Kapitola 15

Mojžíšova píseň

^{Exod 15:1}Tehdy zpíval Mojžíš se syny Izraele tuto píseň Hospodinu:

„Zazpívám Hospodinu,
slavně se vyvýšil:
Koně i s jezdcem
smetl do moře!

^{Exod 15:2}Má síla, má píseň je Hospodin,
to on se stal mým spasením.
Toto je můj Bůh a já ho chci chválit,
Bůh mého otce, chci ho velebit.
^{Exod 15:3}Hospodin je udatný bojovník,
jeho jméno zní: Hospodin.

^{Exod 15:4}Faraonovy vozy i s jeho vojskem
do moře svrhl,
nejlepší z jeho jezdců
v Rudém moři ztonuli.
^{Exod 15:5}Propast je pohřbila,
jako kámen klesli do hlubin.
^{Exod 15:6}Tvá pravice, Hospodine,
je velkolepá v moci,
tvá pravice, Hospodine,
nepřítele drtí!

^{Exod 15:7}Svou mohutnou vznešeností
své protivníky ničíš.
Když vypouštíš svůj hněv,
jak strniště je sežehne!
^{Exod 15:8}Dechem tvého chřípí
se vody nakupily,
proudy vod stály jako hromady,
v nitru moře ztuhly propasti.

^{Exod 15:9}Nepřítel řekl: ‚Stíhat je budu, doženu je,
kořist uchvátím,
svou chtivost jimi nasytím,
vytasím meč, má ruka si je podrobí!‘
^{Exod 15:10}Svým dechem zavál jsi,
moře je přikrylo,
jak olovo klesli do mohutných vod.
^{Exod 15:11}Kdo je jako ty mezi bohy, Hospodine?
Kdo je jako ty – mohutný ve svatosti,
úžasný ve chvalách, konající divy?

^{Exod 15:12}Napřáhls pravici,
země je pohltila.
^{Exod 15:13}Lid, jejž jsi vykoupil,
však láskou provázíš,
svou silou zvolna vedeš jej
až k příbytku své svatosti.
^{Exod 15:14}Národy roztřesou se, až to uslyší,
filištínský lid úzkost zachvátí.
^{Exod 15:15}Tehdy se zhrozí kmeny edomské,
moábských siláků se zmocní děs,
všichni obyvatelé Kanaánu už se potácí!
^{Exod 15:16}Hrůza a strach je přepadne,
pro velikost paže tvé
zmlknou jak kámen,
než přejde tvůj lid, Hospodine,
než přejde lid, jejž sis vytvořil.

^{Exod 15:17}Přivedeš je a zasadíš
na hoře, jež je tvým dědictvím,
na místě, jež svým sídlem,
ó Hospodine, učiníš,
ve svatyni, kterou tvé ruce,
ó Pane, upevní!

^{Exod 15:18}Hospodin bude kralovat
na věky věků.“

^{Exod 15:19}Když faraonovi koně i s vozy a jezdci vešli do moře, Hospodin je zavalil spoustou vod, ale synové Izraele prošli prostředkem moře suchou nohou. ^{Exod 15:20}Áronova sestra, prorokyně Miriam, tehdy vzala do ruky tamburínu a všechny ženy s tamburínami šly za ní a tančily. ^{Exod 15:21}Miriam jim předzpěvovala:

„Zpívejte Hospodinu,
slavně se vyvýšil:
Koně i s jezdcem
smetl do moře!“

Hořkost

^{Exod 15:22}Když Mojžíš odvedl Izrael od Rudého moře, vydali se k poušti Šur. Tři dny šli pouští, aniž nalezli vodu. ^{Exod 15:23}Když potom přišli do Mary, nemohli místní vodu pít, neboť byla hořká. (A proto se jmenuje Mara, Hořkost.) ^{Exod 15:24}Tehdy lid reptal proti Mojžíšovi. „Co máme pít?“ říkali.

^{Exod 15:25}Mojžíš tedy volal k Hospodinu a Hospodin mu ukázal kus dřeva. Když jej hodil do vody, voda zesládla.

Tam dal Hospodin lidu ustanovení a řád a tam jej vyzkoušel. ^{Exod 15:26}Řekl: „Budeš-li opravdu poslouchat Hospodina, svého Boha, činit, co on považuje za správné, řídit se jeho přikázáními a zachovávat všechna jeho ustanovení, pak na tebe nedopustím žádnou nemoc, kterou jsem dopustil na Egypt – neboť já jsem Hospodin, tvůj lékař.“

^{Exod 15:27}A tak přišli do Elimu, kde bylo dvanáct vodních pramenů a sedmdesát palem; tam se utábořili u vody.

Kapitola 16

Chléb z nebe

^{Exod 16:1}Potom vytáhli z Elimu. V patnáctý den druhého měsíce po jejich odchodu z Egypta přišla celá izraelská obec na poušť Sin ležící mezi Elimem a Sinajem. ^{Exod 16:2}Na poušti pak celá izraelská obec reptala proti Mojžíšovi a Áronovi. ^{Exod 16:3}Synové Izraele před nimi naříkali: „Proč jsme jen nezemřeli Hospodinovou rukou v Egyptě? Tam jsme sedávali nad hrnci masa a jídali chléb do sytosti! Vy jste nás ale odvedli sem na poušť, jen abyste celé toto shromáždění umořili hladem!“

^{Exod 16:4}Tehdy Hospodin Mojžíšovi řekl: „Hle, nechám na vás pršet chléb z nebe! Lid bude každý den vycházet a sbírat, kolik potřebují na ten den. Vyzkouším, zda budou žít podle mých pokynů, či nikoli. ^{Exod 16:5}Až budou šestého dne připravovat, co přinesli, ukáže se, že je toho dvakrát více, než kolik nasbírají každý den.“

^{Exod 16:6}Mojžíš a Áron tedy mluvili ke všem synům Izraele: „Večer poznáte, že vás z Egypta vyvedl Hospodin, ^{Exod 16:7}a ráno spatříte Hospodinovu slávu, neboť slyšel vaše reptání proti Hospodinu. Vždyť kdo jsme my, že reptáte proti nám?“ ^{Exod 16:8}Mojžíš pokračoval: „Až vám Hospodin dá večer k jídlu maso a ráno chléb do sytosti, poznáte, že Hospodin slyšel vaše reptání proti němu. Kdo jsme my? Nereptáte proti nám, ale proti Hospodinu!“

^{Exod 16:9}Potom Mojžíš řekl Áronovi: „Řekni celé izraelské obci: ‚Přistupte před Hospodina, neboť slyšel vaše reptání.‘“ ^{Exod 16:10}A tak Áron mluvil k izraelské obci, a když se obrátili k poušti, hle, v oblaku se tam ukázala Hospodinova sláva.

^{Exod 16:11}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Exod 16:12}„Slyšel jsem reptání synů Izraele. Řekni jim: ‚Za soumraku budete jíst maso a ráno se nasytíte chlebem, abyste poznali, že já jsem Hospodin, váš Bůh.‘“

^{Exod 16:13}Když nastal večer, přiletěly křepelky a zasypaly tábor. Ráno pak okolo tábora padala rosa. ^{Exod 16:14}A když rosa přestala padat, hle, na poušti leželo cosi jako drobné lupínky, cosi jako drobné jíní na zemi. ^{Exod 16:15}Když to synové Izraele spatřili, říkali jeden druhému: Man-hu („Co je to?“). Opravdu nevěděli, co to je.

Mojžíš jim řekl: „To je ten chléb, který vám Hospodin dal za pokrm. ^{Exod 16:16}Hospodin přikázal toto: ‚Nasbírejte si, kolik kdo potřebuje k jídlu, omer ^[59] na osobu. Vezměte pro každého, koho máte ve stanu.‘“

^{Exod 16:17}Synové Izraele tak tedy učinili a nasbírali někdo více, někdo méně. ^{Exod 16:18}Potom to měřili po omeru. Kdo nasbíral hodně, tomu nepřebylo, a kdo málo, neměl nedostatek. Každý nasbíral, kolik potřeboval k jídlu.

^{Exod 16:19}Mojžíš jim řekl: „Ať si z toho nikdo nenechává na zítřek!“ ^{Exod 16:20}ale oni Mojžíše neposlechli. Někteří si něco nechali na zítřek, a to jim zčervivělo a zasmrádlo. Mojžíš se proto na ně hněval.

^{Exod 16:21}A tak to sbírali každé ráno, kolik kdo potřeboval k jídlu (ve slunečním žáru se to totiž rozpouštělo). ^{Exod 16:22}Šestého dne se pak stalo, že toho pokrmu nasbírali dvakrát více – dva omery na osobu. Všichni vůdcové obce tedy přišli a oznámili to Mojžíšovi. ^{Exod 16:23}Ten jim řekl: „To je to, o čem Hospodin mluvil. Zítra bude den odpočinku, svatá sobota ^[60] pro Hospodina. Napečte, co se má péci, a uvařte, co se má vařit. Všechno, co zbude, si nechte do zásoby na zítřek.“

^{Exod 16:24}A tak si to nechali na zítřek, jak Mojžíš přikázal, a nezasmrádlo to ani v tom nebyli červi. ^{Exod 16:25}Tehdy Mojžíš řekl: „Snězte to dnes, neboť dnes je Hospodinova sobota; dnes na poli nic nenajdete. ^{Exod 16:26}Šest dní budete sbírat, ale sedmého dne, v sobotu, nic nebude.“

^{Exod 16:27}Sedmého dne pak někteří z lidu vyšli sbírat, ale nic nenašli. ^{Exod 16:28}Tehdy Hospodin Mojžíšovi řekl: „Jak dlouho budete odmítat zachovávat má přikázání a mé pokyny? ^{Exod 16:29}Nechápete, že vám sobotu dal Hospodin? Proto vám on sám dává šestého dne chléb na dva dny. Každý zůstaňte, kde jste. V sedmý den ať nikdo nevychází.“ ^{Exod 16:30}A tak lid sedmého dne odpočíval.

^{Exod 16:31}Dům Izraele pak ten pokrm nazval mana. ^[61] Byl jako semeno koriandru, bílý, a chutnal jako medový koláč.

^{Exod 16:32}Mojžíš řekl: „Hospodin přikázal toto: Naber toho jeden omer, ať je to uchováno pro všechna vaše pokolení. Ať vidí pokrm, jímž jsem vás krmil na poušti, když jsem vás vyvedl z Egypta.“

^{Exod 16:33}Áronovi pak Mojžíš řekl: „Vezmi džbán, naplň jej omerem many a postav jej před Hospodina, ať je to uchováno pro všechna vaše pokolení.“ ^{Exod 16:34}A tak jej Áron postavil před Truhlou svědectví, aby to bylo uchováno, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.

^{Exod 16:35}Synové Izraele jedli manu čtyřicet let, dokud nevešli do země, v níž měli bydlet; tu manu jedli, dokud nepřišli k hranicím kanaánské země.

^{Exod 16:36}(Omer je desetina efy.)

Kapitola 17

Voda ze skály

^{Exod 17:1}Celá izraelská obec potom podle Hospodinova rozkazu vytáhla z pouště Sin na další cestu. Když se však utábořili v Refidimu, nebyla tam voda, aby lid mohl pít. ^{Exod 17:2}Začali tedy na Mojžíše dotírat: „Dejte nám vodu, ať máme co pít!“

Mojžíš jim řekl: „Proč na mě dotíráte? Proč pokoušíte Hospodina?“

^{Exod 17:3}A tak tam lid žíznil po vodě a reptal proti Mojžíšovi. „Proč jsi nás vyvedl z Egypta?“ vyčítali mu. „Abys nás i s našimi syny a dobytkem umořil žízní?!“

^{Exod 17:4}Mojžíš tedy volal k Hospodinu: „Co mám s tímto lidem dělat? Za chvíli mě ukamenují!“

^{Exod 17:5}Hospodin Mojžíšovi řekl: „Vyjdi před lid a vezmi s sebou některé z izraelských stařešinů. Vezmi s sebou i svou hůl, kterou jsi udeřil do Nilu, a jdi. ^{Exod 17:6}Pohleď, já budu stát před tebou tam na té skále, na Orébu. Udeř do skály a vyjde z ní voda, aby lid měl co pít.“ A Mojžíš to před očima izraelských stařešinů učinil.

^{Exod 17:7}To místo pak pojmenoval Massa a Meriba, Pokušení a Svár, kvůli dotírání synů Izraele a proto, že pokoušeli Hospodina slovy: „Je mezi námi Hospodin, nebo ne?“

Boj s Amalekem

^{Exod 17:8}Potom přitáhl Amalek a bojoval v Refidimu s Izraelem. ^{Exod 17:9}Mojžíš tenkrát řekl Jozuovi: „Vyber si muže a vytáhni s nimi do boje proti Amalekovi. Já se zítra postavím na vrchol pahorku a budu mít v ruce Boží hůl.“

^{Exod 17:10}Jozue udělal, jak mu Mojžíš řekl, a bojoval s Amalekem. Mojžíš, Áron a Hur zatím vystoupili na vrchol pahorku. ^{Exod 17:11}A dokud Mojžíš držel ruku zvednutou, vítězil Izrael, jakmile však ruku nechával klesnout, vítězil Amalek. ^{Exod 17:12}Když pak už Mojžíšovi ztěžkly ruce, vzali kámen, přistrčili ho pod něj a on si na něj sedl. Áron a Hur mu pak podpírali ruce každý z jedné strany, takže jeho ruce zůstaly na místě až do západu slunce. ^{Exod 17:13}Tak Jozue porazil Amaleka i jeho lid mečem.

^{Exod 17:14}Hospodin potom Mojžíšovi řekl: „Zapiš to na památku do knihy a vštěpuj Jozuovi, že Amalekovu památku naprosto vyhladím zpod nebe.“

^{Exod 17:15}Tehdy Mojžíš postavil oltář a nazval jej „Hospodin je má korouhev.“ ^{Exod 17:16}Řekl totiž: „Ruka nad Hospodinovým trůnem dosvědčuje Hospodinův boj proti Amalekovi až do posledního pokolení.“

Kapitola 18

Jetrova rada

^{Exod 18:1}Mojžíšův tchán, midiánský kněz Jetro, se doslechl o všem, co Bůh učinil pro Mojžíše a pro svůj lid Izrael, totiž že Hospodin vyvedl Izrael z Egypta.

^{Exod 18:2}Poté, co Mojžíš odeslal svou ženu Siporu, vzal ji jeho tchán Jetro k sobě ^{Exod 18:3}spolu s jejími dvěma syny. První se jmenoval Geršom, Přistěhovalec, neboť Mojžíš řekl: „Byl jsem přistěhovalcem v cizí zemi.“ ^{Exod 18:4}Druhý se jmenoval Eliezer, Boží pomoc, neboť řekl: „Bůh mého otce mi přispěl na pomoc; zachránil mě před faraonovým mečem.“

^{Exod 18:5}Mojžíšův tchán Jetro tedy přišel s jeho syny a manželkou na poušť, kde Mojžíš tábořil u Boží hory. ^{[62]Exod 18:6}Vzkázal Mojžíšovi: „Já, tvůj tchán Jetro, jdu k tobě s tvojí manželkou a oběma jejími syny.“

^{Exod 18:7}Mojžíš vyšel svému tchánovi vstříc, poklonil se a políbil ho. Když se jeden druhého vyptali, jak se jim daří, vešli do stanu. ^{Exod 18:8}Tam Mojžíš vyprávěl svému tchánovi o všem, co Hospodin kvůli Izraeli učinil faraonovi a Egypťanům, i o všech útrapách, které je potkaly na cestě, a jak je Hospodin pokaždé vysvobodil.

^{Exod 18:9}Jetro se radoval ze všeho dobrodiní, jež Hospodin Izraeli prokázal, když je vysvobodil z ruky Egypťanů. ^{Exod 18:10}Jetro tenkrát řekl: „Požehnán buď Hospodin, jenž vás vysvobodil z ruky Egypťanů, z ruky faraona! ^{Exod 18:11}Nyní jsem poznal, že Hospodin je větší než všichni bohové – vždyť vysvobodil svůj lid z moci Egypťanů, ^[63] kteří je pyšně ponižovali.“ ^{Exod 18:12}Mojžíšův tchán Jetro pak přinesl Bohu zápalnou oběť a připravil obětní hody. Přišel také Áron a všichni izraelští stařešinové a hodovali s Mojžíšovým tchánem před Bohem.

^{Exod 18:13}Druhého dne se Mojžíš posadil, aby soudil lid, a lid stál před ním od rána až do večera. ^{Exod 18:14}Když Mojžíšův tchán viděl, co všechno Mojžíš dělá pro lid, řekl: „Co to s lidem děláš? Proč ty sám sedíš a všechen lid stojí od rána do večera před tebou?“

^{Exod 18:15}Mojžíš mu odpověděl: „Lid se ke mně přichází ptát Boha. ^{Exod 18:16}Když mají nějakou nesnáz, přijdou ke mně a já soudím mezi stranami a oznamuji Boží ustanovení a pokyny.“

^{Exod 18:17}Mojžíšův tchán mu řekl: „To, co děláš, není dobré. ^{Exod 18:18}Úplně se vyčerpáš – ty i tento lid, který je s tebou. Ten úkol je nad tvé síly, sám jej nezvládneš. ^{Exod 18:19}Proto mě teď poslechni, poradím ti a Bůh bude s tebou: Ty zastupuj lid před Bohem a přinášej k němu nesnadné věci. ^{Exod 18:20}Vysvětluj lidu ustanovení a pokyny a oznamuj jim, kudy mají jít a co mají dělat. ^{Exod 18:21}Vyhlédni si také ze všeho lidu schopné a bohabojné muže, věrné muže, kteří nenávidí úplatky. Ty nad nimi ustanov jako správce nad tisíci, nad sty, nad padesáti a deseti. ^{Exod 18:22}Oni ať běžně soudí lid. Každou větší věc ať přednesou tobě, ale každou menší věc ať soudí sami. Ulehči si, oni ponesou břemeno s tebou! ^{Exod 18:23}Uděláš-li to, budeš moci obstát, až ti Bůh dá další příkazy. Také všechen tento lid dojde na své místo v pokoji.“

^{Exod 18:24}Mojžíš tedy svého tchána poslechl a udělal všechno, co mu řekl. ^{Exod 18:25}Mojžíš vybral schopné muže z celého Izraele a ustanovil je za vůdce lidu, za správce nad tisíci, nad sty, nad padesáti a deseti. ^{Exod 18:26}Ti běžně soudili Izrael; těžší věci přednášeli Mojžíšovi, ale každou menší věc soudili sami.

^{Exod 18:27}Potom Mojžíš svého tchána propustil a ten odešel do své země.

Smlouva na Sinaji

Kapitola 19

Budete mým lidem

^{Exod 19:1}Přesně tři měsíce po vyjití z Egypta přišli synové Izraele na poušť Sinaj. ^{Exod 19:2}Když totiž vytáhli z Refidimu, přišli na poušť Sinaj a tam postavili tábor. Izrael se utábořil naproti hoře.

^{Exod 19:3}Mojžíš pak vystoupil k Bohu a Hospodin na něj z té hory zavolal: „Toto promluvíš k domu Jákobovu a oznámíš synům Izraele: ^{Exod 19:4}‚Sami jste viděli, co jsem učinil Egypťanům a jak jsem vás nesl na orlích křídlech, abych vás přivedl k sobě. ^{Exod 19:5}Nyní tedy, budete-li opravdu poslouchat můj hlas a zachovávat mou smlouvu, budete mi zvláštním pokladem jako žádný jiný lid. Ano, celý svět patří mně, ^{Exod 19:6}ale vy mi budete královstvím kněží a svatým národem.‘ Toto jsou slova, která promluvíš k synům Izraele.“

^{Exod 19:7}Mojžíš se vrátil, svolal stařešiny z lidu a předložil jim všechna tato slova, jež mu Hospodin přikázal. ^{Exod 19:8}Všechen lid mu společně odpověděl: „Budeme dělat vše, co Hospodin řekl!“ a Mojžíš vyřídil slova lidu Hospodinovi.

^{Exod 19:9}Hospodin Mojžíšovi řekl: „Hle, já k tobě přijdu v hustém oblaku, aby lid slyšel, jak s tebou mluvím, a aby i tobě věřil navěky.“ Mojžíš pak Hospodinu opět vyřídil slova lidu.

^{Exod 19:10}Hospodin Mojžíšovi řekl: „Jdi k lidu a dnes i zítra je posvěcuj. Ať si vyperou šaty ^{Exod 19:11}a připraví se na třetí den, neboť třetího dne Hospodin sestoupí před očima všeho lidu na horu Sinaj. ^{Exod 19:12}Vymezíš lidu hranice ze všech stran a řekneš: ‚Neopovažujte se vystoupit na horu nebo se jen dotknout jejího okraje. Každý, kdo se dotkne hory, musí zemřít, ^{Exod 19:13}ovšem bez doteku lidské ruky. Bude ukamenován nebo zastřelen šípem. Ať už to bude zvíře nebo člověk, nesmí zůstat naživu.‘ Na horu budou smět vystoupit, teprve až zazní dlouhé troubení rohu.“

^{Exod 19:14}Mojžíš tedy sestoupil z hory k lidu, posvětil je a oni si vyprali šaty. ^{Exod 19:15}Řekl lidu: „Připravte se na třetí den; vyvarujte se manželského styku.“

^{Exod 19:16}Ráno třetího dne pak nastalo hřmění a blýskání. Nad horou se objevil těžký oblak a znělo mocné troubení rohu. Všechen lid v táboře se třásl. ^{Exod 19:17}Mojžíš vyvedl lid z tábora vstříc Bohu a lid se postavil při úpatí hory. ^{Exod 19:18}Hora Sinaj byla celá zahalena kouřem, neboť na ni Hospodin sestoupil v ohni. Stoupal z ní dým jako z pece a celá hora se mohutně otřásala. ^{Exod 19:19}Troubení rohu sílilo stále více, Mojžíš mluvil a Bůh mu odpovídal hromovým hlasem.

^{Exod 19:20}Hospodin sestoupil na vrchol hory Sinaj. Hospodin zavolal Mojžíše na vrchol hory a ten tam vystoupil. ^{Exod 19:21}Hospodin Mojžíšovi řekl: „Jdi dolů a varuj lid, ať se nepokoušejí proniknout k Hospodinu, aby ho spatřili. Mnoho by jich padlo. ^{Exod 19:22}Také kněží, kteří přistupují k Hospodinu, ať se posvětí, aby se na ně Hospodin neobořil.“

^{Exod 19:23}„Lid nemůže vystupovat na horu Sinaj,“ odpověděl Mojžíš Hospodinu. „Sám jsi nás přece varoval slovy: ‚Ohranič horu a posvěť ji.‘“

^{Exod 19:24}„Jdi dolů!“ opakoval Hospodin. „Potom se vrátíš nahoru spolu s Áronem. Kněží ani lid ať se však nepokoušejí proniknout vzhůru k Hospodinu, aby se na ně neobořil.“

^{Exod 19:25}Mojžíš tedy sestoupil k lidu a řekl jim to.

Kapitola 20

Deset přikázání

^{Exod 20:1}Bůh promluvil všechna tato slova:

^{Exod 20:2}„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta, z domu otroctví.

^{Exod 20:3}Neměj žádné bohy kromě mne.

^{Exod 20:4}Nevytvářej si modly v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. ^{Exod 20:5}Neklaň se jim a nesluž jim, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Trestám nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, ^{Exod 20:6}a prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají má přikázání.

^{Exod 20:7}Neužívej jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, neboť toho, kdo by užil jeho jména nadarmo, Hospodin neponechá bez trestu.

^{Exod 20:8}Pamatuj na sobotní den, aby ti byl svatý. ^{Exod 20:9}Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ^{Exod 20:10}ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci – ty, tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá děvečka, tvé dobytče ani přistěhovalec ve tvých branách. ^{Exod 20:11}V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, ale sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil jej. ^[64]

^{Exod 20:12}Cti svého otce i matku, ať jsi dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.

^{Exod 20:13}Nezabíjej.

^{Exod 20:14}Necizolož.

^{Exod 20:15}Nekraď.

^{Exod 20:16}Nelži o svém bližním.

^{Exod 20:17}Nedychti po domě svého bližního. Nedychti po manželce svého bližního, po jeho otroku, jeho děvečce, jeho býku ani jeho oslu – vůbec po ničem, co je tvého bližního.“

^{Exod 20:18}Když všechen lid viděl a slyšel to hřmění a blýskání, troubení rohu a dýmající horu, třásl se strachy. Přesunuli se opodál ^{Exod 20:19}a řekli Mojžíšovi: „Mluv s námi ty a budeme poslouchat, ale ať s námi nemluví Bůh, ať nezemřeme!“

^{Exod 20:20}Mojžíš lidu odpověděl: „Nebojte se. Bůh přišel proto, aby vás vyzkoušel a abyste ho měli v úctě, abyste nehřešili.“

^{Exod 20:21}Lid tedy zůstal stát opodál, zatímco Mojžíš přistoupil k mračnu, v němž byl Bůh.

Nic mi nepostavíte naroveň

^{Exod 20:22}Hospodin Mojžíšovi řekl: „Takto promluvíš k synům Izraele: Sami jste viděli, že jsem s vámi mluvil z nebe. ^{Exod 20:23}Nic mi nepostavíte naroveň: neuděláte si bohy ze stříbra ani bohy ze zlata.

^{Exod 20:24}Uděláš mi pouze hliněný oltář a na něm budeš obětovat své zápalné a pokojné oběti, svůj brav i skot. Na každém místě, kde nechám připomínat své jméno, k tobě přijdu a požehnám ti. ^{Exod 20:25}Jestliže mi uděláš kamenný oltář, nestav jej z tesaných kamenů; dotkneš-li se jej dlátem, znesvětíš jej. ^{Exod 20:26}Také nebudeš k mému oltáři vystupovat po stupních, aby se při tom neodkryla tvá nahota.

Kapitola 21

^{Exod 21:1}A toto jsou zákony, které jim předložíš:“

Otroctví a svoboda

^{Exod 21:2}„Když koupíš hebrejského otroka, ať u tebe slouží šest let, ale sedmého roku ať zadarmo odejde na svobodu. ^{Exod 21:3}Jestliže přijde sám, odejde sám; jestliže měl ženu, odejde s ním i jeho žena. ^{Exod 21:4}Jestliže mu jeho pán dal ženu a ta mu porodila syny nebo dcery, zůstane žena s dětmi u svého pána a on odejde sám.

^{Exod 21:5}Jestliže ale otrok prohlásí: ‚Miluji svého pána, svou ženu a své syny, nechci odejít na svobodu,‘ ^{Exod 21:6}pak ho jeho pán přivede před Boha; přivede ho ke dveřím nebo k veřeji, probodne mu ucho šídlem a on zůstane navždy jeho otrokem.

^{Exod 21:7}Když někdo prodá svou dceru jako děvečku, ta pak neodejde na svobodu, jako odcházejí otroci. ^{Exod 21:8}Jestliže se znelíbí svému pánu, který si ji vybral, nechá ji vykoupit. Nesmí ji však podvést tím, že by ji prodal cizincům. ^{Exod 21:9}Jestliže ji vybral pro svého syna, bude se k ní chovat jako k dceři. ^{Exod 21:10}Jestliže si vezme další ženu, nesmí tu první zkrátit na stravě, oděvu ani na manželském styku. ^{Exod 21:11}Jestliže jí toto trojí nesplní, bude od něj moci odejít zadarmo, bez výkupného.“

Hrdelní zločiny

^{Exod 21:12}„Kdo udeří člověka tak, že zemře, musí zemřít. ^{Exod 21:13}Pokud mu však neukládal o život, ale Bůh ho vydal do jeho ruky, určím ti místo, kam bude moci utéct.

^{Exod 21:14}Kdo se opováží úkladně zavraždit svého bližního, takového odtrhneš i od mého oltáře, aby zemřel.

^{Exod 21:15}Kdo udeří svého otce nebo matku, musí zemřít.

^{Exod 21:16}Kdo unese člověka, musí zemřít, ať už byl dotyčný prodán anebo nalezen v jeho držení.

^{Exod 21:17}Kdo by zlořečil svému otci nebo matce, musí zemřít.“

Ublížení na těle

^{Exod 21:18}„Když při potyčce jeden muž udeří druhého kamenem nebo pěstí a ten nezemře, ale klesne na lůžko ^{Exod 21:19}a potom vstane a bude moci chodit venku o holi, bude ten, kdo ho udeřil, zproštěn trestu. Uhradí mu jen ušlý zisk a náklady na léčení.

^{Exod 21:20}Když někdo udeří svého otroka nebo děvečku holí tak, že mu zemře pod rukou, musí být dotyčný pomstěn. ^{Exod 21:21}Jestliže však zůstane naživu den nebo dva, nebude pomstěn, neboť je jeho majetkem.

^{Exod 21:22}Když se budou muži prát a uhodí těhotnou ženu tak, že z ní vyjde plod, ale k dalšímu ublížení nedojde, musí pachatel zaplatit pokutu, jakou mu uloží manžel té ženy; zaplatí podle rozhodnutí soudců. ^{Exod 21:23}Jestliže však dojde k ublížení, musíš dát život za život, ^{Exod 21:24}oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, ^{Exod 21:25}spáleninu za spáleninu, ránu za ránu, podlitinu za podlitinu.

^{Exod 21:26}Když někdo udeří svého otroka nebo děvečku do oka tak, že oko poškodí, propustí je za to oko na svobodu. ^{Exod 21:27}Jestliže vyrazí svému otroku nebo děvečce zub, propustí je na svobodu za ten zub.

^{Exod 21:28}Když býk potrká muže nebo ženu tak, že zemřou, musí být ten býk ukamenován a jeho maso se nebude jíst; majitel toho býka pak bude bez viny. ^{Exod 21:29}Jestliže ale byl ten býk trkavý už od dřívějška a jeho majitel byl varován, ale nehlídal ho a ten býk zabije muže nebo ženu, bude býk ukamenován a zemře i jeho majitel. ^{Exod 21:30}Jestliže mu bude uloženo výkupné, dá výplatou za svůj život vše, co mu bude uloženo. ^{Exod 21:31}Ať už býk potrká něčího syna nebo dceru, bude s ním naloženo podle téhož zákona. ^{Exod 21:32}Jestliže býk potrká otroka nebo děvečku, dá majitel jejich pánu 30 šekelů ^[65] stříbra a býk bude ukamenován.“

Škody a krádeže

^{Exod 21:33}„Když někdo odkryje jámu nebo ji vykope a nepřikryje a spadne do ní býk nebo osel, ^{Exod 21:34}vyrovná se majitel té jámy s jeho majitelem: dá mu peníze a mrtvé zvíře si nechá.

^{Exod 21:35}Když něčí býk potrká sousedova býka tak, že pojde, prodají živého býka a peníze za něj si rozdělí napůl; také o mrtvé zvíře se rozdělí napůl. ^{Exod 21:36}Pokud se však vědělo, že býk byl trkavý již od dřívějška, ale jeho majitel ho nehlídal, musí nahradit býka za býka a toho mrtvého si nechá.

^{Exod 21:37}Když někdo ukradne býka nebo beránka a zabije ho nebo prodá, nahradí býka pěti dobytčaty a beránka čtyřmi ovcemi.

Kapitola 22

^{Exod 22:1}Jestliže bude zloděj přistižen při vloupání a bude udeřen tak, že zemře, nebude ten, kdo ho udeřil, vinen prolitou krví. ^{Exod 22:2}Jestliže se to však stane za bílého dne, bude prolitou krví vinen.

Zloděj musí nahradit škodu. Jestliže nemá čím, bude za svou krádež prodán. ^{Exod 22:3}Jestliže se u něj to, co ukradl, najde živé – ať býk, osel nebo beránek – nahradí to dvojnásobně.

^{Exod 22:4}Když někdo spase pole nebo vinici tím, že nechá svůj dobytek, aby se pásl na cizím poli, nahradí to tím nejlepším ze svého pole a ze své vinice.

^{Exod 22:5}Když vypukne oheň a zachvátí křoví, takže shoří stoh nebo stojící obilí nebo celé pole, musí ten, kdo požár způsobil, nahradit škodu.

^{Exod 22:6}Když někdo svěří svému bližnímu do úschovy peníze nebo cenné předměty a bude to z domu toho muže ukradeno, jestliže bude zloděj nalezen, nahradí to dvojnásobně. ^{Exod 22:7}Jestliže zloděj nalezen nebude, přivedou majitele domu před Boha, aby odpřisáhl, že nevztáhl ruku na majetek svého bližního. ^{Exod 22:8}V každé majetkové při, půjde-li o býka, osla nebo beránka, o plášť nebo o jakoukoli ztracenou věc, kterou by někdo označil za svou, ať přijde spor obou stran před Boha. Koho Bůh označí za viníka, ten dá svému bližnímu dvojnásobnou náhradu.

^{Exod 22:9}Když někdo svěří svému bližnímu do opatrování osla, býka, beránka nebo jakékoli zvíře a ono beze svědků pojde nebo zchromne nebo bude odehnáno, ^{Exod 22:10}rozsoudí je přísaha při Hospodinu, že nevztáhli ruku na majetek svého bližního. Majitel přísahu přijme a k náhradě nedojde. ^{Exod 22:11}Jestliže to však bylo ukradeno, majitel dostane náhradu. ^{Exod 22:12}Jestliže bylo rozsápáno, ať přinesou důkaz; rozsápané se nahrazovat nebude.

^{Exod 22:13}Když si někdo od svého bližního vypůjčí zvíře a ono zchromne nebo pojde, když u toho nebude jeho majitel, musí je nahradit. ^{Exod 22:14}Jestliže u toho majitel bude, k náhradě nedojde. Jestliže bylo najaté, je to zahrnuto v ceně.“

Buďte svatí

^{Exod 22:15}„Když někdo svede nezasnoubenou pannu a vyspí se s ní, musí za ni zaplatit věno a vzít si ji za ženu. ^{Exod 22:16}Jestliže mu ji dívčin otec odmítne dát, musí mu svůdce odvážit stříbro ve výši panenského věna.

^{Exod 22:17}Čarodějnici nenech naživu.

^{Exod 22:18}Kdokoli by obcoval se zvířetem, musí zemřít.

^{Exod 22:19}Kdo by obětoval jakýmkoli bohům kromě samotného Hospodina, propadne klatbě.

^{Exod 22:20}Přistěhovalci neubližuj ani ho neutiskuj – vždyť jste sami byli přistěhovalci v Egyptě!

^{Exod 22:21}Nikdy neubližuj vdově ani sirotku. ^{Exod 22:22}Budeš-li jim nelítostně ubližovat, věz, že ke mně budou volat a já jejich volání jistě vyslyším. ^{Exod 22:23}Vzplanu hněvem a pobiji vás mečem, takže z vašich žen budou vdovy a z vašich dětí sirotci.

^{Exod 22:24}Jestliže půjčíš peníze někomu z mého lidu, chudákovi, který je s tebou, nechovej se k němu jako lichvář, neukládej mu úrok. ^{Exod 22:25}Jestliže vezmeš do zástavy plášť svého bližního, vrať mu ho do západu slunce. ^{Exod 22:26}Vždyť je to jeho jediná přikrývka, tím pláštěm přikrývá svou nahotu! V čem by spal? Až ke mně bude volat, vyslyším jej, neboť jsem milostivý.

^{Exod 22:27}Nerouhej se Bohu a vůdci svého lidu nespílej.

^{Exod 22:28}Neváhej se podělit o úrodu, o víno a olej ze svého lisu.

Svého prvorozeného syna odevzdej mně. ^{Exod 22:29}Právě tak nalož se svým skotem a bravem: sedm dní zůstane u matky, osmého dne jej dáš mně.

^{Exod 22:30}Buďte pro mě svatí. Nejezte maso zvířete rozsápaného na poli. Hoďte je psu.“

Kapitola 23

Spravedlnost pro všechny

^{Exod 23:1}„Neroznášej pomluvy. Nepomáhej darebákovi křivým svědectvím.

^{Exod 23:2}Nepřikláněj se k většině v žádné špatnosti. Nevypovídej u soudu pod vlivem většiny. ^{Exod 23:3}Nestraň ani chudákovi v jeho při.

^{Exod 23:4}Když narazíš na býka svého nepřítele nebo na jeho osla, který zabloudil, poctivě mu jej přiveď zpátky. ^{Exod 23:5}Když uvidíš osla někoho, kdo tě nenávidí, jak leží pod svým břemenem, neopouštěj ho! Ochotně mu jej pomoz vyprostit.

^{Exod 23:6}Nepřekrucuj právo v ubožákově při. ^{Exod 23:7}Nezabývej se lživým obviněním. Nedopusť smrt nevinného, poctivého člověka a neospravedlňuj darebáka.

^{Exod 23:8}Nepřijímej úplatek, neboť úplatek zaslepuje i vidoucí a převrací i slova poctivých.

^{Exod 23:9}Neutiskuj přistěhovalce – vy sami jste přece poznali život přistěhovalců, když jste žili v Egyptě!“

Sobota

^{Exod 23:10}„Šest let osívej svou zem a shromažďuj její úrodu. ^{Exod 23:11}Sedmého roku ji ale nech ležet ladem, aby se najedli ubožáci z tvého lidu. Co zbude po nich, spase polní zvěř. Právě tak nalož se svou vinicí a svým olivovím.

^{Exod 23:12}Šest dní dělej svou práci, ale sedmého dne přestaň, aby si tvůj býk i osel odpočinul a tvůj otrok i nádeník nabrali dech.

^{Exod 23:13}Dbejte na všechno, co jsem vám řekl. Jména cizích bohů nezmiňujte; ať se ze tvých úst ani neozvou.“

Výroční slavnosti

^{Exod 23:14}„Třikrát ročně mi budeš slavit slavnost.

^{Exod 23:15}Zachovávej Slavnost nekvašených chlebů. ^[66] Po sedm dní jez nekvašené chleby, jak jsem ti přikázal, v určený čas měsíce avivu, neboť v něm jsi vyšel z Egypta.

Nikdo ať se přede mnou neukáže s prázdnou.

^{Exod 23:16}Zachovávej Slavnost žní, ^[67] kdy sklidíš prvotiny své práce, prvotiny toho, co jsi zasel na poli.

Zachovávej Slavnost dožínek ^[68] na konci roku, když z pole sklidíš plody své práce.

^{Exod 23:17}Třikrát za rok ať se každý, kdo je u tebe mužského pohlaví, ukáže před Hospodinem, svým Pánem.

^{Exod 23:18}Neobětuj krev mé oběti s čímkoli kvašeným.

Z tuku mé slavnostní oběti ať do rána nic nezbude.

^{Exod 23:19}Nejlepší prvotiny své země přines do domu Hospodina, svého Boha.

Nevař kůzle v mléce jeho matky.“

Posílám před tebou anděla

^{Exod 23:20}„Hle, posílám před tebou anděla, aby tě opatroval na cestě a přivedl tě na místo, které jsem připravil. ^{Exod 23:21}Měj ho ve vážnosti a poslouchej ho, nepopouzej ho. Neodpustí totiž vaše provinění – vždyť v něm přebývá mé jméno! ^{Exod 23:22}Budeš-li jej však opravdu poslouchat a činit vše, co říkám, budu nepřítelem tvých nepřátel a protivníkem tvých protivníků.

^{Exod 23:23}Můj anděl půjde před tebou a přivede tě k Emorejcům, Chetejcům, Perizejcům, Kanaáncům, Hivejcům a Jebusejcům. Až je vyhladím, ^{Exod 23:24}nebudeš se klanět jejich bohům, sloužit jim ani se chovat podle jejich zvyklostí, ale naprosto je zničíš a jejich posvátné sloupy roztříštíš na kusy. ^{Exod 23:25}Budete sloužit Hospodinu, svému Bohu, a on požehná tvému chlebu i tvé vodě. Z tvého středu odejmu nemoc. ^{Exod 23:26}Ve tvé zemi nebude ženy, která by potratila nebo byla neplodná. Obdařím tě dlouhým životem.

^{Exod 23:27}Pošlu před tebou svou hrůzu. Každý národ, k němuž přijdeš, rozvrátím. Všechny tvé nepřátele obrátím před tebou na útěk. ^{Exod 23:28}Pošlu před tebou také sršně, aby před tebou vyhnali Hivejce, Kanaánce i Chetejce. ^{Exod 23:29}Nevyženu je před tebou v jednom roce, aby země nezpustla a nerozmnožila se proti tobě divoká zvěř. ^{Exod 23:30}Budu je před tebou vyhánět postupně, dokud se nerozplodíš a nebudeš moci převzít zem do dědictví.

^{Exod 23:31}Vytyčím tvé hranice od Rudého moře až ke Středozemnímu ^[69] moři a od pouště až k řece Eufrat, neboť vydám obyvatele země do vašich rukou, takže je před sebou vyženeš. ^{Exod 23:32}Nevstupuj s nimi ani s jejich bohy do smlouvy. ^{Exod 23:33}Nebudou smět bydlet ve tvé zemi, aby tě nesvedli k hříchu proti mně. Kdybys sloužil jejich bohům, octl by ses v pasti.“

Kapitola 24

Uzavření smlouvy

^{Exod 24:1}Potom řekl Mojžíšovi: „Vystup k Hospodinu. Ty, Áron, Nádab, Abihu ^[70] a sedmdesát izraelských stařešinů se budete zdálky klanět. ^{Exod 24:2}K Hospodinu však přistoupí jen Mojžíš, oni ať se nepřibližují. Také lid ať nevystupuje spolu s ním.“

^{Exod 24:3}Když pak Mojžíš přišel a přednesl lidu všechna Hospodinova slova a všechny zákony, všechen lid odpověděl jedním hlasem: „Budeme dělat vše, co Hospodin řekl!“

^{Exod 24:4}Mojžíš pak všechna Hospodinova slova zapsal. Časně ráno vstal a postavil pod horou oltář a dvanáct památných sloupů podle dvanácti izraelských kmenů. ^{Exod 24:5}Izraelské mládence pak poslal, aby přinášeli zápalné oběti a obětovali Hospodinu býčky jako pokojné oběti. ^{Exod 24:6}Mojžíš vzal polovinu krve, nalil ji do misek a tou polovinou krve pokropil oltář. ^{Exod 24:7}Vzal také Knihu smlouvy a předčítal ji lidu. Ten řekl: „Budeme dělat vše, co Hospodin řekl. Budeme poslušní.“

^{Exod 24:8}Mojžíš tedy vzal zbytek krve a pokropil lid se slovy: „Hle, krev smlouvy, kterou s vámi Hospodin uzavírá na základě všech těchto slov.“

^{Exod 24:9}Mojžíš, Áron, Nádab, Abihu a sedmdesát izraelských stařešinů pak vystoupilo na horu ^{Exod 24:10}a spatřili Boha Izraele. Pod jeho nohama bylo něco jako safírové dláždění, jasné jako samo nebe. ^{Exod 24:11}Nevztáhl však ruku na přední ze synů Izraele, ačkoli zahlédli Boha. Potom jedli a pili.

Vystup ke mně

^{Exod 24:12}Hospodin Mojžíšovi řekl: „Vystup ke mně na horu a zůstaň tam. Dám ti kamenné desky – zákon a přikázání – které jsem napsal k jejich vyučování.“

^{Exod 24:13}Mojžíš i jeho pomocník Jozue tedy vstali a Mojžíš vystoupil na Boží horu. ^{Exod 24:14}Stařešinům řekl: „Zůstaňte tu, dokud se k vám nevrátíme. Hle, Áron a Hur budou s vámi. Kdo bude něco potřebovat, ať jde za nimi.“

^{Exod 24:15}Mojžíš tedy vystoupil na horu a horu přikryl oblak. ^{Exod 24:16}Hospodinova sláva přebývala na hoře Sinaj a oblak ji přikrýval šest dní. Sedmého dne pak na Mojžíše zprostřed oblaku zavolal. ^{Exod 24:17}Z pohledu Izraelitů vypadala Hospodinova sláva na vrcholu hory jako stravující oheň. ^{Exod 24:18}Mojžíš vešel doprostřed oblaku a vystoupil na horu. Mojžíš byl na hoře čtyřicet dní a čtyřicet nocí.

Kapitola 25

Sbírka na svatyni

^{Exod 25:1}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Exod 25:2}„Řekni synům Izraele, ať pro mne vyberou sbírku. Vyberte pro mne příspěvek od každého člověka, jehož srdce bude ochotné. ^{Exod 25:3}Jako příspěvek od nich vyberte zlato, stříbro, bronz, ^{Exod 25:4}modrou, purpurovou a šarlatovou látku, kment, kozí srst, ^{Exod 25:5}červeně barvené beraní kůže, odolné usně, ^[71] akáciové dřevo, ^{Exod 25:6}olej na svícení, také balzámy na olej pomazání a na vonné kadidlo, ^{Exod 25:7}onyxové kameny a kameny pro zasazení do efodu a náprsníku.

^{Exod 25:8}Ať mi udělají svatyni, abych přebýval uprostřed nich. ^{Exod 25:9}Příbytek a veškeré jeho vybavení uděláte přesně podle vzoru, který ti ukážu.“

Truhla

^{Exod 25:10}„Ať mi vyrobí truhlu z akáciového dřeva: bude dva a půl lokte dlouhá, jeden a půl lokte široká a jeden a půl lokte vysoká. ^{[72]Exod 25:11}Obložíš ji zevnitř i zvenčí čistým zlatem a po jejím obvodu uděláš zlatý věnec. ^{Exod 25:12}Uliješ pro ni čtyři zlaté kruhy a připevníš je k jejím čtyřem nohám: dva kruhy po jednom jejím boku a dva kruhy po druhém. ^{Exod 25:13}Z akáciového dřeva zhotovíš tyče a obložíš je zlatem; ^{Exod 25:14}tyče provlékneš skrz kruhy po bocích truhly, aby se na nich truhla dala nosit. ^{Exod 25:15}Tyče budou zůstávat v kruzích truhly, nebudou z nich vytahovány. ^{Exod 25:16}Do té truhly pak vložíš Svědectví, které ti dám.

^{Exod 25:17}Vyrobíš k ní také příkrov z čistého zlata, totiž slitovnici: bude dva a půl lokte dlouhá a jeden a půl lokte široká. ^{Exod 25:18}Vytvoříš také dva cheruby. ^[73] Zhotovíš je z tepaného zlata na obou koncích slitovnice: ^{Exod 25:19}jednoho cheruba na jednom konci a druhého na druhém konci. Uděláte cheruby tak, aby vystupovali ze slitovnice na obou jejích koncích. ^{Exod 25:20}Cherubové ať mají rozpjatá křídla, jimiž budou zastiňovat slitovnici. Ať jsou obráceni čelem k sobě a tvářemi se sklánějí nad slitovnici. ^{Exod 25:21}Slitovnici pak položíš jako příkrov na truhlu, do níž vložíš Svědectví, které ti dám.

^{Exod 25:22}Tam se s tebou budu setkávat. Z místa mezi oběma cheruby nad slitovnicí, jež přikrývá Truhlu svědectví, s tebou budu mluvit o všem, co ti přikážu ohledně synů Izraele.“

Stůl

^{Exod 25:23}„Vyrobíš také stůl z akáciového dřeva: bude dva lokte dlouhý, jeden loket široký a jeden a půl lokte vysoký. ^{[74]Exod 25:24}Obložíš jej čistým zlatem a po jeho obvodu uděláš zlatý věnec. ^{Exod 25:25}Uděláš po jeho obvodu také na dlaň ^[75] širokou obrubu a kolem ní další zlatý věnec. ^{Exod 25:26}Zhotovíš k němu také čtyři zlaté kruhy, které připevníš ke čtyřem rohům u jeho čtyř nohou. ^{Exod 25:27}Kruhy budou upevněny těsně pod obrubou jako úchyty pro tyče, aby se stůl dal nosit. ^{Exod 25:28}Tyče uděláš z akáciového dřeva a obložíš je zlatem; na nich se bude stůl nosit.

^{Exod 25:29}Vyrobíš k němu také mísy, pohárky, konvice a číše na úlitby; uděláš je z čistého zlata. ^{Exod 25:30}A na ten stůl budeš přede mne stále klást chleby předložení.“

Svícen

^{Exod 25:31}„Dále vyrobíš svícen z čistého zlata. Svícen bude mít tepanou patu i dřík a budou z něj vystupovat pohárky, pupeny a květy. ^{Exod 25:32}Z jeho boků bude vycházet šest prutů: tři pruty z jedné strany svícnu a tři pruty z druhé. ^{Exod 25:33}Na jednom prutu budou tři mandlovité pohárky s pupenem a květem, na dalším prutu také tři a tak to bude na všech šesti prutech vycházejících ze svícnu. ^{Exod 25:34}Na dříku pak budou čtyři mandlovité pohárky s pupeny a květy. ^{Exod 25:35}Pod jedním párem prutů, jež z něj vystupují, bude jeden pupen, pod druhým párem další pupen a pod třetím další – takto u všech šesti prutů vycházejících ze svícnu. ^{Exod 25:36}Tyto pupeny i pruty budou vystupovat ze svícnu a všechno to bude vytepáno z jednoho kusu čistého zlata.

^{Exod 25:37}Zhotovíš k němu také sedm kahanů. Kahany se nasadí tak, aby vrhaly světlo dopředu. ^{Exod 25:38}Ke svícnu zhotovíš z čistého zlata také kleště a pánvice na oharky. ^{Exod 25:39}Svícen bude spolu se vším tímto náčiním vyroben z talentu ^[76] čistého zlata.

^{Exod 25:40}Hleď, abys vše udělal podle vzoru, jenž ti byl ukázán na hoře.“

Kapitola 26

Příbytek

^{Exod 26:1}„Samotný Příbytek pak zhotovíš z deseti pruhů soukaného kmentu a z modré, purpurové a šarlatové látky; necháš na ně umným způsobem vytkat cheruby. ^{Exod 26:2}Jeden pruh bude dvacet osm loket dlouhý a čtyři lokte široký. ^[77] Všechny pruhy budou mít stejné rozměry. ^{Exod 26:3}Pět pruhů ať je spojeno v jeden kus; rovněž tak druhých pět pruhů. ^{Exod 26:4}Podél pruhu, jenž bude na konci spojeného kusu, udělej poutka z modré látky. Totéž udělej podél krajního pruhu ve druhém spojeném kusu. ^{Exod 26:5}Na první koncový pruh připevni padesát poutek a stejně tak na koncový pruh druhého spojeného kusu; ta poutka ať leží naproti sobě. ^{Exod 26:6}Vyrob také padesát zlatých spon, kterými ty pruhy spojíš k sobě. Tak bude Příbytek tvořit jeden celek.

^{Exod 26:7}Pro stan nad Příbytkem připravíš houně z kozí srsti; připravíš jedenáct takových houní. ^{Exod 26:8}Jedna houně bude třicet loket dlouhá a čtyři lokte široká. ^[78] Všech jedenáct houní bude mít stejné rozměry. ^{Exod 26:9}Spoj zvlášť pět houní a šest houní. Tu šestou houni pak v polovině přehni přes průčelí stanu. ^{Exod 26:10}Podél první koncové houně připevni padesát poutek; stejně tak podél krajní houně druhého spojeného kusu. ^{Exod 26:11}Vyrob také padesát bronzových spon. Ty spony provlékneš poutky, a tak spojíš stan v jeden celek. ^{Exod 26:12}Zbývající polovina houně bude splývat přes zadní stranu Příbytku. ^{Exod 26:13}Onen loket, ^[79] o který budou stanové houně z jedné i druhé strany delší, bude po obou stranách splývat přes bok Příbytku, a tak jej přikrývat.

^{Exod 26:14}Navrch stanu ještě zhotovíš pokrývku z červeně barvených beraních kůží a vrchní pokrývku z odolných usní.

^{Exod 26:15}Dále pro Příbytek vyrobíš svislé rámy z akáciového dřeva. ^{Exod 26:16}Každý rám bude deset loktů vysoký a jeden a půl lokte široký ^{[80]Exod 26:17}a každý bude mít dva spojovací čepy. Všechny rámy Příbytku vyrobíš stejně. ^{Exod 26:18}Pro pravou, jižní stranu Příbytku vyrobíš dvacet rámů. ^{Exod 26:19}Pod těch dvacet rámů vyrobíš čtyřicet stříbrných patek; dvě patky pod dva čepy jednoho rámu a stejně tak pod každý další rám. ^{Exod 26:20}Také pro druhý bok Příbytku, pro severní stranu, vyrobíš dvacet rámů ^{Exod 26:21}a k nim čtyřicet stříbrných patek; dvě patky pod jeden rám a stejně tak pod každý další rám. ^{Exod 26:22}Pro zadní, západní stranu Příbytku pak vyrobíš šest rámů. ^{Exod 26:23}Vyrobíš také dva zvláštní rámy pro oba rohy u zadní stěny Příbytku. ^{Exod 26:24}Zespodu budou k sobě přiléhat a shora budou pevně spojeny jedním prstencem. Tak to bude s nimi oběma; budou stát v obou rozích. ^{Exod 26:25}Bude tam tedy osm rámů a jejich šestnáct stříbrných patek; dvě patky pod jedním rámem a stejně tak pod každým dalším rámem.

^{Exod 26:26}Dále zhotovíš svlaky z akáciového dřeva: pět svlaků pro rámy na jednom boku Příbytku, ^{Exod 26:27}pět pro rámy na druhém boku Příbytku a pět svlaků pro rámy na zadní, západní straně Příbytku. ^{Exod 26:28}Prostřední svlak pak bude procházet středem rámů od jednoho konce k druhému. ^{Exod 26:29}Ty rámy obložíš zlatem a připevníš k nim zlaté prstence jako úchyty pro svlaky. Také svlaky obložíš zlatem.

^{Exod 26:30}Pak vztyčíš Příbytek podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře.

^{Exod 26:31}Vyrobíš také oponu z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu; uděláš ji s umně vetkanými cheruby. ^{Exod 26:32}Zavěsíš ji na čtyřech sloupech z akáciového dřeva obložených zlatem. Budou mít na sobě zlaté háčky a budou stát na čtyřech stříbrných patkách.

^{Exod 26:33}Až zavěsíš oponu na spony, vneseš dovnitř za oponu Truhlu svědectví. Opona vám bude oddělovat svatyni od nejsvětější svatyně. ^{Exod 26:34}V nejsvětější svatyni pak na Truhlu svědectví umístíš slitovnici. ^{Exod 26:35}Venku před oponu postavíš stůl; naproti stolu, při jižním boku Příbytku, postavíš svícen a stůl dáš k severnímu boku.

^{Exod 26:36}Pro vchod do stanu zhotovíš vyšívaný závěs z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu. ^{Exod 26:37}K závěsu zhotovíš pět sloupů z akáciového dřeva a obložíš je zlatem. Budou na nich zlaté háčky a uliješ pro ně pět bronzových patek.“

Kapitola 27

Oltář pro zápalné oběti

^{Exod 27:1}„Vyrobíš také čtvercový oltář z akáciového dřeva. Ať má pět loket na délku, pět loket na šířku a tři lokte na výšku. ^{[81]Exod 27:2}V jeho čtyřech koutech vytvaruješ rohy, jež budou vystupovat z oltáře, a obložíš jej bronzem. ^{Exod 27:3}K oltáři vyrobíš nádoby na vynášení popela, lopaty, obětní misky, vidlice a pánvice na oharky. Veškeré jeho náčiní vyrobíš z bronzu. ^{Exod 27:4}Zhotovíš k němu také mřížový rošt z bronzu a na jeho čtyři konce připevníš čtyři bronzové kruhy. ^{Exod 27:5}Mříž připevníš pod obrubu oltáře tak, aby byla v polovině výšky oltáře. ^{Exod 27:6}K oltáři zhotovíš také tyče z akáciového dřeva a obložíš je bronzem. ^{Exod 27:7}Tyče se provléknou skrz kruhy a budou po obou bocích oltáře, aby se dal nosit. ^{Exod 27:8}Uděláš jej dutý, z desek.

Ať udělají vše podle toho, jak ti bylo ukázáno na hoře.“

Nádvoří

^{Exod 27:9}„Pro Příbytek postavíš nádvoří. Na pravé, jižní straně bude ohraničeno zástěnami ze soukaného kmentu v délce 100 loket. ^{[82]Exod 27:10}Dvacet sloupů s dvaceti patkami na této straně bude z bronzu, sloupové háčky a příčky budou stříbrné. ^{Exod 27:11}Totéž platí pro severní stranu: zástěny budou mít délku 100 loket, jejích dvacet sloupů s dvaceti patkami bude z bronzu, sloupové háčky a příčky budou stříbrné.

^{Exod 27:12}Na západní straně bude nádvoří po šířce ohraničeno zástěnami na 50 loket, ^[83] s deseti sloupy a deseti patkami. ^{Exod 27:13}Stejně tak přední, východní strana bude široká 50 loket. ^{Exod 27:14}Bude ji tvořit 15 loket ^[84] zástěn se třemi sloupy a třemi patkami z jedné strany ^{Exod 27:15}a 15 loket zástěn se třemi sloupy a třemi patkami z druhé strany.

^{Exod 27:16}Bránu nádvoří pak bude tvořit vyšívaný závěs z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu, široký 20 loket, ^[85] se čtyřmi sloupy a čtyřmi patkami.

^{Exod 27:17}Všechny sloupy okolo nádvoří budou propojeny stříbrnými příčkami; jejich háčky budou stříbrné a jejich patky z bronzu. ^{Exod 27:18}Nádvoří bude 100 loket dlouhé a po obou stranách 50 loket široké. ^[86] Bude mít zástěnu ze soukaného kmentu 5 loket vysokou, ^[87] s patkami z bronzu.

^{Exod 27:19}Veškeré náčiní pro veškerou službu v Příbytku včetně všech jeho kolíků a všech kolíků nádvoří bude z bronzu.“

Olej

^{Exod 27:20}„Přikaž synům Izraele, ať k tobě nanosí čistý vytlačený olivový olej ke svícení, aby mohl stále zapalovat svícen. ^{Exod 27:21}Ve Stanu setkávání, před oponou zastírající Svědectví, ^[88] o něj bude Áron se svými syny pečovat před Hospodinem, aby hořel. To je věčné ustanovení pro všechna pokolení synů Izraele.“

Kapitola 28

Kněžská roucha

^{Exod 28:1}„Přiveď k sobě svého bratra Árona a jeho syny z řad Izraelitů, aby mi konali kněžskou službu – Áron a jeho synové Nádab a Abihu, Eleazar a Itamar.

^{Exod 28:2}Zhotovíš svému bratru Áronovi svatá roucha ke slávě a ozdobě. ^{Exod 28:3}Promluv se všemi nadanými řemeslníky, jimž jsem dal důmyslného ducha, ať Áronovi udělají roucha, v nichž bude posvěcen, aby mi konal kněžskou službu. ^{Exod 28:4}Toto jsou roucha, která zhotoví: náprsník, efod, plášť, tkaná suknice, turban a šerpa. Tato svatá roucha zhotoví pro tvého bratra Árona a pro jeho syny, aby mi konali kněžskou službu. ^{Exod 28:5}Použijí na ně zlato, modrou, purpurovou a šarlatovou látku a kment.

^{Exod 28:6}Ať zhotoví umně tkaný efod ^[89] ze zlata, z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu. ^{Exod 28:7}Na obou okrajích ať má připojené ramenní díly, jimiž bude spojen. ^{Exod 28:8}Stejně tak tkaný pás obepínající efod bude ze zlata, z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu.

^{Exod 28:9}Vezmi dva onyxové kameny a vyryj na ně jména synů Izraele ^{Exod 28:10}podle pořadí jejich narození: šest jmen na jeden kámen a šest zbývajících na druhý kámen. ^{Exod 28:11}Jako kamenorytec vyrývá pečeť, tak vyryješ na obou těch kamenech jména synů Izraele. Zasadíš je do zlatých obrouček ^{Exod 28:12}a oba kameny připevníš k ramenním dílům efodu jako pamětné kameny synů Izraele. Tak bude Áron nosit jejich jména před Hospodinem na obou svých ramenou jako připomínku.

^{Exod 28:13}Vyrobíš také zlaté obroučky ^{Exod 28:14}a dva řetízky z čistého zlata; uděláš je točené na způsob šňůrek a ty stočené řetízky připevníš k těm obroučkám.

^{Exod 28:15}Dále zhotovíš umně tkaný náprsník Božích rozhodnutí. Zhotovíš jej podobně jako efod: ze zlata, z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu. ^{Exod 28:16}Bude čtvercový a dvojitý, na píď dlouhý a na píď široký. ^{[90]Exod 28:17}Celý jej posázíš čtyřmi řadami drahých kamenů:

v první řadě rubín, topas a smaragd,

^{Exod 28:18}v druhé řadě tyrkys, safír a jaspis,

^{Exod 28:19}ve třetí řadě opál, achát a ametyst,

^{Exod 28:20}ve čtvrté řadě chrysolit, onyx a beryl.

V tomto pořadí ať jsou zasazeny do zlatých obrouček. ^{Exod 28:21}Kamenů bude dvanáct, tak jako jmen Izraelových synů. Každý bude mít na sobě jako na pečeti vyryto jméno jednoho ze dvanácti izraelských kmenů.

^{Exod 28:22}K náprsníku vyrobíš točené řetízky na způsob šňůrek z čistého zlata. ^{Exod 28:23}Dále k náprsníku vyrobíš dva zlaté kroužky, které připevníš na oba jeho horní okraje. ^{Exod 28:24}Ty dvě zlaté šňůry pak připevníš k oběma kroužkům na okrajích náprsníku. ^{Exod 28:25}Druhé konce obou šňůr připevníš k oněm dvěma obroučkám připevněným zepředu k ramenním dílům efodu. ^{Exod 28:26}Vyrobíš také dva zlaté kroužky, které připevníš ke dvěma dolním okrajům náprsníku, k jeho vnitřní obrubě. ^{Exod 28:27}Dále vyrobíš dva zlaté kroužky, které připevníš zepředu k dolní části obou ramenních dílů efodu, těsně u jeho švu nad tkaným pásem efodu. ^{Exod 28:28}Náprsník pak bude modrou šňůrou přivázán za své kroužky ke kroužkům efodu. Tak bude spočívat na tkaném pásu efodu a nebude od něj odstávat.

^{Exod 28:29}Kdykoli bude Áron vstupovat do svatyně, ponese na náprsníku Božích rozhodnutí na svém srdci jména Izraelových synů jako stálou připomínku před Hospodinem. ^{Exod 28:30}Do náprsníku Božích rozhodnutí vložíš urim a tumim. ^[91] Kdykoli bude Áron vstupovat před Hospodina, bude je mít na srdci; tak bude Áron stále nosit osud synů Izraele na svém srdci před Hospodinem.

^{Exod 28:31}K efodu zhotovíš plášť, celý z modré látky. ^{Exod 28:32}Uprostřed něj bude otvor pro hlavu, jenž bude mít dokola tkanou obrubu, jako má otvor pancíře; plášť se nebude trhat. ^{Exod 28:33}Podél celého jeho spodního lemu udělej granátová jablka z modré, purpurové a šarlatové látky. Ty prostřídej zlatými zvonky: ^{Exod 28:34}zlatý zvonek a granátové jablko, zlatý zvonek a granátové jablko, takto po celém spodním lemu pláště. ^{Exod 28:35}To bude mít Áron při konání služby na sobě. Kdykoli bude vstupovat do svatyně před Hospodina a kdykoli bude vycházet, budou znít zvonky, a tak nezemře.

^{Exod 28:36}Vyrobíš také štítek z čistého zlata a jako na pečeť na něj vyryješ: Svatý Hospodinu. ^{Exod 28:37}Modrou šňůrou jej zepředu připevníš na turban. ^{Exod 28:38}Áron jej bude mít na čele a bude snímat nepravosti synů Izraele při svatých obětech, které zasvěcují, při všech jejich svatých darech. Bude ho mít stále na čele, a tak dojdou zalíbení před Hospodinem.

^{Exod 28:39}Utkáš rovněž kmentovou suknici, zhotovíš kmentový turban a vyšívanou šerpu. ^{Exod 28:40}Také Áronovým synům uděláš suknice, šerpy a pokrývky hlavy; zhotovíš jim je ke slávě a ozdobě. ^{Exod 28:41}Až do nich oblékneš svého bratra Árona a jeho syny, pomažeš je, pověříš a posvětíš, aby mi konali kněžskou službu.

^{Exod 28:42}Uděláš jim také plátěné spodky, aby zakrývaly jejich nahotu: budou jim sahat od beder po stehna. ^{Exod 28:43}Áron a jeho synové je budou nosit, kdykoli budou vcházet do Stanu setkávání nebo přistupovat k oltáři, aby konali službu ve svatyni. Tak neponesou vinu a nezemřou.

To je věčné ustanovení pro Árona a jeho potomky.“

Kapitola 29

Pověřování kněží

^{Exod 29:1}„A toto s nimi uděláš, abys je posvětil pro kněžskou službu: Vezmi jednoho mladého býčka a dva berany bez vady, ^{Exod 29:2}dále nekvašený chléb, nekvašené bochánky zadělané olejem a nekvašené placky pomazané olejem; uděláš je z jemné pšeničné mouky. ^{Exod 29:3}Vložíš je do jednoho koše a v tom koši je budeš obětovat spolu s tím býčkem a oběma berany.

^{Exod 29:4}Potom přivedeš Árona a jeho syny ke vchodu do Stanu setkávání a omyješ je vodou. ^{Exod 29:5}Vezmeš kněžská roucha a oblékneš Áronovi suknici, plášť patřící k efodu, efod i náprsník a opášeš ho tkaným pásem efodu. ^{Exod 29:6}Na hlavu mu nasadíš turban a na turban připevníš korunu svatosti. ^{[92]Exod 29:7}Nakonec vezmeš olej pomazání, vyliješ mu jej na hlavu a pomažeš ho.

^{Exod 29:8}Přivedeš jeho syny a oblékneš jim suknice. ^{Exod 29:9}Přepášeš je šerpami, Árona i jeho syny, a uvážeš jim pokrývky hlavy. Kněžství jim připadne věčným ustanovením. Takto pověříš Árona a jeho syny kněžstvím:

^{Exod 29:10}Přivedeš před Stan setkávání býčka a Áron a jeho synové mu vloží ruce na hlavu. ^{Exod 29:11}Býčka pak před Hospodinem u vchodu do Stanu setkávání zabiješ. ^{Exod 29:12}Vezmeš trochu býčkovy krve a prstem jí potřeš rohy oltáře. Všechnu zbývající krev vyliješ k patě oltáře. ^{Exod 29:13}Vezmeš všechen tuk přikrývající vnitřnosti, jaterní lalok, obě ledviny i s tukem, který je na nich, a necháš to dýmat na oltáři. ^{Exod 29:14}Maso z toho býčka, jeho kůži a výkaly však spálíš na ohni venku za táborem. Je to oběť za hřích.

^{Exod 29:15}Potom vezmeš prvního berana a Áron a jeho synové mu vloží ruce na hlavu. ^{Exod 29:16}Berana zabiješ, vezmeš jeho krev a pokropíš jí oltář ze všech stran. ^{Exod 29:17}Potom berana rozsekáš na díly. Vnitřnosti a nohy omyješ a přiložíš k ostatním dílům a hlavě. ^{Exod 29:18}Celého berana pak necháš dýmat na oltáři. Je to zápalná oběť Hospodinu, příjemná vůně, ohnivá oběť Hospodinu.

^{Exod 29:19}Potom vezmeš druhého berana a Áron a jeho synové mu vloží ruce na hlavu. ^{Exod 29:20}Berana zabiješ, vezmeš trochu jeho krve a potřeš jí lalůček Áronova ucha, lalůček pravého ucha jeho synů, palec jejich pravé ruky a palec jejich pravé nohy. Zbytkem krve pokropíš oltář ze všech stran. ^{Exod 29:21}Poté vezmeš trochu krve, která bude na oltáři, a trochu oleje pomazání a postříkáš tím Árona a jeho roucha a s ním i jeho syny a jejich roucha. Tak bude posvěcen on i jeho roucha a s ním i jeho synové a jejich roucha.

^{Exod 29:22}Potom z berana vezmeš tučné části – ocas, tuk přikrývající vnitřnosti, jaterní lalok, obě ledviny i s tukem, který je na nich – a pravou kýtu, neboť je to beran pověření. ^{Exod 29:23}Z koše nekvašeného pečiva, který je před Hospodinem, vezmeš jeden pecen chleba, jeden chlebový bochánek zadělaný olejem a jednu placku. ^{Exod 29:24}To všechno vložíš Áronovi a jeho synům do dlaní, aby to zvedáním nabízeli Hospodinu. ^{Exod 29:25}Potom to přijmeš z jejich rukou a necháš to dýmat na oltáři spolu se zápalnou obětí, aby to bylo příjemnou vůní před Hospodinem. Je to ohnivá oběť Hospodinu.

^{Exod 29:26}Z berana Áronova pověření pak vezmeš hrudí a budeš je zvedáním nabízet Hospodinu. To bude tvůj podíl. ^{Exod 29:27}Hrudí pozvedání i kýtu odevzdání posvětíš. To, co se pozvedá a odevzdává z berana pověření, náleží Áronovi a jeho synům. ^{Exod 29:28}Áron a jeho synové to budou věčným ustanovením přijímat od synů Izraele, neboť je to obětní příspěvek. Ten bude mezi syny Izraele vybírán z jejich pokojných obětí jako jejich příspěvek Hospodinu.

^{Exod 29:29}Áronova svatá roucha připadnou po něm jeho synům, aby v nich bývali pomazáni a pověřeni. ^{Exod 29:30}Syn, který se stane knězem po něm, je bude oblékat po sedm dní, kdy bude vcházet do Stanu setkávání, aby konal službu ve svatyni.

^{Exod 29:31}Onoho berana pověření vezmeš a jeho maso uvaříš na svatém místě. ^{Exod 29:32}Áron a jeho synové budou u vchodu do Stanu setkávání jíst maso z toho berana s chlebem, který je v koši. ^{Exod 29:33}Budou to jíst jen ti, kdo byli těmito obětmi očištěni, kdo byli pověřeni a posvěceni. Nepovolaný to jíst nebude, neboť je to svaté. ^{Exod 29:34}Jestliže z masa oběti pověření nebo z toho chleba něco zůstane až do rána, spálíš ty zbytky na ohni. Nebude se to jíst, neboť je to svaté.

^{Exod 29:35}Takto naložíš s Áronem a s jeho syny, přesně jak jsem ti přikázal. Budeš je pověřovat kněžstvím po sedm dní. ^{Exod 29:36}Každý den budeš pro smíření obětovat býčka za hřích. Vykonáš na oltáři obřad smíření, abys jej očistil od hříchu, a pomažeš jej, aby byl posvěcen. ^{Exod 29:37}Po sedm dní budeš očišťovat oltář, abys jej posvětil. Tak bude oltář svatosvatý. Cokoli se dotkne oltáře, bude svaté.

^{Exod 29:38}Toto pak budeš každodenně a stále obětovat na oltáři: dva roční beránky. ^{Exod 29:39}Jednoho beránka budeš obětovat ráno a druhého za soumraku. ^{Exod 29:40}S prvním beránkem obětuješ také desetinu efy jemné mouky zadělané čtvrtkou hinu vytlačeného oleje a jako úlitbu čtvrtku hinu vína. ^{[93]Exod 29:41}Druhého beránka budeš obětovat za soumraku spolu s moučnou obětí a úlitbou tak jako ráno. Bude to příjemná vůně, ohnivá oběť Hospodinu.

^{Exod 29:42}Toto ať je po všechna vaše pokolení stálá zápalná oběť před Hospodinem u vchodu do Stanu setkávání. Tam se s vámi budu setkávat, abych tam s tebou mluvil. ^{Exod 29:43}Tam se budu setkávat se syny Izraele, a tak bude to místo posvěceno mou slávou.

^{Exod 29:44}Posvětím Stan setkávání i oltář, také Árona a jeho syny posvětím, aby mi konali kněžskou službu. ^{Exod 29:45}Budu přebývat uprostřed synů Izraele a budu jejich Bohem. ^{Exod 29:46}A poznají, že já jsem Hospodin, jejich Bůh, který je vyvedl z Egypta, abych přebýval uprostřed nich. Já jsem Hospodin, jejich Bůh.“

Kapitola 30

Kadidlový oltář

^{Exod 30:1}„Z akáciového dřeva zhotovíš také oltář k pálení kadidla. ^{Exod 30:2}Ať je čtvercový, loket na délku a loket na šířku; na výšku ať má dva lokte ^[94] a ať z něj vystupují rohy. ^{Exod 30:3}Obložíš jej čistým zlatem: jeho vršek, jeho stěny kolem dokola i jeho rohy. Po jeho obvodu uděláš zlatý věnec. ^{Exod 30:4}Pod tím věncem k němu na obou bocích připevníš dva zlaté kruhy, a to po obou stranách. Budou to úchyty pro tyče, aby se na nich dal nosit. ^{Exod 30:5}Tyče vyrobíš z akáciového dřeva a obložíš je zlatem.

^{Exod 30:6}Tento oltář postavíš před oponu zastírající Truhlu svědectví, před slitovnici přikrývající Svědectví, kde se s tebou budu setkávat. ^{Exod 30:7}Áron na něm bude pálit vonné kadidlo. Bude je pálit každé ráno, když vyčistí kahany, ^{Exod 30:8}a bude je pálit za soumraku, když kahany zapálí. Kadidlo bude před Hospodinem stále, po všechna vaše pokolení. ^{Exod 30:9}Nezapálíte na něm nepatřičné kadidlo ani zápalnou ani moučnou oběť, nevylijete na něj ani úlitbu.

^{Exod 30:10}Jen jednou za rok vykoná Áron na jeho rozích obřad smíření. Po všechna vaše pokolení se na něm bude krví oběti za hřích konat obřad smíření, a to jednou za rok, v Den smíření. Kadidlový oltář bude svatosvatý Hospodinu.“

Výkupné za život

^{Exod 30:11}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Exod 30:12}„Když budeš sčítáním zjišťovat počet synů Izraele, dá při tom každý z nich Hospodinu výkupné za svůj život, aby mezi ně kvůli tomu sčítání nepřišla zhoubná rána. ^{Exod 30:13}Každý, kdo bude zahrnut do sčítání, odevzdá půl šekelu stříbra ^[95] (měřeno podle šekelu svatyně, což je 20 ger). Tento půlšekel je příspěvkem Hospodinu. ^{Exod 30:14}Ten věnuje Hospodinu každý, kdo bude zahrnut do sčítání, od dvacetiletých výše. ^{Exod 30:15}Když budete Hospodinu odevzdávat tento příspěvek k vykoupení vašich životů, nedá bohatý více a chudý nedá méně než půl šekelu. ^{Exod 30:16}Toto výkupné stříbro, které vybereš od synů Izraele, vynaložíš na službu ve Stanu setkávání. Synům Izraele to bude před Hospodinem připomínkou vykoupení vašich životů.“

Umyvadlo

^{Exod 30:17}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Exod 30:18}„Zhotov bronzové umyvadlo s bronzovým podstavcem. Postav je mezi Stanem setkávání a oltářem a nalij do něj vodu. ^{Exod 30:19}Tou si pak Áron a jeho synové budou omývat ruce a nohy. ^{Exod 30:20}Kdykoli budou vcházet do Stanu setkávání nebo přistupovat k oltáři, aby sloužili Hospodinu dýmáním ohnivé oběti, omyjí se vodou, aby nezemřeli. ^{Exod 30:21}Budou si omývat ruce a nohy, aby nezemřeli. To pro ně bude věčné ustanovení – pro Árona i pro jeho símě po všechna jejich pokolení.“

Olej pomazání

^{Exod 30:22}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Exod 30:23}„Vezmi nejlepší balzámy: 500 šekelů tekuté myrhy a poloviční množství, totiž 250 šekelů, vonné skořice, dále 250 šekelů vonného puškvorce, ^{Exod 30:24}500 šekelů kasie (vše měřeno podle šekelu svatyně) a jeden hin olivového oleje. ^{[96]Exod 30:25}Voňavkářským způsobem pak z toho připravíš olej svatého pomazání jako vonnou mast. To je olej svatého pomazání.

^{Exod 30:26}Pomažeš jím Stan setkávání i Truhlu svědectví, ^{Exod 30:27}stůl s veškerým jeho náčiním, svícen s jeho náčiním, kadidlový oltář, ^{Exod 30:28}oltář pro zápalné oběti s veškerým jeho náčiním a také umyvadlo s podstavcem. ^{Exod 30:29}Tak je posvětíš a budou svatosvaté. Cokoli se jich dotkne, bude svaté. ^{Exod 30:30}Pomažeš také Árona s jeho syny a posvětíš je, aby mi konali kněžskou službu.

^{Exod 30:31}Synům Izraele řekneš: ‚Toto bude po všechna vaše pokolení můj olej svatého pomazání. ^{Exod 30:32}Nebude se lít na tělo kteréhokoli člověka a neuděláte žádný olej podobného složení. Je svatý a svatý pro vás zůstane. ^{Exod 30:33}Každý, kdo namíchá takovou mast nebo ji vylije na nepovolaného, bude vyobcován ze svého lidu.‘“

Kadidlo

^{Exod 30:34}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Vezmi vonné látky: tekutou pryskyřici, onychu a galbanum. Tyto vonné látky a smíchej stejným dílem s čistým kadidlem ^{Exod 30:35}a voňavkářským způsobem z toho připrav kadidlovou směs: osolenou, čistou a svatou. ^{Exod 30:36}Část z ní rozdrtíš na prášek a položíš před Svědectví ve Stanu setkávání, kde se s tebou budu setkávat.

Kadidlo pro vás bude svatosvaté. ^{Exod 30:37}Neuděláte si kadidlo stejného složení jako toto. Bude ti svaté; patří Hospodinu. ^{Exod 30:38}Každý, kdo takové udělá, aby jím voněl, bude vyobcován ze svého lidu.“

Kapitola 31

Povolání řemeslníků

^{Exod 31:1}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Exod 31:2}„Pohleď, povolal jsem osobně Becaleela, syna Uriho, syna Hurova z pokolení Juda. ^{Exod 31:3}Naplnil jsem ho Božím Duchem – zručností, důvtipem a znalostí každého řemesla, ^{Exod 31:4}aby vymýšlel plány a prováděl je ve zlatě, stříbře a bronzu, ^{Exod 31:5}aby opracovával a osazoval drahokamy, opracovával dřevo a ovládal každé řemeslo. ^{Exod 31:6}Hle, přidal jsem mu také Oholiaba, syna Achisamachova z pokolení Dan. A každého nadaného řemeslníka jsem obdařil důmyslem, aby zhotovili vše, co jsem ti přikázal:

^{Exod 31:7}Stan setkávání, Truhlu svědectví i slitovnici ležící na ní, veškeré náčiní stanu, ^{Exod 31:8}stůl a jeho náčiní, svícen z čistého zlata a všechno jeho náčiní, kadidlový oltář, ^{Exod 31:9}oltář pro zápalné oběti a všechno jeho náčiní, umyvadlo i jeho podstavec, ^{Exod 31:10}svatá bohoslužebná roucha kněze Árona, roucha jeho synů ke konání kněžské služby, ^{Exod 31:11}olej pomazání a vonné kadidlo pro svatyni.

Ať vše udělají přesně tak, jak jsem ti přikázal.“

Zachovávejte sobotu

^{Exod 31:12}Hospodin Mojžíšovi řekl: ^{Exod 31:13}„Promluv k synům Izraele: Zachovávejte mé soboty, neboť to je znamení mezi mnou a vámi po všechna vaše pokolení, abyste věděli, že já jsem Hospodin, váš Posvětitel.

^{Exod 31:14}Zachovávejte sobotu; ať je vám svatá. Kdo ji znesvětí, musí zemřít. Každý, kdo by v ten den pracoval, bude vyobcován ze svého lidu. ^{Exod 31:15}Šest dní se bude pracovat, ale sedmého dne je sobota, Hospodinův svatý den odpočinku. Každý, kdo by v sobotní den dělal nějakou práci, musí zemřít.

^{Exod 31:16}Ať synové Izraele zachovávají sobotu; ať sobotu dodržují jako věčnou smlouvu po všechna svá pokolení. ^{Exod 31:17}Je to věčné znamení mezi mnou a syny Izraele. V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, ale sedmého dne odpočinul a nabral dech.“

^{Exod 31:18}Když Hospodin k Mojžíšovi na hoře Sinaj domluvil, dal mu dvě Desky svědectví – kamenné desky psané Božím prstem.

Vzpoura a poslušnost

Kapitola 32

Zlaté tele

^{Exod 32:1}Když lid viděl, že se Mojžíš z hory dlouho nevrací, shromáždili se kolem Árona. „Honem, udělej nám boha, který by nás vedl!“ pobízeli ho. „Kdo ví, co je s tím Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta.“

^{Exod 32:2}Áron jim řekl: „Strhejte svým ženám, synům i dcerám zlaté náušnice a přineste je ke mně.“ ^{Exod 32:3}Všechen lid si tedy strhal zlaté náušnice a přinesli je k Áronovi. ^{Exod 32:4}Ten od nich to zlato přijal, vytvaroval formu a odlil z toho sochu telete. Tehdy zvolali: „Toto je tvůj bůh, Izraeli, ten tě vyvedl z Egypta!“

^{Exod 32:5}Když to Áron uviděl, postavil před sochou oltář. Potom oznámil: „Zítra bude Hospodinova slavnost!“ ^{Exod 32:6}Nazítří pak vstali časně zrána, obětovali zápalné oběti a pořádali obětní hody. Lid se posadil, aby jedl a pil, a pak vstali, aby se povyrazili.

^{Exod 32:7}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Hned sestup dolů! Tvůj lid, který jsi vyvedl z Egypta, spáchal zvrácenost. ^{Exod 32:8}Brzy sešli z cesty, kterou jsem jim přikázal. Odlili sochu telete, klaněli se mu, obětovali mu a říkali: ‚Toto je tvůj bůh, Izraeli, ten tě vyvedl z Egypta!‘“

^{Exod 32:9}Hospodin Mojžíšovi řekl: „Pozoruji tento lid – ó, jak je tvrdošíjný! ^{Exod 32:10}Nech mě, ať je zachvátí plamen mého hněvu; vyhladím je, ale z tebe učiním veliký národ!“

^{Exod 32:11}Mojžíš se snažil Hospodina, svého Boha, upokojit: „Hospodine, proč hoříš hněvem proti svému lidu? Vždyť jsi jej vyvedl z Egypta velikou silou a mocnou rukou. ^{Exod 32:12}Proč mají Egypťané říkat: ‚Vyvedl je zlomyslně, aby je pobil na horách, aby je vyhladil z povrchu země‘? Zastav plamen svého hněvu! Upusť od neštěstí, jež proti svému lidu zamýšlíš! ^{Exod 32:13}Vzpomeň na Abrahama, Izáka a Izraele, své služebníky. Vzpomeň, jak jsi jim sám při sobě přísahal: ‚Rozmnožím vaše semeno jako hvězdy na nebi. Celou tuto zem dám vašemu semeni, jak jsem řekl, aby ji zdědili navěky!‘“ ^{[97]Exod 32:14}A Hospodin upustil od neštěstí, které proti svému lidu zamýšlel.

^{Exod 32:15}Mojžíš se otočil a sestoupil z hory. Měl v ruce dvě Desky svědectví, desky popsané z obou stran, popsané zepředu i zezadu. ^{Exod 32:16}Ty desky byly Boží dílo a to písmo bylo Boží písmo vyryté na deskách.

^{Exod 32:17}Když Jozue uslyšel hluk křičícího lidu, řekl Mojžíšovi: „Z tábora zní hluk boje!“

^{Exod 32:18}Ten však odpověděl:

„To není jásot vítězství,
to není poražených křik –
já slyším prozpěvování!“

^{Exod 32:19}Jakmile se přiblížil k táboru, spatřil to tele a tance. Mojžíš vzplanul hněvem. Desky, které měl v rukou, zahodil a roztříštil je pod onou horou. ^{Exod 32:20}Pak vzal to tele, které si udělali, roztavil je v ohni, rozdrtil na prach, rozptýlil na hladinu vody a dal pít synům Izraele.

^{Exod 32:21}Pak Mojžíš řekl Áronovi: „Co ti tento lid udělal, že jsi je přivedl do takového hříchu?“

^{Exod 32:22}Áron odpověděl: „Nehněvej se, pane můj. Sám víš, jaké má tento lid sklony ke zlému. ^{Exod 32:23}Řekli mi: ‚Udělej nám boha, který by nás vedl! Kdo ví, co je s tím Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta.‘ ^{Exod 32:24}Odpověděl jsem jim: ‚Kdo má zlato, strhněte si je!‘ Oni mi je dali, a když jsem to hodil do ohně, vzniklo tohle tele!“

^{Exod 32:25}Mojžíš viděl, jak je lid zdivočelý. (Áron je totiž k posměchu jejich protivníků nechal zdivočet.) ^{Exod 32:26}Postavil se tedy k bráně tábora a zvolal: „Kdo je Hospodinův, ke mně!“ Shromáždili se kolem něj všichni synové Leviho.

^{Exod 32:27}Mojžíš jim řekl: „Takto praví Hospodin, Bůh Izraele: Každý si připásejte k boku meč. Procházejte táborem od brány k bráně a každý pobíjejte i své bratry, přátele a příbuzné!“ ^{Exod 32:28}Leviho synové se zachovali podle Mojžíšova slova, a toho dne padlo z lidu na tři tisíce mužů. ^{Exod 32:29}Mojžíš totiž řekl: „Vstupte dnes do služby Hospodinu, i kdyby měl každý jít proti svému synu nebo bratru. Tak na sebe dnes přivedete požehnání.“

^{Exod 32:30}Druhého dne Mojžíš lidu řekl: „Spáchali jste veliký hřích. Nyní však vystoupím k Hospodinu – snad ho ohledně vašeho hříchu usmířím.“

^{Exod 32:31}A tak se Mojžíš vrátil k Hospodinu. „Běda!“ zvolal. „Tento lid spáchal veliký hřích; udělali si boha ze zlata! ^{Exod 32:32}Kéž bys jim ten hřích nyní odpustil… A pokud ne, vymaž mne prosím z knihy, kterou píšeš.“

^{Exod 32:33}Hospodin Mojžíšovi odpověděl: „Ze své knihy vymažu toho, kdo proti mně zhřešil. ^{Exod 32:34}Nyní však jdi a veď lid, kam jsem ti řekl. Hle, můj anděl půjde před tebou. Až však přijde den zúčtování, potrestám je za jejich hřích.“

^{Exod 32:35}Hospodin pak udeřil na lid za to, že si udělali to tele, to, které udělal Áron.

Kapitola 33

Ukaž mi svou slávu

^{Exod 33:1}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Jdi, pokračuj odsud dál. Spolu s lidem, který jsi vyvedl z Egypta, jdi do země, kterou jsem zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi s přísahou: ‚Dám ji tvému semeni.‘ ^{[98]Exod 33:2}Pošlu před tebou svého anděla a vyženu Kanaánce, Emorejce, Chetejce, Perizejce, Hivejce i Jebusejce. ^{Exod 33:3}Půjdeš do země oplývající mlékem a medem, avšak já s tebou nepůjdu, abych tě cestou nevyhladil, neboť jste tvrdošíjný lid.“

^{Exod 33:4}A když lid uslyšel tu zlou zprávu, truchlili a nikdo na sebe nevzal žádnou ozdobu. ^{Exod 33:5}Hospodin totiž Mojžíšovi řekl: „Vyřiď synům Izraele: Jste tvrdošíjný lid. Kdybych s vámi šel jedinou chvíli, musel bych vás vyhladit. Nyní se zbavte ozdob, potom se rozhodnu, co s vámi učiním.“ ^{Exod 33:6}Od hory Oréb ^[99] šli tedy synové Izraele bez ozdob.

^{Exod 33:7}Mojžíš bral stan a vztyčoval si jej venku za táborem, daleko od tábora. Nazval jej Stan setkávání. Když chtěl kdokoli hledat Hospodina, musel vycházet ke Stanu setkávání, který byl venku za táborem. ^{Exod 33:8}Když Mojžíš vycházel ke Stanu, všechen lid vstával. Zůstali stát každý u vchodu do svého stanu a dívali se za Mojžíšem, dokud nevešel do Stanu. ^{Exod 33:9}Kdykoli Mojžíš vcházel do Stanu, sestupoval oblakový sloup a stavěl se ke vchodu do Stanu, kde Bůh mluvil s Mojžíšem. ^{Exod 33:10}Všechen lid tehdy viděl oblakový sloup stojící u vchodu do Stanu a všechen lid vstával a klaněli se, každý u vchodu do svého stanu. ^{Exod 33:11}Hospodin mluvíval s Mojžíšem tváří v tvář, jako mluví člověk se svým přítelem. Mojžíš se potom vracel do tábora, ale jeho pomocník, mladý Jozue, Nunův syn, od Stanu neodcházel.

^{Exod 33:12}Mojžíš Hospodinu namítl: „Pohleď, říkáš mi: ‚Veď tento lid dál,‘ ale neukázal jsi mi, koho se mnou pošleš. Řekl jsi: ‚Znám tě osobně a našel jsem v tobě zalíbení.‘ ^{Exod 33:13}Máš-li ve mně zalíbení, dej mi prosím poznat své cesty, abych tě znal a nacházel u tebe milost. Pohleď, vždyť tento národ je tvůj lid!“

^{Exod 33:14}Ten odpověděl: „Má přítomnost půjde s tebou a dám ti odpočinout.“

^{Exod 33:15}Mojžíš mu řekl: „Nemá-li s námi jít tvá přítomnost, nikam nás odsud nevoď! ^{Exod 33:16}Jak by se jinak poznalo, že máš ve mně a v mém lidu zalíbení, než když půjdeš s námi? Právě to mě i tvůj lid odliší od každého lidu na povrchu země.“

^{Exod 33:17}Hospodin Mojžíšovi odpověděl: „Splním i tuto tvou prosbu, neboť jsem v tobě našel zalíbení a znám tě osobně.“

^{Exod 33:18}Mojžíš řekl: „Ukaž mi prosím svou slávu!“

^{Exod 33:19}Odpověděl: „Nechám před tebou projít všechnu svou dobrotu a vyslovím před tebou jméno Hospodin. Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.“ ^{Exod 33:20}Potom dodal: „Nebudeš moci spatřit mou tvář. Žádný člověk mě nemůže spatřit a zůstat naživu.“

^{Exod 33:21}Hospodin ještě řekl: „Hle, u mne je místo, kde staneš na skále. ^{Exod 33:22}Až tudy půjde má sláva, postavím tě do skalní rozsedliny a přikryji tě svou dlaní, dokud nepřejdu. ^{Exod 33:23}Až potom dlaň odtáhnu, spatříš má záda; mou tvář však nikdo nespatří.“

Kapitola 34

Obnovení smlouvy

^{Exod 34:1}Hospodin Mojžíšovi řekl: „Vytesej si dvě kamenné desky podobné těm prvním a já na ně napíšu slova, jež byla na těch prvních deskách, které jsi roztříštil. ^{Exod 34:2}Připrav se na ráno. Ráno vystoupíš na horu Sinaj a tam, na vrcholu hory, staneš u mne. ^{Exod 34:3}Nikdo ať ale nevystupuje s tebou. Na celé hoře se nikdo nesmí ani ukázat. Ani brav a skot ať se před touto horou nepase.“

^{Exod 34:4}Mojžíš tedy vytesal dvě kamenné desky podobné těm prvním. Brzy ráno pak vstal, vystoupil na horu Sinaj, jak mu Hospodin přikázal, a v ruce nesl dvě kamenné desky.

^{Exod 34:5}Hospodin sestoupil v oblaku a postavil se k němu. Tehdy vyslovil jméno Hospodin. ^{Exod 34:6}Hospodin prošel kolem něj a volal:

„Hospodin, Hospodin!
Bůh soucitný a milostivý,
nesmírně trpělivý,
velmi laskavý a věrný,
^{Exod 34:7}pamatující na milosrdenství tisícům pokolení,
odpouštějící nepravost, provinění i hřích.
Nezapomíná však trestat,
ale za nepravost otců volá k odpovědnosti
syny i vnuky do třetího i čtvrtého pokolení.“

^{Exod 34:8}Mojžíš rychle padl k zemi a klaněl se. ^{Exod 34:9}Potom řekl: „Pane můj, máš-li ve mně zalíbení, ať prosím jde můj Pán uprostřed nás, ačkoli je to tvrdošíjný lid. Odpusť naši nepravost i hřích a přijmi nás jako své vlastní!“

^{Exod 34:10}Hospodin odpověděl: „Hle, vstupuji do této smlouvy: Před celým tvým lidem budu konat divy, jaké se neděly v žádném národě na celé zemi. Všechen lid, uprostřed něhož jsi, uvidí Hospodinovo dílo, neboť to, co s tebou učiním, bude ohromující. ^{Exod 34:11}Zachovávej, co ti dnes přikazuji. Hle, chystám se před tebou vyhnat Emorejce, Kanaánce, Chetejce, Perizejce, Hivejce i Jebusejce.

^{Exod 34:12}Měj se však na pozoru, abys nevstoupil do smlouvy s obyvateli země, do které jdeš. Jinak se ti stanou pastí přímo ve tvém středu. ^{Exod 34:13}Proto zbořte jejich oltáře, jejich posvátné sloupy roztříštěte a jejich posvátné kůly skácejte.

^{Exod 34:14}Nesmíte se klanět jinému bohu, protože Hospodin, jehož jméno je Žárlivý, je žárlivě milující Bůh. ^[100]

^{Exod 34:15}Měj se na pozoru, abys nevstoupil do smlouvy s obyvateli té země! Když půjdou smilnit za svými bohy a přinášet svým bohům oběti, pozvou tě, abys jedl z jejich obětí. ^{Exod 34:16}Když pak z jejich dcer vybereš manželky svým synům, půjdou jejich dcery smilnit za svými bohy a svedou tvé syny, aby šli smilnit za jejich bohy.

^{Exod 34:17}Neodlévej si sochy bohů.

^{Exod 34:18}Zachovávej Slavnost nekvašených chlebů. ^[101] Po sedm dní jez nekvašené chleby, jak jsem ti přikázal, v určený čas měsíce avivu, neboť v měsíci avivu jsi vyšel z Egypta.

^{Exod 34:19}Vše, co otvírá lůno, je mé, včetně všech prvorozených samců ze tvého stáda, ať už to bude býk či beran. ^{Exod 34:20}Osla otvírajícího lůno však vyplatíš jehnětem; kdybys ho nemohl vyplatit, zlomíš mu vaz. Každého prvorozeného ze svých synů vyplatíš.

Nikdo ať se přede mnou neukáže s prázdnou.

^{Exod 34:21}Šest dní pracuj, ale sedmého dne odpočívej; odpočívej i v době orání či žně.

^{Exod 34:22}Konej Slavnost týdnů na začátku pšeničné žně a Slavnost dožínek na konci roku. ^{[102]Exod 34:23}Třikrát za rok ať se každý, kdo je u tebe mužského pohlaví, ukáže před svým Pánem Hospodinem, Bohem Izraele. ^{Exod 34:24}Až před tebou vypudím národy a rozšířím tvé hranice, nikdo nezatouží po tvé zemi, když budeš přicházet, aby ses třikrát za rok ukázal před Hospodinem, svým Bohem.

^{Exod 34:25}Neobětuj krev mé oběti s ničím kvašeným.

Z beránka pesachové oběti ať do rána nic nezbude.

^{Exod 34:26}Nejlepší prvotiny své země přines do domu Hospodina, svého Boha.

Nevař kůzle v mléce jeho matky.“

^{Exod 34:27}Potom Hospodin Mojžíšovi řekl: „Tato slova zapiš. Podle těchto slov vstupuji do smlouvy s tebou a s Izraelem.“

^{Exod 34:28}Mojžíš byl s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Byl tam bez chleba a bez vody. Slova smlouvy, totiž Desatero, zapsal na desky.

Zářící tvář

^{Exod 34:29}Cestou z hory Sinaj nesl Mojžíš v rukou dvě Desky svědectví. Mojžíš ale nevěděl, že mu od rozhovoru s Hospodinem září tvář. ^{Exod 34:30}Když pak Áron a všichni Izraelité Mojžíše spatřili, hle, tvář mu zářila tak, že se k němu báli přiblížit. ^{Exod 34:31}Mojžíš je však zavolal, a tak se k němu Áron i všichni předáci obce vrátili a Mojžíš s nimi mluvil. ^{Exod 34:32}Potom přistoupili všichni synové Izraele a on jim vyřídil všechno, o čem s ním Hospodin mluvil na hoře Sinaj.

^{Exod 34:33}Když k nim Mojžíš domluvil, přikryl si obličej rouškou. ^{Exod 34:34}Kdykoli ale vstupoval před Hospodina, aby s ním mluvil, Mojžíš tu roušku odkládal, dokud odtud nevyšel. Pak vycházel a říkal synům Izraele, co mu bylo přikázáno. ^{Exod 34:35}Tehdy synové Izraele vídali Mojžíšovu zářící tvář. Potom si Mojžíš znovu zakrýval tvář rouškou, dokud nešel mluvit s Hospodinem.

Kapitola 35

Den odpočinku

^{Exod 35:1}Když Mojžíš shromáždil celou izraelskou obec, řekl jim: „Tyto věci vám Hospodin přikázal. ^{Exod 35:2}Šest dní se bude pracovat, ale sedmého dne budete mít svatou sobotu, den odpočinku pro Hospodina. Každý, kdo by v ten den dělal nějakou práci, zemře. ^{Exod 35:3}V sobotní den nerozděláte oheň v žádném ze svých příbytků.“

Sbírka na svatyni

^{Exod 35:4}Mojžíš celé izraelské obci řekl: „Hospodin přikázal toto: ^{Exod 35:5}Vyberte mezi sebou pro Hospodina sbírku; každý, kdo má ochotné srdce, ať přinese Hospodinu příspěvek – zlato, stříbro, bronz, ^{Exod 35:6}modrou, purpurovou a šarlatovou látku, kment, kozí srst, ^{Exod 35:7}červeně barvené beraní kůže, odolné usně, akáciové dřevo, ^{Exod 35:8}olej na svícení, také balzámy na olej pomazání a na vonné kadidlo, ^{Exod 35:9}onyxové kameny a kameny pro zasazení do efodu a náprsníku.

^{Exod 35:10}Přijďte, všichni nadaní řemeslníci, a vyrobte vše, co Hospodin přikázal:

^{Exod 35:11}Příbytek, jeho stan a pokrývku, jeho spony, rámy, svlaky, sloupy a patky, ^{Exod 35:12}Truhlu, její tyče a slitovnici, zastírající oponu, ^{Exod 35:13}stůl, jeho tyče a všechno náčiní, chleby předložení, ^{Exod 35:14}svícen, jeho náčiní a kahany, olej ke svícení, ^{Exod 35:15}kadidlový oltář a jeho tyče, olej pomazání a vonné kadidlo, vchodový závěs ke vchodu do Příbytku, ^{Exod 35:16}oltář pro zápalné oběti, jeho bronzový rošt, tyče a všechno jeho náčiní, umyvadlo a jeho podstavec, ^{Exod 35:17}zástěny nádvoří, jejich sloupy a patky, závěs pro bránu nádvoří, ^{Exod 35:18}kolíky Příbytku, kolíky nádvoří a jejich lana, ^{Exod 35:19}bohoslužebná roucha pro službu ve svatyni, svatá roucha kněze Árona i roucha jeho synů ke konání kněžské služby.“

^{Exod 35:20}Nato se celá izraelská obec od Mojžíše rozešla. ^{Exod 35:21}Potom přicházeli – každý, kdo cítil nutkání, každý, kdo měl ochotného ducha – a přinášeli Hospodinu příspěvek na přípravu Stanu setkávání, na veškerou službu v něm i na svatá roucha. ^{Exod 35:22}Přicházeli muži i ženy, každý s ochotným srdcem, a přinášeli spínadla, náušnice, prsteny, náramky a všelijaké zlaté předměty. Každý, kdo chtěl Hospodinu poskytnout jako dar zlato, ^{Exod 35:23}i každý, kdo u sebe měl modrou, purpurovou nebo šarlatovou látku, kment, kozí srst, červeně barvené beraní kůže či odolné usně, přinášel je. ^{Exod 35:24}Každý, kdo chtěl přispět stříbrem nebo bronzem, přinášel tento příspěvek Hospodinu. Přinášel také každý, kdo měl u sebe akáciové dřevo k jakémukoli dílu služby.

^{Exod 35:25}Všechny ženy zručné v tkaní přinášely, co utkaly: modrou, purpurovou a šarlatovou látku a kment. ^{Exod 35:26}Všechny ženy, které cítily nutkání, také zručně spřádaly kozí srst. ^{Exod 35:27}Předáci obce přinášeli onyxové kameny a další drahokamy k posázení efodu a náprsníku, ^{Exod 35:28}také balzám a olej na svícení i na přípravu oleje pomazání a vonného kadidla. ^{Exod 35:29}A tak všichni Izraelité, muži i ženy, kteří měli ochotné srdce, přinášeli Hospodinu dobrovolné dary na veškeré dílo, které Hospodin skrze Mojžíše přikázal udělat.

Povolaní řemeslníci

^{Exod 35:30}Mojžíš pak synům Izraele řekl: „Pohleďte, Hospodin povolal osobně Becaleela, syna Uriho, syna Hurova z pokolení Juda. ^{Exod 35:31}Naplnil ho Božím Duchem – zručností, důvtipem a znalostí každého řemesla, ^{Exod 35:32}aby vymýšlel vzory a prováděl je ve zlatě, stříbře a bronzu, ^{Exod 35:33}aby opracovával a osazoval drahokamy, opracovával dřevo a ovládal každé řemeslo. ^{Exod 35:34}Dal mu také schopnost vyučovat, jemu i Oholiabovi, synu Achisamachovu z pokolení Dan. ^{Exod 35:35}Obdařil je nadáním pro každé řemeslo, od rytectví přes vytkávání a vyšívání modrých, purpurových a šarlatových látek i kmentu až po tkaní. Ovládají každé řemeslo a umí vymýšlet plány.

Kapitola 36

^{Exod 36:1}Ať tedy Becaleel a Oholiab spolu s každým nadaným řemeslníkem, jehož Hospodin obdařil zručností a důvtipem k vykonání veškeré potřebné práce na svatyni, udělají vše tak, jak přikázal Hospodin.“

^{Exod 36:2}A tak Mojžíš povolal Becaleela a Oholiaba spolu s každým nadaným řemeslníkem, jehož Hospodin obdařil zručností. Ti všichni cítili nutkání přistoupit k té práci a dát se do ní. ^{Exod 36:3}Převzali tedy od Mojžíše vše, čím synové Izraele přispěli na práci při stavbě svatyně.

Lidé mu ale každé ráno přinášeli stále další dobrovolné dary. ^{Exod 36:4}Všichni řemeslníci zapojení do prací na stavbě svatyně tedy jeden po druhém odcházeli od svého díla ^{Exod 36:5}a říkali Mojžíšovi: „Lid přináší mnohem více, než je potřeba k dílu, jež nám Hospodin přikázal vykonat.“

^{Exod 36:6}Mojžíš tedy nechal v táboře vyhlásit: „Muži, ženy, přestaňte už přispívat na stavbu svatyně!“ Tak bylo lidu zabráněno přinášet více. ^{Exod 36:7}Materiálu na veškeré potřebné dílo již bylo dost – dokonce víc než dost!

Příbytek

^{Exod 36:8}Nejnadanější z řemeslníků, kteří se účastnili stavby, pak pro Příbytek připravili deset pruhů ze soukaného kmentu a z modré, purpurové a šarlatové látky s umně vetkanými cheruby. ^{Exod 36:9}Jeden pruh byl dvacet osm loket dlouhý a čtyři lokte široký. ^[103] Všechny pruhy měly stejné rozměry. ^{Exod 36:10}Pět pruhů spojili k sobě; rovněž tak druhých pět pruhů. ^{Exod 36:11}Podél pruhu, jenž byl na konci spojeného kusu, udělali poutka z modré látky. Totéž udělali podél krajního pruhu ve druhém spojeném kusu. ^{Exod 36:12}Na první koncový pruh připevnili padesát poutek a stejně tak na koncový pruh druhého spojeného kusu; poutka byla přesně proti sobě. ^{Exod 36:13}Vyrobili také padesát zlatých spon, kterými ty pruhy spojili k sobě. Tak Příbytek tvořil jeden celek.

^{Exod 36:14}Pro stan nad Příbytkem pak připravili houně z kozí srsti; připravili jedenáct takových houní. ^{Exod 36:15}Jedna houně byla třicet loket dlouhá a čtyři lokte široká. ^[104] Všech jedenáct houní mělo stejné rozměry. ^{Exod 36:16}Spojili zvlášť pět houní a šest houní. ^{Exod 36:17}Potom připevnili padesát poutek podél koncové houně spojeného kusu a stejně tolik podél krajní houně druhého spojeného kusu. ^{Exod 36:18}Vyrobili také padesát bronzových spon ke spojení stanu, aby tvořil jeden celek. ^{Exod 36:19}Navrch stanu zhotovili pokrývku z červeně barvených beraních kůží a vrchní pokrývku z odolných usní.

^{Exod 36:20}Dále pro Příbytek vyrobili svislé rámy z akáciového dřeva. ^{Exod 36:21}Každý rám byl deset loktů vysoký a jeden a půl lokte široký ^{[105]Exod 36:22}a každý měl dva spojovací čepy. Tak vyrobili všechny rámy Příbytku. ^{Exod 36:23}Pro pravou, jižní stranu Příbytku vyrobili dvacet rámů. ^{Exod 36:24}Pod těch dvacet rámů vyrobili čtyřicet stříbrných patek; dvě patky pod dva čepy jednoho rámu a stejně tak pod každý další rám. ^{Exod 36:25}Také pro druhý bok Příbytku, pro severní stranu, vyrobili dvacet rámů ^{Exod 36:26}a k nim čtyřicet stříbrných patek; dvě patky pod jeden rám a stejně tak pod každý další rám. ^{Exod 36:27}Pro zadní, západní stranu Příbytku pak vyrobili šest rámů. ^{Exod 36:28}Vyrobili také dva zvláštní rámy pro oba rohy u zadní stěny Příbytku. ^{Exod 36:29}Zespodu k sobě přiléhaly a shora byly pevně spojeny jedním prstencem. Tak to udělali s oběma rámy v obou rozích. ^{Exod 36:30}Bylo tam tedy osm rámů a jejich šestnáct stříbrných patek; dvě patky pod každým rámem.

^{Exod 36:31}Dále vyrobili svlaky z akáciového dřeva: pět svlaků pro rámy na jednom boku Příbytku, ^{Exod 36:32}pět pro rámy na druhém boku Příbytku a pět svlaků pro rámy na zadní, západní straně Příbytku. ^{Exod 36:33}Vyrobili i prostřední svlak, který procházel středem rámů od jednoho konce k druhému. ^{Exod 36:34}Ty rámy obložili zlatem a připevnili k nim zlaté prstence jako úchyty pro svlaky. Také svlaky obložili zlatem.

^{Exod 36:35}Udělali také oponu z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu; udělali ji s umně vetkanými cheruby. ^{Exod 36:36}K ní udělali čtyři sloupy z akáciového dřeva, obložili je zlatem, udělali k nim zlaté háčky a ulili k nim čtyři stříbrné patky.

^{Exod 36:37}Pro vchod do stanu pak udělali vyšívaný závěs z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu ^{Exod 36:38}a k němu pět sloupů s háčky. Jejich hlavice a příčky obložili zlatem, jejich pět patek však bylo z bronzu.

Kapitola 37

Truhla

^{Exod 37:1}Potom Becaleel vyrobil truhlu z akáciového dřeva: byla dva a půl lokte dlouhá, jeden a půl lokte široká a jeden a půl lokte vysoká. ^{[106]Exod 37:2}Obložil ji zevnitř i zvenčí čistým zlatem a po jejím obvodu udělal zlatý věnec. ^{Exod 37:3}Ulil pro ni čtyři zlaté kruhy a připevnil je k jejím čtyřem nohám: dva kruhy po jednom jejím boku a dva kruhy po druhém. ^{Exod 37:4}Z akáciového dřeva zhotovil rovněž tyče a obložil je zlatem. ^{Exod 37:5}Tyče pak provlékl skrz kruhy po bocích truhly, aby se truhla dala nosit.

^{Exod 37:6}Vyrobil také příkrov z čistého zlata, totiž slitovnici: byla dva a půl lokte dlouhá a jeden a půl lokte široká. ^{Exod 37:7}Vytvořil také dva cheruby. Zhotovil je z tepaného zlata na obou koncích slitovnice: ^{Exod 37:8}jednoho cheruba na jednom konci a druhého cheruba na druhém konci. Udělal cheruby tak, aby vystupovali ze slitovnice na obou jejích koncích. ^{Exod 37:9}Cherubové měli rozpjatá křídla, jimiž zastiňovali slitovnici. Byli obráceni čelem k sobě a tvářemi se skláněli nad slitovnici.

Stůl

^{Exod 37:10}Vyrobil také stůl z akáciového dřeva: byl dva lokte dlouhý, jeden loket široký a jeden a půl lokte vysoký. ^{[107]Exod 37:11}Obložil jej čistým zlatem a po jeho obvodu udělal zlatý věnec. ^{Exod 37:12}Udělal po jeho obvodu také na dlaň ^[108] širokou obrubu a kolem ní další zlatý věnec. ^{Exod 37:13}Ulil k němu také čtyři zlaté kruhy, které připevnil ke čtyřem rohům u jeho čtyř nohou. ^{Exod 37:14}Kruhy byly upevněny těsně pod obrubou jako úchyty pro tyče, aby se stůl dal nosit. ^{Exod 37:15}Tyče udělal z akáciového dřeva, aby se stůl dal nosit, a obložil je zlatem. ^{Exod 37:16}Vyrobil rovněž nádoby patřící na stůl, mísy, pohárky, číše a konvice na úlitby, a to z čistého zlata.

Svícen

^{Exod 37:17}Vyrobil také svícen z čistého zlata. Svícen měl tepanou patu i dřík a vystupovaly z něj pohárky, pupeny a květy. ^{Exod 37:18}Z jeho boků vycházelo šest prutů: tři pruty svícnu z jedné strany svícnu a tři pruty z druhé. ^{Exod 37:19}Na jednom prutu byly tři mandlovité pohárky s pupenem a květem, na dalším prutu také tři a tak to bylo na všech šesti prutech vycházejících ze svícnu. ^{Exod 37:20}Na dříku pak byly čtyři mandlovité pohárky s pupeny a květy. ^{Exod 37:21}Pod jedním párem prutů, jež z něj vystupují, byl jeden pupen, pod druhým párem další pupen a pod třetím další – takto u všech šesti prutů vycházejících ze svícnu. ^{Exod 37:22}Tyto pupeny i pruty vystupovaly ze svícnu a všechno to bylo vytepáno z jednoho kusu čistého zlata.

^{Exod 37:23}Ke svícnu zhotovil z čistého zlata také sedm kahanů, kleště a pánvice na oharky. ^{Exod 37:24}Svícen spolu se vším tímto náčiním vyrobil z talentu ^[109] čistého zlata.

Kadidlový oltář

^{Exod 37:25}Zhotovil také kadidlový oltář z akáciového dřeva. Byl čtvercový, loket na délku a loket na šířku; ^[110] na výšku měl dva lokte a vystupovaly z něj rohy. ^{Exod 37:26}Obložil jej čistým zlatem: jeho vršek, jeho stěny kolem dokola i jeho rohy. Po jeho obvodu udělal zlatý věnec. ^{Exod 37:27}Pod tím věncem k němu na obou bocích připevnil dva zlaté kruhy, a to po obou stranách. Sloužily jako úchyty pro tyče, aby se na nich dal nosit. ^{Exod 37:28}Tyče vyrobil z akáciového dřeva a obložil je zlatem.

^{Exod 37:29}Voňavkářským způsobem pak připravil olej svatého pomazání a čisté kadidlo z vonných látek.

Kapitola 38

Oltář pro zápalné oběti

^{Exod 38:1}Z akáciového dřeva zhotovil také čtvercový oltář pro zápalné oběti. Měl pět loket na délku, pět loket na šířku a tři lokte na výšku. ^{[111]Exod 38:2}V jeho čtyřech koutech vytvaroval rohy vystupující z oltáře a obložil jej bronzem. ^{Exod 38:3}Vyrobil veškeré náčiní k oltáři, hrnce, lopaty, obětní misky, vidlice a pánvice na uhlí; veškeré jeho náčiní vyrobil z bronzu. ^{Exod 38:4}K oltáři zhotovil také mřížový rošt z bronzu a připevnil jej zespodu pod obrubu oltáře, do poloviny jeho výšky. ^{Exod 38:5}Na čtyřech koncích bronzového roštu ulil čtyři kruhy jako úchyty pro tyče. ^{Exod 38:6}Tyče vyrobil z akáciového dřeva a obložil je bronzem. ^{Exod 38:7}Pak je provlékl skrz kruhy po bocích oltáře, aby se na nich dal nosit. Udělal jej dutý, z desek.

Umyvadlo

^{Exod 38:8}Bronzové umyvadlo a jeho bronzový podstavec vyrobil ze zrcadel žen shromážděných ke konání služby u vchodu do Stanu setkávání.

Nádvoří

^{Exod 38:9}Postavil také nádvoří. Na pravé, jižní straně nádvoří byly zástěny ze soukaného kmentu v délce 100 loket. ^{[112]Exod 38:10}Dvacet sloupů s dvaceti patkami na této straně bylo z bronzu, sloupové háčky a příčky byly stříbrné. ^{Exod 38:11}Rovněž na severní straně byly zástěny v délce 100 loket; jejích dvacet sloupů s dvaceti patkami bylo z bronzu, sloupové háčky a příčky byly stříbrné.

^{Exod 38:12}Na západní straně byly zástěny v délce 50 loket, ^[113] s deseti sloupy a deseti patkami, sloupové háčky a příčky byly stříbrné. ^{Exod 38:13}Rovněž přední, východní strana měřila 50 loket. ^{Exod 38:14}Tvořilo ji 15 loket ^[114] zástěn se třemi sloupy a třemi patkami z jedné strany ^{Exod 38:15}a 15 loket zástěn se třemi sloupy a třemi patkami z druhé strany. Uprostřed pak byla brána nádvoří. ^{Exod 38:16}Všechny zástěny kolem nádvoří byly ze soukaného kmentu. ^{Exod 38:17}Patky sloupů byly z bronzu, sloupové háčky a příčky byly stříbrné, obložení jejich hlavic bylo stříbrné. Všechny sloupy nádvoří byly propojeny stříbrnými příčkami.

^{Exod 38:18}Vyšívaný závěs pro bránu nádvoří byl z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu. Byl dlouhý 20 loket ^[115] a v celé šířce vysoký 5 loket, ^[116] tak jako zástěny nádvoří. ^{Exod 38:19}K němu patřily čtyři sloupy se čtyřmi bronzovými patkami a stříbrnými háčky; obložení jejich hlavic i jejich příčky byly stříbrné. ^{Exod 38:20}Všechny kolíky okolo Příbytku a nádvoří byly z bronzu.

Soupis materiálu

^{Exod 38:21}Toto je soupis Příbytku, totiž Příbytku svědectví, sečtený podle Mojžíšova rozkazu. Je to práce levitů pod vedením Itamara, syna kněze Árona. ^{Exod 38:22}Becaleel, syn Uriho, syna Hurova z pokolení Juda, udělal všechno, co Hospodin přikázal Mojžíšovi. ^{Exod 38:23}S ním byl Oholiab, syn Achisamachův z pokolení Dan, zručný v rytectví, vytkávání a vyšívání na modré, purpurové a šarlatové látce i kmentu.

^{Exod 38:24}Zlata použitého na veškeré dílo svatyně (šlo o zlato poskytnuté jako dar) bylo celkem 29 talentů a 730 šekelů, měřeno šekelem svatyně. ^[117]

^{Exod 38:25}Stříbra od členů obce zahrnutých do sčítání bylo 100 talentů a 1775 šekelů, podle šekelu svatyně. ^{[118]Exod 38:26}Jeden beka z hlavy (to jest půl šekelu svatyně) ^[119] – tolik bylo vybráno od každého, kdo byl zahrnut do sčítání, od dvacetiletých výše, tedy od 603 550 mužů. ^{Exod 38:27}Oněch 100 talentů stříbra připadlo na odlévání patek pro svatyni a pro oponu: 100 patek ze 100 talentů; talent na patku. ^{Exod 38:28}Zbývajících 1775 šekelů připadlo na výrobu sloupových háčků, obložení jejich hlavic a na spojovací příčky.

^{Exod 38:29}Bronzu poskytnutého jako dar bylo 70 talentů a 2400 šekelů. ^{[120]Exod 38:30}Z něj byly vyrobeny patky ke vchodu do Stanu setkávání, bronzový oltář s jeho bronzovým roštem, veškeré náčiní k oltáři, ^{Exod 38:31}patky sloupů kolem nádvoří, patky pro bránu nádvoří a všechny kolíky kolem Příbytku a kolem nádvoří.

Kapitola 39

Kněžská roucha

^{Exod 39:1}Z modré, purpurové a šarlatové látky zhotovili bohoslužebná roucha pro službu ve svatyni. Připravili také svatá roucha pro Árona, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.

^{Exod 39:2}Efod byl zhotoven ze zlata, z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu. ^{Exod 39:3}Vytepali zlaté plíšky a z nich nastříhali nitě, aby je umně vetkali do modré, purpurové a šarlatové látky a do kmentu. ^{Exod 39:4}K oběma okrajům efodu připojili ramenní díly, aby byl spojen. ^{Exod 39:5}Tkaný pás, který jej obepínal, byl stejně jako efod ze zlata, z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. ^{Exod 39:6}Do zlatých obrouček zasadili onyxové kameny, a jako kamenorytec vyrývá pečeť, tak na nich vyryli jména synů Izraele. ^{Exod 39:7}Potom je připevnili k ramenním dílům efodu jako pamětné kameny synů Izraele, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.

^{Exod 39:8}Podobným způsobem jako efod byl zhotoven umně tkaný náprsník: ze zlata, z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu. ^{Exod 39:9}Náprsník byl čtvercový; udělali jej dvojitý, po přehnutí byl na píď dlouhý a na píď široký. ^{[121]Exod 39:10}Posázeli jej čtyřmi řadami drahých kamenů:

v první řadě rubín, topas a smaragd,

^{Exod 39:11}v druhé řadě tyrkys, safír a jaspis,

^{Exod 39:12}ve třetí řadě opál, achát a ametyst,

^{Exod 39:13}ve čtvrté řadě chrysolit, onyx a beryl.

V tomto pořadí byly kameny zasazeny do zlatých obrouček. ^{Exod 39:14}Kamenů bylo dvanáct, tak jako jmen Izraelových synů. Každý měl na sobě jako na pečeti vyryto jméno jednoho ze dvanácti izraelských kmenů.

^{Exod 39:15}K náprsníku vyrobili točené řetízky na způsob šňůrek, z čistého zlata. ^{Exod 39:16}Vyrobili také dvě zlaté obroučky a dva zlaté kroužky. Ty dva kroužky připevnili na oba horní okraje náprsníku. ^{Exod 39:17}Ty dvě zlaté šňůry pak připevnili k oběma kroužkům na okrajích náprsníku. ^{Exod 39:18}Druhé konce obou šňůr připevnili k oněm dvěma obroučkám připevněným zepředu k ramenním dílům efodu. ^{Exod 39:19}Vyrobili také dva zlaté kroužky, které připevnili ke dvěma dolním okrajům náprsníku, k jeho vnitřní obrubě. ^{Exod 39:20}Dále vyrobili dva zlaté kroužky, které připevnili zepředu k dolní části obou ramenních dílů efodu, těsně u jeho švu nad tkaným pásem efodu. ^{Exod 39:21}Náprsník pak modrou šňůrou přivázali za jeho kroužky ke kroužkům efodu. Takto spočíval na tkaném pásu efodu a neodstával od efodu, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.

^{Exod 39:22}K efodu byl zhotoven také plášť celý utkaný z modré látky. ^{Exod 39:23}Uprostřed něj byl otvor, jako bývá v pancíři, s tkanou obrubou, aby se netrhal. ^{Exod 39:24}Podél spodního lemu pláště udělali granátová jablka z modré, purpurové a šarlatové látky a ze soukaného kmentu. ^{Exod 39:25}Prostřídali je zvonky z čistého zlata, jež připevnili mezi granátová jablka po celém spodním lemu pláště: ^{Exod 39:26}zvonek a granátové jablko, zvonek a granátové jablko, po celém spodním lemu pláště, v němž se koná služba, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.

^{Exod 39:27}Pro Árona a jeho syny utkali kmentové suknice, ^{Exod 39:28}kmentový turban, ozdobné kmentové pokrývky hlavy, plátěné spodky ze soukaného kmentu ^{Exod 39:29}a vyšívanou šerpu ze soukaného kmentu a z modré, purpurové a šarlatové látky, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.

^{Exod 39:30}Vyrobili také štítek z čistého zlata, totiž korunu svatosti, a jako na pečeť na něj vyryli: Svatý Hospodinu. ^{Exod 39:31}Připevnili k němu modrou šňůru, aby mohl být přivázán na vrchol turbanu, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.

Dokončení díla

^{Exod 39:32}Tak bylo dokončeno veškeré dílo Příbytku, totiž Stanu setkávání. Synové Izraele udělali všechno přesně tak, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. ^[122]

^{Exod 39:33}Tehdy přinesli Příbytek k Mojžíšovi:

Stan a všechno jeho náčiní, jeho spony, rámy, svlaky, sloupy a patky, ^{Exod 39:34}přikrývku z červeně barvených beraních kůží, přikrývku z odolných usní, zastírající oponu, ^{Exod 39:35}Truhlu svědectví, její tyče a slitovnici, ^{Exod 39:36}stůl a všechno jeho náčiní, chleby předložení, ^{Exod 39:37}svícen z čistého zlata, jeho uspořádané kahany a všechno náčiní, olej ke svícení, ^{Exod 39:38}zlatý oltář, olej pomazání, vonné kadidlo, závěs pro vchod do Stanu, ^{Exod 39:39}bronzový oltář, jeho bronzový rošt, tyče a všechno náčiní, umyvadlo a jeho podstavec, ^{Exod 39:40}zástěny nádvoří, jejich sloupy a patky, závěs do brány nádvoří, jeho lana a kolíky, všechno náčiní ke službě v Příbytku, ve Stanu setkávání, ^{Exod 39:41}bohoslužebná roucha pro službu ve svatyni, svatá roucha kněze Árona i roucha jeho synů ke konání kněžské služby.

^{Exod 39:42}Synové Izraele udělali všechnu práci přesně tak, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. ^{Exod 39:43}Mojžíš viděl všechno to dílo a hle, udělali je přesně tak, jak Hospodin přikázal. A Mojžíš jim požehnal.

Kapitola 40

Vztyčení příbytku

^{Exod 40:1}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Exod 40:2}„Prvního dne prvního měsíce vztyčíš Příbytek, Stan setkávání.

^{Exod 40:3}Postavíš tam Truhlu svědectví a zastřeš ji oponou. ^{Exod 40:4}Přineseš stůl a uspořádáš vše na něm, přineseš i svícen a zapálíš jeho kahany. ^{Exod 40:5}Před Truhlu svědectví postavíš zlatý oltář k pálení kadidla a ve vchodu do Příbytku pověsíš závěs. ^{Exod 40:6}Před vchodem do Příbytku, do Stanu setkávání, postavíš oltář pro zápalné oběti. ^{Exod 40:7}Mezi Stanem setkávání a oltářem postavíš umyvadlo a naliješ do něj vodu. ^{Exod 40:8}Kolem dokola vztyčíš zástěny nádvoří a v jeho bráně pověsíš závěs.

^{Exod 40:9}Potom vezmeš olej pomazání a pomažeš Příbytek i všechno, co je v něm. Tak jej i s veškerým vybavením posvětíš, a bude svatý. ^{Exod 40:10}Pomažeš také oltář pro zápalné oběti a veškeré jeho náčiní. Tak oltář posvětíš, a bude svatosvatý. ^{Exod 40:11}Pomažeš i umyvadlo a jeho podstavec, a tak je posvětíš.

^{Exod 40:12}Potom přivedeš Árona a jeho syny ke vchodu do Stanu setkávání a omyješ je vodou. ^{Exod 40:13}Oblékneš Áronovi svatá roucha a pomažeš ho. Tak jej posvětíš, aby mi konal kněžskou službu. ^{Exod 40:14}Přivedeš také jeho syny, oblékneš jim suknice ^{Exod 40:15}a pomažeš je, jako jsi pomazal jejich otce, aby mi konali kněžskou službu. Toto pomazání je i všechna jejich pokolení uvede do věčného kněžství.“

^{Exod 40:16}A Mojžíš udělal všechno přesně tak, jak mu Hospodin přikázal.

^{Exod 40:17}Prvního dne prvního měsíce druhého roku byl Příbytek vztyčen. ^{Exod 40:18}Mojžíš vztyčil Příbytek: položil jeho patky, postavil jeho rámy, provlékl jeho svlaky a vztyčil jeho sloupy. ^{Exod 40:19}Nad Příbytkem roztáhl stan a seshora na něj položil jeho přikrývku, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.

^{Exod 40:20}Potom vzal Svědectví a vložil je do truhly. K truhle připevnil sochory a seshora ji přikryl slitovnicí. ^{Exod 40:21}Když vnesl truhlu do Příbytku, pověsil v něm zastírající oponu. Tak zastřel Truhlu svědectví, jak mu Hospodin přikázal.

^{Exod 40:22}Před oponou, na severní straně Příbytku, pak ve Stanu setkávání postavil stůl ^{Exod 40:23}a před Hospodinem na něm uspořádal chleby, jak mu Hospodin přikázal.

^{Exod 40:24}Naproti stolu, na jižní straně Příbytku, postavil do Stanu setkávání svícen ^{Exod 40:25}a zapálil před Hospodinem kahany, jak mu Hospodin přikázal.

^{Exod 40:26}Před oponu ve Stanu setkávání postavil také zlatý oltář ^{Exod 40:27}a zapálil na něm vonné kadidlo, jak mu Hospodin přikázal.

^{Exod 40:28}Ve vchodu do Příbytku pověsil závěs. ^{Exod 40:29}Před vchodem do Příbytku, do Stanu setkávání, postavil oltář pro zápalné oběti a obětoval na něm zápalné i moučné oběti, jak mu Hospodin přikázal.

^{Exod 40:30}Mezi Stanem setkávání a oltářem postavil umyvadlo a nalil do něj vodu k omývání, ^{Exod 40:31}aby si v něm Mojžíš i Áron a jeho synové omývali ruce a nohy. ^{Exod 40:32}Kdykoli vcházeli do Stanu setkávání nebo přistupovali k oltáři, omývali se, jak mu Hospodin přikázal.

^{Exod 40:33}Okolo Příbytku a oltáře pak vztyčil zástěny nádvoří a do jeho brány pověsil závěs. Tak Mojžíš to dílo dokončil.

^{Exod 40:34}Tehdy Stan setkávání přikryl oblak a Příbytek naplnila Hospodinova sláva. ^{Exod 40:35}A Mojžíš nemohl vejít do Stanu setkávání, neboť na něm spočíval oblak a Příbytek naplňovala Hospodinova sláva.

^{Exod 40:36}Kdykoli se potom oblak nad Příbytkem vznesl, synové Izraele se vždy vydávali na cesty. ^{Exod 40:37}Pokud se však oblak nevznesl, nevycházeli až do dne, kdy se vznesl. ^{Exod 40:38}Ve dne byl nad Příbytkem Hospodinův oblak a v noci v něm byl oheň, před očima celého domu Izraele, na všech jejich cestách.

Leviticus

Zákon oběti

Kapitola 1

Zápalné oběti

^{Lev 1:1}Hospodin zavolal Mojžíše a promluvil k němu ze Stanu setkávání: ^{Lev 1:2}„Promluv k synům Izraele takto: Když někdo z vás bude Hospodinu přinášet obětní dar, ať je to dar z dobytka – ze skotu nebo z bravu.

^{Lev 1:3}Přináší-li darem zápalnou oběť ^[123] ze skotu, ať přivede samce bez vady. Přivede jej ke vchodu do Stanu setkávání, aby došel zalíbení před Hospodinem. ^{Lev 1:4}Vloží ruku na hlavu zápalné oběti a ta bude přijata jako jeho smírčí výkupné. ^{Lev 1:5}Potom to dobytče zabije před Hospodinem. Kněží, synové Áronovi, přinesou jeho krev jako oběť a tou krví pokropí ze všech stran oltář, který je u vchodu do Stanu setkávání. ^{Lev 1:6}Potom ať zápalnou oběť stáhne z kůže a rozseká ji na díly. ^{Lev 1:7}Kněží, synové Áronovi, zapálí na oltáři oheň a narovnají na něj dříví. ^{Lev 1:8}Na ně pak rozloží ty díly i s hlavou a tukem. ^{Lev 1:9}Vnitřnosti a nohy se však musí omýt vodou. Kněz to vše nechá dýmat na oltáři jako zápalnou oběť, jako ohnivou oběť příjemně vonící Hospodinu.

^{Lev 1:10}Přináší-li darem zápalnou oběť z bravu – z ovcí nebo koz – ať přivede samce bez vady ^{Lev 1:11}a zabije ho před Hospodinem u severní strany oltáře. Kněží, synové Áronovi, pak tou krví pokropí oltář ze všech stran. ^{Lev 1:12}Potom ať rozseká oběť na díly i s hlavou a tukem. Kněz je narovná na dříví, které je na ohni na oltáři. ^{Lev 1:13}Vnitřnosti a nohy se však musí omýt vodou. Kněz to všechno přinese jako oběť a nechá to dýmat na oltáři. To je zápalná oběť, ohnivá oběť příjemně vonící Hospodinu.

^{Lev 1:14}Přináší-li Hospodinu darem zápalnou oběť z ptactva, ať přinese svůj dar z hrdliček nebo z holoubat. ^{Lev 1:15}Kněz přinese ptáče k oltáři, nehtem mu poodštípne hlavu a nechá je dýmat na oltáři; jeho krev bude vymáčknuta na stěnu oltáře. ^{Lev 1:16}Odejme mu také vole i s obsahem a odhodí je poblíž oltáře východním směrem na místo pro popel. ^{Lev 1:17}Natrhne ptáka u křídel, ale neroztrhne jej. Potom jej kněz nechá dýmat na oltáři, na dříví, které je na ohni. To je zápalná oběť, ohnivá oběť příjemně vonící Hospodinu.“

Kapitola 2

Moučné oběti

^{Lev 2:1}„Přináší-li někdo Hospodinu moučnou oběť, ^[124] ať ji daruje z jemné mouky. Tu polije olejem, položí na ni kadidlo ^{Lev 2:2}a přinese ji k Áronovým synům, kněžím. Kněz pak z toho vezme hrst jemné mouky s olejem a všechno kadidlo. Tento památeční díl nechá dýmat na oltáři jako ohnivou oběť příjemně vonící Hospodinu. ^{Lev 2:3}Zbytek moučné oběti připadne Áronovi a jeho synům jako svatosvatý díl z ohnivých obětí Hospodinu.

^{Lev 2:4}Přinášíš-li darem moučnou oběť pečenou v peci, udělej z jemné mouky nekvašené bochánky zadělané olejem nebo nekvašené placky pomazané olejem. ^{Lev 2:5}Je-li tvým darem moučná oběť smažená na pánvi, ať je z jemné mouky zadělané olejem, nekvašená. ^{Lev 2:6}Rozdrob ji na kousky a polij olejem; je to moučná oběť. ^{Lev 2:7}Je-li tvým darem moučná oběť připravená v kotlíku, ať je připravena z jemné mouky s olejem. ^{Lev 2:8}Když takto připravenou moučnou oběť přineseš Hospodinu, bude předána knězi. Ten ji donese k oltáři, ^{Lev 2:9}odejme z ní památeční díl a nechá jej dýmat na oltáři jako ohnivou oběť příjemně vonící Hospodinu. ^{Lev 2:10}Zbytek moučné oběti připadne Áronovi a jeho synům jako svatosvatý díl z ohnivých obětí Hospodinu.

^{Lev 2:11}Žádná moučná oběť, kterou přinesete Hospodinu, nesmí být kvašená. Nikdy nedáte dýmat jako ohnivou oběť Hospodinu žádný kvas ani med. ^{Lev 2:12}Můžete je Hospodinu přinášet jako dar z prvotin, ale nesmíte je obětovat na oltáři jako příjemnou vůni. ^{Lev 2:13}Každý dar moučné oběti ochuť solí; nedopusť, aby při tvé moučné oběti chyběla sůl smlouvy tvého Boha. S každým svým darem přines sůl.

^{Lev 2:14}Přinášíš-li Hospodinu darem moučnou oběť z prvotin, přines k této oběti drcené zrní z čerstvých klasů pražených na ohni. ^{Lev 2:15}Přidej k ní olej a polož na ni kadidlo; je to moučná oběť. ^{Lev 2:16}Kněz pak část drceného zrní a oleje a všechno kadidlo nechá dýmat jako památeční díl; je to ohnivá oběť Hospodinu.“

Kapitola 3

Pokojné oběti

^{Lev 3:1}„Přináší-li někdo darem pokojnou oběť ^[125] ze skotu, ať přivede před Hospodina samce či samici bez vady. ^{Lev 3:2}Vloží ruku na hlavu své oběti a zabije ji u vchodu do Stanu setkávání; kněží, synové Áronovi, pak pokropí oltář krví ze všech stran. ^{Lev 3:3}Potom ať z této pokojné oběti přinese ohnivou oběť Hospodinu: tuk přikrývající vnitřnosti i všechen tuk kolem vnitřností, ^{Lev 3:4}obě ledviny s tukem, který je na nich i na slabinách, a jaterní lalok, který odejme spolu s ledvinami. ^{Lev 3:5}Áronovi synové to pak nechají dýmat na oltáři spolu se zápalnou obětí ležící na dříví, jež bude na ohni, jako ohnivou oběť příjemně vonící Hospodinu.

^{Lev 3:6}Přináší-li Hospodinu darem pokojnou oběť z bravu, ať přivede samce nebo samici bez vady. ^{Lev 3:7}Přináší-li darem jehně, přivede je před Hospodina, ^{Lev 3:8}vloží ruku na hlavu své oběti a zabije ji před Stanem setkávání; Áronovi synové pak její krví pokropí oltář ze všech stran. ^{Lev 3:9}Potom z pokojné oběti přinese ohnivou oběť Hospodinu: její tuk, totiž celý tučný ocas, který odejme těsně u kostrče, tuk přikrývající vnitřnosti a všechen tuk kolem vnitřností, ^{Lev 3:10}obě ledviny s tukem, který je na nich i na slabinách, a jaterní lalok, který odejme spolu s ledvinami. ^{Lev 3:11}Kněz to pak nechá dýmat na oltáři jako pokrm ohnivé oběti Hospodinu.

^{Lev 3:12}Přináší-li darem kůzle, přivede je před Hospodina, ^{Lev 3:13}vloží ruku na jeho hlavu a zabije je před Stanem setkávání; Áronovi synové pak jeho krví pokropí oltář ze všech stran. ^{Lev 3:14}Potom z něj přinese ohnivou oběť Hospodinu: tuk přikrývající vnitřnosti a všechen tuk kolem vnitřností, ^{Lev 3:15}obě ledviny s tukem, který je na nich i na slabinách, a jaterní lalok, který odejme spolu s ledvinami. ^{Lev 3:16}Kněz to pak nechá dýmat na oltáři jako pokrm ohnivé oběti, jako příjemnou vůni. Všechen tuk patří Hospodinu.

^{Lev 3:17}Toto je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení, ve všech vašich příbytcích: Nesmíte jíst žádný tuk a žádnou krev.“

Kapitola 4

Oběti za hřích

^{Lev 4:1}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Lev 4:2}„Mluv k synům Izraele: Když se někdo neúmyslně prohřeší proti některému z Hospodinových přikázání a dopustí se něčeho, co se nesmí, učiňte toto:

^{Lev 4:3}Prohřeší-li se pomazaný kněz, poskvrní vinou všechen lid. Ať tedy za hřích, jehož se dopustil, obětuje Hospodinu mladého býčka bez vady jako oběť za hřích. ^{[126]Lev 4:4}Býčka přivede před Hospodina ke vchodu do Stanu setkávání, vloží mu ruku na hlavu a zabije ho před Hospodinem. ^{Lev 4:5}Pomazaný kněz pak vezme trochu krve z toho býčka a přinese ji do Stanu setkávání. ^{Lev 4:6}Namočí prst v krvi a sedmkrát jí stříkne před Hospodinem, před oponou svatyně. ^{Lev 4:7}Trochou krve potře rohy oltáře k pálení vonného kadidla, který stojí před Hospodinem ve Stanu setkávání. Všechnu zbývající krev z býčka pak vylije k patě oltáře pro zápalné oběti, který stojí u vchodu do Stanu setkávání. ^{Lev 4:8}Potom z býčka obětovaného za hřích odejme všechen tuk: tuk přikrývající vnitřnosti i všechen tuk kolem vnitřností, ^{Lev 4:9}obě ledviny s tukem, který je na nich i na slabinách, a jaterní lalok, který odejme spolu s ledvinami ^{Lev 4:10}(tak jako se odjímá tuk z dobytčete při pokojné oběti). ^[127] Kněz to pak nechá dýmat na oltáři pro zápalné oběti. ^{Lev 4:11}Celý zbytek býčka – jeho kůži, veškeré maso i s hlavou, nohama, vnitřnostmi a výkaly – ^{Lev 4:12}vynese ven za tábor na čisté místo, kam se sype popel, a spálí jej na ohni z dříví. Ať je spálen na místě, kam se sype popel.

^{Lev 4:13}Prohřeší-li se neúmyslně celá izraelská obec (neboť si to shromáždění neuvědomí) a překročí některé Hospodinovo přikázání, když se proviní něčím, co se nesmí, učiňte toto: ^{Lev 4:14}Jakmile si uvědomí hřích, jehož se dopustili, přivede shromáždění mladého býčka před Stan setkávání jako oběť za hřích. ^{Lev 4:15}Stařešinové obce vloží před Hospodinem ruce na jeho hlavu a býček bude zabit před Hospodinem. ^{Lev 4:16}Pomazaný kněz přinese trochu jeho krve do Stanu setkávání, ^{Lev 4:17}namočí prst v krvi a sedmkrát jí stříkne před Hospodinem, před oponou. ^{Lev 4:18}Trochou krve také potře rohy oltáře, který stojí před Hospodinem ve Stanu setkávání. Všechnu zbývající krev vylije k patě oltáře pro zápalné oběti, který stojí u vchodu do Stanu setkávání. ^{Lev 4:19}Potom z něj odejme všechen tuk a nechá jej dýmat na oltáři. ^{Lev 4:20}Naloží s tím býčkem přesně tak, jak se nakládá s býčkem oběti za hřích. ^[128] Tak za ně kněz vykoná obřad smíření a bude jim odpuštěno. ^{Lev 4:21}Vynese býčka ven za tábor a spálí jej, jako spálil toho prvního býčka. To je oběť za hřích shromáždění.

^{Lev 4:22}Prohřeší-li se vůdce lidu, když neúmyslně překročí některé přikázání Hospodina, svého Boha, a tak se proviní něčím, co se nesmí, učiňte toto: ^{Lev 4:23}Jakmile si uvědomí hřích, jehož se dopustil, přinese darem kozla, samce bez vady. ^{Lev 4:24}Vloží ruku na jeho hlavu a zabije ho před Hospodinem na místě, kde se zabíjí zápalná oběť; je to oběť za hřích. ^{Lev 4:25}Kněz pak prstem nabere trochu krve z oběti za hřích a potře rohy oltáře pro zápalné oběti; zbytek krve vylije k patě oltáře. ^{Lev 4:26}Všechen tuk nechá dýmat na oltáři tak jako tuk pokojné oběti. Tak za něj kněz kvůli jeho hříchu vykoná obřad smíření a bude mu odpuštěno.

^{Lev 4:27}Prohřeší-li se neúmyslně někdo z prostého lidu, když se proviní překročením jednoho z Hospodinových přikázání něčím, co se nesmí, učiňte toto: ^{Lev 4:28}Jakmile si uvědomí hřích, jehož se dopustil, přinese jako oběť za svůj hřích kozu, samici bez vady. ^{Lev 4:29}Vloží ruku na hlavu této oběti za hřích a zabije ji na místě pro zápalné oběti. ^{Lev 4:30}Kněz pak prstem nabere trochu krve a potře rohy oltáře pro zápalné oběti; všechnu zbývající krev pak vylije k patě oltáře. ^{Lev 4:31}Všechen tuk odejme, jako se odnímá tuk pokojné oběti, a kněz jej nechá dýmat na oltáři jako příjemnou vůni Hospodinu. Tak za něj kněz vykoná obřad smíření a bude mu odpuštěno.

^{Lev 4:32}Chce-li jako oběť za svůj hřích přinést jehně, ať přivede samičku bez vady. ^{Lev 4:33}Vloží ruku na hlavu této oběti za hřích a zabije ji jako oběť za hřích na místě, kde se zabíjí zápalná oběť. ^{Lev 4:34}Kněz pak prstem nabere trochu krve z oběti za hřích a potře rohy oltáře pro zápalné oběti; všechnu zbývající krev vylije k patě oltáře. ^{Lev 4:35}Všechen tuk odejme (tak jako se z jehněte odnímá tuk při pokojné oběti) ^[129] a kněz jej nechá dýmat na oltáři jako ohnivou oběť Hospodinu. Tak za něj kněz vykoná obřad smíření kvůli hříchu, jehož se dopustil, a bude mu odpuštěno.

Kapitola 5

^{Lev 5:1}Člověk se prohřeší v těchto případech: Když něco viděl nebo se to dozvěděl, a ačkoli slyšel přísežnou výzvu ke svědectví, neoznámil to. Takový ponese vinu. ^{Lev 5:2}Také když se někdo dotkne něčeho nečistého, jako je zdechlina nečisté zvěře, nečistého dobytka nebo nečisté drobné havěti, neúmyslně se znečistil, a tak se provinil. ^{Lev 5:3}Také když se dotkne lidské nečistoty – jakékoli nečistoty poskvrňující člověka – a teprve pak si to uvědomí, provinil se. ^{Lev 5:4}Také když nerozvážně pronese přísahu, zlou či dobrou – ať už nerozvážně přísahal o čemkoli, aniž si toho byl vědom – a teprve pak si to uvědomí, provinil se. ^{Lev 5:5}Když se tedy jednou z těchto věcí proviní, ať vyzná, v čem se prohřešil. ^{Lev 5:6}Jako odškodnění za hřích, jehož se dopustil, ať Hospodinu přinese samici z bravu, ovci nebo kozu, jako oběť za hřích. Kněz pak za něj kvůli jeho hříchu vykoná obřad smíření.

^{Lev 5:7}Nemůže-li si dovolit jehně, přinese Hospodinu jako odškodnění za svůj prohřešek dvě hrdličky nebo dvě holoubata, jedno k oběti za hřích a druhé k zápalné oběti. ^{Lev 5:8}Přinese je ke knězi a ten bude obětovat nejprve to, které je určeno k oběti za hřích. Nehtem mu zespodu poodštípne hlavu, ale neodtrhne ji. ^{Lev 5:9}Trochou krve oběti za hřích stříkne na stěnu oltáře a zbytek krve bude vymáčknut k patě oltáře; je to oběť za hřích. ^{Lev 5:10}Z druhého pak připraví zápalnou oběť podle pravidel. ^[130] Tak za něj kněz vykoná obřad smíření kvůli hříchu, jehož se dopustil, a bude mu odpuštěno.

^{Lev 5:11}Jsou-li však i dvě hrdličky nebo dvě holoubata nad jeho možnosti, přinese ten, kdo se prohřešil, jako svou oběť za hřích desetinu efy ^[131] jemné mouky. Nepolije ji olejem a nepoloží na ni kadidlo, neboť je to oběť za hřích. ^{Lev 5:12}Přinese ji ke knězi a ten z ní vezme hrst jako památeční díl a nechá ji dýmat na oltáři jako ohnivou oběť Hospodinu; to bude oběť za hřích. ^{Lev 5:13}Tak za něj kněz vykoná obřad smíření kvůli hříchu, jehož se v kterémkoli z těchto případů dopustil, a bude mu odpuštěno. Zbytek mouky pak připadne knězi tak jako při moučné oběti.“ ^[132]

Oběti odškodnění

^{Lev 5:14}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Lev 5:15}„Zklame-li někdo a neúmyslně zanedbá, co je svaté Hospodinu, pak ať přivede Hospodinu jako oběť odškodnění ^[133] berana bez vady o patřičné ceně v šekelech stříbra (měřeno podle šekelu svatyně). ^[134] To je oběť odškodnění. ^{Lev 5:16}To, co ze svatých věcí zanedbal, nahradí, přidá k tomu ještě pětinu ceny a dá to knězi. Kněz pak za něj obětováním berana odškodnění vykoná obřad smíření a bude mu odpuštěno.

^{Lev 5:17}Prohřeší-li se někdo tím, že nevědomě překročí některé Hospodinovo přikázání a udělá něco, co se nesmí, provinil se a ponese vinu. ^{Lev 5:18}Přivede tedy ke knězi berana bez vady o patřičné ceně jako oběť odškodnění. Kněz za něj vykoná obřad smíření kvůli neúmyslnému hříchu, jehož se dopustil, aniž to věděl, a bude mu odpuštěno. ^{Lev 5:19}Je to oběť odškodnění, neboť se vskutku provinil proti Hospodinu.“

^{Lev 5:20}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Lev 5:21}„Člověk se prohřeší a zklame Hospodina v těchto případech: Když svého bližního podvede ohledně věci svěřené do úschovy či do zástavy nebo když bude svého bližního okrádat či vydírat ^{Lev 5:22}anebo když najde ztracenou věc a křivopřísežně ji zapře. Čehokoli takového se člověk dopustí, zhřeší. ^{Lev 5:23}Protože se tedy prohřešil a provinil, musí vše vrátit – ať už to ukradl nebo si to vynutil vydíráním nebo mu to bylo svěřeno do úschovy nebo to byla ztracená věc, kterou našel, ^{Lev 5:24}anebo cokoli, o čem křivě přísahal. Nahradí to v plné výši a přidá k tomu ještě pětinu ceny. V den své oběti odškodnění to odevzdá právoplatnému majiteli. ^{Lev 5:25}Jako odškodnění přivede Hospodinu berana bez vady o patřičné ceně; přivede jej ke knězi jako oběť odškodnění. ^{Lev 5:26}Kněz za něj před Hospodinem vykoná obřad smíření a bude mu odpuštěno, čehokoli se dopustil a čím se provinil.“

Kapitola 6

Zákon o zápalné oběti

^{Lev 6:1}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Lev 6:2}„Dej Áronovi a jeho synům následující pokyny. Toto je zákon o zápalné oběti: Zápalná oběť ať zůstane celou noc až do rána v ohništi na oltáři, kde bude planout oheň. ^{Lev 6:3}Kněz ať si oblékne plátěné roucho a pod něj plátěné spodky. ^[135] Vybere popel ze zápalné oběti strávené ohněm na oltáři a vysype jej poblíž oltáře. ^{Lev 6:4}Potom se převlékne a vynese popel na čisté místo ven za tábor.

^{Lev 6:5}Ať na oltáři plane oheň, ať nikdy nezhasne! Na něm kněz každé ráno zapálí dříví, na něm narovná zápalnou oběť a na něm nechá dýmat tuk pokojných obětí. ^{Lev 6:6}Ať na oltáři stále plane oheň, ať nikdy nezhasne!“

Zákon o moučné oběti

^{Lev 6:7}„Toto je zákon o moučné oběti: Áronovi synové ji přinesou před Hospodina k přední straně oltáře. ^{Lev 6:8}Kněz z té oběti vezme hrst jemné mouky s olejem i všechno kadidlo, které je na moučné oběti, a nechá tento památeční díl dýmat na oltáři jako příjemnou vůni Hospodinu. ^{Lev 6:9}Áron a jeho synové budou jíst, co z ní zůstane. Budou to jíst nekvašené, a sice na svatém místě, na nádvoří Stanu setkávání. ^{Lev 6:10}Nebudou to péci s kvasem, neboť jsem jim to dal jako podíl ze svých ohnivých obětí. Je to svatosvaté, tak jako oběť za hřích a oběť odškodnění. ^{Lev 6:11}Každý Áronův mužský potomek smí jíst z ohnivých obětí Hospodinu. To je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení. Cokoli se jich dotkne, bude svaté.“

^{Lev 6:12}Hospodin dále promluvil k Mojžíšovi: ^{Lev 6:13}„Áron i jeho synové budou v den svého pomazání přinášet Hospodinu tento obětní dar: desetinu efy ^[136] jemné mouky jako stálou moučnou oběť, polovinu ráno a polovinu večer. ^{Lev 6:14}Bude se smažit na plotně. Nasáklou olejem a rozdrobenou na kousky ji pak přineseš, abys ji obětoval jako příjemnou vůni Hospodinu. ^{Lev 6:15}Áronův syn, který přijme kněžské pomazání po něm, udělá totéž. Věčným ustanovením náleží Hospodinu; nechť se celá obrátí v dým. ^{Lev 6:16}Každá moučná oběť přinášená knězem ať celá shoří; nebude se jíst.“

Zákon o oběti za hřích

^{Lev 6:17}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Lev 6:18}„Promluv k Áronovi a jeho synům. Toto je zákon o oběti za hřích: Na místě, kde se zabíjí zápalná oběť, se bude před Hospodinem zabíjet i oběť za hřích. Bude svatosvatá. ^{Lev 6:19}Kněz, který ji obětuje, ji bude jíst; ať je snědena na svatém místě, na nádvoří Stanu setkávání. ^{Lev 6:20}Cokoli se dotkne jejího masa, bude svaté. Kdyby trochu její krve stříklo na roucho, vyper potřísněnou látku na svatém místě. ^{Lev 6:21}Hliněná nádoba, v níž se vařilo její maso, ať je rozbita. Pokud se vařilo v mosazné nádobě, ať je vydrhnuta a vypláchnuta vodou. ^{Lev 6:22}Každý mužského pohlaví v kněžských rodinách ji smí jíst; bude svatosvatá. ^{Lev 6:23}Nesmí se však jíst žádná oběť za hřích, jejíž krev se vnáší do Stanu setkávání k vykonání obřadu smíření ve svatyni. Ta musí být spálena.“

Kapitola 7

Zákon o oběti odškodnění

^{Lev 7:1}„Toto je zákon o oběti odškodnění: Bude svatosvatá. ^{Lev 7:2}Oběť odškodnění bude zabita na místě, kde se zabíjí zápalná oběť. Její krví ať se pokropí oltář ze všech stran. ^{Lev 7:3}Potom bude obětován všechen její tuk: tučný ocas, tuk přikrývající vnitřnosti, ^{Lev 7:4}obě ledviny s tukem, který je na nich i na slabinách, a jaterní lalok, který bude odňat spolu s ledvinami. ^{Lev 7:5}Kněz to pak nechá dýmat na oltáři jako ohnivou oběť Hospodinu; je to oběť odškodnění. ^{Lev 7:6}Každý mužského pohlaví v kněžských rodinách ji smí jíst. Bude se jíst na svatém místě a bude svatosvatá.

^{Lev 7:7}Pro oběť za hřích a oběť odškodnění platí tentýž zákon: Připadne knězi, který s ní vykonal obřad smíření. ^{Lev 7:8}Knězi, který přinese něčí zápalnou oběť, připadne kůže ze zápalné oběti, kterou vykonal. ^{Lev 7:9}Rovněž každá moučná oběť upečená v peci, připravená na pánvi nebo na plotně připadne knězi, který ji vykonal. ^{Lev 7:10}Každá moučná oběť zadělaná olejem nebo suchá pak připadne všem Áronovým synům rovným dílem.“

Zákon o pokojné oběti

^{Lev 7:11}„Toto je zákon o pokojné oběti přinášené Hospodinu:

^{Lev 7:12}Přináší-li ji někdo z vděčnosti, ať spolu s ní přinese jako oběť díkůvzdání nekvašené bochánky zadělané olejem, nekvašené placky pomazané olejem a smažené bochánky z jemné mouky zadělané olejem. ^{Lev 7:13}Se svou pokojnou obětí díkůvzdání ať přinese darem kromě bochánků také kvašený chléb. ^{Lev 7:14}Z každého z těchto darů pak poskytne jeden kus jako obětní příspěvek pro Hospodina. Ten připadne knězi, který kropil oltář krví pokojné oběti. ^{Lev 7:15}Maso pokojné oběti díkůvzdání se bude jíst v den jejího obětování; ať z něj nic nezůstane do rána.

^{Lev 7:16}Přináší-li se tato oběť na základě slibu nebo jako dobrovolný dar, bude se jíst v den jejího obětování. Co z masa oběti zbude, se však smí jíst i nazítří. ^{Lev 7:17}Co zbude až do třetího dne, bude spáleno. ^{Lev 7:18}Kdyby se maso pokojné oběti jedlo i třetího dne, nedojde ten, kdo ji obětoval, zalíbení. Nebude mu počítána, bude ohavností a člověk, který by z ní jedl, ponese vinu.

^{Lev 7:19}Maso se rovněž nesmí jíst, dotkne-li se čehokoli nečistého; musí být spáleno. Ostatní maso smí jíst každý, kdo je čistý. ^{Lev 7:20}Kdyby však někdo jedl maso Hospodinovy pokojné oběti ve stavu vlastní nečistoty, bude vyobcován ze svého lidu. ^{Lev 7:21}Rovněž kdyby se někdo dotkl čehokoli nečistého – ať už lidské nečistoty, nečistého zvířete nebo jakékoli nečisté ohavnosti – a potom jedl něco z masa Hospodinovy pokojné oběti, bude vyobcován ze svého lidu.“

Zákaz tuku a krve

^{Lev 7:22}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Lev 7:23}„Mluv k synům Izraele: Nesmíte jíst žádný tuk – ať už z hovězího dobytka nebo z ovce či kozy. ^{Lev 7:24}Tuk zdechlého nebo rozsápaného zvířete se smí užívat k různým účelům, ale jíst jej rozhodně nesmíte. ^{Lev 7:25}Každý, kdo by jedl tuk dobytčete, z něhož přinesl ohnivou oběť Hospodinu, bude vyobcován ze svého lidu.

^{Lev 7:26}V žádném ze svých příbytků nesmíte jíst žádnou krev – ať už z ptactva nebo z dobytka. ^{Lev 7:27}Kdokoli by jedl jakoukoli krev, bude vyobcován ze svého lidu.“

Kněžský podíl

^{Lev 7:28}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Lev 7:29}„Mluv k synům Izraele: Ten, kdo obětuje pokojnou oběť Hospodinu, ať ze své pokojné oběti přinese Hospodinu dar. ^{Lev 7:30}Vlastníma rukama ať přinese ohnivé oběti Hospodinu: přinese tuk s hrudím, aby je zvedáním nabídl Hospodinu. ^{Lev 7:31}Kněz nechá tuk dýmat na oltáři, ale hrudí připadne Áronovi a jeho synům. ^{Lev 7:32}Pravou kýtu ze svých pokojných obětí odevzdáte jako obětní příspěvek knězi. ^{Lev 7:33}Podíl pravé kýty připadne tomu z Áronových synů, který bude obětovat krev a tuk z pokojné oběti. ^{Lev 7:34}Hrudí pozvedání i kýtu odevzdání jsem totiž synům Izraele odebral z jejich pokojných obětí a dal jsem je knězi Áronovi a jeho synům. Ti je budou věčným ustanovením přijímat od synů Izraele.“

^{Lev 7:35}Toto je podíl z Hospodinových ohnivých obětí, patřící Áronovi a jeho synům ode dne, kdy budou uvedeni do kněžské služby Hospodinu. ^{Lev 7:36}Hospodin přikázal, aby jej dostávali od synů Izraele ode dne svého pomazání. Je to věčné ustanovení pro všechna jejich pokolení.

^{Lev 7:37}Toto je zákon o zápalné oběti, moučné oběti, oběti za hřích, oběti odškodnění, oběti pověření a pokojné oběti. ^{Lev 7:38}Hospodin jej vydal Mojžíšovi na hoře Sinaj v den, kdy přikázal synům Izraele, aby obětovali své dary Hospodinu na Sinajské poušti.

Kapitola 8

Obřad pověření kněží

^{Lev 8:1}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{[137]Lev 8:2}„Vezmi Árona s jeho syny a jejich roucha, olej pomazání, býčka k oběti za hřích, dva berany a koš nekvašeného pečiva ^{Lev 8:3}a shromáždi celou obec ke vchodu do Stanu setkávání.“ ^{Lev 8:4}Mojžíš tedy učinil, jak mu Hospodin přikázal.

^{Lev 8:5}Když se obec shromáždila u vchodu do Stanu setkávání, Mojžíš jim řekl: „Toto nám přikázal vykonat Hospodin.“ ^{Lev 8:6}Tehdy Mojžíš nechal přistoupit Árona s jeho syny a omyl je vodou. ^{Lev 8:7}Navlékl mu suknici, přepásal ho šerpou, oblékl mu plášť, na něj umístil efod, přepásal ho tkaným pásem efodu, a tak mu jej připevnil. ^{Lev 8:8}Na něj umístil náprsník a do náprsníku vložil urim a tumim. ^{[138]Lev 8:9}Na hlavu mu nasadil turban a na turban zepředu připevnil zlatý štítek, totiž korunu svatosti, jak Mojžíšovi přikázal Hospodin.

^{Lev 8:10}Potom vzal Mojžíš olej pomazání a pomazal Příbytek i všechno, co bylo v něm, aby to posvětil. ^{Lev 8:11}Sedmkrát jím stříkl na oltář a pomazal oltář s veškerým jeho náčiním i umyvadlo s podstavcem, aby je posvětil. ^{Lev 8:12}Část oleje pomazání také vylil na Áronovu hlavu a pomazal ho, aby ho posvětil. ^{Lev 8:13}Potom Mojžíš nechal přistoupit Áronovy syny, oblékl jim suknice, přepásal je šerpou a uvázal jim pokrývky hlavy, jak Mojžíšovi přikázal Hospodin.

^{Lev 8:14}Přivedl býčka k oběti za hřích, a když Áron se svými syny vložil ruce na hlavu býčka obětovaného za hřích, ^{Lev 8:15}Mojžíš jej zabil. Pak vzal jeho krev a prstem potřel rohy oltáře ze všech stran, aby oltář očistil od hříchu. Zbytek krve vylil k patě oltáře. Tak jej posvětil ke konání obřadů smíření. ^{Lev 8:16}Mojžíš vzal také všechen tuk, který byl kolem vnitřností, jaterní lalok, obě ledviny i jejich tuk a nechal to dýmat na oltáři. ^{Lev 8:17}Samotného býčka, jeho kůži, maso a výkaly pak spálil na ohni venku za táborem, jak Mojžíšovi přikázal Hospodin.

^{Lev 8:18}Pak přivedl berana k zápalné oběti, a když Áron se svými syny vložili ruce na hlavu berana, ^{Lev 8:19}Mojžíš jej zabil. Potom pokropil oltář ze všech stran krví. ^{Lev 8:20}Berana rozsekal na díly a nechal ty díly i s hlavou a tukem dýmat na oltáři. ^{Lev 8:21}Jeho vnitřnosti a nohy Mojžíš omyl vodou a celého berana nechal dýmat na oltáři. Byla to příjemně vonící zápalná oběť, byla to ohnivá oběť Hospodinu, jak Mojžíšovi přikázal Hospodin.

^{Lev 8:22}Pak přivedl druhého berana, berana pověření, a když Áron se svými syny vložili ruce na hlavu berana, ^{Lev 8:23}zabil jej. Mojžíš pak vzal trochu jeho krve a potřel jí lalůček Áronova pravého ucha, palec jeho pravé ruky a palec jeho pravé nohy. ^{Lev 8:24}Potom nechal přistoupit Áronovy syny a krví jim potřel lalůček pravého ucha, palec pravé ruky a palec pravé nohy. Zbytkem krve pak ze všech stran pokropil oltář. ^{Lev 8:25}Potom vzal tuk (tučný ocas a všechen tuk kolem vnitřností, jaterní lalok i obě ledviny s jejich tukem) a pravou kýtu. ^{Lev 8:26}Z koše nekvašeného pečiva, který je před Hospodinem, vzal jeden nekvašený bochánek, jeden chlebový bochánek zadělaný olejem a jednu placku a položil je na onen tuk a pravou kýtu. ^{Lev 8:27}To vše vložil do Áronových dlaní a do dlaní jeho synů, aby to zvedáním nabízeli Hospodinu. ^{Lev 8:28}Potom to Mojžíš vzal z jejich dlaní a nechal vše dýmat na oltáři spolu se zápalnou obětí. Byla to příjemně vonící oběť pověření, byla to ohnivá oběť Hospodinu. ^{Lev 8:29}Mojžíš vzal také hrudí a zvedáním je nabídl Hospodinu. To byl Mojžíšův podíl z berana pověření, jak Mojžíšovi přikázal Hospodin.

^{Lev 8:30}Potom vzal Mojžíš trochu oleje pomazání a trochu krve, která byla na oltáři, a postříkal tím Árona a jeho roucha a s ním i jeho syny a jejich roucha. Tak posvětil Árona i jeho roucha a s ním i jeho syny a jejich roucha.

^{Lev 8:31}Tehdy Mojžíš Áronovi a jeho synům řekl: „Uvařte maso u vchodu do Stanu setkávání a tam ho snězte s chlebem, který je v koši pověření, jak jsem přikázal: ‚Áron a jeho synové je budou jíst.‘ ^{Lev 8:32}Co z masa a chleba zbude, spálíte. ^{Lev 8:33}Po sedm dní neodejdete od vchodu do Stanu setkávání, dokud se nevyplní doba vašeho pověřování. Vaše pověřování potrvá sedm dní. ^{Lev 8:34}Hospodin přikázal, aby za vás byl konán obřad smíření tak, jak byl vykonán dnešního dne. ^{Lev 8:35}Zůstanete u vchodu do Stanu setkávání dnem i nocí po sedm dní a budete držet Hospodinovu stráž, abyste nezemřeli, neboť tak mi to bylo přikázáno.“ ^{Lev 8:36}Áron pak se svými syny vykonal vše, co Hospodin skrze Mojžíše přikázal.

Kapitola 9

Zahájení kněžské služby

^{Lev 9:1}Osmého dne pak Mojžíš zavolal Árona a jeho syny i stařešiny Izraele ^{Lev 9:2}a řekl Áronovi: „Vezmi si mladé tele k oběti za hřích a berana k zápalné oběti, oba bez vady, a obětuj je před Hospodinem. ^{Lev 9:3}Synům Izraele pak řekni: Vezměte kozla k oběti za hřích, tele a beránka k zápalné oběti (oba roční, bez vady), ^{Lev 9:4}také býka a berana k pokojné oběti, aby byli obětováni před Hospodinem spolu s moučnou obětí zadělanou olejem. Dnes se vám totiž ukáže Hospodin.“

^{Lev 9:5}Vzali tedy to, co Mojžíš přikázal, před Stan setkávání a celá obec přistoupila a postavila se před Hospodina. ^{Lev 9:6}Tehdy Mojžíš řekl: „Toto nám přikázal Hospodin. Když to vykonáte, ukáže se vám Hospodinova sláva.“

^{Lev 9:7}Potom Mojžíš řekl Áronovi: „Přistup k oltáři, obětuj svou oběť za hřích a svou zápalnou oběť, a vykonej tak za sebe i za lid obřad smíření. Obětuj také dar lidu a vykonej za ně obřad smíření, jak přikázal Hospodin.“

^{Lev 9:8}Áron tedy přistoupil k oltáři a zabil své tele jako oběť za hřích. ^{Lev 9:9}Když mu pak jeho synové podali krev, namočil si v ní prst a potřel rohy oltáře. Zbytek krve vylil k patě oltáře. ^{Lev 9:10}Tuk, ledviny a jaterní lalok z oběti za hřích nechal dýmat na oltáři, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. ^{Lev 9:11}Maso a kůži však spálil na ohni venku za táborem.

^{Lev 9:12}Poté zabil zápalnou oběť. Jeho synové mu podali krev a on jí pokropil oltář ze všech stran. ^{Lev 9:13}Podali mu zápalnou oběť rozsekanou na díly a hlavu a on to dal dýmat na oltář. ^{Lev 9:14}Když omyl vnitřnosti a nohy, dal je dýmat na oltáři spolu se zápalnou obětí.

^{Lev 9:15}Potom obětoval dar lidu. Vzal kozla oběti za hřích lidu, zabil jej a obětoval jej za hřích tak jako předešlou oběť.

^{Lev 9:16}Nechal přinést také zápalnou oběť a obětoval ji podle pravidel. ^{Lev 9:17}Pak nechal přinést moučnou oběť, vzal z ní hrst a dal ji dýmat na oltáři vedle ranní zápalné oběti.

^{Lev 9:18}Potom zabil býka a berana pokojné oběti za lid. Jeho synové mu podali krev, jíž pokropil oltář ze všech stran, ^{Lev 9:19}a tučné kusy z býka i z berana – tučný ocas, tuk přikrývající vnitřnosti, ledviny a jaterní lalok. ^{Lev 9:20}Tyto tučné kusy položili na hrudí a on je nechal dýmat na oltáři. ^{Lev 9:21}Hrudí a pravou kýtu pak Áron zvedáním nabídl Hospodinu, jak Mojžíš přikázal.

^{Lev 9:22}Potom Áron vztáhl ruce k lidu a žehnal jim. Tak dokončil oběť za hřích, zápalnou i pokojnou oběť a sestoupil z oltáře.

^{Lev 9:23}Mojžíš s Áronem pak vešli do Stanu setkávání, a když vyšli ven, žehnali lidu. Vtom se všemu lidu ukázala Hospodinova sláva. ^{[139]Lev 9:24}Od Hospodina totiž vyšlehl oheň a pohltil zápalnou oběť i tučné kusy na oltáři. A když to všechen lid spatřil, vykřikli a padli na tvář.

Kapitola 10

Nepatřičný oheň

^{Lev 10:1}Áronovi synové Nádab a Abihu pak vzali každý svou kadidelnici, dali do nich oheň, položili na něj kadidlo a obětovali před Hospodinem nepatřičný oheň, jaký jim nepřikázal. ^{[140]Lev 10:2}Tehdy vyšlehl od Hospodina oheň a pohltil je, a tak zemřeli před Hospodinem. ^{Lev 10:3}Mojžíš řekl Áronovi: „To měl Hospodin na mysli, když řekl:

Na těch, kdo ke mně přistupují,
projevím svou svatost;
před tváří všeho lidu
projevím svou slávu.“

A Áron mlčel.

^{Lev 10:4}Mojžíš tedy zavolal Mišaele a Elsafana, syny Uziele, Áronova strýce, a řekl jim: „Přistupte a vyneste své bratrance od svatyně ven za tábor!“ ^{Lev 10:5}Přistoupili tedy a odnesli je v jejich suknicích ven za tábor, jak jim Mojžíš řekl.

^{Lev 10:6}Mojžíš řekl Áronovi a jeho zbylým synům Eleazarovi a Itamarovi: „Nerozpouštějte si vlasy na znamení smutku a netrhejte svá roucha, abyste nezemřeli a aby se Bůh nerozhněval na celou obec! Vaši bratři, celý dům Izraele, budou oplakávat ty, jež Hospodin sežehl. ^{Lev 10:7}Vy však neodcházejte od vchodu do Stanu setkávání, abyste nezemřeli, neboť je na vás olej Hospodinova pomazání.“ Zachovali se tedy podle Mojžíšova slova.

^{Lev 10:8}Hospodin promluvil k Áronovi: ^{Lev 10:9}„Když budete vcházet do Stanu setkávání, nebudeš ty ani tví synové pít víno ani jiný kvašený nápoj, abyste nezemřeli. To je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení: ^{Lev 10:10}Rozlišujte mezi svatým a nesvatým a mezi čistým a nečistým ^{Lev 10:11}a učte syny Izraele všem ustanovením, která jim Hospodin vydal skrze Mojžíše.“

^{Lev 10:12}Mojžíš pak Áronovi a jeho zbylým synům Eleazarovi a Itamarovi řekl: „Vezměte moučnou oběť, která zbyla z Hospodinových ohnivých obětí, a jezte ji nekvašenou poblíž oltáře, neboť je svatosvatá. ^{Lev 10:13}Sníte ji na svatém místě, neboť je to stanovený příděl z Hospodinových ohnivých obětí pro tebe i pro tvé syny. Tak mi to bylo přikázáno. ^{Lev 10:14}Také hrudí pozvedání i kýtu odevzdání budete jíst na čistém místě – ty a s tebou tvoji synové i tvé dcery – neboť jsou tobě i tvým potomkům dány jako stanovený příděl z pokojných obětí synů Izraele. ^{Lev 10:15}Kýtu odevzdání a hrudí pozvedání přinesou spolu s ohnivými oběťmi tuku, aby to zvedáním nabídli Hospodinu. Věčným ustanovením to připadne tobě a tvým synům, jak Hospodin přikázal.“

^{Lev 10:16}Mojžíš pak zjišťoval, co se stalo s kozlem oběti za hřích, a ukázalo se, že byl spálen. Rozhněval se tedy na Eleazara a Itamara, Áronovy zbývající syny, a řekl: ^{Lev 10:17}„Proč jste oběť za hřích nesnědli na svatém místě? Vždyť je svatosvatá a byla vám dána, abyste sňali vinu obce, abyste za ně před Hospodinem vykonali obřad smíření! ^{Lev 10:18}Pohleďte, krev oběti nebyla vnesena dovnitř svatyně. Proto jste ji měli sníst na svatém místě, jak jsem přikázal!“ ^[141]

^{Lev 10:19}Áron však Mojžíšovi odpověděl: „Pohleď, dnes obětovali před Hospodinem svou oběť za hřích a svou zápalnou oběť, a mě postihly takové věci! Kdybych dnes jedl oběť za hřích, copak by s tím Hospodin souhlasil?“

^{Lev 10:20}A když to Mojžíš uslyšel, souhlasil.

Zákon čistoty

Kapitola 11

Čisté a nečisté pokrmy

^{Lev 11:1}Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: ^{Lev 11:2}„Mluvte k synům Izraele: Ze všech živočichů na zemi smíte jíst tyto: ^{Lev 11:3}Smíte jíst každého přežvýkavého sudokopytníka.

^{Lev 11:4}Nesmíte však jíst ty, kteří jsou jen přežvýkavci nebo jen sudokopytníci. Velbloud sice přežvykuje, ale nemá rozdělené kopyto – je tedy pro vás nečistý. ^{Lev 11:5}Daman sice přežvykuje, ale nemá rozdělené kopyto – je tedy pro vás nečistý. ^{Lev 11:6}Zajíc sice přežvykuje, ale nemá rozdělené kopyto – je tedy pro vás nečistý. ^{Lev 11:7}Prase sice má rozdělené kopyto, ale nepřežvykuje – je tedy pro vás nečisté. ^{Lev 11:8}Jejich maso nesmíte jíst, jejich zdechliny se nedotknete. Budou pro vás nečistí.

^{Lev 11:9}Ze všech vodních živočichů smíte jíst tyto: Smíte jíst všechny sladkovodní i mořské tvory, kteří mají ploutve a šupiny. ^{Lev 11:10}Všichni mořští i sladkovodní tvorové bez ploutví a šupin (ať už drobná vodní havěť nebo velcí vodní tvorové) však pro vás budou ohavností ^{Lev 11:11}a ohavností pro vás zůstanou. Jejich maso nesmíte jíst, jejich zdechliny se budete štítit. ^{Lev 11:12}Cokoli ve vodách nemá ploutve a šupiny, bude pro vás ohavností.

^{Lev 11:13}Toto jsou ptáci, jichž se budete štítit. Nesmějí se jíst, jsou ohavní: ^[142] orel, orlosup, mořský orel, ^{Lev 11:14}luňák, různé druhy jestřábů, ^{Lev 11:15}všechny druhy havranů, ^{Lev 11:16}dále pštros, sova, racek, různé druhy sokolů, ^{Lev 11:17}sýček, kormorán, výr, ^{Lev 11:18}ibis, pelikán, sup, ^{Lev 11:19}čáp, různé druhy volavek a také dudek a netopýr.

^{Lev 11:20}Všechen křídlatý hmyz lezoucí po čtyřech pro vás bude ohavností. ^{Lev 11:21}Smíte z něj ale jíst to, co má další členěné nožky ke skákání po zemi, ^{Lev 11:22}jako jsou různé druhy kobylek, sarančat, cvrčků a koníků. ^{Lev 11:23}Všechen ostatní křídlatý čtvernohý hmyz pro vás bude ohavností.

^{Lev 11:24}Těmito živočichy byste se poskvrnili. Kdokoli se dotkne jejich zdechliny, bude nečistý až do večera. ^{Lev 11:25}Kdokoli by nesl něco z jejich zdechliny, vypere svůj oděv a bude nečistý až do večera.

^{Lev 11:26}Každý kopytník, který nemá rozdělené kopyto a který nepřežvykuje, pro vás bude nečistý. Kdokoli se ho dotkne, bude nečistý. ^{Lev 11:27}Každý čtyřnohý živočich, který chodí po tlapách, pro vás bude nečistý. Kdokoli se dotkne jejich zdechliny, bude nečistý až do večera. ^{Lev 11:28}Kdokoli by nesl jejich zdechlinu, vypere svůj oděv a bude nečistý až do večera. Jsou pro vás nečistí.

^{Lev 11:29}Z drobné havěti hemžící se po zemi pro vás bude nečisté toto: lasice, krysa, různé druhy ještěrů, ^{Lev 11:30}gekon, varan, ještěrka, mlok a chameleon. ^{Lev 11:31}To je pro vás ze vší havěti nečisté. Kdokoli se dotkne jejich mršiny, bude nečistý až do večera. ^{Lev 11:32}Cokoli, nač jejich mršina upadne, bude nečisté. Ať je to předmět ze dřeva nebo oděv, kůže, pytlovina či jakékoli nářadí, položí se to do vody a bude nečisté až do večera; potom to bude čisté. ^{Lev 11:33}Kdyby taková mršina spadla do nějaké hliněné nádoby, všechno v ní bude nečisté a nádobu musíte rozbít. ^{Lev 11:34}Každý pokrm, který přišel do styku s vodou z té nádoby, bude nečistý. Také každý nápoj v jakékoli takové nádobě bude nečistý. ^{Lev 11:35}Cokoli, nač upadne taková zdechlina, bude nečisté. Pec i krb budou zbořeny – jsou nečisté a nečisté pro vás zůstanou. ^{Lev 11:36}Pramen nebo jímka na vodu ovšem zůstanou čisté. Cokoli se však dotkne takových zdechlin, bude nečisté. ^{Lev 11:37}Když taková zdechlina upadne na jakékoli osivo, zůstane osivo čisté. ^{Lev 11:38}Bylo-li však předtím, než na něj taková zdechlina upadla, namočeno vodou, bude pro vás nečisté.

^{Lev 11:39}Když pojde nějaké zvíře, které smíte jíst, bude ten, kdo se dotkl jeho zdechliny, nečistý až do večera. ^{Lev 11:40}Kdo by z té zdechliny něco snědl, vypere svůj oděv a bude nečistý až do večera. Také ten, kdo by tu zdechlinu nesl, vypere svůj oděv a bude nečistý až do večera.

^{Lev 11:41}Veškerá havěť hemžící se po zemi pro vás bude ohavností, nejezte ji. ^{Lev 11:42}Nesmíte jíst žádnou havěť hemžící se po zemi, ať už se plazí po břiše nebo leze po čtyřech či více nohách. Je to ohavnost. ^{Lev 11:43}Neposkvrňujte se jakoukoli hemžící se havětí. Neposkvrňujte se jimi, abyste se nestali nečistými. ^{Lev 11:44}Vždyť já jsem Hospodin, váš Bůh! Posvěťte se a buďte svatí, neboť já jsem svatý, a neposkvrňujte se žádnou havětí plazící se po zemi. ^{Lev 11:45}Vždyť já jsem Hospodin, který vás vyvedl z Egypta, abych byl vaším Bohem. Buďte svatí, neboť já jsem svatý.“

^{Lev 11:46}Toto je zákon ohledně zvěře, ptactva, všech vodních živočichů i všeho, co se hemží po zemi. ^{Lev 11:47}Podle něj se rozlišuje mezi čistým a nečistým a mezi povolenými a zakázanými pokrmy.

Kapitola 12

Čistota po porodu

^{Lev 12:1}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Lev 12:2}„Mluv k synům Izraele: Když žena počne a porodí chlapce, bude po sedm dní nečistá, stejně jako v době svého pravidelného krvácení. ^{Lev 12:3}Osmého dne bude chlapec obřezán, ^{[143]Lev 12:4}ale matčino očišťování od krve potrvá ještě třicet tři dny. Dokud se nevyplní doba jejího očišťování, nedotkne se ničeho svatého a nepřijde ke svatyni. ^{Lev 12:5}Porodí-li dívku, bude po dva týdny nečistá jako při svém krvácení a její očišťování od krve potrvá ještě šedesát šest dní.

^{Lev 12:6}Když uplyne doba jejího očišťování po narození syna nebo dcery, přivede knězi ke vchodu do Stanu setkávání ročního beránka k zápalné oběti a holoubě nebo hrdličku k oběti za hřích. ^{Lev 12:7}Kněz je bude obětovat před Hospodinem a vykoná za ni obřad smíření, a tak bude očištěna od svého krvácení.

Toto je zákon o ženě, která porodila chlapce nebo dívku. ^{Lev 12:8}Nemůže-li si dovolit jehně, vezme dvě hrdličky nebo dvě holoubata, jedno k zápalné oběti a druhé k oběti za hřích. Kněz za ni vykoná obřad smíření, a tak bude očištěna.“

Kapitola 13

Čistota pokožky

^{Lev 13:1}Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: ^{Lev 13:2}„Když někdo bude mít na kůži otok, vyrážku nebo světlou skvrnu jevící se jako rána malomocenství, ^[144] ať je přiveden ke knězi Áronovi nebo k jednomu z jeho synů, kněží. ^{Lev 13:3}Kněz pak ránu na kůži prohlédne: Pokud ochlupení na ráně zbělelo a rána je napohled hlubší než okolní kůže, je to rána malomocenství. Po prohlídce jej kněz prohlásí za nečistého. ^{Lev 13:4}Je-li to však jen bílá skvrna, jež napohled není hlubší než okolní kůže a jejíž ochlupení nezbělelo, kněz postiženého odloučí na sedm dní. ^{Lev 13:5}Sedmého dne jej prohlédne: Shledá-li, že se rána zastavila a nešíří se po kůži, odloučí ho na dalších sedm dní. ^{Lev 13:6}Sedmého dne jej kněz prohlédne znovu: Je-li rána matná a nešíří se po kůži, prohlásí jej za čistého – je to jen vyrážka. Vypere svůj oděv a bude čistý. ^{Lev 13:7}Rozšíří-li se vyrážka poté, co se ukázal knězi a byl prohlášen za čistého, musí se knězi ukázat znovu. ^{Lev 13:8}Kněz ho prohlédne: Šíří-li se vyrážka po kůži, kněz jej prohlásí za nečistého – je to malomocenství.

^{Lev 13:9}Když se na člověku objeví rána malomocenství, ať je přiveden ke knězi. ^{Lev 13:10}Kněz ho prohlédne: Je-li na kůži bílý otok, od něhož zbělelo ochlupení, a na otoku je jizva živého masa, ^{Lev 13:11}je to pokročilé malomocenství kůže – kněz jej prohlásí za nečistého. Neodloučí ho, neboť je zjevně nečistý.

^{Lev 13:12}Jestliže však malomocenství na kůži propukne tak, že pokryje celou kůži postiženého od hlavy až k patě, kamkoli padne knězův zrak, ^{Lev 13:13}kněz ho prohlédne: Pokrylo-li malomocenství celé jeho tělo, prohlásí postiženého za čistého – jestliže všechno zbělelo, je čistý. ^{Lev 13:14}Kdykoli by se však na něm ukázalo živé maso, bude nečistý. ^{Lev 13:15}Jakmile kněz spatří živé maso, prohlásí jej za nečistého. Živé maso je nečisté – je to malomocenství. ^{Lev 13:16}Jakmile živé maso zmizí a místo zbělá, přijde postižený ke knězi. ^{Lev 13:17}Kněz ho prohlédne: Pokud postižené místo zbělelo, prohlásí jej za čistého – je čistý.

^{Lev 13:18}Když bude na kůži vřed, který se zhojil, ^{Lev 13:19}a na místě toho vředu vznikne bílý otok nebo bělavě narudlá skvrna, musí být ukázán knězi. ^{Lev 13:20}Kněz místo prohlédne: Je-li napohled hlubší než okolní kůže a ochlupení na něm zbělelo, kněz jej prohlásí za nečistého – je to rána malomocenství, vypukla na vředu. ^{Lev 13:21}Jestliže však kněz místo prohlédne a uvidí, že ochlupení na něm není bílé, že není hlubší než okolní kůže a je matné, odloučí ho kněz na sedm dní. ^{Lev 13:22}Pokud se po kůži rozšíří, prohlásí jej kněz za nečistého – je to rána malomocenství. ^{Lev 13:23}Pokud skvrna zůstane na místě a nerozšíří se, je to jizva po vředu – kněz jej prohlásí za čistého.

^{Lev 13:24}Když bude na kůži spálenina od ohně a na jizvě po ní vznikne bělavě narudlá nebo bílá skvrna, ^{Lev 13:25}kněz ji prohlédne: Pokud ochlupení na skvrně zbělelo a je napohled hlubší než okolní kůže, je to malomocenství, vypuklo na spálenině. Kněz jej prohlásí za nečistého – je to rána malomocenství. ^{Lev 13:26}Jestliže však kněz skvrnu prohlédne a uvidí, že její ochlupení není bílé, není hlubší než okolní kůže a je matné, odloučí ho kněz na sedm dní. ^{Lev 13:27}Sedmého dne jej kněz prohlédne: Pokud se skvrna po kůži rozšíří, prohlásí jej kněz za nečistého – je to rána malomocenství. ^{Lev 13:28}Pokud ale skvrna zůstane na místě, nerozšíří se po kůži a bude matná, je to otok po spálenině – kněz jej prohlásí za čistého, neboť je to jizva po spálenině.

^{Lev 13:29}Když bude nějaký muž nebo žena postižen na hlavě nebo na bradě, ^{Lev 13:30}kněz ránu prohlédne: Bude-li napohled hlubší než okolní kůže a bude-li její ochlupení nažloutlé a tenké, prohlásí jej kněz za nečistého – je to prašivina, druh malomocenství na hlavě nebo na bradě. ^{Lev 13:31}Když ale kněz ránu prašiviny prohlédne a ta nebude napohled hlubší než okolní kůže a nebude na ní žádné černé ochlupení, odloučí kněz postiženého prašivinou na sedm dní. ^{Lev 13:32}Sedmého dne kněz ránu prohlédne znovu: Pokud se prašivina nešíří, její ochlupení není zažloutlé a není napohled hlubší než okolní kůže, ^{Lev 13:33}pak ať se postižený oholí; ať však neholí místo zasažené prašivinou. Kněz potom člověka s prašivinou odloučí na dalších sedm dní. ^{Lev 13:34}Sedmého dne kněz prašivinu prohlédne znovu: Pokud se prašivina po kůži nešíří a není napohled hlubší než okolní kůže, prohlásí jej kněz za čistého. Vypere svůj oděv a bude čistý. ^{Lev 13:35}Rozšíří-li se prašivina poté, co byl prohlášen za čistého, ^{Lev 13:36}musí ho prohlédnout kněz: Šíří-li se prašivina po kůži, ať kněz již nehledá zažloutlé ochlupení – postižený je nečistý. ^{Lev 13:37}Shledá-li však, že se prašivina zastavila a že na ní vyrostlo černé ochlupení, prašivina se zhojila – je čistý a kněz jej prohlásí za čistého.

^{Lev 13:38}Když bude mít muž nebo žena na kůži bílé skvrny, ^{Lev 13:39}kněz je prohlédne: Jsou-li skvrny na kůži matně bělavé, je to lišej, který vypukl na kůži – je čistý.

^{Lev 13:40}Když někomu vypadají vlasy na temeni, takže má pleš, je čistý. ^{Lev 13:41}Vypadají-li mu vlasy na skráních, takže má holé čelo, je čistý. ^{Lev 13:42}Když ale na holém čele nebo na pleši vznikne bělavě narudlá rána, je to malomocenství bující na holém čele nebo na pleši. ^{Lev 13:43}Kněz ho prohlédne: Je-li na jeho holém čele nebo na pleši rána s bělavě narudlým otokem, podobná kožnímu malomocenství, ^{Lev 13:44}je ten člověk malomocný. Je nečistý – kněz jej musí prohlásit za nečistého, neboť je postižen na hlavě.

^{Lev 13:45}Člověk postižený malomocenstvím bude mít roztržený oděv, rozpuštěné vlasy a s rouškou na ústech bude volat: ‚Nečistý! Nečistý!‘ ^{Lev 13:46}Po celou dobu svého postižení zůstane nečistý. Jako nečistý musí bydlet o samotě, ve zvláštním příbytku venku za táborem.“

Čistota oděvu

^{Lev 13:47}„Když rána malomocenství ^[145] napadne vlněný nebo lněný oděv, ^{Lev 13:48}vlněnou nebo lněnou tkaninu, kůži nebo cokoliv koženého ^{Lev 13:49}a ta rána bude nazelenalá nebo narudlá, je to rána malomocenství na oděvu, na kůži, na tkanině či na koženém předmětu – musí být ukázána knězi. ^{Lev 13:50}Když kněz ránu prohlédne, nechá napadenou věc odloučit na sedm dní. ^{Lev 13:51}Sedmého dne pak ránu prohlédne znovu. Jestliže se po oděvu, tkanině nebo koženém předmětu šíří, je to rána zhoubného malomocenství – je to nečisté. ^{Lev 13:52}Ať je tedy oděv, vlněná či lněná tkanina i jakýkoli kožený předmět napadený tou ranou spálen, neboť jde o zhoubné malomocenství – musí to být spáleno.

^{Lev 13:53}Pokud kněz ránu prohlédne a uvidí, že se po oděvu, tkanině nebo jakémkoli koženém předmětu nešíří, ^{Lev 13:54}přikáže, aby napadenou věc vyprali, a odloučí ji na dalších sedm dní. ^{Lev 13:55}Po vyprání kněz ránu prohlédne: Shledá-li, že rána nezměnila barvu (i když se nerozšířila), je to nečisté – spálíš to, ať už je hniloba na líci či na rubu. ^{Lev 13:56}Pokud však kněz ránu prohlédne a uvidí, že je po vyprání matná, pak ji od oděvu, kůže či tkaniny odtrhne. ^{Lev 13:57}Ukáže-li se rána na oděvu, tkanině či koženém předmětu znovu, je to bující malomocenství – napadenou věc spálíš. ^{Lev 13:58}Oděv, tkanina či kožený předmět, z něhož rána po vyprání zmizí, bude vyprán znovu a bude čistý.“

^{Lev 13:59}Toto je zákon o ráně malomocenství na vlněném či lněném oděvu, na tkanině i jakémkoli koženém předmětu. Podle něj to bude prohlášeno za čisté, nebo nečisté.

Kapitola 14

Očišťování malomocného

^{Lev 14:1}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Lev 14:2}„Pro malomocného bude v čas jeho očišťování platit tento zákon: Musí být přiveden ke knězi. ^{Lev 14:3}Kněz vyjde ven za tábor a prohlédne ho: Uvidí-li, že se rána malomocenství na postiženém zhojila, ^{Lev 14:4}nechá pro toho, kdo chce být očištěn, přinést dva živé čisté ptáky, kus cedrového dřeva, šarlatovou látku a yzop. ^{Lev 14:5}Kněz nechá jednoho ptáka zabít nad hliněnou nádobou s pramenitou vodou. ^{Lev 14:6}Pak vezme živého ptáka, cedrové dřevo, šarlatovou látku a yzop a namočí to i s tím živým ptákem v krvi ptáka zabitého nad pramenitou vodou. ^{Lev 14:7}Sedmkrát tou krví stříkne na člověka očišťovaného od malomocenství a prohlásí jej za čistého. Živého ptáka pak vypustí do kraje.

^{Lev 14:8}Ten, kdo se očišťuje, si vypere oděv, oholí si veškeré ochlupení, omyje se vodou a bude čistý. Potom vejde do tábora, ale po sedm dní ještě zůstane mimo svůj stan. ^{Lev 14:9}Sedmého dne si znovu oholí veškeré ochlupení: vlasy, vousy, obočí i všechno ostatní ochlupení. Vypere si oděv, omyje si tělo vodou a bude čistý.

^{Lev 14:10}Osmého dne pak vezme dva beránky bez vady, jednu roční ovečku bez vady, tři desetiny efy ^[146] jemné mouky zadělané olejem jako moučnou oběť a jednu mírku ^[147] oleje. ^{Lev 14:11}Očišťující kněz postaví očišťovaného člověka s tím vším před Hospodina ke vchodu do Stanu setkávání.

^{Lev 14:12}Potom kněz vezme jednoho beránka a bude ho obětovat s mírkou oleje jako oběť odškodnění; zvedáním to nabídne Hospodinu. ^{Lev 14:13}Beránka zabije na místě, kde se zabíjí oběť za hřích a zápalná oběť, na svatém místě. Jak oběť za hřích, tak oběť odškodnění náleží knězi – je svatosvatá. ^{Lev 14:14}Kněz pak nabere trochu krve z oběti odškodnění a potře očišťovanému lalůček pravého ucha, palec pravé ruky a palec pravé nohy. ^{Lev 14:15}Vezme také trochu oleje z té mírky, odlije si do levé dlaně, ^{Lev 14:16}namočí si v tom oleji pravý prst a sedmkrát jím stříkne před Hospodinem. ^{Lev 14:17}Ze zbytku oleje, který má v dlani, kněz potře očišťovanému lalůček pravého ucha, palec pravé ruky a palec pravé nohy na místech, kde má krev oběti odškodnění. ^{Lev 14:18}Zbývajícím olejem v dlani kněz potře hlavu toho, kdo se očišťuje, a tak za něj před Hospodinem vykoná obřad smíření.

^{Lev 14:19}Potom kněz vykoná oběť za hřích, a tak očistí toho, kdo chce být očištěn, od jeho nečistoty. Nakonec kněz zabije zápalnou oběť ^{Lev 14:20}a obětuje ji spolu s moučnou obětí na oltáři. Tak za něj vykoná obřad smíření a bude čistý.

^{Lev 14:21}Je-li však ten člověk chudý a je to nad jeho možnosti, poskytne pro obřad smíření jednoho beránka jako oběť odškodnění, desetinu efy ^[148] jemné mouky zadělané olejem jako moučnou oběť, jednu mírku oleje ^{Lev 14:22}a podle svých možností také dvě hrdličky nebo dvě holoubata: jedno k oběti za hřích a druhé k zápalné oběti.

^{Lev 14:23}Osmého dne svého očišťování je přinese knězi před Hospodina ke vchodu do Stanu setkávání. ^{Lev 14:24}Kněz vezme beránka oběti odškodnění a mírku oleje a zvedáním to nabídne Hospodinu. ^{Lev 14:25}Potom beránka zabije jako oběť odškodnění, nabere trochu jeho krve a potře očišťovanému lalůček pravého ucha, palec pravé ruky a palec pravé nohy. ^{Lev 14:26}Z oleje si kněz trochu odlije do levé dlaně ^{Lev 14:27}a pravým prstem jím sedmkrát stříkne před Hospodinem. ^{Lev 14:28}Trochou oleje, který má v dlani, pak potře očišťovanému lalůček pravého ucha, palec pravé ruky a palec pravé nohy na místech, kde má krev oběti odškodnění. ^{Lev 14:29}Zbývajícím olejem v dlani kněz potře hlavu očišťovaného, a tak za něj před Hospodinem vykoná obřad smíření. ^{Lev 14:30}Potom podle svých možností připraví jednu hrdličku nebo holoubě. ^{Lev 14:31}Podle svých možností přinese jedno jako oběť za hřích a druhé jako zápalnou oběť spolu s moučnou obětí. Takto kněz vykoná před Hospodinem obřad smíření za toho, kdo se očišťuje.“

^{Lev 14:32}Toto je zákon o člověku, který je postižen malomocenstvím a jehož očišťování je nad jeho možnosti.

Čistota staveb

^{Lev 14:33}Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: ^{Lev 14:34}„Až vejdete do kanaánské země, kterou vám dávám do vlastnictví, a já na některý dům v té zemi dopustím ránu malomocenství, ^{[149]Lev 14:35}přijde majitel domu a oznámí knězi: ‚Zdá se, že můj dům je napaden ranou.‘ ^{Lev 14:36}Předtím, než kněz přijde ránu prohlédnout, přikáže, aby byl dům vyprázdněn, aby nic z toho domu nebylo nečisté. Teprve potom kněz přijde prohlédnout dům. ^{Lev 14:37}Prohlédne ránu: Je-li na stěnách domu rána, totiž nazelenalé nebo narudlé důlky napohled hlubší než okolní stěna, ^{Lev 14:38}vyjde kněz před vchod domu a na sedm dní dům uzavře. ^{Lev 14:39}Sedmého dne se kněz vrátí a ránu znovu prohlédne: Šíří-li se rána po stěnách domu, ^{Lev 14:40}přikáže, aby napadené kameny byly vyňaty a vyhozeny na nečisté místo venku za městem. ^{Lev 14:41}Vnitřek domu pak nechá na všech stranách oškrábat. Hlínu, kterou seškrabali, vysypou na nečisté místo venku za městem. ^{Lev 14:42}Vyňaté kameny nahradí jinými; vezme se také jiná hlína a dům se znovu vymaže.

^{Lev 14:43}Vrátí-li se však rána a vypukne na domě i po vyjmutí kamenů, vyškrabání a novém vymazání domu, ^{Lev 14:44}přijde kněz a ránu prohlédne: Šíří-li se rána po domě, je na domě zhoubné malomocenství; je nečistý. ^{Lev 14:45}Dům se musí zbořit. Kamení, dříví i všechna hlína toho domu se odnesou na nečisté místo venku za městem.

^{Lev 14:46}Kdo by do toho domu vešel v době, kdy bude uzavřen, bude nečistý až do večera. ^{Lev 14:47}Kdo by v tom domě spal, vypere svůj oděv; také ten, kdo by v tom domě jedl, vypere svůj oděv.

^{Lev 14:48}Pokud kněz přijde, ránu prohlédne a uvidí, že se v domě po jeho vymazání nešíří, prohlásí dům za čistý. Rána se zhojila. ^{Lev 14:49}Aby dům očistil od hříchu, vezme dva ptáky, kus cedrového dřeva, šarlatovou látku a yzop. ^{Lev 14:50}Jednoho ptáka zabije nad hliněnou nádobou s pramenitou vodou. ^{Lev 14:51}Pak vezme cedrové dřevo, yzop, šarlatovou látku a živého ptáka, namočí to v krvi zabitého ptáka s pramenitou vodou a sedmkrát stříkne na dům. ^{Lev 14:52}Poté, co krví zabitého ptáka, pramenitou vodou, živým ptákem, cedrovým dřevem, yzopem a šarlatovou látkou očistí dům od hříchu, ^{Lev 14:53}vypustí živého ptáka za městem do kraje. Tak za dům vykoná obřad smíření a ten bude čistý.“

^{Lev 14:54}Toto je zákon o jakékoli ráně malomocenství – ať jde o prašivinu, ^{Lev 14:55}o malomocenství na oděvu či na domě, ^{Lev 14:56}otok, vyrážku či světlou skvrnu. ^{Lev 14:57}Podle něj se určí, kdy je co nečisté a kdy čisté.

Toto je zákon o malomocenství.

Kapitola 15

Intimní čistota

^{Lev 15:1}Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: ^{Lev 15:2}„Mluvte k synům Izraele: Kterýkoli muž by trpěl výtokem ze svého údu, bude pro ten výtok nečistý. ^{Lev 15:3}Pro nečistotu jeho výtoku platí toto: Ať už výtok z jeho těla uniká nebo se v jeho těle zadržuje, bude pro tento výtok nečistý.

^{Lev 15:4}Každé lůžko, na němž by ležel trpící výtokem, bude nečisté; cokoli, na čem by seděl, bude nečisté. ^{Lev 15:5}Kdokoli se dotkne jeho lůžka, vypere si oděv, omyje se vodou a bude nečistý až do večera. ^{Lev 15:6}Kdo by si sedl na něco, na čem seděl trpící výtokem, vypere si oděv, omyje se vodou a bude nečistý až do večera.

^{Lev 15:7}Kdo by se dotkl člověka trpícího výtokem, vypere si oděv, omyje se vodou a bude nečistý až do večera.

^{Lev 15:8}Kdyby trpící výtokem plivl na čistého, vypere dotyčný svůj oděv, omyje se vodou a bude nečistý až do večera.

^{Lev 15:9}Každé sedlo, na němž by jezdil trpící výtokem, bude nečisté. ^{Lev 15:10}Kdokoli by se dotkl něčeho, co měl trpící výtokem pod sebou, bude nečistý až do večera. Kdo by ty věci nesl, vypere si oděv, omyje se vodou a bude nečistý až do večera.

^{Lev 15:11}Každý, koho by se trpící výtokem dotkl, aniž by si umyl ruce vodou, si vypere oděv, omyje se vodou a bude nečistý až do večera.

^{Lev 15:12}Hliněná nádoba, jíž by se trpící výtokem dotkl, musí být rozbita; každý dřevěný předmět musí být omyt vodou.

^{Lev 15:13}Když bude ten muž od svého výtoku uzdraven, napočítá po svém uzdravení ještě sedm dní. Vypere si oděv, omyje si tělo pramenitou vodou a bude čistý. ^{Lev 15:14}Osmého dne si vezme dvě hrdličky nebo dvě holoubata, půjde před Hospodina ke vchodu do Stanu setkávání a dá je knězi. ^{Lev 15:15}Ten bude obětovat jedno jako oběť za hřích a druhé jako zápalnou oběť; tak za něj před Hospodinem vykoná obřad smíření kvůli jeho výtoku.

^{Lev 15:16}Muž, který by měl výron semene, si omyje celé tělo vodou a bude nečistý až do večera. ^{Lev 15:17}Každý oděv i všechno kožené, na čem se výron semene ocitne, budou vyprány vodou a budou nečisté až do večera. ^{Lev 15:18}Když bude muž spát se ženou a vyjde z něj semeno, oba se omyjí vodou a budou nečistí až do večera.

^{Lev 15:19}Trpí-li žena výtokem krve z těla, bude kvůli svému krvácení oddělena po sedm dní. Každý, kdo se jí dotkne, bude nečistý až do večera.

^{Lev 15:20}Všechno, na čem by během svého krvácení ležela, bude nečisté; rovněž všechno, na čem by seděla, bude nečisté. ^{Lev 15:21}Kdokoli by se dotkl jejího lůžka, vypere si oděv, omyje se vodou a bude nečistý až do večera. ^{Lev 15:22}Kdokoli by se dotkl něčeho, na čem seděla, vypere si oděv, omyje se vodou a bude nečistý až do večera. ^{Lev 15:23}Rovněž dotkne-li se něčeho, co bylo na lůžku nebo na tom, na čem seděla, bude nečistý až do večera.

^{Lev 15:24}Jestliže s ní ovšem někdo spal a její krvácení se ocitlo na něm, bude nečistý po sedm dní. Také každé lůžko, na němž by ležel, bude nečisté.

^{Lev 15:25}Trpí-li žena dlouhodobým výtokem krve mimo své pravidelné krvácení nebo když výtok trvá déle než její běžné krvácení, bude po všechny dny svého nečistého výtoku nečistá tak jako v době svého běžného krvácení. ^{Lev 15:26}Každé lůžko, na němž by ležela kterýkoli den svého výtoku, bude jako lůžko jejího běžného krvácení; cokoli, na čem by seděla, bude nečisté jako při jejím běžném krvácení. ^{Lev 15:27}Kdokoli by se toho dotkl, bude nečistý; vypere si oděv, omyje se vodou a bude nečistý až do večera.

^{Lev 15:28}Když bude od svého výtoku uzdravena, napočítá ještě sedm dní a potom bude čistá. ^{Lev 15:29}Osmého dne si vezme dvě hrdličky nebo dvě holoubata a přinese je knězi ke vchodu do Stanu setkávání. ^{Lev 15:30}Kněz bude obětovat jedno jako oběť za hřích a druhé jako zápalnou oběť; tak za ni před Hospodinem vykoná obřad smíření kvůli nečistotě jejího výtoku.

^{Lev 15:31}Tak budete Izraelity oddělovat od jejich nečistot, aby kvůli svým nečistotám nezemřeli, když by poskvrnili můj Příbytek, který je uprostřed nich.“

^{Lev 15:32}Toto je zákon o tom, kdo trpí výtokem, o muži majícím výron semene, který jej znečišťuje, ^{Lev 15:33}a o ženě při jejím krvácení. Platí pro každého, kdo trpí nějakým výtokem, ať je to muž nebo žena, a pro muže, který by spal s nečistou.

Kapitola 16

Den smíření

^{Lev 16:1}Hospodin k Mojžíšovi promluvil po smrti dvou Áronových synů, kteří zemřeli, když přistoupili před Hospodina. ^{[150]Lev 16:2}Hospodin Mojžíšovi řekl: „Řekni svému bratru Áronovi, ať nepřichází kdykoli do nejsvětější svatyně (totiž za oponu, před slitovnici ležící na Truhle), aby nezemřel, neboť se budu ukazovat v oblaku nad slitovnicí. ^[151]

^{Lev 16:3}Takto smí Áron vcházet do svatyně: s mladým býčkem k oběti za hřích a s beranem k zápalné oběti. ^{Lev 16:4}Oblékne si svatou plátěnou suknici a pod ni plátěné spodky, přepáše se plátěnou šerpou a hlavu si ovine plátěným turbanem. Jsou to svatá roucha; než je oblékne, omyje si tělo vodou. ^{Lev 16:5}Od izraelské obce Áron přijme dva kozly k oběti za hřích a jednoho berana k zápalné oběti.

^{Lev 16:6}Přivede také svého býka k oběti za hřích, aby jím vykonal obřad smíření za sebe a za svůj dům. ^{Lev 16:7}Potom Áron vezme oba kozly a postaví je před Hospodina ke vchodu do Stanu setkávání. ^{Lev 16:8}Na ty dva kozly vloží losy: jeden los ‚pro Hospodina‘ a druhý ‚pro Azazela‘. ^{[152]Lev 16:9}Kozla, na něhož vyšel los ‚pro Hospodina‘, Áron přivede a obětuje ho jako oběť za hřích. ^{Lev 16:10}Kozla, na něhož vyšel los ‚pro Azazela‘, však postaví živého před Hospodina, aby jím vykonal obřad smíření a aby jej zahnal k Azazelovi na poušť.

^{Lev 16:11}Áron tedy přivede svého býka k oběti za hřích, aby vykonal obřad smíření za sebe a za svůj dům, zabije ho jako oběť za hřích. ^{Lev 16:12}Nabere plnou kadidelnici žhavého uhlí, jež bylo na oltáři před Hospodinem, do obou hrstí nabere jemně drcené kadidlo z vonných látek a vnese to dovnitř za oponu. ^{Lev 16:13}Před Hospodinem položí kadidlo na oheň, a slitovnici ležící na Truhle svědectví zakryje oblak z kadidla, aby nezemřel. ^{Lev 16:14}Vezme také trochu krve z toho býka a stříkne prstem na východní stranu slitovnice; rovněž před slitovnici sedmkrát stříkne prstem trochu krve.

^{Lev 16:15}Potom zabije kozla oběti za hřích lidu a jeho krev vnese dovnitř za oponu. Naloží s jeho krví tak, jako naložil s krví býka: stříkne ji na slitovnici a před slitovnici. ^{Lev 16:16}Tak očistí nejsvětější svatyni od nečistot synů Izraele, od jejich provinění a všech hříchů. Totéž učiní se Stanem setkávání, který s nimi zůstává uprostřed jejich nečistot. ^{Lev 16:17}Když vejde do nejsvětější svatyně, aby ji očistil, ať není ve Stanu setkávání žádný člověk, až dokud nevyjde. Tam vykoná obřad smíření za sebe a za svůj dům i za celé izraelské shromáždění.

^{Lev 16:18}Potom vyjde k oltáři, který je před Hospodinem, a očistí jej: vezme trochu krve z onoho býka a kozla, potře rohy oltáře ze všech stran ^{Lev 16:19}a trochu krve na něj sedmkrát stříkne prstem. Tak jej očistí a posvětí od nečistot synů Izraele.

^{Lev 16:20}Když tedy dokončí očišťování nejsvětější svatyně, Stanu setkávání a oltáře, přivede toho živého kozla. ^{Lev 16:21}Áron vloží obě ruce na hlavu živého kozla a bude nad ním vyznávat všechny viny synů Izraele, všechna jejich provinění a hříchy; tak je vloží na kozlovu hlavu. Potom ho nechá člověkem k tomu připraveným vyhnat na poušť ^{Lev 16:22}a kozel na sobě odnese všechny jejich viny do odlehlé země. Na poušti pak kozla propustí.

^{Lev 16:23}Tehdy Áron vejde do Stanu setkávání, svlékne si plátěná roucha, jež si vzal, když měl vejít do nejsvětější svatyně, a nechá je tam. ^{Lev 16:24}Když si na svatém místě omyje tělo vodou, oblékne si svá původní roucha a vyjde, aby vykonal svou zápalnou oběť i zápalnou oběť za lid, a tak aby vykonal obřad smíření za sebe i za lid. ^{Lev 16:25}Tuk oběti za hřích pak nechá dýmat na oltáři.

^{Lev 16:26}Ten, kdo zahnal kozla k Azazelovi, si vypere oděv a omyje si tělo vodou; teprve pak smí vejít do tábora. ^{Lev 16:27}Býka oběti za hřích a kozla oběti za hřích, jejichž krev byla vnesena do nejsvětější svatyně k vykonání obřadu smíření, nechá vynést ven za tábor. Jejich kůže, maso a výkaly tam budou spáleny na ohni. ^{Lev 16:28}Také ten, kdo je spálil, si vypere oděv a omyje si tělo vodou; teprve pak smí vejít do tábora.

^{Lev 16:29}Stane se vám to věčným ustanovením: Desátého dne sedmého měsíce se budete pokorně postit. Nebudete dělat žádnou práci – domácí ani přistěhovalec, který žije u vás. ^{Lev 16:30}V tento den za vás bude vykonáno smíření a budete očištěni; před Hospodinem budete čistí ode všech svých hříchů. ^{Lev 16:31}Bude to pro vás sobota všech sobot, ^[153] kdy se budete pokorně postit – to je věčné ustanovení. ^{Lev 16:32}Smíření vykoná kněz, který bude pomazán a pověřen ke kněžské službě místo svého otce:

oblékne si svatá plátěná roucha,

^{Lev 16:33}očistí nejsvětější svatyni i Stan setkávání,

očistí oltář i kněží,

očistí také všechen shromážděný lid.

^{Lev 16:34}Toto se vám stane věčným ustanovením. Jednou za rok budou synové Izraele očišťováni ode všech svých hříchů.“

A stalo se, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.

Zákon svatosti

Kapitola 17

Posvátnost krve

^{Lev 17:1}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Lev 17:2}„Mluv k Áronovi, k jeho synům a ke všem Izraelitům: Toto přikázal Hospodin: ^{Lev 17:3}Kdokoli z domu Izraele by zabil kus hovězího dobytka, ovci nebo kozu v táboře nebo venku za táborem, ^{Lev 17:4}aniž to zvíře přivedl před Hospodinův příbytek ke vchodu do Stanu setkávání, aby z něj Hospodinu přinesl oběť, takovému člověku se bude počítat vina za prolitou krev: Prolil krev, proto bude vyobcován ze svého lidu. ^{Lev 17:5}To proto, aby synové Izraele přinášeli své oběti, jež dosud zabíjeli na poli, aby je nyní přinášeli Hospodinu ke vchodu do Stanu setkávání, ke knězi. Ať je obětují Hospodinu jako pokojné oběti. ^{Lev 17:6}Kněz pokropí krví oběti Hospodinův oltář u vchodu do Stanu setkávání a tuk nechá dýmat na oltáři jako příjemnou vůni Hospodinu. ^{Lev 17:7}Nebudou již tedy zabíjet své oběti běsům, za nimiž chodili smilnit. Toto bude věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení.

^{Lev 17:8}Dále jim řekneš: Kdokoli z domu Izraele nebo z přistěhovalců, kteří žijí u vás, by obětoval zápal nebo jinou oběť, ^{Lev 17:9}aniž to zvíře přivedl ke vchodu do Stanu setkávání, aby je obětoval Hospodinu, takový člověk bude vyobcován ze svého lidu.

^{Lev 17:10}Kdokoli z domu Izraele nebo z přistěhovalců, kteří žijí u vás, by jedl jakoukoli krev, proti takovému člověku se postavím. Toho, kdo jí krev, vyvrhnu z jeho lidu. ^{Lev 17:11}Vždyť život těla je v krvi! Proto jsem vám ji určil na oltář, k vykoupení vašich životů. Vždyť krev, ta vykupuje život! ^{Lev 17:12}Proto jsem synům Izraele řekl: Nikdo z vás nebude jíst krev. Ani přistěhovalec, který žije u vás, nebude jíst krev.

^{Lev 17:13}Kdokoli ze synů Izraele nebo z přistěhovalců, kteří žijí u vás, by ulovil zvíře nebo ptáka, který se smí jíst, musí vycedit jeho krev a přikrýt ji prachem. ^{Lev 17:14}Vždyť životem každého tvora je krev, právě ta je jeho životem! Proto jsem synům Izraele řekl: Nesmíte jíst krev žádného tvora, neboť životem každého tvora je jeho krev. Každý, kdo by ji jedl, bude vyobcován.

^{Lev 17:15}Kdokoli, ať už domácí nebo host, by jedl něco zdechlého nebo rozsápaného, vypere si oděv, omyje se vodou a bude nečistý až do večera. Teprve pak bude čistý. ^{Lev 17:16}Pokud si však oděv nevypere a tělo neomyje, ponese vinu.“

Kapitola 18

Posvátnost intimních vztahů

^{Lev 18:1}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Lev 18:2}„Mluv k synům Izraele: Já jsem Hospodin, váš Bůh. ^{Lev 18:3}Nechovejte se podle způsobů egyptské země, v níž jste bydleli, nechovejte se ani podle způsobů kanaánské země, do níž vás uvádím; nenásledujte jejich zvyklosti. ^{Lev 18:4}Chovejte se podle mých zákonů, zachovávejte má pravidla a řiďte se jimi. Já jsem Hospodin, váš Bůh. ^{Lev 18:5}Zachovávejte má pravidla a mé zákony. Ten, kdo je plní, díky nim bude žít. Já jsem Hospodin.

^{Lev 18:6}Nikdo nesmí pohlavně obcovat s žádnou svou pokrevní příbuznou. Já jsem Hospodin.

^{Lev 18:7}Nezostuzuj svého otce tím, že bys obcoval se svou matkou. Je to tvá matka, nesmíš s ní obcovat!

^{Lev 18:8}Neobcuj ani s jinou manželkou svého otce. Zostudil bys tím svého otce!

^{Lev 18:9}Neobcuj se svou sestrou. Ať je to dcera tvého otce nebo tvé matky, ať je zplozená ve tvé rodině nebo mimo ni, nesmíš s ní obcovat!

^{Lev 18:10}Neobcuj se svou vnučkou. Je to dcera tvého syna nebo tvé dcery, nesmíš s ní obcovat. Zostudil bys sám sebe!

^{Lev 18:11}Neobcuj s dcerou manželky svého otce. Je jako zplozená tvým otcem, je tvojí sestrou, nesmíš s ní obcovat!

^{Lev 18:12}Neobcuj se sestrou svého otce. Je pokrevní příbuznou tvého otce!

^{Lev 18:13}Neobcuj se sestrou své matky. Je přece pokrevní příbuznou tvé matky!

^{Lev 18:14}Nezostuzuj bratra svého otce tím, že bys obcoval s jeho manželkou. Je to tvá teta!

^{Lev 18:15}Neobcuj se svou snachou. Je to manželka tvého syna, nesmíš s ní obcovat!

^{Lev 18:16}Neobcuj s manželkou svého bratra. Zostudil bys svého bratra!

^{Lev 18:17}Neobcuj se ženou a její dcerou. Neber si ani její vnučku, abys s ní obcoval, ať už je to dcera jejího syna nebo její dcery. Jsou si pokrevně příbuzné, je to zvrhlost!

^{Lev 18:18}Neber si ženu i s její sestrou. Trápil bys jednu, když bys za jejího života obcoval s tou druhou.

^{Lev 18:19}Nesmíš pohlavně obcovat se ženou během nečistoty jejího krvácení.

^{Lev 18:20}Nesmíš obcovat s manželkou svého bližního, a tak se s ní poskvrňovat.

^{Lev 18:21}Nedovol, aby někdo z tvých potomků byl obětován Molochovi ^[154] – znesvětil bys tak jméno svého Boha. Já jsem Hospodin.

^{Lev 18:22}Nesmíš obcovat s mužem jako se ženou, je to ohavnost!

^{Lev 18:23}Nesmíš obcovat se žádným zvířetem, a tak se jím poskvrňovat. Ani žena se nepoddá zvířeti, aby se s ní pářilo. Je to zvrácenost!

^{Lev 18:24}Neposkvrňujte se žádnou z těchto věcí. Tím vším se přece poskvrňují národy, které před vámi vyháním! ^{Lev 18:25}Sama země se jimi poskvrnila; proto ji potrestám za její hřích a země vyvrhne své obyvatele. ^{Lev 18:26}Vy však zachovávejte má pravidla a zákony a nedopouštějte se žádné z těchto ohavností – domácí ani host, který žije u vás. ^{Lev 18:27}Všechny tyto ohavnosti páchali lidé, kteří byli v té zemi před vámi, a tak se země poskvrnila. ^{Lev 18:28}Pokud tu zem poskvrníte, vyvrhne i vás, tak jako vyvrhla národ, který tam byl před vámi.

^{Lev 18:29}Kdokoli se dopustí kterékoli z těchto ohavností, bude vyobcován ze svého lidu. ^{Lev 18:30}Proto zachovávejte, co jsem vám svěřil, a nechovejte se podle ohavných zvyklostí, jež se dodržovaly před vámi. Neposkvrňujte se jimi. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“

Kapitola 19

Svatost v životě

^{Lev 19:1}Hospodin dále promluvil k Mojžíšovi: ^{Lev 19:2}„Mluv k celé Izraelské obci: Buďte svatí, neboť já Hospodin, váš Bůh, jsem svatý!

^{Lev 19:3}Každý mějte v úctě svou matku a svého otce a zachovávejte mé soboty. Já jsem Hospodin, váš Bůh.

^{Lev 19:4}Neobracejte se k bůžkům a neodlévejte si sochy bohů. Já jsem Hospodin, váš Bůh.

^{Lev 19:5}Když budete obětovat pokojnou oběť Hospodinu, obětujte ji tak, abyste došli zalíbení. ^{Lev 19:6}Ať je snědena v den, kdy ji budete obětovat, a v den následující. Co zbude až do třetího dne, ať je spáleno. ^{Lev 19:7}Kdyby se jedla i třetího dne, bude to ohavnost, nedojde zalíbení. ^{Lev 19:8}Kdo by ji jedl, ponese vinu, neboť znesvětil, co je svaté Hospodinu. Takový člověk bude vyobcován ze svého lidu.

^{Lev 19:9}Když budete sklízet obilí své země, nesklízej své pole až do kraje a nepaběrkuj, co po sklizni zůstalo. ^{Lev 19:10}Ani svou vinici úplně neobírej a nepaběrkuj, co na vinici upadlo. Nech to chudákovi a přistěhovalci. Já jsem Hospodin, váš Bůh.

^{Lev 19:11}Nesmíte krást ani lhát ani podvádět svého bližního.

^{Lev 19:12}Nesmíte v mém jménu křivě přísahat – tak bys znesvětil jméno svého Boha! Já jsem Hospodin.

^{Lev 19:13}Nesmíš svého bližního utiskovat ani vykořisťovat. Mzda najatého dělníka se u tebe nesmí zdržet do rána.

^{Lev 19:14}Nesmíš nadávat hluchému ani podrážet nohy slepému – boj se svého Boha! Já jsem Hospodin.

^{Lev 19:15}Nesmíte nikomu křivdit u soudu. Neber ohled na chudého a nestraň bohatému; musíš svého bližního soudit po právu.

^{Lev 19:16}Neobcházej svůj lid jako pomlouvač. Neohrožuj život svého bližního. Já jsem Hospodin.

^{Lev 19:17}Nenos v srdci nenávist ke svému bratru. Svého bližního otevřeně napomeň – jinak jsi jeho spoluviníkem!

^{Lev 19:18}Nemsti se ani nechovej zášť proti synům svého lidu. Miluj svého bližního jako sám sebe. Já jsem Hospodin.

^{Lev 19:19}Zachovávejte má pravidla.

Nedávej spolu pářit dvojí druh dobytka.

Neosívej své pole dvojím druhem semene.

Nenos roucho z dvojího druhu tkaniny.

^{Lev 19:20}Kdyby někdo spal s otrokyní určenou pro jiného muže, která však dosud nebyla vyplacena ani propuštěna, bude pokutován. Nezemřou, neboť nebyla svobodná. ^{Lev 19:21}Dotyčný přinese Hospodinu ke vchodu do Stanu setkávání svou oběť odškodnění – berana odškodnění. ^{Lev 19:22}Tím beranem pak za něj kněz vykoná před Hospodinem obřad smíření kvůli jeho hříchu, aby mu byl hřích, jehož se dopustil, odpuštěn.

^{Lev 19:23}Až přijdete do své země a zasadíte jakýkoli ovocný strom, nechte na něm jeho ovoce jako neobřízku. Po tři roky pro vás bude nepřijatelné tak jako neobřízka – nesmí se jíst. ^{Lev 19:24}Čtvrtého roku ať je všechno jeho ovoce posvěceno k oslavě Hospodina, ^{Lev 19:25}aby vám rozmnožil jeho úrodu. Teprve pátý rok jezte jeho ovoce. Já jsem Hospodin, váš Bůh.

^{Lev 19:26}Nejezte maso s krví.

Nezabývejte se věštěním ani jasnovidectvím.

^{Lev 19:27}Nezastřihujte si vlasy na skráních a nezkracuj si vousy na bradě.

^{Lev 19:28}Nedělejte si na těle smuteční jizvy ani žádné tetování. Já jsem Hospodin.

^{Lev 19:29}Nesmíš znesvětit svou dceru tím, že bys ji nechal smilnit – země by jinak propadla smilstvu a naplnila se zvrhlostí!

^{Lev 19:30}Zachovávejte mé soboty a mou svatyni mějte v úctě. Já jsem Hospodin.

^{Lev 19:31}Neobracejte se k vyvolávačům duchů a věštkyním. Nevyhledávejte je a neposkvrňujte se jimi. Já jsem Hospodin, váš Bůh.

^{Lev 19:32}Před šedinami povstaň, starci prokaž čest a měj v úctě svého Boha. Já jsem Hospodin.

^{Lev 19:33}Až s tebou bude ve tvé zemi přebývat přistěhovalec, nesmíte mu ubližovat. ^{Lev 19:34}K přistěhovalci žijícímu mezi vámi se budete chovat jako k vlastnímu. Miluj ho jako sám sebe – vždyť jste sami byli přistěhovalci v Egyptě! Já jsem Hospodin, váš Bůh.

^{Lev 19:35}Nedopouštějte se křivdy při soudu ani při měření, vážení či odměřování. ^{Lev 19:36}Mějte poctivé váhy, poctivá závaží, poctivou efu a poctivý hin. ^[155] Já jsem Hospodin, váš Bůh, který vás vyvedl z Egypta.

^{Lev 19:37}Zachovávejte všechna má pravidla a všechny mé zákony plňte. Já jsem Hospodin.“

Kapitola 20

^{Lev 20:1}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Lev 20:2}„Řekni synům Izraele: Kdokoli, ať už Izraelita nebo přistěhovalec žijící v Izraeli, by daroval své dítě Molochovi, ^[156] musí zemřít. Prostý lid jej ukamenuje. ^{Lev 20:3}Já sám se postavím proti takovému člověku a vyvrhnu jej z jeho lidu. Když daroval své dítě Molochovi, poskvrnil mou svatyni a znesvětil mé svaté jméno! ^{Lev 20:4}Zavře-li prostý lid oči nad člověkem, který daroval své dítě Molochovi, a neusmrtí ho, ^{Lev 20:5}já sám se postavím proti takovému člověku i proti jeho rodině. Jeho i všechny, kdo jej v tom smilstvu následovali a smilnili s Molochem, vyvrhnu z jejich lidu.

^{Lev 20:6}Kdo by se obrátil k vyvolávačům duchů a věštkyním, aby je následoval v jejich smilstvu, postavím se proti němu a vyvrhnu jej z jeho lidu.

^{Lev 20:7}Proto se posvěťte a buďte svatí – vždyť já jsem Hospodin, váš Bůh! ^{Lev 20:8}Zachovávejte má pravidla a plňte je. Já jsem Hospodin, váš Posvětitel.

^{Lev 20:9}Kdokoli by zlořečil svému otci nebo matce, musí zemřít. Zlořečil svému otci a matce – jeho krev ať padne na něj!

^{Lev 20:10}Kdokoli by cizoložil s manželkou svého bližního, musí zemřít – jak cizoložník, tak cizoložnice.

^{Lev 20:11}Kdokoli by spal s manželkou svého otce, zostudil svého otce. Oba musejí zemřít – jejich krev ať padne na ně!

^{Lev 20:12}Kdokoli by spal se svou snachou, oba musí zemřít. Spáchali zvrácenost – jejich krev ať padne na ně!

^{Lev 20:13}Kdokoli by obcoval s mužem jako se ženou, oba spáchali ohavnost. Musejí zemřít – jejich krev ať padne na ně!

^{Lev 20:14}Kdokoli by si vzal ženu i její matku, je to zvrhlost. Ať ho spolu s nimi upálí – zvrhlost ve svém středu netrpte!

^{Lev 20:15}Kdokoli by obcoval se zvířetem, musí zemřít. Rovněž to zvíře zabijte.

^{Lev 20:16}Kdyby žena přistoupila ke zvířeti, aby se s ní pářilo, pak tu ženu i zvíře zabij. Musejí zemřít – jejich krev ať padne na ně!

^{Lev 20:17}Kdokoli by vzal svou sestru, ať už dceru svého otce nebo své matky, a obcoval s ní a ona s ním, je to hanebnost. Musí být zavrženi před očima synů svého lidu. Obcoval se svou sestrou – ponese za to vinu.

^{Lev 20:18}Kdokoli by spal se ženou při jejím krvácení a obcoval by s ní, takový obnažil její krvácení a ona to dovolila. Oba ať jsou vyvrženi ze svého lidu.

^{Lev 20:19}Neobcuj se sestrou své matky nebo otce. Takový zostudil svou pokrevní příbuznou – oba ponesou svou vinu.

^{Lev 20:20}Kdokoli by spal se svou tetou, zostudil svého strýce. Oba ponesou svůj hřích – zemřou bezdětní.

^{Lev 20:21}Kdokoli by si vzal manželku svého bratra, je to nepřístojnost. Zostudil svého bratra – budou bezdětní.

^{Lev 20:22}Zachovávejte všechna má pravidla a zákony. Plňte je, aby vás nevyvrhla země, do níž vás uvádím, abyste v ní bydleli. ^{Lev 20:23}Neřiďte se pravidly národa, který před vámi vyháním, neboť páchali všechny tyto věci, až se mi zhnusili. ^{Lev 20:24}Vám jsem však řekl: Jejich zem převezmete vy, já sám vám ji dám, abyste ji obsadili – zem oplývající mlékem a medem. ^[157] Já jsem Hospodin, váš Bůh, který vás oddělil od národů.

^{Lev 20:25}Proto rozlišujte mezi čistými a nečistými zvířaty a mezi čistým a nečistým ptactvem. Neposkvrňujte se zvířaty, ptáky nebo jakýmkoli zemským plazem, které jsem oddělil, aby pro vás byli nečistí. ^{Lev 20:26}Buďte mi svatí, neboť já Hospodin jsem svatý a oddělil jsem vás od národů, abyste byli moji.

^{Lev 20:27}Kdyby nějaký muž nebo žena byl vyvolávačem duchů nebo věštkyní, musí zemřít. Budou ukamenováni – jejich krev ať padne na ně!“

Kapitola 21

Svatost kněžství

^{Lev 21:1}Hospodin řekl Mojžíšovi: „Mluv ke kněžím, Áronovým synům: Nikdo z kněží se nesmí poskvrnit kvůli mrtvému ve svém lidu, ^{Lev 21:2}jedině kvůli svému nejbližšímu příbuznému. Smí se poskvrnit jen kvůli matce, otci, synu, dceři a bratru, ^{Lev 21:3}také kvůli své vlastní sestře, panně, která neměla muže. ^{Lev 21:4}Nesmí se však poskvrnit kvůli příbuzným své manželky; tím by se znesvětil.

^{Lev 21:5}Kněží si nesmí vyholovat lysinu na hlavě, nesmí si zastřihávat vousy na bradě ani si dělat jizvy na těle. ^{Lev 21:6}Ať jsou svatí svému Bohu a neznesvěcují jméno svého Boha. Přinášejí Hospodinovy ohnivé oběti, pokrm svého Boha; proto ať jsou svatí.

^{Lev 21:7}Nesmí se oženit s nevěstkou ani se zneuctěnou nebo zapuzenou ženou, neboť kněz je svatý svému Bohu. ^{Lev 21:8}Měj ho tedy za svatého, neboť přináší pokrm tvého Boha. Bude pro tebe svatý, neboť já Hospodin, váš Posvětitel, jsem svatý.

^{Lev 21:9}Když se dcera některého kněze znesvětí smilstvem, znesvětí tak svého otce; ať je upálena.

^{Lev 21:10}Kněz, který je mezi svými bratry nejvyšší, ten, na jehož hlavu byl vylit olej pomazání a který byl pověřen nosit svatá roucha, si na znamení smutku nesmí rozpustit vlasy ani roztrhnout své roucho. ^{Lev 21:11}Nepřijde k žádnému mrtvému, nesmí se poskvrnit ani kvůli otci nebo matce. ^{Lev 21:12}Nesmí vyjít ze svatyně, a znesvětit tak svatyni svého Boha – vždyť je na něm znak zasvěcení, olej pomazání jeho Boha! Já jsem Hospodin.

^{Lev 21:13}Ožení se jen s pannou. ^{Lev 21:14}Nesmí se oženit s žádnou ovdovělou, zapuzenou či zneuctěnou ženou nebo s nevěstkou. Ožení se jen s pannou ze svého lidu, ^{Lev 21:15}aby neznesvětil své símě ve svém lidu. Vždyť já jsem Hospodin, jeho Posvětitel!“

^{Lev 21:16}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Lev 21:17}„Mluv k Áronovi: Žádný tvůj potomek v budoucích pokoleních, který by měl tělesnou vadu, nesmí přistoupit, aby přinesl pokrm svého Boha. ^{Lev 21:18}Nepřistoupí nikdo s tělesnou vadou: nikdo slepý či chromý, zohyzděný či znetvořený, ^{Lev 21:19}se zmrzačenou nohou či rukou, ^{Lev 21:20}hrbatý či zakrnělý, s oční vadou, se svrabem či lišejem, ani kleštěnec. ^{Lev 21:21}Nikdo ze semene kněze Árona, kdo by měl tělesnou vadu, se nepřiblíží, aby přinesl ohnivé oběti Hospodinu. Má vadu, a tak se nepřiblíží, aby přinesl pokrm svého Boha. ^{Lev 21:22}Smí ovšem jíst z pokrmu svého Boha, a to ze svatosvatých i svatých darů. ^{Lev 21:23}Kvůli své vadě však nesmí vcházet za oponu ani se přiblížit k oltáři – jinak by znesvětil mou svatyni. Vždyť já jsem Hospodin, jejich Posvětitel.“

^{Lev 21:24}Tak Mojžíš promluvil k Áronovi, k jeho synům a ke všem synům Izraele.

Kapitola 22

Svatost obětí

^{Lev 22:1}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Lev 22:2}„Mluv k Áronovi a jeho synům, ať zacházejí uctivě se svatými dary, jež mi synové Izraele obětují jako svaté – jinak by znesvětili mé svaté jméno. Já jsem Hospodin.

^{Lev 22:3}Řekni jim: Kdokoli z vašich potomků ve všech vašich pokoleních by přistoupil ke svatým darům (jež synové Izraele obětují Hospodinu jako svaté) ve stavu vlastní nečistoty, takový člověk bude vyvržen z mé přítomnosti. Já jsem Hospodin.

^{Lev 22:4}Kdokoli z Áronových potomků by byl malomocný nebo by trpěl výtokem, nesmí jíst ze svatých darů, dokud se neočistí. Dotkne-li se něčeho poskvrněného mrtvolou nebo má výron semene ^{Lev 22:5}nebo se dotkne nějaké havěti, jež by ho poskvrnila, anebo člověka, který by ho poskvrnil nějakou nečistotou, ^{Lev 22:6}každý takový bude nečistý až do večera. Nebude jíst ze svatých darů, pokud si neomyje tělo vodou. ^{Lev 22:7}Jakmile zapadne slunce, bude čistý a bude moci jíst ze svatých darů – vždyť je to jeho pokrm. ^{Lev 22:8}Nesmí se však poskvrnit tím, že by jedl něco zdechlého nebo rozsápaného. Já jsem Hospodin.

^{Lev 22:9}Ať zachovávají, co jsem jim svěřil, aby na sebe neuvalili hřích a kvůli němu nezemřeli, když by to znesvětili. Já jsem Hospodin, jejich Posvětitel.

^{Lev 22:10}Svaté věci nesmí jíst nikdo nepovolaný. Ani knězův host nebo nádeník nesmí jíst nic svatého. ^{Lev 22:11}Když si ale kněz koupí otroka, ten z toho jíst smí; rovněž otroci narození v jeho domě smí jíst z jeho pokrmu. ^{Lev 22:12}Pokud se kněžská dcera provdá za nekněze, nebude již moci jíst ze svatých obětních příspěvků. ^{Lev 22:13}Pokud kněžská dcera ovdoví nebo ji její muž zapudí a vrátí se bezdětná do domu svého otce, smí jíst z pokrmu svého otce jako za svého mládí. Žádný nepovolaný to však jíst nesmí.

^{Lev 22:14}Když někdo nedopatřením sní, co je svaté, musí to knězi nahradit a přidat k tomu ještě pětinu ceny. ^{[158]Lev 22:15}Svaté dary, jež synové Izraele oddělují pro Hospodina, nesmí být znesvěceny. ^{Lev 22:16}Kdyby jedli svaté dary, uvalili by na sebe provinění vyžadující oběť odškodnění. Já jsem Hospodin, jejich Posvětitel.“

^{Lev 22:17}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Lev 22:18}„Mluv k Áronovi, k jeho synům a ke všem Izraelitům: Kdokoli z domu Izraele nebo z přistěhovalců žijících v Izraeli přinese Hospodinu zápalnou oběť, aby splnil svůj slib, nebo jako dobrovolný dar, ^{Lev 22:19}ať přivede ze skotu, z ovcí nebo koz samce bez vady, abyste došli zalíbení. ^{Lev 22:20}Nepřivedete nic, na čem by byla vada, neboť byste tím nedošli zalíbení. ^{Lev 22:21}Kdo přinese Hospodinu pokojnou oběť, aby splnil svůj slib, nebo jako dobrovolný dar, ať už ze skotu nebo z bravu, musí ta oběť být bez vady, aby došla zalíbení – nesmí na ní být vada. ^{Lev 22:22}Nesmíte Hospodinu přinést nic slepého, polámaného, zmrzačeného, vředovitého, se svrabem či lišejem. Nic takového nedáte Hospodinu na oltář jako ohnivou oběť. ^{Lev 22:23}Býka nebo berana s pokroucenými nebo zakrslými údy smíš obětovat jako dobrovolný dar, jako slib však nedojde zalíbení. ^{Lev 22:24}Nesmíte Hospodinu přinést zvíře s rozmáčknutými, roztlučenými, utrženými nebo uříznutými varlaty; to ve své zemi dělat nebudete. ^{Lev 22:25}Ani od cizince nepřivedete žádné takové jako pokrm svého Boha, neboť mají na sobě porušení, je na nich vada – nedojdete jimi zalíbení.“

^{Lev 22:26}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Lev 22:27}„Když se narodí tele, jehně nebo kůzle, ať zůstane po sedm dní u své matky. Teprve počínaje osmým dnem dojde zalíbení jako dar ohnivé oběti Hospodinu. ^{Lev 22:28}Nezabíjejte krávu ani ovci v tentýž den s jejím mládětem.

^{Lev 22:29}Když budete Hospodinu přinášet oběť díkůvzdání, obětujte ji tak, abyste došli zalíbení. ^{Lev 22:30}Ať je snědena téhož dne, nenechte z ní nic do rána. Já jsem Hospodin.

^{Lev 22:31}Zachovávejte má přikázání a plňte je. Já jsem Hospodin. ^{Lev 22:32}Neznesvěcujte mé svaté jméno; tak budu posvěcen uprostřed synů Izraele. Já jsem Hospodin, váš Posvětitel, ^{Lev 22:33}který vás vyvedl z Egypta, abych byl vaším Bohem. Já jsem Hospodin.“

Kapitola 23

Svaté dny

^{Lev 23:1}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Lev 23:2}„Mluv k synům Izraele: Toto jsou Hospodinovy slavnosti, jež budete vyhlašovat jako svatá shromáždění; jsou to mé slavnosti:

^{Lev 23:3}Šest dní se bude pracovat, ale sedmého dne je sobota, den odpočinku, svaté shromáždění: nedělejte žádnou práci. Ve všech vašich příbytcích bude sobota náležet Hospodinu. ^[159]

^{Lev 23:4}Toto jsou Hospodinovy slavnosti, svatá shromáždění, jež budete vyhlašovat v jejich určený čas:

^{Lev 23:5}Za soumraku čtrnáctého dne prvního měsíce bude Pesach – Hospodinův Hod beránka. ^{Lev 23:6}Patnáctého dne téhož měsíce bude Hospodinův Svátek nekvašených chlebů. Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby. ^{Lev 23:7}Prvního dne budete mít svaté shromáždění; nebudete dělat žádnou běžnou práci. ^{Lev 23:8}Po sedm dní budete Hospodinu přinášet ohnivé oběti. Sedmého dne bude další svaté shromáždění; nebudete dělat žádnou běžnou práci.“ ^[160]

^{Lev 23:9}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Lev 23:10}„Mluv k synům Izraele: Až přijdete do země, kterou vám dávám, a budete sklízet její obilí, přineste první snop své sklizně ke knězi. ^{Lev 23:11}Kněz pak ten snop pozvedne před Hospodinem, abyste došli zalíbení; pozvedne jej v den následující po sobotě. ^{Lev 23:12}V den pozvedání vašeho snopu připravíte Hospodinu jako zápalnou oběť ročního beránka bez vady. ^{Lev 23:13}Jako moučnou oběť k němu přidáte dvě desetiny efy ^[161] jemné mouky zadělané olejem. To je příjemně vonící ohnivá oběť Hospodinu. K tomu přidáte čtvrtku hinu ^[162] vína jako úlitbu. ^{Lev 23:14}Nebudete ze sklizně jíst chléb ani pražené nebo čerstvé zrní, dokud nepřinesete tento dar svému Bohu. To je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení, ve všech vašich příbytcích.

^{Lev 23:15}Ode dne následujícího po oné sobotě, totiž ode dne, kdy jste přinesli snop pozvedání, si odpočítáte sedm plných týdnů. ^{Lev 23:16}Do dne následujícího po sedmé sobotě tak napočítáte padesát dní. Tehdy přinesete Hospodinu novou moučnou oběť. ^{Lev 23:17}Ze svých příbytků přinesete jako prvotiny Hospodinu dva chleby pozvedání; budou ze dvou desetin efy jemné mouky pečené s kvasem. ^{Lev 23:18}S tím chlebem přinesete sedm ročních beránků bez vady, jednoho mladého býčka a dva berany – to bude zápalná oběť Hospodinu. Spolu s moučnými oběťmi a úlitbami budou ohnivou obětí příjemně vonící Hospodinu. ^{Lev 23:19}Obětujte rovněž jednoho kozla jako oběť za hřích a dva roční beránky jako pokojnou oběť. ^{Lev 23:20}Kněz je pak spolu s chleby prvotin a se dvěma beránky zvedáním nabídne Hospodinu. Bude to svaté Hospodinu, připadne to knězi. ^{Lev 23:21}V ten den vyhlásíte slavnost. ^[163] Budete mít svaté shromáždění; nebudete dělat žádnou běžnou práci. To je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení ve všech vašich příbytcích.

^{Lev 23:22}Když budete sklízet obilí své země, nesklízej své pole až do kraje a nepaběrkuj, co po sklizni zůstalo; nech to chudákovi a přistěhovalci. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“

^{Lev 23:23}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Lev 23:24}„Mluv k synům Izraele: Prvního dne sedmého měsíce budete mít den odpočinku, svaté shromáždění s památným troubením. ^{[164]Lev 23:25}Nebudete dělat žádnou běžnou práci; budete přinášet ohnivé oběti Hospodinu.“

^{Lev 23:26}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Lev 23:27}„Desátého dne téhož sedmého měsíce bude Den smíření. ^[165] Budete mít svaté shromáždění: budete se pokorně postit a přinášet ohnivé oběti Hospodinu. ^{Lev 23:28}Toho dne nebudete dělat žádnou práci, neboť je to Den smíření, kdy budete smířeni před Hospodinem, vaším Bohem. ^{Lev 23:29}Kdokoli by se toho dne nepostil, bude vyobcován ze svého lidu. ^{Lev 23:30}Kdokoli by toho dne dělal jakoukoli práci, toho vyhubím z jeho lidu. ^{Lev 23:31}Nebudete dělat žádnou práci – to je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení, ve všech vašich příbytcích. ^{Lev 23:32}Bude to pro vás sobota všech sobot. Od večera devátého dne onoho měsíce do následujícího večera se budete postit a zachovávat sobotní odpočinek.“

^{Lev 23:33}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Lev 23:34}„Mluv k synům Izraele: Od patnáctého dne téhož sedmého měsíce bude po sedm dní trvat Hospodinův Svátek stánků. ^{[166]Lev 23:35}Prvního dne bude svaté shromáždění; nebudete dělat žádnou běžnou práci. ^{Lev 23:36}Po sedm dní budete Hospodinu přinášet ohnivé oběti. Osmého dne budete mít další svaté shromáždění; budete přinášet ohnivé oběti Hospodinu. Je to svátek; nebudete dělat žádnou běžnou práci.

^{Lev 23:37}Toto jsou Hospodinovy slavnosti, jež budete vyhlašovat jako svatá shromáždění. Při nich budete Hospodinu přinášet ohnivé oběti – zápalnou i moučnou oběť, oběť pokojnou i úlitbu, každou z nich v příslušný den. ^{Lev 23:38}To vše kromě Hospodinových sobot a kromě všech vašich darů, slibů a dobrovolných obětí, jež budete přinášet Hospodinu.

^{Lev 23:39}Patnáctého dne sedmého měsíce, když shromáždíte úrodu země, tedy budete po sedm dní slavit Hospodinovu slavnost. Prvního dne bude den odpočinku, rovněž osmého dne bude den odpočinku. ^{Lev 23:40}Prvního dne si vezmete ovoce citrusových stromů, palmové ratolesti, větve myrtových keřů a potočních vrb a po sedm dní se budete radovat před Hospodinem, svým Bohem. ^{Lev 23:41}Tuto Hospodinovu slavnost budete slavit sedm dní v roce – to je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení. Budete ji slavit v sedmém měsíci. ^{Lev 23:42}Po sedm dní budete bydlet ve stáncích. Všichni narození v Izraeli budou bydlet ve stáncích, ^{Lev 23:43}aby vaši potomci věděli, že když jsem syny Izraele vyváděl z Egypta, nechal jsem je bydlet ve stanech. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“

^{Lev 23:44}A Mojžíš oznámil Hospodinovy slavnosti synům Izraele.

Kapitola 24

Olej a chléb pro svatyni

^{Lev 24:1}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Lev 24:2}„Přikaž synům Izraele, ať k tobě nanosí čistý vytlačený olivový olej ke svícení, aby se mohl stále zapalovat svícen. ^{Lev 24:3}Ve Stanu setkávání, před oponou zastírající Svědectví, ať o něj Áron stále pečuje před Hospodinem, aby hořel od večera až do rána. To je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení. ^{Lev 24:4}Ať před Hospodinem stále pečuje o kahany na svícnu z čistého zlata.

^{Lev 24:5}Vezmi také jemnou mouku a upeč z ní dvanáct bochánků, každý ze dvou desetin efy. ^{[167]Lev 24:6}Potom je na stole z čistého zlata narovnej před Hospodinem do dvou sloupců, po šesti v každém sloupci. ^{Lev 24:7}Na každý sloupec polož čisté kadidlo, aby bylo na chlebu jako památeční díl, jako ohnivá oběť Hospodinu. ^{Lev 24:8}Vždy v sobotní den ať jsou narovnány před Hospodinem; věčnou smlouvou mu náleží od synů Izraele. ^{Lev 24:9}Chléb pak připadne Áronovi a jeho synům a budou ho jíst na svatém místě. Je to jeho svatosvatý podíl mezi ohnivými oběťmi Hospodinu. Je to věčné ustanovení.“

Případ rouhání

^{Lev 24:10}Syn jisté izraelské ženy a jednoho Egypťana jednou vyšel mezi syny Izraele a popral se v táboře s jedním Izraelcem. ^{Lev 24:11}Onen syn izraelské ženy se přitom rouhal Božímu jménu a klel, a tak ho přivedli k Mojžíši. (Jeho matka se jmenovala Šelomít, dcera Dibrího z pokolení Dan.) ^{Lev 24:12}Nechali jej hlídat, dokud se nevyjasní, co jim Hospodin přikáže.

^{Lev 24:13}Hospodin pak promluvil k Mojžíšovi: ^{Lev 24:14}„Vyveď rouhače ven z tábora. Všichni, kdo to slyšeli, ať vloží ruce na jeho hlavu a celá obec ať ho ukamenuje. ^{Lev 24:15}Potom promluv k synům Izraele: Kdokoli by zlořečil svému Bohu, ponese svůj hřích. ^{Lev 24:16}Kdo by se rouhal jménu Hospodina, musí zemřít! Celá obec jej bez milosti ukamenuje. Bude-li se rouhat Božímu jménu, zemře, ať je to host anebo domácí.

^{Lev 24:17}Když někdo smrtelně udeří kteréhokoli člověka, musí zemřít. ^{Lev 24:18}Kdo ubije dobytče, nahradí je kus za kus. ^{Lev 24:19}Když někdo zmrzačí svého bližního, udělají mu, co udělal on: ^{Lev 24:20}zlomeninu za zlomeninu, oko za oko, zub za zub. Jaké zmrzačení způsobil, takové mu bude způsobeno. ^{[168]Lev 24:21}Kdo ubije dobytče, nahradí je, ale kdo ubije člověka, zemře. ^{Lev 24:22}Pro hosta i domácího budete mít stejný zákon. Já jsem Hospodin, váš Bůh!“

^{Lev 24:23}Když Mojžíš takto promluvil k synům Izraele, vyvedli onoho rouhače ven z tábora a ukamenovali ho. Synové Izraele učinili, jak Mojžíšovi přikázal Hospodin.

Kapitola 25

Svaté roky

^{Lev 25:1}Hospodin promluvil k Mojžíšovi na hoře Sinaj: ^{Lev 25:2}„Mluv k synům Izraele: Až přijdete do země, kterou vám dávám, bude země zachovávat Hospodinův sobotní odpočinek. ^{Lev 25:3}Šest let osívej své pole, prořezávej svou vinici a shromažďuj její úrodu. ^{Lev 25:4}Sedmého roku však ať má země sobotu, čas odpočinku, sobotu pro Hospodina: své pole neosívej a neprořezávej svou vinici. ^{Lev 25:5}To, co se ti samo urodilo, nežni a na své netknuté vinici nepořádej vinobraní: ať má země rok odpočinku. ^{Lev 25:6}To, co země v odpočinku urodí, ovšem smíte jíst – jak ty, tak tvůj otrok, tvá děvečka, tvůj nádeník i tvůj host, kteří jsou s tebou. ^{Lev 25:7}Také tvůj dobytek a zvěř ve tvé zemi budou jíst její úrodu.

^{Lev 25:8}Odpočítáš si též sedm sobotních let, sedmkrát sedm let, takže ti doba sedmi sobotních let vyjde na čtyřicet devět let. ^{Lev 25:9}Desátého dne sedmého měsíce pak zatrub na beraní roh. V Den smíření ať celou vaší zemí zní troubení na roh. ^{Lev 25:10}Padesátý rok pak posvěťte a vyhlaste v zemi svobodu všem jejím obyvatelům. ^[169] To bude vaše léto milosti: vrátíte se každý ke svému vlastnictví, každý se vrátíte ke své rodině. ^{Lev 25:11}Tento padesátý rok pro vás bude létem milosti: nebudete sít, ani sklízet, co samo vyrostlo, a na své netknuté vinici nebudete pořádat vinobraní. ^{Lev 25:12}Protože je to léto milosti, bude vám svaté. Budete jíst jen to, co se samo urodí na poli.

^{Lev 25:13}V tomto létě milosti se vrátíte každý ke svému vlastnictví.

^{Lev 25:14}Když budeš svému bližnímu prodávat pozemek nebo jej budeš od svého bližního kupovat, nepoškozujte jeden druhého. ^{Lev 25:15}Podle počtu let od léta milosti nakoupíš od svého bližního; podle počtu let, kdy budeš sklízet úrodu, ti jej prodá. ^{Lev 25:16}Čím více zbývá let, tím vyšší bude cena. Čím méně zbývá let, tím bude cena nižší – prodává ti přece počet úrod. ^{Lev 25:17}Nepoškozujte svého bližního, ale každý se boj svého Boha – vždyť já jsem Hospodin, váš Bůh!

^{Lev 25:18}Plňte má pravidla a mé zákony zachovávejte a plňte; tehdy budete v té zemi bydlet v bezpečí. ^{Lev 25:19}Země vám bude přinášet své plody, takže budete jíst do sytosti a budete v ní bydlet v bezpečí. ^{Lev 25:20}Řeknete snad: ‚Co budeme sedmého roku jíst, když nebudeme sít ani shromažďovat úrodu?‘ ^{Lev 25:21}Šestého roku na vás sešlu takové požehnání, že země vydá úrodu na tři roky! ^{Lev 25:22}Až budete osmého roku sít, budete ještě moci jíst starou úrodu; ještě devátého roku, než přijde nová úroda, budete moci jíst tu starou.

^{Lev 25:23}Země se nesmí prodávat natrvalo. Země totiž patří mně a vy jste u mě hosté a přistěhovalci. ^{Lev 25:24}U veškeré půdy, již budete vlastnit, tedy zajistíte právo zpětného vykoupení.

^{Lev 25:25}Zchudl-li jeden z tvých bratří tak, že musel prodat část svého vlastnictví, ať přijde jeho nejbližší příbuzný a vykoupí prodaný pozemek svého bratra. ^{Lev 25:26}Nemá-li někdo vykupitele, ale později se vzmůže a získá, co je potřeba k jeho vykoupení, ^{Lev 25:27}ať spočítá léta od prodeje svého pozemku a zbytek nahradí tomu, komu jej prodal. Tak se vrátí ke svému vlastnictví. ^{Lev 25:28}Nezíská-li však, co je potřeba k jeho navrácení, zůstane prodaný pozemek v rukou kupce až do léta milosti. V létě milosti pak bude vydán, a tak se majitel vrátí ke svému vlastnictví.

^{Lev 25:29}Prodá-li někdo obytný dům v hrazeném městě, bude mít právo k jeho vykoupení, dokud neuplyne rok od jeho prodeje. Právo vykoupit jej bude dočasné. ^{Lev 25:30}Nebude-li vykoupen, než uběhne celý rok, zůstane onen dům v hrazeném městě tomu, kdo jej koupil, i jeho potomkům natrvalo. Nebude vydán ani v létě milosti. ^{Lev 25:31}Domy v osadách, jež nejsou obehnány hradbou, se však budou počítat za polní půdu; bude pro ně platit právo vykoupení a v létě milosti budou vydány zpět.

^{Lev 25:32}V levitských městech ovšem bude právo levitů na vykoupení jejich městských domů trvalé. ^{Lev 25:33}I kdyby prodaný dům v jejich městě nikdo z levitů nevykoupil, bude v létě milosti vydán zpět. Domy levitů v jejich městech jsou totiž jejich vlastnictvím uprostřed synů Izraele. ^{Lev 25:34}Polnosti přiléhající k jejich městům se nesmí prodávat vůbec, neboť je to jejich trvalé vlastnictví.

^{Lev 25:35}Zchudne-li poblíž tebe jeden z tvých bratří, takže nebude moci obstát, ujmi se jej jako hosta a přistěhovalce, aby mohl žít u tebe. ^{Lev 25:36}Neber od něj úrok ani přirážku – boj se svého Boha! – aby tvůj bratr mohl žít poblíž tebe. ^{Lev 25:37}Nechtěj úrok na peníze ani přirážku na jídlo, jež mu poskytneš. ^{Lev 25:38}Já jsem Hospodin, váš Bůh, který vás vyvedl z Egypta, abych vám dal kanaánskou zem, abych byl vaším Bohem.

^{Lev 25:39}Zchudne-li poblíž tebe jeden z tvých bratří, takže ti sám sebe prodá, nepodrobuj ho otrocké službě. ^{Lev 25:40}Ať je u tebe jako nádeník, jako přistěhovalec; bude u tebe sloužit až do léta milosti. ^{Lev 25:41}Tehdy od tebe odejde – on a s ním i jeho děti – a vrátí se ke své rodině, vrátí se k vlastnictví svých otců. ^{Lev 25:42}(Jsou to přece moji služebníci, které jsem vyvedl z Egypta: nebudou na prodej jako otroci!) ^{Lev 25:43}Nebudeš nad ním krutě panovat – boj se svého Boha!

^{Lev 25:44}Tvůj otrok i tvá děvečka, které budeš vlastnit, budou z národů okolo vás; od těch si smíte koupit otroka i děvečku. ^{Lev 25:45}Smíte si je koupit také z potomků přistěhovalců, kteří u vás pobývají, i z jejich soukmenovců, kteří jsou u vás a kteří se narodili ve vaší zemi – ti budou vaším vlastnictvím. ^{Lev 25:46}Po sobě je smíte odkázat svým synům jako dědičné vlastnictví. Je smíte trvale vlastnit jako otroky, ale své izraelské bratry nikoli. Nad svým bratrem nikdo nesmí krutě panovat.

^{Lev 25:47}Když se přistěhovalec žijící u tebe vzmůže a tvůj bratr vedle něj zchudne, takže sám sebe prodá tomu přistěhovalci anebo jeho příbuznému, ^{Lev 25:48}bude jeho právo na vykoupení trvat i poté, co se prodal. Jeho bratr, ^{Lev 25:49}strýc či bratranec nebo jiný pokrevní příbuzný z jeho rodu ho vykoupí anebo se vzmůže a vykoupí se sám. ^{Lev 25:50}Spolu s tím, kdo jej koupil, spočítá roky od svého prodeje do léta milosti. Jeho výkupní cena ať je úměrná mzdě nádeníka za daný počet let. ^{Lev 25:51}Zbývá-li ještě mnoho let, zaplatí jako své výkupné odpovídající část z ceny, za niž byl koupen. ^{Lev 25:52}Zbývá-li do léta milosti jen málo let, spočítá cenu svého výkupného podle nich. ^{Lev 25:53}Bude s ním nakládáno jako s nádeníkem najímaným rok po roce. Dohlédni, aby nad ním nikdo krutě nepanoval.

^{Lev 25:54}Nebude-li však v těchto letech vykoupen, odejde v létě milosti – on a s ním i jeho děti. ^{Lev 25:55}Synové Izraele jsou přece moji služebníci, jsou to mí služebníci, které jsem vyvedl z Egypta! Já jsem Hospodin, váš Bůh.“

Kapitola 26

Požehnání a prokletí

^{Lev 26:1}„Nevytvářejte si žádné bůžky. Nevztyčujte si modlu ani posvátný sloup, nestavte ve své zemi ani tvarovaný kámen, abyste se mu klaněli. Vždyť já jsem Hospodin, váš Bůh!

^{Lev 26:2}Zachovávejte mé soboty a mou svatyni mějte v úctě. Já jsem Hospodin.

^{Lev 26:3}Jestliže budete následovat má pravidla a zachovávat má přikázání a plnit je, ^{Lev 26:4}dám vám vydatné deště ve správný čas, takže země vydá svou úrodu a stromy v sadu vydají své ovoce. ^{Lev 26:5}Vaše mlácení potrvá až do vinobraní a vinobraní až do setí. Svůj chléb budete jíst do sytosti a budete ve své zemi bydlet v bezpečí.

^{Lev 26:6}Způsobím v zemi pokoj, takže budete spát a nikdo vás nevyděsí; odstraním ze země zlou zvěř a vaší zemí neprojde meč. ^{Lev 26:7}Poženete své nepřátele, takže před vámi padnou mečem. ^{Lev 26:8}Pět z vás jich požene sto a sto z vás jich požene deset tisíc, takže vaši nepřátelé před vámi padnou mečem.

^{Lev 26:9}Obrátím se k vám a způsobím, abyste se rozplodili a rozmnožili; tak potvrdím svou smlouvu s vámi. ^{[170]Lev 26:10}Budete moci jíst starou úrodu ze zásob a tu starou budete muset vyklízet kvůli nové. ^{Lev 26:11}Umístím svůj Příbytek mezi vás a nebudu si vás ošklivit. ^{Lev 26:12}Budu se mezi vámi procházet, budu vaším Bohem a vy budete mým lidem. ^{Lev 26:13}Já jsem Hospodin, váš Bůh, který vás vyvedl z Egypta, abyste už nebyli jejich otroky. Rozlámal jsem vaše jho, abyste mohli chodit vzpřímeně.

^{Lev 26:14}Jestliže mne však nebudete poslouchat a nebudete plnit všechna tato přikázání, ^{Lev 26:15}jestliže zavrhnete má pravidla a zošklivíte si mé zákony, takže přestanete plnit všechna má přikázání, pak porušíte mou smlouvu ^{Lev 26:16}a já vám učiním toto: Uvedu na vás hrůzu, úbytě a zimnici, jež vám pokazí oči a vysají dech. Své zrní budete sít nadarmo, vaši nepřátelé je snědí. ^{Lev 26:17}Obrátím svou tvář proti vám, takže padnete před svými nepřáteli a ti, kdo vás nenávidí, nad vámi budou panovat. Budete utíkat, i kdyby vás nikdo nehonil.

^{Lev 26:18}Jestliže mne ani potom nebudete poslouchat, budu vás za vaše hříchy trestat sedmkrát více: ^{Lev 26:19}Zlomím vaši pyšnou zatvrzelost; způsobím, že nebe nad vámi bude jako železo a země pod vámi jako mosaz. ^{Lev 26:20}Svou sílu spotřebujete nadarmo; země vám nevydá svou úrodu a stromoví v zemi nevydá své ovoce.

^{Lev 26:21}Jestliže se budete nadále stavět proti mně a nebudete ochotni mě poslouchat, přidám vám kvůli vašim hříchům sedmkrát více ran: ^{Lev 26:22}Pustím na vás divokou zvěř, jež vás připraví o děti, vyhubí váš dobytek a sníží váš počet tak, že vaše cesty zpustnou.

^{Lev 26:23}Jestliže se ani tehdy nenecháte ode mne napravit a budete se nadále stavět proti mně, ^{Lev 26:24}postavím se i já proti vám. Já sám vás budu za vaše hříchy bít sedmkrát více: ^{Lev 26:25}Přivedu na vás meč pomsty, aby pomstil moji smlouvu. Když se nahrnete do svých měst, pošlu mezi vás mor, takže budete vydáni do rukou nepřítele. ^{Lev 26:26}Až vás odříznu od chleba, deset žen bude péci chléb v jedné peci a odváží vám jej na příděl. Až budete jíst, nenasytíte se.

^{Lev 26:27}Jestliže mě přesto všechno nebudete poslouchat a budete se nadále stavět proti mně, ^{Lev 26:28}postavím se i já zuřivě proti vám a budu vás trestat za vaše hříchy sedmkrát více: ^{Lev 26:29}Budete jíst maso vlastních synů a maso vlastních dcer! ^{Lev 26:30}Tehdy zruším vaše obětní výšiny, vymýtím vaše kadidlové oltáříky, položím vaše mrtvoly k mrtvolám vašich hnusných model a budu si vás ošklivit. ^{Lev 26:31}Vaše města obrátím v sutiny, vaše svatyně zpustoším a k vašim příjemným vůním nepřivoním. ^{Lev 26:32}Já sám zpustoším zemi tak, že nad ní strnou i vaši nepřátelé, když se v ní přijdou usadit. ^{Lev 26:33}Rozptýlím vás mezi národy, s taseným mečem vás poženu! Vaše země se stane pustinou a vaše města se obrátí v sutiny. ^{Lev 26:34}Po celou dobu svého zpustošení bude země konečně užívat svých sobot; vy však budete v zemi svých nepřátel. Tehdy si země odpočine a vynahradí si své soboty. ^{[171]Lev 26:35}Po celou dobu svého zpustošení bude země odpočívat, protože během vašich sobot (když jste v ní ještě bydleli) neodpočívala.

^{Lev 26:36}Těm, kdo z vás zbudou, pak v zemích jejich nepřátel přivedu do srdcí takovou ochablost, že je zažene i šelest poletujícího listí. Dají se na útěk jako před mečem a padnou, i kdyby je nikdo nehonil. ^{Lev 26:37}Budou klopýtat jeden přes druhého jako před mečem, i kdyby je nikdo nehonil. Neobstojíte před svými nepřáteli, ^{Lev 26:38}zahynete mezi národy a země vašich nepřátel vás pohltí. ^{Lev 26:39}Ti, kdo z vás zbudou, pak budou skomírat v zemi svých nepřátel. Svou vlastní vinou i vinou svých otců tam budou skomírat.

^{Lev 26:40}Potom však vyznají svou vinu i vinu svých otců, že mi byli nevěrní a že se postavili proti mně, ^{Lev 26:41}takže jsem se i já postavil proti nim a zavedl je do země jejich nepřátel, dokud se jejich neobřezané srdce nepokoří a dokud nepřijmou svůj trest. ^{Lev 26:42}Tehdy si připomenu svou smlouvu s Jákobem, svou smlouvu s Izákem i svou smlouvu s Abrahamem a připomenu si jejich zem. ^{Lev 26:43}Země zatím bude opuštěna, a když bez nich zpustne, bude užívat svých sobot, než si odpykají trest za to, že zavrhli mé zákony a zošklivili si má pravidla. ^{Lev 26:44}Přes to všechno, ačkoli budou v zemi svých nepřátel, je nezavrhnu a nezošklivím si je tak, abych s nimi skoncoval a porušil svou smlouvu s nimi. Vždyť já jsem Hospodin, jejich Bůh! ^{Lev 26:45}Vzpomenu si kvůli nim na smlouvu s jejich předky, jež jsem před očima národů vyvedl z Egypta, abych byl jejich Bohem. Já jsem Hospodin.“

^{Lev 26:46}Toto jsou pravidla, zákony a pokyny, jež Hospodin skrze Mojžíše vydal na hoře Sinaj, aby byly mezi ním a syny Izraele.

Kapitola 27

Dary zasvěcené Hospodinu

^{Lev 27:1}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Lev 27:2}„Mluv k synům Izraele: Když někdo zasvětí život zvláštním slibem Hospodinu, smí jej za určenou cenu vyplatit. ^{Lev 27:3}Cena bude určena takto: cena za muže od dvaceti do šedesáti let bude 50 šekelů stříbra (měřeno šekelem svatyně). ^{[172]Lev 27:4}Bude-li to žena, její cena bude 30 šekelů. ^{Lev 27:5}Ve věku od pěti do dvaceti let bude cena za muže 20 šekelů a za ženu 10 šekelů. ^{Lev 27:6}Ve věku od jednoho měsíce do pěti let bude cena za chlapce 5 a za dívku 3 šekely stříbra. ^{Lev 27:7}Ve věku od šedesáti let výše bude cena za muže 15 a za ženu 10 šekelů. ^{Lev 27:8}Bude-li však dotyčný na určenou cenu příliš chudý, postaví zaslíbeného před kněze a ten určí jeho cenu podle možností toho, kdo učinil slib.

^{Lev 27:9}Půjde-li o dobytek, z něhož se přináší dar Hospodinu, bude vše, co bylo odevzdáno Hospodinu, svaté. ^{Lev 27:10}Nelze je nahradit ani vyměnit lepší kus za horší nebo horší za lepší. Kdyby někdo přece jen vyměnil dobytče za jiné, bude svaté to původní i to, jímž je zaměnil. ^{Lev 27:11}Půjde-li o jakoukoli nečistou zvěř, z níž se dar Hospodinu nepřináší, postaví to zvíře před kněze. ^{Lev 27:12}Ten určí jeho cenu, ať už bude lepší nebo horší. Jakou cenu kněz určí, taková bude. ^{Lev 27:13}Bude-li majitel chtít zvíře vykoupit, přidá k určené ceně ještě pětinu.

^{Lev 27:14}Zasvětí-li někdo svůj dům, aby byl svatý Hospodinu, kněz určí jeho cenu, ať už bude lepší nebo horší. Na kolik jej kněz ocení, při tom zůstane. ^{Lev 27:15}Bude-li jej ten, kdo svůj dům zasvětil, chtít vykoupit, přidá k určené ceně ještě pětinu peněz navíc a dům bude jeho.

^{Lev 27:16}Zasvětí-li někdo Hospodinu část své dědičné polnosti, bude její cena určena podle jejího osevu: 50 šekelů stříbra za plochu osetou chomerem ječmene. ^{Lev 27:17}Zasvětí-li své pole hned od léta milosti, zůstane při určené ceně. ^{Lev 27:18}Zasvětí-li své pole až po létě milosti, spočítá mu kněz cenu podle let zbývajících do léta milosti, takže určenou cenu sníží. ^{Lev 27:19}Bude-li je ten, kdo pole zasvětil, chtít vykoupit, přidá k určené ceně ještě pětinu peněz navíc, a zůstane mu. ^{Lev 27:20}Nevykoupí-li to pole, ale prodá je někomu jinému, nebude již moci být vykoupeno. ^{Lev 27:21}Až bude to pole v létě milosti vydáno, bude svaté Hospodinu jako pole jemu propadlé; stane se majetkem kněze.

^{Lev 27:22}Zasvětí-li však Hospodinu koupené pole, které není z jeho dědičné polnosti, ^{Lev 27:23}spočítá mu kněz výši určené ceny až do léta milosti a dotyčný toho dne vyplatí určenou cenu jako svatou Hospodinu. ^{Lev 27:24}V létě milosti bude pole vráceno tomu, od koho bylo koupeno, jemuž náleží jako dědičný pozemek. ^{Lev 27:25}Všechny určené ceny budou v šekelech svatyně. Šekel je 20 ger.

^{Lev 27:26}Prvorozené dobytče, jež patří Hospodinu právem prvorozenství, však nikdo zasvětit nemůže. Ať je ze skotu nebo z bravu, patří již Hospodinu. ^{[173]Lev 27:27}Půjde-li o nečisté zvíře, vyplatí je podle určené ceny a přidá k ní ještě pětinu navíc. Nebude-li vykoupeno, prodá se za určenou cenu.

^{Lev 27:28}Zasvětí-li člověk něco ze svého majetku tak, že to propadne Hospodinu – ať už člověka, zvíře nebo část dědičné polnosti – nebude to možné prodat ani vykoupit. Cokoli propadlo Hospodinu, mu svatosvatě patří.

^{Lev 27:29}Žádný člověk, který propadne Hospodinu, nebude moci být vyplacen; musí zemřít.

^{Lev 27:30}Veškeré desátky země, ať už z obilí země nebo z ovoce stromů, patří Hospodinu; jsou svaté Hospodinu. ^{Lev 27:31}Bude-li někdo chtít své desátky vykoupit, přidá ještě pětinu navíc. ^{Lev 27:32}Každý desátek ze skotu i bravu, každý desátý kus procházející pod pastýřskou holí, je svatý Hospodinu. ^{Lev 27:33}Majitel nebude zjišťovat, zda je lepší, nebo horší; nebude jej moci vyměnit. Kdyby jej však přece vyměnil, bude svatý ten původní i ten, jímž jej zaměnil; nebude jej moci vykoupit.“

^{Lev 27:34}To jsou přikázání, jež Hospodin přikázal Mojžíšovi pro syny Izraele na hoře Sinaj.

Numeri

Sinajský tábor

Kapitola 1

Sčítání Izraele

^{Num 1:1}Na Sinajské poušti, prvního dne druhého měsíce druhého roku po jejich odchodu z Egypta, promluvil Hospodin k Mojžíšovi ve Stanu setkávání: ^{Num 1:2}„Sečtěte celou izraelskou obec podle jejich rodů a otcovských domů; pořiďte jmenný seznam všech mužů. ^{Num 1:3}Ty a Áron započtete do jejich oddílů všechny bojeschopné Izraelce od dvaceti let výše. ^{Num 1:4}Z každého pokolení vám bude pomáhat jeden muž, který je hlavou svého otcovského domu. ^{Num 1:5}Toto jsou jména mužů, kteří vám budou stát po boku:

z Rubena: Elicur, syn Šedeurův,

^{Num 1:6}ze Šimeona: Šelumiel, syn Curišadajův,

^{Num 1:7}z Judy: Nachšon, syn Aminadabův,

^{Num 1:8}z Isachara: Netaneel, syn Cuarův,

^{Num 1:9}ze Zabulona: Eliab, syn Chelonův,

^{Num 1:10}z Josefových synů: z Efraima: Elišama, syn Amihudův, z Manasese: Gamaliel, syn Pedacurův,

^{Num 1:11}z Benjamína: Abidan, syn Gideoniho,

^{Num 1:12}z Dana: Achiezer, syn Amišadajův,

^{Num 1:13}z Ašera: Pagiel, syn Okranův,

^{Num 1:14}z Gáda: Eljasaf, syn Deuelův,

^{Num 1:15}z Neftalíma: Achira, syn Enanův.

^{Num 1:16}To jsou členové sněmu, vůdcové svých otcovských pokolení, náčelníci izraelských tisíců.“ ^[174]

^{Num 1:17}Mojžíš s Áronem tedy vzali jmenované muže ^{Num 1:18}a prvního dne druhého měsíce shromáždili celou obec ke sčítání podle jejich rodů a otcovských domů. Všichni od dvaceti let výše byli jeden po druhém zahrnuti do jmenného seznamu, ^{Num 1:19}jak Mojžíšovi přikázal Hospodin. Takto je na Sinajské poušti sečetl ^{Num 1:20}a tolik jich bylo:

Synové Rubena, Izraelova prvorozeného, podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů, uvedení ve jmenném seznamu všech bojeschopných mužů od dvaceti let výše: ^{Num 1:21}pokolení Ruben čítalo 46 500 mužů.

^{Num 1:22}Synové Šimeona podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů, uvedení ve jmenném seznamu všech bojeschopných mužů od dvaceti let výše: ^{Num 1:23}pokolení Šimeon čítalo 59 300 mužů.

^{Num 1:24}Synové Gáda podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše: ^{Num 1:25}pokolení Gád čítalo 45 650 mužů.

^{Num 1:26}Synové Judy podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše: ^{Num 1:27}pokolení Juda čítalo 74 600 mužů.

^{Num 1:28}Synové Isachara podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše: ^{Num 1:29}pokolení Isachar čítalo 54 400 mužů.

^{Num 1:30}Synové Zabulona podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše: ^{Num 1:31}pokolení Zabulon čítalo 57 400 mužů.

^{Num 1:32}Synové Josefovi: Synové Efraimovi podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše: ^{Num 1:33}pokolení Efraim čítalo 40 500 mužů. ^{Num 1:34}Synové Manasesovi podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše: ^{Num 1:35}pokolení Manases čítalo 32 200 mužů.

^{Num 1:36}Synové Benjamínovi podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše: ^{Num 1:37}pokolení Benjamín čítalo 35 400 mužů.

^{Num 1:38}Synové Danovi podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše: ^{Num 1:39}pokolení Dan čítalo 62 700 mužů.

^{Num 1:40}Synové Ašerovi podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše: ^{Num 1:41}pokolení Ašer čítalo 41 500 mužů.

^{Num 1:42}Synové Neftalímovi podle jejich pokolení, rodů a otcovských domů ve jmenném seznamu, všichni bojeschopní od dvaceti let výše: ^{Num 1:43}pokolení Neftalí čítalo 53 400 mužů.

^{Num 1:44}Toto jsou počty těch, které Mojžíš s Áronem a s dvanácti izraelskými vůdci sečetl, po jednom z každého otcovského domu. ^{Num 1:45}Celkový počet všech bojeschopných Izraelitů od dvaceti let výše, započtených podle jejich otcovských domů: ^{Num 1:46}Úhrnem bylo sečteno 603 550 mužů.

^{Num 1:47}Mezi ně však nebyli podle svých otcovských pokolení započteni levité. ^{Num 1:48}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Num 1:49}„Pokolení Levi nesčítej, nezahrnuj je do počtu synů Izraele. ^{Num 1:50}Levitům svěříš Příbytek svědectví, veškeré jeho vybavení i vše, co k němu náleží. Oni budou Příbytek s veškerým jeho vybavením nosit, budou při něm sloužit a kolem Příbytku budou tábořit. ^{Num 1:51}Když se bude Příbytek chystat na cestu, levité jej složí; když se bude Příbytek chystat k táboření, levité jej vztyčí. Nepovolaný, jenž by se přiblížil, však zemře. ^{Num 1:52}Synové Izraele budou tábořit po svých uskupeních, každý při svém praporu, po svých oddílech. ^{Num 1:53}Levité však budou tábořit kolem Příbytku svědectví, aby obec synů Izraele nestihl hrozný hněv; proto budou levité držet stráž u Příbytku svědectví.“

^{Num 1:54}A synové Izraele udělali všechno přesně tak, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.

Kapitola 2

Uspořádání tábora

^{Num 2:1}Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: ^{Num 2:2}„Ať synové Izraele táboří každý při svém praporu, pod korouhví svých otcovských domů; ať táboří vpovzdálí okolo Stanu setkávání.“

^{Num 2:3}Vepředu, na východě, táboří po svých oddílech prapor Judova uskupení: vůdce Judových synů Nachšon, syn Aminadabův, ^{Num 2:4}a jeho vojsko o počtu 74 600 mužů.

^{Num 2:5}Vedle něj táboří pokolení Isachar: vůdce Isacharových synů Netaneel, syn Cuarův, ^{Num 2:6}a jeho vojsko o počtu 54 400 mužů.

^{Num 2:7}Dále pokolení Zabulon: vůdce Zabulonových synů Eliab, syn Chelonův, ^{Num 2:8}a jeho vojsko o počtu 57 400 mužů.

^{Num 2:9}Celkem v oddílech Judova uskupení: 186 400 mužů. Ti pochodují jako první.

^{Num 2:10}Na jihu táboří po svých oddílech prapor Rubenova uskupení: vůdce Rubenových synů Elicur, syn Šedeurův, ^{Num 2:11}a jeho vojsko o počtu 46 500 mužů.

^{Num 2:12}Vedle něj táboří pokolení Šimeon: vůdce Šimeonových synů Šelumiel, syn Curišadajův, ^{Num 2:13}a jeho vojsko o počtu 59 300 mužů.

^{Num 2:14}Dále pokolení Gád: vůdce Gádových synů Eljasaf, syn Deuelův, ^{[175]Num 2:15}a jeho vojsko o počtu 45 650 mužů.

^{Num 2:16}Celkem v oddílech Rubenova uskupení: 151 450 mužů. Ti pochodují druzí.

^{Num 2:17}Uprostřed všech uskupení putuje Stan setkávání s uskupením levitů. Jak táboří, tak pochodují; každý na svém místě při svém praporu.

^{Num 2:18}Na západě táboří po svých oddílech prapor Efraimova uskupení: vůdce Efraimových synů Elišama, syn Amihudův, ^{Num 2:19}a jeho vojsko o počtu 40 500 mužů.

^{Num 2:20}Vedle něj pokolení Manases: vůdce Manasesových synů Gamaliel, syn Pedacurův, ^{Num 2:21}a jeho vojsko o počtu 32 200 mužů.

^{Num 2:22}Dále pokolení Benjamín: vůdce Benjamínových synů Abidan, syn Gideoniho, ^{Num 2:23}a jeho vojsko o počtu 35 400 mužů.

^{Num 2:24}Celkem v oddílech Efraimova uskupení: 108 100 mužů. Ti pochodují třetí.

^{Num 2:25}Na severu táboří po svých oddílech prapor Danova uskupení: vůdce Danových synů Achiezer, syn Amišadajův, ^{Num 2:26}a jeho vojsko o počtu 62 700 mužů.

^{Num 2:27}Vedle něj táboří pokolení Ašer: vůdce Ašerových synů Pagiel, syn Okranův, ^{Num 2:28}a jeho vojsko o počtu 41 500 mužů.

^{Num 2:29}Dále pokolení Neftalí: vůdce Neftalímových synů Achira, syn Enanův, ^{Num 2:30}a jeho vojsko o počtu 53 400 mužů.

^{Num 2:31}Celkem v oddílech Danova uskupení: 157 600 mužů. Ti pochodují po svých praporech jako poslední.

^{Num 2:32}Toto je součet synů Izraele podle jejich otcovských domů. Celkem jich v oddílech všech uskupení bylo 603 550 mužů. ^{Num 2:33}Podle Hospodinova příkazu Mojžíšovi však s ostatními Izraelity nebyli sečteni levité.

^{Num 2:34}Synové Izraele udělali všechno přesně tak, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi: tak tábořili po svých praporech a tak táhli, každý podle svých rodů při domě svých otců.

Kapitola 3

Levité

^{Num 3:1}Toto je příběh Árona a Mojžíše v době, kdy Hospodin mluvil s Mojžíšem na hoře Sinaj.

^{Num 3:2}A toto jsou jména Áronových synů: prvorozený Nádab, dále Abihu, Eleazar a Itamar; ^{Num 3:3}to jsou jména Áronových synů, pomazaných kněží pověřených ke kněžské službě. ^{Num 3:4}Nádab a Abihu však bezdětní zemřeli před Hospodinem, když na poušti Sinaj před Hospodinem obětovali nepatřičný oheň. ^[176] Proto spolu se svým otcem Áronem konali kněžskou službu Eleazar a Itamar.

^{Num 3:5}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Num 3:6}„Přiveď pokolení Levi a postav je před kněze Árona, aby mu pomáhali. ^{Num 3:7}Svou službou při Příbytku budou plnit jeho povinnost i povinnost celé obce vůči Stanu setkávání. ^{Num 3:8}Budou také pečovat o veškeré náčiní Stanu setkávání a službou při Příbytku budou plnit povinnost synů Izraele. ^{Num 3:9}Odevzdej tedy levity Áronovi a jeho synům, ať mu jsou z řad Izraelitů zcela odevzdáni. ^{Num 3:10}Árona a jeho syny pověříš, aby zachovávali své kněžství. Nepovolaný, jenž by se přiblížil, však zemře.“

^{Num 3:11}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Num 3:12}„Hle, já jsem si namísto všech prvorozených, kteří mezi Izraelci otvírají lůno, vybral z řad synů Izraele levity. Levité jsou tedy moji, ^{Num 3:13}neboť všichni prvorození jsou moji. V den, kdy jsem pobil všechny prvorozené v Egyptě, jsem zasvětil všechny prvorozené v Izraeli, jak lidi, tak zvířata, sobě. Jsou moji. ^[177] Já jsem Hospodin.“

^{Num 3:14}Hospodin promluvil k Mojžíšovi na poušti Sinaj: ^{Num 3:15}„Sečti Leviho syny podle jejich otcovských domů a rodů; sečti všechny muže od stáří jednoho měsíce.“ ^{Num 3:16}Mojžíš je tedy podle Hospodinova rozkazu sečetl, jak mu bylo přikázáno.

^{Num 3:17}Toto jsou Leviho synové, jmenovitě: Geršon, Kehat a Merari.

^{Num 3:18}Toto jsou jména Geršonových synů po jejich rodech: Libni a Šimei.

^{Num 3:19}Kehatovi synové po svých rodech: Amram, Jishar, Hebron a Uziel.

^{Num 3:20}Synové Merariho po svých rodech: Machli a Muši.

Toto jsou levitské rody podle svých otcovských domů.

^{Num 3:21}Z Geršona vzešel rod libnijský a šimeiský; to jsou geršonské rody. ^{Num 3:22}Podle seznamu čítaly 7500 mužů starších jednoho měsíce. ^{Num 3:23}Geršonské rody tábořily za Příbytkem, na západní straně. ^{Num 3:24}Vůdcem geršonského otcovského domu byl Eljasaf, syn Laelův. ^{Num 3:25}Geršonovi synové dostali ve Stanu setkávání do opatrování Příbytek, stan, jeho pokrývku, závěs ke vchodu do Stanu setkávání, ^{Num 3:26}zástěny nádvoří, závěs pro vchod do nádvoří, které je kolem Příbytku a oltáře, jeho lana, a to se vší příslušnou službou.

^{Num 3:27}Z Kehata vzešel rod amramský, jisharský, hebronský a uzielský; to jsou kehatské rody. ^{Num 3:28}Čítaly celkem 8600 mužů starších jednoho měsíce. Ti měli na starost svatyni. ^{Num 3:29}Rody Kehatových synů tábořily na jižní straně Příbytku. ^{Num 3:30}Vůdcem otcovského domu kehatských rodů byl Elicafan, syn Uzielův. ^{Num 3:31}Dostali do opatrování Truhlu, stůl, svícen, oltáře, vybavení svatyně, které používali ke službě, a závěs, a to se vší příslušnou službou. ^{Num 3:32}Vůdcem levitských vůdců byl Eleazar, syn kněze Árona; jemu byli svěřeni ti, kdo plní povinnost vůči svatyni.

^{Num 3:33}Z Merariho vzešel rod machlijský a mušijský; to jsou merarijské rody. ^{Num 3:34}Podle seznamu čítaly 6200 mužů starších jednoho měsíce. ^{Num 3:35}Vůdcem otcovského domu merarijských rodů byl Curiel, syn Abichailův. Tábořili na severní straně Příbytku. ^{Num 3:36}Synům Merariho byly do opatrování svěřeny desky Příbytku, jeho svlaky, sloupy, patky a veškeré náčiní k nim, a to se vší příslušnou službou. ^{Num 3:37}Dále sloupy okolo nádvoří, jejich patky a kolíky s jejich lany.

^{Num 3:38}Vepředu, na východě, tábořili před Příbytkem, totiž před Stanem setkávání, Mojžíš, Áron a jeho synové. Drželi za syny Izraele stráž před svatyní. Nepovolaný, jenž by se přiblížil, však měl zemřít.

^{Num 3:39}Levité, které Mojžíš s Áronem podle Hospodinova rozkazu sečetl po jejich rodech, čítali celkem 22 000 mužů starších jednoho měsíce.

^{Num 3:40}Hospodin řekl Mojžíšovi: „Sečti mezi syny Izraele všechny prvorozené muže starší jednoho měsíce a pořiď jejich jmenný seznam. ^{Num 3:41}Namísto všech prvorozených synů Izraele pak pro mne vezmeš levity. Já jsem Hospodin. Namísto všeho prvorozeného dobytka synů Izraele vezmeš dobytek levitů.“

^{Num 3:42}Mojžíš tedy podle Hospodinova příkazu sečetl všechny prvorozené syny Izraele. ^{Num 3:43}Všech prvorozených starších jednoho měsíce bylo na jmenném seznamu 22 273.

^{Num 3:44}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Num 3:45}„Vezmi levity namísto všech prvorozených mezi syny Izraele a dobytek levitů namísto jejich dobytka, neboť levité jsou moji. Já jsem Hospodin. ^{Num 3:46}A jako výplatné za těch 273 prvorozených synů Izraele, kteří převyšují počet levitů, ^{Num 3:47}vybereš po pěti šekelech za hlavu (měřeno podle šekelu svatyně; šekel je 20 ger). ^{[178]Num 3:48}To stříbro pak dáš Áronovi a jeho synům jako výplatné za ty, kdo převyšují jejich počet.“

^{Num 3:49}A tak Mojžíš vybral výplatné stříbro za ty, kdo převyšovali počet mužů vykoupených levity. ^{Num 3:50}Vybral za prvorozené syny Izraele 1365 šekelů ^[179] stříbra (měřeno podle šekelu svatyně). ^{Num 3:51}Podle Hospodinova rozkazu pak Mojžíš předal výplatné stříbro Áronovi a jeho synům, jak mu Hospodin přikázal.

Kapitola 4

Synové Kehatovi

^{Num 4:1}Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: ^{Num 4:2}„Sečti Kehatovy syny z řad synů Leviho podle jejich rodů a otcovských domů. ^{Num 4:3}Započti každého ve věku od třiceti do padesáti let, kdo je schopen služby, aby pracoval na díle při Stanu setkávání.

^{Num 4:4}Toto bude služba Kehatových synů ve Stanu setkávání: nejsvětější věci. ^{Num 4:5}Než tábor potáhne dál, vstoupí Áron se svými syny dovnitř, sejmou zastírající oponu a tou přikryjí Truhlu svědectví. ^{Num 4:6}Na ni pak položí přikrývku z odolných usní ^[180] a navrch rozprostřou přehoz, celý z modré látky, a provléknou tyče.

^{Num 4:7}Potom prostřou přehoz z modré látky na stole chlebů předložení a na něj rozloží mísy, pohárky, číše a konvice pro úlitby; na stole bude zůstávat každodenní chléb. ^{Num 4:8}Na to vše pak rozprostřou přehoz z šarlatové látky, přikryjí ho pokrývkou z odolných usní a provléknou tyče.

^{Num 4:9}Potom vezmou přehoz z modré látky, přikryjí svícen k svícení i s jeho kahany, kleštěmi, pánvicemi na uhlí a veškerými nádobami na olej, jichž se užívá k jeho obsluze, ^{Num 4:10}zabalí jej i s jeho veškerým náčiním do pokrývky z odolných usní a položí na nosítka.

^{Num 4:11}Také na zlatý oltář prostřou přehoz z modré látky, přikryjí ho pokrývkou z odolných usní a provléknou tyče.

^{Num 4:12}Potom vezmou veškeré služebné náčiní, které se používá ke službě ve svatyni, zabalí je do přehozu z modré látky, přikryjí je pokrývkou z odolných usní a položí na nosítka.

^{Num 4:13}Pak vyberou z oltáře popel, prostřou na oltáři přehoz z purpurové látky ^{Num 4:14}a na něj položí veškeré oltářní náčiní, které používají k jeho obsluze – pánvice na uhlí, vidlice, lopaty a obětní misky – všechno oltářní náčiní. Přes ně rozprostřou přikrývku z odolných usní a provléknou tyče.

^{Num 4:15}Poté, co Áron se svými syny dokončí přikrývání svatých věcí a veškerého vybavení svatyně, než tábor potáhne dál, teprve tehdy přijdou Kehatovi synové, aby to nesli. Svatých věcí se nedotknou, aby nezemřeli. Toto je břemeno Kehatových synů při Stanu setkávání.

^{Num 4:16}Eleazarovi, synu kněze Árona, pak bude svěřen olej ke svícení, kadidlo z vonných látek, každodenní moučná oběť a olej pomazání. Bude mít dozor nad celým Příbytkem a nade vším, co je v něm – nad svatými věcmi i jejich příslušenstvím.“

^{Num 4:17}Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: ^{Num 4:18}„Nedopustíte, aby byl kmen kehatských rodů vyhlazen z řad levitů. ^{Num 4:19}Aby zůstali naživu a nezemřeli, když přistupují k nejsvětějším věcem, naložíte s nimi takto: přijde Áron a jeho synové a každému z nich určí jeho službu a jeho břemeno. ^{Num 4:20}Oni sami však nesmí vejít a zahlédnout, jak jsou baleny svaté věci, aby nezemřeli.“

Synové Geršonovi

^{Num 4:21}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Num 4:22}„Sečti také Geršonovy syny podle jejich otcovských domů a rodů. ^{Num 4:23}Sečti ve věku od třiceti do padesáti let každého, kdo je schopen nastoupit službu, aby konal práci při Stanu setkávání.

^{Num 4:24}Toto bude služba geršonských rodů, jejich úkoly a břemena: ^{Num 4:25}Budou nosit plachty a houně Příbytku, Stan setkávání, jeho pokrývku i pokrývku z odolných usní, která je na ní, dále závěs ke vchodu do Stanu setkávání, ^{Num 4:26}zástěny nádvoří, závěs pro vchod do brány nádvoří, které je kolem Příbytku a oltáře, jejich lana a veškeré příslušenství k jejich službě. A budou konat službu ve všem, co jim bylo uloženo. ^{Num 4:27}Veškerá služba Geršonových synů se bude dít podle rozkazů Árona a jeho synů – to platí pro všechna jejich břemena a pro všechnu jejich službu. Všechna jejich břemena svěříte do jejich opatrování. ^{Num 4:28}To bude služba geršonských rodů při Stanu setkávání a jejich zodpovědnost pod vedením Itamara, syna kněze Árona.“

Synové Merariho

^{Num 4:29}„Syny Merariho rovněž sečti podle jejich rodů a otcovských domů. ^{Num 4:30}Sečti ve věku od třiceti do padesáti let každého, kdo je schopen nastoupit službu, aby konal práci při Stanu setkávání.

^{Num 4:31}Při veškeré své službě při Stanu setkávání budou zodpovědni za tato břemena: desky Příbytku, jejich svlaky, sloupy, patky, ^{Num 4:32}dále sloupy okolo nádvoří, jejich patky a kolíky s jejich lany a veškerým jejich náčiním, a to se vší příslušnou službou. Každému jmenovitě určíte, jaké břemeno má nosit. ^{Num 4:33}To bude služba merarijských rodů při veškeré jejich práci při Stanu setkávání pod vedením Itamara, syna kněze Árona.“

Sčítání levitských rodů

^{Num 4:34}Mojžíš s Áronem a s představenými obce sečetl Kehatovy syny podle jejich rodů a otcovských domů. ^{Num 4:35}Započítal ve věku od třiceti do padesáti let každého, kdo byl schopen služby při Stanu setkávání, ^{Num 4:36}a bylo jich po jejich rodech započteno 2750. ^{Num 4:37}Toto je součet kehatských rodů, součet všech sloužících při Stanu setkávání, které Mojžíš s Áronem sečetl podle Hospodinova rozkazu vydaného Mojžíšem.

^{Num 4:38}Rovněž Geršonovi synové byli sečteni podle svých rodů a otcovských domů: ^{Num 4:39}Ve věku od třiceti do padesáti let byl započten každý, kdo byl schopen služby při Stanu setkávání. ^{Num 4:40}Jejich součet po jejich rodech a otcovských domech činil 2630. ^{Num 4:41}Toto je součet geršonských rodů, součet všech sloužících při Stanu setkávání, které Mojžíš s Áronem sečetl podle Hospodinova rozkazu.

^{Num 4:42}Také merarijské rody byly sečteny podle svých rodů a otcovských domů: ^{Num 4:43}Ve věku od třiceti do padesáti let byl započten každý, kdo byl schopen služby při Stanu setkávání. ^{Num 4:44}Jejich součet po jejich rodech a otcovských domech činil 3200. ^{Num 4:45}Toto je součet merarijských rodů, které Mojžíš s Áronem sečetl podle Hospodinova rozkazu vydaného Mojžíšem.

^{Num 4:46}Mojžíš s Áronem a s vůdci Izraele sečetl všechny levity podle jejich rodů a otcovských domů, ^{Num 4:47}všech, kdo byli ve věku od třiceti do padesáti let schopni díla služby při Stanu setkávání a díla nošení břemen. ^{Num 4:48}Jejich celkový počet byl 8580. ^{Num 4:49}Podle Hospodinova rozkazu vydaného Mojžíšem byla každému z nich určena jeho služba a jeho břemeno.

A tak byli sečteni, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.

Kapitola 5

Čistota tábora

^{Num 5:1}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Num 5:2}„Přikaž synům Izraele, ať z tábora vykážou každého malomocného, ^[181] každého trpícího výtokem ^[182] a každého, kdo se poskvrnil při mrtvém. ^{Num 5:3}Vykažte jak muže, tak ženu, vykažte je z tábora ven, aby neposkvrnili tábor těch, mezi nimiž přebývám já sám.“ ^{Num 5:4}Synové Izraele tak tedy učinili a vykázali je z tábora ven přesně tak, jak Hospodin pověděl Mojžíšovi.

Náhrada škody

^{Num 5:5}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Num 5:6}„Mluv k synům Izraele: Když se muž nebo žena dopustí kteréhokoli hříchu vůči člověku, a tak se zpronevěří Hospodinu, takový člověk se provinil. ^{Num 5:7}Vyzná tedy svůj hřích, jehož se dopustil, nahradí škodu v plné výši, přidá ještě pětinu navíc a odevzdá to tomu, vůči komu se provinil. ^{[183]Num 5:8}Kdyby po poškozeném nezůstal příbuzný, jemuž by se nahradila škoda, bude odškodnění odevzdáno Hospodinu pro kněze, a to kromě berana, jímž se za něj vykoná obřad smíření.

^{Num 5:9}Ze všech svatých darů, které mu synové Izraele přinesou, připadne vždy obětní příspěvek knězi. ^{Num 5:10}Všechny svaté dary patří vždy dárci, ale co kdo dá knězi, patří knězi.“

Zákon žárlivosti

^{Num 5:11}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Num 5:12}„Mluv k synům Izraele: Kdyby se od někoho odklonila manželka a byla mu nevěrná, ^{Num 5:13}kdyby s ní spal jiný muž a kdyby s ní bez vědomí jejího manžela obcoval, takže by se v tajnosti poskvrnila beze svědků a nepřistižena, učiníte toto: ^{Num 5:14}Zmocní-li se muže žárlivost vůči jeho manželce, ať už se skutečně poskvrnila či nikoliv, ^{Num 5:15}přivede ji ke knězi a přinese za ni jako oběť desetinu efy ^[184] ječné mouky. Nepolije ji však olejem a nepoloží na ni kadidlo, ^[185] neboť je to moučná oběť žárlivosti, moučná oběť připomínky, která má poukázat na vinu.

^{Num 5:16}Kněz ji pak vezme a postaví ji před Hospodina. ^{Num 5:17}Kněz nabere do hliněné nádoby svatou vodu, ^[186] vezme trochu prachu z podlahy Příbytku a hodí jej do té vody. ^{Num 5:18}Když tu ženu postaví před Hospodina, rozpustí jí vlasy a do rukou jí vloží moučnou oběť připomínky, jež je moučnou obětí žárlivosti. Kněz pak bude mít v ruce hořkou vodu prokletí ^{Num 5:19}a bude ženu zapřísahat: ‚Jestliže s tebou žádný muž nespal a neodklonila ses od svého manžela k nečistotě, buď zproštěna účinku této hořké vody prokletí. ^{Num 5:20}Jestliže ses však od svého manžela odklonila a poskvrnila ses, když s tebou obcoval jiný muž než tvůj manžel‘ – ^{Num 5:21}tehdy kněz bude tu ženu zapřísahat přísežnou kletbou a řekne jí – ‚pak ať tě Hospodin uprostřed tvého lidu učiní kletbou a zlořečením! Ať dopustí, aby tvůj klín zvadl a tvé lůno oteklo! ^{Num 5:22}Ať tato hořká voda prokletí vnikne do tvých útrob, aby tvé lůno oteklo a tvůj klín zvadl!‘

A žena odpoví: ‚Amen, ať se tak stane.‘

^{Num 5:23}Kněz pak tyto kletby napíše na pergamen a spláchne je do hořké vody. ^{Num 5:24}Hořkou vodu prokletí dá té ženě vypít, aby se v ní obrátila v hořkost. ^{Num 5:25}Potom kněz vezme z její ruky moučnou oběť žárlivosti, nabídne ji Hospodinu a přinese ji k oltáři. ^{Num 5:26}Vezme z té moučné oběti do hrsti památeční díl a nechá jej dýmat na oltáři. Potom dá ženě vypít tu vodu. ^{Num 5:27}Pokud se poskvrnila a dopustila se vůči svému manželu nevěry, voda prokletí v ní zhořkne, její lůno oteče a její klín zvadne, a tak se ta žena stane ve svém lidu kletbou. ^{Num 5:28}Pokud se však neposkvrnila a je čistá, bude zproštěna nařčení a bude moci počít dítě.

^{Num 5:29}Toto je zákon žárlivosti. Platí v případech, kdy se žena odklonila od svého manžela, a tak se poskvrnila, ^{Num 5:30}nebo když se muže zmocní žárlivost vůči jeho manželce. Postaví ji před Hospodina a kněz při ní vykoná vše podle tohoto předpisu. ^{Num 5:31}Manžel bude prost viny, žena však svou vinu ponese.“

Kapitola 6

Zákon o nazírech

^{Num 6:1}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Num 6:2}„Mluv k synům Izraele: Když se muž nebo žena rozhodne složit zvláštní nazírský slib, ^[187] aby se zasvětil Hospodinu, ^{Num 6:3}bude se zdržovat vína i piva; nenapije se vinného octu ani jiného kvašeného nápoje, nenapije se žádné šťávy z hroznů a nebude hrozny ani jíst, ať už čerstvé nebo sušené. ^{Num 6:4}Po celou dobu svého zasvěcení neokusí nic pocházejícího z vinné révy, od zrnka až po slupku.

^{Num 6:5}Po celou dobu jeho nazírského slibu se jeho hlavy nedotkne břitva. Dokud nevyprší doba jeho oddělení pro Hospodina, bude svatý; vlasy na hlavě si nechá volně růst.

^{Num 6:6}Po všechny dny svého zasvěcení Hospodinu se nepřiblíží k mrtvému. ^{Num 6:7}Neposkvrní se ani při svém otci, matce, bratru ani sestře, kdyby zemřeli, neboť má na hlavě znak zasvěcení svému Bohu. ^{Num 6:8}Po všechny dny svého zasvěcení bude svatý Hospodinu.

^{Num 6:9}Kdyby však v jeho blízkosti někdo zemřel náhlou smrtí, a tak poskvrnil znak zasvěcení na jeho hlavě, oholí si hlavu v den svého očišťování; oholí si ji v sedmý den. ^{Num 6:10}Osmého dne pak přinese knězi ke vchodu do Stanu setkávání dvě hrdličky nebo dvě holoubata ^{Num 6:11}a kněz přinese jedno jako oběť za hřích a druhé jako zápalnou oběť. Tak za něj vykoná obřad smíření, neboť se prohřešil při mrtvém. Toho dne znovu posvětí svou hlavu ^{Num 6:12}a všechny dny svého nazírství zasvětí Hospodinu. Přinese ročního beránka jako oběť odškodnění a předchozí dny se zruší, neboť poskvrnil své nazírství.

^{Num 6:13}A toto je zákon ohledně nazíra: V den, kdy vyprší doba jeho zasvěcení, bude přiveden ke vchodu do Stanu setkávání ^{Num 6:14}a bude obětovat svůj dar Hospodinu: jednoho ročního beránka bez vady jako zápalnou oběť, jednu roční ovečku bez vady jako oběť za hřích a jednoho berana bez vady jako pokojnou oběť, ^{Num 6:15}dále koš nekvašeného pečiva z jemné mouky, bochánky zadělané olejem, nekvašené placky pomazané olejem a s nimi patřičné moučné oběti a úlitby.

^{Num 6:16}Kněz to přinese před Hospodina a vykoná nazírovu oběť za hřích a jeho zápalnou oběť. ^{Num 6:17}Berana pak připraví jako pokojnou oběť Hospodinu spolu s košem nekvašeného pečiva a vykoná jeho moučnou oběť a jeho úlitbu.

^{Num 6:18}Nazír si pak u vchodu do Stanu setkávání oholí vlasy, znamení svého nazírského zasvěcení, vezme je a vloží do ohně pod pokojnou obětí.

^{Num 6:19}Kněz vezme z onoho berana vařené plece, z koše vezme jeden nekvašený bochánek a jednu nekvašenou placku a poté, co si nazír oholí znamení svého zasvěcení, vloží to vše do jeho dlaní. ^{Num 6:20}Kněz to pak zvedáním nabídne Hospodinu. Společně s hrudím pozvedání a kýtou odevzdání jsou tyto věci svatým darem pro kněze. Teprve poté smí nazír znovu pít víno.

^{Num 6:21}Toto je zákon o nazírovi skládajícím slib. Jeho dar Hospodinu za jeho zasvěcení bude odpovídat slibu, který učinil (kromě toho, co by chtěl přidat podle svých možností).“

Kněžské požehnání

^{Num 6:22}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Num 6:23}„Mluv k Áronovi a jeho synům: Takto budete žehnat synům Izraele; budete jim říkat:

^{Num 6:24}‚Ať ti Hospodin žehná
a chrání tě!
^{Num 6:25}Ať Hospodin nad tebou rozjasní svou tvář
a daruje ti přízeň!
^{Num 6:26}Ať Hospodin k tobě obrátí svou tvář
a obdaří tě pokojem!‘

^{Num 6:27}Tak budou pronášet mé jméno nad syny Izraele, a já jim požehnám.“

Kapitola 7

Dary izraelských vůdců

^{Num 7:1}V den, kdy Mojžíš dokončil stavbu Příbytku, ^[188] pomazal a posvětil jej i veškeré jeho vybavení a rovněž tak oltář a veškeré jeho vybavení. Když to vše pomazal a posvětil, ^{Num 7:2}přistoupili vůdcové Izraele, náčelníci otcovských rodů, totiž vůdcové pokolení, pověření sčítáním, ^{Num 7:3}a přivedli jako svůj dar před Hospodina šest krytých vozů a dvanáct býků (vůz za každé dva vůdce a za každého jeden býk). Když je přivedli před Příbytek,

^{Num 7:4}Hospodin řekl Mojžíšovi: ^{Num 7:5}„Přijmi to od nich, ať to slouží ke službě při Stanu setkávání. Rozděl to levitům, každému v souladu s jeho službou.“

^{Num 7:6}Mojžíš tedy vzal vozy i býky a dal je levitům. ^{Num 7:7}Geršonovým synům dal vzhledem k jejich službě ^[189] dva vozy a čtyři býky. ^{Num 7:8}Synům Merariho dal vzhledem k jejich službě ^[190] pod vedením Itamara, syna kněze Árona, čtyři vozy a osm býků. ^{Num 7:9}Kehatovým synům ale nedal žádné, neboť jim náleží služba při svatých věcech, které se nosí na ramenou. ^[191]

^{Num 7:10}V den, kdy byl oltář pomazán, přinesli vůdcové své dary k jeho zasvěcení a položili je před oltář. ^{Num 7:11}Hospodin Mojžíšovi řekl: „Ať přináší své dary k zasvěcení oltáře jeden vůdce po druhém, každý vůdce v jeden den.“

^{Num 7:12}Prvního dne přinesl svůj dar Nachšon, syn Aminadabův z pokolení Juda.

^{Num 7:13}Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, ^[192] jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech ^[193] (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti, ^{Num 7:14}jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, ^[194] plný kadidla, ^{Num 7:15}jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti, ^{Num 7:16}jeden kozel k oběti za hřích, ^{Num 7:17}dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Nachšona, syna Aminadabova.

^{Num 7:18}Druhého dne svůj dar přinesl Netaneel, syn Cuarův, vůdce pokolení Isachar.

^{Num 7:19}Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti, ^{Num 7:20}jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plný kadidla, ^{Num 7:21}jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti, ^{Num 7:22}jeden kozel k oběti za hřích, ^{Num 7:23}dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Netaneela, syna Cuarova.

^{Num 7:24}Třetího dne předstoupil vůdce Zabulonových synů Eliab, syn Chelonův.

^{Num 7:25}Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti, ^{Num 7:26}jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plný kadidla, ^{Num 7:27}jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti, ^{Num 7:28}jeden kozel k oběti za hřích, ^{Num 7:29}dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Eliaba, syna Chelonova.

^{Num 7:30}Čtvrtého dne předstoupil vůdce Rubenových synů Elicur, syn Šedeurův.

^{Num 7:31}Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti, ^{Num 7:32}jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plný kadidla, ^{Num 7:33}jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti, ^{Num 7:34}jeden kozel k oběti za hřích, ^{Num 7:35}dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar vůdce Rubenových synů Elicura, syna Šedeurova.

^{Num 7:36}Pátého dne předstoupil vůdce Šimeonových synů Šelumiel, syn Curišadajův.

^{Num 7:37}Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti, ^{Num 7:38}jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plný kadidla, ^{Num 7:39}jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti, ^{Num 7:40}jeden kozel k oběti za hřích, ^{Num 7:41}dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Šelumiela, syna Curišadajova.

^{Num 7:42}Šestého dne předstoupil vůdce Gádových synů Eljasaf, syn Deuelův.

^{Num 7:43}Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti, ^{Num 7:44}jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plný kadidla, ^{Num 7:45}jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti, ^{Num 7:46}jeden kozel k oběti za hřích, ^{Num 7:47}dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Eljasafa, syna Deuelova.

^{Num 7:48}Sedmého dne předstoupil vůdce Efraimových synů Elišama, syn Amihudův.

^{Num 7:49}Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti, ^{Num 7:50}jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plný kadidla, ^{Num 7:51}jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti, ^{Num 7:52}jeden kozel k oběti za hřích, ^{Num 7:53}dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Elišamy, syna Amihudova.

^{Num 7:54}Osmého dne předstoupil vůdce Manasesových synů Gamaliel, syn Pedacurův.

^{Num 7:55}Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti, ^{Num 7:56}jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plný kadidla, ^{Num 7:57}jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti, ^{Num 7:58}jeden kozel k oběti za hřích, ^{Num 7:59}dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Gamaliela, syna Pedacurova.

^{Num 7:60}Devátého dne předstoupil vůdce Benjamínových synů Abidan, syn Gideoniho.

^{Num 7:61}Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti, ^{Num 7:62}jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plný kadidla, ^{Num 7:63}jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti, ^{Num 7:64}jeden kozel k oběti za hřích, ^{Num 7:65}dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Abidana, syna Gideoniho.

^{Num 7:66}Desátého dne předstoupil vůdce Danových synů Achiezer, syn Amišadajův.

^{Num 7:67}Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti, ^{Num 7:68}jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plný kadidla, ^{Num 7:69}jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti, ^{Num 7:70}jeden kozel k oběti za hřích, ^{Num 7:71}dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Achiezera, syna Amišadajova.

^{Num 7:72}Jedenáctého dne předstoupil vůdce Ašerových synů Pagiel, syn Okranův.

^{Num 7:73}Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti, ^{Num 7:74}jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plný kadidla, ^{Num 7:75}jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti, ^{Num 7:76}jeden kozel k oběti za hřích, ^{Num 7:77}dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Pagiela, syna Okranova.

^{Num 7:78}Dvanáctého dne předstoupil vůdce Neftalímových synů Achira, syn Enanův.

^{Num 7:79}Jeho darem byla jedna stříbrná mísa o váze 130 šekelů, jedna stříbrná obětní miska o 70 šekelech (měřeno šekelem svatyně), obě plné jemné mouky zadělané olejem k moučné oběti, ^{Num 7:80}jeden zlatý pohárek o 10 šekelech, plný kadidla, ^{Num 7:81}jeden mladý býček, jeden beran, jeden roční beránek k zápalné oběti, ^{Num 7:82}jeden kozel k oběti za hřích, ^{Num 7:83}dva býci, pět beranů, pět kozlů a pět ročních beránků k pokojné oběti. To byl dar Achiry, syna Enanova.

^{Num 7:84}Toto byl dar vůdců Izraele k zasvěcení oltáře v den, kdy byl pomazán: 12 stříbrných mís, 12 stříbrných obětních misek, 12 zlatých pohárků.

^{Num 7:85}Každá stříbrná mísa vážila 130 šekelů a každá obětní miska 70. Stříbrné nádobí vážilo celkem 2400 šekelů ^[195] svatyně.

^{Num 7:86}Každý z dvanácti zlatých pohárků plných kadidla vážil 10 šekelů. Zlaté pohárky vážily celkem 120 šekelů ^[196] svatyně.

^{Num 7:87}Souhrn dobytka k zápalné oběti (s jejich moučnou obětí): 12 býčků, 12 beranů, 12 ročních beránků.

K oběti za hřích: 12 kozlů.

^{Num 7:88}Souhrn dobytka k pokojné oběti: 24 býčků, 60 beranů, 60 kozlů, 60 ročních beránků.

Toto byl dar k zasvěcení oltáře poté, co byl pomazán.

^{Num 7:89}A když Mojžíš vcházel do Stanu setkávání, aby s ním Bůh mluvil, slyšel hlas, jenž k němu promlouval z místa mezi dvěma cheruby nad slitovnicí ležící na Truhle svědectví; tak k němu promlouval. ^[197]

Kapitola 8

Rozsvěcování svícnu

^{Num 8:1}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Num 8:2}„Řekni Áronovi: Když budeš rozsvěcovat kahany, dbej, ať těch sedm kahanů vrhá světlo dopředu před svícen.“

^{Num 8:3}Áron to tedy učinil; rozsvítil kahany směrem dopředu před svícen, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. ^{Num 8:4}Samotný svícen byl od dříku až po květy vytepán ze zlata. Mojžíš zhotovil svícen přesně podle vzoru, který mu Hospodin ukázal na hoře. ^[198]

Očištění levitů

^{Num 8:5}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Num 8:6}„Vezmi z řad synů Izraele levity a očisti je. ^{Num 8:7}Očistíš je tímto způsobem: pokropíš je vodou rozhřešení a oni si oholí celé tělo břitvou a vyperou si oděv. Tak budou očištěni. ^{Num 8:8}Ať vezmou mladého býčka spolu s moučnou obětí z jemné mouky zadělané olejem; ty pak vezmi druhého mladého býčka k oběti za hřích. ^{Num 8:9}Přiveď levity před Stan setkávání a shromáždi tam celou izraelskou obec. ^{Num 8:10}Když levity přivedeš před Hospodina, synové Izraele na ně vloží ruce ^{Num 8:11}a Áron levity nabídne Hospodinu jako obětní dar synů Izraele, aby konali službu Hospodinu.

^{Num 8:12}Levité ať pak vloží ruce na hlavy těch býků. Jednoho obětuj jako oběť za hřích a druhého jako zápalnou oběť Hospodinu k vykoupení levitů. ^{Num 8:13}Potom levity postav před Árona a před jeho syny a nabídni je jako obětní dar Hospodinu. ^{Num 8:14}Tak oddělíš levity z řad synů Izraele a levité budou moji.

^{Num 8:15}Poté, co je očistíš a nabídneš jako obětní dar, vstoupí levité do služby při Stanu setkávání, ^{Num 8:16}neboť jsou mi z řad synů Izraele zcela odevzdáni. Vzal jsem si je namísto všech, kteří otvírají lůno, namísto všech prvorozených synů Izraele, ^{Num 8:17}neboť všechno prvorozené mezi syny Izraele, jak z lidí, tak ze zvířat, je mé. V den, kdy jsem pobil všechny prvorozené v Egyptě, jsem je zasvětil sobě, ^{Num 8:18}avšak namísto všech prvorozených mezi syny Izraele jsem si vzal levity. ^{[199]Num 8:19}Tyto levity odevzdané z řad synů Izraele jsem pak dal Áronovi a jeho synům, aby za syny Izraele konali službu při Stanu setkávání a byli za ně výkupným, aby na syny Izraele nepřišla zhoubná rána, když by přistupovali ke svatým věcem.“ ^[200]

^{Num 8:20}Mojžíš, Áron a celá obec synů Izraele tedy naložili s levity přesně tak, jak Hospodin Mojžíšovi ohledně levitů přikázal; právě tak s nimi synové Izraele naložili. ^{Num 8:21}Levité se očistili od hříchu a vyprali si oděv. Áron je nabídl jako obětní dar Hospodinu a vykonal za ně obřad smíření, aby byli očištěni. ^{Num 8:22}Poté tedy levité vstoupili do své služby při Stanu setkávání před tváří Árona a jeho synů. Jak Hospodin přikázal Mojžíšovi ohledně levitů, tak s nimi naložili.

^{Num 8:23}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Num 8:24}„Toto platí pro levity: Od pětadvaceti let každý z nich nastoupí službu, aby konal práci při Stanu setkávání. ^{Num 8:25}Od padesáti let se pak z pracovní služby vrátí a nebude už sloužit. ^{Num 8:26}Bude moci pomáhat svým bratrům plnit povinnosti při Stanu setkávání, ale službu konat nebude. Takto naložíš s levity, pokud jde o jejich povinnosti.“

Kapitola 9

Slavení Hodu beránka

^{Num 9:1}V prvním měsíci druhého roku po vyjití z Egypta promluvil Hospodin k Mojžíšovi na poušti Sinaj: ^{Num 9:2}„Ať synové Izraele v určený čas slaví Hod beránka. ^{Num 9:3}Slavte jej v určený čas, čtrnáctého dne tohoto měsíce za soumraku. Budete jej slavit podle všech jeho ustanovení a podle všech jeho pravidel.“ ^[201]

^{Num 9:4}Mojžíš řekl synům Izraele, ať slaví Hod beránka, ^{Num 9:5}a tak za soumraku čtrnáctého dne prvního měsíce slavili Hod beránka na poušti Sinaj. Synové Izraele udělali všechno přesně tak, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.

^{Num 9:6}Vyskytli se však muži, kteří nemohli v onen den slavit Hod beránka, neboť se poskvrnili při mrtvému člověku. Proto přišli toho dne před Mojžíše a Árona. ^{Num 9:7}Řekli: „Poskvrnili jsme se při mrtvému člověku. Proč bychom ale nemohli v určený čas přinést dar Hospodinu spolu se syny Izraele?“

^{Num 9:8}Mojžíš jim odpověděl: „Počkejte, než vyslechnu, co o vás přikáže Hospodin.“

^{Num 9:9}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Num 9:10}„Mluv k synům Izraele: Kdokoli z vás nebo z vašich potomků by se poskvrnil při mrtvém nebo byl na daleké cestě, ať přesto Hospodinu slaví Hod beránka. ^{Num 9:11}Ať jej slaví za soumraku čtrnáctého dne druhého měsíce. Ať jí beránka s nekvašenými chleby a s trpkými bylinami. ^{Num 9:12}Ať z něj nenechají nic do rána a nezlámou v něm jedinou kost. Ať slaví Hod beránka podle všech jeho ustanovení. ^{Num 9:13}Kdokoli je ovšem čistý a není na cestách, avšak zanedbá slavení Hodu beránka, ať je vyobcován ze svého lidu, neboť v určený čas nepřinesl dar Hospodinu. Takový člověk ponese hřích.

^{Num 9:14}Kdyby chtěl Hospodinův Hod beránka slavit přistěhovalec žijící u vás, ať jej slaví podle ustanovení a pravidel pro Hod beránka. Pro domácího i hosta žijícího u vás budou platit stejná pravidla.“

Cesta pouští

Pod Božím vedením

^{Num 9:15}V den, kdy byl Příbytek postaven, přikryl Příbytek při Stanu svědectví oblak. Od večera do rána pak spočíval nad Příbytkem v podobě ohně. ^{[202]Num 9:16}Tak tomu bylo stále: Příbytek přikrýval oblak a v noci měl podobu ohně. ^{Num 9:17}Kdykoli se oblak od Stanu vznesl, synové Izraele hned vyráželi na cestu. Kdekoli oblak spočinul, tam synové Izraele tábořili. ^{Num 9:18}Podle Hospodinova rozkazu vyráželi synové Izraele na cestu a podle Hospodinova rozkazu tábořili. Tábořili tak dlouho, dokud oblak spočíval nad Příbytkem. ^{Num 9:19}Někdy oblak prodléval nad Příbytkem mnoho dní; tehdy synové Izraele drželi Hospodinovu stráž a netáhli dál. ^{Num 9:20}Jindy se oblak nad Příbytkem zdržel jen několik dní; tehdy tábořili podle Hospodinova rozkazu a podle Hospodinova rozkazu pak táhli dál. ^{Num 9:21}Když oblak zůstal jen od večera do rána a ráno se opět vznesl, hned táhli dál. Ať se oblak vznesl ve dne nebo v noci, hned táhli dál. ^{Num 9:22}Ať už oblak prodléval nad Příbytkem dva dny, měsíc nebo rok, dokud nad ním přebýval, synové Izraele tábořili a nevydávali se na cestu. Jakmile se však vznesl, táhli dál. ^{Num 9:23}Podle Hospodinova rozkazu tábořili a podle Hospodinova rozkazu táhli dál. Podle Hospodinova rozkazu skrze Mojžíše drželi Hospodinovu stráž.

Kapitola 10

Stříbrné trubky

^{Num 10:1}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Num 10:2}„Vyrob dvě stříbrné trubky. Nech je vytepat, aby ti sloužily ke svolávání obce a když se budou oddíly dávat na pochod. ^{Num 10:3}Když se na ně dlouze zatroubí, sejde se k tobě před vchod do Stanu setkávání celá obec. ^{Num 10:4}Zatroubí-li se jen na jednu, sejdou se k tobě jen vůdcové, náčelníci izraelských tisíců. ^{Num 10:5}Když zatroubíte s přefukováním, dají se na pochod oddíly tábořící na východě. ^{Num 10:6}Když zatroubíte s přefukováním podruhé, dají se na pochod oddíly tábořící na jihu. K odchodu se tedy bude troubit s přefukováním, ^{Num 10:7}zatímco ke svolání shromáždění budete troubit dlouze, bez přefukování.

^{Num 10:8}Na trubky budou troubit kněží, Áronovi synové; to pro vás bude věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení. ^{Num 10:9}Půjdete-li ve své zemi do války proti útočníku, který by vás napadl, budete na trubky troubit s přefukováním, abyste se připomenuli Hospodinu, svému Bohu, a byli zachráněni od svých nepřátel. ^{Num 10:10}Na trubky budete troubit také ve dnech svých oslav, při slavnostech, při začátcích měsíců, při zápalných obětech a při pokojných obětech. Tak se budete připomínat svému Bohu. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“

Odchod ze Sinaje

^{Num 10:11}Dvacátého dne druhého měsíce druhého roku se oblak vznesl od Příbytku svědectví. ^{Num 10:12}Synové Izraele se tedy vydali z pouště Sinaj na svá putování, než oblak spočinul v poušti Paran. ^{Num 10:13}Tak táhli poprvé podle Hospodinova rozkazu vydaného Mojžíšem:

^{Num 10:14}Nejprve táhl po svých oddílech prapor Judova uskupení; v jejich čele šel Nachšon, syn Aminadabův. ^{Num 10:15}V čele pokolení Isachar šel Netaneel, syn Cuarův, ^{Num 10:16}a v čele pokolení Zabulon šel Eliab, syn Chelonův. ^{Num 10:17}Po složení Příbytku se s nimi vydali na cestu i synové Geršona a Merariho, kteří Příbytek nosili.

^{Num 10:18}Potom táhl po svých oddílech prapor Rubenova uskupení; v jejich čele šel Elicur, syn Šedeurův. ^{Num 10:19}V čele pokolení Šimeonových synů šel Šelumiel, syn Curi-šadajův, ^{Num 10:20}a v čele pokolení Gád Eljasaf, syn Deuelův. ^{Num 10:21}Za nimi táhli Kehatovci, kteří nosili svaté předměty. Než došli na místo, Příbytek býval postaven.

^{Num 10:22}Potom táhl po svých oddílech prapor Efraimova uskupení; v jejich čele šel Elišama, syn Amihudův. ^{Num 10:23}V čele pokolení Manases šel Gamaliel, syn Pedacurův, ^{Num 10:24}a v čele pokolení Benjamín Abidan, syn Gideoniho.

^{Num 10:25}Jako zadní voj všech uskupení táhl po svých oddílech prapor Danova uskupení; v jejich čele šel Achiezer, syn Ami-šadajův. ^{Num 10:26}V čele pokolení Ašer šel Pagiel, syn Okranův, ^{Num 10:27}a v čele Neftalímova pokolení Achira, syn Enanův. ^{Num 10:28}Takto táhli synové Izraele po svých oddílech, když se vydávali na cestu.

^{Num 10:29}Mojžíš řekl Chobabovi, synu Midiánce Reuela, svého tchána: ^[203] „Vydáváme se k místu, o němž nám Hospodin řekl: ‚Dám je vám.‘ Pojď s námi a dobře se o tebe postaráme, neboť Hospodin zaslíbil Izraeli dobré věci.“

^{Num 10:30}On mu však odpověděl: „Nepůjdu. Chci se vrátit do své země a ke svým příbuzným.“

^{Num 10:31}Mojžíš mu řekl: „Neopouštěj nás prosím. Vyznáš se přece na poušti a víš, kde bychom mohli tábořit. Staň se naším průvodcem. ^{Num 10:32}Půjdeš-li s námi, podělíme se s tebou o dobrodiní, které nám Hospodin prokáže.“

^{Num 10:33}A tak se vydali na cestu. Po tři dny putovali od hory Hospodinovy. ^[204] Ty tři dny putovala Truhla Hospodinovy smlouvy před nimi, aby jim hledala místo k odpočinku. ^{Num 10:34}Během dne, když byli na cestě z tábora, býval nad nimi Hospodinův oblak.

^{Num 10:35}Kdykoli se Truhla vydávala na cestu, Mojžíš říkával:

„Povstaň, Hospodine,
ať se tví nepřátelé rozprchnou,
a ti, kdo tě nenávidí,
ať utečou před tebou!“

^{Num 10:36}Kdykoli pak měla spočinout, říkával:

„Navrať se, Hospodine,
k nesčíslným tisícům Izraele.“

Kapitola 11

Těžkosti

^{Num 11:1}Lid si pak před Hospodinem začal stěžovat na těžkosti. Když to Hospodin uslyšel, vzplanul hněvem. Hospodinův oheň vyšlehl proti nim a pohltil okraj tábora. ^{Num 11:2}Lid tedy volal k Mojžíšovi, a když se Mojžíš modlil k Hospodinu, oheň uhasl. ^{Num 11:3}To místo nazvali Tabera, Spáleniště, neboť tam proti nim vyšlehl Hospodinův oheň.

Vzpoura kvůli masu

^{Num 11:4}Chátry přimíšené k nim se pak zmocnila lačnost. Synové Izraele se k nim připojili a dali se znovu do pláče: „Kdo nás nakrmí masem? ^{Num 11:5}Vzpomínáme na ryby, které jsme v Egyptě jedli zadarmo, na okurky a melouny, na pórek, cibuli a česnek. ^{Num 11:6}Teď máme jen vyprahlé krky a v dohledu nic než ta mana!“ ^[205]

^{Num 11:7}Mana byla jako semeno koriandru a barvou připomínala vonnou pryskyřici. ^{Num 11:8}Lid ji vycházel sbírat, potom ji mleli ručním mlýnkem nebo drtili v moždíři, vařili v hrnci nebo z ní pekli chlebové placky. Chuť měla šťavnatou jako čerstvý olej. ^{Num 11:9}Když na tábor v noci padala rosa, mana padala s ní.

^{Num 11:10}Mojžíš tedy slyšel, jak lid pláče, každý u vchodu do svého stanu, jeden rod za druhým. Hospodin vzplanul velikým hněvem. Mojžíš byl z toho nešťastný ^{Num 11:11}a řekl Hospodinu: „Proč jsi na svého služebníka tak zlý? Čím jsem se ti znelíbil, žes mne obtěžkal celým tímto lidem? ^{Num 11:12}Byl jsem to já, kdo je všechny počal? Byl jsem to já, kdo ten lid zplodil, že mi říkáš: ‚Nes jej v náručí, jako nosí chůva nemluvně‘? Jak je mám vést do země, kterou jsi s přísahou slíbil jejich otcům? ^{Num 11:13}Kde mám vzít maso pro všechen tento lid? Vždyť na mě s pláčem naléhají: ‚Dej nám maso, chceme jíst!‘ ^{Num 11:14}Sám je všechny neunesu, je to nad mé síly! ^{Num 11:15}Chceš-li se mnou jednat takto, prokaž mi prosím laskavost a raději mě zabij. Už se nemohu dívat na své neštěstí!“

^{Num 11:16}Hospodin Mojžíšovi řekl: „Shromáždi mi z izraelských stařešinů sedmdesát mužů, které znáš jako stařešiny a správce lidu. Vezmi je ke Stanu setkávání, ať se tam postaví s tebou. ^{Num 11:17}Já sestoupím a budu tam s tebou mluvit. Tehdy vezmu z Ducha, který je na tobě, a vložím jej na ně, aby nesli břímě lidu s tebou a nemusel jsi je nést sám.

^{Num 11:18}Lidu řekni: Posvěťte se pro zítřek. Budete jíst maso, neboť jste před Hospodinem naříkali: ‚Kdo nám dá najíst masa? To jsme se měli lépe v Egyptě!‘ Hospodin vás tedy nakrmí masem. ^{Num 11:19}Nebudete ho jíst jeden nebo dva dny, pět, deset nebo dvacet dní, ^{Num 11:20}ale celý měsíc. Poleze vám z chřípí a zhnusí se vám, protože jste zavrhli Hospodina, který je uprostřed vás, a naříkali jste před ním: ‚Proč jsme jen odešli z Egypta?‘“

^{Num 11:21}Mojžíš ale namítl: „Lid kolem mě čítá šest set tisíc pěších, a ty říkáš: ‚Dám jim masa, že budou jíst celý měsíc!‘ ^{Num 11:22}Má se snad pro ně pobít všechen brav a skot, aby měli dost? Mají se pro ně vylovit všechny ryby z moře, aby měli dost?“

^{Num 11:23}„Je na to snad Hospodinova ruka krátká?“ odpověděl Hospodin Mojžíšovi. „Teď uvidíš, zda se mé slovo při tobě naplní, nebo ne.“

^{Num 11:24}Mojžíš tedy vyšel ven a vyřídil Hospodinova slova lidu. Shromáždil sedmdesát stařešinů z lidu a postavil je okolo Stanu. ^{Num 11:25}Tehdy Hospodin sestoupil v oblaku a mluvil s ním. Vzal z Ducha, který byl na Mojžíšovi, a udělil jej těm sedmdesáti stařešinům. Jakmile na nich Duch spočinul, prorokovali, ale pak už nikdy.

^{Num 11:26}Dva muži ovšem zůstali v táboře; jeden se jmenoval Eldad a druhý Medad. Protože byli na seznamu, spočinul Duch i na nich (ačkoli nevyšli ke Stanu), a tak prorokovali v táboře. ^{Num 11:27}Jeden mládenec přiběhl a oznámil Mojžíšovi: „Eldad a Medad prorokují v táboře.“

^{Num 11:28}Jozue, Nunův syn, který byl od mládí Mojžíšovým pomocníkem, ^[206] na to řekl: „Mojžíši, pane můj, zabraň jim v tom!“

^{Num 11:29}Mojžíš mu odpověděl: „Ty kvůli mně žárlíš? Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci! Kéž by jim Hospodin udělil svého Ducha!“ ^{Num 11:30}A tak se Mojžíš se stařešiny Izraele vrátil do tábora.

^{Num 11:31}Vtom se zvedl vítr od Hospodina, přivál od moře křepelky a zasypal jimi tábor ze všech stran, na jeden den cesty široko daleko, do výše kolem dvou loktů ^[207] od země. ^{Num 11:32}Lid pak byl celý den a celou noc a celý následující den na nohou a sbíral křepelky. Kdo nasbíral nejméně, měl jich deset chomerů, ^[208] takže si je rozprostřeli po celém táboře. ^{Num 11:33}Ještě měli maso v zubech, ještě ho ani nerozžvýkali, když Hospodin vzplanul proti lidu hněvem a udeřil na lid přetěžkou ranou. ^{Num 11:34}To místo pak dostalo jméno Kibrot-hataava, Hroby lačnosti, neboť tam pohřbili lidi propadlé lačnosti.

^{Num 11:35}Z Kibrot-hataavy pak lid vytáhl do Chacerotu a v Chacerotu zůstali.

Kapitola 12

Vzpoura Mojžíšových sourozenců

^{Num 12:1}Miriam pak s Áronem pomlouvala Mojžíše kvůli kúšské ženě, kterou si vzal: „Vzal si za ženu Kúšanku!“ ^{[209]Num 12:2}Říkali také: „Mluví snad Hospodin jen skrze Mojžíše? Nemluví také skrze nás?“ A Hospodin to slyšel.

^{Num 12:3}(Mojžíš byl velmi pokorný člověk, nejpokornější ze všech lidí na zemi.)

^{Num 12:4}Hospodin ihned Mojžíšovi, Áronovi a Miriam řekl: „Všichni tři jděte ke Stanu setkávání!“ Všichni tři tedy šli. ^{Num 12:5}Hospodin sestoupil v oblakovém sloupu, postavil se u vchodu do Stanu a zvolal: „Árone a Miriam!“ A když ti dva přišli, ^{Num 12:6}řekl:

„Slyšte má slova:
Je-li mezi vámi Hospodinův prorok,
dám se mu poznat skrze vidění,
promluvím k němu skrze sen.
^{Num 12:7}S mým služebníkem Mojžíšem je to však jiné,
jemu byl svěřen můj celý dům!
^{Num 12:8}S ním rozmlouvám tváří v tvář,
zřetelně, a ne v hádankách,
spatřuje Hospodina tak, jak je!
Jak to, že jste se nezalekli
pomluvit mého služebníka Mojžíše?“

^{Num 12:9}Hospodin proti nim vzplanul hněvem a odešel.

^{Num 12:10}Oblak se vzdálil od Stanu a hle, Miriam byla malomocná, ^[210] bílá jako sníh! Když se Áron otočil k Miriam a spatřil, že je malomocná, ^{Num 12:11}řekl Mojžíšovi: „Odpusť, můj pane! Netrestej nás prosím za hřích, který jsme tak pošetile spáchali. ^{Num 12:12}Prosím, ať má sestra není jako mrtvý plod, co vyšel z lůna matky s tělem napůl zetlelým!“

^{Num 12:13}Mojžíš tedy volal k Hospodinu: „Snažně prosím, Bože, uzdrav ji!“

^{Num 12:14}Hospodin Mojžíšovi odpověděl: „Kdyby jí otec plivl do tváře, nenesla by tu hanbu sedm dní? Ať je tedy na sedm dní vykázána z tábora; teprve pak bude přijata zpět.“ ^{Num 12:15}Miriam tedy byla na sedm dní vykázána z tábora. Lid se nehnul dál, dokud Miriam nebyla přijata zpět.

^{Num 12:16}Potom lid vytáhl z Chacerotu a utábořil se v poušti Paran.

Kapitola 13

Vzpoura deseti zvědů

^{Num 13:1}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Num 13:2}„Vyšli muže, aby prozkoumali kanaánskou zem, kterou dám synům Izraele. Z každého otcovského pokolení vyšlete po jednom muži. Ať to jsou samí vůdcové.“

^{Num 13:3}A tak je Mojžíš vyslal z pouště Paran podle Hospodinova rozkazu. Všichni to byli přední mužové mezi syny Izraele. ^{Num 13:4}A toto jsou jejich jména:

Šamua, syn Zakurův, z pokolení Ruben,

^{Num 13:5}Šafat, syn Choriův, z pokolení Šimeon,

^{Num 13:6}Káleb, syn Jefunův, z pokolení Juda,

^{Num 13:7}Jigal, syn Josefův, z pokolení Isachar,

^{Num 13:8}Hošea, syn Nunův, z pokolení Efraim,

^{Num 13:9}Palti, syn Rafuův, z pokolení Benjamín,

^{Num 13:10}Gadiel, syn Sodiův, z pokolení Zabulon,

^{Num 13:11}Gadi, syn Susiův, z pokolení Josefova syna Manasese,

^{Num 13:12}Amiel, syn Gemaliův, z pokolení Dan,

^{Num 13:13}Setur, syn Mikaelův, z pokolení Ašer,

^{Num 13:14}Nachbi, syn Vofsiův, z pokolení Neftalí,

^{Num 13:15}Geuel, syn Makiův, z pokolení Gád.

^{Num 13:16}To jsou jména mužů, které Mojžíš vyslal prozkoumat zem. Nunova syna jménem Hošea, Spása, Mojžíš přejmenoval na Jozue, Hospodin je spása.

^{Num 13:17}Když je Mojžíš vysílal prozkoumat kanaánskou zem, řekl jim: „Jděte vzhůru do Negevu, potom vystupte do hor ^{Num 13:18}a podívejte se, jaká je ta země a jaký lid v ní bydlí. Je silný, nebo slabý? Je jich málo, nebo hodně? ^{Num 13:19}Jaká je země, v níž bydlí? Dobrá, nebo špatná? Jaká jsou města, v nichž sídlí? Otevřená, nebo opevněná? ^{Num 13:20}Jaká je to země? Úrodná, nebo chudá? Jsou v ní stromy, nebo ne? Osmělte se a přineste z té země něco ovoce!“ (Byl totiž právě čas prvních hroznů.)

^{Num 13:21}A tak vyrazili prozkoumat tu zem od pouště Cin až po Rechob u Lebo-chamátu. ^{Num 13:22}Když vystoupili do Negevu, vydali se k Hebronu, kde žili Achiman, Šešaj a Talmaj, potomci Anakovi. (Hebron byl postaven o sedm let dříve než egyptský Soan.) ^{Num 13:23}Když došli k údolí Eškol, uřízli tam ratolest s takovým vinným hroznem, že ji museli nést na sochoru dva muži. Vzali také granátová jablka a fíky. ^{Num 13:24}Podle hroznu, který tam synové Izraele uřízli, se tomu místu říká Nachal Eškol, Údolí hroznu. ^{Num 13:25}Po čtyřiceti dnech se pak z průzkumu země vrátili.

^{Num 13:26}Vydali se rovnou k Mojžíši a Áronovi a k celé izraelské obci do Kádeše v Paranské poušti. Podali jim všem zprávu a ukázali jim ovoce té země. ^{Num 13:27}Vyprávěli: „Přišli jsme do země, do níž jsi nás poslal. Skutečně oplývá mlékem a medem ^[211] a toto je její ovoce. ^{Num 13:28}Jenže lid, který v té zemi bydlí, je silný, města jsou opevněná a velmi veliká, a navíc jsme tam viděli syny Anakovy. ^{Num 13:29}V negevském kraji žije Amalek; v horách bydlí Chetejci, Jebusejci a Emorejci; při moři a podél Jordánu pak bydlí Kanaánci!“

^{Num 13:30}Káleb však lid stojící před Mojžíšem uklidňoval: „Pojďme přece vzhůru a obsaďme tu zem. Dokážeme ji ovládnout!“

^{Num 13:31}Muži, kteří šli s ním, ale řekli: „Nemůžeme jít proti tomu lidu. Je silnější než my!“ ^{Num 13:32}Zemi, kterou prozkoumali, pak začali synům Izraele pomlouvat: „Země, kterou jsme prošli a prozkoumali, požírá své obyvatele. Všichni lidé, které jsme tam viděli, jsou muži ohromné postavy! ^{Num 13:33}Viděli jsme tam i zrůdné obry, mezi něž patří synové Anakovi. Připadali jsme si proti nim jako kobylky a stejně tak jsme připadali i my jim!“

Kapitola 14

Vzpoura proti Hospodinu

^{Num 14:1}V celé obci tehdy nastalo pozdvižení. Lid se dal do křiku a naříkal celou noc. ^{Num 14:2}Všichni synové Izraele reptali proti Mojžíšovi a Áronovi. Celá obec jim vyčítala: „Ach, proč jsme nezemřeli v Egyptě! Ach, proč jsme nezemřeli na této poušti! ^{Num 14:3}Proč nás Hospodin vede do té země? Abychom padli mečem? Aby se naše ženy a děti staly kořistí? Není pro nás lepší vrátit se do Egypta?“ ^{Num 14:4}Mezi sebou pak začali říkat: „Určeme si vůdce a vraťme se do Egypta!“

^{Num 14:5}Mojžíš a Áron tehdy před celou shromážděnou izraelskou obcí padli na tvář.

^{Num 14:6}Dva z těch, kdo šli prozkoumat zem – Jozue, syn Nunův, a Káleb, syn Jefunův – roztrhli svá roucha ^{Num 14:7}a promluvili k celé izraelské obci: „Země, kterou jsme prošli a prozkoumali, je velmi, velmi dobrá zem! ^{[212]Num 14:8}Budeme-li se Hospodinu líbit, uvede nás do té země a dá nám tu zem oplývající mlékem a medem. ^{Num 14:9}Jenom se nebuřme proti Hospodinu! Lidu té země se nebojte, zhltneme je jako sousto chleba! Jejich záštita je opustila, ale s námi je Hospodin; nebojte se jich!“

^{Num 14:10}Celá obec se už chystala ukamenovat je, když vtom se všem synům Izraele ukázala ve Stanu setkávání Hospodinova sláva. ^{Num 14:11}Hospodin řekl Mojžíšovi: „Jak dlouho mnou bude tento lid pohrdat? Jak dlouho mi bude odmítat věřit i přes všechna znamení, která jsem uprostřed nich vykonal? ^{Num 14:12}Udeřím na ně morem, zřeknu se jich a z tebe udělám větší a mocnější národ, než jsou oni!“

^{Num 14:13}Mojžíš ale Hospodinu odpověděl: „Egypťané, z jejichž středu jsi vyvedl tento lid svou silou, se to doslechnou ^{Num 14:14}a povědí to obyvatelům této země. Ti už slyšeli, že ty, Hospodine, jsi uprostřed tohoto lidu; že ty, Hospodine, jsi spatřován tváří v tvář, že tvůj oblak stojí nad nimi, že ty sám je předcházíš v oblakovém sloupu ve dne a v ohnivém sloupu v noci. ^{Num 14:15}Když tento lid do posledního vybiješ, národy, které o tobě slyšely, řeknou: ^{Num 14:16}‚Hospodin pobil ten lid na poušti, protože je nedokázal uvést do země, kterou jim s přísahou zaslíbil.‘

^{Num 14:17}Kéž se teď prosím rozmůže tvá síla, Pane můj. Vždyť jsi sám řekl:

^{Num 14:18}‚Hospodin je nesmírně trpělivý
a velmi laskavý,
odpouštějící nepravost i provinění.
Nezapomíná však trestat;
za nepravost otců volá k odpovědnosti
jejich syny do třetího i čtvrtého pokolení.‘ ^[213]

^{Num 14:19}Prosím, pro své veliké milosrdenství odpusť tomuto lidu jeho nepravost, tak jak jsi jim odpouštěl od Egypta až doposud!“

^{Num 14:20}Hospodin odpověděl: „Odpouštím, jak jsi řekl. ^{Num 14:21}Avšak, jakože jsem živ a Hospodinova sláva naplňuje celou zem: ^{Num 14:22}Nikdo z těch, kdo spatřili mou slávu a má znamení, která jsem konal v Egyptě a na poušti, nikdo z těch, kdo mne už desetkrát pokoušeli a neposlouchali, ^{Num 14:23}nespatří zem, kterou jsem s přísahou zaslíbil jejich otcům. ^[214] Nikdo z těch, kdo mnou pohrdli, ji nespatří! ^{Num 14:24}Můj služebník Káleb má ale jiného ducha – vydal se mi cele. Jej uvedu do země, do níž vstoupil, a jeho símě ji získá za dědictví. ^{Num 14:25}Jelikož prý ‚v nížině bydlí Amalekovci a Kanaánci,‘ zítra se obraťte a táhněte pouští zpět k Rudému moři!“

^{Num 14:26}Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: ^{Num 14:27}„Jak dlouho bude proti mně toto zlé srocení reptat? Slyšel jsem reptání synů Izraele, slyšel jsem, jak proti mně reptají! ^{Num 14:28}Řekni jim: Jakože jsem živ, praví Hospodin, že s vámi naložím tak, jak jste přede mnou sami řekli: ^{Num 14:29}Vaše mrtvoly padnou na této poušti. Nikdo z vás všech, kdo byli sečteni, nikdo od dvaceti let výše, ^[215] nikdo z vás, kdo jste proti mně reptali, ^{Num 14:30}nevejde do země, o níž jsem přísahal, že vás v ní usadím – jedině Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Nunův. ^{Num 14:31}Vaše děti, o nichž jste říkali, že se stanou kořistí, ty do ní uvedu a poznají tu zem, kterou jste zavrhli. ^{Num 14:32}Vaše mrtvoly však padnou na této poušti. ^{Num 14:33}Vaši synové budou čtyřicet let tuláky v poušti a ponesou následky vašeho smilstva, dokud vaše mrtvoly až do poslední nepadnou na poušti. ^{Num 14:34}Po čtyřicet let ponesete svůj trest, podle počtu dní, v nichž jste prozkoumávali zem. Z každého z těch čtyřiceti dní se stane rok, abyste poznali mou nelibost. ^{Num 14:35}To říkám já, Hospodin. Takto naložím s celým tímto zlým srocením, které se proti mně srotilo: zde na této poušti do posledního pomřou!“

^{Num 14:36}Muži, které Mojžíš vyslal prozkoumat zem a kteří o ní po svém návratu roznášeli pomluvy (čímž podnítili celou obec k reptání proti Mojžíšovi), ^{Num 14:37}mezitím zemřeli. Všechny, kdo o té zemi roznesli hanebnou pomluvu, zasáhla před Hospodinem náhlá rána. ^{Num 14:38}Z těch, kdo šli prozkoumat zem, zůstal naživu jen Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Nunův.

Marný pokus dobýt Kanaán

^{Num 14:39}Jakmile Mojžíš všechna ta slova vyřídil synům Izraele, lid se dal do velikého nářku. ^{Num 14:40}Časně ráno pak vstali a vydali se vzhůru k horskému hřebenu se slovy: „Ano, zhřešili jsme, ale teď jsme připraveni! Vyrazíme k místu, které nám Hospodin slíbil.“

^{Num 14:41}Mojžíš ale řekl: „Proč znovu přestupujete Hospodinův rozkaz? Nemůžete uspět! ^{Num 14:42}Nevyrážejte, vždyť mezi vámi není Hospodin a vaši nepřátelé vás porazí! ^{Num 14:43}Amalekovci a Kanaánci se postaví proti vám a padnete mečem, protože jste se odvrátili od Hospodina a přestali jej následovat. Hospodin s vámi nebude.“

^{Num 14:44}Přesto se opovážili vyrazit k horskému hřebenu, ačkoli Truhla Hospodinovy smlouvy ani Mojžíš neopustili tábor. ^{Num 14:45}Amalekovci a Kanaánci, kteří v těch horách bydleli, tedy sestoupili, udeřili na ně a bili je až k Chormě.

Kapitola 15

Přídavky k obětem

^{Num 15:1}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Num 15:2}„Mluv k synům Izraele a řekni jim: Až přijdete do země, kterou vám dávám, abyste ji osídlili, ^{Num 15:3}a budete chtít Hospodinu přinést ohnivou oběť, abyste Hospodinu připravili příjemnou vůni – ať už zápalnou nebo pokojnou oběť, ať už jako splnění slibu nebo jako dobrovolný dar nebo při vašich slavnostech, ať už ze skotu nebo z bravu, ^{Num 15:4}pak ať ten, kdo přináší Hospodinu takovýto dar, přinese rovněž moučnou oběť: desetinu efy jemné mouky zadělané čtvrtkou hinu oleje. ^{[216]Num 15:5}Při zápalné či pokojné oběti s každým beránkem obětuj čtvrtku hinu vína jako úlitbu.

^{Num 15:6}S beranem pak obětuj dvě desetiny efy jemné mouky zadělané třetinou hinu oleje ^[217] jako moučnou oběť ^{Num 15:7}a třetinu hinu vína jako úlitbu – to vše přineseš Hospodinu jako příjemnou vůni.

^{Num 15:8}Připravíš-li jako zápalnou či pokojnou oběť dobytče, ať už jako splnění slibu nebo jako pokojnou oběť Hospodinu, ^{Num 15:9}přines s tím dobytčetem jako moučnou oběť tři desetiny efy jemné mouky zadělané půlkou hinu oleje ^{[218]Num 15:10}a jako úlitbu půl hinu vína – to je ohnivá oběť příjemně vonící Hospodinu. ^{Num 15:11}Tak bude naloženo s každým býkem, s každým beranem, beránkem či kůzletem. ^{Num 15:12}Ať jich připravíte jakékoli množství, takto naložíte s každým z nich.

^{Num 15:13}Takto s nimi naloží každý narozený v Izraeli, když bude přinášet ohnivou oběť příjemně vonící Hospodinu. ^{Num 15:14}Kdyby v budoucích pokoleních některý přistěhovalec nebo kdokoli u vás bude žít chtěl přinést ohnivou oběť příjemně vonící Hospodinu, musí se při tom zachovat stejně jako vy. ^{Num 15:15}Pro shromáždění i pro přistěhovalce žijícího u vás budou platit stejná pravidla. Toto je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení: před Hospodinem si budete vy i přistěhovalec rovni. ^{Num 15:16}Pro vás i pro přistěhovalce žijícího u vás bude platit stejný zákon a stejný řád.“

Prvotiny z těsta

^{Num 15:17}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Num 15:18}„Řekni synům Izraele: Až vejdete do země, do níž vás uvádím, ^{Num 15:19}a budete jíst její chléb, odevzdávejte z něj obětní příspěvek Hospodinu. ^{Num 15:20}Jako obětní příspěvek z humna odevzdávejte bochánek ze svého prvního těsta. ^{Num 15:21}Po všechna vaše pokolení odevzdávejte Hospodinu obětní příspěvek ze svého prvního těsta.“

Oběť za neúmyslný hřích

^{Num 15:22}„Jestliže se neúmyslně prohřešíte tím, že nesplníte některé z těchto přikázání, která Hospodin oznámil Mojžíšovi ^{Num 15:23}(cokoli vám Hospodin skrze Mojžíše přikázal, ode dne, kdy to Hospodin přikázal, dále, po všechna vaše pokolení), učiníte toto:

^{Num 15:24}Pokud se to stane neúmyslně nedopatřením celé obce, ^[219] obětuje obec jednoho mladého býčka jako zápalnou oběť příjemně vonící Hospodinu spolu s patřičnou moučnou obětí a úlitbou podle pravidel a rovněž jednoho kozla k oběti za hřích. ^{Num 15:25}Kněz pak za celou izraelskou obec vykoná obřad smíření, a bude jim odpuštěno. Bylo to nedopatření a oni za své nedopatření přinesli darem ohnivou oběť Hospodinu a rovněž oběť za hřích před Hospodinem. ^{Num 15:26}Celé izraelské obci bude odpuštěno, stejně jako přistěhovalci žijícímu u vás, neboť se to celé obci přihodilo neúmyslně.

^{Num 15:27}Pokud neúmyslně zhřeší jednotlivec, ^[220] přinese jako oběť za hřích roční kůzle. ^{Num 15:28}Kněz pak vykoná obřad smíření za toho, kdo nedopatřením neúmyslně zhřešil před Hospodinem. Vykoná za něj obřad smíření, a bude mu odpuštěno. ^{Num 15:29}Pro rodilého Izraelitu i pro přistěhovalce žijícího u vás budete mít stejný zákon o neúmyslném hříchu.

^{Num 15:30}Pokud však někdo hřeší opovážlivě, ať je to rodilý Izraelita nebo přistěhovalec, rouhá se Hospodinu; takový bude vyobcován ze svého lidu. ^{Num 15:31}Protože pohrdl Hospodinovým slovem a porušil jeho přikázání, musí být vyobcován; lpí na něm vina.“

Porušení soboty

^{Num 15:32}Jednou, když byli synové Izraele na poušti, přistihli muže, jak v sobotní den sbírá dříví. ^{Num 15:33}Ti, kdo ho přistihli sbírat dříví, jej přivedli k Mojžíšovi, Áronovi a celé obci ^{Num 15:34}a nechali jej ve vězení, neboť nebylo jasné, co se s ním má stát.

^{Num 15:35}Hospodin pak řekl Mojžíšovi: „Ten muž musí zemřít. ^[221] Ať jej celá obec za táborem ukamenuje.“ ^{Num 15:36}Celá obec ho tedy vyvedla za tábor a kamenovali jej, až zemřel, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.

Třásně

^{Num 15:37}Hospodin řekl Mojžíšovi: ^{Num 15:38}„Řekni synům Izraele, ať si po všechna pokolení dělají na cípech svých oděvů třásně. Nad tyto třásně v cípech ať si připevní modrou šňůrku. ^{[222]Num 15:39}Toto budou vaše třásně. Když na ně pohlédnete, připomenete si všechna Hospodinova přikázání, abyste je plnili. Kdybyste se totiž řídili jen svým srdcem a svýma očima, dovedly by vás ke smilstvu. ^{Num 15:40}Takto si budete připomínat všechna moje přikázání a plnit je. Budete svatí svému Bohu. ^{Num 15:41}Já jsem Hospodin, váš Bůh, který vás vyvedl z Egypta, abych byl vaším Bohem. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“

Kapitola 16

Vzpoura levity Koracha

^{Num 16:1}Levita Korach, syn Jishara, syna Kehatova, přibral Rubenovce Dátana a Abirama, syny Eliabovy, a Óna, syna Peletova, ^{Num 16:2}a spolu s dalšími dvěma sty padesáti izraelskými muži povstali proti Mojžíšovi. Byli to představení obce, členové sněmu, samí věhlasní muži. ^{Num 16:3}Srotili se proti Mojžíšovi a Áronovi a řekli jim: „Osobujete si příliš! Celá tato obec, ti všichni jsou svatí a Hospodin je uprostřed nich. Proč se tedy pozdvihujete nad Hospodinovo shromáždění?“

^{Num 16:4}Když to Mojžíš uslyšel, padl na tvář. ^{Num 16:5}Potom promluvil ke Korachovi a celé jeho tlupě: „Ráno Hospodin ukáže, kdo mu patří, kdo je svatý a koho k sobě nechá přistoupit. Přistoupí k němu ten, koho vyvolil. ^{Num 16:6}Udělejte toto: Vezměte si kadidelnice, Korach a celá jeho tlupa. ^{Num 16:7}Zítra do nich dejte žhavé uhlí a na ně před Hospodinem položte kadidlo. Hospodin potom rozhodne, kdo je svatý. Osobujete si příliš, Leviho synové!“

^{Num 16:8}Mojžíš tehdy Korachovi řekl: „Dobře poslouchejte, Leviho synové: ^{Num 16:9}Je vám to málo, že vás Bůh Izraele oddělil od izraelské obce a dovolil vám přistupovat k němu, sloužit u Hospodinova Příbytku, stát před obcí a sloužit jí? ^{Num 16:10}Dovolil ti spolu s tvými bratry levity přistupovat k němu, a vy si žádáte ještě kněžství?! ^{Num 16:11}Ty a celá tvoje tlupa jste se tedy srotili proti Hospodinu – vždyť kdo je Áron, že reptáte proti němu?“

^{Num 16:12}Mojžíš pak nechal zavolat Dátana a Abirama, syny Eliabovy, ale oni řekli: „Nepůjdeme! ^{Num 16:13}Je ti to málo, že jsi nás odvedl ze země oplývající mlékem a medem, abys nás nechal pomřít na poušti? To se ještě musíš dělat naším vůdcem?! ^{Num 16:14}Do žádné ‚země oplývající mlékem a medem‘ ^[223] jsi nás nedovedl, žádné ‚pole a vinici‘ ^[224] jsi nám za dědictví nedal. Chceš snad těm mužům vyloupnout oči? Nepůjdeme!“

^{Num 16:15}Mojžíš se tedy velmi rozlítil a řekl Hospodinu: „Nevšímej si jejich obětí! Ani jediného osla jsem si od nich nevzal, ani jedinému z nich jsem neublížil!“

^{Num 16:16}Potom Mojžíš řekl Korachovi: „Ty a celá tvoje tlupa buďte zítra před Hospodinem – ty s nimi a také Áron. ^{Num 16:17}Každý vezměte svou kadidelnici, dejte do ní kadidlo a každý přineste svou kadidelnici před Hospodina – dvě stě padesát kadidelnic. Také ty a Áron přineste svou kadidelnici.“

^{Num 16:18}Každý tedy vzal svou kadidelnici, dali do nich řeřavé uhlí, na ně položili kadidlo a postavili se ke vchodu do Stanu setkávání k Mojžíšovi a Áronovi. ^{Num 16:19}Korach proti nim shromáždil ke vchodu do Stanu setkávání celou obec. Vtom se celé obci ukázala Hospodinova sláva a ^{Num 16:20}Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: ^{Num 16:21}„Oddělte se od této obce, neboť je v okamžiku zahubím!“

^{Num 16:22}Padli tedy na tvář. „Ó Bože, Bože duchů veškerého tvorstva!“ zvolali. „Jeden muž zhřeší a ty se hněváš na celou obec?“

^{Num 16:23}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Num 16:24}„Řekni obci: Odstupte ze všech stran od Korachova, Dátanova a Abiramova příbytku!“

^{Num 16:25}Mojžíš vstal a šel k Dátanovi a Abiramovi; izraelští stařešinové šli za ním. ^{Num 16:26}„Odvraťte se od stanů těch ničemů,“ řekl obci. „Nedotýkejte se ničeho, co jim patří, abyste nebyli smeteni se všemi jejich hříchy.“ ^{Num 16:27}Vyklidili tedy prostor kolem dokola Korachova, Dátanova a Abiramova příbytku. Dátan a Abiram vyšli a stáli u vchodu do svých stanů se svými ženami, syny i malými dětmi.

^{Num 16:28}Mojžíš řekl: „Takto poznáte, že mě Hospodin poslal činit všechny tyto skutky a že to nedělám o své vůli: ^{Num 16:29}Zemřou-li tito muži přirozenou smrtí, přihodí-li se jim, co se lidem běžně stává, pak mě neposlal Hospodin. ^{Num 16:30}Způsobí-li však Hospodin něco úplně nového a země otevře ústa, aby je pohltila se vším, co mají, takže se zaživa propadnou do podsvětí, pak poznáte, že tito muži pohrdli Hospodinem!“

^{Num 16:31}Sotva Mojžíš dořekl ta slova, země se pod nimi rozestoupila. ^{Num 16:32}Země otevřela ústa a pohltila je, jejich rodiny i všechny ty, kdo byli s Korachem, i veškerý jejich majetek. ^{Num 16:33}Zaživa se propadli do podsvětí i se vším, co měli. Země se nad nimi zavřela a zmizeli zprostřed shromáždění. ^{Num 16:34}Celý kolemstojící Izrael se dal před jejich křikem na útěk a volali: „Ať země nepohltí i nás!“

^{Num 16:35}Od Hospodina pak vyšlehl oheň a těch 250 mužů, kteří přinesli kadidlo, pohltil.

Kapitola 17

^{Num 17:1}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Num 17:2}„Řekni Eleazarovi, synu kněze Árona, ať ze spáleniště posbírá ony kadidelnice, neboť jsou svaté. Uhlí z nich rozmetej do daleka. ^{Num 17:3}Z kadidelnic těch, kdo pro svůj hřích přišli o život, se udělají tepané pláty k obložení oltáře, neboť je přinesli před Hospodina, a tak jsou posvěceny. Zůstanou pak synům Izraele jako znamení.“

^{Num 17:4}Kněz Eleazar tedy vzal mosazné kadidelnice, které přinesli ti, kdo byli spáleni, a nechal z nich vytepat obložení oltáře. ^{Num 17:5}To se stalo pro syny Izraele připomínkou, aby žádný nepovolaný, který by nebyl z Áronova semene, nepřistupoval a nepálil před Hospodinem kadidlo, aby nedopadl jako Korach a jeho tlupa. Stalo by se mu to, o čem Hospodin mluvil skrze Mojžíše.

^{Num 17:6}Nazítří se celá izraelská obec dala do reptání proti Mojžíšovi a Áronovi: „To vy jste způsobili smrt v Hospodinově lidu!“

^{Num 17:7}Když se však obec srotila proti Mojžíšovi a Áronovi, obrátili se ke Stanu setkávání a hle – přikryl jej oblak a ukázala se tam Hospodinova sláva! ^{Num 17:8}Mojžíš a Áron pak přišli před Stan setkávání ^{Num 17:9}a Hospodin tam k Mojžíšovi promluvil: ^{Num 17:10}„Oddělte se od této obce, neboť je v okamžiku zahubím!“ Padli tedy na tvář.

^{Num 17:11}Mojžíš pak řekl Áronovi: „Vezmi kadidelnici, dej do ní žhavé uhlí z oltáře a na něj kadidlo. Pospěš si k obci a vykonej za ně obřad smíření. Od Hospodina vzešel hrozný hněv a vypukla zhoubná rána!“

^{Num 17:12}Áron tedy vzal kadidelnici, jak mu Mojžíš řekl, a běžel doprostřed shromáždění (a hle, v lidu už vypukla rána). Zapálil kadidlo a vykonal za lid obřad smíření. ^{Num 17:13}Postavil se mezi mrtvé a živé, a rána se zastavila. ^{Num 17:14}Těch, kteří tou ranou zemřeli, bylo 14 700 (kromě těch, kdo zemřeli kvůli Korachovi). ^{Num 17:15}A když se rána zastavila, Áron se vrátil k Mojžíšovi ke vchodu do Stanu setkávání.

Áronova hůl

^{Num 17:16}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Num 17:17}„Mluv k synům Izraele a vyber od vůdců jejich otcovských rodů dvanáct holí – po jedné holi na každý rod. Každému vyryješ na hůl jeho jméno ^{Num 17:18}a na hůl Leviho vyryješ Áronovo jméno; tak připadne na každého rodového vůdce jedna hůl. ^{Num 17:19}Necháš je ve Stanu setkávání před Truhlou svědectví, kde se s vámi setkávám, ^{Num 17:20}a stane se, že hůl toho, jehož jsem vyvolil, vypučí. Tak se zbavím reptání synů Izraele, kteří proti vám stále reptají.“

^{Num 17:21}Mojžíš tedy promluvil k synům Izraele a jejich vůdcové mu dali dvanáct holí – po jedné holi na každý rod. Mezi holemi byla i hůl Áronova. ^{Num 17:22}Mojžíš pak ty hole nechal před Hospodinem ve Stanu svědectví.

^{Num 17:23}Nazítří Mojžíš vešel do Stanu svědectví a hle, hůl Árona z rodu Leviho vypučela: vyrašila v pupeny, nasadila květy a vydala zralé mandle! ^{Num 17:24}Mojžíš pak všechny hole vynesl od Hospodina před syny Izraele. Ti je prohlédli a každý si vzal svou hůl.

^{Num 17:25}Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vrať Áronovu hůl před Truhlu svědectví, ať je opatrována jako znamení pro vzbouřence. Tak ukončíš jejich reptání proti mně a nezemřou.“ ^{Num 17:26}A Mojžíš učinil přesně tak, jak mu Hospodin přikázal.

^{Num 17:27}Synové Izraele tehdy Mojžíšovi řekli: „Pohleď, umíráme! Hyneme, všichni hyneme! ^{Num 17:28}Kdokoli se jen přiblíží k Hospodinovu Příbytku, umírá! To snad vymřeme do posledního?“ ^[225]

Kapitola 18

Zodpovědnost kněží a levitů

^{Num 18:1}Hospodin řekl Áronovi: „Ty a tvoji synové spolu s celým tvým otcovským domem ponesete zodpovědnost za přestupky vůči svatyni. Za přestupky vůči vašemu kněžství poneseš zodpovědnost jen ty a tvoji synové. ^{Num 18:2}Když budeš se svými syny sloužit před Stanem svědectví, ber s sebou rovněž své bratry z pokolení Levi, z tvého otcovského kmene, ať se připojí k tobě a slouží ti. ^{Num 18:3}Budou držet stráž a starat se o tebe i o celý Stan. Nesmí se však přiblížit k vybavení svatyně ani k oltáři – jinak by zemřeli jak oni, tak vy. ^{Num 18:4}Připojí se k tobě, aby se starali o Stan setkávání a o veškerou službu Příbytku. Nikdo nepovolaný se k vám ale nepřiblíží.

^{Num 18:5}Budete držet stráž při svatyni a při oltáři, aby na syny Izraele už nedolehl hrozný hněv. ^{[226]Num 18:6}Hle, já sám jsem z řad synů Izraele vybral vaše bratry levity. Byli odevzdáni Hospodinu a darováni vám, aby sloužili při Stanu setkávání. ^{Num 18:7}Jen ty a tvoji synové však smíte sloužit jako kněží ve všem, co souvisí s oltářem a se službou uvnitř za oponou. Kněžskou službu vám dávám jako dar. Nepovolaný, jenž by se přiblížil, zemře.“

Kněžské a levitské podíly

^{Num 18:8}Hospodin promluvil k Áronovi: „Hle, já sám jsem ti svěřil do péče své obětní příspěvky se všemi svatými dary od synů Izraele. Věčným ustanovením jsem je dal jako kněžský podíl tobě a tvým synům. ^{Num 18:9}Ze svatosvatých darů, z ohnivých obětí, ti připadne toto: Každý jejich dar, který mi přinášejí jako svatosvatý – každá jejich moučná oběť, oběť za hřích i oběť odškodnění – to připadne tobě a tvým synům. ^{Num 18:10}Budeš to jíst jako svatosvaté, smí to jíst každý, kdo je u tebe mužského pohlaví. Co je svaté, připadne tobě.

^{Num 18:11}Také toto ti připadne: Obětní příspěvek, který synové Izraele darují při všech obětech, které mi nabízejí zvedáním. To jsem dal věčným ustanovením tobě a tvým synům a dcerám. Smí to jíst každý, kdo je ve tvém domě čistý.

^{Num 18:12}Všechen nejlepší olej a všechno nejlepší víno i obilí, jejich prvotiny, které odevzdávají Hospodinu, jsem dal tobě. ^{Num 18:13}Prvotiny všeho, co ve své zemi vypěstují a co přinesou Hospodinu, připadnou tobě. Smí to jíst každý, kdo je ve tvém domě čistý.

^{Num 18:14}Cokoli by v Izraeli propadlo Hospodinu, připadne tobě. ^{Num 18:15}Vše, co otvírá kterékoli lůno, jak z lidí, tak ze zvířat, se přináší Hospodinu a připadne tobě. Prvorozené z lidí však musíš nechat vyplatit; rovněž tak prvorozené z nečistých zvířat. ^{Num 18:16}Od stáří jednoho měsíce se budou moci vyplatit. Necháš je vyplatit za určenou cenu 5 šekelů stříbra ^[227] (měřeno podle šekelu svatyně, což je 20 ger).

^{Num 18:17}Prvorozené ze skotu ani bravu ale vyplatit nenecháš, je to svaté. Jejich krví pokropíš oltář a jejich tuk necháš dýmat jako ohnivou oběť, jako příjemnou vůni Hospodinu. ^{Num 18:18}Jejich maso připadne tobě, tak jako ti připadne hrudí pozvedání a pravá kýta. ^{Num 18:19}Všechny svaté obětní příspěvky, které synové Izraele odevzdávají Hospodinu, jsem dal věčným ustanovením tobě a tvým synům a dcerám. Je to smlouva soli, ^[228] věčně platná před Hospodinem, pro tebe i pro tvé potomstvo.“

^{Num 18:20}Hospodin řekl Áronovi: „Nezískáš v jejich zemi žádné dědictví; nepřipadne ti mezi nimi podíl. Já jsem tvůj podíl a tvé dědictví uprostřed synů Izraele.

^{Num 18:21}Hle, synům Leviho jsem za jejich službu při Stanu setkávání dal jako dědictví všechny desátky v Izraeli. ^{Num 18:22}Ať se synové Izraele už nepřibližují ke Stanu setkávání, aby na sebe neuvalili hřích a nezemřeli. ^{Num 18:23}Službu při Stanu setkávání ať konají jen levité, svá provinění ať nesou oni sami. Toto je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení: nebudou mít dědictví mezi syny Izraele. ^{Num 18:24}Levitům jsem totiž dal za dědictví desátky, které synové Izraele odevzdávají jako příspěvek Hospodinu. To proto jsem o nich řekl: Nebudou mít dědictví mezi syny Izraele.“

^{Num 18:25}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Num 18:26}„Řekni levitům: Když od synů Izraele přijmete jejich desátky, které jsem vám dal za dědictví, odevzdáte z nich Hospodinu jako příspěvek desátky z desátků. ^{Num 18:27}To se vám bude počítat jako obětní příspěvek. Jako se to děje s obilím z humna a s vínem z lisu, ^{Num 18:28}tak i vy odevzdáte Hospodinu příspěvek ze všech desátků, které přijmete od synů Izraele. Příspěvek Hospodinu z nich dáte knězi Áronovi. ^{Num 18:29}Ze všeho, co vám bude darováno, vždy odevzdáte příspěvek Hospodinu. Ať je ze všeho posvěcen vždy ten nejlepší díl.

^{Num 18:30}Řekni jim rovněž: Poté, co z desátků odevzdáte nejlepší díl, budou se vám levitům počítat jako úroda z humna a jako víno z lisu. ^{Num 18:31}Budete to moci jíst kdekoli – vy i vaše rodiny – neboť je to vaše mzda za vaši službu při Stanu setkávání. ^{Num 18:32}Když z toho odevzdáte nejlepší díl, neuvalíte na sebe hřích; neznesvětíte svaté dary synů Izraele a nezemřete.“

Kapitola 19

Očistná voda

^{Num 19:1}Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: ^{Num 19:2}„Toto je ustanovení zákona, jež přikázal Hospodin: Řekni synům Izraele, ať k tobě přivedou červenou jalovici bez vady, na níž není poskvrny a na niž dosud nebylo vloženo jho. ^{Num 19:3}Dáte ji knězi Eleazarovi; ten ji odvede ven za tábor, kde bude v jeho přítomnosti zabita. ^{Num 19:4}Kněz Eleazar pak prstem nabere trochu krve a tou krví sedmkrát stříkne směrem ke Stanu setkávání. ^{Num 19:5}Jalovice pak bude před jeho očima spálena; spálí se její kůže, maso, krev i výkaly. ^{Num 19:6}Potom kněz vezme cedrové dřevo, yzop a šarlatovou látku a hodí to do ohně, v němž se pálí ta jalovice. ^{Num 19:7}Kněz si pak vypere oděv, omyje si tělo vodou a teprve potom vejde do tábora. Až do večera však bude nečistý. ^{Num 19:8}Rovněž ten, kdo jalovici spálil, si vypere oděv ve vodě a omyje si tělo vodou. Až do večera však bude nečistý.

^{Num 19:9}Někdo čistý zatím nabere popel té jalovice a uloží jej na čisté místo za táborem; tam bude pro izraelskou obec uchován k přípravě očistné vody. Je to oběť za hřích. ^{Num 19:10}Rovněž ten, kdo sbíral popel té jalovice, si vypere oděv. Až do večera však bude nečistý.

Toto bude věčné ustanovení pro syny Izraele i pro přistěhovalce, který žije u nich: ^{Num 19:11}Kdo by se dotkl mrtvoly kteréhokoli člověka, bude nečistý po sedm dní. ^{Num 19:12}Třetího a sedmého dne se tou vodou bude očišťovat, a bude čistý. Nebude-li se však třetího a sedmého dne očišťovat, pak čistý nebude. ^{Num 19:13}Kdokoli se dotkne těla mrtvého člověka a neočistí se, poskvrnil Hospodinův příbytek. Takový člověk bude vyobcován z Izraele, neboť nebyl pokropen očistnou vodou. Bude nečistý, jeho nečistota zůstane na něm.

^{Num 19:14}Toto je zákon o člověku, který by zemřel ve stanu: Kdokoli do toho stanu vejde a kdokoli v něm je, bude nečistý po sedm dní. ^{Num 19:15}Rovněž každá otevřená nádoba v tom stanu, která není uzavřena poklicí, bude nečistá.

^{Num 19:16}Kdokoli se na poli dotkne člověka zabitého mečem nebo zemřelého nebo jeho kostí nebo hrobu, bude nečistý po sedm dní.

^{Num 19:17}Tehdy vezmou trochu popela jalovice spálené jako oběť za hřích a nalijí na něj do nádoby pramenitou vodu. ^{Num 19:18}Někdo čistý pak vezme yzop, namočí jej ve vodě a postříká onen stan, všechno nádobí i všechny lidi, kteří tam byli. Stejně tak postříká toho, kdo se dotkl kostí nebo zabitého nebo zemřelého nebo hrobu. ^{Num 19:19}Třetího a sedmého dne postříká čistý nečistého, a tak jej sedmého dne očistí. Dotyčný pak vypere svůj oděv, omyje se vodou, a večer bude čistý. ^{Num 19:20}Kdo by však byl nečistý a neočistil se, takový bude vyobcován ze shromáždění, neboť poskvrnil Hospodinovu svatyni. Nebyl pokropen očistnou vodou; bude nečistý. ^{Num 19:21}Toto pro ně bude věčné ustanovení.

Kdo bude postříkán očistnou vodou, vypere si oděv. Kdokoli se pak dotkne té očistné vody, bude nečistý až do večera. ^{Num 19:22}Čehokoli se nečistý dotkne, bude nečisté, a kdokoli se toho dotkne, bude nečistý až do večera.“

Kapitola 20

Selhání Mojžíše a Árona

^{Num 20:1}Celá izraelská obec dorazila v prvním měsíci na poušť Cin. Lid pobýval v Kádeši. Tam zemřela Miriam a tam byla pochována.

^{Num 20:2}Obci tam ale chyběla voda, a tak se srotili proti Mojžíšovi a Áronovi ^{Num 20:3}a lid se pustil s Mojžíšem do sváru. „Ó, proč jsme nezemřeli, když naši bratři umírali před Hospodinem!“ ^{[229]Num 20:4}volali. „Proč jste zavedli Hospodinovo shromáždění sem do pouště? Abychom tu my i náš dobytek zemřeli? ^{Num 20:5}Proč jste nás odvedli z Egypta? Abyste nás přivedli na toto bídné místo? Tohle není místo pro obilí, fíky, víno ani granátová jablka! Není tu ani voda k pití!“

^{Num 20:6}Mojžíš tedy s Áronem odešel od shromáždění ke vchodu do Stanu setkávání. Padli na tvář a vtom se jim ukázala Hospodinova sláva. ^{Num 20:7}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Num 20:8}„Vezmi hůl a spolu se svým bratrem Áronem shromáždi obec. Před jejich očima řeknete skále, ať vydá vodu. Vyvedeš jim vodu ze skály, aby obec i dobytek měli co pít.“

^{Num 20:9}Mojžíš tedy podle jeho rozkazu vzal hůl, která byla před Hospodinem. ^{Num 20:10}Spolu s Áronem pak svolal shromáždění před skálu. Řekl jim: „Nuže, slyšte, vy buřiči – máme vám z této skály vyvést vodu?“ ^{Num 20:11}Nato se Mojžíš rozpřáhl a dvakrát udeřil holí do skály. Vytrysklo z ní tolik vody, že se napila obec i jejich dobytek.

^{Num 20:12}Hospodin ale Mojžíšovi a Áronovi řekl: „Protože jste mi nevěřili a neprokázali před syny Izraele mou svatost, nedovedete toto shromáždění do země, kterou jim dávám!“

^{Num 20:13}To je ta Mej-meriba, Voda sváru, kde se synové Izraele svářili s Hospodinem a Hospodin jim prokázal svou svatost. ^[230]

Edomský odpor

^{Num 20:14}Mojžíš z Kádeše vyslal posly k edomskému králi se slovy:

„Toto praví tvůj bratr Izrael: Jistě víš o všech útrapách, které nás potkaly. ^{Num 20:15}Naši otcové sestoupili do Egypta a v té zemi jsme dlouho bydleli. Egypťané ale s námi a s našimi otci začali nakládat zle. ^{Num 20:16}Volali jsme tedy k Hospodinu a vyslyšel nás, poslal svého anděla a vyvedl nás z Egypta. ^[231]

Hle, nyní jsme ve městě Kádeš u hranic tvého území. ^{Num 20:17}Nech nás prosím projít tvou zemí. Nepůjdeme přes pole ani vinice, nebudeme pít vodu ze studní. Půjdeme Královskou cestou ^[232] a neodbočíme napravo ani nalevo, dokud nepřejdeme tvé území.“

^{Num 20:18}Edom však řekl: „Neprojdeš mou zem. Jinak proti tobě vytáhnu s mečem!“

^{Num 20:19}Synové Izraele mu odpověděli: „Půjdeme po silnici. Kdybychom se my nebo náš dobytek napili tvé vody, zaplatíme ji. Nejde o nic víc, chceme jen pěšky projít.“

^{Num 20:20}Edom však řekl: „Neprojdeš!“ a vytáhl proti nim s velikým a mocným vojskem. ^{Num 20:21}Edom odepřel Izraeli průchod svým územím, a tak jej Izrael musel obejít.

Áronova smrt

^{Num 20:22}Celá izraelská obec vytáhla z Kádeše a dorazila k hoře Hór. ^{Num 20:23}Na hoře Hór u hranic edomské země řekl Hospodin Mojžíšovi a Áronovi: ^{Num 20:24}„Áron bude připojen ke svému lidu. Nevejde do země, kterou dávám synům Izraele, protože jste se u Mej-meriby vzepřeli mému příkazu. ^{Num 20:25}Vezmi Árona i jeho syna Eleazara a vyveď je na horu Hór. ^{Num 20:26}Svlékni Áronovi roucho a obleč je jeho synu Eleazarovi. Áron pak bude připojen ke svému lidu – zemře tam.“

^{Num 20:27}Mojžíš tedy učinil, jak mu Hospodin přikázal; před očima celé obce vystoupili na horu Hór. ^{Num 20:28}Mojžíš svlékl Áronovi jeho roucho a oblékl je jeho synu Eleazarovi. Tam, na vrcholu hory, pak Áron zemřel a Mojžíš sestoupil z hory s Eleazarem. ^{Num 20:29}Když celá obec viděla, že Áron zemřel, celý dům Izraele ho oplakával po třicet dní.

Kapitola 21

První vítězství

^{Num 21:1}Když aradský král, Kanaánec sídlící v Negevu, uslyšel, že Izrael přichází atarimskou cestou, napadl Izrael a některé z nich zajal. ^{Num 21:2}Izrael tehdy složil slib Hospodinu: „Vydáš-li tento lid do našich rukou, zničíme jejich města jako proklatá.“ ^[233]

^{Num 21:3}Hospodin Izrael vyslyšel, vydal mu Kananejce a Izrael je i s jejich městy vyhladil jako proklaté. To místo pak nazvali Chorma, Klatba.

Bronzový had

^{Num 21:4}Aby se vyhnuli edomské zemi, táhli od hory Hór směrem k Rudému moři. Lid ale na cestě ztratil trpělivost ^{Num 21:5}a začal Bohu a Mojžíšovi vyčítat: „Proč jste nás odvedli z Egypta? Abychom zemřeli na poušti? Není tu chléb, není tu voda a ten mizerný pokrm se nám už hnusí!“

^{Num 21:6}Hospodin tedy na lid poslal jedovaté hady. Na jejich uštknutí mnoho lidí v Izraeli zemřelo. ^{Num 21:7}Lid pak přišel k Mojžíši se slovy: „Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, ať nás zbaví těch hadů!“ A tak se Mojžíš za lid modlil.

^{Num 21:8}Hospodin řekl Mojžíšovi: „Udělej si jedovatého hada a připevni ho na kůl. Každý, kdo se na něj podívá, bude žít.“ ^{Num 21:9}Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na kůl. Když někoho uštkl had a on se podíval na toho bronzového hada, zůstal naživu.

Cesta Zajordáním

^{Num 21:10}Synové Izraele pak táhli dál a utábořili se v Obotu. ^{Num 21:11}Z Obotu táhli dál a utábořili se v Ije-abarimu na poušti, která na východě sousedí s Moábem. ^{Num 21:12}Odtud táhli dál a utábořili se v údolí Zered. ^{Num 21:13}Odtud táhli dál a utábořili se na druhé straně řeky Arnon, na poušti, která vybíhá z emorejského území. (Arnon totiž tvoří hranici mezi Moábem a Emorejci.)

^{Num 21:14}Kniha Hospodinových bojů se o něm zmiňuje:

„Vaheb v Sufě a údolí Arnonu,
^{Num 21:15}svahy údolí, jež se táhne ke vsi Ar
a k moábské hranici se přimyká.“

^{Num 21:16}Odtud pak táhli do Beéru; to je ta studna, kde Hospodin řekl Mojžíšovi: „Shromáždi lid a dám jim vodu.“

^{Num 21:17}Tehdy Izrael zpíval tuto píseň:

„Tryskej, studnice!
Prozpěvujte o ní:
^{Num 21:18}Vůdcové kopali studnici,
přední z lidu ji hloubili
žezlem a svými holemi.“

Z pouště pak táhli do Matany, ^{Num 21:19}z Matany do Nachalielu, z Nachalielu do Bamotu ^{Num 21:20}a z Bamotu ke strži v moábském kraji při vrcholu Pisgy tyčící se nad pustinou.

Porážka Sichona a Oga

^{Num 21:21}Izrael vyslal posly k emorejskému králi Sichonovi se slovy:

^{Num 21:22}„Chtěl bych projít tvou zemí. Neodbočíme do polí ani do vinic, nebudeme pít vodu ze studní. Půjdeme Královskou cestou, dokud nepřejdeme tvé území.“

^{Num 21:23}Sichon ale Izraeli nedovolil projít svým územím. Shromáždil všechen svůj lid a vytáhl proti Izraeli na poušť. Když dorazil do Jahcy, napadl Izrael. ^{Num 21:24}Ten jej však porazil ostřím meče a obsadil jeho zem od Arnonu po Jabok, až k území Amonců (hranice Amonců byla totiž opevněná). ^{Num 21:25}Tak Izrael zabral všechna emorejská města a usadil se v nich, včetně Chešbonu a všech jeho vesnic. ^{Num 21:26}Chešbon byl městem emorejského krále Sichona, který bojoval s dřívějším králem Moábu a vzal mu všechnu jeho zem až po Arnon.

^{Num 21:27}Proto vypravěči říkají:

„Jen jděte do Chešbonu, zkuste ho vystavět,
zkuste opevnit město Sichonovo!
^{Num 21:28}Z Chešbonu totiž vyšlehl oheň,
z města Sichonova plamen,
jenž pohltil Ar Moábský,
obyvatele arnonských návrší.
^{Num 21:29}Běda tobě, Moábe!
Kemošův ^[234] lide, zahyneš!
Ze svých synů učinil běžence,
ze svých dcer zajatkyně
Sichona, krále Emorejců.
^{Num 21:30}Svrhli jsme je, zničeno vše
od Chešbonu až k Dibonu;
plenili jsme jej až k Nofachu,
oheň plál až k Medebě.“

^{Num 21:31}Tak se Izrael usadil v zemi Emorejců.

^{Num 21:32}Mojžíš poslal vyzvědače do Jaezeru. Dobyli jeho vesnice a vyhnali Emorejce, kteří tam bydleli. ^{Num 21:33}Potom se obrátili a vydali se vzhůru směrem k Bášanu. Bášanský král Og však proti nim s celým svým lidem vytáhl a utkal se s nimi u Edrei.

^{Num 21:34}Hospodin Mojžíšovi řekl: „Neboj se ho! Vydal jsem ho do tvých rukou s celým jeho lidem i s jeho zemí. Naložíš s ním, jako jsi naložil s emorejským králem Sichonem, který bydlel v Chešbonu.“

^{Num 21:35}A tak jej pobili i s jeho syny a s celým jeho lidem, až z nich nikdo nezůstal naživu, a obsadili jeho zem.

Kapitola 22

^{Num 22:1}Synové Izraele pak táhli dál a utábořili se na moábských pláních za Jordánem naproti Jerichu.

Balák si zve Balaáma

^{Num 22:2}Balák, syn Ciporův, se dozvěděl o všem, co Izrael provedl Emorejcům. ^{Num 22:3}Když Moáb viděl, kolik je Izraelitů, děsil se; z toho lidu ho jímala hrůza.

^{Num 22:4}Proto řekl midiánským stařešinům: „Ten dav teď spase všechno kolem, jako vůl spásá trávu!“

Balák, syn Ciporův, byl toho času moábským králem. ^{Num 22:5}Vyslal posly k Balaámovi, synu Beorovu, do Petoru ležícího na řece Eufrat v jeho rodné zemi. Měli ho pozvat těmito slovy:

„Hle, nějaký lid vyšel z Egypta a už pokryl celou zem. Usazuje se přímo přede mnou! ^{Num 22:6}Prosím pojď, proklej mi ten lid – je na mě moc silný. Snad jej pak zvládnu porazit a vyhnat ze země. Vím, že komu požehnáš, je požehnaný, a koho prokleješ, je prokletý.“

^{Num 22:7}Moábští i midiánští stařešinové tedy odešli s věšteckou odměnou v rukách, a když přišli k Balaámovi, vyřídili mu Balákova slova.

^{Num 22:8}On jim řekl: „Zůstaňte tu na noc. Ráno vám sdělím, jakou odpověď mi Hospodin dal.“ A tak moábští hodnostáři zůstali u Balaáma.

^{Num 22:9}Bůh přišel k Balaámovi a řekl: „Kdo jsou ti muži u tebe?“

^{Num 22:10}Balaám Bohu odpověděl: „Moábský král Balák, syn Ciporův, pro mě poslal se slovy: ^{Num 22:11}‚Hle, nějaký lid vyšel z Egypta a pokryl celou zem. Pojď a zatrať mi jej – snad s ním pak budu moci bojovat a vyhnat jej.‘“

^{Num 22:12}Bůh Balaámovi řekl: „Nechoď s nimi. Neproklínej ten lid, neboť je požehnaný!“

^{Num 22:13}Balaám tedy ráno vstal a řekl Balákovým hodnostářům: „Vraťte se do své země. Hospodin mi nedovolil jít s vámi.“

^{Num 22:14}Moábští hodnostáři tedy vstali a vrátili se k Balákovi se slovy: „Balaám s námi odmítl jít.“

^{Num 22:15}Balák potom vyslal další hodnostáře – bylo jich ještě více a ještě váženějších. ^{Num 22:16}Když přišli k Balaámovi, řekli mu:

„Tak praví Balák, syn Ciporův: ‚Prosím, nezdráhej se ke mně přijít. ^{Num 22:17}Chci tě zahrnout velikými poctami a udělám, cokoli mi řekneš. Pojď, zatrať mi ten lid.‘“

^{Num 22:18}Balaám však Balákovým služebníkům odpověděl: „I kdyby mi Balák dával svůj dům plný stříbra a zlata, nemohl bych přestoupit rozkaz Hospodina, svého Boha, a udělat cokoli, ať malého či velkého. ^{Num 22:19}Zůstaňte tu ale na noc. Já zatím zjistím, co dalšího mi řekne Hospodin.“

^{Num 22:20}V noci pak Hospodin přišel k Balaámovi a řekl mu: „Když tě ti muži přišli pozvat, vstaň a jdi s nimi. Dělej však jen to, co ti řeknu.“

Balaámova oslice

^{Num 22:21}Balaám tedy ráno vstal, osedlal svou oslici a odjel s moábskými hodnostáři. ^{Num 22:22}Bůh ale kvůli jeho odjezdu vzplanul hněvem a Hospodinův anděl vyšel proti němu, aby mu zahradil cestu. Balaám zatím jel na své oslici spolu se dvěma svými služebníky. ^{Num 22:23}Když oslice spatřila Hospodinova anděla stojícího v cestě s taseným mečem v ruce, uhnula z cesty a šla polem. Balaám tedy oslici bil, aby ji zavedl zpět na cestu.

^{Num 22:24}Hospodinův anděl se pak postavil na pěšinu mezi vinicemi, z obou stran lemovanou zídkami. ^{Num 22:25}Když oslice spatřila Hospodinova anděla, otřela se o zeď, takže otřela o zeď také Balaámovu nohu. Bil ji tedy znovu.

^{Num 22:26}Hospodinův anděl pak popošel a postavil se do soutěsky, kde nebyla možnost uhnout vpravo ani vlevo. ^{Num 22:27}Když oslice spatřila Hospodinova anděla, lehla si pod Balaámem. Tehdy Balaám vybuchl hněvem a bil oslici holí. ^{Num 22:28}Vtom Hospodin rozvázal oslici jazyk. Řekla Balaámovi: „Co jsem ti udělala, že mě už potřetí biješ?“

^{Num 22:29}Balaám oslici odpověděl: „Děláš si ze mě blázny! Mít po ruce meč, už bych tě zabil!“

^{Num 22:30}Oslice mu řekla: „Nejsem snad tvá oslice? Jezdil jsi na mně odjakživa až dodnes. Mám snad ve zvyku chovat se k tobě takhle?“

Odpověděl: „Ne.“

^{Num 22:31}Vtom Hospodin Balaámovi odkryl oči. Když spatřil Hospodinova anděla stojícího v cestě s taseným mečem v ruce, poklonil se a padl na tvář.

^{Num 22:32}Hospodinův anděl mu řekl: „Proč jsi už třikrát zbil svou oslici? Hle, to já jsem ti zahradil cestu, neboť se mi vůbec nelíbí. ^{Num 22:33}Oslice mě spatřila a už třikrát přede mnou uhnula. Kdyby mi neuhnula, už bych tě zabil, ale ji bych nechal žít!“

^{Num 22:34}Balaám Hospodinovu andělu odpověděl: „Zhřešil jsem! Nevěděl jsem, že ses mi postavil do cesty. Pokud se ti ta věc nelíbí, vrátím se domů.“

^{Num 22:35}Hospodinův anděl Balaámovi řekl: „Jdi s těmi muži; mluv ale jen to, co ti řeknu.“ Balaám tedy jel s Balákovými hodnostáři dál.

^{Num 22:36}Když Balák uslyšel, že Balaám přichází, vyšel mu vstříc k Ír Moábskému ^[235] na samém kraji arnonské hranice. ^{Num 22:37}Balák uvítal Balaáma slovy: „Cožpak jsem ti neposílal pozvání? Proč jsi ke mně nešel? Že bych tě neuměl náležitě poctít?“

^{Num 22:38}Balaám Balákovi odpověděl: „Hle, přišel jsem k tobě. Nicméně, nebudu moci říkat jen tak něco. Řeknu jen to, co mi do úst vloží Bůh.“

^{Num 22:39}A tak šel Balaám s Balákem do Kiriat-chucotu. ^{Num 22:40}Tam Balák obětoval skot a brav a pozval k hostině Balaáma i hodnostáře, kteří ho přivedli. ^{Num 22:41}Ráno pak Balák vzal Balaáma a vyvedl ho na Baalovo ^[236] návrší, odkud byl vidět zadní voj lidu.

Kapitola 23

Balaámova první průpověď

^{Num 23:1}Balaám tehdy Balákovi řekl: „Postav mi tu sedm oltářů a přiveď mi sem sedm býků a sedm beranů.“ ^{Num 23:2}Balák učinil, jak Balaám řekl, a obětoval s Balaámem na každém oltáři býka a berana.

^{Num 23:3}Balaám Balákovi řekl: „Postůj u své zápalné oběti, já zatím půjdu opodál. Snad se Hospodin se mnou setká; co mi ukáže, to ti oznámím.“ A tak odešel sám.

^{Num 23:4}Bůh se s ním setkal a Balaám mu řekl: „Připravil jsem sedm oltářů a na každém jsem obětoval býka a berana.“

^{Num 23:5}Hospodin vložil Balaámovi do úst slovo. Potom řekl: „Vrať se k Balákovi a mluv takto.“

^{Num 23:6}Vrátil se tedy k němu; stál dosud obklopen všemi moábskými hodnostáři u své zápalné oběti. ^{Num 23:7}Tehdy Balaám pronesl svou průpověď:

„Z Aramu přivedl mě Balák,
z východních hor král moábský.
Řekl: ‚Pojď a proklej mi Jákoba,
pojď a spílej Izraeli!‘
^{Num 23:8}Jak mám zatratit, koho nezatratil Bůh?
Jak spílat, komu Hospodin nespílá?
^{Num 23:9}Z vrcholků skal jej vidím
a z pahorků jej spatřuji:
Hle, lid, jenž o samotě bydlí,
jenž se nepočítá mezi národy. ^{[237]
Num 23:10}Kdo sečte prach Jákobův,
kdo oblak Izraele vyčíslí?
Kéž i já zemřu smrtí spravedlivých,
kéž jednou skončím jako oni!“

^{Num 23:11}„Co mi to děláš?“ řekl Balák Balaámovi. „Přivedl jsem tě, abys mé nepřátele zatratil, a hle, ty jen žehnáš a žehnáš!“ ^{Num 23:12}On však odpověděl: „Cožpak nemusím dbát o to, abych říkal, co mi do úst vloží Hospodin?“

Balaámova druhá průpověď

^{Num 23:13}Balák ho vyzval: „Pojď se na ně se mnou podívat odjinud. Uvidíš jen konec jejich zadního voje, neuvidíš je všechny. Zatrať mi je odtamtud!“ ^{Num 23:14}A tak ho vzal na pláň Cofim na vrcholu Pisgy, postavil sedm oltářů a na každém obětoval býka a berana.

^{Num 23:15}Balaám pak Balákovi řekl: „Postůj zde u své zápalné oběti. Já zatím půjdu tam, vstříc Hospodinu.“

^{Num 23:16}Hospodin se s Balámem setkal a vložil mu do úst slovo. Potom řekl: „Vrať se k Balákovi a mluv takto.“

^{Num 23:17}Vrátil se tedy k němu; stál dosud u své zápalné oběti, obklopen moábskými hodnostáři. Balák se ho zeptal: „Co pravil Hospodin?“ ^{Num 23:18}Tehdy Balaám pronesl svou průpověď:

„Vstaň, Baláku, a slyš,
naslouchej mi, synu Ciporův!
^{Num 23:19}Bůh není člověk, aby lhal,
není lidský syn, aby litoval.
Promluví snad, a nedodrží to,
řekne snad něco, a nesplní?
^{Num 23:20}Hle, dostal jsem za úkol žehnat;
když on žehná, já to nezvrátím.
^{Num 23:21}Nevidí se trápení v Jákobovi,
nejsou na dohled těžkosti v Izraeli.
Hospodin, jeho Bůh, je s ním,
jsou u něj slyšet královské fanfáry!
^{Num 23:22}Bůh, jenž z Egypta vyvedl je,
je pro ně silou rohů buvolích.
^{Num 23:23}Není žádné věštby proti Jákobovi,
není zaklínání proti Izraeli.
Vše se včas oznámí Jákobovi,
Izrael se dozví, co chystá Bůh.
^{Num 23:24}Hle, ten lid vstává jako lvice,
zvedá se jako lev!
Neulehne, než kořist zhltne,
krev skolených než vypije!“

^{Num 23:25}Balák na to Balaámovi řekl: „Když už ho nezatracuješ, aspoň mu nežehnej!“

^{Num 23:26}Balaám však Balákovi odpověděl: „Copak jsem ti neříkal, že udělám, cokoli řekne Hospodin?“

Balaámova třetí průpověď

^{Num 23:27}Balák pak Balaáma vyzval: „Pojď prosím, vezmu tě na jiné místo; snad se Bohu zalíbí, abys mi je zatratil odtamtud.“ ^{Num 23:28}A tak vzal Balaáma a vyvedl ho na vrchol Peoru, čnícího nad pustinou.

^{Num 23:29}Tehdy Balaám Balákovi řekl: „Postav mi tu sedm oltářů a přiveď mi sem sedm býků a sedm beranů.“ ^{Num 23:30}Balák udělal, co mu Balaám řekl, a obětoval na každém oltáři býka a berana.

Kapitola 24

^{Num 24:1}Balaám viděl, že se Hospodinu líbí, aby Izraeli žehnal, a tak nešel vyhledávat věštby jako předešle, ale vydal se k poušti. ^{Num 24:2}Když pak Balaám pozvedl oči a spatřil Izrael tábořící podle kmenů, přišel na něj Boží Duch. ^{Num 24:3}Tehdy Balaám pronesl svou průpověď:

„Toto praví Balaám, syn Beorův,
toto praví jasnozřivý muž.
^{Num 24:4}Toto praví ten, jenž slyší Boží řeč,
jenž vidění Všemohoucího spatřuje,
jenž padá na tvář
a jeho oči jsou odkryty:
^{Num 24:5}Jak krásné jsou tvé stany, Jákobe,
tvé příbytky, ó Izraeli!
^{Num 24:6}Jak palmové háje se prostírají,
jako nad řekou zahrady,
jako aloe, jež sázel Hospodin,
jak cedry u vody.
^{Num 24:7}Z jeho věder voda poteče,
jeho símě bude mít vody bohatě.

Jeho král bude nad Agaga ^[238] vyvýšen,
jeho království se pozvedne.

^{Num 24:8}Bůh, jenž vyvedl je z Egypta,
je pro ně silou rohů buvolích.
Národy nepřátel svých spolyká,
jejich kosti ohryže,
jejich šípy rozláme.
^{Num 24:9}Schoulil se, ulehl jako lev,
jako lvice – kdo vstát ho přiměje?

Ať jsou požehnáni, kdo ti žehnají,
a zlořečeni, kdo ti zlořečí!“ ^[239]

^{Num 24:10}Balák na to proti Balaámovi vybuchl hněvem. Spráskl ruce a řekl mu: „Pozval jsem tě, abys mé nepřátele zatratil, a hle, ty jim už potřetí jen žehnáš a žehnáš! ^{Num 24:11}Hned zmiz, vrať se domů! Říkal jsem: ‚Zahrnu tě poctami,‘ ale Hospodin tě o tu poctu připravil.“

^{Num 24:12}Balaám Balákovi odpověděl: „Copak jsem neříkal už tvým poslům, které jsi za mnou poslal: ^{Num 24:13}‚I kdyby mi Balák dával svůj dům plný stříbra a zlata, nemohl bych přestoupit Hospodinův rozkaz a udělat o své vůli cokoli dobrého nebo zlého – řeknu jen to, co řekne Hospodin‘? ^{Num 24:14}Hned odejdu domů ke svým, ale ještě ti povím, jak ten lid v budoucnu naloží s tvým lidem.“

Balaámova čtvrtá průpověď

^{Num 24:15}Tehdy Balaám pronesl svou průpověď:

„Toto praví Balaám, syn Beorův,
toto praví jasnozřivý muž.
^{Num 24:16}Toto praví ten, jenž slyší Boží řeč,
jenž má poznání od Nejvyššího,
jenž vidění Všemohoucího spatřuje,
jenž padá na tvář a jeho oči jsou odkryty:

^{Num 24:17}Vidím jej, i když to není teď,
hledím na něj, i když ne zblízka:
Vyjde hvězda z Jákoba,
povstane žezlo z Izraele;
rozdrtí spánky Moábovy
a temeno všech synů Setových.
^{Num 24:18}Také Edom bude poražen,
poražen bude Seír od svých nepřátel,
Izrael bude slavně vítězit.
^{Num 24:19}Panovat bude, kdo z Jákoba vzejde,
vyhubí ty, kdo v Íru přežijí.“

Balaámovy závěrečné průpovědi

^{Num 24:20}Když pak Balaám spatřil Amaleka, pronesl tuto průpověď:

„První mezi národy je Amalek,
jeho koncem je však věčná záhuba.“

^{Num 24:21}Když spatřil Kenijce, pronesl tuto průpověď:

„Tvůj příbytek je pevný,
na skále leží hnízdo tvé.
^{Num 24:22}Přesto však přijde vniveč, Kaine,
jen co tě Ašur vezme do zajetí.“

^{Num 24:23}Potom pronesl další průpověď:

„Běda! Kdo přežije, až to Bůh udělá?
^{Num 24:24}Loďstvo od kyperských břehů
porobí Ašura, porobí Hebera,
i je však čeká věčná záhuba!“

^{Num 24:25}Nato Balaám vstal a odešel zpátky domů. Rovněž Balák odešel svou cestou.

Kapitola 25

Izrael se klaní Baalovi

^{Num 25:1}Když Izrael pobýval v Šitimu, začal lid smilnit s místními Moábkami. ^{Num 25:2}Ty je pozvaly k obětním hodům svého božstva a lid jedl a klaněl se jejich božstvu. ^{Num 25:3}Tak se Izrael spřáhl s božstvem Baal-peor. ^[240] Hospodin vzplanul proti Izraeli hněvem.

^{Num 25:4}Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vezmi všechny náčelníky lidu a veřejně je kvůli Hospodinu pověs na kůl, aby se Hospodinův planoucí hněv odvrátil od Izraele.“

^{Num 25:5}Mojžíš pak řekl izraelským soudcům: „Každý pobijte ze svých mužů ty, kdo se spřáhli s Baal-peorem!“

^{Num 25:6}Zatímco ostatní plakali u vchodu do Stanu setkávání, jeden ze synů Izraele přišel a před očima Mojžíše i celé izraelské obce si přivedl domů Midiánku. ^{Num 25:7}Když to spatřil Pinchas, syn Eleazara, syna kněze Árona, vzdálil se od ostatních a vzal do ruky kopí. ^{Num 25:8}Vešel za tím Izraelcem až do vnitřní části stanu a oba je probodl – onoho Izraelce i tu ženu až k jejímu podbřišku. Tehdy se rána mezi syny Izraele zastavila. ^{Num 25:9}Těch, kdo tou ranou zemřeli, bylo 24 000.

^{Num 25:10}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Num 25:11}„Pinchas, syn Eleazara, syna kněze Árona, odvrátil mou zuřivost od synů Izraele. Rozhorlil se totiž uprostřed nich mou horlivostí, a tak jsem ve svém rozhorlení syny Izraele nezahubil. ^{Num 25:12}Proto mu řekni, že já sám mu daruji svou smlouvu pokoje. ^{Num 25:13}Ta bude pro něj i pro jeho potomstvo smlouvou věčného kněžství, neboť horlil pro svého Boha, a tak pro syny Izraele dosáhl smíření.“

^{Num 25:14}Onen izraelský muž, který byl zabit spolu s Midiánkou, se jmenoval Zimri, syn Salův. Byl to vůdce svého otcovského rodu z pokolení Šimeonova. ^{Num 25:15}Ona midiánská žena se jmenovala Kozbi, dcera Curova. Ten byl hlavou svého otcovského kmene v Midiánu.

^{Num 25:16}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Num 25:17}„Napadněte Midiánce a bijte je, ^{Num 25:18}neboť oni lstivě napadli vás. Chtěli vás přelstít pomocí Peora a pomocí své sestry Kozbi, dcery midiánského vůdce, zabité v den té zhoubné rány kvůli Peorovi.“

Nová generace

Kapitola 26

Nové sčítání

^{Num 26:1}Po této ráně Hospodin řekl Mojžíšovi a Eleazarovi, synu kněze Árona: ^{Num 26:2}„Sečtěte celou izraelskou obec. Od dvaceti let výše započtěte podle jejich otcovských domů každého, kdo je v Izraeli schopen vycházet do boje.“ ^[241]

^{Num 26:3}Mojžíš s knězem Eleazarem k nim tedy na moábských pláních při Jordánu naproti Jerichu promluvili takto: ^{Num 26:4}„Sečtěte lid od dvacetiletých výše, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.“

Toto jsou synové Izraele, kteří vyšli z Egypta:

^{Num 26:5}Synové Rubena, Izraelova prvorozeného: Chanoch a z něj rod chanošský, Palu a z něj rod paluský, ^{Num 26:6}Checron a z něj rod checronský, Karmi a z něj rod karmijský.

^{Num 26:7}To jsou rubenské rody. Čítaly 43 730 mužů.

^{Num 26:8}Palu měl syna Eliaba ^{Num 26:9}a Eliab měl syny Nemuela, Dátana a Abirama. To byl ten Dátan a Abiram, zástupci obce, kteří s Korachovou tlupou bojovali proti Mojžíšovi a Áronovi při svém odboji proti Hospodinu. ^{[242]Num 26:10}Tehdy země otevřela ústa a pohltila je i Koracha. Celá ta tlupa pomřela a oněch 250 mužů pohltil oheň, takže se stali výstražným znamením. ^{Num 26:11}Korachovi synové ale nevymřeli.

^{Num 26:12}Synové Šimeonovi po svých rodech: Nemuel a z něj rod nemuelský, Jamin a z něj rod jaminský, Jachin a z něj rod jachinský, ^{Num 26:13}Cochar a z něj rod cocharský, ^[243] Šaul a z něj rod šaulský.

^{Num 26:14}To jsou šimeonské rody. Čítaly 22 200 mužů.

^{Num 26:15}Synové Gádovi po svých rodech: Cefon a z něj rod cefonský, Chagi a z něj rod chagijský, Šuni a z něj rod šunijský, ^{Num 26:16}Ozni a z něj kmen oznijský, Eri a z něj kmen erijský, ^{Num 26:17}Arodi a z něj kmen arodijský, ^[244] Areli a z něj kmen arelijský.

^{Num 26:18}To jsou rody Gádových synů. Čítaly 40 500 mužů.

^{Num 26:19}(Er a Onan, Judovi synové, zemřeli v kanaánské zemi.) ^[245]

^{Num 26:20}Synové Judovi po svých rodech: Šela a z něj rod šelský, Peres a z něj rod pereský, Zerach a z něj rod zerašský. ^{Num 26:21}Synové Peresovi: z Checrona rod checronský, z Chamula rod chamulský.

^{Num 26:22}To jsou rody Judovy. Čítaly 76 500 mužů.

^{Num 26:23}Synové Isacharovi po svých rodech: Tola a z něj rod tolský, Pua a z něj rod pujský, ^{[246]Num 26:24}Jašub a z něj rod jašubský, Šimron a z něj rod šimronský.

^{Num 26:25}To jsou rody Isacharovy. Čítaly 64 300 mužů.

^{Num 26:26}Synové Zabulonovi po svých rodech: Sered a z něj rod seredský, Elon a z něj rod elonský, Jachleel a z něj rod jachleelský.

^{Num 26:27}To jsou zabulonské rody. Čítaly 60 500 mužů.

^{Num 26:28}Synové Josefovi po svých rodech: Manases a Efraim.

^{Num 26:29}Synové Manasesovi: Machir a z něj rod machirský (a Machir zplodil Gileáda), Gileád a z něj rod gileádský.

^{Num 26:30}Synové Gileádovi: Iezer a z něj rod iezerský, Chelek a z něj rod chelecký, ^{Num 26:31}Asriel a z něj rod asrielský, Šechem a z něj rod šechemský, ^{Num 26:32}Šemid a z něj rod šemidský, Chefer a z něj rod cheferský. ^{Num 26:33}Celofchad, syn Cheferův, neměl syny, jen samé dcery. Ty se jmenovaly: Machla, Noa, Chogla, Milka a Tirsa.

^{Num 26:34}To jsou rody Manasesovy. Čítaly 52 700 mužů.

^{Num 26:35}Synové Efraimovi po svých rodech: Šutelach a z něj rod šutelašský, Beker a z něj rod bekerský, Tachan a z něj rod tachanský. ^{Num 26:36}Synové Šutelachovi: Eran a z něj rod eranský. ^{Num 26:37}To jsou rody synů Efraimových. Čítaly 32 500 mužů.

To jsou synové Josefovi po svých rodech.

^{Num 26:38}Synové Benjamínovi po svých rodech: Bela a z něj rod belský, Ašbel a z něj rod ašbelský, Achiram a z něj rod achiramský, ^{Num 26:39}Šufam ^[247] a z něj rod šufamský, Chufam a z něj rod chufamský. ^{Num 26:40}Synové Belovi: Ard a Naáman: z Arda ^[248] rod ardský, z Naámana rod naámanský.

^{Num 26:41}To jsou synové Benjamínovi po svých rodech. Čítaly 45 600 mužů.

^{Num 26:42}Toto jsou synové Danovi po svých rodech: Šucham a z něj rod šuchamský.

To jsou čeledi Danovy po svých rodech. ^{Num 26:43}Všechny šuchamské rody čítaly 64 400 mužů.

^{Num 26:44}Synové Ašerovi po svých rodech: Jimna a z něj rod jimenský, Jišvi a z něj rod jišvijský, Berija a z něj rod berijský. ^{Num 26:45}Synové Beriovi: Cheber a z něj rod cheberský, Malkiel a z něj kmen malkielský. ^{Num 26:46}Ašerova dcera se jmenovala Serach.

^{Num 26:47}To jsou rody synů Ašerových. Čítaly 53 400 mužů.

^{Num 26:48}Synové Neftalímovi po svých rodech: Jachceel a z něj rod jachceelský, Guni a z něj rod gunijský, ^{Num 26:49}Jecer a z něj rod jecerský, Šilem a z něj rod šilemský.

^{Num 26:50}To jsou čeledi Neftalímovy po svých rodech. Čítaly 45 400 mužů.

^{Num 26:51}Toto je celkový součet synů Izraele: 601 730 mužů. ^[249]

^{Num 26:52}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Num 26:53}„Ať je těmto rodům přiděleno dědičné území podle počtu zapsaných osob. ^{Num 26:54}Většímu rodu přiděl větší dědictví, menšímu menší – každému podle jeho velikosti. ^{Num 26:55}Země bude ovšem rozdělena losem; budou přijímat dědictví podle počtu osob ve svém otcovském pokolení. ^{Num 26:56}Dědictví jim bude rozděleno losem, ať už malému či velkému.“

^{Num 26:57}Toto je výčet levitů po jejich rodech: Geršon a z něj rod geršonský, Kehat a z něj rod kehatský, Merari a z něj rod merarijský.

^{Num 26:58}Patří do nich tyto levitské rody: rod libnijský, rod hebronský, rod machlijský, rod mušijský, rod korachovský.

Kehat zplodil Amrama. ^{Num 26:59}Amramova žena jménem Jochebed byla levitská dcera narozená Levimu v Egyptě. Ta Amramovi porodila Árona, Mojžíše a jejich sestru Miriam. ^{Num 26:60}Áronovi se narodil Nádab, Abihu, Eleazar a Itamar. ^{Num 26:61}Nádab a Abihu však zemřeli, když před Hospodinem obětovali nepatřičný oheň. ^[250]

^{Num 26:62}Z levitů bylo započteno celkem 23 000 mužů starších jednoho měsíce. Nebyli započteni mezi syny Izraele, neboť jim mezi nimi nepřipadlo žádné dědictví.

^{Num 26:63}Toto jsou synové Izraele, které sečetl Mojžíš s knězem Eleazarem na moábských pláních při Jordánu naproti Jerichu. ^{Num 26:64}Nebyl mezi nimi nikdo ze synů Izraele, které sečetl Mojžíš s knězem Áronem na poušti Sinaj. ^{Num 26:65}O těch totiž Hospodin řekl: „Musejí zemřít na poušti,“ a nezůstal z nich nikdo než Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Nunův. ^[251]

Kapitola 27

Dědictví pro dcery

^{Num 27:1}Tehdy přistoupily dcery Celofchada, syna Cheferova, syna Gileádova, syna Machirova, syna Manasesova z rodu Josefova syna Manasese. Jeho dcery se jmenovaly Machla, Noa, Chogla, Milka a Tirsa. ^{Num 27:2}Postavily se před Mojžíše, před kněze Eleazara, před vůdce a před celou obec ke vchodu do Stanu setkávání a řekly: ^{Num 27:3}„Náš otec zemřel na poušti, ale nepatřil k té tlupě, která se srotila proti Hospodinu, k tlupě Korachově. Zemřel pro svůj vlastní hřích, aniž měl syny. ^{Num 27:4}Má jméno našeho otce vymizet z jeho rodu jen proto, že neměl syna? Přiděl nám dědičné vlastnictví mezi bratry našeho otce.“

^{Num 27:5}Mojžíš tedy jejich případ přednesl Hospodinu. ^{Num 27:6}Hospodin Mojžíšovi řekl: ^{Num 27:7}„Celofchadovy dcery mluví správně. Bezodkladně jim přiděl dědičné vlastnictví mezi bratry jejich otce; dědictví jejich otce převeď na ně.

^{Num 27:8}K synům Izraele pak promluv takto: Když někdo zemře, aniž měl syna, převedete jeho dědictví na jeho dceru. ^{Num 27:9}Kdyby neměl ani dceru, přidělíte jeho dědictví jeho bratrům. ^{Num 27:10}Kdyby neměl ani bratry, přidělíte jeho dědictví bratrům jeho otce. ^{Num 27:11}Kdyby ani jeho otec neměl bratry, přidělíte jeho dědictví nejbližšímu příbuznému z jeho rodu a ten je obdrží.“ A to se pro syny Izraele stalo právním ustanovením, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.

Nový vůdce

^{Num 27:12}Hospodin Mojžíšovi řekl: „Vystup na toto pohoří Abarim a pohleď na zem, kterou dávám synům Izraele. ^{Num 27:13}Až ji spatříš, budeš i ty připojen ke svému lidu, jako byl k němu připojen tvůj bratr Áron. ^{Num 27:14}To proto, že jste se vzepřeli mému příkazu na poušti Cin, kde se obec se mnou pustila do sváru, místo abyste před nimi prokázali mou svatost.“ To je ta Mej-meriba, Voda sváru, v Kádeši na poušti Cin. ^[252]

^{Num 27:15}Mojžíš Hospodinu odpověděl: ^{Num 27:16}„Ó Hospodine, Bože duchů veškerého tvorstva! Opatři této obci někoho, ^{Num 27:17}kdo by před nimi vycházel i vcházel, kdo by je vyváděl i uváděl, aby Hospodinova obec nebyla jako ovce bez pastýře.“

^{Num 27:18}Hospodin Mojžíšovi řekl: „Jozue, syn Nunův, je muž, ve kterém přebývá Duch. Vezmi jej k sobě a vlož na něj ruku. ^{Num 27:19}Postav jej před kněze Eleazara a před očima celé obce mu dej pověření. ^{Num 27:20}Předej mu svou důstojnost, aby jej celá izraelská obec poslouchala. ^{Num 27:21}Ať se postaví před kněze Eleazara. Ten se za něj bude dotazovat na Hospodinova rozhodnutí pomocí urim. ^[253] Na jeho rozkaz budou vycházet a na jeho rozkaz budou vcházet – on a s ním všichni synové Izraele, totiž celá obec.“

^{Num 27:22}Mojžíš tedy učinil, jak mu Hospodin přikázal. Vzal Jozua, postavil ho před kněze Eleazara a před celou obec, ^{Num 27:23}vložil na něj ruce a dal mu pověření, jak o tom Hospodin promluvil skrze Mojžíše.

Kapitola 28

Každodenní oběti

^{Num 28:1}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Num 28:2}„Přikaž synům Izraele: Dbejte na to, ať mi v určený čas přinášíte mé oběti, můj pokrm, mou ohnivou oběť, mou příjemnou vůni. ^{Num 28:3}Řekni jim: Toto je ohnivá oběť, kterou budete přinášet Hospodinu každý den: dva roční beránci bez vady ke stálé zápalné oběti. ^{Num 28:4}Jednoho beránka obětuj ráno a druhého za soumraku. ^{Num 28:5}Jako moučnou oběť k němu přidej desetinu efy jemné mouky zadělané čtvrtkou hinu vytlačeného oleje. ^{[254]Num 28:6}To je stálá zápalná oběť, ustanovená na hoře Sinaj jako příjemná vůně, ohnivá oběť Hospodinu. ^{Num 28:7}K beránku patří úlitba čtvrtky hinu kvašeného nápoje, kterou pro Hospodina vyliješ ve svatyni. ^{Num 28:8}Druhého beránka obětuj za soumraku. Připrav stejnou moučnou oběť i úlitbu jako ráno. Bude to příjemná vůně, ohnivá oběť Hospodinu.“

Sobotní den

^{Num 28:9}„V sobotní den obětuj dva roční beránky bez vady. Jako moučnou oběť k nim přidej dvě desetiny efy ^[255] jemné mouky zadělané olejem s příslušnou úlitbou. ^{Num 28:10}To je sobotní zápalná oběť – tu přinášejte kromě stálé zápalné oběti a úlitby každou sobotu.“

Oběti při novoluní

^{Num 28:11}„Při začátcích vašich měsíců přineste jako zápalnou oběť Hospodinu dva mladé býčky, jednoho berana a sedm ročních beránků bez vady. ^{Num 28:12}Jako moučnou oběť pak přidejte tři desetiny efy ^[256] jemné mouky zadělané olejem ke každému býčku, dvě desetiny k jednomu beranu ^{Num 28:13}a po desetině ke každému beránku. To je zápalná oběť, připravená jako příjemná vůně, ohnivá oběť Hospodinu. ^{Num 28:14}K nim náleží tyto úlitby: půl hinu ^[257] vína na býčka, třetina hinu ^[258] na berana a čtvrtina hinu ^[259] na beránka. To je zápalná obět při novoluní každého měsíce v roce. ^{Num 28:15}Kromě stálé zápalné oběti a příslušné úlitby ať je obětován také jeden kozel jako oběť za hřích.“

Oběti při Hodu beránka

^{Num 28:16}„Čtrnáctého dne prvního měsíce bude Pesach – Hospodinův Hod beránka. ^{[260]Num 28:17}Patnáctého dne toho měsíce pak bude slavnost. Po sedm dní jezte nekvašené chleby. ^{Num 28:18}Prvního dne mějte svaté shromáždění; nedělejte žádnou běžnou práci. ^{Num 28:19}Jako ohnivou oběť přineste Hospodinu k zápalné oběti dva mladé býčky, jednoho berana a sedm ročních beránků; hleďte, ať jsou bez vady. ^{Num 28:20}Jako moučnou oběť k nim přidejte jemnou mouku zadělanou olejem: tři desetiny efy na býčka, dvě desetiny na berana ^{Num 28:21}a na každého z těch sedmi beránků po desetině. ^{Num 28:22}Dále přines jednoho kozla jako oběť za hřích, aby za vás byl vykonán obřad smíření. ^{Num 28:23}Toto vše budete obětovat kromě ranní zápalné oběti, která patří ke stálé zápalné oběti. ^{Num 28:24}Stejně tak budete po sedm dní každý den obětovat pokrm ohnivé oběti příjemně vonící Hospodinu; ať je obětován kromě stálé zápalné oběti a její úlitby. ^{Num 28:25}Sedmého dne pak mějte svaté shromáždění; nedělejte žádnou běžnou práci.“

Oběti při Slavnosti týdnů

^{Num 28:26}„V Den prvotin, až budete o vaší Slavnosti týdnů přinášet Hospodinu novou moučnou oběť, mějte svaté shromáždění; nedělejte žádnou běžnou práci. ^{[261]Num 28:27}Jako příjemně vonící zápalnou oběť přineste Hospodinu dva mladé býčky, jednoho berana a sedm ročních beránků. ^{Num 28:28}Jako moučnou oběť k nim přidejte jemnou mouku zadělanou olejem: tři desetiny efy na jednoho býčka, dvě desetiny na jednoho berana ^{Num 28:29}a na každého z těch sedmi beránků po desetině. ^{Num 28:30}Přines také jednoho kozla, aby za vás byl vykonán obřad smíření. ^{Num 28:31}To vše připravíte kromě stálé zápalné oběti a moučné oběti, která k ní náleží; hleďte, ať jsou bez vady. Rovněž tak úlitby, které k nim náleží.“

Kapitola 29

Oběti při Slavnosti troubení

^{Num 29:1}„Prvního dne sedmého měsíce mějte svaté shromáždění; nedělejte žádnou běžnou práci – je to Den troubení. ^{[262]Num 29:2}Jako příjemně vonící zápalnou oběť přineste Hospodinu jednoho ročního býčka, jednoho berana a sedm ročních beránků bez vady. ^{Num 29:3}Jako moučnou oběť k nim přidejte jemnou mouku zadělanou olejem: tři desetiny efy ^[263] na býčka, dvě desetiny ^[264] na berana ^{Num 29:4}a jednu desetinu ^[265] na každého z těch sedmi beránků. ^{Num 29:5}Dále jednoho kozla jako oběť za hřích, aby za vás byl vykonán obřad smíření. ^{Num 29:6}To vše (kromě novolunní zápalné oběti s její moučnou obětí, kromě stálé zápalné oběti s její moučnou obětí a kromě patřičných úliteb) připravíte podle příslušných pravidel jako příjemnou vůni, jako ohnivou oběť Hospodinu.“

Oběti v Den smíření

^{Num 29:7}„Desátého dne téhož sedmého měsíce mějte svaté shromáždění, kdy se budete pokorně postit; nedělejte žádnou práci. ^{[266]Num 29:8}Jako příjemně vonící zápalnou oběť přineste Hospodinu jednoho ročního býčka, jednoho berana a sedm ročních beránků; hleďte, ať jsou bez vady. ^{Num 29:9}Jako moučnou oběť k nim přidejte jemnou mouku zadělanou olejem: tři desetiny efy na býčka, dvě desetiny na jednoho berana ^{Num 29:10}a na každého z těch sedmi beránků po desetině. ^{Num 29:11}Dále přineste jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě oběti za hřích při obřadu smíření, kromě stálé zápalné oběti s její moučnou obětí a kromě jejich úliteb).“

Oběti při Slavnosti stánků

^{Num 29:12}„Patnáctého dne sedmého měsíce mějte svaté shromáždění; nedělejte žádnou běžnou práci. ^[267] Po sedm dní budete slavit Hospodinovu slavnost: ^{Num 29:13}Jako příjemnou vůni, jako ohnivou oběť přineste Hospodinu k zápalné oběti 13 mladých býčků, 2 berany a 14 ročních beránků; ať jsou bez vady. ^{Num 29:14}Jako moučnou oběť k nim přidejte jemnou mouku zadělanou olejem: tři desetiny efy na každého z těch třinácti býčků, dvě desetiny na každého z těch dvou beranů ^{Num 29:15}a na každého z těch čtrnácti beránků po desetině. ^{Num 29:16}Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a její úlitby).

^{Num 29:17}Druhý den slavnosti: 12 býčků, 2 berany a 14 ročních beránků bez vady. ^{Num 29:18}K těm býčkům, beranům a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle pravidel, úměrně jejich počtu. ^{Num 29:19}Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a jejich úliteb).

^{Num 29:20}Třetí den: 11 býčků, 2 berany a 14 ročních beránků bez vady. ^{Num 29:21}K těm býčkům, beranům a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle pravidel, úměrně jejich počtu. ^{Num 29:22}Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a její úlitby).

^{Num 29:23}Čtvrtý den: 10 býčků, 2 berany a 14 ročních beránků bez vady. ^{Num 29:24}K těm býčkům, beranům a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle pravidel, úměrně jejich počtu. ^{Num 29:25}Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a její úlitby).

^{Num 29:26}Pátý den: 9 býčků, 2 berany a 14 ročních beránků bez vady. ^{Num 29:27}K těm býčkům, beranům a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle pravidel, úměrně jejich počtu. ^{Num 29:28}Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a její úlitby).

^{Num 29:29}Šestý den: 8 býčků, 2 berany a 14 ročních beránků bez vady. ^{Num 29:30}K těm býčkům, beranům a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle pravidel, úměrně jejich počtu. ^{Num 29:31}Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a jejích úliteb).

^{Num 29:32}Sedmý den: 7 býčků, 2 berany a 14 ročních beránků bez vady. ^{Num 29:33}K těm býčkům, beranům a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle příslušných pravidel, úměrně jejich počtu. ^{Num 29:34}Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a její úlitby).

^{Num 29:35}Osmého dne mějte svátek; nedělejte žádnou běžnou práci. ^{Num 29:36}Jako příjemnou vůni, ohnivou oběť přineste Hospodinu k zápalné oběti jednoho býčka, jednoho berana a sedm ročních beránků bez vady. ^{Num 29:37}K tomu býčku, beranu a beránkům přidejte patřičnou moučnou oběť a úlitby podle pravidel, úměrně jejich počtu. ^{Num 29:38}Dále jednoho kozla jako oběť za hřích (kromě stálé zápalné oběti, její moučné oběti a její úlitby).

^{Num 29:39}Tyto zápalné oběti, moučné oběti, úlitby a pokojné oběti budete přinášet Hospodinu při vašich slavnostech, a to kromě svých slibů a dobrovolných darů.“

Kapitola 30

^{Num 30:1}Mojžíš řekl synům Izraele všechno tak, jak mu Hospodin přikázal.

Sliby manželek a dcer

^{Num 30:2}Mojžíš promluvil k náčelníkům izraelských pokolení: „Hospodin přikázal toto: ^{Num 30:3}Když se muž zaváže Hospodinu slibem nebo přísahou, nebude moci své slovo zrušit; učiní přesně to, co slíbil.

^{Num 30:4}Když se mladá žena, dosud žijící v domě svého otce, zaváže Hospodinu nějakým slibem nebo závazkem ^{Num 30:5}a její otec o tom uslyší a nic nenamítne, pak budou všechny sliby a závazky, které na sebe vzala, platit. ^{Num 30:6}Pokud jí to však otec v den, kdy o tom uslyší, zakáže, pak žádný slib ani závazek, který na sebe vzala, neplatí. Hospodin jí slib odpustí, neboť jí zabránil její otec.

^{Num 30:7}Vdá-li se poté, co na sebe vzala slib nebo nějaký nerozvážný závazek, ^{Num 30:8}a její muž proti tomu v den, kdy o tom uslyší, nic nenamítne, pak budou její sliby i závazky platit. ^{Num 30:9}Pokud jí to však manžel v den, kdy o tom uslyší, zakáže, pak tím zrušil jakýkoli její slib i nerozvážný závazek. Hospodin jí slib odpustí.

^{Num 30:10}(Každý slib, jímž se zavázala vdova či zapuzená žena ovšem platí.)

^{Num 30:11}Složí-li žena slib nebo se zaváže přísahou v domě svého muže, ^{Num 30:12}pak, pokud její muž nic nenamítne, až o tom uslyší, a nebude jí bránit, budou všechny její sliby i závazky platit. ^{Num 30:13}Pokud by je však manžel v den, kdy o tom uslyší, zrušil, pak nic ze slibů a závazků, které vyšly z jejích rtů, neplatí. Její muž je zrušil, Hospodin jí je odpustí. ^{Num 30:14}Jakýkoli slib nebo přísežný závazek, jímž by se omezovala, potvrdí, anebo zruší její muž. ^{Num 30:15}Pokud by však k tomu až do příštího dne nic nenamítal, pak tím potvrdil všechny její sliby i závazky, jimiž je vázána. Potvrdil je, neboť v den, kdy o nich uslyšel, mlčel. ^{Num 30:16}Pokud by je zrušil později, ponese vinu.“

^{Num 30:17}Toto jsou pravidla, která Hospodin přikázal Mojžíšovi ohledně muže a jeho ženy a ohledně otce a jeho mladé dcery, která ještě žije v jeho domě.

Kapitola 31

Pomsta nad Midiánci

^{Num 31:1}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Num 31:2}„Než budeš připojen ke svému lidu, vykonej pomstu synů Izraele nad Midiánci.“ ^[268]

^{Num 31:3}Mojžíš proto řekl lidu: „Vyzbrojte mezi sebou muže způsobilé k boji. Ať vytáhnou proti Midiánu a vykonají nad ním Hospodinovu pomstu. ^{Num 31:4}Z každého izraelského pokolení vyšlete k boji po tisíci mužů.“ ^{Num 31:5}A tak bylo z izraelských tisíců povoláno po tisíci z každého pokolení, 12 000 mužů vyzbrojených k boji. ^{Num 31:6}Mojžíš je vyslal do boje po tisíci z každého pokolení a s nimi Pinchase, syna kněze Eleazara, se svatým náčiním ^[269] a s trubkami k troubení v ruce.

^{Num 31:7}Vytáhli tedy do boje proti Midiánu, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi, a pobili je do posledního muže. ^{Num 31:8}Zabili také midiánské krále: Eviho, Rekema, Cura, Chura a Rebu – pět midiánských králů. Také Balaáma, syna Beorova, zabili mečem. ^{Num 31:9}Midiánské ženy i jejich děti ale Izraelci zajali. Ukořistili také všechen jejich dobytek, stáda a veškeré bohatství. ^{Num 31:10}Všechna jejich města, v nichž sídlili, i všechny jejich osady vypálili. ^{Num 31:11}Zmocnili se veškeré kořisti včetně lidí a dobytka. ^{Num 31:12}Všechnu kořist, jíž se zmocnili, i všechny zajatce pak přivedli k Mojžíšovi, ke knězi Eleazarovi a k izraelské obci do tábora na moábských pláních při Jordánu naproti Jerichu.

^{Num 31:13}Mojžíš, kněz Eleazar a všichni vůdcové obce jim vyšli z tábora naproti. ^{Num 31:14}Mojžíš se však na velitele vojska, na vůdce tisíců a stovek, kteří se vraceli z válečného tažení, rozhněval: ^{Num 31:15}„Vy jste nechali všechny ty ženy naživu? ^{Num 31:16}Vždyť právě ony na Balaámovu radu svedly syny Izraele od Hospodina k Peorovi. Kvůli tomu přišla na Hospodinovu obec ta rána! ^{[270]Num 31:17}Pobijte tedy všechny chlapce. Pobijte i každou ženu, která už spala s mužem. ^{Num 31:18}Všechny dívky, které ještě nepoznaly muže, si nechte živé.

^{Num 31:19}Vy sami pak zůstaňte po sedm dní venku za táborem. Všichni, kdo jste někoho zabili, a všichni, kdo jste se dotkli něčeho zabitého, se budete třetího a sedmého dne očišťovat – jak vy, tak vaši zajatci. ^{Num 31:20}Očistěte také všechny oděvy, všechny kožené předměty, vše vyrobené z kozí srsti i každý předmět ze dřeva.“

^{Num 31:21}Kněz Eleazar pak řekl bojovníkům, kteří byli v té bitvě: „Toto je ustanovení Zákona, jejž Hospodin přikázal Mojžíšovi: ^{Num 31:22}Zlato, stříbro, bronz, železo, cín a olovo, ^{Num 31:23}vše, co snese oheň, přepálíte ohněm, a bude to čisté. Musí se to ale ještě očistit očistnou vodou. Vše, co oheň nesnese, propláchněte vodou. ^{Num 31:24}Sedmého dne si vyperte roucha, a budete čistí. Teprve potom se vrátíte do tábora.“

Dělení kořisti

^{Num 31:25}Hospodin Mojžíšovi řekl: ^{Num 31:26}„Spolu s knězem Eleazarem a s rodovými náčelníky obce pořiď soupis zajaté kořisti, jak z lidí, tak z dobytka. ^{Num 31:27}Rozděl kořist rovným dílem mezi bojovníky, kteří šli do bitvy, a mezi zbytek obce. ^{Num 31:28}Od bojovníků, kteří šli do bitvy, vyber příspěvek pro Hospodina. Bude to jeden život z každých pěti set, a to jak z lidí, tak ze skotu, oslů i bravu. ^{Num 31:29}Tento podíl z jejich poloviny odevzdej knězi Eleazarovi jako příspěvek Hospodinu. ^{Num 31:30}Z poloviny patřící ostatním synům Izraele vyber po jednom ukořistěném z padesáti, a to jak z lidí, tak ze všeho dobytka (ze skotu, oslů i bravu). Ty odevzdej levitům pečujícím o Hospodinův Příbytek.“ ^{Num 31:31}Mojžíš a kněz Eleazar tedy učinili, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.

^{Num 31:32}Zbytek kořisti uchvácené vojskem činil: 675 000 kusů bravu, ^{Num 31:33}72 000 kusů skotu, ^{Num 31:34}61 000 oslů, ^{Num 31:35}32 000 žen, které ještě nepoznaly muže.

^{Num 31:36}Polovina podílu těch, kteří vyšli do boje, činila: 337 500 kusů bravu; ^{Num 31:37}z nich bylo Hospodinu odvedeno 675. ^{Num 31:38}36 000 kusů skotu; z nich bylo Hospodinu odvedeno 72. ^{Num 31:39}30 500 oslů; z nich bylo Hospodinu odvedeno 61. ^{Num 31:40}16 000 osob; z nich bylo Hospodinu odvedeno 32.

^{Num 31:41}Tento příspěvek Hospodinu předal Mojžíš knězi Eleazarovi, jak mu Hospodin přikázal.

^{Num 31:42}Druhá polovina, patřící zbytku izraelské obce (polovina, kterou Mojžíš oddělil od té patřící bojovníkům), ^{Num 31:43}činila: 337 500 kusů bravu, ^{Num 31:44}36 000 kusů skotu, ^{Num 31:45}30 500 oslů, ^{Num 31:46}16 000 osob.

^{Num 31:47}Z této poloviny patřící synům Izraele vybral Mojžíš po jednom z každých padesáti ukořistěných, a to jak z lidí, tak z dobytka. Ty odevzdal levitům pečujícím o Hospodinův Příbytek, jak mu Hospodin přikázal.

^{Num 31:48}Poté k Mojžíšovi přistoupili velitelé vojenských oddílů, vůdcové tisíců a stovek, ^{Num 31:49}a řekli Mojžíšovi: „Tvoji služebníci sečetli bojovníky, jimž jsme veleli, a ani jeden nám nechybí. ^{Num 31:50}Proto každý z nás přinášíme Hospodinu dar ze získaných zlatých šperků – spony, náramky, prsteny, náušnice a přívěsky – k vykoupení našich životů před Hospodinem.“ ^[271]

^{Num 31:51}Mojžíš a kněz Eleazar tedy od nich přijali všechny ty mistrovské zlaté šperky. ^{Num 31:52}Všechno zlato odevzdané Hospodinu vážilo 16 750 šekelů. ^{[272]Num 31:53}(Bojovníci ovšem kořistili každý pro sebe.) ^{Num 31:54}Mojžíš a kněz Eleazar od vůdců tisíců a stovek to zlato přijali a odnesli je do Stanu setkávání jako připomínku synů Izraele před Hospodinem.

Kapitola 32

Obsazení Zajordání

^{Num 32:1}Synové Rubenovi a synové Gádovi měli obrovské množství dobytka. Uviděli jaezerskou a gileádskou zem a hle, bylo to místo vhodné pro dobytek. ^{Num 32:2}Rubenovi a Gádovi synové tedy přišli a řekli Mojžíšovi, knězi Eleazarovi a vůdcům obce: ^{Num 32:3}„Atarot, Dibon, Jaezer, Nimra, Chešbon, Eleale, Sebam, Nebó a Beon, ^{Num 32:4}země, kterou Hospodin dobyl pro izraelskou obec, je země vhodná pro dobytek – a tvoji služebníci mají spoustu dobytka.“ ^{Num 32:5}Dále řekli: „Prokaž nám prosím laskavost, ať tato země připadne do vlastnictví nám, tvým služebníkům. Nevoď nás přes Jordán.“

^{Num 32:6}Mojžíš Rubenovým a Gádovým synům odpověděl: „Mají snad vaši bratři jít do boje, zatímco vy zůstanete zde? ^{Num 32:7}Proč chcete syny Izraele odradit od vstupu do země, kterou jim Hospodin dal? ^{Num 32:8}Totéž udělali vaši otcové, když jsem je vyslal z Kádeš-barné, aby prohlédli zem. ^{[273]Num 32:9}Došli až k údolí Eškol, prohlédli zem, ale pak syny Izraele odradili od vstupu do země, kterou jim Hospodin dal. ^{Num 32:10}Hospodin toho dne vzplanul hněvem a odpřisáhl: ^{Num 32:11}‚Nikdo z těch, kdo vyšli z Egypta, nikdo starší dvaceti let nespatří zem, kterou jsem s přísahou zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, neboť se mi nevydali cele. ^{Num 32:12}Jen Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Nunův, se cele vydali Hospodinu.‘ ^{[274]Num 32:13}Hospodin tehdy vzplanul proti Izraeli hněvem a nechal je čtyřicet let bloudit po poušti, dokud to pokolení, které se znelíbilo Hospodinu, do posledního nevymřelo.

^{Num 32:14}Hle, nyní jste nastoupili na místo svých otců, vy plemeno hříšníků, abyste ještě více roznítili Hospodinův planoucí hněv proti Izraeli! ^{Num 32:15}Jestliže se od něj odvrátíte, nechá tento lid na poušti ještě déle, a tak je všechny přivedete do záhuby!“

^{Num 32:16}Přistoupili tedy k Mojžíšovi blíž a řekli: „Chceme tu postavit ohrady pro svůj dobytek a města pro své děti. ^{Num 32:17}Sami pak půjdeme v plné zbroji v čele synů Izraele, dokud je nepřivedeme na jejich místo. Naše děti zatím zůstanou v opevněných městech, chráněny před obyvateli země. ^{Num 32:18}My se ale domů nevrátíme, dokud se každý syn Izraele neujme svého dědictví. ^{Num 32:19}Nebudeme s nimi zabírat zem za Jordánem ani nikde dále, neboť nám připadlo dědictví na východ od Jordánu.“

^{Num 32:20}Mojžíš jim odpověděl: „Chcete-li to slovo splnit, připravte se před Hospodinem k boji. ^{Num 32:21}Každý z vašich ozbrojenců půjde před Hospodinem za Jordán, dokud on před vámi nevyžene své nepřátele. ^{Num 32:22}Až bude země před Hospodinem podmaněna, budete se moci vrátit a budete zproštěni tohoto závazku k Hospodinu a k Izraeli. Tehdy se před Hospodinem tato země stane vaším vlastnictvím.

^{Num 32:23}Pokud se tak nezachováte, hle, zhřešíte proti Hospodinu, a vězte, že váš trest si vás najde. ^{Num 32:24}Postavte si města pro děti a ohrady pro ovce a kozy; splňte však, co jste slíbili.“

^{Num 32:25}Rubenovi a Gádovi synové Mojžíšovi odpověděli: „Tvoji služebníci učiní, jak jim náš pán přikazuje. ^{Num 32:26}Naše děti, naše ženy, náš dobytek a všechna naše zvířata zůstanou v gileádských městech, ^{Num 32:27}zatímco tvoji služebníci, každý v plné zbroji, přejdou Jordán, aby bojovali před Hospodinem, jak praví náš pán.“

^{Num 32:28}Mojžíš tedy o nich vydal příkaz knězi Eleazarovi, Jozuovi, synu Nunovu, a náčelníkům izraelských pokolení. ^{Num 32:29}Mojžíš jim řekl: „Pokud s vámi Gádovi a Rubenovi synové přejdou Jordán, každý vyzbrojen k boji před Hospodinem, pak jim po dobytí země dáte do vlastnictví gileádskou zem. ^{Num 32:30}Pokud však s vámi nepůjdou jako ozbrojenci, připadne jim vlastnictví mezi vámi v kanaánské zemi.“

^{Num 32:31}Gádovi a Rubenovi synové na to řekli: „Uděláme, co Hospodin tvým služebníkům řekl: ^{Num 32:32}Přejdeme vyzbrojeni před Hospodinem do země Kanaán a získáme dědičné vlastnictví v Zajordání.“

^{Num 32:33}Mojžíš tedy Gádovým a Rubenovým synům a polovině pokolení Manasesova, syna Josefova, přidělil království emorejského krále Sichona a bášanského krále Oga – zemi i s jejími městy včetně území pohraničních měst.

^{Num 32:34}Synové Gádovi pak vystavěli Dibon, Atarot, Aroer, ^{Num 32:35}Atarot-šofan, Jaezer, Jogbehu, ^{Num 32:36}opevněná města Bet-nimra a Bet-haran a ohrady pro ovce a kozy.

^{Num 32:37}Synové Rubenovi vystavěli Chešbon, Eleale, Kiriatajim, ^{Num 32:38}Nebó, Baal-meon (jejichž jména byla změněna) a také Sibmu. Města, která vystavěli, přejmenovali.

^{Num 32:39}Synové Machira, syna Manasesova, šli do Gileádu, dobyli jej a vyhnali Emorejce, kteří tam bydleli. ^{Num 32:40}Mojžíš tedy Gileád přidělil Machirovi, synu Manasesovu, a ten se v ní usadil. ^{Num 32:41}Manasesův syn Jair pak vytáhl, dobyl jejich vesnice a nazval je Chavot-jair, Jairovy vesnice. ^{Num 32:42}Také Noba vytáhl, dobyl Kenat i jeho vesnice a nazval je svým jménem: Noba.

Kapitola 33

Trasa exodu

^{Num 33:1}Toto jsou zastávky na cestě synů Izraele, když pod Mojžíšovým a Áronovým vedením táhli po svých oddílech z Egypta. ^{Num 33:2}Mojžíš během jejich tažení zapisoval, odkud podle Hospodinova rozkazu vycházeli. Toto jsou zastávky na jejich tažení:

^{Num 33:3}Patnáctého dne prvního měsíce, ráno po Hodu beránka, vytáhli synové Izraele z Ramesesu. Před očima celého Egypta směle vyrazili na cestu. ^{Num 33:4}Egypťané zatím pohřbívali všechny své prvorozené, které mezi nimi Hospodin pobil, když vykonal soud nad jejich bohy. ^[275]

^{Num 33:5}Synové Izraele vyšli z Ramesesu a utábořili se v Sukotu.

^{Num 33:6}Vyšli ze Sukotu a utábořili se v Etamu na kraji pouště.

^{Num 33:7}Vyšli z Etamu, obrátili se zpět k Pi-chirotu naproti Baal-cefonu a utábořili se před Migdolem.

^{Num 33:8}Vyšli z Pi-chirotu, ^[276] prošli prostředkem moře na poušť, ušli tři dny cesty etamskou pouští a utábořili se v Maře.

^{Num 33:9}Vyšli z Mary a přišli do Elimu. V Elimu bylo dvanáct vodních pramenů a sedmdesát palem; tam se utábořili u vody.

^{Num 33:10}Vyšli z Elimu a utábořili se u Rudého moře.

^{Num 33:11}Vyšli od Rudého moře a utábořili se v poušti Sin.

^{Num 33:12}Vyšli z pouště Sin a utábořili se v Dofce.

^{Num 33:13}Vyšli z Dofky a utábořili se v Aluši.

^{Num 33:14}Vyšli z Aluše a utábořili se v Refidimu, kde lid neměl vodu k pití.

^{Num 33:15}Vyšli z Refidimu a utábořili se na poušti Sinaj.

^{Num 33:16}Vyšli z pouště Sinaj a utábořili se v Kibrot-hataavě.

^{Num 33:17}Vyšli z Kibrot-hataavy a utábořili se v Chacerotu.

^{Num 33:18}Vyšli z Chacerotu a utábořili se v Ritmě.

^{Num 33:19}Vyšli z Ritmy a utábořili se v Rimon-perecu.

^{Num 33:20}Vyšli z Rimon-perecu a utábořili se v Libně.

^{Num 33:21}Vyšli z Libny a utábořili se v Rise.

^{Num 33:22}Vyšli z Risy a utábořili se v Kehelatě.

^{Num 33:23}Vyšli z Kehelaty a utábořili se na hoře Šefer.

^{Num 33:24}Vyšli od hory Šefer a utábořili se v Charadě.

^{Num 33:25}Vyšli z Charady a utábořili se v Makhelotu.

^{Num 33:26}Vyšli z Makhelotu a utábořili se v Tachatu.

^{Num 33:27}Vyšli z Tachatu a utábořili se v Terachu.

^{Num 33:28}Vyšli z Terachu a utábořili se v Mitce.

^{Num 33:29}Vyšli z Mitky a utábořili se v Chašmoně.

^{Num 33:30}Vyšli z Chašmony a utábořili se v Moserotu.

^{Num 33:31}Vyšli z Moserotu a utábořili se v Bne-jaakanu.

^{Num 33:32}Vyšli z Bne-jaakanu a utábořili se v Chor-gidgadu.

^{Num 33:33}Vyšli z Chor-gidgadu a utábořili se v Jotbatě.

^{Num 33:34}Vyšli z Jotbaty a utábořili se v Abroně.

^{Num 33:35}Vyšli z Abrony a utábořili se v Ecjon-geberu.

^{Num 33:36}Vyšli z Ecjon-geberu a utábořili se v Kádeši na poušti Cin.

^{Num 33:37}Vyšli z Kádeše a utábořili se u hory Hór na kraji edomské země.

^{Num 33:38}Prvního dne pátého měsíce čtyřicátého roku po vyjití synů Izraele z Egypta vystoupil kněz Áron podle Hospodinova rozkazu na horu Hór a tam zemřel. ^{Num 33:39}Když Áron zemřel na hoře Hór, bylo mu 123 let. ^[277]

^{Num 33:40}Tenkrát se aradský král, Kanaánec sídlící v Negevu v kanaánské zemi, dozvěděl o příchodu synů Izraele.

^{Num 33:41}Vyšli od hory Hór a utábořili se v Calmoně.

^{Num 33:42}Vyšli z Calmony a utábořili se v Punonu.

^{Num 33:43}Vyšli z Punonu a utábořili se v Obotu.

^{Num 33:44}Vyšli z Obotu a utábořili se v Ije-abarimu na moábské hranici.

^{Num 33:45}Vyšli z Ijimu a utábořili se v Dibon-gadu.

^{Num 33:46}Vyšli z Dibon-gadu a utábořili se v Almon-diblataimu.

^{Num 33:47}Vyšli z Almon-diblatajmu a utábořili se v pohoří Abarim proti Nebó.

^{Num 33:48}Vyšli z pohoří Abarim a utábořili se na moábských pláních při Jordánu naproti Jerichu. ^{Num 33:49}Jejich tábor na moábských pláních u Jordánu sahal od Bet-ješimotu až po Abel-šitim.

Příkaz k dobytí Kanaánu

^{Num 33:50}Na moábských pláních, při Jordánu naproti Jerichu, promluvil Hospodin k Mojžíšovi: ^{Num 33:51}„Řekni synům Izraele: Až přejdete Jordán a vstoupíte do kanaánské země, ^{Num 33:52}vyžeňte všechny obyvatele země. Zničte všechny jejich tvarované kameny, zničte všechny jejich lité sochy a zrušte jejich obětní výšiny. ^{Num 33:53}Podrobte si tu zem a osídlete ji, neboť jsem vám ji dal – obsaďte ji! ^{Num 33:54}Rozdělte si tu zemi losem na dědičné podíly podle svých rodů. Většímu rodu přidělte větší dědictví a menšímu menší. Kamkoli padne čí los, to bude jeho. Rozdělte si zem podle otcovských pokolení.

^{Num 33:55}Pokud obyvatele té země nevyženete, pak se vám ti, které tam ponecháte, stanou trním v očích a ostny v bocích. Budou vás trýznit v zemi, v níž budete bydlet. ^{Num 33:56}To, co jsem zamýšlel učinit jim, pak nakonec učiním vám.“

Kapitola 34

Hranice zaslíbené země

^{Num 34:1}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Num 34:2}„Přikaž synům Izraele: Až vejdete do Kanaánu, toto budou hranice země, která vám připadne za dědictví:

^{Num 34:3}Vaše jižní hranice povede od pouště Cin podél Edomu. Začne od konce Mrtvého ^[278] moře na východě, ^{Num 34:4}stočí se jižně od srázu Akrabim, bude pokračovat k Cinu, až dosáhne na jih od Kádeš-barné. Odtud povede k Chacar-adaru a bude pokračovat k Acmonu, ^{Num 34:5}kde se stočí, a podél Egyptského potoka dosáhne k moři.

^{Num 34:6}Vaši západní hranici bude tvořit Středozemní ^[279] moře. Jeho pobřeží bude vaše západní hranice.

^{Num 34:7}Vaše severní hranice povede takto: od Středozemního moře ji vytyčíte k hoře Hór ^{Num 34:8}a odtud dál k Lebo-chamátu, až dosáhne Cedadu. ^{Num 34:9}Odtud povede k Zifronu, až dosáhne k Chacar-enanu. To bude vaše severní hranice.

^{Num 34:10}Svou východní hranici vytyčíte od Chacar-enanu k Šefamu. ^{Num 34:11}Odtud sestoupí k Rible východně od Ajinu; odtud bude sestupovat dál podél svahů východně od Galilejského ^[280] jezera. ^{Num 34:12}Odtud hranice sestoupí k Jordánu a dosáhne až k Mrtvému moři.

To budou hranice vaší země ze všech stran.“

^{Num 34:13}Mojžíš synům Izraele přikázal: „To je ta země – rozdělte si ji losem! Hospodin přikázal, aby byla přidělena devíti a půl pokolením. ^{Num 34:14}Rubenovu a Gádovu pokolení s jejich rodinami se totiž už dostalo dědictví, stejně jako polovině pokolení Manasesova. ^{Num 34:15}Tato dvě a půl pokolení už získala dědictví na východní straně Jordánu naproti Jerichu.“

^{Num 34:16}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Num 34:17}„Toto jsou jména mužů, kteří vám rozdělí zemi do dědictví: kněz Eleazar a Jozue, syn Nunův. ^{Num 34:18}Z každého pokolení určete jednoho vůdce, aby jim pomáhali rozdělovat zem. ^{Num 34:19}A toto jsou jména těch mužů:

Káleb, syn Jefunův, z pokolení Juda, ^{Num 34:20}Šemuel, syn Amihudův, z pokolení Šimeon, ^{Num 34:21}Elidad, syn Kislonův, z pokolení Benjamín, ^{Num 34:22}Buki, syn Jogliův, vůdce pokolení Dan, ^{Num 34:23}Chaniel, syn Efodův, vůdce pokolení Josefova syna Manasese, ^{Num 34:24}Kemuel, syn Šiftanův, vůdce pokolení Josefova syna Efraima, ^{Num 34:25}Elicafan, syn Parnachův, vůdce pokolení Zabulon, ^{Num 34:26}Paltiel, syn Azanův, vůdce pokolení Isachar, ^{Num 34:27}Achihud, syn Šelomiův, vůdce pokolení Ašer, ^{Num 34:28}Pedahel, syn Amihudův, vůdce pokolení Neftalí.“

^{Num 34:29}To jsou ti, kterým Hospodin přikázal, aby synům Izraele přidělili dědictví v zemi Kanaán.

Kapitola 35

Levitská města

^{Num 35:1}Na moábských pláních, při Jordánu naproti Jerichu, promluvil Hospodin k Mojžíšovi: ^{Num 35:2}„Přikaž synům Izraele, ať ze svého dědičného území dají levitům města k bydlení; také pastviny okolo těch měst dejte levitům. ^{Num 35:3}Ta města jim budou sloužit k bydlení a přilehlé pastviny budou pro jejich dobytek a pro všechna jejich zvířata.

^{Num 35:4}Předměstské pastviny, které dáte levitům, ať obklopují městskou zeď ze všech stran do vzdálenosti tisíce loktů. ^{[281]Num 35:5}Proto vyměřte dva tisíce loktů ^[282] na východní straně města a stejně tolik na jižní, západní a severní straně města, tak aby město bylo uprostřed. Toto budou jejich předměstské pastviny.“

Útočištná města

^{Num 35:6}„Z měst, která dáte levitům, bude šest měst útočištných. Tam se bude moci uchýlit ten, kdo někoho zabil. ^[283] K nim přidáte levitům další čtyřicet dvě města – ^{Num 35:7}celkem čtyřicet osm měst s přilehlými pastvinami. ^{Num 35:8}Ta města jim z vlastnictví synů Izraele přidělíte takto: od většího pokolení více, od menšího méně. Každé pokolení dá levitům část měst, odpovídající jeho dědičnému území.“

^{Num 35:9}Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Num 35:10}„Řekni synům Izraele: Až přejdete Jordán a vstoupíte do kanaánské země, ^{Num 35:11}vyberte si města, která vám budou sloužit jako útočiště. Bude se do nich moci uchýlit ten, kdo někoho neúmyslně zabil. ^{Num 35:12}Ta města vám budou sloužit jako útočiště před mstitelem, aby ten, kdo někoho zabil, nezemřel dříve, než se dostaví k soudu před obcí.

^{Num 35:13}Určete si šest měst, která vám budou sloužit jako útočiště: ^{Num 35:14}tři města v Zajordání a tři města v zemi Kanaán. Ta ať slouží jako útočištná města. ^{Num 35:15}Těchto šest měst ať synům Izraele, hostům i přistěhovalcům slouží za útočiště, aby se tam uchýlil každý, kdo někoho neúmyslně zabil.

^{Num 35:16}Udeří-li někdo někoho železným předmětem tak, že dotyčný zemře, je to vrah a jako vrah musí zemřít. ^{Num 35:17}Vezme-li do ruky kámen, kterým lze zabít, a udeří někoho tak, že dotyčný zemře, je to vrah a jako vrah musí zemřít. ^{Num 35:18}Vezme-li do ruky dřevěný předmět, kterým lze zabít, a udeří někoho tak, že dotyčný zemře, je to vrah a jako vrah musí zemřít. ^{Num 35:19}Vraha zabije krevní mstitel; jakmile ho dopadne, zabije ho. ^{Num 35:20}Strčí-li někdo do někoho z nenávisti nebo po něm něco úmyslně hodí tak, že dotyčný zemře, ^{Num 35:21}anebo někoho z nepřátelství udeří pěstí tak, že dotyčný zemře, pak musí ten, kdo ho udeřil, zemřít – je to vrah. Vraha zabije krevní mstitel; jakmile ho dopadne, zabije ho.

^{Num 35:22}Strčí-li však někdo do někoho náhodou, a ne z nepřátelství, anebo po něm hodí nějaký předmět, ale neúmyslně, ^{Num 35:23}anebo na něj z nepozornosti shodí jakýkoli kámen, který může zabít, a dotyčný zemře, ačkoli viník nebyl jeho nepřítelem a nezamýšlel mu nic zlého, ^{Num 35:24}pak mezi tím, kdo udeřil, a krevním mstitelem rozhodne obec podle těchto soudních pravidel. ^{Num 35:25}Obec ochrání toho, kdo zabil, před krevním mstitelem a umožní mu návrat do útočištného města, kam se uchýlil. Tam bude bydlet až do smrti nejvyššího kněze pomazaného svatým olejem.

^{Num 35:26}Pokud se ale ten, kdo někoho zabil, odváží vyjít za hranice svého útočištného města ^{Num 35:27}a krevní mstitel ho najde mimo jeho hranice a zabije ho, nebude mstitel vinen prolitou krví. ^{Num 35:28}Ten, kdo někoho zabil, má totiž pobývat ve svém útočištném městě až do smrti nejvyššího kněze. Teprve po jeho smrti se smí vrátit na svůj vlastní pozemek.

^{Num 35:29}Toto se vám stane právním ustanovením pro všechna budoucí pokolení, kdekoli se usadíte.

^{Num 35:30}Každý vrah, který někoho zabil, bude popraven, ovšem pouze na základě výpovědi svědků. Jediné svědectví k popravě člověka nestačí.

^{Num 35:31}Vrah zaslouží smrt. Za jeho život nepřijímejte výkupné; musí zemřít.

^{Num 35:32}Ani za toho, kdo se uchýlil do útočištného města, nepřijímejte výkupné, chtěl-li by se vrátit domů dříve, než zemře nejvyšší kněz.

^{Num 35:33}Neposkvrňujte zemi, v níž jste; právě krev totiž zemi poskvrňuje. Země nemůže být očištěna od krve, která na ní byla prolita, jinak než krví toho, kdo ji prolil. ^{[284]Num 35:34}Nesmíš poskvrnit zem, v níž bydlíte. Vždyť uprostřed ní přebývám já sám – já Hospodin bydlím uprostřed synů Izraele!“

Kapitola 36

Dědičky v Izraeli

^{Num 36:1}Tehdy přistoupili rodoví náčelníci z rodu Gileáda, syna Machirova, syna Manasesova z rodů Josefových synů, aby promluvili před Mojžíšem a před izraelskými rodovými náčelníky. ^{Num 36:2}Řekli: „Hospodin našemu pánu přikázal, aby synům Izraele rozdělil zemi losem na dědičné podíly. ^[285] Našemu pánu bylo rovněž od Hospodina přikázáno, aby dědictví našeho bratra Celofchada přidělil jeho dcerám. ^{[286]Num 36:3}Vdají-li se však za někoho z jiných izraelských kmenů, pak jejich dědictví ubude z dědictví našich otců a bude přidáno k dědictví kmene, do něhož se vdají. Tak by z našeho dědičného losu ubylo. ^{Num 36:4}Dokonce i když synům Izraele nastane milostivé léto, ^[287] dědictví těchto dcer setrvá v kmeni, do něhož se vdají. Tak by jejich dědictví ubylo z dědictví našeho otcovského kmene.“

^{Num 36:5}Mojžíš pak na Hospodinův rozkaz synům Izraele oznámil: „Kmen Josefových synů mluví správně. ^{Num 36:6}Hospodin ohledně Celofchadových dcer přikazuje toto: Mohou se vdávat, za koho chtějí, ale jen uvnitř svého otcovského rodu a kmene. ^{Num 36:7}Tak nebude izraelské dědictví přecházet z kmene na kmen. Synové Izraele budou spjati každý s dědictvím svého otcovského kmene. ^{Num 36:8}Každá dcera, která má mezi izraelskými kmeny dostat dědictví, ať se vdá za někoho ve svém otcovském rodu a kmeni, aby si všichni synové Izraele udrželi dědictví svých otců. ^{Num 36:9}Tak nebude dědictví přecházet z kmene na kmen. Každý z izraelských kmenů bude spjat se svým dědictvím.“

^{Num 36:10}Celofchadovy dcery pak učinily přesně tak, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. ^{Num 36:11}Celofchadovy dcery Machla, Tirsa, Chogla, Milka a Noa se vdaly za syny svých strýců. ^{Num 36:12}Vdaly se do rodin synů Manasese, syna Josefova, a jejich dědictví zůstalo v jejich otcovském kmeni a rodu.

^{Num 36:13}To jsou přikázání a zákony, které Hospodin skrze Mojžíše vydal synům Izraele na moábských pláních, při Jordánu naproti Jerichu.

Deuteronomium

Pohled zpět

Kapitola 1

Odchod ze Sinaje

^{Deut 1:1}Toto jsou slova, která Mojžíš promluvil k celému Izraeli na poušti v Zajordání, totiž na pláni Arava ^[288] naproti Sufu mezi Paranem, Tofelem, Labanem, Chacerotem a Di-zahabem. ^{Deut 1:2}Přes pohoří Seír trvá cesta od hory Oréb do Kádeš-barné jedenáct dní. ^[289]

^{Deut 1:3}Prvního dne jedenáctého měsíce čtyřicátého roku oznámil Mojžíš synům Izraele všechno, co mu Hospodin pro ně přikázal. ^{Deut 1:4}Poté, co porazil emorejského krále Sichona sídlícího v Chešbonu a bášanského krále Oga sídlícího v Aštarotu a v Edrei, ^{Deut 1:5}začal Mojžíš v moábské zemi v Zajordání vysvětlovat tento Zákon. Řekl:

^{Deut 1:6}Hospodin, náš Bůh, k nám promluvil na Orébu takto: „Už jste na této hoře byli dost dlouho. ^{Deut 1:7}Obraťte se a jděte dál. Vejděte do pohoří Emorejců a ke všem jejich sousedům v Aravě, na horách, v podhůří, v Negevu i na mořském pobřeží. Vejděte do celé kanaánské země i do Libanonu až po tu velikou řeku, řeku Eufrat. ^{Deut 1:8}Pohleď, tu zemi jsem vám dal. Jděte a obsaďte zem, o níž Hospodin přísahal vašim otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že ji dá jim a po nich jejich semeni.“ ^[290]

Ustanovení vůdců

^{Deut 1:9}Tenkrát jsem vám řekl: „Nemohu vás dále nést sám. ^{Deut 1:10}Hospodin, váš Bůh, vás rozmnožil. Pohleďte, dnes je vás jako hvězd na nebi! ^{[291]Deut 1:11}Kéž vás Hospodin, Bůh vašich otců, rozhojní ještě tisíckrát více a kéž vám žehná, jak vám pověděl! ^{Deut 1:12}Jak bych však mohl sám nést vaše nesnáze, vaše břemena a rozepře? ^{Deut 1:13}Vyberte ve svých kmenech moudré, rozvážné a zkušené muže, abych je učinil vašimi vůdci.“

^{Deut 1:14}Odpověděli jste mi: „Co navrhuješ, je dobré.“

^{Deut 1:15}Vzal jsem tedy představitele vašich kmenů, moudré a zkušené muže, a ustanovil jsem je za vaše vůdce, za správce nad tisíci, nad sty, nad padesáti a deseti a za představené vašich kmenů. ^{Deut 1:16}Vašim soudcům jsem tenkrát přikázal: „Vyslechnete své bratry a budete soudit spravedlivě, ať půjde o při mezi člověkem a jeho druhem nebo mezi ním a přistěhovalcem. ^{Deut 1:17}Při soudu buďte nestranní. Vyslechněte malého stejně jako velkého; nikoho se nelekejte, neboť soud náleží Bohu. Záležitost, která by pro vás byla příliš nesnadná, vznesete na mě a já ji vyslechnu.“ ^{Deut 1:18}Tenkrát jsem vám přikázal všechno, co máte dělat.

Vyslání zvědů

^{Deut 1:19}Potom jsme vytáhli od Orébu a podle příkazu Hospodina, našeho Boha, jsme šli celou touto velikou, hroznou pouští, kterou jste viděli, směrem k emorejskému pohoří, až jsme dorazili do Kádeš-barné. ^{Deut 1:20}Tehdy jsem vám řekl: „Přišli jste až k pohoří Emorejců – Hospodin, náš Bůh, nám je dává. ^{Deut 1:21}Pohleď, Hospodin, tvůj Bůh, ti dal celou tu zem; vytáhni a obsaď ji, jak ti Hospodin, Bůh tvých otců, řekl. Neboj se a nestrachuj.“

^{Deut 1:22}Vy všichni jste však ke mně přišli se slovy: „Pošleme napřed muže, kteří nám tu zem prohlédnou a podají nám zprávu o cestě, kterou se máme vydat, i o městech, do nichž máme vejít.“

^{Deut 1:23}Ten návrh se mi líbil, a tak jsem z vás vybral dvanáct mužů, po jednom z každého kmene. ^{Deut 1:24}Vypravili se vzhůru do hor a přišli až do údolí Eškol. Když prozkoumali zem, ^{Deut 1:25}vzali s sebou něco z jejího ovoce a přinesli je nám. Poté nám podali zprávu: „Země, kterou nám Hospodin, náš Bůh, dává, je dobrá.“

Vzpoura v Kádeši

^{Deut 1:26}Vy jste však nebyli ochotni vydat se vzhůru a vzepřeli jste se příkazu Hospodina, svého Boha. ^{Deut 1:27}Začali jste ve svých stanech reptat: „Hospodin nás vyvedl z Egypta, protože nás nenáviděl! Vydal nás do rukou Emorejců, aby nás vyhladil! ^{Deut 1:28}Kam to jdeme? Naši bratři nás připravili o odvahu, když řekli: ‚Ten lid je silnější a vyšší než my, města jsou veliká a opevněná až k nebi, a navíc jsme tam viděli Anakovce!‘“

^{Deut 1:29}Odpověděl jsem vám: „Nebojte se, nemějte strach! ^{Deut 1:30}Hospodin, váš Bůh, který jde před vámi, bude před vašima očima bojovat za vás. Učiní totéž, co s vámi učinil v Egyptě ^{Deut 1:31}a na poušti. Tehdy jsi viděl, jak tě Hospodin, tvůj Bůh, nesl, jako nosí člověk svého syna, a to celou cestu, kterou jste šli, než jste dorazili sem.“

^{Deut 1:32}Ani tenkrát jste však nevěřili Hospodinu, svému Bohu, ^{Deut 1:33}ačkoli vás předcházel na cestě, hledal vám místo k odpočinku a ukazoval vám cestu, kterou máte jít – za noci ohněm a za dne oblakem.

^{Deut 1:34}Když Hospodin uslyšel vaše slova, rozhněval se a přísahal: ^{Deut 1:35}„Žádný z těchto lidí – nikdo z tohoto zlého pokolení – nespatří tu krásnou zem, o níž jsem přísahal, že ji dám vašim otcům. ^{Deut 1:36}Jedině Káleb, syn Jefunův, ten ji spatří; jemu a jeho synům dám zem, kterou prochodil, neboť se cele vydal Hospodinu.“

^{Deut 1:37}Kvůli vám se Hospodin rozzlobil i na mne. Řekl: „Ani ty tam nevejdeš! ^{Deut 1:38}Jozue, syn Nunův, který ti pomáhá, ten tam vejde. Povzbuď ho, neboť on tu zemi dá za dědictví Izraeli. ^{Deut 1:39}A vaše děti, o nichž jste říkali, že se stanou kořistí – vaši synové, kteří dnes ještě nerozeznají dobré a zlé – ti do ní vejdou. Jim ji dám a oni ji obsadí. ^{Deut 1:40}Vy se však obraťte a táhněte pouští zpět k Rudému moři.“

Marný pokus dobýt zem

^{Deut 1:41}Tehdy jste mi odpověděli: „Zhřešili jsme proti Hospodinu! Chceme vytáhnout a bojovat, přesně jak nám přikázal Hospodin, náš Bůh.“ Všichni jste si oblékli válečnou zbroj a lehkomyslně jste se chystali vystoupit do hor.

^{Deut 1:42}Hospodin ale ke mně promluvil: „Řekni jim – Nevydávejte se vzhůru a nepouštějte se do boje, neboť nejsem ve vašem středu. Jinak vás vaši nepřátelé porazí.“

^{Deut 1:43}Řekl jsem vám to, ale neposlechli jste. Vzepřeli jste se Hospodinovu příkazu a opovážlivě jste se vydali do hor. ^{Deut 1:44}Emorejci, kteří v těch horách bydleli, vytáhli proti vám, hnali se za vámi jako vosy a rozprášili vás po Seíru až k Chormě. ^{Deut 1:45}Když jste se pak vrátili, naříkali jste před Hospodinem, ale Hospodin vás nevyslyšel, nepopřál vám sluchu. ^{Deut 1:46}Proto jste museli tak dlouho zůstat v Kádeši.

Kapitola 2

Čtyřicet let na poušti

^{Deut 2:1}Potom jsme se obrátili a táhli jsme na poušť směrem k Rudému moři, jak mi Hospodin řekl, a dlouhou dobu jsme obcházeli pohoří Seír.

^{Deut 2:2}Hospodin mi řekl: ^{Deut 2:3}„Už jste to pohoří obcházeli dost dlouho; obraťte se na sever. ^{Deut 2:4}Lidu pak přikaž: Procházíte územím svých bratří, synů Ezauových, bydlících na Seíru. Budou se vás bát, ale vy si dávejte dobrý pozor. ^{Deut 2:5}Nebojujte s nimi, neboť vám z jejich země nedám ani šlépěj. Pohoří Seír jsem totiž dal do vlastnictví Ezauovi. ^{Deut 2:6}Za jídlo, které sníte, i za vodu, kterou vypijete, jim proto zaplatíte stříbrem.

^{Deut 2:7}Hospodin, tvůj Bůh, ti přece žehnal při veškerém tvém počínání. Zná tvé putování touto velikou pouští. Už čtyřicet let je Hospodin, tvůj Bůh, s tebou a nic ti nescházelo.“

^{Deut 2:8}A tak jsme obešli své bratry, syny Ezauovy, bydlící na Seíru. Vyhnuli jsme se cestě přes pláň Arava, jež vede od Eilatu a Ecjon-geberu, a vydali se cestou přes moábskou poušť.

^{Deut 2:9}Hospodin mi řekl: „Neútoč na Moábské a nebojuj s nimi. V jejich zemi ti nedám žádné vlastnictví, neboť Ar jsem určil do vlastnictví synům Lotovým.“

^{Deut 2:10}(Původně tam bydleli Emejci, silný a početný lid, vysoký jako Anakovci. ^{Deut 2:11}Stejně jako Anakovci se i oni počítali za Refajce, ale Moábští je nazývali Emejci. ^{Deut 2:12}Na Seíru zase původně bydleli Chorejci, ale synové Ezauovi je vyhnali, vyhladili je a usadili se na jejich místě, jako to učinil Izrael se svou vlastní zemí, kterou jim dal Hospodin.)

^{Deut 2:13}Přikázal: „Vzhůru, překročte potok Zered!“ a tak jsme překročili potok Zered.

^{Deut 2:14}Naše putování od Kádeš-barné po překročení potoku Zered trvalo třicet osm let. Celé to pokolení bojovníků mezitím v táboře až do posledního vymřelo, jak jim Hospodin přísahal. ^{[292]Deut 2:15}Ruka Hospodinova byla vskutku proti nim a až do posledního je vymýtila z tábora.

^{Deut 2:16}Všichni bojovníci z lidu až do posledního vymřeli. ^{Deut 2:17}Hospodin mi řekl: ^{Deut 2:18}„Dnes procházíš moábským územím u města Ar ^{Deut 2:19}a blížíš se k Amoncům. Neútoč na ně a nebojuj s nimi. V zemi Amonců ti nedám žádné vlastnictví, neboť jsem ji určil do vlastnictví synům Lotovým.“

^{Deut 2:20}(I toto území bývá počítáno k zemi Refajců. Původně tam bydleli Refajci – Amonci je ovšem nazývali Zamzumci – ^{Deut 2:21}mohutný a početný lid, vysoký jako Anakovci. Hospodin je však před nimi vyhladil, takže je vyhnali a usadili se na jejich místě. ^{Deut 2:22}Totéž učinil pro syny Ezauovy bydlící na Seíru, když před nimi vyhladil Chorejce, takže je vyhnali a usadili se na jejich místě, kde jsou až dodnes. ^{Deut 2:23}Avijce, bydlící v osadách v okolí Gazy, zase vyhladili Kaftorští. Ti přišli z Kréty a usadili se na jejich místě.)

Porážka krále Sichona

^{Deut 2:24}„Vzhůru! Jděte dál a překročte potok Arnon! Pohleď, dal jsem do tvé ruky chešbonského krále, Emorejce Sichona, i jeho zem. Začni ji obsazovat, dej se s ním do boje! ^{Deut 2:25}Dnes začínám na národy pode vším nebem pouštět strach a hrůzu z tebe. Až o tobě uslyší, budou se před tebou třást a chvět se úzkostí.“

^{Deut 2:26}Tehdy jsem z pouště Kedemot vyslal k Sichonovi, králi Chešbonu, posly s nabídkou míru: ^{Deut 2:27}„Chtěl bych projít tvou zemí. Půjdu jen a jen po cestě, neuchýlím se od ní napravo ani nalevo. ^{Deut 2:28}Potravu k jídlu i vodu k pití od tebe koupím za peníze. Chtěl bych jen pěšky projít tak, ^{Deut 2:29}jak mi to dovolili synové Ezauovi bydlící na Seíru i Moábští v Aru. Potom přejdu Jordán do země, kterou nám dává Hospodin, náš Bůh.“ ^{Deut 2:30}Chešbonský král Sichon nás však nenechal projít svým územím. Hospodin, tvůj Bůh, totiž posílil jeho hrdost a odhodlání, aby jej pak vydal do tvé ruky, jak je tomu dodnes.

^{Deut 2:31}Hospodin mi řekl: „Pohleď, už to začíná! Vydávám ti Sichona i jeho zem. Začni si ji podmaňovat a obsaď ji.“

^{Deut 2:32}Sichon se vším svým lidem proti nám vytáhl do boje v Jahce. ^{Deut 2:33}Hospodin, náš Bůh, nám ho však vydal, takže jsme ho porazili i s jeho syny a se vším jeho lidem. ^{Deut 2:34}Tenkrát jsme dobyli všechna jeho města. Každé z nich jsme vyhladili jako proklaté ^[293] včetně mužů, žen i dětí. Nikoho jsme nenechali naživu. ^{Deut 2:35}Z dobytých měst jsme si rozebrali dobytek a kořist. ^{Deut 2:36}Od Aroeru na břehu potoka Arnon a od města v údolí až po Gileád nebylo tvrze, která by před námi obstála. Hospodin, náš Bůh, nám je všechny dal. ^{Deut 2:37}Nepřiblížil ses ale k zemi Amonců, k okolí potoka Jabok, k městům v horách a vůbec k ničemu, co Hospodin, náš Bůh, zakázal.

Kapitola 3

Porážka krále Oga

^{Deut 3:1}Potom jsme se obrátili a vydali se vzhůru cestou k Bášanu. Bášanský král Og proti nám s celým svým lidem vytáhl do boje u Edrei. ^{Deut 3:2}Hospodin mi řekl: „Neboj se ho! Vydal jsem ho s celým jeho lidem i s jeho zemí do tvých rukou. Naložíš s ním, jako jsi naložil s emorejským králem Sichonem, sídlícím v Chešbonu.“

^{Deut 3:3}Hospodin, náš Bůh, tehdy vydal do našich rukou i bášanského krále Oga se vším jeho lidem. Bili jsme je, až z nich nezůstal jediný živý. ^{Deut 3:4}Všechna jeho města jsme tenkrát dobyli. Nebylo tvrze, kterou bychom jim nevzali – šedesát měst, celý kraj Argob, Ogovo království v Bášanu. ^{Deut 3:5}Všechna ta města byla opevněná vysokými hradbami, branami a závorami. Navíc jsme dobyli veliké množství venkovských osad. ^{Deut 3:6}Vyhladili jsme je jako proklaté, jako jsme to učinili chešbonskému králi Sichonovi, vyhladili jsme každé město – muže, ženy i děti. ^{Deut 3:7}Všechen dobytek a kořist z těch měst jsme si pak rozebrali.

^{Deut 3:8}Tenkrát jsme oběma emorejským králům v Zajordání odebrali zem od potoka Arnon až k hoře Hermon. ^{Deut 3:9}(Sidonci říkají Hermonu Sirion, kdežto Emorejci mu říkají Senír.) ^{Deut 3:10}Zmocnili jsme se všech měst náhorní roviny, celého Gileádu a celého Bášanu až po Salchu a Edrei, hlavní města Ogova bášanského království. ^{Deut 3:11}(Bášanský král Og byl jediný, kdo zbyl z přežívajících Refajců. Ano, jeho lože je to železné lože, které je k vidění v Rabě Amonců – devět loket nadél a čtyři lokty našíř, ^[294] měřeno běžným loktem!)

Dělení zajordánského území

^{Deut 3:12}Zemi, kterou jsme tenkrát obsadili, jsem dal synům Rubenovým a Gádovým – území od Aroeru na potoce Arnon a polovinu pohoří Gileád s jeho městy. ^{Deut 3:13}Zbytek Gileádu s celým Bášanem, totiž Ogovo království, jsem dal polovině kmene Manasesova. (Celému kraji Argob s celým Bášanem se říkávalo Země Refajců. ^{Deut 3:14}Celého tohoto kraje až po gešurské a maachatské pomezí se zmocnil Manasesův syn Jair. Ten pojmenoval Bášan podle sebe Chavot-jair, Jairovy vesnice, a tak se jmenuje až dodnes.) ^{Deut 3:15}Gileád jsem dal Machirovi. ^{Deut 3:16}Synům Rubenovým a Gádovým jsem dal území od Gileádu k potoku Arnon (jehož středem vede hranice) a až k potoku Jabok, který tvoří hranici Amonců. ^{Deut 3:17}Jejich západní hranici tvoří jordánské údolí Arava, a to od Galilejského jezera ^[295] až po Mrtvé ^[296] moře v Aravě pod úbočím Pisgy na východě.

^{Deut 3:18}Tenkrát jsem vám přikázal: „Hospodin, váš Bůh, vám dal tuto zem za dědictví. Všichni vaši bojovníci však přejdou Jordán v plné zbroji jako předvoj svých bratrů, synů Izraele. ^{Deut 3:19}Pouze vaše ženy, vaše děti a váš dobytek (vím, že máte množství dobytka) zůstanou ve městech, která jsem vám přidělil. ^{Deut 3:20}Hospodin, váš Bůh, pak dá vašim bratrům odpočinutí stejně jako vám. Až obsadí zem, kterou jim Hospodin, váš Bůh, dává za Jordánem, tehdy se vrátíte každý k vlastnictví, které jsem vám přidělil.“

Mojžíš nepřejde Jordán

^{Deut 3:21}Jozuovi jsem tenkrát přikázal: „Na vlastní oči jsi viděl všechno, co Hospodin, váš Bůh, učinil těm dvěma králům. Totéž Hospodin učiní všem královstvím, do nichž se chystáš vejít. ^{Deut 3:22}Nebojte se jich. Hospodin, váš Bůh, bojuje za vás!“

^{Deut 3:23}Tenkrát jsem Hospodina úpěnlivě prosil: ^{Deut 3:24}„Hospodine, Pane můj, začal jsi svému služebníkovi ukazovat svou velikost a svou moc. Který bůh na nebi či na zemi by dokázal činy podobné tvým? ^{Deut 3:25}Nech mne prosím přejít Jordán, ať spatřím tu krásnou zem, která je za ním, ty krásné hory a Libanon!“

^{Deut 3:26}Hospodin se ale na mě kvůli vám hněval, a tak mě nevyslyšel. „To stačí!“ řekl mi. „Už o tom se mnou nemluv. ^{Deut 3:27}Vystup na vrchol Pisgy a pozvedni oči na západ, na sever, na jih a na východ. Podívej se dobře, neboť tento Jordán nepřejdeš. ^{Deut 3:28}Pověř však Jozua, posilni a povzbuď ho, neboť on tam v čele tohoto lidu přejde. On jim dá za dědictví zem, kterou spatříš.“ ^{Deut 3:29}A tak jsme zůstali v roklině naproti Bet-peoru.

Kapitola 4

Připomenutí smlouvy

^{Deut 4:1}Nyní tedy, Izraeli, slyš pravidla a zákony, které vás učím dodržovat, abyste byli živi a vešli do země, kterou vám dává Hospodin, Bůh vašich otců, a obsadili ji. ^{Deut 4:2}Ke slovům, která vám udílím, nic nepřidávejte a nic z nich neubírejte, ale zachovávejte přikázání Hospodina, svého Boha, která vám udílím.

^{Deut 4:3}Na vlastní oči jste viděli, co Hospodin učinil v Baal-peoru. Hospodin, tvůj Bůh, vyhladil z tvého středu každého, kdo následoval peorského Baala. ^{[297]Deut 4:4}Vy, kdo jste se přimkli k Hospodinu, jste však až dodnes všichni naživu.

^{Deut 4:5}Pohleď, učím vás pravidla a zákony, které mi Hospodin, můj Bůh, svěřil, abyste je dodržovali v zemi, kterou přicházíte obsadit. ^{Deut 4:6}Řiďte se jimi, dodržujte je a ostatní národy uvidí vaši moudrost a rozumnost. Až uslyší o všech těchto pravidlech, řeknou: „Jak moudrý a rozumný lid! Jak znamenitý národ!“ ^{Deut 4:7}A vskutku – který mocný národ má bohy tak blízké, jako je Hospodin, náš Bůh, kdykoli k němu voláme? ^{Deut 4:8}A který mocný národ má pravidla a zákony tak spravedlivé, jako je celý tento Zákon, který vám dnes předkládám?

^{Deut 4:9}Střez se však a dávej dobrý pozor, abys nezapomněl, co jsi na vlastní oči spatřil. Po všechny dny svého života to nenech vymizet ze svého srdce, ale seznamuj s tím své syny a vnuky. ^{Deut 4:10}Toho dne, kdy jste stáli před Hospodinem, svým Bohem, na Orébu, mi Hospodin řekl: „Shromáždi mi lid. Chci, ať slyší má slova a učí se mne ctít po všechny dny svého života na zemi. Témuž ať učí i své děti.“ ^{Deut 4:11}A tak jste se přiblížili a stanuli pod horou. Hora plála ohněm až k samému nebi; kolem tma, oblak a mračno. ^{Deut 4:12}Tehdy k vám Hospodin promluvil z prostředku ohně. Slyšeli jste slova, ale nerozeznávali žádnou podobu, pouze hlas. ^{Deut 4:13}Vyhlásil vám svou smlouvu, kterou vám přikázal plnit, totiž Desatero, jež napsal na dvě kamenné desky. ^{Deut 4:14}Tenkrát mi Hospodin přikázal, abych vás učil těmto pravidlům a zákonům, abyste je dodržovali v zemi, kterou jdete obsadit.

Zákaz modlářství

^{Deut 4:15}Toho dne, kdy k vám Hospodin promluvil na Orébu z prostředku ohně, jste přece neviděli žádnou podobu. Mějte se tedy velmi na pozoru, ^{Deut 4:16}abyste se nezvrhli a nevytvořili si modlu v jakékoli podobě, ať by to byla socha ve tvaru muže či ženy, ^{Deut 4:17}jakéhokoli zvířete na zemi, jakéhokoli ptáka létajícího po nebi, ^{Deut 4:18}čehokoli, co leze po zemi, nebo jakékoli ryby ve vodě pod zemí. ^{Deut 4:19}Když pozvedneš oči k nebi a pohlédneš na slunce, měsíc a hvězdy, na celý nebeský zástup, nenech se strhnout, aby ses jim klaněl a sloužil jim. Hospodin, tvůj Bůh, je věnoval všem národům pod nebem, ^{Deut 4:20}ale vás Hospodin vzal a vyvedl z tavicí pece, z Egypta. Tak jste se jako lid stali jeho dědictvím a tak je tomu dodnes.

^{Deut 4:21}Na mě se ale Hospodin kvůli vašim slovům rozhněval. Přísahal, že nepřekročím Jordán a nevejdu do té krásné země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává za dědictví. ^{Deut 4:22}Ano, zemřu v této zemi. Nepřejdu Jordán, ale vy ho přejdete a obsadíte tu krásnou zem. ^{Deut 4:23}Mějte se tedy na pozoru, abyste nezapomněli na smlouvu Hospodina, svého Boha, kterou s vámi uzavřel, a nevytvořili si modlu v jakékoli podobě, což ti Hospodin, tvůj Bůh, zakázal. ^{Deut 4:24}Hospodin, tvůj Bůh, je stravující oheň, žárlivě milující Bůh! ^[298]

^{Deut 4:25}V té zemi budeš plodit syny a vnuky a zestárneš. Jestliže se pak zvrhnete a vytvoříte si modlu v jakékoli podobě, spácháte v očích Hospodina, svého Boha, zlou věc a popudíte ho. ^{Deut 4:26}Dosvědčuji vám dnes před nebem a zemí, že pak v zemi, kterou se za Jordánem chystáte obsadit, rychle a naprosto vyhynete. Nezůstanete v ní dlouho; budete naprosto vyhlazeni. ^{Deut 4:27}Hospodin vás rozptýlí mezi národy, takže vás uprostřed pohanů, kam vás Hospodin zažene, zůstane jen hrstka. ^{Deut 4:28}Tam budete sloužit bohům vytvořeným lidskýma rukama, bohům ze dřeva a kamene, kteří nevidí ani neslyší, nejedí ani necítí. ^{Deut 4:29}Tam pak začnete hledat Hospodina, svého Boha. Budeš-li jej hledat celým svým srdcem a celou svou duší, najdeš ho.

^{Deut 4:30}Toto vše tě ve tvém trápení postihne, avšak nakonec se vrátíš k Hospodinu, svému Bohu, a budeš jej poslouchat. ^{Deut 4:31}Hospodin, tvůj Bůh, je soucitný Bůh ^[299] – nenechá tě a nedopustí tvou záhubu; nezapomene na smlouvu s tvými otci, kterou jim potvrdil přísahou.

Hospodin je Bůh

^{Deut 4:32}Vyptávej se na staré časy. Ptej se, co bylo před tebou ode dne, kdy Bůh na zemi stvořil člověka. Ptej se od jednoho konce nebe po druhý, zda se kdy stalo něco tak velikého anebo bylo o něčem takovém slýcháno. ^{Deut 4:33}Slyšel kdy nějaký lid hlas Boha mluvícího z prostředku ohně, jak jsi jej slyšel ty, a zůstal živ? ^{Deut 4:34}Zkusil kdy nějaký bůh přijít a za velikých zkoušek, znamení a divů si vzít národ zprostřed jiného národa, a to bojem, mocnou rukou, vztaženou paží a velikými a hroznými činy, jak to vše před vašima očima v Egyptě udělal Hospodin, váš Bůh, pro vás?

^{Deut 4:35}Tobě to však bylo ukázáno, abys poznal, že Hospodin je Bůh; kromě něj není žádný jiný. ^{Deut 4:36}Z nebe ti dal slyšet svůj hlas, aby tě vyučil, a na zemi ti ukázal svůj veliký oheň, abys slyšel jeho slova z prostředku ohně. ^{Deut 4:37}To proto, že miloval tvé otce, vyvolil jejich budoucí símě. Tebe pak osobně vyvedl svou velikou mocí z Egypta, ^{Deut 4:38}aby před tebou vyhnal národy větší a mocnější, než jsi ty, aby tě uvedl do jejich země a dal ti ji za dědictví, jak se to právě dnes děje.

^{Deut 4:39}Dnešního dne tedy věz a vezmi si k srdci, že Hospodin je Bůh; kromě něj žádný není. ^{Deut 4:40}Zachovávej tedy jeho pravidla a přikázání, která ti dnes udílím. Pak se tobě i tvým dětem povede šťastně a budeš mít dlouhý život v zemi, kterou ti navždy dává Hospodin, tvůj Bůh.

Útočištná města v Zajordání

^{Deut 4:41}Mojžíš pak určil tři města na východní straně Jordánu, ^{Deut 4:42}aby se tam směl uchýlit každý, kdo někoho neúmyslně zabil, aniž ho kdy předtím měl v nenávisti. Uchýlí se do jednoho z těch měst a zůstane naživu: ^{Deut 4:43}Becer na pusté náhorní rovině pro pokolení Ruben, Rámot v Gileádu pro pokolení Gád a Golan v Bášanu pro pokolení Manases.

Hospodinova smlouva

^{Deut 4:44}Toto je Zákon, který Mojžíš předložil synům Izraele. ^{Deut 4:45}Toto jsou svědectví, pravidla a zákony, které Mojžíš přednesl synům Izraele po jejich odchodu z Egypta. ^{Deut 4:46}Stalo se to v Zajordání, v roklině naproti Bet-peoru, v zemi emorejského krále Sichona, sídlícího v Chešbonu. Toho Mojžíš se syny Izraele po odchodu z Egypta porazil. ^{Deut 4:47}Obsadili jeho zem i zem bášanského krále Oga, tedy zem obou emorejských králů na východním břehu Jordánu: ^{Deut 4:48}od Aroeru na břehu potoka Arnon až k hoře Sirion ^[300] (což je Hermon) ^{Deut 4:49}a celou východní stranu jordánského údolí Arava až k Mrtvému ^[301] moři pod úbočím Pisgy.

Kapitola 5

Deset přikázání

^{Deut 5:1}Mojžíš svolal celý Izrael a řekl jim: Slyš, Izraeli, pravidla a zákony, které vám dnes předkládám k slyšení. Učte se jim a pečlivě je dodržujte. ^{Deut 5:2}Hospodin, náš Bůh, s námi na Orébu uzavřel smlouvu. ^{Deut 5:3}Tuto smlouvu Hospodin neuzavřel s našimi otci, ale s námi, kteří tu dnes jsme, s námi všemi, kteří žijeme. ^{Deut 5:4}Hospodin s vámi na oné hoře mluvil z prostředku ohně tváří v tvář. ^{Deut 5:5}(Já jsem tenkrát stál mezi Hospodinem a vámi, abych vám oznámil Hospodinovo slovo, protože jste se báli toho ohně a nechtěli jste vystoupit na horu.) Řekl:

^{Deut 5:6}„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta, z domu otroctví.

^{Deut 5:7}Neměj žádné bohy kromě mne.

^{Deut 5:8}Nevytvářej si modly v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. ^{Deut 5:9}Neklaň se jim a nesluž jim, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Trestám nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, ^{Deut 5:10}a prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají má přikázání.

^{Deut 5:11}Neužívej jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, neboť toho, kdo by užil jeho jména nadarmo, Hospodin neponechá bez trestu.

^{Deut 5:12}Zachovávej sobotní den, aby ti byl svatý, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. ^{Deut 5:13}Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svoji práci, ^{Deut 5:14}ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci – ty, tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá děvečka, tvůj býk ani tvůj osel, žádné z tvých dobytčat. Také přistěhovalec ve tvých branách ať si odpočine spolu s tebou, tvým otrokem a tvou děvečkou. ^{Deut 5:15}Pamatuj, že jsi byl v egyptské zemi otrokem a Hospodin, tvůj Bůh, tě odtud vyvedl mocnou rukou a vztaženou paží. To proto ti Hospodin, tvůj Bůh, přikázal, abys dodržoval sobotní den.

^{Deut 5:16}Cti svého otce i matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, ať jsi dlouho živ a vede se ti dobře na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.

^{Deut 5:17}Nezabíjej.

^{Deut 5:18}Necizolož.

^{Deut 5:19}Nekraď.

^{Deut 5:20}Nelži o svém bližním.

^{Deut 5:21}Nedychti po manželce svého bližního. Nezáviď svému bližnímu jeho dům, jeho pole, otroka, děvečku, býka ani osla – nezáviď svému bližnímu vůbec nic.“

Mojžíš prostředníkem

^{Deut 5:22}Tato slova promluvil Hospodin k celému vašemu shromáždění na oné hoře. Řekl je mocným hlasem z prostředku ohně, oblaku a mračna a nic k nim nedodal. Napsal je na dvě kamenné desky a dal je mně.

^{Deut 5:23}Když jste uslyšeli ten hlas z prostředku tmy, zatímco hora plála ohněm, přistoupili jste ke mně – všichni představitelé vašich kmenů a vaši stařešinové – ^{Deut 5:24}a řekli jste: „Hle, Hospodin, náš Bůh, nám ukázal svou slávu a svou velikost; slyšeli jsme jeho hlas z prostředku ohně! Dnešního dne jsme viděli, že Bůh může mluvit s člověkem a ten může zůstat naživu. ^{Deut 5:25}Proč ale máme riskovat smrt? Vždyť nás ten ohromný oheň může pohltit! Budeme-li nadále muset poslouchat hlas Hospodina, našeho Boha, zemřeme. ^{Deut 5:26}Kdy který smrtelník slyšel hlas živého Boha mluvícího z prostředku ohně a zůstal naživu? ^{Deut 5:27}Přistup k němu sám a vyslechni vše, co Hospodin, náš Bůh, řekne. Potom nám povíš všechno, co Hospodin, náš Bůh, poví tobě a my to poslechneme a vykonáme.“ ^[302]

^{Deut 5:28}Když jste se mnou takto mluvili, Hospodin uslyšel vaše slova a řekl mi: „Slyšel jsem slova, která ti tento lid řekl. Dobře to všechno pověděli. ^{Deut 5:29}Kéž by jen měli takové srdce, aby mne po všechny dny ctili a zachovávali všechna má přikázání, aby se jim i jejich dětem navěky vedlo dobře!

^{Deut 5:30}Jdi a řekni jim, ať se vrátí ke svým stanům. ^{Deut 5:31}Ty však zůstaň zde u mne. Sdělím ti všechna přikázání, pravidla a zákony, jimž je budeš učit, aby je dodržovali v zemi, kterou jim dávám za dědictví.“

^{Deut 5:32}Proto pečlivě dodržujte, co vám Hospodin, váš Bůh, přikázal. Neuchylujte se napravo ani nalevo. ^{Deut 5:33}Vždy jděte po cestě, kterou vám určil Hospodin, váš Bůh. Pak budete mít dlouhý a šťastný život v zemi, kterou se chystáte obsadit.

Kapitola 6

Slyš, Izraeli

^{Deut 6:1}A toto jsou ta přikázání, pravidla a zákony. Hospodin, váš Bůh, mi přikázal, ať vás jim učím, abyste je dodržovali v zemi, kterou jdete obsadit. ^{Deut 6:2}Chce, abys ty i tvůj syn a vnuk po všechny dny svého života ctili Hospodina, svého Boha, a zachovávali všechna jeho pravidla a přikázání, která ti udílím, abys byl dlouho živ. ^{Deut 6:3}Slyš je, Izraeli, a pečlivě je dodržuj. Pak se ti povede dobře a v zemi oplývající mlékem a medem se mocně rozmnožíte, jak ti to řekl Hospodin, Bůh tvých otců.

^{Deut 6:4}Slyš, Izraeli: Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný! ^{Deut 6:5}Proto miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou. ^{Deut 6:6}Ať tato slova, která ti dnes svěřuji, zůstanou ve tvém srdci. ^{Deut 6:7}Vštěpuj je svým synům a mluv o nich, ať sedíš doma nebo jdeš po cestě, ať uléháš anebo vstáváš. ^{Deut 6:8}Přivaž si je jako znamení na ruku a jako pásek na čelo. ^{[303]Deut 6:9}Napiš je na veřeje svého domu a na své brány.

^{Deut 6:10}Hospodin, tvůj Bůh, tě přivede do země, kterou s přísahou zaslíbil tvým otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. ^[304] Dá ti v ní veliká a krásná města, která jsi nestavěl, ^{Deut 6:11}domy plné všeho dobrého, které jsi neplnil, vykopané studny, které jsi nekopal, vinice a olivoví, které jsi nesázel. Až pak budeš jíst a nasytíš se, ^{Deut 6:12}měj se na pozoru, abys nezapomněl na Hospodina, který tě vyvedl z Egypta, z domu otroctví.

^{Deut 6:13}Hospodina, svého Boha, budeš ctít, jemu budeš sloužit a při jeho jménu budeš přísahat. ^{Deut 6:14}Nesmíš následovat cizí bohy, žádné z bohů okolních národů. ^{Deut 6:15}Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, jenž uprostřed tebe přebývá, je žárlivě milující Bůh! Jinak proti tobě vzplane hněv Hospodina, tvého Boha, a vyhladí tě z povrchu země. ^{Deut 6:16}Nepokoušejte Hospodina, svého Boha, jako jste jej pokoušeli v Masse. ^{[305]Deut 6:17}Pečlivě zachovávejte přikázání Hospodina, svého Boha, i jeho svědectví a pravidla, která ti vydal. ^{Deut 6:18}Čiň, co je v Hospodinových očích správné a dobré. Pak se ti povede dobře a vejdeš do té krásné země, kterou Hospodin s přísahou zaslíbil tvým otcům, obsadíš ji ^{Deut 6:19}a zaženeš všechny své nepřátele, jak ti to řekl Hospodin.

^{Deut 6:20}Až se tě v budoucnu tvůj syn zeptá: „Co znamenají ta svědectví, pravidla a zákony, jež vám přikázal Hospodin, váš Bůh?“ ^{Deut 6:21}odpovíš mu: „V Egyptě jsme byli faraonovými otroky, ale Hospodin nás mocnou rukou z Egypta vyvedl. ^{Deut 6:22}Před našima očima přivedl Hospodin na Egypt, na faraona i na celý jeho dvůr veliká a hrozná znamení a divy. ^{Deut 6:23}Nás však odtud vyvedl, aby nás přivedl sem a dal nám zemi, kterou s přísahou zaslíbil našim otcům. ^{Deut 6:24}Tehdy nám Hospodin přikázal, abychom se řídili všemi těmito pravidly a ctili Hospodina, svého Boha. Pak se nám po všechny dny našeho života povede dobře a tak je tomu dnes. ^{Deut 6:25}Naše spravedlnost je v tom, abychom před Hospodinem pečlivě dodržovali všechna tato přikázání, jak nám uložil.“

Kapitola 7

Vyvolený lid

^{Deut 7:1}Až tě Hospodin, tvůj Bůh, uvede do země, kterou přicházíš obsadit, vytlačí před tebou početné národy: Chetejce, Girgašejce, Emorejce, Kanaánce, Perizejce, Hivejce a Jebusejce – sedm národů větších a mocnějších, než jsi ty. ^{Deut 7:2}Hospodin, tvůj Bůh, ti je vydá, abys je pobil, a tak je vyhladíš jako proklaté. Neuzavřeš s nimi smlouvu a nesmiluješ se nad nimi. ^{Deut 7:3}Nespřízníš se s nimi – nedáš svou dceru jejich synovi ani nevezmeš jejich dceru pro svého syna. ^{Deut 7:4}To by pak tvé potomky odvrátilo ke službě cizím bohům. Hospodin by proti vám vzplanul hněvem a rychle by tě vyhladil. ^{Deut 7:5}Proto s nimi naložte takto: jejich oltáře zbořte, jejich posvátné sloupy roztříštěte, jejich posvátné kůly zporážejte a jejich tesané sochy spalte. ^{Deut 7:6}Jsi přece svatý lid Hospodina, svého Boha! Tebe Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil, abys byl jeho lidem, jeho zvláštním pokladem jako žádný jiný lid na zemi. ^[306]

^{Deut 7:7}Ne proto, že by vás bylo více než jiných národů, k vám Hospodin přilnul a vyvolil si vás – vždyť jste nejnepatrnější z národů! ^{Deut 7:8}Avšak proto, že si vás Hospodin zamiloval, a proto, že chtěl splnit přísahu, kterou dal tvým otcům, vyvedl vás Hospodin mocnou rukou a vykoupil tě z domu otroctví, z ruky egyptského krále faraona.

^{Deut 7:9}Věz tedy, že Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh. Je to věrný Bůh, zachovávající smlouvu a milosrdenství do tisícího pokolení těch, kdo jej milují a dodržují jeho přikázání.

^{Deut 7:10}Těm, kdo jej nenávidí, však odplácí osobně,
aby je vyhubil.
Nebude váhat – tomu, kdo jej nenávidí,
odplatí osobně.

^{Deut 7:11}Zachovávej tedy přikázání, pravidla a zákony, jež ti dnes udílím, a dodržuj je.

Hospodin tě bude milovat

^{Deut 7:12}Budeš-li tato pravidla poslouchat, zachovávat a dodržovat, pak Hospodin, tvůj Bůh, vůči tobě dodrží svou smlouvu oddané lásky, jak přísahal tvým otcům. ^{Deut 7:13}Bude tě milovat, bude ti žehnat a rozmnoží tě. Požehná plodu tvého lůna i plodům tvé půdy – tvému obilí, vínu i oleji, vrhu tvého skotu i mláďatům tvého bravu v zemi, o níž přísahal tvým otcům, že ti ji dá. ^{Deut 7:14}Budeš požehnaný nade všechny národy. Nevyskytne se u tebe neplodný ani neplodná, ani mezi tvým dobytkem. ^{Deut 7:15}Hospodin od tebe odejme každou nemoc. Nevloží na tebe žádnou ze zlých chorob, které jsi poznal v Egyptě, ale postihne jimi všechny, kdo tě nenávidí. ^{Deut 7:16}Pohltíš všechny národy, které ti Hospodin, tvůj Bůh, dává. Nebudeš na ně hledět s účastí – tak by ses octl v pasti a nakonec sloužil jejich bohům.

^{Deut 7:17}Možná si v srdci řekneš: „Tyto národy jsou početnější než já – jak je budu moci vyhnat?“ ^{Deut 7:18}Neboj se jich! Jen si vzpomeň, jak Hospodin, tvůj Bůh, naložil s faraonem a s celým Egyptem! ^{Deut 7:19}Vzpomeň si na veliké zkoušky, které jsi viděl na vlastní oči, na znamení a divy, na mocnou ruku a vztaženou paži, jíž tě Hospodin, tvůj Bůh, vyvedl. Takto Hospodin, tvůj Bůh, naloží se všemi národy, jichž se obáváš. ^{Deut 7:20}Hospodin, tvůj Bůh, na ně pošle i sršně, dokud nezahyne i poslední z těch, kdo se před tebou skryli. ^{Deut 7:21}Neměj z nich strach, vždyť uprostřed tebe je Hospodin, tvůj Bůh, veliký a hrozný Bůh! ^{Deut 7:22}Hospodin, tvůj Bůh, před tebou ty národy vytlačí postupně; nebudeš je moci zdolat rychle, aby se proti tobě nerozmnožila divoká zvěř. ^{Deut 7:23}Hospodin, tvůj Bůh, ti je vydá, a budou žít v naprosté hrůze, dokud nebudou vyhlazeni. ^{Deut 7:24}Vydá do tvých rukou i jejich krále, takže vymažeš jejich jméno pod nebem. Žádný před tebou neobstojí, všechny je vyhladíš.

^{Deut 7:25}Sochy jejich bohů spal. Nedychti po stříbru ani zlatu, které je na nich. Neber si je, abys neupadl do léčky. Pro Hospodina, tvého Boha, je to ohavnost! ^{Deut 7:26}Nesmíš si tu ohavnost přinést domů, jinak propadneš klatbě jako ona. Budeš se jí štítit a pokládat ji za hnusnou ohavnost, neboť propadla klatbě.

Kapitola 8

Nezapomeň na Hospodina

^{Deut 8:1}Pečlivě dodržujte všechna přikázání, která ti dnes udílím, abyste byli živi, rozmnožili se a mohli vejít a obsadit zem, kterou Hospodin s přísahou zaslíbil tvým otcům. ^{Deut 8:2}Pamatuj na celou tu cestu, kterou tě Hospodin, tvůj Bůh, vedl těchto čtyřicet let po poušti, aby tě pokořil a vyzkoušel a aby poznal, co je v tvém srdci – zda budeš zachovávat jeho přikázání, nebo ne. ^{Deut 8:3}Pokořoval tě a dopouštěl na tebe hlad; krmil tě manou, kterou jsi neznal ty ani tví otcové, aby ti dal poznat, že nejen chlebem bude člověk živ, ale vším, co vychází z Hospodinových úst. ^{Deut 8:4}Tvůj oděv za těch čtyřicet let nezchátral a tvé nohy neotekly. ^{Deut 8:5}Věz tedy ve svém srdci, že jako člověk vychovává svého syna, tak Hospodin, tvůj Bůh, vychovává tebe.

^{Deut 8:6}Zachovávej přikázání Hospodina, svého Boha, choď po jeho cestách a cti jej. ^{Deut 8:7}Hospodin, tvůj Bůh, tě totiž uvádí do krásné země, do země s potoky a vodními prameny, jež vyvěrají z hlubin v údolích i na horách; ^{Deut 8:8}do země pšenice a ječmene, vinné révy, fíků a granátových jablek, do země olivového oleje a medu, ^{Deut 8:9}do země, v níž nebudeš jíst chléb poskrovnu a v ničem nebudeš mít nedostatek, do země, jejíž kamení je železo a z jejíchž hor budeš těžit měď.

^{Deut 8:10}Tam budeš jíst do sytosti a budeš dobrořečit Hospodinu, svému Bohu, za tu krásnou zem, kterou ti dal. ^{Deut 8:11}Měj se však na pozoru, abys nezapomněl na Hospodina a nepřestal zachovávat jeho přikázání, pravidla a ustanovení, která ti dnes udílím. ^{Deut 8:12}Až se najíš do sytosti, až postavíš krásné domy a zabydlíš se v nich, ^{Deut 8:13}až se tvůj skot a brav rozmnoží, až budeš mít hojnost stříbra a zlata, až se všechen tvůj majetek bude rozrůstat, ^{Deut 8:14}pak ať se tvé srdce nepozdvihne, takže bys zapomněl na Hospodina, svého Boha.

To on tě vyvedl z Egypta, z domu otroctví! ^{Deut 8:15}To on tě provedl velikou a hroznou pouští plnou jedovatých hadů a štírů, tím suchopárem bez vody. To on ti vyvedl vodu z nejtvrdší skály. ^{Deut 8:16}To on tě na poušti krmil manou, kterou tví otcové neznali, aby tě pokořil a vyzkoušel, aby se ti v budoucnu vedlo šťastně. ^{Deut 8:17}Neříkej si proto v srdci: „Díky svým schopnostem a své vlastní síle jsem se takto vzmohl,“ ^{Deut 8:18}ale pamatuj na Hospodina, svého Boha. Je to přece on, kdo ti dává sílu, aby ses vzmáhal, aby tak potvrdil svou smlouvu, kterou odpřisáhl tvým otcům a která platí dodnes.

^{Deut 8:19}Pokud bys však skutečně zapomněl na Hospodina, svého Boha, a následoval cizí bohy, sloužil jim a klaněl se jim, pak vás dnes varuji, že zcela vyhynete. ^{Deut 8:20}Jako národy, které před vámi Hospodin vyhubil, tak vyhynete, protože jste neposlouchali Hospodina, svého Boha.

Kapitola 9

Tvrdošíjný lid

^{Deut 9:1}Slyš, Izraeli, dnes se chystáš přejít Jordán, abys ovládl národy větší a mocnější, než jsi ty: veliká města opevněná až k nebi, ^{Deut 9:2}mohutný a početný lid, Anakovce, o kterých víš a o nichž jsi slyšel: „Kdo obstojí proti synům Anakovým?“ ^{Deut 9:3}Dnešního dne tedy věz, že Hospodin, tvůj Bůh, on sám jde před tebou jako stravující oheň. On sám je vyhladí, on je před tebou pokoří, takže je vyženeš a rychle je vyhubíš, jak ti Hospodin řekl. ^[307]

^{Deut 9:4}Až je však Hospodin, tvůj Bůh, před tebou zažene, neříkej si v srdci: „To pro mou spravedlnost mě Hospodin dovedl až sem, abych tu zemi obsadil.“ Hospodin ty národy před tebou vyhání pro jejich zkaženost! ^{Deut 9:5}Ne pro svou spravedlnost a ne pro ryzost svého srdce vstupuješ do jejich země, abys ji obsadil. Hospodin, tvůj Bůh, ty národy před tebou vyhání pro jejich zkaženost a proto, aby splnil slovo, které odpřisáhl tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. ^{Deut 9:6}Věz tedy, že Hospodin, tvůj Bůh, ti tu krásnou zem nedává za dědictví pro tvou spravedlnost – jste přece tvrdošíjný lid! ^[308]

^{Deut 9:7}Vzpomeň si a nezapomínej, jak jsi popouzel Hospodina, svého Boha, na poušti. Ode dne, kdy jsi vyšel z Egypta, až do svého příchodu sem jste se bouřili proti Hospodinu. ^{Deut 9:8}Popouzeli jste Hospodina i na Orébu, až se na vás rozhněval tak, že vás chtěl vyhladit. ^{Deut 9:9}Když jsem na tu horu vystoupil, abych přijal kamenné desky – desky smlouvy, kterou s vámi Hospodin uzavřel – zůstal jsem na hoře čtyřicet dní a čtyřicet nocí bez chleba a bez vody. ^{Deut 9:10}Tehdy mi Hospodin dal dvě kamenné desky popsané Božím prstem. Na nich byla všechna slova, která k vám Hospodin promluvil z prostředku ohně na oné hoře v den shromáždění.

^{Deut 9:11}Když uplynulo těch čtyřicet dní a čtyřicet nocí, Hospodin mi dal dvě kamenné desky – desky smlouvy. ^{Deut 9:12}Potom mi Hospodin řekl: „Hned sestup dolů! Tvůj lid, který jsi vyvedl z Egypta, spáchal zvrácenost. Brzy sešli z cesty, kterou jsem jim přikázal: odlili si modlu!“

^{Deut 9:13}Hospodin mi tehdy řekl: „Pozoruji tento lid – ó, jak je tvrdošíjný! ^{Deut 9:14}Nech mě, ať je vyhladím a vymažu jejich jméno pod nebem, ale z tebe učiním národ mocnější a početnější, než jsou oni.“

^{Deut 9:15}Otočil jsem se tedy a se dvěma deskami smlouvy v obou rukou jsem sestoupil z hory. A hora plála ohněm. ^{Deut 9:16}Tenkrát jsem uviděl, jak jste zhřešili proti Hospodinu, svému Bohu: odlili jste si sochu telete! Brzy jste sešli z cesty, kterou vám přikázal Hospodin, váš Bůh! ^{Deut 9:17}Vzal jsem ty dvě desky, oběma rukama je zahodil a před vašima očima je roztříštil.

^{Deut 9:18}Vrhl jsem se na zem a ležel před Hospodinem tak jako předtím – čtyřicet dní a čtyřicet nocí bez chleba a bez vody. To pro všechen váš hřích, jenž jste spáchali, když jste v Hospodinových očích provedli tuto hanebnost a popudili jej. ^{Deut 9:19}Děsil jsem se toho zuřivého hněvu! Hospodin se proti vám rozlítil tak, že by vás vyhladil. Ale i tenkrát mě Hospodin vyslyšel. ^{Deut 9:20}Hospodin se hněval na Árona tak, že jej chtěl zahubit, a proto jsem se tenkrát modlil i za Árona. ^{Deut 9:21}To vaše hříšné dílo, to tele, jsem pak vzal, roztavil v ohni, roztloukl a rozdrtil až na jemný prášek, který jsem vysypal do potoka stékajícího z té hory.

^{Deut 9:22}Také v Tabeře, Masse a Kibrot-hataavě jste popouzeli Hospodina.

^{Deut 9:23}Když vás pak Hospodin vysílal z Kádeš-barné se slovy: „Vzhůru, obsaďte zemi, kterou jsem vám dal,“ vzepřeli jste se příkazu Hospodina, svého Boha. Nevěřili jste mu a neposlechli ho. ^{Deut 9:24}Bouřili jste se proti Hospodinu ode dne, kdy jsem vás poznal!

^{Deut 9:25}Vrhal jsem se před Hospodina, ležel jsem před ním čtyřicet dní a čtyřicet nocí, když řekl, že vás vyhladí. ^{Deut 9:26}A takto jsem se modlil k Hospodinu: „Hospodine, Pane můj, nedopouštěj záhubu na svůj lid, na své dědictví, které jsi ve své velikosti vykoupil a mocnou rukou vyvedl z Egypta. ^{Deut 9:27}Vzpomeň si na své služebníky, na Abrahama, Izáka a Jákoba! Nehleď na zatvrzelost tohoto lidu, na jejich zkaženost a hřích. ^{Deut 9:28}Jinak v zemi, odkud jsi nás vyvedl, řeknou: ‚Hospodin je vyvedl, aby je pozabíjel na poušti, protože je nedokázal uvést do země, kterou jim slíbil, a protože je nenáviděl!‘ ^{Deut 9:29}Oni jsou přece tvůj lid a tvé dědictví. Vyvedl jsi je svou velikou mocí a vztaženou paží!“ ^[309]

Kapitola 10

Desky podobné těm prvním

^{Deut 10:1}Tenkrát mi Hospodin řekl: „Vytesej si dvě kamenné desky, jako byly ty první, a vystup ke mně na horu. Zhotov také dřevěnou truhlu. ^{Deut 10:2}Já na ty desky napíšu slova, která byla na oněch prvních deskách, jež jsi roztříštil, a ty je uložíš do truhly.“

^{Deut 10:3}Vyrobil jsem tedy truhlu z akáciového dřeva, vytesal dvě kamenné desky podobné těm prvním a s oběma deskami v rukou jsem vystoupil na horu. ^{Deut 10:4}On pak na ty desky napsal tentýž nápis jako předtím, totiž Desatero, které vám Hospodin vyhlásil z prostředku ohně na oné hoře v den shromáždění. A když mi je Hospodin dal, ^{Deut 10:5}otočil jsem se a sestoupil z hory. Desky jsem pak uložil do truhly, kterou jsem vyrobil, a jsou v ní, jak mi Hospodin přikázal.

^{Deut 10:6}Synové Izraele táhli od studní Bne-jaakan do Mosery. Tam zemřel Áron a tam byl pochován. Na jeho místě pak konal kněžskou službu jeho syn Eleazar. ^{Deut 10:7}Odtud táhli do Gudgodu a z Gudgodu do Jotbaty, krajiny potoků plných vody. ^{Deut 10:8}Tenkrát Hospodin oddělil kmen Levi, aby nosili Truhlu Hospodinovy smlouvy, aby stáli před Hospodinem, sloužili mu a v jeho jménu aby žehnali, jak to činí až dodnes. ^{[310]Deut 10:9}Proto nemá Levi žádný podíl ani dědictví mezi svými bratry – sám Hospodin je jeho dědictvím, jak mu to Hospodin, tvůj Bůh pověděl. ^[311]

^{Deut 10:10}Já jsem tedy na oné hoře zůstal, tak jako poprvé, čtyřicet dní a čtyřicet nocí. I tenkrát mě Hospodin vyslyšel a svolil, že tě nezahubí. ^{Deut 10:11}Hospodin mi řekl: „Vstaň, vydej se na cestu v čele lidu. Ať vejdou a obsadí tu zem, o níž jsem přísahal jejich otcům, že jim ji dám!“

Co od tebe Bůh žádá

^{Deut 10:12}Nyní tedy, Izraeli – co od tebe Hospodin, tvůj Bůh, žádá? Jen to, abys ctil Hospodina, svého Boha, kráčel po všech jeho cestách a miloval jej. Chce, abys sloužil Hospodinu, svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší ^{Deut 10:13}a abys zachovával Hospodinova přikázání a ustanovení, která ti dnes udílím pro tvé dobro.

^{Deut 10:14}Hle, Hospodinu, tvému Bohu, patří nebe i nebesa nebes, země i vše, co je na ní. ^{Deut 10:15}Pouze ke tvým otcům však Hospodin přilnul svou láskou. Ze všech národů vyvolil jejich potomstvo, totiž vás, a tak je tomu dodnes. ^{Deut 10:16}Obřežte tedy svá neobřezaná srdce a nebuďte už tvrdošíjní. ^{Deut 10:17}Hospodin, váš Bůh, je Bůh bohů a Pán pánů, veliký, mocný a hrozný Bůh, nestranný a neúplatný. ^{Deut 10:18}Zjednává právo sirotku a vdově, miluje přistěhovalce, a tak jej krmí a šatí. ^{Deut 10:19}Proto milujte přistěhovalce – vždyť jste sami byli přistěhovalci v Egyptě!

^{Deut 10:20}Hospodina, svého Boha, cti a jemu služ, k němu se přimkni a v jeho jménu přísahej. ^{Deut 10:21}To on je tvou chloubou, to on je tvůj Bůh! Na vlastní oči jsi viděl, jak veliké a hrozné věci pro tebe vykonal. ^{Deut 10:22}Tvoji otcové sestoupili do Egypta v počtu sedmdesáti osob, ^[312] ale Hospodin, tvůj Bůh, tě tak rozmnožil, že je vás teď jako hvězd na nebi. ^[313]

Kapitola 11

Láska a poslušnost

^{Deut 11:1}Proto miluj Hospodina, svého Boha, a po všechny dny zachovávej, co ti uložil – jeho pravidla, přikázání a zákony. ^{Deut 11:2}Dnešního dne tedy vězte, že to nebyli vaši synové, kdo poznal a zažil ponaučení od Hospodina, vašeho Boha. To vy znáte jeho velikost, jeho mocnou ruku a vztaženou paži, ^{Deut 11:3}jeho znamení a skutky, které uprostřed Egypta vykonal na faraonovi a celé jeho zemi. ^{Deut 11:4}Vy víte, co Hospodin udělal s egyptským vojskem, s jeho koni i vozy – jak ty pronásledovatele zaplavil vodami Rudého moře, a tak je vyhubil. Až dodnes si pamatujete, ^{Deut 11:5}co s vámi činil na poušti, než jste dorazili sem, ^{Deut 11:6}i to, co učinil Dátanovi a Abiramovi, synům Eliaba, syna Rubenova – země otevřela ústa a pohltila je, jejich rodiny, jejich stany i všechno živé, co šlo za nimi! ^{Deut 11:7}Vy sami jste na vlastní oči viděli celé to veliké Hospodinovo dílo, které vykonal.

^{Deut 11:8}Proto dodržujte všechna přikázání, která vám dnes udílím. Pak budete mít sílu vejít a obsadit zem, kterou přicházíte obsadit, ^{Deut 11:9}a budete užívat dlouhého života v zemi, o níž Hospodin přísahal vašim otcům, že ji dá jim a jejich semeni – zem oplývající mlékem a medem. ^{Deut 11:10}Země, kterou přicházíš obsadit, totiž není jako egyptská zem, z níž jste vyšli, kterou jsi osíval semenem a zavlažoval ji prací svých nohou jako zelinářskou zahradu. ^{Deut 11:11}Země, kterou jdete obsadit, je země hor a údolí, zavlažovaná nebeským deštěm. ^{Deut 11:12}Je to země, o niž pečuje Hospodin, tvůj Bůh. Oči Hospodina, tvého Boha, jsou stále obráceny k ní, od počátku roku do jeho konce.

^{Deut 11:13}Budete-li opravdu poslouchat přikázání, která vám dnes udílím, totiž abyste milovali Hospodina, svého Boha, a sloužili mu celým srdcem a celou duší, ^{Deut 11:14}dám vaší zemi déšť v patřičný čas – déšť na podzim i na jaře, abys mohl sklízet své obilí, víno i olej. ^{Deut 11:15}Na tvých pastvinách dám vyrůst trávě pro tvůj dobytek. Budeš moci jíst do sytosti.

^{Deut 11:16}Mějte se však na pozoru, abyste se v srdcích nedali svést a neodvrátili se k cizím bohům. Kdybyste jim sloužili a klaněli se jim, ^{Deut 11:17}Hospodin by proti vám vzplanul hněvem, zavřel by nebe, aby nevydalo déšť, a země by nevydala svou úrodu. Tak byste v té krásné zemi, kterou vám Hospodin dává, rychle vymřeli. ^{Deut 11:18}Uložte si tato má slova v srdci a v duši, přivažte si je jako znamení na ruku a jako pásek na čelo. ^{Deut 11:19}Vyučujte jim své syny. Mluv o nich, ať sedíš doma nebo jdeš po cestě, ať uléháš anebo vstáváš. ^{Deut 11:20}Napiš je na veřejích svého domu i na svých branách. ^{[314]Deut 11:21}Pak budete vy i vaši synové žít dlouho v zemi, o níž Hospodin přísahal vašim otcům, že jim ji dá – tak dlouho, dokud bude nebe nad zemí.

^{Deut 11:22}Budete-li pečlivě dodržovat všechna tato přikázání, která vám udílím, budete-li milovat Hospodina, svého Boha, kráčet po všech jeho cestách a přimknete se k němu, ^{Deut 11:23}Hospodin před vámi vyžene všechny tyto národy. Budete moci vyhnat národy větší a mocnější, než jste sami. ^{Deut 11:24}Každé místo, na něž stoupne vaše noha, bude vaše. Vaše území bude sahat od pouště až k Libanonu a od té veliké řeky, řeky Eufrat, až ke Středozemnímu ^[315] moři. ^{Deut 11:25}Nikdo před vámi neobstojí; Hospodin, váš Bůh, uvede strach a hrůzu z vás na celou zem, kamkoli šlápnete, jak vám pověděl. ^[316]

^{Deut 11:26}Pohleď, dnes vám předkládám požehnání i prokletí. ^{Deut 11:27}Požehnání – budete-li poslouchat přikázání Hospodina, svého Boha, která vám dnes udílím. ^{Deut 11:28}Prokletí – nebudete-li poslouchat přikázání Hospodina, svého Boha, ale sejdete z cesty, kterou vám dnes přikazuji, a vydáte se za cizími bohy, které jste nepoznali. ^{Deut 11:29}Až tě Hospodin, tvůj Bůh, přivede do země, kterou přicházíš obsadit, budeš pronášet požehnání na hoře Gerizim a prokletí na hoře Ebal. ^{Deut 11:30}(Obě jsou za Jordánem, kus cesty směrem na západ, v zemi Kanaánců bydlících na pláni proti Gilgalu poblíž háje More.) ^{[317]Deut 11:31}Chystáte se překročit Jordán a obsadit zem, kterou vám dává Hospodin, váš Bůh. Až ji obsadíte a usadíte se v ní, ^{Deut 11:32}pečlivě dodržujte všechna ustanovení a pravidla, která vám dnes předkládám.

Kapitola 12

Místo, které si Bůh vyvolí

^{Deut 12:1}Toto jsou pravidla a zákony, jež budete po všechny dny svého života pečlivě dodržovat v zemi, kterou ti Hospodin, Bůh tvých otců, dal za dědictví. ^{Deut 12:2}Naprosto zničte všechna místa, kde národy, které vyháníte, sloužily svým bohům – ať už na vysokých horách a návrších nebo pod kdejakým košatým stromem. ^{Deut 12:3}Jejich oltáře zbořte, jejich posvátné sloupy roztříštěte, jejich posvátné kůly spalte, sochy jejich bohů zporážejte a jejich jméno odtamtud vyhlaďte.

^{Deut 12:4}Hospodinu, svému Bohu, nic takového nedělejte. ^{Deut 12:5}Vyhledávejte místo, které si Hospodin, váš Bůh, uprostřed vašich kmenů vyvolí za příbytek a kde umístí své jméno. Tam choďte ^{Deut 12:6}a tam přinášejte své zápalné a pokojné oběti, své desátky, obětní příspěvky z práce svých rukou, své slíbené i dobrovolné oběti a prvorozené ze svého skotu i bravu. ^{Deut 12:7}Tam se svými rodinami jezte před Hospodinem, svým Bohem, a radujte se z veškerého díla svých rukou, v němž ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal.

^{Deut 12:8}Nebudete jednat, jak tu jednáme dnes – každý tak, jak sám pokládá za správné. ^{Deut 12:9}Až dosud jste přece nevstoupili do odpočinutí, do dědictví, které ti dává Hospodin, tvůj Bůh. ^{Deut 12:10}Chystáte se však přejít Jordán a usadit se v zemi, kterou vám Hospodin, váš Bůh, dává za dědictví, kde vám dá odpočinout ode všech okolních nepřátel a kde budete přebývat v bezpečí. ^{Deut 12:11}Na místo, které si Hospodin, váš Bůh, vyvolí za příbytek pro své jméno, tehdy přinášejte vše, co jsem vám přikázal – své zápalné a pokojné oběti, své desátky, obětní příspěvky z práce svých rukou a všechny své nejlepší věci, které jste přislíbili Hospodinu. ^{Deut 12:12}Tam se před Hospodinem, svým Bohem, radujte se svými syny a dcerami, se svými otroky a děvečkami a také s levitou, který je ve tvém městě, neboť mezi vámi nemá žádný podíl ani dědictví. ^{Deut 12:13}Měj se na pozoru, abys neobětoval své zápalné oběti na kterémkoli místě, které by sis sám vyhlédl. ^{Deut 12:14}Pouze na místě, které si Hospodin vyvolí v jednom z vašich kmenů, tam smíš obětovat své zápalné oběti a budeš dělat vše, co jsem ti přikázal.

^{Deut 12:15}Porážet dobytek a jíst maso můžeš s požehnáním Hospodina, svého Boha, v kterémkoli svém městě, kdykoli se ti zachce. Smí je jíst čistý i nečistý, tak jako gazelu či jelena. ^{Deut 12:16}Nesmíte však jíst krev – nech ji vytéci na zem jako vodu. ^{Deut 12:17}Nesmíš však ve svém městě jíst desátky ze svého obilí, vína a oleje ani prvorozené ze svého skotu a bravu, žádnou ze svých slíbených či dobrovolných obětí ani obětní příspěvky z práce svých rukou. ^{Deut 12:18}Smíš je jíst pouze před Hospodinem, svým Bohem, na místě, které si Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí, a to se svým synem a dcerou, se svým otrokem a děvečkou i s levitou, který je ve tvém městě. Před Hospodinem, svým Bohem, se budeš radovat z veškerého díla svých rukou. ^{Deut 12:19}Měj se na pozoru, abys po všechny dny, kdy budeš žít ve své zemi, nezanedbával levity.

^{Deut 12:20}Až Hospodin, tvůj Bůh, rozšíří tvé hranice, jak ti pověděl, a ty si řekneš: „Pojedl bych maso“, protože právě dostaneš chuť na maso, smíš je jíst podle své chuti. ^{Deut 12:21}I když budeš daleko od místa, které si Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí, aby tam umístil své jméno, smíš porážet svůj skot i brav, jejž ti Hospodin dal, tak, jak jsem ti přikázal. Smíš je jíst ve svém městě podle své chuti. ^{Deut 12:22}Smíš je jíst stejně, jako se jí gazela či jelen; smí je jíst nečistý stejně jako čistý. ^{Deut 12:23}Jen se utvrď v tom, abys nejedl krev – vždyť krev, to je život! Nesmíš tedy s masem jíst jeho život. ^{Deut 12:24}Nejez krev, nech ji vytéci na zem jako vodu. ^{Deut 12:25}Nejez ji. Tobě i tvým dětem se povede šťastně, když budeš činit, co je v Hospodinových očích správné.

^{Deut 12:26}Své svaté oběti i slíbené dary však odnášej na místo, které si vyvolí Hospodin, váš Bůh. ^{Deut 12:27}Tam budeš obětovat své zápalné oběti – maso i krev – na oltář Hospodina, svého Boha. U tvých ostatních obětí bude krev vylita na oltář Hospodina, tvého Boha, a maso sníš. ^{Deut 12:28}Dbej, abys poslouchal všechna tato slova, která ti udílím. Tobě i tvým dětem se povede šťastně až navěky, když budeš v očích Hospodina, svého Boha, dělat, co je dobré a správné.

^{Deut 12:29}Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vykoření národy, které jdeš vyhnat. Až je vyženeš a usadíš se v jejich zemi, ^{Deut 12:30}měj se na pozoru i poté, co budou vyhlazeni. Nesmíš je následovat do pasti – nevyhledávej jejich bohy. Neříkej: „Jak asi ty národy sloužily svým bohům? Chtěl bych to zkusit i já.“ ^{Deut 12:31}Nic takového Hospodinu, svému Bohu, nedělej! Vždyť pro své bohy dělají vše, co Hospodin, tvůj Bůh, považuje za ohavnost a co nenávidí. Dokonce pro své bohy pálí své syny a dcery v ohni! ^[318]

Kapitola 13

Výstraha před svůdci

^{Deut 13:1}Pečlivě dodržujte vše, co vám přikazuji – nic k tomu nepřidávejte ani z toho neubírejte.

^{Deut 13:2}Ve tvém středu by se mohl objevit prorok nebo vykladač snů a nabízet ti nějaké znamení či div ^{Deut 13:3}se slovy: „Pojďme následovat cizí bohy“ (které jsi nepoznal) „a sloužit jim!“ Tehdy, i kdyby se stalo to znamení či div, o kterém ti říkal, ^{Deut 13:4}neposlouchej jeho řeči. To vás Hospodin, váš Bůh, zkouší, aby se poznalo, zda milujete Hospodina, svého Boha, celým srdcem a celou duší. ^{Deut 13:5}Hospodina, svého Boha, následujte, jeho ctěte, jeho přikázání zachovávejte, jeho poslouchejte, jemu služte a k němu se přimkněte. ^{Deut 13:6}Takový prorok nebo vykladač snů ať je popraven, neboť nabádal k odpadnutí od Hospodina, vašeho Boha, který vás vyvedl z Egypta a vykoupil vás z domu otroctví. Odstraň ze svého středu zlo – vždyť tě ten bludař chtěl strhnout z cesty, po níž ti přikázal jít Hospodin, tvůj Bůh!

^{Deut 13:7}Mohl by tě tajně ponoukat tvůj vlastní bratr nebo syn, dcera, manželka ve tvém náručí nebo přítel, jehož miluješ jako sebe sama. Mohl by říkat: „Pojďme sloužit cizím bohům“ (které jsi nepoznal ty ani tví otcové, ^{Deut 13:8}totiž některému z bohů okolních národů, blízkých či vzdálených, z jednoho konce světa či z druhého). ^{Deut 13:9}Nesvoluj a neposlouchej ho! Nesmíš se nad ním slitovat a ušetřit jej. Nesmíš ho krýt, ^{Deut 13:10}musíš ho popravit. Sám na něj vztáhneš ruku jako první, aby zemřel, a pak se připojí všechen lid. ^{Deut 13:11}Ukamenuj ho k smrti – vždyť tě chtěl odtrhnout od Hospodina, tvého Boha, který tě vyvedl z Egypta, z domu otroctví! ^{Deut 13:12}Až o tom uslyší všechen Izrael, přijde na ně bázeň a už nikdy ve tvém středu podobné zlo nespáchají.

^{Deut 13:13}Mohl by ses doslechnout o jednom ze svých měst, která ti Hospodin, tvůj Bůh, dá k bydlení, ^{Deut 13:14}že z vašeho středu vyšli ničemové, aby svedli obyvatele svého města slovy: „Pojďme sloužit cizím bohům“ (které jsi nepoznal). ^{Deut 13:15}Tehdy to prozkoumej a vyšetři; důkladně se na to vyptej. Pokud se najisto potvrdí, že ve tvém středu byla spáchána taková ohavnost, ^{Deut 13:16}musíš obyvatele toho města pobít mečem. To město se vším, co je v něm, musíš vyhladit jako proklaté. I jeho dobytek musíš pobít mečem. ^{Deut 13:17}Veškerou kořist z něj shromáždi doprostřed jeho náměstí a spal to město i s jeho kořistí jako zápalnou oběť Hospodinu, svému Bohu. Ať je z něj navěky hromada sutin, ať už nikdy není vystavěno. ^{Deut 13:18}Nic z toho, co propadlo klatbě, ti nesmí zůstat v rukou. Pak se Hospodin odvrátí od svého planoucího hněvu, prokáže ti milosrdenství a ve svém smilování tě rozmnoží, jak s přísahou zaslíbil tvým otcům. ^{[319]Deut 13:19}Proto poslouchej Hospodina, svého Boha, zachovávej všechna jeho přikázání, která ti dnes udílím, a čiň, co je v očích Hospodina, tvého Boha, správné.

Kapitola 14

Čisté a nečisté pokrmy

^{Deut 14:1}Jste děti Hospodina, svého Boha. Nedělejte si kvůli mrtvému jizvy ani si neholte hlavu. ^{Deut 14:2}Jsi přece svatý lid Hospodina, svého Boha! Tebe Hospodin vyvolil, abys byl jeho lidem, jeho zvláštním pokladem jako žádný jiný lid na zemi. ^[320]

^{Deut 14:3}Nejez žádnou ohavnost. ^{Deut 14:4}Toto jsou zvířata, která smíte jíst: ^[321] hovězí dobytek, ovce, koza, ^{Deut 14:5}jelen, gazela, daněk, kozorožec, kamzík, antilopa a muflon. ^{Deut 14:6}Ze zvířat smíte jíst každého přežvýkavého sudokopytníka. ^{Deut 14:7}Nesmíte však jíst ty, kteří jsou jen přežvýkavci nebo jen sudokopytníci. Velbloud, zajíc a daman sice přežvykují, ale nemají rozdělené kopyto – budou tedy pro vás nečistí. ^{Deut 14:8}Vepř sice má rozdělené kopyto, ale nepřežvykuje – bude tedy pro vás nečistý. Jejich maso nesmíte jíst, jejich zdechliny se nedotknete.

^{Deut 14:9}Ze všech vodních živočichů smíte jíst tyto: Smíte jíst všechno, co má ploutve a šupiny. ^{Deut 14:10}Cokoli nemá ploutve a šupiny, to jíst nesmíte – bude to pro vás nečisté.

^{Deut 14:11}Smíte jíst všechny čisté ptáky. ^{Deut 14:12}Tyto však jíst nesmíte: orla, orlosupa, mořského orla, ^{Deut 14:13}luňáka, sokola, různé druhy supů, ^{Deut 14:14}všechny druhy havranů, ^{Deut 14:15}dále pštrosa, sovu, racka, různé druhy jestřábů, ^{Deut 14:16}sýčka, výra, ibise, ^{Deut 14:17}pelikána, mrchožrouta, kormorána, ^{Deut 14:18}čápa, různé druhy volavek ani dudka a netopýra.

^{Deut 14:19}Také všechna okřídlená havěť pro vás bude nečistá – nesmí se jíst. ^{Deut 14:20}Všechno čisté ptactvo však jíst smíte.

^{Deut 14:21}Nesmíte jíst žádnou zdechlinu. Dej ji přistěhovalci, který žije ve tvých branách, ať ji sní, nebo ji prodej cizinci. Jsi přece svatý lid Hospodina, svého Boha!

Nevař kůzle v mléce jeho matky.

Odděluj desátek

^{Deut 14:22}Věrně odděluj desátek z veškeré úrody své setby, která každoročně vyroste na poli. ^{Deut 14:23}Desátky ze svého obilí, vína a oleje, stejně jako prvorozené ze svého skotu a bravu, budeš jíst před Hospodinem, svým Bohem, na místě, které si vyvolí za příbytek pro své jméno. Tak se budeš po všechny dny učit ctít Hospodina, svého Boha. ^{Deut 14:24}Bude-li však místo, které si Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí, aby tam umístil své jméno, od tebe příliš daleko, takže tam nebudeš moci donést desátky z toho, čím ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal, ^{Deut 14:25}můžeš je zpeněžit. Peníze zavaž, vezmi s sebou a vydej se k místu, které si Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil. ^{Deut 14:26}Za ty peníze tam pořiď vše, nač budeš mít chuť – hovězí, skopové, víno, pivo nebo cokoli budeš chtít. Jez to tam před Hospodinem, svým Bohem, a raduj se s celou svou rodinou. ^{Deut 14:27}Nezanedbávej ovšem levitu, který je ve tvém městě, neboť u tebe nemá žádný podíl ani dědictví.

^{Deut 14:28}Každý třetí rok vezmi všechny desátky z úrody toho roku a slož je ve svém městě. ^{Deut 14:29}Přijde levita (jenž u tebe nemá podíl ani dědictví) a také přistěhovalec, sirotek a vdova, kteří jsou ve tvém městě, a budou jíst do sytosti. Hospodin, tvůj Bůh, pak požehná každou práci, k níž přiložíš ruku.

Kapitola 15

Rok promíjení dluhů

^{Deut 15:1}Každý sedmý rok budeš promíjet dluhy. ^{Deut 15:2}Promíjení dluhů se bude dít takto: Každý věřitel promine svému bližnímu, co mu osobně půjčil. Nebude to od svého bližního, totiž od svého bratra, vymáhat, neboť je vyhlášeno Hospodinovo promíjení dluhů. ^{Deut 15:3}Od cizince dluh vymáhat smíš, ale co máš u svého bratra, to mu osobně promineš. ^{Deut 15:4}Jen ať u tebe nikdo není chudý! Hospodin, tvůj Bůh, ti bohatě požehná v zemi, kterou ti dává za dědictví, abys ji obsadil. ^{Deut 15:5}Musíš jen bedlivě poslouchat Hospodina, svého Boha, a pečlivě dodržovat všechna tato přikázání, která ti dnes udílím. ^{Deut 15:6}Hospodin, tvůj Bůh, ti pak požehná, jak ti slíbil: budeš moci půjčovat mnohým národům, ale sám si nevypůjčíš a budeš ovládat mnohé národy, ale tebe neovládnou.

^{Deut 15:7}Bude-li u tebe někdo chudý (kterýkoli tvůj bratr v kterémkoli městě v zemi, již ti dává Hospodin, tvůj Bůh), pak před svým chudým bratrem nezatvrzuj srdce a neodpírej mu pomoc. ^{Deut 15:8}Naopak, ochotně mu nabídni pomoc a půjč mu, co ve své nouzi potřebuje. ^{Deut 15:9}Měj se na pozoru, abys v srdci nechoval ničemnou myšlenku: „Blíží se sedmý rok, rok promíjení dluhů…“ Hleděl-li bys na svého bratra lakotně a nic mu nedal, volal by kvůli tobě k Hospodinu a ty bys měl hřích. ^{Deut 15:10}Dávej ochotně, nepouštěj si do srdce lakotu! Hospodin, tvůj Bůh, pak požehná veškerou tvou práci a vše, k čemu přiložíš ruku. ^{Deut 15:11}A protože v zemi nikdy nepřestanou být chudí, přikazuji ti: „Ochotně nabízej pomoc svému bratru – tomu, kdo je ve tvé zemi chudý a potřebný.“

^{Deut 15:12}Když se ti tvůj bratr, ať Hebrej či Hebrejka, prodá do otroctví, odslouží u tebe šest let, ale sedmého roku jej propustíš na svobodu. ^{Deut 15:13}Až ho budeš propouštět na svobodu, nenech jej odejít s prázdnou. ^{Deut 15:14}Štědře ho obdaruj ze svého stáda, humna i lisu. Podělíš se s ním o vše, čím ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal. ^{Deut 15:15}Pamatuj, že jsi v egyptské zemi sám byl otrokem, ale Hospodin, tvůj Bůh, tě vykoupil. Proto ti to dnes přikazuji.

^{Deut 15:16}Řekne-li ti však: „Neodejdu od tebe“, protože miluje tebe i tvou rodinu a je mu u tebe dobře, ^{Deut 15:17}pak vezmeš šídlo, na dveřích mu jím probodneš ucho a zůstane ve službě navždy. Totéž uděláš, půjde-li o tvou děvečku.

^{Deut 15:18}Ať ti není zatěžko propustit jej na svobodu – vždyť se ti za těch šest let vyplatil dvakrát více nežli nádeník! Hospodin, tvůj Bůh, ti pak požehná ve všem, co děláš.

Zasvěcení prvorozených

^{Deut 15:19}Každého prvorozeného samce ze svého skotu a bravu zasvěť Hospodinu, svému Bohu. Prvorozeného býčka nepoužívej k práci a prvorozeného beránka nestříhej. ^{Deut 15:20}Každý rok je se svou rodinou sněz před Hospodinem, svým Bohem, na místě, které si Hospodin vyvolí. ^{Deut 15:21}Bude-li však na něm nějaká vada – bude-li kulhavý, slepý nebo s jinou vážnou vadou – nesmíš ho obětovat Hospodinu, svému Bohu. ^{Deut 15:22}Můžeš jej sníst ve svém městě, tak jako gazelu či jelena, ať jsi čistý nebo nečistý. ^{Deut 15:23}Jen nejez jeho krev – nech ji vytéci na zem jako vodu.

Kapitola 16

Tři výroční slavnosti

^{Deut 16:1}Zachovávej měsíc aviv, kdy budeš Hospodinu, svému Bohu, slavit Pesach, Hod beránka. ^[322] Oné noci v měsíci avivu vás přece Hospodin, váš Bůh, vyvedl z Egypta. ^{Deut 16:2}Na místě, které Hospodin vyvolí za příbytek pro své jméno, přines pro tento hod Hospodinu, svému Bohu, oběť z bravu či skotu. ^{Deut 16:3}Nesmíš k němu jíst nic kvašeného. Po sedm dní jez nekvašený chléb, chléb tísně (neboť jsi z Egypta vyšel ve chvatu). Takto si po celý život připomínej den svého odchodu z Egypta. ^{Deut 16:4}Po sedm dní ať se u tebe nevyskytne nic kvašeného. Z masa, které jsi obětoval večer prvního dne, ať nezůstane nic až do rána.

^{Deut 16:5}Nesmíš pořádat Hod beránka v kterémkoli z měst, která ti Hospodin, tvůj Bůh, dává. ^{Deut 16:6}Hod beránka pořádej pouze na místě, které Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí za příbytek pro své jméno, a to večer při západu slunce, v dobu, kdy jsi odcházel z Egypta. ^{Deut 16:7}Připrav a sněz jej na místě, které si Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí, a ráno se vydej zpátky domů. ^{Deut 16:8}Po šest dní budeš jíst nekvašené chleby. Sedmého dne pak bude svátek Hospodina, tvého Boha: nebudeš dělat žádnou práci.

^{Deut 16:9}Odpočítej si sedm týdnů. Až napočítáš sedm týdnů od začátku obilné žně, ^{Deut 16:10}uspořádej Hospodinu, svému Bohu, Slavnost týdnů. ^[323] Přines dobrovolnou oběť podle své možnosti, podle toho, jak ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal. ^{Deut 16:11}Na místě, které Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí za příbytek pro své jméno, se pak před Hospodinem, svým Bohem, raduj se svým synem a dcerou, se svým otrokem a děvečkou, s levitou, který je ve tvém městě, a s přistěhovalcem, sirotkem a vdovou ve tvém středu. ^{Deut 16:12}Pamatuj, že jsi sám byl v Egyptě otrokem. Proto pečlivě dodržuj tato ustanovení.

^{Deut 16:13}Až shromáždíš úrodu ze svého humna i lisu, uspořádej sedmidenní Slavnost stánků. ^{[324]Deut 16:14}Při této slavnosti se raduj se svým synem a dcerou, se svým otrokem a děvečkou, s levitou i s přistěhovalcem, sirotkem a vdovou, kteří jsou ve tvém městě. ^{Deut 16:15}Po sedm dní pořádej pro Hospodina, svého Boha, slavnost na místě, které si Hospodin vyvolí. Hospodin, tvůj Bůh, ti přece požehnal ve vší tvé úrodě a ve vší tvé práci, a tak to náležitě oslav!

^{Deut 16:16}Třikrát za rok ať se každý, kdo je u tebe mužského pohlaví, ukáže před Hospodinem, tvým Bohem, na místě, které si on vyvolil: při Slavnosti nekvašených chlebů, při Slavnosti týdnů a při Slavnosti stánků. Nikdo ať se před Hospodinem neukáže s prázdnou. ^{Deut 16:17}Každý ať přinese, co si může dovolit, podle toho, jak mu požehnal Hospodin, tvůj Bůh.

Zákon o soudcích

^{Deut 16:18}Ve městech, která ti Hospodin, tvůj Bůh, dá, si pro každý svůj kmen ustanovte soudce a správce. Ti ať soudí lid spravedlivým soudem. ^{Deut 16:19}Nepřekrucuj právo. Buď nestranný a neúplatný, neboť úplatek zaslepuje i oči moudrých a podvrací i rozhodnutí spravedlivých. ^{Deut 16:20}Usiluj o spravedlnost, o skutečnou spravedlnost! Pak teprve budeš žít a ovládneš zem, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává.

^{Deut 16:21}U oltáře, který postavíš Hospodinu, svému Bohu, si nezasadíš žádný strom ani posvátný kůl. ^{Deut 16:22}Také si nevztyčíš posvátný sloup – to Hospodin, tvůj Bůh, nenávidí!

Kapitola 17

^{Deut 17:1}Neobětuj Hospodinu, svému Bohu, býka ani berana, na němž by byla vada nebo cokoli špatného – pro Hospodina, tvého Boha, je to ohavnost!

^{Deut 17:2}Ve tvém středu, v kterémkoli městě, které ti Hospodin, tvůj Bůh, dá, by se mohl objevit muž nebo žena, kteří by v očích Hospodina, tvého Boha, spáchali tu špatnost, že by přestoupili jeho smlouvu ^{Deut 17:3}a odešli sloužit a klanět se cizím bohům – slunci, měsíci či celému nebeskému zástupu (což jsem nikdy nepřikázal). ^{Deut 17:4}Bude-li ti to oznámeno nebo se o tom doslechneš, důkladně to prošetři. Pokud se najisto potvrdí, že v Izraeli byla spáchána taková ohavnost, ^{Deut 17:5}vyvedeš muže nebo ženu, kteří tu špatnost spáchali, ke svým branám a ukamenuješ je k smrti. ^{Deut 17:6}Ten, kdo má zemřít, ať je popraven na základě výpovědi dvou nebo tří svědků. Nesmí být popraven na základě jediného svědectví. ^{Deut 17:7}Svědkové ať na něj vztáhnou ruku jako první, aby zemřel, a potom se přidá všechen lid. Odstraň ze svého středu zlo!

^{Deut 17:8}Ve tvém městě by se mohlo stát něco mimořádného, co bys nedovedl rozsoudit. Ať už půjde o vraždu, spor či napadení, v těchto sporných případech vstaň a vydej se na místo, které si Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí. ^{Deut 17:9}Přijď se dotázat levitských kněží nebo soudce, který tam v oněch dnech bude, a oni ti oznámí soudní výrok. ^{Deut 17:10}Zachovej se pak podle výroku, který ti oznámí z místa, které si Hospodin vyvolil. Pečlivě dodrž všechny jejich pokyny. ^{Deut 17:11}Zachovej se podle pravidla, o němž tě poučí, a podle rozsudku, který ti řeknou. Od výroku, který ti oznámí, se neuchyluj napravo ani nalevo. ^{Deut 17:12}Kdyby se někdo odvážil neuposlechnout kněze, stojícího tam ve službě Hospodinu, tvému Bohu, anebo soudce, pak ať ten člověk zemře. Odstraň z Izraele zlo! ^{Deut 17:13}Až o tom všechen lid uslyší, přijde na ně bázeň a nebudou už jednat opovážlivě.

Zákon o králi

^{Deut 17:14}Až přijdeš do země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, ovládneš ji a usadíš se v ní. Řekneš-li si: „Ustanovím nad sebou krále, tak jako všechny národy kolem mne“, ^{Deut 17:15}pak nad sebou ustanov jen takového krále, jehož si vyvolí Hospodin, tvůj Bůh. Ustanovíš nad sebou krále ze svých bratří; cizince, jenž by nebyl tvým bratrem, si dosadit nesmíš. ^{Deut 17:16}Ať ale nemá mnoho koní, aby neposílal lid zpátky do Egypta pro další koně. Hospodin vám přece řekl: „Touto cestou se už nikdy nevrátíte.“ ^{[325]Deut 17:17}Ať nemá mnoho žen, aby snad jeho srdce nezabloudilo. Také ať nemá příliš mnoho zlata a stříbra.

^{Deut 17:18}Až dosedne na svůj královský trůn, ať si nechá od levitských kněží pořídit opis tohoto Zákona. ^{Deut 17:19}Tu knihu ať má stále u sebe a čte ji po všechny dny svého života. Tak se bude učit ctít Hospodina, svého Boha, a pečlivě dodržovat všechna slova tohoto Zákona a tato pravidla, ^{Deut 17:20}aby se jeho srdce nepozdvihlo nad jeho bratry a aby se neuchýlil od tohoto přikázání napravo ani nalevo. Pak bude moci dlouho kralovat on i jeho synové uprostřed Izraele.

Kapitola 18

Zákon o knězích

^{Deut 18:1}Levitští kněží, totiž celý kmen Levi, nebudou mít podíl ani dědictví v Izraeli. Budou žít z ohnivých obětí Hospodinu, z jeho dědictví. ^{Deut 18:2}Nebudou mít dědictví mezi svými bratry – sám Hospodin je jejich dědictvím, jak jim pověděl. ^[326]

^{Deut 18:3}Toto budou kněží právoplatně dostávat od lidu: Ti, kdo budou přinášet oběť – ať už ze skotu nebo z bravu – dají knězi plece, obě čelisti a žaludek. ^{Deut 18:4}Budeš mu také dávat prvotiny ze svého obilí, vína a oleje a prvotiny z vlny svých ovcí. ^{Deut 18:5}Jeho si totiž Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil ze všech tvých kmenů, aby po všechny dny stál se svými syny ve službě v Hospodinově jménu.

^{Deut 18:6}Kterýkoli levita smí odejít z tvého města (ať už bydlel v Izraeli kdekoli) na místo, které vyvolil Hospodin. Smí odejít, kdykoli se mu zachce. ^{Deut 18:7}Bude sloužit ve jménu Hospodina, svého Boha, tak jako jeho ostatní bratři levité, kteří tam stojí před Hospodinem. ^{Deut 18:8}Budou jíst stejný podíl bez ohledu na to, co kdo prodal po otcích.

Zákon o prorocích

^{Deut 18:9}Až vejdeš do země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, neuč se jednat podle ohavných způsobů oněch národů. ^{Deut 18:10}Ať se u tebe nenajde, kdo by svého syna či dceru provedl ohněm! ^[327] Stejně tak žádný věštec, jasnovidec, hadač, čaroděj, ^{Deut 18:11}zaříkávač, vyvolávač duchů, věštkyně ani ten, kdo se radí s mrtvými. ^{Deut 18:12}Každý, kdo páchá něco takového, je pro Hospodina ohavný! Právě kvůli takovýmto ohavnostem je Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání. ^{Deut 18:13}Buď cele oddán Hospodinu, svému Bohu.

^{Deut 18:14}Národy, které ovládneš, totiž poslouchají jasnovidce a věštce, ale tobě to Hospodin, tvůj Bůh, nedopouští. ^{Deut 18:15}Hospodin, tvůj Bůh, ti zprostřed tvých bratrů vzbudí proroka, jako jsem já – toho poslouchejte. ^{Deut 18:16}Přesně to jsi žádal od Hospodina, svého Boha, na Orébu v den shromáždění, když jsi říkal: „Ať už neslyším hlas Hospodina, svého Boha, a nevidím ten veliký oheň – jinak zemřu!“ ^[328]

^{Deut 18:17}Tehdy mi Hospodin řekl: „Dobře to pověděli. ^{Deut 18:18}Zprostřed jejich bratrů jim vzbudím proroka, jako jsi ty. Vložím svá slova do jeho úst a on jim poví vše, co mu přikáži. ^{Deut 18:19}Kdokoli neposlechne má slova, která promluví mým jménem, s takovým zúčtuji já sám. ^{Deut 18:20}Kdyby se však nějaký prorok opovážil promluvit mým jménem slovo, které jsem mu nesvěřil, takový prorok ať zemře stejně, jako kdyby mluvil jménem cizích bohů.“

^{Deut 18:21}Můžeš si říci: „Jak poznáme, že to slovo nemluví Hospodin?“ ^{Deut 18:22}Nuže, jestliže prorok řekne Hospodinovým jménem něco, co se nestane, pak to slovo nemluvil Hospodin. Onen prorok mluvil opovážlivě. Neboj se ho.

Kapitola 19

Zákon o útočištných městech

^{Deut 19:1}Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vykoření národy; Hospodin, tvůj Bůh, ti dá jejich zem. Až je vyženeš a usadíš se v jejich městech a v jejich domech, ^{Deut 19:2}odděl si uprostřed země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dá za dědictví, tři města. ^{Deut 19:3}V zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dá za dědictví, rozměř vzdálenosti a rozděl její území na tři díly, aby se každý, kdo někoho zabil, měl kam uchýlit. ^[329]

^{Deut 19:4}Když někdo někoho zabije a uteče, aby si zachránil život (v případě, že svého bližního zabil neúmyslně, aniž ho kdy předtím měl v nenávisti), se to bude mít takto: ^{Deut 19:5}Když například někdo půjde se svým druhem do lesa na dříví, při kácení stromu se rozmáchne sekerou, železo sklouzne z topůrka a smrtelně zraní jeho druha, bude se dotyčný moci uchýlit do jednoho z těchto měst a zachránit si život. ^{Deut 19:6}Kdyby to bylo příliš daleko, mohl by vraha dostihnout krevní mstitel, jenž by jej pronásledoval, a ve své zuřivosti by jej mohl zabít. On však nebyl hoden smrti, neboť zabitého nikdy předtím neměl v nenávisti. ^{Deut 19:7}A proto ti přikazuji: Odděl si tři města.

^{Deut 19:8}Až Hospodin, tvůj Bůh, podle přísahy dané tvým otcům rozšíří tvé území a dá ti celou zem, kterou zaslíbil tvým otcům ^{Deut 19:9}(budeš-li ovšem pečlivě dodržovat všechna přikázání, která vám dnes udílím, totiž abys miloval Hospodina, svého Boha, a kráčel po jeho cestách po všechny dny), potom k těmto třem městům přidáš ještě další tři. ^{Deut 19:10}To proto, aby se v zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává za dědictví, neprolévala nevinná krev. Ta krev by padla na tebe!

^{Deut 19:11}Pokud by však někdo úkladně napadl svého bližního z nenávisti a poté, co jej smrtelně zranil, by utekl do jednoho z těchto měst, ^{Deut 19:12}v takovém případě pro něj stařešinové jeho města pošlou, vezmou ho odtud a vydají jej do rukou krevního mstitele, aby zemřel. ^{Deut 19:13}Neslituješ se nad ním. Odstraň z Izraele nevinně prolitou krev, a povede se ti dobře.

^{Deut 19:14}Neposunuj mezník svého bližního, kterým tví předkové vymezili tvé dědictví v zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do vlastnictví.

Zákon o svědcích

^{Deut 19:15}Proti nikomu nepostačí jediný svědek, ať už se dotyčný jakkoli provinil či spáchal jakýkoli hřích, jenž se dá spáchat. Výrok musí být potvrzen výpovědí dvou nebo tří svědků.

^{Deut 19:16}Povstane-li proti někomu zlomyslný svědek, aby jej nařkl z odpadlictví, ^{Deut 19:17}obě strany sporu se musí postavit před Hospodina – před kněze a soudce, kteří tam v těch dnech budou. ^{Deut 19:18}Soudci ať věc důkladně prošetří. Ukáže-li se, že to byl křivý svědek, křivě svědčící proti svému bratru, ^{Deut 19:19}uděláte mu totéž, co chtěl, aby se stalo jeho bratru. Odstraň ze svého středu zlo! ^{Deut 19:20}Až o tom uslyší ostatní, přijde na ně bázeň a tato špatnost se ve tvém středu už nikdy nestane. ^{Deut 19:21}Neslituješ se nad ním – život za život, oko za oko, zub za zub, ruka za ruku, noha za nohu. ^[330]

Kapitola 20

Zákon o válce

^{Deut 20:1}Když vytáhneš do boje proti svým nepřátelům a uvidíš koně, vozy a více lidu, než máš sám, neboj se jich, neboť s tebou je Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta. ^{Deut 20:2}Než půjdete do bitvy, přistoupí kněz a promluví k lidu: ^{Deut 20:3}„Slyš, Izraeli! Dnes jdete do boje proti svým nepřátelům. Nebuďte malomyslní, nebojte se ani neděste – nemějte z nich strach. ^{Deut 20:4}Hospodin, váš Bůh, který vás předchází, bude proti vašim nepřátelům bojovat za vás a dá vám vítězství.“

^{Deut 20:5}Potom k lidu promluví správcové: „Kdo postavil nový dům a ještě se tam nenastěhoval? Ať se vrátí domů, aby snad nepadl v boji a nenastěhoval se tam někdo jiný. ^{Deut 20:6}Kdo vysázel vinici a ještě neokusil její ovoce? Ať se vrátí domů, aby snad nepadl v boji a její ovoce neokusil někdo jiný. ^{Deut 20:7}Kdo se zasnoubil se ženou, ale ještě si ji nevzal? Ať se vrátí domů, aby snad nepadl v boji a nevzal si ji někdo jiný.“ ^{Deut 20:8}Správcové pak k lidu promluví ještě takto: „Kdo se bojí? Kdo je malomyslný? Ať se vrátí domů, aby jeho bratři neztratili odvahu jako on.“ ^{Deut 20:9}Teprve když správcové dokončí svou řeč k lidu, postaví do jeho čela velitele oddílů.

^{Deut 20:10}Když přitáhneš k městu, abys je dobýval, nejprve mu nabídni mír. ^{Deut 20:11}Pokud nabídnutý mír přijmou a otevřou ti, pak všechen lid, který tam bude, podrob nuceným pracím a budou ti sloužit. ^{Deut 20:12}Pokud však tvou nabídku nepřijmou a začnou s tebou bojovat, oblehni je, ^{Deut 20:13}a až je Hospodin, tvůj Bůh, vydá do tvých rukou, pobij ostřím meče všechny, kdo tam budou mužského pohlaví. ^{Deut 20:14}Avšak ženy, děti, dobytek a všechnu kořist z toho města si rozeber a užívej kořist svých nepřátel, které ti Hospodin, tvůj Bůh, vydal. ^{Deut 20:15}Takto nalož se všemi městy, která jsou od tebe velmi vzdálená – s těmi, která nepatří k městům zdejších národů.

^{Deut 20:16}Z měst patřících národům, které ti Hospodin, tvůj Bůh, dává za dědictví, však nenech nikoho naživu. ^{Deut 20:17}Chetejce, Emorejce, Kanaánce, Perizejce, Hivejce a Jebusejce totiž musíš vyhladit jako proklaté, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. ^{[331]Deut 20:18}Jinak by vás učili jednat podle svých ohavných způsobů, jimž se oddávají kvůli svým bohům, a vy byste hřešili proti Hospodinu, svému Bohu.

^{Deut 20:19}Budeš-li ve válce některé město dlouho obléhat, aby ses jej zmocnil, nenič jeho stromy; nedotkni se jich sekerou. Jistě, můžeš z nich jíst, ale nesmíš je vykácet. Copak je ten polní strom člověk, aby před tebou utekl za hradbu? ^{Deut 20:20}Smíš zničit jen ty stromy, o kterých víš, že nenesou ovoce. Takové smíš kácet a stavět z nich obléhací zařízení, dokud město, které s tebou bojuje, nepadne.

Kapitola 21

Zákon o neobjasněné vraždě

^{Deut 21:1}Když se v zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává za dědictví, najde někde venku ležet zabitý člověk a nezjistí se, kdo ho zabil, ^{Deut 21:2}vyjdou tvoji stařešinové a soudci, aby změřili vzdálenost od toho zabitého k okolním městům ^{Deut 21:3}a zjistili, které město je k mrtvému nejblíže. Stařešinové toho města ať vezmou jalovici, která ještě nebyla použita k práci a ještě netahala jho. ^{Deut 21:4}Tu jalovici ať stařešinové města odvedou do říčního údolí, na místo, kde se neoralo ani neselo, a tam jí zlomí vaz. ^{Deut 21:5}Potom ať přistoupí kněží, Leviho synové (neboť je Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil, aby mu sloužili a aby v Hospodinově jménu žehnali. ^[332] Podle nich se rozhodne každá pře a každé napadení.)

^{Deut 21:6}Všichni stařešinové města, které bude k zabitému nejblíže, si pak umyjí ruce nad jalovicí, jíž byl v údolí zlomen vaz, ^{Deut 21:7}a prohlásí: „Naše ruce tu krev neprolily, naše oči nic neviděly. ^{Deut 21:8}Hospodine, zprosť viny svůj lid Izrael, který jsi vykoupil! Nenech nevinně prolitou krev uprostřed svého lidu Izraele!“ Tehdy budou zproštěni viny za tu krev. ^{Deut 21:9}Takto odstraníš nevinně prolitou krev ze svého středu, neboť uděláš, co je v Hospodinových očích správné.

Zákony o rodinném životě

^{Deut 21:10}Když vytáhneš do boje proti svým nepřátelům a Hospodin ti je vydá do rukou, budeš je moci brát do zajetí. ^{Deut 21:11}Spatříš-li mezi zajatými krásnou ženu a zatoužíš po ní, smíš si ji vzít za ženu. ^{Deut 21:12}Až si ji odvedeš domů, oholí si hlavu, ostříhá nehty ^{Deut 21:13}a svlékne šaty, v nichž byla zajata. Zůstane ve tvém domě celý měsíc a bude oplakávat svého otce a matku. Teprve poté se s ní spojíš a staneš se jejím mužem a ona tvou ženou. ^{Deut 21:14}Pokud se ti však znelíbí, propustíš ji na svobodu. Nesmíš ji prodat za peníze ani s ní zacházet jako s otrokyní, neboť jsi ji zneuctil.

^{Deut 21:15}Když někdo bude mít dvě ženy, z nichž jednu bude milovat a druhou ne, a obě mu porodí syny, přičemž prvorozený bude synem té nemilované, ^{Deut 21:16}otec pak nesmí ve své závěti majetkově upřednostnit syna milované namísto syna nemilované. ^{Deut 21:17}Ať přizná prvorozenství synu té nemilované a dá mu dvojnásobný díl z celého dědictví. Protože je prvotinou jeho mužství, náleží právo prvorozenství jemu.

^{Deut 21:18}Když někdo bude mít svéhlavého a vzpurného syna, který neposlouchá otce ani matku a neposlechne je, ani když ho trestají, ^{Deut 21:19}pak ho otec s matkou vezmou a odvedou k bráně jeho města za městskými stařešiny. ^{Deut 21:20}Těm řeknou: „Tento náš syn je svéhlavý a vzpurný. Neposlouchá nás, jen hoduje a pije.“ ^{Deut 21:21}Všichni muži toho města ať jej ukamenují k smrti. Odstraň ze svého středu zlo! Uslyší o tom všechen Izrael a přijde na něj bázeň.

Další zákony

^{Deut 21:22}Když někdo spáchá smrtelný zločin a bude popraven pověšením na kůl, ^{Deut 21:23}ať jeho tělo nezůstane na kůlu. Musíš je pochovat ještě téhož dne, neboť ten pověšený je před Bohem prokletý. Neposkvrňuj zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává za dědictví!

Kapitola 22

^{Deut 22:1}Když uvidíš bloudícího býka či ovci svého bratra, nebuď lhostejný, ale poctivě je přiveď svému bratru zpět. ^{Deut 22:2}Pokud tvůj bratr nebydlí poblíž anebo ho neznáš, přiveď to zvíře k sobě domů, ať u tebe zůstane, dokud se po něm tvůj bratr nebude ptát. Tehdy mu je vrátíš. ^{Deut 22:3}Totéž uděláš s jeho oslem, s jeho pláštěm a s čímkoli, co se tvému bratru ztratilo. Když to najdeš, nesmíš být lhostejný.

^{Deut 22:4}Když uvidíš osla nebo býka svého bratra, jak leží na cestě, nebuď lhostejný. Ochotně mu jej pomoz zvednout.

^{Deut 22:5}Žena se nesmí oblékat jako muž ani muž jako žena. Kdokoli to dělá, je Hospodinu, tvému Bohu, ohavný!

^{Deut 22:6}Když cestou narazíš na ptačí hnízdo (ať už na stromě nebo na zemi) s matkou sedící na ptáčatech či vejcích, neber matku i s mladými. ^{Deut 22:7}Mladé si smíš vzít, ale matku musíš pustit, aby se ti vedlo šťastně a byl jsi dlouho živ.

^{Deut 22:8}Když budeš stavět nový dům, udělej na střeše zábradlí. Kdyby z ní totiž někdo spadl, uvedl bys na svůj dům krev.

^{Deut 22:9}Neosívej svou vinici dalším druhem semene. Jinak to vše propadne svatyni – jak úroda toho semene, tak plody vinice.

^{Deut 22:10}Neorej volem a oslem zapřaženými spolu.

^{Deut 22:11}Neoblékej si látku z dvojího vlákna, ze směsi vlny a lnu.

^{Deut 22:12}Na čtyřech cípech pláště, který nosíš, si udělej třásně. ^[333]

Ochrana panenství

^{Deut 22:13}Když si někdo vezme manželku, ale poté, co s ní bude spát, se mu znelíbí, ^{Deut 22:14}a tak ji začne očerňovat a pomlouvat: „Vzal jsem si tuto ženu, ale když jsem se s ní spojil, zjistil jsem, že není panna“, ^{Deut 22:15}pak ať otec s matkou té dívky přinesou důkaz jejího panenství ke stařešinům do městské brány.

^{Deut 22:16}Otec dívky ať stařešinům řekne: „Dal jsem svou dceru za ženu tomuto muži. On si ji ale zprotivil ^{Deut 22:17}a teď ji očerňuje. Prý: ‚Zjistil jsem, že tvá dcera není panna.‘ Zde je ale důkaz panenství mé dcery!“ A rozestřou její roucho před stařešiny města. ^{Deut 22:18}Stařešinové města pak onoho muže vezmou a potrestají ho. ^{Deut 22:19}Za to, že pomlouval izraelskou pannu, mu uloží pokutu sto šekelů ^[334] stříbra a dají je otci té dívky. Ta zůstane jeho manželkou a on ji po celý svůj život nesmí propustit.

^{Deut 22:20}Kdyby však to obvinění bylo pravdivé, kdyby se u té dívky nenašel důkaz panenství, ^{Deut 22:21}ať ji vyvedou ke vchodu do domu jejího otce a muži toho města ať ji ukamenují k smrti za to, že spáchala v Izraeli hanebnost, když smilnila v domě svého otce. Odstraň ze svého středu zlo!

^{Deut 22:22}Když někdo bude přistižen, jak spí s vdanou ženou, ať oba zemřou – muž, který s tou ženou spal, i ta žena. Odstraň z Izraele zlo!

^{Deut 22:23}Když někdo ve městě potká dívku, pannu zasnoubenou jinému muži, a vyspí se s ní, ^{Deut 22:24}vyveďte oba k městské bráně a ukamenujte je k smrti – dívku proto, že ve městě nekřičela, a muže proto, že zneuctil snoubenku svého bližního. Odstraň ze svého středu zlo!

^{Deut 22:25}Když někdo potká zasnoubenou dívku venku na poli, znásilní ji a vyspí se s ní, pak ať zemře jen ten muž. ^{Deut 22:26}Dívku netrestej, nezaslouží si smrt. Je to, jako když někdo napadne a zavraždí svého bližního. ^{Deut 22:27}Byla přece na poli – zasnoubená dívka křičela, ale nebyl tam nikdo, kdo by ji zachránil.

^{Deut 22:28}Když někdo potká dívku, pannu, která není zasnoubená, znásilní ji a vyspí se s ní, pak, budou-li přistiženi, ^{Deut 22:29}dá ten muž jejímu otci padesát šekelů ^[335] stříbra a ta dívka se stane jeho manželkou. Zneuctil ji, a tak ji po celý svůj život nesmí propustit.

Kapitola 23

^{Deut 23:1}Nikdo si nesmí vzít manželku svého otce – tím by zneuctil svého otce.

Ochrana čistoty shromáždění

^{Deut 23:2}Do Hospodinova shromáždění nesmí vejít muž s rozdrceným nebo uříznutým přirozením.

^{Deut 23:3}Do Hospodinova shromáždění nesmí vejít bastard. Ani jeho desáté pokolení nevejde do Hospodinova shromáždění.

^{Deut 23:4}Do Hospodinova shromáždění nesmí vejít nikdo z Amonců ani z Moábců. Ani jejich desáté pokolení nikdy nevejde do Hospodinova shromáždění, ^{Deut 23:5}protože vám nevyšli naproti s chlebem a vodou, když jste táhli z Egypta. Namísto toho si na tebe najali Beorova syna Balaáma z Petoru v mezopotamském Aramu, aby tě proklel. ^{[336]Deut 23:6}(Hospodin, tvůj Bůh, ovšem odmítl Balaáma vyslyšet. Z lásky k tobě obrátil Hospodin, tvůj Bůh, kletbu v požehnání.) ^{Deut 23:7}Po všechny své dny nikdy nebudeš usilovat o mír s nimi ani o jejich prospěch.

^{Deut 23:8}Edomských se však nestraň – vždyť jsou to tvoji příbuzní. Nestraň se ani Egypťanů – vždyť jsi v jejich zemi žil jako přistěhovalec. ^{Deut 23:9}Potomci, kteří se jim narodí ve třetím pokolení, smí vejít do Hospodinova shromáždění.

^{Deut 23:10}Když vojensky vytáhneš proti svým nepřátelům, vyvaruj se každé nepřístojnosti. ^{Deut 23:11}Jestliže se mezi vámi někdo znečistí noční příhodou, ať vyjde ven za tábor. Nesmí vkročit do tábora. ^{Deut 23:12}Kvečeru se pak omyje vodou a po západu slunce se vrátí do tábora.

^{Deut 23:13}Venku za táborem měj vyhrazené místo, kam budeš chodit na stranu. ^{Deut 23:14}Ve své výstroji budeš mít kolík. Když si půjdeš ven ulevit, vyhrabeš jím důlek a potom své výkaly přikryješ. ^{Deut 23:15}Hospodin, tvůj Bůh, totiž kráčí uprostřed tvého tábora, aby tě vysvobozoval a vydal ti tvé nepřátele. Ať je tedy tvůj tábor svatý! Ať u tebe nevidí žádnou nepatřičnost!

Další zákony

^{Deut 23:16}Otroka, jenž k tobě utekl, nevydávej jeho pánu. ^{Deut 23:17}Ať bydlí u tebe, kdekoli se mu zalíbí, v kterémkoli městě, které si u vás vybere. Nesmíš jej utiskovat.

^{Deut 23:18}Mezi dcerami Izraele ať není žádná prostitutka a mezi syny Izraele žádný prostitut. ^{[337]Deut 23:19}Odměnu té coury ani mzdu toho psa nesmíš přinést do domu Hospodina, svého Boha, k naplnění jakéhokoli slibu. Oba dva jsou před Hospodinem, tvým Bohem, ohavní!

^{Deut 23:20}Svému bratru nepůjčuj na úrok, ať půjde o peníze, potraviny nebo o cokoli, nač se dává úrok. ^{Deut 23:21}Cizinci smíš půjčit na úrok, ale svému bratru půjč bez úroku. Hospodin, tvůj Bůh, ti pak požehná ve všem, k čemu přiložíš ruku v zemi, kterou jdeš obsadit.

^{Deut 23:22}Pokud Hospodinu, svému Bohu, něco slíbíš, neotálej to splnit. Hospodin, tvůj Bůh, to od tebe rozhodně očekává, a tak bys měl hřích. ^{Deut 23:23}Zdržet se slibu však není žádný hřích. ^{Deut 23:24}Co vyšlo z tvých úst, to splň. Co jsi vlastními ústy dobrovolně slíbil Hospodinu, svému Bohu, to vykonej.

^{Deut 23:25}Půjdeš-li vinicí svého bližního, můžeš jíst hrozny podle chuti až do sytosti, ale nesmíš je sbírat do nádoby. ^{Deut 23:26}Půjdeš-li obilím svého bližního, můžeš trhat klasy, ale nesmíš na obilí svého bližního vztáhnout srp.

Kapitola 24

Zákon o rozluce

^{Deut 24:1}Může se stát, že se někdo ožení s manželkou, ale ta se mu znelíbí, neboť na ní najde nějakou nepatřičnost. Napíše jí tedy rozlukový list, dá jí ho do ruky a pošle ji pryč z domu. ^{Deut 24:2}Ona se po odchodu z jeho domu vdá za jiného muže, ^{Deut 24:3}ale ten si ji také zprotiví, napíše jí rozlukový list, dá jí ho do ruky a pošle ji z domu. Anebo tento její druhý manžel zemře.

^{Deut 24:4}Její původní manžel, který ji poslal pryč, si ji pak už nebude moci vzít zpět za manželku, neboť už byla poskvrněna. Nesváděj k hříchu lid země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává za dědictví!

Další zákony

^{Deut 24:5}Kdo se nedávno oženil, ať nechodí do boje a není povoláván k žádné službě. Na jeden rok ať je uvolněn domů pro potěšení ženy, kterou si vzal.

^{Deut 24:6}Nikdo nesmí vzít do zástavy domácí mlýnek, ba ani jeho horní kámen – vždyť by vzal do zástavy sám život!

^{Deut 24:7}Bude-li někdo přistižen, že unesl jednoho ze svých bratrů, synů Izraele, aby jej zotročil či prodal, pak ať ten únosce zemře. Odstraň ze svého středu zlo!

^{Deut 24:8}Pozor! Při ráně malomocenství pečlivě dodržuj všechny pokyny levitských kněží. Pečlivě dodržujte, co jsem jim přikázal. ^{[338]Deut 24:9}Pamatuj, co Hospodin, tvůj Bůh, udělal Miriam na vaší cestě z Egypta. ^[339]

^{Deut 24:10}Když budeš svému bližnímu poskytovat půjčku, nevstupuj do jeho domu, aby sis vybral zástavu. ^{Deut 24:11}Zůstaň venku, než ti věřitel přinese zástavu ven. ^{Deut 24:12}Bude-li chudý, nechoď spát s pláštěm, který ti dal do zástavy. ^{Deut 24:13}Při západu slunce mu zástavu vrať. Když půjde spát ve svém plášti, bude ti žehnat. V tom bude spočívat tvá spravedlnost před Hospodinem, tvým Bohem.

^{Deut 24:14}Nevykořisťuj nádeníka, chudého a potřebného, ať už je to tvůj bratr anebo se do některého města ve tvé zemi přistěhoval. ^{Deut 24:15}Každý den ještě před západem slunce mu vyplať mzdu. Vždyť je chudý, závisí na tom jeho život! Jinak bude kvůli tobě volat k Hospodinu, a budeš mít hřích.

^{Deut 24:16}Rodiče nemohou platit životem za své děti ani děti za své rodiče. Každý zaplatí životem za svůj vlastní hřích.

^{Deut 24:17}Nepřekrucuj právo přistěhovalce ani sirotka a nezabavuj roucho vdově. ^{Deut 24:18}Pamatuj, že jsi byl v Egyptě otrokem a že tě odtud Hospodin, tvůj Bůh, vykoupil. To proto ti přikazuji, abys činil tyto věci.

^{Deut 24:19}Když budeš na svém poli sklízet obilí a zapomeneš na poli snop, nevracej se pro něj. Připadne přistěhovalci, sirotku a vdově, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal ve všem, k čemu přiložíš ruku. ^{Deut 24:20}Když budeš střásat své olivy, znovu je po sobě nečeš. Připadnou přistěhovalci, sirotku a vdově. ^{Deut 24:21}Když budeš sbírat hrozny na své vinici, znovu je po sobě nečeš. Připadnou přistěhovalci, sirotku a vdově. ^{Deut 24:22}Pamatuj, že jsi byl v Egyptě otrokem. To proto ti přikazuji, abys činil tyto věci.

Kapitola 25

^{Deut 25:1}Když mezi lidmi vznikne spor, ať se jdou nechat rozsoudit k soudu. Soudci ať zjednají právo tomu, kdo je v právu, a viníka ať odsoudí. ^{Deut 25:2}Zaslouží-li si viník bičování, soudce jej dá položit a zbičovat pod svým dohledem tolika ranami, kolik si zaslouží. ^{Deut 25:3}Nechá mu dát čtyřicet ran, ne víc. Kdyby totiž tvůj bratr dostal při bičování více ran, byl by před tebou znevážen.

^{Deut 25:4}Mlátícímu dobytčeti nedáš náhubek.

Ochrana vdovy

^{Deut 25:5}Když budou bratři bydlet pospolu a jeden z nich zemře, aniž by měl syna, neprovdá se žena zesnulého ven z rodiny, za cizího muže. Ať se s ní spojí její švagr; ten ať si ji vezme za ženu, aby splnil švagrovskou povinnost. ^{[340]Deut 25:6}Prvorozený, jehož mu porodí, pak ponese jméno onoho zesnulého bratra, aby jeho jméno nevymizelo z Izraele.

^{Deut 25:7}Když si ten muž nebude chtít svou švagrovou vzít, půjde švagrová ke stařešinům do městské brány a řekne: „Můj švagr odmítá svému bratru vzbudit potomstvo v Izraeli. Nechce vůči mně splnit svou švagrovskou povinnost!“ ^{Deut 25:8}Stařešinové města jej tedy předvolají a promluví s ním. Bude-li stát na svém a řekne: „Nechci si ji vzít“, ^{Deut 25:9}přistoupí k němu jeho švagrová a před zraky stařešinů mu zuje z nohy sandál, plivne mu do tváře a prohlásí: „To si zaslouží muž, který nechce zbudovat rodinu svého bratra!“ ^{Deut 25:10}Jeho rodina pak bude v Izraeli známá pod jménem „Rodina vyzutého“.

Další zákony

^{Deut 25:11}Když se budou muži prát, může se stát, že manželka jednoho přistoupí, aby svého muže uchránila před tím, který ho bije. Pokud vztáhne ruku a chytí jej za přirození, ^{Deut 25:12}pak jí bez milosti usekni dlaň.

^{Deut 25:13}Neměj ve váčku dvojí závaží, jedno těžší a jedno lehčí. ^{Deut 25:14}Neměj doma dvojí míru, jednu větší a jednu menší. ^{Deut 25:15}Měj naprosto poctivé závaží a naprosto poctivou míru. Pak budeš dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. ^{Deut 25:16}Kdokoli totiž činí tyto věci, kdokoli se dopouští křivdy, je před Hospodinem, tvým Bohem, ohavný!

^{Deut 25:17}Pamatuj, co ti provedl Amalek na vaší cestě z Egypta: ^{Deut 25:18}Aniž se bál Boha, přepadl tě na cestě, když jsi byl námahou vyčerpán, a pobil tvůj zadní voj, všechny, kdo pro slabost zůstávali pozadu. ^{Deut 25:19}Až ti Hospodin, tvůj Bůh, dá odpočinout ode všech okolních nepřátel, až obsadíš zemi, kterou ti dává za dědictví, tehdy musíš vyhladit Amalekovu památku pod nebem. Nezapomeň!

Kapitola 26

Vyznání Izraele

^{Deut 26:1}Až přijdeš do země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává za dědictví, ovládneš ji a usadíš se v ní, ^{Deut 26:2}odděl prvotiny všech plodů, jež sklidíš v zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. Vlož je do nůše a jdi na místo, které si Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí za příbytek pro své jméno. ^{Deut 26:3}Až přijdeš ke knězi, který tam v oněch dnech bude, řekneš mu: „Vyznávám dnes Hospodinu, tvému Bohu, že jsem vstoupil do země, o níž přísahal našim otcům, že nám ji dá.“ ^{Deut 26:4}Kněz od tebe nůši přijme a postaví ji před oltář Hospodina, tvého Boha.

^{Deut 26:5}Tehdy před Hospodinem, svým Bohem, prohlásíš: „Můj otec, kočovný Aramejec, ^[341] sestoupil do Egypta v nepatrném počtu. Tam pobýval a tam se stal národem – velikým, mocným a početným. ^{Deut 26:6}Egypťané nás ale trápili, utiskovali a drtili těžkou robotou. ^{Deut 26:7}Volali jsme tedy k Hospodinu, Bohu našich otců, a Hospodin nás vyslyšel. Viděl naše utrpení, dřinu a porobu ^{Deut 26:8}a vyvedl nás z Egypta mocnou rukou a vztaženou paží, ve veliké hrůze, uprostřed znamení a zázraků. ^{Deut 26:9}Přivedl nás až sem a dal nám tuto zemi, zemi oplývající mlékem a medem. ^{Deut 26:10}Proto teď přináším prvotiny, první ovoce země, kterou jsi mi, Hospodine, dal.“ Když to položíš před Hospodina, svého Boha, pokloníš se před ním. ^{Deut 26:11}Spolu s levitou a přistěhovalcem se pak budeš radovat ze všeho dobrého, co ti Hospodin, tvůj Bůh, dal.

^{Deut 26:12}Když budeš třetího roku, v roce desátků, dokončovat odvod všech desátků ze své úrody, poskytneš je levitovi, přistěhovalci, sirotku a vdově, aby ve tvém městě jedli do sytosti.

^{Deut 26:13}Tehdy před Hospodinem, svým Bohem, prohlásíš: „Vynesl jsem z domu, co bylo svaté, a dal jsem to levitovi, přistěhovalci, sirotku a vdově, přesně jak jsi mi přikázal. Nepřestoupil jsem tvé přikázání, nezapomněl jsem ani na jedno. ^{Deut 26:14}Nic z toho jsem nejedl ve svém truchlení, nic z toho jsem neubral ve své nečistotě, ^[342] nic z toho jsem nevěnoval mrtvému. Poslechl jsem Hospodina, svého Boha; zachoval jsem se přesně, jak jsi mi přikázal. ^{Deut 26:15}Shlédni tedy ze svého svatého příbytku, z nebe, a požehnej svému lidu Izraeli i zemi, kterou jsi nám dal, jak jsi s přísahou slíbil našim otcům – tu zemi oplývající mlékem a medem!“

^{Deut 26:16}Dnešního dne ti Hospodin, tvůj Bůh, přikazuje, abys dodržoval tato ustanovení a pravidla. Proto je pečlivě dodržuj celým srdcem a celou duší. ^{Deut 26:17}Dnes prohlašuješ, že Hospodin bude tvým Bohem, že budeš kráčet po jeho cestách, že budeš zachovávat jeho pravidla, přikázání a zákony a že mu budeš poslušný. ^{Deut 26:18}Hospodin pak prohlašuje, že budeš jeho lidem, jeho zvláštním pokladem, jak ti zaslíbil. ^[343] Budeš-li zachovávat všechna jeho přikázání, ^{Deut 26:19}pak tě vyvýší, abys měl chválu, věhlas a slávu nade všechny národy, které učinil, a tak budeš svatým lidem Hospodina, svého Boha, jak ti zaslíbil.

Kapitola 27

Vyhlášení smlouvy

^{Deut 27:1}Mojžíš tehdy se stařešiny Izraele přikázal lidu: Zachovávejte všechna přikázání, která vám dnes udílím.

^{Deut 27:2}V den, kdy přejdeš Jordán do země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, vztyč veliké kameny, které nabílíš vápnem. ^{Deut 27:3}Jakmile překročíš Jordán, napiš na ně všechna slova tohoto Zákona. Pak budeš moci vejít do země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh – do země oplývající mlékem a medem, kterou ti zaslíbil Hospodin, Bůh tvých otců. ^{[344]Deut 27:4}Dnes vám přikazuji: Až přejdete Jordán, vztyčte tyto kameny na hoře Ebal a nabělte je vápnem. ^{Deut 27:5}Postav tam oltář Hospodinu, svému Bohu, oltář z kamenů neopracovaných železem. ^{Deut 27:6}Až Hospodinu, svému Bohu, postavíš oltář z netknutých kamenů, přineseš na něm Hospodinu, svému Bohu, zápalné oběti. ^{Deut 27:7}Přineseš také pokojné oběti, budeš je tam jíst a radovat se před Hospodinem, svým Bohem. ^{Deut 27:8}Na ty kameny pak napíšeš všechna slova tohoto Zákona, a to důkladně a zřetelně.

^{Deut 27:9}Mojžíš s levitskými kněžími pak promluvil k celému Izraeli: Zmlkni a slyš, Izraeli! Dnešního dne se stáváš lidem Hospodina, svého Boha. ^{Deut 27:10}Proto poslouchej Hospodina, svého Boha, a dodržuj jeho přikázání a pravidla, která ti dnes udílím.

^{Deut 27:11}Toho dne Mojžíš lidu přikázal: ^{Deut 27:12}Až přejdete Jordán, ať se Šimeon, Levi, Juda, Isachar, Josef a Benjamín postaví na hoře Gerizim, aby žehnali lidu. ^{Deut 27:13}Ruben, Gád, Ašer, Zabulon, Dan a Neftalí se pak postaví na hoře Ebal, aby zlořečili.

^{Deut 27:14}Levité tehdy začnou na všechny Izraelity hlasitě volat:

^{Deut 27:15}„Zlořečený, kdo vytesá či odlije modlu, ohavnost před Hospodinem, výtvor šikovných rukou, i kdyby ji schoval do skrýše!“ A všechen lid odpoví: „Amen!“ ^[345]

^{Deut 27:16}„Zlořečený, kdo zneváží svého otce či matku!“ A všechen lid odpoví: „Amen!“

^{Deut 27:17}„Zlořečený, kdo posune mezník svého bližního!“ A všechen lid odpoví: „Amen!“

^{Deut 27:18}„Zlořečený, kdo svede slepého z cesty!“ A všechen lid odpoví: „Amen!“

^{Deut 27:19}„Zlořečený, kdo překroutí právo přistěhovalce, sirotka či vdovy!“ A všechen lid odpoví: „Amen!“

^{Deut 27:20}„Zlořečený, kdo obcuje s manželkou svého otce – takový zneuctil svého otce!“ A všechen lid odpoví: „Amen!“

^{Deut 27:21}„Zlořečený, kdo obcuje s jakýmkoli zvířetem!“ A všechen lid odpoví: „Amen!“

^{Deut 27:22}„Zlořečený, kdo obcuje se svojí sestrou – dcerou svého otce nebo své matky!“ A všechen lid odpoví: „Amen!“

^{Deut 27:23}„Zlořečený, kdo obcuje se svou tchyní!“ A všechen lid odpoví: „Amen!“

^{Deut 27:24}„Zlořečený, kdo tajně zabije svého bližního!“ A všechen lid odpoví: „Amen!“

^{Deut 27:25}„Zlořečený, kdo se dá uplatit, aby prolil nevinnou krev!“ A všechen lid odpoví: „Amen!“

^{Deut 27:26}„Zlořečený, kdo by neplnil a nedodržoval slova tohoto Zákona!“ A všechen lid odpoví: „Amen!“

Kapitola 28

Požehnání poslušnosti

^{Deut 28:1}Budeš-li opravdově poslouchat Hospodina, svého Boha, a pečlivě dodržovat všechna jeho přikázání, která ti dnes udílím, Hospodin, tvůj Bůh, tě vyvýší nade všechny národy země. ^{Deut 28:2}Budeš-li poslouchat Hospodina, svého Boha, přijdou na tebe a dostihnou tě všechna tato požehnání:

^{Deut 28:3}Požehnaný budeš ve městě,
požehnaný budeš i na poli!
^{Deut 28:4}Požehnaný plod tvého lůna,
plody tvé půdy,
plod tvého dobytka,
vrh tvého skotu
i mláďata tvého bravu.
^{Deut 28:5}Požehnaná tvá nůše i tvá díže!
^{Deut 28:6}Požehnaný budeš při vcházení,
požehnaný budeš i při vycházení.

^{Deut 28:7}Hospodin před tebou porazí nepřátele, kteří tě napadnou. Jednou cestou proti tobě vytáhnou, sedmi cestami před tebou utečou.

^{Deut 28:8}Hospodin ti sešle požehnání pro tvé sýpky i pro vše, k čemu přiložíš ruku; Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná v zemi, kterou ti dává.

^{Deut 28:9}Hospodin si tě zbuduje ve svatý lid, jak ti přísahal, budeš-li zachovávat přikázání Hospodina, svého Boha, a kráčet po jeho cestách. ^{Deut 28:10}Všechny národy země spatří, že neseš Hospodinovo jméno, a budou se tě bát. ^{Deut 28:11}Hospodin ti dá nadbytek všeho dobrého: plodu tvého lůna, plodu tvého dobytka i plodů tvé země, o níž Hospodin přísahal tvým otcům, že ti ji dá. ^[346]

^{Deut 28:12}Hospodin ti otevře svůj nádherný poklad – nebesa – aby dal tvé zemi déšť v pravý čas a požehnal všechno tvé počínání, takže budeš půjčovat mnohým národům, ale sám si nevypůjčíš. ^{Deut 28:13}Hospodin tě učiní hlavou, nikoli chvostem a budeš vždycky nahoře a nikdy dole, budeš-li poslouchat a pečlivě dodržovat přikázání Hospodina, svého Boha, která ti dnes udílím. ^{Deut 28:14}Od těchto slov, která vám dnes vydávám, se neuchyluj napravo ani nalevo – nechoď za cizími bohy a nesluž jim!

Prokletí neposlušnosti

^{Deut 28:15}Nebudeš-li však poslouchat Hospodina, svého Boha, nebudeš-li pečlivě dodržovat všechna jeho přikázání a pravidla, která ti dnes udílím, přijdou na tebe a dostihnou tě všechna tato prokletí:

^{Deut 28:16}Prokletý budeš ve městě,
prokletý budeš i na poli.
^{Deut 28:17}Prokletá tvá nůše i tvá díže.
^{Deut 28:18}Prokletý plod tvého lůna,
plody tvé půdy,
vrh tvého skotu
i mláďata tvého bravu.
^{Deut 28:19}Prokletý budeš při vcházení,
prokletý budeš i při vycházení.

^{Deut 28:20}Hospodin na tebe pošle prokletí, děs a zmar při veškerém tvém počínání, dokud nebudeš vyhlazen. Kvůli svému zlému jednání rychle zahyneš, protože jsi ho ^[347] opustil. ^{Deut 28:21}Hospodin tě postihne morem, dokud s tebou neskoncuje v zemi, kterou jdeš obsadit. ^{Deut 28:22}Hospodin tě raní úbytěmi, zimnicí a zánětem, palčivým horkem a vyprahlostí, plísní a snětí; to vše tě bude pronásledovat, dokud nezahyneš. ^{Deut 28:23}Nebe se ti nad hlavou promění v bronz a země pod tebou v železo. ^{Deut 28:24}Hospodin ti pro tvou zem dá místo deště prach; z nebe tě bude zasypávat písek, dokud nebudeš vyhlazen.

^{Deut 28:25}Hospodin nechá tvé nepřátele, ať tě porazí. Jednou cestou vytáhneš proti nim, sedmi cestami utečeš před nimi. Staneš se odstrašujícím příkladem pro všechna království země. ^{Deut 28:26}Na vašich mrtvolách se bude pást veškeré ptactvo i divá zvěř a nebude, kdo by je odháněl. ^{Deut 28:27}Hospodin tě raní egyptskými vředy, ^[348] nádory, svrabem a prašivinou, z nichž se nikdy nevyléčíš. ^{Deut 28:28}Hospodin tě raní šílenstvím, slepotou a pomatením mysli. ^{Deut 28:29}I v poledne budeš tápat jako slepec v temnotách. Tvé snažení nebude mít úspěch, po všechny dny budeš jen utiskován a vykořisťován a nebude, kdo by tě zachránil.

^{Deut 28:30}Zasnoubíš se s ženou a jiný muž ji zneuctí; postavíš si dům, a nebudeš v něm bydlet; vysázíš vinici, a neokusíš její ovoce. ^{Deut 28:31}Tvého býka ti porazí před očima, a nebudeš z něj jíst; tvého osla ti vezmou před nosem a nikdy se ti nevrátí; tvé ovce dají tvým nepřátelům a nebude, kdo by tě zachránil. ^{Deut 28:32}Tvé syny a dcery dají cizím lidem; vlastníma očima tomu budeš přihlížet. Celý den pro ně budeš prolévat slzy, ale budeš bezmocný. ^{Deut 28:33}Plody tvé země a všechno tvé úsilí zhltne národ, který jsi neznal, a po všechny dny budeš jen utiskován a utlačován. ^{Deut 28:34}Zešílíš z podívané, kterou uvidíš. ^{Deut 28:35}Hospodin tě na kolenou i stehnech raní nejhoršími vředy, z nichž se nikdy nevyléčíš, od hlavy až k patě.

^{Deut 28:36}Hospodin tě odvede i s králem, jehož si ustanovíš, k národu, který jsi neznal ty ani tví otcové. Tam budete sloužit cizím bohům ze dřeva a kamene. ^{Deut 28:37}Všem národům, mezi něž tě Hospodin rozptýlí, budeš za strašáka, pořekadlo a posměšek.

^{Deut 28:38}I když na poli zaseješ spoustu zrní, sklidíš málo; sežerou je kobylky. ^{Deut 28:39}I když vysázíš vinice a budeš je obdělávat, nebudeš mít víno k pití ani skladování; sežerou to červi. ^{Deut 28:40}I když budeš mít olivy po celém kraji, nepomažeš se olejem; tvá oliva opadá. ^{Deut 28:41}I když zplodíš syny a dcery, nezůstanou ti; odejdou do zajetí. ^{Deut 28:42}Všechny tvé stromy a plody tvé země si vezme hmyz.

^{Deut 28:43}Přistěhovalec ve tvém středu tě bude přerůstat výš a výš a ty budeš klesat níž a níž. ^{Deut 28:44}On bude půjčovat tobě, a ne ty jemu; on bude hlavou a ty chvostem.

^{Deut 28:45}Všechna tato prokletí na tebe přijdou, protože jsi neposlouchal Hospodina, svého Boha, a nedodržoval jeho přikázání a pravidla, která jsem ti udělil. Budou tě pronásledovat a stíhat, dokud nebudeš vyhlazen. ^{Deut 28:46}Budou na tobě i na tvém semeni znamením a divem až navěky. ^{Deut 28:47}Když jsi měl naprostou hojnost, nesloužil jsi s radostným a vděčným srdcem Hospodinu, svému Bohu. ^{Deut 28:48}Proto budeš sloužit svým nepřátelům, které na tebe Hospodin pošle, a to v hladu a žízni, v nahotě a naprostém nedostatku. Vloží na tvou šíji železné jho, dokud tě nevyhladí.

^{Deut 28:49}Z daleka, až od konce světa, na tebe Hospodin přivede národ, jenž přiletí jako orel, národ, jehož jazyku nerozumíš, ^{Deut 28:50}surový národ, jenž nebere ohled na starce a neslituje se nad dítětem. ^{Deut 28:51}Bude požírat plod tvého dobytka i plody tvé půdy, dokud nebudeš vyhlazen. Nenechá ti obilí, víno ani olej, vrh tvého skotu ani mláďata tvého bravu, dokud tě nevyhubí. ^{Deut 28:52}Sevře tě ve tvých všech městech po celé zemi, dokud se nezhroutí tvé vysoké hradby a opevnění, na něž jsi spoléhal. Sevře tě ve všech tvých městech po celé zemi, kterou ti dal Hospodin, tvůj Bůh!

^{Deut 28:53}V tom zoufalém sevření, až tě sevřou tví nepřátelé, budeš pojídat svůj vlastní plod – maso vlastních synů a vlastních dcer, které ti dal Hospodin, tvůj Bůh. ^{Deut 28:54}Nejcitlivější a nejchoulostivější z vás se bude lakomě ohlížet po svém bratru, po manželce ve svém náručí i po dětech, které mu ještě zbyly. ^{Deut 28:55}V tom zoufalém sevření, až tě tví nepřátelé sevřou ve všech tvých městech, nedá nikomu ani kousek masa svých dětí. Bude je pojídat, protože mu nic jiného nezbylo. ^{Deut 28:56}Nejcitlivější a nejchoulostivější z vás, která se dříve pro samý útlocit a choulostivost sotva dotkla země špičkou nohy, se bude lakomě ohlížet po manželovi ve svém náručí, po svém synu i své dceři, ^{Deut 28:57}po plodovém lůžku, které jí vyjde mezi nohama, i po děťátkách, která porodí. V tom naprostém nedostatku a v zoufalém sevření, až tě tví nepřátelé sevřou ve tvých městech, je tajně sní!

^{Deut 28:58}Nebudeš-li pečlivě dodržovat všechna slova tohoto Zákona, zapsaná v této knize, nebudeš-li mít úctu k tomu slavnému a hroznému Jménu, k Hospodinu, svému Bohu, ^{Deut 28:59}pak Hospodin podivuhodně rozmnoží tvé rány i rány tvého semene – mohutné a vytrvalé rány, hrozné a vytrvalé nemoci! ^{Deut 28:60}Obrátí na tebe všechny egyptské choroby, jichž ses děsil, a tak tě postihnou. ^{[349]Deut 28:61}Hospodin na tebe přivede i všechny nemoci a všechny rány, které nejsou zapsány v knize tohoto Zákona, dokud nebudeš vyhlazen. ^{Deut 28:62}Protože jsi neposlouchal Hospodina, svého Boha, zůstane vás jen nepatrný počet, ačkoli vás bylo jako hvězd na nebi! ^{[350]Deut 28:63}Stane se, že tak jako vám Hospodin rád prokazoval dobrodiní a dával vám vzrůst, stejně tak rád vás Hospodin zničí a vyhladí, takže budete vyrváni ze země, kterou přicházíš obsadit.

^{Deut 28:64}Hospodin vás rozptýlí mezi všechny národy, od jednoho konce světa po druhý. Tam budete sloužit cizím bohům, které jsi nepoznal ty ani tví otcové, bohům ze dřeva a z kamene. ^{Deut 28:65}Mezi těmi národy si však neoddychneš; nenajdeš tam odpočinek ani pro své chodidlo. Hospodin ti tam dá bázlivé srdce, vyhaslé oči a sklíčenou duši. ^{Deut 28:66}Tvůj život bude stále viset na vlásku, v noci i ve dne se budeš strachovat, nikdy si nebudeš jistý životem! ^{Deut 28:67}Kvůli obavám, kterých se bojíš, a kvůli podívané, kterou uvidíš, budeš ráno vzdychat: „Kéž by byl večer!“ a večer zas: „Kéž by bylo ráno!“ ^{Deut 28:68}Hospodin tě vrátí do Egypta! S naříkáním ^[351] půjdeš cestou, o níž jsem ti řekl, že už ji nikdy nespatříš. Tam se budete prodávat svým nepřátelům za otroky a otrokyně, ale nikdo vás ani nebude chtít koupit.

^{Deut 28:69}Toto jsou slova smlouvy, o níž Hospodin Mojžíšovi přikázal, aby ji uzavřel se syny Izraele v moábské zemi, ^[352] kromě smlouvy, kterou s nimi uzavřel na Orébu. ^[353]

Kapitola 29

Závěrečná výzva

^{Deut 29:1}Mojžíš svolal celý Izrael a řekl jim: Sami jste v egyptské zemi viděli vše, co Hospodin před vašima očima udělal s faraonem, se všemi jeho služebníky a s celou jeho zemí. ^{Deut 29:2}Na vlastní oči jsi viděl veliké zkoušky, znamení a ty veliké divy. ^{Deut 29:3}Až do dnešního dne vám však Hospodin nedal srdce k porozumění, oči k vidění ani uši k slyšení. ^{Deut 29:4}Čtyřicet let jsem vás vodil po poušti. Vaše oděvy na vás nezchátraly, obuv na vašich nohou nezpuchřela, ^{Deut 29:5}chléb jste nejedli a víno ani pivo nepili. To vše proto, abyste poznali, že já jsem Hospodin, váš Bůh.

^{Deut 29:6}Když jste došli až sem, vytáhl proti vám do boje chešbonský král Sichon a bášanský král Og, ale porazili jsme je. ^{Deut 29:7}Jejich zem jsme zabrali a dali ji za dědictví synům Rubenovým, Gádovým a polovině kmene Manasesova.

^{Deut 29:8}Zachovávejte slova této smlouvy. Plňte je, a bude se dařit veškeré vaše počínání. ^{Deut 29:9}Vy všichni dnes stojíte před Hospodinem, svým Bohem – vaši kmenoví náčelníci, vaši stařešinové a správcové, všichni izraelští muži, ^{Deut 29:10}vaše děti a ženy i cizinci žijící ve vašem táboře, od dřevařů po nosiče vody – ^{Deut 29:11}abyste vstoupili do přísežné smlouvy Hospodina, svého Boha. Tu s tebou Hospodin, tvůj Bůh, dnes uzavírá, ^{Deut 29:12}aby si tě ustavil za lid a stal se tvým Bohem, jak ti slíbil a jak to přísahal tvým otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. ^{[354]Deut 29:13}Tuto přísežnou smlouvu uzavírám nejen s vámi, ^{Deut 29:14}kdo tu dnes společně stojíte před Hospodinem, naším Bohem, ale i s těmi, kdo tu dnes s námi nejsou.

^{Deut 29:15}Sami víte, jak jsme žili v Egyptě a jak jsme cestou sem prošli územím různých národů. ^{Deut 29:16}Viděli jste jejich nechutnosti, jejich hnusné modly – dřevo a kamení, stříbro a zlato, jichž se drží. ^{Deut 29:17}Ať se mezi vámi nevyskytne muž ani žena, rodina ani kmen, jenž by se dnes v srdci odvrátil od Hospodina, našeho Boha, a šel by sloužit bohům oněch národů. Ať se mezi vámi nevyskytne kořen plodící takový hořký jed!

^{Deut 29:18}Kdyby takový člověk uslyšel tato přísežná slova, možná by si představoval požehnání a říkal by si: „I když se řídím jen svým zatvrzelým srdcem, budu se mít dobře!“ (Jako by počítal zpitého mezi žíznivé.) ^{Deut 29:19}Hospodin nikomu takovému nikdy neodpustí – naopak, vzplane proti němu Hospodinův vášnivý hněv! Hospodin jej zahrne každou kletbou zapsanou v této knize Zákona a jeho jméno pod nebem vymaže. ^{Deut 29:20}Hospodin jej k jeho zkáze oddělí ode všech kmenů Izraele a naloží s ním podle všech kleteb smlouvy zapsané v této knize Zákona.

^{Deut 29:21}Budoucí pokolení, vaši synové, kteří vás nahradí, i cizinec, který přijde z daleké země, pak spatří pohromy, které postihnou tuto zem, a neduhy, jimiž ji Hospodin vyčerpá, a řeknou: ^{Deut 29:22}„Všechna zem spálená sírou a solí, nic se neseje, nic neraší, ani stéblo trávy na ní neroste – tak přece byla rozvrácena Sodoma a Gomora, Adma a Cebojim, které Hospodin rozvrátil v zuřivém hněvu!“ ^{[355]Deut 29:23}Všechny národy se budou ptát: „Proč to Hospodin té zemi provedl? Proč takový výbuch hněvu?“

^{Deut 29:24}A dostanou odpověď: „Protože opustili smlouvu Hospodina, Boha svých otců, kterou s nimi uzavřel, když je vyvedl z Egypta. ^{Deut 29:25}Odešli sloužit cizím bohům a klaněli se jim – bohům, které nepoznali a které jim neurčil. ^{Deut 29:26}Proto Hospodin vzplanul vůči této zemi hněvem a přivedl na ni každé prokletí zapsané v této knize. ^{Deut 29:27}Hospodin je v zuřivém hněvu a hrozném rozlícení vyrval z jejich země a vyhnal je do jiné země, kde jsou až dodnes.“

^{Deut 29:28}Skryté věci náležejí Hospodinu, našemu Bohu. Zjevné věci však navěky náležejí nám a našim synům – totiž abychom plnili všechna slova tohoto Zákona.

Kapitola 30

Vyber si život

^{Deut 30:1}Všechny tyto věci, požehnání i prokletí, jež ti předkládám, na tebe přijdou. Kdekoli budeš mezi všemi národy, do nichž tě Hospodin, tvůj Bůh, zažene, můžeš si je vzít k srdci ^{Deut 30:2}a obrátit se zpět k Hospodinu, svému Bohu. Až ho budeš spolu se svými syny poslouchat celým srdcem a celou duší, jak ti to dnes přikazuji, ^{Deut 30:3}potom Hospodin, tvůj Bůh, obrátí tvůj úděl. Slituje se nad tebou, vrátí tě zpět a shromáždí tě ze všech národů, mezi něž tě Hospodin, tvůj Bůh, rozptýlil. ^{Deut 30:4}I kdybys byl zahnán na sám konec světa, i odtamtud tě Hospodin, tvůj Bůh, shromáždí, i odtamtud tě posbírá! ^{Deut 30:5}Hospodin, tvůj Bůh, tě přivede do země, kterou získali tví otcové, a znovu ji získáš. Způsobí, aby se ti vedlo šťastně, a rozmnoží tě více než tvé otce. ^{Deut 30:6}Hospodin obřeže tvé srdce a srdce tvého semene, a budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým srdcem a celou duší, a nalezneš život. ^{Deut 30:7}Hospodin, tvůj Bůh, pak všechny tyto kletby uvede na tvé nepřátele, kteří tě nenáviděli a kteří tě pronásledovali. ^{Deut 30:8}Ty pak budeš znovu poslouchat Hospodina a dodržovat všechna jeho přikázání, která ti dnes udílím. ^{Deut 30:9}Hospodin, tvůj Bůh, ti proto vrchovatě požehná ve všem tvém počínání, v plodu tvého lůna, v plodu tvého dobytka i v plodech tvé půdy. Hospodin se bude znovu těšit z tvého blahobytu, jako se těšil z blahobytu tvých otců, ^{Deut 30:10}když budeš poslouchat Hospodina, svého Boha, a dodržovat jeho přikázání a pravidla zapsaná v této knize Zákona a když se obrátíš k Hospodinu, svému Bohu, celým srdcem a celou duší.

^{Deut 30:11}Přikázání, které ti dnes vydávám, není nad tvé síly, není ti nijak vzdálené! ^{Deut 30:12}Není na nebi, abys říkal: „Kdo z nás vystoupí na nebe, aby nám je odtud přinesl a oznámil nám je, abychom je mohli plnit?“ ^{Deut 30:13}Není za mořem, abys říkal: „Kdo z nás se vydá za moře, aby nám je odtud přinesl a oznámil nám je, abychom je mohli plnit?“ ^{Deut 30:14}Naopak, to slovo je ti velmi blízké – je ve tvých ústech a ve tvém srdci. Jen je plň!

^{Deut 30:15}Pohleď, co ti dnes předkládám: Život a blahobyt, nebo smrt a neštěstí.

^{Deut 30:16}Proto ti dnes přikazuji: Miluj Hospodina, svého Boha, kráčej po jeho cestách a zachovávej jeho přikázání, pravidla a zákony. Pak budeš žít a růst a Hospodin, tvůj Bůh, ti bude žehnat v zemi, kterou přicházíš obsadit.

^{Deut 30:17}Pokud se však v srdci odvrátíš a nebudeš poslušný, ale necháš se strhnout, aby ses klaněl cizím bohům a sloužil jim, ^{Deut 30:18}pak vám dnes oznamuji, že zcela vyhynete; v zemi za Jordánem, kterou jdete obsadit, dlouho nezůstanete.

^{Deut 30:19}Volám si dnes proti vám za svědky nebe a zemi: Dnes jsem vám předložil život a smrt, požehnání a prokletí. Vyber si život, a budeš živ ty i tvé símě. ^{Deut 30:20}Miluj Hospodina, svého Boha, poslouchej ho a přimkni k němu. Vždyť na tom záleží tvůj život a délka tvých dnů! Pak budeš moci žít v zemi, o níž Hospodin přísahal tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že jim ji dá.

Poslední slova

Kapitola 31

Pověření Jozuy

^{Deut 31:1}Když Mojžíš domluvil ^[356] tato slova všemu Izraeli, ^{Deut 31:2}řekl jim: „Je mi už sto dvacet let; nemohu dále vycházet a vcházet před vámi. Navíc mi Hospodin řekl: ‚Tento Jordán nepřejdeš.‘ ^{Deut 31:3}Sám Hospodin, váš Bůh, půjde před vámi. On sám před vámi vyhladí ony národy, abyste obsadili jejich zem. Jak Hospodin řekl, půjde před vámi Jozue. ^{[357]Deut 31:4}Hospodin s nimi naloží, jako naložil s emorejskými králi Sichonem a Ogem, které vyhladil, i s jejich zemí. ^{Deut 31:5}Až ti je Hospodin, tvůj Bůh, vydá, naložte s nimi přesně podle příkazu, který jsem vám dal. ^{Deut 31:6}Buďte silní a stateční, nebojte se jich ani nelekejte. Sám Hospodin, váš Bůh, jde přece s vámi; on vás neopustí ani nenechá!“

^{Deut 31:7}Nato Mojžíš zavolal Jozua a před očima celého Izraele mu řekl: „Buď silný a statečný, neboť ty vejdeš s tímto lidem do země, o níž Hospodin přísahal našim otcům, že jim ji dá. Právě ty jim ji předáš do dědictví. ^{Deut 31:8}Sám Hospodin jde před tebou, on sám bude s tebou. On tě neopustí ani nenechá, neboj se a nestrachuj.“

Pravidelné čtení zákona

^{Deut 31:9}Když Mojžíš sepsal tento Zákon, předal jej levitským kněžím, kteří nosili Truhlu Hospodinovy smlouvy, i všem izraelským stařešinům. ^{Deut 31:10}Mojžíš jim přikázal: „Každého sedmého roku, v roce určeném k promíjení dluhů, během Slavnosti stánků ^{Deut 31:11}se sejde všechen Izrael, aby se ukázal před Hospodinem, tvým Bohem, na místě, které si on vyvolí. Tehdy budeš celému Izraeli předčítat tento Zákon, tak aby jej slyšeli. ^{Deut 31:12}Shromážděte lid – muže, ženy, děti i přistěhovalce žijící ve vašich branách – aby jej slyšeli a učili se ctít Hospodina, vašeho Boha, a pečlivě dodržovali všechna slova tohoto Zákona. ^{Deut 31:13}Tak to uslyší i jejich synové, kteří toto vše nezažili, a budou se učit ctít Hospodina, vašeho Boha, po všechny dny vašeho života v zemi za Jordánem, kterou jdete obsadit.“

Budoucí neposlušnost Izraele

^{Deut 31:14}Hospodin Mojžíšovi řekl: „Hle, přiblížil se den tvé smrti. Zavolej Jozua a postavte se do Stanu setkávání, kde mu dám pověření.“ Mojžíš a Jozue tedy šli a postavili se do Stanu setkávání.

^{Deut 31:15}Hospodin se ve Stanu ukázal v oblakovém sloupu. Oblakový sloup se postavil nad vchodem do Stanu. ^{Deut 31:16}Hospodin Mojžíšovi řekl: „Hle, brzy ulehneš ke svým otcům. Tento lid pak vstane a půjde smilnit s cizími bohy, mezi nimiž se ocitne v zemi, do níž přichází. Opustí mne a zruší smlouvu, kterou jsem s nimi uzavřel. ^{Deut 31:17}V ten den proti nim vzplane můj hněv; opustím je a skryji před nimi svou tvář. Tehdy je potkají veliké pohromy a soužení, takže se stanou snadnou kořistí. V ten den si řeknou: ‚Nepotkala nás ta hrozná neštěstí proto, že uprostřed nás není náš Bůh?‘ ^{Deut 31:18}Kvůli všemu zlu, které napáchali, však v ten den zcela skryji svou tvář – vždyť se obrátili k cizím bohům!

^{Deut 31:19}Proto teď napište tuto píseň. Nauč ji syny Izraele a vlož jim ji do úst, aby mi ta píseň byla svědkem proti synům Izraele. ^{Deut 31:20}Až je přivedu do země oplývající mlékem a medem, kterou jsem s přísahou zaslíbil jejich otcům, budou jíst do sytosti, až k otylosti. Tehdy se obrátí k cizím bohům a budou jim sloužit; mnou pak pohrdnou a mou smlouvu zruší. ^{Deut 31:21}Až je pak potkají hrozné pohromy a soužení, bude tato píseň vypovídat jako svědek proti nim (nebude totiž zapomenuta, ani jejich potomkům nesejde ze rtů). Již dnes přece znám jejich představy i skutky, ještě než je uvedu do země, kterou jsem jim s přísahou zaslíbil.“ ^{Deut 31:22}Mojžíš tu píseň napsal ještě téhož dne a syny Izraele ji naučil.

^{Deut 31:23}Nato Hospodin přikázal Jozuovi, synu Nunovu: „Buď silný a statečný! Ty přivedeš syny Izraele do země, kterou jsem jim s přísahou zaslíbil, a já budu s tebou.“

^{Deut 31:24}Když Mojžíš sepsal slova tohoto Zákona od začátku až do konce, ^{Deut 31:25}přikázal levitům nosícím Truhlu Hospodinovy smlouvy: ^{Deut 31:26}„Vezměte tuto knihu Zákona a uložte ji vedle Truhly smlouvy Hospodina, našeho Boha, ať je tam svědkem proti vám. ^{Deut 31:27}Znám přece vaši vzpurnost a tvrdošíjnost! Hle, bouříte se proti Hospodinu už dnes, když jsem mezi vámi. Čím spíš poté, co umřu? ^{Deut 31:28}Shromážděte ke mně všechny stařešiny svých kmenů a své správce, abych jim přednesl tato slova a dosvědčil je před nebem a zemí. ^{Deut 31:29}Vím, že po mé smrti se zvrhnete a sejdete z cesty, kterou jsem vám přikázal. Budete-li v očích Hospodina, svého Boha, páchat špatnost a popouzet ho svými výtvory, potká vás nakonec neštěstí.“

Mojžíšova píseň

^{Deut 31:30}Mojžíš pak celému izraelskému shromáždění přednesl slova této písně od začátku až do konce:

Kapitola 32

^{Deut 32:1}Naslouchejte, nebesa, neboť promluvím,
poslechni, země, výroky úst mých.
^{Deut 32:2}Kéž se mé naučení lije jako déšť,
kéž se jak rosa snáší moje řeč,
kéž je jak sprška pro zeleň
a jako liják bylině.
^{Deut 32:3}Jméno Hospodinovo totiž provolám –
chvalte velebnost našeho Boha!

^{Deut 32:4}On je Skála! Jeho dílo je dokonalé,
všechny jeho cesty pravé jsou.
Věrný je Bůh, každé křivdy vzdálen,
on je spravedlivý a upřímný!
^{Deut 32:5}Jeho nesynové se ale zvrhli,
zkažení jsou, zvrácený a zpustlý rod.
^{Deut 32:6}Takhle se Hospodinu odplácíte,
lide nerozumný a nemoudrý?
Copak on není tvůj Otec a Stvořitel,
který tě učinil a upevnil?

^{Deut 32:7}Na dávné dny si teď vzpomeň,
na léta všech pokolení myslete.
Svého otce ptej se, poučí tě,
svých stařešinů a poví ti:
^{Deut 32:8}Když Nejvyšší usazoval národy,
lidské syny když rozmístil na zemi,
dle počtu synů Izraele
hranice ostatním lidem vymezil.
^{Deut 32:9}Hospodinův lid je jeho dědictví,
Jákob je jeho vlastní pozemek.

^{Deut 32:10}V pouštní krajině ho našel,
v pustině divé, kvílící.
Obklopil jej a pečoval o něj,
jak oko v hlavě chránil jej.
^{Deut 32:11}Jako když orlice bdí nad hnízdem
a vznáší se nad svými mladými,
křídly rozpjatými v pádu chytí je
a dál je nese na svých perutích.
^{Deut 32:12}Hospodin sám je takto provázel,
žádný cizí bůh nebyl s ním!

^{Deut 32:13}Dovedl svůj lid na výšiny země,
úrodou pole aby sytil se.
Medem ze skály je napájel,
olejem ze skály přetvrdé,
^{Deut 32:14}smetanou od krav i mlékem koz.
Těmi nejlepšími jehňaty je sytil,
berany i kozly z Bášanu,
pšeničnou moukou nejvybranější;
i víno rudých hroznů směl jsi pít!

^{Deut 32:15}Ješurun ^[358] ale ztučněl, zbujněl.
Ztučněl jsi, ztloustl, spravil ses!
Opustil Boha, jenž učinil jej,
Skálu své spásy potupil.
^{Deut 32:16}Cizími bohy popouzeli Boha,
ohavnostmi jej dráždili.
^{Deut 32:17}Obětovali ďáblům, a ne Bohu,
těm novým bohům, jež nikdy neznali,
těm, co až nedávno se objevili –
vaši otcové je neměli!
^{Deut 32:18}Zbavil ses Skály, která zplodila tě,
na Boha, svého rodiče, jsi zapomněl.

^{Deut 32:19}Hospodin to viděl! Odmítl je,
na své syny a dcery dostal zlost.
^{Deut 32:20}Řekl: „Svou tvář před nimi ukryji
a uvidím, jak dopadnou!
Zvrácené pokolení – to jsou oni,
synové, kteří věrnost neznají.
^{Deut 32:21}Nebohem svým vzbudili mé žárlení,
popudili mě svými marnostmi.
Nelidem proto vzbudím jejich žárlení,
nerozumným národem je popudím.
^{Deut 32:22}Už vzplanul oheň mého hněvu,
už šlehá do hlubin podsvětí.
Pohltí zemi i její úrodu,
zapálí i horské základy!

^{Deut 32:23}Zavalím je samým neštěstím,
své šípy na ně vystřílím.
^{Deut 32:24}Hladem až budou vysíleni, horečkou stráveni
i morem urputným,
pak na ně pošlu zuby šelem,
v prachu je potká hadí jed!
^{Deut 32:25}V ulicích bude řádit meč,
v domech zavládne hrůza
nad mládencem i děvčetem,
nad děťátkem i mužem v šedinách!
^{Deut 32:26}Zamýšlel jsem, že je rozdrtím,
jejich památku že mezi lidmi vyhladím.
^{Deut 32:27}Děsím se ale zpupnosti nepřítele,
jak si to jejich protivníci vyloží.
Že řeknou: ‚To naše ruka přemohla je,
to vůbec neudělal Hospodin!‘“

^{Deut 32:28}Ten národ úplně ztratil soudnost,
docela cizí je mu rozumnost.
^{Deut 32:29}S trochou moudrosti by pochopili,
porozuměli by, jak dopadnou.
^{Deut 32:30}Jak to, že jeden jich honí tisíce
a dva jich obrátí deset tisíc na útěk?
To museli být svou Skálou prodáni,
musel je vydat Hospodin!

^{Deut 32:31}Jejich skála přece není jak Skála naše,
to mohou naši nepřátelé dosvědčit!
^{Deut 32:32}Jejich réva je z révy sodomské,
původem z vinic Gomory.
Jejich hrozny jsou jedovaté,
jejich plody plné hořkosti.
^{Deut 32:33}Jejich víno je dračí utrejch,
jed zmijí, ten nejprudší.

^{Deut 32:34}„Což není u mne dobře uloženo,
zapečetěno v mých sklepích vybraných?
^{Deut 32:35}Má je pomsta, já zjednám odplatu!
Noha jim uklouzne v čas náležitý,
den jejich pohromy blíží se,
jejich úděl už je pro ně připraven!“

^{Deut 32:36}Ano, Hospodin bude svůj lid hájit
a nad svými služebníky se slituje,
až uvidí, že už je opustily síly,
s pánem i kmánem že konec je.
^{Deut 32:37}Zeptá se: „Kde jsou ti jejich bohové,
ta skála, v níž útočiště hledali?
^{Deut 32:38}Kde jsou ti, kdo jedli tuk jejich obětí,
kdo pili víno jejich úliteb?
Jen ať vstanou, aby vám pomohli,
ať se vám stanou úkrytem!

^{Deut 32:39}Prohlédněte – já, jen já jsem jediný
a není Boha kromě mne.
Já dávám smrt a život daruji,
já mohu zranit i uzdravit –
z mé ruky vás nikdo nevyrve!
^{Deut 32:40}Svou ruku pozvedám k nebi
a přísahám: Jakože žiji navěky,
^{Deut 32:41}jakmile čepel svého meče zostřím,
má ruka právo uchopí!
Vykonám pomstu nad svými nepřáteli,
těm, kdo mě nenávidí, odplatím.
^{Deut 32:42}Své šípy opiji jejich krví,
můj meč se jejich masem nasytí,
krví padlých i zajatých,
hlavami nepřátel a jejich vůdci.“

^{Deut 32:43}Jásejte, národy, tak jako jeho lid!
On jistě pomstí krev služebníků svých,
vykoná pomstu nad svými protivníky,
od krve očistí svou zem i lid.

^{Deut 32:44}Mojžíš šel a přednesl všechna slova této písně lidu. Byl s ním také Hošea, ^[359] syn Nunův. ^{Deut 32:45}A když Mojžíš domluvil všechna tato slova celému Izraeli, ^{Deut 32:46}řekl jim: „Všechna tato slova, jimiž jsem vás dnes varoval, si vezměte k srdci. Předávejte je svým synům, aby pečlivě dodržovali všechna slova tohoto Zákona. ^{Deut 32:47}To slovo pro vás vůbec není plané – vždyť je to váš život! Díky němu budete dlouho živi v zemi, kterou jdete za Jordán obsadit.“

^{Deut 32:48}Téhož dne Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ^{Deut 32:49}„Vystup na toto pohoří Abarim, na horu Nebó v moábské zemi naproti Jerichu, a pohleď na kanaánskou zem, kterou dám do vlastnictví synům Izraele. ^{Deut 32:50}Na hoře, na niž vystoupíš, pak zemřeš a budeš připojen ke svému lidu stejně, jako zemřel tvůj bratr Áron na hoře Hór a byl připojen ke svému lidu. ^{Deut 32:51}To proto, že jste mě zradili uprostřed synů Izraele při vodách Meriby v Kádeši na poušti Cin, místo abyste uprostřed synů Izraele prokázali mou svatost. ^{[360]Deut 32:52}Ano, spatříš tu zemi před sebou, ale nevejdeš tam. Do země, kterou dávám synům Izraele, nevkročíš.“

Kapitola 33

Mojžíšova závěť

^{Deut 33:1}Toto je požehnání, které Boží muž Mojžíš před svou smrtí udělil synům Izraele. ^{Deut 33:2}Řekl:

„Hospodin přišel ze Sinaje,
ze Seíru, jako když slunce vychází,
tak jim z pohoří Paran zazářil.
S nesčíslnými tisíci kráčel od Kádeše,
oheň Zákona vzešel z jeho pravice.
^{Deut 33:3}Ó, jak miluješ lidi!
Všechny své svaté v ruce máš.
Oni se k tvým nohám přivinuli,
aby přijímali slova tvá –
^{Deut 33:4}Zákon, jenž Mojžíš vydal nám,
dědictví shromáždění Jákobova.
^{Deut 33:5}Ješurunovi ^[361] stal se králem,
vůdcové lidu když sešli se
společně s kmeny Izraele.

^{Deut 33:6}Ruben ať žije, ať nikdy nevymře,
ač jeho mužů jen hrstka je!“

^{Deut 33:7}O Judovi řekl:

„Vyslýchej, Hospodine, hlas Judův,
k jeho lidu jej zpět přiváděj.
Když bojuje svou vlastní rukou,
proti nepřátelům mu pomáhej.“

^{Deut 33:8}O Levim řekl:

„Kéž tvé urim a tumim, ^[362] Hospodine,
připadne muži tobě věrnému!
Zkusils jej onou zkouškou v Masse,
přel ses s ním u vod sváru v Meribě.
^{Deut 33:9}O otci i matce řekl: ‚Nehledím na ně!‘
Na vlastní bratry nebral zřetel
a ke svým dětem neznal se. ^[363]
Ano, tvé slovo zachovali,
tvou smlouvu budou střežit levité.
^{Deut 33:10}Jákoba budou tvým pravidlům učit
a Zákonu tvému Izrael.
Kadidlo před tebe budou klást,
zápaly přinášet ti na oltář.
^{Deut 33:11}Požehnej, Hospodine, jeho síle,
v díle jeho rukou zalíbení měj.
Jeho protivníky udeř do slabin,
aby jeho nepřátelé už nikdy nevstali!“

^{Deut 33:12}O Benjamínovi řekl:

„Hospodinův miláček to je –
kéž zůstává u něj v bezpečí!
On jej ochraňuje každý den,
vždyť odpočívá v jeho náručí.“

^{Deut 33:13}O Josefovi řekl:

„Jeho zemi ať žehná Hospodin
nejlepší rosou z nebe nahoře,
prameny sahajícími dolů do hloubky,
^{Deut 33:14}nejlepšími dary slunce,
nejlepší úrodou všech měsíců,
^{Deut 33:15}největší chloubou hor odvěkých,
nejlepšími dary věčných pahorků,
^{Deut 33:16}nejlepším ze země a její plnosti!
Přízeň Toho, jenž přebývá v keři, ^[364]
na hlavě Josefově nechť spočine,
na temeni vyvoleného z bratří!
^{Deut 33:17}Jak prvorozenému býku čest mu náleží,
jeho rohy jsou rohy buvolí;
národy ze všech zemských končin
on těmi rohy porazí.
Takové ať jsou desetitisíce Efraimovy,
takové tisíce Manasesovy!“

^{Deut 33:18}O Zabulonovi řekl:

„Raduj se, Zabulone, kdykoli vycházíš,
a ty, Isachare, v stanech svých!
^{Deut 33:19}Na horu svolají různé národy,
tam budou přinášet pravé oběti.
Budou sytit z mořského bohatství,
z pokladů v písku ukrytých.“

^{Deut 33:20}O Gádovi řekl:

„Požehnán buď Ten, jenž Gáda rozšiřuje!
Gád se uložil jako lvice,
s ramenem i hlavu utrhne!
^{Deut 33:21}To nejlepší si nechal pro sebe,
díl, jenž je velitelům vyhrazen.
V čele lidu totiž směle šel
a Hospodinovu spravedlnost prováděl,
jeho rozhodnutí pro celý Izrael.“

^{Deut 33:22}O Danovi řekl:

„Dan je mladý lev,
z Bášanu vyskakuje!“

^{Deut 33:23}O Neftalímovi řekl:

„Přízní jsi nasycen, Neftalíme,
požehnání Hospodinova jsi pln,
jezero i s jižní stranou opanuj!“

^{Deut 33:24}O Ašerovi řekl:

„Nad jiné syny požehnán je Ašer,
mezi bratry ať je oblíben,
své nohy ať smáčí olejem!
^{Deut 33:25}Z železa a bronzu ať jsou tvé závory,
po všechny své dny žij v bezpečí.

^{Deut 33:26}Nikdo není jako Bůh, Ješurune! ^[365]
Na pomoc tobě spěchá nebem,
brázdí oblaka ve slávě své!
^{Deut 33:27}Odvěký Bůh je tvým útočištěm,
věčné náručí tě podepře.
Tvé nepřátele před tebou žene
a říká: ‚Vyhlaď je!‘ ^{[366]
Deut 33:28}Izrael proto bydlí v bezpečí,
Jákobův příbytek ^[367] nikdo neruší
v zemi obilí a vína,
kde z nebe padá rosa.

^{Deut 33:29}Jak jsi, Izraeli, blažený!
Kdo je ti podobný,
lide, jejž Hospodin zachránil!
On je štítem tvé ochrany
a mečem tvého vítězství.
Ať se tví nepřátelé před tebou krčí
a ty ať jim šlapeš po šíji!“

Kapitola 34

Mojžíšova smrt

^{Deut 34:1}Mojžíš pak vystoupil z moábských plání na horu Nebó, na vrchol Pisgy naproti Jerichu, a Hospodin mu ukázal celou tu zem: Gileád a dále, až po Dan, ^{Deut 34:2}celý Neftalímův kraj, zemi Efraima a Manasese, celé území Judy až ke Středozemnímu ^[368] moři, ^{Deut 34:3}Negev i údolní rovinu Palmového města Jericha až po Coar. ^{Deut 34:4}Hospodin mu řekl: „Toto je zem, kterou jsem s přísahou zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi se slovy: ‚Dám ji tvému semeni.‘ Dovolil jsem ti ji spatřit na vlastní oči, ale vejít do ní nesmíš.“

^{Deut 34:5}Tam, v moábské zemi, pak Hospodinův služebník Mojžíš zemřel, jak Hospodin řekl. ^{Deut 34:6}Pochoval jej v moábské zemi, v roklině naproti Bet-peoru, ale jeho hrob až dodnes nikdo nezná. ^{Deut 34:7}Když Mojžíš zemřel, bylo mu sto dvacet let. Jeho oči nezeslábly a jeho svěžest nevyprchala. ^{Deut 34:8}Synové Izraele oplakávali Mojžíše na moábských pláních třicet dní, než uplynula doba pláče a truchlení.

^{Deut 34:9}Jozue, syn Nunův, byl naplněn duchem moudrosti, neboť na něj Mojžíš vložil ruce. ^[369] Synové Izraele ho poslouchali a jednali, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.

^{Deut 34:10}V Izraeli už ale nepovstal prorok, jako byl Mojžíš, se kterým se Hospodin znal tváří v tvář. ^{[370]Deut 34:11}Kolik jen znamení a divů jej Hospodin poslal vykonat v Egyptě proti faraonovi, všem jeho služebníkům a celé jeho zemi! ^{Deut 34:12}Jak mocnou sílu a jak hrozné činy předvedl Mojžíš před očima celého Izraele!

Jozue

Obsazení země

Kapitola 1

Buď silný a statečný

^{Josh 1:1}Po smrti Hospodinova služebníka Mojžíše promluvil Hospodin k Mojžíšovu pomocníku Jozuovi, synu Nunovu: ^{Josh 1:2}„Mojžíš, můj služebník, zemřel. Ty ale teď vstaň a spolu se vším tímto lidem zde přejdi Jordán do země, kterou dávám synům Izraele. ^{Josh 1:3}Každé místo, na něž stoupne vaše noha, jsem vám dal, jak jsem slíbil Mojžíšovi. ^{[371]Josh 1:4}Vaše území bude sahat od pouště až k Libanonu a od té veliké řeky, řeky Eufrat, podél celé země Chetitů až ke Středozemnímu moři, kde zapadá slunce. ^{Josh 1:5}Po všechny dny tvého života před tebou nikdo neobstojí; jako jsem býval s Mojžíšem, budu i s tebou. Nenechám tě samotného a neopustím tě. ^{Josh 1:6}Buď silný a statečný, neboť ty dáš tomuto lidu za dědictví zem, o níž jsem přísahal jejich otcům, že jim ji dám. ^[372]

^{Josh 1:7}Jen buď silný a velmi statečný, abys pečlivě dodržoval celý Zákon, který ti přikázal můj služebník Mojžíš. Neuchyluj se od něj napravo ani nalevo, a bude se ti dařit, kamkoli půjdeš. ^{Josh 1:8}Kniha tohoto Zákona ať se nevzdálí od tvých úst, ale přemítej o něm dnem i nocí, abys pečlivě dodržoval vše, co je v něm psáno. Tehdy budeš mít na svých cestách úspěch a tehdy se ti bude dařit. ^{Josh 1:9}Přikazuji ti: Buď silný a statečný, neboj se a nestrachuj, neboť Hospodin, tvůj Bůh, je s tebou, kamkoli půjdeš.“

^{Josh 1:10}Jozue tedy přikázal správcům lidu: ^{Josh 1:11}„Projděte táborem a přikažte lidu: Připravte si jídlo na cestu, neboť po třech dnech zde překročíte Jordán, abyste obsadili zem, kterou vám Hospodin, váš Bůh, dává za dědictví.“

^{Josh 1:12}Pokolení Rubenovu, Gádovu a polovině Manasesova kmene Jozue řekl: ^{Josh 1:13}„Pamatujte na to, co vám přikázal Hospodinův služebník Mojžíš – Hospodin, váš Bůh, vám dává odpočinek již zde a věnuje vám tuto zem. ^{Josh 1:14}Vaše ženy, vaše děti i vaše stáda zůstanou v zemi, kterou vám Mojžíš dal v Zajordání. Vy muži ale musíte jít v bojovém šiku jako udatní hrdinové před svými bratry a pomáhat jim, ^{Josh 1:15}dokud Hospodin nedá vašim bratrům odpočinek tak jako vám a dokud i oni neobdrží zem, kterou jim dává Hospodin, váš Bůh. Potom se vrátíte na východní břeh Jordánu a ujmete se své země, kterou vám dal Hospodinův služebník Mojžíš.“ ^[373]

^{Josh 1:16}Na to Jozuovi odpověděli: „Vše, cos nám přikázal, vykonáme, a kamkoli nás pošleš, půjdeme. ^{Josh 1:17}Jako jsme poslouchali Mojžíše, budeme poslouchat i tebe. Jen ať je Hospodin, tvůj Bůh, s tebou, jako býval s Mojžíšem! ^{Josh 1:18}Kdokoli se vzbouří proti tvým rozkazům a neposlechne tvá slova, ať mu přikážeš cokoli, zemře. Jen buď silný a statečný!“

Kapitola 2

Zvědové a nevěstka

^{Josh 2:1}Jozue, syn Nunův, pak ze Šitimu tajně vyslal dva muže na výzvědy se slovy: „Jděte prohlédnout tu zem, a zvláště Jericho.“ Šli tedy a vstoupili do domu jedné nevěstky jménem Rachab, kde přespali.

^{Josh 2:2}Králi Jericha se doneslo: „Dnes večer sem přišli nějací Izraelci, aby proslídili zem.“ ^{Josh 2:3}Jerišský král proto vzkázal Rachab: „Vydej ty muže, co k tobě přišli, ty, co vstoupili k tobě do domu! Přišli proslídit celou zem!“

^{Josh 2:4}Ta žena ale oba muže odvedla a ukryla. Proto odpověděla: „Ano, ti muži ke mně přišli, ale nevím odkud. ^{Josh 2:5}Odešli, když se za soumraku měla zavírat brána. Kam se vydali, nevím. Běžte rychle za nimi, ať je doženete!“ ^{Josh 2:6}(Rachab ale špehy odvedla na střechu a schovala je pod snopky lnu, které tam měla rozložené.) ^{Josh 2:7}Pronásledovatelé tedy vyrazili za nimi směrem k Jordánu, kde jsou brody. Jakmile opustili město, brána se ihned zavřela.

^{Josh 2:8}Zvědové ještě ani neulehli, když k nim na střechu vystoupila Rachab. ^{Josh 2:9}„Vím, že Hospodin vám dal tuto zem,“ řekla jim. „Vždyť jsme kvůli vám strachy bez sebe! Všichni obyvatelé země se před vámi třesou! ^{Josh 2:10}Slyšeli jsme, jak Hospodin před vámi vysušil vody Rudého moře, když jste vycházeli z Egypta, i co jste provedli oběma emorejským králům v Zajordání, Sichonovi a Ogovi, které jste vyhladili jako proklaté. ^{Josh 2:11}Jak jsme to uslyšeli, vyrazilo nám to dech a všichni jsme před vámi ztratili odvahu. Hospodin, váš Bůh, je přece Bohem nahoře na nebi i dole na zemi! ^{Josh 2:12}Proto mi, prosím vás, přísahejte při Hospodinu, že za milosrdenství, které jsem vám prokázala, i vy prokážete milosrdenství rodině mého otce. Dejte mi prosím záruku, ^{Josh 2:13}že necháte naživu mého otce a matku, mé bratry a sestry i všechny, kdo k nim patří. Zachraňte nás před smrtí!“

^{Josh 2:14}„Položíme za vás život!“ odpověděli jí ti muži. „Nesmíte ale naši úmluvu vyzradit. Až nám Hospodin dá tuto zem, zachováme se k tobě milosrdně a věrně.“

^{Josh 2:15}Spustila je tedy oknem po provaze; její dům byl totiž v hradební zdi, takže bydlela na hradbách. ^{Josh 2:16}„Běžte do hor,“ řekla jim, „ať vás pronásledovatelé nenajdou. Skrývejte se tam tři dny, dokud se nevrátí, a pak se vraťte svou cestou.“

^{Josh 2:17}Muži jí řekli: „Budeme zproštěni přísahy, kterou jsi nás zavázala, ^{Josh 2:18}jestliže po našem vstupu do země neuvážeš tuto šňůru z karmínových provázků do okna, kterým jsi nás spustila, a neshromáždíš k sobě domů svého otce, matku, sourozence a celou rodinu svého otce. ^{Josh 2:19}Kdyby někdo vyšel ze dveří tvého domu, jeho krev padne na jeho hlavu, a my budeme bez viny. Kdyby se ale někdo dotkl kohokoli u tebe doma, jeho krev padne na naši hlavu. ^{Josh 2:20}Kdybys ale naši úmluvu vyzradila, budeme tvé přísahy zproštěni.“

^{Josh 2:21}„Ať se stane, jak jste řekli,“ odpověděla jim. Potom se s nimi rozloučila a když odešli, uvázala do okna karmínovou šňůru.

^{Josh 2:22}Zvědové vyrazili, a když přišli do hor, zůstali tam tři dny, dokud se jejich pronásledovatelé nevrátili. Hledali je totiž po všech cestách, ale nenašli. ^{Josh 2:23}Oba muži se pak vydali zpět. Sestoupili z hor, přebrodili se, a když přišli k Jozuovi, synu Nunovu, vyprávěli mu všechno, co se jim přihodilo. ^{Josh 2:24}„Opravdu! Hospodin dal celou tu zem do našich rukou,“ řekli Jozuovi. „Všichni její obyvatelé se už před námi třesou!“

Kapitola 3

Přes Jordán

^{Josh 3:1}Jozue časně ráno se všemi syny Izraele vytáhl ze Šitimu. Došli až k Jordánu, a než jej překročili, přenocovali tam. ^{Josh 3:2}Ke konci těch tří dnů prošli táborem správcové ^{Josh 3:3}a přikázali lidu: „Jakmile uvidíte Truhlu smlouvy Hospodina, vašeho Boha, a levitské kněze, jak ji nesou, opustíte svá místa a půjdete za ní. ^{Josh 3:4}Mezi vámi a ní ale zůstane odstup asi dvou tisíc loket ^[374] – nesmíte se k ní přiblížit! Půjdete za ní, abyste poznali cestu, kterou máte jít, neboť tou cestou jste nikdy předtím nešli.“

^{Josh 3:5}Jozue lidu řekl: „Posvěťte se, neboť zítra mezi vámi Hospodin učiní podivuhodné věci.“

^{Josh 3:6}Potom řekl kněžím: „Vezměte Truhlu smlouvy a jděte před lidem.“ Vzali tedy Truhlu smlouvy a šli před lidem.

^{Josh 3:7}Hospodin tehdy řekl Jozuovi: „Dnešního dne ti začnu v očích celého Izraele dodávat na vážnosti, aby věděli, že jako jsem býval s Mojžíšem, budu i s tebou. ^{Josh 3:8}A ty přikážeš kněžím nesoucím Truhlu smlouvy: ‚Až dojdete ke kraji jordánských vod, zastavte se v Jordánu.‘“

^{Josh 3:9}Jozue tedy řekl synům Izraele: „Pojďte sem a slyšte slova Hospodina, vašeho Boha.“ ^{Josh 3:10}Pak pokračoval: „Podle toho poznáte, že je mezi vámi živý Bůh: dozajista před vámi vyžene Kanaánce, Chetejce, Hivejce, Perizejce, Girgašejce, Emorejce a Jebusejce. ^{Josh 3:11}Hle, Truhla smlouvy Pána vší země přechází Jordán před vámi. ^{Josh 3:12}Proto si z izraelských kmenů vyberte dvanáct mužů, z každého kmene po jednom. ^{Josh 3:13}Jakmile kněží nesoucí Truhlu Hospodina, Pána vší země, stanou nohama ve vodách Jordánu, tehdy se jordánské vody rozdělí, takže se voda přitékající shora nahromadí na jednom místě.“

^{Josh 3:14}Když pak lid vytáhl ze svých stanů, aby přešel Jordán, kněží nesli před lidem Truhlu smlouvy. ^{Josh 3:15}Jakmile nosiči Truhly došli k Jordánu a kněží nesoucí Truhlu se nohama dotkli okraje vody (Jordán se pokaždé během sklizně všude vylévá z břehů), ^{Josh 3:16}vtom se vody přitékající shora zastavily. Nahromadily se velmi daleko odtud, u města Adam ležícího u Caretánu, zatímco vody odtékající směrem k Aravskému (neboli Mrtvému) ^[375] moři se dočista vytratily. Tak přešel lid přímo proti Jerichu. ^{Josh 3:17}Kněží nesoucí Truhlu Hospodinovy smlouvy stáli nepohnutě na suché zemi uprostřed Jordánu, zatímco celý Izrael přecházel po suchu, dokud celý národ nepřešel Jordánem.

Kapitola 4

Dvanáct kamenů

^{Josh 4:1}Když pak celý národ překročil Jordán, Hospodin promluvil k Jozuovi: ^{Josh 4:2}„Vyberte si z lidu dvanáct mužů, po jednom z každého kmene, ^{Josh 4:3}a přikažte jim: ‚Odtud, zprostřed Jordánu, kde stály nepohnutě nohy kněží, vyneste dvanáct kamenů, vezměte je s sebou a složte je v táboře, kde se dnes v noci uložíte.‘“

^{Josh 4:4}Jozue tedy povolal dvanáct mužů, které ustanovil ze synů Izraele, po jednom z každého kmene, ^{Josh 4:5}a řekl jim: „Jděte doprostřed Jordánu před Truhlu Hospodina, vašeho Boha. Každý si zvedne na rameno jeden kámen, podle počtu izraelských kmenů, ^{Josh 4:6}aby se pro vás staly znamením. Až se vás v budoucnu děti zeptají: ‚Proč tu máte ty kameny?‘ ^{Josh 4:7}povíte jim: ‚Protože se vody Jordánu rozdělily před Truhlou Hospodinovy smlouvy. Když přecházela Jordán, vody se rozdělily.‘ Proto budou tyto kameny synům Izraele připomínkou až na věky.“

^{Josh 4:8}Synové Izraele tedy udělali, co jim Jozue přikázal. Vynesli zprostřed Jordánu dvanáct kamenů podle počtu izraelských kmenů, jak Jozuovi uložil Hospodin, a přenesli je s sebou do tábora, kde je složili. ^{Josh 4:9}Dalších dvanáct kamenů postavil Jozue uprostřed Jordánu tam, kde stály nohy kněží nesoucích Truhlu smlouvy. Jsou tam až dodnes.

^{Josh 4:10}Kněží nesoucí Truhlu tehdy stáli uprostřed Jordánu, než byly splněny všechny příkazy, které Hospodin udělil pro lid Jozuovi, přesně jak to Jozuovi přikázal Mojžíš. Lid spěšně přešel řeku, ^{Josh 4:11}a poté, co přešel všechen lid, přešla před jejich zraky také Hospodinova truhla s kněžími. ^{Josh 4:12}V čele synů Izraele přešli v bojovém šiku synové Rubenovi, synové Gádovi a polovina kmene Manasesova, jak jim přikázal Mojžíš. ^{[376]Josh 4:13}Na čtyřicet tisíc vyzbrojených bojovníků přešlo před Hospodinem na jerišské pláně, aby svedli boj.

^{Josh 4:14}Toho dne Hospodin v očích celého Izraele dodal Jozuovi na vážnosti, takže ho měli v úctě, jako měli v úctě Mojžíše po celý jeho život.

^{Josh 4:15}Hospodin řekl Jozuovi: ^{Josh 4:16}„Přikaž kněžím nesoucím Truhlu svědectví, ať vystoupí z Jordánu.“

^{Josh 4:17}Jozue tedy kněžím přikázal: „Vystupte z Jordánu.“ ^{Josh 4:18}A jakmile kněží nesoucí Truhlu smlouvy Hospodinovy vystoupili zprostřed Jordánu a stanuli nohama na souši, vrátily se vody Jordánu na místo a vylévaly se z břehů jako předtím.

^{Josh 4:19}Lid vystoupil z Jordánu desátého dne prvního měsíce a utábořil se v Gilgalu u východního okraje Jericha. ^{Josh 4:20}Oněch dvanáct kamenů, které vzali z Jordánu, vztyčil Jozue v Gilgalu ^{Josh 4:21}a řekl synům Izraele: „Až se vaše děti v budoucnu zeptají svých otců: ‚Proč jsou tu ty kameny?‘ ^{Josh 4:22}poučíte je: ‚Izrael tu přešel Jordán po suchu.‘ ^{Josh 4:23}Hospodin, váš Bůh, před vámi vysušil tyto jordánské vody, dokud jste nepřešli, tak jako to Hospodin, váš Bůh, provedl s Rudým mořem, které před námi vysušil, dokud jsme nepřešli. ^{Josh 4:24}To aby všechny národy země poznaly, že ruka Hospodinova je mocná; to abyste ctili Hospodina, vašeho Boha, po všechny dny.“

Kapitola 5

^{Josh 5:1}Když potom všichni emorejští králové na západním břehu Jordánu a všichni kanaánští králové u Středozemního moře uslyšeli, že Hospodin před syny Izraele vysušil vody Jordánu, dokud nepřešli, vyrazilo jim to dech a úplně před syny Izraele ztratili odvahu.

Hospodinovo vojsko

^{Josh 5:2}V té době řekl Hospodin Jozuovi: „Vyrob si kamenné nože a znovu obřež syny Izraele.“ ^{[377]Josh 5:3}Jozue si tedy vyrobil kamenné nože a obřezal syny Izraele u Gibeat-aralot, totiž Pahorku předkožek.

^{Josh 5:4}Důvod, proč je Jozue obřezal, je tento: Všechen lid mužského pohlaví, který vyšel z Egypta, všichni ti bojovníci, po vyjití z Egypta pomřeli cestou na poušti. ^{Josh 5:5}Všechen lid, který vycházel, byl sice obřezán, ale z lidu narozeného po vyjití z Egypta cestou na poušti neobřezali nikoho. ^{Josh 5:6}Synové Izraele chodili po poušti čtyřicet let, dokud celý ten národ bojovníků vyšlých z Egypta do posledního nevymřel, protože neposlouchali Hospodina. Hospodin jim odpřisáhl, že jim nedá spatřit tu zem, o níž Hospodin přísahal jejich otcům, že nám ji dá, totiž zem oplývající mlékem a medem. ^{[378]Josh 5:7}Místo nich postavil jejich syny. Ty Jozue obřezal, poněvadž byli neobřezaní – cestou je totiž nikdo neobřezával. ^{Josh 5:8}Když pak byli všichni v celém národě obřezáni, zůstali na místě v táboře, dokud se nezotavili.

^{Josh 5:9}Hospodin tehdy Jozuovi řekl: „Dnešního dne jsem z vás odvalil egyptskou pohanu.“ A tak se to místo až dodnes jmenuje Gilgal, Odvalení.

^{Josh 5:10}Synové Izraele tedy tábořili v Gilgalu a navečer čtrnáctého dne onoho měsíce slavili na jerišských pláních Hod beránka. ^{Josh 5:11}Druhého dne jedli nekvašené chleby a téhož dne i pražené zrní z úrody té země. ^{Josh 5:12}Toho dne, kdy jedli z úrody země, také ustala mana. Synové Izraele již pak žádnou manu neměli, ale toho roku začali jíst ze sklizně kanaánské země.

^{Josh 5:13}Jednou, když byl Jozue poblíž Jericha, pozvedl oči a hle – kdosi před ním stojí s vytaseným mečem v ruce! Jozue šel k němu a oslovil ho: „Patříš k nám, nebo k našim nepřátelům?“

^{Josh 5:14}„Nikoli,“ odpověděl on. „Já jsem vůdce Hospodinova vojska. Teď jsem tu.“

Jozue padl tváří k zemi a poklonil se. „Jaké příkazy má můj pán pro svého služebníka?“ zeptal se.

^{Josh 5:15}Vůdce Hospodinova vojska na to Jozuovi řekl: „Zuj si obuv z nohou, neboť místo, na němž stojíš, je svaté.“ ^[379] A Jozue to udělal.

Kapitola 6

Jericho

^{Josh 6:1}Jericho bylo kvůli synům Izraele úplně uzavřeno. Nikdo nevycházel ani nevcházel.

^{Josh 6:2}Hospodin ale Jozuovi řekl: „Pohleď, dal jsem ti do rukou Jericho, jeho krále i udatné hrdiny. ^{Josh 6:3}Vy bojovníci to město všichni obklíčíte a jednou denně město obejdete dokola. To budeš dělat po šest dní. ^{Josh 6:4}Sedm kněží ať před Truhlou nese sedm trub z beraních rohů. Sedmého dne obejdete město sedmkrát a kněží ať troubí na trouby. ^{Josh 6:5}Jakmile dlouze zatroubí na beraní roh, jakmile uslyšíte troubení, pak ať všechen lid vyrazí mohutný pokřik. Městská hradba se zhroutí a lid vnikne do města, každý tam, kde bude.“

^{Josh 6:6}Jozue, syn Nunův, tedy zavolal kněze a řekl jim: „Vezměte Truhlu smlouvy a sedm kněží ať před Hospodinovou truhlou nosí sedm trub z beraních rohů.“ ^{Josh 6:7}Lidu pak řekl: „Jděte a obcházejte město. Ozbrojenci ať jdou před Hospodinovou truhlou.“

^{Josh 6:8}Když to Jozue řekl lidu, sedm kněží nesoucích před Hospodinem sedm trub z beraních rohů vykročilo, začalo troubit na trouby a Truhla Hospodinovy smlouvy se vydala za nimi. ^{Josh 6:9}Před kněžími troubícími na trouby kráčeli ozbrojenci, zatímco zadní voj kráčel za Truhlou za zvuku trub. ^{Josh 6:10}Jozue lidu přikázal: „Nebudete křičet, nevydáte ani hlásku, nevypustíte z úst ani slovo až do dne, kdy vám řeknu: ‚Křičte!‘ Tehdy budete křičet.“ ^{Josh 6:11}Nato nechal Hospodinovu truhlu obejít město jednou kolem dokola. Pak odešli do tábora a tam přenocovali.

^{Josh 6:12}Jozue pak vstal časně ráno a kněží vynesli Hospodinovu truhlu. ^{Josh 6:13}Sedm kněží neslo před Hospodinovou truhlou sedm trub z beraních rohů a za pochodu troubilo na trouby. Před nimi kráčeli ozbrojenci, kdežto zadní voj kráčel za Hospodinovou truhlou za zvuku trub. ^{Josh 6:14}I druhého dne obešli město jednou kolem dokola, načež se vrátili do tábora. Tak to dělali šest dní.

^{Josh 6:15}Sedmého dne ráno vstali už za svítání a stejným způsobem obešli město, ale sedmkrát. Pouze onoho dne obcházeli město sedmkrát. ^{Josh 6:16}Když obcházeli posedmé a kněží zatroubili na trouby, Jozue řekl lidu: „Křičte! Hospodin vám dal to město! ^{Josh 6:17}Ať to město propadne Hospodinu i se vším, co je v něm! Pouze nevěstka Rachab zůstane naživu a s ní i všichni v jejím domě, protože ukryla posly, které jsme vyslali. ^{Josh 6:18}Jenom se vyvarujte toho, co propadlo klatbě, abyste jí nepropadli i vy. Kdybyste si vzali něco z toho, co propadlo klatbě, přivolali byste na izraelský tábor stejnou klatbu a přivedli jej do neštěstí. ^{Josh 6:19}Všechno stříbro, zlato i bronzové a železné předměty budou zasvěceny Hospodinu. Přejdou do Hospodinova pokladu.“

^{Josh 6:20}Zazněly trouby a lid začal křičet. Jakmile lid uslyšel troubení a vyrazili mohutný pokřik, hradby se zhroutily a lid vnikl do města, každý tam, kde byl. Tak město dobyli. ^{Josh 6:21}Vše, co bylo ve městě, pak vyhladili jako proklaté: muže i ženy, mladé i staré, skot, ovce i osly.

^{Josh 6:22}Těm dvěma mužům, kteří byli v zemi na výzvědách, ale Jozue řekl: „Jděte do domu té nevěstky a vyveďte ji odtud i se všemi, kdo k ní patří, jak jste jí odpřisáhli.“ ^{Josh 6:23}A tak ti mladí vyzvědači šli a vyvedli Rachab, jejího otce i matku, její sourozence i všechny, kdo k ní patřili; vyvedli celé její příbuzenstvo a poskytli jim útočiště za izraelským táborem.

^{Josh 6:24}To město pak vypálili i se vším, co bylo v něm. Pouze stříbro, zlato a bronzové i železné předměty dali do pokladu Hospodinova domu. ^{Josh 6:25}Nevěstku Rachab s rodinou jejího otce a se všemi, kdo k ní patřili, ale Jozue nechal naživu. Zůstala uprostřed Izraele dodnes, neboť ukryla posly, které Jozue vyslal na výzvědy do Jericha.

^{Josh 6:26}Tehdy Jozue přísahal:

„Zlořečený buď před Hospodinem,
kdo povstane, aby stavěl toto město Jericho!
Za cenu svého prvorozeného je založí,
za svého nejmladšího tam bránu osadí.“

^{Josh 6:27}Hospodin pak byl s Jozuem a pověst o něm se šířila po celé zemi.

Kapitola 7

Achanův hřích

^{Josh 7:1}Synové Izraele se ale provinili porušením klatby. Achan, syn Karmiho, syna Zimriho, ^[380] syna Zerachova z pokolení Juda, vzal něco z věcí propadlých klatbě, a Hospodin vzplanul proti synům Izraele hněvem.

^{Josh 7:2}Jozue totiž z Jericha vyslal muže do místa zvaného Aj (jež leží u Bet-avenu východně od Bet-elu) a řekl jim, ať jdou prozkoumat tu zem. Muži tedy šli a prozkoumali Aj. ^{Josh 7:3}Když se vrátili k Jozuovi, řekli mu: „Není potřeba, aby se tam vypravoval všechen lid. Stačí, když vytáhnou dva nebo tři tisíce mužů a obyvatele Aj pobijí. Nezatěžuj všechen lid, vždyť je jich tam málo.“

^{Josh 7:4}A tak z lidu vytáhlo asi tři tisíce mužů, ale museli se před ajskými dát na útěk. ^{Josh 7:5}Ajští muži z nich pobili asi třicet šest; pronásledovali je od brány až k lomům a na stráni je pobíjeli. Lid tehdy ztratil odvahu, rozplynula se jako voda.

^{Josh 7:6}Jozue roztrhl svůj plášť, padl před Hospodinovou truhlou tváří na zem, zůstal tak až do večera spolu se stařešiny Izraele a sypali si na hlavu prach. ^{Josh 7:7} Ach, Pane můj, Hospodine!“ řekl Jozue, „Proč jsi vůbec převáděl tento lid přes Jordán? Abys nás vydal do rukou Emorejců? Abys nás zahubil? Mohlo nám přece stačit, abychom se usadili za Jordánem! ^{Josh 7:8}Odpusť, Pane můj, ale co mám říci, když se Izrael před svými nepřáteli dal na útěk! ^{Josh 7:9}Až to uslyší Kanaánci a všichni obyvatelé této země, obklíčí nás a vyhladí naše jméno ze země! Co pro své veliké jméno uděláš pak?“

^{Josh 7:10}„Vstaň!“ odpověděl Hospodin Jozuovi. „Proč tu ležíš na tváři? ^{Josh 7:11}Izrael zhřešil. Porušili mou smlouvu, kterou jsem jim vydal. Vzali něco z věcí, které propadly klatbě – ukradli to, zatajili a uložili mezi své věci! ^{Josh 7:12}Proto synové Izraele nemohou obstát před svými nepřáteli a obrací se před nimi na útěk, protože té klatbě propadli sami. Nebudu už s vámi, pokud to proklaté neodstraníte ze svého středu!

^{Josh 7:13}Vstaň, posvěť lid a řekni jim: ‚Posvěťte se pro zítřek. Neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Proklaté je ve tvém středu, Izraeli! Nebudeš moci obstát před svými nepřáteli, dokud to proklaté neodstraníte ze svého středu. ^{Josh 7:14}Proto budete ráno přistupovat po kmenech. Ten kmen, který Hospodin zadrží, bude přistupovat po rodech. Rod, který Hospodin zadrží, bude přistupovat po jednotlivých rodinách. Rodina, kterou Hospodin zadrží, bude přistupovat po mužích. ^{Josh 7:15}Kdo bude zadržen s věcmi propadlými klatbě, bude upálen se vším, co k němu patří, neboť porušil Hospodinovu smlouvu a spáchal v Izraeli hanebnost.‘“

^{Josh 7:16}Časně ráno pak Jozue nechal Izrael předstupovat po kmenech. Los označil kmen Juda. ^{Josh 7:17}Nechal tedy předstupovat judské rody a označen byl rod Zerachův. Když nechal předstupovat Zerachův rod po rodinách, ^[381] byl označen Zimri. ^{Josh 7:18}Nechal tedy přistupovat jeho rodinu po mužích a označen byl Achan, syn Karmiho, syna Zimriho, syna Zerachova z pokolení Juda.

^{Josh 7:19}„Synu můj,“ řekl Jozue Achanovi, „vzdej slávu Hospodinu, Bohu Izraele, a vyznej před ním pravdu. Pověz mi, co jsi provedl; netaj to přede mnou.“

^{Josh 7:20}„Je to pravda. Zhřešil jsem proti Hospodinu, Bohu Izraele,“ odpověděl mu Achan. „Provedl jsem toto: ^{Josh 7:21}Mezi kořistí jsem uviděl jeden krásný babylonský ^[382] plášť, dvě stě šekelů stříbra ^[383] a jednu zlatou cihlu o váze padesát šekelů. ^[384] Zatoužil jsem po tom a vzal jsem si to. Tamhle to je, schované v zemi uvnitř mého stanu; stříbro je pod tím.“

^{Josh 7:22}Jozue vyslal posly, ti se rozeběhli ke stanu a hle – bylo to ukryto u něj ve stanu a stříbro pod tím. ^{Josh 7:23}Vzali to tedy ze stanu, přinesli k Jozuovi a všem synům Izraele a vysypali vše před Hospodinem.

^{Josh 7:24}Jozue s celým Izraelem pak vzal Achana, syna Zerachova, i to stříbro, plášť a zlatou cihlu a také jeho syny a dcery i jeho skot, osly, ovce a kozy i jeho stan a všechno, co k němu patřilo, a odnesli to všechno do rokle Achor. ^{Josh 7:25}Tam Jozue zvolal: „Proč jsi nás přivedl do neštěstí? Hospodin dnes přivede do neštěstí tebe!“

A celý Izrael ho tam ukamenoval. Spálili je a zaházeli kamením. ^{Josh 7:26}Navršili nad ním velikou hromadu kamení, která je tam až dodnes. Tehdy se Hospodin odvrátil od svého planoucího hněvu, a to místo se proto až dodnes jmenuje Emek-achor, Rokle neštěstí.

Kapitola 8

Dobytí Aje

^{Josh 8:1}Poté Hospodin řekl Jozuovi: „Neboj se a nestrachuj. Vezmi s sebou všechen bojeschopný lid a vytáhni proti Aji. Pohleď, dal jsem ti do rukou ajského krále a jeho lid i s jejich městem a územím. ^{Josh 8:2}S Ajem i s jeho králem naložíš stejně, jako jsi naložil s Jerichem a s jeho králem. Ukořistěné zboží a dobytek si ale můžete nechat pro sebe. Vzadu za městem si proti němu nachystej zálohu.“

^{Josh 8:3}Jozue se tedy se vším bojeschopným lidem přichystal vytáhnout proti Aji. Vybral třicet tisíc udatných bojovníků a vypravil je v noci ^{Josh 8:4}s rozkazem: „Dávejte pozor! Budete vzadu za městem číhat v záloze. Nebuďte od města moc daleko. Všichni buďte připraveni. ^{Josh 8:5}Já a všechen lid, který bude se mnou, se zatím přiblížíme k městu. Vytáhnou proti nám jako prve a my se dáme na útěk. ^{Josh 8:6}Vydají se za námi, a tak je odlákáme od města. Řeknou si totiž: ‚Utíkají před námi jako prve.‘ Budeme tedy před nimi utíkat ^{Josh 8:7}a vy zatím vyrazíte ze zálohy, obsadíte město a Hospodin, váš Bůh, vám je vydá do rukou. ^{Josh 8:8}Až se města zmocníte, zapálíte ho; zachováte se podle Hospodinova slova. Držte se mých příkazů.“

^{Josh 8:9}Vysláni Jozuem se tedy šli ukrýt do zálohy a zaujali místo mezi Bet-elem a Ajem, na západ od Aje. Té noci Jozue zůstal uprostřed lidu.

^{Josh 8:10}Brzy ráno Jozue sebral lid a spolu se stařešiny Izraele se vydal v jeho čele proti Aji. ^{Josh 8:11}Všechen bojeschopný lid táhl s ním. Když tam dorazili, zamířili přímo před město a utábořili se na sever od Aje. Mezi nimi a Ajem byla rokle. ^{Josh 8:12}Jozue vzal asi pět tisíc mužů a umístil je jako zálohu mezi Bet-elem a Ajem, na západ od města. ^{Josh 8:13}Hlavní voj lidu tedy stál severně od města, zadní voj pak západně od města. Té noci Jozue sestoupil do údolí.

^{Josh 8:14}Jakmile to spatřil ajský král, on i všechen lid, obyvatelé toho města, vyrazili brzy ráno na stanoviště před plání Arava, k bitvě proti Izraeli. Král ovšem nevěděl, že na něj za městem číhá záloha. ^{Josh 8:15}Jozue s celým Izraelem předstírali porážku a utíkali směrem k poušti. ^{Josh 8:16}Všechen lid ve městě byl zburcován, aby je pronásledovali. Hnali se za Jozuem, a tak se nechali odlákat od města. ^{Josh 8:17}V Aji a Bet-elu nezůstal nikdo, kdo by nevyrazil za Izraelem. Nechali město otevřené a pronásledovali Izrael.

^{Josh 8:18}Tehdy Hospodin řekl Jozuovi: „Napřáhni šavli, kterou máš v ruce, proti Aji, neboť je dám do tvých rukou.“ Jozue tedy napřáhl šavli ve své ruce proti Aji. ^{Josh 8:19}Jakmile ji napřáhl, ti, kdo číhali v záloze, rychle vstali a vyrazili ze svého místa. Vnikli do města, dobyli je a rychle je zapálili.

^{Josh 8:20}Ajští muži se ohlédli a hle – z města stoupal k nebi dým! Nemohli ovšem utéci ani tam, ani tam, protože lid prchající k poušti se obrátil proti pronásledovatelům. ^{Josh 8:21}Když totiž Jozue i všechen lid viděli, že záloha dobyla město a že z města stoupá dým, otočili se nazpět a udeřili na ajské muže. ^{Josh 8:22}(Ti se totiž z města vydali za nimi, takže je Izrael měl uprostřed.) Pobíjeli je z jedné i druhé strany, až nezůstal, kdo by přežil ani kdo by unikl. ^{Josh 8:23}Jen ajského krále zajali živého a přivlekli ho k Jozuovi.

^{Josh 8:24}Když byl Izrael hotov s pobíjením všech obyvatel Aje venku na poušti, kam je pronásledovali, dokud všichni do posledního nepadli ostřím meče, vrátil se celý Izrael do Aje a také tam je pobili ostřím meče. ^{Josh 8:25}Všech padlých toho dne bylo dvanáct tisíc mužů i žen – všichni obyvatelé Aje. ^{Josh 8:26}Jozue totiž nespustil ruku s napřaženou šavlí, dokud nebyli všichni obyvatelé Aje vyhlazeni jako proklatí. ^{Josh 8:27}Izrael si pro sebe nechal jen ukořistěný dobytek a zboží z onoho města, jak Hospodin určil Jozuovi.

^{Josh 8:28}Tak Jozue vypálil Aj a natrvalo jej obrátil v pustou hromadu sutin až dodnes. ^{Josh 8:29}Ajského krále pak nechal až do večera viset na kůlu. Když slunce zapadalo, Jozue dal jeho tělo sejmout z kůlu a pohodili je u vchodu do městské brány. Navršili nad ním velikou hromadu kamení, která je tam až dodnes.

Ebal a Gerizim

^{Josh 8:30}Jozue pak vystavěl Hospodinu, Bohu Izraele, oltář na hoře Ebal, ^{Josh 8:31}jak synům Izraele přikázal Hospodinův služebník Mojžíš. Jak je psáno v knize Mojžíšova zákona: „Oltář z netknutých kamenů, neopracovaných železem.“ ^[385] Na něm pak přinesli zápalné oběti Hospodinu a obětovali pokojné oběti. ^{Josh 8:32}Jozue tam napsal na kameny opis Mojžíšova zákona; zapsal jej v přítomnosti synů Izraele.

^{Josh 8:33}Celý Izrael se svými stařešiny, správci a soudci stál po obou stranách Truhly před levitskými kněžími, kteří nosí Truhlu Hospodinovy smlouvy. Stáli tam spolu cizinci i domácí, polovina proti hoře Gerizim a polovina proti hoře Ebal, jak kdysi přikázal Hospodinův služebník Mojžíš, že se má žehnat lidu Izraele. ^[386]

^{Josh 8:34}Jozue pak předčítal všechna slova Zákona, požehnání i zlořečení, přesně jak je to psáno v knize Zákona. ^{Josh 8:35}Ze všeho, co Mojžíš přikázal, Jozue nevynechal ani slovo. Předčítal je celému shromáždění Izraele včetně žen a dětí i včetně cizinců pobývajících mezi nimi.

Kapitola 9

Gibeonský podvod

^{Josh 9:1}Když se to doslechli všichni králové na západním břehu Jordánu, na horách, v podhůří a po celém pobřeží Středozemního moře před Libanonem – král chetejský, emorejský, kanaánský, perizejský, hivejský a jebusejský – ^{Josh 9:2}sešli se, aby společně bojovali proti Jozuovi a Izraeli.

^{Josh 9:3}Také obyvatelé Gibeonu se doslechli, jak Jozue naložil s Jerichem a s Ajem. ^{Josh 9:4}Vymysleli proto lest: Vypravili se na cestu jako poselstvo; na osly si naložili staré pytle a opotřebované, potrhané, záplatované měchy na víno, ^{Josh 9:5}na nohy si vzali ošlapanou, pospravovanou obuv a na sebe chatrné šaty. Všechen chléb, který měli s sebou, byl vyschlý, až se drolil. ^{Josh 9:6}Když přišli k Jozuovi do gilgalského tábora, řekli jemu a izraelským mužům: „Přicházíme z daleké země; uzavřete s námi smlouvu.“

^{Josh 9:7}Izraelští muži ale těm Hivejcům odpověděli: „A co když bydlíte mezi námi? Jak bychom s vámi mohli uzavřít smlouvu?“

^{Josh 9:8}„Jsme tvoji služebníci,“ řekli na to Jozuovi.

Ten se jich ale ptal: „Co jste zač? Odkud jste přišli?“

^{Josh 9:9}„Tvoji služebníci přišli z daleké, předaleké země díky pověsti Hospodina, tvého Boha,“ tvrdili mu. „Slyšeli jsme zprávu o něm i o všem, co udělal v Egyptě, ^{Josh 9:10}a také o všem, co udělal dvěma emorejským králům v Zajordání – chešbonskému králi Sichonovi a bášanskému králi Ogovi v Aštarotu. ^{Josh 9:11}Proto nám naši stařešinové i všichni obyvatelé naší země řekli: Vezměte s sebou jídlo na cestu, jděte jim naproti a řekněte jim: ‚Jsme vaši služebníci; uzavřete s námi smlouvu.‘ ^{Josh 9:12}Tohle je náš chléb. Když jsme se za vámi chystali, balili jsme ho doma ještě teplý – a podívejte se: je vyschlý, až se drolí. ^{Josh 9:13}Tyto měchy na víno byly nové, když jsme je plnili – a podívejte se: už popraskaly. Toto jsou naše šaty a obuv: tou předlouhou cestou úplně zchátraly.“

^{Josh 9:14}Izraelští muži dali na jejich zásoby a neptali se na Hospodinův výrok. ^{Josh 9:15}Jozue jim zaručil pokoj a uzavřel s nimi smlouvu, že je nechá naživu. Také vůdcové obce jim to odpřisáhli.

^{Josh 9:16}Tři dny poté, co s nimi uzavřeli smlouvu, se ale dozvěděli, že ti lidé jsou z jejich sousedství – že vlastně bydlí uprostřed nich! ^{Josh 9:17}Synové Izraele totiž postupovali dál a třetího dne došli k jejich městům. Byla to města Gibeon, Kefira, Beerot a Kiriat-jearim. ^{Josh 9:18}Synové Izraele je ovšem nepobili, poněvadž jim vůdcové obce přísahali při Hospodinu, Bohu Izraele.

Celá obec ale proti vůdcům reptala. ^{Josh 9:19}Všichni vůdcové jim proto vysvětlovali: „My jsme jim přísahali při Hospodinu, Bohu Izraele! Teď na ně přece nesmíme sáhnout. ^{Josh 9:20}Uděláme s nimi toto: Necháme je naživu, aby na nás nedopadl Boží hněv, kdybychom porušili přísahu, kterou jsme jim dali.“ ^{Josh 9:21}Vůdcové tehdy prohlásili: „Ať zůstanou naživu,“ a tak se z nich podle rozhodnutí vůdců stali dřevaři a nosiči vody pro celou obec.

^{Josh 9:22}Jozue si je potom zavolal a řekl jim: „Jak to, že jste nás podvedli?! Tvrdili jste: ‚Žijeme od vás velmi daleko.‘ A přitom bydlíte uprostřed nás! ^{Josh 9:23}Proklatci! Od teď už nikdy nepřestanete otročit: Budou z vás dřevaři a nosiči vody pro dům mého Boha.“

^{Josh 9:24}Na to Jozuovi odpověděli: „Tvým služebníkům bylo spolehlivě oznámeno, co Hospodin, tvůj Bůh, přikázal svému služebníku Mojžíšovi. Prý vám dá celou tuto zem a všechny obyvatele této země před vámi vyhubí. Hrozně jsme se před vámi báli o život, proto jsme to udělali. ^{Josh 9:25}Teď jsme ve tvých rukou. Udělej s námi, co považuješ za dobré a správné.“

^{Josh 9:26}Jozue s nimi tedy naložil takto: Vysvobodil je z rukou synů Izraele, aby je nepobili, ^{Josh 9:27}a téhož dne z nich udělal dřevaře a nosiče vody pro obec a pro Hospodinův oltář na místě, které vyvolí. A tak je tomu až dodnes.

Kapitola 10

Slunce, zastav se

^{Josh 10:1}Potom se doslechl jeruzalémský král Adoni-cedek, že Jozue dobyl Aj a vyhladil je jako proklaté a že stejně, jak naložil s Jerichem a jeho králem, naložil i s Ajem a jeho králem a že obyvatelé Gibeonu s Izraelem uzavřeli mír a zůstávají mezi nimi. ^{Josh 10:2}Tehdy dostali hrozný strach, protože Gibeon bylo veliké město, jako bývají královská sídla, a protože bylo větší než Aj a všichni jeho obyvatelé byli udatní. ^{Josh 10:3}Jeruzalémský král Adoni-cedek proto poslal vzkaz hebronskému králi Hohamovi, k jarmutskému králi Pireamovi, k lachišskému králi Jafiovi a k eglonskému králi Debirovi: ^{Josh 10:4}„Pojďte mi na pomoc a udeřme na Gibeon, protože uzavřel mír s Jozuem a se syny Izraele!“

^{Josh 10:5}A tak se spojilo pět emorejských králů: král Jeruzaléma, král Hebronu, král Jarmutu, král Lachiše a král Eglonu. Ti vytáhli se všemi svými vojsky, oblehli Gibeon a zaútočili na něj.

^{Josh 10:6}Obyvatelé Gibeonu proto poslali vzkaz Jozuovi do gilgalského tábora: „Neodpírej ochranu svým služebníkům. Rychle k nám pospěš a zachraň nás! Pomoz nám! Všichni emorejští králové z hor se spojili proti nám!“

^{Josh 10:7}Nato Jozue vytáhl z Gilgalu a s ním všechen bojeschopný lid i všichni udatní hrdinové. ^{Josh 10:8}Hospodin Jozuovi řekl: „Neboj se jich, neboť jsem ti je vydal do rukou. Nikdo z nich před tebou neobstojí.“

^{Josh 10:9}Jozue táhl z Gilgalu celou noc a pak je náhle přepadl. ^{Josh 10:10}Hospodin je před Izraelem rozprášil a způsobil jim u Gibeonu hroznou porážku. Izrael je pronásledoval směrem k bet-choronskému svahu a pobíjel je až k Azece a Makedě. ^{Josh 10:11}Když pak před Izraelem prchali po bet-choronské stráni, Hospodin je až do Azeky zasypával z nebe kroupami velkými jako kameny. Tak jich pomřelo více od toho krupobití, než kolik jich synové Izraele pobili mečem.

^{Josh 10:12}Tenkrát mluvil Jozue s Hospodinem. Toho dne, kdy Hospodin synům Izraele vydal Emorejce, Jozue před zraky Izraele řekl:

„Slunce, zastav se v Gibeonu!
Ty, měsíci, v údolí Ajalonu!“
^{Josh 10:13}Stanulo slunce, měsíc stál,
než národ nepřátele potrestal.

Právě tak se to píše v Knize Upřímného. Slunce se zastavilo uprostřed nebe a nespěchalo k západu skoro celý den. ^{Josh 10:14}Takový den nenastal nikdy předtím ani potom, aby Hospodin poslechl něčí hlas. To proto, že Hospodin bojoval za Izrael.

^{Josh 10:15}Jozue se pak s celým Izraelem vrátil do gilgalského tábora.

Pět králů

^{Josh 10:16}Oněch pět králů ale uteklo a ukrylo se v jeskyni u Makedy. ^{Josh 10:17}Když Jozue dostal zprávu, že těch pět králů našli ukryté v jeskyni u Makedy, ^{Josh 10:18}nařídil: „Přivalte k ústí jeskyně velké balvany a postavte tam stráže. ^{Josh 10:19}Vy ostatní ale nepřestávejte pronásledovat nepřátele. Vpadněte jim do zad a nedovolte jim vrátit se do jejich měst. Hospodin, váš Bůh, vám je vydal do rukou!“

^{Josh 10:20}Jozue a synové Izraele pak tu velikou, drtivou porážku dovršili a skoncovali s nimi. Ti, kdo z nich přece přežili, utekli do opevněných měst. ^{Josh 10:21}Všechen lid se pak v pořádku vrátil k Jozuovi do tábora v Makedě. Nikdo se proti synům Izraele neodvážil ani ozvat.

^{Josh 10:22}Potom Jozue řekl: „Odkryjte ústí jeskyně a přiveďte z ní těch pět králů ke mně!“ ^{Josh 10:23}A tak k němu z jeskyně přivedli těch pět králů: krále Jeruzaléma, krále Hebronu, krále Jarmutu, krále Lachiše a krále Eglonu.

^{Josh 10:24}Když ty krále přiváděli, Jozue svolal všechny izraelské muže. Velitele bojovníků, kteří šli s ním, tehdy vyzval: „Pojďte sem, položte si nohu na šíji těch králů!“ Přicházeli tedy a stoupali jim na šíje.

^{Josh 10:25}Jozue jim řekl: „Nebojte se a nestrachujte, buďte silní a stateční. Takto Hospodin naloží se všemi nepřáteli, proti nimž budete bojovat.“ ^{Josh 10:26}Potom je Jozue dal pobít a pověsit na pěti kůlech. Na těch kůlech pak viseli až do večera.

^{Josh 10:27}Když slunce zapadalo, Jozue přikázal, ať je sejmou z kůlů a hodí je do jeskyně, kde se předtím skrývali. K ústí jeskyně pak navršili veliké balvany, které tam jsou až dodnes.

Tažení na jih

^{Josh 10:28}Makedu Jozue dobyl ještě téhož dne. Vyhubil ji ostřím meče i s jejím králem; všechno živé v ní vyhladil jako proklaté. Nikoho nenechal naživu; s králem Makedy naložil stejně, jako naložil s králem Jericha.

^{Josh 10:29}Potom Jozue s celým Izraelem táhl od Makedy k Libně a zaútočil na ni. ^{Josh 10:30}I Libnu a jejího krále vydal Hospodin Izraeli do rukou. Ten ji vyhubil ostřím meče se vším živým, co bylo ve městě. Nikoho tam nenechal naživu; s jejím králem naložil stejně, jako naložil s králem Jericha.

^{Josh 10:31}Potom Jozue s celým Izraelem táhl od Libny k Lachiši. Oblehl jej, zaútočil na něj ^{Josh 10:32}a Hospodin vydal Izraeli do rukou i Lachiš. Dobyl jej druhého dne a ostřím meče v něm vyhubil všechno živé stejně, jako to provedl v Libně. ^{Josh 10:33}Na pomoc Lachiši tehdy přitáhl Horam, král Gezeru. Jozue ho ale i s jeho lidem porazil; nikoho nenechal naživu.

^{Josh 10:34}Potom Jozue s celým Izraelem táhl od Lachiše k Eglonu. Oblehli jej a zaútočili na něj. ^{Josh 10:35}Téhož dne jej dobyli a vyhubili ostřím meče; všechno živé v něm toho dne vyhladil jako proklaté, stejně jako to provedl s Lachišem.

^{Josh 10:36}Potom Jozue s celým Izraelem táhl od Eglonu k Hebronu a zaútočili na něj. ^{Josh 10:37}Dobyli ho a ostřím meče vyhubili i s jeho králem, se všemi vesnicemi i se vším živým, co bylo ve městě. Nikoho nenechal naživu, stejně jako to provedl v Eglonu. Město i všechno živé v něm vyhladil jako proklaté.

^{Josh 10:38}Potom se Jozue s celým Izraelem obrátil k Debiru a zaútočili na něj. ^{Josh 10:39}Dobyli ho i s jeho vesnicemi a jeho krále zajali. Město vyhubili ostřím meče a všechno živé v něm vyhladili jako proklaté. Nikoho nenechal naživu. Jak naložil s Hebronem, tak naložil s Debirem a jeho králem, stejně jako provedl s Libnou a jejím králem.

^{Josh 10:40}Tak Jozue dobyl celou tu zem se všemi jejími králi: hory i Negev, podhůří i východní srázy. Nikoho nenechal naživu; vše, co dýchalo, vyhladil jako proklaté, jak přikázal Hospodin, Bůh Izraele. ^{[387]Josh 10:41}Jozue dobyl vše od Kádeš-barné až po Gazu a od celého kraje Gošen až po Gibeon. ^{Josh 10:42}Všech těchto králů i jejich území se Jozue zmocnil jedním rázem, protože Hospodin, Bůh Izraele, bojoval za Izrael.

^{Josh 10:43}Potom se Jozue s celým Izraelem vrátil do gilgalského tábora.

Kapitola 11

Tažení na sever

^{Josh 11:1}Když se to doslechl chacorský král Jabín, obeslal madonského krále Jobaba a krále šimronského, krále akšafského ^{Josh 11:2}a další krále na severu v horách, v Aravě jižně od Galilejského jezera, ^[388] v podhůří a v Náfot-doru na západě. ^{Josh 11:3}Na východě i na západě byli Kanaánci, v pohořích Emorejci, Chetejci, Perizejci a Jebusejci a pod Hermonem v kraji Micpa byli Hivejci.

^{Josh 11:4}Ti vytáhli se všemi svými vojsky – lidí jako písku na mořském břehu a nesmírné množství koní a vozů. ^{Josh 11:5}Všichni ti králové se smluvili, přitáhli a utábořili se společně u meromských vod, aby vedli válku proti Izraeli.

^{Josh 11:6}Hospodin ale řekl Jozuovi: „Neboj se jich. Způsobím, že zítra touto dobou budou všichni ležet před Izraelem mrtví. Jejich koně ochromíš a jejich vozy spálíš.“

^{Josh 11:7}Jozue a všechen bojeschopný lid tedy proti nim ihned vytáhli k meromským vodám, kde na ně zaútočili. ^{Josh 11:8}Hospodin je vydal Izraeli do rukou, takže je pobíjeli a pronásledovali až k Velkému Sidonu, k Misrefot-majim a směrem na východ až k údolí Micpe. Pobíjeli je, až nikdo nepřežil. ^{Josh 11:9}Jozue s nimi naložil, jak mu řekl Hospodin: ochromil jim koně a jejich vozy spálil.

^{Josh 11:10}V tu dobu se Jozue vrátil, dobyl Chacor a jeho krále zabil mečem. (Chacor byl předtím hlavou všech těch království.) ^{Josh 11:11}Všechno živé v něm pobili ostřím meče; vyhladili je jako proklaté, takže nezůstala ani živá duše. Chacor potom vypálil.

^{Josh 11:12}Jozue se zmocnil všech těchto královských měst i jejich králů a pobil je ostřím meče. Vyhladil je jako proklaté, jak přikázal Hospodinův služebník Mojžíš. ^{[389]Josh 11:13}Z měst postavených na dřívějších sutinách ale Izrael nevypálil žádné kromě Chacoru – to město Jozue vypálil. ^{Josh 11:14}Synové Izraele si mezi sebou rozdělili všechnu kořist i dobytek z těch měst. Všechny lidi ale pobili ostřím meče, úplně je vyhubili. Neušetřili ani živou duši. ^{Josh 11:15}Jak přikázal Hospodin svému služebníku Mojžíšovi, tak přikázal Mojžíš Jozuovi a Jozue tak učinil. Neopomněl jediné slovo ze všeho, co Hospodin přikázal Mojžíšovi.

^{Josh 11:16}Tak Jozue zabral celou tu zem – hory, celý Negev, celý kraj Gošen, podhůří i pláň Arava – izraelské hory i jejich podhůří, ^{Josh 11:17}vše od hory Chalak, jež se zvedá k Seíru, až po Baal-gád v Libanonském údolí pod horou Hermon. Zajal všechny jejich krále a nechal je pobít. ^{Josh 11:18}Se všemi těmito králi vedl Jozue dlouhý boj. ^{Josh 11:19}Kromě Hivejců bydlících v Gibeonu nebylo města, které by se syny Izraele uzavřelo mír. Vše získali bojem. ^{Josh 11:20}Sám Hospodin totiž zatvrdil jejich srdce, aby válčili proti Izraeli, aby je vyhladil jako proklaté a bez milosti je vyhubil, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.

^{Josh 11:21}V té době Jozue na svém tažení vyhladil Anakovce z hor: z Hebronu, Debiru, Anabu i ze všech judských a izraelských hor. Jozue je vyhladil jako proklaté i s jejich městy. ^{Josh 11:22}V zemi synů Izraele nikdo z Anakovců nezůstal; přežili jen v Gaze, v Gatu a v Ašdodu.

^{Josh 11:23}Tak Jozue zabral celou zem, přesně jak Hospodin řekl Mojžíšovi. Jozue ji potom dal Izraeli za dědictví podle jejich kmenových podílů. Země tehdy odpočinula od válek.

Kapitola 12

Poražení králové

^{Josh 12:1}Toto jsou králové té země, které synové Izraele pobili a jejichž zem na východní straně Jordánu obsadili od potoka Arnon až k hoře Hermon i s celou východní částí pláně Arava:

^{Josh 12:2}Emorejský král Sichon se sídlem v Chešbonu. Ten ovládal území od Aroeru na břehu potoka Arnon, totiž od středu toho potoka přes polovinu Gileádu až k potoku Jabok, tvořícímu hranici Amonců; ^{Josh 12:3}dále pláň Arava až k východnímu okraji Galilejského jezera a také až k východnímu okraji Aravského (neboli Mrtvého) moře směrem k Bet-ješimotu a na jih až pod úbočí Pisgy.

^{Josh 12:4}Dále bášanský král Og ^[390] z přežívajících Refajců. Ten sídlil v Aštarotu a v Edrei ^{Josh 12:5}a ovládal horu Hermon, Salchu i celý Bášan až po gešurské a maachatské pomezí a také polovinu Gileádu hraničícího se Sichonem, králem Chešbonu.

^{Josh 12:6}Mojžíš, Hospodinův služebník, je pobil se syny Izraele a Hospodinův služebník Mojžíš dal jejich zem do vlastnictví synům Rubenovým a Gádovým a polovině kmene Manasesova.

^{Josh 12:7}A toto jsou králové té země, které pobil Jozue se syny Izraele na západním břehu Jordánu od Baal-gádu v Libanonském údolí až k hoře Chalak, jež se zvedá k Seíru. Tuto zem dal Jozue izraelským kmenům do vlastnictví podle jejich podílů ^{Josh 12:8}v podhůří, na pláni Arava i na východních srázech, v poušti i v Negevu – v zemi Chetejců, Emorejců, Kanaánců, Perizejců, Hivejců a Jebusejců:

^{Josh 12:9}Král Jericha jeden,

král Aje u Bet-elu jeden,

^{Josh 12:10}král Jeruzaléma jeden,

král Hebronu jeden,

^{Josh 12:11}král Jarmutu jeden,

král Lachiše jeden,

^{Josh 12:12}král Eglonu jeden,

král Gezeru jeden,

^{Josh 12:13}král Debiru jeden,

král Gederu jeden,

^{Josh 12:14}král Chormy jeden,

král Aradu jeden,

^{Josh 12:15}král Libny jeden,

král Adulamu jeden,

^{Josh 12:16}král Makedy jeden,

král Bet-elu jeden,

^{Josh 12:17}král Tapuachu jeden,

král Cheferu jeden,

^{Josh 12:18}král Afeku jeden,

král Šáronu jeden,

^{Josh 12:19}král Madonu jeden,

král Chacoru jeden,

^{Josh 12:20}král Šimron-meronu jeden,

král Achšafu jeden,

^{Josh 12:21}král Taanachu jeden,

král Megida jeden,

^{Josh 12:22}král Kedeše jeden,

král Jokneamu u Karmelu jeden,

^{Josh 12:23}král Doru (z Náfot-doru) jeden,

král Gojim v Galileji ^[391] jeden,

^{Josh 12:24}král Tirsy jeden,

celkem jedenatřicet králů.

Dělení země

Kapitola 13

Ještě zbývá mnoho země

^{Josh 13:1}Jozue byl už stařec pokročilého věku. Hospodin mu řekl: „Jsi starý a sešlý věkem, ale ještě je velmi mnoho země, kterou zbývá obsadit.

^{Josh 13:2}Toto je zbývající zem:

Celé území Filištínů a Gešurců ^{Josh 13:3}od řeky Šichor před Egyptem až k severní hranici u Ekronu (který se přičítá Kanaáncům) – pětice filištínských států: Gaza, Ašdod, Aškelon, Gat a Ekron.

Dále území Avijců ^{Josh 13:4}na jihu.

Dále celé území Kanaánců od sidonské Ary až po Afek u emorejské hranice.

^{Josh 13:5}Dále území Gebalských a celý Libanon na východ od Baal-gádu pod horou Hermon až k Lebo-chamátu.

^{Josh 13:6}Všechny obyvatele hor, od Libanonu až k Misrefot-majim, všechny Sidonce já sám před syny Izraele vyženu. Zbývá jen rozdělit tu zem Izraeli losem na dědičné podíly, jak jsem ti přikázal. ^{[392]Josh 13:7}Proto teď rozděl tuto zemi jako dědictví devíti kmenům a polovině kmene Manasesova.“

Území na východě

^{Josh 13:8}Druhá polovina Manasese a synové Rubenovi a Gádovi už své dědictví dostali, neboť jim je dal Mojžíš na východní straně Jordánu. Hospodinův služebník Mojžíš jim přidělil toto území:

^{Josh 13:9}Od Aroeru na břehu potoka Arnon, včetně města uprostřed onoho údolí, celou medebskou náhorní rovinu až k Dibonu. ^{Josh 13:10}Dále všechna města emorejského krále Sichona, který vládl v Chešbonu, až k hranicím Amonců. ^{Josh 13:11}Dále Gileád, gešurské i maachatské pomezí, celou horu Hermon a celý Bášan až po Salchu, ^{Josh 13:12}totiž celé bášanské království Oga, který patřil k přeživším Refajcům a vládl v Aštarotu a v Edrei. Ty všechny Mojžíš porazil a vyhnal. ^{Josh 13:13}Gešurské a Maachatské ale synové Izraele nevyhnali, a tak Gešur a Maachat žijí uprostřed Izraele až dodnes.

^{Josh 13:14}Kmenu Levi však Mojžíš jako jedinému žádné dědictví nepřidělil. Jejich dědictvím jsou ohnivé oběti Hospodinu, Bohu Izraele, jak jim pověděl. ^[393]

Ruben

^{Josh 13:15}Toto dal Mojžíš pokolení Ruben pro jejich rody:

^{Josh 13:16}Území od Aroeru na břehu potoka Arnon, včetně města uprostřed onoho údolí; dále celá náhorní rovina u Medeby, ^{Josh 13:17}Chešbon i všechna města na náhorní rovině: Dibon, Bamot-baal, Bet-baalmeon, ^{Josh 13:18}Jahca, Kedemot, Mefaat, ^{Josh 13:19}Kiriatajim, Sibma, Ceret-šachar na kopci v údolí, ^{Josh 13:20}Bet-peor, úbočí Pisgy a Bet-ješimot ^{Josh 13:21}– všechna města té náhorní roviny a celé království emorejského krále Sichona, který vládl v Chešbonu. Mojžíš ho porazil stejně jako midiánské prince, Sichonovy vazaly Eviho, Rekema, Cura, Chura a Revu, kteří v té zemi bydlili. ^{Josh 13:22}Kromě těch, které pobili v boji, synové Izraele zabili mečem také věštce Balaáma, syna Beorova. ^{Josh 13:23}Hranici synů Rubenových tvořil břeh Jordánu. To je dědictví Rubenových synů pro jejich rody – tato města a přilehlé osady.

Gád

^{Josh 13:24}Toto dal Mojžíš pokolení Gád, synům Gádovým pro jejich rody:

^{Josh 13:25}Území Jaezeru a všechna gileádská města, polovina země Amonců až k Aroeru naproti Rabě, ^{Josh 13:26}dále od Chešbonu až k Ramat-micpe a Betonim a od Machanajim až k pomezí Debiru; ^{Josh 13:27}v údolí pak Bet-ram, Bet-nimra, Sukot a Cafon se zbytkem království chešbonského krále Sichona (východní břeh Jordánu až k okraji Galilejského jezera). ^{Josh 13:28}To je dědictví Gádových synů pro jejich rody – tato města a přilehlé osady.

Východní Manases

^{Josh 13:29}Toto dal Mojžíš polovině Manasesova kmene, totiž polovině Manasesova pokolení pro jejich rody:

^{Josh 13:30}Území od Machanajim přes celý Bášan, přes celé království bášanského krále Oga: všech šedesát městeček, jež patří k Chavot-jair v Bášanu; ^{Josh 13:31}dále polovina Gileádu a také Aštarot a Edrei, Ogova královská města v Bášanu. To dostali synové Machira, syna Manasesova, pro polovinu Machirových synů podle jejich rodů.

^{Josh 13:32}Toto jsou dědictví, která Mojžíš udělil na moábských pláních na východní straně Jordánu naproti Jerichu. ^{Josh 13:33}Kmenu Levi však Mojžíš dědictví nedal. Jejich dědictvím je Hospodin, Bůh Izraele, jak jim pověděl. ^[394]

Kapitola 14

Území na západě

^{Josh 14:1}A toto jsou dědictví, která synové Izraele získali v kanaánské zemi, jak jim je přidělil kněz Eleazar a Jozue, syn Nunův, s náčelníky otcovských pokolení Izraele. ^{Josh 14:2}Devět a půl pokolení získalo své dědictví losem, jak to Hospodin přikázal skrze Mojžíše, ^{Josh 14:3}kdežto dvě a půl pokolení už dostala svá dědictví od Mojžíše v Zajordání. Levitům však mezi nimi žádné dědictví nepřipadlo. ^{Josh 14:4}Ze synů Josefových vznikla dvě pokolení, Manases a Efraim. Levitům ovšem žádný podíl v zemi nepřipadl, pouze města k bydlení a přilehlé pastviny pro jejich dobytek a stáda. ^{Josh 14:5}Synové Izraele udělali, co Hospodin přikázal Mojžíšovi, a rozdělili si zem.

Kálebův podíl

^{Josh 14:6}Synové Judovi přišli v Gilgalu za Jozuem a Káleb, syn Kenizejce Jefuna, k němu promluvil: „Ty víš, co Hospodin v Kádeš-barné pověděl Božímu muži Mojžíšovi o mně a o tobě. ^{[395]Josh 14:7}Bylo mi čtyřicet let, když mě Hospodinův služebník Mojžíš vyslal z Kádeš-barné, abych prozkoumal tuto zem. Přinesl jsem mu zprávu podle svého nejlepšího svědomí. ^{Josh 14:8}Mí bratři, kteří šli se mnou, připravili všechen lid o odvahu, ale já jsem se cele vydal Hospodinu, svému Bohu. ^{Josh 14:9}Onoho dne Mojžíš přísahal: ‚Země, kterou prošly tvé nohy, jistě připadne navěky za dědictví tobě a tvým synům, neboť ses cele vydal Hospodinu, mému Bohu.‘ ^[396]

^{Josh 14:10}A hle, Hospodin mě uchoval naživu, jak slíbil. Je tomu čtyřicet pět let od chvíle, kdy to Hospodin řekl Mojžíšovi, když Izrael putoval pouští. A hle, dnes tu jsem a je mi osmdesát pět let. ^{Josh 14:11}Dodnes jsem ale silný jako tehdy, když mě vyslal Mojžíš. Jakou sílu jsem měl tenkrát, takovou mám i teď, k boji i k životu. ^{Josh 14:12}Dej mi ty hory, o nichž onoho dne mluvil Hospodin. Sám jsi tenkrát slyšel, že tam jsou Anakovci a veliká opevněná města. Bude-li Hospodin se mnou, vyženu je, jak Hospodin řekl.“

^{Josh 14:13}Jozue tedy Kálebovi, synu Jefunovu, požehnal a dal mu do dědictví Hebron. ^{Josh 14:14}Proto Hebron až dodnes dědičně patří Kálebovi, synu Kenizejce Jefuna, neboť se cele vydal Hospodinu, Bohu Izraele. ^{Josh 14:15}(Hebron se dříve jmenoval Kiriat-arba, tedy Město Arbovo, podle největšího z Anakovců.)

Země tehdy odpočinula od válek.

Kapitola 15

Juda

^{Josh 15:1}Díl, který losem připadl Judovu pokolení pro jejich rody, dosahoval na jihu až k edomské hranici, až k poušti Cin úplně na jihu:

^{Josh 15:2}Jejich jižní hranice vede od zálivu na jižním konci Mrtvého moře, ^{Josh 15:3}vybíhá na jih k průsmyku Akrabim, pokračuje k Cinu, stoupá jižně od Kádeš-barné, prochází Checronem, vystupuje k Adaru, stáčí se ke Karce ^{Josh 15:4}a pokračuje k Acmoně. Dál pak hranice vede Egyptským potokem, až dosáhne ke Středozemnímu moři. To je jejich ^[397] jižní hranice.

^{Josh 15:5}Východní hranici tvoří Mrtvé moře až po ústí Jordánu.

Severní hranice začíná od zálivu, kde se Jordán vlévá do Mrtvého moře, ^{Josh 15:6}odkud pak stoupá k Bet-chogle, prochází severně od Bet-aravy a vystupuje ke kameni Rubenova syna Bohana. ^{Josh 15:7}Hranice pak stoupá z údolí Achor k Debiru a dále na sever, kde se stáčí ke Gelilotu ^[398] naproti průsmyku Adumim na jižní straně údolí; dále hranice pokračuje podél vod En-šemeše, až dosáhne k En-rogelu. ^{Josh 15:8}Potom se zvedá údolím Ben-hinom jižně od skalního hřebene Jebusejců (což je Jeruzalém) a míří k vrcholu hory, jež se tyčí ze západu nad údolím Hinom na severním konci údolí Refaim. ^{Josh 15:9}Od vrcholu té hory vede hranice k vodnímu prameni Neftoach, míří k městům pohoří Efron a dále k Baale (což je Kiriat-jearim). ^{Josh 15:10}Hranice se pak stáčí okolo Baaly na západ k hoře Seír, pokračuje podél severního svahu hory Jearim (což je Kesalon), dále klesá k Bet-šemeši a prochází Timnou. ^{Josh 15:11}Potom hranice míří k severnímu svahu Ekronu, vede k Šikeronu, přechází horu Baala a pokračuje na Jabneel, než dosáhne k moři.

^{Josh 15:12}Západní hranici tvoří Středozemní moře a jeho pobřeží.

To jsou hranice okolo synů Judových podle jejich rodů.

^{Josh 15:13}Kálebovi, synu Jefunovu, dal Jozue podle Hospodinova příkazu podíl uprostřed synů Judových – Kiriat-arbu, což je Hebron. (Ten Arba byl otcem Anaka.) ^{Josh 15:14}Káleb odsud vyhnal trojici Anakových synů: Šešaje, Achimana a Talmaje, potomky Anakovy, ^{Josh 15:15}a táhl odtud dál proti obyvatelům Debiru (dříve nazývanému Kiriat-sefer).

^{Josh 15:16}Káleb tehdy řekl: „Kdo udeří na Kiriat-sefer a dobude ho, tomu dám za ženu svou dceru Aksu.“ ^{Josh 15:17}Dobyl ho Otniel, syn Kálebova bratra Kenaze, a tak mu Káleb dal svou dceru Aksu za ženu.

^{Josh 15:18}Jednou za ním přišla a nabádala ho, ať jejího otce žádá o pole. Když sesedla z osla, Káleb se jí zeptal: „Co bys ráda?“

^{Josh 15:19}„Dej mi, prosím, dárek,“ odpověděla. „Vždyť jsi mi dal zem v negevské poušti. Kéž bys mi dal studánky s vodou.“ A tak jí dal studánky – Horní i Dolní Gulot.

^{Josh 15:20}Toto je dědictví pokolení Juda pro jejich rody:

^{Josh 15:21}V Negevu úplně na jihu dostalo pokolení Juda následující města u edomské hranice: Kabceel, Eder, Jagur, ^{Josh 15:22}Kina, Dimona, Adada, ^{Josh 15:23}Kedeš, Chacor, Jitnan, ^{Josh 15:24}Zif, Telem, Bealot, ^{Josh 15:25}Chacor-chadata, Keriot-checron (což je Chacor), ^{Josh 15:26}Amam, Šema, Molada, ^{Josh 15:27}Chacar-gada, Chešmon, Bet-pelet, ^{Josh 15:28}Chacar-šual, Beer-šeba, Biziotia, ^{Josh 15:29}Baala, Ijim, Ecem, ^{Josh 15:30}Eltolad, Kesil, Chorma, ^{Josh 15:31}Ciklag, Madmana, Sansana, ^{Josh 15:32}Levaot, Šilchim, Ajin a Rimon – celkem dvacet devět měst s jejich osadami.

^{Josh 15:33}V podhůří: Eštaol, Corea, Ašna, ^{Josh 15:34}Zanoach, En-ganim, Tapuach, Enam, ^{Josh 15:35}Jarmut, Adulam, Socho, Azeka, ^{Josh 15:36}Šaaraim, Aditaim, Gedera a Gederotaim – celkem čtrnáct měst s osadami. ^{Josh 15:37}Dále: Cenan, Chadaša, Migdal-gád, ^{Josh 15:38}Dilhan, Micpe, Jokteel, ^{Josh 15:39}Lachiš, Bockat, Eglon, ^{Josh 15:40}Kabon, Lachmas, Kitliš, ^{Josh 15:41}Gederot, Bet-dagon, Naama a Makeda – celkem šestnáct měst s osadami. ^{Josh 15:42}Dále: Libna, Eter, Ašan, ^{Josh 15:43}Jiftach, Ašna, Neciv, ^{Josh 15:44}Keila, Achzíb a Mareša – celkem devět měst s osadami. ^{Josh 15:45}Dále Ekron, jeho vesnice a osady, ^{Josh 15:46}na západ od Ekronu celé okolí Ašdodu i s osadami, ^{Josh 15:47}také Ašdod s jeho vesnicemi a osadami a Gaza s jejími vesnicemi a osadami až k Egyptskému potoku a k pobřeží Středozemního moře.

^{Josh 15:48}Na horách: Šamir, Jatir, Socho, ^{Josh 15:49}Dana, Kiriat-sana (což je Debir), ^{Josh 15:50}Anav, Eštemo, Anim, ^{Josh 15:51}Gošen, Cholon a Gilo – celkem jedenáct měst s osadami. ^{Josh 15:52}Dále: Arab, Duma, Ešean, ^{Josh 15:53}Janim, Bet-tapuach, Afeka, ^{Josh 15:54}Chumta, Kiriat-arba (což je Hebron) a Cior – celkem devět měst s osadami. ^{Josh 15:55}Dále: Maon, Karmel, Zif, Juta, ^{Josh 15:56}Jizreel, Jokdeam, Zanoach, ^{Josh 15:57}Kajin, Gibea a Timna – celkem deset měst s osadami. ^{Josh 15:58}Dále: Chalchul, Bet-cur, Gedor, ^{Josh 15:59}Maarat, Bet-anot a Eltekon – celkem šest měst s osadami. ^{Josh 15:60}Dále: Kiriat-baal (což je Kiriat-jearim) a Raba – dvě města s osadami.

^{Josh 15:61}Na poušti: Bet-arava, Midin, Sekaka, ^{Josh 15:62}Nibšan, Ir-melach a En-gedi – celkem šest měst s osadami.

^{Josh 15:63}Synové Judovi ale nedokázali vyhnat Jebusejce bydlící v Jeruzalémě. Proto Jebusejci zůstali v Jeruzalémě s Judovými syny až dodnes.

Kapitola 16

Efraim

^{Josh 16:1}Díl, který losem připadl synům Josefovým, se táhne od Jordánu naproti Jerichu východně od jerišských vod, stoupá pouští od Jericha vzhůru do hor k Bet-elu ^{Josh 16:2}a od Bet-elu (což je Luz) ^[399] pokračuje k území Arkijců do Atarotu. ^{Josh 16:3}Pak sestupuje na západ k území Jafletejců až po oblast Dolního Bet-choronu a dále ke Gezeru, až dosáhne ke Středozemnímu moři.

^{Josh 16:4}Toto dědictví získali Josefovi synové Manases a Efraim.

^{Josh 16:5}A toto je území, které pro své rody získali synové Efraimovi:

Hranice jejich dědictví vede na východě od Atarot-adaru až k Hornímu Bet-choronu. ^{Josh 16:6}Potom hranice vede k moři. Od Michmetatu na severu se hranice stáčí na východ u Taanat-šíla a míjí ho východně od Janoachu. ^{Josh 16:7}Za Janoachem klesá k Atarotu a Naaratu, dotýká se Jericha a vybíhá k Jordánu. ^{Josh 16:8}Západně od Tapuachu vede hranice potokem Kána, než dosáhne k moři. To je dědictví Efraimova pokolení pro jejich rody.

^{Josh 16:9}Navíc byla pro Efraimovy syny vyčleněna města uprostřed dědictví synů Manasesových; všechna ta města byla i s osadami.

^{Josh 16:10}Nevyhnali ale Kanaánce bydlící v Gezeru. Proto Kanaánci zůstali uprostřed Efraima až dodnes a vykonávají nucené práce.

Kapitola 17

Západní Manases

^{Josh 17:1}Toto je díl, který losem připadl pokolení Josefova prvorozeného, Manasese. (Gileád a Bášan už připadly Machirovi, Manasesovu prvorozenému a otci Gileáda, protože to byl takový bojovník.) ^{Josh 17:2}Dostalo se i na zbývající Manasesovy syny pro jejich rody, totiž pro pro syny Abiezerovy, Chelekovy, Asrielovy, Šechemovy, Cheferovy a Šemidovy. To jsou ostatní mužští potomci Manasese, syna Josefova, podle svých rodů.

^{Josh 17:3}Celofchad, syn Chefera, syna Gileádova, syna Machirova, syna Manasesova, ale neměl syny, jen samé dcery. Jmenovaly se: Machla, Noa, Chogla, Milka a Tirsa. ^{Josh 17:4}Ty předstoupily před kněze Eleazara, před Jozua, syna Nunova, a před izraelské vůdce se slovy: „Hospodin přikázal Mojžíšovi, že máme dostat dědictví mezi našimi bratry.“ A tak jim Jozue dal dědictví mezi bratry jejich otce, jak přikázal Hospodin. ^{[400]Josh 17:5}Manasesovi tedy připadlo deset přídělů (mimo gileádské a bášanské země v Zajordání), ^{Josh 17:6}neboť Manasesovy dcery obdržely dědictví mezi jeho syny. Země Gileád připadla zbývajícím Manasesovým synům.

^{Josh 17:7}Manasesova hranice vede od Ašeru k Michmetatu, který leží východně od Šechemu, a pokračuje na jih k obyvatelům En-tapuachu. ^{Josh 17:8}Země kolem Tapuachu patří Manasesovi, zatímco samotný Tapuach na Manasesově hranici patří synům Efraimovým. ^{Josh 17:9}Hranice potom sestupuje potokem Kána. Zde, mezi Manasesovými městy jižně od potoka, jsou města patřící Efraimovi. Manasesova hranice vede po severní straně potoka, až dosáhne ke Středozemnímu moři. ^{Josh 17:10}Jižní strana patří Efraimovi a severní strana Manasesovi, jehož hranicí je moře. Na severu hranice dosahuje až k Ašerovi a na východě k Isacharovi.

^{Josh 17:11}Na Isacharově a Ašerově území připadlo Manasesovi toto: Bet-šean a Jibleam s jejich vesnicemi, obyvatelé Doru, En-doru a Taanachu s jejich vesnicemi a obyvatelé Megida s jeho vesnicemi. (Třetí ve výčtu je Náfot.) ^[401]

^{Josh 17:12}Synové Manasesovi se ale těchto měst nedokázali zmocnit; Kanaánci totiž byli rozhodnuti v té zemi zůstat. ^{Josh 17:13}Když synové Izraele později zesílili, podrobili Kanaánce nuceným pracím, ale úplně se jich nezbavili.

Početný lid

^{Josh 17:14}Synové Josefovi řekli Jozuovi: „Proč jsi nám dal za dědictví jen jeden los a jediný příděl? Jsme početný lid, neboť nám Hospodin až doposud žehnal.“

^{Josh 17:15}„Když jste tak početný lid,“ řekl jim na to Jozue, „jděte do lesů. Vykácejte si místo tam, v zemi Perizejců a Refajců, když je vám tak těsno v Efraimských horách.“

^{Josh 17:16}„Hory nám nestačí,“ odpověděli Josefovi synové. „A navíc, všichni Kanaánci z nížiny, jak z Bet-šeanu a okolí, tak z údolí Jizreel, mají železné vozy!“

^{Josh 17:17}Jozue na to Efraimovi a Manasesovi z Josefova domu řekl: „Jste početný lid a máte velkou sílu. Nezůstane vám jeden los. ^{Josh 17:18}Hory jsou vaše. Že je tam les? Vykácíte ho, a kam až sahá, to bude vaše. Ty Kanaánce přece vyženete. Co na tom, že mají železné vozy a že jsou silní?“

Kapitola 18

Jak dlouho budete otálet

^{Josh 18:1}Celá izraelská obec se shromáždila v Šílu, kde postavili Stan setkávání. Země už byla podmaněna, ^{Josh 18:2}ale zbývalo ještě sedm izraelských kmenů, které se neujaly svého dědictví.

^{Josh 18:3}Jozue proto synům Izraele řekl: „Jak dlouho ještě budete otálet, než obsadíte zem, kterou vám dal Hospodin, Bůh vašich otců? ^{Josh 18:4}Z každého kmene si určete tři muže. Ty vyšlu, aby prošli tu zem a popsali ji podle svých dědictví. Až se potom ke mně vrátí, ^{Josh 18:5}rozdělí si ji na sedm podílů. Juda zůstane ve svých hranicích na jihu a dům Josefův zůstane ve svých hranicích na severu. ^{Josh 18:6}Až těch sedm podílů země popíšete, přinesete popis sem ke mně a já tu budu za vás losovat před Hospodinem, naším Bohem. ^{Josh 18:7}Levité totiž mezi vámi nemají podíl, neboť jejich dědictvím je Hospodinovo kněžství. A Gád, Ruben a polovina kmene Manasesova už přijali dědictví na východě v Zajordání, kde jim je přidělil Hospodinův služebník Mojžíš.“

^{Josh 18:8}Muži se tedy vypravili na cestu, aby popsali tu zem. Jozue těm, kdo měli jít, přikázal: „Vzhůru, projděte zem, popište ji a vraťte se ke mně. Zde v Šílu pak budu za vás losovat před Hospodinem.“ ^{Josh 18:9}Muži tedy vyrazili, prošli tu zem a zapsali na svitek, jaká města připadají na sedm podílů. Potom se vrátili k Jozuovi do tábora v Šílu. ^{Josh 18:10}Jozue pak za ně v Šílu před Hospodinem losoval a přidělil synům Izraele území podle jejich podílů.

Benjamín

^{Josh 18:11}První los vyšel na pokolení Benjamín pro jejich rody. Území, které jim losem připadlo, leží mezi syny Judovými a syny Josefovými.

^{Josh 18:12}Na severní straně začíná jejich hranice u Jordánu, odkud pokračuje přes severní svah Jericha, směřuje na západ do hor a sahá až k bet-avenské poušti. ^{Josh 18:13}Odtud hranice postupuje k jižnímu svahu Luzu (což je Bet-el) a pokračuje dolů k Atarot-adaru přes vrchovinu jižně od Dolního Bet-choronu.

^{Josh 18:14}Zde na západní straně mění hranice směr, stáčí se na jih od hory ležící jižně od Bet-choronu a sahá až ke Kiriat-baalu (což je Kiriat-jearim, město synů Judových). To je západní strana.

^{Josh 18:15}Jižní strana začíná na západě okrajem Kiriat-jearimu, odkud hranice postupuje k vodnímu prameni Neftoach. ^{Josh 18:16}Hranice potom klesá k úpatí hory stojící před údolím Ben-hinom, na severní straně údolí Refaim. Potom sestupuje údolím Hinom ke skalnímu hřebeni Jebusejců na jihu a dolů k En-rogelu. ^{Josh 18:17}Stáčí se na sever a míří k En-šemeši a dále ke Gelilotu naproti průsmyku Adumim. Sestupuje ke kameni Rubenova syna Bohana, ^{Josh 18:18}vede ke srázu severně od Bet-aravy, ^[402] kde klesá do Aravy. ^{Josh 18:19}Dále pokračuje přes severní svah Bet-chogly, než dosáhne k severnímu zálivu Mrtvého moře u jižního konce Jordánu. To je jižní hranice.

^{Josh 18:20}Na východní straně tvoří hranici Jordán.

Toto je dědictví synů Benjamínových, jak je pro jejich rody vymezeno hranicemi kolem dokola.

^{Josh 18:21}Pokolení Benjamín připadla pro jejich rody tato města:

Jericho, Bet-chogla, Emek-kecic, ^{Josh 18:22}Bet-arava, Cemaraim, Bet-el, ^{Josh 18:23}Avim, Para, Ofra, ^{Josh 18:24}Kfar-amona, Ofni a Geba – celkem dvanáct měst s osadami.

^{Josh 18:25}Dále Gibeon, Ráma, Beerot, ^{Josh 18:26}Micpe, Kefira, Moca, ^{Josh 18:27}Rekem, Jir-peel, Tarala, ^{Josh 18:28}Cela, Elef, Jebus (což je Jeruzalém), Gibeat a Kiriat – celkem čtrnáct měst s osadami.

To je dědictví Benjamínových synů pro jejich rody.

Kapitola 19

Šimeon

^{Josh 19:1}Druhý los připadl na Šimeona. Dědictví pokolení Šimeon pro jejich rody leží na území Judy. ^{Josh 19:2}Za dědictví jim připadla:

Beer-šeba (neboli Šeba), Molada, ^{Josh 19:3}Chacar-šual, Bála, Ecem, ^{Josh 19:4}Eltolad, Betul, Chorma, ^{Josh 19:5}Ciklag, Bet-markabot, Chacar-susa, ^{Josh 19:6}Bet-lebaot a Šaruchen – třináct měst i s osadami.

^{Josh 19:7}Dále Ajin, Rimon, Eter a Ašan – čtyři města s osadami, ^{Josh 19:8}a také všechny osady okolo těchto měst až po Baalat-beer a Ramat-negev.

To je dědictví pokolení Šimeon pro jejich rody. ^{Josh 19:9}Synové Šimeonovi dostali dědictví z Judova podílu, protože území Judových synů pro ně bylo příliš velké. Synové Šimeonovi proto obdrželi dědictví uvnitř jejich území.

Zabulon

^{Josh 19:10}Třetí los vyšel na syny Zabulonovy pro jejich rody.

Hranice jejich dědictví sahá k Saridu. ^{Josh 19:11}Směrem na západ postupuje k Marale, dotýká se Dabešetu a dosahuje k potoku naproti Jokneamu. ^{Josh 19:12}Směrem na východ vede od Saridu zpět k pomezí Kislot-tabor, dále pak k Daberatu a vzhůru k Jafiji. ^{Josh 19:13}Odtud pokračuje východně od Gat-cheferu a Et-kacinu, směřuje k Rimonu a stáčí se k Neji. ^{Josh 19:14}Kolem ní se hranice otáčí a probíhá severně od Chanatonu, až dosáhne údolí Jiftach-el. ^{Josh 19:15}Patří sem také Katat, Nahalal, Šimron, Jidala a Bet-lechem – celkem dvanáct měst s osadami.

^{Josh 19:16}To je dědictví Zabulonových synů pro jejich rody – tato města i jejich osady.

Isachar

^{Josh 19:17}Čtvrtý los připadl na syny Isacharovy pro jejich rody. ^{Josh 19:18}Jejich hranice zahrnuje:

Jizreel, Kesulot, Šunem, ^{Josh 19:19}Chafaraim, Šion, Anacharat, ^{Josh 19:20}Rabit, Kišjon, Ebec, ^{Josh 19:21}Remet, En-ganim, En-chadu a Bet-pacec. ^{Josh 19:22}Hranice se dotýká Tábora a vede podél Šachecimy a Bet-šemeše, než dosáhne Jordánu. Je to celkem šestnáct měst s osadami.

^{Josh 19:23}To je dědictví pokolení Isachar pro jejich rody – tato města a jejich osady.

Ašer

^{Josh 19:24}Pátý los připadl na pokolení Ašer pro jejich rody. ^{Josh 19:25}Jejich hranice zahrnuje:

Chelkat, Cheli, Beten, Achšaf, ^{Josh 19:26}Alamelech, Amead a Mišal. Na západě sahá ke Karmelu a říčce Livnat, ^{Josh 19:27}potom se obrací na východ k Bet-dagonu, dotýká se území Zabulonova a údolí Jiftach-el severně od Bet-emeku a Nei-elu, odkud míří na sever ke Kabulu, ^{Josh 19:28}Abdonu, ^[403] Rechobu, Chamonu, Káně a až k Velkému Sidonu. ^{Josh 19:29}Pak se hranice vrací k Rámě a k opevněnému městu Týr. Dále se vrací k Chose, až dosáhne ke Středozemnímu moři v oblasti Achzíbu. ^{Josh 19:30}Patří sem také Uma, Afek a Rechob – celkem dvacet dva měst s osadami.

^{Josh 19:31}To je dědictví pokolení Ašerových synů pro jejich rody – tato města a jejich osady.

Neftalí

^{Josh 19:32}Šestý los připadl na syny Neftalímovy pro jejich rody:

^{Josh 19:33}Jejich hranice vede od Chelefu, od dubu v Caananimu přes Adami-nekeb a Jabneel a dále k Lakumu, než dosáhne Jordánu. ^{Josh 19:34}Na západě se hranice obrací k Aznot-taboru a pokračuje odtud na Chukok; na jihu se dotýká Zabulonu, na západě Ašera, na východě pak Jordánu. ^{[404]Josh 19:35}Patří sem také opevněná města: Cidim, Cer, Chamát, Rakat, Kineret, ^{Josh 19:36}Adama, Ráma, Chacor, ^{Josh 19:37}Kedeš, Edrei, En-chacor, ^{Josh 19:38}Jiron, Migdal-el, Chorem, Bet-anat a Bet-šemeš – celkem devatenáct měst s osadami.

^{Josh 19:39}To je dědictví pokolení Neftalímových synů pro jejich rody – tato města a jejich osady.

Dan

^{Josh 19:40}Sedmý los připadl na pokolení Dan pro jejich rody. ^{Josh 19:41}Do hranic jejich dědictví patří:

Corea, Eštaol, Ir-šemeš, ^{Josh 19:42}Šaalabin, Ajalon, Jitla, ^{Josh 19:43}Elon, Timna, Ekron, ^{Josh 19:44}Elteke, Gibeton, Baalat, ^{Josh 19:45}Jehud, Bene-berak, Gat-rimon, ^{Josh 19:46}Me-jarkon a Rakon s územím naproti Jafě.

^{Josh 19:47}Synové Danovi ale o své území přišli. Proto vytáhli a zaútočili na Lešem. Když se města zmocnili, vybili je ostřím meče, obsadili je a usadili se v něm. Na počest svého praotce Dana pak Lešem přejmenovali na Dan. ^{Josh 19:48}To je dědictví pokolení Dan pro jejich rody – tato města a jejich osady.

Jozuův podíl

^{Josh 19:49}Když synové Izraele skončili s rozdělováním země podle jednotlivých území, dali mezi sebou dědictví také Jozuovi, synu Nunovu. ^{Josh 19:50}Podle Hospodinova příkazu mu dali město, které si přál – Timnat-serach v Efraimských horách. To město vystavěl a usadil se v něm.

^{Josh 19:51}Toto jsou dědictví, která kněz Eleazar a Jozue, syn Nunův, s náčelníky otcovských pokolení přidělovali losem synům Izraele v Šílu před Hospodinem u vchodu do Stanu setkávání. Tím skončilo rozdělování země.

Spočinutí v zemi

Kapitola 20

Útočištná města

^{Josh 20:1}Hospodin tehdy promluvil k Jozuovi: ^{Josh 20:2}„Řekni synům Izraele: Určete si útočištná města, jak jsem vám pověděl skrze Mojžíše, ^{[405]Josh 20:3}aby se tam uchýlil ten, kdo někoho nedopatřením nechtěně zabil. Budou vám sloužit za útočiště před krevní mstou. ^{Josh 20:4}Když se provinilý uteče do jednoho z těchto měst, postaví se ke vchodu do městské brány a přednese svou věc stařešinům města. Ti ho pak přijmou k sobě do města a poskytnou mu místo, aby bydlel u nich. ^{Josh 20:5}Když ho bude pronásledovat krevní mstitel, nevydají mu ho, poněvadž svého bližního zabil nechtěně, aniž ho kdy předtím měl v nenávisti. ^{Josh 20:6}Bude v tomto městě bydlet, dokud se nepostaví před obec k soudu, a poté až do smrti toho, kdo bude v té době nejvyšším knězem. Teprve tehdy se ten, kdo zabil, bude moci vrátit zpět domů do města, odkud uprchl.“

^{Josh 20:7}Vyčlenili tedy Kedeš v Galileji v pohoří Neftalí, dále Šechem v pohoří Efraim a Kiriat-arbu (což je Hebron) v Judském pohoří. ^{Josh 20:8}Na východní straně Jordánu naproti Jerichu vybrali z Rubenova pokolení město Becer na pusté náhorní rovině, z pokolení Gád vybrali Rámot v Gileádu a z Manasesova pokolení Golan v Bášanu. ^{Josh 20:9}To jsou města určená všem synům Izraele i cizincům pobývajícím mezi nimi; kdokoli někoho nechtěně zabil, uchýlí se tam, aby nezemřel rukou krevního mstitele, dokud se nepostaví před obec.

Kapitola 21

Levitská města

^{Josh 21:1}Vůdcové levitských rodů přišli ke knězi Eleazarovi, k Jozuovi, synu Nunovu, a k rodovým vůdcům izraelských pokolení ^{Josh 21:2}v Šílu v kanaánské zemi a řekli jim: „Hospodin skrze Mojžíše přikázal, abychom dostali města k bydlení a pastviny pro náš dobytek.“ ^{[406]Josh 21:3}Synové Izraele tedy podle Hospodinova příkazu dali levitům ze svého dědictví tato města a jejich pastviny:

^{Josh 21:4}První los připadl na rody Kehatovy. Ti levité, kteří byli potomky kněze Árona, získali losem třináct měst od pokolení Juda, Šimeon a Benjamín. ^{Josh 21:5}Ostatní Kehatovi synové získali losem deset měst od pokolení Efraim a Dan a od poloviny pokolení Manases.

^{Josh 21:6}Synové Geršonovi získali losem třináct měst od pokolení Isachar, Ašer a Neftalí a od poloviny pokolení Manases v Bášanu.

^{Josh 21:7}Synové Merariho obdrželi pro své rody dvanáct měst od pokolení Ruben, Gád a Zabulon.

^{Josh 21:8}Tato města i s jejich pastvinami přidělili synové Izraele levitům losem, jak přikázal Hospodin skrze Mojžíše.

^{Josh 21:9}Z pokolení Juda a Šimeon byla odevzdána tato jmenovitě uvedená města ^{Josh 21:10}(připadla Áronovým potomkům, Leviho synům z rodů Kehatových, neboť na ně padl první los):

^{Josh 21:11}V Judském pohoří dostali Kiriat-arbu (to jest Hebron) s okolními pastvinami (Arba byl otcem Anaka). ^{Josh 21:12}Pole a osady patřící k tomu městu ale dostal do vlastnictví Káleb, syn Jefunův.

^{Josh 21:13}Synové kněze Árona tedy dostali jako útočištné město pro ty, kdo někoho zabili, Hebron a tato města s jejich pastvinami: Libna, ^{Josh 21:14}Jatir, Eštemóa, ^{Josh 21:15}Cholon, Debir, ^{Josh 21:16}Ajin, Juta a Bet-šemeš – celkem devět měst od těchto dvou kmenů.

^{Josh 21:17}Od pokolení Benjamín dostali tato města s jejich pastvinami: Gibeon, Geba, ^{Josh 21:18}Anatot a Almon – celkem čtyři města.

^{Josh 21:19}Áronovým synům, kněžím, tedy připadlo celkem třináct měst s pastvinami.

^{Josh 21:20}Ostatním levitským rodům ze synů Kehatových los určil tato města:

Od pokolení Efraim ^{Josh 21:21}dostali jako útočištné město pro ty, kdo někoho zabili, Šechem v pohoří Efraim a tato města s jejich pastvinami: Gezer, ^{Josh 21:22}Kibcaim a Bet-choron – celkem čtyři města.

^{Josh 21:23}Od pokolení Dan dostali tato města s pastvinami: Elteke, Gibeton, ^{Josh 21:24}Ajalon a Gat-rimon – celkem čtyři města.

^{Josh 21:25}Od poloviny pokolení Manases dostali tato města s pastvinami: Taanach a Gat-rimon – celkem dvě města.

^{Josh 21:26}Ostatním Kehatovým rodům tedy připadlo celkem deset měst s pastvinami.

^{Josh 21:27}Synové Geršonovi, další z levitských rodů, dostali od poloviny pokolení Manases jako útočištné město pro ty, kdo někoho zabili, Golan v Bášanu i s jeho pastvinami. Dále to byla Beeštera s pastvinami – celkem dvě města.

^{Josh 21:28}Od pokolení Isachar dostali tato města s pastvinami: Kišjon, Daberat, ^{Josh 21:29}Jarmut a En-ganim – celkem čtyři města.

^{Josh 21:30}Od pokolení Ašer dostali tato města s pastvinami: Mišal, Abdon, ^{Josh 21:31}Chelkat a Rechob – celkem čtyři města.

^{Josh 21:32}Od pokolení Neftalí dostali jako útočištné město pro ty, kdo někoho zabili, Kedeš v Galileji a tato města s jejich pastvinami: Chamot-dor a Kartan – celkem tři města.

^{Josh 21:33}Geršonským rodům tedy připadlo celkem třináct měst s pastvinami.

^{Josh 21:34}Synové Merariho, tedy zbývající levitské rody, dostali toto:

Od pokolení Zabulon tato města s pastvinami: Jokneam, Karta, ^{Josh 21:35}Dimna a Nahalal – celkem čtyři města.

^{Josh 21:36}Od pokolení Ruben dostali tato města s pastvinami: Becer, Jahca, ^{Josh 21:37}Kedemot a Mefaat – celkem čtyři města.

^{Josh 21:38}Od pokolení Gád dostali jako útočištné město pro ty, kdo někoho zabili, Rámot v Gileádu a tato města s jejich pastvinami: Machanajim, ^{Josh 21:39}Chešbon a Jaezer – celkem čtyři města.

^{Josh 21:40}Merariho synům, totiž zbytku levitských rodů, tedy losem připadlo celkem dvanáct měst.

^{Josh 21:41}Tak bylo na izraelském území celkem čtyřicet osm levitských měst s pastvinami. ^{Josh 21:42}Ke každému z těch měst patřily přilehlé pastviny. Tak tomu bylo se všemi těmi městy.

Vše se splnilo

^{Josh 21:43}Hospodin dal Izraeli celou tu zem, o níž přísahal jejich otcům, že jim ji dá. Zmocnili se jí a usadili se v ní. ^{Josh 21:44}Hospodin jim dal odpočinout ze všech stran, přesně tak, jak odpřisáhl jejich otcům. ^[407] Ze všech jejich nepřátel před nimi žádný neobstál, všechny nepřátele jim Hospodin vydal do rukou. ^{Josh 21:45}Ze všech těch dobrých slov, která Hospodin řekl domu Izraele, ani jediné neselhalo; vše se splnilo.

Kapitola 22

Domů za Jordán

^{Josh 22:1}Tehdy Jozue svolal pokolení Ruben, Gád a polovinu pokolení Manases ^{Josh 22:2}a řekl jim: „Dodrželi jste vše, co vám přikázal Hospodinův služebník Mojžíš. I mě jste poslechli ve všem, co jsem vám přikázal. ^{[408]Josh 22:3}Po celý ten dlouhý čas jste až dodnes neopustili své bratry, ale dbali jste na svou povinnost, kterou vám svěřil Hospodin, váš Bůh. ^{Josh 22:4}Teď, když Hospodin, váš Bůh, dal vašim bratrům odpočinutí, jak jim slíbil, vraťte se i vy domů do své vlastní země, kterou vám v Zajordání dal Hospodinův služebník Mojžíš. ^{Josh 22:5}Jen velmi pečlivě dodržujte přikázání a Zákon, jak vám přikázal Hospodinův služebník Mojžíš: Milujte Hospodina, svého Boha, choďte po všech jeho cestách a dodržujte jeho přikázání. Přimkněte se k němu a služte mu celým svým srdcem a celou svou duší.“ ^[409]

^{Josh 22:6}Nato jim Jozue požehnal, propustil je a oni se vydali domů. ^{Josh 22:7}Polovině kmene Manases dal Mojžíš dědictví v Bášanu, druhé polovině pak dal Jozue dědictví s jejich bratry na západním břehu Jordánu. Když je Jozue posílal domů, požehnal jim ^{Josh 22:8}a řekl: „Vraťte se domů s velikým bohatstvím, s velkým množstvím dobytka, se stříbrem a zlatem, s bronzem a železem a se spoustou vzácných oděvů. Rozdělte se o kořist svých nepřátel se svými příbuznými.“

^{Josh 22:9}Synové Rubenovi, Gádovi a polovina kmene Manasesova se tedy vydali zpět. Odešli od synů Izraele ze Šíla v kanaánské zemi a zamířili do kraje Gileád, do své vlastní země, kterou získali podle Hospodinova rozkazu skrze Mojžíše.

Svědek na hranicích

^{Josh 22:10}Ještě v kanaánské zemi, než překročili Jordán, postavili synové Rubenovi, Gádovi a polovina kmene Manasesova u jordánského Gelilotu oltář; byl tak veliký, že ho bylo vidět zdaleka.

^{Josh 22:11}K Izraelcům se donesla zpráva: „Hle, synové Rubenovi, Gádovi a polovina kmene Manasesova postavili oltář u jordánského Gelilotu na izraelské straně kanaánské hranice!“ ^{Josh 22:12}Jakmile to Izraelci uslyšeli, celá izraelská obec se shromáždila v Šílu, aby proti nim vytáhli do boje.

^{Josh 22:13}Izraelci vyslali k synům Rubenovým a Gádovým a k polovině kmene Manasesova do gileádské země Pinchase, syna kněze Eleazara, ^{Josh 22:14}a s ním deset vůdců, po jednom z každého otcovského domu ze všech izraelských pokolení. Každý byl mezi izraelskými tisíci náčelníkem svého otcovského rodu.

^{Josh 22:15}Když přišli do gileádské země k synům Rubenovým a Gádovým a k polovině kmene Manasesova, řekli jim: ^{Josh 22:16}„Tak praví celá obec Hospodinova: Jak jste mohli takhle zradit Boha Izraele? Odvrátili jste se od Hospodina – postavili jste si oltář, abyste se dnes vzbouřili proti Hospodinu! ^{Josh 22:17}To nám nestačil ten hřích u Peoru? Dodnes jsme se od něj neočistili! Jaká rána tehdy dolehla na Hospodinovu obec! ^{[410]Josh 22:18}A vy se dnes odvracíte od Hospodina. K čemu to povede? Vy se dnes bouříte proti Hospodinu, a on se zítra rozhněvá na celou izraelskou obec!

^{Josh 22:19}Jestli je vaše země nečistá, pojďte do Hospodinovy země, kde stojí Hospodinův příbytek, a přijměte dědictví mezi námi. Jen se nebuřte proti Hospodinu ani proti nám stavbou jiného oltáře, než je oltář Hospodina, našeho Boha. ^{Josh 22:20}Když se Achan, syn Zerachův, provinil porušením klatby, Boží hněv dopadl na celou izraelskou obec – i když byl jen jeden, nezahynul kvůli svému hříchu sám!“

^{Josh 22:21}Synové Rubenovi a Gádovi s polovinou kmene Manasesova na to odpověděli náčelníkům izraelských tisíců těmito slovy: ^{Josh 22:22}„Bůh bohů Hospodin! Bůh bohů Hospodin! On to ví a ať to ví i Izrael: Pokud šlo o vzpouru, pokud šlo o zradu na Hospodinu – pak už nám, Bože, nepomáhej! ^{Josh 22:23}Pokud jsme si postavili oltář, abychom se odvrátili od Hospodina nebo abychom na něm přinášeli zápalné, moučné nebo pokojné oběti, pak ať nás potrestá sám Hospodin!

^{Josh 22:24}Udělali jsme to jen z obavy, aby vaši synové v budoucnu neřekli našim synům: ‚Co vám je do Hospodina, Boha Izraele, ^{Josh 22:25}synové Rubenovi a Gádovi? Hospodin mezi nás a vás položil hranici: tento Jordán. Vy nemáte s Hospodinem co do činění!‘ A tak by vaši synové mohli naše syny odvrátit od úcty k Hospodinu.

^{Josh 22:26}Řekli jsme si tedy: Přičiňme se a postavme si oltář. Ne pro zápaly a oběti, ^{Josh 22:27}ale aby byl svědkem mezi námi a vámi i mezi našimi budoucími pokoleními, že sloužíme Hospodinu svými zápaly i pokojnými oběťmi před jeho tváří. Vaši synové tak v budoucnu nebudou moci říkat našim synům: ‚Vy nemáte s Hospodinem co do činění.‘

^{Josh 22:28}Řekli jsme si: Kdyby nám nebo našim potomkům něco takového v budoucnu řekli, odpovíme: ‚Pohleďte na to zpodobení Hospodinova oltáře, jež vytvořili naši otcové – ne pro zápaly a oběti, ale aby byl svědkem mezi námi a vámi.‘

^{Josh 22:29}Ale bouřit se proti Hospodinu? To nikdy! Neodvrátili jsme se dnes od Hospodina stavbou oltáře pro zápalné, moučné nebo pokojné oběti. Jediný takový oltář stojí před příbytkem Hospodina, našeho Boha!“

^{Josh 22:30}Když kněz Pinchas, vůdcové obce a s nimi náčelníci izraelských tisíců uslyšeli, co říkali synové Rubenovi, Gádovi a Manasesovi, líbilo se jim to. ^{Josh 22:31}Kněz Pinchas, syn Eleazarův, pak Rubenovým, Gádovým a Manasesovým synům odpověděl: „Dnes jsme poznali, že Hospodin je mezi námi. Žádnou zradu proti Hospodinu jste nespáchali. Uchovali jste syny Izraele před Hospodinovým trestem.“

^{Josh 22:32}Kněz Pinchas, syn Eleazarův, a vůdcové obce se pak vrátili z gileádského kraje od Rubenových a Gádových synů do kanaánské země k synům Izraele a podali jim zprávu. ^{Josh 22:33}Synům Izraele se to líbilo. Dobrořečili Bohu a přestali říkat, že proti synům Rubenovým a Gádovým vytáhnou do boje a zpustoší zem, ve které bydlí.

^{Josh 22:34}Rubenovi a Gádovi synové pak ten oltář pojmenovali Ed, ^[411] Svědek, neboť řekli: „Je svědkem mezi námi, že Hospodin je Bůh.“

Kapitola 23

Buďte velmi silní

^{Josh 23:1}Hospodin už dlouho dopřával Izraeli odpočinek ode všech okolních nepřátel. Jozue, stařec pokročilého věku, ^{Josh 23:2}svolal celý Izrael s jeho stařešiny, náčelníky, soudci i správci a řekl jim: „Jsem už stařec pokročilého věku. ^{Josh 23:3}Sami jste viděli, co všechno Hospodin, váš Bůh, provedl se všemi těmi národy před vámi. Sám Hospodin, váš Bůh, bojoval za vás. ^{Josh 23:4}Hle, rozdělil jsem vašim kmenům do dědictví území zbývajících národů i všechna území národů, které jsem vyhladil – od Jordánu až ke Středozemnímu moři, kde zapadá slunce. ^{Josh 23:5}Sám Hospodin, váš Bůh, je před vámi zažene a vypudí a vy obsadíte jejich zem, jak vám to řekl Hospodin, váš Bůh. ^[412]

^{Josh 23:6}Buďte velmi silní, abyste pečlivě dodržovali vše, co je psáno v knize Mojžíšova zákona. Neuchylujte se od něj napravo ani nalevo. ^{Josh 23:7}Rozhodně se nesměšujte s národy, které tu s vámi ještě zůstávají. Jména jejich bohů nepřipomínejte ani při nich nepřísahejte, neslužte jim ani se jim neklanějte. ^{Josh 23:8}Přimkněte se k Hospodinu, svému Bohu, jak jste to dělali až dodnes.

^{Josh 23:9}Hospodin před vámi vyhnal veliké a mocné národy; až dodnes před vámi nikdo neobstál. ^{Josh 23:10}Jediný z vás jich zažene tisíc – vždyť za vás bojuje Hospodin, jak vám zaslíbil! ^{Josh 23:11}Pečlivě dbejte, abyste milovali Hospodina, vašeho Boha.

^{Josh 23:12}Pokud se ale odvrátíte a připojíte se ke zbytku národů, které zůstávají mezi vámi, a budete se s nimi příznit, mísit se s nimi a oni s vámi, ^{Josh 23:13}potom vězte, že Hospodin, váš Bůh, tehdy před vámi přestane ony národy vyhánět. Stanou se vám léčkou a pastí, bičem na vašich bocích a trním v očích, dokud nevymřete z této krásné země, kterou vám Hospodin, váš Bůh, dal.

^{Josh 23:14}Hle, já dnes odcházím, tak jako všichni lidé. Vězte tedy celým srdcem i duší, že ze všech těch dobrých slov, která vám řekl Hospodin, váš Bůh, ani jediné neselhalo. Všechna se vám splnila – neselhalo ani jediné z těch slov. ^{Josh 23:15}Ale tak jako se vám splnilo každé dobré slovo, které vám řekl Hospodin, váš Bůh, právě tak na vás Hospodin přivede každé zlé slovo, dokud vás nevyhubí z této krásné země, kterou vám Hospodin, váš Bůh, dal. ^{Josh 23:16}Jestliže budete porušovat smlouvu, kterou vám vydal Hospodin, váš Bůh, a půjdete sloužit cizím bohům a klanět se jim, vzplane proti vám Hospodinův hněv, takže z této krásné země, kterou vám dal, rychle vymřete.“

Kapitola 24

Budeme sloužit Hospodinu

^{Josh 24:1}Tehdy Jozue shromáždil všechny izraelské kmeny do Šechemu. Svolal izraelské stařešiny, náčelníky, soudce i správce, a tak se postavili před Bohem.

^{Josh 24:2}Jozue promluvil ke všemu lidu: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: ‚Vaši předkové, jako Terach, otec Abrahamův a Náchorův, bydleli od pradávna za řekou Eufrat, kde sloužili cizím bohům. ^{Josh 24:3}Vašeho otce Abrahama jsem ale vzal zpoza té řeky a provedl jsem ho celou kanaánskou zemí. Dal jsem mu mnoho potomků – dal jsem mu Izáka ^{Josh 24:4}a Izákovi jsem dal Jákoba a Ezaua. Ezaua jsem nechal usadit se v pohoří Seír, ale Jákob a jeho synové odešli do Egypta.

^{Josh 24:5}Tam jsem poslal Mojžíše a Árona a bil jsem Egypt znameními, ^[413] která jsem mezi nimi konal. Potom jsem vás vyvedl. ^{Josh 24:6}Když jsem vaše otce vyvedl z Egypta, přišli jste k Rudému moři, kde vaše otce dostihli Egypťané s vozy a jezdci. ^{Josh 24:7}Tehdy jste volali k Hospodinu a on mezi vás a Egypťany položil temnotu, přihnal na ně moře a zatopil je. Na vlastní oči jste viděli, co jsem vykonal v Egyptě.

Po dlouhé době, kterou jste strávili na poušti, ^{Josh 24:8}jsem vás přivedl do země Emorejců, bydlících v Zajordání. Bojovali s vámi, ale vydal jsem je do vašich rukou; obsadili jste jejich zem a já jsem je před vámi vyhladil. ^{Josh 24:9}Potom povstal moábský král Balák, syn Ciporův, a bojoval s Izraelem: Poslal pozvání Balaámovi, synu Beorovu, aby vás proklínal. ^{Josh 24:10}Nehodlal jsem ale Balaáma vyslyšet, a tak vám žehnal a žehnal. Tak jsem vás vysvobodil z jeho ruky.

^{Josh 24:11}Potom jste překročili Jordán a přišli k Jerichu. Obyvatelé Jericha, Emorejci, Perizejci, Kanaánci, Chetejci, Girgašejci, Hivejci i Jebusejci proti vám bojovali, ale vydal jsem je do vašich rukou. ^{Josh 24:12}Poslal jsem před vámi sršně, kteří před vámi vyhnali ty dva emorejské krále. Nebylo to vaším mečem ani lukem. ^{Josh 24:13}Dal jsem vám zem, kterou jste neobdělávali, bydlíte ve městech, která jste nestavěli, a jíte z vinic a olivoví, které jste nesázeli.‘

^{Josh 24:14}Proto tedy ctěte Hospodina a služte mu oddaně a věrně. Odvrhněte bohy, kterým sloužili vaši otcové za řekou Eufrat a v Egyptě, a služte Hospodinu. ^{Josh 24:15}Pokud se vám ale nelíbí sloužit Hospodinu, vyberte si dnes, komu budete sloužit – ať už bohům, kterým sloužili vaši otcové za řekou, anebo bohům Emorejců, v jejichž zemi bydlíte. Já a můj dům však budeme sloužit Hospodinu.“

^{Josh 24:16}Lid mu odpověděl: „Opustit Hospodina a sloužit cizím bohům? Nikdy! ^{Josh 24:17}Hospodin je náš Bůh! To on nás a naše otce vyvedl z Egypta, z domu otroctví. On před našima očima konal ta veliká znamení a zachovával nás po celou cestu, kterou jsme šli, a mezi všemi národy, mezi nimiž jsme procházeli. ^{Josh 24:18}Hospodin před námi vyhnal Emorejce a všechny ty národy, které bydlely v zemi. I my tedy budeme sloužit Hospodinu – vždyť on je náš Bůh!“

^{Josh 24:19}Ale Jozue lidu řekl: „Nebudete moci sloužit Hospodinu; vždyť je to svatý Bůh. Je to žárlivý Bůh; nesnese vaše provinění a hříchy. ^{Josh 24:20}Jestliže Hospodina opustíte a budete sloužit cizím bohům, obrátí se a naloží s vámi zle. Skoncuje s vámi tak, jako vám předtím prokazoval dobro.“

^{Josh 24:21}„Nikoli. Budeme sloužit Hospodinu!“ odpověděl lid Jozuovi.

^{Josh 24:22}„Sami před sebou jste svědkové,“ řekl na to Jozue lidu, „že jste si zvolili Hospodina, abyste sloužili jemu.“

„Ano, jsme svědkové,“ odpověděli.

^{Josh 24:23}„Tak tedy odvrhněte cizí bohy, které máte mezi sebou,“ pokračoval Jozue, „a nakloňte svá srdce k Hospodinu, Bohu Izraele!“

^{Josh 24:24}„Budeme sloužit Hospodinu, našemu Bohu, a budeme ho poslouchat,“ odpověděl na to lid Jozuovi.

^{Josh 24:25}Jozue toho dne v Šechemu uzavřel s lidem smlouvu a vydal jim ustanovení a řády. ^{Josh 24:26}Tato slova Jozue zapsal do knihy Božího Zákona. Vzal také veliký kámen a vztyčil ho tam pod dubem při Hospodinově svatyni.

^{Josh 24:27}„Hle, tento kámen nám bude svědkem,“ řekl Jozue všemu lidu, „neboť slyšel všechna slova, která nám řekl Hospodin. Bude vám svědkem, abyste neklamali svého Boha.“

^{Josh 24:28}Poté Jozue lid propustil, každého do jeho dědictví.

Jozuova smrt

^{Josh 24:29}Po těchto událostech Jozue, syn Nunův, služebník Hospodinův, zemřel. Bylo mu sto deset let. ^{Josh 24:30}Pohřbili ho na jeho dědičném území v Timnat-serachu v Efraimských horách severně od hory Gaaš.

^{Josh 24:31}Izrael sloužil Hospodinu po všechny dny Jozuovy i po všechny dny stařešinů, kteří Jozua přežili a zakusili to všechno, co Hospodin pro Izrael vykonal.

^{Josh 24:32}Josefovy kosti, jež synové Izraele přinesli z Egypta, pohřbili v Šechemu na tom dílu pole, který Jákob koupil za sto stříbrných od synů Šechemova otce Chamora. Spočinuly tedy v dědictví Josefových synů.

^{Josh 24:33}Také Eleazar, syn Áronův, zemřel. Pohřbili ho ve městě Gibeat, které připadlo jeho synu Pinchasovi v Efraimských horách.

Soudců

Úpadek

Kapitola 1

Dobývání zbytku země

^{Judg 1:1}Po Jozuově smrti se synové Izraele ptali Hospodina: „Kdo z nás má vytáhnout do boje proti Kanaáncům jako první?“

^{Judg 1:2}Hospodin odpověděl: „Ať vytáhne Juda. Hle, dal jsem mu tu zem do rukou.“

^{Judg 1:3}Kmen Juda pak řekl svým bratrům ze Šimeona: „Pojďte s námi do našeho podílu bojovat proti Kanaáncům. My pak zase půjdeme s vámi do vašeho podílu.“ Kmen Šimeon s ním tedy šel.

^{Judg 1:4}Juda vytáhl a Hospodin vydal Kanaánce i Perizejce do jejich rukou. Pobili jich v Bezeku 10 000. ^{Judg 1:5}Tam také narazili na Adoni-bezeka a bojovali s ním. Kanaánce i Perizejce pobili, ^{Judg 1:6}ale Adoni-bezek uprchl. Pronásledovali ho, a když ho dopadli, usekali mu palce na rukou i na nohou. ^{Judg 1:7}Adoni-bezek tehdy řekl: „Sedmdesát králů s usekanými palci na rukou i na nohou sbíralo drobty pod mým stolem. Jak jsem jednal, tak mi Bůh odplatil.“ Odvedli ho do Jeruzaléma a tam zemřel.

^{Judg 1:8}Synové Judy zaútočili také na Jeruzalém a dobyli ho. Vybili město ostřím meče a vypálili. ^{Judg 1:9}Potom sestoupili, aby bojovali proti Kanaáncům bydlícím v horách, v Negevu a v podhůří. ^{Judg 1:10}Vytáhli také proti Kanaáncům obývajícím Hebron (dříve nazývaný Kiriat-arba), kde porazili Šešaje, Achimana a Talmaje. ^{Judg 1:11}Odtamtud kmen Juda vytáhl proti obyvatelům Debiru (dříve nazývanému Kiriat-sefer).

^{Judg 1:12}Káleb tehdy řekl: „Kdo udeří na Kiriat-sefer a dobude ho, tomu dám za ženu svou dceru Aksu.“ ^{Judg 1:13}Dobyl ho Otniel, syn Kálebova mladšího bratra Kenaze, a tak mu dal svou dceru Aksu za ženu.

^{Judg 1:14}Jednou za ním přišla a nabádala ho, ať jejího otce žádá o pole. Když sesedla z osla, Káleb se jí zeptal: „Co bys ráda?“

^{Judg 1:15}„Dej mi, prosím, dárek,“ odpověděla. „Vždyť jsi mi dal zem v negevské poušti. Kéž bys mi dal studánky s vodou.“ A tak jí dal studánky – Horní i Dolní Gulot. ^[414]

^{Judg 1:16}S Judovými syny vytáhli z Palmového města ^[415] do Judské pouště na jih od Aradu také potomci Mojžíšova tchána, Kenijce. Když tam dorazili, usídlili se mezi místními.

^{Judg 1:17}Juda ale táhl se svým bratrem Šimeonem dál, vybili Kanaánce bydlící v Cefatu a vyhubili je jako proklaté. To město proto dostalo jméno Chorma, Klatba.

^{Judg 1:18}Juda dobýval také Gazu, Aškelon, Ekron a jejich okolí, ^{Judg 1:19}ale nedokázal obyvatele nížiny vyhnat, protože měli železné vozy. Hospodin však byl s Judou, a tak se mu podařilo zabrat pohoří. ^{Judg 1:20}Hebron dali podle Mojžíšova slova Kálebovi ^[416] a ten odsud vyhnal trojici Anakových synů. ^{Judg 1:21}Synové Benjamínovi ale nevyhnali Jebusejce bydlící v Jeruzalémě, a tak Jebusejci žijí v Jeruzalémě spolu s Benjamínci až dodnes.

^{Judg 1:22}Také Josefovi potomci vytáhli, a to na Bet-el, a Hospodin byl s nimi. ^{Judg 1:23}Když vyslali muže, aby prozkoumali Bet-el (dříve nazývaný Luz), ^{Judg 1:24}uviděli zvědové z města vycházet nějakého muže. „Ukaž nám, prosím, kudy do města,“ řekli mu, „a zachováme se k tobě milosrdně.“ ^{Judg 1:25}Ukázal jim tedy, kudy do města, a oni to město vybili ostřím meče. Toho muže ale i s celou rodinou propustili. ^{Judg 1:26}Odešel pak do země Chetitů, vystavěl město, nazval je Luz a tak se jmenuje až dodnes.

^{Judg 1:27}Kmen Manases ale nebyl s to dobýt Bet-šean ani Taanach s jejich vesnicemi. Nevyhnali ani obyvatele Doru, Jibleamu a Megida s jejich vesnicemi. Kanaánci totiž byli rozhodnuti v té zemi zůstat. ^{Judg 1:28}Když Izrael později zesílil, podrobil Kanaánce nuceným pracím, ale úplně se jich nezbavil.

^{Judg 1:29}Efraim nebyl s to vyhnat Kanaánce bydlící v Gezeru, a tak zůstali Kanaánci bydlet mezi nimi.

^{Judg 1:30}Zabulon nebyl s to vyhnat obyvatele Kitronu ani Nahalolu, a tak zůstali Kanaánci bydlet mezi nimi; byli však podrobeni nuceným pracím.

^{Judg 1:31}Ašer nebyl s to vyhnat obyvatele Akka, Sidonu, Achlabu, Achzibu, Chelby, Afeku ani Rechobu. ^{Judg 1:32}Ašerovci se tedy usídlili uprostřed kanaánských obyvatel země, protože je nedokázali vyhnat.

^{Judg 1:33}Neftalí nevyhnal obyvatele Bet-šemeše ani Bet-anatu, a tak se usídlil uprostřed kanaánských obyvatel země. Později však podrobili obyvatele Bet-šemeše a Bet-anatu nuceným pracím.

^{Judg 1:34}Syny Danovy zatlačili Emorejci do hor; vůbec je nenechali sestoupit do nížiny. ^{Judg 1:35}Emorejci byli rozhodnuti zůstat v Har-cheresu, v Ajalonu i v Šaalbimu. Teprve když vzrostla moc domu Josefova, byli podrobeni nuceným pracím. ^{Judg 1:36}Emorejská hranice vedla od průsmyku Akrabim, od Sely výše.

Kapitola 2

Neposlušnost Izraele

^{Judg 2:1}Z Gilgalu do Bokimu šel Hospodinův anděl a volal: „Vyvedl jsem vás z Egypta a přivedl vás do země, kterou jsem s přísahou zaslíbil vašim otcům. Řekl jsem: ‚Svou smlouvu s vámi nikdy nezruším. ^{Judg 2:2}Nesmíte ale uzavřít smlouvu s obyvateli této země – jejich oltáře zbořte!‘ ^[417] Vy jste mě ale neposlechli! Co jste to provedli? ^{Judg 2:3}Proto jsem také řekl: ‚Nevyženu je před vámi, ale budou vám trním v bocích a jejich bohové se vám stanou pastí.‘“ ^[418]

^{Judg 2:4}Když Hospodinův anděl promluvil tato slova ke všem synům Izraele, dal se lid do hlasitého pláče. ^{Judg 2:5}To místo tedy nazvali Bokim (to jest Plačící) a obětovali tam Hospodinu.

^{Judg 2:6}Poté, co Jozue propustil lid, rozešli se synové Izraele každý do svého dědictví obsadit svou zem. ^{Judg 2:7}Lid sloužil Hospodinu po všechny dny Jozuovy i po všechny dny stařešinů, kteří Jozua přežili a viděli všechny ty veliké věci, které Hospodin pro Izrael vykonal.

^{Judg 2:8}Jozue, syn Nunův, služebník Hospodinův, zemřel ve věku sto deseti let. ^{Judg 2:9}Pohřbili ho na jeho dědičném území v Timnat-cheresu ^[419] v Efraimských horách severně od hory Gaaš.

^{Judg 2:10}Když celé to pokolení zemřelo a připojilo se ke svým otcům, nastoupilo po nich další pokolení, které neznalo Hospodina ani to, co pro Izrael vykonal. ^{Judg 2:11}Synové Izraele pak jednali v Hospodinových očích zle a sloužili baalům. ^{Judg 2:12}Opustili Hospodina, Boha svých otců, který je vyvedl z Egypta, a následovali cizí bohy okolních národů. Klaněli se jim, a popouzeli tak Hospodina. ^{Judg 2:13}Opustili Hospodina, aby sloužili Baalovi a Aštartě. ^{Judg 2:14}Hospodin proto vzplanul proti Izraeli hněvem a vydal je napospas nájezdníkům, kteří je plenili. Vydal je napospas nepřátelům ze všech stran, takže už proti nim nemohli obstát. ^{Judg 2:15}Kamkoli se vypravili, Hospodinova ruka byla proti nim a byli poraženi, přesně jak to Hospodin řekl a jak jim odpřisáhl. ^[420] Přišlo na ně veliké soužení.

^{Judg 2:16}Hospodin jim ale vzbuzoval soudce ^[421] a ti je zachraňovali z ruky nájezdníků. ^{Judg 2:17}Neposlouchali však ani své soudce. Odcházeli smilnit za cizími bohy a klaněli se jim. Brzy sešli z cesty svých otců, kteří poslouchali Hospodinova přikázání. Oni však nechtěli. ^{Judg 2:18}Když jim Hospodin vzbuzoval soudce, býval Hospodin s ním a po všechny soudcovy dny je zachraňoval z rukou jejich nepřátel. Byl totiž pohnut lítostí, když úpěli pod svými utlačovateli a trýzniteli. ^{Judg 2:19}Po smrti soudce se ale znovu zkazili, ještě hůře než jejich otcové, a odcházeli za cizími bohy, aby jim sloužili a klaněli se jim. Svého tvrdošíjného jednání a způsobů se odmítali vzdát.

^{Judg 2:20}Hospodin proto vzplanul proti Izrael hněvem a řekl: „Tento národ porušil mou smlouvu, kterou jsem vydal jejich otcům. Neposlouchali mě, ^{Judg 2:21}a proto už před nimi nevyženu žádný národ, který zůstal po Jozuově smrti. ^{Judg 2:22}Skrze ně budu Izrael zkoušet, zda usiluje chodit po Hospodinově cestě, jako usilovali jejich otcové, anebo ne.“ ^{Judg 2:23}Hospodin tam tedy ony národy nechal: nespěchal s jejich vyhnáním, když je nedal do rukou Jozuovi.

Kapitola 3

^{Judg 3:1}Toto jsou národy, které Hospodin ponechal, aby jimi zkoušel Izraelce, kteří nezažili žádný z bojů o Kanaán. ^{Judg 3:2}(Udělal to proto, aby izraelská pokolení, která neměla zkušenost s bojem, naučil bojovat.) ^{Judg 3:3}Ponechal tedy pětici filištínských států a všechny Kanaánce, Sidonce a Hivejce bydlící v libanonském pohoří od hory Baal-hermon až k Lebo-chamátu. ^{Judg 3:4}Ti zůstali, aby skrze ně byl Izrael zkoušen, aby se ukázalo, zda budou poslouchat Hospodinova přikázání, která skrze Mojžíše vydal jejich otcům.

^{Judg 3:5}Synové Izraele bydleli uprostřed Kanaánců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Hivejců a Jebusejců. ^{Judg 3:6}Brali si jejich dcery za manželky, své dcery dávali jejich synům a sloužili jejich bohům.

Zachránci

Otniel

^{Judg 3:7}Synové Izraele jednali v Hospodinových očích zle. Zapomínali na Hospodina, svého Boha, a sloužili baalům a ašerám. ^{Judg 3:8}Hospodin proto vzplanul proti Izraeli hněvem a vydal je napospas králi jménem Kušan Rišatajim z mezopotamského Aramu. Izraelci pak sloužili Kušanu Rišatajimovi osm let.

^{Judg 3:9}Když potom synové Izraele volali k Hospodinu, vzbudil jim zachránce, aby je vysvobodil. Byl to Otniel, syn Kenaze, mladšího bratra Kálebova. ^{Judg 3:10}Spočinul na něm Duch Hospodinův, a tak se stal v Izraeli soudcem. Vytáhl do boje a Hospodin mu vydal aramejského krále Kušana Rišatajima do rukou, takže ho přemohl. ^{Judg 3:11}Země pak měla mír čtyřicet let, než Otniel, syn Kenazův, zemřel.

Ehud

^{Judg 3:12}Potom však synové Izraele znovu jednali v Hospodinových očích zle. A protože v jeho očích páchali zlo, nechal Hospodin moábského krále Eglona, aby přemohl Izrael. ^{Judg 3:13}Spojil se s Amonci i Amalekovci, vytáhl a udeřil na Izrael a zabral Palmové město. ^{[422]Judg 3:14}Izraelci pak sloužili moábskému králi Eglonovi osmnáct let.

^{Judg 3:15}Když potom synové Izraele volali k Hospodinu, vzbudil jim zachránce. Byl to levák Ehud, syn Benjamínce Gery. Po něm Izraelci poslali svůj povinný dar moábskému králi Eglonovi. ^{Judg 3:16}Ehud si vyrobil krátký dvojsečný meč, připásal si jej pod oděv k pravému stehnu ^{Judg 3:17}a přinesl ten dar moábskému králi Eglonovi (který byl veliký tlusťoch). ^{Judg 3:18}Po odevzdání povinného daru Ehud propustil ty, kdo dar přinesli, ^{Judg 3:19}ale sám se od gilgalského Pesilim vrátil zpět. „Mám pro tebe, králi, něco tajného,“ řekl.

„Tiše!“ zavelel král, načež se všichni kolemstojící vzdálili.

^{Judg 3:20}Eglon seděl o samotě v chládku svého střešního pokoje. Ehud k němu přistoupil a řekl: „Mám pro tebe Boží slovo!“ Král se zvedl z křesla ^{Judg 3:21}a vtom Ehud levicí tasil od pravého stehna meč a vrazil mu ho do břicha. ^{Judg 3:22}Za čepelí vnikla dovnitř i rukojeť a tuk se nad ní zavřel, protože mu ten meč z břicha nevytáhl. Ven vyšel zadem. ^{Judg 3:23}Ehud vyšel ven záchodem a dveře střešního pokoje za sebou zavřel na zástrčku.

^{Judg 3:24}Po jeho odchodu přišli služebníci, a když viděli, že dveře střešního pokoje jsou zavřené na zástrčku, řekli si: Nejspíš koná v chladné komůrce potřebu. ^{Judg 3:25}Přešlapovali tam, až z toho byli nesví, ale dveře střešního pokoje pořád nikdo neotvíral. Vzali tedy klíč, otevřeli – a hle, jejich pán leží na zemi mrtev!

^{Judg 3:26}Zatímco čekali, Ehud už minul Pesilim a prchal směrem k Seiře. ^{Judg 3:27}Když dorazil, zatroubil v Efraimských horách na beraní roh. Synové Izraele sestoupili z hor s Ehudem v čele.

^{Judg 3:28}„Rychle za mnou!“ zvolal. „Hospodin vydal vašeho nepřítele Moába do vašich rukou.“ Sestoupili za ním, obsadili Moábcům jordánské brody a nedovolili nikomu přecházet. ^{Judg 3:29}Pobili tenkrát asi 10 000 Moábců, samé silné a udatné bojovníky. Nikdo neunikl. ^{Judg 3:30}Moáb se toho dne musel před Izraelem pokořit. Země pak měla mír osmdesát let.

Šamgar

^{Judg 3:31}Po něm přišel Šamgar, syn Anatův. Ten pobil šest set Filištínů volským bodcem. Také on zachránil Izrael.

Kapitola 4

Debora

^{Judg 4:1}Po Ehudově smrti však synové Izraele znovu jednali v Hospodinových očích zle. ^{Judg 4:2}Hospodin je proto vydal napospas kanaánskému králi Jabínovi, který vládl v Chacoru. Vůdcem jeho vojska byl Sisera, který sídlil v Charošet-hagojimu. ^{Judg 4:3}Synové Izraele volali k Hospodinu, protože Sisera měl devět set železných vozů a po dvacet let syny Izraele krutě utiskoval.

^{Judg 4:4}V té době soudila ^[423] Izrael prorokyně Debora, manželka Lapidotova. ^{Judg 4:5}Sedávala pod Debořinou palmou mezi Rámou a Bet-elem v Efraimských horách a Izraelci si k ní přicházeli pro rozhodnutí. ^{Judg 4:6}Ta poslala pro Baráka, syna Abinoamova z neftalímského Kedeše, a vyzvala ho: „Hospodin, Bůh Izraele, ti přikazuje: Jdi, vezmi s sebou deset tisíc mužů z Neftalíma a Zabulona a vytáhni s nimi na horu Tábor. ^{Judg 4:7}Já pak přivedu vůdce Jabínova vojska Siseru i s jeho jízdou a s jeho zástupy k potoku Kíšon a vydám ti ho do rukou.“

^{Judg 4:8}Barák jí odpověděl: „Půjdeš-li se mnou, půjdu. Nepůjdeš-li se mnou, nepůjdu!“

^{Judg 4:9}„Dobrá, půjdu s tebou,“ řekla mu na to, „ale ty se svou cestou neproslavíš. Hospodin totiž vydá Siseru do rukou ženy.“ Potom Debora vstala a odešla s Barákem do Kedeše, ^{Judg 4:10}kam Barák svolal Zabulona i Neftalíma. Následovalo ho 10 000 mužů a šla s ním i Debora.

^{Judg 4:11}Cheber Kenijský se oddělil od ostatních Kenijců, potomků Mojžíšova švagra Chobaba, a utábořil se u dubu v Caananimu, což je u Kedeše.

^{Judg 4:12}Když se Sisera dozvěděl, že Barák, syn Abinoamův, vytáhl na horu Tábor, ^{Judg 4:13}povolal z Charošet-hagojimu celou svou jízdu devíti set železných vozů a celé své vojsko k potoku Kíšon.

^{Judg 4:14}Debora tehdy řekla Barákovi: „Vzhůru! Toto je den, kdy ti Hospodin vydal Siseru do rukou. Vždyť před tebou jde sám Hospodin!“ A tak Barák vyrazil z hory Tábor a za ním 10 000 mužů. ^{Judg 4:15}Hospodin tehdy před Barákem rozprášil celou Siserovu jízdu a celé jeho vojsko ostřím meče. Sisera seskočil z vozu a prchal pěšky, ^{Judg 4:16}zatímco Barák pronásledoval ty vozy a vojsko až k Charošet-hagojimu. Celé Siserovo vojsko padlo ostřím meče; nezůstal ani jediný.

^{Judg 4:17}Sisera zatím pěšky prchal ke stanu Jael, ženy Kenijce Chebera. Mezi chacorským králem Jabínem a domem Kenijce Chebera totiž vládl mír. ^{Judg 4:18}Jael vyšla Siserovi naproti a řekla mu: „Pojď dál, můj pane! Pojď ke mně dál a neboj se.“ Vešel tedy do jejího stanu a ona ho přikryla houní.

^{Judg 4:19}„Dej mi prosím trochu vody,“ požádal ji. „Mám žízeň.“ Otevřela tedy měch s mlékem, dala mu napít a přikryla ho.

^{Judg 4:20}„Postav se ke vchodu do stanu,“ řekl jí ještě, „a kdyby někdo přišel a vyptával se tě: ‚Není tu někdo?‘ odpověz mu: ‚Není.‘“

^{Judg 4:21}Když pak vyčerpáním tvrdě usnul, Cheberova žena Jael vzala stanový kolík, sáhla pro kladivo, přikradla se k němu a vrazila mu ten kolík do spánku, až se zabodl do země. Tak zemřel.

^{Judg 4:22}Vtom dorazil Barák pronásledující Siseru. Jael mu vyšla naproti se slovy: „Pojď, ukážu ti muže, kterého hledáš.“ Šel s ní tedy dovnitř – a hle, Sisera leží mrtev se stanovým kolíkem ve spánku!

^{Judg 4:23}Toho dne Hospodin pokořil kanaánského krále Jabína před syny Izraele. ^{Judg 4:24}Izraelci se proti kanaánskému králi Jabínovi vzmáhali víc a víc, až ho nakonec úplně zničili.

Kapitola 5

Debořina píseň

^{Judg 5:1}Onoho dne zpívala Debora a Barák, syn Abinoamův, tuto píseň:

^{Judg 5:2}Vůdcové když vedou v Izraeli,
když jeho lid je ochotný –
veleben budiž Hospodin!
^{Judg 5:3}Slyšte to, králové, vladaři, naslouchejte,
já Hospodinu zazpívám,
Hospodinu, Bohu Izraele, chci zpívat žalm!

^{Judg 5:4}Když vytáhls, Hospodine, ze Seíru,
z edomské pláně když kráčel jsi,
země se třásla, nebesa dštila,
z mraků voda padala.
^{Judg 5:5}Před Hospodinem se třásly hory,
před Hospodinem ze Sinaje,
před Bohem Izraele.

^{Judg 5:6}Za dnů Šamgara, syna Anatova,
za dnů Jaeliných zpustly silnice
a ten, kdo na cesty vydával se,
stezkami klikatými šel.
^{Judg 5:7}Opuštěni byli sedláci v Izraeli,
opuštěni, než jsi, Deboro, povstala,
než matka v Izraeli povstala.
^{Judg 5:8}Bůh určil vůdce nové,
když v branách byly boje.
Najde se ale štít nebo kopí
mezi čtyřiceti tisíci v Izraeli?
^{Judg 5:9}Srdcem jsem s těmi, kdo velí Izraeli,
s těmi z lidu, kdo jsou ochotní –
veleben budiž Hospodin!

^{Judg 5:10}Vy jezdci na plavých oslicích,
kteří sedíte v sedlech zdobených,
vy, kdo se ubíráte cestami –
rozvažujte.
^{Judg 5:11}Slyšte hlas pěvců,
co mezi napajedly vyprávějí
o Hospodinových vítězstvích,
o vítězstvích izraelských sedláků.

Tehdy opět lid Hospodinův
k branám sestoupil.
^{Judg 5:12}Vzhůru, vzhůru, Deboro,
vzhůru, vzhůru, píseň pěj!
Povstaň, Baráku,
synu Abinoamův, chop se zajatců!

^{Judg 5:13}Zbytek vznešených tehdy sestoupil,
Hospodinův lid ke mně sestoupil
proti udatným.
^{Judg 5:14}Z Efraima ti, kdo Amaleka vykořenili,
tvému lidu byl v patách Benjamín,
z Machira sestoupili ti, kdo velí,
ze Zabulona, kdo nosí velitelskou hůl.
^{Judg 5:15}Vůdcové z Isachara při Deboře byli,
Isachar držel s Barákem,
když poslán byl tehdy do údolí,
hned za ním šel.
V Rubenových rodech byly velké domluvy.
^{Judg 5:16}Pročpak jsi zůstal mezi ohradami?
Abys poslouchal dobytka bučení?
V Rubenových rodech byly velké omluvy.
^{Judg 5:17}Gileád vězel v Zajordání
a Dan – proč stěhoval se k lodím?
Ašer si zůstal na pobřeží,
u svých přístavů hoví si.
^{Judg 5:18}Zabulon je lid, jenž pohrdá smrtí,
Neftalí na bojiště vyrazil!

^{Judg 5:19}Přišli králové, bojovali,
bojovali tehdy králové kanaánští
v Taanachu u megidské vody,
stříbro za kořist však neměli.
^{Judg 5:20}Z nebe se do boje daly hvězdy,
proti Siserovi válčily ze svých drah.
^{Judg 5:21}Kíšonský potok ty krále smetl –
valící se proud potoka Kíšonu.
Šíje silných pošlapej!
^{Judg 5:22}Jaký dusot kopyt koní,
prudký, prudký hřebců trysk!
^{Judg 5:23}„Proklejte Meroz,“ praví anděl Hospodinův,
„jeho obyvatele vydejte prokletí,
za to, že nepřišli na pomoc Hospodinu,
na pomoc Hospodinu proti udatným!“

^{Judg 5:24}Požehnaná mezi ženami buď Jael,
manželka Kenijce Chebera,
požehnaná buď mezi ženami ve stanech!
^{Judg 5:25}Požádal o vodu, dala mu mléko,
ve vzácné číši přinesla smetanu.
^{Judg 5:26}Levou rukou sáhla po kolíku,
pravicí po těžkém kladivu.
Dala Siserovi ránu, rozbila hlavu,
spánky skrz naskrz probila.
^{Judg 5:27}K nohám jí klesl, svalil se a ležel,
k nohám jí klesl, svalil se,
tam, kde klesl, svalil se zavražděn.

^{Judg 5:28}Za oknem vyhlíží matka Siserova,
za okenní mříží naříká:
Proč už tak dlouho jeho vůz nejede?
Proč se zvuk jeho vozů tak dlouho zdržuje?
^{Judg 5:29}Odpovídají její nejmoudřejší kněžny
to, co si sama opakuje dokola:
^{Judg 5:30}Jistě jdou po kořisti, jistě se dělí,
jedna dvě ženské pro každého hrdinu!
Barevné látky – kořist pro Siseru,
kořist barevných látek, samá výšivka,
jedna dvě vyšívané látky
co kořist na má ramena.

^{Judg 5:31}Takto ať, Hospodine, zhyne
každý, kdo je tvůj nepřítel!
Ti, kdo tě milují, ať jsou však jako slunce,
když vychází v síle své!

Země pak měla mír čtyřicet let.

Kapitola 6

Gedeon

^{Judg 6:1}Synové Izraele však jednali v Hospodinových očích zle, a tak je Hospodin vydal do rukou Midiánu na sedm let. ^{Judg 6:2}Midiánci utlačovali Izrael tak krutě, že si Izraelci před nimi dělali úkryty v horách a jeskyních a opevňovali se na nepřístupných vrcholcích. ^{Judg 6:3}Kdykoli Izrael zasel, přitáhli Midiánci a Amalekovci s východními národy a přepadli jej. ^{Judg 6:4}Tábořili v zemi a pustošili úrodu až ke Gaze; nenechali Izraeli žádné živobytí – jedinou ovci, dobytče ani osla. ^{Judg 6:5}Přitáhli vždy se svými stády a stany, přicházelo jich jako kobylek, jich a jejich velbloudů bylo bezpočtu. Přicházeli, aby pustošili zem. ^{Judg 6:6}Midián Izraelce úplně zbědoval, a tak začali volat k Hospodinu.

^{Judg 6:7}Když tehdy synové Izraele kvůli Midiánu volali k Hospodinu, ^{Judg 6:8}poslal k nim Hospodin jednoho proroka. Ten jim řekl: „Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem vás vyvedl z Egypta, vytáhl jsem vás z domu otroctví. ^{Judg 6:9}Vytrhl jsem vás z ruky Egypťanů i z rukou všech, kdo vás trápili. Vyhnal jsem je před vámi a jejich zemi jsem dal vám. ^{Judg 6:10}Tehdy jsem vám řekl: ‚Já jsem Hospodin, váš Bůh. Nesmíte ctít bohy Emorejců, v jejichž zemi bydlíte.‘ ^[424] Ale neposlechli jste mě.“

^{Judg 6:11}Hospodinův anděl přišel a posadil se pod dubem v Ofře, patřící Joašovi Abiezerskému. Jeho syn Gedeon právě mlátil pšenici – ve vinném lisu, aby si toho Midiánci nevšimli. ^{Judg 6:12}Hospodinův anděl se mu ukázal a řekl mu: „Hospodin s tebou, udatný hrdino!“

^{Judg 6:13}Gedeon mu odpověděl: „Promiň, pane, ale jestli je Hospodin s námi, proč nás tohle všechno potkalo? Kde jsou všechny ty jeho divy, o kterých nám vyprávěli naši otcové? Prý: ‚Hospodin nás přece vyvedl z Egypta‘ – jenže teď nás Hospodin opustil a nechal nás v hrsti Midiánců!“

^{Judg 6:14}Tu se k němu Hospodin obrátil a pravil: „Jdi v této své síle a zachráníš Izrael z hrsti Midiánců. Já sám tě přece posílám!“

^{Judg 6:15}On však namítl: „Promiň, Pane, ale jak mám zachránit Izrael? Můj rod je v Manasesovi nejubožejší a já sám jsem v rodném domě poslední.“

^{Judg 6:16}„Ano, ale já budu s tebou, takže pobiješ Midiánce až do posledního,“ řekl mu na to Hospodin.

^{Judg 6:17}„V tom případě mi prokaž laskavost,“ odpověděl Gedeon. „Dej mi prosím znamení, že se mnou mluvíš ty. ^{Judg 6:18}Neodcházej prosím odsud, dokud se k tobě nevrátím s darem, který ti přinesu.“

On odpověděl: „Počkám, dokud se nevrátíš.“

^{Judg 6:19}Gedeon šel domů a připravil kůzle a nekvašené chleby z jedné efy ^[425] mouky. Maso vložil do koše, vývar nalil do hrnce, odnesl to pod ten dub a položil to před něj.

^{Judg 6:20}Hospodinův anděl mu řekl: „Vezmi maso a chleby a polož je zde na skálu. Vývar vylij.“ A když to Gedeon udělal, ^{Judg 6:21}Hospodinův anděl zvedl hůl, kterou měl v ruce, a dotkl se jejím koncem masa a chlebů. Ze skály vyšlehl oheň a maso i chleby pohltil. Mezitím se mu Hospodinův anděl ztratil z očí.

^{Judg 6:22}Když si Gedeon uvědomil, že to byl Hospodinův anděl, vykřikl: „Ach, Pane můj, Hospodine! Vždyť já jsem tváří v tvář uviděl Hospodinova anděla!“

^{Judg 6:23}„Buď klidný,“ řekl mu Hospodin. „Neboj se, nezemřeš.“

^{Judg 6:24}Gedeon tam proto postavil Hospodinu oltář a nazval jej „Hospodin je pokoj“. Ten oltář je v abiezerské Ofře až dodnes.

^{Judg 6:25}Té noci mu Hospodin řekl: „Vezmi býka ze stáda svého otce, toho druhého býka, sedm let starého. Zboř Baalův oltář, jenž patří tvému otci, a ten Ašeřin kůl vedle něj pokácej. ^{Judg 6:26}Na vrchu toho kopce pak postav řádný oltář Hospodinu, svému Bohu. Vezmi toho druhého býka a obětuj ho jako zápalnou oběť na dřevě z Ašeřina kůlu, který pokácíš.“

^{Judg 6:27}Gedeon tedy vzal deset mužů ze svých služebníků a udělal, jak mu Hospodin řekl. Kvůli strachu z rodiny i kvůli lidem z města to ovšem neudělal ve dne, ale v noci.

^{Judg 6:28}Ráno lidé ve městě vstali – a hle, Baalův oltář je stržen, Ašeřin kůl u něj pokácen a ten druhý býk spálen na postaveném oltáři!

^{Judg 6:29}„Kdo to udělal?“ ptali se jeden druhého. Pátrali a zjišťovali, až na to přišli: „Udělal to Gedeon, syn Joašův.“

^{Judg 6:30}Lidé z města tedy řekli Joašovi: „Vyveď svého syna ven, ať zemře – za to, že strhl Baalův oltář a skácel Ašeřin kůl vedle něj!“

^{Judg 6:31}Joaš ale odpověděl zástupu kolem něj: „Co že vy chcete hájit Baala? Že byste ho vy mohli zachránit? Kdokoli ho bude hájit, do rána zemře! Je-li to bůh, ať se hájí sám, když mu někdo zboří oltář.“ ^{Judg 6:32}Toho dne tedy Gedeon dostal jméno Jerub-baal, Ať se Baal hájí. Říkali totiž: „Ať se Baal proti němu hájí, když mu zbořil oltář!“

^{Judg 6:33}Všichni Midiánci a Amalekovci se spojili s východními národy, překročili Jordán a utábořili se v údolí Jizreel. ^{Judg 6:34}Na Gedeona tehdy sestoupil Duch Hospodinův. Zatroubil na beraní roh a svolal Abiezerské k sobě. ^{Judg 6:35}Rozeslal posly po celém Manasesovi, aby se k němu přidali. Vyslal také posly k Ašerovi, Zabulonovi a Neftalímovi, aby jim i oni vytáhli vstříc.

^{Judg 6:36}Gedeon pak Boha požádal: „Chceš opravdu skrze mě zachránit Izrael, jak jsi řekl? ^{Judg 6:37}Hle, pokládám zde na mlatu ovčí rouno. Bude-li rosa jen na rounu, a na zemi všude kolem sucho, poznám, že skrze mě zachráníš Izrael, jak jsi řekl.“ ^{Judg 6:38}A tak se stalo. Druhého dne, hned jak ráno vstal, stiskl rouno a vyždímal z něj rosu – plnou číši vody.

^{Judg 6:39}Gedeon pak Bohu řekl: „Nehněvej se na mě, když ještě jednou promluvím. Prosím, ať mohu to rouno zkusit ještě jednou. Ať je, prosím, sucho jenom na rounu, a na zemi všude kolem rosa.“ ^{Judg 6:40}A Bůh to té noci udělal. Jedině na rounu bylo sucho, ale na zemi všude kolem rosa.

Kapitola 7

Za Hospodina a Gedeona

^{Judg 7:1}Ráno se pak Jerub-baal (totiž Gedeon) s celým svým vojskem utábořil u pramene Charod. Tábor Midiánců ležel severně od nich, v údolí pod vrchem More.

^{Judg 7:2}Hospodin řekl Gedeonovi: „Máš příliš velké vojsko. Nemohu jim vydat Midiánce do rukou, aby se Izrael nechlubil na můj účet a neříkal: ‚Zvítězili jsme díky své síle.‘ ^{Judg 7:3}Proto teď k vojsku provolej: ‚Kdo má obavy nebo strach, ať se vrátí domů a odejde z pohoří Gilboa!‘“ ^[426] 22 000 mužů se tehdy vrátilo a 10 000 zůstalo.

^{Judg 7:4}Hospodin řekl Gedeonovi: „Vojsko je stále příliš velké. Zaveď je dolů k vodě a tam ti je protříbím. O kom řeknu: ‚Půjde s tebou,‘ ten s tebou půjde. O kom řeknu: ‚Nepůjde s tebou,‘ ten nepůjde.“

^{Judg 7:5}Odvedl tedy vojsko dolů k vodě. Tam Hospodin Gedeonovi řekl: „Všechny, kdo chlemtají vodu jako pes, odděl od těch, kdo si k pití kleknou.“ ^{Judg 7:6}Tři sta mužů chlemtalo vodu z ruky a všichni ostatní si k pití klekli.

^{Judg 7:7}Hospodin řekl Gedeonovi: „S těmi třemi sty muži, kteří chlemtali, vás zachráním a vydám ti Midiánce do rukou. Zbytek vojska může jít domů.“ ^{Judg 7:8}Gedeon tedy poslal zbytek Izraelců domů a ponechal si jen těch tři sta mužů. Ti převzali od zbytku vojska jejich zásoby a beraní rohy. Midiánský tábor ležel dole v údolí.

^{Judg 7:9}Té noci Hospodin řekl Gedeonovi: „Vstaň a sejdi do tábora, neboť jsem ti ho vydal do rukou. ^{Judg 7:10}Bojíš-li se tam jít sám, vezmi si s sebou zbrojnoše Puru. ^{Judg 7:11}Až uslyšíš, co si v táboře říkají, osmělíš se k útoku.“ Sešel tedy se svým zbrojnošem Purou až k ozbrojeným hlídkám na kraji tábora. ^{Judg 7:12}Midiánců, Amalekovců a všech východních národů leželo v údolí jako kobylek! I jejich velbloudů bylo bezpočtu, jako je písku na břehu moře.

^{Judg 7:13}Jakmile Gedeon přišel, zaslechl, jak jeden voják vypráví druhému svůj sen: „Víš, zdál se mi takový sen: Viděl jsem, jak se na midiánský tábor valil pecen ječného chleba. Dostal se až ke stanu a vrazil do něj tak, že ho převrátil vzhůru nohama a zbořil.“

^{Judg 7:14}Na to mu ten druhý odpověděl: „To může být jen meč Izraelce Gedeona, syna Joašova. Bůh mu dal do rukou Midiánce a celý tábor!“

^{Judg 7:15}Když Gedeon uslyšel ten sen i jeho výklad, poklonil se Bohu. Vrátil se do izraelského tábora a zvolal: „Vzhůru! Hospodin vydal midiánský tábor do vašich rukou!“ ^{Judg 7:16}Těch tři sta mužů rozdělil do tří oddílů, každému dal do rukou beraní roh a prázdný džbán a do toho džbánu pochodeň.

^{Judg 7:17}Pak jim nařídil: „Sledujte mě a dělejte, co já. Až dojdu k okraji tábora, udělejte přesně to, co já. ^{Judg 7:18}Jakmile se svými muži zatroubím na roh, i vy kolem celého tábora začněte troubit na rohy a křičet: Za Hospodina a Gedeona!“

^{Judg 7:19}Na začátku půlnoční hlídky, právě když se rozestavěly stráže, došel Gedeon se stovkou mužů k okraji tábora. Vtom zatroubili na rohy a rozbili džbány, které si nesli. ^{Judg 7:20}Všechny tři oddíly zatroubily na rohy a rozbily džbány. V levé ruce drželi pochodně, v pravé beraní rohy a křičeli: „Mečem za Hospodina a Gedeona!“

^{Judg 7:21}A jak tam stáli seřazeni okolo tábora, celý tábor začal zděšeně pobíhat a s křikem prchat. ^{Judg 7:22}Jakmile zatroubilo těch tři sta beraních rohů, Hospodin po celém táboře obrátil meč jednoho muže proti druhému. Celé to vojsko se dalo na útěk směrem k Bet-šitě, směrem na Cereru, až ke břehu u Abel-mecholy naproti Tabatu.

^{Judg 7:23}Izraelští muži z Neftalíma, Ašera a z celého Manasese byli povoláni, aby Midiánce pronásledovali. ^{Judg 7:24}Gedeon také rozeslal posly po celém pohoří Efraim s rozkazem: „Sestupte z hor odříznout Midiánce! Obsaďte jim jordánské brody až k Bet-baře.“ Všichni Efraimští muži se tedy shromáždili a zabrali jordánské brody až k Bet-baře. ^{Judg 7:25}Pronásledovali Midiánce a zajali dva jejich velitele, Oreba (totiž Havrana) a Zeeba (totiž Vlka). Oreba popravili u Havraní skály a Zeeba u Vlčího lisu. Orebovu a Zeebovu hlavu pak přinesli Gedeonovi na druhou stranu Jordánu.

Kapitola 8

Smrt midiánských králů

^{Judg 8:1}Efraimští muži potom Gedeonovi řekli: „Cos nám to udělal? Proč jsi nás nezavolal, když jsi šel bojovat s Midiánci?“ A dali se s ním do ostré hádky.

^{Judg 8:2}On jim však odpověděl: „Co jsem vlastně dokázal ve srovnání s vámi? Není snad efraimské paběrkování lepší než abiezerské vinobraní? ^{Judg 8:3}Bůh vydal midiánské velitele Oreba a Zeeba do vašich rukou. Co jsem já zmohl ve srovnání s vámi?“ A po těch slovech se na něj přestali hněvat.

^{Judg 8:4}Gedeon pak zamířil k Jordánu a se svými třemi sty muži jej překročil. Protože byli vyčerpáni pronásledováním, ^{Judg 8:5}řekl obyvatelům Sukotu: „Prosím, dejte mým mužům nějaké pecny chleba. Pronásleduji midiánské krále Zebacha a Calmunu a mí muži jsou už vyčerpaní.“

^{Judg 8:6}Sukotští vůdcové mu ale odpověděli „To už máš Zebacha a Calmunu v hrsti, že máme tvému vojsku dávat chleba?“

^{Judg 8:7}„Až mi Hospodin vydá Zebacha a Calmunu do rukou,“ prohlásil Gedeon, „za tohle vás nechám zmrskat pouštním trním a bodláčím!“

^{Judg 8:8}Vydal se odtud vzhůru do Penuelu a požádal tam o totéž. Penuelští mu ale odpověděli stejně jako předtím Sukotští. ^{Judg 8:9}Gedeon proto Penuelským řekl: „Až se vrátím jako vítěz, zbořím tuhle věž!“

^{Judg 8:10}Zebach a Calmuna byli se svými vojsky v Karkoru. Z tábora východních národů zbylo jen asi 15 000 mužů; 120 000 bojovníků padlo. ^{Judg 8:11}Gedeon táhl cestou kočovníků na východ od Nobachu a Jogbehy a překvapil jejich tábor nečekaným útokem. ^{Judg 8:12}Oba midiánští králové Zebach a Calmuna se dali na útěk, ale on se pustil za nimi, zajal je a celé jejich vojsko rozprášil.

^{Judg 8:13}Gedeon, syn Joašův, se vracel z boje přes průsmyk Cheres. ^{Judg 8:14}Chytil tam jednoho mládence ze Sukotu a ten mu při výslechu vyjmenoval 77 sukotských vůdců a stařešinů. ^{Judg 8:15}Když potom Gedeon přišel k sukotským mužům, řekl: „Tady je Zebach a Calmuna, kvůli kterým jste se mi vysmívali: ‚To už máš Zebacha a Calmunu v hrsti, že máme tvým vyčerpaným mužům dávat chleba?‘“ ^{Judg 8:16}Pak ty stařešiny města vzal a dal Sukotským za vyučenou pouštním trním a bodláčím. ^{Judg 8:17}V Penuelu pak zbořil věž a pobil měšťany.

^{Judg 8:18}Potom se obrátil k Zebachovi a Calmunovi: „Co to bylo za muže, které jste pobili na hoře Tábor?“

„Byli ti podobní,“ odpověděli. „Každý z nich vypadal jako královský syn.“

^{Judg 8:19}„To byli mí bratři, synové mé matky!“ zvolal Gedeon. „Jakože je živ Hospodin – kdybyste je nechali naživu, nezabil bych vás!“ ^{Judg 8:20}Načež řekl Jeterovi, svému prvorozenému: „Pojď, zabij je!“ On ale nebyl s to vytasit meč, protože se bál; byl to ještě chlapec.

^{Judg 8:21}Zebach a Calmuna řekli Gedeonovi: „Pojď, udělej to sám. Muž se pozná podle síly!“ Přistoupil tedy a oba je zabil. Vzal si také ozdobné půlměsíce z krků jejich velbloudů.

Gedeonův efod

^{Judg 8:22}Izraelci potom Gedeona vybízeli: „Vládni nám – ty, tvůj syn i syn tvého syna. Vždyť jsi nás zachránil z rukou Midiánců!“

^{Judg 8:23}Gedeon jim odpověděl: „Nebudu vám vládnout já ani můj syn. Bude vám vládnout Hospodin.“ ^{Judg 8:24}Potom dodal: „Mám na vás jen tuto prosbu: Každý mi ze své kořisti dejte jednu náušnici.“ (Našli u nich totiž zlaté náušnice, neboť to byli Izmaelité.)

^{Judg 8:25}„Rádi dáme!“ odpověděli mu. Rozprostřeli plášť a každý tam hodil náušnici ze své kořisti. ^{Judg 8:26}Nakonec ty zlaté náušnice, které si vyžádal, vážily 1 700 šekelů, ^[427] nepočítaje ony půlměsíce a přívěsky a purpurová roucha midiánských králů ani náhrdelníky z krků jejich velbloudů. ^{Judg 8:27}Gedeon z toho pak udělal efod a vystavil ho ve svém městě, v Ofře. Celý Izrael tam za ním chodil modlářsky smilnit, takže se Gedeonovi i jeho domu stal pastí.

^{Judg 8:28}Midián se ale před syny Izraele musel pokořit a hlavu už nezvedl. Za Gedeonových dnů měla země mír po čtyřicet let.

^{Judg 8:29}Jerub-baal, syn Joašův, se pak vrátil domů a bydlel tam. ^{Judg 8:30}Gedeon měl sedmdesát synů, kteří vzešli z jeho beder – měl totiž mnoho žen. ^{Judg 8:31}Jedna jeho družka mu v Šechemu porodila syna, kterému dal jméno Abimelech. ^{Judg 8:32}Gedeon, syn Joašův, zemřel v utěšeném stáří a byl pohřben v hrobě svého otce Joaše v abiezerské Ofře.

^{Judg 8:33}Po Gedeonově smrti Izraelci znovu odešli smilnit za baaly a přijali Baal-berita za svého boha. ^{Judg 8:34}Synové Izraele nepamatovali na Hospodina, svého Boha, který je vysvobozoval z rukou všech jejich okolních nepřátel. ^{Judg 8:35}Neprojevili ani oddanost domu Jerub-baala Gedeona, přes všechno dobrodiní, které Izraeli prokázal.

Kapitola 9

Abimelech

^{Judg 9:1}Jerub-baalův syn Abimelech přišel bydlet k bratrům své matky v Šechemu a řekl jim i celému příbuzenstvu své matky: ^{Judg 9:2}„Zeptejte se šechemských měšťanů: ‚Co je pro vás lepší – aby vám vládlo všech sedmdesát Jerub-baalových synů, nebo aby vám vládl jeden muž?‘ Pamatujte, že jsem vaše krev a tělo.“

^{Judg 9:3}Bratři jeho matky to všechno o něm pověděli šechemským měšťanům a ti se přiklonili k Abimelechovi. „Je to přece náš příbuzný,“ říkali si. ^{Judg 9:4}Dali mu 70 šekelů ^[428] stříbra z Baal-beritova chrámu a Abimelech si za ně najal ničemy a dobrodruhy, kteří mu dělali doprovod. ^{Judg 9:5}Pak odešel do domu svého otce v Ofře a na jednom kameni tam povraždil svých sedmdesát nevlastních bratrů, synů Jerub-baalových. Nejmladší syn Jerub-baalův Jotam ale přežil, protože se schoval. ^{Judg 9:6}Všichni měšťané Šechemu i všichni z Bet-mila se potom shromáždili a šli k dubu u šechemského sloupu, kde Abimelecha prohlásili za krále.

^{Judg 9:7}Když se to dozvěděl Jotam, vystoupil na vrchol hory Gerizim a odtud na ně hlasitě volal: „Slyšte mě, šechemští měšťané! A vás ať slyší Bůh!

^{Judg 9:8}Jednou se stromy rozhodly
krále nad sebou si stanovit.
Řekly olivě: Kraluj nám!
^{Judg 9:9}Oliva řekla: To snad mám
svůj olej přestat vydávat,
kterým se Bůh i lidé ctí,
a jít kymácet se nad stromy?

^{Judg 9:10}Řekly tedy stromy fíku:
Pojď ty, kraluj nám!
^{Judg 9:11}Fíkovník řekl: To snad mám
své plody přestat vydávat,
jež vynikají v sladkosti,
a jít kymácet se nad stromy?

^{Judg 9:12}Řekly tedy stromy révě:
Pojď ty, kraluj nám!
^{Judg 9:13}Réva řekla: To snad mám
své víno přestat vydávat,
kterým se Bůh i lidé veselí,
a jít kymácet se nad stromy?

^{Judg 9:14}Řekly tedy všechny stromy trní:
Pojď ty, kraluj nám!
^{Judg 9:15}Trní tenkrát řeklo stromům:
Pokud mě vskutku oddaně
určíte sobě za krále,
pak se do mého stínu uchylte.
Ale pokud ne, z trní oheň vyšlehne,
libanonské cedry sežehne!

^{Judg 9:16}Nuže, zachovali jste se oddaně a čestně, když jste Abimelecha udělali králem? Zachovali jste se dobře k Jerub-baalovi a jeho domu? Zachovali jste se k němu, jak si zasloužil? ^{Judg 9:17}Můj otec za vás bojoval, nasadil vlastní život, aby vás vysvobodil z rukou Midiánců. ^{Judg 9:18}Vy jste ale dnes povstali proti jeho domu, povraždili jste sedmdesát jeho synů na jednom kameni a králem nad Šechemskými jste udělali Abimelecha, syna jeho děvečky – je to přece váš příbuzný! ^{Judg 9:19}Pokud jste se dnes zachovali k Jerub-baalovi a jeho domu oddaně a čestně, radujte se z Abimelecha a on ať se raduje z vás! ^{Judg 9:20}Ale pokud ne, pak ať z Abimelecha vyšlehne oheň a sežehne šechemské měšťany i Bet-milo! Ať vyšlehne oheň z Šechemských i z Bet-mila a sežehne Abimelecha!“

^{Judg 9:21}Pak se dal Jotam na útěk. Uprchl před svým bratrem Abimelechem do Beeru a tam zůstal.

^{Judg 9:22}Abimelech panoval nad Izraelem tři roky. ^{Judg 9:23}Bůh ale mezi Abimelecha a šechemské měšťany poslal ducha sváru, a Šechemští Abimelecha zradili. ^{Judg 9:24}To aby krutost spáchaná na sedmdesáti Jerub-baalových synech byla pomstěna a jejich krev dopadla na jejich nevlastního bratra Abimelecha, který je povraždil, i na šechemské měšťany, kteří ho podpořili, aby zabil své bratry. ^{Judg 9:25}Šechemští mu na vrcholcích hor nastražili zálohy a ty přepadaly každého, kdo kolem nich procházel. Abimelech se to však dozvěděl.

^{Judg 9:26}Tenkrát se do Šechemu přistěhoval jistý Gaal, syn Ebedův, se svými bratry a šechemští měšťané mu dali důvěru. ^{Judg 9:27}Vyšli na vinice, sklízeli hrozny, šlapali je v lisu a slavili vinobraní. Přišli do chrámu svého boha, jedli, pili a nadávali na Abimelecha. ^{Judg 9:28}Gaal, syn Ebedův, vykřikoval: „Kdo je Abimelech oproti Šechemu? Proč bychom mu sloužili? Copak to není Jerub-baalův syn? A Zebula tu má jako zástupce! Služte mužům Šechemova otce Chamora. Proč bychom sloužili Abimelechovi? ^{Judg 9:29}Kdybych tak já velel tomuto lidu, hned bych se Abimelecha zbavil! Řekl bych mu: ^[429] ‚Abimelechu, sbírej si armádu! Pojď se bít!‘“

^{Judg 9:30}Když se o těchto řečech Gaala, syna Ebedova, dozvěděl správce města Zebul, vzplanul hněvem. ^{Judg 9:31}Tajně poslal k Abimelechovi posly se vzkazem: „Pozor, do Šechemu přišel Gaal, syn Ebedův, se svými bratry. Pozor na ně, podněcují město proti tobě! ^{Judg 9:32}Proto se v noci se svým vojskem vyprav a ukryj se v polích do zálohy. ^{Judg 9:33}Brzy ráno za svítání zaútočíš na město. Až Gaal se svými muži vyrazí proti tobě, naložíš s ním, jak budeš moci.“

^{Judg 9:34}Abimelech se tedy v noci se svým vojskem vypravil a ukryli se do zálohy proti Šechemu ve čtyřech oddílech. ^{Judg 9:35}Jakmile Gaal, syn Ebedův, vyšel a zastavil se ve vchodu do městské brány, zvedl se Abimelech se svými muži ze zálohy.

^{Judg 9:36}Když je Gaal uviděl, řekl Zebulovi: „Podívej, z hřebenů hor sestupuje vojsko!“

Zebul mu ale odpověděl: „To ti jen horské stíny připadají jako postavy.“

^{Judg 9:37}Gaal však pokračoval: „Podívej, z Tabur-erecu sestupuje vojsko a další houf se blíží od Věšteckého dubu!“

^{Judg 9:38}Nato mu Zebul řekl: „Kdepak jsou ty tvé řeči? Říkal jsi: ‚Kdo je Abimelech, abychom mu sloužili?‘ Není to snad to vojsko, kterému ses vysmíval? No tak, vzhůru, bojuj s ním!“

^{Judg 9:39}Gaal tedy vytáhl v čele Šechemských, aby bojoval s Abimelechem. ^{Judg 9:40}Abimelech ho ale hnal až k městské bráně, a jak utíkali, padlo mnoho mrtvých. ^{Judg 9:41}Abimelech se pak vrátil do Arumy a Zebul vyhnal Gaala a jeho bratry ze Šechemu.

^{Judg 9:42}Druhého dne Šechemští vyšli do polí. Když se to dozvěděl Abimelech, ^{Judg 9:43}vzal své vojsko, rozdělil je na tři oddíly a ukryl do zálohy v polích. Když viděl, že lidé opravdu vycházejí z města, vyrazil proti nim a pobil je. ^{Judg 9:44}Zatímco Abimelech se svým oddílem vyrazil a obsadil vchod do městské brány, zbývající dva oddíly přepadly všechny, kdo byli v polích, a pobily je. ^{Judg 9:45}Abimelech útočil na město celý den, až je dobyl. Lidi ve městě pozabíjel, město pobořil a posypal solí.

^{Judg 9:46}Jakmile o tom uslyšeli měšťané v Šechemské věži, uchýlili se všichni do pevnosti El-beritova chrámu. ^{Judg 9:47}Když se Abimelech dozvěděl, že jsou tam všichni pohromadě, ^{Judg 9:48}vystoupil s celým svým vojskem na horu Calmon. Vzal sekeru, usekl ze stromu větev, naložil si ji na rameno a řekl svým mužům: „Viděli jste, co dělám? Rychle to udělejte po mně!“ ^{Judg 9:49}Každý ve vojsku tedy usekl větev a šli za Abimelechem. Obložili jimi pevnost a zapálili jim ji nad hlavou, takže všichni lidé v Šechemské věži zahynuli – na tisíc mužů a žen.

^{Judg 9:50}Potom Abimelech táhl k Tebecu, oblehl jej a dobyl. ^{Judg 9:51}Uprostřed města byla pevná věž, kam utekli všichni muži a ženy, všichni obyvatelé města. Zavřeli za sebou a vystoupili na střechu věže. ^{Judg 9:52}Abimelech šel až k věži a vzal ji útokem. Když se ale přiblížil ke vchodu do věže, aby ji zapálil, ^{Judg 9:53}nějaká žena mu shodila mlýnský kámen na hlavu a rozbila mu lebku.

^{Judg 9:54}Abimelech k sobě rychle zavolal mládence, který mu nosil zbroj: „Vytas meč a zabij mě! Ať se o mně neříká: Žena ho zabila!“ Zbrojnoš ho tedy probodl a on zemřel. ^{Judg 9:55}Když Izraelci uviděli, že Abimelech je mrtev, vrátili se každý domů.

^{Judg 9:56}Tak Bůh Abimelechovi odplatil zločin, který spáchal na svém otci, když povraždil svých sedmdesát bratrů. ^{Judg 9:57}Také všechny zločiny Šechemských obrátil Bůh na jejich hlavy. Přišlo na ně zlořečení Jotama, syna Jerub-baalova.

Kapitola 10

Tola

^{Judg 10:1}Po Abimelechovi povstal k záchraně Izraele Tola, syn Puy, syna Dodova, muž z pokolení Isachar. Bydlel v Šamiru v Efraimských horách ^{Judg 10:2}a soudil Izrael třiadvacet let. Pak zemřel a byl pohřben v Šamiru.

Jair

^{Judg 10:3}Po něm povstal Jair Gileádský. Ten soudil Izrael dvaadvacet let. ^{Judg 10:4}Měl třicet synů, kteří jezdili na třiceti oslech a patřilo jim třicet měst v Gileádu. Až dodnes se jim říká Chavot-jair, Jairovy vesnice. ^{Judg 10:5}Jair pak zemřel a byl pohřben v Kamonu.

^{Judg 10:6}Synové Izraele znovu jednali v Hospodinových očích zle. Sloužili baalům a aštartám, bohům aramejským a sidonským, bohům moábským, amonským i bohům filištínským. Hospodina opustili a nesloužili mu. ^{Judg 10:7}Proto Hospodin vzplanul proti Izraeli hněvem a vydal je napospas Filištínům a Amoncům, ^{Judg 10:8}kteří je toho roku porobili. Osmnáct let pak sužovali všechny Izraelce na emorejském území za Jordánem v Gileádu. ^{Judg 10:9}Amonci dokonce překročili Jordán, aby napadli také Judu, Benjamína a dům Efraimův. Na Izrael přišlo veliké soužení.

^{Judg 10:10}Synové Izraele tehdy volali k Hospodinu: „Zhřešili jsme proti tobě. Ano, opustili jsme svého Boha a sloužili baalům!“

^{Judg 10:11}Hospodin synům Izraele odpověděl: „Když vás sužovali Egypťané, Emorejci, Amonci, Filištíni, ^{Judg 10:12}Sidonci, Amalekovci a Maonci, volali jste ke mně, a cožpak jsem vás z jejich ruky nevysvobodil? ^{Judg 10:13}Vy jste mě ale opustili a sloužili jste cizím bohům! Proto vás už vysvobozovat nebudu. ^{Judg 10:14}Jděte si volat k bohům, které jste si zvolili; jen ať vás zachrání v dobách soužení.“

^{Judg 10:15}Synové Izraele na to Hospodinu řekli: „Zhřešili jsme. Udělej s námi, cokoli uznáš za dobré, ale vysvoboď nás, prosím, ještě tentokrát!“ ^{Judg 10:16}Pak ze svého středu odstranili cizí bohy a sloužili Hospodinu. A ten už nemohl strádání Izraele dále snášet.

^{Judg 10:17}Amonci se tehdy sešikovali a utábořili se v Gileádu. Také Izraelci se shromáždili a utábořili se v Micpě. ^{Judg 10:18}Velitelé gileádského vojska se spolu domluvili: „Kdo půjde jako první do boje s Amonci, ten bude vůdcem všech obyvatel Gileádu.“

Kapitola 11

Jiftach

^{Judg 11:1}Byl jeden udatný hrdina, Jiftach Gileádský. Byl to syn jedné nevěstky a jeho otcem byl Gileád. ^{Judg 11:2}Ten měl ovšem syny také se svou manželkou. Když její synové vyrostli, Jiftacha vyhnali: „V domě našeho otce nemáš co dědit!“ řekli mu. „Jsi přece syn cizí ženy!“ ^{Judg 11:3}Jiftach tedy od svých bratrů utekl a bydlel v kraji Tov. Tam se k němu přidali různí ničemové a podnikali s ním výpady.

^{Judg 11:4}Po nějaké době, když se Amonci dali do války s Izraelem, ^{Judg 11:5}vypravili se gileádští stařešinové pro Jiftacha do kraje Tov. ^{Judg 11:6}„Pojď,“ řekli mu, „staň se naším vůdcem v boji proti Amoncům.“

^{Judg 11:7}Jiftach ale gileádským stařešinům odpověděl: „Copak jste mě z nenávisti nevyhnali z domu mého otce? Proč teď jdete za mnou?! Protože jste v úzkých?“

^{Judg 11:8}Gileádští stařešinové mu na to řekli: „Ano, ale teď jsme se pro tebe vrátili. Pojď s námi bojovat proti Amoncům. Staň se vůdcem nás všech, kdo bydlíme v Gileádu.“

^{Judg 11:9}Jiftach jim odpověděl: „Když se s vámi vrátím, abych bojoval s Amonci, a Hospodin mi je vydá, budu pak opravdu vaším vůdcem?“

^{Judg 11:10}„Hospodin je náš svědek!“ řekli mu gileádští stařešinové, „Uděláme přesně, co říkáš.“ ^{Judg 11:11}Jiftach tedy šel s nimi a lid si ho ustanovil za vůdce a velitele. Všechny své podmínky pak zopakoval před Hospodinem v Micpě.

^{Judg 11:12}Potom Jiftach vyslal k amonskému králi posly se zprávou: „Co proti mně máš, že jsi přitáhl napadnout mou zem?“

^{Judg 11:13}Amonský král jim odpověděl: „To, že Izrael na cestě z Egypta zabral mou zem od Arnonu k Jaboku až po Jordán. Teď ji vrať po dobrém!“

^{Judg 11:14}Jiftach tedy k amonskému králi znovu vyslal posly ^{Judg 11:15}se zprávou:

„Toto praví Jiftach: Izrael nezabral zem Moábců ani zem Amonců. ^{Judg 11:16}Na cestě z Egypta Izrael procházel pouští až k Rudému moři. Když přišli do Kádeše, ^{Judg 11:17}vyslali posly k edomskému králi se slovy: ‚Nech nás prosím projít tvou zemí.‘ Edomský král o tom ale nechtěl ani slyšet. Poslali proto k moábskému králi, ale i on je odmítl. Izrael tedy zůstal v Kádeši.

^{Judg 11:18}Potom se vydali na cestu pouští. Vyhnuli se edomské i moábské zemi, obešli moábskou zem z východu a utábořili se na druhé straně potoka Arnon, aby nevstoupili na moábské území – Arnon totiž tvořil moábskou hranici.

^{Judg 11:19}Tehdy Izrael vyslal posly k emorejskému králi Sichonovi sídlícímu v Chešbonu. Izrael mu řekl: ‚Nech nás prosím projít tvou zemí až k nám domů.‘ ^{Judg 11:20}Sichon ale Izraeli nevěřil, že jeho územím jen projde, a tak shromáždil celé své vojsko, utábořil se v Jahce a napadl Izrael. ^{Judg 11:21}Hospodin, Bůh Izraele, však vydal Sichona i celé jeho vojsko do rukou Izraeli, takže je porazili. Tak Izrael obsadil celou zem Emorejců, kteří tehdy v té zemi bydleli. ^{Judg 11:22}Obsadil celé emorejské území od Arnonu k Jaboku a od pouště až po Jordán.

^{Judg 11:23}Hospodin, Bůh Izraele, vyhnal Emorejce před svým lidem Izraelem, a ty chceš vyhnat nás? ^{Judg 11:24}Nedržíš se snad toho, co ti dal tvůj bůh Kemoš? Stejně tak my se držíme toho, co nám dal Hospodin, náš Bůh. ^{Judg 11:25}To jsi o tolik lepší než moábský král Balák, syn Ciporův? Copak se odvážil vzdorovat Izraeli? Copak s ním bojoval? ^{Judg 11:26}Už tři sta let bydlí Izrael v Chešbonu a jeho vesnicích, v Aroeru a jeho vesnicích i ve všech městech podél Arnonu. Proč jste je za tu dobu nedobyli zpět? ^{Judg 11:27}Já jsem ti tedy nijak neublížil, ale ty mi křivdíš, když proti mně válčíš. Soudce Hospodin ať dnes rozsoudí mezi syny Izraele a syny Amonovými!“

^{Judg 11:28}Amonský král ale na tato Jiftachova slova vůbec nedbal.

^{Judg 11:29}Na Jiftachovi tehdy spočinul Duch Hospodinův. Táhl Gileádem a Manasesem, prošel gileádskou Micpou a odtud vytáhl proti Amoncům. ^{Judg 11:30}Jiftach dal Hospodinu slib: „Jestli mi vydáš Amonce do rukou ^{Judg 11:31}a vrátím se domů jako vítěz, první, co mi vyjde ze vrat naproti, připadne Hospodinu jako má zápalná oběť.“

^{Judg 11:32}Jiftach vytáhl do boje proti Amoncům a Hospodin mu je vydal do rukou. ^{Judg 11:33}Zpustošil dvacet měst od Aroeru směrem k Minítu až po Abel-keramim. Kvůli té hrozné porážce se tenkrát Amonci museli před syny Izraele pokořit.

^{Judg 11:34}Jiftach se vracel domů do Micpy a hle, kdo mu vychází naproti – jeho dcera tančící za zvuku tamburín! Byla to jeho jediná. Neměl syna ani dceru kromě ní. ^{Judg 11:35}Jakmile ji spatřil, roztrhl svá roucha: „Ach, má dcero!“ vykřikl. „Taková pohroma! Přivedla jsi mě do neštěstí! Já jsem dal slovo Hospodinu a nemohu je vzít zpět!“

^{Judg 11:36}„Otče můj,“ řekla mu ona, „ty jsi dal slovo Hospodinu? Udělej se mnou, co jsi slíbil – Hospodin ti přece dopřál pomstu nad tvými nepřáteli Amonci.“ ^{Judg 11:37}Potom svého otce požádala: „Prosím jen o jedno: Pusť mě na dva měsíce, ať smím chodit po horách a se svými družkami plakat nad mým panenstvím.“

^{Judg 11:38}„Jdi,“ řekl jí a propustil ji na dva měsíce. Šla tedy se svými družkami do hor a oplakávala své panenství. ^{Judg 11:39}Po dvou měsících se vrátila ke svému otci a ten s ní udělal, co slíbil. Nikdy nepoznala muže.

Tak vznikl v Izraeli ten zvyk, ^{Judg 11:40}že izraelské dívky chodí rok co rok na čtyři dny oplakávat dceru Jiftacha Gileádského.

Kapitola 12

^{Judg 12:1}Efraimští muži se zatím sešikovali a překročili Jordán směrem k Cafonu. „Proč jsi nás nepozval, abychom šli s tebou, když jsi táhl do boje proti Amoncům?“ vyčítali Jiftachovi. „Zapálíme ti dům nad hlavou!“

^{Judg 12:2}Jiftach jim odpověděl: „Já a můj lid jsme měli s Amonci těžkou při. Volal jsem vás, ale nepřišli jste mi proti nim na pomoc. ^{Judg 12:3}Když jsem viděl, že mi nepomůžete, nasadil jsem vlastní život, vytáhl jsem proti Amoncům a Hospodin mi je vydal do rukou. Proč jste dnes za mnou přišli? Bojovat se mnou?“

^{Judg 12:4}Jiftach tedy shromáždil všechny gileádské muže a pustil se do boje proti Efraimovi. Gileádští muži na ně udeřili, protože Efraimci říkali: „Vy Gileáďané jste jen uprchlíci z Efraima – uprostřed Efraima a Manasese!“

^{Judg 12:5}Gileáďané tehdy Efraimcům obsadili jordánské brody, a kdykoli někdo z efraimských uprchlíků žádal: „Nechte mě přejít,“ Gileáďané se ho ptali: „Nejsi Efraimec?“ Když odpověděl: „Nejsem,“ ^{Judg 12:6}vyzvali ho: „Tak řekni: Šibolet.“ Když ale řekl: Sibolet (protože to neuměl vyslovit správně), popadli ho a zamordovali. Tenkrát u těch jordánských brodů padlo 42 000 Efraimců.

^{Judg 12:7}Jiftach soudil Izrael šest let. Když Jiftach Gileádský zemřel, byl pohřben ve svém městě v Gileádu.

Ibcan

^{Judg 12:8}Po něm byl v Izraeli soudcem Ibcan z Betléma. ^{Judg 12:9}Měl třicet synů a třicet dcer. Ty provdal jinam a svým synům přivedl třicet dívek odjinud. Soudil Izrael sedm let. ^{Judg 12:10}Když Ibcan zemřel, byl pohřben v Betlémě.

Elon

^{Judg 12:11}Po něm byl v Izraeli soudcem Elon Zabulonský. Ten soudil Izrael deset let. ^{Judg 12:12}Když Elon Zabulonský zemřel, byl pohřben v Ajalonu v zabulonském kraji.

Abdon

^{Judg 12:13}Po něm byl v Izraeli soudcem Abdon, syn Hilela Piratonského. ^{Judg 12:14}Ten měl čtyřicet synů a třicet vnuků, kteří jezdili na sedmdesáti oslech. Soudil Izrael osm let. ^{Judg 12:15}Když Abdon, syn Hilela Piratonského, zemřel, byl pohřben v Piratonu v efraimském kraji na Amalekově pohoří.

Kapitola 13

Narození Samsona

^{Judg 13:1}Synové Izraele pak znovu jednali v Hospodinových očích zle, a tak je Hospodin vydal na čtyřicet let do rukou Filištínů.

^{Judg 13:2}Byl jeden muž z Coreje, z Danova rodu, a jmenoval se Manoach. Jeho žena byla neplodná a neměla děti. ^{Judg 13:3}Té ženě se ukázal Hospodinův anděl a řekl jí: „Hle, byla jsi neplodná a bezdětná, ale počneš a porodíš syna. ^{Judg 13:4}Proto teď dávej pozor, abys nepila víno ani pivo a nejedla nic nečistého. ^{Judg 13:5}Hle, počneš a porodíš syna. Jeho hlavy se nesmí dotknout břitva, protože bude už od matčina lůna zasvěcen Bohu jako nazír. ^[430] On začne zachraňovat Izrael z rukou Filištínů.“

^{Judg 13:6}Žena šla a vyprávěla svému muži: „Přišel za mnou Boží muž, vypadal jako Boží anděl! Samou hrůzou jsem se nezeptala, odkud je. Neřekl mi ani své jméno, ^{Judg 13:7}ale oznámil mi: ‚Hle, počneš a porodíš syna. Proto teď nepij víno ani pivo a nejez nic nečistého, protože ten chlapec bude od matčina lůna až do své smrti zasvěcen Bohu jako nazír.‘“

^{Judg 13:8}Manoach se tedy modlil k Hospodinu: „Odpusť, Pane můj. Ať nás prosím ten Boží muž, kterého jsi poslal, navštíví znovu a poučí nás, co máme dělat s tím chlapcem, který se má narodit.“

^{Judg 13:9}Bůh Manoacha vyslyšel a Boží anděl jeho ženu znovu navštívil, když byla na poli. Její muž Manoach s ní právě nebyl, ^{Judg 13:10}a tak se dala rychle do běhu, aby mu to oznámila. „Honem,“ řekla mu, „ukázal se mi ten muž, který mě předtím navštívil!“

^{Judg 13:11}Manoach vstal a šel za svou ženou. Když došel k onomu muži, zeptal se ho: „Ty jsi ten muž, který mluvil s mou ženou?“

„Ano,“ odpověděl.

^{Judg 13:12}Manoach mu řekl: „Až dojde na tvá slova, jak se máme ohledně toho chlapce zařídit? Jak s ním máme nakládat?“

^{Judg 13:13}Hospodinův anděl Manoachovi odpověděl: „Ať se tvá žena zdržuje všeho, o čem jsem jí řekl: ^{Judg 13:14}Ať neokusí nic pocházejícího z vinné révy, ať nepije víno ani pivo a ať nejí nic nečistého. Ať dodržuje všechno, co jsem jí přikázal.“

^{Judg 13:15}Manoach na to Hospodinovu andělu řekl: „Prosím, rádi bychom tě tu zdrželi a připravili kůzle.“

^{Judg 13:16}Hospodinův anděl Manoachovi odpověděl: „I kdybys mě tu zdržel, nejedl bych tvé jídlo. Chceš-li ale připravit zápalnou oběť, obětuj ji Hospodinu.“ (Manoach totiž stále nevěděl, že je to Hospodinův anděl.)

^{Judg 13:17}Tehdy se Manoach Hospodinova anděla zeptal: „Jaké máš jméno? Rádi bychom tě poctili, až dojde na tvá slova.“

^{Judg 13:18}Hospodinův anděl však opáčil: „Proč se mě ptáš na jméno? Je podivuhodné!“

^{Judg 13:19}Manoach tedy vzal kůzle a moučnou oběť a obětoval to na skále Hospodinu. Tu se před zraky Manoacha a jeho ženy stala podivuhodná věc: ^{Judg 13:20}Když se z oltáře vznesl k nebi plamen, vznesl se v tom plameni i Hospodinův anděl, přímo před zraky Manoacha a jeho ženy. Ti ihned padli tváří k zemi. ^{Judg 13:21}Manoach ani jeho žena pak už Hospodinova anděla neviděli. Tehdy si Manoach uvědomil, že to byl Hospodinův anděl.

^{Judg 13:22}„Určitě zemřeme!“ řekl své ženě. „Vždyť jsme viděli Boha!“

^{Judg 13:23}„Kdyby nás Hospodin chtěl zabít,“ odpověděla mu jeho žena, „nepřijal by od nás zápalnou a moučnou oběť. Neukázal by nám to všechno a neoznámil nám to, co teď.“

^{Judg 13:24}Ta žena potom porodila syna a dala mu jméno Samson. Chlapec rostl a Hospodin mu žehnal. ^{Judg 13:25}V Machane-dan mezi Coreou a Eštaolem ho pak začal podněcovat Duch Hospodinův.

Kapitola 14

Samsonova svatba

^{Judg 14:1}Samson sestoupil do Timny a mezi filištínskými dívkami si tam vyhlédl ženu. ^{Judg 14:2}Když se vrátil, oznámil svému otci a matce: „Vyhlédl jsem si v Timně jednu filištínskou dívku. Teď mě s ní ožeňte.“

^{Judg 14:3}Otec a matka mu ale řekli: „Copak se nenajde žena ve tvém příbuzenstvu ani v celém našem lidu? Proč by ses chodil ženit k těm neobřezaným Filištínům?“

„Tuhle chci,“ odpověděl Samson otci, „tahle se mi líbí!“ ^{Judg 14:4}(Jeho otec a matka ovšem nevěděli, že to bylo od Hospodina – že hledá proti Filištínům záminku. Filištíni totiž v té době ovládali Izrael.)

^{Judg 14:5}Samson tedy šel se svým otcem a matkou dolů do Timny. Když přišli k městským vinicím, náhle na něj s řevem vyskočil mladý lev. ^{Judg 14:6}Samsona se ale zmocnil Duch Hospodinův, takže lva roztrhl holýma rukama, jako by trhal kůzle. Svému otci ani matce ale neřekl, co udělal.

^{Judg 14:7}Samson šel dál až do Timny, promluvil s tou ženou a líbila se mu. ^{Judg 14:8}Po nějaké době tam šel znovu, aby si ji vzal. Odbočil, aby se podíval na mrtvého lva a hle, ve lví zdechlině byl včelí roj a med. ^{Judg 14:9}Nabral si ho do hrsti a šel a jedl. Když se vrátil k otci a matce, dal jim ho jíst také. Neřekl jim ale, že ten med nabral ze lví zdechliny.

^{Judg 14:10}Jeho otec pak zašel za tou ženou, zatímco Samson chystal hostinu, jak se na ženicha sluší. ^{Judg 14:11}Když místní viděli, že je sám, vybrali třicet družbů, aby mu dělali společnost.

^{Judg 14:12}„Chci vám dát hádanku,“ řekl jim Samson. „Když mi ji za sedm dní téhle hostiny zodpovíte a uhodnete, dám vám třicet košil a třicatery sváteční šaty. ^{Judg 14:13}Když mi ale nedokážete odpovědět, dáte vy mně třicet košil a třicatery sváteční šaty.“

„Dej nám tu svou hádanku,“ řekli mu na to. „Chceme ji slyšet.“

^{Judg 14:14}Pověděl jim:

„Kdo se krmí, vydal krmi,
ze siláka sladkost láká.“

Tři dny nedokázali na tu hádanku odpovědět. ^{Judg 14:15}Čtvrtého ^[431] dne požádali Samsonovu ženu: „Vytáhni ze svého muže řešení té hádanky. Jinak tě i s domem tvého otce upálíme. To jste nás sem pozvali, abyste nás obrali?“

^{Judg 14:16}Samsonova žena tedy na něj s pláčem dotírala: „Ty mě vůbec nemáš rád! Ty mě nemiluješ. Dal jsi mým lidem hádanku, a mně jsi ji neprozradil.“

„Neprozradil jsem ji ani svému otci a matce,“ řekl jí na to, „a tobě ji mám prozradit?“ ^{Judg 14:17}Ona však na něj celých sedm dní hostiny s pláčem naléhala. Trápila ho tak, že jí tu hádanku sedmého dne prozradil, a ona ji pak prozradila svým lidem.

^{Judg 14:18}Sedmého dne před západem slunce mu tedy muži toho města řekli:

„Co sladšího než med,
kdo silnější než lev?“

Na to jim odpověděl:

„Mou jalovičkou kdybyste neorali,
hádanku mou byste neuhodli!“

^{Judg 14:19}Tehdy se ho zmocnil Duch Hospodinův. Sešel do Aškelonu, pobil tam třicet mužů, svlékl je a jejich šaty dal těm, kdo zodpověděli hádanku. Rozpálen hněvem se pak vrátil do domu svého otce. ^{Judg 14:20}Samsonovu ženu pak dostal jeden z jeho družbů, který se s ním přátelil.

Kapitola 15

Samsonova pomsta

^{Judg 15:1}Za nějaký čas, v době pšeničné sklizně, šel Samson navštívit svou ženu a nesl jí kůzle. „Jdu za svou ženou do ložnice,“ řekl.

Její otec ho tam ale nepustil: ^{Judg 15:2}„Myslel jsem, že se ti znelíbila, tak jsem ji dal tvému družbovi.“ Potom mu navrhl: „A co její mladší sestra, ta je přece hezčí. Vezmi si ji místo ní!“

^{Judg 15:3}Na to Samson odpověděl: „Tentokrát to nebude má vina, když Filištínům ublížím!“ ^{Judg 15:4}Potom šel a pochytal tři sta lišek. Svázal je po dvou ocasy k sobě a mezi ocasy jim vždy připevnil pochodeň. ^{Judg 15:5}Pochodně pak zapálil a vypustil ty lišky Filištínům do obilí. Tak spálil sklizené i nesklizené obilí, ba i vinice a olivy.

^{Judg 15:6}„Kdo to udělal?“ ptali se Filištíni.

„Samson, zeť toho z Timny,“ doslechli se. „Prý za to, že mu vzal ženu a dal ji jeho družbovi.“ A tak Filištíni šli a tu ženu i s jejím otcem upálili.

^{Judg 15:7}„Tak vy takhle?“ řekl na to Samson. „Teď tedy nepřestanu, dokud se vám nepomstím!“ ^{Judg 15:8}A bil je hlava nehlava; byla to hrozná řež. Potom odešel a usadil se v Etamské jeskyni.

^{Judg 15:9}Filištíni pak vytáhli do boje. Utábořili se v Judsku a chystali se zaútočit na Lechi (to jest Čelist). ^{Judg 15:10}„Proč jste na nás vytáhli?“ ptali se judští muži.

„Přišli jsme spoutat Samsona,“ odpověděli. „Uděláme mu totéž, co udělal nám!“

^{Judg 15:11}Tři tisíce judských mužů se tedy vypravilo dolů k Etamské jeskyni. „Copak nevíš, že nás Filištíni mají v moci? Cos nám to udělal?“ vyčítali Samsonovi.

„Udělal jsem jim totéž, co oni mně,“ odpověděl jim.

^{Judg 15:12}„Přišli jsme tě spoutat,“ řekli mu. „Vydáme tě Filištínům.“

„Přísahejte, že mi sami neublížíte,“ odpověděl Samson.

^{Judg 15:13}„Neublížíme,“ řekli mu. „Chceme tě jen spoutat a vydat jim. Zabít tě nechceme.“ A tak ho spoutali dvěma novými provazy a odvedli ho ze skal.

^{Judg 15:14}Když se Samson blížil k Lechi, Filištíni mu s křikem vyrazili naproti. Vtom se ho zmocnil Duch Hospodinův. Provazy na jeho pažích najednou byly jako hořící koudel a pouta mu spadla z rukou. ^{Judg 15:15}Našel čerstvou oslí čelist, popadl ji a pobil s ní tisíc mužů.

^{Judg 15:16}Samson tehdy řekl:

„Čelistí osla oslům jsem čelil,
čelistí osla tisíc jich skolil!“

^{Judg 15:17}Když domluvil, čelist odhodil a nazval to místo Ramat-lechi, Čelistní vrch.

^{Judg 15:18}Samson měl velikou žízeň, a tak volal k Hospodinu: „Po tom skvělém vítězství, které jsi dal svému služebníku, teď musím umřít žízní? To mám padnout do rukou těch neobřezanců?“ ^{Judg 15:19}Bůh tenkrát v Lechi prorazil prohlubeň, ze které vytryskla voda. Samson se napil, pookřál a ožil. Tu studánku proto nazval En-hakore, Pramen volajícího, a ten je v Lechi až dodnes.

^{Judg 15:20}Samson soudil Izrael ve filištínských dobách po dvacet let.

Kapitola 16

Samson a Dalila

^{Judg 16:1}Samson se jednou vydal do Gazy. Uviděl tam jednu nevěstku a šel k ní. ^{Judg 16:2}Mezi obyvateli Gazy se rozneslo: „Samson je tu!“ Obcházeli tedy kolem a celý den ^[432] na něj číhali v městské bráně. Celou noc ale byli v klidu, protože si říkali: „Zabijeme ho, až se rozední.“

^{Judg 16:3}Samson ale zůstal ležet jen do půlnoci. O půlnoci vstal, popadl vrata městské brány a vytrhl je i s oběma veřejemi a závorou. Naložil si je na záda a vynesl je až na vrchol té hory před Hebronem.

^{Judg 16:4}Jednou se pak zamiloval do jedné ženy v údolí Sorek. Jmenovala se Dalila. ^{Judg 16:5}Přišli za ní filištínští vládci a žádali ji: „Sveď ho a zjisti, v čem je ta jeho veliká síla a jak bychom ho mohli přemoci, spoutat a zkrotit. Každý z nás ti dá jedenáct set šekelů ^[433] stříbra.“

^{Judg 16:6}Dalila se tedy Samsona vyptávala: „Prozraď mi, prosím, v čem je ta tvoje veliká síla? Čím bys mohl být spoután a zkrocen?“

^{Judg 16:7}Samson jí řekl: „Kdyby mě spoutali sedmi novými tětivami, které ještě nevyschly, byl bych slabý jako každý jiný.“

^{Judg 16:8}Filištínští vládci za ní tedy přišli se sedmi novými tětivami, které ještě nevyschly, a ona ho jimi spoutala. ^{Judg 16:9}(V pokoji přitom měla ukryté muže.) Vtom na něj zavolala: „Samsone, Filištíni jdou na tebe!“ On ale ty tětivy roztrhal, jako se trhá koudel, když se jí dotkne plamen. Tajemství jeho síly tedy nebylo odhaleno.

^{Judg 16:10}Dalila pak Samsonovi vyčítala: „Ach, tys mě oklamal, říkal jsi mi lži! Teď už mi ale pověz, čím bys mohl být spoután.“

^{Judg 16:11}Řekl jí tedy: „Kdyby mě pevně spoutali novými provazy, které se ještě na nic nepoužily, byl bych slabý jako každý jiný.“

^{Judg 16:12}Dalila pak vzala nové provazy a spoutala ho jimi. Vtom na něj zavolala: „Samsone, Filištíni jdou na tebe!“ (V pokoji přitom měla ukryté muže.) On si ale ty provazy strhal z paží jako nitě.

^{Judg 16:13}Dalila pak Samsonovi vyčítala: „Až doteď jsi mě klamal, říkal jsi mi lži! Pověz mi, čím bys mohl být spoután?“ Řekl jí tedy: „Kdybys těch sedm copů, co mám na hlavě, vpletla do osnovy a utáhla kolíkem, byl bych slabý jako každý jiný.“

^{Judg 16:14}Když pak usnul, Dalila vzala sedm copů na jeho hlavě, vpletla je do osnovy ^[434] a utáhla kolíkem. Vtom na něj zavolala: „Samsone, Filištíni jdou na tebe!“ Probudil se ze spánku a vytrhl kolík i se stavem a osnovou.

^{Judg 16:15}A tak mu vyčítala: „Jak můžeš říkat, že mě miluješ, když u mě nemáš srdce? Už třikrát jsi mě oklamal! Copak mi nepovíš, v čem je ta tvoje veliká síla?“ ^{Judg 16:16}Těmi řečmi ho mučila den co den, až jednou měl toho dotírání k smrti dost.

^{Judg 16:17}Tehdy jí všechno prozradil: „Mé hlavy se nedotkla břitva, protože jsem už od matčina lůna zasvěcen Bohu jako nazír. Kdyby mě oholili, má síla by mě opustila a byl bych slabý jako každý jiný.“

^{Judg 16:18}Dalila poznala, že jí všechno prozradil, a tak poslala pro filištínské vládce: „Přijďte ještě jednou – všechno mi prozradil!“ Filištínští vládci k ní tedy přišli a přinesli s sebou peníze. ^{Judg 16:19}Potom uspala Samsona na klíně a zavolala někoho, ať mu z hlavy oholí těch sedm copů. Tak ho ovládla a podmanila; jeho síla ho opustila.

^{Judg 16:20}Vtom zavolala: „Samsone, Filištíni jdou na tebe!“

Probudil se ze spánku a řekl si: „Z toho se dostanu jako už tolikrát; setřesu to ze sebe.“ Nevěděl, že od něj Hospodin odstoupil.

^{Judg 16:21}Filištíni ho popadli a vyloupli mu oči. Potom ho odvedli dolů do Gazy, kde ho spoutali bronzovými řetězy a ve vězení musel otáčet mlýnským kamenem. ^{Judg 16:22}Vlasy mu ale na oholené hlavě začaly znovu růst.

Samsonova smrt

^{Judg 16:23}Filištínští vládci se sešli, aby přinesli velikou oběť svému bohu Dágonovi a aby oslavovali. Prohlašovali totiž:

„Do rukou nám bůh náš dal
našeho nepřítele Samsona!“

^{Judg 16:24}Lid při pohledu na něj chválil svého boha:

„Do rukou nám bůh náš dal
našeho nepřítele,
naší země ničitele –
tolik našich zmordoval!“

^{Judg 16:25}A když byli v nejlepším, řekli: „Zavolejte Samsona, ať je zábava!“ Zavolali tedy Samsona z vězení, aby je bavil.

Když ho postavili mezi sloupy, ^{Judg 16:26}Samson požádal chlapce, který ho vedl za ruku: „Nech mě sáhnout na sloupy, které drží tenhle chrám. Chci se o ně opřít.“ ^{Judg 16:27}Chrám byl plný mužů i žen. Byli tam i všichni filištínští vládci. I na střeše bylo kolem tří tisíc mužů a žen, kteří chtěli vidět tu zábavu se Samsonem.

^{Judg 16:28}Tehdy Samson volal k Hospodinu: „Hospodine, Pane můj, rozpomeň se na mě! Ještě jednou mi prosím dej sílu, Bože! Ať se Filištínům najednou pomstím za obě své oči!“ ^{Judg 16:29}Pak nahmatal oba prostřední sloupy, které držely chrám, a opřel se o ně, pravicí o jeden a levicí o druhý. ^{Judg 16:30}„Ať zemřu i s těmi Filištíny“ zvolal Samson a zatlačil vší silou, takže se chrám zřítil na vládce i na všechen lid uvnitř. Tak jich zabil při své smrti více než za svého života.

^{Judg 16:31}Potom tam přišli jeho bratři a celá jeho rodina, aby si ho vzali. Odnesli ho a pohřbili mezi Coreou a Eštaolem v hrobě jeho otce Manoacha. Soudil Izrael dvacet let.

Bez krále

Kapitola 17

Míkova svatyně

^{Judg 17:1}V Efraimských horách byl jeden muž jménem Míkajáš. ^{Judg 17:2}Ten řekl své matce: „Víš, jak ti někdo vzal těch jedenáct set šekelů stříbra? Slyšel jsem, jak jsi kvůli nim vyslovila kletbu. Nuže, to stříbro mám já. To já je vzal, teď ti je ale vracím.“ ^[435]

„Hospodin ti žehnej, můj synu!“ zvolala jeho matka.

^{Judg 17:3}Jakmile jí těch jedenáct set stříbrných vrátil, prohlásila: „To stříbro slavnostně zasvěcuji Hospodinu za svého syna a nechám z něj odlít modlu.“

^{Judg 17:4}Poté, co jí to stříbro vrátil, vzala jeho matka 200 šekelů ^[436] stříbra a dala je kovotepci, který z něj odlil modlu. Tu pak měl Míkajáš v domě.

^{Judg 17:5}Tento muž, Míka, měl doma svatyni. Vyrobil také efod a bůžky a pověřil jednoho ze svých synů, aby mu dělal kněze. ^{Judg 17:6}Izrael byl tenkrát bez krále. Každý si dělal, co chtěl.

^{Judg 17:7}V judském Betlémě byl jeden mladý levita, který bydlel v Judově rodu. ^{Judg 17:8}Ten muž ale z judského Betléma odešel hledat si jiné místo k bydlení. Přišel do Efraimských hor a doputoval až k Míkovu domu.

^{Judg 17:9}„Odkud jdeš?“ zeptal se ho Míka.

„Jsem levita z judského Betléma. Hledám si místo k bydlení,“ on na to.

^{Judg 17:10}„Zůstaň u mě,“ řekl mu Míka. „Dělej mi otce a kněze za deset šekelů ^[437] stříbra ročně a k tomu ošacení a stravu.“ ^{Judg 17:11}A levita u něj ochotně zůstal; ten mladík pak byl pro Míku jako jeden z jeho synů. ^{Judg 17:12}Míka ho pověřil, aby mu dělal kněze, a ten levitský mladík bydlel v jeho domě.

^{Judg 17:13}Míka si říkal: „Teď ke mně Hospodin určitě bude dobrotivý – vždyť mám za kněze levitu!“

Kapitola 18

Danova svatyně

^{Judg 18:1}Izrael byl tenkrát bez krále. Danův kmen si hledal území, na němž by se usídlil, protože mu do té doby mezi izraelskými kmeny nepřipadl žádný dědičný podíl. ^{[438]Judg 18:2}Synové Danovi proto ze svého rodu vyslali pět udatných mužů z Coreje a Eštaolu, aby prozkoumali a obhlédli zem. Řekli jim: „Jděte obhlédnout zem.“

Dorazili až do Efraimských hor, k Míkovu domu, a tak tam přenocovali. ^{Judg 18:3}Když k tomu domu přišli blíž, poznali po hlase toho levitského mladíka. Zašli tedy dovnitř a ptali se ho: „Jak ses sem dostal? Co tu děláš? Proč tu jsi?“

^{Judg 18:4}Vyprávěl jim tedy, jak se s ním Míka dohodl: „Najal mě, a tak mu dělám kněze.“

^{Judg 18:5}Požádali ho tedy: „Chtěli bychom něco vědět. Zeptej se, prosím, Boha, zda bude naše cesta úspěšná.“

^{Judg 18:6}„Jděte v pokoji,“ řekl jim ten kněz. „Nad vaší cestou bdí Hospodin.“

^{Judg 18:7}A tak těch pět mužů šlo dál, až přišli do Laiše. Viděli, že tamní lid žije v bezpečí jako Sidonci, v klidu a bezstarostně, a že je nikdo v celém okolí nenapadá a neutiskuje. Od Sidonu byli daleko a s nikým neměli dohodu.

^{Judg 18:8}Potom se ti muži vrátili do Coreje a Eštaolu. „Tak co?“ ptali se jich bratři.

^{Judg 18:9}„Zvedejte se, pojďme na ně!“ odpověděli. „Viděli jsme tu zem – je výborná! To tu chcete jen tak sedět? Nezdržujte se a pojďte, půjdeme tu zem obsadit! ^{Judg 18:10}Bůh vám ji dává do rukou! Až tam přijdete, najdete bezstarostný lid a doširoka otevřenou zem. Tomu místu neschází vůbec nic, co má země mít.“

^{Judg 18:11}A tak z Coreje a Eštaolu vyrazilo šest set mužů z Danova rodu v plné zbroji. ^{Judg 18:12}Táhli vzhůru a utábořili se v Kiriat-jearimu v Judsku. (Proto se tomu místu západně od Kiriat-jearimu dodnes říká Machane-dan, Danův tábor.) ^{Judg 18:13}Odtamtud pak šli do Efraimských hor a dorazili až k Míkovu domu.

^{Judg 18:14}Vtom se ozvalo těch pět mužů, kteří propátrali kraj Laiš. „Víte, co je tamhle v těch domech?“ řekli svým bratrům. „Efod, bůžkové a odlitá modla! Víte, co teď máte dělat.“ ^{Judg 18:15}Odbočili tam a vešli do domu toho levitského mladíka (totiž do Míkova domu). Poptali se ho, jak se daří. ^{Judg 18:16}Šest set ozbrojenců z Danova kmene zůstalo stát u brány ^{Judg 18:17}a těch pět, kteří propátrali zem, vešlo dovnitř. Vzali tu modlu, efod i bůžky. Kněz zatím stál u brány s šesti sty muži v plné zbroji.

^{Judg 18:18}Těch pět vešlo do Míkova domu a vzali modlu, efod, bůžky i ten odlitek. „Co to děláte?“ ptal se jich kněz.

^{Judg 18:19}„Mlč!“ řekli mu. „Zavři pusu a pojď s námi. Budeš dělat otce a kněze nám. Je lepší dělat domácího kněze pro jednoho muže, nebo kmenového kněze pro izraelský rod?“ ^{Judg 18:20}Kněze to upřímně potěšilo. Vzal efod, bůžky i tu modlu a připojil se k nim.

^{Judg 18:21}Vydali se tedy na další pochod. Děti a dobytek s majetkem nechali jít v čele. ^{Judg 18:22}Když už byli od Míkova domu dost daleko, seběhli se Míkovi sousedé a Danovce dostihli. ^{Judg 18:23}Volali za nimi, až se k nim Danovi synové otočili a řekli Míkovi: „Co ti je? Proč jste se tak sběhli?“

^{Judg 18:24}Ten odpověděl: „Vzali jste mi kněze i bohy, které jsem si udělal, a šli jste pryč. Co mi zbude? Jak se mě můžete ptát: Co ti je?“

^{Judg 18:25}Danovci mu ale řekli: „Radši už na nás nekřič. Prudší povahy by se na vás mohly vrhnout, a přijdeš o život i se svou rodinou!“ ^{Judg 18:26}Danovi synové pak pokračovali svou cestou. Míka viděl, že jsou silnější než on, a tak se otočil a vrátil se domů.

^{Judg 18:27}Tak vzali ten Míkův výtvor i jeho kněze a přitáhli na Laiš, na ten klidný a bezstarostný lid. Pobili je ostřím meče a město vypálili. ^{Judg 18:28}Nikdo je nezachránil; město bylo od Sidonu daleko a s nikým neměli dohodu. Leželo v údolí u Bet-rechobu.

Danovi synové pak to město znovu vystavěli a usídlili se v něm. ^{Judg 18:29}Pojmenovali to město Dan po svém praotci Danovi, který byl Izraelův syn. Předtím se ale to město jmenovalo Laiš. ^{Judg 18:30}Danovci tam vztyčili tu modlu a Jonatan, syn Geršoma, syna Mojžíšova, ^[439] jim se svými syny dělal kmenové kněží až do dne, kdy byli ze země vyhnáni. ^{Judg 18:31}Tu modlu, kterou si Míka nechal udělat, tam udržovali celou dobu, kdy stál Boží dům v Šílu.

Kapitola 19

Gibejská hanebnost

^{Judg 19:1}Izrael byl tenkrát bez krále. Hluboko v Efraimských horách bydlel jeden levita. Našel si družku z judského Betléma, ^{Judg 19:2}ale ta se s ním pohádala a odešla od něj do domu svého otce v judském Betlémě. Když už tam byla nějaké čtyři měsíce, ^{Judg 19:3}její muž se rozhodl, že půjde za ní, vlídně s ní promluví a přivede ji zpět. Měl s sebou svého mládence a pár oslů. Ta dívka ho pozvala dál, a když ho její otec uviděl, radostně ho uvítal. ^{Judg 19:4}Jeho tchán, dívčin otec, ho zdržoval, takže u něj zůstal tři dny. Jedli tam, pili a nocovali.

^{Judg 19:5}Čtvrtého dne ráno si přivstali a zeť se zvedal, že už půjde. Dívčin otec mu ale řekl: „Posilni se trochou jídla, než půjdete.“ ^{Judg 19:6}A tak se posadili a oba spolu jedli a pili. Potom mu dívčin otec řekl: „Prosím, laskavě tu ještě přespi a pohov si.“ ^{Judg 19:7}On už se zvedal, že půjde, ale tchán na něj naléhal, takže tam znovu zůstal na noc.

^{Judg 19:8}Ráno pátého dne si přivstal, že půjde. Dívčin otec mu ale řekl: „Prosím, pořádně se posilni.“ A než oba pojedli, zdrželi se až do odpoledne. ^{Judg 19:9}Tehdy muž vstal, že se svou družkou a mládencem půjdou. Dívčin otec, jeho tchán, mu ale řekl: „Podívej se, den už se chýlí k večeru. Zůstaňte prosím na noc. Vždyť už se smráká. Přespi tu a pohov si. Zítra si přivstanete, vydáte se na cestu a dorazíte domů.“ ^{Judg 19:10}On už tam ale nehodlal strávit další noc, a tak se zvedl a se svým párem oslů v postrojích a se svou družkou vyrazil k Jebusu (což je Jeruzalém).

^{Judg 19:11}Když míjeli Jebus, bylo už dost pozdě. Mládenec proto svému pánu řekl: „Pojď, prosím, odbočme do toho jebusejského města a přenocujme tam.“

^{Judg 19:12}Jeho pán mu odpověděl: „Nepůjdeme do cizího města, které nepatří Izraelcům. Budeme pokračovat do Gibeje. ^{Judg 19:13}Pojď,“ pobídl mládence, „dojdeme do Gibeje nebo až do Rámy. V jednom z těch měst přespíme.“ ^{Judg 19:14}A tak šli dál. Když přicházeli k benjamínské Gibeji, slunce už zapadalo, ^{Judg 19:15}a tak odbočili, aby tam přenocovali. Když levita vešel do Gibeje, posadil se na městském prostranství, ale nikdo je na noc nepozval k sobě domů.

^{Judg 19:16}A hle, jeden stařík se večer vracel z práce na poli. Pocházel z Efraimských hor a v Gibeji bydlel jako přistěhovalec (místní totiž byli Benjamínci). ^{Judg 19:17}Když se rozhlédl, uviděl na městském prostranství pocestného. „Kam jdeš a odkud přicházíš?“ zeptal se stařík.

^{Judg 19:18}„Jsme na cestě z judského Betléma hluboko do Efraimských hor, odkud pocházím,“ odpověděl mu. „Šel jsem do judského Betléma a teď se vracím domů. ^[440] Nikdo mě ale k sobě nepozval. ^{Judg 19:19}Máme slámu i obrok pro své osly, mám i chléb a víno pro sebe, zde pro tvou služebnici i pro mládence, který tvého služebníka provází. Nic víc nepotřebujeme.“

^{Judg 19:20}„Buď vítán,“ řekl mu stařík. „Postarám se o všechno, co potřebuješ. Jen prosím nenocuj tady venku.“ ^{Judg 19:21}Vzal je k sobě domů, nasypal oslům, umyli si nohy a pak jedli a pili.

^{Judg 19:22}A jak si tak hověli, náhle dům obstoupili místní ničemové. Začali tlouct do dveří a křičet na starého hospodáře: „Vyveď toho mužského, co přišel k tobě domů, ať si ho užijeme!“

^{Judg 19:23}Hospodář k nim vyšel ven se slovy: „To ne, bratři! Nedělejte prosím nic zlého! Ten muž je přece mým hostem! Neprovádějte takovou hanebnost. ^{Judg 19:24}Je tu má dcera, ještě panna, a také jeho družka. Hned je vyvedu! Zneuctěte je, udělejte s nimi, co se vám zlíbí. Jen ale neprovádějte žádnou hanebnost tomu muži!“

^{Judg 19:25}Nemínili ho však poslouchat. Levita nakonec vzal svou družku a vystrčil ji k nim ven. Znásilňovali ji a týrali celou noc až do rána. Pustili ji, až když začalo svítat.

^{Judg 19:26}Nad ránem se žena vrátila. Až do rozednění zůstala ležet u dveří domu, kde byl její pán. ^{Judg 19:27}Její pán ráno vstal, otevřel dveře domu, aby vyrazil na cestu, a hle – jeho družka leží u dveří domu s rukama na prahu. ^{Judg 19:28}„Vstávej,“ řekl jí, „jdeme.“ Žádná odpověď. Naložil ji tedy na osla, sebral se a šel domů.

^{Judg 19:29}Když dorazil domů, vzal nůž a rozřezal svou družku i s kostmi na dvanáct kusů. Ty pak rozeslal po všech končinách Izraele. ^{Judg 19:30}Kdokoli to spatřil, říkal: „Něco tak neslýchaného se nestalo ode dne, kdy Izraelci vyšli z Egypta. Přemýšlejte! Poraďte se! Udělejte něco!“

Kapitola 20

Benjamínská válka

^{Judg 20:1}Nato všichni Izraelci od Danu až po Beer-šebu i ti z gileádského kraje vyrazili jako jeden muž před Hospodina do Micpy, kde se shromáždila celá obec. ^{Judg 20:2}Do shromáždění Božího lidu se dostavili vůdcové všeho lidu ze všech izraelských kmenů – 400 000 pěších bojovníků. ^{Judg 20:3}(To, že se Izraelci sešli v Micpě, se ovšem doslechli také Benjamínci.) Synové Izraele se ptali: „Řekněte, jak se ta hrozná věc stala.“

^{Judg 20:4}Onen levita, manžel té zavražděné ženy, odpověděl: „Přišel jsem se svou družkou přenocovat do benjamínské Gibeje. ^{Judg 20:5}Gibejští měšťané mě ale tu noc napadli. Obklíčili mě v domě a chtěli mě zavraždit. Mou družku znásilnili tak, že zemřela. ^{Judg 20:6}Vzal jsem ji, rozřezal a rozeslal do všech krajů izraelského dědictví, protože spáchali v Izraeli zvrhlost a hanebnost! ^{Judg 20:7}Hle, vy všichni jste synové Izraele. Poraďte se a na místě rozhodněte.“

^{Judg 20:8}Nato všechen lid povstal jako jeden muž se slovy: „Nikdo z nás nepůjde domů, nikdo se nevrátí do svého příbytku. ^{Judg 20:9}S Gibejí naložíme takto: Budeme losovat ^{Judg 20:10}a ve všech izraelských kmenech vybereme deset mužů ze sta, sto z tisíce a tisíc z desetitisíce, aby zásobovali vojsko. To se vypraví na benjamínskou Gibeu, aby pomstilo tu nevýslovnou hanebnost, kterou spáchali v Izraeli.“ ^{Judg 20:11}Všichni Izraelci se tedy svorně jako jeden muž shromáždili proti tomu městu.

^{Judg 20:12}Izraelské kmeny pak do celého kmene Benjamín vyslaly muže se slovy: „Co se to u vás stalo za hroznou věc? ^{Judg 20:13}Hned nám ty gibejské ničemy vydejte, ať je zabijeme a vymýtíme zlo z Izraele.“

Benjamínci ale své izraelské bratry nemínili poslechnout. ^{Judg 20:14}Stáhli se ze svých měst ke Gibeji, aby proti Izraelcům vytáhli do boje. ^{Judg 20:15}Toho dne se z měst nahlásilo 26 000 benjamínských bojovníků kromě sedmi set znamenitých mužů, kteří se nahlásili z Gibeje. ^{Judg 20:16}V celém tom vojsku bylo sedm set znamenitých mužů, leváků, z nichž každý střílel z praku navlas přesně a neminul.

^{Judg 20:17}Z Izraelců (bez Benjamína) se nahlásilo 400 000 bojovníků, samých udatných mužů. ^{Judg 20:18}Zvedli se a táhli do Bet-elu, aby se dotazovali Boha: „Kdo z nás má vytáhnout do boje proti Benjamíncům jako první?“

Hospodin jim řekl: „První bude Juda.“

^{Judg 20:19}Izraelci tedy ráno vstali a položili se proti Gibeji. ^{Judg 20:20}Zatímco se ale před Gibeou šikovali k bitvě proti Benjamínovi, ^{Judg 20:21}Benjamínci vyrazili z Gibeje a pobili toho dne 22 000 Izraelců.

^{Judg 20:22}Když se pak izraelské vojsko vzchopilo, sešikovali se znovu k bitvě na stejném místě jako prvního dne. ^{Judg 20:23}(Izraelci totiž předtím šli a plakali před Hospodinem až do večera. Ptali se Hospodina: „Máme jít znovu do boje proti našim bratrům Benjamíncům?“ a Hospodin odpověděl: „Jděte proti nim.“)

^{Judg 20:24}A tak druhého dne Izraelci zaútočili na Benjamínce. ^{Judg 20:25}Ti jim ale i druhého dne vyrazili z Gibeje naproti a pobili dalších 18 000 Izraelců ozbrojených mečem.

^{Judg 20:26}Všichni Izraelci pak s celým vojskem táhli do Bet-elu. Když tam přišli, seděli toho dne s pláčem před Hospodinem, postili se až do večera a přinášeli Hospodinu zápalné a pokojné oběti. ^{Judg 20:27}Izraelci se tehdy dotazovali Hospodina, neboť tam v té době byla Truhla Boží smlouvy. ^{Judg 20:28}Pinchas, syn Eleazara, syna Áronova, stál před ní a ptal se: „Máme jít znovu do boje proti našim bratrům Benjamíncům, anebo máme přestat?“

„Jděte,“ odpověděl Hospodin. „Zítra je vydám do vašich rukou.“

^{Judg 20:29}Izrael tehdy rozestavil kolem Gibeje zálohy. ^{Judg 20:30}Třetího dne Izraelci vytáhli proti Benjamíncům a sešikovali se před Gibejí jako už dvakrát předtím. ^{Judg 20:31}Benjamínci vyrazili proti nim. Vzdálili se od města a jako už dvakrát předtím začali pobíjet vojáky. Na bitevním poli a na silnicích do Bet-elu a do Gibeje padlo z Izraele asi třicet mužů.

^{Judg 20:32}„Porážíme je jako předtím!“ říkali si tehdy Benjamínci. Izraelci si ale řekli: „Utíkejme, ať je odlákáme od města až k silnicím.“

^{Judg 20:33}Hlavní voj Izraelců tedy ustoupil a znovu se sešikoval v Baal-tamaru. Izraelská záloha zatím vyrazila ze svého stanoviště západně od Gibeje. ^{Judg 20:34}Deset tisíc znamenitých mužů z celého Izraele podniklo přímý útok na Gibeu. Strhl se prudký boj. Benjamínci vůbec nevěděli, jaká pohroma se blíží. ^{Judg 20:35}Hospodin tehdy Benjamína před Izraelem porazil. Onoho dne synové Izraele pobili 25 100 benjamínských mužů, samých bojovníků. ^{Judg 20:36}Benjamínovi synové viděli, že jsou poraženi.

Izraelci ustoupili před Benjamínem jen proto, že počítali se zálohou, kterou u Gibeje nastražili. ^{Judg 20:37}Muži ze zálohy rychle vpadli do Gibeje, rozvinuli se a pobili celé město ostřím meče. ^{Judg 20:38}Izraelci měli se zálohou domluveno: „Až začne z města stoupat oblak dýmu, ^{Judg 20:39}Izraelci se v bitvě otočí.“

Benjamínci právě začali Izraelce pobíjet (padlo už asi třicet mužů), a tak si řekli: „Jistě, porážíme je jako v předchozí bitvě!“ ^{Judg 20:40}Z města ale začal stoupat oblak dýmu. Benjamínci se otočili a hle – z města stoupá k nebi dým jako ze zápalné oběti! ^{Judg 20:41}Vtom se hlavní voj Izraelců obrátil. Když Benjamínci viděli, jaká pohroma se blíží, zhrozili se. ^{Judg 20:42}Dali se před Izraelci na útěk směrem k poušti, ale bojovníci z města ^[441] je dostihli, a tak je pobíjeli z obou stran. ^{Judg 20:43}Obklíčili Benjamínce a neúnavně je pronásledovali až na východ od Gibeje, kde je rozdrtili. ^{Judg 20:44}Osmnáct tisíc Benjamínců, samých udatných mužů, tam padlo. ^{Judg 20:45}Ostatní se dali na útěk do pouště k Rimonské skále, ale Izraelci jich na silnicích dostihli ještě pět tisíc. Hnali je až ke Gidomu, kde z nich dva tisíce pobili.

^{Judg 20:46}A tak toho dne nakonec padlo 25 000 benjamínských bojovníků, samých udatných mužů. ^{Judg 20:47}Šesti stům mužů se ale podařilo utéct do pouště k Rimonské skále, kde zůstali čtyři měsíce. ^{Judg 20:48}Izraelci se pak vrátili a vybíjeli všechna benjamínská města ostřím meče, včetně dobytka a všeho, nač narazili. Všechna města, na něž narazili, vypálili.

Kapitola 21

Co si počneme?

^{Judg 21:1}Izraelci v Micpě přísahali: „Nikdo z nás nedá svou dceru za ženu Benjamínci!“

^{Judg 21:2}Potom se odebrali do Bet-elu a seděli tam před Bohem až do večera. S velikým pláčem hlasitě naříkali: ^{Judg 21:3}„Hospodine, Bože izraelský, co se to v Izraeli stalo? Proč dnes má být z Izraele odečten celý kmen?“

^{Judg 21:4}Druhého dne časně zrána tam lid postavil oltář a přinášel zápalné a pokojné oběti. ^{Judg 21:5}Izraelci se ptali: „Kdo ze všech izraelských kmenů nepřišel do shromáždění k Hospodinu?“ Zavázali se totiž přísahou, že každý, kdo nepřijde k Hospodinu do Micpy, musí zemřít.)

^{Judg 21:6}Izraelcům tehdy přišlo jejich bratra Benjamína líto. Říkali: „Dnes byl z Izraele vyhlazen celý kmen! ^{Judg 21:7}Co si počneme s těmi, kdo zbyli? Jak jim opatříme ženy? Vždyť jsme přísahali při Hospodinu, že jim nikdo nedáme svou dceru za ženu.“

^{Judg 21:8}Potom se ptali: „Kdo z izraelských kmenů nepřišel k Hospodinu do Micpy?“ Ukázalo se, že do tábora na shromáždění nepřišel nikdo z Jábeš-gileádu. ^{Judg 21:9}Spočítali totiž lid a hle – z obyvatel Jábeš-gileádu tam nebyl nikdo.

^{Judg 21:10}Obec tam proto vyslala 12 000 udatných mužů s příkazem: „Jděte a pobijte obyvatele Jábeš-gileádu ostřím meče, včetně žen a dětí. ^{Judg 21:11}Toto je úkol, který splníte: Každého muže i každou ženu, která poznala muže, pobijte.“ ^{Judg 21:12}Mezi obyvateli Jábeš-gileádu se našlo 400 dívek, netknutých panen, které ještě nepoznaly muže. Ty přivedli do tábora v Šílu v kanaánské zemi.

^{Judg 21:13}Obec pak poslala k oněm Benjamíncům na Rimonské skále vzkaz s vyhlášením míru. ^{Judg 21:14}Benjamín se tenkrát vrátil a Izraelci jim dali ženy, které nechali z Jábeš-gileádu naživu. Nebylo jich ale dost.

^{Judg 21:15}Lidu bylo Benjamína líto, protože Hospodin dopustil v izraelských kmenech trhlinu. ^{Judg 21:16}Stařešinové obce říkali: „Co si počneme s těmi, kdo zbyli? Jak jim opatříme ženy? Benjamínské ženy byly přece vyhlazeny.“ ^{Judg 21:17}Říkali také: „Ti, kdo se z Benjamína zachránili, potřebují dědice, aby z Izraele nevymizel celý kmen. ^{Judg 21:18}Naše dcery jim ale za ženy dát nemůžeme, protože Izraelci přísahali: Zlořečený, kdo by dal ženu Benjamínovi!“

^{Judg 21:19}Pak si ale řekli: „V Šílu je přece Hospodinova výroční slavnost!“ (Je to severně od Bet-elu, východně od silnice vedoucí z Bet-elu do Šechemu a jižně od Lebony.) ^{Judg 21:20}A tak Benjamíncům poradili: „Jděte se schovat do vinic. ^{Judg 21:21}Jakmile uvidíte, že dívky ze Šíla jdou tančit na veselici, vyskočte z vinic, každý si z nich polapte manželku a vraťte se do benjamínského kraje. ^{Judg 21:22}Kdyby si k nám jejich otcové nebo bratři přišli stěžovat, řekneme jim: Mějte s nimi slitování, vždyť jsme v boji neukořistili dost žen pro všechny! Vy sami jste jim dcery nedali, takže jste nevinní.“

^{Judg 21:23}A tak to Benjamínci udělali. Každý si z té veselice odvedl manželku, kterou si chytil. Pak šli a vrátili se do svého dědictví. Znovu vystavěli svá města a bydleli v nich.

^{Judg 21:24}Synové Izraele se tenkrát odtamtud rozešli každý ke svému kmeni a ke svému rodu, každý do svého dědictví. ^{Judg 21:25}Izrael byl tenkrát bez krále. Každý si dělal, co chtěl.

Rút

Kam půjdeš, půjdu

Kapitola 1

^{Ruth 1:1}Za dnů, kdy rozhodovali soudcové, nastal v zemi hlad. Jeden muž z judského Betléma proto odešel, aby se svou manželkou a dvěma syny nějaký čas bydlel v moábském kraji. ^{Ruth 1:2}Ten muž se jmenoval Elimelech, jeho žena Noemi a jeho dva synové Machlon a Kiljon; byli to Efratejci z judského Betléma. Přišli do moábského kraje a bydleli tam.

^{Ruth 1:3}Elimelech, Noemin muž, pak zemřel a ona zůstala sama se dvěma syny. ^{Ruth 1:4}Ti si vzali moábské ženy; jedna se jmenovala Orpa a druhá Rút. Když tam bydleli asi deset let, ^{Ruth 1:5}zemřeli také Machlon a Kiljon. A tak ta žena zůstala sama, bez svých dvou synů a bez muže.

^{Ruth 1:6}Když se pak v moábském kraji dozvěděla, že Hospodin navštívil svůj lid a dal mu chléb, připravila se s oběma svými snachami k návratu. ^{Ruth 1:7}Noemi se svými snachami odešla z místa, kde žila, aby se vydala na cestu zpět do judské země.

^{Ruth 1:8}„Jděte,“ řekla tehdy oběma svým snachám, „vraťte se domů ke svým matkám. Kéž je k vám Hospodin laskav, jako jste vy byly laskavé k našim mrtvým i ke mně. ^{Ruth 1:9}Kéž vám oběma Hospodin dá nový domov a manžela.“

Políbila je na rozloučenou, ale ony se hlasitě rozplakaly. ^{Ruth 1:10}„Raději půjdeme s tebou k tvému lidu,“ říkaly.

^{Ruth 1:11}„Vraťte se, mé dcery,“ opakovala Noemi. „Proč byste chodily se mnou? Copak ještě mohu porodit syny, aby se stali vašimi manžely? ^{Ruth 1:12}Vraťte se, mé dcery, odejděte. Jsem už stará na vdávání. I kdybych si řekla, že mám ještě naději, i kdybych se ještě tuto noc vdala a porodila syny, ^{Ruth 1:13}copak byste čekaly, až vyrostou? Copak byste se kvůli tomu zdráhaly vdát? Ne, mé dcery, můj úděl je pro vás příliš trpký. Hospodinova ruka se obrátila proti mně!“

^{Ruth 1:14}Tehdy se rozplakaly ještě více. Orpa nakonec svou tchyni políbila a odešla, ale Rút se jí stále držela.

^{Ruth 1:15}„Pohleď,“ řekla jí Noemi, „tvá švagrová se vrací ke svému lidu a ke svým bohům. Vrať se s ní.“

^{Ruth 1:16}Rút jí ale odpověděla: „Nenuť mě, abych tě opustila a odvrátila se od tebe.

Kam půjdeš, půjdu,
kde zůstaneš, tam budu.
Tvůj lid bude mým lidem
a tvůj Bůh mým Bohem.
^{Ruth 1:17}Kde zemřeš, tam zemřu
a klesnu do hrobu.
Toto ať mi učiní a přidá Hospodin:
jen smrt mě s tebou rozdělí!“

^{Ruth 1:18}Když Noemi viděla, že se Rút pevně rozhodla jít s ní, přestala ji přemlouvat. ^{Ruth 1:19}A tak šly obě spolu, až došly k Betlému.

Když dorazily do Betléma, nastal kvůli nim po celém městě rozruch. „To je přece Noemi!“ říkaly ženy.

^{Ruth 1:20}Ona však odpověděla:

„Neříkejte mi Noemi, Rozkoš má,
ale spíš Mara, Zatrpklá –
tak trpký úděl mi Všemohoucí dal!
^{Ruth 1:21}S plnou náručí jsem odcházela,
Hospodin s prázdnou vrátil mě.
Proč říkáte mi Noemi?
Hospodin stojí proti mně,
Všemohoucí mě sužuje!“

^{Ruth 1:22}Tak se tedy Noemi vrátila a s ní z moábského kraje přišla Moábka Rút, její snacha. Když dorazily do Betléma, začínala právě sklizeň ječmene.

Nečekaná laskavost

Kapitola 2

^{Ruth 2:1}Noemi měla příbuzného z manželovy strany, znamenitého muže z Elimelechova rodu; jmenoval se Boáz.

^{Ruth 2:2}Moábka Rút se jednou Noemi zeptala: „Mohla bych jít na pole sbírat klasy za někým, kdo mi to dovolí?“

„Jdi, má dcero,“ odpověděla Noemi. ^{Ruth 2:3}Šla tedy, a když přišla na pole, paběrkovala za ženci. (A ten díl pole náhodou patřil tomu Boázovi z Elimelechova rodu.)

^{Ruth 2:4}Vtom z Betléma přišel Boáz. „Hospodin s vámi!“ pozdravil žence.

„Hospodin ti žehnej!“ odpověděli mu.

^{Ruth 2:5}„Čí je ta dívka?“ zeptal se Boáz svého služebníka, který měl na starosti žence.

^{Ruth 2:6}Služebník mu řekl: „To je ta mladá Moábka, která přišla s Noemi z moábského kraje. ^{Ruth 2:7}Ptala se: ‚Mohla bych jít za ženci a paběrkovat mezi snopy?‘ Co přišla, je na nohou, od rána až doteď, jen na chvilku si odpočala.“

^{Ruth 2:8}Boáz tedy Rút oslovil: „Poslyš, dcero, nechoď paběrkovat na jiné pole. Neodcházej odsud, ale drž se u mých děveček. ^{Ruth 2:9}Sleduj, kde budou na poli sklízet, a choď za nimi. Služebníkům přikážu, ať se tě ani nedotknou. Když budeš mít žízeň, jdi k nádobám a napij se vody, kterou služebníci načerpali.“

^{Ruth 2:10}Rút padla na tvář a poklonila se až k zemi se slovy: „Čemu vděčím za tu laskavost, že se ke mně znáš? Vždyť jsem cizinka.“

^{Ruth 2:11}Boáz jí odpověděl: „Slyšel jsem, co všechno jsi po smrti svého muže udělala pro svou tchyni a že jsi opustila svého otce, matku i rodnou zem a odešla k lidu, který jsi předtím neznala. ^{Ruth 2:12}Kéž ti Hospodin za tvůj skutek odplatí! Kéž tě hojně odmění Hospodin, Bůh Izraele, pod jehož křídla ses přišla skrýt.“

^{Ruth 2:13}„Jsi ke mně tak laskavý, pane,“ odvětila. „Potěšil jsi mě a mluvil jsi ke své služebnici přívětivě, přestože ani nepatřím k tvým služebným.“

^{Ruth 2:14}Když pak přišel čas k jídlu, řekl jí Boáz: „Pojď sem, vezmi si chleba a namáčej si sousta ve víně.“ ^[442]

Přisedla si tedy k žencům, a když jí podal pražené zrní, jedla do sytosti a ještě jí zbylo. ^{Ruth 2:15}Potom šla znovu paběrkovat a Boáz svým služebníkům přikázal: „Nechte ji sbírat mezi snopy, nebraňte jí. ^{Ruth 2:16}Naopak, vytahujte klasy ze snopů a nechávejte je pro ni. Jen ať sbírá, neokřikujte ji!“

^{Ruth 2:17}A tak na tom poli paběrkovala až do večera. Co nasbírala, potom vymlátila a byla toho celá efa ječmene. ^{[443]Ruth 2:18}Rút si jej odnesla do města a ukázala své tchyni, kolik toho nasbírala. Vzala také, co jí zbylo po jídle, a nabídla jí.

^{Ruth 2:19}„Kde jsi dnes sbírala?“ zeptala se jí tchyně, „kde jsi to pracovala? Ať je požehnán, kdo se tě ujal!“

„Pracovala jsem dnes u muže jménem Boáz.“ odpověděla Rút své tchyni.

^{Ruth 2:20}Na to Noemi řekla: „Hospodin mu žehnej! Neodmítl prokázat laskavost živým ani mrtvým!“ A dodala: „Ten muž je jeden z našich blízkých příbuzných.“ ^[444]

^{Ruth 2:21}Moábka Rút vyprávěla dál: „Řekl mi dokonce: ‚Drž se mých služebníků, dokud nesklidí celou moji úrodu.‘“

^{Ruth 2:22}Noemi své snaše Rút odpověděla: „Dobře, že budeš chodit s jeho děvečkami, dcero. Na jiném poli by ti někdo mohl ublížit.“

^{Ruth 2:23}Rút se tedy držela Boázových děveček a paběrkovala, dokud neskončila sklizeň ječmene a pšenice. A zůstávala dál se svou tchyní.

Pod křídlem pláště

Kapitola 3

^{Ruth 3:1}Její tchyně Noemi jí pak řekla: „Musím ti najít domov, má dcero, abys byla šťastná. ^{Ruth 3:2}Víš, že Boáz, s jehož děvečkami jsi pracovala, je náš příbuzný. Dnes večer bude na mlatě převívat ječmen. ^{Ruth 3:3}Vykoupej se, navoň se, vezmi si nejlepší šaty a jdi za ním na mlat. Nedávej mu ale o sobě vědět, dokud se nenají a nenapije. ^{Ruth 3:4}Až si půjde lehnout, všimni si, kde leží. Potom jdi, odkryj plášť po jeho boku a ulehni. On ti pak poví, co máš dělat.“

^{Ruth 3:5}„Udělám všechno, co mi říkáš,“ odpověděla Rút. ^{Ruth 3:6}Odešla na mlat a udělala všechno, co jí tchyně poradila.

^{Ruth 3:7}Boáz pojedl, napil se a v dobré náladě si šel lehnout na kraj stohu. Tehdy se přikradla, odkryla plášť po jeho boku a ulehla. ^{Ruth 3:8}Uprostřed noci pak sebou ten muž trhl, převalil se – a hle, po boku mu leží žena!

^{Ruth 3:9}„Kdo jsi?“ zeptal se.

„Tvá služebnice Rút,“ odpověděla. „Přikryj svou služebnici křídlem svého pláště, vždyť jsi náš příbuzný.“

^{Ruth 3:10}„Hospodin ti žehnej, dcero,“ řekl jí na to. „Teď jsi projevila ještě větší oddanost než předtím, neboť jsi nešla za mládenci – za chudými ani bohatými. ^{Ruth 3:11}Proto se neboj, dcero. Udělám pro tebe vše, co žádáš. Každý v mém městě přece ví, že jsi znamenitá žena. ^{Ruth 3:12}Ano, je pravda, že jsem příbuzný; je tu ale ještě bližší příbuzný než já. ^{Ruth 3:13}Zůstaň tu přes noc. Splní-li ti zítra příbuzenskou povinnost, budiž, ať tě vykoupí. Pokud ji ale nesplní, pak, jakože je živ Hospodin, vykoupím tě já. Spi až do rána.“

^{Ruth 3:14}Spala tedy po jeho boku až do rána. Dříve než by kdo mohl rozeznat druhého, ale vstala, protože Boáz řekl: „Ať se nikdo nedozví, že na mlat přišla žena.“ ^{Ruth 3:15}Řekl jí také: „Nastav pláštěnku a podrž ji.“ A když ji nastavila, odměřil jí šest měr ječmene. Když jí je naložil, odešel do města.

^{Ruth 3:16}Když se Rút vrátila ke své tchyni, ta se zeptala: „Jak jsi pořídila, dcero?“

A tak jí vyprávěla všechno, co pro ni ten muž udělal. ^{Ruth 3:17}Nakonec řekla: „Dal mi těchto šest měr ječmene se slovy: ‚Ať se ke své tchyni nevrátíš s prázdnou.‘“

^{Ruth 3:18}„Počkej, dcero, uvidíš, jak to dopadne,“ řekla jí na to Noemi. „Ten muž nepoleví, dokud tu věc ještě dnes nedovede do konce!“

Vykupitel

Kapitola 4

^{Ruth 4:1}Boáz mezitím šel k městské bráně. Posadil se tam a hle – právě tudy šel onen příbuzný, o kterém předtím mluvil. Boáz mu řekl: „Pojď sem, příteli, posaď se.“ A tak přišel a posadil se.

^{Ruth 4:2}Potom Boáz pozval deset z městských stařešinů a řekl: „Posaďte se tu.“ A když se posadili, ^{Ruth 4:3}pověděl tomu příbuznému: „Noemi, která se vrátila z moábského kraje, chce postoupit nárok na díl pole, který patřil našemu bratru Elimelechovi. ^{Ruth 4:4}Řekl jsem si, že ti to dám vědět a navrhnu ti: Pořiď si ho před těmito přísedícími, před stařešiny mého lidu. Chceš-li to pole vykoupit, vykup je. Pokud je nevykoupíš, vyjádři se, ať to vím. Jsi totiž nejbližší příbuzný a já jsem hned po tobě.“

A on řekl: „Vykoupím je.“

^{Ruth 4:5}Tehdy Boáz dodal: „V den, kdy od Noemi získáš nárok na to pole, získáš i Moábku Rút, vdovu ^[445] po mrtvém, abys tomu mrtvému vzbudil dědice, který ponese jeho jméno.“ ^[446]

^{Ruth 4:6}Načež ten příbuzný řekl: „Tak to ho vykoupit nemohu – vždyť bych ohrozil vlastní dědictví! Vykup to pole místo mě; já nemohu.“

^{Ruth 4:7}(Za starodávna byl v Izraeli při výkupu a směně tento obyčej: Ke stvrzení každého jednání si člověk zul sandál a podal ho druhému. Tak se v Izraeli dávalo svědectví.) ^{Ruth 4:8}Ten příbuzný tedy Boázovi řekl: „Pořiď si ho sám,“ a zul si sandál.

^{Ruth 4:9}Boáz tehdy před stařešiny a vším lidem prohlásil: „Dnes jste svědkové, že jsem od Noemi získal všechno, co patřilo Elimelechovi, i všechno, co patřilo Kiljonovi a Machlonovi. ^{Ruth 4:10}Ano, i Moábku Rút, ženu po Machlonovi, jsem získal za manželku, abych mrtvému vzbudil dědice, aby jméno mrtvého nezmizelo z kruhu jeho bratrů a z brány jeho města. Dnes jste toho svědkové.“

^{Ruth 4:11}Všechen lid, který byl v bráně, i stařešinové odpověděli: „Jsme svědkové. Kéž Hospodin dá, aby žena přicházející do tvého domu byla jako Ráchel a Léa, které společně zbudovaly dům Izraele! Buď úspěšný v Efratě, získej si jméno v Betlémě! ^{Ruth 4:12}Kéž ti Hospodin skrze tuto dívku dopřeje potomstvo, aby tvůj dům byl jako dům Perese, jehož porodila Támar Judovi!“

^{Ruth 4:13}Boáz si tedy Rút vzal a stala se jeho ženou. Miloval se s ní a Hospodin dal, že počala a porodila syna. ^{Ruth 4:14}Ženy tehdy řekly Noemi: „Požehnán buď Hospodin, který tě ode dneška nenechá bez příbuzného. Ať má v Izraeli jméno! ^{Ruth 4:15}On tě vrátí do života a ve stáří se o tebe postará. Porodila ho přece tvá milující snacha – a ta je ti vzácnější než sedm synů!“

^{Ruth 4:16}Noemi pak vzala dítě, položila si je na klín a byla mu chůvou. ^{Ruth 4:17}Sousedky říkaly: „Noemi se narodil syn!“ a daly mu jméno – pojmenovaly ho Obéd, Služebník. Ten se stal otcem Davidova otce Jišaje.

^{Ruth 4:18}A toto jsou Peresova pokolení:

Peres zplodil Checrona, ^{Ruth 4:19}Checron zplodil Rama, Ram zplodil Aminadaba, ^{Ruth 4:20}Aminadab zplodil Nachšona, Nachšon zplodil Salmona, ^{Ruth 4:21}Salmon zplodil Boáze, Boáz zplodil Obéda, ^{Ruth 4:22}Obéd zplodil Jišaje, Jišaj zplodil Davida.

1. Samuel

Od Samuela k Saulovi

Kapitola 1

Vyprošené dítě

^{1Sam 1:1}V Ramatajim byl jeden muž z Cufova rodu ^[447] z Efraimských hor. Jmenoval se Elkána, syn Jerochama, syna Elihuova, syna Tochuova, syna Efraimce Cufa. ^{1Sam 1:2}Měl dvě ženy; jedna se jmenovala Hana a druhá Penina. Penina měla děti, ale Hana byla bezdětná.

^{1Sam 1:3}Tento muž chodil každoročně ze svého města do Šíla, aby se tam klaněl a obětoval Hospodinu zástupů. Hospodinovými kněžími tam byli dva synové Elího, Chofni a Pinchas. ^{1Sam 1:4}Vždy, když přišel čas oběti, Elkána dal své ženě Penině i všem jejím synům a dcerám porce masa, ^{1Sam 1:5}ale Haně dával dvojnásobnou porci. Miloval totiž Hanu, ačkoli jí Hospodin nedopřál plodnost. ^{1Sam 1:6}Její protivnice ji ale nesnesitelně ponižovala a trápila kvůli tomu, že jí Hospodin nedopřál plodnost. ^{1Sam 1:7}A tak to bývalo rok co rok, kdykoli šla do Hospodinovy svatyně. Jednou ji ponižovala tak, že se rozplakala a nemohla ani jíst. ^{1Sam 1:8}Její muž Elkána jí řekl: „Proč pláčeš, Hano? Proč nejíš? Proč si to tak bereš k srdci? Nejsem snad pro tebe lepší než deset synů?“

^{1Sam 1:9}Když potom v Šílu pojedli a popili, Hana vstala. U veřejí Hospodinova svatostánku právě seděl na stolci kněz Elí. ^{1Sam 1:10}Hana se tehdy v hluboké úzkosti modlila k Hospodinu a s velikým pláčem ^{1Sam 1:11}složila tento slib: „Hospodine zástupů, kéž bys laskavě shlédl na trápení své služebnice a pomyslel na mě! Nezapomeneš-li na svou služebnici, ale dáš jí syna, pak ho na celý život odevzdám Hospodinu a jeho hlavy se nikdy nedotkne břitva.“ ^[448]

^{1Sam 1:12}Když se tak před Hospodinem modlila, Elí si všiml jejích úst. ^{1Sam 1:13}Hana totiž promlouvala srdcem, rty se jí chvěly, ale protože její hlas nebylo slyšet, Elí si myslel, že je opilá. ^{1Sam 1:14}Proto jí Elí řekl: „Jak dlouho tu budeš opilá? Prober se!“

^{1Sam 1:15}Hana mu ale odpověděla: „Tak to není, můj pane. Jsem jen zdrcená. Nepila jsem víno ani pivo; jen jsem si vylévala duši před Hospodinem. ^{1Sam 1:16}Nepokládej svou služebnici za ničemnou ženu. Modlila jsem se tu z velikého zármutku a rozrušení.“

^{1Sam 1:17}„Jdi v pokoji,“ řekl jí na to Elí, „a kéž ti Bůh Izraele dá, o co jsi ho úpěnlivě prosila.“

^{1Sam 1:18}„Jsi ke své služebnici tak laskav!“ řekla Hana, a když odešla, pojedla a smutek z její tváře zmizel.

^{1Sam 1:19}Časně ráno vstali, a když se poklonili Hospodinu, vydali se zpátky domů do Rámy. Elkána se pak se svou ženou Hanou miloval a Hospodin na ni nezapomněl. ^{1Sam 1:20}Než se rok s rokem sešel, Hana počala a porodila syna. Dala mu jméno Samuel, Vyslyšel Bůh, neboť řekla: „Vyprosila jsem ho od Hospodina.“

^{1Sam 1:21}Když se pak Elkána znovu vydal s celou svou rodinou předložit Hospodinu výroční oběť a splnit svůj slib, ^{1Sam 1:22}Hana nešla. „Až chlapce odkojím,“ řekla svému muži, „přivedu ho před Hospodina a zůstane tam navždy.“

^{1Sam 1:23}„Dělej, jak myslíš,“ řekl jí na to Elkána. „Zůstaň tu, než ho odkojíš, a kéž Hospodin přivede tvůj ^[449] slib k naplnění.“ A tak ta žena zůstala se svým synkem a pečovala o něj, dokud ho neodkojila.

^{1Sam 1:24}A když ho odkojila, vzala tříletého býčka, ^[450] efu mouky ^[451] a džbán vína a odvedla chlapce do Hospodinovy svatyně v Šílu. Bylo to ještě malé dítě. ^{1Sam 1:25}Býčka porazili a chlapce přivedli k Elímu. ^{1Sam 1:26}„Můj pane,“ řekla Hana, „poslyš prosím. Jakože jsi, můj pane, živ, já jsem ta žena, která tu poblíž tebe stála a modlila se k Hospodinu. ^{1Sam 1:27}Za toto dítě jsem se tehdy modlila a Hospodin mi dal, o co jsem ho úpěnlivě prosila. ^{1Sam 1:28}Teď ho tedy odevzdávám Hospodinu, aby mu patřil po celý svůj život.“ A poklonili se tam Hospodinu.

Kapitola 2

V Hospodinu se raduji

^{1Sam 2:1}Hana se tenkrát modlila těmito slovy:

„V Hospodinu se raduji srdcem svým,
v Hospodinu svůj roh pozvedám.
Svým protivníkům se teď zasměji,
mou radostí je spása tvá.

^{1Sam 2:2}Není svatého kromě Hospodina,
ne, není nikdo jako ty,
není skály, jako je náš Bůh!

^{1Sam 2:3}Přestaňte s těmi pyšnými řečmi,
povýšenost vám proudí z úst,
Hospodin však je Bůh vševědoucí –
on lidské skutky posoudí.

^{1Sam 2:4}Luky siláků rozlámaly se,
ti, kdo klopýtali, síly nabyli.
^{1Sam 2:5}Kdo byli sytí, teď pro chléb nádeničí,
kdo byli hladoví, lačnět přestali.
Neplodné sedm narodí se,
matka mnohých však uvadne.

^{1Sam 2:6}Hospodin dává smrt i život,
do hrobu i z hrobu uvádí.
^{1Sam 2:7}Sesílá bídu, dává hojnost,
poníží a rovněž povýší.
^{1Sam 2:8}Chudáka umí z prachu pozvednout,
ubožáka bere ze smetiště,
mezi knížaty jim dává usednout,
dává jim místo na čestných sedadlech.
Hospodinu patří sloupy země,
založil na nich celý svět.
^{1Sam 2:9}Kroky svých věrných opatruje,
darebáci však hynou v tmě.

Svou vlastní silou se nikdo neprosadí,
^{1Sam 2:10}Hospodinovi protivníci budou zničeni.
Nejvyšší z nebe zaburácí,
končiny světa bude soudit Hospodin.

Hospodin silou obdaří svého krále,
roh svého pomazaného pozvedne!“

^{1Sam 2:11}Elkána se pak vrátil domů do Rámy, ale chlapec zůstal u kněze Elího, aby sloužil Hospodinu.

Elího synové

^{1Sam 2:12}Elího synové byli ničemové. Nedbali na Hospodina ^{1Sam 2:13}ani na pravidla ohledně kněží a lidu. ^[452] Kdykoli někdo přinesl zápalnou oběť, přišel kněžský mládenec, a jak se vařilo maso, vzal trojzubou vidlici ^{1Sam 2:14}a vrazil ji do mísy nebo do hrnce, do pánve nebo do kotle. Co vidlice vytáhla, to si kněz nechal. Takto se chovali ke všem Izraelcům, kteří přicházeli do Šíla. ^{1Sam 2:15}Kněžský mládenec navíc přicházel, ještě než se zapálil tuk, a říkal tomu, kdo obětoval: „Odevzdej knězi maso na pečení. Vařené maso od tebe nevezme, jenom syrové.“

^{1Sam 2:16}Když ten člověk namítal: „Nejdříve se přece má zapálit tuk; potom si vezmi, co chceš,“ kněz odpovídal: „Ne. Dej mi to hned. Když nedáš, zabavím to násilím!“

^{1Sam 2:17}Tak se ti mladíci dopouštěli před Hospodinem hrozného hříchu, protože ^[453] znevažovali Hospodinovy oběti.

^{1Sam 2:18}Tehdy před Hospodinem sloužil Samuel, hošík oblečený plátěným efodem. ^{1Sam 2:19}Matka mu dělávala i kabátek a každoročně mu ho přinášela, když přicházela se svým mužem přinést výroční oběť. ^{1Sam 2:20}Elí žehnal Elkánovi i jeho ženě se slovy: „Kéž Hospodin dá, abys měl s touto ženou potomky místo toho vyžádaného dítěte, které odevzdala ^[454] Hospodinu.“ A tak se vraceli domů. ^{1Sam 2:21}Hospodin pak Hanu navštívil svou milostí, takže počala a porodila tři syny a dvě dcery. Mládenec Samuel ale vyrůstal u Hospodina.

^{1Sam 2:22}Elí byl už velmi starý. Slýchával o všem, co prováděli jeho synové celému Izraeli, i o tom, jak spali se ženami sloužícími u vchodu do Stanu setkávání. ^{1Sam 2:23}„Co to provádíte?“ říkal jim. „Ode všech lidí se o vás doslýchám hrozné věci. ^{1Sam 2:24}To ne, synové moji! Slyším nedobré zprávy – vždyť svádíte Hospodinův lid! ^{1Sam 2:25}Hřeší-li člověk proti člověku, Bůh může zasáhnout. Hřeší-li ale člověk proti Hospodinu, kdo se ho zastane?“ Oni ale na otcova slova vůbec nedali, neboť Hospodinova vůle byla, aby zemřeli.

^{1Sam 2:26}Chlapec Samuel však prospíval, rostl a byl milý jak Hospodinu, tak i lidem.

Proroctví proti Elího domu

^{1Sam 2:27}Za Elím přišel Boží muž a řekl mu: „Tak praví Hospodin: Cožpak jsem se neukázal rodu tvého praotce, když ještě byli otroci ^[455] faraonova domu v Egyptě? ^{1Sam 2:28}Právě jeho jsem si ze všech izraelských kmenů vyvolil za kněze, aby vystupoval k mému oltáři, aby pálil kadidlo a nosil přede mnou efod. ^[456] Rodu tvého praotce jsem svěřil všechny ohnivé oběti synů Izraele. ^{1Sam 2:29}Proč tedy pošlapáváte mé oběti a dary, které jsem určil Příbytku? Svých synů si vážíš více nežli mě. Vykrmili jste se tím nejlepším z obětních darů mého lidu Izraele!

^{1Sam 2:30}Nuže, tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Ano, řekl jsem, že tvůj dům a tvůj otcovský rod zůstanou v mé službě navěky. Teď ale Hospodin praví: V žádném případě! Ty, kdo mě ctí, totiž poctím; ty, kdo mě znevažují, však zostudím. ^{1Sam 2:31}Hle, přicházejí dny, kdy zlomím tvou moc a moc tvého otcovského rodu! Nikdo v tvém domě se nedočká stáří. ^{1Sam 2:32}Uvidíš soužení, jež dolehne na můj Příbytek. Ačkoli se Izraeli přihodí mnoho dobrého, ve tvém rodu se nikdo nedočká stáří. ^{1Sam 2:33}I pokud někoho z vás neodetnu od svého oltáře, oči mu vyhasnou a jeho duše se usouží. Celé to množství tvých potomků zemře předčasně.

^{1Sam 2:34}To, co se stane tvým dvěma synům Chofnimu a Pinchasovi, ti bude znamením: oba zemřou v jediný den. ^{1Sam 2:35}Já si pak vzbudím věrného kněze, který bude jednat podle mého srdce a podle mé duše. Jemu zbuduji trvalý dům a zůstane ve službě před mým pomazaným navždycky. ^{1Sam 2:36}Každý, kdo bude zanechán z tvého domu, se mu půjde poklonit za kousek stříbra, za bochník chleba a řekne: ‚Zařaď mě, prosím, někam mezi kněží, ať mám alespoň co jíst!‘“

Kapitola 3

Tady jsem!

^{1Sam 3:1}Chlapec Samuel sloužil pod Elího dohledem Hospodinu. V oněch dnech bývalo Hospodinovo slovo vzácné. Ani vidění nebylo časté.

^{1Sam 3:2}Elí měl v té době už tak slabý zrak, že neviděl. Jednou v noci spal na svém obvyklém místě. ^{1Sam 3:3}Boží lampa ještě nezhasla. Samuel spal v Hospodinově svatostánku, kde byla Boží truhla. ^{1Sam 3:4}Vtom na Samuele zavolal Hospodin.

„Tady jsem,“ odpověděl Samuel ^{1Sam 3:5}a rozběhl se za Elím. „Tady jsem,“ řekl mu. „Volal jsi mě.“

Elí však odvětil: „Nevolal jsem tě. Jdi zase spát.“ A tak si šel lehnout.

^{1Sam 3:6}Vtom na něj Hospodin znovu zavolal: „Samueli!“ Vstal tedy a šel za Elím. „Tady jsem, volal jsi mě,“ řekl mu.

„Nevolal jsem tě, synu,“ odpověděl Elí. „Jdi zase spát.“

^{1Sam 3:7}Samuel totiž ještě Hospodina neznal a Hospodinovo slovo mu ještě nebylo zjeveno.

^{1Sam 3:8}Hospodin ale Samuele zavolal znovu, potřetí. Vstal tedy a šel za Elím. „Tady jsem, volal jsi mě,“ řekl mu.

Tehdy Elí pochopil, že chlapce volá Hospodin. ^{1Sam 3:9}Proto Samuelovi řekl: „Jdi spát, a když tě zavolá, řekni: ‚Mluv, Hospodine; tvůj služebník poslouchá.‘“ Samuel si tedy šel lehnout na své místo.

^{1Sam 3:10}Vtom přišel Hospodin, stanul tam a zavolal tak jako předtím: „Samueli! Samueli!“

„Mluv,“ odpověděl Samuel, „tvůj služebník poslouchá.“

^{1Sam 3:11}Tehdy Hospodin Samuelovi řekl: „Hle, chystám se v Izraeli udělat věc, která nikomu, kdo o ní uslyší, nepřestane znít v uších. ^{1Sam 3:12}Toho dne uvedu na Elího všechno, co jsem vyslovil proti jeho domu, od začátku až do konce. ^{[457]1Sam 3:13}Oznámil jsem mu, že jeho dům navěky odsoudím kvůli provinění, o kterém věděl: Jeho synové se rouhali ^[458] a on jim v tom nezabránil. ^{1Sam 3:14}Proto o Elího domě přísahám: Vina Elího domu nebude nikdy přikryta žádnou obětí ani darem!“

^{1Sam 3:15}Samuel zůstal ležet až do rána, kdy měl jít otevřít dveře Hospodinovy svatyně. Bál se totiž vyprávět to vidění Elímu.

^{1Sam 3:16}Ten si však Samuele zavolal: „Samueli, synu můj!“

„Tady jsem,“ odpověděl Samuel.

^{1Sam 3:17}„Co ti řekl?“ ptal se ho Elí. „Prosím, nic přede mnou netaj. Ať tě Bůh potrestá a ještě ti přidá, jestliže mi zatajíš jediné slovo z toho, co ti řekl!“

^{1Sam 3:18}A tak mu to Samuel všechno pověděl a nezatajil mu vůbec nic. Elí na to řekl: „On je Hospodin; ať učiní, co se mu zlíbí.“

^{1Sam 3:19}Samuel pak rostl a Hospodin byl s ním a nedopustil, aby jediné z jeho slov selhalo. ^{1Sam 3:20}Celý Izrael od Danu až po Beer-šebu tak poznal, že Samuel je skutečně Hospodinův prorok. ^{1Sam 3:21}Hospodin se pak i nadále ukazoval v Šílu, kde se zjevil Samuelovi svým slovem.

Kapitola 4

^{1Sam 4:1}Samuel měl slovo pro celý Izrael.

Ichabod

Tehdy Izrael vytáhl do boje proti Filištínům. Izraelci se utábořili poblíž Eben-ezeru a Filištíni v Afeku. ^{1Sam 4:2}Když se Filištíni proti Izraeli sešikovali, rozpoutal se boj a Filištíni je porazili; pobili v poli asi 4000 mužů z izraelských řad. ^{1Sam 4:3}Když se lid vrátil do tábora, izraelští stařešinové se ptali: „Proč nás dnes Hospodin před Filištíny porazil? Pojďme si ze Šíla přinést Truhlu Hospodinovy smlouvy! Ať přijde mezi nás a vysvobodí nás z ruky našich nepřátel.“

^{1Sam 4:4}A tak lid poslal do Šíla, aby odtamtud přinesli Truhlu smlouvy Hospodina zástupů trůnícího na cherubech. S Truhlou Boží smlouvy šli oba Elího synové, Chofni a Pinchas. ^{1Sam 4:5}Když přinášeli Truhlu Hospodinovy smlouvy do tábora, všechen Izrael spustil mohutný pokřik, až duněla země.

^{1Sam 4:6}Jakmile ten pokřik zaslechli Filištíni, ptali se: „Co je to v hebrejském táboře za pokřik?“ Když se dozvěděli, že do tábora přišla Truhla Hospodinova, ^{1Sam 4:7}dostali Filištíni strach. Řekli si totiž: „To bůh přišel do jejich tábora! Běda nám!“ Říkali: „Nic takového tu ještě nebylo! ^{1Sam 4:8}Běda nám! Kdo nás vysvobodí z ruky těchto mocných bohů? To jsou ti bohové, kteří bili Egypt všemožnými ranami na poušti! ^{1Sam 4:9}Jen odvahu! Vzmužte se, Filištíni, ať nemusíme sloužit Hebrejům, jako oni sloužili vám. Vzmužte se a bojujte!“

^{1Sam 4:10}A Filištíni bojovali. Izrael byl poražen a rozutekli se každý domů. Byla to hrozná porážka; z Izraele padlo 30 000 pěších ^{1Sam 4:11}a Boží truhla padla do zajetí. Oba Elího synové, Chofni a Pinchas, zemřeli.

^{1Sam 4:12}Nějaký Benjamínec toho dne zběhl z bitvy a dorazil do Šíla. Roucho měl roztržené a na hlavě hlínu. ^{1Sam 4:13}Když dorazil, Elí právě seděl na stolci u cesty a vyhlížel, plný obav o Boží truhlu. Jakmile ten muž dorazil se zprávou do města, celé město propuklo v nářek.

^{1Sam 4:14}„Co je to za rozruch?“ ptal se Elí, když zaslechl ten hlasitý křik.

Onen muž přispěchal, aby mu to oznámil. ^{1Sam 4:15}(Elímu bylo devadesát osm let a oči už mu nesloužily, takže neviděl.) ^{1Sam 4:16}„Právě jdu z bitvy, vlastně jsem z dnešní bitvy utekl,“ řekl ten muž Elímu.

„Co se stalo, synu?“ ptal se Elí.

^{1Sam 4:17}„Izrael se dal před Filištíny na útěk,“ odpověděl posel. „Lid utrpěl hroznou porážku. Oba tví synové, Chofni a Pinchas, padli. A Boží truhla padla do zajetí.“

^{1Sam 4:18}Jakmile zmínil Boží truhlu, spadl Elí pozpátku ze svého křesla vedle brány, zlomil si vaz a zemřel. Byl totiž starý a těžký. Tento muž soudil ^[459] Izrael čtyřicet let.

^{1Sam 4:19}Jeho snacha, Pinchasova manželka, byla těhotná a měla rodit. Když uslyšela zprávu, že Boží truhla je v zajetí a že její tchán i manžel jsou mrtví, zhroutila se a porodila, neboť ji přemohly bolesti. ^{1Sam 4:20}Ženy, které jí pomáhaly, jí ve chvíli, kdy umírala, řekly: „Neboj se, máš syna!“ Ona však neodpovídala, jako by nevnímala. ^{1Sam 4:21}Chlapce pojmenovala Ichabod, Nesláva, neboť řekla: „Sláva opustila Izrael.“

To kvůli zajetí Boží truhly a kvůli svému tchánu a manželovi ^{1Sam 4:22}řekla: „Sláva opustila Izrael, Boží truhla je pryč!“

Kapitola 5

Truhla mezi Filištíny

^{1Sam 5:1}Boží truhly se zmocnili Filištíni a dopravili ji z Eben-ezeru do Ašdodu. ^{1Sam 5:2}Pak ji vzali, vnesli ji do Dágonova chrámu a postavili ji vedle Dágona. ^{1Sam 5:3}Druhý den Ašdoďané vstali a hle – Dágon leží tváří k zemi před Truhlou Hospodinovou! A tak Dágona zvedli a vrátili na místo. ^{1Sam 5:4}Druhý den ráno vstali a hle – Dágon leží tváří k zemi před Truhlou Hospodinovou a Dágonova hlava i obě ruce leží ulomeny na prahu. Zůstal z něj jenom trup. ^{1Sam 5:5}(Proto Dágonovi kněží a vůbec všichni, kdo vstupují do Dágonova chrámu v Ašdodu, až dodnes nestoupají na Dágonův práh.)

^{1Sam 5:6}Na Ašdoďany pak těžce dolehla ruka Hospodinova – přinesla pohromu a Ašdod i s okolím ranila nádory. ^{1Sam 5:7}Když obyvatelé Ašdodu viděli, co se děje, říkali: „Truhla izraelského boha u nás nemůže zůstat. Jeho ruka drtí nás i našeho boha Dágona!“ ^{1Sam 5:8}Obeslali proto všechny filištínské vládce, shromáždili je k sobě a pravili: „Co máme dělat s truhlou izraelského boha?“

Usnesli se potom, že ji převezme město Gat, a tak tam Truhlu Boha Izraele přestěhovali. ^{1Sam 5:9}Jakmile ji tam ale přestěhovali, ruka Hospodinova způsobila ve městě nesmírnou hrůzu a ranila tamní obyvatele od nejmenších po největší tak, že se jim vyrazily nádory.

^{1Sam 5:10}A tak Boží truhlu odeslali do Ekronu. Když ale Boží truhla přicházela do Ekronu, dali se Ekroňané do křiku: „Stěhují sem truhlu izraelského boha! To nás chtějí s celým naším lidem zahubit?“ ^{1Sam 5:11}Obeslali proto a shromáždili všechny filištínské vládce. „Pošlete truhlu izraelského boha pryč,“ žádali. „Ať se vrátí, kam patří, jenom ať nehubí nás a náš lid!“ Po celém městě se totiž rozšířila smrtelná hrůza. Boží ruka na ně dolehla velmi těžce. ^{1Sam 5:12}Ti, kdo nezemřeli, byli raněni nádory a křik toho města stoupal až k nebi.

Kapitola 6

Truhla se vrací

^{1Sam 6:1}Hospodinova truhla zůstala ve filištínském kraji sedm měsíců. ^{1Sam 6:2}Filištíni svolali své kněze a věštce: „Co máme dělat s Hospodinovou truhlou?“ ptali se. „Oznamte nám, jak ji máme poslat, kam patří.“

^{1Sam 6:3}Ti odpověděli: „Až budete odesílat truhlu izraelského boha, neodesílejte ji s prázdnou. Rozhodně ji musíte poslat zpátky s odškodněním. Tak se uzdravíte a poznáte, proč se jeho ruka od vás neodvracela.“

^{1Sam 6:4}„A jaké odškodnění s ní máme poslat zpět?“ otázali se.

„Pět zlatých nádorů a pět zlatých krys podle počtu filištínských vládců,“ zněla odpověď, „neboť tatáž pohroma postihla všechny včetně vašich vládců. ^{1Sam 6:5}Zhotovte podobizny svých nádorů a podobizny krys, které ničí vaši zem, a vzdejte čest bohu Izraele. Snad nadlehčí svou ruku nad vámi, vašimi bohy i vaší zemí. ^{1Sam 6:6}Proč byste měli zatvrzovat své srdce, jako to udělali Egypťané a farao? Když se s nimi tento bůh vypořádal, nakonec je stejně propustili a oni šli.

^{1Sam 6:7}Proto teď připravte jeden nový vůz a dvě otelené krávy, na něž nebylo nikdy vloženo jho. Obě krávy zapřáhněte do vozu a jejich telata od nich odveďte domů. ^{1Sam 6:8}Vezměte Hospodinovu truhlu, naložte ji na vůz, ty zlaté předměty, které s ní vracíte jako odškodnění, přidejte do mošny po straně a pošlete ji pryč. ^{1Sam 6:9}Pak uvidíte: Zamíří-li do svého kraje směrem k Bet-šemeši, pak nám toto hrozné neštěstí způsobil on. Pokud ne, budete vědět, že nás nezasáhla jeho ruka, ale stalo se nám to náhodou.“

^{1Sam 6:10}A tak to udělali. Vzali dvě otelené krávy, zapřáhli je do vozu a jejich telata zavřeli doma. ^{1Sam 6:11}Hospodinovu truhlu naložili na vůz spolu s mošnou, v níž byly ty zlaté krysy a podobizny nádorů. ^{1Sam 6:12}Krávy zamířily rovnou k Bet-šemeši. Šly stále stejným směrem po téže silnici. Bučely, ale neuhnuly napravo ani nalevo. Filištínští vládci kráčeli za nimi až k hranici u Bet-šemeše.

^{1Sam 6:13}Obyvatelé Bet-šemeše právě v údolí sklízeli pšenici. Když pozvedli zrak a spatřili Truhlu, ten pohled je rozradostnil. ^{1Sam 6:14}Vůz dojel až k poli Jošuy Betšemešského a zastavil tam u velikého kamene. Místní pak ten vůz rozštípali na dříví a krávy přinesli jako zápalnou oběť Hospodinu. ^{1Sam 6:15}Levité hned složili Truhlu Hospodinovu a s ní i mošnu, ve které byly ony zlaté předměty, a položili je u toho velikého kamene. Obyvatelé Bet-šemeše toho dne přinášeli zápalné oběti a připravili obětní hody Hospodinu. ^{1Sam 6:16}Když to pětice filištínských vládců viděla, vrátili se toho dne zpátky do Ekronu.

^{1Sam 6:17}Toto jsou zlaté nádory, které Filištíni vrátili jako odškodné Hospodinu: jeden za Ašdod, jeden za Gazu, jeden za Aškelon, jeden za Gat a jeden za Ekron. ^{1Sam 6:18}I zlatých krys bylo do počtu podle všech filištínských měst náležejících oněm pěti vladařům od opevněného města až po venkovskou obec. Onen veliký kámen, ^[460] na který složili Hospodinovu truhlu, je toho svědkem až dodnes na poli Jošuy Betšemešského.

^{1Sam 6:19}Hospodin ale srazil ty obyvatele Bet-šemeše, kteří nahlíželi do Truhly Hospodinovy. Ranil sedmdesát mužů (vždy pět mužů z tisíce). Lid pak držel smutek, protože Hospodin ranil lid tou hroznou ranou. ^{1Sam 6:20}Proto si obyvatelé Bet-šemeše říkali: „Kdo může obstát před Hospodinem, tak svatým Bohem? A ke komu má zamířit od nás?“

^{1Sam 6:21}Vyslali tedy posly k obyvatelům Kiriat-jearimu: „Filištíni vrátili Truhlu Hospodinovu! Pojďte si ji odnést k sobě.“

Kapitola 7

^{1Sam 7:1}Kiriat-jearimští přišli a Hospodinovu truhlu si odnesli. Vešli s ní do Abinadabova domu na kopci a posvětili jeho syna Eleazara, aby ji střežil.

Soudce Samuel

^{1Sam 7:2}Od chvíle, kdy Truhla spočinula v Kiriat-jearimu, uběhlo mnoho let. Po dvaceti letech, když se celý dům Izraele roztoužil po Hospodinu, ^{1Sam 7:3}promluvil Samuel k celému domu Izraele: „Obracíte-li se k Hospodinu celým srdcem, odstraňte ze svého středu cizí bohy i obrazy Aštarot. Přimkněte se srdcem k Hospodinu a služte jen jemu! Pak vás zachrání z ruky Filištínů.“ ^{1Sam 7:4}Nato synové Izraele odstranili baaly i aštarty a začali sloužit jen Hospodinu.

^{1Sam 7:5}Samuel dále pravil: „Shromážděte celý Izrael do Micpy, abych se za vás modlil k Hospodinu.“ ^{1Sam 7:6}Shromáždili se tedy do Micpy. Čerpali vodu, vylévali ji před Hospodinem, postili se toho dne a prohlašovali tam: „Zhřešili jsme proti Hospodinu.“ Tak se Samuel v Micpě stal izraelským soudcem. ^[461]

^{1Sam 7:7}Když se Filištíni doslechli, že se Izraelci shromáždili do Micpy, vytáhli filištínští vládci proti Izraeli. Jakmile to Izraelci uslyšeli, dostali z Filištínů strach ^{1Sam 7:8}a říkali Samuelovi: „Teď nesmíš mlčet! Nepřestávej za nás volat k Hospodinu, našemu Bohu, ať nás vysvobodí z ruky Filištínů!“ ^{1Sam 7:9}Samuel tedy vzal jedno ještě neodstavené jehně a přinesl je celé jako zápalnou oběť Hospodinu. Pak volal k Hospodinu za Izrael a Hospodin mu odpověděl.

^{1Sam 7:10}Zatímco Samuel přinášel zápalnou oběť, Filištíni se už chystali k útoku na Izrael. Hospodin ale toho dne nad Filištíny zaburácel mohutným hromem, takže propadli zmatku a byli před Izraelem poraženi. ^{1Sam 7:11}Izraelští muži vyrazili z Micpy, pustili se za Filištíny a pobíjeli je až pod Bet-kar. ^{1Sam 7:12}Tehdy vzal Samuel jeden kámen, umístil ho mezi Micpu a Šen a nazval ho Eben-ezer, Kámen pomoci. Řekl totiž: „Až sem nám pomohl Hospodin.“

^{1Sam 7:13}Filištíni tedy byli poraženi a přestali útočit na území Izraele. Po všechny Samuelovy dny byla ruka Hospodinova proti Filištínům. ^{1Sam 7:14}Města od Ekronu až po Gat, která Filištíni předtím Izraeli vzali, byla znovu dobyta a Izrael osvobodil z jejich rukou i území v jejich okolí. Také mezi Izraelem a Emorejci vládl mír.

^{1Sam 7:15}Samuel soudil Izrael po všechny dny svého života. ^{1Sam 7:16}Rok co rok se vydával na cestu a obcházel Bet-el, Gilgal i Micpu a na všech těchto místech soudil Izrael. ^{1Sam 7:17}Potom se vracel do Rámy, kde bydlel, a soudil Izrael i tam. Tam také postavil oltář Hospodinu.

Kapitola 8

Chceme krále!

^{1Sam 8:1}Když potom Samuel zestárl, ustanovil za soudce ^[462] v Izraeli své syny. ^{1Sam 8:2}Jeho prvorozený syn se jmenoval Joel, druhý Abiáš a byli soudci v Beer-šebě. ^{1Sam 8:3}Nechodili však po cestách svého otce. Šlo jim o zisk, brali úplatky a překrucovali právo.

^{1Sam 8:4}Všichni stařešinové Izraele se tehdy sešli a vydali se za Samuelem do Rámy. ^{1Sam 8:5}„Pohleď,“ řekli mu, „ty už jsi starý a tví synové nechodí po tvých cestách. Raději nám tedy ustanov krále, ať nás vede – tak je to přece u všech národů.“

^{1Sam 8:6}Když ale řekli: „Dej nám krále, ať nás vede,“ Samuelovi se to nelíbilo. Modlil se proto k Hospodinu ^{1Sam 8:7}a Hospodin Samuelovi řekl: „Poslechni hlas lidu ve všem, co ti říkají. Nepohrdli přece tebou, ale mnou, abych nebyl jejich králem. ^{1Sam 8:8}Přesně jako se chovali ode dne, kdy jsem je vyvedl z Egypta, až dodnes – když mě opouštěli a sloužili cizím bohům – tak se zachovali i k tobě. ^{1Sam 8:9}Proto je teď poslechni. Důrazně je ale varuj a vylož jim, jakým způsobem nad nimi bude král vládnout.“

^{1Sam 8:10}Samuel tedy pověděl všechna Hospodinova slova lidu, který se na něm dožadoval krále. ^{1Sam 8:11}„Toto je způsob, jakým nad vámi bude král vládnout,“ řekl. „Vezme vám syny, aby mu dělali vozataje a jezdce a aby běhali před jeho vozem. ^{1Sam 8:12}Některé ustanoví za velitele nad tisíci nebo nad padesáti, jiné nechá orat jeho pole a sklízet jeho sklizeň a další pro něj budou vyrábět válečnou výzbroj a vozovou výstroj. ^{1Sam 8:13}Vezme vám dcery, aby mu vařily, pekly a připravovaly voňavky. ^{1Sam 8:14}Vezme vám nejlepší pole, vinice i olivy a rozdá je svým dvořanům. ^{1Sam 8:15}Vaši setbu i vaše vinice zdaní desátkem a ten rozdá svým komorníkům a dvořanům. ^{1Sam 8:16}Vezme si vaše služebníky i vaše děvečky, váš nejlepší dobytek ^[463] i vaše osly, aby pracovali pro něj. ^{1Sam 8:17}Vaše ovce a kozy zdaní desátkem. I vy sami nakonec budete jeho otroky. ^{1Sam 8:18}Přijde den, kdy budete naříkat, že jste se rozhodli pro krále, ale Hospodin tehdy vaše volání nevyslyší.“

^{1Sam 8:19}Lid ale odmítl Samuele poslechnout. „Ne, ne!“ prohlásili. „Chceme mít nad sebou krále. ^{1Sam 8:20}Ať jsme jako všechny národy; ať nám vládne vlastní král, ať nás vede, ať za nás bojuje!“

^{1Sam 8:21}Samuel tedy vyslechl všechna slova lidu a oznámil je Hospodinu. ^{1Sam 8:22}„Poslechni je,“ odpověděl mu Hospodin; „ustanov jim krále.“

Samuel pak Izraelcům řekl: „Vraťte se všichni domů.“

Kapitola 9

To je ten muž

^{1Sam 9:1}Byl jeden muž z Benjamína, jmenoval se Kíš, syn Abiele, syna Cerorova, syna Bechoratova, syna Afiachova. Byl to mezi Benjamínci vynikající muž. ^{1Sam 9:2}Ten měl syna jménem Saul, mládence tak pěkného, že mezi syny Izraele nebylo pěknějšího. O hlavu převyšoval všechny ostatní.

^{1Sam 9:3}Saulovu otci Kíšovi se jednou zatoulaly oslice. Kíš proto řekl svému synu Saulovi: „Vezmi s sebou jednoho mládence a vyprav se ty oslice hledat.“ ^{1Sam 9:4}Prošel tedy Efraimské hory, prošel kraj Šališa, ale nenašli nic. Prošli kraj Šaalim a zase nic. Prošel kraj Jemini, a pořád nic nenašli.

^{1Sam 9:5}Když dorazili až do kraje Cuf, řekl Saul mládenci, kterého měl s sebou: „Pojďme se vrátit, ať se můj otec místo o oslice nezačne bát o nás.“

^{1Sam 9:6}„Víš co?“ odpověděl mu mládenec. „V tomhle městě bývá Boží muž. Je to vážený člověk; všechno, co řekne, se opravdu stane. Co se tam teď vydat? Třeba nám ukáže cestu, kterou máme jít.“

^{1Sam 9:7}Saul mu na to řekl: „Co ale tomu muži přineseme, když za ním půjdeme? Jídlo nám už v mošnách došlo. Nemáme pro Božího muže žádnou odměnu. Co u sebe máme?“

^{1Sam 9:8}„Podívej,“ odpověděl mládenec Saulovi, „mám u sebe čtvrt šekelu ^[464] stříbra. Dám je Božímu muži, aby nám ukázal cestu.“ ^{1Sam 9:9}(Když se v dávných dobách v Izraeli někdo šel dotázat Boha, říkal: Pojďme, půjdeme za vidoucím. Dnešní prorok byl tehdy nazýván vidoucí.)

^{1Sam 9:10}„Dobrá,“ řekl Saul svému mládenci, „pojďme tedy.“ A tak šli do města, kde byl Boží muž.

^{1Sam 9:11}Když pak stoupali nahoru k městu, potkali se s děvečkami, které vyšly pro vodu. „Je tu vidoucí?“ zeptali se jich.

^{1Sam 9:12}„Ano,“ odpověděly jim, „kousek před tebou. Pospěš si! Přišel dnes do města, protože lidé pořádají na návrší obětní hostinu. ^{1Sam 9:13}Vyhledejte ho, hned jak přijdete do města, než se vydá k hostině na návrší. Lidé nezačnou jíst, dokud nepřijde, protože on má obětní hod požehnat. Teprve pak se pozvaní dají do jídla. Když vyrazíte hned, zastihnete ho právě včas.“

^{1Sam 9:14}Šli tedy do města. Jakmile vešli do města, hle – proti nim jde Samuel a míří vzhůru na návrší.

^{1Sam 9:15}Den před Saulovým příchodem Hospodin Samuelovi prozradil: ^{1Sam 9:16}„Zítra touto dobou k tobě pošlu muže z kraje Benjamín a ty ho pomažeš za vůdce nad mým lidem Izraelem. On vysvobodí můj lid z ruky Filištínů. Shlédl jsem totiž na svůj lid, neboť ke mně dolehl jejich nářek.“

^{1Sam 9:17}Jakmile Samuel spatřil Saula, Hospodin promluvil: „Hle, to je ten muž, o němž jsem ti řekl, že bude spravovat můj lid.“

^{1Sam 9:18}Saul uprostřed brány přistoupil k Samuelovi a požádal ho: „Ukaž mi, prosím, kde tu bydlí vidoucí.“

^{1Sam 9:19}„Já jsem vidoucí,“ odpověděl mu Samuel. „Pojď přede mnou na návrší; dnes budete jíst se mnou. Než se s tebou ráno rozloučím, povím ti všechno, co máš na srdci. ^{1Sam 9:20}A o ty oslice, které se ti před třemi dny ztratily, si nedělej starosti. Už se našly. Vždyť ke komu se upíná touha celého Izraele? Přece k tobě a tvému otcovskému rodu!“

^{1Sam 9:21}„Cože?“ opáčil Saul. „Já jsem přece Benjamínek, z nejmenšího kmene v Izraeli! A můj rod je navíc ze všech benjamínských rodů ten poslední. Co mi to tu říkáš?“

^{1Sam 9:22}Samuel ale Saula i s jeho mládencem vzal, přivedl je do síně a dal jim čelní místo mezi pozvanými, kterých bylo asi třicet. ^{1Sam 9:23}Samuel řekl kuchaři: „Přines tu porci, kterou jsem ti dal; tu, o níž jsem ti řekl, ať ji dáš stranou.“

^{1Sam 9:24}Kuchař tedy vytáhl kýtu i s tím, co bylo na ní, a položil ji před Saula. „To bylo připraveno pro tebe,“ řekl Samuel. „Přijmi to a jez. Pro tuto chvíli, právě pro tebe to bylo určeno, ještě než jsem pozval ostatní.“ A tak Saul toho dne pojedl se Samuelem.

^{1Sam 9:25}Když potom sestoupili z návrší do města, Samuel ještě se Saulem pohovořil na střešní terase. ^{1Sam 9:26}Brzy ráno, ještě za rozbřesku, pak Samuel na Saula na střeše zavolal: „Vstávej, ať se s tebou rozloučím.“ Saul tedy vstal a společně se Samuelem vyšli ven. ^{1Sam 9:27}Když se blížili k okraji města, Samuel Saulovi řekl: „Pošli toho mládence napřed.“ Když odešel, řekl mu: „Zastav se na chvíli. Uslyšíš ode mě Boží slovo.“

Kapitola 10

Poměněné srdce

^{1Sam 10:1}Tehdy vzal Samuel nádobku s olejem, vylil mu ji na hlavu a políbil ho. Pak řekl: „Hospodin tě právě pomazal za vůdce nad jeho dědictvím. ^{1Sam 10:2}Až dnes půjdeš ode mě, u hrobu Ráchel na benjamínském území v Celcachu potkáš dva muže. Řeknou ti: ‚Ty oslice, které jsi šel hledat, se našly. Tvůj otec už nemá starost o oslice, ale bojí se o vás. Říká si: Co můj syn? Co si počnu?‘

^{1Sam 10:3}Potom odtud půjdeš dál, až přijdeš k táborskému dubu, kde tě potkají tři muži putující za Bohem do Bet-elu. Jeden ponese tři kůzlata, druhý tři pecny chleba a třetí džbán vína. ^{1Sam 10:4}Pozdraví tě, dají ti dva chleby a ty je od nich přijmeš.

^{1Sam 10:5}Přijdeš na Gibeat-elohim, Boží vrch, kde je filištínská posádka. Jakmile vejdeš do města, potkáš průvod proroků. S citerou, tamburínou, píšťalou a lyrou v čele budou v prorockém vytržení sestupovat z návrší. ^{1Sam 10:6}Tehdy tě uchvátí Duch Hospodinův, začneš prorokovat s nimi a proměníš se v jiného člověka. ^{1Sam 10:7}Až se ti vyplní tato znamení, dělej, co se ti naskytne, neboť Bůh je s tebou.

^{1Sam 10:8}Potom jdi přede mnou napřed do Gilgalu. Věz, že jdu za tebou, abych tam obětoval zápalné a pokojné oběti. Budeš ale muset čekat sedm dní, než za tebou přijdu a oznámím ti, co máš dělat.“

^{1Sam 10:9}Když se pak Saul otočil, aby od Samuele odešel, Bůh proměnil jeho srdce v jiné. Toho dne se také vyplnila všechna ta znamení. ^{1Sam 10:10}Když přišli ke Gibeji, hle – přímo proti nim jde průvod proroků. Vtom se ho zmocnil Duch Hospodinův a on s nimi upadl do prorockého vytržení. ^{1Sam 10:11}Když všichni, kdo ho znali z dřívějška, viděli, jak prorokuje s proroky, říkali jeden druhému: „Co se to Kíšovu synovi stalo? To už i Saul patří k prorokům?“

^{1Sam 10:12}Jeden místní k tomu řekl: „A koho mají za otce?“ Tak vzniklo přísloví: To už i Saul patří k prorokům? ^{1Sam 10:13}Když ho prorocké vytržení opustilo, odešel domů. ^[465]

^{1Sam 10:14}„Kde jste chodili?“ ptal se Saulův strýc Saula a jeho mládence.

„Hledali jsme oslice. Když jsme viděli, že nejsou k nalezení, šli jsme za Samuelem,“ odpověděl Saul.

^{1Sam 10:15}„Tak mi pověz, co vám Samuel řekl,“ ptal se dál Saulův strýc.

^{1Sam 10:16}„Ujistil nás, že se oslice našly,“ odvětil Saul. To, co Samuel řekl ohledně kralování, mu ale neprozradil.

Saul králem

^{1Sam 10:17}Samuel potom svolal lid k Hospodinu do Micpy, ^{1Sam 10:18}kde Izraelcům řekl: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem přivedl Izrael z Egypta a vysvobodil vás z ruky Egypťanů i z ruky všech království, která vás utlačovala. ^{1Sam 10:19}Vy jste ale dnes zavrhli svého Boha, který vás vysvobozuje ze všech vašich neštěstí a úzkostí. Řekli jste: ‚Ustanov nad námi krále.‘ Teď se tedy podle svých kmenů a rodů postavte před Hospodinem.“

^{1Sam 10:20}Samuel pak nechal předstupovat všechny izraelské kmeny. Los označil kmen Benjamín. ^{1Sam 10:21}Nechal tedy po jednotlivých rodech přistupovat kmen Benjamín a označen byl rod Matri. Nakonec byl označen Saul, syn Kíšův. Hledali ho, ale nenašli. ^{1Sam 10:22}Ptali se proto Hospodina dále: „Přišel už ten muž sem?“

Hospodin odpověděl: „Schovává se tamhle mezi výstrojí.“ ^{1Sam 10:23}Rozběhli se tam pro něj. Když se pak postavil doprostřed lidu, o hlavu převyšoval všechny ostatní.

^{1Sam 10:24}„Vidíte, koho vám Hospodin vybral?“ řekl jim Samuel. „V celém lidu mu není rovného.“

Nato všechen lid zvolal: „Ať žije král!“

^{1Sam 10:25}Samuel tehdy lidu vysvětlil pravidla kralování, ^[466] zapsal je do knihy a uložil před Hospodinem. Potom Samuel propustil všechen lid domů.

^{1Sam 10:26}Také Saul odešel domů do Gibeje, doprovázen oddílem bojovníků, jejichž srdcí se dotkl Bůh. ^{1Sam 10:27}Nějací ničemové ale říkali: „Tenhle že nás zachrání?“ Pohrdli jím a nevzdali mu hold. On ale jako by to neslyšel.

Kapitola 11

Záchrana Jábeše

^{1Sam 11:1}Potom přitáhl Nachaš Amonský a utábořil se proti Jábeš-gileádu. Všichni obyvatelé Jábeše Nachašovi vzkázali: „Uzavři s námi smlouvu a budeme ti sloužit.“

^{1Sam 11:2}Nachaš Amonský jim ale odpověděl: „Uzavřu ji s vámi tak, že každému z vás vyloupnu pravé oko, abych potupil celý Izrael.“

^{1Sam 11:3}Stařešinové z Jábeše ho požádali: „Dej nám sedm dní, ať rozešleme posly do celého Izraele. Pokud nás nikdo nepřijde zachránit, vzdáme se ti.“

^{1Sam 11:4}Když pak ti poslové přišli do Gibeje Saulovy a vyprávěli to všechno lidu, dali se všichni do hlasitého pláče. ^{1Sam 11:5}Saul se právě vracel se svým dobytkem z pole. „Co je lidem, že pláčou?“ ptal se. A tak mu vyprávěli, co říkali obyvatelé Jábeše.

^{1Sam 11:6}Jakmile Saul ta slova uslyšel, zmocnil se ho Duch Hospodinův a vzplanul nesmírným hněvem. ^{1Sam 11:7}Vzal jeden pár volů, rozsekal je na kusy a rozeslal po těch poslech do celého Izraele se slovy: „Takhle dopadne dobytek toho, kdo nejde se Saulem a Samuelem!“ Na lid padla hrůza z Hospodina a vytáhli jako jeden muž. ^{1Sam 11:8}Nechal je nastoupit v Bezeku: Izraelců bylo 300 000 a judských mužů 30 000.

^{1Sam 11:9}Poslům, kteří za nimi přišli, pak řekli: „Toto vzkažte obyvatelům Jábeš-gileádu: Zítra okolo poledne k vám přijde záchrana.“ Poslové se tedy vrátili a oznámili to obyvatelům Jábeše. Ti se zaradovali ^{1Sam 11:10}a vzkázali Amoncům: „Zítra se vám vzdáme a vy s námi naložíte, jak uznáte za vhodné.“

^{1Sam 11:11}Druhého dne Saul rozdělil své muže do tří oddílů. Během poslední hlídky nad ránem vpadli do tábora a pobíjeli Amonce až do poledne. Nějací zbyli, ale ti se rozutekli, takže z nich nezůstali ani dva pospolu.

^{1Sam 11:12}Lid tehdy řekl Samuelovi: „Kdo že se ptal: ‚To nám bude kralovat Saul?‘ Dej nám ty muže, ať je zabijeme!“

^{1Sam 11:13}Saul ale prohlásil: „V tento den nebude nikdo zabit; Hospodin dnes přece Izraeli daroval vítězství.“

^{1Sam 11:14}Samuel nato řekl lidu: „Pojďme teď do Gilgalu a potvrdíme tam království.“ ^{1Sam 11:15}A tak se všechen lid vydal do Gilgalu, kde Saula před Hospodinem prohlásili za krále. Obětovali před Hospodinem pokojné oběti a Saul tam se všemi Izraelci pořádal velikou oslavu.

Kapitola 12

Samuelova korunovační řeč

^{1Sam 12:1}Samuel tehdy promluvil ke všemu Izraeli: „Hleďte, poslechl jsem vás ve všem, co jste mi říkali, a ustanovil jsem nad vámi krále. ^{1Sam 12:2}Teď vás tedy povede král. Já už jsem starý a šedivý a moji synové jsou mezi vámi. Vedl jsem vás od svého mládí až dodnes. ^{1Sam 12:3}Tady jsem. Odpovězte mi před Hospodinem a před jeho pomazaným: Vzal jsem někomu býka? Vzal jsem někomu osla? Ukřivdil jsem někomu? Ublížil jsem někomu? Vzal jsem od někoho úplatek, abych nad něčím přimhouřil oko? Pokud ano, nahradím vám to.“

^{1Sam 12:4}„Nekřivdil jsi nám,“ odpověděli. „Nijak jsi nám neublížil ani jsi od nikoho nic nevzal.“

^{1Sam 12:5}Na to jim Samuel řekl: „Hospodin je před vámi svědkem a také jeho pomazaný je dnes svědkem, že jste na mně nic nenalezli.“

„Ano, je svědkem,“ odpověděli.

^{1Sam 12:6}„Ano, Hospodin, který ustanovil Mojžíše a Árona a který vyvedl vaše otce z Egypta,“ řekl na to Samuel lidu. ^{1Sam 12:7}„Teď předstupte, abych se s vámi před Hospodinem soudil kvůli všem Hospodinovým spravedlivým skutkům, které pro vás a vaše otce vykonal:

^{1Sam 12:8}Poté, co Jákob odešel do Egypta, vaši otcové volali k Hospodinu a on jim poslal Mojžíše a Árona. Ti vaše otce vyvedli z Egypta a usadili je na tomto místě.

^{1Sam 12:9}Oni však na Hospodina, svého Boha, zapomněli. Vydal je tedy do rukou Sisery, velitele chacorského vojska, a také do rukou Filištínů a do rukou moábského krále. Ti všichni proti nim bojovali. ^{1Sam 12:10}Tehdy volali k Hospodinu: ‚Zhřešili jsme! Opustili jsme Hospodina a sloužili jsme baalům i aštartám. Teď nás ale zachraň z rukou našich nepřátel a budeme sloužit tobě!‘ ^{1Sam 12:11}Hospodin tedy posílal Jerub-baala, ^[467] Baráka, ^[468] Jiftacha a Samuele, aby vás zachránil z rukou vašich okolních nepřátel, takže jste bydlili v bezpečí.

^{1Sam 12:12}Potom jste uviděli, jak proti vám táhne amonský král Nachaš, a řekli jste mi: ‚To ne. Ať nad námi vládne král.‘ ^[469] Vaším králem je ale Hospodin, váš Bůh!

^{1Sam 12:13}Nuže, zde je král, kterého jste si vybrali a vyžádali. Pohleďte: Hospodin ho nad vámi ustanovil za krále. ^{1Sam 12:14}Budete ctít Hospodina, sloužit mu a poslouchat ho? Nebudete se vzpírat Hospodinovým příkazům a půjdete za Hospodinem, svým Bohem – vy i král, který nad vámi vládne? ^{1Sam 12:15}Jestliže totiž nebudete poslouchat Hospodina a budete se vzpírat jeho příkazům, bude Hospodinova ruka proti vám, tak jako byla proti vašim otcům.

^{1Sam 12:16}Předstupte znovu a pohleďte, jak velikou věc Hospodin způsobí před vašima očima. ^{1Sam 12:17}Není snad právě sklizeň pšenice? Budu volat k Hospodinu, aby seslal hromobití a déšť. Tehdy jasně pochopíte, jak veliké zlo jste v Hospodinových očích spáchali, když jste si vyžádali krále.“

^{1Sam 12:18}Samuel tedy volal k Hospodinu a Hospodin toho dne seslal hromobití a déšť. Všechen lid pak měl před Hospodinem i před Samuelem velikou bázeň. ^{1Sam 12:19}„Modli se za své služebníky k Hospodinu, svému Bohu, abychom nezemřeli,“ řekl pak všechen lid Samuelovi. „Ke všem svým hříchům jsme přidali ještě tu zlou věc, že jsme si vyžádali krále!“

^{1Sam 12:20}„Nebojte se,“ odpověděl jim Samuel. „Provedli jste sice všechno to zlo, jen se ale neodvracejte od Hospodina, ale služte mu celým srdcem. ^{1Sam 12:21}Neodvracejte se k marnostem, které nemohou nijak prospět ani zachránit – vždyť jsou to marnosti! ^{1Sam 12:22}Hospodin pro své veliké jméno svůj lid neopustí, protože se rozhodl učinit vás svým lidem. ^{1Sam 12:23}Také mne ať ani nenapadne hřešit proti Hospodinu a přestat se za vás modlit. Budu vám ukazovat cestu dobrou a přímou. ^{1Sam 12:24}Jen ctěte Hospodina a služte mu věrně celým srdcem. Považte, jak veliké věci pro vás vykonal. ^{1Sam 12:25}Budete-li však přesto jednat zle, budete i se svým králem zničeni.“

Kapitola 13

Saulovo selhání

^{1Sam 13:1}Saul se stal králem ve třiceti ^[470] letech. Když kraloval nad Izraelem druhým rokem, ^{1Sam 13:2}vybral si z Izraele tři tisíce mužů. Dva tisíce jich bylo se Saulem v Michmasu a v betelských horách a tisíc s Jonatanem v benjamínské Gibeji. Zbytek lidu poslal zpátky domů.

^{1Sam 13:3}Jonatan pobil filištínskou posádku v Gebě. Filištíni se to dozvěděli, a tak Saul nechal po celé zemi zatroubit na beraní roh se slovy: „Ať to Hebrejové slyší!“ ^{1Sam 13:4}Když se celý Izrael doslechl, že Saul pobil filištínskou posádku, a poštval tak Filištíny na Izrael, lid se shromáždil k Saulovi do Gilgalu.

^{1Sam 13:5}Také Filištíni se shromáždili, aby bojovali s Izraelem – 3000 ^[471] vozů, 6000 jezdců a lidu jako písku na mořském břehu. Vytáhli a utábořili se v Michmasu na východ od Bet-avenu. ^{1Sam 13:6}Když Izraelci viděli, že jsou v úzkých a že vojsko je v tísni, poschovávali se v jeskyních, v houštinách, v rozsedlinách, vyhloubeninách a jamách. ^{1Sam 13:7}Někteří Hebrejové se brodili i přes Jordán do kraje Gád a Gileád.

Saul se stále držel v Gilgalu a všichni jeho muži se třásli strachy. ^{1Sam 13:8}Čekal sedm dní, než se dostaví Samuel, jenže ten do Gilgalu stále nepřicházel a Saulovo vojsko se začínalo rozprchávat. ^{1Sam 13:9}Proto řekl: „Přineste ke mně oběť zápalnou i pokojnou.“ A obětoval zápalnou oběť.

^{1Sam 13:10}Jakmile byl s obětí hotov, hle – přichází Samuel! Saul mu vykročil naproti, aby ho přivítal. ^{1Sam 13:11}Samuel mu ale řekl: „Cos to udělal?“

Saul odpověděl: „Když jsem viděl, že se lid rozbíhá a ty v dohodnutý čas nejdeš a že se Filištíni shromažďují v Michmasu, ^{1Sam 13:12}řekl jsem si: Filištíni mě teď v Gilgalu přepadnou, a já jsem si ještě nenaklonil Hospodina. Proto jsem se odhodlal přinést tu oběť sám.“

^{1Sam 13:13}„Zachoval ses jako hlupák!“ zvolal Samuel. „Nesplnil jsi rozkaz, který ti dal Hospodin, tvůj Bůh. Vždyť Hospodin by tvé kralování nad Izraelem utvrdil na věky! ^{1Sam 13:14}Teď ale tvé kralování neobstojí. Hospodin si už našel muže podle svého srdce. Jeho určil za vůdce svého lidu, protože ty jsi nesplnil, co ti Hospodin přikázal.“ ^{1Sam 13:15}Potom Samuel vstal a odešel z Gilgalu do Gibeje Benjamínovy.

Saul spočetl vojsko, které zůstalo při něm – asi 600 mužů. ^{1Sam 13:16}Saul se svým synem Jonatanem a s muži, kteří s ním ještě zůstali, se tedy drželi v Gibeji Benjamínově, zatímco Filištíni tábořili v Michmasu. ^{1Sam 13:17}Z filištínského tábora vyrazily tři oddíly nájezdníků. Jeden oddíl se vydal směrem k Ofře v šualském kraji. ^{1Sam 13:18}Druhý oddíl se vydal směrem k Bet-choronu a třetí směrem k poušti, ke srázu nad údolím Ceboim.

^{1Sam 13:19}V celé izraelské zemi nebyl jediný kovář. Filištíni si totiž řekli: „Aby si ti Hebrejové nemohli dělat meče nebo kopí.“ ^{1Sam 13:20}Celý Izrael si tedy chodil k Filištínům nechat brousit radlice, motyky, sekery i srpy ^[472]. ^{1Sam 13:21}Broušení radlice nebo motyky stálo dvě třetiny šekelu, ^[473] broušení vidlí, seker nebo ostření bodce pak třetinu šekelu. ^{[474]1Sam 13:22}Ve válce tedy všem Saulovým a Jonatanovým mužům scházely meče i kopí. Jen Saul a jeho syn Jonatan je měli.

^{1Sam 13:23}Filištínská hlídka se zatím přesunula k průsmyku Michmas.

Kapitola 14

Statečný Jonatan

^{1Sam 14:1}Jednoho dne řekl Saulův syn Jonatan svému zbrojnošovi: „Pojď, pronikneme k té filištínské hlídce tamhle naproti.“ Svému otci to ale neřekl. ^{1Sam 14:2}(Saul se zatím zdržoval na okraji Gibeje pod granátovníkem u Migronu. Jeho vojsko čítalo asi 600 mužů ^{1Sam 14:3}včetně Achiáše, který nosil efod. ^[475] Byl to syn Ichabodova bratra Achituba, syna Pinchase, syna Elího, Hospodinova kněze v Šílu.) O Jonatanově odchodu nikdo nevěděl.

^{1Sam 14:4}Na obou stranách průsmyku, kterým chtěl Jonatan proniknout k filištínské hlídce, byly skalní útesy. Jeden se jmenoval Bocec a druhý Sene; ^{1Sam 14:5}jeden se tyčil na severu proti Michmasu, druhý proti Gebě.

^{1Sam 14:6}„Pojď,“ řekl Jonatan svému zbrojnoši, „pronikneme ke hlídce těch neobřezanců. Snad bude Hospodin při nás. Vždyť Hospodinu není zatěžko zvítězit, ať už jich je mnoho nebo málo.“

^{1Sam 14:7}„Udělej, cokoli máš na srdci,“ odpověděl mu zbrojnoš. „Obrať se, kam chceš – jsem přece s tebou jedno srdce.“

^{1Sam 14:8}Jonatan mu na to řekl: „Podívej se, pronikneme k těm mužům a ukážeme se jim. ^{1Sam 14:9}Jestli nám řeknou: ‚Zastavte se, dokud k vám nedorazíme!‘ zůstaneme na místě a nebudeme k nim šplhat. ^{1Sam 14:10}Jestliže řeknou: ‚Vylezte k nám!‘ polezeme, protože to pro nás bude znamením, že nám je Hospodin vydal do rukou.“

^{1Sam 14:11}Oba se tedy ukázali filištínské hlídce a Filištíni si řekli: „Podívejme, Hebrejové lezou z děr, do kterých se schovali.“ ^{1Sam 14:12}Muži z té hlídky pak na Jonatana a jeho zbrojnoše zavolali: „Vylezte k nám a něco vám ukážeme.“

Tehdy Jonatan řekl svému zbrojnoši: „Stoupej za mnou. Hospodin je vydal Izraeli do rukou!“ ^{1Sam 14:13}Jonatan šplhal po čtyřech a zbrojnoš za ním. Filištíni před Jonatanem padali a jeho zbrojnoš je dobíjel.

^{1Sam 14:14}V této první bitvě pobil Jonatan se svým zbrojnošem asi dvacet mužů na půlakrovém políčku. ^{1Sam 14:15}Nepřátelské vojsko zachvátila hrůza. Jak v táboře, tak na poli, jak mezi hlídkami, tak v oddílech nájezdníků se všichni třásli strachy. I sama země se chvěla hrůzou z Boha.

^{1Sam 14:16}Saulovi strážní v Gibeji Benjamínově viděli, jak se to vojsko rozbíhá do všech stran. ^{1Sam 14:17}Saul řekl svým mužům: „Nastupte a zjistěte, kdo z našich odešel.“ Počítali a hle – chyběl Jonatan a jeho zbrojnoš.

^{1Sam 14:18}Saul tehdy řekl Achiášovi: „Přines Boží truhlu.“ (Boží truhla totiž tehdy byla mezi Izraelci.) ^{1Sam 14:19}Zatímco ale Saul hovořil s knězem, hluk ve filištínském táboře rostl stále víc. Saul proto řekl knězi: „Nech to být.“

^{1Sam 14:20}Saul a jeho muži se shromáždili, vyrazili do bitvy a hle – oni se tam v hrozném zmatku navzájem pobíjeli meči! ^{1Sam 14:21}Ti Hebrejové, kteří předtím byli s Filištíny a přešli do jejich tábora, se teď přidali k Izraelcům, kteří byli se Saulem a s Jonatanem. ^{1Sam 14:22}Když se všichni Izraelci ukrytí v Efraimských horách doslechli, že Filištíni utíkají, připojili se i oni k pronásledování a bitvě. ^{1Sam 14:23}Tak Hospodin toho dne vysvobodil Izrael.

Můj otec škodí zemi

Boj se pak přesunul do Bet-avenu. ^{1Sam 14:24}Izraelští muži byli toho dne už vysíleni, ale Saul zavázal vojsko touto přísahou: „Zlořečený ten, kdo by okusil pokrm před večerem, dokud se nepomstím svým nepřátelům.“ Nikdo z vojska proto nic nejedl.

^{1Sam 14:25}Celé vojsko vstoupilo do lesa, kde na zemi ležel med. ^{1Sam 14:26}Když muži přišli do lesa, uviděli med kanoucí z pláství, ale nikdo z vojska se ho ani nedotkl, aby ho ochutnal, protože se báli té přísahy.

^{1Sam 14:27}Jonatan ale svého otce neslyšel, když zavázal lid tou přísahou, a tak vztáhl hůl, kterou měl v ruce, a ponořil její konec do plástve medu. Nabral ho, ochutnal a oči se mu rozjasnily. ^{1Sam 14:28}Jeden z mužů mu tehdy řekl: „Tvůj otec zavázal vojsko přísahou: ‚Zlořečený ten, kdo by dnes okusil pokrm.‘ Proto jsou muži tak vyčerpaní.“

^{1Sam 14:29}„Můj otec tím škodí zemi,“ řekl na to Jonatan. „Jen se podívejte, jak se mi rozjasnily oči, sotva jsem ochutnal trochu medu. ^{1Sam 14:30}Co teprve, kdyby se dnes vojsko pořádně najedlo z nepřátelské kořisti? Nebyla by pak porážka Filištínů ještě větší?“

^{1Sam 14:31}Toho dne pobíjeli Filištíny od Michmasu až po Ajalon a muži byli velmi vyčerpaní. ^{1Sam 14:32}Proto se vrhli na kořist a brali ovce, dobytek i telata, na místě je poráželi a jedli i s krví. ^{1Sam 14:33}Saulovi bylo oznámeno: „Hle, vojsko hřeší proti Hospodinu. Jí maso s krví.“

„To je zrada!“ prohlásil Saul. „Hned ke mně přivalte veliký kámen.“ ^{1Sam 14:34}Potom rozkázal: „Rozejděte se do vojska a řekněte jim: Přiveďte každý svého býka nebo ovci ke mně a tady je porážejte a jezte. Nehřešte proti Hospodinu pojídáním masa s krví!“

Každý z vojska tedy té noci přivedl svého býka a porazil ho tam. ^{1Sam 14:35}Saul tenkrát postavil oltář Hospodinu; bylo to poprvé, co Hospodinu postavil oltář.

^{1Sam 14:36}Potom Saul prohlásil: „Pojďme! V noci vyrazíme za Filištíny a budeme je plenit až do svítání. Ani jednoho z nich nenecháme!“

„Udělej, jak myslíš,“ odpověděli mu.

Kněz ale řekl: „Přistupme sem k Bohu.“

^{1Sam 14:37}Saul se tedy ptal Boha: „Mám vyrazit za Filištíny? Vydáš je Izraeli do rukou?“ On mu ale toho dne neodpověděl.

^{1Sam 14:38}Saul proto řekl: „Pojďte sem, všichni vůdcové vojska! Zkoumejte a zjistěte, jaký hřích byl dnes spáchán. ^{1Sam 14:39}Jakože je živ Hospodin, zachránce Izraele, i kdyby šlo o mého syna Jonatana, musí zemřít!“ Nikdo z mužů mu neodpovídal.

^{1Sam 14:40}Řekl tedy celému Izraeli: „Vy budete na jedné straně a já se svým synem Jonatanem na druhé.“

„Udělej, jak myslíš,“ odpověděl Saulovi lid.

^{1Sam 14:41}Saul se pak modlil: „Hospodine, Bože Izraele, proč jsi dnes svému služebníku neodpověděl? Je-li vina na mě nebo na mém synu Jonatanovi, ať padne urim; je-li však vina na tvém lidu Izraeli, ^[476] pak ať padne tumim.“ ^[477] Los pak označil Jonatana a Saula, kdežto lid vyvázl. ^{1Sam 14:42}„Losujte mezi mnou a Jonatanem,“ řekl Saul. A los označil Jonatana.

^{1Sam 14:43}„Pověz mi, cos provedl,“ řekl Saul Jonatanovi.

„Ochutnal jsem trochu medu na konci hole, kterou jsem měl v ruce,“ odpověděl Jonatan. „A za to teď mám zemřít.“

^{1Sam 14:44}Saul prohlásil: „Jestli ne, ať mě Bůh potrestá a ještě mi přidá! Musíš zemřít, Jonatane.“

^{1Sam 14:45}Lid se ale proti Saulovi ozval: „Jonatan že má zemřít? Ten, který Izraeli získal to veliké vítězství? To tedy ne! Jakože je živ Hospodin, ani vlas mu z hlavy nespadne. Vždyť mu dnes pomáhal Hospodin!“ A tak lid zachránil Jonatana před smrtí.

^{1Sam 14:46}Saul pak ukončil pronásledování Filištínů a ti se vrátili, odkud přišli.

^{1Sam 14:47}Když se Saul ujal kralování nad Izraelem, bojoval se všemi okolními nepřáteli: s Moábci, Amonci, Edomci, s králi Cóby i s Filištíny. Kamkoli se obrátil, vítězil. ^{[478]1Sam 14:48}Odvážně napadl Amalekovce a zachránil Izrael z rukou nájezdníků.

^{1Sam 14:49}Saulovi synové byli Jonatan, Jišvi a Malki-šua. Měl také dvě dcery: prvorozenou jménem Merab a mladší Míkal. ^{1Sam 14:50}Saulova manželka se jmenovala Achinoam, dcera Achimaacova. Velitel jeho vojska se jmenoval Abner; byl to syn Saulova strýce Nera. ^{1Sam 14:51}Saulův otec Kíš a Abnerův otec Ner totiž byli synové Abiele.

^{1Sam 14:52}Po celý Saulův život probíhala urputná válka proti Filištínům. Kdykoli Saul viděl někoho schopného a udatného, povolal ho do své služby.

Kapitola 15

Poslušnost je lepší než oběti

^{1Sam 15:1}Samuel promluvil k Saulovi: „Hospodin mě kdysi poslal, abych tě pomazal za krále nad jeho lidem, Izraelem; proto teď slyš Hospodinova slova. ^{1Sam 15:2}Tak praví Hospodin zástupů: Chci potrestat Amaleka za to, co provedl Izraeli – že se proti němu postavil na jejich cestě z Egypta. ^{1Sam 15:3}Teď tedy jdi a napadni Amalekovce. Všechny, kdo k nim patří, vyhlaďte jako proklaté. Nešetři je; pobij muže i ženy, děti i nemluvňata, skot i brav, velbloudy i osly!“

^{1Sam 15:4}Saul tedy svolal vojsko a nechal je nastoupit v Telaimu: 200 000 pěších a k tomu 10 000 mužů z Judska. ^{1Sam 15:5}Potom Saul přitáhl až k Amalekovu městu a v údolí ukryl zálohu. ^{1Sam 15:6}Kenijcům zatím vzkázal: „Odejděte, odstěhujte se, opusťte Amalekovce, abych vás nesmetl s nimi. Vy jste se přece ke všem Izraelcům zachovali laskavě, když vycházeli z Egypta.“ A tak se Kenijci od Amalekovců odstěhovali.

^{1Sam 15:7}Saul potom Amalekovce pobíjel celou cestu od Chavíly až k Šuru před egyptskou hranicí. ^{1Sam 15:8}Agaga, krále Amalekovců, dopadli živého, ale všechen lid vyhubili mečem jako proklatý. ^{1Sam 15:9}Saul se svým vojskem však ušetřil Agaga i nejlepší brav a skot. Chovné ani mladé kusy a vůbec všechno, co bylo dobré, nechtěli vyhladit, ale všechno podřadné a slabé vyhladili jako proklaté.

^{1Sam 15:10}Tehdy Samuel dostal slovo Hospodinovo: ^{1Sam 15:11}„Je mi líto, že jsem Saula ustanovil za krále, protože se ode mě odvrátil a nevyplnil mé slovo.“ Samuel vzplanul hněvem a celou noc volal k Hospodinu.

^{1Sam 15:12}Brzy ráno se vydal za Saulem. Řekli mu ale: „Saul odešel na Karmel. Víš, že si tam staví pomník? Odtud se vydal dolů do Gilgalu.“

^{1Sam 15:13}Když pak Samuel dorazil za Saulem, ten ho pozdravil: „Hospodin ti žehnej! Vyplnil jsem Hospodinovo slovo.“

^{1Sam 15:14}„A co to bečení ovcí, které ke mně doléhá?“ řekl mu na to Samuel. „Co to bučení dobytka, které slyším?“

^{1Sam 15:15}„Ty přivedli od Amalekovců,“ odpověděl Saul. „Lid ušetřil nejlepší brav a skot, aby je obětovali Hospodinu, tvému Bohu. Všechno ostatní jsme ale vyhladili jako proklaté.“

^{1Sam 15:16}„Přestaň,“ zarazil Samuel Saula. „Povím ti, co mi dnes v noci řekl Hospodin.“

„Pověz,“ řekl Saul.

^{1Sam 15:17}Samuel tedy promluvil: „Nepřipadal sis kdysi nepatrný? Přesto ses právě ty stal vůdcem izraelských kmenů. Sám Hospodin tě pomazal za krále nad Izraelem. ^{1Sam 15:18}A Hospodin tě vyslal na cestu s úkolem: ‚Jdi a vyhlaď ty hříšné Amalekovce jako proklaté. Bojuj s nimi, dokud s nimi neskoncuješ!‘ ^{1Sam 15:19}Proč jsi tedy Hospodina neposlechl? Proč ses vrhl na kořist a zachoval se v Hospodinových očích zle?“

^{1Sam 15:20}„Vždyť jsem Hospodina poslechl!“ odpověděl Saul. „Vydal jsem se na cestu, na kterou mě Hospodin poslal. Přivedl jsem amaleckého krále Agaga a Amalekovce jsem vyhladil jako proklaté. ^{1Sam 15:21}Lid pak vzal z kořisti nejlepší brav a skot propadlý klatbě, aby je v Gilgalu obětovali Hospodinu, tvému Bohu.“

^{1Sam 15:22}Samuel tehdy prohlásil:

„Těší snad Hospodina zápaly a oběti,
jako když ho někdo poslušností ctí?
Poslouchat je lepší nežli obětovat,
věnovat mu pozornost je nad tuk beraní.
^{1Sam 15:23}Hříchem jak věštění je totiž vzpoura,
zlá jak modlářství je svévole.
Protožes odmítl slovo Hospodina,
on tě odmítl za krále!“

^{1Sam 15:24}„Zhřešil jsem!“ řekl mu na to Saul. „Porušil jsem Hospodinův rozkaz i tvé pokyny. Bál jsem se totiž lidu, proto jsem je poslechl. ^{1Sam 15:25}Teď mi už ale prosím odpusť můj hřích. Vrať se se mnou, abych se poklonil Hospodinu.“

^{1Sam 15:26}„Nevrátím se s tebou,“ odpověděl mu Samuel. „Protože jsi odmítl Hospodinovo slovo, i Hospodin odmítl tebe. Nebudeš králem Izraele.“

^{1Sam 15:27}Samuel se tehdy obrátil k odchodu, ale Saul ho chytil za cíp pláště a ten se odtrhl. ^{1Sam 15:28}Samuel mu na to řekl: „Hospodin dnes od tebe odtrhl izraelské království a dal je tvému bližnímu, lepšímu, než jsi ty. ^{1Sam 15:29}Věčný izraelský to rozhodně neodvolá a nebude toho litovat. Není to přece člověk, aby litoval.“ ^[479]

^{1Sam 15:30}„Zhřešil jsem,“ opakoval Saul. „Teď mi ale prosím prokaž poctu před stařešiny mého lidu a před Izraelem a vrať se se mnou, abych se poklonil Hospodinu, tvému Bohu.“ ^{1Sam 15:31}Samuel se tedy vrátil za Saulem a Saul se poklonil Hospodinu.

^{1Sam 15:32}Potom Samuel přikázal: „Přiveďte ke mně Agaga, krále Amalekovců.“ Agag k němu zvolna vykročil. „Snad už to smrtelné utrpení končí,“ říkal si.

Samuel tehdy prohlásil:

^{1Sam 15:33}„Za to, že tvůj meč bral ženám děti,
bude tvá matka bezdětná nad jiné ženy!“

A Samuel tam v Gilgalu před Hospodinem rozsekal Agaga na kusy. ^{1Sam 15:34}Potom Samuel odešel do Rámy a Saul se vrátil domů do Gibeje Saulovy.

^{1Sam 15:35}Samuel pak už Saula do smrti nespatřil, ale truchlil nad ním. A Hospodin litoval, že Saula učinil králem Izraele.

Od Saula k Davidovi

Kapitola 16

Bůh se dívá na srdce

^{1Sam 16:1}Hospodin řekl Samuelovi: „Jak dlouho budeš truchlit nad Saulem? Já jsem ho přece jako krále nad Izraelem odmítl. Naplň si roh olejem a jdi. Posílám tě k Jišajovi Betlémskému, neboť jsem si jednoho z jeho synů vybral za krále.“

^{1Sam 16:2}„Jak bych mohl jít?“ namítl Samuel. „Až se to dozví Saul, zabije mě.“

Hospodin mu odpověděl: „Vezmeš s sebou jalovici a řekneš: ‚Přišel jsem obětovat Hospodinu.‘ ^{1Sam 16:3}Jišaje pozveš k oběti a já ti ukážu, co máš dělat. Pomažeš mi toho, o kterém ti řeknu.“

^{1Sam 16:4}Samuel tedy udělal, jak mu Hospodin řekl. Když přišel do Betléma, stařešinové města se vylekali a vyšli mu naproti s otázkou: „Přinášíš pokoj?“

^{1Sam 16:5}„Ano, pokoj,“ odpověděl. „Přišel jsem obětovat Hospodinu. Posvěťte se a přijďte za mnou k oběti.“ Také Jišaje a jeho syny posvětil a pozval je k oběti.

^{1Sam 16:6}Když přišli, uviděl Eliaba a řekl si: „To jistě bude Hospodinův ^[480] pomazaný.“

^{1Sam 16:7}Hospodin ale Samuelovi řekl: „Nevšímej si jeho zevnějšku ani jeho výšky, protože jsem ho odmítl. Hospodinův pohled je jiný než lidský. Člověk se dívá na zevnějšek, Hospodin se dívá na srdce.“

^{1Sam 16:8}Jišaj pak zavolal Abinadaba a přivedl ho před Samuele. On ale řekl: „Ani jeho si Hospodin nevybral.“ ^{1Sam 16:9}Potom Jišaj přivedl Šamu. On ale řekl: „Ani jeho si Hospodin nevybral.“ ^{1Sam 16:10}Tak přivedl Jišaj před Samuele sedm svých synů, ale Samuel řekl Jišajovi: „Hospodin si nikoho z nich nevybral.“

^{1Sam 16:11}Samuel se pak Jišaje zeptal: „To už jsou všichni tvoji chlapci?“

„Ještě zbývá nejmladší,“ odpověděl Jišaj. „Pase někde ovce.“

„Pošli pro něj a přiveď ho!“ řekl mu Samuel. „Nebudeme pokračovat, dokud sem nepřijde.“

^{1Sam 16:12}A tak pro něj poslal a přivedl ho. Byl to zrzek s krásnýma očima a pěkně urostlý. „To je on,“ řekl Hospodin. „Vstaň a pomaž ho.“

^{1Sam 16:13}Samuel tedy vzal roh s olejem a uprostřed jeho bratrů ho pomazal. Od toho dne se Davida zmocnil Duch Hospodinův. Samuel pak vstal a odešel do Rámy.

^{1Sam 16:14}Duch Hospodinův tehdy opustil Saula a začal ho děsit zlý duch od Hospodina. ^{1Sam 16:15}Saulovi služebníci mu řekli: „To tě děsí zlý duch od Boha. ^{1Sam 16:16}Ať náš pán rozkáže zde svým služebníkům, aby vyhledali někoho, kdo umí hrát na citeru. Zahraje na ni, kdykoli na tebe přijde zlý duch od Boha, a uleví se ti.“

^{1Sam 16:17}Saul tedy svým služebníkům poručil: „Podívejte se mi po někom, kdo umí dobře hrát, a přiveďte mi ho.“

^{1Sam 16:18}„Já jsem viděl jednoho ze synů Jišaje Betlémského, ten umí hrát,“ promluvil jeden ze sluhů. „Je to schopný a statečný muž, dobře mluví, krásně vypadá a Hospodin je s ním.“

^{1Sam 16:19}Saul tedy vyslal k Jišajovi posly se vzkazem: „Pošli ke mně svého syna Davida, který pase ovce.“ ^{1Sam 16:20}Jišaj vzal osla, chléb, měch vína a jedno kůzle a po svém synu Davidovi to poslal Saulovi. ^{1Sam 16:21}Tak přišel David k Saulovi a vstoupil k němu do služby. Saul si ho velmi oblíbil a David se stal jeho zbrojnošem.

^{1Sam 16:22}Saul potom vzkázal Jišajovi: „Ať u mě David zůstane ve službě, neboť získal mou přízeň.“ ^{1Sam 16:23}Kdykoli potom na Saula přišel ten duch od Boha, David bral citeru a hrál. Saulovi se pak ulevilo a cítil se lépe, neboť ho ten zlý duch opouštěl.

Kapitola 17

David a Goliáš

^{1Sam 17:1}Filištíni tehdy spojili svá vojska a vytáhli do boje. Shromáždili se u judského Socha a utábořili se v Efes-danimu mezi Sochem a Azekou. ^{1Sam 17:2}Také Saul a izraelští muži se shromáždili. Utábořili se v údolí Ela a sešikovali se k bitvě proti Filištínům. ^{1Sam 17:3}Filištíni stáli na jednom kopci, Izraelci na protějším a mezi nimi bylo údolí.

^{1Sam 17:4}Z filištínského tábora vystoupil jejich zápasník jménem Goliáš z Gatu. Byl vysoký šest loktů a píď. ^{[481]1Sam 17:5}Na hlavě měl bronzovou přilbu. Oblečen byl do bronzového šupinatého pancíře o váze 5000 šekelů. ^{[482]1Sam 17:6}Na nohou měl bronzové chrániče a na zádech bronzovou šavli. ^{1Sam 17:7}Jeho kopí mělo násadu jako tkalcovské vratidlo a železný hrot o váze 600 šekelů. ^[483] Před ním šel štítonoš.

^{1Sam 17:8}Goliáš se stavěl před izraelské šiky a volal na ně: „Proč jste sem přišli? Šikujete se do boje? Já jsem přece Filištín a vy jste Saulovi sluhové. Vyberte si někoho, ať přijde sem ke mně. ^{1Sam 17:9}Jestli mě v boji přemůže a zabije, budeme vám sloužit. A jestli já přemůžu a zabiju jeho, budete jako naši otroci sloužit vy nám.“ ^{1Sam 17:10}Potom ten Filištín dodal: „Vyzývám dnes izraelské šiky: Dejte mi někoho, kdo se mnou půjde na souboj!“ ^{1Sam 17:11}Když Saul s celým Izraelem slyšeli slova onoho Filištína, byli zděšeni a hrozně se báli.

^{1Sam 17:12}David byl synem onoho Efratejce z judského Betléma jménem Jišaj, který měl osm synů. Ten byl v Saulově době už příliš starý, ^{1Sam 17:13}ale jeho tři nejstarší synové táhli se Saulem do války. Prvorozený se jmenoval Eliab, druhý Abinadab a třetí Šama – tito tři odešli do války. ^{1Sam 17:14}David byl ale nejmladší. Tři nejstarší odešli se Saulem, ^{1Sam 17:15}kdežto David se musel od Saula vrátit do Betléma pást ovce svého otce.

^{1Sam 17:16}Filištín zatím po čtyřicet dnů každé ráno i večer přicházel a předváděl se.

^{1Sam 17:17}Jednou řekl Jišaj svému synu Davidovi: „Vezmi pro své bratry tady efu ^[484] praženého zrní a těchto deset chlebů. Běž to odnést do tábora svým bratrům ^{1Sam 17:18}a tady těch deset kusů sýra vezmi pro velitele jejich oddílu. Navštiv své bratry, vyřiď jim pozdrav a přines od nich zprávy. ^{1Sam 17:19}Jsou se Saulem a se všemi izraelskými muži v údolí Ela a bojují s Filištíny.“

^{1Sam 17:20}David tedy ráno vstal, svěřil ovce hlídači, všechno to vzal a šel, jak mu Jišaj přikázal. Dorazil k okraji tábora, právě když vojsko v šiku vyráželo s válečným pokřikem. ^{1Sam 17:21}Izraelci i Filištíni se seřadili, jeden šik proti druhému. ^{1Sam 17:22}David nechal své věci u hlídače zásob a běžel k šiku. Když tam dorazil, ptal se bratrů, jak se mají. ^{1Sam 17:23}Ještě s nimi mluvil, když vtom z filištínských řad vystoupil jejich zápasník jménem Goliáš z Gatu. Vykřikoval tak jako předtím a David to slyšel. ^{1Sam 17:24}Jakmile Izraelci toho muže spatřili, všichni se před ním v hrozném strachu dali na útěk.

^{1Sam 17:25}„Vidíte toho muže, co vystoupil?“ říkali Izraelci. „Jde urážet Izrael. Kdyby ho někdo zabil, král by ho zahrnul spoustou bohatství, dal by mu svou dceru a jeho otcovský rod by v Izraeli osvobodil od daní.“

^{1Sam 17:26}David se mužů kolem sebe zeptal: „Cože dostane ten, kdo toho Filištína zabije a zbaví Izrael té ostudy? Kdo je tenhle filištínský neobřezanec, že uráží šiky živého Boha?“ ^{1Sam 17:27}Muži mu tedy pověděli stejně jako předtím, co čeká toho, kdo by ho zabil.

^{1Sam 17:28}Jeho nejstarší bratr Eliab ale zaslechl, jak s nimi mluví, a hrozně se na Davida rozhněval: „Proč jsi sem vlastně přišel? A komu jsi svěřil těch pár ovcí na poušti? Znám tu tvou drzost a zlomyslnost! Přišel ses podívat na bitvu, co?“

^{1Sam 17:29}„Co jsem zase provedl? To se nemůžu zeptat?“ bránil se David. ^{1Sam 17:30}Potom se obrátil na dalšího se stejnou otázkou a muži mu odpovídali právě tak jako předtím.

^{1Sam 17:31}To, co David říkal, se rozneslo. Ohlásili to i Saulovi a ten si ho dal zavolat. ^{1Sam 17:32}„Ať se toho Filištína nikdo neleká!“ řekl David Saulovi. „Tvůj služebník půjde a bude se s ním bít.“

^{1Sam 17:33}„Nemůžeš se s tím Filištínem bít,“ namítl mu Saul. „Jsi ještě chlapec a on je bojovník už odmalička.“

^{1Sam 17:34}David mu odpověděl: „Tvůj služebník byl pastýřem ovcí svého otce. Když přišel lev nebo medvěd a vzal ze stáda ovci, ^{1Sam 17:35}pustil jsem se za ním, srazil jsem ho a vyrval mu ji z tlamy. A když se vrhl na mě, chytil jsem ho za hřívu a tloukl ho, dokud jsem ho nezabil. ^{1Sam 17:36}Tvůj služebník už zabil lva i medvěda. A tenhle filištínský neobřezanec dopadne stejně, protože urážel šiky živého Boha,“ ^{1Sam 17:37}pokračoval David. „Hospodin, který mě vysvobodil ze spárů lva i medvěda, mě vysvobodí i ze spárů toho Filištína.“

„Tak tedy jdi,“ řekl na to Saul Davidovi. „Kéž je Hospodin s tebou!“

^{1Sam 17:38}Saul pak Davida nechal obléci do svých šatů, na hlavu mu nasadil bronzovou přilbu a oblékl mu pancíř. ^{1Sam 17:39}David si na ty jeho šaty připásal také jeho meč a chtěl jít, jenže na to nebyl zvyklý, a tak Saulovi řekl: „V tom jít nemůžu. Nejsem na to zvyklý,“ a svlékl to ze sebe. ^{1Sam 17:40}Pak si vzal svou hůl, vybral si pět oblázků z potoka, vložil je do kapsy ve své pastýřské mošně, do ruky vzal prak a vyrazil na Filištína.

^{1Sam 17:41}Filištín, vpředu se svým štítonošem, vyrazil proti Davidovi. ^{1Sam 17:42}Jakmile si ho všiml, pohrdavě si ho prohlédl. Byl to přece ještě chlapec, takový pohledný zrzek. ^{1Sam 17:43}„Copak jsem pes, že na mě jdeš s holí?“ křikl Filištín na Davida a začal ho proklínat při svých bozích. ^{1Sam 17:44}„Pojď ke mně,“ hulákal na Davida, „a nechám tvé tělo ptákům a divoké zvěři!“

^{1Sam 17:45}David mu ale odpověděl: „Ty proti mně jdeš s mečem, kopím a šavlí, ale já jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských šiků, které jsi urážel. ^{1Sam 17:46}Dnes tě Hospodin sevře do mé ruky, zabiju tě a useknu ti hlavu. Mrtvoly filištínského vojska dnes nechám ptákům a divoké zvěři, takže celá zem pozná, že Bůh je s Izraelem. ^{1Sam 17:47}Všichni, kdo se tu shromáždili, poznají, že ne mečem ani kopím vysvobozuje Hospodin. Toto je Hospodinův boj a on vás vydá do našich rukou!“

^{1Sam 17:48}Jakmile Filištín vykročil a zamířil k Davidovi, aby ho napadl, David rychle vyběhl z řady proti němu. ^{1Sam 17:49}Sáhl rukou do mošny, vzal odtud kámen, vystřelil z praku a zasáhl Filištína do čela. Kámen se mu zaryl do čela a on se skácel tváří k zemi.

^{1Sam 17:50}Tak David přemohl onoho Filištína prakem a kamenem. Zasáhl Filištína a zabil ho, i když neměl žádný meč. ^{1Sam 17:51}Potom David přiběhl a stanul nad Filištínem, chytil jeho meč, vytáhl ho z pochvy a dorazil ho; usekl mu hlavu.

Když Filištíni viděli, že jejich hrdina padl, dali se na útěk. ^{1Sam 17:52}Izraelští a judští muži vyrazili za nimi a s pokřikem hnali Filištíny až ke vchodu do Gatu ^[485] a k samým branám Ekronu. Filištínští padlí leželi podél cesty k Šaarimu a také až ke Gatu a Ekronu. ^{1Sam 17:53}Když se synové Izraele vrátili z honby za Filištíny, vyplenili jejich tábořiště. ^{1Sam 17:54}David potom vzal hlavu toho Filištína, přenesl ji do Jeruzaléma a jeho zbroj uložil ve svém stanu.

^{1Sam 17:55}Když Saul viděl Davida, jak jde na Filištína, zeptal se svého vojevůdce Abnera: „Čí syn je ten chlapec, Abnere?“

„Jakože jsi živ, králi, nevím,“ odpověděl Abner.

^{1Sam 17:56}„Vyptej se na toho mladíka, čí je syn,“ poručil král.

^{1Sam 17:57}Jakmile se David po zabití toho Filištína vrátil, Abner ho vzal a přivedl před Saula. Hlavu Filištína ještě držel v ruce.

^{1Sam 17:58}„Čípak jsi syn, chlapče?“ zeptal se ho Saul.

„Syn tvého služebníka Jišaje Betlémského,“ odpověděl David.

Kapitola 18

Saulova žárlivost

^{1Sam 18:1}Tak skončil Davidův rozhovor se Saulem. Jonatan tehdy celou duší přilnul k duši Davidově a zamiloval si ho jako sebe sama. ^{1Sam 18:2}Toho dne Saul přijal Davida k sobě do služby a už ho nepouštěl domů k otci. ^{1Sam 18:3}Jonatan s Davidem uzavřel smlouvu, neboť ho miloval jako sebe sama. ^{1Sam 18:4}Svlékl si plášť, který nosil, a dal ho Davidovi; rovněž tak svou výstroj, svůj meč, luk i opasek.

^{1Sam 18:5}David se vydával, kamkoli ho Saul posílal, a na všech taženích si vedl úspěšně. Saul ho proto jmenoval velitelem bojovníků. V celém vojsku i mezi Saulovými dvořany se těšil oblibě. ^{1Sam 18:6}Když se poté, co David zabil Filištína, vojáci vraceli z boje, ženy ze všech izraelských měst vyšly králi Saulovi naproti se zpěvem a tancem. Vesele hrály na tamburíny a drnkačky ^{1Sam 18:7}a při tanci prozpěvovaly:

„Saul pobil své tisíce,
David desetkrát více!“

^{1Sam 18:8}Saula to velmi rozzlobilo, ten popěvek se mu vůbec nelíbil. Říkal si: „Davidovi přiznali desetkrát více, a mně jen tisíce. Aby mu tak ještě dali království!“ ^{1Sam 18:9}Od toho dne Saul hleděl na Davida už vždycky podezíravě.

^{1Sam 18:10}Druhý den se Saula zmocnil zlý duch od Boha, takže doma blouznil v prorockém vytržení. David hrál tak jako vždycky, ale Saul vzal kopí ^{1Sam 18:11}a mrštil ho po něm. Napadlo ho totiž: „Přibodnu Davida ke zdi!“ David mu ale dvakrát uhnul.

^{1Sam 18:12}Saul se Davida začal bát, protože s ním byl Hospodin, kdežto od Saula se odvrátil. ^{1Sam 18:13}Aby se ho zbavil, jmenoval ho velitelem nad tisíci, takže táhl v čele vojska do boje i zpět. ^{1Sam 18:14}David si ale na všech taženích vedl úspěšně a Hospodin byl s ním. ^{1Sam 18:15}Když Saul viděl, jak úspěšně si vede, měl z něj hrůzu. ^{1Sam 18:16}Všichni v Izraeli i v Judovi ale Davida milovali, protože v jejich čele táhl do boje i zpět.

^{1Sam 18:17}Saul jednou Davidovi řekl: „Tady je má starší dcera Merab, dám ti ji za ženu. Jen buď mým vojevůdcem a veď Hospodinovy boje.“ (Saul si totiž říkal: Ať nepadne mou rukou, ale rukou Filištínů.)

^{1Sam 18:18}David na to Saulovi odpověděl: „Kdo jsem já a jaký mám původ – co je můj otcovský rod v Izraeli, abych se měl stát královým zetěm?“ ^{1Sam 18:19}Když pak přišel čas její svatby s Davidem, provdal Saul svou dceru Merab za Adriela Mecholatského.

^{1Sam 18:20}Saulova dcera Míkal se ale do Davida zamilovala. Když to sdělili Saulovi, líbilo se mu to. ^{1Sam 18:21}Pomyslel si totiž: „Dám mu ji. Díky ní se chytí do pasti a padne rukou Filištínů.“ A tak Saul Davidovi řekl: „Teď máš druhou možnost stát se mým zetěm.“

^{1Sam 18:22}Svým dvořanům přikázal: „Říkejte potají Davidovi: Jen se podívej, král tě má rád a všichni jeho dvořané tě milují. Teď se můžeš stát královým zetěm.“ ^{1Sam 18:23}A tak o tom Saulovi dvořané Davida přesvědčovali.

David jim ale odpověděl: „Myslíte, že je to maličkost, stát se královým zetěm? Vždyť jsem jen bezvýznamný chudák.“

^{1Sam 18:24}Když dvořané Saulovi sdělili, co David řekl, ^{1Sam 18:25}Saul jim odpověděl: „Povězte Davidovi toto: Král nechce žádné věno, jen stovku filištínských předkožek jako pomstu nad královskými nepřáteli.“ (Saul totiž chtěl, aby David padl rukou Filištínů.)

^{1Sam 18:26}Dvořané to sdělili Davidovi a jemu se líbilo, že by se mohl stát královým zetěm. Ještě než lhůta uplynula, ^{1Sam 18:27}David vyrazil se svými muži, pobil dvě stě Filištínů, přinesl jejich předkožky a odpočítal je před králem, aby se stal jeho zetěm. Saul mu tedy dal svou dceru Míkal za ženu.

^{1Sam 18:28}Když si Saul uvědomil, že Hospodin je s Davidem a že ho jeho dcera Míkal miluje, ^{1Sam 18:29}bál se Davida ještě více a stal se navždy Davidovým nepřítelem.

^{1Sam 18:30}Filištínští vládci stále vyráželi do boje. A kdykoli vyrazili, David byl pokaždé úspěšnější než všichni Saulovi hodnostáři. Tak si David získal slavnou pověst.

Kapitola 19

Ať zemře!

^{1Sam 19:1}Saul řekl Jonatanovi a všem svým hodnostářům, že chce, aby David zemřel. Saulův syn Jonatan měl ale Davida velmi rád, ^{1Sam 19:2}a tak Davida varoval: „Můj otec Saul tě chce zabít. Zítra ráno si prosím dávej pozor. Schovej se a zůstaň v úkrytu. ^{1Sam 19:3}Já půjdu se svým otcem na pole, kde budeš, a promluvím s ním o tobě. Potom ti povím, co jsem zjistil.“

^{1Sam 19:4}Jonatan pak před Saulem Davida chválil. „Ať král neubližuje svému služebníku Davidovi,“ řekl mu. „Vždyť ti nijak neublížil. Naopak, velmi ti svou službou prospěl. ^{1Sam 19:5}Nasadil vlastní život, aby zabil toho Filištína, a tak Hospodin daroval celému Izraeli veliké vítězství. Když jsi to viděl, radoval ses. Proč bys ubližoval nevinnému člověku? Proč bys Davida pro nic za nic zabíjel?“

^{1Sam 19:6}Saul tedy Jonatana poslechl a přísahal: „Jakože je živ Hospodin, nebude zabit!“

^{1Sam 19:7}Jonatan pak Davida zavolal a všechno mu to vyprávěl. Potom Davida přivedl k Saulovi, aby byl s ním tak jako předtím.

^{1Sam 19:8}Opět došlo k válce. David vytáhl, bojoval s Filištíny a udeřil na ně tak prudce, že se před ním dali na útěk.

^{1Sam 19:9}Jednou, když Saul seděl ve svém domě s kopím v ruce, přišel na něj zlý duch od Hospodina. Zatímco mu David hrál, ^{1Sam 19:10}Saul po něm mrštil kopí, aby Davida připíchl ke zdi. Ten ale Saulovi uhnul a kopí se zabodlo do zdi. David se dal na útěk a ještě té noci uprchl.

^{1Sam 19:11}Saul poslal k Davidovu domu své muže, aby ho hlídali. Ráno ho chtěl nechat zabít. Davidova žena Míkal ho ale varovala: „Zachraň si život a ještě dnes v noci uteč; jinak budeš zítra mrtev.“ ^{1Sam 19:12}Míkal pak spustila Davida oknem; ten se dal na útěk a uprchl.

^{1Sam 19:13}Míkal vzala sochu bůžka, položila ji na lůžko, na místo hlavy dala polštář z kozí srsti a přikryla lůžko pláštěm. ^{1Sam 19:14}Když přišli Saulovi poslové, aby Davida zadrželi, řekla jim: „Je nemocný.“

^{1Sam 19:15}Saul je pak vyslal za Davidem znovu, aby se sami přesvědčili. Řekl jim: „Přineste ho ke mně třeba na lůžku, ať ho zabiju!“ ^{1Sam 19:16}Poslové tedy přišli a hle – na lůžku byla soška a na místě hlavy polštář z kozí srsti!

^{1Sam 19:17}Saul se na Míkal obořil: „Proč jsi mě takhle podvedla? Nechalas uniknout mého nepřítele!“

Míkal mu odpověděla: „On mi vyhrožoval: Nech mě jít, nebo tě zabiju!“

^{1Sam 19:18}David mezitím utíkal pryč, až dorazil k Samuelovi do Rámy. Když mu pověděl o všem, co mu Saul udělal, odešli se Samuelem pryč a bydleli v chýších. ^{1Sam 19:19}Saulovi bylo oznámeno: „David je v chýších v Rámě.“ ^{1Sam 19:20}Vyslal tedy posly, aby Davida zajali. Jakmile však uviděli houf proroků v čele se Samuelem, jak ve vytržení prorokují, sestoupil i na Saulovy posly Boží Duch a také oni začali prorokovat. ^{1Sam 19:21}Když se to Saul dozvěděl, vyslal jiné posly, ale i ti začali prorokovat. A tak vyslal další posly, ale ti také začali prorokovat. ^{1Sam 19:22}Nakonec se tedy do Rámy vypravil sám. Došel až k té veliké studni v Sechu. „Kde je Samuel a David?“ ptal se.

„Tamhle v chýších v Rámě,“ řekli mu.

^{1Sam 19:23}Zamířil tedy k chýším v Rámě, ale i na něj sestoupil Boží Duch, a tak celou cestu prorokoval. Když dorazil k chýším v Rámě, ^{1Sam 19:24}hned ze sebe shodil šaty a také on upadl před Samuelem do prorockého vytržení. Ležel tam nahý celý den a celou noc. A proto se říká: To už i Saul patří k prorokům?

Kapitola 20

Smlouva s Jonatanem

^{1Sam 20:1}David ale z chýší v Rámě uprchl. Přišel k Jonatanovi a ptal se: „Co jsem provedl? Čím jsem se provinil? Jak jsem tvému otci ublížil, že mi chce vzít život?“

^{1Sam 20:2}„Nic takového!“ odpověděl Jonatan. „Nemáš zemřít. Můj otec přece nedělá nic velkého ani malého, aniž by se mi svěřil. Proč by právě tohle přede mnou skrýval? Tak to není.“

^{1Sam 20:3}David mu to ale odpřisáhl. Řekl mu: „Tvůj otec určitě ví, že sis mě oblíbil. Proto si říká: ‚Raději ať o tom Jonatan neví, aby se netrápil.‘ Ale jakože je živ Hospodin a živ jsi ty, od smrti mě dělí už jen krok!“

^{1Sam 20:4}Jonatan odpověděl: „Udělám pro tebe, cokoli budeš chtít.“

^{1Sam 20:5}David tedy Jonatanovi řekl: „Jak víš, zítra je slavnost novoluní a já bych měl sedět s králem u jídla. Nech mě ale odejít a skrýt se venku na poli až do pozítří večer. ^{1Sam 20:6}Pokud si tvůj otec všimne mé nepřítomnosti, řekneš: ‚David mě prosil o svolení, aby mohl rychle domů do Betléma, protože tam jejich rod koná výroční oběť.‘ ^{1Sam 20:7}Pokud na to řekne: ‚Dobrá,‘ pak jsem v bezpečí. Pokud se ale rozzuří, pak věz, že se mě rozhodl zabít. ^{1Sam 20:8}Tehdy mě, svému služebníku, prokaž laskavost – vždyť jsi se mnou před Hospodinem vstoupil do smlouvy. Jsem-li vinen, zabij mě sám. Proč bys mě vodil ke svému otci?“

^{1Sam 20:9}„To nikdy!“ zvolal Jonatan. „Pokud zjistím, že se tě můj otec rozhodl zabít, určitě ti to dám vědět!“

^{1Sam 20:10}„A kdo mi poví, jestli ti tvůj otec odpověděl hrubě?“ zeptal se David Jonatana.

^{1Sam 20:11}„Pojď,“ vyzval Jonatan Davida, „půjdeme ven.“

Když pak spolu vyšli ven, ^{1Sam 20:12}Jonatan Davidovi řekl: „Při Hospodinu, Bohu Izraele, zjistím, co můj otec zamýšlí! Pozítří v určenou dobou ti vzkážu, zda je to s Davidem dobré, nebo ne. Přece bych ti to nezatajil. ^{1Sam 20:13}Pokud ti ale můj otec bude chtít ublížit, pak ať mě Hospodin potrestá a ještě mi přidá, kdybych ti to zatajil a nepropustil tě v pokoji. Ať je Hospodin s tebou, jako býval s mým otcem. ^{1Sam 20:14}Pokud budu živ, i ty mi prokazuj Hospodinovu laskavost. A pokud zemřu, ^{1Sam 20:15}neodvracej nikdy svou laskavost od mého domu. Hospodin ať vyhladí všechny Davidovy nepřátele ze země!“

^{1Sam 20:16}Tak Jonatan uzavřel smlouvu s domem Davidovým: „Hospodin ať zúčtuje s Davidovými nepřáteli!“ ^{1Sam 20:17}Jonatan z lásky k Davidovi zopakoval svou přísahu, neboť ho miloval jako sám sebe.

^{1Sam 20:18}Pak mu Jonatan pověděl: „Zítra je novoluní. Všimnou si tvé nepřítomnosti, protože vědí, kde sedáváš. ^{1Sam 20:19}Pozítří rychle přijď k tomu místu, kde ses ukryl prve, a zůstaň tam u kamene Ezel. ^{1Sam 20:20}Já poblíž vystřelím tři šípy, jako bych střílel na terč. ^{1Sam 20:21}Hned nato pošlu mládence: ‚Běž najít ty šípy.‘ Jestliže tomu chlapci řeknu: ‚Podívej se, šípy jsou za tebou, přines je‘ – pak můžeš přijít, neboť jsi v bezpečí a nic ti nehrozí, jakože je živ Hospodin. ^{1Sam 20:22}Pokud ale tomu chlapci řeknu: ‚Podívej se, šípy jsou daleko před tebou‘ – pak musíš odejít, neboť tě Hospodin posílá pryč. ^{1Sam 20:23}Hospodin ať je svědkem naší úmluvy až navěky.“

^{1Sam 20:24}David se tedy ukryl venku. Bylo novoluní a král zasedl k hostině. ^{1Sam 20:25}Král zaujal své obvyklé místo u zdi naproti Jonatanovi ^[486] a po Saulově boku zasedl Abner. Davidovo místo zůstalo prázdné. ^{1Sam 20:26}Toho dne Saul neříkal nic, myslel si: Něco se mu asi přihodilo, že se poskvrnil, a tak je nečistý. ^{1Sam 20:27}Nazítří, druhého dne po novoluní, bylo Davidovo místo stále prázdné. Saul se tedy zeptal svého syna Jonatana: „Proč Jišajův syn včera ani dnes nepřišel k jídlu?“

^{1Sam 20:28}„David mě prosil o svolení, aby směl do Betléma,“ odpověděl mu Jonatan. ^{1Sam 20:29}„Říkal: ‚Propusť mě prosím. Naše rodina koná ve městě oběť a můj bratr mi přikázal, ať přijdu. Buď tedy prosím tak laskav a uvolni mě, ať smím navštívit své bratry.‘ To proto nepřišel ke královskému stolu.“

^{1Sam 20:30}„Ty mizerný parchante!“ rozlítil se Saul na Jonatana. „Copak nevím, že ses s tím Jišajovým synem spřáhnul?! Že ti není hanba! Jsi hanba a ostuda své matky! ^{1Sam 20:31}Dokud bude Jišajův syn na světě, nebudeš si jist sebou ani svým královstvím! Hned ho nech zajmout, protože musí zemřít!“

^{1Sam 20:32}„A proč má zemřít?“ zeptal se Jonatan svého otce Saula. „Co provedl?“ ^{1Sam 20:33}Vtom po něm Saul mrštil kopím, aby ho probodl. Tak Jonatan poznal, že jeho otec je odhodlán Davida zabít. ^{1Sam 20:34}Jonatan vstal od stolu, rozpálen hněvem, a toho druhého dne novoluní už nejedl. Trápil se totiž kvůli Davidovi i kvůli tomu, že ho otec tak zostudil.

^{1Sam 20:35}Když přišlo ráno, Jonatan vyšel ven, jak se dohodli s Davidem. Měl s sebou malého chlapce ^{1Sam 20:36}a tomu řekl: „Běž a hledej šípy, které budu střílet.“ Chlapec se rozběhl a on vystřelil šíp přes něj. ^{1Sam 20:37}Když chlapec dorazil blízko Jonatanova šípu, Jonatan na chlapce zavolal: „Ten šíp je přece ještě dál!“ ^{1Sam 20:38}Potom na chlapce volal: „Rychle, pospěš si, nestůj!“ Jonatanův chlapec pak ten šíp našel a vrátil se ke svému pánovi. ^{1Sam 20:39}Ten chlapec nic netušil. Jen Jonatan a David věděli, o co jde. ^{1Sam 20:40}Jonatan pak dal chlapci, který ho provázel, svou zbraň a řekl mu: „Jdi, odnes to do města.“

^{1Sam 20:41}Jakmile chlapec odešel, od jihu se vynořil David. Padl tváří k zemi a třikrát se poklonil. Políbili se navzájem a společně plakali, hlavně David. ^{1Sam 20:42}„Jdi v pokoji,“ řekl mu Jonatan. „Co jsme si v Hospodinově jménu přísahali, toho ať je Hospodin svědkem mezi námi dvěma i mezi naším potomstvem až navěky.“

Kapitola 21

David prchá k Filištínům

^{1Sam 21:1}David pak vyrazil na cestu, zatímco Jonatan se vrátil do města. ^{1Sam 21:2}Přišel do Nobu ke knězi Achimelechovi, ale toho setkání s Davidem vylekalo. „Jak to, že jsi sám?“ ptal se ho. „Proč s tebou nikdo není?“

^{1Sam 21:3}David knězi Achimelechovi odpověděl: „Král mi dal jistý úkol a řekl mi: ‚Ať se nikdo nedozví, proč tě posílám a čím jsem tě pověřil.‘ S mládenci jsem se domluvil, kde se sejdeme. ^{1Sam 21:4}Takže, co máš po ruce? Dej mi pět chlebů anebo co se najde.“

^{1Sam 21:5}„Obyčejný chléb nemám,“ odpověděl kněz Davidovi. „Je tu jen svatý chléb – pokud ale mládenci neměli nic se ženami.“ ^[487]

^{1Sam 21:6}David mu odpověděl: „Žen jsme se opravdu ani nedotkli – jako obvykle, když jsem na válečné výpravě. Těla mládenců jsou svatá i při běžné výpravě, tím spíše tedy dnes.“ ^{1Sam 21:7}A tak mu kněz dal svatý chléb, protože tam jiný nebyl, pouze chleby předložení odebrané z Hospodinovy přítomnosti, aby byly téhož dne nahrazeny chlebem teplým.

^{1Sam 21:8}(Byl tam ale i jeden ze Saulových služebníků, který toho dne zůstával před Hospodinem. Jmenoval se Doeg Edomský a byl to Saulův zmocněnec nad jeho pastýři.)

^{1Sam 21:9}„A nemáš tu po ruce nějaké kopí nebo meč?“ zeptal se ještě David Achimelecha. „Nevzal jsem si totiž s sebou meč ani jinou zbraň, protože králův rozkaz spěchal.“

^{1Sam 21:10}Kněz odpověděl: „Je tu meč Filištína Goliáše, kterého jsi zabil v údolí Ela. Je zabalen v plášti za efodem. Jestli chceš, vezmi si ho. Žádný jiný tu nemám.“

Na to David řekl: „Ten je nejlepší, dej mi ho.“

^{1Sam 21:11}Potom David vyrazil a prchal toho dne před Saulem, až dorazil k Achišovi, králi Gatu. ^{1Sam 21:12}„To je přece David, král země,“ řekli Achišovi jeho dvořané. „To o něm se přece při tancích zpívalo:

‚Saul pobil své tisíce,
David desetkrát více!‘“

^{1Sam 21:13}David si jejich slova vzal k srdci a velmi se gatského krále Achiše bál. ^{1Sam 21:14}Protože byl v jejich moci, začal před nimi předstírat šílenství. Vyrýval značky na vrata brány a pouštěl sliny po bradě.

^{1Sam 21:15}„Copak nevidíte, že je to blázen?“ řekl Achiš svým dvořanům. „Proč mi ho sem vodíte? ^{1Sam 21:16}Mám tu snad málo bláznů, že jste ho sem přivedli, aby mi tu bláznil? Tenhle mi má vejít do domu?“

Kapitola 22

Všichni jste se spikli

^{1Sam 22:1}Tak odtamtud David unikl a ukryl se v jeskyni Adulam. Když se to doslechli jeho bratři, vydali se s celým otcovským rodem za ním. ^{1Sam 22:2}Shromáždili se k němu také všichni, kdo byli v nesnázích a kdo byli zadlužení a zatrpklí. Bylo s ním na čtyři sta mužů a on se stal jejich velitelem.

^{1Sam 22:3}Odtamtud David odešel do moábské Micpy a požádal moábského krále: „Mohli by můj otec s mou matkou přijít k vám, dokud nepoznám, jak se mnou Bůh naloží?“ ^{1Sam 22:4}Odvedl je tedy k moábskému králi a zůstali u něj celou dobu, kdy se David zdržoval ve skalní pevnosti.

^{1Sam 22:5}Prorok Gád pak ale Davidovi řekl: „Nezůstávej v pevnosti, odejdi do judského kraje.“ David proto odešel a dorazil do cheretského lesa.

^{1Sam 22:6}Saul se doslechl, že se David se svými muži znovu objevil. Seděl právě pod tamaryškem na výšině v Gibeji, v ruce třímal kopí a všichni jeho služebníci stáli před ním. ^{1Sam 22:7}„Poslouchejte, Benjamínci!“ řekl Saul služebníkům, kteří stáli před ním. „Copak vám Jišajův syn všem rozdá pole a vinice? Copak z vás všech udělá velitele tisíců a stovek? ^{1Sam 22:8}Vždyť jste se proti mně všichni spikli! Nikdo mi neřekne, když se můj vlastní syn spřáhne s Jišajovým synem. Nikdo mě nelituje. Nikdo mi neřekne, když na mě vlastní syn poštve mého služebníka, aby na mě číhal, tak jako dnes!“

^{1Sam 22:9}Nato se ozval Doeg Edomský, představený Saulových služebníků: „Viděl jsem Jišajova syna, jak přišel do Nobu k Achimelechovi, synu Achitubovu. ^{1Sam 22:10}Ten se o něm radil s Hospodinem a dal mu jídlo na cestu, dokonce mu dal meč Filištína Goliáše.“

^{1Sam 22:11}Král si hned nechal zavolat kněze Achimelecha, syna Achitubova, i celý jeho otcovský rod nobských kněží. Když se všichni dostavili ke králi, ^{1Sam 22:12}Saul promluvil: „Poslouchej, synu Achitubův.“

„Ano, můj pane?“ odpověděl kněz.

^{1Sam 22:13}Saul se rozkřičel: „Proč jste se proti mně spikli – ty a Jišajův syn? Jak to, že jsi mu poskytl chléb a meč? Radil ses o něm s Bohem, aby proti mně povstal a číhal na mě, jak se dnes ukazuje!“

^{1Sam 22:14}Achimelech na to králi odpověděl: „Který ze všech tvých služebníků je věrný jako David? Vždyť je to králův zeť, velitel tvé tělesné stráže a požívá úcty tvého domu. ^{1Sam 22:15}Copak jsem se o něm dnes radil s Bohem poprvé? Jistěže ne. Ať král svého služebníka ani mé příbuzné neobviňuje, neboť tvůj služebník o celé věci neví vůbec nic.“

^{1Sam 22:16}Král ale prohlásil: „Teď zemřeš, Achimelechu – ty i všichni tví příbuzní!“

^{1Sam 22:17}A hned rozkázal strážím, které stály u něj: „Na ně! Pobijte Hospodinovy kněze, protože i oni drží s Davidem! Věděli, že je na útěku, ale neohlásili mi to.“ Královi služebníci se ale neodvažovali vztáhnout ruku a dotknout se Hospodinových kněží.

^{1Sam 22:18}Král se proto obrátil k Doegovi: „Na ně! Pobij ty kněze!“ A Doeg Edomský se na ně vrhl a pobil je. Toho dne zabil osmdesát pět mužů, kteří nosili plátěný efod. ^{1Sam 22:19}Také kněžské město Nob pobil ostřím meče – muže i ženy, děti i nemluvňata, dobytek, osly i ovce, vše pobil mečem.

^{1Sam 22:20}Jeden ze synů Achimelecha, syna Achitubova, jménem Abiatar ale unikl. Uprchl k Davidovi ^{1Sam 22:21}a oznámil mu, že Saul povraždil Hospodinovy kněze. ^{1Sam 22:22}David na to Abiatarovi řekl: „Už toho dne, kdy tam byl Doeg Edomský, jsem věděl, že to Saulovi určitě řekne. To kvůli mně zemřeli všichni tví příbuzní. ^{1Sam 22:23}Zůstaň se mnou, neboj se. Ten, kdo usiluje o můj život, usiluje i o tvůj, u mě jsi ale v bezpečí.“

Kapitola 23

V pouštních úkrytech

^{1Sam 23:1}Tehdy bylo Davidovi oznámeno: „Filištíni oblehli Keilu. Už plení obilí na humnech.“ ^{1Sam 23:2}David se tedy ptal Hospodina: „Mám jít? Porazím Filištíny?“

„Jdi,“ odpověděl mu Hospodin. „Filištíny porazíš a Keilu osvobodíš.“

^{1Sam 23:3}Davidovi muži ale namítali: „Vždyť se bojíme už tady v Judsku. To máme ještě ke všemu jít do Keily proti filištínským šikům?“

^{1Sam 23:4}David se tedy ptal Hospodina znovu a Hospodin mu odpověděl: „Vstaň a táhni na Keilu. Filištíny ti vydám do rukou.“ ^{1Sam 23:5}A tak David se svými muži přišel do Keily, pustil se s Filištíny do boje a na hlavu je porazil. Odehnal jejich stáda a osvobodil obyvatele Keily. ^{1Sam 23:6}Abiatar, syn Achimelechův, utekl za Davidem do Keily a vzal s sebou efod. ^[488]

^{1Sam 23:7}Když bylo Saulovi oznámeno, že David vstoupil do Keily, řekl si: „Teď mi ho Bůh vydal do rukou! Sám se uvěznil, když vešel do města s vraty a závorami.“ ^{1Sam 23:8}A tak Saul nechal všechen lid svolat k válečnému tažení do Keily, aby oblehl Davida i jeho muže.

^{1Sam 23:9}David se ale dozvěděl, jakou pohromu na něj Saul chystá, a řekl knězi Abiatarovi: „Přines efod.“ ^{1Sam 23:10}Potom se David ptal: „Hospodine, Bože Izraele, tvůj služebník se dozvěděl, že se Saul chystá dorazit do Keily, aby kvůli mně to město zničil. ^{1Sam 23:11}Přitáhne ^[489] Saul, jak tvůj služebník slyšel? Hospodine, Bože Izraele, oznam to prosím svému služebníkovi.“

„Ano, přitáhne,“ odpověděl Hospodin.

^{1Sam 23:12}David se tedy zeptal: „A vydali by Keilští mě a mé muže Saulovi do rukou?“

„Ano, vydali,“ odpověděl Hospodin.

^{1Sam 23:13}A tak David se svými asi šesti sty muži opustil Keilu a přesunovali se z místa na místo. Když Saulovi bylo oznámeno, že David unikl z Keily, ukončil tažení. ^{1Sam 23:14}David pak pobýval v pouštních úkrytech na horách pouště Zif. Saul ho sice pořád hledal, ale Bůh mu ho nevydal do rukou.

^{1Sam 23:15}Když byl David v Choreši na poušti Zif, zjistil, že Saul vytáhl a usiluje mu o život. ^{1Sam 23:16}Saulův syn Jonatan se tehdy vydal za Davidem do Choreše a pomohl mu najít sílu v Bohu. ^{1Sam 23:17}„Neboj se,“ řekl mu, „ruka mého otce Saula tě nenajde. Ty budeš kralovat Izraeli a ve mně budeš mít pobočníka. Však i můj otec Saul to dobře ví.“ ^{1Sam 23:18}Ti dva tehdy spolu před Hospodinem uzavřeli smlouvu. David pak zůstal v Choreši a Jonatan se vrátil domů.

^{1Sam 23:19}K Saulovi do Gibeje se ale vypravili Zifejci a řekli: „David se přece ukrývá u nás! Opevnil se v Choreši na kopci Chakila jižně od Ješimonu. ^{1Sam 23:20}Nechť tedy král vytáhne, kdykoli se mu zlíbí, a my se postaráme, aby padl králi do rukou.“

^{1Sam 23:21}Saul na to řekl: „Hospodin vám žehnej, že jste se mnou cítili. ^{1Sam 23:22}Ještě si to ale jděte přesně ověřit a obhlédněte místo, kde se zdržuje. Kdo ho tam viděl? Bylo mi řečeno, že se chová velmi vychytrale. ^{1Sam 23:23}A tak si obhlédněte a prověřte všechny úkryty, kde by se mohl skrývat. Až si budete jistí, vraťte se ke mně a vypravím se s vámi. Jestliže je v kraji, já ho mezi všemi judskými rody vypátrám!“

^{1Sam 23:24}Vydali se tedy před Saulem zpátky do Zifu. David byl se svými muži na poušti Maon v údolí Arava jižně od Ješimonu. ^{1Sam 23:25}Saul a jeho muži se pustili do hledání, ale Davidovi to bylo oznámeno, a tak se přesunul do skal na poušti Maon, kde zůstal. Když se to Saul dozvěděl, začal Davida v maonské poušti pronásledovat.

^{1Sam 23:26}Saul postupoval po jednom úbočí hory a David se svými muži po druhém. David se snažil před Saulem rychle uniknout, neboť Saul se svými muži už Davida a jeho muže obkličovali, aby je zajali. ^{1Sam 23:27}Vtom k Saulovi dorazil posel: „Rychle přijď. Do země vtrhli Filištíni.“ ^{1Sam 23:28}Saul tedy přestal pronásledovat Davida a vytáhl proti Filištínům. Proto se tomu místu říká Sela-machlekot, Skála rozdělení.

Kapitola 24

Já na tebe nesáhnu

^{1Sam 24:1}Odtud pak odešel a usadil se v pevnosti En-gedi. ^{1Sam 24:2}Když se Saul vrátil z tažení proti Filištínům, bylo mu oznámeno: „David je právě v poušti En-gedi.“ ^{1Sam 24:3}Saul tedy vzal tři tisíce mužů vybraných z celého Izraele a šel Davida s jeho muži hledat v Kamzičích skalách.

^{1Sam 24:4}Cestou přišel k ovčím ohradám; byla tam jeskyně a Saul zašel dovnitř, aby si ulevil. V zadních koutech jeskyně ale seděl David se svými muži. ^{1Sam 24:5}Ti mu zašeptali: „Vidíš – to je ten den, o kterém ti říkal Hospodin: ‚Hle, vydám ti tvého nepřítele do rukou, abys s ním udělal, co budeš chtít.‘“ David tedy vstal a nepozorovaně Saulovi uřízl cíp pláště.

^{1Sam 24:6}Potom ho ale trápilo svědomí, že Saulovi uřízl ten cíp pláště, ^{1Sam 24:7}a tak svým mužům řekl: „Chraň mě Hospodin, abych svému pánu, Hospodinovu pomazanému, provedl něco takového. Nevztáhnu na něj ruku – vždyť je to Hospodinův pomazaný!“ ^{1Sam 24:8}Těmi slovy David své muže zarazil a nedovolil jim Saula napadnout. Saul pak vyšel z jeskyně a pokračoval po cestě.

^{1Sam 24:9}Hned potom vyšel z jeskyně i David a zavolal za Saulem: „Můj pane! Králi!“ Saul se ohlédl. David padl tváří k zemi a poklonil se. ^{1Sam 24:10}Potom Saulovi řekl: „Proč posloucháš lidské řeči, že se ti David snaží ublížit? ^{1Sam 24:11}Pohleď, dnes vidíš na vlastní oči, že mi tě v té jeskyni Hospodin vydal do rukou. Říkali mi, ať tě zabiju, ale mně tě bylo líto. Řekl jsem si, že na svého pána nevztáhnu ruku – vždyť je to Hospodinův pomazaný. ^{1Sam 24:12}Podívej se, otče, jen se podívej: Mám v ruce cíp tvého pláště. Odřízl jsem ti cíp pláště, ale nezabil jsem tě. Pohleď a uznej, že jsem nespáchal žádný zločin ani zradu. Nijak jsem ti neublížil, ale ty na mě číháš, abys mě připravil o život! ^{1Sam 24:13}Ať mě s tebou rozsoudí Hospodin. Hospodin ať pomstí křivdu, kterou jsi mi způsobil, ale já na tebe nesáhnu. ^{1Sam 24:14}Staré přísloví říká: ‚Zlo páchají zločinci.‘ Já na tebe nesáhnu.

^{1Sam 24:15}Na koho to vytáhl král Izraele? Koho to pronásleduješ? Mrtvého psa, pouhou blechu! ^{1Sam 24:16}Ať je tedy Hospodin naším soudcem a rozsoudí mě s tebou. Ať pohlédne a ujme se mé pře a obhájí mě před tebou!“

^{1Sam 24:17}Když David domluvil tuto řeč k Saulovi, Saul zvolal: „Je to tvůj hlas, Davide, synu můj?“ a hlasitě se rozplakal. ^{1Sam 24:18}„Jsi spravedlivější než já,“ řekl Davidovi. „Vždyť jsi mi odplácel dobrem, ale já jsem ti odplácel zlem. ^{1Sam 24:19}Dnes jsi prokázal, že se mnou jednáš dobře. Hospodin mě vydal do tvých rukou, ale ty jsi mě nezabil. ^{1Sam 24:20}Když někdo najde svého nepřítele, copak ho nechá odejít po dobrém? Kéž ti Hospodin odplatí dobrem za to, jak ses ke mně dnes zachoval. ^{1Sam 24:21}Teď už vím, že se jistě staneš králem a izraelské království bude v tvých rukou vzkvétat. ^{1Sam 24:22}Proto mi teď přísahej při Hospodinu, že nevyhladíš mé potomstvo, až tu nebudu, a nevymažeš mé jméno z mého otcovského rodu.“

^{1Sam 24:23}David to Saulovi odpřisáhl. Saul pak odešel domů a David se svými muži vystoupil do skalní pevnosti.

Kapitola 25

Abigail

^{1Sam 25:1}Samuel pak zemřel. Všichni Izraelci se sešli, aby ho oplakávali a pohřbili ho v Rámě, kde bydlel. David se pak rozhodl odejít na poušť Paran.

^{1Sam 25:2}V Maonu žil jeden člověk a ten měl hospodářství v Karmelu. Byl to zámožný člověk a patřilo mu 3000 ovcí a 1000 koz. Právě v Karmelu stříhal své ovce. ^{1Sam 25:3}Tento muž se jmenoval Nábal a jeho žena se jmenovala Abigail. Byla to velmi chytrá a neobyčejně krásná žena, ale její muž byl hrubý a choval se zle. Byl to potomek Kálebův.

^{1Sam 25:4}Když se David na poušti doslechl, že Nábal stříhá své ovce, ^{1Sam 25:5}poslal deset mládenců a řekl jim: „Jděte do Karmelu, navštivte Nábala a pozdravte ho mým jménem: ^{1Sam 25:6}‚Buď zdráv. Pokoj tobě, pokoj tvé rodině, pokoj všemu, co máš. ^{1Sam 25:7}Jak slyším, střiháš právě ovce. Víš, že tví pastýři byli s námi. Chovali jsme se k nim slušně a za celou dobu, co byli v Karmelu, se vůbec nic neztratilo. ^{1Sam 25:8}Zeptej se svých mládenců a potvrdí ti to. Prokaž tedy mým chlapcům laskavost, přicházíme přece ve šťastnou chvíli. Dej tedy prosím svým služebníkům i svému synu Davidovi, co máš po ruce.‘“ ^{1Sam 25:9}Davidovi mládenci tedy šli za Nábalem a promluvili Davidovým jménem přesně, jak jim řekl.

Když se odmlčeli, ^{1Sam 25:10}Nábal se na ně rozkřikl: „Jaký David? Jaký syn Jišajův? Všude je teď plno sluhů, kteří utíkají od svých pánů. ^{1Sam 25:11}To mám vzít svůj chleba, svou vodu a maso, které jsem připravil pro své střihače, a dát to lidem, o kterých ani nevím, odkud jsou?“

^{1Sam 25:12}Davidovi mládenci se tedy otočili a vydali se zpátky. Jakmile dorazili k Davidovi, vyřídili mu všechna Nábalova slova. ^{1Sam 25:13}David svým mužům řekl: „Každý si připásejte meč.“ Všichni včetně Davida si tedy připásali meč a asi čtyři sta mužů vyrazilo za Davidem. Dvě stě jich zůstalo u zásob.

^{1Sam 25:14}Jeden z Nábalových mládenců mezitím řekl Nábalově ženě Abigail: „Víš, že David poslal z pouště k našemu pánovi posly s pozdravem, ale on jim vynadal? ^{1Sam 25:15}Ti muži na nás byli velmi hodní, chovali se k nám slušně a po celou dobu, kdy jsme s nimi byli na pastvinách, se nám vůbec nic neztratilo. ^{1Sam 25:16}Ve dne i v noci nás chránili jako hradba, celou tu dobu, kterou jsme s nimi strávili, když jsme pásli stáda. ^{1Sam 25:17}Rozmysli si teď dobře, co bys měla udělat, protože náš pán i celý jeho dům se řítí do neštěstí. Jenže je to takový ničema, že s ním není řeč.“

^{1Sam 25:18}Abigail rychle vzala dvě stě chlebů, dva měchy vína, pět připravených ovcí, pět měr ^[490] praženého zrní, sto sušených hroznů a dvě stě hrud fíků a naložila to na osly. ^{1Sam 25:19}Potom řekla svým mládencům: „Jděte napřed, já jdu za vámi.“ Svému muži Nábalovi ale nic neřekla.

^{1Sam 25:20}Vsedla na osla a sjížděla do horské rokle, když tu proti ní přichází David se svými muži. (Než je potkala, ^{1Sam 25:21}David si právě říkal: „To jsem tedy na poušti hlídal všechen jeho majetek zbytečně – vůbec nic se mu neztratilo, a teď mi za mou dobrotu oplácí zlem. ^{1Sam 25:22}Bůh ať Davida ^[491] potrestá a ještě mu přidá, jestli ze všech, kdo k Nábalovi patří, nechám do rána jediného pacholka!“)

^{1Sam 25:23}Jakmile Abigail uviděla Davida, rychle sesedla z osla, padla před Davidem na tvář a poklonila se až k zemi. ^{1Sam 25:24}Padla mu k nohám a zvolala: „Je to jen má vina, pane můj! Ale dovol, prosím, své služebnici promluvit; vyslechni laskavě má slova. ^{1Sam 25:25}Kéž si můj pán vůbec nevšímá toho ničemy Nábala. Jak se jmenuje, takový i je – jmenuje se Nábal, Hlupák, a hlouposti má dost. Já, tvá služebnice, jsem neviděla ty mládence, které jsi, můj pane, poslal. ^{1Sam 25:26}Teď ale, pane můj, jakože je živ Hospodin a živ jsi ty – protože ti Hospodin zabránil prolít krev a vzít pomstu do vlastních rukou, ať tvoji nepřátelé a všichni, kdo mému pánu chtějí ublížit, dopadnou jako Nábal! ^{1Sam 25:27}A tento dárek, který tvá služebnice přinesla svému pánu, ať se rozdá mládencům, kteří jdou ve šlépějích mého pána.

^{1Sam 25:28}Odpusť prosím provinění své služebnice. Hospodin mému pánu jistě zbuduje trvalý dům, neboť můj pán vede Hospodinovy boje a za celou tu dobu se na tobě nenašlo nic zlého. ^{1Sam 25:29}Kdyby se někdo rozhodl tě pronásledovat a usilovat ti o život, tvůj život, můj pane, zůstane pevně ve svazku živých, při Hospodinu, tvém Bohu. Život tvých nepřátel však Bůh jako z praku odmrští. ^{1Sam 25:30}A potom, až Hospodin prokáže mému pánu všechno to dobrodiní, které ti zaslíbil, a přikáže ti být vůdcem Izraele, ^{1Sam 25:31}tehdy, můj pane, nebudeš mít výčitky ani špatné svědomí, že jsi daremně prolil krev, aby ses pomstil. Až Hospodin prokáže mému pánu dobrodiní, vzpomeň si na svou služebnici.“

^{1Sam 25:32}David řekl Abigail: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, že mi tě dnes poslal vstříc. ^{1Sam 25:33}A požehnána tvá moudrost, ty sama buď požehnána, žes mě dnes zadržela, abych neprolil krev a nevzal pomstu do svých rukou. ^{1Sam 25:34}Jakože je živ Hospodin, Bůh Izraele, který mi zabránil ublížit ti, věz, že kdybys mi nepřišla tak rychle vstříc, do rozednění by Nábalovi nezůstal jediný pacholek!“ ^{1Sam 25:35}Potom od ní David přijal, co mu přinesla, a řekl jí: „Vrať se v pokoji domů. Uvidíš, že jsem tě poslechl a vyhověl jsem ti.“

^{1Sam 25:36}Abigail se tedy vrátila k Nábalovi. Ten právě doma pořádal hody. Hodoval jako král, cítil se skvěle a byl úplně opilý. Proto mu až do rozednění neřekla vůbec nic. ^{1Sam 25:37}Teprve ráno, když Nábal vystřízlivěl, mu to všechno vyprávěla. V tu chvíli ho ranila mrtvice a on ztuhl jako kámen. ^{1Sam 25:38}Asi po deseti dnech Hospodin Nábala zasáhl tak, že zemřel.

^{1Sam 25:39}Když se David doslechl o Nábalově smrti, řekl: „Požehnán buď Hospodin, že se mě zastal proti Nábalovým urážkám! Hospodin svému služebníku zabránil spáchat zlo, ale Nábalovo zlo obrátil zpátky na jeho hlavu.“ Potom David poslal pro Abigail a nabídl jí, že si ji vezme za ženu.

^{1Sam 25:40}Davidovi služebníci přišli za Abigail do Karmelu a řekli jí: „David nás za tebou posílá, že si tě chce vzít za ženu.“

^{1Sam 25:41}Hned se poklonila tváří k zemi se slovy: „Hle, tvá služebnice bude služkou, jež umývá nohy služebníků svého pána.“ ^{1Sam 25:42}Poté Abigail rychle nasedla na osla a provázena svými pěti děvečkami odešla s Davidovými posly a stala se jeho ženou.

^{1Sam 25:43}David si vzal také Achinoam z Jizreelu a obě byly jeho manželkami. ^{1Sam 25:44}Saul ale svou dceru, Davidovu manželku Míkal, provdal za Paltiho, syna Laiše z Galimu.

Kapitola 26

Nedotknu se pomazaného

^{1Sam 26:1}Za Saulem do Gibeje znovu přišli Zifejci: „David se přece ukrývá na kopci Chakila před Ješimonem.“ ^{1Sam 26:2}Saul se tedy se třemi tisíci mužů vybraných z Izraele vypravil na poušť Zif, aby tam Davida hledali. ^{1Sam 26:3}Saul se utábořil u cesty na kopci Chakila před Ješimonem.

David se zatím zdržoval v poušti. Když viděl, že za ním Saul přišel na poušť, ^{1Sam 26:4}vyslal zvědy, aby se o Saulově příchodu dověděl přesně. ^{1Sam 26:5}Potom se David vypravil k Saulovu tábořišti. Viděl místo, kde se uložil Saul a jeho vojevůdce Abner, syn Nerův. Saul ležel uprostřed tábora obklopen vojskem ze všech stran.

^{1Sam 26:6}David se pak zeptal Chetejce Achimelecha a Cerujina syna Abišaje, bratra Joábova: „Kdo se mnou půjde k Saulovi do tábora?“

„Já s tebou půjdu,“ odpověděl Abišaj. ^{1Sam 26:7}David s Abišajem tedy vešli v noci do vojska a hle – Saul spal uprostřed ležení a kopí měl zaražené do země hned u hlavy. Abner a ostatní spali okolo.

^{1Sam 26:8}„Dnes ti Bůh vydal tvého nepřítele do rukou,“ řekl Abišaj Davidovi. „Dovol, ať ho teď tím kopím probodnu až do země. Stačí jedna rána, druhá nebude potřeba.“

^{1Sam 26:9}David mu ale odpověděl: „Neubližuj mu. Kdo může beztrestně vztáhnout ruku na Hospodinova pomazaného? ^{1Sam 26:10}Jakože je živ Hospodin,“ pokračoval David, „sám Hospodin ho raní. Buď přijde jeho den a zemře, anebo vytáhne do války a zahyne. ^{1Sam 26:11}Mě ale Hospodin chraň, abych vztáhl ruku na Hospodinova pomazaného! Vezmi raději to kopí i džbán na vodu, co má u hlavy, a pojďme pryč.“

^{1Sam 26:12}A tak David vzal Saulovi od hlavy kopí a džbán vody a šli pryč. Nikdo si jich nevšiml, nikdo nic nevěděl, nikdo se neprobudil. Všichni spali, protože na ně padl tvrdý spánek od Hospodina. ^{1Sam 26:13}David přešel na druhou stranu a postavil se opodál na vrchol kopce, aby byl od něj dost daleko.

^{1Sam 26:14}„Co je s tebou, Abnere?“ zavolal odtud na vojsko a na Abnera, syna Nerova.

„Kdo mě to volá?“ ^[492] odpověděl Abner.

^{1Sam 26:15}„Nejsi snad muž, kterému není v Izraeli rovno?“ volal David na Abnera. „Proč tedy nehlídáš svého krále a pána? Někdo tvému králi a pánu přišel ublížit! ^{1Sam 26:16}Moc ses nevyznamenal. Jakože je živ Hospodin, zasloužíte si zemřít, protože jste neochránili svého pána, Hospodinova pomazaného. Jen se podívej, kde je královo kopí a ten džbán vody, co měl u hlavy!“

^{1Sam 26:17}Vtom Saul poznal Davida po hlase. „Je to tvůj hlas, Davide, synu můj?“ zavolal na něj.

„Ano, můj králi a pane,“ odpověděl David. ^{1Sam 26:18}A pokračoval: „Proč můj pán pronásleduje svého služebníka? Co jsem provedl? Jaký zločin jsem spáchal? ^{1Sam 26:19}Vyslechni teď prosím, můj králi a pane, slova svého služebníka. Pokud tě proti mně podnítil Hospodin, ať tedy přijme předloženou oběť. Pokud to ale byli lidé, pak ať jsou před Hospodinem prokletí, protože mě teď vyhánějí z domova v Hospodinově dědictví. Jako by řekli: ‚Běž sloužit cizím bohům!‘ ^{1Sam 26:20}Kéž má krev neskropí zem daleko od Hospodinovy tváře. Vždyť izraelský král vytáhl hledat pouhou blechu. Jako kdyby po horách pronásledoval koroptev.“

^{1Sam 26:21}„Zhřešil jsem,“ řekl Saul. „Vrať se, můj synu Davide! Už ti neublížím, neboť sis dnes tolik cenil mého života! Ano, jednal jsem jako hlupák – hrozně jsem se zmýlil!“

^{1Sam 26:22}David na to řekl: „Zde je královo kopí. Ať sem pro něj někdo z mládenců přijde. ^{1Sam 26:23}Hospodin odplatí každému za jeho spravedlnost a věrnost. Hospodin mi tě dnes vydal do rukou, ale já jsem nechtěl vztáhnout ruku na Hospodinova pomazaného. ^{1Sam 26:24}Jako jsem si dnes cenil tvého života, kéž je i můj život právě tak cenný v Hospodinových očích a kéž mě vysvobodí z každého soužení.“

^{1Sam 26:25}Saul Davidovi odpověděl: „Požehnaný jsi, můj synu Davide. Dokážeš veliké věci a jistě uspěješ.“ David šel potom dál svou cestou a Saul se vrátil domů.

Kapitola 27

Znovu mezi Filištíny

^{1Sam 27:1}David si ale pomyslel: „Teď mohu kdykoli Saulovou rukou zahynout. Nezbývá mi nic lepšího než utéct do filištínské země. Pak mě Saul nechá a přestane mě hledat po celém Izraeli. Takhle mu uniknu z rukou.“

^{1Sam 27:2}Proto David vyrazil na cestu a se šesti sty svými muži přešel ke gatskému králi Achišovi, synu Maochovu. ^{1Sam 27:3}David i jeho muži se tedy usadili u Achiše v Gatu. Každý měl s sebou svoji rodinu, David pak obě své ženy, Achinoam Jizreelskou a Abigail, vdovu po Nábalovi Karmelském. ^{1Sam 27:4}Když bylo Saulovi oznámeno, že David utekl do Gatu, přestal ho hledat.

^{1Sam 27:5}David řekl Achišovi: „Mohl bys mi prokázat laskavost? Prosím, ať mi poskytnou místo v některém venkovském městečku, abych se tam usadil. Proč by měl tvůj služebník bydlet s tebou v královském městě?“

^{1Sam 27:6}Toho dne mu tedy Achiš dal Ciklag. Proto Ciklag patří až dodnes judským králům. ^{1Sam 27:7}David strávil ve filištínském kraji celkem rok a čtyři měsíce.

^{1Sam 27:8}David se svými muži podnikal nájezdy na Gešurejce, Girzejce i Amalekovce. (Ti totiž odpradávna bydleli v tom kraji, který se táhne až k Šuru směrem k egyptské k zemi.) ^{1Sam 27:9}David útočil na celý ten kraj a nenechával naživu muže ani ženy, zabíral brav i skot, osly, velbloudy i oděvy. Potom se vracel k Achišovi.

^{1Sam 27:10}Když se Achiš ptal: „Na koho jste dnes podnikli nájezd?“ David odpovídal: „Do judského Negevu,“ nebo „do Negevu Jerachmeelců,“ nebo „do kenijského Negevu.“

^{1Sam 27:11}David nenechával naživu muže ani ženy, aby je nemusel vodit do Gatu. Říkal si: „Aby na nás nevyzradili, co vlastně David dělá.“ Tak si David počínal celou dobu, kdy bydlel ve filištínském kraji. ^{1Sam 27:12}Achiš ale Davidovi věřil; myslel si: „Ten se svému lidu Izraeli nadobro zprotivil. Zůstane mým služebníkem už napořád.“

Kapitola 28

^{1Sam 28:1}V té době Filištíni shromáždili svá vojska do války proti Izraeli. Achiš oznámil Davidovi: „Musíš počítat s tím, že se mnou do války potáhneš i ty se svými muži.“

^{1Sam 28:2}Ten mu odpověděl: „Pak tedy poznáš, co tvůj služebník dovede.“ Achiš na to Davidovi řekl: „Tak to tě jmenuji natrvalo svým osobním strážcem.“

Zítra budeš se mnou

^{1Sam 28:3}Samuel byl mrtev. Všichni Izraelci ho oplakávali a pohřbili ho v Rámě, ve městě, kde bydlel. Saul ze země odstranil všechny věštce a duchaře.

^{1Sam 28:4}Filištíni se shromáždili, přitáhli a utábořili se v Šunemu. Saul tedy shromáždil celý Izrael a utábořili se v pohoří Gilboa. ^{1Sam 28:5}Když Saul viděl filištínský tábor, byl naplněn hrůzou, uvnitř se celý chvěl strachy. ^{1Sam 28:6}Saul se tenkrát ptal Hospodina, ale ten mu neodpovídal ani skrze sny, ani skrze urim, ^[493] ani skrze proroky. ^{1Sam 28:7}Nakonec tedy řekl svým služebníkům: „Najděte mi nějakou věštkyni. Půjdu za ní a poradím se s ní.“

„Jedna věštkyně je tamhle v En-doru,“ odpověděli mu jeho služebníci.

^{1Sam 28:8}Saul se pak v noci, přestrojen do jiných šatů, vydal se dvěma muži za onou ženou. „Věšti mi prosím skrze duchy,“ požádal ji, „a vyvolej mi, koho ti řeknu.“

^{1Sam 28:9}„Copak nevíš, co udělal Saul?“ řekla mu na to ta žena. „Vymýtil věštce a duchaře ze země! To mě chceš nachytat a připravit o život?“

^{1Sam 28:10}Saul jí ale přísahal při Hospodinu: „Jakože je živ Hospodin, žádný trest tě za to nečeká.“

^{1Sam 28:11}Nakonec se ho tedy zeptala: „Koho ti mám vyvolat?“

„Vyvolej mi Samuela,“ odpověděl.

^{1Sam 28:12}Když ta žena spatřila Samuela, najednou hlasitě vykřikla: „Proč jsi mě podvedl? Vždyť ty jsi Saul!“

^{1Sam 28:13}„Neboj se,“ řekl jí král. „Co vidíš?“

„Vidím ze země vystupovat jakési božstvo,“ řekla žena.

^{1Sam 28:14}„Jak vypadá?“ ptal se.

„Zvedá se nějaký stařec zahalený pláštěm,“ odpověděla.

Tehdy Saul poznal, že je to Samuel, padl tváří k zemi a poklonil se.

^{1Sam 28:15}Samuel k Saulovi promluvil: „Proč mě rušíš? Proč jsi mě nechal vyvolat?“

„Je mi tak úzko!“ odpověděl Saul. „Filištíni proti mně bojují a Bůh se ode mě odvrátil! Vůbec mi neodpověděl – ani skrze proroky, ani skrze sny. Proto jsem tě zavolal, abys mi poradil, co mám dělat.“

^{1Sam 28:16}Samuel mu na to řekl: „Proč se ptáš mě, když se od tebe Hospodin odvrátil a stal se tvým nepřítelem? ^{1Sam 28:17}Hospodin udělal, co skrze mě předpověděl: Hospodin od tebe odtrhl království a dal je tvému bližnímu, Davidovi! ^{[494]1Sam 28:18}Protože jsi neposlechl Hospodina a nevykonal jeho planoucí hněv proti Amalekovi, proto s tebou dnes Hospodin naloží takto: ^{1Sam 28:19}Hospodin tě i s Izraelem vydá do rukou Filištínů! Zítra budeš ty i tví synové se mnou, neboť Hospodin vydá izraelské vojsko do rukou Filištínů.“

^{1Sam 28:20}Vtom se Saul, jak byl dlouhý, skácel k zemi. Samuelova slova ho tak vyděsila, že ho opustil zbytek sil. Celý den a noc totiž nic nejedl.

^{1Sam 28:21}Když ta žena přistoupila k Saulovi a viděla, jak je vyděšený, řekla mu: „Pohleď, tvá služebnice tě poslechla. Nasadila jsem vlastní život, když jsem udělala, o cos mě žádal. ^{1Sam 28:22}Teď tedy prosím vyslechni ty svou služebnici. Nabídnu ti něco k jídlu a ty se najíš, abys měl sílu. Musíš pokračovat v cestě.“

^{1Sam 28:23}On ale odmítal: „Nebudu jíst!“

Jeho služebníci i ta žena ale naléhali, až je nakonec poslechl, vstal ze země a posadil se na lůžko. ^{1Sam 28:24}Žena rychle porazila vykrmené tele, které měla doma, vzala mouku, zadělala a napekla z ní nekvašené chleby. ^{1Sam 28:25}Potom to nabídla Saulovi a jeho služebníkům. Pojedli, vstali a ještě té noci odešli.

Kapitola 29

Nesmí s námi do boje

^{1Sam 29:1}Filištíni shromáždili všechna svá vojska do Afeku, zatímco Izrael tábořil u pramene v Jizreelu. ^{1Sam 29:2}Když filištínští vládci pochodovali se svými stovkami a tisíci, David a jeho muži pochodovali vzadu s Achišem. ^{1Sam 29:3}Filištínští velitelé se ptali: „Co to tam je za Hebreje?“

„To je přece David, sluha izraelského krále Saula,“ řekl jim Achiš. „Je se mnou už nejmíň rok. Ode dne, kdy od něj odpadl, až dodnes mu nemám co vytknout.“

^{1Sam 29:4}Filištínští velitelé se ale na něj rozzlobili. „Pošli ho pryč,“ řekli mu, „ať se vrátí, kam mu řekneš. Přece s námi nepůjde do boje! Vždyť by se v bitvě postavil proti nám! Čím by se mohl svému pánu zalíbit více než hlavami těchto mužů? ^{1Sam 29:5}Vždyť je to přece ten David, o kterém se při tancích zpívalo:

‚Saul pobil své tisíce,
David desetkrát více!‘“

^{1Sam 29:6}Achiš si tedy Davida zavolal a řekl mu: „Jakože je živ Hospodin, jsi spolehlivý a líbí se mi, jak si v mém vojsku vedeš. Ode dne, kdy jsi ke mně přišel, až dodnes ti opravdu nemám co vytknout. Vládcům se ale nelíbíš. ^{1Sam 29:7}Vrať se tedy v pokoji, abys filištínské vládce nedráždil.“

^{1Sam 29:8}„Co jsem provedl?“ odpověděl mu na to David. „Co můžeš svému služebníku vytknout ode dne, kdy jsem k tobě přišel, až dodnes? Proč nemohu jít bojovat proti nepřátelům svého krále a pána?“

^{1Sam 29:9}„Vím, jak jsi dobrý,“ řekl mu Achiš. „Pro mě jsi jako Boží anděl, ale filištínští velitelé řekli: ‚Nesmí s námi do boje!‘ ^{1Sam 29:10}Proto zítra brzy vstaň – ty i sluhové tvého pána, kteří přišli s tebou – a hned za rozbřesku odejděte.“ ^{1Sam 29:11}A tak se David i se svými muži hned ráno vypravil na cestu do filištínské země, zatímco Filištíni táhli na Jizreel.

Kapitola 30

Davidova kořist

^{1Sam 30:1}Třetího dne pak David se svými muži dorazil do Ciklagu. Amalekovci mezitím podnikli nájezd do Negevu a Ciklagu, který dobyli a vypálili. ^{1Sam 30:2}Všechny, kdo tam zůstali, ženy, děti i starce, zajali. Nikoho nezabili, ale odvedli je s sebou pryč.

^{1Sam 30:3}Když David se svými muži dorazil do města, hle – bylo vypálené a jejich ženy, synové i dcery odvlečeni do zajetí! ^{1Sam 30:4}David i jeho muži se dali do hlasitého pláče, až už neměli sílu plakat dál. ^{1Sam 30:5}Byly zajaty i obě Davidovy ženy, Achinoam Jizreelská a Abigail, vdova po Nábalovi Karmelském. ^{1Sam 30:6}David byl tehdy v úzkých, protože muži začali mluvit o tom, že ho ukamenují. Všichni byli rozhořčení, každý kvůli svým synům a dcerám. David ale našel sílu v Hospodinu, svém Bohu.

^{1Sam 30:7}Potom David požádal kněze Abiatara, syna Achimelechova: „Přines mi sem efod.“ ^[495] A když k němu Abiatar přinesl efod, ^{1Sam 30:8}David se ptal Hospodina: „Mám tu hordu pronásledovat? Dostihnu je?“

„Pronásleduj,“ zněla odpověď. „Jistě je dostihneš a zajatce vysvobodíš.“

^{1Sam 30:9}David tedy vyrazil se šesti sty muži. Když přišel k potoku Besor, část jich tam zůstala. ^{1Sam 30:10}David pak pokračoval v pronásledování se čtyřmi sty muži; dvě stě jich zůstalo u potoka Besor, protože byli příliš vyčerpáni, než aby šli dál.

^{1Sam 30:11}Našli venku jakéhosi Egypťana a vzali ho k Davidovi. Dali mu něco k jídlu, vodu k pití, ^{1Sam 30:12}hroudu fíků a dva trsy rozinek. Když se najedl, pookřál, protože už tři dny a tři noci nic nejedl a nepil.

^{1Sam 30:13}„Ke komu patříš?“ ptal se ho David. „Odkud jsi?“

„Jsem Egypťan, otrok jednoho Amalekovce,“ odpověděl mladík. „Můj pán mě tu před třemi dny nechal, protože jsem byl nemocný. ^{1Sam 30:14}Podnikli jsme nájezd do Negevu Kréťanů a také do Negevu Kálebova na judském území. Ciklag jsme vypálili.“

^{1Sam 30:15}„Můžeš mě k té hordě dovést?“ zeptal se ho David.

Odpověděl: „Přísahej mi při Bohu, že mě nezabiješ a nevydáš mě do rukou mého pána, a já tě k nim dovedu.“

^{1Sam 30:16}Dovedl ho tedy k nim a hle – roztáhli se všude po zemi, jedli, pili a slavili, že ve filištínské a judské zemi pobrali takovou spoustu kořisti. ^{1Sam 30:17}David je pobíjel od ranního šera až do večera druhého dne a nikdo z nich neunikl kromě čtyř set mladíků, kteří nasedli na velbloudy a uprchli. ^{1Sam 30:18}Tak David dobyl zpět všechno, co Amalekovci pobrali, a osvobodil i obě své ženy. ^{1Sam 30:19}Neztratili nikoho, mladé ani staré, syny ani dcery, nic z kořisti a ze všeho, co jim vzali. David to všechno získal zpět. ^{1Sam 30:20}Pobral také všechen brav a skot. Hnali to stádo před sebou se slovy: „To je Davidova kořist.“

^{1Sam 30:21}Tak David dorazil k těm dvěma stům mužů, kteří zůstali u potoka Besor, protože byli příliš vyčerpáni, než aby šli dál s Davidem. Vyšli Davidovi a jeho mužům naproti, David k nim přistoupil a pozdravil je. ^{1Sam 30:22}Mezi muži, kteří šli s Davidem, se ale ozvali všichni zlí a ničemní: „Tihle s námi přece nešli! Nedáme jim nic z kořisti, kterou jsme získali. Ať si každý vezme svou ženu a děti a jdou!“

^{1Sam 30:23}David ale prohlásil: „Bratři, takhle nejednejte s tím, co nám dal Hospodin. On sám nás ochránil a tu hordu, co nás napadla, nám vydal do rukou. ^{1Sam 30:24}Kdo by s tou vaší řečí souhlasil? Podíl toho, kdo zůstal u zásob, bude stejný jako podíl toho, kdo šel do bitvy. Všichni se rozdělíme.“ ^{1Sam 30:25}A tak to od toho dne až dodnes v Izraeli platí jako závazné ustanovení.

^{1Sam 30:26}Když se David vrátil do Ciklagu, poslal něco z té kořisti judským stařešinům, svým přátelům. Vzkázal jim: „Zde je dar pro vás z kořisti od Hospodinových nepřátel.“ ^{1Sam 30:27}A rozeslal to stařešinům do Bet-elu, Rámot-negevu, Jatiru, ^{1Sam 30:28}Aroeru, Sifmotu, Eštemoy, ^{1Sam 30:29}Rachalu, do jerachmeelských a kenijských měst, ^{1Sam 30:30}do Chormy, Bor-ašanu, Atachu, ^{1Sam 30:31}Hebronu – do všech míst, kam David se svými muži chodíval.

Kapitola 31

Saulova smrt

^{1Sam 31:1}Na Izrael zaútočili Filištíni. Izraelští muži se před nimi dali na útěk a padali mrtví na svazích Gilboa. ^{1Sam 31:2}Když se Filištínům podařilo zabít Saulovy syny Jonatana, Abinadaba a Malki-šuu, ^{1Sam 31:3}rozhořel se prudký boj proti Saulovi. Našli ho lukostřelci a těžce ho zranili svými střelami.

^{1Sam 31:4}Saul proto řekl svému zbrojnošovi: „Vytáhni svůj meč a probodni mě. Jinak přijdou ti neobřezanci a vrhnou se na mě!“ Zbrojnoš se ale zdráhal, protože měl veliký strach. Saul tedy vzal meč a nalehl na něj. ^{1Sam 31:5}Když zbrojnoš viděl, že Saul je mrtev, nalehl i on na svůj meč a zemřel s ním. ^{1Sam 31:6}Tak zahynul Saul, jeho tři synové i jeho zbrojnoš; společně s ním toho dne padli i všichni jeho muži.

^{1Sam 31:7}Jakmile Izraelci v tom údolí a za Jordánem spatřili, že izraelské vojsko uteklo a že Saul se svými syny zahynul, opustili svá města a uprchli. Pak přišli Filištíni a obsadili je.

^{1Sam 31:8}Druhého dne, když Filištíni přišli do pohoří Gilboa obírat pobité, našli tam ležet Saula a jeho syny. ^{1Sam 31:9}Usekli mu hlavu, svlékli mu zbroj a poslali to po celé filištínské zemi, aby tu zprávu ohlásili v chrámu jejich model i mezi lidem. ^{1Sam 31:10}Jeho výzbroj uložili v chrámu Aštarot a tělo přibili na hradbu Bet-šanu.

^{1Sam 31:11}Když se obyvatelé Jábeš-gileádu doslechli, co Filištíni provedli se Saulem, ^{1Sam 31:12}všichni jejich bojovníci vyrazili a šli celou noc. Sňali Saulovo tělo i těla jeho synů z betšanské hradby, vrátili se do Jábeše a tam je spálili. ^{1Sam 31:13}Potom vzali jejich ostatky a pohřbili je pod jábešským tamaryškem. Sedm dní se pak postili.

2. Samuel

Davidův vzestup

Kapitola 1

Zpráva o Saulově smrti

^{2Sam 1:1}Saul byl už mrtev, když se David po porážce Amalekovců vrátil do Ciklagu, kde strávil dva dny. ^{2Sam 1:2}Třetího dne dorazil nějaký muž ze Saulova tábora. Měl roztržený oděv a na hlavě hlínu. Přišel k Davidovi, padl na zem a poklonil se.

^{2Sam 1:3}„Odkud jdeš?“ zeptal se David.

„Unikl jsem z izraelského tábora,“ zněla odpověď.

^{2Sam 1:4}„Pověz mi, co se stalo?“ ptal se David.

„Muži utekli z boje. Mnoho jich padlo a zemřelo. Také Saul a jeho syn Jonatan zemřeli,“ odpověděl muž.

^{2Sam 1:5}„Jak víš, že zemřel Saul a jeho syn Jonatan?“ zeptal se David mladíka, který mu to oznamoval.

^{2Sam 1:6}Mladík odpověděl: „Náhodou jsem byl v pohoří Gilboa, když vtom jsem uviděl Saula, jak se opírá o kopí. Vozy a jezdci už ho doháněli, ^{2Sam 1:7}a tak se rozhlédl, a když mě uviděl, zavolal na mě. ‚Ano, pane?‘ odpověděl jsem ^{2Sam 1:8}a on se mě zeptal: ‚Kdo jsi?‘ Odpověděl jsem: ‚Amalekovec‘ ^{2Sam 1:9}a on mi řekl: ‚Pojď sem a dobij mě. Smrt mě má ve spárech, ale život mě ještě neopouští.‘ ^{2Sam 1:10}A tak jsem šel k němu a zabil ho. Bylo mi jasné, že své zranění nepřežije. Vzal jsem mu z hlavy korunu a z paže náramek a přinesl jsem ti to sem, můj pane.“

^{2Sam 1:11}David vzal své roucho a roztrhl je, stejně jako všichni, kdo byli s ním. ^{2Sam 1:12}Truchlili, naříkali a postili se až do večera kvůli Saulovi a jeho synu Jonatanovi, kvůli Hospodinovu vojsku a kvůli domu Izraele, že padli mečem.

^{2Sam 1:13}Potom se David mladíka, který mu přinesl tu zprávu, zeptal: „Odkud že jsi?“

„Jsem syn jednoho amalekovského přistěhovalce,“ odpověděl.

^{2Sam 1:14}„A to ses nebál vztáhnout ruku a zabít Hospodinova pomazaného?!“ řekl mu na to David. ^{2Sam 1:15}Tehdy zavolal na jednoho z mládenců: „Pojď sem, zabij ho!“ A tak ho udeřil, až zemřel. ^{2Sam 1:16}Ještě předtím mu David řekl: „Tvá krev na tvou hlavu! Vlastními ústy jsi na sebe řekl: To já jsem zabil Hospodinova pomazaného.“

Jak padli hrdinové

^{2Sam 1:17}David pak nad Saulem a jeho synem Jonatanem zpíval tento žalozpěv ^{2Sam 1:18}a přikázal, aby se synové Judy učili tuto Píseň luku. Takto je zapsána v Knize Upřímného:

^{2Sam 1:19}Ach, Izraeli, tvá ozdoba
zabita leží na tvých výšinách!
Jak padli hrdinové!
^{2Sam 1:20}Ať se to v Gatu nikdo nedozví,
ať to neohlašují v aškelonských ulicích,
ať se neradují filištínské dcery,
ať nejásají dcery neobřezaných!

^{2Sam 1:21}Svahy Gilboa, ano, vy –
deště a rosy buďte zbaveny!
Ať už se nenajde pole úrodné
tam, kde štít hrdinů byl pohaněn,
štít Saulův, již nepomazán olejem!
^{2Sam 1:22}Bez krve raněných,
bez tuku udatných
luk Jonatanův se nevracel,
ani meč Saulův, než býval nasycen.

^{2Sam 1:23}Saule a Jonatane,
v životě druhové milí,
ve smrti nejste rozloučeni,
rychlejší než orli, silnější než lvi!
^{2Sam 1:24}Dcery izraelské,
oplakávejte Saula –
šatil vás vzácným šarlatem
a krášlil šperky ze zlata.

^{2Sam 1:25}Jak padli hrdinové vprostřed boje!
Na tvých výšinách proboden Jonatan!
^{2Sam 1:26}Teskním po tobě, Jonatane, bratře –
jak jsem tě miloval!
Tvá láska ke mně byla úžasná,
vzácnější nežli láska žen.

^{2Sam 1:27}Jak padli hrdinové,
jak zmařena zbroj válečná!

Kapitola 2

David králem Judy

^{2Sam 2:1}Později se David ptal Hospodina: „Mám jít do některého judského města?“

„Jdi,“ odpověděl Hospodin.

„A kam mám jít?“ zeptal se David.

„Do Hebronu,“ odpověděl mu.

^{2Sam 2:2}A tak tam David odešel s oběma svými manželkami, Achinoam Jizreelskou a Abigail, vdovou po Nábalovi Karmelském. ^{2Sam 2:3}David vzal s sebou také své muže, každého s jeho rodinou, a usadili se v Hebronu a okolních městech. ^{2Sam 2:4}Tam za ním potom přišli judští muži, aby Davida pomazali za krále nad domem judským.

Když pak bylo Davidovi oznámeno: „Obyvatelé Jábeš-gileádu pohřbili Saula,“ ^{2Sam 2:5}poslal k nim posly se slovy: „Kéž vám Hospodin požehná za to, že jste svému pánu Saulovi prokázali tuto laskavost a pohřbili ho. ^{2Sam 2:6}Kéž i vám teď Hospodin prokáže laskavost a věrnost. Také já vám prokáži dobrodiní za to, co jste vykonali. ^{2Sam 2:7}Buďte tedy stateční a silní. Váš pán Saul je mrtev, ale judský dům si za svého krále pomazal mě.“

Iš-bošet králem Izraele

^{2Sam 2:8}Saulův vojevůdce Abner, syn Nerův, tehdy vzal Saulova syna Iš-bošeta, odvedl ho do Machanajim ^{2Sam 2:9}a prohlásil ho králem Gileádu, Ašerovců, ^[496] Jizreele, Efraima, Benjamína a celého Izraele.

^{2Sam 2:10}Iš-bošet, syn Saulův, začal kralovat ve věku čtyřiceti let a kraloval dva roky. Dům Judy ale následoval Davida. ^{2Sam 2:11}David kraloval nad domem Judy v Hebronu sedm let a šest měsíců.

^{2Sam 2:12}Abner, syn Nerův, vytáhl s vojáky Saulova syna Iš-bošeta z Machanajim do Gibeonu. ^{2Sam 2:13}S Davidovými vojáky pak vytáhl Joáb, syn Ceruji, a setkali se s nimi u Gibeonského rybníka. Jedni zůstali na jedné straně rybníka a druzí na druhé.

^{2Sam 2:14}Abner tehdy promluvil k Joábovi: „Ať raději předstoupí mládenci a ukáží před námi, co dovedou.“

„Budiž, ať předstoupí,“ odpověděl Joáb. ^{2Sam 2:15}Nastoupili tedy, z každé strany ve stejném počtu: dvanáct Benjamínců za Saulova syna Iš-bošeta proti dvanácti Davidovým vojákům. ^{2Sam 2:16}Každý popadl svého protivníka za hlavu a vrazil mu do boku meč, takže padli všichni společně. Proto se tomu místu u Gibeonu říká Chelkat-curim, Pole břitů. ^{2Sam 2:17}V urputné bitvě, která se toho dne strhla, pak Davidovi vojáci Abnera a zbytek Izraelců porazili.

^{2Sam 2:18}Byli tam také tři synové Ceruji: Joáb, Abišaj a Asael. Tento Asael uměl běhat jako divoká gazela. ^{2Sam 2:19}Pustil se za Abnerem, neuhnul napravo ani nalevo, jen za ním. ^{2Sam 2:20}Abner se obrátil: „To jsi ty, Asaeli?“ zavolal.

„To jsem,“ odpověděl Asael.

^{2Sam 2:21}„Uhni napravo nebo nalevo,“ přemlouval ho Abner, „chop se jednoho z mých mládenců a vezmi si jeho výstroj!“ Asael ho ale nechtěl nechat být.

^{2Sam 2:22}Abner tedy na Asaela zavolal ještě jednou: „Nech mě být, jinak tě srazím k zemi! Jak se pak podívám tvému bratru Joábovi do očí?“ ^{2Sam 2:23}Když ho ale stále nechtěl nechat být, Abner ho udeřil zadním koncem svého kopí do břicha. Kopí jím projelo naskrz, takže tam padl a na místě zemřel. Každý, kdo přišel na místo, kde Asael padl a zemřel, se tam zastavil.

^{2Sam 2:24}Potom se za Abnerem pustili Joáb s Abišajem. Když už slunce zapadalo, dorazili k pahorku Ama naproti Giachu cestou ke gibeonské poušti. ^{2Sam 2:25}Benjamínovci se v jednom šiku shromáždili k Abnerovi na vrchol pahorku. ^{2Sam 2:26}Abner pak zavolal na Joába: „To musí meč stále hubit? Copak nevíš, že nakonec zbude jen hořkost? Kdy už konečně řekneš svým mužům, ať přestanou honit své bratry?“

^{2Sam 2:27}Joáb mu odpověděl: „Jako že je živ Hospodin, kdybys nepromluvil, mí muži by nepřestali stíhat své bratry až do rána!“ ^{2Sam 2:28}Poté Joáb zatroubil na roh a všichni jeho muži přestali Izraelce pronásledovat. Boj skončil.

^{2Sam 2:29}Abner pak se svými muži šel celou noc přes pláň Arava, přebrodili Jordán, šli celé dopoledne, až přišli do Machanajim.

^{2Sam 2:30}Joáb přestal pronásledovat Abnera a shromáždil své vojsko; kromě Asaela scházelo z Davidových vojáků 19 mužů. ^{2Sam 2:31}(Davidovi vojáci ale pobili 360 Benjamínců, kteří byli s Abnerem.) ^{2Sam 2:32}Potom vzali Asaela a pohřbili ho v hrobě jeho otce v Betlémě. Joáb pak se svými muži šel celou noc, až za svítání dorazili do Hebronu.

Kapitola 3

^{2Sam 3:1}Boj mezi domem Saulovým a Davidovým byl dlouhý. David byl stále silnější a dům Saulův stále slabší.

^{2Sam 3:2}Davidovi se v Hebronu narodili synové:

prvorozený byl Amnon z Achinoam Jizreelské;

^{2Sam 3:3}druhý Kileab z Abigail, vdovy po Nábalu Karmelském;

třetí Abšalom, syn Maaky, dcery gešurského krále Talmaje;

^{2Sam 3:4}čtvrtý Adoniáš, syn Chagity;

pátý Šefatiáš, syn Abitaly;

^{2Sam 3:5}šestý Jitream, syn Davidovy ženy Egly.

Tito synové se Davidovi narodili v Hebronu.

Abnerův konec

^{2Sam 3:6}Během boje mezi domem Saulovým a Davidovým získával Abner v Saulově domě stále silnější postavení. ^{2Sam 3:7}Saul míval konkubínu jménem Ricpa, dcera Ajova. Saulův syn Iš-bošet ^[497] řekl Abnerovi: „Jak to, že jsi spal s konkubínou mého otce?“

^{2Sam 3:8}Ta slova Abnera rozzuřila. „Copak jsem nějaká judská psí hlava?“ odpověděl. „Doteď jsem domu tvého otce Saula, jeho bratrům i přátelům prokazoval oddanost a nevydal jsem tě do Davidových rukou. A ty mě dnes budeš obviňovat kvůli téhle ženě? ^{2Sam 3:9}Ať mě Bůh potrestá a ještě mi přidá, jestli se k Davidovi nezachovám podle toho, co mu přísahal Hospodin – ^{2Sam 3:10}že království bude odňato domu Saulovu a Davidův trůn bude nastolen nad Izraelem i Judou od Danu až po Beer-šebu!“ ^{[498]2Sam 3:11}Potom už se Iš-bošet neodvážil říct Abnerovi ani slovo – tak se ho bál.

^{2Sam 3:12}Abner pak vyslal k Davidovi posly se slovy: „Čí je to země? Uzavři se mnou smlouvu, a já ti pomohu obrátit na tvou stranu celý Izrael!“

^{2Sam 3:13}„Dobře,“ odpověděl David. „Uzavřu s tebou smlouvu. Mám ale jednu podmínku: Neukážeš se přede mnou, dokud sem nepřivedeš Saulovu dceru Míkal. Teprve poté se budeš moci se mnou setkat.“ ^{2Sam 3:14}David pak vyslal posly k Saulovu synu Iš-bošetovi: „Vrať mi mou ženu Míkal, kterou jsem si zasnoubil za stovku filištínských předkožek.“

^{2Sam 3:15}Iš-bošet ji tedy nechal přivést od jejího manžela Paltiele, syna Lajišova. ^{2Sam 3:16}Její muž ale šel za ní a plakal celou cestu až do Bachurim. Tam mu Abner řekl: „Vrať se zpátky,“ a tak se vrátil.

^{2Sam 3:17}Mezitím Abner oslovil izraelské stařešiny: „Už dávno jste toužili, aby vaším králem byl David. ^{2Sam 3:18}Teď tedy jednejte, neboť Hospodin o Davidovi řekl: ‚Skrze Davida vysvobodím svůj lid Izrael z rukou Filištínů i všech ostatních nepřátel.‘“ ^{2Sam 3:19}Abner si také promluvil s Benjamínci. Potom šel do Hebronu, aby s Davidem probral vše, co Izrael a celý dům Benjamínův považoval za správné.

^{2Sam 3:20}Když Abner přišel s dvaceti muži za Davidem do Hebronu, David jemu i jeho mužům připravil hostinu. ^{2Sam 3:21}Abner pak Davidovi řekl: „Dovol mi teď jít a shromáždit pro svého krále a pána celý Izrael, aby s tebou uzavřeli smlouvu. Pak budeš kralovat, kdekoli si budeš přát.“ S tím David Abnera propustil a ten odešel v pokoji.

^{2Sam 3:22}Právě tehdy se Davidovi vojáci s Joábem vrátili z nájezdu se spoustou kořisti. Abner už tehdy nebyl u Davida v Hebronu, protože ho David propustil, a tak odešel v pokoji. ^{2Sam 3:23}Jakmile Joáb se vším svým vojskem dorazil, bylo mu oznámeno: „Za králem přišel Abner, syn Nerův, ale on ho propustil, takže odešel v pokoji.“

^{2Sam 3:24}Joáb šel za králem. „Co jsi to provedl?“ řekl mu. „Vždyť za tebou přišel Abner! Jak to, žes ho propustil a on si jen tak odešel? ^{2Sam 3:25}Znáš přece Abnera, syna Nerova! Přišel tě oklamat – chtěl vyzvědět, jak si vedeš; chtěl vyzvědět všechno, co děláš!“

^{2Sam 3:26}Jakmile Joáb od Davida odešel, vyslal posly za Abnerem. Ti ho přivedli zpět od studny Sira. David o tom ale nevěděl. ^{2Sam 3:27}Když byl Abner zpátky v Hebronu, Joáb si ho vzal stranou dovnitř městské brány, aby si s ním promluvil o samotě. Tam ho ale ranou do břicha zabil, aby pomstil krev svého bratra Asaela.

^{2Sam 3:28}Když se o tom doslechl David, prohlásil: „Já i mé království jsme před Hospodinem navěky nevinní, pokud jde o krev Abnera, syna Nerova. ^{2Sam 3:29}Ať padne na hlavu Joába a na celý jeho otcovský rod! Ať v Joábově domě nikdy nechybí muž trpící výtokem, malomocný, kulhající o holi, padlý mečem nebo nemající na chleba!“

^{2Sam 3:30}Tak tedy Joáb a jeho bratr Abišaj zavraždili Abnera za to, že zabil jejich bratra Asaela v bitvě u Gibeonu.

^{2Sam 3:31}David pak řekl Joábovi a všemu lidu, který byl s ním: „Roztrhněte svá roucha, přepásejte se pytlovinou a naříkejte nad Abnerem.“ Také král David kráčel za márami, ^{2Sam 3:32}a když Abnera v Hebronu pochovávali, král nad Abnerovým hrobem hlasitě plakal. Také všechen lid plakal.

^{2Sam 3:33}Král tehdy nad Abnerem zpíval tento žalozpěv:

„Měl Abner zemřít jako ničema?
^{2Sam 3:34}Tvé ruce nebyly spoutány,
na nohou neměls okovy –
ranou zlosynů jsi pad!“

A lidé ho oplakávali o to víc. ^{2Sam 3:35}Potom všichni chodili za Davidem, aby se ještě za světla najedl, ale David přísahal: „Ať mě Bůh potrestá a ještě mi přidá, okusím-li chleba nebo cokoli jiného před západem slunce!“ ^{2Sam 3:36}Všechen lid si toho všiml a líbilo se jim to, tak jako se jim líbilo všechno, co král dělal. ^{2Sam 3:37}Onoho dne celé vojsko a celý Izrael poznali, že zabití Abnera, syna Nerova, nevzešlo od krále.

^{2Sam 3:38}Král tehdy řekl svým mužům: „Nerozumíte, že dnes v Izraeli padl vojevůdce a velikán? ^{2Sam 3:39}Ale já, pomazaný král, jsem dnes tak bezmocný! Tito muži, synové Ceruji, jsou nad mé síly. Zločinci za jeho zločin odplatí Hospodin!“

Kapitola 4

Iš-bošetův konec

^{2Sam 4:1}Když se Saulův syn Iš-bošet ^[499] doslechl, že Abner v Hebronu zemřel, ztratil odvahu a také celý Izrael se zhrozil. ^{2Sam 4:2}Saulův syn měl tenkrát dva velitele úderných oddílů. Jeden se jmenoval Baana a druhý Rechab; byli to synové Rimona Beerotského ze synů Benjamínových. Také Beerot se totiž počítá k Benjamínovi; ^{2Sam 4:3}Beerotští uprchli do Gitajim a od té doby tam pobývají až dodnes.

^{2Sam 4:4}(Saulův syn Jonatan měl syna chromého na nohy. Tenkrát, když z Jizreelu dorazila zpráva o Saulovi a Jonatanovi, mu bylo pět let. Jeho chůva ho vzala do náruče a dala se na útěk. Jak ale pospíchala, upustila ho a on zchroml. Jmenoval se Mefibošet.)

^{2Sam 4:5}Synové Rimona Beerotského, Rechab a Baana, se vypravili do Iš-bošetova domu. Dorazili tam kolem poledne, v době, kdy kvůli horku odpočíval. ^{2Sam 4:6}Rechab a jeho bratr Baana vstoupili do domu, jako by si šli pro pšenici, bodli ho do břicha a utekli. ^{2Sam 4:7}Když totiž vnikli do domu, spal na lůžku ve své ložnici. Ubodali ho k smrti, uřízli mu hlavu a šli s ní celou noc přes pláň Arava, ^{2Sam 4:8}až ji přinesli k Davidovi do Hebronu. „Zde je hlava Iš-bošeta, syna Saulova, tvého nepřítele, který ti usiloval o život,“ oznámili králi. „Hospodin dnes našemu pánu a králi dopřál pomstu nad Saulem a jeho potomstvem.“

^{2Sam 4:9}David na to Rechabovi a jeho bratru Baanovi, synům Rimona Beerotského, řekl: „Jakože je živ Hospodin, který mě vykoupil z každého soužení: ^{2Sam 4:10}Muž, který mi v Ciklagu ohlásil, že Saul je mrtev, si myslel, že nese dobré zprávy. Já jsem ho ale za tu zprávu odměnil tak, že jsem ho dal zabít. ^{[500]2Sam 4:11}Čím spíše když nějací zlosynové zavraždí nevinného člověka v jeho vlastním domě na jeho vlastním lůžku? Nemám snad teď jeho krev žádat po vás a sprovodit vás ze světa?!“ ^{2Sam 4:12}Nato David rozkázal svým mládencům, aby je zabili. Usekali jim ruce i nohy a pověsili je u rybníka v Hebronu. Iš-bošetovu hlavu pak vzali a pohřbili ji v Hebronu do Abnerova hrobu.

Kapitola 5

David králem celého Izraele

^{2Sam 5:1}Všechny izraelské kmeny přišly za Davidem do Hebronu se slovy: „Hle, jsme tvá krev a tělo! ^{2Sam 5:2}Už za časů našeho krále Saula jsi vodíval Izrael do boje a znovu jej přiváděl. Tobě Hospodin řekl: ‚Ty budeš pastýřem mého lidu Izraele, ty budeš Izraeli vůdcem.‘“

^{2Sam 5:3}Když tehdy za králem do Hebronu přišli všichni stařešinové Izraele, král David s nimi v Hebronu uzavřel smlouvu před Hospodinem a oni Davida pomazali za krále nad Izraelem. ^{2Sam 5:4}Davidovi bylo třicet let, když se stal králem, a kraloval čtyřicet let. ^{2Sam 5:5}Sedm let a šest měsíců kraloval v Hebronu nad Judou a dalších třiatřicet let kraloval v Jeruzalémě nad celým Izraelem i Judou.

^{2Sam 5:6}Král pak se svými muži vytáhl na Jeruzalém, totiž na Jebusejce, kteří v tom kraji bydleli. Ti Davidovi řekli: „Sem se nedostaneš – i slepci a mrzáci tě odrazí!“ Prohlašovali, že se tam David nedostane. ^{2Sam 5:7}David ale pevnost Sion dobyl. Teď je to Město Davidovo.

^{2Sam 5:8}David toho dne prohlásil: „Kdo chce zaútočit na Jebusejce, ten ať na ty mrzáky a slepce udeří vodním tunelem!“ Velice totiž Davida popudili. Proto se začalo říkat: „Slepec ani mrzák nesmí do paláce.“ ^{2Sam 5:9}David se pak v té pevnosti usadil, a tak dostala jméno Město Davidovo. Vystavěl město okolo ní od terasy Milo až k paláci. ^{2Sam 5:10}Tak se David stále více vzmáhal a Hospodin, Bůh zástupů, byl s ním.

^{2Sam 5:11}Chíram, král Týru, pak vyslal k Davidovi posly s cedrovým dřevem a také tesaře a kameníky, aby Davidovi postavili palác. ^{2Sam 5:12}Tehdy David poznal, že jej Hospodin potvrdil za krále nad Izraelem a že vyzdvihl jeho království ve prospěch jeho lidu, Izraele.

^{2Sam 5:13}Když David přišel z Hebronu, vzal si v Jeruzalémě další konkubíny a manželky, a tak se Davidovi narodili další synové a dcery. ^{2Sam 5:14}Toto jsou jména těch, kteří se mu narodili v Jeruzalémě: Šamua, Šobab, Nátan, Šalomoun, ^{2Sam 5:15}Jibchar, Elišua, Nefeg, Jafia, ^{2Sam 5:16}Elišama, Eliada a Elifelet.

^{2Sam 5:17}Jakmile Filištíni uslyšeli, že David byl pomazán za krále nad Izraelem, všichni se ho vypravili hledat. David se o tom doslechl a uchýlil se do pevnosti. ^{2Sam 5:18}Když Filištíni přitáhli a rozložili se v údolí Refaim, ^{2Sam 5:19}David se ptal Hospodina: „Mám na Filištíny zaútočit? Vydáš mi je do rukou?“

„Zaútoč!“ odpověděl mu Hospodin. „Filištíny ti jistě vydám do rukou.“

^{2Sam 5:20}David tedy přitáhl do Baal-peracimu a porazil je tam. Tehdy řekl: „Jako proráží vodní proud, tak přede mnou Hospodin prolomil řady mých nepřátel.“ To místo pak nazval Baal-peracim, Pán průlomů. ^{2Sam 5:21}Filištíni tam nechali své modly a David je se svými muži odnesl.

^{2Sam 5:22}Filištíni později znovu vytáhli a rozložili se v údolí Refaim. ^{2Sam 5:23}David se ptal Hospodina, a ten mu řekl: „Neútoč. Obejdi je zezadu a napadni je od moruší. ^{2Sam 5:24}Až v korunách moruší uslyšíš šelest šlépějí, vyrazíš, neboť tehdy před tebou vytáhl Hospodin, aby porazil vojsko Filištínů.“ ^{2Sam 5:25}David udělal, co mu Hospodin přikázal, a porážel Filištíny od Gibeonu ^[501] až po Gezer.

Kapitola 6

Přenesení truhly do Jeruzaléma

^{2Sam 6:1}David pak opět shromáždil všechny vybrané muže z Izraele – celkem třicet tisíc – ^{2Sam 6:2}a s celým tím zástupem se vypravil do Baaly v Judsku, aby odtamtud přivezli Boží truhlu nesoucí jméno Hospodina zástupů trůnícího nad cheruby. ^{2Sam 6:3}Naložili Boží truhlu na nový vůz a vyzvedli ji z Abinadabova domu na kopci. Ten nový vůz řídili Abinadabovi synové Uza a Achio, ^{2Sam 6:4}a když ji odváželi z domu Abinadabova na kopci, Achio kráčel před Truhlou. ^{2Sam 6:5}David a celý dům Izraele křepčili před Hospodinem ze všech sil a zpívali a hráli ^[502] na lyry a citery, na tamburíny, chřestítka a činely.

^{2Sam 6:6}Když pak přišli k Náchonovu mlatu, Uza vztáhl ruku k Boží truhle a přidržel ji, protože ji volské spřežení naklonilo. ^{2Sam 6:7}Vtom Hospodin vzplanul proti Uzovi hněvem. Pro tu opovážlivost ho Bůh na místě zasáhl tak, že tam u Boží truhly zemřel. ^{2Sam 6:8}Davida hněvalo, že se Hospodin na Uzu tak prudce utrhl. Proto se to místo dodnes jmenuje Perec-uza, Uzova trhlina.

^{2Sam 6:9}Toho dne dostal David z Hospodina strach. „Jak by mohla Truhla Hospodinova vejít ke mně!“ řekl si. ^{2Sam 6:10}Proto už nechtěl Hospodinovu truhlu vzít k sobě do Města Davidova, ale odložil ji do domu Obed-edoma Gatského. ^{2Sam 6:11}Hospodinova truhla zůstala v domě Obed-edoma Gatského tři měsíce a Hospodin požehnal Obed-edoma i celý jeho dům.

^{2Sam 6:12}Králi Davidovi pak bylo oznámeno: „Hospodin kvůli Boží truhle požehnal dům Obed-edoma i všechno, co má.“ David tedy radostně vykročil, aby nechal Boží truhlu přenést z Obed-edomova domu do Města Davidova. ^{2Sam 6:13}Jakmile ti, kdo nesli Truhlu Hospodinovu, ušli šest kroků, obětoval býka a vykrmené dobytče. ^{2Sam 6:14}David přitom křepčil ze všech sil před Hospodinem, oblečen plátěným efodem. ^{2Sam 6:15}Takto David a celý dům Izraele přinášeli Hospodinovu truhlu, s pokřikem a s troubením na roh.

^{2Sam 6:16}Když Hospodinova truhla vcházela do Města Davidova, Saulova dcera Míkal se dívala z okna. Viděla, jak král David poskakuje a křepčí před Hospodinem, a ve svém srdci jím pohrdla.

^{2Sam 6:17}Když Hospodinovu truhlu přinesli, umístili ji doprostřed stanu, který pro ni David postavil. David pak přinesl před Hospodinem zápalné i pokojné oběti. ^{2Sam 6:18}Poté, co David dokončil obětování zápalných a pokojných obětí, požehnal lidu ve jménu Hospodina zástupů. ^{2Sam 6:19}Podělil také všechen lid, všechno množství Izraele, muže i ženy, každého jedním pecnem chleba, jedním datlovým a jedním rozinkovým koláčem. Všechen lid se pak rozešel, každý k sobě domů.

^{2Sam 6:20}Také David se vrátil, aby požehnal svůj dům. Saulova dcera Míkal ale Davida uvítala slovy: „To se dnes izraelský král vyznamenal! Předváděl se dnes před děvečkami svých poddaných, jako se předvádí nějaký ubožák!“

^{2Sam 6:21}„Bylo to před Hospodinem!“ odpověděl jí David. „Před Hospodinem, který mě vyvolil místo tvého otce a celé tvé rodiny, aby mě postavil za vůdce Hospodinova lidu, Izraele – před ním jsem se radoval! ^{2Sam 6:22}A klidně se znevážím ještě víc, až si budu i sám připadat jako nic, ale u těch – jak říkáš – děveček, u těch budu v úctě!“

^{2Sam 6:23}Saulova dcera Míkal pak celý život až do smrti zůstala bez dětí.

Kapitola 7

Boží smlouva s Davidem

^{2Sam 7:1}Jednou, když už se král zabydlel ve svém domě a Hospodin mu dal odpočinout ode všech okolních nepřátel, ^{2Sam 7:2}řekl král proroku Nátanovi: „Podívej se, já bydlím v cedrovém paláci, a Boží truhla zůstává mezi plachtami.“

^{2Sam 7:3}„Jdi a udělej vše, co máš na srdci,“ odpověděl Nátan králi. „Hospodin je s tebou.“

^{2Sam 7:4}Té noci ale Nátan dostal Boží slovo:

^{2Sam 7:5}„Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin – Ty mi chceš postavit dům, kde bych bydlel? ^{2Sam 7:6}Ode dne, kdy jsem vyvedl syny Izraele z Egypta, až dodnes jsem přece nebydlel v domě, ale stěhoval jsem se ve stanu, v Příbytku. ^{2Sam 7:7}Po celou tu dobu jsem se stěhoval, kamkoli šli všichni synové Izraele. Řekl jsem snad někdy některému vůdci izraelských kmenů, jemuž jsem přikázal pást můj lid Izrael: ‚Proč jste mi nepostavili dům z cedrů?‘

^{2Sam 7:8}Řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin zástupů – Já jsem tě vzal z pastvin, od ovcí, abys byl vůdcem mého lidu Izraele. ^{2Sam 7:9}Byl jsem s tebou všude, kam ses vydal, a všechny tvé nepřátele jsem před tebou vyhladil. Proslavím tvé jméno jako jméno jednoho z největších mužů na zemi. ^{2Sam 7:10}I svému lidu Izraeli zajistím místo a zasadím jej tak, aby bydlel doma a nikdo ho nerušil. Už jej nebudou utiskovat zlosynové jako dříve, ^{2Sam 7:11}za dnů, kdy jsem nad svým izraelským lidem ustanovil soudce. Dopřeji ti odpočinout ode všech tvých nepřátel.

Hospodin ti oznamuje, že on zbuduje dům tobě. ^{2Sam 7:12}Až se naplní tvé dny a ulehneš ke svým předkům, pozdvihnu tvého potomka, jenž vzejde z tvých beder, a jeho království upevním. ^{2Sam 7:13}To on postaví dům mému jménu a já navěky upevním trůn jeho království. ^{2Sam 7:14}Já mu budu otcem a on mi bude synem. Když pochybí, potrestám jej holí smrtelníků, lidskými ranami. ^{2Sam 7:15}Svou laskavost ale od něj neodvrátím, jako jsem ji odvrátil od tvého předchůdce. ^{2Sam 7:16}Tvůj dům a tvé království zůstanou přede mnou ^[503] navěky, tvůj trůn se navěky nepohne.“

^{2Sam 7:17}Přesně těmito slovy, přesně podle tohoto vidění promluvil Nátan k Davidovi.

^{2Sam 7:18}Král David pak přišel, posadil se před Hospodinem a řekl:

„Kdo jsem já, Hospodine, Pane můj, a co je můj dům, žes mě dovedl až sem? ^{2Sam 7:19}A i to se ti ještě zdálo málo, Hospodine, Pane můj, takže jsi domu svého služebníka dokonce přislíbil budoucnost. Bývá snad takový úděl člověka, Hospodine, Pane můj? ^{2Sam 7:20}Co k tomu David ještě může říci? Ty přece znáš svého služebníka, Hospodine, Pane můj! ^{2Sam 7:21}Pro své slovo a podle svého srdce jsi svému služebníku zjevil všechny tyto velkolepé věci.

^{2Sam 7:22}Jak jsi veliký, Hospodine, Pane můj! Nikdo není jako ty a není Boha kromě tebe, jak jsme vždy na vlastní uši slyšeli. ^{2Sam 7:23}A kdo je jako tvůj lid Izrael, jediný národ na zemi, který si Bůh přišel vykoupit jako svůj lid, a získal si tak jméno? Vykonal jsi pro ně ^[504] veliké věci, ohromné věci pro svou zem před tváří svého lidu, který sis vykoupil z Egypta, z jeho národů i jeho bohů! ^{2Sam 7:24}Svůj lid Izrael jsi navěky ustanovil svým lidem a ty, Hospodine, jsi jejich Bůh.

^{2Sam 7:25}Nuže, Hospodine Bože, potvrď navěky slovo, které jsi dal svému služebníkovi a jeho domu. Učiň, jak jsi řekl. ^{2Sam 7:26}Kéž se tvé jméno navěky proslaví! Kéž se říká: ‚Hospodin zástupů je Bohem nad Izraelem!‘ Kéž je dům tvého služebníka Davida před tebou upevněn!

^{2Sam 7:27}Hospodine zástupů, Bože Izraele, ty jsi svému služebníku prozradil: ‚Zbuduji ti dům.‘ Proto tvůj služebník nalezl odvahu modlit se k tobě tuto modlitbu. ^{2Sam 7:28}Ano, Hospodine, Pane můj, ty sám jsi Bůh! Ty jsi svému služebníku zaslíbil toto dobrodiní a tvá slova jsou pravda. ^{2Sam 7:29}Kéž se ti zalíbí požehnat domu svého služebníka, aby před tebou trval navěky, jak jsi, Hospodine, Pane můj, sám řekl. Kéž je díky tvému požehnání dům tvého služebníka navěky požehnán!“

Kapitola 8

Davidova vítězství

^{2Sam 8:1}Po nějaké době David udeřil na Filištíny, porazil je a dobyl Meteg-ama z rukou Filištínů.

^{2Sam 8:2}Porazil také Moábce. Nechal je lehnout na zem a odměřoval je šňůrou. Odměřil vždy dvě šňůry k zabití a jednu celou šňůru k ponechání naživu. Moábci se stali Davidovými poddanými a odváděli povinné dávky.

^{2Sam 8:3}David také porazil Hadad-ezera, syna Rechobova, krále Cóby, když vytáhl, aby obnovil svou moc u řeky Eufrat. ^{2Sam 8:4}David vzal do zajetí 1000 jeho vozů, 7000 jezdců ^[505] a 20 000 pěšáků. Všechna jeho spřežení ochromil, jen sto si ponechal.

^{2Sam 8:5}Aramejci z Damašku přitáhli Hadad-ezerovi, králi Cóby, na pomoc, ale David z nich pobil 22 000 mužů. ^{2Sam 8:6}Potom umístil do aramejského Damašku svoji posádku. Aramejci se stali Davidovými poddanými a odváděli povinné dávky. Hospodin dával Davidovi vítězství, kamkoli se obrátil. ^{2Sam 8:7}David také vzal zlaté štíty, které nosila Hadad-ezerova stráž, a dopravil je do Jeruzaléma. ^{2Sam 8:8}Z Hadad-ezerových měst Tebach ^[506] a Berotaj pobral král David veliké množství bronzu.

^{2Sam 8:9}Když se Toú, ^[507] král Chamátu, doslechl, že David porazil celé Hadad-ezerovo vojsko, ^{2Sam 8:10}vyslal ke králi Davidovi svého syna Jorama s pozdravem a blahopřáním k jeho vítězství nad Hadad-ezerem. Předtím totiž Hadad-ezer a Toú spolu válčili. Joram s sebou přinesl stříbrné, zlaté a bronzové předměty ^{2Sam 8:11}a král David je zasvětil Hospodinu stejně jako stříbro a zlato ze všech ostatních národů, které si podmanil: ^{2Sam 8:12}Edomců, ^[508] Moábců, Amonců, Filištínů a Amalekovců. Rovněž tak zasvětil i kořist od Hadad-ezera, syna Rechobova, krále Cóby.

^{2Sam 8:13}David si získal proslulost, když se vrátil ze Solného údolí, kde porazil 18 000 Edomců. ^{2Sam 8:14}Umístil mezi Edomci posádky a rozmístil je po celém Edomu. Všichni Edomci se stali Davidovými poddanými. Hospodin dával Davidovi vítězství, kamkoli se obrátil.

^{2Sam 8:15}David kraloval nad celým Izraelem a zjednával právo a spravedlnost všemu svému lidu. ^{2Sam 8:16}Joáb, syn Ceruji, byl vrchním velitelem, Jošafat, syn Achiludův, byl kancléřem, ^{2Sam 8:17}Sádok, syn Achitubův, a Achimelech, syn Abiatarův, byli kněžími, Serajáš byl písařem ^{2Sam 8:18}a Benajáš, syn Jojadův, velel gardě Kréťanů a Pléťanů. Davidovi synové byli knížata. ^[509]

Kapitola 9

David a Mefibošet

^{2Sam 9:1}Jednou se David zeptal: „Zůstal ještě někdo ze Saulova domu naživu? Kvůli Jonatanovi bych mu chtěl projevit přízeň.“ ^{2Sam 9:2}V Saulově domě sloužíval otrok jménem Cíba, a tak ho zavolali k Davidovi.

„Ty jsi Cíba?“ zeptal se král.

„Tvůj služebník!“ odpověděl.

^{2Sam 9:3}„Nezbyl ze Saulova domu ještě někdo?“ zeptal se ho král. „Chtěl bych mu projevit Boží přízeň.“

„Zůstal ještě jeden Jonatanův syn, chromý na nohy,“ odpověděl králi Cíba.

^{2Sam 9:4}„A kde je?“ ptal se král.

„V domě Machira, syna Amielova, v Lo-debaru,“ odpověděl Cíba.

^{2Sam 9:5}Král David ho tedy z Lo-debaru, z domu Machira, syna Amielova, nechal přivést. ^{2Sam 9:6}Když Mefibošet, syn Jonatana, syna Saulova, přišel k Davidovi, padl na tvář a poklonil se.

„Mefibošete,“ oslovil ho David.

„Jsem tvůj služebník!“ odpověděl.

^{2Sam 9:7}„Neboj se,“ řekl mu David. „Kvůli tvému otci Jonatanovi ti chci projevit přízeň. Vrátím ti všechny pozemky tvého děda Saula a budeš vždy jíst u mého stolu.“

^{2Sam 9:8}Mefibošet se mu začal klanět. „Co je tvůj služebník?“ říkal. „Proč se obracíš k mrtvému psu, jako jsem já?“

^{2Sam 9:9}Král pak zavolal Cíbu, někdejšího Saulova sluhu, a řekl mu: „Všechno, co patřilo Saulovi a celému jeho domu, jsem dal vnukovi tvého pána. ^{2Sam 9:10}Ty budeš se svými syny a služebníky obdělávat jeho půdu a sklízet úrodu, aby vnuk tvého pána měl dost potravy. A Mefibošet, vnuk tvého pána, bude vždy jíst u mého stolu.“ (A Cíba měl patnáct synů a dvacet služebníků.)

^{2Sam 9:11}„Tvůj služebník udělá, cokoli můj pán a král přikáže,“ odpověděl Cíba králi.

Mefibošet pak jídal u Davidova ^[510] stolu jako jeden z královských synů. ^{2Sam 9:12}Měl také malého syna jménem Míka. Všichni, kdo patřili k Cíbovu domu, se stali Mefibošetovými služebníky. ^{2Sam 9:13}Mefibošet ovšem zůstával v Jeruzalémě, neboť vždy jídal u královského stolu. Byl chromý na obě nohy.

Kapitola 10

Porážka Amonců a Aramejců

^{2Sam 10:1}Po nějaké době zemřel amonský král a na jeho místo nastoupil jeho syn Chanun. ^{2Sam 10:2}David si řekl: „Projevím přízeň Nachašovu synu Chanunovi, jako jeho otec projevoval přízeň mně.“ Poslal proto své služebníky, aby mu vyřídili soustrast nad úmrtím jeho otce.

Když Davidovi služebníci přišli do země Amonců, ^{2Sam 10:3}amonští vojevůdci řekli svému pánu Chanunovi: „Myslíš, že David měl tvého otce v takové úctě, že ti poslal těšitele? Neposlal za tebou své služebníky spíše proto, aby prohledali a proslídili město, aby je mohli podvrátit?“ ^{2Sam 10:4}Chanun tedy Davidovy služebníky zajal, oholil jim polovinu brady, roucha jim uřezal v půli až u zadnic a tak je poslal zpátky.

^{2Sam 10:5}Jakmile se to doneslo Davidovi, poslal jim naproti posly. Protože ti muži byli velmi zostuzeni, král jim vzkázal: „Zůstaňte v Jerichu, dokud vám nenaroste vous. Pak se můžete vrátit.“

^{2Sam 10:6}Amonci si uvědomili, jak moc Davida popudili, a tak si najali 20 000 aramejských pěšáků z Bet-rechobu a z Cóby, 1000 mužů od maackého krále a 12 000 mužů od Iš-toba. ^{2Sam 10:7}David se to ale dozvěděl a vyslal tam Joába se všemi nejlepšími bojovníky. ^{2Sam 10:8}Amonci vyrazili a sešikovali se k boji u brány, zatímco Aramejci z Cóby, Rechobu, Iš-tobu a Maaky zaujali postavení v poli.

^{2Sam 10:9}Když Joáb viděl, že musí čelit boji zepředu i zezadu, vybral ty nejlepší z izraelských bojovníků a seřadil je proti Aramejcům. ^{2Sam 10:10}Zbytek vojska svěřil pod velení svého bratra Abišaje, aby je seřadil proti Amoncům. ^{2Sam 10:11}Joáb mu řekl: „Budou-li Aramejci nad mé síly, přijdeš mi na pomoc. Budou-li Amonci nad tvé síly, přijdu na pomoc já tobě. ^{2Sam 10:12}Buď silný! Odvahu! Za náš lid a za města našeho Boha! Ať Hospodin učiní, co se mu zalíbí.“

^{2Sam 10:13}Nato se Joáb se svým vojskem pustil do boje proti Aramejcům a ti se před nimi dali na útěk. ^{2Sam 10:14}Jakmile Amonci uviděli, že Aramejci utekli, dali se i oni na útěk před Abišajem a stáhli se do města. Joáb tehdy ukončil boj proti Amoncům a vrátil se do Jeruzaléma.

^{2Sam 10:15}Aramejci viděli, že je Izrael porazil, a tak se přeskupili. ^{2Sam 10:16}Hadad-ezer poslal také pro Aramejce z druhého břehu Eufratu, a když je přivedl, přitáhli do Chelamu v čele s Hadad-ezerovým vojevůdcem Šobachem.

^{2Sam 10:17}Když se to David dozvěděl, shromáždil celý Izrael, překročil Jordán a přitáhl k Chelamu. Aramejci se sešikovali proti Davidovi a pustili se s ním do boje. ^{2Sam 10:18}Museli se ale před Izraelem dát na útěk. David mezi Aramejci pobil 700 vozatajů a 40 000 pěšáků. ^[511] Jejich vojevůdce Šobacha zranil tak, že na místě zemřel.

^{2Sam 10:19}Všichni králové, kteří byli Hadad-ezerovými vazaly, viděli, že ho Izrael porazil. Uzavřeli tedy s Izraelci mír a stali se jejich vazaly. Aramejci se pak báli přijít ještě někdy Amoncům na pomoc.

Davidův pád

Kapitola 11

David a Batšeba

^{2Sam 11:1}Na jaře, když králové vyrážejí do boje, poslal David Joába, aby se svými vojáky a s celým Izraelem rozdrtil Amonce. Oblehli tedy Rabu, ale David zůstal v Jeruzalémě.

^{2Sam 11:2}Jednou pozdě odpoledne, když David vstal z lože a procházel se po střešní terase královského paláce, zahlédl ze střechy nějakou ženu, jak se koupe. Ta žena byla překrásná. ^{2Sam 11:3}David někoho poslal, ať zjistí, kdo to je. Dozvěděl se: „Je to Batšeba, dcera Eliamova, manželka Uriáše Chetejského.“ ^{2Sam 11:4}David si pro ni nechal poslat, a když k němu přišla, vyspal se s ní (právě se totiž očistila od svého krvácení). Potom se vrátila domů. ^{2Sam 11:5}Když ta žena zjistila, že otěhotněla, poslala Davidovi vzkaz: „Jsem těhotná.“

^{2Sam 11:6}David vzkázal Joábovi: „Pošli mi Uriáše Chetejského.“ Joáb tedy poslal Uriáše za Davidem. ^{2Sam 11:7}Když k němu Uriáš přišel, David se vyptával, jak se daří Joábovi, jak se daří lidu a jak se daří v boji. ^{2Sam 11:8}Potom Uriášovi řekl: „Zajdi domů a dej si koupel.“ Jakmile Uriáš opustil palác, král za ním poslal svůj dar. ^{2Sam 11:9}Uriáš ale nešel domů. Ulehl mezi služebníky svého pána u vchodu do královského paláce.

^{2Sam 11:10}Davidovi bylo oznámeno, že Uriáš nešel domů. Proto s Uriášem znovu promluvil: „Vrátil ses přece z výpravy. Proč nejdeš domů?“

^{2Sam 11:11}Uriáš mu odpověděl: „Boží truhla a Izrael s Judou zůstávají pod stany; také můj pán Joáb táboří v poli s tvými služebníky, pane – a já bych měl jít domů jíst a pít a spát se svou manželkou? Na tvůj život a na tvou duši, něco takového bych neudělal!“

^{2Sam 11:12}David tedy Uriášovi řekl: „Zůstaň tu ještě jeden den. Odešlu tě až zítra.“ Toho dne tedy Uriáš ještě zůstal v Jeruzalémě. Nazítří ^{2Sam 11:13}si ho David zavolal a jedl s ním a pil, dokud ho neopil. On ale večer přesto nešel domů. Odešel spát na své lehátko mezi služebníky svého pána.

^{2Sam 11:14}David tedy ráno napsal dopis Joábovi a poslal mu ho po Uriášovi. ^{2Sam 11:15}V dopise psal: „Postavte Uriáše do nejprudšího boje. Pak od něj odstupte, ať je zasažen a zemře.“ ^{2Sam 11:16}Joáb tedy při obléhání města postavil Uriáše na místo, o kterém věděl, že tam jsou zvláště udatní bojovníci. ^{2Sam 11:17}Když pak muži toho města vyrazili do boje proti Joábovi, někteří z Davidových vojáků padli. Jedním z mrtvých byl také Uriáš Chetejský.

^{2Sam 11:18}Joáb pak Davidovi poslal zprávu o celém průběhu bitvy. ^{2Sam 11:19}Poslovi dal tyto pokyny: „Až králi vypovíš celý průběh bitvy, ^{2Sam 11:20}možná to krále popudí k hněvu a řekne ti: ‚Proč jste v boji zašli tak blízko k městu – to nevíte, že se z hradeb střílí? ^{2Sam 11:21}Kdo zabil Abimelecha, syna Jerub-baalova? ^[512] Copak nezemřel, když na něj ta žena v Tebecu shodila z hradeb mlýnský kámen? Proč jste šli tak blízko ke hradbám?!‘ A tehdy mu řekneš: ‚Také tvůj služebník Uriáš je mrtev.‘“

^{2Sam 11:22}Posel tedy vyrazil, a když přišel k Davidovi, vylíčil mu vše, s čím ho Joáb poslal: ^{2Sam 11:23}„Nepřátelé podnikli protiútok, vyrazili za námi do pole, ale my jsme je zatlačili zpět až k bráně. ^{2Sam 11:24}Vtom začali z hradeb střílet lučištníci a několik královských služebníků zabili. Také tvůj služebník Uriáš je mrtev.“

^{2Sam 11:25}David na to poslu odpověděl: „Vyřiď Joábovi: ‚Už se tím netrap. Meč si jednou vybere toho a jindy onoho. Zaútoč na město ještě silněji a zboř je.‘ Tak ho povzbuď.“

^{2Sam 11:26}Když se Uriášova manželka dozvěděla, že její muž Uriáš je mrtev, oplakávala ho. ^{2Sam 11:27}Jakmile jí doba truchlení skončila, David pro ni poslal a nechal si ji přivést domů. Stala se jeho ženou a porodila mu syna. To, co David provedl, ale bylo v Hospodinových očích zlé.

Kapitola 12

Ten muž jsi ty

^{2Sam 12:1}Hospodin za Davidem poslal Nátana. Ten k němu přišel a řekl mu: „V jednom městě žili dva muži, jeden bohatý a jeden chudý. ^{2Sam 12:2}Bohatý měl velikou spoustu ovcí a dobytka. ^{2Sam 12:3}Chudý neměl nic než jednu malou ovečku, kterou koupil a choval. Vyrůstala u něj s jeho dětmi, z jeho skrovného pokrmu jedla, z jeho poháru pila, v jeho klíně spala, jako by byla jeho dcerou. ^{2Sam 12:4}Jednou k onomu boháči přišel pocestný. Jemu ale bylo líto vzít a připravit pro hosta jednu ze svých ovcí nebo dobytka, a tak vzal ovečku onoho chudáka a tu tomu příchozímu připravil.“

^{2Sam 12:5}David se na toho muže hrozně rozhněval. „Jakože je živ Hospodin,“ řekl Nátanovi, „muž, který to spáchal, musí zemřít! ^{2Sam 12:6}A tu ovečku zaplatí čtyřnásobně – za to, že provedl takovou věc a neměl slitování.“

^{2Sam 12:7}„Ten muž jsi ty!“ řekl Nátan Davidovi. „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem tě pomazal za krále nad Izraelem a já jsem tě vysvobodil ze Saulových rukou. ^{2Sam 12:8}Dal jsem ti dům tvého pána. I ženy svého pána jsi dostal do klína. Dal jsem ti dům Izraele a Judy. A kdyby ti to bylo málo, přidal bych ti ještě mnohem víc! ^{2Sam 12:9}Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem? Provedl jsi, co je v jeho očích zlé. Uriáše Chetejského jsi zabil mečem a jeho ženu sis vzal za manželku. Zavraždil jsi ho mečem Amonců! ^{2Sam 12:10}Proto, že jsi mnou pohrdl a vzal sis za ženu manželku Uriáše Chetejského, se od tvého domu od nynějška nikdy neodvrátí meč.

^{2Sam 12:11}Tak praví Hospodin: Hle, vzbudím proti tobě zlo z tvého vlastního domu. Před tvýma očima vezmu tvé ženy a dám je tvému bližnímu, aby s nimi spal všem na očích. ^{2Sam 12:12}Ty jsi to udělal tajně, ale já to udělám veřejně, před celým Izraelem!“

^{2Sam 12:13}„Zhřešil jsem proti Hospodinu!“ řekl mu na to David.

„Ano,“ odpověděl mu Nátan, „ale Hospodin z tebe tvůj hřích sňal. Nezemřeš. ^{2Sam 12:14}Protože jsi ale tímto činem znevážil Hospodina, ^[513] musí zemřít tvůj novorozený syn.“ ^{2Sam 12:15}A po těch slovech se Nátan vrátil domů.

Hospodin pak postihl dítě, které Davidovi porodila Uriášova manželka, a to onemocnělo. ^{2Sam 12:16}David kvůli tomu chlapci hledal Boha. Držel půst a v noci ležel na holé zemi. ^{2Sam 12:17}Stařešinové jeho domu se postavili okolo, aby ho přiměli vstát ze země, ale on nechtěl. Ani pokrm od nich nepřijal.

^{2Sam 12:18}Po sedmi dnech pak dítě zemřelo. Davidovi služebníci se mu chlapcovu smrt báli oznámit. „Když ještě chlapec žil,“ říkali si, „domlouvali jsme mu, ale nechtěl nás poslechnout. Co až mu řekneme: ‚Dítě umřelo?‘ Mohl by provést něco hrozného!“

^{2Sam 12:19}David si ale všiml, že si jeho služebníci šeptají, a pochopil, že chlapec zemřel. „Dítě umřelo?“ zeptal se svých služebníků.

„Ano, umřelo,“ odpověděli.

^{2Sam 12:20}Nato David vstal ze země, a když se umyl, pomazal mastí a převlékl, šel se poklonit do Hospodinovy svatyně. Pak se vrátil domů, požádal o pokrm a pojedl.

^{2Sam 12:21}„Co to děláš?“ řekli mu jeho služebníci. „Dokud chlapec žil, postil ses a plakal, ale jakmile zemřel, vstal jsi a dal ses do jídla!“

^{2Sam 12:22}„Dokud chlapec žil,“ odpověděl jim, „postil jsem se a plakal, protože jsem si říkal: ‚Kdo ví? Třeba se nade mnou Hospodin slituje a nechá ho naživu.‘ ^{2Sam 12:23}Teď je mrtvý. Proč bych se měl postit? Copak ho mohu přivést zpět? Já půjdu za ním, ale on se ke mně nevrátí.“

^{2Sam 12:24}Potom David utěšoval svou manželku Batšebu; přišel k ní a miloval se s ní. Když pak porodila syna, dala mu jméno Šalomoun, Pokojný. Hospodin si ho zamiloval ^{2Sam 12:25}a skrze proroka Nátana sdělil, že pro Hospodina se bude jmenovat Jedidiáš, Miláček Hospodinův.

^{2Sam 12:26}Joáb mezitím bojoval proti Rabě Amonců. Když to královské město téměř dobyl, ^{2Sam 12:27}vyslal k Davidovi posly se vzkazem: „Zaútočil jsem na Rabu a dobyl jsem městský zdroj vody. ^{2Sam 12:28}Vezmi tedy zbytek vojska, oblehni město a dobuď je, abych je nedobyl já a vítězství nebylo připisováno mně.“

^{2Sam 12:29}David tedy vzal všechno zbývající vojsko a vytáhl proti Rabě. Zaútočil na ni a dobyl ji. ^{2Sam 12:30}Potom sňal z Molochovy hlavy ^[514] korunu vážící talent ^[515] zlata. Měla na sobě drahokam, který pak David nosíval na hlavě. Vyvezl z města také veliké množství kořisti. ^{2Sam 12:31}Jeho obyvatele odvedl a dal k pile, k železným dlátům a sekyrám; některé poslal do cihelny. Tak naložil se všemi městy Amonců. Potom se David se vším vojskem vrátil do Jeruzaléma.

Kapitola 13

Amnon a Támar

^{2Sam 13:1}Uplynul nějaký čas. Davidův syn Abšalom měl krásnou sestru jménem Támar a jiný Davidův syn, Amnon, se do ní zamiloval. ^{2Sam 13:2}Amnon se pro svou sestru Támar tak soužil, až z toho onemocněl. Byla to panna a jemu se zdálo nemožné něčeho u ní dosáhnout.

^{2Sam 13:3}Amnon měl jednoho přítele jménem Jonadab. Tento Jonadab, syn Davidova bratra Šimey, byl velmi chytrý člověk. ^{2Sam 13:4}„Co že tak den za dnem chřadneš, královský synu? Nesvěříš se mi?“ vyptával se ho.

„Miluji Támar, sestru mého bratra Abšaloma,“ prozradil mu Amnon.

^{2Sam 13:5}„Ulehni na lůžko a dělej, že jsi nemocný,“ poradil mu Jonadab. „Až se na tebe přijde podívat otec, řekneš mu: Kdyby tak mohla přijít má sestra Támar a nakrmila mě. Připravila by jídlo tady u mě, abych se díval, a pak by mě krmila.“

^{2Sam 13:6}Amnon si tedy lehl a dělal, že je nemocný. Když se na něj přišel podívat král, Amnon mu řekl: „Kdyby tak mohla přijít má sestra Támar, připravit mi tu pár srdíček a nakrmit mě.“

^{2Sam 13:7}David poslal k Támar domů vzkaz: „Zajdi prosím do domu svého bratra Amnona a připrav mu jídlo.“ ^{2Sam 13:8}Támar tedy šla do domu svého bratra Amnona. Zatímco ležel a díval se, vzala těsto, uhnětla z něj srdíčka a upekla je. ^{2Sam 13:9}Potom mu je z pánve nabídla, ale Amnon odmítl jíst.

„Ať jdou všichni pryč!“ zvolal. Když všichni odešli, ^{2Sam 13:10}požádal Támar: „Přines mi jídlo do ložnice a nakrm mě.“ Támar tedy vzala srdíčka, která připravila, a donesla je Amnonovi do ložnice. ^{2Sam 13:11}Když mu je podávala, aby se najedl, zmocnil se jí a začal ji přemlouvat: „Pojď, lehni si se mnou, sestřičko.“

^{2Sam 13:12}„Bratře, to ne!“ vykřikla. „Nesmíš mě zneuctít! To se přece v Izraeli nedělá! Neprováděj takovou hanebnost! ^{2Sam 13:13}Co pak bude se mnou? Kam se poděju se svou hanbou? A co ty? Byl bys v Izraeli jako nějaký hanebník. Prosím, promluv raději s králem – tobě mě jistě neodepře!“ ^{2Sam 13:14}On však nedbal, neslyšel. Přemohl ji a znásilnil.

Jakmile se s ní ale vyspal, ^{2Sam 13:15}začal ji nenávidět. Nenávist, kterou k ní cítil, byla ještě větší než láska, kterou ji předtím miloval. „Vstaň! Jdi pryč!“ přikázal jí.

^{2Sam 13:16}„To ne,“ prosila ho. „Vyhnat mě by byla ještě větší špatnost, než co jsi mi už udělal!“ On však nedbal, neslyšel.

^{2Sam 13:17}Zavolal svého sluhu a přikázal: „Tuhle ať odsud vyvedou. A zamkni za ní!“ ^{2Sam 13:18}Sluha ji tedy vyvedl ven a zamkl za ní dveře. Měla na sobě zdobenou suknici; takové šaty totiž nosívaly královy panenské dcery. ^{2Sam 13:19}Támar si posypala hlavu popelem a tu zdobenou suknici na sobě roztrhla. Zakryla si tvář rukama a plakala, kudy chodila.

^{2Sam 13:20}„Že s tebou byl ten tvůj bratr Amnon?“ řekl jí Abšalom, její bratr. „Zatím o tom ale musíš mlčet, má sestro – vždyť je to tvůj bratr. Neber si to tak.“ Támar pak zůstala opuštěná v domě svého bratra Abšaloma.

^{2Sam 13:21}Když se o tom všem dozvěděl král David, velice se rozhněval. ^{2Sam 13:22}Abšalom pak s Amnonem vůbec nemluvil – ani po dobrém, ani po zlém. Nenáviděl totiž Amnona za to, že zneuctil jeho sestru Támar.

Abšalomova pomsta

^{2Sam 13:23}Dva roky nato pořádal Abšalom v Baal-chacoru poblíž efraimské hranice slavnost stříhání ovcí, na kterou sezval všechny královské syny. ^{2Sam 13:24}Předtím přišel za králem se slovy: „Mám prosbu. Tvůj služebník slaví stříhání ovcí. Chtěl by se král se svou družinou připojit ke svému služebníku?“

^{2Sam 13:25}„Raději ne, můj synu,“ odpověděl král Abšalomovi, „nemůžeme jít všichni. Byli bychom ti na obtíž.“ A ačkoli na něj naléhal, nechtěl jít, ale požehnal mu.

^{2Sam 13:26}„A nemohl by s námi jít alespoň můj bratr Amnon?“ zeptal se Abšalom.

„Proč by s tebou chodil?“ řekl král. ^{2Sam 13:27}Když ale na něj Abšalom naléhal, poslal s ním Amnona i všechny královské syny.

^{2Sam 13:28}Abšalom přikázal svým mládencům: „Dávejte pozor. Až se Amnon po víně rozveselí, zavelím: ‚Na Amnona!‘ a vy ho zabijete. Nebojte se. Je to přece na můj rozkaz. Buďte silní a stateční!“ ^{2Sam 13:29}Abšalomovi mládenci pak s Amnonem naložili, jak jim Abšalom přikázal. Všichni královi synové se hned zvedli, každý nasedl na svého mezka a dali se na útěk.

^{2Sam 13:30}Ještě byli na cestě, když se Davidovi doneslo, že prý Abšalom povraždil všechny královské syny a že z nich nezůstal ani jeden. ^{2Sam 13:31}Tehdy král vstal, roztrhl svá roucha a vrhl se na zem. Všichni jeho služebníci stáli kolem, roucha roztržená. ^{2Sam 13:32}Pak promluvil Jonadab, syn Davidova bratra Šimey: „Ať se můj pán a král nedomnívá, že byli zabiti všichni mladí královští synové. Zemřel jen Amnon! Abšalom byl k tomu odhodlán už ode dne, kdy byla zneuctěna jeho sestra Támar. ^{2Sam 13:33}Ať se můj pán a král vůbec neobává, že by snad zemřeli všichni královští synové. Vždyť zemřel jen Amnon!“

^{2Sam 13:34}Abšalom mezitím uprchl.

Když se mladík na stráži rozhlédl do dálky, spatřil, jak od západu z horského úbočí přichází množství lidí.

^{2Sam 13:35}„Vidíš,“ řekl Jonadab králi, „to jdou královští synové! Stalo se, jak říkal tvůj služebník.“ ^{2Sam 13:36}Sotva to dořekl, opravdu dorazili královští synové s hlasitým pláčem. Tehdy se i král a všichni jeho služebníci dali do velmi hlasitého pláče.

^{2Sam 13:37}Abšalom zatím prchal. Zamířil ke gešurskému králi Talmajovi, synu Amihudovu. ^[516] David pak svého syna dlouho oplakával. ^{2Sam 13:38}Abšalom nalezl útočiště v Gešuru, kde zůstal tři roky.

^{2Sam 13:39}Když král David konečně Amnonovu smrt oželel, začalo se mu po Abšalomovi stýskat. ^[517]

Kapitola 14

Příběh tekojské vdovy

^{2Sam 14:1}Joáb, syn Ceruji, poznal, že král myslí na Abšaloma. ^{2Sam 14:2}Poslal proto do Tekoje a přivedl odtud jednu moudrou ženu, které řekl: „Budeš dělat, že máš smutek. Oblékni si smuteční šaty, nemaž se mastí a chovej se jako žena, která už dlouho truchlí nad mrtvým. ^{2Sam 14:3}Půjdeš ke králi a tohle mu povíš.“ A Joáb ji naučil, co má říkat.

^{2Sam 14:4}A tak ta tekojská žena šla za ^[518] králem. Padla tváří k zemi, poklonila se a zvolala: „Králi, pomoz!“

^{2Sam 14:5}„Co je ti?“ zeptal se král.

„Jsem vdova,“ odpověděla, „muž mi zemřel. ^{2Sam 14:6}Tvá služebnice měla dva syny. Ti se ale na poli pohádali; nebyl tam nikdo, kdo by je od sebe odtrhl, a tak jeden druhého udeřil a zabil. ^{2Sam 14:7}Teď se ale všichni příbuzní obrátili proti tvé služebnici. Říkají: ‚Vydej toho bratrovraha! Zabijeme ho za to, že zavraždil svého bratra.‘ Tak chtějí zahubit ^[519] i dědice. Uhasí i tu jiskřičku, co mi zbývá! Po manželovi mi tu na zemi nezůstane ani jméno, ani potomstvo…“

^{2Sam 14:8}„Vrať se domů, já o tvé věci rozhodnu,“ přerušil ji král.

^{2Sam 14:9}Tekojská žena ale králi řekla: „Všechna vina, pane králi, ať padne na mě a na můj dům. Král a jeho trůn ať jsou bez viny.“ ^[520]

^{2Sam 14:10}Na to jí král odpověděl: „Kdyby někdo tobě nebo tvému domu vyhrožoval, přiveď ho ke mně. Pak už si na tebe nikdy nedovolí!“

^{2Sam 14:11}Tehdy řekla: „Kéž prosím král prohlásí při Hospodinu, svém Bohu, že zabrání krevnímu mstiteli rozmnožit neštěstí zabitím mého syna.“

Na to prohlásil: „Jakože je živ Hospodin, tvému synovi nespadne z hlavy ani vlas!“

^{2Sam 14:12}„Smí tvá služebnice povědět panu králi ještě něco?“ zeptala se žena.

„Mluv,“ přivolil.

^{2Sam 14:13}Tehdy mu řekla: „Proč ty sám smýšlíš podobně proti Božímu lidu? Když král takto mluví, jako by obvinil sám sebe – vždyť sám nedovolil svému vyhnanci vrátit se domů. ^{2Sam 14:14}Všichni jsme přece smrtelní. Jsme jako voda na zem rozlitá, která se nedá posbírat. Bůh ale nechce brát život. Připravuje způsoby, aby od něj vyhnanec nezůstal zahnán nadobro.

^{2Sam 14:15}Proto jsem přišla; chtěla jsem to panu králi vypovědět, protože mi ti lidé nahnali strach. Tvá služebnice si řekla: Povím to králi. Co když král prosbě své služky vyhoví? ^{2Sam 14:16}Možná král svou služku vyslyší a zachrání ji ze spárů toho, kdo mě chce i s mým synem vyhladit z Božího dědictví. ^{2Sam 14:17}Tvá služebnice si řekla: Kéž slovo pana krále přinese klid. Vždyť pan král rozlišuje dobro a zlo jako Boží anděl. Kéž je Hospodin, tvůj Bůh, s tebou!“

^{2Sam 14:18}„Na něco se tě zeptám,“ přerušil ji král. „Nic přede mnou netaj.“

„Mluv prosím, pane králi,“ odpověděla.

^{2Sam 14:19}„Nemá v tom všem prsty Joáb?“ zeptal se jí.

„Jakože jsi živ, pane králi!“ zvolala. „Před slovy pana krále člověk neunikne napravo ani nalevo. Ano, tvůj služebník Joáb mi to přikázal; to on tvou služebnici naučil všechna tato slova. ^{2Sam 14:20}Tvůj služebník Joáb to udělal, aby změnil stav té věci. Můj pán je ale moudrý jako Boží anděl; ví o všem, co se děje na zemi.“

^{2Sam 14:21}Král pak promluvil s Joábem: „Tak dobře, udělám to. Jdi a přiveď mého chlapce Abšaloma zpátky.“

^{2Sam 14:22}Joáb padl tváří k zemi, klaněl se a děkoval králi: „Dnes tvůj služebník poznal, že jsem u tebe došel přízně, můj pane a králi, neboť král vyhověl prosbě svého služebníka.“ ^{2Sam 14:23}Potom Joáb vstal, odešel do Gešuru a přivedl Abšaloma do Jeruzaléma.

^{2Sam 14:24}Král však prohlásil: „Smí jít k sobě domů, ale ať mi nechodí na oči.“ Abšalom se tedy vrátil domů, ale králi na oči nesměl.

Abšalomův převrat

^{2Sam 14:25}V celém Izraeli nebyl tak vyhlášený krasavec jako Abšalom. Od hlavy až k patě neměl jedinou vadu. ^{2Sam 14:26}Když si stříhal vlasy (nechával si je stříhat vždy jednou za rok, protože ho už tížily), potom je zvážil a bylo to 200 šekelů ^[521] podle královské váhy! ^{2Sam 14:27}Abšalomovi se narodili tři synové a jedna dcera jménem Támar; vyrostla z ní překrásná žena.

^{2Sam 14:28}Abšalom už byl v Jeruzalémě dva roky, ale stále ještě nesměl králi na oči. ^{2Sam 14:29}Chtěl proto ke králi vyslat Joába, ale když si pro něj poslal, Joáb nechtěl přijít. Poslal pro něj tedy znovu, ale on nechtěl přijít ani podruhé. ^{2Sam 14:30}Tehdy Abšalom řekl svým služebníkům: „Víte, že Joábovo pole sousedí s mým. Má na něm ječmen; jděte a zapalte mu ho.“ A tak Abšalomovi služebníci to pole vypálili.

^{2Sam 14:31}Joáb pak hned přišel za Abšalomem domů. „Jak to, že mi tví služebníci vypálili pole?“ ptal se ho.

^{2Sam 14:32}„Víš, že jsem ti vzkazoval, že máš za mnou přijít,“ odpověděl mu Abšalom. „Chci tě poslat za králem, aby ses ho zeptal, proč jsem se vlastně měl vrátit z Gešuru. Bylo by mi lépe, kdybych tam zůstal! Chci už krále vidět! Jestli na mně zůstává vina, ať mě dá raději zabít.“

^{2Sam 14:33}Joáb tedy šel za králem a vyřídil mu to. Král potom Abšaloma k sobě pozval, a ten k němu přišel a poklonil se před ním až k zemi. Král pak Abšaloma políbil.

Kapitola 15

^{2Sam 15:1}Abšalom si později opatřil vůz, koně a padesát mužů, kteří před ním běhali. ^{2Sam 15:2}Od časného rána stával u cesty vedle brány. Zavolal si každého, kdo chtěl přednést králi nějakou věc k rozsouzení. „Z kteréhopak jsi města?“ ptal se. Odpovídali mu: „Tvůj služebník je z toho a toho izraelského kmene.“ ^{2Sam 15:3}Abšalom pak říkal: „Víš, tvá žádost je správná a oprávněná, ale u krále se žádného vyslyšení nedočkáš. ^{2Sam 15:4}Kdybych tak byl soudcem v této zemi já!“ dodával. „Pak by každý mohl přijít se svým sporem nebo žalobou za mnou a já bych mu zjednal právo.“ ^{2Sam 15:5}A když k němu někdo přistoupil, aby se mu poklonil, Abšalom k němu vztáhl ruku, objal ho a políbil. ^{2Sam 15:6}Takovým způsobem se choval ke všem Izraelcům, kteří chodili hledat zastání u krále. Tak si získal srdce Izraelců.

^{2Sam 15:7}Po čtyřech ^[522] letech pak Abšalom řekl králi: „Dovol mi prosím jít do Hebronu splnit slib, který jsem dal Hospodinu. ^{2Sam 15:8}Když jsem totiž bydlel v aramejském Gešuru, složil jsem tento slib: ‚Jestli mě Hospodin přivede zpět do Jeruzaléma, budu sloužit Hospodinu.‘“

^{2Sam 15:9}Král mu odpověděl: „Jdi v pokoji,“ a tak se Abšalom vypravil do Hebronu.

^{2Sam 15:10}Po všech izraelských kmenech ale rozeslal tajné posly se vzkazem: „Jakmile uslyšíte troubení rohu, zvolejte: ‚Abšalom se v Hebronu stal králem!‘“ ^{2Sam 15:11}S Abšalomem odešlo z Jeruzaléma dvě stě mužů (byli ovšem pozváni, a tak šli bezelstně s ním, protože nic netušili). ^{2Sam 15:12}Když se Abšalom chystal přinášet oběti, poslal také pro Davidova rádce Achitofela Gilonského, aby přišel ze svého města Gilo. Spiknutí narůstalo a s Abšalomem bylo stále více lidu.

David na útěku

^{2Sam 15:13}K Davidovi pak dorazil posel se zprávou: „Srdce Izraelců je s Abšalomem.“

^{2Sam 15:14}David řekl všem svým služebníkům, kteří s ním byli v Jeruzalémě: „Musíme ihned utéct! Abšalom by nás už vyváznout nenechal. Pojďme rychle, jinak nás brzy přepadne, udělá nám to nejhorší a město vybije mečem.“

^{2Sam 15:15}„Jsme ti k službám,“ odpověděli královi služebníci, „uděláme, cokoli náš pán a král rozhodne.“ ^{2Sam 15:16}A tak král odešel, následován celým svým dvorem. Zanechal tam jen deset konkubín, aby se staraly o dům.

^{2Sam 15:17}Když král s celým tím zástupem odcházel, zastavili se u posledního domu. ^{2Sam 15:18}Všichni jeho služebníci procházeli kolem něj – všichni Kréťané a Pléťané i všech šest set mužů, kteří ho následovali z Gatu – ti všichni procházeli před králem. ^{2Sam 15:19}Tehdy král řekl Itajovi Gatskému: „Proč bys odcházel s námi? Vrať se a zůstaň u nového krále. Jsi přece cizinec, který už opustil svou vlast. ^{2Sam 15:20}Jako bys přišel teprve včera, a dnes bych tě měl zase vláčet s námi někam dál? Já půjdu, kam jen to půjde. Ty se ale i se svými bratry vrať. Kéž ti Hospodin projeví ^[523] milosrdenství a věrnost.“

^{2Sam 15:21}Itaj ale králi namítl: „Jakože je živ Hospodin a živ je můj pán a král – kdekoli bude můj královský pán, ať mrtev nebo živ, tam bude i tvůj služebník.“

^{2Sam 15:22}David na to Itajovi řekl: „Pojď, pokračuj tedy s námi.“ A tak Itaj Gatský se všemi svými muži i se všemi dětmi, které měli s sebou, pokračovali dál.

^{2Sam 15:23}Celá země hlasitě plakala, když celý ten zástup procházel kolem. Král překročil potok Kidron a se všemi svými lidmi zamířil do pouště.

^{2Sam 15:24}Vtom se objevil i Sádok a s ním všichni levité nesoucí Truhlu Boží smlouvy. Postavili Boží truhlu a nechali ji stát, dokud celý zástup neopustil město. Přišel tam i Abiatar. ^{2Sam 15:25}Král ale Sádokovi řekl: „Vrať se s Boží truhlou do města. Najdu-li u Hospodina milost, přivede mě zpět a dovolí mi znovu spatřit Truhlu i jeho Příbytek. ^{2Sam 15:26}Řekne-li však: ‚Nemám v tobě zalíbení‘ – zde jsem; ať se mnou naloží, jak bude chtít.“

^{2Sam 15:27}Král ještě knězi Sádokovi řekl: „Dávej pozor. Vrať se s Abiatarem pokojně do města. Ať jsou s vámi také oba vaši synové – tvůj syn Achimaac a jeho syn Jonatan. ^{2Sam 15:28}Počkám totiž v poušti naproti brodu, než od vás dostanu další zprávu.“ ^{2Sam 15:29}A tak Sádok s Abiatarem vrátili Boží truhlu do Jeruzaléma a zůstali tam.

^{2Sam 15:30}David pak stoupal na Olivetskou horu a celou cestu plakal, hlavu zahalenou a bos. Také všichni, kdo byli s ním, si zahalili hlavu a celou cestu vzhůru plakali. ^{2Sam 15:31}David se tehdy dozvěděl, že mezi Abšalomovými spiklenci je také Achitofel, a tak se modlil: „Hospodine, obrať prosím Achitofelovu radu vniveč!“

^{2Sam 15:32}Když David dorazil na vrchol hory, kde bylo zvykem klanět se Bohu, hle – naproti mu jde Chušaj Arkijský, ^[524] roucho roztržené a na hlavě hlínu. ^{2Sam 15:33}David mu řekl: „Když půjdeš se mnou, budeš mi břemenem. ^{2Sam 15:34}Když se ale vrátíš do města a řekneš Abšalomovi: ‚Jsem ti k službám, králi; dříve jsem sloužil tvému otci, teď ale budu sloužit tobě,‘ pak pro mě budeš moci mařit Achitofelovy rady. ^{2Sam 15:35}Budou tam s tebou také kněží Sádok a Abiatar. Cokoli tedy na královském dvoře uslyšíš, to oznámíš kněžím Sádokovi a Abiatarovi. ^{2Sam 15:36}Jsou tam s nimi i jejich dva synové, Achimaac Sádokův a Jonatan Abiatarův. Po nich mi vzkážete, cokoli se dozvíte.“

^{2Sam 15:37}Davidův důvěrník Chušaj tedy odešel do města, právě když do Jeruzaléma vstupoval Abšalom.

Kapitola 16

^{2Sam 16:1}Sotva David minul vrchol hory, hle – naproti mu jde Cíba, Mefibošetův sluha, se dvěma osedlanými osly a na nich dvě stě chlebů, sto sušených hroznů, sto kusů letního ovoce a měch vína. ^{2Sam 16:2}„Na co to máš?“ zeptal se ho král.

„Osli jsou k jízdě pro královský dům,“ odpověděl Cíba, „chleba s ovocem je k jídlu pro mládence a víno je k pití, až budete na poušti unavení.“

^{2Sam 16:3}„A kde je vnuk tvého pána?“ zeptal se král.

„Ten čeká v Jeruzalémě,“ odpověděl Cíba. „Myslí si: ‚Izraelský lid mi dnes navrátí království mého děda.‘“

^{2Sam 16:4}„Ať tedy všechen Mefibošetův majetek připadne tobě,“ řekl mu na to král.

„Klaním se, můj pane a králi,“ odpověděl Cíba. „Jsi ke mně tak laskav!“

^{2Sam 16:5}Když se potom král David blížil k Bachurim, hle – vyšel odtud nějaký muž rodem ze Saulova domu. Jmenoval se Šimei, syn Gerův, a jak šel, zlořečil ^{2Sam 16:6}a házel po Davidovi i všech jeho služebnících kamení, ačkoli byl král David zprava i zleva obklopen svými lidmi i všemi bojovníky. ^{2Sam 16:7}Šimei chrlil nadávky: „Táhni, ty vrahu! Táhni, ty bídáku! ^{2Sam 16:8}Hospodin ti oplatil za všechnu krev Saulova domu. Stal ses králem místo něj, ale Hospodin dal království do rukou tvého syna Abšaloma. To máš za svou špatnost, protože jsi vrah!“

^{2Sam 16:9}Abišaj, syn Ceruji, tehdy řekl králi: „Proč má tenhle chcíplý pes zlořečit mému pánu a králi? Půjdu mu srazit hlavu, ano?“

^{2Sam 16:10}Král však odpověděl: „Co je vám do toho, synové Ceruji, že mi zlořečí? Jestli mu Hospodin přikázal: ‚Zlořeč Davidovi,‘ kdo pak smí říci: ‚Co to děláš?‘“

^{2Sam 16:11}David tehdy Abišajovi a všem svým služebníkům řekl: „Vždyť i můj vlastní syn mi usiluje o život, natožpak tento Benjamínec. Nechte ho, ať zlořečí, jestli mu to Hospodin přikázal. ^{2Sam 16:12}Snad Hospodin pohlédne na mé trápení a odplatí mi za ty dnešní nadávky dobrodiním.“

^{2Sam 16:13}David tedy se svými muži pokračoval v cestě. Šimei ale šel podél nich po protějším svahu, a jak šel, zlořečil, házel po něm kameny a vířil prach. ^{2Sam 16:14}Utrmácený král i všichni, kdo byli s ním, nakonec dorazili na místo, kde si odpočinuli.

Abšalomovi rádci

^{2Sam 16:15}Abšalom zatím s celým izraelským vojskem vstoupil do Jeruzaléma. Také Achitofel byl s ním. ^{2Sam 16:16}Tehdy k Abšalomovi přišel i Davidův důvěrník Chušaj Arkijský a zvolal: „Ať žije král! Ať žije král!“

^{2Sam 16:17}„Takhle se odvděčuješ svému příteli?“ řekl mu Abšalom. „Proč jsi nešel s ním?“

^{2Sam 16:18}„To ne,“ odpověděl mu Chušaj. „Koho vyvolil Hospodin a celý tento izraelský lid, s tím jsem a s tím zůstanu. ^{2Sam 16:19}A komu jinému bych měl sloužit než jeho synu? Jako jsem sloužil tvému otci, tak budu sloužit tobě.“

^{2Sam 16:20}Abšalom se obrátil na Achitofela: „Poraďte, co máme dělat.“

^{2Sam 16:21}Achitofel mu odpověděl: „Spi s konkubínami svého otce, které tu nechal, aby se staraly o dům. Když celý Izrael uslyší, jak ses svému otci zprotivil, posílí to odhodlání všech, kdo jsou s tebou.“ ^{2Sam 16:22}A tak pro Abšaloma roztáhli na střeše baldachýn a Abšalom před zraky všeho Izraele spal s konkubínami svého otce. ^[525]

^{2Sam 16:23}Radit se s Achitofelem, který byl tenkrát rádcem, bylo jako doptávat se na Boží slovo. Takto bral všechny jeho rady jak David, tak Abšalom.

Kapitola 17

^{2Sam 17:1}Achitofel také Abšalomovi řekl: „Dovol prosím, ať vyberu dvanáct tisíc mužů a ještě dnes v noci se vypravím pronásledovat Davida. ^{2Sam 17:2}Překvapím ho útokem, dokud je znavený a skleslý. Všichni jeho muži se rozutečou, takže zabiji samotného krále. ^{2Sam 17:3}Tak přivedu všechen lid k tobě, jako se přivádí nevěsta k ženichovi. Jde ti přece o život jediného muže ^[526] – všechen lid může zůstat v pokoji.“ ^{2Sam 17:4}Abšalomovi i všem izraelským stařešinům se ten návrh líbil.

^{2Sam 17:5}Abšalom ale přikázal: „Raději ještě zavolej Chušaje Arkijského, ať si vyslechneme také jeho názor.“ ^{2Sam 17:6}Chušaj tedy přišel k Abšalomovi a ten mu řekl: „Toto navrhuje Achitofel. Máme se řídit jeho výrokem? Pokud ne, promluv ty.“

^{2Sam 17:7}Chušaj Abšalomovi odpověděl: „Achitofelova rada tentokrát není dobrá. ^{2Sam 17:8}Znáš přece svého otce i jeho muže, jak jsou udatní,“ pokračoval Chušaj. „Jsou rozzuření jako medvědice, která v divočině přišla o mladé. A tvůj otec je zkušený válečník; ten nebude nocovat s vojskem. ^{2Sam 17:9}Určitě se už schoval v nějaké jeskyni nebo někde jinde. Kdyby hned napoprvé někteří z našich padli, kdekdo se to doslechne a řekne: ‚Abšalomovo vojsko je poraženo!‘ ^{2Sam 17:10}Každý bojovník, i kdyby měl srdce jako lev, pak ztratí odvahu. Celý Izrael přece ví, jaký je tvůj otec hrdina a jak jsou jeho muži udatní.

^{2Sam 17:11}Proto radím, ať se k tobě shromáždí celý Izrael od Danu až po Beer-šebu; je jich jako písku v moři a ty osobně je povedeš do boje. ^{2Sam 17:12}Přitáhneme na něj, ať se schovává kdekoli. Sneseme se na něj jako rosa na zem, a nepřežije on ani žádný z jeho mužů. ^{2Sam 17:13}Jestli se stáhne někam do města, celý Izrael k tomu městu nanosí provazy a strhneme je do údolí, takže z něj nezůstane ani kamínek!“

^{2Sam 17:14}Nato Abšalom se všemi izraelskými muži prohlásil: „Rada Chušaje Arkijského je lepší než rada Achitofelova.“ (Hospodin se totiž rozhodl zmařit Achitofelovu dobrou radu, aby na Abšaloma přivedl neštěstí.)

^{2Sam 17:15}Chušaj pak oznámil kněžím Sádokovi a Abiatarovi: „Achitofel radil Abšalomovi a izraelským stařešinům tak a tak, kdežto já jsem radil tak a tak. ^{2Sam 17:16}Teď rychle pošlete Davidovi zprávu: ‚Nenocuj v poušti před brodem. Ihned překroč Jordán – jinak je s králem i všemi jeho muži konec!‘“

^{2Sam 17:17}Jonatan a Achimaac zůstávali u pramene En-rogel. Chodívala tam služebná a říkala jim, co mají oznámit králi Davidovi. Nesměli se totiž prozradit chozením do města. ^{2Sam 17:18}Nějaký mládenec je zahlédl a ohlásil to Abšalomovi. Ti dva ale zatím utekli. Dorazili do domu jednoho muže v Bachurim, který měl na dvoře studnu, a spustili se do ní. ^{2Sam 17:19}Jeho žena zakryla otvor studny plachtou a navrch nasypala zrní, takže nebylo nic poznat.

^{2Sam 17:20}Abšalomovi služebníci přišli za ženou do domu a ptali se: „Kde je Achimaac a Jonatan?“

„Už za potokem,“ odpověděla jim. Hledali je tedy, ale nenašli, a tak se vrátili do Jeruzaléma.

^{2Sam 17:21}Když byli pryč, vylezli ti dva ze studny a šli uvědomit krále Davida: „Rychle, musíš se přebrodit. Achitofel proti vám radil tak a tak.“ ^{2Sam 17:22}David se tedy zvedl a se všemi svými lidmi překročil Jordán. Než se rozednilo, nezůstal jediný, kdo by Jordán nepřekročil.

^{2Sam 17:23}Achitofel viděl, že se nestalo podle jeho rady, a tak osedlal osla a vydal se domů do svého města. Pořídil závěť o svém domě a oběsil se. Zemřel a byl pochován v hrobě svého otce.

Abšalomův konec

^{2Sam 17:24}David už vstupoval do Machanajim, když Abšalom se všemi izraelskými muži překročil Jordán. ^{2Sam 17:25}Abšalom jmenoval namísto Joába vrchním velitelem Amasu. (To byl syn muže jménem Jeter Izmaelský, ^[527] který si vzal Abigail, dceru Nachašovu, sestru Joábovy matky Ceruji.) ^{2Sam 17:26}Izrael s Abšalomem v čele se tedy utábořil v gileádském kraji.

^{2Sam 17:27}Když David dorazil do Machanajim, Šobi, syn Nachaše z Raby Amonců, spolu s Machirem, synem Amiela z Lo-debaru, a s Barzilajem Gileádským z Rogelim ^{2Sam 17:28}mu tam přinesli lůžka a přikrývky, misky a džbány s pšenicí, ječmenem a moukou, s praženým zrním, fazolemi a čočkou, ^{[528]2Sam 17:29}s medem, ovčím tvarohem a kravským sýrem. To vše přinesli pro Davida a jeho muže k jídlu. Řekli si totiž: Jistě jsou na poušti hladoví, utrmácení a žízniví.

Kapitola 18

^{2Sam 18:1}David pak sečetl své vojsko a ustanovil velitele tisíců a velitele stovek. ^{2Sam 18:2}Třetinu lidu svěřil Joábovi, třetinu jeho bratru Abišajovi, synu Ceruji, a třetinu Itajovi Gatskému. „Také já s vámi půjdu do boje,“ řekl král vojsku.

^{2Sam 18:3}Namítli ale: „Nemůžeš jít s námi! Kdybychom museli utíkat, nebude jim záležet na nás; nebude je zajímat, ani kdyby nás polovina padla. Ty jsi přece cennější než deset tisíc z nás. ^[529] Teď nám lépe pomůžeš, když zůstaneš ve městě.“

^{2Sam 18:4}„Udělám, co chcete,“ svolil tedy král.

Postavil se k bráně a všechen lid pochodoval ven po stovkách a tisících. ^{2Sam 18:5}Král tehdy přikázal Joábovi, Abišajovi a Itajovi: „Zacházejte mi s Abšalomem šetrně – vždyť je to můj chlapec!“ Celé vojsko slyšelo, jaké příkazy dal král všem velitelům ohledně Abšaloma.

^{2Sam 18:6}A tak vytáhli do pole proti Izraeli. K bitvě došlo v Efraimském lese ^{2Sam 18:7}a Davidovi muži tam izraelské vojsko porazili. V té hrozné řeži onoho dne padlo na 20 000 vojáků. ^{2Sam 18:8}Boj se rozšířil po celém kraji a les toho dne pohltil více mužů, než kolik jich padlo mečem.

^{2Sam 18:9}Abšalom znenadání narazil na Davidovy muže, a tak na svém mezku ujížděl pryč. Když ale mezek probíhal pod hustými větvemi velikého dubu, Abšalom v nich uvízl za vlasy. Mezek pod ním běžel dál, ale on zůstal viset mezi nebem a zemí.

^{2Sam 18:10}Jeden z mužů to viděl a oznámil Joábovi: „Právě jsem viděl Abšaloma, jak visí na dubu!“

^{2Sam 18:11}„Tak tys ho viděl?“ opáčil Joáb. „A proč jsi ho na místě nesrazil k zemi? Dlužil bych ti pak deset šekelů ^[530] stříbra a jeden pás!“

^{2Sam 18:12}Ten muž ale Joábovi odpověděl: „Ani kdybych dostal na ruku tisíc šekelů ^[531] stříbra, na králova syna bych ruku nevztáhl! Slyšeli jsme přece na vlastní uši, jaké rozkazy dal král tobě, Abišajovi a Itajovi: ‚Dávejte pozor na mého chlapce Abšaloma.‘ ^{2Sam 18:13}Vždyť bych tím ohrozil vlastní život! Před králem se nic neutají. I ty sám by ses postavil proti mně.“

^{2Sam 18:14}„Nebudu se tu s tebou zdržovat,“ řekl Joáb. Vzal tři šípy a vrazil je Abšalomovi do srdce. Protože byl v koruně dubu stále naživu, ^{2Sam 18:15}obstoupilo ho deset Joábových zbrojnošů a ubili Abšaloma k smrti.

^{2Sam 18:16}Joáb potom zatroubil na roh a zastavil vojsko v dalším pronásledování Izraele. ^{2Sam 18:17}Abšaloma vzali, hodili ho v lese do velké jámy a navršili nad ním velkou hromadu kamení. Celý Izrael se tehdy rozutekl, každý tam, odkud přišel.

^{2Sam 18:18}Abšalom si ještě za svého života nechal v Královském údolí postavit památný sloup. Říkal totiž: „Nemám syna, aby připomínal mé jméno.“ Proto ten sloup nazval po sobě. Až dodnes se mu říká Jad-abšalom, Abšalomův pomník.

Synáčku můj

^{2Sam 18:19}Sádokův syn Achimaac tehdy požádal Joába: „Dovol mi běžet a ohlásit králi, že jej Hospodin obhájil před jeho nepřáteli.“

^{2Sam 18:20}Ten mu ale namítl: „Dnes bys nebyl vítaným poslem. Můžeš zvěstovat jindy, ale dnes ne – vždyť zemřel královský syn.“

^{2Sam 18:21}Joáb tedy poručil jednomu Habešanovi: „Běž oznámit králi, co jsi viděl.“ Habešan se Joábovi poklonil a rozběhl se.

^{2Sam 18:22}Sádokův syn Achimaac ale Joába žádal znovu: „Přesto mi dovol běžet za tím Habešanem.“

„Proč bys běžel právě ty, synu? Vždyť nemáš dobré zprávy,“ odpověděl Joáb.

^{2Sam 18:23}„Přesto chci běžet,“ opakoval.

„Tak tedy běž,“ odpověděl Joáb. Achimaac běžel přes jordánskou rovinu a Habešana předběhl.

^{2Sam 18:24}David právě seděl mezi vnitřní a vnější branou. Na střechu hradební brány vystoupila hlídka, rozhlédla se a spatřila osamělého běžce. ^{2Sam 18:25}Když to hlídka ohlásila králi, řekl na to: „Když běží sám, nese dobré zprávy.“

Ale zatímco se stále blížil, ^{2Sam 18:26}hlídka uviděla dalšího běžce. „Další osamělý běžec!“ zavolala na strážného.

„I ten má dobrou zprávu,“ odpověděl král.

^{2Sam 18:27}„Vidím, jak běží ten první,“ ohlásila hlídka, „takhle běhá Achimaac, syn Sádokův.“

„To je dobrý muž,“ řekl na to král. „Přichází s dobrou zprávou.“

^{2Sam 18:28}„Pokoj!“ pozdravil Achimaac krále a poklonil se mu až k zemi. Potom řekl: „Požehnán buď Hospodin, tvůj Bůh, jenž porazil muže, kteří pozvedli ruce proti mému pánu a králi!“

^{2Sam 18:29}„Je v pořádku můj chlapec Abšalom?“ zeptal se král.

Achimaac odpověděl: „Když mě, králi, tvůj služebník Joáb posílal, viděl jsem velký rozruch, ale nevím, co to bylo.“

^{2Sam 18:30}„Postav se tamhle na stranu,“ řekl mu král. Poodešel tedy a postavil se stranou.

^{2Sam 18:31}Vtom dorazil Habešan: „Dobrá zpráva pro mého pána a krále! Hospodin tě dnes obhájil přede všemi, kdo proti tobě povstali.“

^{2Sam 18:32}„Je v pořádku můj chlapec Abšalom?“ zeptal se ho král.

Habešan odpověděl: „Ať nepřátelé mého pána a krále i všichni, kdo ti chtějí škodit, dopadnou jako ten mladík!“

Kapitola 19

^{2Sam 19:1}Král byl otřesen. S pláčem stoupal do horní místnosti brány a cestou naříkal: „Synáčku Abšalome, synáčku můj! Synáčku Abšalome! Proč jsem jen místo tebe neumřel já, Abšalome? Synáčku můj, synáčku můj!“

^{2Sam 19:2}Joábovi bylo oznámeno, jak král pláče a naříká pro Abšaloma. ^{2Sam 19:3}Když vojsko uslyšelo, jak král truchlí nad svým synem, vítězství toho dne se všem obrátilo v nářek. ^{2Sam 19:4}Vojáci se toho dne kradli do města, jako se krade vojsko, které s hanbou prchlo z boje. ^{2Sam 19:5}Král si zakryl tvář a hlasitě bědoval: „Synáčku Abšalome! Abšalome, synáčku můj! Synáčku můj!“

^{2Sam 19:6}Joáb tehdy šel za králem domů a řekl: „Dnes jsi urazil všechny své muže, kteří dnes tobě, tvým synům a dcerám, tvým manželkám i konkubínám zachránili život. ^{2Sam 19:7}Miluješ ty, kdo tě nenávidí, a nenávidíš ty, kdo tě milují! Dnes jsi ukázal, že tví velitelé ani vojáci pro tebe nic neznamenají. Dnes je mi jasné, že kdyby Abšalom žil a my všichni dnes byli mrtví, byl bys spokojen. ^{2Sam 19:8}Tak se vzchop a jdi povzbudit své muže! Přísahám při Hospodinu, že jinak s tebou do večera nezůstane jediný z nich. To pro tebe bude horší neštěstí než všechno, co tě potkalo od mládí!“

^{2Sam 19:9}Král tedy vstal a posadil se do brány. Když se všichni vojáci dozvěděli, že král sedí v bráně, celé vojsko před králem vykonalo přehlídku.

Král se vrací

Ostatní z Izraele se rozutekli, každý odkud přišel. ^{2Sam 19:10}V celém lidu, ve všech izraelských kmenech se dohadovali: „Král nás zachránil z rukou našich nepřátel; vysvobodil nás ze spárů Filištínů. Pak ale uprchl ze země před Abšalomem ^{2Sam 19:11}a Abšalom, kterého jsme si pomazali za krále, padl v boji. Na co tedy čekáte? Proč nepřivedeme krále zpět?“

^{2Sam 19:12}Když se do králova domu doneslo, o čem mluvil celý Izrael, vzkázal král David kněžím Sádokovi a Abiatarovi: „Vyřiďte judským stařešinům: Proč máte být poslední při králově návratu domů? ^{2Sam 19:13}Jste mí bratři, má krev a tělo – proč máte být při návratu krále poslední? ^{2Sam 19:14}A pokud jde o Amasu, tomu vyřiďte: Nejsi snad má krev a tělo? Ať mě Bůh potrestá a ještě mi přidá, jestli se nestaneš natrvalo mým vojevůdcem namísto Joába.“ ^{2Sam 19:15}Tím si naklonil srdce všech obyvatel Judska. Jednomyslně králi vzkázali: „Pojď se vrátit i se všemi svými muži.“

^{2Sam 19:16}Král se tedy vypravil zpět. Když dorazil k Jordánu, judští muži vyšli králi naproti do Gilgalu, aby ho převedli přes Jordán. ^{2Sam 19:17}Také Šimei, syn Gerův, Benjamínec z Bachurim, si pospíšil a vydal se s judskými muži přivítat krále Davida. ^{2Sam 19:18}Byla s ním i tisícovka mužů z Benjamína a také Cíba, sluha ze Saulova domu, a jeho patnáct synů a dvacet služebníků. Ti před králem vběhli do Jordánu, ^{2Sam 19:19}že se budou brodit tam a zpět, aby přepravili královský dvůr a splnili každé královo přání.

Když už měl král překročit Jordán, Gerův syn Šimei padl před králem k zemi ^{2Sam 19:20}se slovy: „Kéž mi to můj pán nepočítá za vinu a kéž zapomene, čím se tvůj služebník provinil onoho dne, kdy můj pán a král opouštěl Jeruzalém; kéž to král nechová v srdci. ^{2Sam 19:21}Zhřešil jsem – to tvůj služebník ví. Pohleď ale, přišel jsem dnes svému pánu a králi naproti jako první z celého domu Josefova.“

^{2Sam 19:22}Abišaj, syn Ceruji, ho přerušil: „Nemá snad Šimei zemřít? Vždyť zlořečil pomazanému Hospodinovu!“

^{2Sam 19:23}„Co je vám do toho, synové Ceruji?“ odpověděl mu David. „To mi dnes musíte dělat žalobce? To by dnes měl v Izraeli někdo zemřít? Copak nevím, že jsem dnes opět králem Izraele?“ ^{2Sam 19:24}Poté se král obrátil k Šimeimu: „Nezemřeš,“ řekl a potvrdil to královskou přísahou.

^{2Sam 19:25}Také Mefibošet, vnuk Saulův, šel přivítat krále. Nedbal o své nohy ani o své vousy a oděv si nepral ode dne králova odchodu až do dne jeho vítězného návratu. ^{2Sam 19:26}Když přišel do Jeruzaléma přivítat krále, král se ho zeptal: „Proč jsi nešel se mnou, Mefibošete?“

^{2Sam 19:27}Ten odpověděl: „Pane můj, králi, můj sluha mě oklamal! Řekl jsem mu: ‚Osedlej mi ^[532] osla, nasednu na něj a pojedu s králem!‘ Víš přece, že tvůj služebník je chromý. ^{2Sam 19:28}Jenže on mě, tvého služebníka, u tebe pomluvil. Můj pán a král je ale jako Boží anděl. Udělej tedy, co pokládáš za dobré. ^{2Sam 19:29}Celý můj otcovský dům si přece od tebe zasloužil smrt. Ty jsi ale svému služebníku dovolil jíst u tvého stolu. Jaké další právo bych ještě měl chtít? Čeho bych se ještě u krále dovolával?“

^{2Sam 19:30}„Nech už těch řečí,“ přerušil ho král. „Říkám: To pole si s Cíbou rozdělíte.“

^{2Sam 19:31}„Ať si klidně vezme všechno,“ řekl na to Mefibošet, „hlavně že se pan král v pořádku vrátil domů!“

^{2Sam 19:32}Také Barzilaj Gileádský se vypravil z Rogelim a provázel krále až k Jordánu, aby se tam s ním rozloučil. ^{2Sam 19:33}Barzilaj byl už velmi starý, bylo mu osmdesát let. To on se o krále staral během jeho pobytu v Machanajim, neboť to byl zámožný člověk. ^{2Sam 19:34}Proto král Barzilajovi nabídl: „Pojď se mnou. V Jeruzalémě se postarám já o tebe.“

^{2Sam 19:35}Barzilaj ale namítl: „Kolik let života mi ještě zbývá, abych šel s králem vzhůru do Jeruzaléma? ^{2Sam 19:36}Je mi už osmdesát let. Copak ještě rozeznám dobré od špatného? Copak by tvůj služebník vůbec věděl, co jí a pije? Slyšel bych ještě hlas zpěváků a zpěvaček? Proč by tvůj služebník ještě měl být mému pánu a králi břemenem? ^{2Sam 19:37}Tvůj služebník vyprovodí krále jen kousek cesty, k Jordánu. Proč by se mi král tak štědře odplácel? ^{2Sam 19:38}Dovol prosím svému služebníku, aby se vrátil. Ať zemřu ve svém městě, kde je hrob mého otce a matky. Mého pána a krále ale může doprovodit zde tvůj služebník Kimham. K němu se zachovej, jak uznáš za dobré.“

^{2Sam 19:39}Na to král řekl: „Ať tedy se mnou jde Kimham, a já pro něj udělám, co uznáš za dobré. Splním ti, cokoli si budeš přát.“

^{2Sam 19:40}A tak král se všemi svými lidmi překročil Jordán. Políbil Barzilaje, požehnal mu a on se vrátil domů. ^{2Sam 19:41}Král pak pokračoval do Gilgalu doprovázen Kimhamem. S králem šlo celé judské vojsko a polovina izraelského vojska.

^{2Sam 19:42}Vtom ke králi dorazili také ostatní Izraelci. „Jak to, že si tě ukradli naši judští bratři?“ ptali se. „Jak to, že sami přepravili krále i jeho dvůr a všechny Davidovy muže přes Jordán?“

^{2Sam 19:43}„Král je přece náš příbuzný,“ řekli jim na to Judští. „Proč se kvůli tomu zlobíte? Copak jsme krále vyjídali? Nebo nás zahrnul nějakými dary?“

^{2Sam 19:44}Izraelci jim ale odpověděli: „Máme na krále desetkrát větší nárok – David nám patří víc než vám! Jak jste námi mohli takhle pohrdnout? My jsme přece byli první, kdo začal mluvit o králově návratu!“

A Judští muži pak Izraelcům odpovídali ještě ostřeji.

Kapitola 20

Šebovo povstání

^{2Sam 20:1}Tehdy se objevil jakýsi ničema jménem Šeba, syn Benjamínce Bichriho. Ten zatroubil na roh a prohlásil:

„Co máme společného s Davidem?
S Jišajovým synem mít podíl nebudem!
Jen ať se vrátí domů všechen Izrael!“

^{2Sam 20:2}Všichni Izraelci tehdy od Davida odstoupili k Šebovi, synu Bichriho. Judští muži od Jordánu až po Jeruzalém ale stáli při svém králi.

^{2Sam 20:3}Když král v Jeruzalémě přišel do svého paláce, vzal těch deset konkubín, které tam předtím nechal, aby se staraly o dům, a dal je hlídat v ústraní. Postaral se o ně, ale sám s nimi nic neměl. Až do smrti zůstaly v ústraní a žily jako vdovy.

^{2Sam 20:4}Potom král přikázal Amasovi: „Svolej mi judské muže a do tří dnů se ke mně vrať.“ ^{2Sam 20:5}Amasa tedy odešel svolávat Judu, ale v určené lhůtě to nestihl.

^{2Sam 20:6}David proto řekl Abišajovi: „Ten Šeba, syn Bichriho, nám teď může uškodit více než Abšalom. Vezmi služebníky svého pána a pronásleduj ho, než si najde nějaká opevněná města a zmizí nám z očí.“ ^{2Sam 20:7}A tak za ním vytáhli Joábovi muži, Kréťané a Pléťané i všichni válečníci. Vytáhli z Jeruzaléma a pronásledovali Šebu, syna Bichriho.

^{2Sam 20:8}Právě byli u toho velikého kamene v Gibeonu, když za nimi přišel Amasa. Joáb byl ve vojenské zbroji; přes šaty byl opásán mečem v pochvě. Když vykročil, meč se vysunul.

^{2Sam 20:9}„Jak se daří, bratře?“ oslovil Joáb Amasu a pravou rukou ho uchopil za vousy, aby ho políbil. ^{2Sam 20:10}Amasa přitom už nesledoval meč v Joábově druhé ruce. Joáb ho jím bodl do břicha, až mu vyhřezly vnitřnosti na zem. Nebylo třeba další rány, aby zemřel.

Joáb se potom se svým bratrem Abišajem pustil za Šebou, synem Bichriho. ^{2Sam 20:11}Jeden z Joábových mužů stál nad tím mrtvým tělem a volal: „Kdo má rád Joába a kdo je pro Davida – za Joábem!“ ^{2Sam 20:12}Amasa zatím ležel v krvi uprostřed cesty. Když ten muž viděl, že se všichni ve vojsku zastavují, odvlekl Amasu z cesty do pole a hodil přes něj plášť. Viděl totiž, že se každý, kdo šel okolo, zastavil. ^{2Sam 20:13}Jakmile ho odklidil z cesty, pokračovali všichni za Joábem a pronásledovali Šebu, syna Bichriho.

^{2Sam 20:14}Ten prošel všemi izraelskými kmeny až po Abel-bet-maaku. Všichni Bichrijci ^[533] se tam shromáždili a přidali se k němu. ^{2Sam 20:15}Joábovi muži přitáhli a oblehli ho v Abel-bet-maace. Navršili k městu násep, který dosahoval až na ochranný val. Když celé Joábovo vojsko začalo bořit hradbu, ^{2Sam 20:16}jakási moudrá žena z toho města náhle zavolala: „Slyšte! Slyšte! Řekněte Joábovi: Přijď sem, ať s tebou promluvím.“

^{2Sam 20:17}„Ty jsi Joáb?“ zeptala se ta žena, když k ní přišel blíž.

„Ano,“ odpověděl.

„Vyslechni, co ti poví tvá služebnice,“ požádala ho.

„Poslouchám,“ odvětil.

^{2Sam 20:18}Pokračovala tedy: „Odpradávna se říká: ‚V Abelu se zeptejte, pak teprve jednejte.‘ ^{2Sam 20:19}My jsme pokojní, věrní Izraelci. Ty ale chceš zahubit jedno z hlavních měst v Izraeli. Proč ničíš Hospodinovo dědictví?“

^{2Sam 20:20}„To ne, to ne!“ zvolal Joáb. „Nechci ničit ani hubit. ^{2Sam 20:21}Jde o něco jiného: Jeden muž z Efraimských hor jménem Šeba, syn Bichriho, pozvedl ruku proti králi Davidovi. Vydejte mi ho, a já od města odejdu.“

„Dobrá,“ odpověděla žena Joábovi, „hodíme ti jeho hlavu přes hradbu.“ ^{2Sam 20:22}Ta žena se ve své moudrosti obrátila na svůj lid. Ti Šebovi, synu Bichriho, usekli hlavu a hodili ji Joábovi. On pak zatroubil na roh a všichni se od města rozešli, odkud přišli. Také Joáb se vrátil do Jeruzaléma ke králi.

^{2Sam 20:23}A tak byl Joáb znovu vrchním velitelem izraelského vojska. Benajáš, syn Jojadův, velel gardě Kréťanů a Pléťanů, ^{2Sam 20:24}Adoniram ^[534] velel nuceným pracím, Jošafat, syn Achiludův, byl kancléřem, ^{2Sam 20:25}Šeja písařem a Sádok a Abiatar kněžími. ^{2Sam 20:26}Ira Jairský pak byl Davidovým knížetem.

Epilog

Kapitola 21

Hlad a válka v zemi

^{2Sam 21:1}Za Davidových dnů byl po tři roky za sebou hlad, a tak David hledal Hospodinovu tvář. Hospodin řekl: „Na Saulovi a jeho rodině lpí krev, protože dal zabíjet Gibeonce.“

^{2Sam 21:2}Král si je tedy zavolal a promluvil s nimi. (Gibeonci nepocházejí ze synů Izraele, ale ze zbytku Emorejců. Synové Izraele se jim zavázali přísahou, ^[535] ale Saul se je ve své horlivosti pro Izrael a Judu snažil vybít.) ^{2Sam 21:3}David se tedy Gibeonců ptal: „Co pro vás mohu udělat? Čím vás usmířím, abyste dobrořečili Hospodinovu dědictví?“

^{2Sam 21:4}Gibeonci mu odpověděli: „Nemáme právo žádat od Saula a jeho domu stříbro nebo zlato ani nemáme právo někoho v Izraeli zabít.“

„Splním vám, o co si řeknete,“ prohlásil král.

^{2Sam 21:5}Odpověděli mu: „Za toho muže, který nás chtěl zničit a vyhubit z celého izraelského území, ^{2Sam 21:6}chceme sedm jeho potomků. Pověsíme je před Hospodinem v Gibeji Saulově, na Hospodinově vrchu.“

„Máte je mít,“ řekl jim na to.

^{2Sam 21:7}Král ovšem ušetřil Mefibošeta, syna Jonatana, syna Saulova, a to kvůli přísaze, kterou spolu kdysi David a Saulův syn Jonatan uzavřeli v Hospodinově jménu. ^{[536]2Sam 21:8}Král vzal dva syny, které Saulovi porodila Ricpa, dcera Ajova, totiž Armoniho a Mefibošeta, a pět synů, které Merab, ^[537] dcera Saulova, porodila Adrielovi, synu Barzilaje Mecholatského. ^{2Sam 21:9}Vydal je Gibeoncům a ti je na tom vrchu pověsili před Hospodinem. Tak jich zahynulo sedm naráz. Zemřeli v prvních dnech žní, když se začíná sklízet ječmen.

^{2Sam 21:10}Ricpa, dcera Ajova, vzala pytlovinu a prostřela si ji na té skále. Od počátku sklizně, až dokud se na ně z nebe nespustil déšť, k nim nepouštěla nebeské ptactvo ve dne ani divokou zvěř v noci. ^{2Sam 21:11}Když bylo Davidovi oznámeno, jak se Saulova družka Ricpa, dcera Ajova, zachovala, ^{2Sam 21:12}šel a vzal si od měšťanů Jábeš-gileádu ostatky Saula a jeho syna Jonatana. (Ti je totiž kdysi ukradli z prostranství v Bet-šanu, kde je Filištíni pověsili onoho dne, kdy Saula porazili v pohoří Gilboa.) ^{2Sam 21:13}David odtud nechal vyzvednout ostatky Saula i jeho syna Jonatana a dal také posbírat ostatky oněch popravených.

^{2Sam 21:14}Ostatky Saula a jeho syna Jonatana pak pochovali do hrobu jeho otce Kíše v Céle v benjamínském kraji. Vykonali všechno, co král přikázal. Teprve potom Bůh vyslyšel modlitby za zemi.

^{2Sam 21:15}Mezi Filištíny a Izraelem znovu vypukla válka. David šel se svými muži, ale v boji proti Filištínům se unavil. ^{2Sam 21:16}Išbi-benob, potomek Refajců (který měl bronzové kopí o váze 300 šekelů ^[538] a také novou výzbroj), tehdy prohlásil, že Davida zabije. ^{2Sam 21:17}Abišaj, syn Ceruji, ale Davidovi přispěchal na pomoc; zasáhl toho Filištína a zabil ho. Davidovi muži tehdy Davida zapřísahali: „Už s námi do boje nechoď, ať neuhasíš svíci Izraele!“

^{2Sam 21:18}Později vypukla v Gobu další válka s Filištíny. Tehdy Sibechaj Chušatský zabil Safa, dalšího potomka Refajců. ^{2Sam 21:19}Když pak v Gobu začala další válka s Filištíny, tehdy Elchanan, syn Jaíra ^[539] Betlémského, zabil bratra ^[540] Goliáše Gatského, jehož kopí mělo násadu jako tkalcovské vratidlo. ^{2Sam 21:20}Také v Gatu proběhla válka s Filištíny. Byl tam jeden obr, který měl na rukou i na nohou po šesti prstech, celkem dvacet čtyři. Také on byl potomek Refajců. ^{2Sam 21:21}Urážel Izrael, ale Jonatan, syn Davidova bratra Šimey, ho zabil.

^{2Sam 21:22}Tak tito čtyři potomci gatských Refajců padli rukou Davida a jeho služebníků.

Kapitola 22

Davidův žalm

^{2Sam 22:1}V den, kdy Hospodin Davida vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i z ruky Saulovy, zpíval David Hospodinu tuto píseň: ^[541]

^{2Sam 22:2}Hospodin je má skála,
má tvrz a záchrana!
^{2Sam 22:3}Můj Bůh je má skála, v něm úkryt nalézám,
můj štít, roh vítězství, můj hrad,
má skrýš, mé vítězství –
před násilím mě ochráníš!

^{2Sam 22:4}Vzýval jsem Hospodina – je hoden chvály –
od mých nepřátel mě zachránil!
^{2Sam 22:5}Smrtelné vlny mě obklopily,
svým proudem mě strhla záhuba,
^{2Sam 22:6}provazy hrobu mě ovinuly,
osidla smrti mě dostihla.
^{2Sam 22:7}Vzýval jsem Hospodina ve své úzkosti,
ke svému Bohu křičel jsem –
on ve svém chrámu slyšel mé volání,
až k jeho uším dolehl můj křik.

^{2Sam 22:8}Zem se třásla, zem se chvěla,
základy nebe se pohnuly,
před jeho hněvem se roztřásly.
^{2Sam 22:9}Dým se valil z jeho chřípí,
stravující oheň z jeho úst,
plamenné blesky z něj vyšlehly.
^{2Sam 22:10}Nebe rozťal, sestupuje,
pod nohama černý mrak!
^{2Sam 22:11}Cheruba zapřáhl, rozletěl se,
vznesl se ^[542] na křídlech větrných.
^{2Sam 22:12}Závojem tmy obklopil se,
mrak plný deště byl jeho stan.

^{2Sam 22:13}Od žáru jeho obličeje
roznítily se blesky plamenné,
^{2Sam 22:14}Hospodin v nebi zaburácel,
hlas Nejvyššího zněl!
^{2Sam 22:15}Deštěm šípů rozehnal je,
bleskem svým je rozdrtil!
^{2Sam 22:16}Koryta moří byla obnažena,
základy světa odkryty
před řevem Hospodina,
před jeho dechem zuřivým!

^{2Sam 22:17}Sehnul se z výšin, uchopil mě,
z mohutných vod mě vyprostil,
^{2Sam 22:18}vyrval mě mocnému nepříteli,
odpůrcům silnějším, než jsem byl.
^{2Sam 22:19}Přepadli mě v den mé bídy,
Hospodin mě však podpíral,
^{2Sam 22:20}vyvedl mě na svobodu,
uhájil mě, vždyť má mě rád!

^{2Sam 22:21}Hospodin odplatil mi za moji spravedlnost,
za čistotu mých rukou mě odměnil.
^{2Sam 22:22}Hospodinových cest jsem se pevně držel,
svého Boha jsem nezradil!
^{2Sam 22:23}Před sebou mám všechny jeho soudy,
od jeho nařízení jsem se nevzdálil,
^{2Sam 22:24}zůstal jsem před ním bez úhony,
varoval jsem se hříchů svých.
^{2Sam 22:25}Hospodin odměnil mě za moji spravedlnost,
za moji čistotu před jeho očima.

^{2Sam 22:26}Ty, Pane, s věrným nakládáš věrně,
k oddanému se chováš oddaně,
^{2Sam 22:27}s čistým člověkem čistě naložíš,
od zvráceného se však odvracíš.
^{2Sam 22:28}Ty sám zachraňuješ ubožáky,
povýšené však hledíš ponížit.
^{2Sam 22:29}Ty, Hospodine, jsi přece mou svící,
sám Hospodin mi září v tmách.
^{2Sam 22:30}S tebou vyrazím proti vojsku,
ve svém Bohu hradby překonám!
^{2Sam 22:31}Jak dokonalá je cesta Boží,
jak ryzí je, co praví Hospodin –
on je štít všech, kdo v něho doufají!

^{2Sam 22:32}Kdo by byl Bohem kromě Hospodina?
Kdo by byl skálou, ne-li náš Bůh?
^{2Sam 22:33}Tento Bůh mě vyzbrojuje silou, ^[543]
otvírá dokonale cestu mou,
^{2Sam 22:34}Mým nohám udílí hbitost laní,
staví mě na mé výšiny.
^{2Sam 22:35}Mé paže učí, jak obstát v boji,
mé ruce napínají i luk bronzový.

^{2Sam 22:36}Podal jsi mi štít své spásy,
sklonil ses, abys mě povýšil!
^{2Sam 22:37}Daroval jsi mým krokům volnost,
mé nohy nesklouznou.
^{2Sam 22:38}Stíhal jsem nepřátele, dostihl je,
nepřestal jsem, než jsem je porazil.
^{2Sam 22:39}Udeřil jsem je, nevstanou znovu,
skáceli se mi pod nohy!

^{2Sam 22:40}Ty jsi mě vyzbrojil silou k boji,
na kolena srážíš mé soky přede mnou.
^{2Sam 22:41}Šíji mých nepřátel nastavil jsi mi,
se svými protivníky jsem skoncoval.
^{2Sam 22:42}Volali o pomoc, nikdo je nezachránil,
volali k Hospodinu – žádná odpověď.
^{2Sam 22:43}Jako prach na zemi rozdrtil jsem je,
jak bláto na ulici jsem je rozdupal!

^{2Sam 22:44}Z různic v lidu zachránils mě,
jako vůdce národů jsi mě ochránil,
lid, jejž jsem ani neznal, slouží mi!
^{2Sam 22:45}Cizáci přede mnou už se krčí,
jen co mě uslyší, musí poslechnout.
^{2Sam 22:46}Cizáci přede mnou už se hroutí,
vrávorají ^[544] ven ze svých nor!

^{2Sam 22:47}Živ buď Hospodin, má skála buď požehnána,
Bůh buď vyvýšen, má záchrana! ^{[545]
2Sam 22:48}Bůh mi dopřává zadostiučinění,
podmaňuje mi národy.
^{2Sam 22:49}Zprostřed nepřátel mě vyvádíš,
pozvedáš mě nad soky,
před násilníkem zachráníš.
^{2Sam 22:50}Proto tě budu chválit mezi národy,
tvé jméno, Hospodine, písní oslavím!

^{2Sam 22:51}Svému králi dává mocná vítězství,
svému pomazanému je milostiv –
Davidovi a jeho semeni až navěky!

Kapitola 23

Poslední slova

^{2Sam 23:1}Toto jsou Davidova poslední slova:

Tak praví David, syn Jišajův,
tak praví povýšený Nejvyšším,
jehož pomazal Bůh Jákobův,
líbezný pěvec izraelský.

^{2Sam 23:2}Promlouvá ze mě Hospodinův Duch,
jeho slovo ve svých ústech mám.
^{2Sam 23:3}Toto mi řekl izraelský Bůh,
On, skála Izraele, praví sám:

Kdo lidem spravedlivě vládne,
kdo v Boží bázni panuje,
^{2Sam 23:4}je jako úsvit za východu slunce,
jak jasné jitro bezmračné;
je jako po dešti vyjasnění,
když tráva raší ze země.

^{2Sam 23:5}Kdyby můj dům před Bohem tak nestál,
což by mi věčnou smlouvu dal,
cele platnou a stvrzenou?
Všechnu tu spásu, všechno to blaho
by rozkvést nenechal!

^{2Sam 23:6}Darebák jak trní vyvržen bude,
rukou se takového nikdo nedotkne,
^{2Sam 23:7}železo a tyč se na něj bere,
oheň ho spálí tam, kde je!

Davidovi hrdinové

^{2Sam 23:8}Zde jsou jména Davidových hrdinů:

Jošeb-bašebet Tachkemonský, velitel Trojice. Uměl to s kopím tak, že ^[546] jich jednou pobil na osm set.

^{2Sam 23:9}Další z té trojice hrdinů byl Eleazar, syn Doda, syna Achochiova. Ten byl s Davidem, když se odvážili na Filištíny. Ti se shromáždili k boji, a tak vytáhli také Izraelci; ^{2Sam 23:10}tehdy vstal a pobíjel Filištíny, až mu ruka ztuhla, že nemohl pustit meč. Lid jen postupoval za ním a obíral pobité. Hospodin toho dne způsobil veliké vítězství.

^{2Sam 23:11}Po něm byl Šama, syn Agea Hararského. Filištíni se jednou shromáždili u dílu pole osetého čočkou a lid se před nimi dal na útěk. ^{2Sam 23:12}Šama se ale postavil doprostřed toho pole, uhájil je a Filištíny odrazil. Hospodin tehdy způsobil veliké vítězství.

^{2Sam 23:13}Tito tři z třicítky velitelů sestoupili o žních k Davidovi do jeskyně Adulam, když v údolí Refaim tábořil oddíl Filištínů. ^{2Sam 23:14}David byl tehdy ve skalní pevnosti. Betlém byl obsazen Filištíny. ^{2Sam 23:15}David tenkrát zatoužil: „Kéž bych se mohl napít vody z té betlémské studny u brány.“ ^{2Sam 23:16}A tak se ta trojice hrdinů probila do filištínského tábora a navážila vodu z betlémské studny u brány. Vzali ji a donesli Davidovi. Ten se jí ale odmítl napít, ale vylil ji jako oběť Hospodinu. ^{2Sam 23:17}„Hospodin chraň,“ zvolal, „vždyť je to krev těch mužů! Šli tam s nasazením života!“ A nechtěl se napít.

Takové činy konala tato trojice hrdinů.

^{2Sam 23:18}Velitelem Třicítky ^[547] byl Joábův bratr Abišaj, syn Ceruji. Oháněl se kopím tak, že jich pobil na tři sta, a tak se stal stejně známým jako ona Trojice. ^{2Sam 23:19}Vskutku, mezi Třicítkou byl slavný a byl jejich velitelem, ale Trojici se nevyrovnal.

^{2Sam 23:20}Také Benajáš, syn Jojadův z Kabceelu, byl udatný bojovník mocných činů. To on zabil ty dva Moábce, kteří se bili jako lvi. A jednou slezl do jámy a zabil v ní lva, tenkrát, když napadl sníh. ^{2Sam 23:21}Jindy šel a zabil Egypťana jen s holí v ruce. Egypťan vypadal hrozivě, byl ozbrojen kopím. On mu je ale vytrhl z ruky a zabil ho jím. ^{2Sam 23:22}Takové činy konal Benajáš, syn Jojadův, a tak se stal stejně známým jako Trojice. ^{2Sam 23:23}Mezi Třicítkou byl slavný, ale Trojici se nevyrovnal. David mu svěřil svou tělesnou stráž.

^{2Sam 23:24}Ke Třicítce patřili: Asael, bratr Joábův, Elchanan, syn Doda Betlémského; ^{2Sam 23:25}Šama Charodský; Elika Charodský; ^{2Sam 23:26}Chelec Paltiský; Ira, syn Ikeše Tekojského; ^{2Sam 23:27}Abiezer Anatotský; Sibechaj ^[548] Chušatský; ^{2Sam 23:28}Calmon Achochijský; Mahraj Netofský; ^{2Sam 23:29}Cheled, syn Baany Netofského; Itaj, syn Ribaje z benjamínské Gibeje; ^{2Sam 23:30}Benajáš Piratonský; Hidaj od potoka Gaaš; ^{2Sam 23:31}Abi-albon Arbatský; Azmavet Bachurimský; ^{2Sam 23:32}Eliachba Šaalbonský; Jašenovi synové Jonatan, ^{2Sam 23:33}syn ^[549] Šamy Hararského, Achiam, syn Šarara Hararského; ^{2Sam 23:34}Elifelet, syn Achasbaje z Maaky; Eliam, syn Achitofela Gilonského; ^{2Sam 23:35}Checro Karmelský; Paaraj Arbejský; ^{2Sam 23:36}Jigal, syn Nátanův z Cóby; syn Hagriho; ^{[550]2Sam 23:37}Selek Amonský; Nachraj Beerotský, zbrojnoš Joába, syna Ceruji; ^{2Sam 23:38}Ira Jitrejský; Gareb Jitrejský; ^{2Sam 23:39}a Uriáš Chetejský.

Všech celkem bylo třicet sedm.

Kapitola 24

Sčítání lidu a Boží trest

^{2Sam 24:1}Hospodin znovu vzplanul hněvem proti Izraeli. „Jdi, sečti Izrael a Judu,“ podnítil proti nim Davida.

^{2Sam 24:2}Král tedy řekl veliteli svého vojska Joábovi: „Obejdi všechny izraelské kmeny od Danu až po Beer-šebu. Sečtěte lid – chci znát jeho počet.“

^{2Sam 24:3}Joáb ale králi namítl: „Hospodin, tvůj Bůh, kéž rozmnoží lid před zraky mého pána a krále nastokrát! Proč bys ale dělal něco takového?“ ^[551]

^{2Sam 24:4}Proti královskému slovu ale Joáb ani velitelé vojska nic nezmohli, a tak se od krále vydali sčítat lid Izraele. ^{2Sam 24:5}Překročili Jordán a utábořili se poblíž Aroeru, v údolí jižně od města. Prošli Gád a pokračovali k Jaezeru. ^{2Sam 24:6}Přišli do Gileádu, do kraje Tachtim-chodši a dále do Dan-jaanu. Obešli Sidon ^{2Sam 24:7}a pokračovali k týrské pevnosti a ke všem hivejským a kanaánským městům, odkud se vydali na jih k judskému Negevu do Beer-šeby.

^{2Sam 24:8}Po devíti měsících a dvaceti dnech obešli celou zem a vrátili se do Jeruzaléma. ^{2Sam 24:9}Joáb předal králi seznam sečteného lidu: Izrael čítal 800 000 udatných mužů schopných boje. Judských mužů bylo 500 000.

^{2Sam 24:10}Po tom sčítání lidu ale Davida začalo trápit svědomí. „Spáchal jsem veliký hřích!“ volal David k Hospodinu. „Prosím tě, Hospodine, odpusť vinu svého služebníka! Zachoval jsem se jako hrozný hlupák.“

^{2Sam 24:11}Ráno, když David vstal, dostal Davidův vidoucí, ^[552] prorok Gád, slovo Hospodinovo: ^{2Sam 24:12}„Jdi a promluv k Davidovi: Tak praví Hospodin – Nabízím ti trojí trest. Vyber si jeden a ten ti dám.“

^{2Sam 24:13}Gád tedy přišel k Davidovi a řekl mu: „Mají na tvou zem přijít tři roky ^[553] hladu? Nebo chceš být tři měsíce pronásledován a prchat před nepřáteli? Anebo má být ve tvé zemi tři dny mor? Teď se rozmysli a uvaž, jak mám odpovědět Tomu, který mě posílá.“

^{2Sam 24:14}„Je mi tak úzko!“ odpověděl David Gádovi. „Raději ať padneme do rukou Hospodinových, neboť jeho slitování je nesmírné. Jen ať nepadnu do rukou lidem.“

^{2Sam 24:15}Hospodin tedy na Izrael dopustil mor od toho rána až do určeného času. Od Danu po Beer-šebu zemřelo z lidu 70 000 mužů.

^{2Sam 24:16}Když pak anděl vztáhl ruku, aby hubil Jeruzalém, Hospodina nad tím neštěstím pojala lítost a řekl andělovi hubícímu lid: „Dost už, zadrž!“ Hospodinův anděl byl právě u mlatu Aravny Jebusejského.

David staví oltář

^{2Sam 24:17}Když David viděl, jak anděl pobíjí lid, řekl Hospodinu: „To přece já jsem zhřešil, to já jsem se provinil! Co ale provedly tyto ovečky? Ať tvá ruka dolehne na mě a na mou rodinu!“

^{2Sam 24:18}Ještě téhož dne k Davidovi přišel Gád se slovy: „Jdi a postav Hospodinu oltář na mlatu Aravny Jebusejského.“ ^{2Sam 24:19}David tedy poslechl Gádovo slovo a šel, jak Hospodin přikázal.

^{2Sam 24:20}Aravna vyhlédl ven, a když uviděl, že k němu míří král se svou družinou, vyšel z domu a poklonil se králi až k zemi. ^{2Sam 24:21}„Proč můj pán a král přichází za svým služebníkem?“ zeptal se Aravna.

„Chci od tebe koupit ten mlat,“ odpověděl David. „Postavím na něm oltář Hospodinu, aby se ta rána mezi lidem zastavila.“

^{2Sam 24:22}Aravna mu řekl: „Jen ať si můj královský pán vezme a obětuje, co se mu zlíbí. Zde je skot k oběti a zde smyky a jha na dříví. ^{2Sam 24:23}To vše dává Aravna ^[554] králi.“ A dodal: „Kéž Hospodin, tvůj Bůh, ráčí přijmout tvoji oběť.“

^{2Sam 24:24}„To ne,“ odpověděl král Aravnovi. „Koupím to od tebe za plnou cenu. Přece Hospodinu, svému Bohu, nepřinesu oběť, která je zadarmo.“

A tak David koupil ten mlat i ten skot za 50 šekelů ^[555] stříbra. ^{2Sam 24:25}Potom tam postavil oltář Hospodinu a přinesl zápalné i pokojné oběti. Hospodin vyslyšel modlitby za zemi, a tak se ta rána od Izraele odvrátila.

1. Královská

Šalomoun

Kapitola 1

Boj o trůn

^{1Kgs 1:1}Král David byl už stařec v pokročilém věku. Nemohl se zahřát, ani když ho přikrývali plášti. ^{1Kgs 1:2}Jeho dvořané mu navrhli: „Když dovolíš, necháme pro pana krále vyhledat nějakou mladou pannu, aby byla králi k službám a pečovala o něj. Bude léhat ve tvé náruči, aby se pan král zahřál.“ ^{1Kgs 1:3}A tak po všech izraelských končinách hledali nejkrásnější dívku, až nalezli Šunemitku Abišag, a přivedli ji ke králi. ^{1Kgs 1:4}Byla to překrásná dívka. Obsluhovala krále, pečovala o něj, ale král s ní nic neměl.

^{1Kgs 1:5}Tehdy se začal pozvedat Chagitin syn Adoniáš. „Kralovat budu já,“ prohlašoval. Opatřil si vozy a jízdu a běhalo před ním padesát mužů. ^{1Kgs 1:6}Jeho otec ho ale nikdy nepokáral, neptal se: „Co to provádíš?“ Adoniáš se narodil hned po Abšalomovi a byl velmi krásný, podobně jako on. ^{[556]1Kgs 1:7}Domlouval se s Joábem, synem Ceruji, a s knězem Abiatarem. Ti Adoniáše podporovali. ^{1Kgs 1:8}Kněz Sádok, Jojadův syn Benajáš, prorok Nátan a Šimei, Rei ani Davidovi přední bojovníci ale za Adoniášem nestáli.

^{1Kgs 1:9}Adoniáš odešel obětovat ovce, býky a vykrmená telata ke kameni Zochelet nedaleko pramene En-rogel a sezval tam všechny své bratry, královské syny, i všechny královské dvořany z kmene Juda. ^{1Kgs 1:10}Proroka Nátana, Benajáše, přední bojovníky, ba ani svého bratra Šalomouna ale nepozval.

^{1Kgs 1:11}Nátan tehdy promluvil s Šalomounovou matkou Batšebou: „Už jsi to slyšela? Chagitin syn Adoniáš kraluje, a náš pán David o tom ani neví! ^{1Kgs 1:12}Pojď tedy, poradím ti, jak zachráníš život sobě i svému synu Šalomounovi. ^{1Kgs 1:13}Jdi hned ke králi Davidovi a řekni: ‚Můj pane a králi, nepřísahal jsi své služebnici: „Po mně bude kralovat tvůj syn Šalomoun; na můj trůn usedne on“? Jak to, že tedy kraluje Adoniáš?‘ ^{1Kgs 1:14}Zatímco budeš mluvit s králem, přijdu tam za tebou a tvá slova potvrdím.“

^{1Kgs 1:15}Batšeba tedy vešla ke králi do ložnice. Král už byl velmi starý a pečovala o něj Šunemitka Abišag. ^{1Kgs 1:16}Batšeba padla na kolena a poklonila se králi.

„Co si přeješ?“ zeptal se.

^{1Kgs 1:17}„Pane můj,“ odpověděla mu, „ty jsi své služebnici přísahal při Hospodinu, svém Bohu: ‚Po mně bude králem tvůj syn Šalomoun. Na můj trůn usedne on.‘ ^{1Kgs 1:18}A hle, teď kraluje Adoniáš, a ty, můj královský pane, o tom ani nevíš. ^{1Kgs 1:19}Obětoval ovce, vykrmená telata a množství skotu a sezval tam všechny královské syny i kněze Abiatara a velitele vojska Joába, ale tvého služebníka Šalomouna nepozval. ^{1Kgs 1:20}Oči celého Izraele teď vzhlíží k tobě, můj pane a králi, abys jim oznámil, kdo usedne na královský trůn po mém pánovi. ^{1Kgs 1:21}Jinak, až můj královský pán ulehne ke svým otcům, já i můj syn Šalomoun dopadneme jako zločinci.“

^{1Kgs 1:22}Ještě hovořila s králem, když vtom přišel prorok Nátan. ^{1Kgs 1:23}„Je zde prorok Nátan,“ ohlásili králi.

Když Nátan předstoupil před krále, poklonil se mu tváří k zemi ^{1Kgs 1:24}a řekl: „Můj pane a králi, prohlásil jsi snad: ‚Po mně bude kralovat Adoniáš; na můj trůn usedne on‘? ^{1Kgs 1:25}Dnes totiž odešel obětovat skot, vykrmená telata a množství ovcí a sezval všechny královské syny i vojenské velitele a také kněze Abiatara. Ti s ním hodují, pijí a volají: ‚Ať žije král Adoniáš!‘ ^{1Kgs 1:26}Mě, tvého služebníka, ani kněze Sádoka, ani Benajáše, syna Jojadova, ba ani tvého služebníka Šalomouna ale nepozval. ^{1Kgs 1:27}Je to snad nařízení od mého královského pána? Můj pán a král nesdělil svému služebníkovi, kdo usedne na trůn po něm.“

Šalomoun králem

^{1Kgs 1:28}„Zavolejte mi Batšebu,“ odpověděl král David. Když přišla ke králi a postavila se před ním, ^{1Kgs 1:29}král jí přísahal: „Jakože je živ Hospodin, který vykoupil můj život z každého soužení, ^{1Kgs 1:30}dnes ti splním, co jsem přísahal při Hospodinu, Bohu Izraele: Po mně bude králem tvůj syn Šalomoun; po mně na můj trůn usedne on.“

^{1Kgs 1:31}Batšeba padla na kolena a poklonila se králi tváří k zemi se slovy: „David, můj pán a král, ať žije navěky!“

^{1Kgs 1:32}Král David potom řekl: „Zavolejte mi kněze Sádoka, proroka Nátana a Benajáše, syna Jojadova.“ Když přišli ke králi, ^{1Kgs 1:33}řekl jim: „Vezměte s sebou služebníky svého pána, posaďte mého syna Šalomouna na moji mulu a dovezte ho k prameni Gíchon. ^{1Kgs 1:34}Tam ať ho kněz Sádok a prorok Nátan prohlásí za krále nad Izraelem. Potom trubte na beraní roh a volejte: ‚Ať žije král Šalomoun!‘ ^{1Kgs 1:35}Pak ho doprovodíte zpět. Až přijde, usedne na můj trůn a bude kralovat místo mě. Jeho určuji za vůdce nad Izraelem i Judou.“

^{1Kgs 1:36}„Amen,“ odpověděl králi Benajáš, syn Jojadův. „Tak promluvil Hospodin, Bůh mého pána a krále. ^{1Kgs 1:37}Jako býval Hospodin s mým královským pánem, tak ať je i s Šalomounem. Ať jeho trůn zvelebí ještě více než trůn mého pána, krále Davida!“

^{1Kgs 1:38}Kněz Sádok, prorok Nátan a Benajáš, syn Jojadův, se tedy vydali s gardou Kréťanů a Pléťanů na cestu. Šalomouna posadili na mulu krále Davida a odvedli ho ke Gíchonu. ^{1Kgs 1:39}Kněz Sádok vzal z Hospodinova stánku roh s olejem a pomazal Šalomouna. Pak zatroubili na beraní roh a všichni přítomní zvolali: „Ať žije král Šalomoun!“ ^{1Kgs 1:40}Celý ten zástup ho pak doprovázel zpět, pískali na píšťaly a radovali se tak nadšeně, až se tím hlukem otřásala zem.

^{1Kgs 1:41}Zaslechl to Adoniáš i všichni jeho hosté. Právě když končili hostinu, Joáb uslyšel zvuk beraního rohu. „Co je to ve městě za hluk?“ ptal se.

^{1Kgs 1:42}Ještě to ani nedořekl, když vtom přišel Jonatan, syn kněze Abiatara. Adoniáš ho vyzval: „Pojď blíž. Jsi ctihodný muž, jistě neseš dobré zprávy.“

^{1Kgs 1:43}„Nenesu,“ odpověděl mu Jonatan. „Náš pán, král David, ustanovil za krále Šalomouna. ^{1Kgs 1:44}Poslal s ním kněze Sádoka, proroka Nátana a Benajáše, syna Jojadova, s gardou Kréťanů a Pléťanů. Posadili ho na královu mulu ^{1Kgs 1:45}a kněz Sádok s prorokem Nátanem ho u Gíchonu pomazali za krále. Vraceli se odtamtud s veselím a celé město teď oslavuje. To byl ten hluk, který jste slyšeli. ^{1Kgs 1:46}Šalomoun usedl na královský trůn. ^{1Kgs 1:47}Královi dvořané přišli našemu pánu a králi Davidovi blahopřát. Říkali: ‚Kéž tvůj Bůh zvelebí Šalomounovo jméno ještě více než tvé a kéž jeho trůn pozvedne ještě více než tvůj.‘ Nato se král na loži poklonil ^{1Kgs 1:48}a řekl: ‚Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, který dnes před mýma očima dosadil následníka na můj trůn.‘“

^{1Kgs 1:49}Mezi Adoniášovými hosty zavládlo zděšení. Všichni přítomní se zvedli a rozprchli se každý svou cestou. ^{1Kgs 1:50}Adoniáš vstal a ze strachu před Šalomounem se běžel chytit rohů oltáře. ^{1Kgs 1:51}Šalomounovi bylo oznámeno: „Hle, Adoniáš má z krále Šalomouna strach. Drží se rohů oltáře a říká: ‚Ať mi dnes král Šalomoun odpřisáhne, že svého služebníka nenechá popravit!‘“

^{1Kgs 1:52}„Ukáže-li se jako čestný muž,“ prohlásil Šalomoun, „nespadne mu z hlavy ani vlásek. Zjistí-li se však na něm něco zlého, zemře.“ ^{1Kgs 1:53}S tím ho Šalomoun nechal odvést od oltáře. Adoniáš pak přišel a poklonil se Šalomounovi jakožto králi. „Jdi domů,“ řekl mu na to Šalomoun.

Kapitola 2

Davidova smrt

^{1Kgs 2:1}Když se přiblížil čas Davidovy smrti, dal svému synu Šalomounovi tyto pokyny:

^{1Kgs 2:2}„Já odcházím jako všechno pozemské, ty ale jednej statečně a mužně ^{1Kgs 2:3}a zachovávej, co ti svěřil Hospodin, tvůj Bůh. Choď po jeho cestách, dodržuj jeho ustanovení, přikázání, pravidla i svědectví zapsaná v Mojžíšově zákoně, aby se ti dařilo vše, co podnikneš, všude, kam se obrátíš. ^{[557]1Kgs 2:4}Potom Hospodin splní slovo, které mi dal: ‚Budou-li tví synové dbát na svou cestu a budou-li věrně, z celého srdce a ze vší duše žít přede mnou, pak na izraelském trůnu nikdy nebude chybět tvůj potomek.‘ ^[558]

^{1Kgs 2:5}Víš také, co mi provedl Joáb, syn Ceruji – co provedl dvěma izraelským vojevůdcům – Abnerovi, synu Nerovu, a Amasovi, synu Jeterovu. Zavraždil je, prolil jejich krev jako ve válečné řeži, ačkoli byl mír. Prolitou krví potřísnil pás na svých bedrech i obuv na svých nohou. ^{1Kgs 2:6}Zachovej se tedy podle své moudrosti, ale nenech ho v šedinách pokojně ulehnout do hrobu.

^{1Kgs 2:7}Synům Barzilaje Gileádského ale prokaž přízeň – přijmi je mezi své spolustolovníky, neboť se ke mně zachovali jako přátelé, když jsem prchal před tvým bratrem Abšalomem.

^{1Kgs 2:8}Hle, máš u sebe také Šimeiho, syna Gerova, Benjamínce z Bachurim. Tenkrát, když jsem šel do Machanajim, zlořečil mi hroznými kletbami. Potom mi vyšel vstříc k Jordánu a já jsem mu přísahal při Hospodinu, že ho nezabiji. ^{1Kgs 2:9}Ty ho ale nenech bez trestu. Však jsi moudrý a budeš vědět, jak s ním máš naložit, abys jeho šediny poslal do hrobu v krvi.“

^{1Kgs 2:10}Poté David ulehl ke svým předkům a byl pohřben ve Městě Davidově. ^{1Kgs 2:11}David kraloval nad Izraelem celkem čtyřicet let. Sedm let kraloval v Hebronu a třiatřicet let kraloval v Jeruzalémě. ^{1Kgs 2:12}Na trůn svého otce Davida usedl Šalomoun a vzal královskou vládu pevně do rukou.

Vláda pevné ruky

^{1Kgs 2:13}Za Šalomounovou matkou Batšebou přišel Adoniáš, syn Chagity. „Přicházíš v pokoji?“ otázala se ho.

„Ano,“ odvětil. ^{1Kgs 2:14}„Rád bych s tebou promluvil.“

„Mluv,“ vybídla ho.

^{1Kgs 2:15}„Ty víš, že následnictví bylo na mně a celý Izrael očekával, že budu kralovat. To se ale změnilo a království z Hospodinovy vůle připadlo mému bratrovi. ^{1Kgs 2:16}Teď tedy mám k tobě jedinou prosbu, neodmítni mě.“

„Mluv,“ odpověděla.

^{1Kgs 2:17}„Požádej prosím krále Šalomouna – tebe přece neodmítne – ať mi dá za ženu Šunemitku Abišag.“

^{1Kgs 2:18}„Dobrá,“ odpověděla Batšeba, „promluvím o tobě s králem.“

^{1Kgs 2:19}Potom šla za králem Šalomounem, aby mu řekla o Adoniášovi. Král vstal a vykročil jí vstříc, poklonil se jí a posadil se na trůn. Také své matce dal král přistavit trůn a ona zasedla po jeho pravici.

^{1Kgs 2:20}„Chci tě požádat o jednu maličkost,“ řekla. „snad mě neodmítneš.“

„Žádej, matko, tebe neodmítnu,“ odpověděl král.

^{1Kgs 2:21}Tehdy řekla: „Mohl by tvůj bratr Adoniáš dostat za ženu Šunemitku Abišag?“

^{1Kgs 2:22}„Proč žádáš pro Adoniáše Šunemitku Abišag?“ odpověděl jí král Šalomoun. „To už pro něj rovnou žádej království! Vždyť je to můj starší bratr a navíc má na své straně kněze Abiatara i Joába, syna Ceruji.“ ^{1Kgs 2:23}A král Šalomoun tehdy přísahal při Hospodinu: „Ať mě Bůh potrestá a ještě mi přidá, jestli Adoniáš za ta slova nezaplatí životem! ^{1Kgs 2:24}Jakože je živ Hospodin, který mě pevně usadil na trůnu mého otce Davida a který mi podle svého slova vybudoval dům – Adoniáš zemře ještě dnes!“ ^{1Kgs 2:25}Král Šalomoun pak poslal Benajáše, syna Jojadova, a ten ho popravil.

^{1Kgs 2:26}Kněze Abiatara král vykázal do Anatotu. „Odejdi ke svým polím. Zasloužíš si smrt, ale dnes tě nenechám zemřít, protože jsi před mým otcem Davidem nosil Truhlu Panovníka Hospodina a snášel jsi všechna strádání mého otce.“ ^{1Kgs 2:27}Tak Šalomoun Abiatarovi odebral Hospodinovo kněžství, aby se naplnilo slovo, které Hospodin v Šílu promluvil o domu Elího. ^[559]

^{1Kgs 2:28}Zpráva o tom se donesla i k Joábovi, který se také přiklonil k Adoniášovi (ačkoli k Abšalomovi se předtím nepřidal). Joáb proto utekl k Hospodinovu stánku a chytil se rohů oltáře. ^{1Kgs 2:29}Králi Šalomounovi bylo oznámeno, že Joáb utekl k Hospodinovu stánku a že je u oltáře. Šalomoun poslal Benajáše, syna Jojadova, se slovy: „Jdi ho zabít.“

^{1Kgs 2:30}Benajáš přišel k Hospodinovu stánku a řekl Joábovi: „Král nařizuje: Vyjdi ven!“

On ale odpověděl: „Ne. Raději umřu tady.“

Benajáš tedy vyřídil králi: „Joáb mi odpověděl tak a tak.“

^{1Kgs 2:31}Král na to prohlásil: „Udělej, jak řekl – zabij ho. Pak ho pohřbíš a sejmeš tak ze mě i z domu mého otce krev, kterou Joáb bezdůvodně prolil. ^{1Kgs 2:32}Hospodin obrátí jeho krev na jeho hlavu, protože napadl dva muže spravedlivější a lepší, než je sám, a zavraždil je mečem. Můj otec David přece o vraždě izraelského vojevůdce Abnera, syna Nerova, ani o vraždě judského vojevůdce Amasy, syna Jeterova, nevěděl. ^{1Kgs 2:33}To krveprolití provždy padne na hlavu Joába a jeho potomků. Na Davida a jeho símě, na jeho dům i jeho trůn ať ale přijde Hospodinův pokoj až navěky.“

^{1Kgs 2:34}Benajáš, syn Jojadův, tedy šel a popravil ho. Potom ho pohřbili u něj doma na venkově. ^{1Kgs 2:35}Král místo něj ustanovil vrchním velitelem Benajáše, syna Jojadova, a knězem namísto Abiatara ustanovil Sádoka.

^{1Kgs 2:36}Potom král poslal pro Šimeiho a řekl mu: „Postav si dům v Jeruzalémě a bydli v něm. Nebudeš ale odtud nikam odcházet. ^{1Kgs 2:37}Buď si jist, že v den, kdy bys přece jen odešel a překročil potok Kidron, jistě zemřeš. Tvá krev pak padne na tvou hlavu.“

^{1Kgs 2:38}Šimei králi odpověděl: „Můj pán a král rozhodl dobře. Tvůj služebník udělá, jak jsi řekl.“ Šimei pak dlouho bydlel v Jeruzalémě.

^{1Kgs 2:39}Po třech letech utekli dva Šimeiho otroci ke gatskému králi Achišovi, synu Maaky. Šimei dostal zprávu: „Víš, že tví otroci jsou v Gatu?“ ^{1Kgs 2:40}A tak vstal, osedlal osla a vydal se do Gatu k Achišovi hledat své otroky. Když odcházel z Gatu, vedl si otroky s sebou.

^{1Kgs 2:41}Když se Šalomoun dozvěděl, že Šimei odešel z Jeruzaléma do Gatu a zase se vrátil, ^{1Kgs 2:42}dal si ho zavolat a řekl mu: „Nezapřísahal jsem tě při Hospodinu? Nevaroval jsem tě: ‚Buď si jist, že v den, kdy odejdeš a někam se vydáš, jistě zemřeš‘? Ještě jsi mi na to řekl: ‚Rozhodl jsi dobře. Poslechnu.‘ ^{1Kgs 2:43}Proč jsi tedy nedodržel Hospodinovu přísahu ani můj příkaz?“ ^{1Kgs 2:44}Král tehdy Šimeimu řekl: „Sám v srdci dobře víš, jak zle jsi mému otci Davidovi ublížil. Hospodin tvé zlo obrátil na tvou hlavu! ^{1Kgs 2:45}Král Šalomoun ale bude požehnaný a trůn Davidův bude před Hospodinem pevný navěky.“ ^{1Kgs 2:46}Potom král přikázal Benajášovi, synu Jojadovu, a ten šel a popravil ho.

A tak vzal Šalomoun královskou vládu pevně do rukou.

Kapitola 3

Dej mi moudrost

^{1Kgs 3:1}Šalomoun se spříznil s faraonem, vládcem Egypta. Vzal si totiž faraonovu dceru a přivedl si ji do Města Davidova. Tam bydlela, než dostavěl svůj palác, Hospodinův chrám a hradby okolo Jeruzaléma. ^{1Kgs 3:2}Lid ovšem v té době obětoval na různých výšinách, neboť ještě nebyl postaven chrám jménu Hospodinovu.

^{1Kgs 3:3}Šalomoun miloval Hospodina a řídil se vším, co mu přikázal jeho otec David, až na to, že obětoval a pálil kadidlo na výšinách. ^{1Kgs 3:4}Král chodil obětovat na výšinu v Gibeonu, která z nich byla nejvýznamnější. Na tamním oltáři Šalomoun obětoval na tisíc zápalných obětí.

^{1Kgs 3:5}Jednou v noci se Šalomounovi v Gibeonu zjevil Hospodin. „Žádej mě o cokoli a dám ti to,“ řekl mu Bůh ve snu.

^{1Kgs 3:6}Šalomoun odpověděl: „Prokázal jsi mému otci Davidovi velikou přízeň, neboť žil před tebou věrně a spravedlivě a s upřímným srdcem stál při tobě. Tuto velikou přízeň jsi mu zachoval, když jsi dal, aby jeho syn seděl na jeho trůnu, jak tomu dnes je. ^{1Kgs 3:7}Hospodine, Bože můj, ty jsi učinil svého služebníka králem po mém otci Davidovi. Já jsem ale velmi mladý a nezkušený ve vedení. ^{1Kgs 3:8}Tvůj služebník je přitom obklopen tvým vyvoleným lidem, lidem tak velikým, že ho nelze sepsat ani spočítat. ^{1Kgs 3:9}Dej tedy svému služebníku chápavé srdce, aby dokázal soudit tvůj lid a rozlišovat dobro od zla. Kdo by jinak mohl soudit tento tvůj nesmírný lid?“

^{1Kgs 3:10}Hospodinu se líbilo, že Šalomoun žádal právě o to. ^{1Kgs 3:11}Bůh mu řekl: „Protože jsi žádal právě o to – nežádal jsi dlouhý život, nežádal jsi bohatství, nežádal jsi ani smrt svých nepřátel, ale žádal jsi rozum schopný soudu – ^{1Kgs 3:12}proto udělám, co jsi řekl. Dám ti moudré a rozumné srdce, takže ti nebude rovného v minulosti ani v budoucnu. ^{1Kgs 3:13}K tomu ti přidám i to, oč jsi nežádal: bohatství a slávu, takže ti po všechny tvé dny nebude mezi králi rovného. ^{1Kgs 3:14}A budeš-li chodit po mých cestách a dbát na mé zákony a nařízení, jako to dělal tvůj otec David, dám ti dlouhý život.“

^{1Kgs 3:15}Šalomoun se pak probudil a hle – byl to sen. Přišel tedy do Jeruzaléma a postavil se před Truhlu Panovníkovy smlouvy. Obětoval zápalné a pokojné oběti a všem svým dvořanům vystrojil hostinu.

Šalomounův soud

^{1Kgs 3:16}Jednou přišly ke králi dvě nevěstky a postavily se před ním. ^{1Kgs 3:17}„Prosím, pane můj!“ promluvila jedna z nich. „Já a tahle žena bydlíme v jednom domě. A když jsme byly spolu doma, porodila jsem. ^{1Kgs 3:18}Tři dny po mně pak porodila i ona. Byly jsme doma jen my dvě, kromě nás tam nebyl nikdo cizí. ^{1Kgs 3:19}V noci ale syn téhle ženy umřel, protože ho zalehla. ^{1Kgs 3:20}A tak ještě tu noc vstala a vzala mi mého syna, když tvá služebnice spala. Vzala si ho do náručí a toho svého mrtvého syna dala do náručí mně. ^{1Kgs 3:21}Nad ránem vstanu, že svého syna nakojím – a on je mrtvý! Pak jsem se ale na něj podívala v ranním světle a vidím – to není můj syn; tohohle jsem neporodila!“

^{1Kgs 3:22}Ta druhá žena ale tvrdila:

„Ne, ne! Ten živý syn je můj a ten mrtvý tvůj!“ „Ne, ne,“ bránila se ta první. „Ten mrtvý je tvůj a ten živý můj!“ Tak se před králem hádaly.

^{1Kgs 3:23}Král je přerušil: „Takže jedna tvrdí: ‚Ten živý syn je můj a ten mrtvý tvůj,‘ a druhá tvrdí: ‚Ne, ne, ten mrtvý je tvůj a ten živý můj.‘“ ^{1Kgs 3:24}Tehdy král rozkázal: „Přineste mi meč.“ Přinesli mu tedy meč. ^{1Kgs 3:25}„Rozsekněte to živé dítě vedví,“ řekl král. „Polovinu dejte jedné a polovinu druhé.“

^{1Kgs 3:26}Vtom ale žena, které patřil ten živý syn, zvolala ke králi: „Prosím, pane můj! Dejte jí to živé dítě! Jen ho nezabíjejte!“ Srdce se jí totiž sevřelo soucitem nad jejím synem.

Ta druhá ale řekla: „Nebude moje ani tvoje. Sekejte!“

^{1Kgs 3:27}Král tehdy rozhodl: „Nezabíjejte ho! Dejte to živé dítě té první ženě – to je jeho matka.“

^{1Kgs 3:28}Když se v celém Izraeli doslechli o rozsudku, který král vynesl, pojala je před králem bázeň. Viděli totiž, že má v sobě Boží moudrost, aby vynášel soud.

Kapitola 4

Správa království

^{1Kgs 4:1}Tak tedy král Šalomoun kraloval nad celým Izraelem.

^{1Kgs 4:2}Toto jsou jeho hodnostáři: Azariáš, syn Sádokův, byl knězem; ^{1Kgs 4:3}Elichoref a Achiáš, synové Šišovi, byli písaři; Jošafat, syn Achiludův, byl kancléřem; ^{1Kgs 4:4}Benajáš, syn Jojadův, byl velitelem vojska; Sádok a Abiatar byli kněžími; ^{1Kgs 4:5}Azariáš, syn Nátanův, byl vrchním správcem; kněz Zábud, syn Nátanův, byl královým důvěrníkem; ^{1Kgs 4:6}Achišar byl správcem paláce; Adoniram, syn Abdův, velel nuceným pracím.

^{1Kgs 4:7}Šalomoun měl nad celým Izraelem dvanáct správců, kteří zásobovali krále a jeho palác. Každý měsíc v roce se o zásobování staral jeden z nich. ^{1Kgs 4:8}Toto jsou jejich jména: Ben-hur spravoval pohoří Efraim; ^{1Kgs 4:9}Ben-deker spravoval Makac, Šaalbim, Bet-šemeš, Elon a Bet-chanan; ^{1Kgs 4:10}Ben-chesed spravoval Arubot, což zahrnovalo Socho a kraj Chefer; ^{1Kgs 4:11}Ben-abinadab (který měl za ženu Šalomounovu dceru Táfat) spravoval celý Náfot-dor; ^{1Kgs 4:12}Baana, syn Achiludův, spravoval Taanach, Megido a celý Bet-šean u Caretánu pod Jizreelem a od Bet-šeanu po Abel-mecholu a až za Jokmeam; ^{1Kgs 4:13}Ben-geber spravoval Rámot-gileád, což zahrnovalo vesnice Manasesova syna Jaira v Gileádu a argobský kraj v Bášanu – šedesát velkých hrazených měst s bronzovými závorami; ^{1Kgs 4:14}Achinadab, syn Idův, spravoval Machanajim; ^{1Kgs 4:15}Achimaac (který měl za ženu Šalomounovu dceru Basemat) spravoval kraj Neftalí; ^{1Kgs 4:16}Baana, syn Chušaje, spravoval kraj Ašer a Alot; ^{1Kgs 4:17}Jošafat, syn Paruachův, spravoval kraj Isachar; ^{1Kgs 4:18}Šimei, syn Elův, spravoval kraj Benjamín; ^{1Kgs 4:19}Geber, syn Uriho, spravoval zemi Gileád, zemi emorejského krále Sichona a bášanského krále Oga; celou zemi pak spravoval jeden místodržící. ^{1Kgs 4:20}Judy a Izraele bylo takové množství, jako je písku v moři, a tak jedli, pili a veselili se.

Kapitola 5

Šalomounovo bohatství a moudrost

^{1Kgs 5:1}Šalomoun vládl nade všemi královstvími od řeky Eufrat po filištínskou zem až k hranici s Egyptem. Ti všichni Šalomounovi přinášeli dary a sloužili mu po celý jeho život.

^{1Kgs 5:2}Denní dávka potravin pro Šalomounův dvůr představovala:

30 korů jemné mouky,

60 korů hrubé mouky, ^[560]

^{1Kgs 5:3}10 kusů krmného dobytka,

20 kusů dobytka z pastvin,

100 kusů bravu

a mimo to jelení, gazelí a srnčí maso a tu nejlepší drůbež.

^{1Kgs 5:4}Panoval totiž nad celým územím a nad všemi králi na západ od Eufratu od Tifsachu po Gazu a se všemi okolními zeměmi žil v míru. ^{1Kgs 5:5}Po celý Šalomounův život žil Juda a Izrael od Danu až po Beer-šebu v bezpečí, každý ve stínu své révy a svého fíkoví.

^{1Kgs 5:6}Šalomoun měl také 4000 ^[561] stájí pro koně ke svým vozům a 12 000 jezdců.

^{1Kgs 5:7}Správcové se střídali po měsíci v zásobování krále Šalomouna i všech, kdo byli pozváni k jeho stolu, a starali se o to, aby nic nechybělo. ^{1Kgs 5:8}Každý ve svém pořadí také dodávali ječmen a slámu pro tažné a jezdecké koně, kdekoli byli rozmístěni.

^{1Kgs 5:9}Bůh obdařil Šalomouna nesmírnou moudrostí a důvtipem a dal mu tolik rozumu, jako je písku na břehu moře. ^{1Kgs 5:10}Šalomounova moudrost převyšovala moudrost všech východních národů i veškerou moudrost Egypta. ^{1Kgs 5:11}Moudrostí předčil všechny lidi, dokonce i Etana Ezrachejského a Macholovy syny Hemana, Kalkola a Dardu. Jeho jméno proslulo po všech okolních národech. ^{1Kgs 5:12}Složil tři tisíce přísloví a jeho písní bylo tisíc a pět.

^{1Kgs 5:13}Hovořil o rostlinách
od cedru v libanonském pohoří
po yzop u zdi nádvoří.
Hovořil o zvěři a ptácích,
o rybách a také o broucích.

^{1Kgs 5:14}Králové všech zemí slyšeli o jeho moudrosti, a tak přicházeli vyslanci ze všech národů, aby si poslechli Šalomounovu moudrost.

Přípravy na stavbu chrámu

^{1Kgs 5:15}Také týrský král Chíram poslal své služebníky k Šalomounovi, jakmile uslyšel, že byl pomazán za krále po svém otci. Chíram byl totiž vždy Davidovým přítelem. ^{1Kgs 5:16}Šalomoun pak Chíramovi poslal zprávu:

^{1Kgs 5:17}„Jak sám víš, můj otec David nemohl postavit chrám jménu Hospodina, svého Boha. Musel bojovat s nepřáteli na všech stranách, dokud mu je Hospodin nepoložil pod nohy. ^{1Kgs 5:18}Mně ale Hospodin, můj Bůh, dal odpočinutí ze všech stran. Nezbyl žádný protivník, žádná hrozba. ^{1Kgs 5:19}Proto mám teď v úmyslu postavit chrám jménu Hospodina, svého Boha, jak to Hospodin pověděl mému otci Davidovi: ‚Tvůj syn, jehož dosadím na tvůj trůn po tobě, ten postaví chrám mému jménu.‘ ^{[562]1Kgs 5:20}Prosím, nech tedy pro mě v Libanonu kácet cedry. Moji služebníci budou pomáhat tvým a mzdu tvých služebníků ti uhradím, jak si řekneš. Jak sám víš, nikdo u nás neumí kácet stromy tak jako Sidonci.“

^{1Kgs 5:21}Když Chíram uslyšel Šalomounova slova, byl velmi potěšen a prohlásil: „Ať je dnes požehnán Hospodin, který dal Davidovi moudrého syna, aby vládl tomuto velikému lidu.“ ^{1Kgs 5:22}Potom poslal Šalomounovi tuto odpověď:

„Tvou zprávu jsem dostal. Postarám se o všechno cedrové i cypřišové dříví podle tvého přání. ^{1Kgs 5:23}Mí služebníci je z Libanonu svezou ke Středozemnímu moři, kde z něj nadělám vory a přepravím je, kam mi určíš. Tam je dám rozebrat a ty si je vyzvedneš. Jistě také vyhovíš mému přání a postaráš se o stravu pro můj dvůr.“

^{1Kgs 5:24}Tak tedy Chíram dodal Šalomounovi veškeré cedrové a cypřišové dřevo podle jeho přání. ^{1Kgs 5:25}Šalomoun dal Chíramovi na oplátku 20 000 korů ^[563] pšenice jako stravu pro jeho dvůr a 20 000 batů ^[564][565] panenského oleje. To pak Šalomoun dával Chíramovi rok co rok. ^{1Kgs 5:26}Hospodin dal Šalomounovi moudrost, jak mu slíbil. Mezi Chíramem a Šalomounem vládl mír a stali se spojenci.

^{1Kgs 5:27}Král Šalomoun zavedl v celém Izraeli nucené práce. Nasazených bylo celkem 30 000 ^{1Kgs 5:28}a do Libanonu jich posílal 10 000 v měsíčních směnách; měsíc bývali v Libanonu, dva měsíce doma. Nuceným pracím velel Adoniram. ^{1Kgs 5:29}Šalomoun měl v horách 70 000 nosičů a 80 000 lamačů kamene. ^{1Kgs 5:30}Kromě toho Šalomoun ustanovil 3300 dozorců, kteří veleli pracím a dohlíželi na dělníky. ^{1Kgs 5:31}Král nechal navézt veliké ušlechtilé kameny, neboť chtěl, aby chrám měl základy z otesaných kvádrů. ^{1Kgs 5:32}Šalomounovi kameníci je otesávali spolu s kameníky od Chírama a z Byblosu.

Tak tedy bylo připraveno dřevo i kameny ke stavbě chrámu.

Kapitola 6

Hospodinův chrám

^{1Kgs 6:1}Čtyřstého osmdesátého roku po vyjití synů Izraele z Egypta, v měsíci ziv (což je druhý měsíc), ^[566] totiž čtvrtého roku své vlády nad Izraelem, Šalomoun zahájil stavbu Hospodinova chrámu.

^{1Kgs 6:2}Chrám, který král Šalomoun postavil Hospodinu, byl 60 loktů dlouhý, 20 loktů široký a 30 loktů vysoký. ^{[567]1Kgs 6:3}Před chrámovou lodí stála přes celou šířku chrámu předsíň. Byla 20 loktů široká a vystupovala před chrám na 10 loktů. ^{1Kgs 6:4}Šalomoun nechal v chrámu udělat také zužující se okénka s mřížovím.

^{1Kgs 6:5}Po celém obvodu vnější chrámové stěny, která obepínala chrámovou loď a vnitřní svatyni, vybudoval přístavbu, která měla po celé délce postranní komory. ^{1Kgs 6:6}Její spodní patro bylo široké 5 loktů, prostřední 6 loktů a horní 7 loktů. Podél obvodu vnější chrámové stěny totiž udělal stupňovité římsy, aby nosníky ochozů nezasahovaly do samotných stěn chrámu. ^{1Kgs 6:7}(Chrám se stavěl z kamenů již opracovaných v lomu, takže se v chrámu během stavby neozývalo kladivo, dláto ani jiné železné nářadí.) ^{1Kgs 6:8}Vstup do spodního ^[568] patra byl z jižní strany chrámu; po točitých schodech se stoupalo do prostředního patra a z něj pak do horního. ^{1Kgs 6:9}Když Šalomoun dokončil stavbu chrámu, zastřešil ho kazetovým stropem připevněným na cedrových trámech. ^{1Kgs 6:10}Přístavbu vybudoval okolo celého chrámu; každé její patro bylo 5 loktů vysoké a k chrámu byla připojena cedrovými trámy.

^{1Kgs 6:11}Tehdy Šalomoun dostal slovo Hospodinovo: ^{1Kgs 6:12}„Pokud jde o chrám, který stavíš: Budeš-li dodržovat mé zákony, vykonávat mé úsudky a věrně plnit mé příkazy, potvrdím ti slovo, které jsem dal tvému otci Davidovi. ^{1Kgs 6:13}Budu přebývat uprostřed synů Izraele a svůj lid Izrael nikdy neopustím.“

^{1Kgs 6:14}Když Šalomoun dokončil stavbu chrámu, ^{1Kgs 6:15}obložil zdi chrámu zevnitř cedrovými deskami – od podlahy až ke stropu obložil vnitřek chrámu dřevem. Podlahu chrámu pak vyložil cypřišovými deskami. ^{1Kgs 6:16}Ve vzdálenosti 20 loktů od zadní strany chrámu postavil od podlahy ke stěnám přepážku z cedrových desek a postavil uvnitř chrámu svatostánek pro nejsvětější svatyni. ^{1Kgs 6:17}Přední část chrámu, totiž chrámová loď, tedy měřila 40 loktů. ^{1Kgs 6:18}Na vnitřním cedrovém obložení chrámu byla vyřezávaná poupata a rozvité květy – vše bylo z cedru; kámen nebylo vidět.

^{1Kgs 6:19}V nejvnitřnější části chrámu Šalomoun zřídil svatostánek pro umístění Truhly Hospodinovy smlouvy. ^{1Kgs 6:20}Tento 20 loktů dlouhý, 20 loktů široký a 20 loktů vysoký svatostánek pokryl ryzím zlatem, kterým pokryl také cedrový oltář před ním. ^{1Kgs 6:21}Šalomoun pokryl celý vnitřek chrámu ryzím zlatem. Také svatostánek pokryl zlatem a natáhl před ním zlaté řetězy. ^{1Kgs 6:22}Celý chrám byl tedy úplně pokryt zlatem a stejně tak byl zlatem pokryt i celý oltář před svatostánkem.

^{1Kgs 6:23}Pro svatostánek zhotovil dva cheruby z olivového dřeva. Každý byl 10 loktů vysoký. ^{1Kgs 6:24}Jedno i druhé cherubovo křídlo měřilo 5 loktů, a tak bylo rozpětí jeho křídel celkem 10 loktů. ^{1Kgs 6:25}Také druhý cherub měl rozpětí křídel 10 loktů. Oba cherubové měli stejný rozměr a stejný tvar. ^{1Kgs 6:26}Jeden i druhý cherub byl 10 loktů vysoký. ^{1Kgs 6:27}Tyto cheruby umístil do nejvnitřnější části chrámu. Měli rozprostřená křídla, a tak se křídlo jednoho dotýkalo jedné stěny a křídlo druhého se dotýkalo druhé stěny, zatímco uprostřed chrámu se jejich křídla dotýkala navzájem. ^{1Kgs 6:28}I tyto cheruby pokryl zlatem.

^{1Kgs 6:29}Ve vnitřní i vnější části chrámu nechal na všech stěnách kolem dokola vyřezat rytiny cherubů, palem a rozvitých květů. ^{1Kgs 6:30}Podlahu obou částí chrámu pokryl zlatem.

^{1Kgs 6:31}Do vchodu svatostánku zavěsil dveře z olivového dřeva na pětihranných zárubních. ^{1Kgs 6:32}Na tyto dvojité dveře z olivového dřeva vyřezal rytiny cherubů, palem a rozvitých květů a pokryl je zlatem. Zlato nanesl i na cheruby a palmy. ^{1Kgs 6:33}Podobně zhotovil čtverhranné zárubně z olivového dřeva pro vchod do chrámové lodi ^{1Kgs 6:34}a k nim dvojité dveře z cypřišového dřeva. Každé dveře měly dvě křídla, která se otáčela v závěsech. ^{1Kgs 6:35}Vyřezal na nich cheruby, palmy a rozvité květy a řezbu pokryl po celé ploše zlatem.

^{1Kgs 6:36}Kolem vnitřního nádvoří pak postavil zeď – po třech vrstvách tesaných kvádrů následovala vrstva cedrových trámů.

^{1Kgs 6:37}Základy Hospodinova chrámu byly položeny čtvrtého roku v měsíci ziv. ^{[569]1Kgs 6:38}Jedenáctého roku v měsíci bul (což je osmý měsíc) ^[570] byl chrám dokončen se všemi podrobnostmi a podle všech plánů. Šalomoun ho stavěl sedm let.

Kapitola 7

^{1Kgs 7:1}Svůj vlastní palác ovšem stavěl třináct let – tak dlouho mu trvalo dokončit celý palác.

Šalomounův palác

^{1Kgs 7:2}Vystavěl si palác zvaný Libanonský les. Ten byl 100 loktů dlouhý, 50 loktů široký a 30 loktů vysoký, ^[571] s cedrovými trámy na čtyřech řadách cedrových sloupů. ^{1Kgs 7:3}Zastřešen byl cedrovým kazetovým stropem připevněným na trámech spočívajících na sloupech – pětačtyřicet trámů, patnáct v každé řadě. ^{1Kgs 7:4}Palác měl tři řady okenic, takže leželo okno proti oknu, třikrát nad sebou. ^{1Kgs 7:5}Všechny vchody i zárubně byly tvořeny čtverhrannými rámy; i zepředu bylo okno proti oknu, třikrát nad sebou.

^{1Kgs 7:6}Postavil také Sloupovou síň, 50 loktů dlouhou a 30 loktů širokou. Před ní byla předsíň a před ní sloupy s římsou.

^{1Kgs 7:7}Dále postavil Trůnní sál, neboli Soudní síň, kde soudil; ta byla od podlahy ke stropu obložená cedrovým dřevem. ^{1Kgs 7:8}Podobně byl postaven i palác, v němž bydlel; ten stál na zvláštním nádvoří za Síní. Podobně jako Síň postavil Šalomoun také palác pro faraonovu dceru, kterou si vzal za ženu.

^{1Kgs 7:9}To vše bylo ze samých ušlechtilých kamenů, na míru otesaných, pilami přiřezaných zepředu i zezadu, od základů po střechu, zvenku až po Velké nádvoří. ^{1Kgs 7:10}Základy byly z velikých kvádrů ušlechtilého kamene měřících 8 i 10 loktů. ^{1Kgs 7:11}Nad nimi byly na míru přitesané kusy ušlechtilého kamene a cedrové dřevo. ^{1Kgs 7:12}Velké nádvoří bylo kolem dokola obklopeno zdí ze třech řad tesaných kvádrů a jedné vrstvy cedrových trámů tak jako vnitřní nádvoří Hospodinova chrámu s jeho předsíní.

Vybavení chrámu

^{1Kgs 7:13}Král Šalomoun poslal pro Churama ^[572] z Týru. ^{1Kgs 7:14}Byl to syn jedné vdovy z pokolení Neftalí a jeho otec byl týrský měditepec. Byl nadán moudrostí, znalostí i dovedností k veškeré práci s mědí. Ten tedy přišel ke králi Šalomounovi a dal se do všeho svěřeného díla.

^{1Kgs 7:15}Vytvořil dvojici bronzových sloupů. Jeden sloup měřil 18 loktů na výšku a 12 loktů po obvodu; stejně tak i ten druhý. ^{1Kgs 7:16}Na vrch těch sloupů odlil z bronzu dvě hlavice; každá z nich byla vysoká 5 loktů. ^{1Kgs 7:17}Hlavice na vrchu sloupů byly ozdobeny proplétaným mřížováním a věnci z řetězů. Na jedné i druhé hlavici jich bylo po sedmi. ^{1Kgs 7:18}Udělal sloupy tak, že okolo mřížování pokrývajícího hlavici na vrchu sloupu byly dvě řady granátových jablek. Totéž udělal i s druhou hlavicí. ^{1Kgs 7:19}Hlavice na vrcholu sloupů stojících v předsíni měly tvar lilií o rozměru čtyř loktů. ^{1Kgs 7:20}Na hlavicích obou sloupů byly nahoře pod vydutím k mřížování připevněny řady granátových jablek. Těch bylo kolem obou hlavic dohromady dvě stě. ^{1Kgs 7:21}Sloupy postavil v chrámové předsíni. Jeden sloup vztyčil vpravo a druhý vlevo a pojmenoval je Jachin, Opora, a Boáz, Posila. ^{1Kgs 7:22}Vrchol sloupů měl tvar lilie. Tak byla dokončena práce na sloupech.

^{1Kgs 7:23}Poté odlil kulatou nádrž zvanou Moře. Napříč od okraje k okraji měřila 10 loktů, na výšku 5 loktů a po obvodu 30 loktů. ^{1Kgs 7:24}Pod okrajem lemovaly nádrž po celém obvodu dvě řady ozdobných poupat odlitých zároveň s ní. ^{1Kgs 7:25}Moře spočívalo na dvanácti býcích: tři byli obráceni k severu, tři k západu, tři k jihu a tři k východu. Leželo na nich tak, že je všechny zezadu přikrývalo. ^{1Kgs 7:26}Bylo na dlaň silné a jeho okraje byly vytvarovány do liliového květu jako okraj poháru. Mohlo pojmout 2000 batů. ^[573]

^{1Kgs 7:27}Dále vyrobil deset bronzových stojanů na umyvadla. Každý stojan byl 4 lokte dlouhý, 4 lokte široký a 3 lokte vysoký. ^{1Kgs 7:28}Byl proveden takto: Sestával z postranic, které spojovaly rámy. ^{1Kgs 7:29}Na postranicích mezi rámy byly rytiny lvů, býků a cherubů a na rámech nad lvy a býky i pod nimi byly zavěšeny věnce. ^{1Kgs 7:30}Každý stojan měl čtyři bronzová kola na bronzových nápravách. Z jeho čtyř rohových sloupků vybíhala ramena pod umyvadlo. Každé odlité rameno mělo po stranách věnce. ^{1Kgs 7:31}Ze stojanu vyčnívalo na loket vysoké prstencové ústí. Toto ústí bylo kruhové, o průměru jeden a půl lokte. Podobně jako na stojanu, i na ústí byly rytiny. Postranice ovšem nebyly do kruhu, ale do čtverce. ^{1Kgs 7:32}Pod postranicemi byla čtyři kola s ojnicemi zapuštěnými do stojanu. Každé kolo bylo jeden a půl lokte vysoké. ^{1Kgs 7:33}Kola byla provedením stejná jako kola od vozu: jejich osy, loukotě, paprsky i náboje, vše bylo odlité. ^{1Kgs 7:34}Ke čtyřem rohům každého stojanu vedla čtyři ramena jednolitá se stojanem. ^{1Kgs 7:35}Na vrcholu měl stojan kolem dokola půl lokte hlubokou obrubu. K vrcholu stojanu byla připevněna držadla a postranice. ^{1Kgs 7:36}Plochy držadel i postranic pokryl na každém volném místě rytinami cherubů, lvů a palem a kolem dokola je vroubily věnce. ^{1Kgs 7:37}Takto vyrobil deset stojanů. Všechny byly stejně odlité, stejných rozměrů a stejného tvaru.

^{1Kgs 7:38}Vyrobil také deset bronzových umyvadel, každé o objemu 40 batů. ^[574] Každé umyvadlo měřilo 4 lokte a spočívalo na jednom z deseti stojanů. ^{1Kgs 7:39}Pět stojanů postavil po pravé straně chrámu a pět po levé. Moře postavil po pravé straně v jihovýchodním rohu.

^{1Kgs 7:40}Dále Churam vyrobil kotlíky, lopatky a mísy.

Tak Churam završil veškeré dílo, které pro krále Šalomouna konal na Hospodinově chrámu:

^{1Kgs 7:41}dva sloupy,

dvě kulovité hlavice na vrcholech sloupů,

dvoje mřížování pokrývající obě kulovité hlavice na vrcholech sloupů,

^{1Kgs 7:42}čtyři sta granátových jablek ke dvěma mřížováním (dvě řady granátových jablek ke každému mřížování pokrývajícímu obě kulovité hlavice sloupů),

^{1Kgs 7:43}deset podstavců,

deset umyvadel na podstavce,

^{1Kgs 7:44}jedno Moře,

dvanáct býků nesoucích Moře,

^{1Kgs 7:45}kotlíky, lopatky a mísy.

Všechny předměty, které Churam zhotovil králi Šalomounovi pro Hospodinův chrám, byly z leštěného bronzu. ^{1Kgs 7:46}Král je nechal odlévat na jordánské rovině v jílovité půdě mezi Sukotem a Caretánem. ^{1Kgs 7:47}Bylo jich dohromady tolik, že je Šalomoun kvůli tomu množství ani nevážil. Váha bronzu nebyla nikdy zjištěna.

^{1Kgs 7:48}Šalomoun také nechal zhotovit veškeré vybavení pro Hospodinův chrám:

zlatý oltář,

zlatý stůl pro chleby předložení,

^{1Kgs 7:49}pět svícnů z ryzího zlata napravo a pět nalevo před svatostánek,

k nim květy, kahany a kleště ze zlata,

^{1Kgs 7:50}misky, kratiknoty, nádobky, pohárky a pánvice z ryzího zlata

a zlaté panty ke dveřím do nejsvětější svatyně v nejvnitřnější části chrámu i ke dveřím do chrámové lodi.

^{1Kgs 7:51}Tak bylo završeno veškeré dílo, které král Šalomoun konal na Hospodinově chrámu. Šalomoun pak přinesl zasvěcenou kořist svého otce Davida, ^[575] totiž stříbro, zlato a další předměty, a uložil je do pokladnice Hospodinova chrámu.

Kapitola 8

Vnesení truhly

^{1Kgs 8:1}Tehdy Šalomoun shromáždil k sobě do Jeruzaléma všechny stařešiny Izraele, kmenové náčelníky a vůdce izraelských rodů, aby přenesli Truhlu Hospodinovy smlouvy ze Sionu, z Města Davidova. ^{1Kgs 8:2}Všichni izraelští muži se tedy shromáždili ke králi Šalomounovi o svátcích v měsíci etanim, ^[576] což je sedmý měsíc.

^{1Kgs 8:3}Když přišli všichni izraelští stařešinové, kněží zvedli Truhlu Hospodinovu ^{1Kgs 8:4}a vynesli ji i Stan setkávání se vším jeho posvátným vybavením. Zatímco to kněží a levité vynášeli, ^{1Kgs 8:5}král Šalomoun s celým shromážděním Izraele, jež se k němu dostavilo před Truhlu, obětoval tolik bravu i skotu, že nešlo spočítat ani sledovat, kolik ho bylo.

^{1Kgs 8:6}Kněží pak vnesli Truhlu Hospodinovy smlouvy na její místo do chrámového svatostánku, do nejsvětější svatyně pod křídla cherubů. ^{1Kgs 8:7}Cherubové totiž rozprostírali svá křídla nad Truhlou, takže svrchu přikrývali Truhlu i její tyče. ^{1Kgs 8:8}Ty byly tak dlouhé, že jejich konce bylo vidět ze svatyně před svatostánkem. Zvenku je ovšem vidět nebylo. Jsou tam až dodnes. ^{1Kgs 8:9}V Truhle nebylo nic než dvě kamenné desky, které tam uložil Mojžíš na Orébu, když Hospodin se syny Izraele uzavřel smlouvu po jejich odchodu z Egypta.

^{1Kgs 8:10}Když potom kněží vycházeli ze svatyně, naplnil Hospodinův chrám oblak. ^{1Kgs 8:11}Kněží se kvůli tomu oblaku nemohli postavit ke službě, protože Hospodinův chrám naplnila Hospodinova sláva. ^[577]

^{1Kgs 8:12}Tehdy Šalomoun prohlásil:

„‚Zůstávám v mračnu,‘ pravil Hospodin. ^{[578]
1Kgs 8:13}Já jsem ti ale postavil chrám vznešený,
místo, kde bys bydlel už navěky!“

^{1Kgs 8:14}Potom se král otočil a požehnal celému stojícímu shromáždění Izraele:

^{1Kgs 8:15}„Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, který vlastními ústy mluvil k mému otci Davidovi a vlastní rukou naplnil, co řekl: ^{1Kgs 8:16}‚Ode dne, kdy jsem svůj lid Izrael vyvedl z Egypta, jsem ze žádného izraelského kmene nevyvolil město k postavení chrámu, v němž by zůstávalo mé jméno. Vyvolil jsem však Davida, aby vedl Izrael.‘ ^[579]

^{1Kgs 8:17}Můj otec David toužil postavit chrám jménu Hospodina, Boha Izraele. ^{1Kgs 8:18}Hospodin mu ale řekl: ‚Je dobře, že chceš mému jménu postavit chrám. ^{1Kgs 8:19}Nepostavíš ho však ty, ale tvůj syn, který vzejde ze tvých beder. Ten vystaví chrám mému jménu.‘ ^[580]

^{1Kgs 8:20}A Hospodin dodržel slovo, které dal. Nastoupil jsem po svém otci Davidovi, usedl jsem na izraelský trůn, jak řekl Hospodin, a postavil jsem chrám jménu Hospodina, Boha Izraele. ^{1Kgs 8:21}V něm jsem připravil místo pro Truhlu, v níž je Hospodinova smlouva, kterou uzavřel s našimi otci, když je vyvedl z Egypta.“

Vyslýchej na nebi!

^{1Kgs 8:22}Poté se Šalomoun postavil před Hospodinův oltář. Před očima celého izraelského shromáždění vztáhl ruce k nebi ^{1Kgs 8:23}a řekl:

„Hospodine, Bože Izraele! Nahoře na nebi ani dole na zemi není bůh podobný tobě, jenž by zachovával smlouvu a milosrdenství svým služebníkům, kteří před tebou žijí s oddaným srdcem. ^{1Kgs 8:24}Svému služebníku Davidovi, mému otci, jsi dodržel svůj slib. Vlastními ústy jsi promluvil a vlastní rukou jsi to, jak vidíme, splnil.

^{1Kgs 8:25}Nuže, Hospodine, Bože Izraele, dodrž, co jsi slíbil, když jsi svému služebníku Davidovi, mému otci, řekl: ‚Postarám se, aby na izraelském trůnu nikdy nechyběl tvůj potomek, budou-li jen tví synové dbát na svou cestu a žít přede mnou, jako jsi přede mnou žil ty.‘ ^{[581]1Kgs 8:26}Nyní tedy, Bože Izraele, kéž se prosím potvrdí slovo, které jsi dal svému služebníku Davidovi, mému otci.

^{1Kgs 8:27}Bude snad Bůh opravdu přebývat na zemi? Nebesa, ba ani nebesa nebes tě nemohou obsáhnout – čím méně tento chrám, který jsem postavil! ^{1Kgs 8:28}Shlédni však na modlitbu svého služebníka a na jeho prosby, Hospodine, Bože můj; vyslyš toto volání a modlitbu, kterou ti tvůj služebník dnes předkládá. ^{1Kgs 8:29}Kéž jsou tvé oči dnem i nocí upřeny k tomuto chrámu, k místu, o němž jsi řekl: ‚Tam bude mé jméno.‘ Kéž nasloucháš modlitbě, již se tvůj služebník bude modlit směrem k tomuto místu. ^{1Kgs 8:30}Kéž vyslyšíš prosbu svého služebníka i svého lidu Izraele, kdykoli se budou modlit směrem k tomuto místu. Vyslýchej na nebesích, kde přebýváš, vyslýchej a odpouštěj.

^{1Kgs 8:31}Kdyby se někdo provinil proti svému bližnímu a měl by se zapřisáhnout slibem, kdyby pak přišel a složil přísahu před tvým oltářem v tomto chrámu, ^{1Kgs 8:32}vyslýchej na nebesích. Zasáhni a rozsuď své služebníky tak, abys viníka označil za vinného a odplatil mu jeho skutky, a spravedlivého abys ospravedlnil a odplatil mu jeho spravedlnost.

^{1Kgs 8:33}Kdyby tvůj lid Izrael hřešil proti tobě, a utrpěl by proto porážku od svých nepřátel, kdyby se pak ale vrátili k tobě, chválili tvé jméno, modlili se a prosili tě v tomto chrámu, ^{1Kgs 8:34}vyslýchej na nebesích. Odpusť hřích svého lidu Izraele a přiveď je zpátky do země, kterou jsi dal jejich otcům.

^{1Kgs 8:35}Kdyby hřešili proti tobě, a zavřela by se proto nebesa a nebyl déšť, kdyby se pak ale modlili směrem k tomuto místu, chválili tvé jméno a po svém potrestání by se odvrátili od svých hříchů, ^{1Kgs 8:36}vyslýchej na nebesích. Odpusť svým služebníkům, svému lidu Izraeli, jejich hřích. Vyuč je správné cestě, kterou mají jít, a sešli déšť na svou zem, kterou jsi dal svému lidu za dědictví.

^{1Kgs 8:37}Kdyby v zemi nastal hlad nebo mor, plíseň nebo sněť, kobylky nebo housenky nebo kdyby tvůj lid v zemi až u samých bran utlačoval nepřítel nebo jakákoli rána či nemoc – ^{1Kgs 8:38}kdyby si pak ale kdokoli ze všeho tvého lidu Izraele připustil, že jde o ránu, a vzepjal by ruce k tomuto chrámu, pak každou modlitbu, každou prosbu, kterou by přednesl, ^{1Kgs 8:39}vyslýchej na nebesích, kde přebýváš. Odpusť, zasáhni a odplať každému jeho skutky, neboť znáš jeho srdce – jen ty sám přece znáš srdce všech lidí – ^{1Kgs 8:40}aby tě měli v úctě po všechny dny svého života v zemi, kterou jsi dal našim otcům.

^{1Kgs 8:41}Rovněž kdyby cizinec, ačkoli nepatří k tvému lidu Izraeli, přišel z daleké země kvůli tvému jménu ^{1Kgs 8:42}(neboť uslyšel o tvém velikém jménu, o tvé mocné ruce a vztažené paži), kdyby přišel a modlil se směrem k tomuto chrámu, ^{1Kgs 8:43}vyslýchej na nebesích, kde přebýváš. Učiň vše, oč by tě ten cizinec prosil, aby všechny národy země poznaly tvé jméno a měly tě v úctě tak jako tvůj lid Izrael a aby věděly, že tvé jméno je vzýváno nad tímto chrámem, který jsem postavil.

^{1Kgs 8:44}Kdyby tvůj lid vytáhl do války proti nepříteli, kamkoli bys je poslal, a modlili by se k Hospodinu směrem k městu, jež jsi vyvolil, a k chrámu, který jsem postavil tvému jménu, ^{1Kgs 8:45}vyslýchej na nebesích jejich modlitbu a prosbu a zjednej jim právo.

^{1Kgs 8:46}Kdyby zhřešili proti tobě – vždyť není člověka, který by nehřešil – a ty by ses na ně rozhněval a vydal je nepříteli a jejich uchvatitelé by je odvedli jako zajatce do nepřátelské země, daleké či blízké, ^{1Kgs 8:47}kdyby si to však potom v zemi svého zajetí vzali k srdci, obrátili by se a prosili tě o milost v zemi svých věznitelů se slovy: ‚Zhřešili jsme, zkazili se, jednali jsme zle!‘ ^{1Kgs 8:48}a kdyby se v zemi svých nepřátelských věznitelů celým srdcem a celou duší vrátili k tobě a modlili by se k tobě směrem ke své zemi, kterou jsi dal jejich otcům, k městu, které jsi vyvolil, a k chrámu, který jsem postavil tvému jménu, ^{1Kgs 8:49}vyslýchej na nebesích, kde přebýváš, jejich modlitbu a prosbu a zjednej jim právo. ^{1Kgs 8:50}Odpusť svému lidu jejich hřích i všechny jejich vzpoury proti tobě a daruj jim milost u jejich věznitelů, aby se nad nimi slitovali. ^{1Kgs 8:51}Vždyť jsou tvůj lid, tvé vlastní dědictví! Vyvedl jsi je z Egypta, zprostřed té tavicí pece!

^{1Kgs 8:52}Kéž tedy jsou tvé oči upřeny k modlitbě tvého služebníka i k modlitbě tvého lidu Izraele, a kdykoli k tobě budou volat, vyslýchej. ^{1Kgs 8:53}Vždyť ty jsi je, Hospodine, Pane můj, oddělil ze všech národů země jako své vlastní dědictví, jak jsi to řekl skrze svého služebníka Mojžíše, když jsi naše otce vyvedl z Egypta.“ ^[582]

^{1Kgs 8:54}Jakmile Šalomoun dokončil tuto modlitbu a prosbu k Hospodinu, vstal od Hospodinova oltáře, kde klečel na kolenou s rukama vztaženýma k nebi, ^{1Kgs 8:55}postavil se a mocným hlasem požehnal celému shromáždění Izraele:

^{1Kgs 8:56}„Požehnán buď Hospodin, který svému lidu Izraeli dopřál odpočinutí, jak zaslíbil. Ani jediné ze všech těch dobrých slov, která promluvil skrze svého služebníka Mojžíše, neselhalo. ^{1Kgs 8:57}Kéž je Hospodin, náš Bůh, s námi, jako byl s našimi otci. Kéž nás neopustí, kéž nás nezanechá, ^{1Kgs 8:58}kéž naklání naše srdce k sobě, abychom chodili po všech jeho cestách a dodržovali jeho přikázání, ustanovení i pravidla, která dal našim otcům. ^{1Kgs 8:59}A tato má slova, jimiž jsem Hospodina prosil o milost, kéž jsou Hospodinu, našemu Bohu, blízká dnem i nocí, aby zjednával právo svému služebníku i svému lidu Izraeli den co den, ^{1Kgs 8:60}aby všechny národy země poznaly, že Hospodin je Bůh a není žádného kromě něj. ^{1Kgs 8:61}Kéž vaše srdce cele patří Hospodinu, našemu Bohu, abyste žili podle jeho ustanovení a dodržovali jeho přikázání tak jako dnes.“

Zasvěcení chrámu

^{1Kgs 8:62}Král a s ním celý Izrael pak před Hospodinem slavili obětní hody. ^{1Kgs 8:63}Šalomoun obětoval jako pokojnou oběť 22 000 býků a 120 000 ovcí. Takto král a všichni synové Izraele zasvětili Hospodinův chrám.

^{1Kgs 8:64}Toho dne král posvětil střed nádvoří před Hospodinovým chrámem. Tam totiž obětoval zápalnou a moučnou oběť i tuk pokojných obětí, neboť bronzový oltář před Hospodinem byl příliš malý, než aby mohl pojmout onu zápalnou a moučnou oběť i tuk oněch pokojných obětí.

^{1Kgs 8:65}Šalomoun tehdy slavil slavnost ^[583] a s ním všechen Izrael od Lebo-chamátu po Egyptský potok, jedno veliké shromáždění před Hospodinem, naším Bohem, po sedm dní a dalších sedm dní, celkem čtrnáct dní. ^{1Kgs 8:66}Následujícího dne pak lid propustil. Dobrořečili králi a vraceli se domů s veselím a radostí ze všeho dobrodiní, které Hospodin prokázal svému služebníku Davidovi a svému lidu Izraeli.

Kapitola 9

^{1Kgs 9:1}Tak Šalomoun dokončil stavbu Hospodinova chrámu i královského paláce a uskutečnil všechno, co si přál. ^{1Kgs 9:2}Šalomounovi se tehdy znovu ukázal Hospodin, tak jako se mu předtím ukázal v Gibeonu. ^{[584]1Kgs 9:3}Hospodin mu řekl:

„Vyslyšel jsem tvou modlitbu a tvou prosbu, kterou jsi mi předložil. Posvětil jsem tento chrám, který jsi vystavěl, aby tam navěky zůstávalo mé jméno. Mé oči i mé srdce tam zůstanou navždy.

^{1Kgs 9:4}Budeš-li žít přede mnou s ryzím srdcem a poctivě tak jako tvůj otec David a budeš-li konat vše, co jsem ti přikázal, a dodržovat má ustanovení i má pravidla, ^{1Kgs 9:5}potvrdím trůn tvého království nad Izraelem navěky, jak jsem slíbil tvému otci Davidovi: ‚Na izraelském trůnu nikdy nebude chybět tvůj potomek.‘ ^[585]

^{1Kgs 9:6}Pokud se však ode mě ty a tvoji synové odvrátíte a nebudete dodržovat má přikázání a ustanovení, jež jsem vám svěřil, ale půjdete sloužit cizím bohům a budete se jim klanět, ^{1Kgs 9:7}pak vyhladím Izrael ze země, kterou jsem jim dal, a z chrámu, který jsem posvětil pro své jméno. Vyženu Izrael ze své přítomnosti, takže bude mezi národy za pořekadlo a posměšek. ^{1Kgs 9:8}A tento chrám, kdysi tak vznešený? Každý, kdo půjde kolem, strne a zašeptá: ‚Proč to Hospodin této zemi a tomuto chrámu provedl?‘ ^{1Kgs 9:9}A dostanou odpověď: ‚Protože opustili Hospodina, svého Boha, který vyvedl jejich otce z Egypta, a chytili se cizích bohů, jimž se klaněli a jimž sloužili – to proto na ně Hospodin uvedl všechno to zlo!‘“ ^[586]

Šalomounovy úspěchy

^{1Kgs 9:10}Šalomoun vystavěl oba domy, Hospodinův chrám i královský palác, během dvaceti let. Po jejich uplynutí ^{1Kgs 9:11}dal král Šalomoun týrskému králi Chíramovi dvacet měst v galilejském kraji za to, že mu Chíram dodával cedrové i cypřišové dřevo a zlata, kolik si jen přál. ^{1Kgs 9:12}Chíram se tedy vypravil z Týru, aby si ta města, která mu dal Šalomoun, prohlédl. Ale nelíbila se mu. ^{1Kgs 9:13}Řekl: „Cos mi to, bratře, dal za města?“ A tak se ten kraj až dodnes jmenuje Kabul (to jest: Nanic). ^{1Kgs 9:14}Chíram totiž králi poslal 120 talentů ^[587] zlata.

^{1Kgs 9:15}Důvodem, proč král Šalomoun zavedl nucené práce, bylo, aby vystavěl:

Hospodinův chrám,

svůj palác,

terasu Milo,

jeruzalémské hradby,

města Chacor, Megido a Gezer ^{1Kgs 9:16}(egyptský vládce farao totiž vytáhl, dobyl Gezer a vypálil ho, pobil jeho kanaánské obyvatele a město dal věnem své dceři, Šalomounově manželce; ^{1Kgs 9:17}proto Šalomoun stavěl Gezer),

dále Dolní Bet-choron,

^{1Kgs 9:18}Baalat a Tadmor v judské zemi,

^{1Kgs 9:19}všechna Šalomounova zásobovací města,

města pro vozy,

města pro jízdu,

a cokoli se Šalomounovi zlíbilo stavět v Jeruzalémě, v Libanonu nebo kdekoli po celé zemi pod jeho vládou.

^{1Kgs 9:20}Všechno obyvatelstvo pozůstalé z Emorejců, Chetejců, Perizejců, Hivejců a Jebusejců, kteří nepatřili k synům Izraele, ^{1Kgs 9:21}totiž jejich potomky, kteří po nich zůstali v zemi a které synové Izraele nedokázali vyhladit, Šalomoun podrobil nuceným pracím, a tak otročí dodnes. ^{1Kgs 9:22}Syny Izraele ovšem Šalomoun nebral do otroctví, ale jako vojáky, úředníky, velitele, pobočníky, vozataje a jezdce. ^{1Kgs 9:23}Dozorců, kteří veleli Šalomounovým pracím, bylo 550. Ti měli na starosti veškerou pracovní sílu.

^{1Kgs 9:24}Jakmile se faraonova dcera přestěhovala z Města Davidova do paláce, který pro ni vystavěl, začal budovat terasu Milo.

^{1Kgs 9:25}Třikrát ročně ^[588] přinášel Šalomoun zápalné i pokojné oběti na oltáři, který postavil Hospodinu, a nechal z něj stoupat dým před Hospodinem. Tak završil budování chrámu.

^{1Kgs 9:26}Král Šalomoun v Ecjon-geberu u Eilatu na pobřeží Rudého moře v edomské zemi vybudoval loďstvo. ^{1Kgs 9:27}Chíram pak se Šalomounovými služebníky vyslal na lodích také své služebníky, zkušené námořníky. ^{1Kgs 9:28}Vypravili se do Ofiru, naložili tam 420 talentů ^[589] zlata a přivezli je králi Šalomounovi.

Kapitola 10

Královna ze Sáby

^{1Kgs 10:1}Také královna ze Sáby se doslechla o Šalomounově proslulosti (kterou měl díky jménu Hospodinovu), a tak přijela, aby ho vyzkoušela v hádankách. ^{1Kgs 10:2}Když dorazila do Jeruzaléma s početnou družinou a s velbloudy nesoucími vonné balzámy, velké množství zlata i drahokamů, přišla k Šalomounovi a hovořila s ním o všem, co měla na srdci. ^{1Kgs 10:3}Šalomoun všechny její otázky zodpověděl; žádná z nich nebyla pro krále tak těžká, aby na ni neodpověděl.

^{1Kgs 10:4}Když královna ze Sáby viděla všechnu Šalomounovu moudrost i palác, který vystavěl, ^{1Kgs 10:5}pokrmy na jeho stole, zasedání jeho dvořanů, práci jeho služebníků a jejich roucha, jeho číšníky i to, jaké oběti král přináší v Hospodinově chrámu, byla naprosto ohromena ^{1Kgs 10:6}a řekla mu: „To, co jsem u nás slyšela o tvých slovech a o tvé moudrosti, je pravda. ^{1Kgs 10:7}Dokud jsem nepřijela a neuviděla to na vlastní oči, nevěřila jsem tomu. Teď ale vidím, že mi neřekli ani polovinu! Moudrostí a dobrotou jsi překonal pověst, kterou jsem slyšela. ^{1Kgs 10:8}Blaze tvým mužům, blaze těmto tvým služebníkům, kteří stále stojí před tebou a naslouchají tvé moudrosti. ^{1Kgs 10:9}Požehnán buď Hospodin, tvůj Bůh, který si tě oblíbil a dosadil tě na izraelský trůn! Hospodin miluje Izrael navěky, a tak tě učinil králem, abys zjednával právo a spravedlnost.“

^{1Kgs 10:10}Poté darovala králi 120 talentů ^[590] zlata a veliké množství balzámů a drahokamů. Už nikdy se pak nedovezlo tolik vonných balzámů, jako dala králi Šalomounovi královna ze Sáby. ^{1Kgs 10:11}(K tomu ještě Chíramovo loďstvo, které jelo do Ofiru pro zlato, dovezlo odtud veliké množství santálového dřeva a drahokamů. ^{1Kgs 10:12}Král z toho santálového dřeva vyrobil schody pro Hospodinův chrám i pro královský palác a také lyry a citery pro zpěváky. Dodnes se nedovezlo, ba ani nevidělo, tolik santálového dřeva.)

^{1Kgs 10:13}Král Šalomoun pak královně ze Sáby splnil každé přání, které vyslovila, a dal jí mnohem více darů, než králi Šalomounovi přinesla ona. Královna se pak se svým služebnictvem vydala zpět na cestu do vlasti.

Sláva a bohatství

^{1Kgs 10:14}Král Šalomoun ročně získával 666 talentů ^[591] zlata, ^{1Kgs 10:15}nepočítaje příjmy od pocestných, z obchodování kupců i ode všech arabských králů a krajských hejtmanů.

^{1Kgs 10:16}Král Šalomoun nechal zhotovit 200 pavéz z tepaného zlata (na jednu pavézu vynaložil 600 šekelů ^[592] zlata) ^{1Kgs 10:17}a 300 štítů z tepaného zlata (na jeden štít vynaložil 3 hřivny ^[593] zlata). Král je umístil v Paláci libanonského lesa.

^{1Kgs 10:18}Král také pořídil veliký trůn ze slonoviny a pokryl ho čistým zlatem. ^{1Kgs 10:19}K trůnu vedlo šest stupňů. Opěradlo měl okrouhlé, po obou stranách sedadla područky a vedle područek stáli lvi. ^{1Kgs 10:20}Na šesti stupních po obou stranách stálo dvanáct dalších lvů. Nic takového nebylo vyrobeno v žádném království.

^{1Kgs 10:21}Také všechny nádoby na pití měl král Šalomoun zlaté a stejně tak všechno vybavení Paláce libanonského lesa bylo z ryzího zlata. Nic nebylo ze stříbra – to nebylo v Šalomounových dobách vůbec považováno za cenné. ^{1Kgs 10:22}Král totiž měl na moři vedle Chíramova loďstva také zámořské lodě, které připlouvaly jednou za tři roky a přivážely zlato a stříbro, slonovinu, opice a pávy.

^{1Kgs 10:23}Král Šalomoun co do bohatství i co do moudrosti předčil všechny krále světa. ^{1Kgs 10:24}Ti všichni se ucházeli o přijetí u Šalomouna, aby slyšeli jeho moudrost, kterou mu do srdce vložil Bůh. ^{1Kgs 10:25}Všichni mu přinášeli dary, stříbrné a zlaté předměty, oděvy, zbraně, balzámy, koně i mezky – a tak tomu bylo rok co rok.

^{1Kgs 10:26}Šalomoun nashromáždil vozy i koně, takže měl 1400 vozů a 12 000 koní, které umístil do vozových měst i k sobě do Jeruzaléma. ^{1Kgs 10:27}Za jeho vlády bylo v Jeruzalémě stříbra jako kamení a cedrů jako planých fíků v podhůří. ^{1Kgs 10:28}Koně si král nechával dovážet z Egypta a Kilikie. Královští obchodníci je v Kilikii nakupovali za dohodnuté ceny. ^{1Kgs 10:29}Vozy dováželi z Egypta za 600 šekelů ^[594] stříbra a koně za 150. ^[595] Také je vyváželi dál pro všechny chetitské a aramejské krále.

Kapitola 11

Šalomounovo odvrácení

^{1Kgs 11:1}Král Šalomoun ale kromě faraonovy dcery miloval mnoho dalších cizích žen – Moábky, Amonky, Edomky, Sidoňanky, Chetejky – ^{1Kgs 11:2}z národů, o nichž Hospodin synům Izraele řekl: „Nespojujte se s nimi a oni ať se nespojují s vámi, aby se vaše srdce neobrátilo k jejich bohům.“ ^[596] Šalomoun k nim ale přilnul a velmi je miloval. ^{1Kgs 11:3}Měl sedm set urozených manželek a tři sta konkubín. A jeho ženy mu odvrátily srdce. ^{1Kgs 11:4}Když zestárl, odvrátily mu srdce k cizím bohům. Jeho srdce totiž nepatřilo tak cele Hospodinu, jeho Bohu, jako srdce jeho otce Davida. ^{1Kgs 11:5}Šalomoun chodil za sidonskou bohyní Aštartou a za amonskou ohavností Molochem. ^{1Kgs 11:6}Šalomoun dělal, co bylo v Hospodinových očích zlé, a neoddal se cele Hospodinu jako jeho otec David.

^{1Kgs 11:7}Na hoře východně od Jeruzaléma Šalomoun dokonce postavil obětní výšinu moábské ohavnosti Kemošovi a amonské ohavnosti Molochovi. ^{1Kgs 11:8}Totéž udělal pro všechny své cizí ženy, které uctívaly své bohy kadidlem a oběťmi.

^{1Kgs 11:9}Hospodin se na Šalomouna rozhněval, protože se jeho srdce odvrátilo od Hospodina, Boha Izraele, který se mu dvakrát ukázal. ^{1Kgs 11:10}Ačkoli mu výslovně zakázal následovat cizí bohy, ^[597] Šalomoun Hospodinův zákaz nedodržel. ^{1Kgs 11:11}Proto Hospodin Šalomounovi řekl: „Protože je to s tebou takové, že jsi nedodržel mou smlouvu ani ustanovení, která jsem ti přikázal, odtrhnu od tebe království a dám ho tvému služebníkovi! ^{1Kgs 11:12}Kvůli tvému otci Davidovi to ale neudělám za tvého života. Odtrhnu království z ruky tvého syna. ^{1Kgs 11:13}Navíc je neodtrhnu celé. Kvůli svému služebníku Davidovi a kvůli Jeruzalému, který jsem vyvolil, ponechám tvému synovi jeden kmen.“

Královi protivníci

^{1Kgs 11:14}Hospodin tehdy Šalomounovi vzbudil protivníka v Hadadovi z edomského královského rodu. ^{1Kgs 11:15}Když totiž David kdysi pustošil Edom ^[598] a jeho vojevůdce Joáb vyrazil pohřbít padlé, nechal v Edomu pobít všechny muže. ^{[599]1Kgs 11:16}Joáb tam s celým izraelským vojskem zůstal šest měsíců, dokud všechny Edomce nevyhladil. ^{1Kgs 11:17}Hadad, tehdy ještě chlapec, tenkrát s několika edomskými služebníky svého otce uprchl do Egypta. ^{1Kgs 11:18}Přes Midián pokračovali do Paranu, kde přibrali další muže, a dorazili do Egypta k egyptskému vládci faraonovi. Ten mu zajistil dům a stravu a dal mu i pozemky.

^{1Kgs 11:19}Farao si Hadada oblíbil natolik, že mu dal za manželku sestru své ženy, sestru Jejího Veličenstva Tachpenes. ^{1Kgs 11:20}Tachpenesina sestra mu porodila syna Genubata a Tachpenes ho odchovala ve faraonově paláci. Genubat tedy žil ve faraonově paláci mezi faraonovými syny.

^{1Kgs 11:21}Pak ale Hadad v Egyptě uslyšel, že David ulehl ke svým otcům a že zemřel i jeho vojevůdce Joáb. „Propusť mě zpět do mé vlasti,“ požádal tehdy faraona.

^{1Kgs 11:22}„Co ti u mě schází, že chceš odejít do své země?“ řekl mu farao.

„Nic mi neschází,“ odpověděl, „ale přesto mě propusť.“

^{1Kgs 11:23}Dalšího protivníka Bůh Šalomounovi vzbudil v Rezonovi, synu Eliadovu, který uprchl od svého pána Hadad-ezera, krále Cóby. ^{1Kgs 11:24}Když David pobil jejich vojsko, Rezon kolem sebe shromáždil nájezdníky a stal se jejich velitelem. Odešli do Damašku, usídlili se v něm a založili tam Damašské království. ^{1Kgs 11:25}Vedle zla, které představoval Hadad, byl i on protivníkem Izraele po celý Šalomounův život. Kraloval nad Aramem a nenáviděl Izrael.

Jeroboámova vzpoura

^{1Kgs 11:26}Také Jeroboám, syn Nebatův, se vzbouřil proti králi. Byl to jeden z Šalomounových dvořanů, Efraimec z Ceredy, jehož matka byla vdova jménem Cerua. ^{1Kgs 11:27}Důvod, proč se vzbouřil proti králi, byl tento: Šalomoun stavěl terasu Milo a uzavřel mezeru v hradbách města svého otce Davida. ^{1Kgs 11:28}Jeroboám byl schopný mladík, a když si Šalomoun všiml, jak se má k dílu, svěřil mu všechnu pracovní sílu z domu Josefova.

^{1Kgs 11:29}Jednou, když byl Jeroboám na cestě z Jeruzaléma, potkal ho prorok Achiáš Šíloský, oblečený do nového pláště. Oba tam venku byli sami. ^{1Kgs 11:30}Achiáš vzal svůj nový plášť, roztrhal ho na dvanáct kusů ^{1Kgs 11:31}a řekl Jeroboámovi: „Vezmi si deset kusů, neboť tak praví Hospodin, Bůh Izraele: ‚Hle, odtrhnu království z ruky Šalomounovy a tobě dám deset kmenů. ^{1Kgs 11:32}Jemu zůstane jeden kmen kvůli mému služebníku Davidovi a kvůli Jeruzalému, městu, které jsem vyvolil ze všech kmenů Izraele. ^{1Kgs 11:33}To proto, že mě opustil ^[600] a klaněl se sidonské bohyni Aštartě, moábskému bohu Kemošovi a amonskému bohu Molochovi. Nedržel se mých cest a nedělal, co je v mých očích správné; nedbal na má ustanovení a pravidla, jako to dělal jeho otec David.

^{1Kgs 11:34}Celé království mu ale z ruky nevezmu. Nechám ho vládnout po celý jeho život kvůli svému služebníku Davidovi, kterého jsem vyvolil a který dodržoval má přikázání a ustanovení. ^{1Kgs 11:35}Království pak vezmu z ruky jeho syna. Deset kmenů dám tobě ^{1Kgs 11:36}a jeden kmen nechám jeho synovi. Postarám se, aby mému služebníku Davidovi po všechny dny zářila svíce v Jeruzalémě, městě, které jsem si vyvolil, aby tam zůstávalo mé jméno.

^{1Kgs 11:37}Tebe ale vezmu a budeš kralovat, kdekoli si budeš přát, neboť se staneš králem Izraele. ^{1Kgs 11:38}Budeš-li poslouchat vše, co ti přikážu, chodit po mých cestách, dělat, co je v mých očích správné, a dodržovat má ustanovení a přikázání, jako to dělal můj služebník David, pak budu s tebou a zbuduji ti trvalý dům, jako jsem ho zbudoval Davidovi, a Izrael dám tobě. ^{1Kgs 11:39}Tak pokořím Davidovo símě, ale ne natrvalo.‘“

^{1Kgs 11:40}Šalomoun se pak snažil Jeroboáma zabít. Ten ale uprchl do Egypta k egyptskému vládci Šišakovi a zůstal v Egyptě, dokud Šalomoun nezemřel.

^{1Kgs 11:41}Ostatní Šalomounovy skutky – co všechno vykonal a jakou měl moudrost – o tom se, jak známo, píše v Knize skutků Šalomounových. ^{1Kgs 11:42}Šalomoun kraloval v Jeruzalémě nad celým Izraelem čtyřicet let. ^{1Kgs 11:43}Potom ulehl ke svým otcům a byl pochován ve městě svého otce Davida. Na jeho místě pak začal kralovat jeho syn Rechoboám.

Rozdělení

Kapitola 12

Odtržení severního království

^{1Kgs 12:1}Rechoboám se odebral do Šechemu, neboť se tam sešel celý Izrael, aby ho prohlásili králem. ^{1Kgs 12:2}Jeroboám, syn Nebatův, se o tom dozvěděl ještě v Egyptě, kam uprchl před králem Šalomounem. Vrátil se tedy z Egypta, ^{[601]1Kgs 12:3}protože pro něj poslali a zvali ho zpět. Jeroboám přišel s celým shromážděním Izraele za Rechoboámem a společně mu řekli: ^{1Kgs 12:4}„Tvůj otec na nás vložil těžké jho. Ulev nám teď od tvrdé služby a od těžkého jha, které nám tvůj otec naložil, a budeme ti sloužit.“

^{1Kgs 12:5}„Jděte a vraťte se ke mně za tři dny,“ odpověděl jim Rechoboám. Lid se tedy rozešel.

^{1Kgs 12:6}Král Rechoboám se pak radil se starci, kteří bývali ve službách jeho otce Šalomouna, dokud ještě žil: „Co mi radíte? Jak mám odpovědět lidu?“

^{1Kgs 12:7}„Pokud se dnes zachováš jako služebník lidu,“ řekli mu, „pokud jim vyhovíš a dáš jim laskavou odpověď, budou ti sloužit navždycky.“

^{1Kgs 12:8}On ale odmítl radu, kterou mu dávali starci, a poradil se s mladíky, kteří s ním vyrůstali a teď se ocitli v jeho službách. ^{1Kgs 12:9}„Co radíte vy?“ zeptal se jich. „Jak mám odpovědět těmto lidem, kteří po mně žádají: ‚Ulev nám od jha, které nám naložil tvůj otec‘?“

^{1Kgs 12:10}Mladíci, kteří s ním vyrůstali, mu odpověděli: „Lidem, kteří ti říkají: ‚Tvůj otec nám naložil těžké jho, ulev nám od něj,‘ odpověz takhle:

‚Já mám silnější malík,
než měl můj otec pupík!
^{1Kgs 12:11}Můj otec vám naložil těžké jho?
Já vám ho ještě ztížím!
Můj otec na vás brával bič,
já na vás vezmu karabáč!‘“

^{1Kgs 12:12}Třetího dne přišel Jeroboám a všechen lid za Rechoboámem. (Řekl jim totiž: „Vraťte se ke mně za tři dny.“) ^{1Kgs 12:13}Král jim odpověděl tvrdě, nedbaje na radu, kterou mu dali starci. ^{1Kgs 12:14}Odpověděl jim podle rady mladíků:

„Můj otec vám naložil těžké jho?
Já vám ho ještě ztížím!
Můj otec na vás brával bič,
já na vás vezmu karabáč!“

^{1Kgs 12:15}Král tedy nevyslyšel lid, neboť to tak zařídil Hospodin, aby se naplnilo jeho slovo, které promluvil k Jeroboámovi, synu Nebatovu, skrze Achiáše Šíloského. ^[602]

^{1Kgs 12:16}Když celý Izrael viděl, že je král nevyslyšel, odpověděli králi těmito slovy:

„Co máme společného s Davidem?
S Jišajovým synem mít podíl nebudem!
Jen ať se vrátí domů Izrael,
ty si hleď svého domu, Davide!“ ^[603]

A tak se Izrael rozešel do svých domů. ^{1Kgs 12:17}Rechoboám pak kraloval jen nad těmi syny Izraele, kteří bydleli ve městech Judových.

^{1Kgs 12:18}Král Rechoboám sice vyslal Adonirama, ^[604] který velel nuceným pracím, ale Izraelci ho společně ukamenovali k smrti. Král Rechoboám sotva stačil naskočit do vozu a ujet do Jeruzaléma. ^{1Kgs 12:19}Tak zůstává Izrael ve vzpouře proti domu Davidovu až dodnes.

Jeroboám, král Izraelský

^{1Kgs 12:20}Jakmile všechen Izrael uslyšel, že se vrátil Jeroboám, poslali pro něj a pozvali ho do shromáždění, kde ho prohlásili králem nad celým Izraelem. S domem Davidovým nezůstal nikdo než samotný kmen Juda.

^{1Kgs 12:21}Když Rechoboám dorazil do Jeruzaléma, shromáždil celý dům Judův i kmen Benjamín, 180 000 vybraných bojovníků, aby bojovali s domem Izraele a navrátili království Rechoboámovi, synu Šalomounovu.

^{1Kgs 12:22}Šemajáš, Boží muž, tehdy dostal Boží slovo: ^{1Kgs 12:23}„Řekni Rechoboámovi, synu Šalomounovu, králi judskému, i celému domu Judovu a Benjamínovu i ostatnímu lidu: ^{1Kgs 12:24}Tak praví Hospodin – Nebojujte proti svým bratrům, synům Izraele. Vraťte se každý domů, neboť ta věc vzešla ode mě.“ Uposlechli tedy Hospodinovo slovo a zrušili tažení, jak jim řekl Hospodin.

^{1Kgs 12:25}Jeroboám vystavěl město Šechem v Efraimských horách, kde se usídlil. Odtud se vypravil dál a vystavěl Penuel. ^{1Kgs 12:26}Potom si pomyslel: „Co kdyby se království navrátilo k domu Davidovu? ^{1Kgs 12:27}Když bude lid chodit obětovat do Hospodinova chrámu v Jeruzalémě, obrátí se srdce lidu k jejich pánu, judskému králi Rechoboámovi, vrátí se k němu a mě zabijí!“

^{1Kgs 12:28}Král se tedy poradil a pak nechal zhotovit dvě zlatá telata. „Dost jste se nachodili do Jeruzaléma,“ prohlásil. „Toto je tvůj bůh, Izraeli, ten tě vyvedl z Egypta!“ ^{[605]1Kgs 12:29}Jedno tele postavil v Bet-elu a druhé v Danu. ^{1Kgs 12:30}Způsobil tak veliký hřích. Lidé totiž chodili obětovat jednomu z nich do Bet-elu a druhému ^[606] až do Danu.

^{1Kgs 12:31}Jeroboám vystavěl na výšinách svatostánky a nadělal kněží z kdekoho v lidu, i když to nebyli synové Leviho. ^{1Kgs 12:32}V patnáctý den osmého měsíce také zavedl svátek podobný svátku judskému ^[607] a obětoval na oltáři. Tak to provedl i v Bet-elu: obětoval telatům, která zhotovil, a ustanovil kněžstvo pro posvátné výšiny, které vystavěl. ^{1Kgs 12:33}V patnáctý den osmého měsíce, onoho měsíce, v němž si usmyslel zavést pro Izraelce svátek, vystoupil k oltáři, který postavil v Bet-elu, aby na něm obětoval.

Kapitola 13

Proroctví proti betelskému oltáři

^{1Kgs 13:1}Právě když Jeroboám stál u oltáře a chystal se na něm obětovat, vtom na Hospodinův rozkaz přišel do Bet-elu Boží muž z Judska. ^{1Kgs 13:2}„Oltáři, oltáři,“ zvolal k oltáři na Hospodinův rozkaz, „tak praví Hospodin: Hle, domu Davidovu se narodí syn jménem Jošiáš. Ten na tobě bude obětovat kněze posvátných výšin, kteří na tobě přinášejí oběti. I lidské kosti na tobě budou páleny!“ ^{1Kgs 13:3}Tehdy také určil znamení: „Toto bude znamení, že promluvil Hospodin. Hle, tento oltář se roztrhne a popel na něm se rozsype!“

^{1Kgs 13:4}Jakmile král Jeroboám uslyšel, co Boží muž zvolal k betelskému oltáři, namířil na něj od oltáře rukou a poručil: „Chopte se ho!“ Ruka, kterou na něj ukázal, mu ale odumřela, a už ji nemohl přitáhnout zpět k sobě. ^{1Kgs 13:5}Vtom se oltář roztrhl a popel z něj se rozsypal – přesně podle znamení, které Boží muž na Hospodinův rozkaz určil.

^{1Kgs 13:6}Tehdy se král obrátil na Božího muže: „Přimluv se prosím u Hospodina, svého Boha, a modli se za mě, abych mohl ruku zase přitáhnout k sobě.“ Boží muž se přimluvil u Hospodina, král přitáhl ruku k sobě a byla zase jako dřív.

^{1Kgs 13:7}Poté král Božího muže vyzval: „Pojď ke mně domů, posilni se a já tě obdaruji.“

^{1Kgs 13:8}Boží muž ale králi odpověděl: „I kdybys mi dal polovinu svého domu, nešel bych s tebou. Nic na tomto místě nesním, ani vody se nenapiju. ^{1Kgs 13:9}Hospodin mi dal jasný rozkaz: ‚Nic nejez ani nepij a nevracej se cestou, kterou jsi přišel.‘“ ^{1Kgs 13:10}Odešel tedy jinou cestou, aby se vrátil jinudy, než kudy do Bet-elu přišel.

^{1Kgs 13:11}V Bet-elu ale bydlel jeden starý prorok. Jeho synové přišli a pověděli ^[608] mu o všem, co toho dne v Bet-elu udělal ten Boží muž a co řekl králi. Když to svému otci vylíčili, ^{1Kgs 13:12}zeptal se jich: „Kterou cestou šel?“ Synové mu ukázali cestu, kterou ten Boží muž, příchozí z Judska, odešel. ^{1Kgs 13:13}„Osedlejte mi osla,“ řekl nato svým synům. Když mu ho osedlali, nasedl na něj ^{1Kgs 13:14}a vypravil se za Božím mužem. Zastihl ho, jak sedí pod dubem. „Ty jsi ten Boží muž, který přišel z Judska?“ zeptal se ho.

„Ano,“ odpověděl.

^{1Kgs 13:15}„Pojď ke mně domů a najez se,“ řekl mu.

^{1Kgs 13:16}Boží muž ale odpověděl: „Nemohu se s tebou vrátit, nemohu s tebou jít. Nebudu tu s tebou ani nic jíst, ani vody se nenapiju, ^{1Kgs 13:17}protože jsem od Hospodina dostal jasný rozkaz: ‚Nic tam nejez ani nepij a nevracej se cestou, kterou jsi přišel.‘“

^{1Kgs 13:18}„I já jsem prorok jako ty,“ řekl mu na to. „Na Hospodinův rozkaz ke mně promluvil anděl: ‚Přiveď ho zpátky k sobě domů, ať něco sní a napije se vody.‘“ (To mu ale lhal.) ^{1Kgs 13:19}Boží muž se tedy vrátil s ním, pojedl u něj doma a napil se vody.

^{1Kgs 13:20}Ještě seděli za stolem, když vtom prorok, který ho přivedl, dostal slovo Hospodinovo ^{1Kgs 13:21}a zvolal na Božího muže, který přišel z Judska: „Tak praví Hospodin: ‚Vzepřel ses Hospodinovu rozkazu! Nedodržel jsi příkaz, který ti dal Hospodin, tvůj Bůh, ^{1Kgs 13:22}ale vrátil ses a jedl jsi pokrm a pil jsi vodu na místě, o kterém jsem ti řekl: ‚Nic tam nejez ani nepij.‘ Proto tvé tělo nebude pochováno v hrobě tvých otců!“

^{1Kgs 13:23}Když Boží muž dojedl a dopil, osedlal mu ten prorok, který ho přivedl, svého osla ^{1Kgs 13:24}a on odjel. Na cestě ho ale potkal lev a zabil ho. Jeho tělo pak leželo přes cestu a osel stál u něj. Také lev stál u té mrtvoly.

^{1Kgs 13:25}Vtom šli okolo nějací muži a viděli, jak přes cestu leží mrtvola a u ní stojí lev. Přišli do města, kde bydlel ten starý prorok, a vyprávěli to. ^{1Kgs 13:26}Když je ten prorok, který ho odvrátil z cesty, uslyšel, prohlásil: „To byl Boží muž. Protože se vzepřel Hospodinovu rozkazu, Hospodin ho vydal lvu. Ten ho roztrhal a zabil, jak ho Hospodin svým slovem varoval.“

^{1Kgs 13:27}Potom ten starý prorok řekl svým synům: „Osedlejte mi osla.“ Jakmile ho osedlali, ^{1Kgs 13:28}vyrazil na cestu, kde našel mrtvolu a osla se lvem, jak stojí u ní. Lev ji nesežral ani neroztrhal osla. ^{1Kgs 13:29}Prorok zvedl tělo Božího muže, naložil ho na osla a vezl zpět. Dovezl ho do svého města, aby ho oplakal a pohřbil. ^{1Kgs 13:30}Jeho tělo pochoval do svého hrobu. „Ach, bratře můj!“ naříkali nad ním.

^{1Kgs 13:31}Když ho pohřbil, řekl svým synům: „Až umřu, pochovejte mě do hrobu, kde je pochován Boží muž. Uložte mé kosti k jeho kostem. ^{1Kgs 13:32}To slovo, které na Hospodinův rozkaz provolal proti oltáři v Bet-elu i proti všem svatostánkům na výšinách samařských měst, se totiž jistě naplní.“

^{1Kgs 13:33}Ani po tom všem se Jeroboám neodvrátil od své zlé cesty. Naopak, z kdekoho nadělal kněze posvátných výšin. Kdokoli chtěl, toho pověřil, aby se na těch výšinách stal knězem. ^{1Kgs 13:34}Toto byl hřích Jeroboámova domu, který vedl k jeho pádu a k jeho vyhlazení ze země.

Kapitola 14

Proroctví proti Jeroboámovi

^{1Kgs 14:1}V té době onemocněl Jeroboámův syn Abiáš. ^{1Kgs 14:2}Jeroboám řekl své ženě: „Jdi, převlékni se, aby nepoznali, že jsi moje žena, a vydej se do Šíla. Tam je totiž prorok Achiáš, který mi předpověděl, že budu králem tohoto lidu. ^{1Kgs 14:3}Vezmi s sebou deset chlebů, koláče a džbán medu a jdi za ním. On ti oznámí, co bude s chlapcem.“ ^{1Kgs 14:4}Jeroboámova žena udělala, jak řekl. Vypravila se do Šíla a přišla k Achiášovu domu.

Achiáš už neviděl, oči mu pro stáří nesloužily. ^{1Kgs 14:5}Hospodin mu ale řekl: „Hle, přichází Jeroboámova žena, aby se u tebe vyptala na svého syna. Je nemocný. Řekneš jí to a to. Až přijde, bude se vydávat za někoho jiného.“

^{1Kgs 14:6}Jakmile pak Achiáš zaslechl zvuk jejích kroků u dveří, řekl: „Pojď dál, ženo Jeroboámova. Proč se vydáváš za někoho jiného? Mám pro tebe špatnou zprávu. ^{1Kgs 14:7}Jdi a řekni Jeroboámovi: Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: ‚Pozvedl jsem tě z lidu a učinil tě vůdcem svému lidu Izraele. ^{1Kgs 14:8}Odtrhl jsem království od domu Davidova a dal je tobě, ale tys nebyl jako můj služebník David. On dodržoval má přikázání, následoval mě celým srdcem a konal jen to, co je v mých očích správné. ^{1Kgs 14:9}Tys ale jednal hůře než všichni před tebou! Zašels tak daleko, že sis vyrobil cizí bohy, odlitky, jimiž jsi mě popouzel. Protožes mě zahodil za hlavu, ^{1Kgs 14:10}hle, já uvedu na dům Jeroboámův zlé věci:

Vyhladím Jeroboámovi v Izraeli pána i kmána
až do posledního pacholka.
Jako se od hnoje zametá brána,
vymetu jeho dům dočista.
^{1Kgs 14:11}Kdo Jeroboámovi zemře ve městě,
toho psi sežerou;
kdo mu zemře venku na cestě,
toho ptáci rozklovou!
Tak promluvil Hospodin.‘

^{1Kgs 14:12}Teď vstaň a jdi domů. Jakmile vkročíš do města, dítě zemře. ^{1Kgs 14:13}Celý Izrael ho bude oplakávat, až ho budou pohřbívat. On bude z Jeroboámova domu jediný, kdo bude pochován v hrobě, neboť je jediný, na kom Hospodin, Bůh Izraele, nalezl něco dobrého.

^{1Kgs 14:14}Hospodin nad Izraelem pozvedne krále, který vyhladí dům Jeroboámův, a to ještě dnes. Co dnes, právě teď! ^{1Kgs 14:15}Hospodin udeří na Izrael, až se rozkýve jako rákosí ve vodě, vyrve Izrael z této krásné země, kterou dal jejich otcům, a rozptýlí je až za Eufrat, protože si nadělali posvátné kůly, a tak popudili Hospodina. ^{1Kgs 14:16}Proto se Hospodin Izraele vzdá – kvůli hříchům, které spáchal Jeroboám a ke kterým svedl Izrael.“

^{1Kgs 14:17}Jeroboámova žena tedy vstala a vrátila se do Tirsy. Jakmile vkročila na práh domu, chlapec zemřel. ^{1Kgs 14:18}Pohřbili ho a celý Izrael ho oplakával, jak řekl Hospodin skrze svého služebníka, proroka Achiáše.

^{1Kgs 14:19}Ostatní Jeroboámovy skutky – jak válčil a kraloval – o tom se píše v Kronice izraelských králů. ^{1Kgs 14:20}Jeroboám kraloval dvacet dva let. Potom ulehl ke svým otcům a místo něj začal kralovat jeho syn Nádab.

Rechoboám, král Judský

^{1Kgs 14:21}V Judsku kraloval Rechoboám, syn Šalomounův. Stal se králem v jedenačtyřiceti letech a sedmnáct let kraloval v Jeruzalémě, ve městě, které Hospodin vyvolil ze všech izraelských kmenů, aby tam zůstávalo jeho jméno. Jeho matka, Amonka, se jmenovala Naama.

^{1Kgs 14:22}Juda páchal, co je v Hospodinových očích zlé. Svými hříchy a vším, co páchali, ho popouzeli k žárlivosti víc než jejich otcové. ^{1Kgs 14:23}Na kdejakém vyšším návrší a pod kdejakým košatým stromem si nastavěli obětní výšiny, sloupy a posvátné kůly. ^{1Kgs 14:24}V zemi se dokonce objevila i modlářská prostituce. ^[609] Dopouštěli se všech ohavností těch národů, které Hospodin před Izraelem vyhnal.

^{1Kgs 14:25}Pátého roku Rechoboámova kralování přitáhl k Jeruzalému egyptský vládce Šišak ^{1Kgs 14:26}a pobral poklady Hospodinova chrámu i poklady královského paláce. Vzal všechno; vzal i všechny zlaté štíty, které zhotovil Šalomoun. ^{1Kgs 14:27}Místo nich potom král Rechoboám zhotovil bronzové štíty a svěřil je velitelům stráže, která hlídala vchod do královského paláce. ^{1Kgs 14:28}Kdykoli král chodíval do Hospodinova chrámu, stráže je vynášely a pak opět vracely do strážní komory.

^{1Kgs 14:29}Ostatní Rechoboámovy skutky – co všechno vykonal – o tom se, jak známo, píše v Kronice judských králů. ^{1Kgs 14:30}Mezi Rechoboámem a Jeroboámem po celou tu dobu trvala válka. ^{1Kgs 14:31}Rechoboám pak ulehl ke svým otcům a byl pohřben mezi svými předky ve Městě Davidově. Jeho amonská matka se jmenovala Naama. Na jeho místě začal kralovat jeho syn Abiáš. ^[610]

Kapitola 15

Abiáš, král Judský

^{1Kgs 15:1}Osmnáctého roku vlády Jeroboáma, syna Nebatova, začal nad Judou kralovat Abiáš. ^{1Kgs 15:2}Kraloval v Jeruzalémě tři roky. Jeho matka se jmenovala Maaka, dcera Abšalomova.

^{1Kgs 15:3}Pokračoval ve všech hříších, které před ním páchal jeho otec. Jeho srdce nepatřilo tak cele Hospodinu, jeho Bohu, jako srdce jeho otce Davida. ^{1Kgs 15:4}Kvůli Davidovi však Hospodin, jeho Bůh, nechal v Jeruzalémě zářit jeho svíci; vzbudil po něm jeho syna a upevnil Jeruzalém. ^{1Kgs 15:5}David totiž dělal, co je v Hospodinových očích správné, a po celý svůj život se neodchýlil od žádného přikázání – kromě onoho případu s Uriášem Chetejským.

^{1Kgs 15:6}Mezi Abiášem ^[611] a Jeroboámem po celou tu dobu trvala válka. ^{1Kgs 15:7}Ostatní Abiášovy skutky – co všechno vykonal – o tom se, jak známo, píše v Kronice judských králů. Mezi Abiášem a Jeroboámem trvala válka. ^{1Kgs 15:8}Abiáš ulehl ke svým otcům a pohřbili ho ve Městě Davidově. Místo něj začal kralovat jeho syn Asa.

Asa, král Judský

^{1Kgs 15:9}Dvacátého roku izraelského krále Jeroboáma začal nad Judou kralovat Asa. ^{1Kgs 15:10}Kraloval v Jeruzalémě čtyřicet jedna let. Jeho babička se jmenovala Maaka, dcera Abšalomova.

^{1Kgs 15:11}Asa dělal, co bylo v Hospodinových očích správné, tak jako jeho otec David. ^{1Kgs 15:12}Vymýtil ze země modlářskou prostituci a odstranil všechny hnusné modly, které si vyrobili jeho otcové. ^{1Kgs 15:13}Dokonce svou babičku Maaku zbavil postavení královny matky kvůli té zrůdnosti, kterou nechala vyrobit pro Ašeru. Asa tu zrůdnou modlu rozsekal a spálil u potoka Kidron. ^{1Kgs 15:14}Obětní výšiny sice nebyly odstraněny, ale Asovo srdce bylo po celý jeho život oddáno Hospodinu. ^{1Kgs 15:15}Vnesl do Hospodinova chrámu svaté dary svého otce i vlastní svaté dary, stříbro, zlato a různé předměty.

^{1Kgs 15:16}Mezi Asou a izraelským králem Baašou trvala neustálá válka. ^{1Kgs 15:17}Izraelský král Baaša vytáhl proti Judsku. Vystavěl Rámu, takže od krále Asy nemohl nikdo odejít ani tam přijít. ^{1Kgs 15:18}Asa proto vzal všechno stříbro i zlato, které zbylo v pokladnicích Hospodinova chrámu a v pokladnicích královského paláce, svěřil je svým služebníkům a poslal je k aramejskému králi Ben-hadadovi, synu Tabrimonovu, synu Chezionovu, sídlícímu v Damašku. Vzkázal mu:

^{1Kgs 15:19}„Pojďme spolu uzavřít smlouvu tak jako naši otcové. Hle, posílám ti darem stříbro a zlato. Zruš svou smlouvu s izraelským králem Baašou, ať ode mě odtáhne.“

^{1Kgs 15:20}Ben-hadad králi Asovi vyhověl a vyslal do izraelských měst své vojevůdce. Dobyl Ijon, Dan, Abel-bet-maaku, celý Kineret a celý kraj Neftalí. ^{1Kgs 15:21}Jakmile se to Baaša doslechl, přestal stavět Rámu a stáhl se do Tirsy. ^{1Kgs 15:22}Potom král Asa dal provolat po celém Judsku, aby všichni bez výjimky odnášeli kamení a dřevo z Rámy, kterou chtěl Baaša vystavět. Král Asa z toho vystavěl Gebu Benjamínovu a Micpu.

^{1Kgs 15:23}Všechny ostatní Asovy skutky – jak byl udatný, co všechno vykonal a jaká města vystavěl – o tom se, jak známo, píše v Kronice judských králů. K stáru byl ale nemocný na nohy. ^{1Kgs 15:24}Potom Asa ulehl ke svým otcům a byl pohřben mezi svými předky ve městě svého otce Davida. Místo něj začal kralovat jeho syn Jošafat.

Nádab, král izraelský

^{1Kgs 15:25}Druhého roku judského krále Asy začal kralovat nad Izraelem Nádab, syn Jeroboámův. Kraloval Izraeli dva roky ^{1Kgs 15:26}a páchal, co je v Hospodinových očích zlé. Držel se cesty svého otce a jeho hříchu, kterým svedl celý Izrael.

^{1Kgs 15:27}Baaša, syn Achiášův, z domu Isacharova proti němu zosnoval spiknutí a porazil ho u filištínského Gibetonu. Když Nádab s celým izraelským vojskem obléhal Gibeton, ^{1Kgs 15:28}Baaša ho zabil a začal ve třetím roce judského krále Asy kralovat místo něj.

^{1Kgs 15:29}Jakmile se stal králem, vyhubil celý dům Jeroboámův. Neponechal z Jeroboáma živou duši, vyhladil je úplně všechny, jak to Hospodin řekl skrze svého služebníka Achiáše Šíloského. ^{[612]1Kgs 15:30}To vše kvůli hříchům, které Jeroboám spáchal a ke kterým svedl celý Izrael, čímž popudil Hospodina, Boha Izraele.

^{1Kgs 15:31}Ostatní Nádabovy skutky – co všechno vykonal – o tom se, jak známo, píše v Kronice izraelských králů. ^{1Kgs 15:32}Mezi Asou a izraelským králem Baašou trvala neustálá válka.

Baaša, král izraelský

^{1Kgs 15:33}Třetího roku judského krále Asy začal v Tirse kralovat nad Izraelem Baaša, syn Achiášův. Kraloval dvacet čtyři let ^{1Kgs 15:34}a páchal, co je v Hospodinových očích zlé. Držel se cesty Jeroboámovy a jeho hříchu, kterým svedl celý Izrael.

Kapitola 16

^{1Kgs 16:1}Jehu, syn Chananiho, tehdy pro Baašu dostal slovo Hospodinovo: ^{1Kgs 16:2}„Pozvedl jsem tě z prachu a učinil vůdcem mého lidu, Izraele. Ty ses ale držel cesty Jeroboámovy a svedl jsi můj lid Izrael, aby mě popouzeli svými hříchy. ^{1Kgs 16:3}Proto smetu Baašu i jeho dům, takže dopadne jako dům Jeroboáma, syna Nebatova:

^{1Kgs 16:4}Kdo Baašovi zemře ve městě,
toho psi sežerou,
kdo mu zemře venku na cestě,
toho ptáci rozklovou!“ ^[613]

^{1Kgs 16:5}Ostatní Baašovy skutky – co všechno vykonal a jak byl udatný – o tom se, jak známo, píše v Kronice izraelských králů. ^{1Kgs 16:6}Když Baaša ulehl ke svým otcům, pohřbili ho v Tirse a místo něj začal kralovat jeho syn Ela.

^{1Kgs 16:7}Prorok Jehu, syn Chananiho, dostal slovo Hospodinovo proti Baašovi i proti jeho domu, že dopadne jako dům Jeroboámův, který sám vybil, a to kvůli všemu tomu zlu, které v Hospodinových očích napáchal, když ho popouzel výtvory svých rukou.

Ela, král izraelský

^{1Kgs 16:8}Šestadvacátého roku judského krále Asy začal v Tirse kralovat nad Izraelem Ela, syn Baašův, a kraloval dva roky.

^{1Kgs 16:9}Jeho dvořan Zimri, velitel poloviny vozů, proti němu zosnoval spiknutí. Ela se právě opíjel v Tirse, v domě Arcy, správce tirského paláce. ^{1Kgs 16:10}Vtom přišel Zimri, udeřil ho a zabil a začal v sedmadvacátém roce judského krále Asy kralovat místo něj.

^{1Kgs 16:11}Jakmile dosedl na královský trůn, vyhubil celý Baašův dům. Neponechal mu jediného pacholka, žádného příbuzného ani přítele. ^{1Kgs 16:12}Tak Zimri vyhladil celý Baašův dům, jak to Hospodin Baašovi uložil skrze proroka Jehua, ^{[614]1Kgs 16:13}a to kvůli všem hříchům, které páchal Baaša i jeho syn Ela a ke kterým svedli celý Izrael, když svými marnostmi popouzeli Hospodina, Boha Izraele.

^{1Kgs 16:14}Ostatní Elovy skutky – co všechno vykonal – o tom se, jak známo, píše v Kronice izraelských králů.

Zimri, král izraelský

^{1Kgs 16:15}Sedmadvacátého roku judského krále Asy začal v Tirse kralovat Zimri a kraloval sedm dní. Vojsko tehdy obléhalo filištínský Gibeton. ^{1Kgs 16:16}Jakmile se v táboře doslechli: „Zimri zosnoval spiknutí a zabil krále,“ ještě téhož dne na místě prohlásili izraelským králem svého vojevůdce Omriho. ^{1Kgs 16:17}Omri pak s celým izraelským vojskem vytáhl od Gibetonu a oblehli Tirsu. ^{1Kgs 16:18}Když Zimri viděl, že město je dobyto, vešel do opevnění královského paláce a zapálil ho nad sebou. Tak zemřel ^{1Kgs 16:19}za svůj hřích, že se držel cesty Jeroboámovy a dělal, co je v Hospodinových očích zlé, a za svůj další hřích, že svedl celý Izrael.

^{1Kgs 16:20}Ostatní Zimriho skutky – včetně spiknutí, které zosnoval – o tom se, jak známo, píše v Kronice izraelských králů.

Omri, král izraelský

^{1Kgs 16:21}Izraelský lid se tenkrát rozdělil na dva tábory. Polovina lidu stála za Tibnim, synem Ginatovým, a chtěli ho prohlásit za krále, zatímco druhá polovina stála za Omrim. ^{1Kgs 16:22}Omriho stoupenci ale přemohli stoupence Tibniho, syna Ginatova, a tak Tibni zemřel a Omri se stal králem.

^{1Kgs 16:23}Omri začal nad Izraelem kralovat v jedenatřicátém roce judského krále Asy a kraloval dvanáct let. Prvních šest let kraloval v Tirse, ^{1Kgs 16:24}pak ale koupil od Šemera za dva talenty ^[615] stříbra kopec Šomron. Na tom kopci postavil město a nazval je Šomron (čili Samaří) podle pána té hory Šemera.

^{1Kgs 16:25}Omri dělal, co je v Hospodinových očích zlé, a to ještě horší věci než všichni před ním. ^{1Kgs 16:26}Ve všem se držel cesty Jeroboáma, syna Nebatova, a jeho hříchů, kterými svedl celý Izrael, aby svými marnostmi popouzeli Hospodina, Boha Izraele.

^{1Kgs 16:27}Ostatní skutky Omriho – co všechno vykonal a jak byl udatný – o tom všem se, jak známo, píše v Kronice izraelských králů. ^{1Kgs 16:28}Omri pak ulehl ke svým otcům a byl pohřben v Samaří. Místo něj kraloval jeho syn Achab.

Achab, král izraelský

^{1Kgs 16:29}Osmatřicátého roku judského krále Asy začal kralovat Achab, syn Omriho. Kraloval v Samaří nad Izraelem dvacet dva let ^{1Kgs 16:30}a páchal v Hospodinových očích horší zlo než všichni před ním. ^{1Kgs 16:31}Jako by mu nestačilo držet se hříchů Jeroboáma, syna Nebatova, vzal si za ženu Jezábel, dceru sidonského krále Et-baala. Odešel sloužit Baalovi a klanět se mu. ^{1Kgs 16:32}V Samaří postavil Baalův chrám a v něm Baalův oltář. ^{1Kgs 16:33}Kromě toho také vztyčil Ašeřin posvátný kůl. Takto Achab svými skutky popouzel Hospodina, Boha Izraele, více než všichni izraelští králové před ním.

^{1Kgs 16:34}Chiel Betelský v jeho době vystavěl Jericho. Založil ho za cenu svého prvorozeného Abirama a za cenu svého nejmladšího Seguba tam osadil bránu – přesně jak řekl Hospodin skrze Jozua, syna Nunova. ^[616]

Eliáš

Kapitola 17

Boží muž

^{1Kgs 17:1}Eliáš Tišbejský, přistěhovalec z Gileádu, řekl Achabovi: „Jakože je živ Hospodin, Bůh Izraele, před jehož tváří stojím, v těchto letech nebude rosa ani déšť – jedině na mé slovo.“

^{1Kgs 17:2}Potom dostal slovo Hospodinovo: ^{1Kgs 17:3}„Odejdi odsud, obrať se na východ a skryj se u potoka Kerít na protější straně Jordánu. ^{1Kgs 17:4}Z toho potoka budeš pít a havranům jsem přikázal, aby tě tam živili.“ ^{1Kgs 17:5}Odešel tedy a zachoval se podle Hospodinova slova: šel a usadil se u potoka Kerít na protější straně Jordánu. ^{1Kgs 17:6}Havrani mu ráno i večer nosili chléb a maso a z potoka pil.

^{1Kgs 17:7}Po nějaké době ale potok vyschl, protože v zemi nepršelo. ^{1Kgs 17:8}Tehdy dostal slovo Hospodinovo: ^{1Kgs 17:9}„Vstaň, jdi do Sarepty Sidonské a zůstaň tam. Hle, přikázal jsem jedné tamější vdově, aby tě živila.“ ^{1Kgs 17:10}Vstal tedy a vydal se do Sarepty.

Přišel k městské bráně a hle, jakási vdova tam právě sbírala dříví. „Přinesla bys mi trochu vody ve džbánku?“ zavolal na ni. „Chtěl bych se napít.“ ^{1Kgs 17:11}A když vykročila, že ji přinese, zavolal za ní: „Přines mi prosím také kousek chleba.“

^{1Kgs 17:12}Na to mu odpověděla: „Jakože je živ Hospodin, tvůj Bůh, nemám ani kousek. Mouky je ve džbánu jen tak na dlaň a v láhvi jen troška oleje. Nasbírám teď trochu dříví a půjdu to připravit sobě a synovi. Sníme to a umřeme.“

^{1Kgs 17:13}„Neboj se,“ řekl jí Eliáš. „Jdi, udělej, cos řekla, ale nejdřív mi z toho připrav chlebovou placku a dones mi ji. Potom připravíš jídlo sobě a synovi. ^{1Kgs 17:14}Neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele: ‚Mouka z toho džbánu nedojde a oleje z láhve neubude až do dne, kdy Hospodin sešle na zem déšť.‘“

^{1Kgs 17:15}Šla tedy a udělala, jak Eliáš řekl. Ona i její dům pak měli dlouho co jíst. ^{1Kgs 17:16}Mouka ve džbánu nedocházela a olej v láhvi neubýval, přesně jak řekl Hospodin skrze proroka Eliáše.

^{1Kgs 17:17}Po nějaké době syn té ženy, paní domu, onemocněl. Byl tak těžce nemocný, že nakonec přestal dýchat. ^{1Kgs 17:18}„Co proti mně máš, Boží muži?“ vyčetla Eliášovi. „To jsi mi přišel připomenout můj hřích a zabít mi syna?“

^{1Kgs 17:19}„Podej mi svého syna,“ řekl jí. Vzal jí ho z náruče, vynesl ho do horní místnosti, kde bydlel, a položil ho na své lůžko. ^{1Kgs 17:20}Pak volal k Hospodinu: „Hospodine, Bože můj, to budeš i s tou vdovou, u které bydlím, nakládat tak zle? To jí chceš zabít syna?“ ^{1Kgs 17:21}Potom se třikrát za sebou položil na chlapce a volal k Hospodinu: „Prosím, Hospodine, Bože můj, ať se do toho dítěte vrátí duše!“

^{1Kgs 17:22}A Hospodin Eliáše vyslyšel. Do chlapce se vrátila duše, a on ožil. ^{1Kgs 17:23}Eliáš ho vzal, snesl ho z horní místnosti dolů do domu a předal ho matce. „Podívej se, tvůj syn žije,“ řekl jí.

^{1Kgs 17:24}„Teď vím, že jsi Boží muž,“ odpověděla žena Eliášovi. „Opravdu máš v ústech slovo Hospodinovo!“

Kapitola 18

Baal, nebo Hospodin?

^{1Kgs 18:1}Po dlouhé době, ve třetím roce sucha, dostal Eliáš slovo Hospodinovo: „Jdi, ukaž se Achabovi. Hodlám na zemi seslat déšť.“ ^{1Kgs 18:2}Eliáš se tedy šel ukázat Achabovi.

V Samaří panoval velký hlad. ^{1Kgs 18:3}Achab si tehdy zavolal Obadiáše, správce paláce. (Obadiáš hluboce ctil Hospodina. ^{1Kgs 18:4}Když Jezábel vraždila Hospodinovy proroky, Obadiáš jich sto vzal, ukryl je po padesáti ve dvou jeskyních a obstarával jim jídlo a vodu.) ^{1Kgs 18:5}Achab Obadiášovi řekl: „Pojďme ke všem vodním pramenům a ke všem potokům v zemi – snad se někde ještě najde čerstvá tráva, abychom zachovali naživu koně i mezky a nepřišli o dobytek.“ ^{1Kgs 18:6}Rozdělili si tedy zem, že ji projdou. Achab vyrazil jedním směrem a Obadiáš druhým.

^{1Kgs 18:7}Obadiáš šel svou cestou a hle – naproti mu jde Eliáš! Jakmile ho Obadiáš poznal, padl před ním na tvář: „Jsi to ty, můj pane, Eliáši?“ zvolal.

^{1Kgs 18:8}„Ano,“ odpověděl mu. „Jdi oznámit svému pánovi: ‚Eliáš je tu.‘“

^{1Kgs 18:9}„Co jsem komu udělal?“ zvolal Obadiáš. „Proč vydáváš svého služebníka do rukou Achabovi? Vždyť mě zabije! ^{1Kgs 18:10}Jakože je živ Hospodin, tvůj Bůh, není národ ani království, kde tě můj pán nedal hledat. A když řekli: ‚Není tu,‘ muselo se v tom království nebo národě přísahat, že tě nenašli. ^{1Kgs 18:11}A ty teď říkáš: ‚Jdi oznámit svému pánovi – Eliáš je tu!‘ ^{1Kgs 18:12}Jakmile od tebe odejdu, Hospodinův Duch tě odnese kdoví kam. Já s tou zprávou přijdu k Achabovi, a když tě nenajde, zabije mě. Přitom tvůj služebník od mládí hluboce ctí Hospodina. ^{1Kgs 18:13}Neví snad můj pán, co jsem udělal, když Jezábel vraždila Hospodinovy proroky? Ukryl jsem sto Hospodinových proroků po padesáti ve dvou jeskyních a obstarával jim chléb a vodu. ^{1Kgs 18:14}A ty teď říkáš: ‚Jdi oznámit svému pánovi – Eliáš je tu.‘ Vždyť mě zabije!“

^{1Kgs 18:15}Eliáš mu odpověděl: „Jakože je živ Hospodin zástupů, před jehož tváří stojím, dnes se mu ukážu.“ ^{1Kgs 18:16}Obadiáš se tedy vydal za Achabem, aby mu to oznámil.

Achab ihned vyrazil Eliášovi naproti. ^{1Kgs 18:17}„To jsi ty, ten škůdce Izraele?!“ zavolal na něj, jakmile ho uviděl.

^{1Kgs 18:18}„Já Izraeli neškodím,“ odpověděl mu Eliáš. „To děláš ty a dům tvého otce, protože opouštíte Hospodinovy příkazy a ty následuješ baaly. ^{1Kgs 18:19}Svolej ke mně na horu Karmel všechen izraelský lid a také těch čtyři sta padesát Baalových proroků a čtyři sta proroků Ašery, kteří jedí z Jezábelina stolu.“

^{1Kgs 18:20}Achab obeslal všechny Izraelce a shromáždil je na horu Karmel. ^{1Kgs 18:21}Eliáš předstoupil před lid. „Jak dlouho se budete kývat na obě strany?“ řekl jim. „Je-li Hospodin Bohem, následujte ho! Je-li jím Baal, následujte jeho!“

Lid mu na to neodpověděl ani slovo.

^{1Kgs 18:22}‚Já sám jsem zbyl jako jediný prorok Hospodinův,“ řekl Eliáš lidu, „ale Baalových proroků je čtyři sta padesát. ^{1Kgs 18:23}Dejte nám dva býky. Ať si z nich jednoho vyberou, rozporcují ho a položí na dříví, ale ať je nezapalují. Já připravím toho druhého býka a také ho položím na dříví a nezapálím. ^{1Kgs 18:24}Budete vzývat jméno svých bohů a já budu vzývat jméno Hospodinovo. Bůh, který odpoví ohněm, ten je Bůh.“

Na to všechen lid odpověděl: „Ano, správně!“

^{1Kgs 18:25}„Vyberte si jednoho býka,“ řekl pak Eliáš Baalovým prorokům, „a připravte ho jako první, protože vás je víc. Vzývejte jméno svých bohů, ale oheň nezapalujte.“

^{1Kgs 18:26}Vzali tedy býka, jak jim navrhl, připravili ho a vzývali jméno Baalovo od rána až do poledne: „Baali, vyslyš nás!“ Neozval se ani hlásek, žádná odpověď. Jen poskakovali kolem oltáře, který udělali.

^{1Kgs 18:27}Kolem poledne se jim Eliáš začal posmívat: „Křičte hlasitěji, vždyť je to bůh! Třeba se zapovídal nebo si šel ulevit. Možná není doma anebo spí – tak ať se probudí!“ ^{1Kgs 18:28}Křičeli, co mohli, a podle svého zvyku se bodali noži a oštěpy, až z nich crčela krev. ^{1Kgs 18:29}Minulo poledne a oni stále pokračovali ve svém křepčení až do doby večerní moučné oběti. Neozval se ani hlásek, žádná odpověď, žádná odezva.

^{1Kgs 18:30}Tehdy Eliáš vyzval lid: „Pojďte ke mně.“ Když k němu všichni přistoupili, Eliáš opravil zbořený Hospodinův oltář. ^{1Kgs 18:31}Vzal dvanáct kamenů podle počtu kmenů, jež vzešly z Jákoba, který dostal slovo Hospodinovo: „Budeš se jmenovat Izrael.“ ^{[617]1Kgs 18:32}Eliáš z těch kamenů postavil v Hospodinově jménu oltář a kolem něj udělal strouhu, do níž by se vešly dvě míry ^[618] zrní.

^{1Kgs 18:33}Narovnal dřevo, rozporcoval býka, položil na dřevo ^{1Kgs 18:34}a řekl: „Naplňte čtyři džbery vodou a polijte oběť i dřevo.“ Pak řekl: „Znovu.“ Když to udělali znovu, řekl: „Ještě potřetí.“ Když to udělali potřetí, ^{1Kgs 18:35}voda se roztékala kolem oltáře a zaplnila i strouhu.

^{1Kgs 18:36}Potom, v čas večerní oběti, přistoupil prorok Eliáš a pravil: „Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, dnes se pozná, že ty jsi Bůh Izraele a já jsem tvůj služebník a že jsem toto vše udělal na tvůj příkaz. ^{1Kgs 18:37}Odpověz mi, Hospodine, odpověz mi. Ať tento lid pozná, že ty, Hospodine, jsi Bůh, a že jejich srdce obrátíš zpět.“

^{1Kgs 18:38}Vtom spadl Hospodinův oheň a pohltil oběť i dřevo, ba i ty kameny a hlínu, dokonce i vodu ve strouze vypil.

^{1Kgs 18:39}Jakmile to lid spatřil, všichni padli na tvář a volali: „Hospodin je Bůh! Hospodin je Bůh!“

^{1Kgs 18:40}Eliáš jim přikázal: „Zajměte Baalovy proroky! Žádný ať neunikne.“ A když je zajali, Eliáš je odvedl k potoku Kíšon a tam je pobil.

^{1Kgs 18:41}Potom řekl Achabovi: „Vzhůru, jez a pij! Už je slyšet hukot deště.“ ^{1Kgs 18:42}Achab se tedy odešel najíst a napít.

Eliáš vystoupil na vrchol Karmelu a schoulil se na zemi, hlavu mezi koleny. ^{1Kgs 18:43}Pak řekl svému mládenci: „Vzhůru, jdi se podívat na moře.“

Vyšel se tedy rozhlédnout. „Nic tam není,“ řekl.

„Udělej to sedmkrát,“ odpověděl Eliáš.

^{1Kgs 18:44}Teprve posedmé mládenec zvolal: „Vidím, jak od moře stoupá obláček, ne větší než dlaň.“

Tehdy mu Eliáš řekl: „Jdi vyřídit Achabovi: Zapřáhni a jeď, než tě zastaví liják!“

^{1Kgs 18:45}Mezitím nebe zčernalo mračny, zvedl se vítr a spustil se liják. Achab zapřáhl a vyrazil do Jizreelu. ^{1Kgs 18:46}S Eliášem ale byla ruka Hospodinova, takže si podkasal oděv a doběhl do Jizreelu dříve než on.

Kapitola 19

Tichý, jemný hlas

^{1Kgs 19:1}Achab pověděl Jezábel o všem, co Eliáš udělal, a jak pobil všechny proroky mečem. ^{1Kgs 19:2}Jezábel pak za Eliášem poslala vzkaz: „Ať mě bohové potrestají a ještě mi přidají, jestli s tebou zítra touto dobou neskoncuji tak jako ty s nimi!“

^{1Kgs 19:3}Eliáš dostal strach a utíkal o život. Dorazil do Beer-šeby v Judsku, kde nechal svého mládence, ^{1Kgs 19:4}a sám pokračoval celý den cesty do pouště. Když už nemohl dál, sedl si pod jeden jalovec a přál si umřít: „Už dost, Hospodine! Vezmi si můj život. Nejsem o nic lepší než moji otcové.“ ^{1Kgs 19:5}Pak si pod tím jalovcem lehl a usnul.

Vtom se ho dotkl anděl a řekl mu: „Vstaň a jez!“ ^{1Kgs 19:6}Rozhlédl se tedy a hle – u hlavy má chlebové placky a džbán vody. Najedl se, napil a znovu ulehl.

^{1Kgs 19:7}Hospodinův anděl se ale vrátil a dotkl se ho podruhé. „Vstaň a jez!“ řekl mu. „Máš před sebou dlouhou cestu.“ ^{1Kgs 19:8}Vstal tedy, najedl se a napil a v síle toho pokrmu pak šel čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Oréb. ^{1Kgs 19:9}Tam vešel do jeskyně a přenocoval.

Vtom dostal slovo Hospodinovo: „Co tu chceš, Eliáši?“

^{1Kgs 19:10}Odpověděl: „Velmi jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, ale synové Izraele opustili tvou smlouvu, zbořili tvé oltáře a tvé proroky popravili. Zůstal jsem jen já, ale i mě teď chtějí připravit o život.“

^{1Kgs 19:11}On mu řekl: „Vystup na horu a postav se před Hospodina, neboť tudy projde Hospodin.“

Vtom se strhl mohutný a prudký vichr, který rval hory a tříštil skály před Hospodinem. V tom vichru ale nebyl Hospodin. Po vichru přišlo zemětřesení, ale ani v něm nebyl Hospodin. ^{1Kgs 19:12}Po zemětřesení přišel oheň, ale ani v něm nebyl Hospodin. A po ohni – tichý, jemný hlas. ^{1Kgs 19:13}Jakmile ho Eliáš uslyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu do jeskyně.

Vtom k němu ten hlas promluvil: „Co tu chceš, Eliáši?“

^{1Kgs 19:14}Odpověděl: „Velmi jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, ale synové Izraele opustili tvou smlouvu, zbořili tvé oltáře a tvé proroky popravili. Zůstal jsem jen já, ale i mě teď chtějí připravit o život.“

^{1Kgs 19:15}„Vrať se, odkud jsi přišel,“ řekl mu Hospodin, „a pokračuj dál k Damašské poušti. Až tam dojdeš, pomažeš Chazaela za krále nad Aramem. ^{1Kgs 19:16}Pak pomažeš Jehua, syna Nimšiho, za krále nad Izraelem a Elíšu, syna Šafatova z Abel-mecholy, pomažeš za proroka místo sebe. ^{1Kgs 19:17}Kdo unikne před mečem Chazaela, toho zabije Jehu, a kdo unikne před mečem Jehua, toho zabije Elíša. ^{1Kgs 19:18}Ponechám si ale v Izraeli sedm tisíc mužů – všechny, kdo neklekali před Baalem a nelíbali ho.“

^{1Kgs 19:19}Eliáš tedy odešel a nalezl Elíšu, syna Šafatova, jak oře s dvanácti páry dobytka. Jedenáct párů bylo před ním a on byl u dvanáctého. Když ho Eliáš míjel, přehodil přes něj svůj plášť.

^{1Kgs 19:20}Elíša tam nechal dobytek a běžel za Eliášem. „Jenom políbím otce a matku,“ volal za ním, „a hned půjdu za tebou!“

Eliáš mu řekl: „Vrať se a považ, co jsem ti udělal.“

^{1Kgs 19:21}Elíša se obrátil, vzal volské spřežení, porazil je, uvařil jejich maso na dříví z pluhu a dal je jíst svým lidem. Potom vstal a následoval Eliáše jako jeho služebník.

Kapitola 20

Válka s Aramejci

^{1Kgs 20:1}Aramejský král Ben-hadad shromáždil celé své vojsko a vytáhl společně s dvaatřiceti králi s koni a vozy, oblehl Samaří a dobýval je. ^{1Kgs 20:2}Vyslal do města k izraelskému králi Achabovi posly ^{1Kgs 20:3}se vzkazem: „Takto praví Ben-hadad: Tvé stříbro i zlato patří mně. Také tvé ženy a nejlepší děti patří mně.“

^{1Kgs 20:4}Izraelský král mu odpověděl: „Jak pravíš, můj pane a králi. Patřím ti já i vše, co mám.“

^{1Kgs 20:5}Potom přišli poslové znovu se slovy: „Takto praví Ben-hadad: Vzkázal jsem ti: ‚Dáš mi své stříbro a zlato i své ženy a děti.‘ ^{1Kgs 20:6}Zítra touto dobou k tobě navíc pošlu své služebníky, aby prohledali tvůj dům i domy tvých služebníků a zabavili a odnesli, cokoli se jim zalíbí.“

^{1Kgs 20:7}Izraelský král svolal všechny stařešiny země a řekl jim: „Sami vidíte, že ten člověk chce jen škodit. Když si ke mně poslal pro mé ženy a děti i pro mé stříbro a zlato, neodmítl jsem mu to.“

^{1Kgs 20:8}„Neposlechni ho!“ radili mu stařešinové i všichni ostatní. „Nepodvoluj se!“

^{1Kgs 20:9}A tak Ben-hadadovým poslům odpověděl: „Vyřiďte mému pánu a králi: Splním všechno, co jsi svému služebníku vzkázal prve. Toto ale splnit nemohu.“ S touto odpovědí pak poslové odešli.

^{1Kgs 20:10}Ben-hadad mu na to vzkázal: „Ať mě bohové potrestají a ještě mi přidají, jestli v Samaří bude dost prachu, aby každý z mých mužů nabral aspoň trochu!“

^{1Kgs 20:11}Izraelský král mu nechal vyřídit: „Ať se ten, kdo zbroj obléká, nechlubí jako ten, kdo už ji svléká!“

^{1Kgs 20:12}Ben-hadad právě ve stanech popíjel se svými králi. Jakmile uslyšel ten vzkaz, rozkázal svým mužům: „Nástup!“ a tak nastoupili proti městu.

^{1Kgs 20:13}Mezitím přišel k izraelskému králi Achabovi jeden prorok se slovy: „Tak praví Hospodin: Vidíš to ohromné množství vojska? Hle, dnes ti je vydám do rukou, abys poznal, že já jsem Hospodin.“

^{1Kgs 20:14}„Jak se to stane?“ zeptal se Achab.

„Tak praví Hospodin: Skrze mladíky sloužící u krajských hejtmanů,“ odpověděl prorok.

„Kdo zahájí útok?“ zeptal se ještě.

„Ty,“ odpověděl prorok.

^{1Kgs 20:15}Nechal tedy nastoupit mladíky od krajských hejtmanů a bylo jich 232. Po nich nechal nastoupit celé izraelské vojsko a bylo jich 7000. ^{1Kgs 20:16}Vytáhli v poledne. (Ben-hadad se právě opíjel ve stanech se svými dvaatřiceti královskými spojenci.) ^{1Kgs 20:17}Nejprve vyrazili mladíci od krajských hejtmanů.

Ben-hadad vyslal průzkumníky, protože dostal hlášení, že ze Samaří vyrazili nějací muži. ^{1Kgs 20:18}„Zajměte je živé,“ rozkázal, „ať už jdou vyjednávat nebo bojovat!“

^{1Kgs 20:19}Za mladíky od krajských hejtmanů ale z města vytáhlo celé izraelské vojsko. ^{1Kgs 20:20}Každý z nich zabil jednoho muže, a tak se Aramejci obrátili na útěk a Izrael za nimi. Aramejský král Ben-hadad uprchl na koni spolu s jízdou. ^{1Kgs 20:21}Izraelský král vyrazil vpřed, zaútočil na koně i vozy a způsobil Aramejcům hroznou porážku.

^{1Kgs 20:22}K izraelskému králi tehdy přistoupil ten prorok a řekl mu: „Jdi, opatři si posily a dobře rozvaž, co máš dělat. Aramejský král totiž proti tobě za rok na jaře vytáhne znovu.“

^{1Kgs 20:23}Aramejští hodnostáři mezitím řekli svému králi: „Jejich bůh je bohem hor, proto nás přemohli. Kdybychom se s nimi utkali na rovině, porazíme je! ^{1Kgs 20:24}Proveď to takhle: Králů se zbav a místo nich jmenuj hejtmany. ^{1Kgs 20:25}Postav si vojsko jako to, které jsi ztratil, s takovou jízdou a vozy, a utkejme se s nimi na rovině. Uvidíš, že je porazíme.“ Ben-hadad je poslechl a zařídil se tak.

^{1Kgs 20:26}Po roce pak nechal nastoupit Aramejce a vytáhl k Afeku, aby bojoval proti Izraeli. ^{1Kgs 20:27}Také synové Izraele nastoupili, nabrali si zásoby a vyrazili jim vstříc. Izraelci proti nim tábořili jako dva houfy koziček; Aramejci zaplavili celý kraj.

^{1Kgs 20:28}Vtom k izraelskému králi přišel Boží muž a řekl: „Tak praví Hospodin: Protože Aramejci tvrdili, že Hospodin je bohem hor, a nikoli bohem nížin, vydám ti celé to ohromné vojsko do rukou, abyste poznali, že já jsem Hospodin.“

^{1Kgs 20:29}Celý týden tábořili proti sobě a sedmého dne se strhla bitva. Izraelci za jediný den pobili na 100 000 aramejských pěšáků. ^{1Kgs 20:30}Ti, kdo zbyli, utekli do města Afek, ale tam se na těch zbývajících 27 000 mužů zřítily hradby.

Ben-hadad ale uprchl ^[619] a schoval se v nejzazším pokojíku. ^{1Kgs 20:31}Jeho služebníci mu řekli: „Slyšeli jsme, že králové domu Izraele bývají milosrdní. Nuže, opášeme se pytlovinou, hlavy si ovážeme provazem a vzdáme se izraelskému králi. Snad tě ponechá naživu.“

^{1Kgs 20:32}A tak opásáni pytlovinou a s hlavami ovázanými provazem přišli k izraelskému králi a řekli mu: „Tvůj služebník Ben-hadad prosí: Daruj mi život!“

„On ještě žije?“ podivil se Achab. „Vždyť je to můj spojenec!“

^{1Kgs 20:33}Ti muži to pochopili jako dobré znamení a rychle ho vzali za slovo: „Ano, Ben-hadad je tvůj spojenec!“

„Jděte pro něj,“ řekl na to král. Ben-hadad k němu tedy vyšel a on ho pozval k sobě do vozu.

^{1Kgs 20:34}Ben-hadad mu tehdy nabídl: „Vrátím ti města, která můj otec vzal tvému otci. A v Damašku si můžeš zřídit trhy, jako si je zřídil můj otec v Samaří.“

„Za těchto podmínek tě propustím,“ odpověděl Achab. A tak s ním uzavřel smlouvu a propustil ho.

Proroctví proti Achabovi

^{1Kgs 20:35}Jeden z prorockých učedníků na Hospodinův rozkaz řekl svému příteli: „Zbij mě!“ On ale odmítl, ^{1Kgs 20:36}a tak mu řekl: „Protože jsi neposlechl Hospodina, až půjdeš ode mě, zabije tě lev.“ A když pak šel od něj, potkal ho lev a zabil ho.

^{1Kgs 20:37}Vyhledal tedy jiného muže a řekl mu: „Zbij mě!“ A on ho zbil a poranil.

^{1Kgs 20:38}Prorok si pak zakryl oči páskou, aby ho nepoznali, a odešel k cestě čekat na krále. ^{1Kgs 20:39}Když ho král míjel, zavolal na něj: „Tvůj služebník šel do bitvy. Někdo tam ke mně přivedl zajatce a řekl mi: ‚Hlídej ho. Jestli se ztratí, zaplatíš za něj svým životem anebo dáš talent ^[620] stříbra.‘ ^{1Kgs 20:40}Tvůj služebník se pak zabýval tím a oním, a ten muž se ztratil.“

Izraelský král mu odpověděl: „Nuže, sám jsi nad sebou vyřkl rozsudek!“

^{1Kgs 20:41}Vtom si ten muž strhl pásku z očí a izraelský král poznal, že patří k prorokům. ^{1Kgs 20:42}Poté mu řekl: „Tak praví Hospodin: Protože jsi nechal odejít mého odsouzence, zaplatíš za něj svým životem a svůj lid dáš za jeho.“

^{1Kgs 20:43}Izraelský král pak jel domů a dorazil do Samaří mrzutý a nevrlý.

Kapitola 21

Nábotova vinice

^{1Kgs 21:1}Později došlo k následující události: Palác samařského krále Achaba v Jizreelu sousedil s vinicí jistého Nábota Jizreelského. ^{1Kgs 21:2}Achab Nábota přemlouval: „Dej mi tu svou vinici. Udělám si z ní zelinářskou zahradu – vždyť sousedí s mým palácem! Dám ti místo ní jinou vinici, lepší, anebo jestli chceš, zaplatím ti její cenu ve stříbře.“

^{1Kgs 21:3}Nábot ale Achabovi odpověděl: „Hospodin mě chraň! Nemůžu ti dát své otcovské dědictví.“

^{1Kgs 21:4}Achab se vrátil domů mrzutý a nevrlý, protože mu Nábot Jizreelský řekl: „Své otcovské dědictví ti nedám!“ Lehl si do postele, otočil se ke zdi a nechtěl ani jíst. ^{1Kgs 21:5}Když za ním přišla jeho žena Jezábel, ptala se ho: „Co že jsi tak mrzutý? Ani jsi nic nesnědl.“

^{1Kgs 21:6}Vyprávěl jí tedy: „Ale, mluvil jsem s Nábotem Jizreelským. Říkám mu: ‚Prodej mi svou vinici za stříbro, anebo jestli chceš, dám ti za ni jinou.‘ Jenže on na to: ‚Svou vinici ti nedám!‘“

^{1Kgs 21:7}Jeho žena Jezábel mu řekla: „No tak, jsi přece král Izraele. Vstaň, něco sněz a rozvesel se. Já ti tu vinici Nábota Jizreelského obstarám.“

^{1Kgs 21:8}Potom napsala dopisy Achabovým jménem, zapečetila jeho pečetí a rozeslala je stařešinům a urozeným mužům ve městě, kde Nábot bydlel. ^{1Kgs 21:9}V těch dopisech psala:

„Vyhlaste půst a posaďte Nábota do čela lidu. ^{1Kgs 21:10}Naproti němu posaďte nějaké dva ničemy, ať dosvědčí, že zlořečil Bohu i králi. Pak ho vyveďte a ukamenujte k smrti.“

^{1Kgs 21:11}Stařešinové a urození muži z města, kde Nábot bydlel, tedy udělali, co jim Jezábel nařídila v dopisech, které jim poslala. ^{1Kgs 21:12}Vyhlásili půst a posadili Nábota do čela lidu. ^{1Kgs 21:13}Pak přišli dva ničemové, posadili se naproti němu a veřejně Nábota obvinili: „Nábot zlořečil Bohu i králi!“ Vyvedli ho tedy za město a ukamenovali k smrti. ^{1Kgs 21:14}Potom poslali Jezábel zprávu: „Nábot byl ukamenován a je mrtev.“

^{1Kgs 21:15}Jakmile Jezábel slyšela, že Nábot byl ukamenován a je mrtev, řekla Achabovi: „Vstávej. Tu vinici Nábota Jizreelského, kterou ti odmítal prodat, už můžeš zabrat. Nábot není naživu, zemřel.“ ^{1Kgs 21:16}Když Achab uslyšel, že Nábot zemřel, vstal a šel tu vinici Nábota Jizreelského zabrat.

^{1Kgs 21:17}Eliáš Tišbejský tehdy dostal slovo Hospodinovo: ^{1Kgs 21:18}„Vstaň, jdi do Samaří vstříc izraelskému králi Achabovi. Hle, je na vinici, kterou přišel zabrat. ^{1Kgs 21:19}Řekni mu: ‚Toto praví Hospodin: Vraždil jsi a teď ještě zabíráš?‘ A dodej: ‚Toto praví Hospodin: Tam, kde psi chlemtali krev Nábotovu, budou chlemtat i tvou.‘“

^{1Kgs 21:20}„Tak jsi mě našel, můj nepříteli?“ oslovil Achab Eliáše.

„Ano,“ odpověděl, „protože ses zaprodal, abys páchal, co je v Hospodinových očích zlé. ^{1Kgs 21:21}Vzkazuje ti: ‚Hle, uvedu na tebe zlé věci. Vymetu za tebou tak, že Achabovy potomky dočista vyhladím z Izraele – pána i kmána až do posledního pacholka! ^{1Kgs 21:22}Naložím s tvým domem jako s domem Jeroboáma, syna Nebatova, a jako s domem Baašy, syna Achiášova, protože jsi mě popouzel a svedl jsi Izrael k hříchu.‘

^{1Kgs 21:23}A ohledně Jezábel Hospodin praví: ‚Jezábel budou žrát psi z celého jizreelského okolí.‘ ^[621]

^{1Kgs 21:24}Kdo Achabovi zemře ve městě,
toho psi sežerou,
kdo mu zemře venku na cestě,
toho ptáci rozklovou!“ ^[622]

^{1Kgs 21:25}(Vskutku nebyl nikdo jako Achab, kdo by se tak zaprodal, aby páchal, co je v Hospodinových očích zlé, jak ho k tomu ponoukala jeho žena Jezábel. ^{1Kgs 21:26}Páchal hrozné ohavnosti. Následoval hnusné modly přesně tak, jako to dělali Emorejci, které Hospodin vyhnal před syny Izraele.)

^{1Kgs 21:27}Jakmile Achab uslyšel ta slova, roztrhl své roucho, vzal na sebe pytlovinu, postil se, spával v pytlovině a choval se pokorně.

^{1Kgs 21:28}Eliáš Tišbejský tehdy dostal slovo Hospodinovo: ^{1Kgs 21:29}„Vidíš, jak se přede mnou Achab pokořil? Protože se přede mnou tak pokořil, nepřivedu to neštěstí na jeho dům už za jeho dnů, ale až za dnů jeho syna.“

Kapitola 22

Lživý duch

^{1Kgs 22:1}Po tři roky se mezi Aramem a Izraelem neválčilo. ^{1Kgs 22:2}Třetího roku přijel izraelského krále navštívit judský král Jošafat. ^{1Kgs 22:3}Izraelský král řekl svým dvořanům: „Víte přece, že Rámot-gileád patří nám. Proč nic neděláme, abychom ho dobyli z rukou aramejského krále?“

^{1Kgs 22:4}Potom se zeptal Jošafata: „Půjdeš se mnou do války o Rámot-gileád?“

„Udělám to, co ty,“ odpověděl mu Jošafat. „Můj lid je jako tvůj, mí koně jako tví!“ ^{1Kgs 22:5}Jošafat ale izraelského krále ještě požádal: „Nejdříve se vyptej na slovo Hospodinovo.“

^{1Kgs 22:6}Izraelský král tedy shromáždil na čtyři sta proroků a ptal se jich: „Mám jít do války o Rámot-gileád, nebo ne?“

„Jdi,“ odpovídali, „a Pán je vydá králi do rukou!“

^{1Kgs 22:7}Jošafat ale naléhal: „To už tu není žádný Hospodinův prorok, abychom se zeptali jeho?“

^{1Kgs 22:8}„Vlastně tu jeden takový je,“ řekl izraelský král. „Skrze něj se lze ptát Hospodina, ale já ho nesnáším, protože mi neprorokuje nic dobrého, jen samé neštěstí. Je to Michajáš, syn Jimlův.“

„Tak by král neměl mluvit,“ odpověděl Jošafat.

^{1Kgs 22:9}Izraelský král tedy zavolal jednoho komorníka a rozkázal: „Rychle, Michajáše, syna Jimlova!“

^{1Kgs 22:10}Král Izraele a Jošafat, král Judy, seděli ve slavnostním rouchu na svých trůnech na prostranství u vchodu do samařské brány a všichni ti proroci prorokovali před nimi. ^{1Kgs 22:11}Cidkiáš, syn Kenaanův, si zhotovil železné rohy a prohlásil: „Toto praví Hospodin: Takhle utrkáš Aramejce k smrti!“

^{1Kgs 22:12}A všichni ti proroci prorokovali podobně: „Jdi na Rámot-gileád! Čeká tě úspěch! Hospodin ho králi vydá do rukou!“

^{1Kgs 22:13}Posel, který šel pro Michajáše, mu tedy radil: „Podívej se, všichni proroci jako jeden muž předpovídají králi dobré věci. Raději mluv jako oni. Řekni mu něco dobrého.“

^{1Kgs 22:14}„Jakože je živ Hospodin,“ odpověděl Michajáš, „budu mluvit jen to, co mi řekne Hospodin.“ ^{1Kgs 22:15}A tak přišel ke králi.

Ten se ho zeptal: „Michajáši, máme jít do války o Rámot-gileád, nebo ne?“

„Jdi,“ odpověděl. „Čeká tě úspěch. Hospodin je králi vydá do rukou.“

^{1Kgs 22:16}Král ho však přerušil: „Kolikrát tě mám zapřísahat, abys mi v Hospodinově jménu neříkal nic než pravdu!“

^{1Kgs 22:17}Michajáš mu tedy řekl:

„Viděl jsem všechen Izrael
jak ovce po horách rozptýlen,
jak ovce bez svého pastýře.
Hospodin řekl mi: Pány nemají,
ať vrátí se domů každý v pokoji!“

^{1Kgs 22:18}„Vždyť jsem ti to říkal,“ obrátil se izraelský král k Jošafatovi. „Neprorokuje mi nic dobrého, jen samé neštěstí.“

^{1Kgs 22:19}Michajáš ale pokračoval: „Nuže, slyš slovo Hospodinovo. Viděl jsem Hospodina sedícího na trůnu a všechen nebeský zástup po jeho pravici a levici. ^{1Kgs 22:20}Hospodin se ptal: ‚Kdo svede Achaba, aby vytáhl a padl u Rámot-gileádu?‘ Ten říkal to a ten zas ono. ^{1Kgs 22:21}Vtom vyšel duch, stanul před Hospodinem a řekl: ‚Já ho svedu.‘ Hospodin se zeptal: ‚Jak?‘ ^{1Kgs 22:22}a on odpověděl: ‚Vyjdu a budu lživým duchem v ústech všech jeho proroků.‘ Na to Hospodin řekl: ‚Ano, podaří se ti to; svedeš ho. Jdi a proveď to.‘

^{1Kgs 22:23}Nuže, pohleď – do úst všech těchto tvých proroků vložil Hospodin lživého ducha. Hospodin ti ale předpovídá neštěstí.“

^{1Kgs 22:24}Vtom vykročil Cidkiáš, syn Kenaanův, a udeřil Michajáše do tváře se slovy: „Kudy asi přešel Hospodinův Duch ode mě, aby mluvil k tobě?“

^{1Kgs 22:25}„To uvidíš v den, kdy se ukryješ v nejzazším pokojíku!“ odpověděl mu Michajáš.

^{1Kgs 22:26}Nato izraelský král rozkázal: „Seberte Michajáše a odveďte ho k veliteli města Amonovi a princi Joašovi. ^{1Kgs 22:27}Řeknete: ‚Tak praví král: Tohoto muže vsaďte do vězení a odměřujte mu chleba a vodu, dokud se v pořádku nevrátím.‘“

^{1Kgs 22:28}Michajáš ale řekl: „Jestli se vrátíš v pořádku, nemluvil skrze mě Hospodin.“ A dodal: „Slyšte to, všichni lidé!“

^{1Kgs 22:29}Izraelský král pak s judským králem Jošafatem táhli na Rámot-gileád. ^{1Kgs 22:30}Izraelský král Jošafatovi řekl: „Já půjdu do bitvy v přestrojení, ty ale zůstaň v královském rouchu.“ A tak se král Izraele před bitvou přestrojil.

^{1Kgs 22:31}Aramejský král rozkázal svým dvaatřiceti vozatajům: „Nebojujte s malým ani velkým, jedině s králem Izraele!“ ^{1Kgs 22:32}Když potom vozatajové uviděli Jošafata, řekli si: „To je určitě izraelský král.“ Obrátili se tedy, aby ho napadli. Když ale Jošafat vykřikl, ^{1Kgs 22:33}vozatajové poznali, že to není izraelský král, a nechali ho být.

^{1Kgs 22:34}Někdo tehdy náhodně vystřelil z luku a zasáhl izraelského krále mezi pláty a pancíř. „Zpátky!“ rozkázal král svému vozatajovi. „Odvez mě z boje! Jsem raněn!“ ^{1Kgs 22:35}Bitva ale zuřila celý den, a tak král musel zůstat před Aramejci podepřen na svém voze. Krev crčící z jeho rány plnila vůz, dokud večer nezemřel. ^{1Kgs 22:36}Při západu slunce se nad bojištěm neslo volání: „Všichni domů, každý do své vlasti!“

^{1Kgs 22:37}Král byl mrtev. Přivezli ho do Samaří, kde ho pohřbili. ^{1Kgs 22:38}Když myli jeho vůz v samařském rybníku, kde se koupou nevěstky, jeho krev chlemtali psi, přesně tak, jak řekl Hospodin. ^[623]

^{1Kgs 22:39}Ostatní Achabovy skutky – co všechno vykonal, jaký postavil palác vykládaný slonovinou a jaká všechna města vystavěl – o tom se, jak známo, píše v Kronice izraelských králů. ^{1Kgs 22:40}Tak Achab ulehl ke svým otcům a místo něj začal kralovat Achaziáš.

Jošafat, král judský

^{1Kgs 22:41}Jošafat, syn Asův, začal kralovat nad Judou ve čtvrtém roce izraelského krále Achaba. ^{1Kgs 22:42}Jošafat se ujal království v pětatřiceti letech a kraloval v Jeruzalémě dvacet pět let. Jeho matka se jmenovala Azuba, dcera Šilchiho. ^{1Kgs 22:43}Plně se držel cesty svého otce Asy a nepřestával dělat, co je v Hospodinových očích správné. ^{1Kgs 22:44}Pouze obětní výšiny nebyly odstraněny, a tak lid nadále obětoval a pálil kadidlo na výšinách.

^{1Kgs 22:45}Jošafat uzavřel mír s izraelským králem. ^{1Kgs 22:46}Ostatní Jošafatovy skutky – jak byl udatný a jak bojoval – o tom se, jak známo, píše v Kronice judských králů. ^{1Kgs 22:47}Vymýtil ze země zbytky modlářské prostituce, které přetrvaly vládu jeho otce Asy.

^{1Kgs 22:48}V Edomu tehdy neměli krále, vládl tam místodržitel. ^{1Kgs 22:49}Jošafat vybudoval zámořské loďstvo, aby se vydalo do Ofiru pro zlato. Z cesty ale sešlo, protože lodě ztroskotaly v Ecjon-geberu.

^{1Kgs 22:50}Achaziáš, syn Achabův, nabídl Jošafatovi: „Ať spolu s tvými služebníky jedou na lodích i mí služebníci.“ Jošafat ale nechtěl.

^{1Kgs 22:51}Potom Jošafat ulehl ke svým otcům a byl pochován ke svým předkům ve městě svého otce Davida. Místo něj pak začal kralovat jeho syn Jehoram.

Achaziáš, král izraelský

^{1Kgs 22:52}V sedmnáctém roce judského krále Jošafata začal nad Izraelem kralovat Achaziáš, syn Achabův. Kraloval nad Izraelem v Samaří dva roky. ^{1Kgs 22:53}Páchal, co je v Hospodinových očích zlé, a držel se cesty svého otce a své matky i cesty Jeroboáma, syna Nebatova, který svedl Izrael k hříchu. ^{1Kgs 22:54}Sloužil Baalovi, klaněl se mu a popouzel Hospodina, Boha Izraele, přesně jako jeho otec.

2. Královská

Elíša

Kapitola 1

Baal-zebub

^{2Kgs 1:1}Po Achabově smrti se Moáb vzbouřil proti Izraeli.

^{2Kgs 1:2}Achaziáš v Samaří propadl mříží své střešní terasy a zranil se. Vyslal posly a řekl jim: „Jděte se vyptat Baal-zebuba, božstva Ekronu, jestli se z toho uzdravím.“

^{2Kgs 1:3}Hospodinův anděl ale promluvil k Eliášovi Tišbejskému: „Vstaň, vyjdi poslům samařského krále naproti a řekni jim: ‚Copak už není Bůh v Izraeli, že se jdete vyptávat Baal-zebuba, božstva Ekronu? ^{2Kgs 1:4}Nuže, toto praví Hospodin: Nejenže nevstaneš z lože, na něž jsi ulehl, ale zemřeš!‘“ Pak Eliáš odešel.

^{2Kgs 1:5}Když se poslové vrátili zpět, král se jich ptal: „Proč jste se vrátili?“

^{2Kgs 1:6}„Vyšel nám naproti jeden muž,“ odpověděli, „a řekl nám: ‚Vraťte se ke králi, který vás poslal, a vyřiďte mu: Tak praví Hospodin: Copak už není Bůh v Izraeli, že se necháváš ptát Baal-zebuba, božstva Ekronu? Proto nejenže nevstaneš z lože, na něž jsi ulehl, ale zemřeš!‘“

^{2Kgs 1:7}„Jak vypadal ten muž, který vám s těmi slovy vyšel naproti?“ ptal se král.

^{2Kgs 1:8}„Měl plášť z kožešiny,“ odpověděli, „a kolem boků kožený pás.“

„To je Eliáš Tišbejský!“ řekl král.

^{2Kgs 1:9}Poslal tedy na něj velitele s padesáti vojáky. Eliáš seděl na vrcholu hory, a tak velitel hned vylezl za ním a přikázal mu: „Boží muži, král praví: Sestup dolů!“

^{2Kgs 1:10}„Jestli jsem Boží muž,“ odpověděl Eliáš veliteli, „tak ať z nebe sestoupí oheň a pohltí tě i těch tvých padesát.“ Vtom z nebe sestoupil oheň a pohltil velitele i s jeho padesáti.

^{2Kgs 1:11}Král tedy na něj poslal dalšího velitele s padesáti vojáky. Ten za ním vylezl a přikázal mu: „Boží muži, tak praví král: Ihned sestup!“

^{2Kgs 1:12}„Jestli jsem Boží muž,“ odpověděl Eliáš, „tak ať z nebe sestoupí oheň a pohltí tě i těch tvých padesát.“ Vtom z nebe sestoupil Boží oheň a pohltil velitele i s jeho padesáti.

^{2Kgs 1:13}Král tedy poslal ještě třetího velitele s padesáti muži. Když ale ten třetí velitel padesáti mužů vystoupal k Eliášovi, padl před ním na kolena a prosil ho: „Boží muži, prosím ušetři život můj i těchto tvých padesáti služebníků. ^{2Kgs 1:14}Hle, z nebe sestoupil oheň a pohltil oba první velitele i s jejich padesáti muži, můj život ale prosím ušetři!“

^{2Kgs 1:15}Hospodinův anděl tehdy promluvil k Eliášovi: „Sestup s ním, neboj se ho.“

A tak vstal a šel s ním ke králi. ^{2Kgs 1:16}Řekl mu: „Tak praví Hospodin: Copak už není Bůh v Izraeli, aby ses tázal na jeho slova? Ty jsi ale vyslal posly, aby se vyptávali Baal-zebuba, božstva Ekronu. Proto nejenže nevstaneš z lože, na něž jsi ulehl, ale zemřeš!“

^{2Kgs 1:17}Achaziáš pak zemřel, jak Hospodin řekl skrze Eliáše. Neměl syna, a tak na jeho místě začal druhého roku judského krále Jehorama, syna Jošafatova, kralovat Joram. ^{2Kgs 1:18}O ostatních Achaziášových skutcích, které vykonal, se, jak známo, píše v Kronice izraelských králů.

Kapitola 2

Kde je Bůh Eliášův?

^{2Kgs 2:1}Hospodin se pak chystal vzít Eliáše ve vichru do nebe. Ten byl právě s Elíšou na cestě z Gilgalu. ^{2Kgs 2:2}„Zůstaň tu,“ řekl Eliáš Elíšovi. „Hospodin mě posílá do Bet-elu.“

Elíša ale odpověděl: „Jakože je živ Hospodin a živ jsi ty, neopustím tě!“ A tak šli do Bet-elu.

^{2Kgs 2:3}Z Bet-elu přišli za Elíšou proročtí učedníci. „Víš, že Hospodin ti dnes vezme tvého pána?“ řekli mu.

„Já vím, mlčte,“ odpověděl.

^{2Kgs 2:4}Potom mu Eliáš řekl: „Zůstaň tu. Hospodin mě posílá do Jericha.“

On ale odpověděl: „Jakože je živ Hospodin a živ jsi ty, neopustím tě!“ A tak šli do Jericha.

^{2Kgs 2:5}Proročtí učedníci z Jericha přišli za Elíšou a řekli mu: „Víš, že Hospodin ti dnes vezme tvého pána?“

„Já vím, mlčte,“ odpověděl.

^{2Kgs 2:6}Potom mu Eliáš řekl: „Zůstaň tu. Hospodin mě posílá k Jordánu.“

On ale odpověděl: „Jakože je živ Hospodin a živ jsi ty, neopustím tě!“ A tak šli dál spolu.

^{2Kgs 2:7}Padesát prorockých učedníků šlo za nimi. Zastavili se opodál, na dohled od místa, kde se u Jordánu zastavili ti dva. ^{2Kgs 2:8}Eliáš vzal svůj plášť, svinul ho a udeřil jím do vody. Ta se rozestoupila a oba přešli po suchu na druhou stranu.

^{2Kgs 2:9}Když přešli, Eliáš Elíšu vyzval: „Řekni, co pro tebe mám udělat, než budu od tebe vzat.“

„Prosím, ať mi připadnou dva díly tvého ducha!“ odpověděl Elíša.

^{2Kgs 2:10}„Žádáš o nelehkou věc,“ řekl mu Eliáš. „Pokud ale uvidíš, jak jsem od tebe vzat, tvá žádost se splní. Pokud ne, nesplní se.“

^{2Kgs 2:11}Šli tedy spolu dál a rozmlouvali, když vtom je náhle rozdělil ohnivý vůz s ohnivými koni – Eliáš ve vichru vystoupil do nebe! ^{2Kgs 2:12}Když to Elíša uviděl, vykřikl: „Otče můj, otče můj! Jízdo izraelská!“ A víckrát už ho neviděl.

Elíša vzal své roucho a roztrhl je na dva kusy. ^{2Kgs 2:13}Pak zvedl plášť, který spadl z Eliáše, a šel zpátky. Když stanul na břehu Jordánu, ^{2Kgs 2:14}vzal Eliášův plášť a udeřil jím do vody. „Kde je Hospodin, Bůh Eliášův?“ zvolal. „Kde je on sám?!“ A jakmile jím udeřil do vody, rozestoupila se a Elíša přešel na druhou stranu.

^{2Kgs 2:15}„Duch Eliášův spočinul na Elíšovi!“ řekli proročtí učedníci z Jericha, kteří stáli opodál. Vyrazili mu naproti a klaněli se mu až k zemi ^{2Kgs 2:16}se slovy: „Jsme tví služebníci!“ Potom řekli: „Pohleď, máme tu padesát schopných mužů. Když dovolíš, pošleme je hledat tvého pána. Třeba ho Duch Hospodinův vzal a upustil na některou horu nebo do některého údolí.“

„Nikam je neposílejte!“ řekl jim Elíša.

^{2Kgs 2:17}Když ale na něj naléhali, až z toho byl nesvůj, svolil: „Dobrá, pošlete je.“ Poslali tedy těch padesát mužů a ti ho hledali tři dny, ale nenašli. ^{2Kgs 2:18}Když se pak vrátili do Jericha za Elíšou, řekl jim: „Copak jsem vám neříkal: Nechoďte?“

Elíšovy první zázraky

^{2Kgs 2:19}Tamější muži Elíšovi řekli: „Pohleď, prosím, pane. V tomto městě se dobře bydlí, jak sám vidíš, ale voda je špatná a zem neúrodná.“

^{2Kgs 2:20}Odpověděl jim: „Přineste mi novou mísu a dejte do ní sůl.“ Když mu to přinesli, ^{2Kgs 2:21}šel k vodnímu prameni a vhodil do něj sůl se slovy: „Tak praví Hospodin: Uzdravuji tyto vody. Už odsud nevzejde smrt ani neplodnost!“ ^{2Kgs 2:22}A ty vody jsou zdravé až dodnes, přesně jak Elíša řekl.

^{2Kgs 2:23}Potom se odtud vydal vzhůru do Bet-elu. Když stoupal po cestě, vyšli z města nějací výrostci, posmívali se mu a pokřikovali na něj: „Táhni, plešoune! Táhni, plešoune!“ ^{2Kgs 2:24}On se otočil, podíval se na ně a zlořečil jim v Hospodinově jménu. Vtom z lesa vyběhly dvě medvědice a dvaačtyřicet z těch výrostků rozsápaly. ^{2Kgs 2:25}Elíša se pak odebral na horu Karmel a odtud se vrátil do Samaří.

Kapitola 3

Joram, král izraelský

^{2Kgs 3:1}Osmnáctého roku judského krále Jošafata se izraelským králem stal Joram, syn Achabův, a kraloval v Samaří dvanáct let. ^{2Kgs 3:2}Páchal, co je v Hospodinových očích zlé, ačkoli ne tolik jako jeho otec a jeho matka – odstranil alespoň Baalův sloup, který nechal vztyčit jeho otec. ^{2Kgs 3:3}Zůstával ale v hříších Jeroboáma, syna Nebatova, který svedl Izrael k hříchu, a neodvrátil se od nich.

^{2Kgs 3:4}Moábský král Méša choval ovce. Odváděl izraelskému králi sto tisíc jehňat a sto tisíc beranů na vlnu. ^{2Kgs 3:5}Po Achabově smrti se ale moábský král proti izraelskému králi vzbouřil. ^{2Kgs 3:6}Král Joram proto ihned vytáhl ze Samaří a svolal do boje celý Izrael. ^{2Kgs 3:7}Tehdy vzkázal také judskému králi Jošafatovi: „Moábský král se proti mně vzbouřil. Potáhneš se mnou do války s Moábem?“

„Udělám to, co ty,“ odpověděl Jošafat. „Můj lid je jako tvůj, mí koně jako tví! ^{2Kgs 3:8}Kudy potáhneme?“ zeptal se pak ještě.

„Pouštní cestou přes Edom,“ odpověděl Joram.

^{2Kgs 3:9}Král Izraele tedy vytáhl spolu s králem Judy a s králem Edomu. Po sedmidenní cestě oklikou už ale vojsko nemělo vodu pro sebe ani pro svá zvířata.

^{2Kgs 3:10}Izraelský král si povzdechl: „Ach, copak nás tři krále Hospodin svolal proto, aby nás vydal do rukou Moábcům?“

^{2Kgs 3:11}Jošafat ale řekl: „To už tu není žádný Hospodinův prorok, abychom se skrze něj zeptali Hospodina?“

Jeden ze služebníků izraelského krále se ozval: „Je tu Elíša, syn Šafatův, který líval vodu na ruce Eliášovy.“

^{2Kgs 3:12}„Ten má slovo Hospodinovo,“ odpověděl Jošafat. Vydali se tedy spolu s izraelským a edomským králem za ním.

^{2Kgs 3:13}Elíša ale izraelskému králi řekl: „Co je mi do tebe? Jdi si za proroky svého otce nebo své matky!“

„To ne,“ odpověděl mu izraelský král. „Byl to Hospodin, kdo nás tři krále svolal, aby nás vydal do rukou Moábcům.“

^{2Kgs 3:14}Elíša mu na to řekl: „Jakože je živ Hospodin zástupů, před jehož tváří stojím – kdybych si nevážil judského krále Jošafata, nevěnoval bych ti jediný pohled! ^{2Kgs 3:15}Nuže, přiveďte mi tedy hudebníka.“

Když pak hudebník začal hrát, nad Elíšou byla ruka Hospodinova. ^{2Kgs 3:16}„Tak praví Hospodin,“ řekl. „Prohlubně v tomto vyschlém říčním korytu budou plné vody! ^{2Kgs 3:17}Ano, tak praví Hospodin: Nespatříte vítr ani déšť, ale koryto se naplní vodou, tak že se napijete vy, váš dobytek i všechna vaše zvířata. ^{2Kgs 3:18}To by ale v Hospodinových očích bylo málo. Proto vám také vydá do rukou Moábce. ^{2Kgs 3:19}Všechna hrazená města, všechna větší města dobudete, všechny ovocné stromy pokácíte, všechny vodní prameny zasypete a všechny dobré pozemky zaházíte kamením!“

^{2Kgs 3:20}Druhý den ráno, v době, kdy se přináší moučná oběť, se náhle od Edomu přivalila spousta vody, která zaplavila celé okolí.

^{2Kgs 3:21}Všichni Moábci slyšeli, že proti nim vytáhli do boje tito králové, a tak povolali všechny, kdo unesli zbroj, staré i mladé. Pak se rozestavěli na hranici. ^{2Kgs 3:22}Když ráno vstali, vycházející slunce ozářilo vodu. Moábcům ta voda z druhého břehu připadala rudá jako krev. ^{2Kgs 3:23}„To je krev!“ zvolali. „Ti králové se na sebe museli vrhnout a navzájem se povraždit. Nuže, Moábe, vzhůru za kořistí!“

^{2Kgs 3:24}Když ale došli k izraelskému táboru, Izraelci vyrazili a bili je, až se Moábci před nimi dali na útěk. Oni je ale dostihli a pobili je. ^{2Kgs 3:25}Jejich města rozbořili, všechny dobré pozemky úplně zaházeli kamením, všechny vodní prameny zasypali, všechny ovocné stromy pokáceli. Jedině kamenné hradby v Kir-charesetu zůstaly stát, a tak to město obklíčili prakovníci a dobývali je.

^{2Kgs 3:26}Moábský král viděl, že boj je nad jeho síly, a tak si vzal 700 mužů ozbrojených mečem, aby se probil k edomskému králi, ale nedokázal to. ^{2Kgs 3:27}Tehdy vzal svého prvorozeného syna, který měl kralovat po něm, a obětoval ho jako zápalnou oběť na hradbách. Izraelci byli tak zděšeni, že od nich odtáhli a vrátili se do vlasti.

Kapitola 4

Olej ve džbánech

^{2Kgs 4:1}Jedna z manželek prorockých učedníků před Elíšou úpěnlivě naříkala: „Tvůj služebník, můj muž, umřel. Sám víš, jak tvůj služebník ctil Hospodina. Teď ale přišel věřitel a chce si oba mé chlapce odvést jako otroky!“

^{2Kgs 4:2}„Co pro tebe mohu udělat?“ ptal se jí Elíša. „Pověz mi, co máš doma?“

„Tvá služebnice nemá doma nic než lahvičku oleje,“ odpověděla.

^{2Kgs 4:3}„Jdi ven,“ řekl, „a vypůjči si od všech sousedů prázdné džbány. Ať jich není málo! ^{2Kgs 4:4}Pak se vrať, zavři za sebou i za svými syny dveře a lij do všech těch džbánů olej. Plné dávej stranou.“

^{2Kgs 4:5}A tak šla ven. Potom za sebou a za svými syny zavřela dveře, oni jí podávali džbány a ona nalévala.

^{2Kgs 4:6}Když byly džbány plné, řekla synovi: „Podej mi další.“

„Další nemáme,“ řekl a vtom olej došel.

^{2Kgs 4:7}Šla to povědět Božímu muži a ten jí řekl: „Jdi ten olej prodat a vyrovnej svůj dluh. Z toho, co zbude, pak budeš se svými syny žít.“

Šunemitka a její syn

^{2Kgs 4:8}Když jednou Elíša procházel Šunemem, jedna místní zámožná žena ho pozvala k jídlu. Od té doby se pokaždé, když tudy procházel, zastavil u ní na jídlo. ^{2Kgs 4:9}Ta žena řekla svému manželovi: „Podívej se, ten muž, co tudy často chodí, je určitě Boží světec. ^{2Kgs 4:10}Pojďme mu na střeše postavit pokojík. Dáme mu tam postel, stůl, židli a svícen, ať má kde odpočívat, když k nám přijde.“

^{2Kgs 4:11}Jednoho dne si tam tedy Elíša přišel odpočinout. Lehl si ve svém pokojíku ^{2Kgs 4:12}a svému mládenci Gehazimu řekl: „Zavolej tu Šunemitku.“ Ten ji zavolal, a když stanula před ním, ^{2Kgs 4:13}Elíša mládenci řekl: „Pověz jí: Zahrnulas nás všemožnou péčí. Co pro tebe mohu udělat? Mám se o tobě zmínit u krále nebo u velitele vojska?“

Ona mu však odpověděla: „Žiju si spokojeně mezi svými.“

^{2Kgs 4:14}„Co bych jen pro ni mohl udělat?“ ptal se potom Elíša.

„Vlastně nemá syna a její muž je starý,“ odpověděl Gehazi.

^{2Kgs 4:15}„Zavolej ji,“ řekl mu. A tak ji zavolal, a když stanula ve dveřích, ^{2Kgs 4:16}Elíša jí řekl: „Za rok touto dobou budeš chovat syna.“

„To ne, můj pane,“ zvolala. „Jsi Boží muž, nepodváděj svou služebnici!“

^{2Kgs 4:17}Ta žena pak ale opravdu počala a za rok tou dobou porodila syna, přesně jak jí Elíša řekl.

^{2Kgs 4:18}Když chlapec povyrostl, jednoho dne o žních šel za otcem na pole. ^{2Kgs 4:19}Tam ale začal naříkat: „Moje hlava! Moje hlava!“

„Odnes ho k matce,“ řekl otec mládenci, ^{2Kgs 4:20}a tak ho vzal a přinesl matce. Okolo poledne jí umřel v náručí. ^{2Kgs 4:21}Vynesla ho nahoru a položila na lůžko Božího muže, zavřela za sebou a odešla.

^{2Kgs 4:22}Potom zavolala manžela: „Pošli mi jednoho z mládenců a oslici. Musím rychle za Božím mužem. Hned se vrátím.“

^{2Kgs 4:23}„Proč bys za ním dnes chodila?“ namítl jí. „Není přece novoluní ani sobota.“

„Buď klidný,“ řekla mu. ^{2Kgs 4:24}Osedlala oslici a svému mládenci řekla: „Jen ji žeň! Kvůli mně nezpomaluj, dokud ti neřeknu.“ ^{2Kgs 4:25}A tak jela, až dorazila k Božímu muži na horu Karmel.

Když Boží muž uviděl, jak k němu míří, řekl svému mládenci Gehazimu: „Podívej, to je ta Šunemitka. ^{2Kgs 4:26}Utíkej jí naproti a zeptej se: Jak se ti daří? Jak se daří manželovi? Jak se daří dítěti?“

„Dobře,“ odpověděla.

^{2Kgs 4:27}Když ale došla až nahoru k Božímu muži, vrhla se k zemi a objala mu nohy. Gehazi hned přistoupil, aby ji odstrčil, ale Boží muž mu řekl: „Nech ji, má v duši hořkost. Hospodin mi to ale zatajil a nic mi o tom neřekl.“

^{2Kgs 4:28}„Pane,“ řekla pak ta žena, „chtěla jsem snad od tebe syna? Neříkala jsem ti, ať mě nepodvádíš?!“

^{2Kgs 4:29}Na to Elíša řekl Gehazimu: „Přepásej se, vezmi si tuto hůl a běž! Cestou nikoho nezdrav a ani na pozdrav neodpovídej. Mou hůl pak polož chlapci na tvář.“

^{2Kgs 4:30}Chlapcova matka ale prohlásila: „Jakože je živ Hospodin a živ jsi ty, nepustím se tě!“ A tak vstal a šel s ní.

^{2Kgs 4:31}Gehazi vyrazil napřed. Položil chlapci hůl na tvář, ale ten ani nehlesl, ani se nepohnul. Vrátil se tedy Elíšovi naproti a řekl mu: „Chlapec se nevzbudil.“

^{2Kgs 4:32}Když Elíša vešel do domu, chlapec ležel mrtvý na lůžku. ^{2Kgs 4:33}Elíša šel dovnitř, zavřel se s ním o samotě a začal se modlit k Hospodinu. ^{2Kgs 4:34}Potom vstal a šel k chlapci. Položil se na něj, ústa na ústa, oči na oči, dlaně na dlaně. Jak na něm ležel, chlapcovo tělo se zahřálo. ^{2Kgs 4:35}Potom se zvedl a přecházel po domě sem a tam. Opět k němu přistoupil a položil se na něj. Tu chlapec kýchl, pak znovu, celkem sedmkrát a nakonec otevřel oči. ^{2Kgs 4:36}Elíša přivolal Gehaziho: „Zavolej Šunemitku!“ Zavolal ji tedy, a když přišla, Elíša jí řekl: „Tady máš svého syna.“ ^{2Kgs 4:37}Vešla dovnitř, padla mu k nohám a klaněla se mu až k zemi. Pak vzala syna a odešla.

Ať se najedí

^{2Kgs 4:38}Elíša se vrátil do Gilgalu. V zemi byl hlad. Jednou, když před ním seděli proročtí učedníci, řekl svému mládenci: „Přistav ten velký hrnec a uvař jim polévku.“

^{2Kgs 4:39}Jeden z nich šel ven pro nějakou zeleninu. Našel ale divoké tykve a nasbíral si jich plnou zástěru. Vrátil se, a aniž si toho kdo všiml, nakrájel je do hrnce s tou polévkou. ^{2Kgs 4:40}Tu pak všem rozlévali k jídlu. Jakmile ji ale okusili, začali křičet: „Boží muži! V hrnci je smrt!“ Nedalo se to jíst.

^{2Kgs 4:41}„Přineste mouku,“ řekl Elíša. Nasypal ji do hrnce a řekl: „Rozlévejte všem, ať se najedí.“ A v hrnci už nic špatného nebylo.

^{2Kgs 4:42}Jeden muž přišel z Baal-šališy a přinesl Božímu muži prvotiny své úrody – dvacet ječných chlebů a snopek obilí. Elíša řekl: „Dej to lidem, ať se najedí.“

^{2Kgs 4:43}„Cože?“ namítl jeho pomocník. „Tohle mám nabídnout stovce mužů?“ On ale opakoval: „Dej to lidem, ať se najedí. Neboť tak praví Hospodin: Najedí se a ještě zbude.“ ^{2Kgs 4:44}A opravdu – když jim to nabídl, najedli se a ještě zbylo, přesně jak řekl Hospodin.

Kapitola 5

Malomocný Náman

^{2Kgs 5:1}Náman byl vojevůdce aramejského krále. Byl to muž důležitý a velmi vážený v očích svého pána, neboť skrze něj Hospodin Aramejcům daroval vítězství. Tento udatný válečník ale onemocněl malomocenstvím. ^[624]

^{2Kgs 5:2}Při jednom ze svých nájezdů na izraelské území si odtud Aramejci přivedli mladou dívku, která pak sloužila u Námanovy manželky. ^{2Kgs 5:3}Jednou řekla své paní: „Kdyby se tak můj pán dostal k prorokovi, který žije v Samaří. Ten by ho jistě malomocenství zbavil.“

^{2Kgs 5:4}Náman pak šel za svým pánem a vyprávěl mu, co ta dívka z izraelské země říkala. ^{2Kgs 5:5}„Vydej se na cestu!“ odpověděl aramejský král. „Já zatím pošlu list izraelskému králi.“ Náman se tedy vypravil na cestu. Vzal s sebou deset talentů ^[625] stříbra, šest tisíc šekelů ^[626] zlata a desatero slavnostních šatů. ^{2Kgs 5:6}Izraelskému králi doručil list tohoto znění: „Posílám ti tento list po svém služebníku Námanovi. Zbav ho malomocenství.“

^{2Kgs 5:7}Jakmile si izraelský král ten list přečetl, roztrhl své roucho a zvolal: „Copak jsem Bůh, který bere nebo dává život? Tak on mi vzkazuje, ať někoho zbavím malomocenství! Posuďte sami – zjevně si proti mně hledá záminku!“

^{2Kgs 5:8}Když Boží muž Elíša uslyšel, že izraelský král roztrhl své roucho, vzkázal mu: „Proč jsi roztrhl své roucho? Pošli ho za mnou, ať pozná, že v Izraeli je prorok.“

^{2Kgs 5:9}Když pak Náman dorazil se svým vozem a spřežením a zastavil se u vchodu do Elíšova domu, ^{2Kgs 5:10}Elíša mu po svém poslu vzkázal: „Jdi a sedmkrát se omyj v Jordánu. Tak se tvé tělo uzdraví a budeš čistý.“

^{2Kgs 5:11}Námana to tak popudilo, že šel pryč. „Myslel jsem, že ke mně aspoň vyjde ven!“ rozčiloval se. „Myslel jsem, že bude vzývat jméno svého Boha Hospodina a mávat rukou nad nemocným místem, aby malomocenství odehnal. ^{2Kgs 5:12}Copak nejsou damašské řeky Amana a Parpar lepší než všechna voda v Izraeli? Copak jsem se nemohl umýt v nich, abych byl očištěn?“ S tím se otočil a rozčilen odjel.

^{2Kgs 5:13}Jeho služebníci ale přistoupili a řekli mu: „Otče, kdyby ti prorok uložil něco těžkého, neudělal bys to? Čím spíše tedy, když ti řekl: Omyj se, a budeš čistý.“ ^{2Kgs 5:14}A tak sestoupil a sedmkrát se ponořil v Jordánu, jak mu Boží muž řekl, a jeho tělo se uzdravilo – bylo čisté jako tělo malého chlapce!

^{2Kgs 5:15}Hned se tedy s celým svým doprovodem vydal zpátky k Božímu muži. Předstoupil před něj a řekl: „Hle, teď jsem poznal, že na celém světě není Bůh jako v Izraeli. Zde, prosím, přijmi od svého služebníka tyto dary.“

^{2Kgs 5:16}Elíša ale odpověděl: „Jakože je živ Hospodin, před jehož tváří stojím, nic si nevezmu!“ A i když ho Náman přemlouval, ať si něco vezme, odmítl.

^{2Kgs 5:17}„Když jinak nedáš, pane,“ řekl potom Náman, „dovol prosím, ať si tvůj služebník alespoň naloží dva mezky zdejší půdou. Tvůj služebník už totiž nechce přinášet zápaly ani oběti žádným bohům kromě Hospodina. ^{2Kgs 5:18}Jednu věc ale kéž Hospodin tvému služebníku odpustí: Když můj pán vchází do Rimonova chrámu, aby se tam klaněl, opírá se o mé rámě, takže i já se musím v Rimonově chrámu poklonit. Když se tedy budu klanět v Rimonově chrámu, kéž to Hospodin tvému služebníku odpustí.“

^{2Kgs 5:19}„Jdi v pokoji,“ odpověděl mu Elíša.

Ještě ani nebyl daleko, ^{2Kgs 5:20}když si Gehazi, mládenec Božího muže Elíšy, řekl: „Tak vida, můj pán si odmítl vzít, co ten Aramejec Náman přinesl. Jakože je živ Hospodin, poběžím za ním a něco si od něj vezmu!“ ^{2Kgs 5:21}A tak se Gehazi rozeběhl za Námanem.

Jakmile si Náman všiml, že za ním běží, vystoupil z vozu a šel mu vstříc. „Je všechno v pořádku?“ ptal se.

^{2Kgs 5:22}„Ano, v pořádku,“ odpověděl Gehazi. „Můj pán mě jen posílá se vzkazem: Teď právě ke mně přišli dva mládenci od prorockých učedníků z Efraimských hor. Dej jim, prosím, talent ^[627] stříbra a dvoje slavnostní šaty.“

^{2Kgs 5:23}„Ale jistě!“ odpověděl Náman a přemlouval ho: „Vezmi si prosím dva talenty.“ Zavázal tedy dva talenty stříbra do dvou pytlů, přidal k tomu dvoje slavnostní šaty a všechno to svěřil dvěma svým mládencům, aby to nesli před Gehazim. ^{2Kgs 5:24}Když ale došli k návrší, Gehazi to od nich převzal a schoval to tam v jednom domě. S muži se rozloučil a oni odešli.

^{2Kgs 5:25}Také on odešel a vrátil se ke svému pánu. „Kde jsi byl, Gehazi?“ zeptal se Elíša.

„Tvůj služebník nešel celkem nikam.“

^{2Kgs 5:26}„Copak jsem tam v duchu nebyl, když ten muž vystoupil z vozu a šel ti vstříc?“ řekl mu na to Elíša. „Copak je teď vhodná chvíle brát stříbro a šaty, háje a vinice, brav a skot, sluhy a služky? ^{2Kgs 5:27}Námanovo malomocenství proto navěky ulpí na tobě a na tvých potomcích!“

A Gehazi od něj odešel malomocný – bílý jako sníh!

Kapitola 6

Ztracená sekera

^{2Kgs 6:1}Proročtí učedníci řekli Elíšovi: „Podívej se, místo, kde s tebou bydlíme, je nám příliš těsné. ^{2Kgs 6:2}Pojďme k Jordánu; každý odtamtud vezmeme jeden trám a postavíme si tam místo k bydlení.“

Odpověděl jim: „Můžete jít.“

^{2Kgs 6:3}„A nechtěl bys jít se svými služebníky?“ řekl jeden z nich.

„Dobrá, půjdu,“ odpověděl Elíša ^{2Kgs 6:4}a šel s nimi.

Přišli k Jordánu a začali kácet stromy. ^{2Kgs 6:5}Jednomu z nich při tom náhle sklouzla sekera z topůrka a spadla do vody. „Ach, pane!“ vykřikl, „byla vypůjčená!“

^{2Kgs 6:6}„Kam spadla?“ zeptal se Boží muž. Když mu to místo ukázal, Elíša usekl kus dřeva, hodil ho tam a sekera vyplavala. ^{2Kgs 6:7}„Vytáhni si ji,“ řekl a on natáhl ruku a vzal si ji.

S námi jich je víc

^{2Kgs 6:8}Když aramejský král válčil s Izraelem, poradil se se svými služebníky a řekl: „Položím svůj tábor tam a tam.“

^{2Kgs 6:9}Boží muž ale vzkázal izraelskému králi: „Dej pozor, ať neprocházíš tímto místem; skrývají se tam Aramejci.“ ^{2Kgs 6:10}Izraelský král pak na to místo, o kterém mu Boží muž řekl, poslal varování, ať si tam dávají pozor. Tak se to dělo znovu a znovu.

^{2Kgs 6:11}Aramejského krále to přivádělo k nepříčetnosti. „Tak řeknete mi už,“ křičel na své služebníky, „kdo z nás tady donáší izraelskému králi?“

^{2Kgs 6:12}Jeden z jeho služebníků se ozval: „Nikdo, pane můj, králi. To Elíša, ten prorok v Izraeli, prozradí izraelskému králi i to, co říkáš v ložnici.“

^{2Kgs 6:13}Král tedy rozkázal: „Jděte zjistit, kde je! Nechám ho tam zajmout.“ Když pak přišla zpráva: „Je právě v Dotanu,“ ^{2Kgs 6:14}hned tam poslal koně, vozy a množství vojáků. Dorazili tam v noci a město obklíčili.

^{2Kgs 6:15}Ráno sluha Božího muže vstal, vyšel ven a hle – kolem celého města vojsko, koně a vozy!

„Ach, můj pane,“ řekl mládenec Elíšovi, „co si počneme?“

^{2Kgs 6:16}„Neboj se,“ odpověděl mu. „S námi jich je víc než s nimi.“ ^{2Kgs 6:17}Pak se Elíša modlil: „Hospodine, otevři mu oči, ať vidí.“ Hospodin mládenci otevřel oči a hle – uviděl kolem Elíši horu ohnivých koní a vozů!

^{2Kgs 6:18}Když se k němu Aramejci začali stahovat, Elíša se modlil k Hospodinu: „Prosím, oslep ten zástup!“ A on je naráz oslepil, jak Elíša řekl. ^{2Kgs 6:19}Elíša pak na ně zavolal: „To není ta cesta! To není to město! Pojďte za mnou a dovedu vás k muži, kterého hledáte.“ A dovedl je do Samaří. ^{2Kgs 6:20}Jakmile vešli do Samaří, Elíša řekl: „Hospodine, otevři jim oči, ať vidí.“ Hospodin jim otevřel oči a hle – uviděli, že jsou uprostřed Samaří!

^{2Kgs 6:21}Vtom je spatřil izraelský král. „Mám je pobít, otče? Mám je pobít?“ ptal se Elíši.

^{2Kgs 6:22}„Ne!“ odpověděl. „Nezajal jsi je vlastním mečem a lukem, a teď bys je chtěl pobíjet? Dej jim jídlo a vodu, ať se najedí a napijí a pak ať se vrátí ke svému pánu.“ ^{2Kgs 6:23}Král jim tedy vystrojil velikou hostinu, a když se najedli a napili, propustil je. Vrátili se ke svému pánu a od té doby aramejské nájezdy na izraelské území přestaly.

Hlad v Samaří

^{2Kgs 6:24}Později ale aramejský král Ben-hadad znovu shromáždil celé své vojsko, vytáhl proti Samaří a oblehl je. ^{2Kgs 6:25}V Samaří nastal veliký hlad. Obléhání pokračovalo, až byla oslí hlava za osmdesát šekelů ^[628] stříbra a čtvrt dížky „holubího trusu“ za pět šekelů stříbra. ^[629]

^{2Kgs 6:26}Jednou, když izraelský král obcházel hradby, nějaká žena na něj vykřikla: „Pomoz, pane můj, králi!“

^{2Kgs 6:27}„Když ti nepomáhá Hospodin, jak ti mám pomoci já? Je libo obilí z mlatu nebo víno z lisu?!“ odpověděl jí král. ^{2Kgs 6:28}Potom se zeptal: „Tak co chceš?“

Začala mu vyprávět: „Tahle žena mi řekla: ‚Dej sem svého syna. Dnes ho sníme a zítra sníme zase mého.‘ ^{2Kgs 6:29}A tak jsme mého syna uvařily a snědly. Druhý den jí povídám: ‚Dej sem svého syna, ať ho sníme.‘ Jenže ona svého syna schovala!“

^{2Kgs 6:30}Když král uslyšel slova té ženy, roztrhl své roucho. Jak obcházel hradby, lidé si všimli, že má na holém těle pytlovinu. ^{2Kgs 6:31}„Ať mě Bůh potrestá a ještě mi přidá,“ zvolal král, „jestli ten Elíša, syn Šafatův, ještě dnes nepřijde o hlavu!“ ^{2Kgs 6:32}Pak poslal pro Elíšu.

Ten zatím seděl doma se stařešiny Izraele. Ještě než k němu královský posel dorazil, řekl jim: „Vidíte, ten vrahoun už někoho poslal, aby mě připravil o hlavu. Dávejte pozor; až ten posel přijde, zavřete za ním dveře a pevně je držte. Slyším, jak mu jde v patách jeho pán.“

^{2Kgs 6:33}Sotva to dořekl, přišel posel se vzkazem: „Za to neštěstí může Hospodin! Proč bych v něj ještě doufal?“

Kapitola 7

^{2Kgs 7:1}„Slyšte slovo Hospodinovo,“ řekl na to Elíša. „Tak praví Hospodin: Zítra touto dobou se v samařské bráně bude prodávat míra jemné mouky za šekel a stejně tak dvě míry ječmene!“ ^[630]

^{2Kgs 7:2}Králův pobočník, jeho pravá ruka, Božímu muži namítl: „Hospodin sice otevírá nebeské průduchy, ale copak se může stát něco takového?“

„Uvidíš to na vlastní oči, ale neokusíš to!“ odpověděl Elíša.

Hluk velikého vojska

^{2Kgs 7:3}U vrat brány seděli čtyři malomocní. Řekli si: „Co tu tak sedíme a čekáme na smrt? ^{2Kgs 7:4}Máme snad jít do města, když je ve městě hlad? Tam bychom zemřeli. Když tu zůstaneme sedět, zemřeme zrovna tak. Přeběhněme raději do aramejského tábora. Když nás nechají naživu, přežijeme. Když nás zabijí, beztak zemřeme.“

^{2Kgs 7:5}Ještě za šera se tedy zvedli, že půjdou do tábora Aramejců. Došli až k jeho okraji a hle – nikde nikdo! ^{2Kgs 7:6}Hospodin způsobil, že Aramejci v táboře slyšeli hluk vozů, hluk koní, hluk velikého vojska a řekli si: „Podívejte! Izraelský král si proti nám najal chetitské a egyptské krále! Už táhnou na nás!“ ^{2Kgs 7:7}A tak se zvedli a ještě za tmy se dali na úprk. Nechali tam své stany, koně, osly i tábor tak, jak byl, a utíkali o život.

^{2Kgs 7:8}Potom dorazili k táboru ti malomocní. Vešli do jednoho stanu a dali se do jídla a pití. Nabrali si odtud stříbro, zlato a oděvy a odběhli si to schovat. Pak se vrátili, šli do jiného stanu, nabrali si i odtud a znovu si to odběhli schovat. ^{2Kgs 7:9}Potom si ale řekli: „Neděláme dobře. Dnes je den dobrých zpráv, a my mlčíme! Bylo by trestuhodné čekat až do rána. Pojďme to raději hned oznámit v královském paláci.“

^{2Kgs 7:10}Když dorazili k městské bráně, zavolali stráž a řekli: „Přišli jsme k aramejskému táboru a hle – nikde nikdo! Po nikom ani vidu ani slechu. Na místě zůstali kromě stanů jen uvázaní koně a osli.“ ^{2Kgs 7:11}Strážní tu zprávu předali dál, až se dostala do královského paláce.

^{2Kgs 7:12}Král ještě v noci vstal a řekl svým služebníkům: „Já vám povím, co na nás Aramejci uchystali. Vědí, že hladovíme, a tak opustili tábor a skryli se v poli. Říkají si: ‚Až vyjdou z města, zajmeme je živé a vpadneme dovnitř!‘“

^{2Kgs 7:13}Na to mu jeden z jeho dvořanů odpověděl: „Co kdybychom vyslali několik mužů na průzkum; ať si vezmou těch pět koní, co ve městě zbývají. Budou na tom stejně jako všichni Izraelci, co tu ještě zbyli. Všechny Izraelce přece stejně čeká smrt.“

^{2Kgs 7:14}A tak vzali dvě koňská spřežení a král je vyslal za aramejským vojskem: „Jeďte na průzkum!“ ^{2Kgs 7:15}Vyrazili tedy po jejich stopě až k Jordánu a hle – po celé cestě viděli plno výstroje a výzbroje, kterou Aramejci na úprku odhazovali! A tak se poslové vrátili a podali zprávu králi.

^{2Kgs 7:16}Lid tehdy vyrazil a vyplenil aramejský tábor. Míra jemné mouky náhle stála pouhý šekel a stejně tak dvě míry ječmene, přesně jak řekl Hospodin.

^{2Kgs 7:17}Král tehdy odvelel svého pobočníka, svou pravou ruku, k bráně. Dav ho tam ale ušlapal k smrti, přesně jak Boží muž řekl, když za ním onen posel ^[631] přišel.

^{2Kgs 7:18}Tak se stalo, co Boží muž předpověděl: „Zítra touto dobou se v samařské bráně budou prodávat dvě míry ječmene za šekel a stejně tak míra jemné mouky.“ ^{2Kgs 7:19}Králův pobočník mu tehdy namítl: „Hospodin otevírá nebeské průduchy, ale copak se může stát něco takového?“ a Boží muž mu odpověděl: „Uvidíš to na vlastní oči, ale neokusíš to.“ ^{2Kgs 7:20}A tak se stalo: dav ho v bráně ušlapal k smrti.

Kapitola 8

To je ta žena!

^{2Kgs 8:1}Elíša řekl té ženě, jejíhož syna vzkřísil: „Ihned se s celou rodinou odstěhuj a nějaký čas zůstaň, kde to půjde. Hospodin do této země přivolal hlad a ten potrvá sedm let.“ ^{2Kgs 8:2}Žena se zařídila, jak Boží muž řekl. Odstěhovala se s celou rodinou pryč a strávila sedm let ve filištínské zemi.

^{2Kgs 8:3}Když těch sedm let uplynulo, vrátila se odtud a přišla ke králi, aby se domohla svého domu a pozemků. ^{2Kgs 8:4}Král právě říkal sluhovi Božího muže, Gehazimu: „Vyprávěj mi prosím o všech těch velikých věcech, které Elíša vykonal!“ ^{2Kgs 8:5}Gehazi právě líčil králi, jak Elíša vzkřísil mrtvého, když vtom vešla ta žena, jejíhož syna vzkřísil, a domáhala se u krále svého domu a pozemků.

„Pane můj, králi!“ zvolal Gehazi. „To je ta žena a to je ten syn, kterého Elíša vzkřísil!“ ^{2Kgs 8:6}Král se jí hned začal vyptávat a ona mu vše vyprávěla.

Potom jí přidělil jednoho ze svých dvořanů a přikázal: „Zařiď, ať dostane zpátky všechen majetek včetně všech polních výnosů ode dne, kdy odešla ze země, až dodnes!“

Nový král v Damašku

^{2Kgs 8:7}Elíša se vypravil do Damašku. Aramejský král Ben-hadad byl totiž nemocen. Když mu oznámili, že přichází Boží muž, ^{2Kgs 8:8}poručil král Chazaelovi: „Vezmi s sebou dary a jdi Božímu muži naproti. Vyptej se u něj Hospodina, jestli se uzdravím.“

^{2Kgs 8:9}Chazael se mu tedy vydal naproti a vzal s sebou dary – čtyřicet velbloudů naložil tím nejlepším, co v Damašku bylo. Když přišel, zastavil se před ním a řekl: „Posílá mě za tebou tvůj syn, aramejský král Ben-hadad, a ptá se: Uzdravím se?“

^{2Kgs 8:10}„Ano, jdi mu říct, že se uzdraví,“ odpověděl Elíša. „Hospodin mi ale ukázal, že přesto zemře.“ ^{2Kgs 8:11}Potom se na něj upřeně zadíval; jeho tvář se ani nepohnula, až z toho byl Chazael nesvůj. Tehdy se Boží muž rozplakal.

^{2Kgs 8:12}„Proč pláčeš, pane můj?“ ptal se ho Chazael.

„Protože vím,“ odpověděl, „jakého zla se dopustíš na synech Izraele. Jejich opevněná města vypálíš, chlapce pobiješ, nemluvňata utlučeš a těhotné rozpářeš.“

^{2Kgs 8:13}„Co je tvůj služebník?“ řekl na to Chazael. „Pouhý pes! Jak by mohl dokázat něco takového?“

„Hospodin mi tě ukázal jako krále nad Aramem,“ ^[632] odpověděl mu Elíša.

^{2Kgs 8:14}Chazael se pak od něj vrátil za svým pánem.

Ten se ho zeptal: „Co ti říkal Elíša?“

„Říkal mi, že se určitě uzdravíš,“ odpověděl Chazael.

^{2Kgs 8:15}Druhého dne pak vzal pokrývku, namočil ji do vody a držel mu ji na tváři, dokud nezemřel. Tak se Chazael stal králem místo něj.

Pád Izraele

Jehoram, král judský

^{2Kgs 8:16}Pátého roku vlády izraelského krále Jorama, syna Achabova, ještě za vlády judského krále Jošafata, začal nad Judou kralovat Jehoram, syn Jošafatův. ^{2Kgs 8:17}Stal se králem ve dvaatřiceti letech a kraloval v Jeruzalémě osm let. ^{2Kgs 8:18}Řídil se ale způsoby izraelských králů, tak jako to dělali v domě Achabově, ^[633] neboť se oženil s Achabovou dcerou. Páchal, co je v Hospodinových očích zlé. ^{2Kgs 8:19}Kvůli svému služebníku Davidovi ale Hospodin nechtěl Judu zničit, neboť mu slíbil, že jeho synům po všechny dny nechá zářit svíci. ^[634]

^{2Kgs 8:20}V jeho dobách se Edom vzbouřil proti judské nadvládě a ustanovil si krále. ^{2Kgs 8:21}Jehoram proto vytáhl se všemi svými vozy do Caíru. Edomci ho i s jeho veliteli vozů obklopili ze všech stran, ale on v noci vstal a obklíčení prolomil. Vojsko se mu pak rozuteklo domů. ^{2Kgs 8:22}Edom tedy zůstává ve vzpouře proti Judovi až dodnes. V téže době se vzbouřila i Libna.

^{2Kgs 8:23}Ostatní Jehoramovy skutky – co všechno vykonal – o tom se, jak známo, píše v Kronice judských králů. ^{2Kgs 8:24}Jehoram pak ulehl ke svým otcům a byl pochován mezi svými předky ve Městě Davidově. Na jeho místě pak kraloval jeho syn Achaziáš.

Achaziáš, král judský

^{2Kgs 8:25}Dvanáctého roku izraelského krále Jorama, syna Achabova, začal nad Judou kralovat Achaziáš, syn Jehoramův. ^{2Kgs 8:26}Stal se králem ve dvaadvaceti letech a kraloval v Jeruzalémě jeden rok. Jeho matka se jmenovala Atalia, vnučka izraelského krále Omriho. ^{2Kgs 8:27}Také on se řídil způsoby domu Achabova a páchal, co je v Hospodinových očích zlé, tak jako dům Achabův. Vždyť se do Achabova domu přiženil!

^{2Kgs 8:28}Spolu s Achabovým synem Joramem vytáhl proti aramejskému králi Chazaelovi do války o Rámot-gileád. Aramejci ale Jorama porazili. ^{2Kgs 8:29}Král Joram se vrátil do Jizreelu, aby se léčil z ran, které utržil, když v Rámotu bojoval s aramejským králem Chazaelem. Judský král Achaziáš, syn Jehoramův, pak přijel do Jizreelu, aby zraněného Jorama, syna Achabova, navštívil.

Kapitola 9

Jehu, král izraelský

^{2Kgs 9:1}Prorok Elíša zavolal jednoho z prorockých učedníků a řekl mu: „Přepásej se, vezmi s sebou tuhle nádobku s olejem a jdi do Rámot-gileádu. ^{2Kgs 9:2}Až tam přijdeš, vyhledej Jehua, syna Jošafatova, syna Nimšiho. Jdi za ním, odveď ho od jeho druhů a vezmi ho do nejzazšího pokojíku. ^{2Kgs 9:3}Tam vezmi nádobku s olejem, vylij mu ji na hlavu a řekni: ‚Tak praví Hospodin: Pomazal jsem tě za krále nad Izraelem.‘ ^[635] Pak otevři dveře a uteč. Na nic nečekej!“

^{2Kgs 9:4}A tak ten mládenec, ten mladý prorok, odešel do Rámot-gileádu. ^{2Kgs 9:5}Když tam dorazil, probíhala právě porada vojevůdců. „Mám pro tebe slovo, veliteli,“ řekl mládenec.

„Pro kterého z nás?“ zeptal se Jehu.

„Pro tebe, veliteli!“ řekl mu.

^{2Kgs 9:6}A tak vstal a šel s ním dovnitř. On mu tam polil hlavu olejem a řekl mu: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Pomazal jsem tě za krále nad Hospodinovým lidem Izraelem. ^{2Kgs 9:7}Vyhladíš dům svého pána Achaba, a tak pomstím krev svých služebníků proroků i krev všech Hospodinových služebníků, prolitou rukama Jezábel. ^{2Kgs 9:8}Celý dům Achabův zahyne. Achabovy potomky dočista vyhladím z Izraele – pána i kmána až do posledního pacholka! ^{2Kgs 9:9}Naložím s domem Achabovým jako s domem Jeroboáma, syna Nebatova, a jako s domem Baašy, syna Achiášova. ^{2Kgs 9:10}A Jezábel budou žrát psi z celého jizreelského okolí a nikdo ji nepohřbí!“ Pak otevřel dveře a utekl.

^{2Kgs 9:11}Jehu se vrátil mezi vojevůdce svého pána. „Všechno v pořádku? Co ti ten blázen chtěl?“ vyzvídal jeden z nich.

„Sami víte, jak takoví lidé blábolí,“ odpověděl jim.

^{2Kgs 9:12}„Nelži,“ oni na to. „Pěkně nám to řekni!“

A tak jim vyprávěl: „Mluvil se mnou tak a tak. Že prý: ‚Tak praví Hospodin: Pomazal jsem tě za krále nad Izraelem.‘“

^{2Kgs 9:13}A oni hned vzali každý svůj plášť, prostřeli ho pod ním na schody, troubili na beraní roh a volali: „Jehu je král!“

Smrt Jorama a Achaziáše

^{2Kgs 9:14}Tak Jehu, syn Jošafata, syna Nimšiho, zahájil spiknutí proti Joramovi. (Joram zatím v čele izraelského vojska hájil Rámot-gileád před aramejským králem Chazaelem. ^{2Kgs 9:15}Pak se ale král Joram vrátil do Jizreelu, aby se léčil z ran, které v boji s aramejským králem Chazaelem utržil.) Jehu prohlásil: „Jestli mě opravdu chcete za krále, nedovolte nikomu uniknout z města a prozradit to v Jizreelu.“ ^{2Kgs 9:16}Jehu pak nasedl do vozu a jel do Jizreelu, kam Jorama k jeho lůžku přijel navštívit judský král Achaziáš.

^{2Kgs 9:17}Když strážný na jizreelské věži uviděl, jak se blíží Jehuův houf, zvolal: „Vidím nějaký houf!“

Joram na to řekl: „Vyber jezdce a pošli jim ho vstříc, ať se zeptá, zda přináší pokoj.“

^{2Kgs 9:18}Jezdec jim tedy vyrazil naproti: „Král se ptá – přinášíš pokoj?“

„Co se staráš o pokoj?“ opáčil Jehu. „Zařaď se za mě!“ Strážný tedy ohlásil: „Posel dojel až k nim, ale nevrací se.“

^{2Kgs 9:19}Král jim tedy vyslal naproti dalšího jezdce: „Král se ptá – přinášíš pokoj?“

„Co se staráš o pokoj?“ opáčil Jehu. „Zařaď se za mě!“

^{2Kgs 9:20}Strážný pak ohlásil: „Dojel až k nim, ale nevrací se. Podle jízdy je to Jehu, syn Nimšiho; jede jako šílený.“

^{2Kgs 9:21}„Zapřahej!“ rozkázal na to Joram. Zapřáhl mu tedy vůz a izraelský král Joram vyrazil. Také judský král Achaziáš vyjel; každý se vydal ve svém voze naproti Jehuovi. Setkali se na pozemku Nábota Jizreelského. ^{2Kgs 9:22}Když Joram uviděl Jehua, zeptal se: „Jehu, je pokoj?“

„Jak může být pokoj,“ zvolal Jehu, „dokud je tu všude kolem smilstvo a čarodějnictví tvé matky Jezábel!“

^{2Kgs 9:23}Nato Joram prudce obrátil vůz a ujížděl pryč. Ještě stačil křiknout na Achaziáše: „Achaziáši, zrada!“

^{2Kgs 9:24}Vtom ale Jehu napjal luk a zasáhl Jorama mezi lopatky, takže mu šíp pronikl srdcem a on se zhroutil na podlahu svého vozu. ^{2Kgs 9:25}„Vezmi ho a pohoď na poli Nábota Jizreelského,“ řekl pak Jehu svému pobočníku Bidkarovi. „Jen si vzpomeň, jak jsme spolu jeli na vozech za jeho otcem Achabem, když nad ním Hospodin vynesl ortel: ^{2Kgs 9:26}‚Za krev Nábota a jeho synů, kterou jsem tu včera viděl prolévat, mi zaplatíš zde na tomto poli, praví Hospodin.‘ Takže ho vezmi a pohoď na tom poli, jak řekl Hospodin.“ ^[636]

^{2Kgs 9:27}Jakmile judský král Achaziáš viděl, co se děje, ujížděl pryč k Bet-haganu. Jehu se ale pustil za ním a křičel: „Toho taky!“ Zasáhli ho ve voze na svahu Gur poblíž Jibleamu. Dojel ale až do Megida, kde zemřel. ^{2Kgs 9:28}Jeho služebníci ho převezli do Jeruzaléma a pochovali ho k jeho otcům do jeho hrobu ve Městě Davidově.

^{2Kgs 9:29}Achaziáš kraloval nad Judou od jedenáctého roku Achabova syna Jorama.

Smrt Jezábel

^{2Kgs 9:30}Jehu pak dorazil do Jizreelu. Když to Jezábel uslyšela, nalíčila si oči, upravila si účes a vyhlédla z okna. ^{2Kgs 9:31}Jehu právě vjížděl do brány. „Přinášíš pokoj, ty Zimri, vrahu svého pána?“ ^[637] zavolala.

^{2Kgs 9:32}On se podíval směrem k oknu a vykřikl: „Kdo je se mnou? Kdo?“ Vyhlédli dva nebo tři komorníci. ^{2Kgs 9:33}„Shoďte ji dolů,“ zavolal, a tak ji shodili. Krev vystříkla na zeď i na koně, kteří ji udupali.

^{2Kgs 9:34}Jehu vešel dovnitř, pojedl, popil a potom řekl: „Postarejte se o tu proklatou a pohřběte ji. Přece jen to byla královská dcera.“ ^{2Kgs 9:35}Šli ji tedy pohřbít, ale našli z ní už jen lebku, nohy a ruce. ^{2Kgs 9:36}Když se vrátili a oznámili mu to, odpověděl: „Tak znělo slovo Hospodinovo skrze jeho služebníka Eliáše Tišbejského: ‚Tělo Jezábel budou žrát psi z celého jizreelského okolí. ^{2Kgs 9:37}Mrtvola Jezábel zůstane jako hnůj na jizreelském poli, aby nikdo nemohl říci: To byla Jezábel.‘“ ^[638]

Kapitola 10

Vyhlazení Achabova domu

^{2Kgs 10:1}Achab měl v Samaří sedmdesát synů. Jehu proto do Samaří poslal listy jizreelským velmožům, stařešinům města a vychovatelům Achabových synů. Napsal jim: ^{2Kgs 10:2}„Máte syny svého pána, máte vozy a koně, opevněné město a zbraně. Nuže, jakmile dostanete tento list, ^{2Kgs 10:3}vyberte ze synů svého pána toho nejlepšího a nejschopnějšího, dosaďte ho na trůn jeho otce a bojujte za dům svého pána!“

^{2Kgs 10:4}Oni ale dostali hrozný strach. Řekli si: „Když před ním neobstáli dva králové, jak obstojíme my?“ ^{2Kgs 10:5}Správce paláce i správce města se stařešiny a vychovateli proto Jehuovi vzkázali: „Jsme tvoji služebníci! Uděláme, cokoli nám řekneš. Nikoho za krále nedosadíme. Uděláme, co budeš chtít.“

^{2Kgs 10:6}Napsal jim tedy druhý list: „Jestli jste se mnou a chcete mě poslouchat, vezměte hlavy všech synů svého pána a přijďte zítra touto dobou za mnou do Jizreelu.“

Oněch sedmdesát královských synů vyrůstalo u předních mužů města, kteří se o ně starali. ^{2Kgs 10:7}Jakmile ten list dostali, vzali královské syny a všech sedmdesát jich povraždili. Jejich hlavy naskládali do košů, které pak odeslali do Jizreelu.

^{2Kgs 10:8}K Jehuovi přišel posel a oznamoval: „Přinesli hlavy královských synů.“

„Složte je u brány na dvě hromady a nechte je tam do rána!“ odpověděl.

^{2Kgs 10:9}Ráno pak vyšel ven, postavil se před lid a promluvil k nim: „Tak vy jste spravedliví. Ano, já jsem zosnoval spiknutí proti svému pánu a zabil jsem ho. Kdo ale povraždil všechny tyhle?! ^{2Kgs 10:10}Proto vězte, že ani jediné slovo, které Hospodin vyřkl proti domu Achabovu, neselže. Hospodin vykonal, co řekl skrze svého služebníka Eliáše!“ ^{2Kgs 10:11}Pak Jehu v Jizreelu pobil všechny pozůstalé z Achabova domu a také všechny jeho přední muže, přátele i kněze. Nikoho nenechal naživu.

^{2Kgs 10:12}Poté se Jehu vypravil do Samaří. Když projížděl Bet-ekedem pastýřů, ^{2Kgs 10:13}narazil tam na příbuzné judského krále Achaziáše. „Kdo jste?“ zeptal se.

„Jsme Achaziášovi příbuzní. Jdeme pozdravit syny krále a syny královny matky.“

^{2Kgs 10:14}„Zajměte je živé!“ rozkázal Jehu. Zajali je tedy živé a všech dvaačtyřicet jich pak pobili u bet-ekedské nádrže. Nikoho neušetřil.

^{2Kgs 10:15}Cestou odtud narazil na Jonadaba, syna Rechabova, který ho přicházel pozdravit. „Jsi mi oddaný tak jako já tobě?“ zeptal se ho.

„Ano, jistěže ano,“ odvětil Jonadab.

„Tak mi podej ruku,“ vyzval ho. Když mu Jonadab podal ruku, vytáhl ho k sobě na vůz ^{2Kgs 10:16}a řekl: „Pojeď se mnou a sleduj mou horlivost pro Hospodina!“ A tak jeli spolu v jeho voze. ^{2Kgs 10:17}Jakmile přijel do Samaří, pobil tam všechny Achabovy příbuzné, kteří ještě zbyli. Úplně je vyhladil, přesně jak Hospodin řekl skrze Eliáše. ^[639]

Vyhlazení ctitelů Baala

^{2Kgs 10:18}Pak Jehu shromáždil všechen lid a promluvil k nim: „Achab sloužil Baalovi málo. Jehu mu bude sloužit víc. ^{2Kgs 10:19}Proto teď ke mně svolejte všechny Baalovy proroky, všechny jeho ctitele a všechny jeho kněze. Nikdo ať nechybí, protože chci uspořádat velikou oběť Baalovi. Kdokoli bude chybět, nezůstane naživu!“ (Byla to ovšem Jehuova lest, aby mohl vyhubit Baalovy ctitele.)

^{2Kgs 10:20}„Zasvěťte slavnost Baalovi,“ přikázal Jehu, a tak to rozhlásili. ^{2Kgs 10:21}Jehu nechal obeslat celý Izrael, a tak přišli všichni Baalovi ctitelé. Nebyl jediný, který by nepřišel. Vešli do Baalova chrámu a naplnili ho od jednoho konce k druhému. ^{2Kgs 10:22}„Vydávej roucha všem Baalovým ctitelům!“ přikázal Jehu správci rouch a ten jim rozdal roucha.

^{2Kgs 10:23}Nakonec do Baalova chrámu přišel Jehu s Jonadabem, synem Rechabovým, a řekl Baalovým ctitelům: „Přesvědčte se, jestli mezi vámi nejsou nějací ctitelé Hospodina. Dohlédněte, aby tu byli jen ctitelé Baalovi.“ ^{2Kgs 10:24}Poté přistoupili k obětním hodům a zápalným obětem. Jehu zatím venku rozestavěl osmdesát mužů a varoval je: „Za ty lidi mi ručíte. Kdo nechá jediného z nich uniknout, zaplatí za něj životem!“

^{2Kgs 10:25}Když byli hotovi s přípravou zápalné oběti, Jehu přikázal svým strážcům a pobočníkům: „Jděte a bijte je. Nikdo ať neunikne!“ Pobili je tedy ostřím meče a nechali je tam ležet. Strážci a pobočníci pronikli až do vnitřní svatyně Baalova chrámu. ^{2Kgs 10:26}Pak z Baalova chrámu vynesli posvátný sloup a spálili ho. ^{2Kgs 10:27}Strhli Baalův sloup, strhli Baalův chrám a zřídili tam veřejné záchody, které tam jsou dodnes.

^{2Kgs 10:28}Tak Jehu vymýtil Baala z Izraele. ^{2Kgs 10:29}Jehu se ale neodvrátil od hříchů Jeroboáma, syna Nebatova, který svedl celý Izrael, totiž od těch zlatých telat v Bet-elu a Danu. ^[640]

^{2Kgs 10:30}Hospodin Jehuovi řekl: „Dobře jsi vykonal, co je v mých očích správné. Udělal jsi s Achabovým domem všechno, co jsem chtěl, a proto budou na izraelském trůnu sedět čtyři tví potomci.“

^{2Kgs 10:31}Jehu se ale nesnažil dodržovat Zákon Hospodina, Boha Izraele, celým svým srdcem a neodvrátil se od hříchů Jeroboáma, který svedl celý Izrael.

^{2Kgs 10:32}Hospodin v té době začal Izrael ořezávat. Chazael na ně zaútočil po celé hranici ^{2Kgs 10:33}východně od Jordánu. Zabral celou zemi Gileád, totiž území Gáda, Rubena a Manasese od Aroeru na potoce Arnon přes Gileád až k Bášanu.

^{2Kgs 10:34}Ostatní Jehuovy skutky – co všechno vykonal, a jak byl udatný – o tom všem se, jak známo, píše v Kronice izraelských králů. ^{2Kgs 10:35}Jehu pak ulehl ke svým otcům a byl pochován v Samaří. Na jeho místě se stal králem jeho syn Joachaz. ^{2Kgs 10:36}Jehu kraloval v Samaří nad Izraelem celkem dvacet osm let.

Kapitola 11

Atalia, královna judská

^{2Kgs 11:1}Když Achaziášova matka Atalia viděla, že její syn je mrtev, rychle vyhladila všechny, kdo měli královský původ. ^{2Kgs 11:2}Achaziášově sestře Jošebě, dceři krále Jehorama, se ale podařilo unést Achaziášova syna Joaše zprostřed královských synů, kteří měli zemřít, a spolu s jeho kojnou ho před Ataliou ukryla v ložnici. Díky tomu nebyl zabit. ^{2Kgs 11:3}Ukrýval se s ní v Hospodinově chrámu šest let, dokud v zemi vládla Atalia.

^{2Kgs 11:4}Sedmého roku kněz Jojada obeslal setníky, palácovou gardu i stráže a pozval je k sobě do Hospodinova chrámu. Tam s nimi pod přísahou uzavřel smlouvu a ukázal jim královského syna. ^{2Kgs 11:5}Potom jim nařídil: „Provedete to takhle: Třetina z vás, kteří máte v sobotu nastoupit službu, bude hlídat u královského paláce, ^{2Kgs 11:6}další třetina u brány Sur a další u brány za strážnicí. Tak budete držet stráž kolem chrámu ze všech stran. ^{2Kgs 11:7}Vy ze dvou zbývajících oddílů, kteří máte v sobotu odejít, zůstanete na stráži Hospodinova chrámu při králi. ^{2Kgs 11:8}Obklopíte krále, každý se zbraní v ruce. Kdokoli se přiblíží k vašim řadám, zemře. Musíte zůstat při králi, kamkoli se pohne.“

^{2Kgs 11:9}Setníci to provedli přesně, jak jim kněz Jojada nařídil. Každý vzal své muže, jak ty, kteří v sobotu nastupovali, tak ty, kteří právě odcházeli, a přišli ke knězi Jojadovi. ^{2Kgs 11:10}Ten rozdal setníkům kopí a Davidovy štíty uložené v Hospodinově chrámu. ^{2Kgs 11:11}Strážní se rozestavěli, aby všichni se zbraní v ruce obklopili krále od pravé strany chrámu až k jeho levé straně, u oltáře před chrámem.

^{2Kgs 11:12}Potom k nim Jojada přivedl králova syna, vložil mu na hlavu korunu, dali mu opis smlouvy a prohlásili ho za krále. Když ho pomazali, začali tleskat a volat: „Ať žije král!“

^{2Kgs 11:13}Jak se všichni sbíhali, Atalia zaslechla hluk. Vešla za nimi do Hospodinova chrámu, ^{2Kgs 11:14}a hle – u sloupu stojí právoplatný král s veliteli a trubači po boku! Všechen lid země se radoval a troubil na trubky. Atalia roztrhla své roucho a vykřikla: „Spiknutí! Spiknutí!“

^{2Kgs 11:15}Kněz Jojada za ní poslal setníky velící vojsku. Přikázal jim: „Odveďte ji mezi oddíly. Kdo bude s ní, toho popravte.“ (Kněz totiž nechtěl, aby byla zabita u Hospodinova chrámu.) ^{2Kgs 11:16}Chopili se jí, a když vešla Koňskou bránou do královského paláce, zabili ji.

^{2Kgs 11:17}Jojada zavázal krále i lid Hospodinovou smlouvou, že budou Hospodinův lid. Uzavřel také smlouvu mezi králem a lidem. ^{2Kgs 11:18}Všechen lid země pak vyrazil k Baalovu chrámu a zbořili ho. Jeho oltáře a sochy rozbili napadrť a Baalova kněze Matana zabili před těmi oltáři.

Kněz Jojada pak ustanovil dohled nad Hospodinovým chrámem. ^{2Kgs 11:19}Vzal setníky, palácovou gardu i stráže a spolu se vším lidem země vedli krále z Hospodinova chrámu Bránou strážců do královského paláce. Tam dosedl na královský trůn. ^{2Kgs 11:20}Všechen lid země se radoval a ve městě zavládl klid, protože Atalia byla u královského paláce popravena.

Kapitola 12

Joaš, král judský

^{2Kgs 12:1}Joaš se stal králem v sedmi letech. ^{2Kgs 12:2}Začal kralovat sedmého roku Jehuova a kraloval v Jeruzalémě čtyřicet let. Jeho matka se jmenovala Cibia z Beer-šeby. ^{2Kgs 12:3}Po celou dobu, kdy Joaše učil kněz Jojada, dělal, co je v Hospodinových očích správné. ^{2Kgs 12:4}Obětní výšiny ale nebyly odstraněny, a tak lid nadále obětoval a pálil kadidlo na výšinách.

^{2Kgs 12:5}Joaš řekl kněžím: „Shromážděte všechno zasvěcené stříbro, které se přináší do Hospodinova chrámu – stříbro vybírané při sčítání, stříbro věnované při osobních slibech a všechno stříbro, které se přináší do Hospodinova chrámu jako dobrovolný dar. ^{2Kgs 12:6}Každý kněz ať vezme stříbro od jednoho z pokladníků a opraví za něj jakoukoli škodu, která se na chrámu najde.“

^{2Kgs 12:7}Kněží ale ještě ani třiadvacátého roku krále Joaše škody na chrámu neopravili. ^{2Kgs 12:8}Král Joaš si proto zavolal kněze Jojadu i ostatní kněze a otázal se: „Proč neopravujete škody na chrámu? Neberte od pokladníků už žádné další stříbro, ale věnujte ho na opravy chrámu.“ ^{2Kgs 12:9}Kněží tedy souhlasili, že už od lidí nebudou vybírat stříbro a že nebudou opravovat chrám sami.

^{2Kgs 12:10}Kněz Jojada pak vzal jednu truhlici, udělal v jejím víku otvor a postavil ji vedle oltáře vpravo od brány k Hospodinovu chrámu. Kněží, strážci prahu, pak do ní dávali všechno stříbro, které se přinášelo do Hospodinova chrámu. ^{2Kgs 12:11}Když viděli, že je v truhlici už hodně stříbra, přišel královský písař s nejvyšším knězem a stříbro přinesené do Hospodinova chrámu spočítali a zabalili. ^{2Kgs 12:12}Odměřené stříbro pak předávali mistrům zodpovědným za práci na Hospodinově chrámu. Ti na obnovu Hospodinova chrámu najímali tesaře a stavitele, ^{2Kgs 12:13}zedníky a kameníky. Platili také za dřevo a tesaný kámen na opravu Hospodinova chrámu a za všechny ostatní výdaje při opravě chrámu.

^{2Kgs 12:14}Stříbro přinesené do Hospodinova chrámu se nepoužívalo k výrobě stříbrných kalichů, kratiknotů, misek, trub ani žádného jiného vybavení Hospodinova chrámu, ať zlatého či stříbrného. ^{2Kgs 12:15}Používalo se totiž na platy dělníků, kteří za ně opravovali Hospodinův chrám. ^{2Kgs 12:16}Mistři, kterým se vydávalo stříbro na výplaty dělníků, jednali tak svědomitě, že se od nich ani nežádalo vyúčtování. ^{2Kgs 12:17}Stříbro z obětí odškodnění a z obětí za hřích se ovšem na Hospodinův chrám neodevzdávalo; to patřilo kněžím.

^{2Kgs 12:18}Tehdy vytáhl aramejský král Chazael, zaútočil na Gat a dobyl ho. Potom se Chazael rozhodl, že potáhne na Jeruzalém. ^{2Kgs 12:19}Judský král Joaš proto vzal všechny zasvěcené dary svých předků, judských králů Jošafata, Jehorama a Achaziáše, i vlastní zasvěcené dary a všechno zlato, které se našlo v pokladnicích Hospodinova chrámu i královského paláce, a poslal to aramejskému králi Chazaelovi. Ten pak od Jeruzaléma odtáhl.

^{2Kgs 12:20}Ostatní Joašovy skutky – o všem, co vykonal – se, jak známo, píše v Kronice judských králů. ^{2Kgs 12:21}Proti Joašovi se spikli jeho vlastní dvořané a zabili ho poblíž Bet-mila na cestě do Sily. ^{2Kgs 12:22}Dvořané, kteří ho zavraždili, byli Jozabad, syn Šimeatův, a Jehozabad, syn Šomerův. Joaš byl pochován ke svým otcům ve Městě Davidově. Na jeho místě pak kraloval jeho syn Amaciáš.

Kapitola 13

Joachaz, král izraelský

^{2Kgs 13:1}Třiadvacátého roku judského krále Joaše, syna Achaziášova, se izraelským králem stal Joachaz, syn Jehuův. Kraloval v Samaří sedmnáct let ^{2Kgs 13:2}a páchal, co je v Hospodinových očích zlé. Následoval hříchy Jeroboáma, syna Nebatova, který svedl celý Izrael, a neodvrátil se od nich. ^{2Kgs 13:3}Hospodin proto vzplanul proti Izraeli hněvem a nadlouho je vydal do rukou aramejského krále Chazaela i jeho syna Ben-hadada.

^{2Kgs 13:4}Joachaz ale prosil Hospodina o milost a Hospodin ho vyslyšel. Viděl totiž trápení, kterým aramejský král Izrael sužoval. ^{2Kgs 13:5}Hospodin tehdy Izraeli dal zachránce, takže se synové Izraele z moci Aramu vymanili a mohli žít ve svém vlastním tak jako kdysi. ^{2Kgs 13:6}Neodvrátili se ale od hříchů domu Jeroboámova, který svedl celý Izrael, a pokračovali v nich. V Samaří dokonce stál Ašeřin posvátný kůl. ^{2Kgs 13:7}Proto z Joachazova vojska nezbylo více než 50 jezdců, 10 vozů a 10 000 pěšáků. Tak je aramejský král zničil. Rozdrtil je na prach.

^{2Kgs 13:8}Ostatní Joachazovy skutky – co všechno vykonal a jak byl udatný – o tom se, jak známo, píše v Kronice izraelských králů. ^{2Kgs 13:9}Potom Joachaz ulehl ke svým otcům a byl pochován v Samaří. Na jeho místě pak kraloval jeho syn Jehoaš.

Jehoaš, král izraelský

^{2Kgs 13:10}Sedmatřicátého roku judského krále Joaše se izraelským králem stal Jehoaš, syn Joachazův. Kraloval šestnáct let ^{2Kgs 13:11}a páchal, co je v Hospodinových očích zlé. Neodvrátil se od žádných hříchů Jeroboáma, syna Nebatova, který svedl celý Izrael, ale pokračoval v nich.

^{2Kgs 13:12}Ostatní Jehoašovy skutky – co všechno vykonal a jak udatně bojoval s judským králem Amaciášem – o tom se, jak známo, píše v Kronice izraelských králů. ^{2Kgs 13:13}Potom Jehoaš ulehl ke svým otcům a na jeho trůn dosedl Jeroboám. Jehoaš byl pochován v Samaří mezi izraelskými králi.

Elíšova smrt

^{2Kgs 13:14}Když Elíša na smrt onemocněl, izraelský král Jehoaš ho navštívil, plakal nad ním a volal: „Otče můj, otče můj! Jízdo izraelská!“ ^[641]

^{2Kgs 13:15}Elíša mu řekl: „Přines luk a šípy.“ Když je přinesl, ^{2Kgs 13:16}Elíša mu řekl: „Polož ruku na luk.“ A když to udělal, Elíša položil své ruce na ruce královy. ^{2Kgs 13:17}„Otevři okno na východ,“ řekl mu Elíša, a když je otevřel, řekl mu: „Střel!“ Jakmile vystřelil, Elíša zvolal: „Šíp Hospodinova vítězství! Šíp vítězství nad Aramem! Udeříš na Arama v Afeku a úplně ho rozdrtíš.“

^{2Kgs 13:18}Potom řekl: „Vezmi šípy.“ Když je vzal, Elíša mu řekl: „Udeř jimi o zem! Izraelský král udeřil třikrát a přestal. ^{2Kgs 13:19}Tehdy se na něj Boží muž rozhněval: „Měl jsi udeřit pětkrát nebo šestkrát – pak bys Arama úplně rozdrtil! Teď ho ale porazíš jen třikrát.“

^{2Kgs 13:20}Elíša pak zemřel a byl pochován.

Příští jaro do země vtrhli moábští nájezdníci. ^{2Kgs 13:21}Izraelci právě kohosi pohřbívali, když vtom uviděli nájezdníky. Hodili ho tedy do Elíšova hrobu a utekli. Jakmile ten muž dopadl na Elíšovy kosti, ožil a postavil se na nohy.

^{2Kgs 13:22}Aramejský král Chazael trápil Izrael po celou dobu Joachazovy vlády. ^{2Kgs 13:23}Hospodin se ale nad nimi smiloval. Slitoval se a shlédl na ně kvůli své smlouvě s Abrahamem, Izákem a Jákobem. Nechtěl dopustit jejich zkázu a dosud je nevyhnal ze své blízkosti.

^{2Kgs 13:24}Aramejský král Chazael pak zemřel a na jeho místě začal kralovat jeho syn Ben-hadad. ^{2Kgs 13:25}Jehoaš, syn Joachazův, tehdy na Ben-hadadovi, synu Chazaelovu, znovu dobyl města, která Chazael ve válce vzal jeho otci Joachazovi. Jehoaš ho třikrát porazil a dobyl ta izraelská města zpět.

Kapitola 14

Amaciáš, král judský

^{2Kgs 14:1}Druhého roku izraelského krále Jehoaše, syna Joachazova, začal kralovat Amaciáš, syn Joaše, krále judského. ^{2Kgs 14:2}Stal se králem v pětadvaceti letech a kraloval v Jeruzalémě dvacet devět let. Jeho matka se jmenovala Joadan a byla z Jeruzaléma. ^{2Kgs 14:3}Dělal, co je v Hospodinových očích správné, ale ne tak jako jeho otec David. Ve všem se řídil příkladem svého otce Joaše. ^{2Kgs 14:4}Obětní výšiny ale nebyly odstraněny, a tak lid nadále obětoval a pálil kadidlo na výšinách.

^{2Kgs 14:5}Jakmile měl Amaciáš království pevně v rukou, nechal pobít ty své dvořany, kteří zabili jeho královského otce. ^{2Kgs 14:6}Syny těch vrahů ale nepopravil, neboť v knize Mojžíšova zákona je psáno, že Hospodin přikázal: „Rodiče nemohou platit životem za své děti ani děti za své rodiče. Každý zaplatí životem za svůj vlastní hřích.“ ^[642]

^{2Kgs 14:7}To on porazil 10 000 Edomců v Solném údolí. V oné bitvě dobyl Selu, přejmenoval ji na Jokteel a tak se jmenuje dodnes.

^{2Kgs 14:8}Amaciáš tenkrát vzkázal izraelskému králi Jehoašovi, synu Joachaze, syna Jehuova: „Pojďme se utkat!“

^{2Kgs 14:9}Izraelský král Jehoaš ale judskému králi Amaciášovi vzkázal:

„Jeden bodlák v Libanonu vzkázal cedru v Libanonu:
Dej svou dceru mému synu za ženu!
Jedno zvíře v Libanonu šlo okolo
a ten bodlák pošlapalo.

^{2Kgs 14:10}Porazil jsi Edoma, srdce se ti dme. Jen se chlub, ale raději zůstaň doma. Proč si říkáš o neštěstí? Chceš padnout a strhnout s sebou i Judu?“

^{2Kgs 14:11}Amaciáš ale neposlechl. Izraelský král Jehoaš tedy vytáhl a utkal se s judským králem Amaciášem u judského Bet-šemeše. ^{2Kgs 14:12}Juda byl Izraelem poražen a celé jeho vojsko se rozuteklo domů. ^{2Kgs 14:13}Izraelský král Jehoaš zajal judského krále Amaciáše, syna Joašova, syna Achaziášova, u Bet-šemeše, odkud se vypravil na Jeruzalém. Od Efraimské brány až k Nárožní bráně proboural v jeruzalémských hradbách trhlinu na 400 loktů ^[643] širokou. ^{2Kgs 14:14}Pobral všechno zlato a stříbro i všechny nádoby, které se našly v Hospodinově chrámu i v pokladnicích královského paláce. Potom se s rukojmími vrátil do Samaří.

^{2Kgs 14:15}Ostatní Jehoašovy skutky – co všechno vykonal a jak udatně bojoval s judským králem Amaciášem – o tom se, jak známo, píše v Kronice izraelských králů. ^{2Kgs 14:16}Potom Jehoaš ulehl ke svým otcům a byl pochován v Samaří mezi izraelskými králi. Na jeho místě pak začal kralovat jeho syn Jeroboám.

^{2Kgs 14:17}Judský král Amaciáš, syn Joašův, žil po smrti izraelského krále Jehoaše, syna Joachazova, ještě patnáct let. ^{2Kgs 14:18}Ostatní Amaciášovy skutky jsou, jak známo, sepsány v Kronice judských králů. ^{2Kgs 14:19}V Jeruzalémě proti němu zosnovali spiknutí. Utekl sice do Lachiše, ale i tam za ním poslali vrahy, kteří ho zabili. ^{2Kgs 14:20}Převezli ho na koni a pochovali ho v Jeruzalémě, ve Městě Davidově, k jeho předkům.

^{2Kgs 14:21}Všechen judský lid pak vzal Azariáše, ^[644] kterému bylo šestnáct let, a prohlásili ho za krále na místě jeho otce Amaciáše. ^{2Kgs 14:22}To on vybudoval Eilat a vrátil ho Judovi poté, co král Amaciáš ulehl ke svým otcům.

Jeroboám II.,král izraelský

^{2Kgs 14:23}Patnáctého roku judského krále Amaciáše, syna Joašova, se stal izraelským králem Jeroboám, syn Jehoašův. Kraloval v Samaří čtyřicet jedna let ^{2Kgs 14:24}a páchal, co je v Hospodinových očích zlé. Neodvrátil se od žádných hříchů Jeroboáma, syna Nebatova, který svedl celý Izrael. ^{2Kgs 14:25}To on obnovil hranice Izraele od Lebo-chamátu až k Mrtvému moři v Aravě, jak to Hospodin, Bůh Izraele, řekl ústy svého služebníka Jonáše, syna Amitajova, proroka z Gat-cheferu. ^[645]

^{2Kgs 14:26}Hospodin viděl trpké trápení Izraele, že je konec s pánem i kmánem a že Izrael nemá, kdo by mu pomohl. ^{2Kgs 14:27}A protože se Hospodin rozhodl, že nevyhladí jméno Izraele pod nebem, zachránil je skrze Jeroboáma, syna Jehoašova.

^{2Kgs 14:28}Ostatní Jeroboámovy skutky – co všechno vykonal a jak udatně bojoval, když Izraeli navrátil Damašek i judský Chamát – o tom se, jak známo, píše v Kronice izraelských králů. ^{2Kgs 14:29}Potom Jeroboám ulehl ke svým otcům a byl pochován mezi izraelskými králi. Na jeho místě pak začal kralovat jeho syn Zachariáš.

Kapitola 15

Azariáš, král judský

^{2Kgs 15:1}Sedmadvacátého roku izraelského krále Jeroboáma začal nad Judou kralovat Azariáš, ^[646] syn Amaciáše. ^{2Kgs 15:2}Stal se králem v šestnácti letech a kraloval v Jeruzalémě padesát dva let. Jeho matka se jmenovala Jecholia a byla z Jeruzaléma. ^{2Kgs 15:3}Dělal, co je správné v Hospodinových očích, přesně jako jeho otec Amaciáš. ^{2Kgs 15:4}Obětní výšiny ale nebyly odstraněny, a tak lid nadále obětoval a pálil kadidlo na výšinách. ^{2Kgs 15:5}Hospodin tohoto krále ranil malomocenstvím, takže až do dne své smrti bydlel v odděleném domě. Královský palác tehdy spravoval jeho syn Jotam, který také vládl lidu.

^{2Kgs 15:6}Ostatní Azariášovy skutky – co všechno vykonal – o tom se, jak známo, píše v Kronice judských králů. ^{2Kgs 15:7}Když Azariáš ulehl ke svým otcům, pochovali ho mezi jeho předky ve Městě Davidově. Na jeho místě pak začal kralovat jeho syn Jotam.

Zachariáš, král izraelský

^{2Kgs 15:8}Osmatřicátého roku judského krále Azariáše se izraelským králem stal Zachariáš, syn Jeroboámův. Kraloval v Samaří šest měsíců ^{2Kgs 15:9}a páchal, co je v Hospodinových očích zlé, tak jako jeho otcové. Neodvrátil se od hříchů Jeroboáma, syna Nebatova, který svedl celý Izrael.

^{2Kgs 15:10}Šalum, syn Jábešův, proti němu zosnoval spiknutí a před lidmi ho napadl. Poté, co ho zavraždil, se stal králem místo něj.

^{2Kgs 15:11}Ostatní Zachariášovy skutky jsou, jak známo, sepsány v Kronice izraelských králů. ^{2Kgs 15:12}Hospodin kdysi dal Jehuovi slovo: „Na izraelském trůnu budou sedět čtyři tví potomci.“ ^[647] A tak se také stalo.

Šalum, král izraelský

^{2Kgs 15:13}Devětatřicátého roku judského krále Uziáše se v Samaří stal králem Šalum, syn Jábešův. Kraloval jeden měsíc. ^{2Kgs 15:14}Z Tirsy totiž vytáhl Menachem, syn Gadiho, dorazil k Samaří a tam Šaluma, syna Jábešova, napadl. Poté, co ho zavraždil, se stal králem místo něj.

^{2Kgs 15:15}Ostatní Šalumovy skutky – včetně spiknutí, které zosnoval – jsou sepsány v Kronice izraelských králů.

^{2Kgs 15:16}Menachem tenkrát vytáhl z Tirsy, přepadl Tipsach, a když mu odmítli otevřít, vybil celé to město i okolí a všechny těhotné tam rozpáral.

Menachem, král izraelský

^{2Kgs 15:17}Devětatřicátého roku judského krále Uziáše se izraelským králem stal Menachem, syn Gadiho. Kraloval v Samaří deset let ^{2Kgs 15:18}a páchal, co je v Hospodinových očích zlé. Za celou tu dobu se neodvrátil od žádného z hříchů Jeroboáma, syna Nebatova, který svedl celý Izrael.

^{2Kgs 15:19}Do země pak přitáhl asyrský král Pul ^[648] a Menachem mu odevzdal 1000 talentů ^[649] stříbra, aby získal jeho podporu a udržel si královskou moc. ^{2Kgs 15:20}Menachem to stříbro vymohl od Izraelců. Každý zámožný člověk musel králi odevzdat 50 šekelů ^[650] stříbra, aby měl Menachem co dát asyrskému králi. Ten se pak ale obrátil zpět a v zemi se nezdržel.

^{2Kgs 15:21}Ostatní Menachemovy skutky – co všechno vykonal – o tom se, jak známo, píše v Kronice izraelských králů. ^{2Kgs 15:22}Když Menachem ulehl ke svým otcům, na jeho místě začal kralovat jeho syn Pekachiáš.

Pekachiáš, král izraelský

^{2Kgs 15:23}Padesátého roku judského krále Azariáše se izraelským králem stal Pekachiáš, syn Menachemův. Kraloval v Samaří dva roky ^{2Kgs 15:24}a páchal, co je v Hospodinových očích zlé. Neodvrátil se od hříchů Jeroboáma, syna Nebatova, který svedl celý Izrael. ^{2Kgs 15:25}Pekach, syn Remaliášův, jeho pobočník, proti němu zosnoval spiknutí. Vzal s sebou padesát mužů z Gileádu a zavraždil ho v královském paláci v Samaří a s ním i Argoba a Aria. Poté, co ho zavraždil, se stal králem místo něj.

^{2Kgs 15:26}Ostatní Pekachiášovy skutky – co všechno vykonal – o tom se píše v Kronice izraelských králů.

Pekach, král izraelský

^{2Kgs 15:27}Dvaapadesátého roku judského krále Azariáše se izraelským králem stal Pekach, syn Remaliášův. Kraloval v Samaří dvacet let ^{2Kgs 15:28}a páchal, co je v Hospodinových očích zlé. Neodvrátil se od hříchů Jeroboáma, syna Nebatova, který svedl celý Izrael.

^{2Kgs 15:29}Za vlády izraelského krále Pekacha přitáhl asyrský král Tiglat-pilesar ^[651] a dobyl Ijon, Abel-bet-maaku, Janoach, Kedeš a Chacor. Zabral Gileád, Galileu i celý kraj Neftalí a lid odvlekl do Asýrie. ^{2Kgs 15:30}Hošea, syn Ely, pak proti Pekachovi, synu Remaliášovu, zosnoval spiknutí. Napadl ho a zavraždil, a tak se dvacátého roku Jotama, syna Uziášova, stal králem místo něj.

^{2Kgs 15:31}Ostatní Pekachovy skutky – co všechno vykonal – o tom se píše v Kronice izraelských králů.

Jotam, král judský

^{2Kgs 15:32}Druhého roku izraelského krále Pekacha, syna Remaliášova, začal nad Judou kralovat Jotam, syn Uziášův. ^{2Kgs 15:33}Stal se králem v pětadvaceti letech a kraloval v Jeruzalémě šestnáct let. Jeho matka se jmenovala Jeruša, dcera Sádokova. ^{2Kgs 15:34}Dělal, co je správné v Hospodinových očích, přesně jako jeho otec Uziáš. ^{2Kgs 15:35}Obětní výšiny ale nebyly odstraněny, a tak lid nadále obětoval a pálil kadidlo na výšinách. To on vystavěl Horní bránu Hospodinova chrámu.

^{2Kgs 15:36}Ostatní Jotamovy skutky – co všechno vykonal – o tom se, jak známo, píše v Kronice judských králů. ^{2Kgs 15:37}(V té době začal Hospodin proti Judovi podněcovat aramejského krále Recina a Pekacha, syna Remaliášova.) ^{2Kgs 15:38}Jotam pak ulehl ke svým otcům a byl pochován mezi svými předky ve městě svého otce Davida. Na jeho místě pak kraloval jeho syn Achaz.

Kapitola 16

Achaz, král judský

^{2Kgs 16:1}Sedmnáctého roku Pekacha, syna Remaliášova, začal nad Judou kralovat Achaz, syn Jotamův. ^{2Kgs 16:2}Stal se králem ve dvaceti letech a kraloval v Jeruzalémě šestnáct let. Nedělal však, co je v Hospodinových očích správné, jako kdysi jeho otec David, ^{2Kgs 16:3}ale řídil se způsoby izraelských králů. Vlastního syna dokonce nechal provést ohněm podle ohavných zvyklostí národů, které Hospodin vyhnal před syny Izraele. ^{2Kgs 16:4}Obětoval a pálil kadidlo na posvátných výšinách, návrších a pod kdejakým košatým stromem.

^{2Kgs 16:5}Aramejský král Recin tehdy s izraelským králem Pekachem, synem Remaliášovým, vytáhl do boje proti Jeruzalému. Oblehli Achaze, ale nedokázali ho porazit. ^{2Kgs 16:6}V té době aramejský král Recin vyhnal Judejce z Eilatu a dobyl ho pro Aramejce. Potom se do Eilatu nastěhovali Edomci a bydlí tam až dodnes.

^{2Kgs 16:7}Achaz proto vyslal k asyrskému králi Tiglat-pilesarovi posly s prosbou: „Jsem tvůj služebník, tvůj syn! Přijď mě prosím vysvobodit z rukou aramejského a izraelského krále, kteří mě napadli.“ ^{2Kgs 16:8}Achaz tehdy pobral stříbro a zlato, které se našlo v Hospodinově chrámu i v pokladnicích královského paláce, a poslal to asyrskému králi jako úplatu. ^{2Kgs 16:9}Asyrský král ho vyslyšel. Přitáhl k Damašku, dobyl ho, obyvatele odvlekl do Kíru a Recina popravil.

^{2Kgs 16:10}Král Achaz se pak vypravil vstříc asyrskému králi Tiglat-pilesarovi do Damašku. Když spatřil damašský oltář, poslal knězi Uriášovi jeho nákres a podrobný popis jeho provedení. ^{2Kgs 16:11}Kněz Uriáš pak postavil oltář přesně podle údajů, které poslal král Achaz z Damašku. Stihl to ještě předtím, než se král Achaz odtamtud vrátil. ^{2Kgs 16:12}Když král dorazil z Damašku, prohlédl si oltář, přistoupil k němu a obětoval na něm. ^{2Kgs 16:13}Zažehl svou zápalnou i moučnou oběť, přinesl úlitbu a skropil oltář krví své pokojné oběti. ^{2Kgs 16:14}Bronzový oltář, který stával před Hospodinem, ale nechal odnést z průčelí chrámu, z místa mezi novým oltářem a Hospodinovým chrámem, a postavil ho stranou onoho oltáře směrem na sever.

^{2Kgs 16:15}Potom král Achaz přikázal knězi Uriášovi: „Na tomto velkém novém oltáři obětuj ranní zápaly, večerní moučné oběti – zápalnou a moučnou oběť za krále i zápalnou a moučnou oběť s úlitbou za všechen lid země. Skrápěj ho krví zápalů a obětí. Co dělat s tím bronzovým oltářem, si ještě rozmyslím.“ ^{2Kgs 16:16}A kněz Uriáš udělal všechno přesně tak, jak mu Achaz přikázal.

^{2Kgs 16:17}Král Achaz pak osekal postranice z bronzových stojanů a sejmul z nich umyvadla. ^[652] Moře sňal z bronzových býků, na nichž spočívalo, ^[653] a položil je na kamenné dláždění. ^{2Kgs 16:18}Aby se zalíbil asyrskému králi, nechal z chrámu odstranit podstavec trůnu, ^[654] který tam předtím postavili, a zrušil vnější královský vchod do Hospodinova chrámu.

^{2Kgs 16:19}Ostatní Achazovy skutky – co všechno vykonal – o tom se, jak známo, píše v Kronice judských králů. ^{2Kgs 16:20}Achaz ulehl ke svým otcům a byl pochován mezi svými předky ve Městě Davidově. Na jeho místě pak začal kralovat jeho syn Ezechiáš.

Kapitola 17

Hošea, poslední král izraelský

^{2Kgs 17:1}Dvanáctého roku judského krále Achaze se izraelským králem stal Hošea, syn Ely. Kraloval v Samaří devět let ^{2Kgs 17:2}a páchal, co je v Hospodinových očích zlé, i když ne tak jako izraelští králové před ním.

^{2Kgs 17:3}Napadl ho asyrský král Šalman-assar. ^[655] Hošea byl totiž jeho vazalem a odváděl mu dávky, ^{2Kgs 17:4}ale asyrský král odhalil jeho zradu: Hošea poslal vyslance k egyptskému vládci do Soa a přestal asyrskému králi odvádět každoroční daň. Proto ho asyrský král zajal a v poutech vsadil do vězení. ^{2Kgs 17:5}Asyrský král vtrhl do celé země, přitáhl až k Samaří a tři roky město obléhal. ^{2Kgs 17:6}Devátého roku Hošeovy vlády konečně Samaří dobyl a Izraelce odvlekl do Asýrie. Usídlil je v Chalachu a Chaboru na řece Gozan a v médských městech.

^{2Kgs 17:7}Stalo se to proto, že synové Izraele hřešili proti Hospodinu, svému Bohu, který je vyvedl z Egypta, z moci egyptského vládce faraona. Uctívali cizí bohy ^{2Kgs 17:8}a řídili se zvyklostmi národů, které před nimi Hospodin vyhnal, a zvyklostmi izraelských králů. ^{2Kgs 17:9}Synové Izraele prováděli špatnosti proti Hospodinu, svému Bohu. Ve všech svých městech – od hlídkových věží až po pevnosti – si nastavěli obětní výšiny. ^{2Kgs 17:10}Na kdejakém vyšším návrší a pod kdejakým košatým stromem si nadělali posvátné sloupy a Ašeřiny kůly. ^{2Kgs 17:11}Na všech těch výšinách pálili kadidlo, jako to dělali pohané, které před nimi Hospodin vyhnal. Prováděli zlé věci a popouzeli Hospodina. ^{2Kgs 17:12}Sloužili hnusným modlám, ačkoli jim Hospodin řekl: „To nesmíte!“ ^[656]

^{2Kgs 17:13}Hospodin varoval Izrael i Judu skrze všechny své proroky a vidoucí: „Odvraťte se od svých zlých cest a dodržujte má přikázání a ustanovení! Tak to stojí v celém Zákoně, který jsem svěřil vašim otcům a který jsem vám předal skrze své služebníky proroky.“ ^{2Kgs 17:14}Oni však neposlechli a zatvrdili se. Byli tvrdošíjní stejně jako jejich otcové, kteří nevěřili v Hospodina, svého Boha. ^{[657]2Kgs 17:15}Zavrhli jeho pravidla, jeho smlouvu, kterou uzavřel s jejich otci, i jeho výstrahy, jimiž je varoval. Marnost následovali a marností se stali. Následovali národy ve svém okolí, ačkoli jim Hospodin řekl: „To nesmíte!“ ^{[658]2Kgs 17:16}Opustili všechna přikázání Hospodina, svého Boha, a odlili si dvě telata. Vyrobili si také posvátné kůly, klaněli se všem nebeským zástupům a sloužili Baalovi. ^{2Kgs 17:17}Své syny a dcery prováděli ohněm a zabývali se čarováním a věštěním. Zaprodali se, páchali, co je v Hospodinových očích zlé, a popouzeli ho.

^{2Kgs 17:18}Hospodin se na Izrael nesmírně rozhněval a vyhnal je ze své blízkosti. Ponechal tam jen samotný kmen Juda. ^{2Kgs 17:19}Ani Juda však nedodržoval přikázání Hospodina, svého Boha. Řídili se zvyklostmi Izraele, jednali jako oni. ^{2Kgs 17:20}Hospodin pak celé pokolení Izraele zavrhl. Ponížil je, vydával je do rukou nájezdníků, až je nakonec zapudil ze své blízkosti. ^{2Kgs 17:21}Když odtrhl Izrael od domu Davidova, udělali si králem Jeroboáma, syna Nebatova. Jeroboám ale Izrael odvrátil od Hospodina a svedl je k velikému hříchu. ^{2Kgs 17:22}Synové Izraele pak pokračovali ve všech hříších, které páchal Jeroboám, a neodvrátili se od nich. ^{2Kgs 17:23}Nakonec tedy Hospodin vyhnal Izrael ze své blízkosti, jak je varoval skrze všechny své služebníky proroky. Izrael je proto až dodnes vystěhován ze své země do Asýrie.

Pohané v Samaří

^{2Kgs 17:24}Asyrský král pak přivedl pohany z Babylonu, Kúty, Avy, Chamátu a Sefarvaimu a usídlil je v samařských městech namísto synů Izraele. Tak ovládli Samaří a zabydleli se v izraelských městech. ^{2Kgs 17:25}Když tam začali žít, nesloužili Hospodinu, a tak na ně poslal lvy, kteří je zabíjeli. ^{2Kgs 17:26}Asyrský král tehdy dostal zprávu: „Národy, které jsi vystěhoval a přesídlil do samařských měst, neznají způsoby Boha té země, a tak na ně poslal lvy, kteří je zabíjejí. Je to proto, že neznají způsoby Boha té země.“

^{2Kgs 17:27}Asyrský král proto vydal rozkaz: „Doveďte tam jednoho z kněží, které jste odtud vyhnali. Smí ^[659] se tam vrátit a žít tam, aby je vyučoval způsobům Boha té země.“ ^{2Kgs 17:28}Jeden z kněží odvlečených ze Samaří tedy přišel, usadil se v Bet-elu a učil je, jak uctívat Hospodina.

^{2Kgs 17:29}Každý z těch národů si ale ve městě, kam přišel bydlet, nadělal vlastní bohy a vystavili si je ve svatyních, které Samaritáni postavili na svých obětních výšinách. ^{2Kgs 17:30}Babylóňané si udělali Sukot-benot, obyvatelé Kútu si udělali Nergala, Chamáťané si udělali Ašima, ^{2Kgs 17:31}Avijci si udělali Nibchaza a Tartaka. Obyvatelé Sefarvaimu spalovali své děti v ohni sefarvaimským božstvům Adramelechovi a Anamelechovi. ^{2Kgs 17:32}K tomu pak ještě uctívali Hospodina; zřídili si ale své vlastní kněze posvátných výšin, kteří za ně obětovali ve svatyních na výšinách. ^{2Kgs 17:33}Uctívali sice Hospodina, ale sloužili také svým vlastním bohům podle zvyklostí těch národů, z nichž byli vystěhováni.

^{2Kgs 17:34}Až dodnes se řídí podle svých starých zvyků. Nebojí se Hospodina a neřídí se podle jeho ustanovení a práv ani podle Zákona a přikázání, která Hospodin svěřil synům Jákoba, jemuž dal jméno Izrael. ^{2Kgs 17:35}S těmi Hospodin kdysi uzavřel smlouvu a přikázal jim: „Neuctívejte cizí bohy, neklaňte se jim, neslužte jim ani jim neobětujte! ^{2Kgs 17:36}Pouze Hospodina, který vás vyvedl z Egypta velikou silou a vztaženou paží, jeho jediného ctěte, jemu se klanějte a jemu obětujte. ^{2Kgs 17:37}Po všechny dny pečlivě dodržujte ustanovení, práva, Zákon a přikázání, která vám napsal. Neuctívejte cizí bohy. ^{2Kgs 17:38}Nezapomínejte na smlouvu, kterou jsem s vámi uzavřel, a neuctívejte cizí bohy. ^{2Kgs 17:39}Ctěte jen Hospodina, svého Boha. On vás zachrání z rukou všech vašich nepřátel!“ ^{2Kgs 17:40}Oni však neposlechli a řídili se podle svých starých zvyků.

^{2Kgs 17:41}Tyto národy sice začaly uctívat Hospodina, ale nadále sloužily svým modlám. Také jejich synové a synové jejich synů až dodnes jednají tak jako předtím jejich otcové.

Pád Judy

Kapitola 18

Ezechiáš, král judský

^{2Kgs 18:1}Třetího roku izraelského krále Hošey, syna Elova, začal nad Judou kralovat Ezechiáš, syn Achazův. ^{2Kgs 18:2}Stal se králem v pětadvaceti letech a kraloval v Jeruzalémě dvacet devět let. Jeho matka se jmenovala Abija, ^[660] dcera Zachariášova. ^{2Kgs 18:3}Dělal, co je v Hospodinových očích správné, přesně jako kdysi jeho otec David. ^{2Kgs 18:4}To on odstranil obětní výšiny, rozbil posvátné sloupy a rozřezal Ašeřiny kůly. Roztloukl i bronzového hada, kterého kdysi zhotovil Mojžíš; až do té doby mu totiž synové Izraele pálili kadidlo. Říkalo se mu Nechuštan, Bronzovec. ^[661]

^{2Kgs 18:5}Ezechiáš spoléhal na Hospodina, Boha Izraele. Mezi všemi judskými králi před ním ani po něm nebyl nikdo jako on. ^{2Kgs 18:6}Lnul k Hospodinu a neuchyloval se od něj. Dodržoval přikázání, která Hospodin vydal Mojžíšovi, ^{2Kgs 18:7}a Hospodin byl s ním. Ve všem, co podnikl, se mu dařilo. Vzbouřil se proti asyrskému králi a přestal mu sloužit. ^{2Kgs 18:8}Také porazil Filištíny až po Gazu a okolí, od hlídkových věží až po pevnosti.

^{2Kgs 18:9}Čtvrtého roku Ezechiášovy vlády (což byl sedmý rok izraelského krále Hošey, syna Elova,) vytáhl asyrský král Šalman-assar ^[662] proti Samaří a oblehl je. ^{2Kgs 18:10}Teprve po třech letech je dobyl. Samaří padlo v šestém roce Ezechiášovy vlády, což byl devátý rok izraelského krále Hošey. ^{2Kgs 18:11}Asyrský král odvlekl Izrael do Asýrie a usadil je v Chalachu a Chaboru na řece Gozan a v médských městech. ^{2Kgs 18:12}Stalo se to proto, že neposlouchali Hospodina, svého Boha, ale porušovali jeho smlouvu. Neposlouchali a neřídili se ničím z toho, co přikázal Hospodinův služebník Mojžíš.

Asyrská hrozba

^{2Kgs 18:13}Čtrnáctého roku ^[663] krále Ezechiáše vytáhl asyrský král Senacherib ^[664] proti všem judským opevněným městům a dobyl je. ^{2Kgs 18:14}Judský král Ezechiáš vzkázal asyrskému králi do Lachiše: „Pochybil jsem. Jakékoli břímě mi uložíš, to ponesu, jen ode mě prosím odtáhni.“ Asyrský král tedy judskému králi Ezechiášovi uložil zaplatit 300 talentů ^[665] stříbra a 30 talentů ^[666] zlata. ^{2Kgs 18:15}Ezechiáš mu odevzdal všechno stříbro, které se našlo v Hospodinově chrámu a v pokladnicích královského paláce. ^{2Kgs 18:16}Judský král Ezechiáš tenkrát oloupal dveře i sloupy Hospodinova chrámu, které předtím sám nechal pokrýt zlatem, a odevzdal to asyrskému králi.

^{2Kgs 18:17}Asyrský král vyslal z Lachiše do Jeruzaléma ke králi Ezechiášovi svého vrchního velitele, nejvyššího správce a nejvyššího komořího s mocným vojskem. Vytáhli a zamířili k Jeruzalému, vystoupali vzhůru, a když dorazili, postavili se u strouhy Horního rybníka, u silnice k Valchářovu poli. ^{2Kgs 18:18}Volali krále, ale vyšel k nim správce paláce Eliakim, syn Chilkiášův, písař Šebna a kancléř Joach, syn Asafův.

^{2Kgs 18:19}Nejvyšší komoří k nim promluvil:

„Vyřiďte Ezechiášovi: Tak praví velkokrál, král Asýrie: V co to doufáš? ^{2Kgs 18:20}To si myslíš, že pouhá slova nahradí válečné umění a sílu? Na koho to spoléháš, že se mi protivíš? ^{2Kgs 18:21}Spolehl ses na Egypt, na ten nalomený rákos? Kdo se o něj opře, tomu probodne dlaň! Takový je egyptský vládce farao ke všem, kdo na něj spolehnou. ^{2Kgs 18:22}Možná mi řeknete: ‚Spoléháme na Hospodina, svého Boha.‘ Není to snad ten, jehož obětní výšiny a oltáře Ezechiáš sám odstranil? Judovi a Jeruzalému pak nařídil: ‚Před tímto oltářem v Jeruzalémě se budete klanět!‘

^{2Kgs 18:23}Pojď se teď vsadit s mým pánem, asyrským králem: Dám ti dva tisíce koní, jestli si na ně najdeš jezdce! ^{2Kgs 18:24}Jak se chceš postavit hejtmanu poslední provincie mého pána, když se spoléháš na vozy a jezdce z Egypta? ^{2Kgs 18:25}A navíc, cožpak jsem vytáhl toto místo zničit bez Hospodina? To Hospodin mi řekl: ‚Vytáhni proti té zemi a znič ji!‘“

^{2Kgs 18:26}Eliakim, syn Chilkiášův, Šebna a Joach nejvyššího komořího požádali: „Mluv prosím ke svým služebníkům aramejsky, vždyť rozumíme. Nemluv s námi hebrejsky. Lid na hradbách to slyší.“

^{2Kgs 18:27}Nejvyšší komoří jim odpověděl: „Copak mě můj pán s těmito slovy poslal za tvým pánem a za tebou? Poslal mě právě za těmi muži na hradbách! Budou žrát svoje lejna a pít svou moč tak jako vy!“

^{2Kgs 18:28}Pak se nejvyšší komoří postavil a začal hlasitě volat v hebrejštině:

„Slyšte slovo velkokrále, krále Asýrie! ^{2Kgs 18:29}Tak praví král: Nenechte se od Ezechiáše klamat. Z mé ruky vás vysvobodit nemůže! ^{2Kgs 18:30}Nenechte se od Ezechiáše navádět k důvěře v Hospodina, když vám tvrdí: ‚Hospodin nás vysvobodí; toto město nepadne asyrskému králi do rukou.‘

^{2Kgs 18:31}Neposlouchejte Ezechiáše! Takto praví král Asýrie: Uzavřete se mnou mír, vyjděte ke mně. Každý pak budete sklízet svou vinici a své fíky, každý budete pít ze své studny, ^{2Kgs 18:32}než přijdu a vezmu vás do země podobné té vaší, do země obilí a moštu, země chleba a vinic, země oliv a medu. Žijte, neumírejte!

Neposlouchejte Ezechiáše! Jenom vás podvádí, když tvrdí: ‚Hospodin nás vysvobodí.‘ ^{2Kgs 18:33}Vysvobodili snad bohové všech národů své země z rukou asyrského krále? ^{2Kgs 18:34}Kde jsou bohové Chamátu a Arpádu? Kde jsou bohové Sefarvaimu, Heny a Ivy? Vysvobodili snad z mé ruky Samaří? ^{2Kgs 18:35}Kdo z bohů všech těch zemí vysvobodil svou zemi z mých rukou? Jak by tedy Hospodin z mé ruky vysvobodil Jeruzalém?“

^{2Kgs 18:36}Lid mlčel. Neodpověděli mu ani slovo. Královský rozkaz totiž zněl: „Neodpovídejte mu!“ ^{2Kgs 18:37}Správce paláce Eliakim, syn Chilkiášův, písař Šebna a kancléř Joach, syn Asafův, pak přišli k Ezechiášovi, roucha roztržená, a ohlásili mu, co říkal nejvyšší komoří.

Kapitola 19

Dnes je den soužení

^{2Kgs 19:1}Když to král Ezechiáš uslyšel, roztrhl své roucho a zahalen pytlovinou vešel do Hospodinova chrámu. ^{2Kgs 19:2}Správce paláce Eliakima, písaře Šebnu a starší kněze, zahalené pytlovinou, poslal k proroku Izaiášovi, synu Amosovu, ^{2Kgs 19:3}aby mu řekli: „Tak praví Ezechiáš: Dnes je den soužení, trestání a ponížení. Porod už začal, ale není dost sil. ^{2Kgs 19:4}Kéž by Hospodin, tvůj Bůh, slyšel, co všechno řekl nejvyšší komoří vyslaný svým pánem, asyrským králem, aby urážel živého Boha. Kéž by je ztrestal za ta slova, která Hospodin, tvůj Bůh, slyšel. Modli se proto za tu hrstku, která tu z nás ještě zůstala.“

^{2Kgs 19:5}Služebníci krále Ezechiáše tedy přišli k Izaiášovi. ^{2Kgs 19:6}Izaiáš jim odpověděl: „Vyřiďte svému pánu: Tak praví Hospodin – Neboj se slov, která jsi slyšel, když se proti mně rouhali sluhové asyrského krále. ^{2Kgs 19:7}Hle, zavanu na něj duchem, zaslechne zvěst, vrátí se do své země a v jeho zemi ho nechám padnout mečem.“

^{2Kgs 19:8}Mezitím se nejvyšší komoří doslechl, že asyrský král opustil Lachiš. Stáhl se tedy za ním a zastihl ho při obléhání Libny. ^{2Kgs 19:9}Vtom se král dozvěděl o Tirhakovi: „Habešský král vytáhl proti tobě do boje.“ Obratem proto vyslal posly k Ezechiášovi se slovy: ^{2Kgs 19:10}„Vyřiďte judskému králi Ezechiášovi:

Nedej se klamat svým Bohem, na něhož spoléháš. Říkáš si, že Jeruzalém nepadne do rukou asyrského krále. ^{2Kgs 19:11}Slyšel jsi ale, jak asyrští králové naložili se všemi zeměmi – vyhubili je! A ty bys měl uniknout? ^{2Kgs 19:12}Copak jiní bohové vysvobodili své národy? Mí předkové je vyhladili! Jak dopadl Gozan, Charan, Recef a lid Edenu v Tel-asaru? ^{2Kgs 19:13}Kde je král Chamátu, král Arpádu, král města Sefarvaim, Heny a Ivy?“

^{2Kgs 19:14}Král Ezechiáš převzal list od poslů a přečetl ho. Potom šel do Hospodinova chrámu a rozložil ho před Hospodinem. ^{2Kgs 19:15}Ezechiáš se tehdy k Hospodinu modlil: „Hospodine, Bože Izraele, jenž trůníš na cherubech, ty jsi jediný Bůh všech království země! To ty jsi učinil nebesa i zem! ^{2Kgs 19:16}Nakloň, Hospodine, své ucho a slyš, otevři své oči a viz. Slyšel jsi, co vzkázal Senacherib, jak urážel živého Boha?

^{2Kgs 19:17}Je to tak, Hospodine, asyrští králové ty národy i jejich země zpustošili ^{2Kgs 19:18}a jejich bohy naházeli do ohně. Nejsou to přece žádní bohové, ale jen dílo lidských rukou, dřevo a kámen – to proto je zničili. ^{2Kgs 19:19}Teď ale prosím, Hospodine, Bože náš, vysvoboď nás z jeho rukou, ať všechna království země poznají, že ty, Hospodine, jsi jediný Bůh!“

Kohos to urážel?

^{2Kgs 19:20}Izaiáš, syn Amosův, tehdy Ezechiášovi vzkázal: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Tvou modlitbu ohledně asyrského krále Senacheriba jsem vyslyšel. ^{2Kgs 19:21}Toto je slovo, které o něm vyřkl Hospodin:

Posmívá se ti, pohrdá tebou
panna, Dcera sionská;
pošklebuje se nad tebou
Dcera jeruzalémská!
^{2Kgs 19:22}Kohos to urážel, komu ses rouhal,
proti komu jsi zvedl hlas?
Koho sis pyšně měřil očima?
Svatého Izraelova!

^{2Kgs 19:23}Urážels Pána ústy svých poslů,
prý: ‚Já mám přece tolik vozů!
Všemi svahy Libanonu
vystoupal jsem k hřebenům,
vykácel tam cedry, bory,
dosáh jsem až na vrcholy,
do lesů a do hvozdů.
^{2Kgs 19:24}Kopal jsem a vypil vodu cizincům,
nohama jsem rozdupal
všechny řeky Egypta!‘

^{2Kgs 19:25}Neslyšel jsi ve svých dálkách?
To já jsem to ustanovil,
rozhodl jsem odedávna!
Nyní jsem to tedy splnil:
města dobře opevněná
proměníš v hromady suti!
^{2Kgs 19:26}Kdo v nich bydlí, vysíleni,
vyděšeni, zahanbeni,
jak bylina polní byli,
jako tráva zelená,
jako plevel na střechách –
uschne dřív, než uzrává!

^{2Kgs 19:27}Ať sedíš, chodíš sem a tam,
ať na mě běsníš, já tě znám.
^{2Kgs 19:28}Tvé běsnění a tvá pýcha
ke mně dolehla.
Udidlo dám na tvá ústa,
do nosu zabodnu ti hák,
odvedu tě, kudys přišel,
stejnou cestou půjdeš zpět!

^{2Kgs 19:29}A toto budeš mít jako znamení, Ezechiáši: Letos budete jíst, co samo vyroste. I napřesrok jen to, co se samo urodí. Třetího roku ale sejte a sklízejte, sázejte vinice a jezte z úrody. ^{2Kgs 19:30}Pozůstatek z domu Judy hluboce zakoření, vypučí vzhůru a přinese ovoce. ^{2Kgs 19:31}Z Jeruzaléma vzejde pozůstatek a z hory Sion ti, kdo se zachrání. Horlivost Hospodina zástupů to učiní!

^{2Kgs 19:32}Nuže, toto praví Hospodin o asyrském králi:

Nevstoupí do tohoto města,
nevystřelí sem ani šíp,
násep proti němu nenavrší
a nikdo nenastaví štít.
^{2Kgs 19:33}Odejde, kudy přivedla ho cesta,
do tohoto města nevstoupí, praví Hospodin.
^{2Kgs 19:34}To město budu hájit,
já sám je zachráním,
pro sebe učiním to
a pro Davida, jenž byl můj služebník!“

^{2Kgs 19:35}Téže noci pak vyšel Hospodinův anděl a pobil v asyrském táboře 185 000 mužů. Ráno vstali a hle – všude samé mrtvoly! ^{2Kgs 19:36}Asyrský král Senacherib se sebral, odtáhl pryč a zůstal v Ninive. ^{2Kgs 19:37}Jednou, když se klaněl v chrámu svého boha Nisrocha, ho jeho synové Adramelech a Sarecer probodli mečem. Uprchli pak do země Ararat a na jeho místě kraloval jeho syn Esar-chadon.

Kapitola 20

Ezechiášova nemoc

^{2Kgs 20:1}V té době Ezechiáš na smrt onemocněl. Prorok Izaiáš, syn Amosův, ho navštívil a řekl mu: „Toto praví Hospodin: Dej své věci do pořádku, protože umřeš; neuzdravíš se.“

^{2Kgs 20:2}Ezechiáš se obrátil tváří ke zdi a modlil se k Hospodinu: ^{2Kgs 20:3}„Ach Hospodine, pamatuj prosím, že jsem před tebou žil oddaně a s upřímným srdcem a že jsem dělal, co je v tvých očích správné.“ A Ezechiáš plakal a plakal.

^{2Kgs 20:4}Izaiáš ještě ani nevyšel z prostředního nádvoří, když dostal slovo Hospodinovo: ^{2Kgs 20:5}„Vrať se a řekni Ezechiášovi, vůdci mého lidu: Toto praví Hospodin, Bůh tvého otce Davida: Slyšel jsem tvou modlitbu a viděl jsem tvé slzy. Hle, uzdravuji tě! Třetího dne vejdeš do Hospodinova chrámu. ^{2Kgs 20:6}Přidám ti patnáct let života. Kromě toho vysvobodím tebe i toto město z rukou asyrského krále a budu to město bránit. Udělám to pro sebe a pro svého služebníka Davida.“

^{2Kgs 20:7}Izaiáš tenkrát řekl: „Přineste hroudu fíků.“ Přinesli je, přiložili na vřed a Ezechiáš byl uzdraven.

^{2Kgs 20:8}Ezechiáš se Izaiáše ptal: „Jaké dostanu znamení, že mě Hospodin uzdraví a že třetího dne vejdu do Hospodinova chrámu?“

^{2Kgs 20:9}Izaiáš odpověděl: „Toto je znamení od Hospodina, že vykoná, co ti slíbil: Má stín postoupit o deset stupňů, nebo se má o deset stupňů vrátit?“

^{2Kgs 20:10}Ezechiáš řekl: „Je snadnější, aby stín o deset stupňů postoupil. Ať se tedy raději o deset stupňů vrátí.“

^{2Kgs 20:11}Prorok Izaiáš pak volal k Hospodinu a ten vrátil stín sestupující po Achazově schodišti o deset stupňů zpět.

Poslové z Babylonu

^{2Kgs 20:12}V té době babylonský král Marduk-bal-adan, syn Bal-adanův, poslal Ezechiášovi list a dar, neboť slyšel, že Ezechiáš je nemocný. ^{2Kgs 20:13}Ezechiáš posly přijal a ukázal jim celou svou klenotnici, stříbro, zlato, balzámy a výborný olej. Ukázal jim i zbrojnici a všechno, co se jen našlo v jeho pokladnicích. V celém jeho paláci a v celém jeho panství nebylo nic, co by jim Ezechiáš neukázal.

^{2Kgs 20:14}Pak za králem Ezechiášem přišel prorok Izaiáš a ptal se: „Co říkali ti muži? Odkud přišli?“

„Přišli z veliké dálky, až z Babylonu,“ odpověděl Ezechiáš.

^{2Kgs 20:15}„Co ve tvém paláci viděli?“ ptal se dál.

„Viděli všechno, co v paláci mám,“ odvětil Ezechiáš. „Není nic, co bych jim ze svých pokladů neukázal.“

^{2Kgs 20:16}Izaiáš na to Ezechiášovi řekl: „Slyš slovo Hospodinovo: ^{2Kgs 20:17}Hle, přicházejí dny, kdy všechno, co máš v paláci, všechno, co až dodnes nashromáždili tví předkové, bude odneseno do Babylonu. Nezůstane nic, praví Hospodin. ^{2Kgs 20:18}I tvoji synové, tví vlastní potomci, budou zajati a stanou se eunuchy v paláci babylonského krále.“

^{2Kgs 20:19}„Slovo Hospodinovo, které jsi řekl, je dobré,“ odpověděl Ezechiáš. Pomyslel si totiž: „Za mých dnů přece bude pokoj a bezpečí.“

^{2Kgs 20:20}Ostatní Ezechiášovy skutky – všechny jeho udatné činy i to, jak udělal rybník a vodovod, kterým do města přivedl vodu – o tom se, jak známo, píše v Kronice judských králů. ^{2Kgs 20:21}Ezechiáš pak ulehl ke svým otcům a na jeho místě začal kralovat jeho syn Menaše.

Kapitola 21

Menaše, král judský

^{2Kgs 21:1}Menaše se stal králem ve dvanácti letech a kraloval v Jeruzalémě padesát pět let. Jeho matka se jmenovala Chefciba. ^{2Kgs 21:2}Páchal, co je v Hospodinových očích zlé, podle ohavných způsobů těch národů, které Hospodin vyhnal před syny Izraele.

^{2Kgs 21:3}Znovu vystavěl obětní výšiny, které jeho otec Ezechiáš zničil. Postavil také oltáře Baalovi a vztyčil Ašeřin kůl, jako to dělal izraelský král Achab. Klaněl se všem nebeským zástupům a sloužil jim. ^{2Kgs 21:4}Nastavěl oltáře v Hospodinově chrámu, o kterém Hospodin prohlásil: „Svému jménu dám spočinout v Jeruzalémě.“ ^{2Kgs 21:5}Na obou nádvořích Hospodinova chrámu nastavěl oltáře všem nebeským zástupům.

^{2Kgs 21:6}Dokonce provedl vlastního syna ohněm. Věštil, čaroval, zabýval se jasnovidectvím a vyvolával mrtvé. Napáchal v Hospodinových očích spoustu zla a popouzel ho k hněvu. ^{2Kgs 21:7}Nechal vyrobit modlu Ašery a vztyčil ji v chrámu, o kterém Hospodin Davidovi a jeho synu Šalomounovi řekl: „V tomto domě, v Jeruzalémě, který jsem vyvolil ze všech kmenů Izraele, dám navždy spočinout svému jménu. ^{2Kgs 21:8}Bude-li se Izrael pečlivě řídit vším, co jsem jim přikázal, a plnit celý Zákon, který jim svěřil můj služebník Mojžíš, nikdy nedopustím, aby museli prchat ze země, kterou jsem dal jejich předkům.“ ^{2Kgs 21:9}Oni však neposlechli. Menaše je svedl, aby prováděli ještě horší věci než národy, které Hospodin před syny Izraele vyhubil.

^{2Kgs 21:10}Hospodin proto mluvil skrze své služebníky proroky: ^{2Kgs 21:11}„Judský král Menaše napáchal ještě horší ohavnosti, než jaké před ním páchali Emorejci, a svými hnusnými modlami svedl Judu k hříchu. ^{2Kgs 21:12}Nuže, tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Hle, dopustím na Jeruzalém a Judu takové neštěstí, že to nikomu, kdo o tom uslyší, nepřestane znít v obou uších. ^{[667]2Kgs 21:13}Přeměřím Jeruzalém touž mírou jako Samaří a touž olovnicí jako dům Achabův. ^[668] Vydrhnu Jeruzalém, jako se drhne mísa a po vytření se překlopí. ^{2Kgs 21:14}Co zbylo z mého dědictví, to opustím a vydám je do rukou jejich nepřátel. Stanou se lupem a kořistí všech svých nepřátel, ^{2Kgs 21:15}protože páchali, co je v mých očích zlé, a uráželi mě ode dne, kdy jejich otcové vyšli z Egypta, až dodnes.“

^{2Kgs 21:16}Menaše prolil tolik nevinné krve, že jí naplnil Jeruzalém od okraje po okraj – jako by nebylo dost na tom, že svedl Judu k hříchu, aby páchali, co je v Hospodinových očích zlé.

^{2Kgs 21:17}Ostatní Menašemovy skutky – co všechno vykonal a jaký hřích spáchal – o tom se, jak známo, píše v Kronice judských králů. ^{2Kgs 21:18}Pak Menaše ulehl ke svým otcům a byl pochován v Uzově zahradě svého paláce. Na jeho místě pak začal kralovat jeho syn Amon.

Amon, král judský

^{2Kgs 21:19}Amon se stal králem v dvaadvaceti letech a kraloval v Jeruzalémě dva roky. Jeho matka se jmenovala Mešulemet, dcera Charuce z Jotby. ^{2Kgs 21:20}I on páchal, co je v Hospodinových očích zlé, tak jako jeho otec Menaše. ^{2Kgs 21:21}Ve všem se držel cest svého otce: sloužil hnusným modlám, kterým sloužil jeho otec, a klaněl se jim. ^{2Kgs 21:22}Opustil Hospodina, Boha svých otců, a nedržel se Hospodinových cest. ^{2Kgs 21:23}Amonovi dvořané se proti němu spikli a zabili krále v jeho vlastním domě. ^{2Kgs 21:24}Lid země ale všechny spiklence proti králi Amonovi pobil a na jeho místě prohlásili za krále jeho syna Jošiáše.

^{2Kgs 21:25}Ostatní Amonovy skutky – co všechno vykonal – o tom se, jak známo, píše v Kronice judských králů. ^{2Kgs 21:26}Pochovali ho do jeho hrobu v Uzově zahradě a na jeho místě začal kralovat jeho syn Jošiáš.

Kapitola 22

Jošiáš, král judský

^{2Kgs 22:1}Jošiáš se stal králem v osmi letech a kraloval v Jeruzalémě třicet jedna let. Jeho matka se jmenovala Jedida, dcera Adajáše z Boskatu. ^{2Kgs 22:2}Dělal, co je v Hospodinových očích správné. Ve všem se držel cest svého otce Davida a neuchýlil se napravo ani nalevo.

^{2Kgs 22:3}V osmnáctém roce své vlády poslal Jošiáš písaře Šafana, syna Acaliášova, syna Mešulamova, do Hospodinova chrámu s pokynem: ^{2Kgs 22:4}„Jdi k nejvyššímu knězi, ať spočítá stříbro přinesené do Hospodinova chrámu, které od lidu vybrali strážci prahu. ^{2Kgs 22:5}Svěří je mistrům odpovědným za práci na Hospodinově chrámu, aby je vypláceli dělníkům pracujícím na opravě škod v Hospodinově chrámu. ^{2Kgs 22:6}Ať je dávají tesařům, stavitelům i zedníkům a nakupují za ně dřevo a tesaný kámen na opravu chrámu. ^{2Kgs 22:7}Za vyplacené stříbro od nich není třeba žádat vyúčtování, protože jednají svědomitě.“

^{2Kgs 22:8}Velekněz Chilkiáš tehdy ohlásil písaři Šafanovi: „Našel jsem v Hospodinově chrámu Knihu Zákona.“ Předal knihu Šafanovi a ten si v ní četl.

^{2Kgs 22:9}Písař Šafan pak šel ke králi a podal mu zprávu: „Tví služebníci vysypali stříbro uložené v chrámu a svěřili je mistrům odpovědným za práci na Hospodinově chrámu.“ ^{2Kgs 22:10}Dále písař Šafan králi ohlásil: „Velekněz Chilkiáš mi dal jistou knihu,“ a začal z ní králi číst.

^{2Kgs 22:11}Jakmile král uslyšel slova Knihy Zákona, roztrhl své roucho ^{2Kgs 22:12}a přikázal knězi Chilkiášovi, Achikamovi, synu Šafanovu, Achborovi, synu Michajášovu, písaři Šafanovi a královskému služebníku Asajášovi: ^{2Kgs 22:13}„Jděte se za mě, za lid a za celé Judsko dotazovat Hospodina ohledně slov této nalezené knihy. Hospodin proti nám plane velikým hněvem, neboť naši otcové neposlouchali slova této knihy a neřídili se vším, co je v ní o nás psáno.“

^{2Kgs 22:14}Kněz Chilkiáš, Achikam, Achbor, Šafan i Asajáš tedy šli za prorokyní Chuldou, ženou Šaluma, syna Tikvy, syna Charchasova, strážce rouch. Bydlela v jeruzalémském Novém městě. Když s ní o tom promluvili, ^{2Kgs 22:15}odpověděla: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: ‚Povězte muži, který vás ke mně poslal: ^{2Kgs 22:16}Tak praví Hospodin – Hle, na toto místo i na jeho obyvatele dopustím všechna neštěstí, všechna slova té knihy, kterou judský král četl. ^{2Kgs 22:17}Protože mě opustili, pálili kadidlo cizím bohům a popouzeli mě veškerým dílem svých rukou, vzplanul proti tomuto místu můj neutuchající hněv!‘

^{2Kgs 22:18}Odpovězte judskému králi, který vás poslal dotazovat se Hospodina: ‚Tak praví Hospodin, Bůh Izraele ohledně slov, která jsi slyšel: ^{2Kgs 22:19}Když jsi uslyšel, jak jsem o tomto místu a jeho obyvatelích prohlásil, že na ně přijde zkáza a prokletí, nezatvrdil jsi své srdce, ale ponížil ses před Hospodinem; roztrhl jsi své roucho a plakals přede mnou. Proto jsem tě také vyslyšel, praví Hospodin. ^{2Kgs 22:20}Hle, připojím tě k tvým předkům a budeš uložen do hrobu v pokoji. Tvé oči nespatří nic z toho neštěstí, které na toto místo dopustím.‘“

S touto zprávou se tedy vrátili ke králi.

Kapitola 23

Jošiášovy reformy

^{2Kgs 23:1}Nato král nechal svolat všechny stařešiny Judy a Jeruzaléma. ^{2Kgs 23:2}Král vešel do Hospodinova chrámu a s ním všechen judský lid, obyvatelé Jeruzaléma, kněží i proroci – všechen lid od nejmenších po největší. Král jim předčítal všechna slova Knihy smlouvy, nalezené v Hospodinově chrámu. ^{2Kgs 23:3}Pak se postavil ke sloupu a zavázal se před Hospodinem smlouvou, že bude celým srdcem i duší následovat Hospodina a poslouchat jeho příkazy, svědectví a ustanovení a plnit tak slova této smlouvy, zapsaná v této knize. Také všechen lid se k té smlouvě připojil.

^{2Kgs 23:4}Král přikázal nejvyššímu knězi Chilkiášovi a dalším kněžím i strážcům prahu, aby z Hospodinovy svatyně vynesli všechny věci vyrobené pro Baala, pro Ašeru a pro všechny nebeské zástupy. Spálil je venku za Jeruzalémem u potoka Kidron a jejich popel odnesl do Bet-elu. ^{2Kgs 23:5}Skoncoval také s modlářským kněžstvem, které si ustanovili judští králové, aby po judských městech i v okolí Jeruzaléma pálili kadidlo na výšinách (pálili totiž kadidlo Baalovi, slunci, měsíci, souhvězdím a všem nebeským zástupům). ^{2Kgs 23:6}Také sochu Ašery vynesl z Hospodinova chrámu ven za Jeruzalém k potoku Kidron, kde ji spálil. Rozemlel ji na prach a ten pak vysypal na veřejném hřbitově. ^{2Kgs 23:7}Dále zbořil stánky modlářské prostituce v Hospodinově chrámu, kde ženy tkaly roucha pro Ašeru.

^{2Kgs 23:8}Dal také přivést všechny kněze z judských měst a od Geby až po Beer-šebu znesvětil obětní výšiny, na nichž kněží pálili kadidlo. Zničil také Výšinu bran, umístěnou u vchodu do brány městského správce Jošuy (když se šlo bránou do města, stála vlevo). ^{2Kgs 23:9}Kněží oněch výšin nesloužili u Hospodinova oltáře v Jeruzalémě, přesto však směli jíst nekvašený chléb se svými kněžskými bratry.

^{2Kgs 23:10}Jošiáš znesvětil i Tofet v údolí Ben-hinom, aby tam už nikdo neprovedl svého syna nebo dceru ohněm jako oběť Molochovi. ^{2Kgs 23:11}Od vchodu do Hospodinova chrámu odstranil koně, které judští králové zasvětili slunci (byli poblíž místnosti komořího Netan-melecha ve sloupořadí), a spálil sluneční vozy.

^{2Kgs 23:12}Rozbořil oltáře, které si judští králové zřídili na střešní terase poblíž Achazovy komnaty, stejně jako oltáře, které postavil Menaše na obou nádvořích Hospodinova chrámu. Jejich prach odtud urychleně vyhodil do potoka Kidron. ^{2Kgs 23:13}Král také znesvětil obětní výšiny před Jeruzalémem jižně pod Horou zkázy, ^[669] které vystavěl izraelský král Šalomoun pro sidonskou ohavnost Aštartu, pro moábskou ohavnost Kemoše a pro amonskou odpornost Molocha. ^{2Kgs 23:14}Jošiáš roztříštil posvátné sloupy, zporážel Ašeřiny kůly a místa po nich naplnil lidskými kostmi.

^{2Kgs 23:15}Dokonce i ten oltář v Bet-elu – tu obětní výšinu, kterou vystavěl Jeroboám, syn Nebatův, když svedl Izrael k hříchu – i tento oltář Jošiáš rozbořil, tu výšinu spálil a rozdrtil na prach. Spálil také Ašeřin kůl. ^{2Kgs 23:16}Když se Jošiáš rozhlédl, všiml si na tom svahu nějakých hrobů. Poslal z nich tedy vyzvednout kosti a ty na tom oltáři spálil, aby ho znesvětil. Tak došlo na Hospodinova slova, jak je vykřikl Boží muž, který to všechno předpověděl. ^[670]

^{2Kgs 23:17}Král se zeptal: „Čí je ten náhrobek, který tu vidím?“

Místní mu odpověděli: „To je hrob Božího muže, který přišel z Judska a vykřikl proti betelskému oltáři všechno to, co jsi s ním právě udělal.“

^{2Kgs 23:18}„Nechte ho odpočívat,“ řekl na to král. „Jeho kostmi ať nikdo nehýbá.“ Ušetřili tedy jeho kosti i kosti proroka, který přišel ze Samaří.

^{2Kgs 23:19}A právě tak, jako to udělal v Bet-elu, stejně odstranil i všechny svatyně na výšinách, které si izraelští králové postavili v samařských městech a popouzeli jimi Hospodina. ^{2Kgs 23:20}Všechny kněze těch výšin pobil na jejich oltářích a pálil na nich lidské kosti. Teprve pak se vrátil do Jeruzaléma.

^{2Kgs 23:21}Král tenkrát přikázal všemu lidu: „Slavte Hod beránka Hospodinu, svému Bohu, jak je psáno v této Knize smlouvy.“ ^{[671]2Kgs 23:22}Takový Hod beránka se nekonal už od dob soudců, kteří kdysi vedli Izrael, ani za celou dobu izraelských a judských králů. ^{2Kgs 23:23}Osmnáctého roku krále Jošiáše se ale v Jeruzalémě slavil tento Hospodinův Hod beránka.

^{2Kgs 23:24}Jošiáš vymýtil věštce a duchaře stejně jako bůžky, hnusné modly a všechny ty ohavnosti, které bývaly vidět v judské zemi i v Jeruzalémě. Tak naplnil slova Zákona, zapsaná v knize, kterou kněz Chilkiáš nalezl v Hospodinově chrámu. ^{2Kgs 23:25}Nikdy předtím ani potom nebyl žádný král jako Jošiáš, který by se obrátil k Hospodinu celým svým srdcem, celou svou duší i celou svou silou a řídil by se celým Zákonem Mojžíšovým.

^{2Kgs 23:26}Hospodin se ale přesto neodvrátil od rozhorlení svého velikého hněvu, kterým vzplál proti Judovi kvůli všem těm urážkám, jimiž ho popouzel Menaše. ^{2Kgs 23:27}Hospodin prohlásil: „Jako jsem ze své blízkosti vyhnal Izrael, tak vyženu i Judu. Zavrhnu Jeruzalém, toto město, které jsem si vyvolil, i chrám, o němž jsem řekl, že tam bude zůstávat mé jméno.“

^{2Kgs 23:28}Ostatní Jošiášovy skutky – co všechno vykonal – o tom se, jak známo, píše v Kronice judských králů. ^{2Kgs 23:29}Za jeho dnů vytáhl egyptský vládce, farao Nekó, proti asyrskému králi k řece Eufrat. Král Jošiáš vytáhl proti němu, ale on ho zabil v Megidu, jakmile se tam objevil. ^{2Kgs 23:30}Jeho služebníci převezli jeho tělo na voze z Megida do Jeruzaléma, kde ho pochovali. Lid země pak vzal Jošiášova syna Joachaze, pomazali ho a prohlásili ho za krále namísto jeho otce.

Joachaz, král judský

^{2Kgs 23:31}Joachaz se stal králem ve třiadvaceti letech a kraloval v Jeruzalémě tři měsíce. Jeho matka se jmenovala Chamutal, dcera Jeremiáše z Libny. ^{2Kgs 23:32}Páchal, co je v Hospodinových očích zlé, přesně jako to dělali jeho otcové. ^{2Kgs 23:33}Farao Nekó ho uvěznil v Rible v chamátské zemi, aby nemohl kralovat v Jeruzalémě, a uložil zemi povinný odvod sto talentů ^[672] stříbra a talent ^[673] zlata.

Joakim, král judský

^{2Kgs 23:34}Namísto jeho otce Jošiáše pak farao Nekó jmenoval králem Jošiášova syna Eliakima, kterého přejmenoval na Joakima. Joachaze nechal odvléci do Egypta, kde zemřel. ^{2Kgs 23:35}Protože Joakim odváděl faraonovi stříbro a zlato, musel zemi zdanit. Kvůli faraonovu příkazu tedy každý platil stříbro, jak mu bylo vyměřeno. Joakim to stříbro a zlato vymáhal od lidu země, aby ho mohl odevzdat faraonu Nekóovi.

^{2Kgs 23:36}Joakim se stal králem v pětadvaceti letech a kraloval v Jeruzalémě jedenáct let. Jeho matka se jmenovala Zebuda, dcera Pedaje z Rumy. ^{2Kgs 23:37}Páchal, co bylo v očích Hospodina, jeho Boha, zlé, přesně jako to dělali jeho otcové.

Kapitola 24

^{2Kgs 24:1}Za jeho dnů přitáhl babylonský král Nabukadnezar ^[674] a Joakim se stal jeho vazalem. Po třech letech se ale proti němu vzbouřil. ^{2Kgs 24:2}Hospodin však na něj posílal chaldejské, aramejské, moábské a amonské nájezdníky. Ty posílal na Judu, aby ho hubili, jak Hospodin Judu varoval skrze své služebníky proroky. ^{2Kgs 24:3}Tyto věci se pak Judovi opravdu staly, jak Hospodin předpověděl. Vyhnal je ze své blízkosti kvůli všem hříchům, které Menaše napáchal, ^{2Kgs 24:4}a kvůli krvi nevinných, kterou proléval, až byl Jeruzalém té krve plný. Hospodin už to nehodlal promíjet.

^{2Kgs 24:5}Ostatní Joakimovy skutky – co všechno vykonal – o tom se, jak známo, píše v Kronice judských králů. ^{2Kgs 24:6}Joakim pak ulehl ke svým otcům a místo něj se stal králem jeho syn Joakin. ^{2Kgs 24:7}Egyptský vládce pak už nikdy nevytáhl ze své země. Babylonský král totiž zabral všechno, co předtím patřilo vládci Egypta, od Egyptského potoka až po řeku Eufrat.

Joakin, král judský

^{2Kgs 24:8}Joakin se stal králem v osmnácti letech a kraloval v Jeruzalémě tři měsíce. Jeho matka se jmenovala Nechušta, dcera Elnátana z Jeruzaléma. ^{2Kgs 24:9}Páchal, co je v Hospodinových očích zlé, přesně jako jeho otec.

^{2Kgs 24:10}V té době vytáhli na Jeruzalém služebníci babylonského krále Nabukadnezara a začali město obléhat. ^{2Kgs 24:11}Během obléhání dorazil k městu i samotný babylonský král. ^{2Kgs 24:12}Judský král Joakin se pak se svou matkou, svými služebníky, svými veliteli a svými komorníky babylonskému králi vzdal.

Babylonský král ho tedy v osmém roce své vlády zajal. ^{[675]2Kgs 24:13}Přesně jak řekl Hospodin, odnesl si všechny poklady Hospodinova chrámu i královského paláce. ^[676] Všechny zlaté předměty, které dal zhotovit izraelský král Šalomoun v Hospodinově chrámu, Nabukadnezar osekal. ^{2Kgs 24:14}Z celého Jeruzaléma odvlekl 10 000 vyhnanců – všechny hodnostáře, všechny bojovníky a také všechny řemeslníky a kováře, takže nezůstal nikdo než ti nejchudší z lidu.

^{2Kgs 24:15}Odvlekl Joakina do Babylonu spolu s královnou matkou, s jeho ženami, komorníky a s mocnými země. Ty všechny odvedl z Jeruzaléma do vyhnanství v Babylonu. ^{2Kgs 24:16}Babylonský král odvedl do zajetí v Babylonu celkem 7000 udatných bojovníků a k tomu 1000 řemeslníků a kovářů, samé bojeschopné muže. ^{2Kgs 24:17}Namísto Joakina jmenoval králem jeho strýce Mataniáše, kterého přejmenoval na Cidkiáše.

Cidkiáš, poslední král judský

^{2Kgs 24:18}Cidkiáš se stal králem v jednadvaceti letech a kraloval v Jeruzalémě jedenáct let. Jeho matka se jmenovala Chamutal, dcera Jeremiáše z Libny. ^{2Kgs 24:19}Páchal, co je v Hospodinových očích zlé, přesně jako to dělal Joakim. ^{2Kgs 24:20}Hospodin se proto na Jeruzalém a na Judu tak rozhněval, že je nakonec vyhnal ze své blízkosti.

Cidkiáš se vzbouřil proti babylonskému králi.

Kapitola 25

Zkáza Jeruzaléma

^{2Kgs 25:1}Desátého dne desátého měsíce v devátém roce ^[677] Cidkiášovy vlády proto k Jeruzalému přitáhl babylonský král Nabukadnezar s celým svým vojskem. Utábořili se před městem a začali kolem něj stavět obléhací val. ^{2Kgs 25:2}Město zůstalo obleženo až do jedenáctého roku krále Cidkiáše.

^{2Kgs 25:3}Devátého dne čtvrtého ^[678] měsíce ^[679] ve městě vládl takový hlad, že lidé neměli co jíst. ^{2Kgs 25:4}Tehdy byla městská hradba prolomena a všichni vojáci v noci utekli brankou mezi zdmi u královské zahrady, ačkoli Babyloňané ^[680] drželi město v obležení. Král prchal k pláni Arava, ^{2Kgs 25:5}ale babylonské vojsko se pustilo za ním. Když ho pak na jerišské pláni dostihli, všichni jeho vojáci se mu rozutekli. ^{2Kgs 25:6}Král byl zajat a odveden k babylonskému králi do Ribly. Tam byl nad ním vynesen rozsudek: ^{2Kgs 25:7}Cidkiášovi před očima popravili jeho syny, pak mu vyloupli oči, spoutali ho bronzovými řetězy a odvlekli do Babylonu.

^{2Kgs 25:8}Sedmého dne pátého měsíce v devatenáctém roce ^[681] vlády babylonského krále Nabukadnezara přitáhl do Jeruzaléma zmocněnec babylonského krále, velitel gardistů Nebuzaradan. ^{2Kgs 25:9}Vypálil Hospodinův chrám i královský palác; vypálil v Jeruzalémě všechny paláce i všechny velké domy. ^{2Kgs 25:10}Všichni babylonští vojáci, kteří přišli s velitelem gardistů, pak rozbořili hradby okolo Jeruzaléma. ^{2Kgs 25:11}Zbytek lidí, kteří zůstali ve městě, odvlekl velitel gardistů Nebuzaradan stejně jako ty, kteří přeběhli k babylonskému králi, a jako ostatní obyvatelstvo. ^{2Kgs 25:12}Jen ty nejchudší z lidu tam velitel gardistů nechal, aby se někdo staral o vinice a oral pole.

^{2Kgs 25:13}Bronzové sloupy Hospodinova chrámu, stojany i bronzové Moře, které bylo v Hospodinově chrámu, rozbili Babyloňané na kusy a bronz z nich odvezli do Babylonu. ^{2Kgs 25:14}Vzali s sebou i hrnce, lopaty, kratiknoty, pohárky a všechno bronzové bohoslužebné náčiní. ^{2Kgs 25:15}Velitel gardistů pobral pánvice, mísy a vše, co bylo z ryzího zlata a stříbra.

^{2Kgs 25:16}Dva sloupy, jedno Moře, stojany, které pro Hospodinův chrám zhotovil Šalomoun – bronz ze všech těch věcí se ani nedal zvážit. ^{2Kgs 25:17}Jeden sloup byl vysoký 18 loktů, ^[682] na něm byla bronzová hlavice vysoká 3 lokty ^[683] s mřížováním a granátovými jablky kolem dokola, to vše z bronzu. Právě takový byl i druhý sloup, včetně mřížování.

^{2Kgs 25:18}Velitel gardistů zajal nejvyššího kněze Serajáše, zástupce nejvyššího kněze Cefaniáše a tři strážce prahu. ^{2Kgs 25:19}Ve městě zajal komořího, který velel vojákům, a pět členů královské rady. Dále ve městě našli písaře, který velel při odvodech mužstva a šedesát prostých lidí, kteří se nacházeli ve městě. ^{2Kgs 25:20}Velitel gardistů Nebuzaradan je zajal a odvedl do Ribly k babylonskému králi. ^{2Kgs 25:21}Ten je tam v Rible v chamátské zemi nechal popravit.

Takto byl Juda vyhnán ze své vlasti.

^{2Kgs 25:22}Babylonský král Nabukadnezar pak jmenoval Gedaliáše, syna Achikama, syna Šafanova, správcem lidu, který směl zůstat v Judsku. ^{2Kgs 25:23}Když všichni velitelé se svými muži uslyšeli, že babylonský král jmenoval Gedaliáše správcem, přišli za ním do Micpy – Išmael, syn Netaniášův, Jochanan, syn Kareachův, Serajáš, syn Tanchumeta Netofského, a Jaazaniáš, syn Maachatského – ti všichni i se svými muži. ^{2Kgs 25:24}Gedaliáš je tehdy i s jejich muži zapřísahal: „Nebojte se sloužit Babyloňanům. Zůstaňte v zemi, služte babylonskému králi a povede se vám dobře.“

^{2Kgs 25:25}V sedmém měsíci ^[684] ale přišel Išmael, syn Netaniáše, syna Elišamova, z královského rodu a s deseti dalšími muži Gedaliáše zavraždil. Kromě něj zabili i všechny Židy a Babyloňany, kteří s ním byli v Micpě. ^{2Kgs 25:26}Všichni od nejmenšího po největšího, včetně velitelů vojsk, se pak sebrali a odešli do Egypta, protože se báli Babyloňanů.

^{2Kgs 25:27}V sedmatřicátém roce vyhnanství judského krále Joakina nastoupil na babylonský trůn král Evil-merodach. ^[685] Ten ještě téhož roku, sedmadvacátého dne dvanáctého měsíce, ^[686] omilostnil judského krále Joakina a propustil ho z vězení. ^{2Kgs 25:28}Jednal s ním laskavě a udělil mu čestné křeslo, vyšší než měli ostatní králové, kteří byli u něj v Babylonu. ^{2Kgs 25:29}Směl odložit vězeňský oděv a po všechny dny svého života směl vždy jíst u králova stolu. ^{2Kgs 25:30}Vše, co potřeboval, dostával od krále pravidelně den co den po všechny dny svého života.

1. Letopisů

Letopis Izraele

Kapitola 1

Rod Adamův

^{1Chr 1:1}Adam, Set, Enoš, ^{1Chr 1:2}Kénan, Mahalalel, Járed, ^{1Chr 1:3}Enoch, Metuzalém, Lámech, ^{1Chr 1:4}Noe, Sem, Chám a Jáfet.

^{1Chr 1:5}Synové ^[687] Jáfetovi: Gomer, Magog, Madaj, Javan, Tubal, Mešek a Tiras.

^{1Chr 1:6}Synové Gomerovi: Aškenáz, Rifat ^[688] a Togarma.

^{1Chr 1:7}Synové Javanovi: Eliša a Taršiš, Kitejští a Rodanští.

^{1Chr 1:8}Synové Chámovi: Habeš, Egypt, Put a Kanaán.

^{1Chr 1:9}Synové Habešovi: Seba, Chavíla, Sabta, Raema a Sabteka.

Synové Raemovi: Šeba a Dedan.

^{1Chr 1:10}Habeš zplodil Nimroda, který se stal prvním hrdinou země.

^{1Chr 1:11}Egypt zplodil Ludské, Anamské, Lehabské, Naftuchské, ^{1Chr 1:12}Patrusské, Kasluchské (z nichž pocházejí Filištíni spolu s Kaftorskými).

^{1Chr 1:13}Kanaán zplodil svého prvorozeného Sidona, potom Cheta, ^{1Chr 1:14}Jebusejce, Emorejce, Girgašejce, ^{1Chr 1:15}Hivejce, Arkejce, Sinejce, ^{1Chr 1:16}Arvadejce, Semarejce a Chamatejce.

^{1Chr 1:17}Synové Semovi: Elam, Ašur, Arpakšad, Lud a Aram.

Synové Aramovi: ^[689] Úc, Chul, Geter a Mešek.

^{1Chr 1:18}Arpakšad zplodil Šelacha a Šelach zplodil Hebera.

^{1Chr 1:19}Heberovi se narodili dva synové; jeden se jmenoval Peleg, Rozdělení, neboť za jeho dnů byla země rozdělena, a jeho bratr se jmenoval Joktan.

^{1Chr 1:20}Joktan zplodil Almodada, Šelefa, Chasarmaveta, Jeracha, ^{1Chr 1:21}Hadorama, Uzala, Diklu, ^{1Chr 1:22}Obala, Abimaela, Šebu, ^{1Chr 1:23}Ofira, Chavílu a Jobaba. Ti všichni jsou synové Joktanovi.

Rod Semův

^{1Chr 1:24}Sem, Arpakšad, Šelach, ^{1Chr 1:25}Heber, Peleg, Reu, ^{1Chr 1:26}Serug, Náchor, Terach, ^{1Chr 1:27}Abram, totiž Abraham.

^{1Chr 1:28}Synové Abrahamovi: Izák a Izmael. ^{1Chr 1:29}Zde jsou jejich rodopisy:

Izmaelův prvorozený Nebajot, potom Kedar, Adbeel, Mibsam, ^{1Chr 1:30}Mišma, Duma, Massa, Chadad, Tema, ^{1Chr 1:31}Jetur, Nafiš a Kedma. To jsou Izmaelovi synové.

^{1Chr 1:32}Synové Ketury, družky Abrahamovy: Porodila Zimrana, Jokšana, Medána, Midiána, Jišbaka a Šuacha. Synové Jokšanovi byli Šeba a Dedan. ^{1Chr 1:33}Synové Midiánovi byli Efa, Efer, Chanoch, Abida a Eldáa. Ti všichni byli synové Ketury.

^{1Chr 1:34}Abraham zplodil Izáka. Synové Izákovi byli Ezau a Izrael.

^{1Chr 1:35}Synové Ezauovi: Elifaz, Reuel, Jeuš, Jalam a Korach.

^{1Chr 1:36}Synové Elifazovi: Teman, Omar, Sefo, Gatam, Kenaz, Timna a Ama-lek.

^{1Chr 1:37}Synové Reuelovi: Nachat, Zerach, Šama a Miza.

^{1Chr 1:38}Synové Seírovi: Lotan, Šobal, Cibeon, Ana, Dišon, Ecer a Dišan.

^{1Chr 1:39}Synové Lotanovi: Chori a Homam. Lotanova sestra byla Timna.

^{1Chr 1:40}Synové Šobalovi: Alvan, Manachat, Ebal, Šefi a Onam.

Synové Cibeonovi: Aja a Ana.

^{1Chr 1:41}Syn Anův: Dišon.

Synové Dišonovi: Chamran, Ešban, Jitran a Keran.

^{1Chr 1:42}Synové Ecerovi: Bilhan, Zavan, Jakan.

Synové Dišanovi: Úc a Aran.

^{1Chr 1:43}Toto jsou králové, kteří vládli v edomské zemi předtím, než synům Izraele vládl král:

Bela, syn Beorův, a jeho město se jmenovalo Dinhaba.

^{1Chr 1:44}Když zemřel Bela, kraloval na jeho místě Jobab, syn Zerachův z Bosry.

^{1Chr 1:45}Když zemřel Jobab, kraloval na jeho místě Chušam z temanské země.

^{1Chr 1:46}Když zemřel Chušam, kraloval na jeho místě Hadad, syn Bedadův, který pobil Midiánce v moábském kraji. Jeho město se jmenovalo Avit.

^{1Chr 1:47}Když zemřel Hadad, kraloval na jeho místě Samla z Masreky.

^{1Chr 1:48}Když zemřel Samla, kraloval na jeho místě Šaul z Rechobot-naharu.

^{1Chr 1:49}Když zemřel Šaul, kraloval na jeho místě Baal-chanan, syn Akborův.

^{1Chr 1:50}Když zemřel Baal-chanan, syn Akborův, kraloval na jeho místě Hadad. Jeho město se jmenovalo Pau a jeho žena byla Mehetabel, dcera Matredova, vnučka Me-zahabova. ^{1Chr 1:51}Také Hadad zemřel.

Edomské kmeny byly tyto: kmen Timna, kmen Alva, kmen Jetet, ^{1Chr 1:52}kmen Oholíbama, kmen Ela, kmen Pínon, ^{1Chr 1:53}kmen Kenaz, kmen Teman, kmen Mibcar, ^{1Chr 1:54}kmen Magdiel, kmen Iram. To byly edomské kmeny.

Kapitola 2

Rod Izraelův

^{1Chr 2:1}Toto jsou synové Izraele:

Ruben, Šimeon, Levi, Juda, Isachar, Zabulon, ^{1Chr 2:2}Dan, Josef, Benjamín, Neftalí, Gád, Ašer.

Rod Judův

^{1Chr 2:3}Synové Judovi: Er, Onan a Šela – tito tři se mu narodili z dcery Šuy Kanaánského. Er, Judův prvorozený, byl ale Hospodinu odporný, a tak ho nechal zemřít. ^{1Chr 2:4}Jeho snacha Támar mu pak porodila Perese a Zeracha. Judových synů tedy bylo celkem pět.

^{1Chr 2:5}Synové Peresovi: Checron a Chamul.

^{1Chr 2:6}Synové Zerachovi: Zimri, Etan, Heman, Kalkol a Darda, celkem pět.

^{1Chr 2:7}Syn Karmiho: Achar, ^[690] který přivedl Izrael do neštěstí, když zpronevěřil, co propadlo klatbě.

^{1Chr 2:8}Syn Etanův: Azariáš.

^{1Chr 2:9}Synové, kteří se narodili Checronovi: Jerachmeel, Ram a Káleb.

^{1Chr 2:10}Ram zplodil Aminadaba, Aminadab zplodil judského vůdce Nachšona. ^{1Chr 2:11}Nachšon zplodil Salmona a Salmon zplodil Boáze. ^{1Chr 2:12}Boáz zplodil Obéda a Obéd zplodil Jišaje.

^{1Chr 2:13}Jišaj pak zplodil svého prvorozeného Eliaba, druhého Abinadaba, třetího Šimeu, ^{1Chr 2:14}čtvrtého Natanaela, pátého Radaje, ^{1Chr 2:15}šestého Ocema a sedmého Davida. ^{1Chr 2:16}Ti měli sestry Ceruju a Abigail. Ceruja měla tři syny: Abišaje, Joába a Asaele. ^{1Chr 2:17}Abigail porodila Amasu. Amasův otec byl Jeter Izmaelský.

^{1Chr 2:18}Káleb, syn Checronův, se svou ženou Azubou zplodil Jeriot. Toto jsou její synové: Jeter, Šobab a Ardon. ^{1Chr 2:19}Když Azuba zemřela, Káleb si vzal Efratu a ta mu porodila Chura. ^{1Chr 2:20}Chur zplodil Uriho a Uri zplodil Becaleela.

^{1Chr 2:21}Checron si potom ve svých šedesáti letech vzal dceru Machira, otce Gileádova. Miloval se s ní a ona mu porodila Seguba. ^{1Chr 2:22}Segub zplodil Jaíra, toho, který měl v gileádské zemi třiadvacet měst. ^{1Chr 2:23}(Chavot-jair a Kenat s jeho vesnicemi jim ale vzali Gešurejci a Aramejci, celkem šedesát městeček.) To vše byli synové Machira, otce Gileádova.

^{1Chr 2:24}Po Checronově smrti se Káleb spojil se ženou svého otce Efratou, ^[691] a ta mu porodila Ašchura, otce ^[692] Tekoy.

^{1Chr 2:25}Synové Checronova prvorozeného Jerachmeela byli: prvorozený Ram, dále Buna, Oren, Ocem, Achiáš ^{1Chr 2:26}a Onam, kterého měl Jerachmeel se svojí druhou manželkou jménem Atara.

^{1Chr 2:27}Synové Jerachmeelova prvorozeného Rama byli: Mahac, Jamin a Eker.

^{1Chr 2:28}Synové Onamovi byli: Šamaj a Jada. Šamajovi synové: Nádab a Abi-šur.

^{1Chr 2:29}Abišurova manželka se jmenovala Abihajil a porodila mu Achbana a Molida.

^{1Chr 2:30}Synové Nádabovi byli: Seled a Apajim. Seled však zemřel bezdětný.

^{1Chr 2:31}Syn Apajimův: Jiši. Syn Jišiho: Šešan. Syn Šešanův: Achlaj.

^{1Chr 2:32}Synové Šamajova bratra Jady: Jeter a Jonatan. Jeter zemřel bezdětný.

^{1Chr 2:33}Synové Jonatanovi: Pelet a Zaza. To byli potomci Jerachmeelovi.

^{1Chr 2:34}Šešan neměl syny, ale dcery. Měl však egyptského otroka jménem Jarcha ^{1Chr 2:35}a tomu dal Šešan svou dceru za ženu. Ta mu pak porodila Ataje.

^{1Chr 2:36}Ataj zplodil Nátana a Nátan zplodil Zabada. ^{1Chr 2:37}Zabad zplodil Eflala a Eflal zplodil Obéda. ^{1Chr 2:38}Obéd zplodil Jehua a Jehu zplodil Azariáše. ^{1Chr 2:39}Azariáš zplodil Chelece a Chelec zplodil Elasu. ^{1Chr 2:40}Elasa zplodil Sismaje a Sismaj zplodil Šaluma. ^{1Chr 2:41}Šalum zplodil Jekamiáše a Jekamiáš zplodil Elišamu.

^{1Chr 2:42}Synové Jerachmeelova bratra Káleba: prvorozený Meša, otec Zifův, a druhorozený Mareša, ^[693] otec Hebronu.

^{1Chr 2:43}Synové Hebronovi: Korach, Tapuach, Rekem a Šema. ^{1Chr 2:44}Šema zplodil Rachama, otce Jorkoamova, a Rekem zplodil Šamaje. ^{1Chr 2:45}Šamajovým synem byl Maon, otec Bet-curu.

^{1Chr 2:46}Kálebova družka Efa porodila Chárana, Mocu a Gazeza. Cháran zplodil Gazeza.

^{1Chr 2:47}Synové Jahdajovi: Regem, Jotam, Gešan, Pelet, Efa a Šaaf.

^{1Chr 2:48}Kálebova družka Maaka porodila Šebera a Tirchanu. ^{1Chr 2:49}Dále porodila Šaafa, otce Madmany, a Ševu, otce Makbeny a Gibeje, a také Kálebovu dceru Aksu. ^{1Chr 2:50}To byli synové Kálebovi.

Synové Efratina prvorozeného Chura: Šobal, otec Kiriat-jearimu, ^{1Chr 2:51}Salma, otec Betléma, a Charef, otec Bet-gaderu.

^{1Chr 2:52}K synům Šobala, otce Kiriat-jearimu, patří Roe, tedy polovina Manachatských, ^{1Chr 2:53}a kiriat-jearimské rody Jitrejců, Putejců, Šumatejců a Mišraejců, z nichž pocházejí Corejští a Eštaolští.

^{1Chr 2:54}Synové Salmovi jsou: Betlémští, Netofští, Atrot-bet-joábští, druhá polovina Manachatských, dále Corští ^{1Chr 2:55}a písařské rody bydlící v Jábecu: Tirhatští, Šimhatští a Sukatští. Jsou to Kenijci pocházející z Bet-rechabova otce Chamáta.

Kapitola 3

Rod Davidův

^{1Chr 3:1}Toto jsou synové Davidovi, kteří se mu narodili v Hebronu:

prvorozený Amnon z Achinoam Jizreelské;

druhý Daniel z Abigail Karmelské;

^{1Chr 3:2}třetí Abšalom, syn Maaky, dcery gešurského krále Talmaje;

čtvrtý Adoniáš, syn Chagity;

^{1Chr 3:3}pátý Šefatiáš, syn Abitaly;

šestý Jitream, syn jeho ženy Egly.

^{1Chr 3:4}Těchto šest se mu narodilo v Hebronu, kde kraloval sedm let a šest měsíců.

Dalších třiatřicet let kraloval v Jeruzalémě. ^{1Chr 3:5}Tam se mu narodili:

Šamua, Šobab, Nátan a Šalomoun. Matkou těchto čtyř byla Bat-šeba, dcera Amielova.

^{1Chr 3:6}Narodilo se mu tam ještě dalších devět: Jibchar, Elišua, Elpelet, ^{1Chr 3:7}Nogah, Nefeg, Jafia, ^{1Chr 3:8}Elišama, Eliada a Elifelet.

^{1Chr 3:9}To všechno byli Davidovi synové. Kromě nich měl David ještě jejich sestru Támar a další syny od svých konkubín.

^{1Chr 3:10}Šalomoun měl syna Rechoboáma, ten měl syna Abiáše, ten měl syna Asu, ten měl syna Jošafata, ^{1Chr 3:11}ten měl syna Jehorama, ten měl syna Achaziáše, ten měl syna Joaše, ^{1Chr 3:12}ten měl syna Amaciáše, ten měl syna Azariáše, ten měl syna Jotama, ^{1Chr 3:13}ten měl syna Achaze, ten měl syna Ezechiáše, ten měl syna Menašema, ^{1Chr 3:14}ten měl syna Amona a ten měl syna Jošiáše. ^{1Chr 3:15}Jošiáš měl tyto syny: prvorozeného Jochanana, druhého Joakima, třetího Cidkiáše a čtvrtého Šaluma. ^{1Chr 3:16}Joakim měl syny Jekoniáše ^[694] a Cidkiáše.

^{1Chr 3:17}Toto jsou synové Jekoniáše, který byl odvlečen do zajetí:

Šealtiel, ^{1Chr 3:18}Malkiram, Pedajáš, Šenacar, Jekamiáš, Hošam a Nedabiáš.

^{1Chr 3:19}Synové Pedajášovi:

Zerubábel a Šimei.

Synové Zerubábelovi: Mešulam, Chananiáš a jejich sestra Šelomít

^{1Chr 3:20}a dalších pět:

Chašuba, Ohel, Berechiáš, Chasadiáš a Jušab-chesed.

^{1Chr 3:21}Synové Chananiášovi:

Pelatiáš a Ješajáš, jeho syn ^[695] Refajáš, jeho syn Arnan, jeho syn Obadiáš a jeho syn Šekaniáš.

^{1Chr 3:22}Synové Šekaniášovi:

Šemajáš a jeho synové: Chatuš, Jigeal, Bariach, Neariáš a Šafat, celkem šest.

^{1Chr 3:23}Synové Neariášovi:

Eljoenaj, Ezechiáš a Azrikam, celkem tři.

^{1Chr 3:24}Synové Eljoenajovi:

Hodaviáš, Eliašib, Pelajáš, Akub, Jochanan, Delajáš a Anani, celkem sedm.

Kapitola 4

Rod Judův – pokračování

^{1Chr 4:1}Synové Judovi:

Peres, Checron, Karmi, Chur a Šobal. ^{1Chr 4:2}Šobalův syn Reajáš zplodil Jachata. Jachat zplodil Achumaje a Lahada. To jsou corejské rody.

^{1Chr 4:3}Toto jsou synové otce Etama: Jizreel, Jišma a Jidbaš (jejich sestře se říkalo Haclelponi), ^{1Chr 4:4}dále Penuel, otec Gedorův, a Ezer, otec Chušův. To jsou synové Efratina prvorozeného Chura, otce ^[696] Betléma.

^{1Chr 4:5}Ašchur, otec Tekoje, měl dvě manželky: Chelu a Naaru. ^{1Chr 4:6}Naara mu porodila Achuzama, Chefera, Temniho a Achaštariho – ti všichni jsou synové Naary. ^{1Chr 4:7}Chela mu porodila Cereta, Jicchara a Etnana. ^{1Chr 4:8}Koc zplodil Anuba, Cobebu a rody Acharchela, syna Harumova.

^{1Chr 4:9}Jábec byl slavnější než jeho bratři. Jeho matka ho pojmenovala Jábec, Trápení, neboť řekla: „Porodila jsem ho s trápením.“ ^{1Chr 4:10}Jábec volal k Bohu Izraele: „Kéž bys mi požehnal a rozšířil mé území! Kéž by tvá ruka byla se mnou a chránila mě od zlého, abych neměl trápení!“ A Bůh mu dal, oč žádal.

^{1Chr 4:11}Kelub, bratr Šuchův, zplodil Mechira, který je otcem Eštona. ^{1Chr 4:12}Ešton zplodil Bet-rafu, Paseacha a Techinu, otce Ir-nachaše. To jsou muži Rechabovi.

^{1Chr 4:13}Synové Kenazovi: Otniel a Serajáš.

Synové Otnielovi: Chatat ^{1Chr 4:14}a Meonotaj, otec Ofry.

Serajáš zplodil Joába, otce řemeslníků žijících v Ge-charašim.

^{1Chr 4:15}Synové Káleba, syna Jefunova: Iru, Ela a Naam.

Syn Elův: Kenaz.

^{1Chr 4:16}Synové Jehalelelovi: Zif, Zifa, Tirja a Asarel.

^{1Chr 4:17}Synové Ezry: Jeter, Mered, Efer a Jalon. Meredova žena Bitja mu porodila Mirjama, Šamaje a Jišbacha, otce Eštemoy. ^{1Chr 4:18}(Jeho judská žena porodila Jereda, otce Gedoru, Hebera, otce Socha, a Jekutiela, otce Zanoachu.) To jsou synové faraonovy dcery Bitji, kterou si Mered vzal.

^{1Chr 4:19}Synové Hodiášovy ženy, sestry Nachama, byli otcové garmijské Keíly a maachatské Eštemoy.

^{1Chr 4:20}Synové Šimonovi: Amnon, Rina, Ben-chanan a Tilon.

Synové Jišiho: Zochet a Ben-zochet.

^{1Chr 4:21}Synové Šely, syna Judova: Er, otec Lechy; Laada, otec Mareši a rodu tkalců kmentu v Bet-ašbeji, ^{1Chr 4:22}dále Jokim, obyvatelé Kozeby, dále Joaš a Saraf, kteří ovládali Moáb, a Jašubi-lechem. (Jsou to pradávné záznamy.) ^{1Chr 4:23}Byli to hrnčíři žijící v Netaimu a Gedeře, kde pracovali pro krále.

Rod Šimeonův

^{1Chr 4:24}Synové Šimeonovi: Nemuel, Jamin, Jarib, Zerach a Šaul. ^{1Chr 4:25}Jeho syn byl Šalum, jeho syn Mibšam a jeho syn Mišma.

^{1Chr 4:26}Mišmovi synové: jeho syn Chamuel, jeho syn Zakur a jeho syn Šimei.

^{1Chr 4:27}Šimei měl šestnáct synů a šest dcer, ale jeho bratři neměli tolik synů, takže se jejich rody nerozmnožily tolik jako synové Judovi. ^{1Chr 4:28}Bydleli v Beer-šebě, Moladě, Chacar-šualu, ^{1Chr 4:29}v Bilze, Ecemu, Toladu, ^{1Chr 4:30}Betuelu, Chormě, Ciklagu, ^{1Chr 4:31}v Bet-markabotu, Chacar-susimu, Bet-bireji a Šaarajimu. To byla jejich města až do kralování Davidova. ^{1Chr 4:32}Jejich vesnice byly: Etam, Ajin Rimon, Tochen, Ašan, to bylo pět městeček ^{1Chr 4:33}a v okolí těchto městeček byly všechny jejich vesnice až do Baalaty. ^[697] To jsou jejich usedlosti a tak je měli zaznamenány.

^{1Chr 4:34}Dále Mešobab, Jamlech, Joša, syn Amaciášův, ^{1Chr 4:35}Joel, Jehu, syn Jošibiáše, syna Serajášova, syna Asielova; ^{1Chr 4:36}také Eljoenaj, Jahkoba, Ješochajáš, Asajáš, Adiel, Jesimiel a Benajáš; ^{1Chr 4:37}i Ziza, syn Šifhiův, syna Alonova, syna Jedajášova, syna Šimrího, syna Šemajášova.

^{1Chr 4:38}Výše jmenovaní byli vůdcové svých rodů a jejich otcovské domy se hojně rozrostly. ^{1Chr 4:39}Proto se vydali hledat pastvu pro své ovce a kozy až ke Gedorskému průsmyku na východní straně údolí. ^{1Chr 4:40}Nalezli vydatné a dobré pastviny a prostranný, tichý a klidný kraj. Jeho předchozí obyvatelé byli potomci Chámovi.

^{1Chr 4:41}Tito jmenovitě zapsaní muži za dnů judského krále Ezechiáše přišli a zaútočili na jejich příbytky i na Meunity, kteří tam žili. Vyhladili je jako proklaté (jak je tomu dodnes) a usadili se tam místo nich, neboť tam byla pastva pro jejich ovce a kozy. ^{1Chr 4:42}Někteří ze synů Šimeonových došli až k hoře Seír. Bylo to pět set mužů v čele s Jišiho syny Pelatiášem, Neariášem, Refajášem a Uzielem. ^{1Chr 4:43}Pobili poslední pozůstatky Amalekovců a sídlí tam až dodnes.

Kapitola 5

Rod Rubenův

^{1Chr 5:1}Synové Izraelova prvorozeného, Rubena. (Ten byl sice prvorozený, ale protože poskvrnil lože svého otce, prvorozenství bylo dáno synům Izraelova syna Josefa; proto není v rodopisu zaznamenán jako prvorozený. ^{1Chr 5:2}Nejmocnější mezi svými bratry byl Juda – a také z něj vzešel vládce – ale prvorozenství patří Josefovi). ^{1Chr 5:3}Nuže, synové Izraelova prvorozeného, Rubena:

Chanoch, Palu, Checron a Karmi.

^{1Chr 5:4}Synové Joelovi: jeho syn Šemajáš, jeho syn Gog, jeho syn Šimei, ^{1Chr 5:5}jeho syn Míka, jeho syn Reajáš, jeho syn Baal ^{1Chr 5:6}a jeho syn Beera, kterého asyrský král Tiglat-pilesar ^[698] odvlekl do vyhnanství. Beera byl v Rubenově rodu vůdcem.

^{1Chr 5:7}Jeho bratři podle svých rodin, jak jsou uvedeni ve svých rodopisech: Jehiel (jejich vůdce), Zachariáš, ^{1Chr 5:8}Bela, syn Azaze, syna Šemy, syna Joelova. Bydleli od Aroeru až k Nebó a Baal-meonu. ^{1Chr 5:9}A protože se jejich stáda v gileádské zemi velmi rozmnožila, rozšířili se na východ až k okraji pouště sahající k řece Eufrat.

^{1Chr 5:10}Za Saulových dnů vedli válku s Hagrity, přemohli je a obydleli všechny jejich obce na východ od Gileádu.

Rod Gádův

^{1Chr 5:11}Synové Gádovi bydleli naproti nim v bášanském kraji až po Salchu:

^{1Chr 5:12}Jejich vůdce Joel, druhý po něm Šafam a potom Janaj, soudce v Bášanu.

^{1Chr 5:13}Jejich bratři podle svých otcovských rodů: Michael, Mešulam, Šeba, Joraj, Jakan, Zia a Eber, celkem sedm. ^{1Chr 5:14}Byli to synové Abichaila, syna Churiho, syna Jaroachova, syna Gileádova, syna Michaelova, syna Ješišaje, syna Jachdoova, syna Búzova. ^{1Chr 5:15}Vůdcem jejich otcovského rodu byl Achi, syn Abdiela, syna Guniho.

^{1Chr 5:16}Bydleli v Gileádu, v Bášanu a tamních vesnicích i na všech šáronských pastvinách, kam až sahají. ^{1Chr 5:17}Ti všichni byli zapsáni do rodových seznamů za dnů judského krále Jotama a za dnů izraelského krále Jeroboáma.

Rody usazené za Jordánem

^{1Chr 5:18}Synové Rubenovi, Gádovi a polovina kmene Manasesova měli 44 760 bojeschopných mužů vyzbrojených štítem a mečem, vládnoucích lukem a vycvičených k boji. ^{1Chr 5:19}Ti vedli válku s Hagrity, s Jeturem, Nafišem a Nodabem. ^{1Chr 5:20}Během té války volali k Bohu a on vyslyšel jejich prosby, neboť v něj doufali. Dostalo se jim pomoci, a tak jim Hagrité i se všemi svými spojenci padli do rukou. ^{1Chr 5:21}Zajali jejich stáda: 50 000 velbloudů, 250 000 koz a ovcí, 2000 oslů a 100 000 zajatců. ^{1Chr 5:22}Mnoho dalších padlo zabitých, neboť Bůh bojoval za ně. Bydleli tam pak místo nich až do svého vystěhování.

^{1Chr 5:23}Synové poloviny kmene Manasesova bydleli na území od Bášanu až po Baal-hermon čili Senír (což je hora Hermon). Bylo jich totiž mnoho. ^{1Chr 5:24}Toto jsou vůdcové jejich otcovských rodů: Efer, Jiši, Eliel, Azriel, Jirmeáš, Hodaviáš a Jachdiel, udatní bojovníci, proslulí muži, vůdcové otcovských rodů.

^{1Chr 5:25}Zradili však Boha svých otců a odešli smilnit za bohy národů té země, které před nimi Bůh vyhubil. ^{1Chr 5:26}Proto Bůh Izraele podnítil ducha asyrského krále Pula (totiž Tiglat-pilesara, krále Asýrie), aby vystěhoval pokolení Ruben, Gád a polovinu kmene Manasesova do vyhnanství. Odvlekl je do Chalachu, Chaboru, Hary a k řece Gozanu, kde zůstávají až dodnes.

Rod Leviho

^{1Chr 5:27}Synové Leviho:

Geršon, Kehat a Merari.

^{1Chr 5:28}Synové Kehatovi:

Amram, Jishar, Hebron a Uziel.

^{1Chr 5:29}Děti Amramovy:

Áron, Mojžíš a Miriam.

Synové Áronovi:

Nádab, Abihu, Eleazar a Itamar.

^{1Chr 5:30}Eleazar zplodil Pinchase,

Pinchas zplodil Abišuu,

^{1Chr 5:31}Abišua zplodil Bukiho,

Buki zplodil Uziho,

^{1Chr 5:32}Uzi zplodil Zerachiáše,

Zerachiáš zplodil Merajota,

^{1Chr 5:33}Merajot zplodil Amariáše,

Amariáš zplodil Achituba,

^{1Chr 5:34}Achitub zplodil Sádoka,

Sádok zplodil Achimaace,

^{1Chr 5:35}Achimaac zplodil Azariáše,

Azariáš zplodil Jochanana, verse eID="1Chr.5.35"/>

^{1Chr 5:36}Jochanan zplodil Azariáše (který byl knězem, když Šalomoun postavil v Jeruzalémě chrám),

^{1Chr 5:37}Azariáš zplodil Amariáše,

Amariáš zplodil Achituba,

^{1Chr 5:38}Achitub zplodil Sádoka,

Sádok zplodil Šaluma,

^{1Chr 5:39}Šalum zplodil Chilkiáše,

Chilkiáš zplodil Azariáše,

^{1Chr 5:40}Azariáš zplodil Serajáše,

Serajáš zplodil Jocadaka ^{1Chr 5:41}(a ten odešel do zajetí, když Hospodin nechal Nabukadnezara vystěhovat Judu a Jeruzalém).

Kapitola 6

^{1Chr 6:1}Synové Leviho:

Geršom, Kehat a Merari.

^{1Chr 6:2}Synové Geršomovi se jmenovali:

Libni a Šimei.

^{1Chr 6:3}Synové Kehatovi:

Amram, Jishar, Hebron a Uziel.

^{1Chr 6:4}Synové Merariho:

Machli a Muši.

To jsou levitské rody podle jejich otců.

^{1Chr 6:5}Geršomovi patří jeho syn Libni, jeho syn Jachat, jeho syn Zima, ^{1Chr 6:6}jeho syn Joach, jeho syn Ido, jeho syn Zerach a jeho syn Jeotraj.

^{1Chr 6:7}Synové Kehatovi: jeho syn Aminadab, jeho syn Korach, jeho syn Asir, ^{1Chr 6:8}jeho syn Elkána, jeho syn Ebiasaf, jeho syn Asir, ^{1Chr 6:9}jeho syn Tachat, jeho syn Uriel, jeho syn Uziáš a jeho syn Šaul. ^{1Chr 6:10}Synové Elkánovi: Amasaj, Achimot, ^{1Chr 6:11}jeho syn Elkána, ^[699] jeho syn Cofaj, jeho syn Nachat, ^{1Chr 6:12}jeho syn Eliab, jeho syn Jerocham, jeho syn Elkána a jeho syn Samuel. ^{[700]1Chr 6:13}Synové Samuelovi: prvorozený Joel ^[701] a druhý Abiáš.

^{1Chr 6:14}Synové Merariho: Machli, jeho syn Libni, jeho syn Šimei, jeho syn Uza, ^{1Chr 6:15}jeho syn Šimea, jeho syn Chagiáš a jeho syn Asajáš.

^{1Chr 6:16}Toto jsou muži, které David pověřil zpěvem v domě Hospodinově, když tam spočinula Truhla. ^{1Chr 6:17}Předtím než Šalomoun v Jeruzalémě postavil Hospodinův chrám, sloužili zpěvem před Příbytkem, před Stanem setkávání. Ke službě nastupovali podle svého pořádku. ^{1Chr 6:18}Nastupovali společně se svými syny:

Ze synů Kehatových:

zpěvák Heman,

syn Joele, syna Samuelova,

^{1Chr 6:19}syna Elkánova, syna Jerochamova,

syna Elielova, syna Toachova,

^{1Chr 6:20}syna Cufova, syna Elkánova,

syna Machatova, syna Amasajova,

^{1Chr 6:21}syna Elkánova, syna Joelova,

syna Azariášova, syna Cefaniášova,

^{1Chr 6:22}syna Tachatova, syna Asirova,

syna Ebiasafova, syna Korachova,

^{1Chr 6:23}syna Jisharova, syna Kehatova,

syna Leviho, syna Izraelova.

^{1Chr 6:24}Po pravici mu stál jeho bratr Asaf,

syn Berechiáše, syna Šimeova,

^{1Chr 6:25}syna Michaelova, syna Baaseášova,

syna Malkiášova, ^{1Chr 6:26}syna Etniho,

syna Zerachova, syna Adajášova,

^{1Chr 6:27}syna Etanova, syna Zimova,

syna Šimeiho, ^{1Chr 6:28}syna Jachatova,

syna Geršomova, syna Leviho.

^{1Chr 6:29}Nalevo stál z jejich bratrů, synů Merariho:

Etan, syn Kišiho,

syna Abdiho, syna Maluchova,

^{1Chr 6:30}syna Chašabiášova, syna Amaciášova,

syna Chilkiášova, ^{1Chr 6:31}syna Amciho,

syna Baniho, syna Šemerova,

^{1Chr 6:32}syna Machliho, syna Mušiho,

syna Merariho, syna Leviho.

^{1Chr 6:33}Jejich bratrům levitům byla svěřena veškerá služba Příbytku, totiž Hospodinova domu. ^{1Chr 6:34}Áron a jeho bratři se však věnovali obětem na zápalném a kadidlovém oltáři, veškeré službě nejsvětější svatyně a očišťování Izraele podle všech příkazů Božího služebníka Mojžíše.

^{1Chr 6:35}Toto jsou synové Áronovi:

jeho syn Eleazar, jeho syn Pinchas,

jeho syn Abišua, ^{1Chr 6:36}jeho syn Buki,

jeho syn Uzi, jeho syn Zerachiáš,

^{1Chr 6:37}jeho syn Merajot, jeho syn Amariáš,

jeho syn Achitub, ^{1Chr 6:38}jeho syn Sádok

a jeho syn Achimaac.

^{1Chr 6:39}Toto jsou sídliště a osady na jejich územích:

Synům Áronovým z rodu Kehatovců připadl tento los: ^{1Chr 6:40}V judské zemi dostali Hebron a přilehlé pastviny v okolí. ^{1Chr 6:41}Pole u města s přilehlými osadami dostal Káleb, syn Jefunův. ^{1Chr 6:42}Synové Áronovi dostali útočištné město Hebron a dále Libnu, Jatir, Eštemou, ^{1Chr 6:43}Chilen, Debir, ^{1Chr 6:44}Ašan, Jutu ^[702] a Bet-šemeš s jejich pastvinami. ^{1Chr 6:45}Z území kmene Benjamín dostali Gibeon, ^[703] Gebu, Alemet a Anatot s jejich pastvinami. Celkem tedy jejich rodům připadlo třináct měst. ^{1Chr 6:46}Ostatním synům Kehatovým připadlo losem deset měst z poloviny kmene Manases.

^{1Chr 6:47}Synům Geršomovým připadlo pro jejich rody třináct měst z kmene Isachar, z kmene Ašer, z kmene Neftalí a z kmene Manases v Bášanu.

^{1Chr 6:48}Synům Merariho bylo pro jejich rody vylosováno dvanáct měst z kmene Ruben, z kmene Gád a z kmene Zabulon. ^{1Chr 6:49}Synové Izraele dali tato města i s jejich pastvinami levitům. ^{1Chr 6:50}Losem jim přidělili tato vyjmenovaná města z kmene Juda, Šimeon a Benjamín.

^{1Chr 6:51}Části rodu Kehatovců připadla města na území kmene Efraim. ^{1Chr 6:52}V Efraimských horách dostali útočištné město Šechem a dále Gezer, ^{1Chr 6:53}Jokmeam, Bet-choron, ^{1Chr 6:54}Ajalon a Gat-rimon s jejich pastvinami. ^{1Chr 6:55}Ostatním rodům ze synů Kehatových přidělili na území poloviny kmene Manasesova Aner a Bileám s jejich pastvinami.

^{1Chr 6:56}Rody synů Geršomových dostaly z území poloviny kmene Manasesova Golan v Bášanu a Aštarot s jejich pastvinami. ^{1Chr 6:57}Z kmene Isachar dostaly Kedeš, Dobrat, ^{1Chr 6:58}Rámot a Anem s jejich pastvinami. ^{1Chr 6:59}Z kmene Ašer dostaly Mašal, Abdon, ^{1Chr 6:60}Chukok a Rechob s jejich pastvinami. ^{1Chr 6:61}Z kmene Neftalí dostaly galilejský Kedeš, Chamon a Kiriatajim s jejich pastvinami.

^{1Chr 6:62}Zbývajícím synům Merariho přidělili z kmene Zabulon Jokneam, Kartu, ^[704] Rimon a Tábor s jejich pastvinami. ^{1Chr 6:63}Na východním břehu Jordánu naproti Jerichu dostali z kmene Ruben pouštní Becer, Jahcu, ^{1Chr 6:64}Kedemot a Mefaat s jejich pastvinami. ^{1Chr 6:65}Z kmene Gádova dostali Rámot v Gileádu, Machanajim, ^{1Chr 6:66}Chešbon a Jaezer s jejich pastvinami.

Kapitola 7

Rod Isacharův

^{1Chr 7:1}Synové Isacharovi:

Tola, Pua, Jašub a Šimron – celkem čtyři.

^{1Chr 7:2}Synové Tolovi:

Uzi, Refajáš, Jeriel, Jachmaj, Jibsam a Samuel, vůdcové svých otcovských rodů. Za dnů Davidových byli Tolovi potomci zapsáni v rodopisech v počtu 22 600 udatných bojovníků.

^{1Chr 7:3}Syn Uziho:

Jizrachiáš.

Synové Jizrachiáše:

Michael, Obadiáš, Joel, Jišiáš. Všech pět byli vůdcové. ^{1Chr 7:4}Podle jejich rodopisů měl jejich otcovský rod 36 000 vojáků ve zbrani, neboť měli mnoho žen a synů.

^{1Chr 7:5}Také jejich bratři z ostatních Isacharových rodů byli udatní bojovníci. Celkem jich bylo v rodových seznamech zaznamenáno 87 000.

Rod Benjamínův

^{1Chr 7:6}Synové Benjamínovi:

Bela, Becher a Jediael, celkem tři.

^{1Chr 7:7}Synové Belovi:

Ecbon, Uzi, Uziel, Jerimot a Iri, pět vůdců otcovského rodu. V rodovém seznamu jich je zaznamenáno 22 034 bojovníků.

^{1Chr 7:8}Synové Becherovi:

Zemira, Joaš, Eliezer, Eljoenaj, Omri, Jeremot, Abiáš, Anatot a Alemet. Ti všichni byli synové Becherovi. ^{1Chr 7:9}V jejich rodovém seznamu je kromě vůdců jejich otcovských rodů zaznamenáno 22 200 bojovníků.

^{1Chr 7:10}Syn Jediaelův:

Bilhan.

Synové Bilhanovi:

Jeuš, Benjamín, Ehud, Kenaana, Zetan, Taršiš a Achišachar. ^{1Chr 7:11}Tito všichni synové Jediaela byli udatní muži, vůdcové svých otcovských rodů, které čítaly 17 200 bojovníků připravených k bitvě.

^{1Chr 7:12}Synové Irovi:

Šupim a Chupim.

Rod Danův a Neftalímův

Syn Danův: ^[705]

Chušim.

^{1Chr 7:13}Synové Neftalímovi:

Jachaciel, Guni, Jecer a Šilem.

To jsou potomci Bilhy.

Rod Manasesův

^{1Chr 7:14}Synové Manasesovi:

Asriel, jehož mu porodila jeho aramejská družka. Porodila také Machira, otce Gileádova. ^{1Chr 7:15}Machir si vzal ženu jménem Maaka, sestru Šupima a Chupima. Manasesův druhorozený se jmenoval Celofchad a ten měl samé dcery.

^{1Chr 7:16}Machirova žena Maaka porodila syna, jehož pojmenovala Pereš. Jeho bratr se jmenoval Šereš a jeho synové byli Ulam a Rekem.

^{1Chr 7:17}Syn Ulamův:

Bedan.

To jsou synové Gileáda, syna Machirova, syna Manasesova. ^{1Chr 7:18}Jeho sestra Molechet porodila Išhoda, Abiezera a Machlu.

^{1Chr 7:19}Synové Šemidovi: Achian, Šechem, Likchi a Aniam.

Rod Efraimův

^{1Chr 7:20}Synové Efraimovi:

Šutelach, jeho syn Bered,

jeho syn Tachat, jeho syn Eleada,

jeho syn Tachat, ^{1Chr 7:21}jeho syn Zabad

a jeho syn Šutelach.

Ezera a Eleada zabili domorodci z Gatu, když jim přišli pobrat dobytek. ^{1Chr 7:22}Jejich otec Efraim je dlouho oplakával a jejich sourozenci ho přišli utěšovat. ^{1Chr 7:23}Potom se miloval se svou ženou, ta počala, porodila syna a on mu dal jméno Beria, Neštěstí, protože do jeho domu přišlo neštěstí.

^{1Chr 7:24}Jeho dcera Šeera vystavěla Dolní i Horní Bet-choron a Uzen-šeeru.

^{1Chr 7:25}Jeho synové byli Refach a Rešef;

jeho syn byl Telach, jeho syn Tachan,

^{1Chr 7:26}jeho syn Ladan, jeho syn Amihud,

jeho syn Elišama, ^{1Chr 7:27}jeho syn Nun

a jeho syn Jozue.

^{1Chr 7:28}Jejich vlastnictvím a bydlištěm byl Bet-el s okolními vesnicemi, od Naaranu na východě po Gezer a jeho vesnice na západě, dále Šechem a jeho vesnice až k Aji a jeho vesnicím. ^{1Chr 7:29}Podél hranic se syny Manasesovými pak Bet-šean, Taanach, Megido a Dor s jejich vesnicemi. Tam všude bydleli synové Josefa, syna Izraelova.

Rod Ašerův

^{1Chr 7:30}Synové Ašerovi:

Jimna, Jišva, Jišvi, Beria a jejich sestra Serach.

^{1Chr 7:31}Synové Beriovi:

Cheber a Malkiel, což je otec Birzaitův.

^{1Chr 7:32}Cheber zplodil Jafleta, Šomera, Chotama a jejich sestru Šúu.

^{1Chr 7:33}Synové Jafletovi:

Pasach, Bimhal a Ašvat – to jsou Jafletovi synové.

^{1Chr 7:34}Synové Šemerovi:

Achi, Rohga, Jechuba a Aram.

^{1Chr 7:35}Synové jeho bratra Chelema:

Cofach, Jimna, Šeleš a Amal.

^{1Chr 7:36}Synové Cofachovi:

Suach, Charnefer, Šual, Beri, Jimra, ^{1Chr 7:37}Becer, Hod, Šama, Šilša, Jitran a Beera.

^{1Chr 7:38}Synové Jeterovi:

Jefune, Pispa a Ara.

^{1Chr 7:39}Synové Ulovi:

Arach, Chaniel a Ricja.

^{1Chr 7:40}Ti všichni jsou synové Ašerovi, náčelníci svých otcovských rodů, vybraní udatní bojovníci, přední vůdcové. V jejich rodovém seznamu je zapsáno 26 000 bojeschopných mužů.

Kapitola 8

Rod Benjamínův – pokračování

^{1Chr 8:1}Benjamín zplodil prvorozeného Belu, druhého Ašbela, třetího Achirama, ^{1Chr 8:2}čtvrtého Nocha, pátého Rafu. ^{1Chr 8:3}Bela měl syny Adara, Geru, otce Ehudova, ^{1Chr 8:4}Abišuu, Naamana, Achoacha, ^{1Chr 8:5}Geru, Šefufana a Churama.

^{1Chr 8:6}Toto jsou synové Ehudovi, rodoví vůdcové obyvatel Geby, kteří byli vystěhováni do Manachatu: ^{1Chr 8:7}Naaman, Achiáš a Gera, který je přestěhoval a který zplodil Uzu a Achichuda.

^{1Chr 8:8}Poté, co Šachrajim zapudil své ženy Chušimu a Baaru, narodili se mu v moábském kraji synové. ^{1Chr 8:9}Se svou ženou Chodeší zplodil Jobaba, Cibju, Mešu, Malkama, ^{1Chr 8:10}Jeuca, Sakiáše a Mirmu. To byli jeho synové, vůdcové rodů. ^{1Chr 8:11}S Chušimou zplodil Abituba a Elpaala. ^{1Chr 8:12}Synové Elpaalovi: Eber, Mišeam a Šemed (který vystavěl Ono a Lod s okolními vesnicemi).

^{1Chr 8:13}Beria a Šema byli vůdcové otcovských rodů obývajících Ajalon (ti zahnali obyvatele Gatu). ^{1Chr 8:14}Jejich bratři byli Šašak a Jeremot. ^{1Chr 8:15}Zebadiáš, Arad, Eder, ^{1Chr 8:16}Michael, Jišpa a Jocha byli synové Beriovi. ^{1Chr 8:17}Zebadiáš, Mešulam, Chizki, Cheber, ^{1Chr 8:18}Jišmeraj, Jizlia a Jobab byli synové Elpaalovi. ^{1Chr 8:19}Jakim, Zichri, Zabdi, ^{1Chr 8:20}Elienaj, Ciletaj, Eliel, ^{1Chr 8:21}Adajáš, Berajáš a Šimrat byli synové Šimeiho. ^{1Chr 8:22}Jišpan, Eber, Eliel, ^{1Chr 8:23}Abdon, Zichri, Chanan, ^{1Chr 8:24}Chananiáš, Elam, Antotiáš, ^{1Chr 8:25}Jifdeáš a Penuel byli synové Šašakovi. ^{1Chr 8:26}Šamšeraj, Šechariáš, Ataliáš, ^{1Chr 8:27}Jaarešiáš, Eliáš a Zichri byli synové Jerochamovi. ^{1Chr 8:28}To byli vůdcové otcovských rodů, vůdcové zaznamenaní v rodopisech. Ti všichni bydleli v Jeruzalémě.

^{1Chr 8:29}V Gibeonu bydlel otec ^[706] Gibeonu Jehiel ^[707] se svojí ženou jménem Maaka. ^{1Chr 8:30}Jejich prvorozený byl Abdon, dále Cur, Kíš, Baal, Ner, ^[708] Nádab, ^{1Chr 8:31}Gedor, Achio, Zecher a Miklot. ^{1Chr 8:32}Miklot zplodil Šimeu. Ti ovšem narozdíl od svých bratrů bydleli se svými příbuznými v Jeruzalémě.

^{1Chr 8:33}Ner zplodil Kíše. Kíš zplodil Saula. Saul zplodil Jonatana, Malki-šuu, Abinadaba a Eš-baala. ^{[709]1Chr 8:34}Jonatan měl syna Merib-baala. ^[710] Merib-baal zplodil Míku. ^{1Chr 8:35}Synové Míkovi: Piton, Melech, Tarea a Achaz. ^{1Chr 8:36}Achaz zplodil Jehoadu. Jehoada zplodil Alemeta, Azmaveta a Zimriho. Zimri zplodil Mocu. ^{1Chr 8:37}Moca zplodil Bineu. Jeho syn byl Rafa, jeho syn Elasa a jeho syn Acel. ^{1Chr 8:38}Acel měl šest synů. Jmenovali se: Azrikam, Bochru, Jišmael, Šeariáš, Obadiáš a Chanan – ti všichni byli synové Acelovi. ^{1Chr 8:39}Synové jeho bratra Ešeka: prvorozený Ulam, druhý Jeuš a třetí Elifelet. ^{1Chr 8:40}Ulamovi synové byli udatní bojovníci; vládli lukem a měli mnoho dětí a vnuků – na sto padesát. To všechno byli Benjamínci.

Kapitola 9

^{1Chr 9:1}Tak byli všichni Izraelci zahrnuti do rodových seznamů, které jsou zapsány v Knize izraelských a judských králů. Za svoji nevěrnost pak byli vystěhováni do Babylonu.

Navrátilci do Jeruzaléma

^{1Chr 9:2}Nejprve se Izraelci, kněží, levité a chrámoví sluhové vrátili bydlet do svých původních měst. ^{1Chr 9:3}Někteří ze synů Judových, Benjamínových, Efraimových a Manasesových ale přišli bydlet do Jeruzaléma:

^{1Chr 9:4}Ze synů Judova syna Perese to byl Utaj, syn Amihuda, syna Omriho, syna Imriho, syna Baniho. ^{1Chr 9:5}Z rodu Šelova: prvorozený Asajáš a jeho synové. ^{1Chr 9:6}Z rodu Zerachova: Jehuel. Jejich příbuzných bylo celkem 690.

^{1Chr 9:7}Ze synů Benjamínových to byl Salu, syn Mešulama, syna Hodaviáše, syna Hasenuova; ^{1Chr 9:8}Jibneáš, syn Jerochamův; Ela, syn Uziho, syna Michriho; Mešulam, syn Šefatiáše, syna Reuela, syna Jibniášova. ^{1Chr 9:9}Jejich bratři podle záznamů v jejich rodopisech čítali 956 mužů – samí vůdcové otcovských rodů.

^{1Chr 9:10}Z kněží to byl Jedajáš, Jojarib, Jachin, ^{1Chr 9:11}dále Azariáš, syn Chilkiáše, syna Mešulama, syna Sádoka, syna Merajota, syna Achitubova, zodpovědného za Boží dům; ^{1Chr 9:12}Adajáš, syn Jerochama, syna Pašchura, syna Malkiášova; Maesaj, syn Adielův, syna Jachzerova, syna Mešulamova, syna Mešilemitova, syna Imerova. ^{1Chr 9:13}Jejich bratři, vůdcové svých otcovských rodů, čítali 1760 udatných mužů zodpovědných za službu v Božím domě.

^{1Chr 9:14}Z levitů Šemajáš, syn Chašuba, syna Azrikama, syna Chašabiášova ze synů Merariho; ^{1Chr 9:15}Bakbakar, Chereš, Galal, Mataniáš, syn Míky, syna Zikriho, syna Asafova; ^{1Chr 9:16}Obadiáš, syn Šemajáše, syna Galalova, syna Jedutunova, a Berechiáš, syn Asy, syna Elkanova, který bydlel v netofských osadách.

^{1Chr 9:17}Strážci bran byli: Šalum, Akub, Talmon, Achiman a jejich bratři; jejich vůdcem byl Šalum. ^{1Chr 9:18}Ti až dosud stráží Královskou bránu na východní straně. Byli to strážní z tábora synů Leviho. ^{1Chr 9:19}Šalum, syn Koreho, syna Ebiasafa, syna Korachova, a jeho bratři Korachovci z jeho otcovského rodu zodpovídali za stráž prahů Stánku, tak jako jejich otcové bývali strážci vchodu do tábora Hospodinova. ^{1Chr 9:20}Jejich vůdcem kdysi býval Pinchas, syn Eleazarův – Hospodin s ním! ^{1Chr 9:21}Zachariáš, syn Mešelemiášův, byl strážcem u vstupu do Stanu setkávání.

^{1Chr 9:22}Všech, kdo byli vybráni za strážce prahů, bylo 212. Takto byli zapsáni podle svých rodokmenů ve svých osadách. David a vidoucí ^[711] Samuel je kdysi pověřil touto zodpovědnou službou, ^{1Chr 9:23}aby spolu se svými syny drželi stráž u bran Hospodinova domu, u svatostánku. ^{1Chr 9:24}Tam stáli na stráži ze čtyř stran: na východě, na západě, na severu i na jihu. ^{1Chr 9:25}Jejich bratři přicházeli ze svých osad a v pravidelných týdenních směnách se k nim připojovali. ^{1Chr 9:26}Čtyřem levitským velitelům stráží byly pro jejich věrnost svěřeny komory a pokladnice Božího domu. ^{1Chr 9:27}V noci zůstávali okolo Božího domu; měli za úkol ho hlídat a ráno co ráno otevírat.

^{1Chr 9:28}Někteří z nich měli na starosti služebné náčiní, a tak je přepočítané vnášeli a přepočítané vynášeli. ^{1Chr 9:29}Někteří byli přiděleni k nádobám a veškerému posvátnému náčiní a také k jemné mouce, vínu, oleji, kadidlu a balzámu. ^{1Chr 9:30}Někteří z kněžských synů připravovali masti z vonných látek. ^{1Chr 9:31}Jednomu z levitů, Matitiášovi, prvorozenému Korachovce Šaluma, byla svěřena příprava obětních placek. ^{1Chr 9:32}Někteří jejich bratři ze synů Legatových dbali o chleby předložení, připravované na každou sobotu.

^{1Chr 9:33}Další byli zpěváci, vůdcové levitských otcovských rodů. Bydleli v chrámových komůrkách osvobozeni od jiných povinností, neboť byli ve službě dnem i nocí.

^{1Chr 9:34}To jsou vůdcové levitských otcovských domů, vůdcové svých rodů, kteří bydleli v Jeruzalémě.

Rod Saulův

^{1Chr 9:35}V Gibeonu bydlel otec ^[712] Gibeonu Jehiel, jeho žena jménem Maaka, ^{1Chr 9:36}jeho prvorozený Abdon a dále Cur, Kíš, Baal, Ner, Nádab, ^{1Chr 9:37}Gedor, Achio, Zachariáš a Miklot. ^{1Chr 9:38}Miklot zplodil Šimeama. Ti ovšem narozdíl od svých bratrů bydleli se svými příbuznými v Jeruzalémě.

^{1Chr 9:39}Ner zplodil Kíše. Kíš zplodil Saula. Saul zplodil Jonatana, Malki-šuu, Abinadaba a Eš-baala. ^[713]

^{1Chr 9:40}Jonatan měl syna Merib-baala. ^[714] Merib-baal zplodil Míku. ^{1Chr 9:41}Synové Míkovi: Piton, Melech, Tachrea a Achaz. ^[715]

^{1Chr 9:42}Achaz zplodil Jadu. ^[716] Jada zplodil Alemeta, Azmaveta a Zimriho. Zimri zplodil Mocu. ^{1Chr 9:43}Moca zplodil Bineu. Jeho syn byl Refaja, jeho syn Elasa a jeho syn Acel.

^{1Chr 9:44}Acel měl šest synů. Jmenovali se: Azrikam, Bochru, Jišmael, Šeariáš, Obadiáš a Chanan. To jsou synové Acelovi.

Letopis Davidův

Kapitola 10

Saulova smrt

^{1Chr 10:1}Na Izrael zaútočili Filištíni. Izraelští muži se před nimi dali na útěk a padali pobiti na svazích Gilboa. ^{1Chr 10:2}Filištíni pronásledovali Saula a jeho syny. Když se jim podařilo zabít Saulovy syny Jonatana, Abinadaba a Malki-šuu, ^{1Chr 10:3}rozhořel se prudký boj proti Saulovi. Našli ho lukostřelci a těžce ho zranili svými střelami.

^{1Chr 10:4}Saul proto řekl svému zbrojnošovi: „Vytáhni svůj meč a probodni mě. Jinak přijdou ti neobřezanci a vrhnou se na mě!“ Zbrojnoš se ale zdráhal, protože měl veliký strach. Saul tedy vzal meč a nalehl na něj. ^{1Chr 10:5}Když zbrojnoš viděl, že Saul je mrtev, nalehl i on na meč a zemřel. ^{1Chr 10:6}Tak zahynul Saul, jeho tři synové i celý jeho dům; zemřeli společně.

^{1Chr 10:7}Jakmile všichni Izraelci v údolí spatřili, že izraelské vojsko uteklo a že Saul se svými syny zahynul, opustili svá města a uprchli. Pak přišli Filištíni a obsadili je.

^{1Chr 10:8}Druhého dne, když Filištíni přišli do pohoří Gilboa obírat pobité, našli tam ležet Saula a jeho tři syny. ^{1Chr 10:9}Obrali ho, odnesli jeho hlavu i zbroj a poslali to po celé filištínské zemi, aby tu zprávu ohlásili svým modlám i lidu. ^{1Chr 10:10}Jeho výzbroj uložili v chrámu svých bohů a jeho lebku přibili v chrámu Dágona.

^{1Chr 10:11}Když se obyvatelé Jábeš-gileádu doslechli, co všechno Filištíni provedli se Saulem, ^{1Chr 10:12}všichni jejich bojovníci vyrazili na cestu. Sňali Saulovo tělo i těla jeho synů, přinesli je zpět do Jábeše a pohřbili jejich ostatky pod jábešským dubem. Sedm dní se pak postili.

^{1Chr 10:13}Tak zemřel Saul, protože zradil Hospodina. Nedbal totiž na jeho slovo a zašel dokonce tak daleko, že se radil s věšteckým duchem, ^{1Chr 10:14}místo aby se radil s Hospodinem. Ten ho proto zahubil a království předal Davidovi, synu Jišajovu.

Kapitola 11

David králem Izraele

^{1Chr 11:1}Celý Izrael se shromáždil k Davidovi do Hebronu. „Hle, jsme tvá krev a tělo!“ prohlásili. ^{1Chr 11:2}„Už za časů krále Saula jsi vodíval Izrael do boje a znovu jej přiváděl. Tobě Hospodin, tvůj Bůh, řekl: ‚Ty budeš pastýřem mého lidu Izraele, ty budeš mému lidu Izraeli vůdcem.‘“

^{1Chr 11:3}Když tehdy za králem do Hebronu přišli všichni stařešinové Izraele, David s nimi v Hebronu uzavřel smlouvu před Hospodinem a oni Davida pomazali za krále nad Izraelem podle Hospodinova slova skrze Samuele. ^[717]

^{1Chr 11:4}David pak s celým Izraelem vytáhl na Jeruzalém, což býval Jebus, protože tam v tom kraji bydleli Jebusejci. ^{1Chr 11:5}„Sem se nedostaneš!“ řekli obyvatelé Jebusu Davidovi. David ale pevnost Sion dobyl. Teď je to Město Davidovo.

^{1Chr 11:6}David tehdy prohlásil: „Kdo zaútočí na Jebusejce jako první, stane se vrchním velitelem.“ Jako první vyrazil Joáb, syn Ceruji, a tak se ujal velení. ^{1Chr 11:7}David se pak v té pevnosti usadil, a tak dostala jméno Město Davidovo. ^{1Chr 11:8}Vybudoval to město okolo ní od terasy Milo až k obvodové zdi a zbytek města obnovil Joáb. ^{1Chr 11:9}Tak se David stále více vzmáhal a Hospodin zástupů byl s ním.

Davidovi hrdinové

^{1Chr 11:10}Toto jsou vůdcové Davidových hrdinů, kteří mu s celým Izraelem pomohli stát se králem podle Hospodinova slova o Izraeli a byli mu v jeho kralování pevnou oporou. ^{1Chr 11:11}Toto je výčet Davidových hrdinů:

Jašobeám Chakemonský, velitel Trojice. Oháněl se kopím tak, že jich jednou pobil na tři sta.

^{1Chr 11:12}Další z té trojice hrdinů byl Eleazar, syn Doda Achochijského. ^{1Chr 11:13}Ten byl s Davidem v Pas-damimu, kde se Filištíni shromáždili k boji. Na tom dílu pole, který byl osetý ječmenem, se vojsko před Filištíny dalo na útěk. ^{1Chr 11:14}Oni se ale postavili doprostřed pole, uhájili ho a Filištíny pobili. Tak jim Hospodin daroval veliké vítězství.

^{1Chr 11:15}Tři ze třicítky velitelů sestoupili k Davidovi na útes do jeskyně Adulam, když v údolí Refaim tábořil oddíl Filištínů. ^{1Chr 11:16}David byl tehdy ve skalní pevnosti. Betlém byl obsazen Filištíny. ^{1Chr 11:17}David tenkrát zatoužil: „Kéž bych se mohl napít vody z té betlémské studny u brány.“ ^{1Chr 11:18}A tak se ta Trojice probila do filištínského tábora a navážila vodu z betlémské studny u brány. Vzali ji a donesli Davidovi. Ten se jí však odmítl napít, ale vylil ji jako oběť Hospodinu. ^{1Chr 11:19}„Chraň Bůh,“ zvolal. „To mám pít krev těchto mužů, kteří nasadili život? Vždyť tu vodu přinesli s nasazením života!“ A nechtěl se napít.

Takové činy konala tato trojice hrdinů.

^{1Chr 11:20}Velitelem Třicítky ^[718] byl Joábův bratr Abišaj. Oháněl se kopím tak, že jich pobil na tři sta, a tak se stal stejně známým jako Trojice. ^{1Chr 11:21}Mezi Třicítkou byl dvojnásob slavný a byl jejich velitelem, ale Trojici se nevyrovnal.

^{1Chr 11:22}Také Benajáš, syn Jojadův z Kabceelu, byl udatný bojovník mocných činů. To on zabil ty dva Moábce, kteří se bili jako lvi. A jednou slezl do jámy a zabil v ní lva, tenkrát, když napadl sníh. ^{1Chr 11:23}Srazil také toho egyptského obra pět loktů ^[719] vysokého. Egypťan měl v ruce kopí jako tkalcovské vratidlo, ale on k němu přišel s holí, vytrhl mu to kopí z ruky a zabil ho jím. ^{1Chr 11:24}Takové činy konal Benajáš, syn Jojadův, a tak se stal stejně známým jako Trojice. ^{1Chr 11:25}Mezi Třicítkou byl slavný, ale Trojici se nevyrovnal. Jemu David svěřil svou tělesnou stráž.

^{1Chr 11:26}Další udatní hrdinové byli:

Asael, bratr Joábův; Elchanan, syn Doda Betlémského; ^{1Chr 11:27}Šamot Charodský; Chelec Pelonský; ^{1Chr 11:28}Ira, syn Ikeše Tekojského; Abiezer Anatotský; ^{1Chr 11:29}Sibechaj Chušatský; Ilaj Achochijský; ^{1Chr 11:30}Mahraj Netofský; Cheled, syn Baany Netofského; ^{1Chr 11:31}Itaj, syn Ribaje z benjamínské Gibeje; Benajáš Piratonský; ^{1Chr 11:32}Churaj od potoka Gaaš; Abiel Arbatský; ^{1Chr 11:33}Azmavet Bachurimský; Eliachba Šaalbonský; ^{1Chr 11:34}synové Hašema Gizonského Jonatan, syn Šage Hararského, ^{1Chr 11:35}Achiam, syn Šachara Hararského; Elifal, syn Urův; ^{1Chr 11:36}Chefer Mekeratský; Achiáš Pelonský; ^{1Chr 11:37}Checro Karmelský; Naaraj, syn Ezbajův; ^{1Chr 11:38}Joel, bratr Nátanův; Mibchar, syn Hagriho; ^{1Chr 11:39}Selek Amonský; Nachraj Beerotský, zbrojnoš Joába, syna Ceruji; ^{1Chr 11:40}Ira Jitrejský; Gareb Jitrejský; ^{1Chr 11:41}Uriáš Chetejský; Zabad, syn Achlajův; ^{1Chr 11:42}Adina, syn Rubenovce Šizy, rubenský velitel Třicítky; ^{1Chr 11:43}Chanan, syn Maakův; Jošafat Mitnejský; ^{1Chr 11:44}Uziáš Ašteratský; Šama a Jehiel, synové Chotama Aroerského; ^{1Chr 11:45}Jediael, syn Šimriho, jeho bratr Jocha Ticejský; ^{1Chr 11:46}Eliel Machvimský; Jeribaj a Jošaviáš, synové Elnaamovi; Jitma Moábský; ^{1Chr 11:47}Eliel, Obéd a Jaasiel Mecobajští.

Kapitola 12

Davidovo vojsko

^{1Chr 12:1}Toto jsou ti, kdo přišli za Davidem do Ciklagu, když se ještě skrýval před Saulem, synem Kíšovým. Tito muži patří k hrdinům, kteří mu pomáhali v boji. ^{1Chr 12:2}Byli vyzbrojeni luky a uměli střílet šípy nebo metat kamení pravicí i levicí. Pocházeli z pokolení Benjamín tak jako jejich bratr Saul:

^{1Chr 12:3}V čele byl Achiezer a Joaš, synové Šemaje Gibeatského, Jeziel a Pelet, synové Azmavetovi, Beracha, Jehu Anetotský, ^{1Chr 12:4}Jišmajáš Gibeonský, hrdina z oné Třicítky a její velitel, ^{1Chr 12:5}Jirmeáš, Jachaziel, Jochanan, Jozabad Gederský, ^{1Chr 12:6}Eluzaj, Jerimot, Bealiáš, Šemariáš, Šefatiáš Charufský, ^{1Chr 12:7}Elkána, Jišiáš, Azarel, Joezer, Jašobeám, Korachovci, ^{1Chr 12:8}Joela a Zebadiáš, synové Jerochama z Gedoru.

^{1Chr 12:9}Z pokolení Gád přešli k Davidovi do pevnosti v poušti tito udatní hrdinové; byli to zkušení bojovníci vládnoucí pavézou a kopím, s tváří lvů a hbitostí horských gazel:

^{1Chr 12:10}V čele byl Ezer, druhý Obadiáš, třetí Eliab, ^{1Chr 12:11}čtvrtý Mišmana, pátý Jirmeáš, ^{1Chr 12:12}šestý Ataj, sedmý Eliel, ^{1Chr 12:13}osmý Jochanan, devátý Elzabad, ^{1Chr 12:14}desátý Jirmejáh a jedenáctý Machbanaj.

^{1Chr 12:15}Tito Gádovi synové veleli vojsku; menší z nich stovce a větší tisícovce. ^{1Chr 12:16}To oni překročili Jordán v prvním měsíci, kdy se řeka všude vylévá z břehů, a zahnali všechny obyvatele údolí k východu i k západu.

^{1Chr 12:17}Také někteří z Benjamína a Judy přišli za Davidem k jeho pevnosti. ^{1Chr 12:18}David jim vyšel vstříc se slovy: „Pokud ke mně přicházíte v pokoji, abyste mi pomáhali, spojím se s vámi celým srdcem. Pokud mě ale chcete vyzradit mým nepřátelům, ačkoli jsem nevinný, ať to Bůh našich otců vidí a soudí!“

^{1Chr 12:19}Tenkrát sestoupil Duch na velitele Třicítky, Amasaje:

„Patříme tobě, Davide,
jsme na tvé straně, synu Jišaje!
Pokoj, pokoj buď tobě
i tvým pomocníkům pokoj buď –
vždyť ti pomáhá sám tvůj Bůh!“

A tak je David přijal a jmenoval je veliteli nájezdníků.

^{1Chr 12:20}Další z pokolení Manases se přidali k Davidovi, když táhl s Filištíny do boje proti Saulovi. (Nakonec ale Filištínům nepomohli. Jejich vládci se ho totiž po poradě rozhodli propustit. Řekli si: „Pokud přeběhne ke svému pánu Saulovi, bude nás to stát hlavy.“) ^{1Chr 12:21}Když potom táhl do Ciklagu, přidali se k němu tito muži z pokolení Manases: Adnach, Jozabad, Jediael, Michael, Jozabad, Elihu, Ciletaj, velitelé Manasesových houfů. ^{1Chr 12:22}Pomáhali pak Davidovi proti nájezdníkům, protože to byli samí udatní hrdinové, a tak se ve vojsku stali veliteli. ^{1Chr 12:23}Den co den tehdy přicházeli k Davidovi další pomocníci, až z nich bylo veliké vojsko jako vojsko Boží.

^{1Chr 12:24}Toto je výčet ozbrojených bojovníků, kteří přišli k Davidovi do Hebronu, aby podle Hospodinova slova přenesli Saulovo království na Davida:

^{1Chr 12:25}Z Judy 6800 bojeschopných mužů vyzbrojených pavézou a kopím.

^{1Chr 12:26}Ze Simeona 7100 udatných hrdinů připravených k boji.

^{1Chr 12:27}Z Leviho 4600 mužů ^{1Chr 12:28}včetně vůdce Áronova rodu Jojady s 3700 muži ^{1Chr 12:29}a mladého válečníka Sádoka s 22 veliteli z jeho otcovského rodu.

^{1Chr 12:30}Z Benjamína 3000 Saulových bratrů, z nichž mnozí byli do té doby ve službách Saulova domu.

^{1Chr 12:31}Z Efraima 20 800 udatných hrdinů, proslulých ve svém otcovském rodu.

^{1Chr 12:32}Z poloviny kmene Manases 18 000 mužů, kteří byli jmenovitě určeni, aby šli učinit Davida králem.

^{1Chr 12:33}Z Isachara 200 vůdců a všichni bratři pod jejich velením – muži, kteří pochopili dobu a věděli, jak se má Izrael zachovat.

^{1Chr 12:34}Ze Zabulona vytáhlo 50 000 zkušených bojovníků v plné zbroji, odhodlaných bez váhání pomoci.

^{1Chr 12:35}Z Neftalíma 1000 velitelů a za nimi 37 000 mužů s pavézami a kopími.

^{1Chr 12:36}Z Dana 28 600 připravených k boji.

^{1Chr 12:37}Z Ašera 40 000 zkušených bojovníků připravených k boji.

^{1Chr 12:38}Z Rubena, Gáda a poloviny kmene Manases v Zajordání 120 000 mužů v plné zbroji.

^{1Chr 12:39}Všichni tito bojovníci připravení nastoupit do bitvy přišli s odhodlaným srdcem do Hebronu, aby Davida učinili králem celého Izraele. Také všichni ostatní Izraelci byli v srdci zajedno, že Davida učiní králem. ^{1Chr 12:40}Zůstali u Davida a tři dny tam jedli a pili, protože jim jejich bratři dali zásoby. ^{1Chr 12:41}Jejich příbuzní dokonce až z Isachara, Zabulona a Neftalíma přiváželi jídlo na oslech, velbloudech, mezcích a volech: zásoby mouky, hroudy fíků, trsy rozinek, víno, olej i hojnost bravu a skotu. Izrael se tehdy radoval.

Kapitola 13

Stěhování Hospodinovy truhly

^{1Chr 13:1}David se poradil se všemi vůdci, s veliteli tisíců i stovek, ^{1Chr 13:2}a před celým izraelským shromážděním pak prohlásil: „Jestliže to schvalujete a chce-li to Hospodin, náš Bůh, vzkažme našim ostatním bratrům po celé izraelské zemi včetně kněží a levitů v jejich městech a předměstích, ať se k nám přidají, ^{1Chr 13:3}a přeneseme k nám Truhlu našeho Boha – vždyť jsme ji za Saulových dnů nevyhledávali.“ ^{1Chr 13:4}Celé shromáždění s tím souhlasilo, všechen lid to schvaloval.

^{1Chr 13:5}David tedy shromáždil celý Izrael od egyptské řeky Šichor až k Lebo-chamátu, aby přinesli Boží truhlu z Kiriat-jearimu. ^{1Chr 13:6}Potom David s celým Izraelem táhl do Baaly (což je Kiriat-jearim) v Judsku, aby odtamtud vyzvedli Truhlu nesoucí jméno Hospodina, Boha trůnícího nad cheruby. ^{1Chr 13:7}Boží truhlu pak odváželi z Abinadabova domu na novém vozu, který řídili Uza s Achiem. ^{1Chr 13:8}David a celý Izrael křepčili před Bohem ze všech sil a zpívali a hráli na lyry a citery, na tamburíny, činely a trubky.

^{1Chr 13:9}Když pak přišli ke Kidonovu mlatu, Uza vztáhl ruku, aby Truhlu přidržel, protože ji volské spřežení naklonilo. ^{1Chr 13:10}Vtom Hospodin vzplanul proti Uzovi hněvem, protože vztáhl ruku na Truhlu, a zasáhl ho tak, že na místě zemřel před Bohem. ^{1Chr 13:11}David byl nešťastný, že se Hospodin na Uzu tak prudce utrhl. Proto se to místo dodnes jmenuje Perec-uza, Uzova trhlina.

^{1Chr 13:12}Toho dne dostal David z Boha strach. „Jak bych mohl Boží truhlu přestěhovat k sobě!“ řekl si. ^{1Chr 13:13}Proto nevzal Truhlu k sobě do Města Davidova, ale odložil ji do domu Obed-edoma Gatského. ^{1Chr 13:14}Boží truhla zůstala v domě Obed-edoma u jeho rodiny tři měsíce a Hospodin požehnal dům Obed-edomův i všechno, co měl.

Kapitola 14

Království upevněno

^{1Chr 14:1}Chíram, král Týru, pak vyslal k Davidovi posly s cedrovým dřevem a také zedníky a tesaře, aby mu postavili palác. ^{1Chr 14:2}Tehdy David poznal, že ho Hospodin potvrdil za krále nad Izraelem a že jeho království bylo pozvednuto ve prospěch jeho lidu, Izraele.

^{1Chr 14:3}V Jeruzalémě si vzal další ženy a zplodil další syny a dcery. ^{1Chr 14:4}Toto jsou jména těch, kteří se mu narodili v Jeruzalémě: Šamua, Šobab, Nátan, Šalomoun, ^{1Chr 14:5}Jibchar, Elišua, Elpelet, ^{1Chr 14:6}Nogah, Nefeg, Jafia, ^{1Chr 14:7}Elišama, Baaljada a Elifelet.

^{1Chr 14:8}Jakmile Filištíni uslyšeli, že David byl pomazán za krále nad celým Izraelem, všichni se ho vypravili hledat. David se o tom doslechl a vytáhl jim naproti. ^{1Chr 14:9}Když Filištíni přitáhli a vpadli do údolí Refaim, ^{1Chr 14:10}David se ptal Boha: „Mám na Filištíny zaútočit? Vydáš mi je do rukou?“

„Zaútoč!“ odpověděl mu Hospodin. „Vydám ti je do rukou.“

^{1Chr 14:11}Vytáhli tedy do Baal-peracimu, kde je David porazil. Potom David řekl: „Jako proráží vodní proud, tak Bůh mou rukou prolomil řady mých nepřátel.“ Proto nazvali to místo Baal-peracim, Pán průlomů. ^{1Chr 14:12}Filištíni tam zanechali své bůžky a David je přikázal naházet do ohně.

^{1Chr 14:13}Filištíni později znovu vytáhli a vpadli do toho údolí. ^{1Chr 14:14}David se znovu ptal Boha a Bůh mu řekl: „Neútoč. Obejdi je zezadu a vytáhni proti nim od moruší. ^{1Chr 14:15}Až uslyšíš v korunách moruší šelest kroků, vytáhneš do boje, neboť před tebou vytáhl Bůh, aby porazil vojsko Filištínů.“ ^{1Chr 14:16}David učinil, jak mu Bůh přikázal, a tak poráželi filištínské vojsko od Gibeonu až po Gezer.

^{1Chr 14:17}Davidova pověst se šířila po všech zemích a Hospodin způsobil, že se ho bály všechny národy.

Kapitola 15

Přenesení Truhly do Jeruzaléma

^{1Chr 15:1}Když si vystavěl paláce ve Městě Davidově, připravil místo i pro Boží truhlu a vztyčil pro ni stan. ^{1Chr 15:2}Tentokrát David přikázal: „Boží truhlu nesmí nést nikdo kromě levitů, neboť je Hospodin vyvolil, aby nosili Truhlu Hospodinovu a sloužili mu navěky.“ ^[720]

^{1Chr 15:3}Potom David shromáždil celý Izrael do Jeruzaléma, aby Hospodinovu truhlu přenesli na místo, které pro ni připravil. ^{1Chr 15:4}Shromáždil syny Áronovy a levity:

^{1Chr 15:5}Ze synů Kehatových vůdce Uriel a 120 jeho bratrů.

^{1Chr 15:6}Ze synů Merariho vůdce Asajáš a 220 jeho bratrů.

^{1Chr 15:7}Ze synů Geršomových vůdce Joel a 130 jeho bratrů.

^{1Chr 15:8}Ze synů Elicafanových vůdce Šemajáš a 200 jeho bratrů.

^{1Chr 15:9}Ze synů Hebronových vůdce Eliel a 80 jeho bratrů.

^{1Chr 15:10}Ze synů Uzielových vůdce Aminadab a 112 jeho bratrů.

^{1Chr 15:11}David povolal kněží Sádoka a Abiatara a také levity Uriela, Asajáše, Joela, Šemajáše, Eliela i Aminadaba. ^{1Chr 15:12}„Vy jste vůdcové levitských otcovských rodů,“ řekl jim. „Posvěťte sebe i své bratry a přenesete Truhlu Hospodina, Boha Izraele, na místo, které jsem pro ni připravil. ^{1Chr 15:13}Hospodin, náš Bůh, se na nás prve obořil, protože jste ji nenesli vy. Nehledali jsme totiž jeho vůli, jak náleží.“ ^{1Chr 15:14}Kněží a levité se tedy posvětili, aby přenesli Truhlu Hospodina, Boha Izraele. ^{1Chr 15:15}Synové Leviho pak nesli Boží truhlu tak, jak přikázal Mojžíš slovem Hospodinovým: pomocí tyčí na vlastních ramenou. ^[721]

^{1Chr 15:16}David také řekl levitským vůdcům, ať ustanoví své bratry zpěváky, kteří by hlasitě a radostně zpívali za doprovodu hudebních nástrojů, citer, lyr a činelů. ^{1Chr 15:17}Levité tedy ustanovili Hemana, syna Joelova, a z jeho bratrů Asafa, syna Berechiášova, a z jejich bratrů, synů Merariho, Etana, syna Kušajášova, ^{1Chr 15:18}a spolu s nimi jejich bratry, aby stáli za nimi: Zachariáše, ^[722] Jaaziela, Šemiramota, Jechiela, Uniho, Eliaba, Benajáše, Maasejáše, Matitiáše, Elifleáše, Miknejáše, Obed-edoma a Jehiela, strážné.

^{1Chr 15:19}Zpěváci Heman, Asaf a Etan měli hrát na bronzové činely, ^{1Chr 15:20}Zachariáš, Jaaziel, Šemiramot, Jechiel, Uni, Eliab, Maasejáš a Benajáš vysokým hlasem na citery, ^{1Chr 15:21}zatímco Matitiáš, Elifleáš, Mikneáš, Obed-edom, Jehiel i Azaziáš měli udávat rytmus hlubokým hlasem na lyry. ^{1Chr 15:22}Levitský vedoucí Kenaniáš byl pro své znalosti vybrán jako sbormistr.

^{1Chr 15:23}Berechiáš a Elkána byli stráže u Truhly. ^{1Chr 15:24}Kněží Šebaniáš, Jošafat, Natanael, Amasaj, Zachariáš, Benajáš a Eliezer troubili před Boží truhlou na trubky. Také Obed-edom a Jechiáš byli stráže u Truhly.

^{1Chr 15:25}Potom David, izraelští stařešinové a velitelé tisíců radostně vykročili, aby nechali přenést Truhlu Hospodinovy smlouvy z Obed-edomova domu. ^{1Chr 15:26}Levitům nesoucím Truhlu Hospodinovy smlouvy tehdy pomáhal Bůh; proto obětovali sedm býčků a sedm beranů. ^{1Chr 15:27}David byl oblečen kmentovým pláštěm stejně jako všichni levité nesoucí Truhlu, zpěváci a sbormistr Kenaniáš. David měl na sobě také plátěný efod. ^{1Chr 15:28}Celý Izrael doprovázel Truhlu Hospodinovy smlouvy s jásotem, za zvuku beraního rohu a trubek, za zvuku činelů, lyr a citer.

^{1Chr 15:29}Když Truhla Hospodinovy smlouvy vcházela do Města Davidova, Saulova dcera Míkal se dívala z okna. Viděla, jak král David poskakuje a křepčí, a ve svém srdci jím pohrdla.

Kapitola 16

^{1Chr 16:1}Když Boží truhlu přinesli, postavili ji na její místo uprostřed stanu, který pro ni David postavil. Pak před Bohem přinášeli zápalné i pokojné oběti. ^{1Chr 16:2}Poté, co David dokončil obětování zápalných a pokojných obětí, požehnal lidu v Hospodinově jménu. ^{1Chr 16:3}Podělil také všechny Izraelce, muže i ženy, každého bochníkem chleba, datlovým a rozinkovým koláčem.

^{1Chr 16:4}Určil také levity, kteří měli sloužit před Hospodinovou truhlou uctíváním, díkůvzdáním a chvalozpěvy Hospodinu, Bohu Izraele. ^{1Chr 16:5}Vedl je Asaf a za ním byl Zachariáš, Jaaziel, ^[723] Šemiramot, Jechiel, Matitiáš, Eliab, Benajáš, Obed-edom a Jehiel, kteří hráli na lyry a citery, a Asaf na činely, ^{1Chr 16:6}zatímco kněží Benajáš a Jachaziel před Truhlou Boží smlouvy pravidelně troubili na trubky.

Davidův chvalozpěv

^{1Chr 16:7}Toho dne David poprvé pověřil Asafa a jeho bratry, aby takto chválili Hospodina: ^[724]

^{1Chr 16:8}Oslavujte Hospodina, jeho jméno vzývejte,
jeho činy rozhlašujte mezi národy!
^{1Chr 16:9}Zpívejte mu, hrajte mu,
rozvažujte o všech jeho zázracích!
^{1Chr 16:10}Jeho svatým jménem chlubte se,
ze srdce ať se radují, kdo Hospodina hledají!

^{1Chr 16:11}Po Hospodinu se ptejte, po jeho síle,
jeho tvář vždycky hledejte.
^{1Chr 16:12}Pamatujte, jaké divy provedl,
jaké zázraky, a co rozhodl.
^{1Chr 16:13}Vy, símě Izraele, jeho služebníka,
jste jeho vyvolení, děti Jákoba.

^{1Chr 16:14}On je Hospodin, Bůh náš,
celá zem jeho soudu podléhá!
^{1Chr 16:15}Na jeho smlouvu pamatujte věčně,
na slovo tisíci pokolení svěřené,
^{1Chr 16:16}na smlouvu, již uzavřel s Abrahamem,
na přísahu, již složil před Izákem.

^{1Chr 16:17}Jákobovi ten výrok potvrdil
za věčnou smlouvu pro Izrael:
^{1Chr 16:18}„Tobě dám kanaánskou zem,
bude tvým dědičným údělem!“
^{1Chr 16:19}Přitom vás tehdy bylo jen trochu,
byli jste tam jen hrstkou cizinců.

^{1Chr 16:20}Z národu do národu když bloudili,
od jednoho k jinému království,
^{1Chr 16:21}nikoho nenechal jim ublížit.
I krále kvůli nim varoval:
^{1Chr 16:22}„Mé pomazané nechte být!
Mým prorokům nepůsobte žal!“

^{1Chr 16:23}Zpívej Hospodinu, celá zem, ^[725]
zvěstujte jeho spásu každý den!
^{1Chr 16:24}O jeho slávě národům vyprávějte,
o jeho divech řekněte lidem všem!

^{1Chr 16:25}Veliký je Hospodin, vší chvály hodný,
nad všechny bohy ohromný!
^{1Chr 16:26}Bohové národů jsou samé modly,
Hospodin ale stvořil nebesa.
^{1Chr 16:27}Sláva a nádhera je v jeho přítomnosti,
síla a radost je tam, kde přebývá.

^{1Chr 16:28}Vzdejte Hospodinu, lidské plémě,
vzdejte Hospodinu slávu i moc.
^{1Chr 16:29}Vzdejte Hospodinu slávu, jež náleží mu,
přineste dary, před něj přistupte,
Klaňte se Hospodinu v jeho svaté kráse,
^{1Chr 16:30}před ním se rozechvěj, celá zem!

Pevně je postaven svět, nic jím neotřese,
^{1Chr 16:31}jásejte, nebesa, země ať raduje se,
národům řekněte: „Hospodin kraluje!“
^{1Chr 16:32}Moře ať burácí se vším, co je v něm,
celý světa kraj ať se raduje.
^{1Chr 16:33}Před Hospodinem ať zvučí stromy v lese:
„Přichází, aby soudil zem!“

^{1Chr 16:34}Oslavujte Hospodina – je tak dobrý! ^[726]
Jeho láska trvá navěky!
^{1Chr 16:35}Řekněte: „Zachraň nás, Bože naší spásy!
Vysvoboď nás a z národů posbírej!
Tvé svaté jméno ať oslavíme,
tvou chválou ať se chlubíme!“

^{1Chr 16:36}Ať je požehnán Hospodin, Bůh izraelský,
od věků až na věky!

A všechen lid odpověděl: „Amen. Chvála Hospodinu!“

^{1Chr 16:37}David pak nechal Asafa a jeho bratry před Truhlou Hospodinovy smlouvy, aby před ní pravidelně každý den sloužili podle denního rozvrhu ^{1Chr 16:38}spolu s Obed-edomem a jeho osmašedesáti bratry. (Obed-edom, syn Jedutunův, a Chosa veleli strážím.)

^{1Chr 16:39}Kněze Sádoka i jeho kněžské bratry ponechal před Hospodinovým příbytkem na výšině v Gibeonu, ^{1Chr 16:40}aby na zápalném oltáři pravidelně přinášeli Hospodinu zápalné oběti ráno i večer přesně tak, jak je psáno v Zákoně, který Hospodin svěřil Izraeli. ^{[727]1Chr 16:41}S nimi ponechal Hemana, Jedutuna a ostatní jmenovitě vybrané, aby chválili Hospodina písní: „Jeho láska trvá navěky.“ ^{[728]1Chr 16:42}Heman a Jedutun měli na starosti trubky, činely a další nástroje Boží hudby. Jedutunovi synové stáli u brány.

^{1Chr 16:43}Všechen lid se pak rozešel, každý k sobě domů. Také David se vrátil, aby požehnal svůj dům.

Kapitola 17

Boží smlouva s Davidem

^{1Chr 17:1}Jednou, když už se zabydlel ve svém domě, řekl David proroku Nátanovi: „Podívej se, já bydlím v cedrovém paláci, a Truhla Hospodinovy smlouvy zůstává pod plachtami.“

^{1Chr 17:2}„Udělej vše, co máš na srdci,“ odpověděl mu Nátan. „Bůh je s tebou.“

^{1Chr 17:3}Té noci ale Nátan dostal Boží slovo:

^{1Chr 17:4}„Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: ‚Tak praví Hospodin – Ty mi nepostavíš dům, kde bych bydlel. ^{1Chr 17:5}Ode dne, kdy jsem vyvedl Izrael, až dodnes jsem přece nebydlel v domě, ale putoval jsem s Příbytkem z jednoho stanoviště na druhé. ^{1Chr 17:6}Po celou tu dobu jsem se stěhoval, kamkoli šli všichni synové Izraele. Řekl jsem snad někdy některému izraelskému soudci, ^[729] jemuž jsem přikázal pást můj lid: Proč jste mi nepostavili cedrový dům?‘

^{1Chr 17:7}Řekni mému služebníku Davidovi: ‚Tak praví Hospodin zástupů – Já jsem tě vzal z pastvin, od ovcí, abys vedl můj lid Izrael. ^{1Chr 17:8}Byl jsem s tebou všude, kam ses vydal, a všechny tvé nepřátele jsem před tebou vyhladil. Proslavím tvé jméno jako jméno jednoho z největších mužů na zemi. ^{1Chr 17:9}I svému lidu Izraeli zajistím místo a zasadím jej tak, aby bydlel doma a nikdo ho nerušil. Už ho nebudou utlačovat zlosynové jako dříve, ^{1Chr 17:10}za dnů, kdy jsem nad svým izraelským lidem ustanovil soudce. Všechny tvé nepřátele pokořím.

Oznamuji ti, že Hospodin postaví dům tobě. ^{1Chr 17:11}Až se naplní tvé dny a odejdeš ke svým předkům, pozdvihnu tvého potomka, jednoho z tvých synů, a jeho království upevním. ^{1Chr 17:12}To on mi postaví dům a já navěky upevním jeho trůn. ^{1Chr 17:13}Já mu budu otcem a on mi bude synem. Svou laskavost od něj neodvrátím, jako jsem ji odvrátil od tvého předchůdce. ^{1Chr 17:14}Ustanovím ho ve svém domě a ve svém království navěky, jeho trůn se navěky nepohne.‘“

^{1Chr 17:15}Přesně těmito slovy, přesně podle tohoto vidění promluvil Nátan k Davidovi.

^{1Chr 17:16}Král David pak přišel, posadil se před Hospodinem a řekl:

„Kdo jsem já, Hospodine Bože, a co je můj dům, žes mě dovedl až sem? ^{1Chr 17:17}A i to se ti zdálo málo, Bože, takže jsi domu svého služebníka přislíbil budoucnost! Pohlédl jsi na mě, Hospodine Bože, jako kdybych byl někdo vznešený. ^{1Chr 17:18}Co k tomu David ještě může dodat, když jsi svého služebníka zahrnul takovou ctí? Ty přece znáš svého služebníka, ^{1Chr 17:19}Hospodine! Pro dobro svého služebníka a podle svého srdce jsi projevil svou velkorysost, když jsi zjevil všechny tyto velkolepé věci.

^{1Chr 17:20}Hospodine, nikdo není jako ty a není Boha kromě tebe, jak jsme vždy na vlastní uši slyšeli. ^{1Chr 17:21}A kdo je jako tvůj lid Izrael, jediný národ na zemi, který si Bůh přišel vykoupit jako svůj lid! Získal sis jméno velikými a ohromnými divy, když jsi vypudil národy před svým lidem, který sis vykoupil z Egypta! ^{1Chr 17:22}Svůj lid Izrael jsi navěky učinil svým lidem a ty, Hospodine, jsi jejich Bůh.

^{1Chr 17:23}Nuže, Hospodine, kéž se navěky potvrdí slovo, které jsi dal svému služebníkovi a jeho domu. Učiň, jak jsi řekl; ^{1Chr 17:24}kéž se to potvrdí a tvé jméno se navěky proslaví! Kéž se říká: ‚Hospodin zástupů, Bůh Izraele, je Izraeli Bohem.‘ Kéž je dům Davida, tvého služebníka, před tebou upevněn!

^{1Chr 17:25}Bože můj, ty jsi svému služebníku prozradil, že mu zbuduješ dům. To proto tvůj služebník nalezl odvahu modlit se před tebou. ^{1Chr 17:26}Ano, Hospodine, ty sám jsi Bůh a ty jsi svému služebníku zaslíbil toto dobrodiní. ^{1Chr 17:27}Zalíbilo se ti požehnat domu svého služebníka, aby před tebou trval navěky. Díky tvému požehnání, Hospodine, bude navěky požehnán!“

Kapitola 18

Davidova vítězství

^{1Chr 18:1}Po nějaké době David udeřil na Filištíny a porazil je, a tak dobyl Gat s jeho vesnicemi z rukou Filištínů.

^{1Chr 18:2}Porazil také Moábce a ti se stali Davidovými poddanými a odváděli povinné dávky.

^{1Chr 18:3}David také u Chamátu porazil Hadad-ezera, krále Cóby, když vytáhl, aby upevnil svou moc u řeky Eufrat. ^{1Chr 18:4}David vzal do zajetí 1000 jeho vozů, 7000 jezdců a 20 000 pěšáků. Všechna jeho spřežení ochromil, jen sto si ponechal.

^{1Chr 18:5}Aramejci z Damašku přitáhli Hadad-ezerovi, králi Cóby, na pomoc, ale David z nich pobil dvaadvacet tisíc mužů. ^{1Chr 18:6}Potom umístil do aramejského Damašku svoji posádku. Aramejci se stali Davidovými poddanými a odváděli povinné dávky. Hospodin dával Davidovi vítězství, kamkoli se obrátil. ^{1Chr 18:7}David vzal také zlaté štíty, které nosila Hadad-ezerova stráž, a dopravil je do Jeruzaléma. ^{1Chr 18:8}Z Hadad-ezerových měst Tebach ^[730] a Kun pobral David veliké množství bronzu. Z toho pak Šalomoun vyrobil bronzové moře, sloupy a bronzové nádobí.

^{1Chr 18:9}Když se Toú, král Chamátu, dozvěděl, že David porazil celé vojsko Hadad-ezera, krále Cóby, ^{1Chr 18:10}vyslal ke králi Davidovi svého syna Hadorama s pozdravem a blahopřáním k jeho vítězství nad Hadad-ezerem. Předtím totiž Hadad-ezer a Toú spolu válčili. Hadoram s sebou přinesl zlaté, stříbrné a bronzové předměty ^{1Chr 18:11}a král David je zasvětil Hospodinu stejně jako stříbro a zlato, které ukořistil všem ostatním národům: Edomcům, Moábcům, Amoncům, Filištínům a Amalekovcům.

^{1Chr 18:12}Abišaj, syn Ceruji, porazil osmnáct tisíc Edomců v Solném údolí. ^{1Chr 18:13}Umístil v Edomu posádky a všichni Edomci se stali Davidovými poddanými. Hospodin dával Davidovi vítězství, kamkoli se obrátil.

^{1Chr 18:14}David kraloval nad celým Izraelem a zjednával právo a spravedlnost všemu svému lidu. ^{1Chr 18:15}Joáb, syn Ceruji, byl velitelem vojska, Jošafat, syn Achiludův, byl kancléřem, ^{1Chr 18:16}Sádok, syn Achitubův, a Achimelech, ^[731] syn Abiatarův, byli kněžími, Šavša byl písařem ^{1Chr 18:17}a Benajáš, syn Jojadův, velel gardě Kréťanů a Pléťanů. Davidovi synové byli královými nejbližšími pobočníky.

Kapitola 19

Porážka Amonců a Aramejců

^{1Chr 19:1}Po nějaké době zemřel amonský král Nachaš a na jeho místo nastoupil jeho syn. ^{1Chr 19:2}David si řekl: „Projevím přízeň Nachašovu synu Chanunovi, jako jeho otec projevoval přízeň mně.“ Poslal proto své vyslance, aby mu vyřídili soustrast nad úmrtím jeho otce.

Když Davidovi služebníci přišli do země Amonců, aby Chanunovi vyjádřili soustrast, ^{1Chr 19:3}amonští vojevůdci řekli Chanunovi: „Myslíš, že David měl tvého otce v takové úctě, že ti poslal těšitele? Neposlal za tebou své služebníky spíše proto, aby prohledali, podvrátili a proslídili zem?“ ^{1Chr 19:4}Chanun tedy Davidovy služebníky zajal, oholil je, roucha jim uřezal v půli až u zadnic a tak je poslal zpátky.

^{1Chr 19:5}Jakmile se Davidovi donesla zpráva o těch mužích, poslal jim naproti posly. Protože ti muži byli velmi zostuzeni, král jim vzkázal: „Zůstaňte v Jerichu, dokud vám nenaroste vous. Pak se můžete vrátit.“

^{1Chr 19:6}Amonci si uvědomili, jak moc Davida popudili, a tak společně s Chanunem poslali tisíc talentů ^[732] stříbra a najali si vozy a jezdce z mezopotamského Aramu, z Maaky a z Cóby. ^{1Chr 19:7}Najali si dvaatřicet tisíc vozů a k tomu i maackého krále, který se svým vojskem přitáhl a utábořil se před Medebou. Také Amonci se shromáždili ze svých měst a vytáhli do boje.

^{1Chr 19:8}Když se to David dozvěděl, vyslal tam Joába se všemi nejlepšími bojovníky. ^{1Chr 19:9}Amonci vyrazili a sešikovali se k boji u městské brány, zatímco králové, kteří přišli s nimi, zaujali postavení v poli.

^{1Chr 19:10}Joáb viděl, že musí čelit boji zepředu i zezadu, a tak vybral ty nejlepší z izraelských bojovníků, aby nastoupili proti Aramejcům. ^{1Chr 19:11}Zbytek vojska svěřil pod velení svého bratra Abišaje, aby nastoupili proti Amoncům. ^{1Chr 19:12}Joáb mu řekl: „Budou-li Aramejci nad mé síly, přijdeš mi na pomoc. Budou-li Amonci nad tvé síly, pomohu já tobě. ^{1Chr 19:13}Buď silný! Odvahu! Za náš lid a za města našeho Boha! Ať Hospodin učiní, co se mu zlíbí.“

^{1Chr 19:14}Nato se Joáb se svým vojskem pustil do boje s Aramejci a ti se před nimi dali na útěk. ^{1Chr 19:15}Jakmile Amonci uviděli, že Aramejci utekli, dali se i oni na útěk před Joábovým bratrem Abišajem a stáhli se do města. Joáb se pak vrátil do Jeruzaléma.

^{1Chr 19:16}Aramejci viděli, že je Izrael porazil, a tak vyslali posly a přivedli si také Aramejce z druhého břehu Eufratu. V jejich čele stál Hadad-ezerův vojevůdce Šofach.

^{1Chr 19:17}Když se to David dozvěděl, shromáždil celý Izrael, překročil Jordán, přitáhl k nim a sešikoval vojsko proti nim. Jakmile David sešikoval vojsko, pustili se s ním Aramejci do boje. ^{1Chr 19:18}Museli se ale před Izraelem dát na útěk. David mezi Aramejci pobil 7000 jezdců a 40 000 pěšáků. Zabil i jejich vojevůdce Šofacha.

^{1Chr 19:19}Když Hadad-ezerovi vazalové viděli, že je Izrael porazil, uzavřeli s Davidem mír a poddali se mu. Aramejci pak už nikdy nechtěli přijít Amoncům na pomoc.

Kapitola 20

Další porážky Amonců a Filištínů

^{1Chr 20:1}Na jaře, když králové vyrážejí do boje, vedl Joáb válečnou výpravu. Vyplenil zemi Amonců, přitáhl k Rabě a oblehl ji. David zatím zůstal v Jeruzalémě. Joáb Rabu dobyl a zbořil ji.

^{1Chr 20:2}David pak sňal korunu z Molochovy hlavy ^[733] a ukázalo se, že vážila talent ^[734] zlata. Měla na sobě drahokam, který pak David nosíval na hlavě. Vyvezl z města také veliké množství kořisti. ^{1Chr 20:3}Jeho obyvatele odvedl a dal k pile, k železným dlátům a sekyrám. Tak David naložil se všemi městy Amonců. Potom se David se vším vojskem vrátil do Jeruzaléma.

^{1Chr 20:4}Později vypukla v Gezeru válka s Filištíny. Tehdy Sibechaj Chušatský zabil Sipaje, potomka Refajců, a tak se podrobili. ^{1Chr 20:5}Elchanan, syn Jaírův, v jiné bitvě s Filištíny zabil Lachmiho, bratra Goliáše Gatského. Jeho kopí mělo násadu jako tkalcovské vratidlo. ^{1Chr 20:6}K další bitvě došlo v Gatu, kde byl jeden obr, který měl po šesti prstech, celkem dvacet čtyři. I on byl potomek Refajců. ^{1Chr 20:7}Urážel Izrael, ale Jonatan, syn Davidova bratra Šimey, ho zabil. ^{1Chr 20:8}Tak tito potomci gatských Refajců padli rukou Davida a jeho služebníků.

Kapitola 21

Sčítání lidu a Boží trest

^{1Chr 21:1}Proti Izraeli pak povstal satan ^[735] a podnítil Davida, aby sečetl Izrael. ^{1Chr 21:2}David tehdy řekl Joábovi a velitelům vojska: „Jděte, sečtěte Izrael od Beer-šeby až po Dan. Potom se vraťte a sdělte mi jejich počet.“

^{1Chr 21:3}Joáb ale namítl: „Hospodin kéž rozmnoží svůj lid nastokrát! Můj pane a králi, nejsou to snad všechno tvoji poddaní? Proč to chce můj pán udělat? Proč má být na Izrael uvalena vina?“ ^{[736]1Chr 21:4}Proti královskému slovu ale Joáb ani velitelé vojska nic nezmohli, a tak se vydali projít celý Izrael.

Když se vrátil do Jeruzaléma, ^{1Chr 21:5}předal Davidovi seznam lidu: Celý Izrael čítal 1 100 000 bojeschopných mužů; Juda čítal 470 000 bojeschopných mužů. ^{1Chr 21:6}Joáb ale mezi ně nezapočítal Leviho a Benjamína, protože se mu králův rozkaz příčil. ^{1Chr 21:7}Ani Bohu se ten rozkaz nelíbil, a tak udeřil na Izrael.

^{1Chr 21:8}„Spáchal jsem veliký hřích!“ volal pak David k Bohu. „Prosím tě ale, odpusť vinu svého služebníka! Zachoval jsem se jako hrozný hlupák.“

^{1Chr 21:9}Hospodin tehdy promluvil k Davidovu vidoucímu ^[737] Gádovi: ^{1Chr 21:10}„Jdi a promluv k Davidovi: ‚Tak praví Hospodin – Nabízím ti trojí trest. Vyber si jeden a ten ti dám.‘“

^{1Chr 21:11}Gád tedy přišel k Davidovi a řekl mu: „Tak praví Hospodin – ‚Vyber si: ^{1Chr 21:12}tři roky hladu, tři měsíce drancování, kdy tě bude stíhat meč tvých nepřátel, anebo tři dny meče Hospodinova, kdy bude v zemi řádit mor a Hospodinův anděl bude rozsévat zhoubu po celé izraelské zemi.‘ Teď uvaž, jak mám odpovědět Tomu, který mě posílá.“

^{1Chr 21:13}„Je mi tak úzko!“ odpověděl David Gádovi. „Ať raději padneme do rukou Hospodinu – je přece velmi milosrdný. Jen ať nepadnu do rukou lidem.“

^{1Chr 21:14}Hospodin tedy na Izrael dopustil mor. V Izraeli padlo 70 000 mužů ^{1Chr 21:15}a Bůh poslal anděla, aby hubil Jeruzalém.

Když pak Hospodin viděl tu zhoubu, pojala ho nad tím neštěstím lítost a řekl andělovi hubícímu lid: „Dost už, zadrž!“ Hospodinův anděl právě stál u mlatu Aravny ^[738] Jebusejského.

David staví oltář

^{1Chr 21:16}David vzhlédl a spatřil Hospodinova anděla, jak stojí mezi nebem a zemí s taseným mečem namířeným proti Jeruzalému. David i stařešinové, oblečeni pytlovinou, tehdy padli na tvář ^{1Chr 21:17}a David řekl Bohu: „To přece já jsem nechal sečíst lid. Já jsem ten, kdo zhřešil, já jsem spáchal zlo! Co ale provedly tyto ovečky? Hospodine, Bože můj, ať tvá ruka dolehne na mě a na mou rodinu! Jen ať ta rána nepadá na tvůj lid!“

^{1Chr 21:18}Hospodinův anděl promluvil ke Gádovi: „Řekni Davidovi, ať jde a postaví Hospodinu oltář na mlatu Aravny Jebusejského.“ ^{1Chr 21:19}David poslechl, co mu Gád v Hospodinově jménu vyřídil, a šel.

^{1Chr 21:20}Aravna, který zatím mlátil pšenici, se ohlédl a spatřil anděla. Jeho čtyři synové, kteří tam byli s ním, se schovali. ^{1Chr 21:21}Právě tehdy k Aravnovi přicházel David. Když Aravna vzhlédl a uviděl ho, vyšel z mlatu a poklonil se Davidovi až k zemi.

^{1Chr 21:22}„Přenech mi ten mlat,“ řekl David Aravnovi. „Postavím na něm oltář Hospodinu, aby se ta rána mezi lidem zastavila. Prodej mi ho za plnou cenu.“

^{1Chr 21:23}„Vezmi si ho,“ odpověděl mu Aravna. „Jen ať můj královský pán udělá, co se mu zlíbí. Pohleď, přidám býčky k zápalným obětem, smyky jako dříví a pšenici pro moučnou oběť – to vše daruji.“

^{1Chr 21:24}„To ne,“ řekl na to král Aravnovi. „Koupím ho za plnou cenu. Nevezmu pro Hospodina nic tvého. Přece mu nepřinesu oběť, která je zadarmo.“

^{1Chr 21:25}A tak David Aravnovi za ten pozemek odvážil 600 šekelů ^[739] zlata. ^{1Chr 21:26}Potom tam postavil oltář Hospodinu a přinesl zápalné i pokojné oběti. Vzýval Hospodina a on mu odpověděl – na zápalný oltář padl oheň z nebe. ^{1Chr 21:27}Hospodin pak řekl andělu, ať vrátí svůj meč do pochvy.

^{1Chr 21:28}Když David tenkrát viděl, že ho Hospodin na mlatu Aravny Jebusejského vyslyšel, začal tam obětovat. ^{1Chr 21:29}(Hospodinův příbytek, který zhotovil Mojžíš na poušti, stával v té době i se zápalným oltářem na výšině v Gibeonu. ^{1Chr 21:30}David tam ale nebyl s to chodit hledat Boha, protože ho děsil meč Hospodinova anděla.)

Kapitola 22

^{1Chr 22:1}David tehdy řekl: „Zde bude stát dům Hospodina Boha. Zde bude oltář pro izraelské oběti.“

Přípravy pro stavbu chrámu

^{1Chr 22:2}Potom David nechal shromáždit cizince žijící v izraelské zemi a vybral z nich lamače a kameníky pro přípravu kamenů ke stavbě Božího chrámu. ^{1Chr 22:3}Opatřil také spoustu železa na hřeby a vzpěry do křídel jeho brány. Opatřil tolik bronzu, že ani nešel zvážit; ^{1Chr 22:4}cedrového dřeva nepočítaně (Sidonští a Týrští totiž Davidovi přiváželi spoustu cedrového dřeva). ^{1Chr 22:5}David si řekl: „Můj syn Šalomoun je mladý a nezkušený, a ten dům, který se má vystavět Hospodinu, má být veliký, vysoký, nádherný a proslulý po všech zemích. Musím mu připravit, co bude třeba.“ Proto David ještě před smrtí vykonal mnoho příprav.

^{1Chr 22:6}Potom si svého syna Šalomouna zavolal a přikázal mu, aby vystavěl dům Hospodinu, Bohu Izraele. ^{1Chr 22:7}David Šalomounovi řekl: „Můj synu, měl jsem na srdci postavit dům jménu Hospodina, svého Boha. ^{1Chr 22:8}Dostal jsem ale slovo Hospodinovo: ‚Prolil jsi mnoho krve a svedl mnoho bitev. Protože jsi přede mnou na zemi prolil tolik krve, nemůžeš stavět dům mému jménu. ^{1Chr 22:9}Narodí se ti ale syn a ten bude mužem pokoje, neboť mu dám zakusit pokoj ode všech nepřátel kolem dokola. Bude se jmenovat Šalomoun, Pokojný, neboť za jeho dnů dám Izraeli pokoj a mír. ^{1Chr 22:10}To on postaví dům mému jménu. Bude mi synem a já mu budu otcem. Trůn jeho království nad Izraelem upevním navěky.‘ ^[740]

^{1Chr 22:11}Nuže, synu můj, Hospodin buď s tebou. Kéž se ti daří a kéž vystavíš dům Hospodinu, svému Bohu, jak to o tobě řekl. ^{1Chr 22:12}Hlavně ať tě Hospodin, až ti dá velet Izraeli, obdaří rozumností a prozíravostí, abys dodržoval Zákon Hospodina, svého Boha. ^{1Chr 22:13}Tehdy se ti bude dařit, když budeš pečlivě dodržovat ustanovení a řády, které Hospodin Mojžíšovi svěřil pro Izrael. Buď silný a statečný. Neboj se a nestrachuj.

^{1Chr 22:14}Hle, připravil jsem pro Hospodinův dům, co jsem mohl: sto tisíc talentů ^[741] zlata a milion talentů ^[742] stříbra, bronzu a železa tolik, že ani nejde zvážit, a také dřevo a kamení. Ty to ještě rozmnožíš. ^{1Chr 22:15}Máš k ruce dělníky, lamače, kameníky, tesaře a všechny zkušené řemeslníky. ^{1Chr 22:16}Zlata, stříbra, bronzu i železa je bezpočet. Dej se tedy do práce. Hospodin buď s tebou.“

^{1Chr 22:17}David také přikázal všem izraelským vůdcům, aby jeho synu Šalomounovi byli ku pomoci: ^{1Chr 22:18}„Není snad Hospodin, váš Bůh, s vámi? Dal vám odpočinutí ze všech stran. Vydal mi do rukou obyvatele této země, a tak je země podmaněna Hospodinu a jeho lidu. ^{1Chr 22:19}Teď tedy srdcem i duší oddaně hledejte Hospodina, svého Boha, a dejte se do stavby svatyně Hospodina, svého Boha! Truhlu Hospodinovy smlouvy i Boží svaté náčiní pak vnesete do chrámu, který postavíte jménu Hospodinovu.“

Kapitola 23

Uspořádání levitské služby

^{1Chr 23:1}Když David zestárl a naplnil svůj čas, ustanovil za krále nad Izraelem svého syna Šalomouna.

^{1Chr 23:2}Shromáždil všechny vůdce Izraele spolu s kněžími a levity. ^{1Chr 23:3}Nechal spočítat levity od třicetiletých výše a jejich počet činil 38 000 mužů. ^{1Chr 23:4}Z nich 24 000 mělo na starosti dílo Hospodinova domu, 6000 dělalo úředníky a soudce, ^{1Chr 23:5}4000 bylo strážných a 4000 oslavovali Hospodina na nástrojích, které ^[743] k tomu nechal zhotovit. ^{1Chr 23:6}David levity rozdělil na oddíly podle příslušnosti k Leviho synům Geršonovi, Kehatovi a Merarimu.

^{1Chr 23:7}Ke Geršonovcům patřili Ladan a Šimei.

^{1Chr 23:8}Synové Ladanovi: vůdce Jechiel, Zetam a Joel, celkem tři.

^{1Chr 23:9}Synové Šimeiho: Šelomit, Chaziel a Haran, tři vůdcové otcovských rodů Ladanových.

^{1Chr 23:10}Synové Šimeiho: Jachat, Ziza, ^[744] Jeuš a Beria, čtyři synové Šimeiho. ^{1Chr 23:11}Jachat byl vůdce, Ziza byl druhý, ale Jeuš ani Beria neměli mnoho synů, a proto se počítali za jediný otcovský rod.

^{1Chr 23:12}Synové Kehatovi: Amram, Jishar, Hebron a Uziel, celkem čtyři.

^{1Chr 23:13}Synové Amramovi: Áron a Mojžíš.

Áron a jeho synové byli odděleni, aby navěky posvěcovali nejsvětější věci, aby dýmali před Hospodinem, sloužili mu a žehnali v jeho jménu navěky.

^{1Chr 23:14}Synové Božího muže Mojžíše se počítali za součást levitského kmene. ^{1Chr 23:15}Synové Mojžíšovi byli Geršom a Eliezer.

^{1Chr 23:16}Synové Geršomovi: vůdce Šebuel.

^{1Chr 23:17}Synové Eliezerovi: vůdce Rechabiáš. Eliezer neměl další syny, ale Rechabiášovi synové se velmi rozmnožili.

^{1Chr 23:18}Synové Jisharovi: vůdce Šelomit.

^{1Chr 23:19}Synové Hebronovi: vůdce Jeriáš, druhý Amariáš, třetí Jachaziel, čtvrtý Jekameam.

^{1Chr 23:20}Synové Uzielovi: vůdce Míka a druhý Jišiáš.

^{1Chr 23:21}Synové Merariho:

Machli a Muši. Synové Machliho: Eleazar a Kíš. ^{1Chr 23:22}Eleazar zemřel, aniž zanechal syny. Měl jen dcery, které si vzali jejich příbuzní, synové Kíšovi.

^{1Chr 23:23}Synové Mušiho: Machli, Eder a Jeremot, celkem tři.

^{1Chr 23:24}Toto jsou synové Leviho podle svých otcovských rodů, rodoví vůdcové, jednotlivě zaznamenaní ve výčtu jmen, konající dílo služby Hospodinova domu od dvacetiletých výše. ^{1Chr 23:25}David totiž řekl: „Hospodin, Bůh Izraele, dal svému lidu odpočinutí a bude navěky přebývat v Jeruzalémě, ^{1Chr 23:26}a tak už levité nebudou nosit příbytek ani veškeré jeho služebné náčiní.“ ^{1Chr 23:27}Podle těchto Davidových posledních slov byli Leviho synové sečteni od dvacetiletých výše.

^{1Chr 23:28}Jejich úkolem bylo pomáhat synům Áronovým při službě u Hospodinova domu na nádvořích, v síních, při očišťování všech svatých věcí a při plnění povinností u Božího domu. ^{1Chr 23:29}Měli se starat o chleby předložení, o jemnou mouku pro moučné oběti, o nekvašené placky, smažené bochánky a o veškeré vážení a odměřování. ^{1Chr 23:30}Každé ráno a večer měli stát před Hospodinem a vzdávat mu díky a chválu ^{1Chr 23:31}stejně jako při všech zápalných obětech Hospodinu o sobotách, novoluních a slavnostech. Takto měli v patřičném počtu a předepsaným způsobem pravidelně sloužit před Hospodinem.

^{1Chr 23:32}Takto levité plnili své povinnosti vůči Stanu setkávání, vůči svatyni, vůči svým bratrům, synům Áronovým; takto sloužili při Božím domě.

Kapitola 24

Uspořádání kněžské služby

^{1Chr 24:1}Áronovi synové byli uspořádáni do oddílů. Synové Áronovi: Nádab, Abihu, Eleazar a Itamar. ^{1Chr 24:2}Nádab a Abihu ale zemřeli bezdětní dříve než jejich otec; kněžství proto vykonávali Eleazar a Itamar.

^{1Chr 24:3}Spolu se Sádokem ze synů Eleazarových a Achimelechem ze synů Itamarových je David rozdělil do oddílů, aby konali službu podle určeného pořadí. ^{1Chr 24:4}Ukázalo se, že synové Eleazarovi mají více předních mužů než synové Itamarovi, a tak podle počtu jejich otcovských rodů rozdělili syny Eleazarovy do šestnácti oddílů a syny Itamarovy do osmi.

^{1Chr 24:5}Rozdělili je losem, jednoho jako druhého, protože synové Eleazarovi i synové Itamarovi byli hodnostáři svatyně, hodnostáři Boží. ^{1Chr 24:6}Levitský písař Šemajáš, syn Natanaelův, pořídil jejich seznam v přítomnosti krále, hodnostářů, kněží Sádoka i Achimelecha, syna Abiatarova, a vůdců kněžských i levitských otcovských rodů. Jednou vždy vyšla řada na Eleazarův otcovský rod a potom na Itamarův.

^{1Chr 24:7}Výsledky losování:

první: Jojarib, druhý: Jedajáš, ^{1Chr 24:8}třetí: Charim, čtvrtý: Seorim, ^{1Chr 24:9}pátý: Malkiáš, šestý: Mijamin, ^{1Chr 24:10}sedmý: Hakoc, osmý: Abiáš, ^{1Chr 24:11}devátý: Ješua, desátý: Šechaniáš, ^{1Chr 24:12}jedenáctý: Eliašib, dvanáctý: Jakim, ^{1Chr 24:13}třináctý: Chupa, čtrnáctý: Ješebeab, ^{1Chr 24:14}patnáctý: Bilga, šestnáctý: Imer, ^{1Chr 24:15}sedmnáctý: Chezir, osmnáctý: Hapicec, ^{1Chr 24:16}devatenáctý: Petachiáš, dvacátý: Jechezkel, ^{1Chr 24:17}jednadvacátý: Jachin, dvaadvacátý: Gamul, ^{1Chr 24:18}třiadvacátý: Delajáš, čtyřiadvacátý: Maaziáš.

^{1Chr 24:19}To je pořadí, v němž měli vstupovat do Hospodinova domu, aby v něm konali službu podle nařízení svého otce Árona, jak mu je vydal Hospodin, Bůh Izraele.

Ostatní levité

^{1Chr 24:20}K ostatním Leviho synům patřili:

Ze synů Amramových: Šubael.

Ze synů Šubaelových: Jechdeáš.

^{1Chr 24:21}Ze synů Rechabiášových: vůdce Jišiáš.

^{1Chr 24:22}Ze synů Jisharových: Šelomot.

Ze synů Šelomotových: Jachat.

^{1Chr 24:23}Ze synů Hebronových: ^[745] Jeriáš, druhý Amariáš, třetí Jachaziel, čtvrtý Jekameam.

^{1Chr 24:24}Ze synů Uziele: Míka.

Ze synů Míky: Šamir ^{1Chr 24:25}a Míkův bratr Jišiáš.

Ze synů Jišiášových: Zachariáš.

^{1Chr 24:26}Ze synů Merariho: Machli a Muši.

Ze synů Jaaziášových: Beno.

^{1Chr 24:27}Ze synů Merariho skrze Jaaziáše: Beno, Šoham, Zakur a Ibri.

^{1Chr 24:28}Ze synů Machliho: Eleazar, který neměl syny.

^{1Chr 24:29}Ze synů Kíše: Jerachmeel, syn Kíšův.

^{1Chr 24:30}Ze synů Mušiho: Machli, Eder, Jerimot.

To jsou levitští synové podle svých otcovských rodů. ^{1Chr 24:31}Také oni losovali, stejně jako jejich příbuzní, synové Áronovi, v přítomnosti krále Davida jakož i Sádoka a Achimelecha a vůdců kněžských i levitských otcovských rodů. S rody starších bratrů bylo nakládáno stejně jako s rody mladších.

Kapitola 25

Chrámoví hudebníci

^{1Chr 25:1}David a hlavní hodnostáři vyčlenili některé z Asafových, Hemanových a Jedutunových synů ke službě prorokování za zvuku citer, lyr a činelů. Zde je výčet mužů, kteří konali tuto službu:

^{1Chr 25:2}Z Asafových synů:

Zakur, Josef, Netaniáš a Asarela, synové Asafovi pod vedením Asafa, který prorokoval na králův pokyn.

^{1Chr 25:3}Z Jedutunových synů:

Gedaliáš, Ceri, Ješajáš, Šimei, ^[746] Chašabiáš a Matitiáš – těchto šest pod vedením svého otce Jedutuna, který za zvuku citery prorokoval ke chvále a oslavě Hospodina.

^{1Chr 25:4}Z Hemanových synů:

Bukiáš, Mataniáš, Uziel, Šubael, Jerimot, Chananiáš, Chanani, Eliata, Gidalti, Romamti-ezer, Jošbekaša, Maloti, Hotir a Machaziot. ^{1Chr 25:5}Ti všichni byli synové králova vidoucího ^[747] Hemana. Bůh mu zaslíbil, že pozdvihne jeho roh, a tak mu dal čtrnáct synů a tři dcery.

^{1Chr 25:6}Ti všichni se v Hospodinově domě pod vedením svého otce věnovali hudbě na činely, lyry a citery; to byla jejich služba při Božím domě. (Asaf, Jedutun a Heman zodpovídali přímo králi.) ^{1Chr 25:7}Spolu s jejich příbuznými, vyškolenými v Hospodinově hudbě, jich bylo 288, samí mistři. ^{1Chr 25:8}Služby si rozvrhli losem, mladí stejně jako staří, mistři spolu s žáky.

^{1Chr 25:9}Výsledky losování:

první: Josef z Asafova rodu a jeho bratři a synové 12

druhý: Gedaliáš a jeho bratři a synové 12 ^[748]

^{1Chr 25:10}třetí: Zakur a jeho bratři a synové 12

^{1Chr 25:11}čtvrtý: Jicri ^[749] a jeho bratři a synové 12

^{1Chr 25:12}pátý: Netaniáš a jeho bratři a synové 12

^{1Chr 25:13}šestý: Bukiáš a jeho bratři a synové 12

^{1Chr 25:14}sedmý: Jesarela ^[750] a jeho bratři a synové 12

^{1Chr 25:15}osmý: Ješajáš a jeho bratři a synové 12

^{1Chr 25:16}devátý: Mataniáš a jeho bratři a synové 12

^{1Chr 25:17}desátý: Šimei a jeho bratři a synové 12

^{1Chr 25:18}jedenáctý: Azarel ^[751] a jeho bratři a synové 12

^{1Chr 25:19}dvanáctý: Chašabiáš a jeho bratři a synové 12

^{1Chr 25:20}třináctý: Šubael a jeho bratři a synové 12

^{1Chr 25:21}čtrnáctý: Matitiáš a jeho bratři a synové 12

^{1Chr 25:22}patnáctý: Jeremot a jeho bratři a synové 12

^{1Chr 25:23}šestnáctý: Chananiáš a jeho bratři a synové 12

^{1Chr 25:24}sedmnáctý: Jošbekaša a jeho bratři a synové 12

^{1Chr 25:25}osmnáctý: Chanani a jeho bratři a synové 12

^{1Chr 25:26}devatenáctý: Maloti a jeho bratři a synové 12

^{1Chr 25:27}dvacátý: Eliata a jeho bratři a synové 12

^{1Chr 25:28}jednadvacátý: Hotir a jeho bratři a synové 12

^{1Chr 25:29}dvaadvacátý: Gidalti a jeho bratři a synové 12

^{1Chr 25:30}třiadvacátý: Machaziot a jeho bratři a synové 12

^{1Chr 25:31}čtyřiadvacátý: Romamti-ezer a jeho bratři a synové 12.

Kapitola 26

Chrámová stráž

^{1Chr 26:1}Toto jsou oddíly strážných:

Synové Korachovi: Mešelemiáš, syn Koreho ze synů Asafových; ^{1Chr 26:2}Synové Mešelemiášovi: prvorozený Zachariáš, druhý Jediael, třetí Zebadiáš, čtvrtý Jatniel, ^{1Chr 26:3}pátý Elam, šestý Jochanan a sedmý Eljoenaj.

^{1Chr 26:4}Synové Obed-edomovi: Prvorozený Šemajáš, druhý Jozabad, třetí Joach, čtvrtý Sachar, pátý Natanael, ^{1Chr 26:5}šestý Amiel, sedmý Isachar, osmý Peuletaj. (Bůh mu totiž požehnal.)

^{1Chr 26:6}Jeho synu Šemajášovi se narodili synové, kteří vládli otcovskému rodu, neboť to byli udatní bojovníci. ^{1Chr 26:7}Synové Šemajášovi: Otni, Refael, Obed, Elzabad a jeho udatní bratři Elihu a Semachiáš. ^{1Chr 26:8}Ti všichni jsou potomky Obed-edoma; oni, jejich synové i jejich bratři. Obed-edom měl šedesát dva bojovníků schopných služby.

^{1Chr 26:9}Mešelemiášových udatných synů a bratrů bylo osmnáct.

^{1Chr 26:10}Chosa ze synů Merariho měl tyto syny: vůdce Šimriho (který nebyl prvorozený, ale jeho otec ho učinil vůdcem), ^{1Chr 26:11}druhého Chilkiáše, třetího Tebaliáše a čtvrtého Zachariáše. Chosových synů a bratrů bylo celkem třináct.

^{1Chr 26:12}Tyto oddíly strážných pod vedením svých vůdců plnily své povinnosti vůči Hospodinovu domu stejně jako jejich bratři. ^{1Chr 26:13}Jak mladí, tak staří losovali podle otcovských rodů o každou jednotlivou bránu:

^{1Chr 26:14}Východní bránu si vylosoval Šelemiáš. ^[752]

Jeho syn, moudrý rádce Zachariáš, si vylosoval Severní bránu.

^{1Chr 26:15}Obed-edom si vylosoval Jižní bránu a jeho synům připadly sklady.

^{1Chr 26:16}Šupim a Chosa si vylosovali Západní bránu, k níž vede vyvýšená silnice.

Hlídka stála vedle hlídky: ^{1Chr 26:17}na východě jich bylo denně ^[753] šest, na severu denně čtyři, na jihu denně čtyři, při skladech dvě a dvě, ^{1Chr 26:18}ve dvoře na západě čtyři pro silnici a dva pro dvůr. ^{1Chr 26:19}Toto jsou oddíly strážných ze synů Korachových a synů Merariho.

Pokladníci a úředníci

^{1Chr 26:20}Ostatním levitům, jejich bratrům, ^[754] připadla starost o pokladnice Božího domu a pokladnice svatých věcí. ^{1Chr 26:21}Vůdcové geršonských otcovských rodů byli synové Geršonovce Ladana, totiž Jechielovci. ^{1Chr 26:22}Jechielovi synové Zetam a jeho bratr Joel zodpovídali za pokladnice domu Hospodinova.

^{1Chr 26:23}Z Amramovců, Jisharovců, Hebronovců a Ozielovců to byli:

^{1Chr 26:24}Šebuel, syn Geršoma, syna Mojžíšova, byl hlavním pokladníkem. ^{1Chr 26:25}Jeho bratr Eliezer měl syny Rechabiáše, Ješajáše, Jorama, Zichriho a Šelomita. ^{1Chr 26:26}Tento Šelomit se svými bratry zodpovídal za všechny pokladnice svatých věcí, které zasvětil král David a vůdcové otcovských rodů, velitelé tisíců a stovek i ostatní velitelé vojska. ^{1Chr 26:27}Šlo o dary z bojové kořisti, které zasvětili na opravu Hospodinova domu, ^{1Chr 26:28}a vše, co zasvětil vidoucí ^[755] Samuel a také Saul, syn Kíšův, Abner, syn Nerův, a Joáb, syn Ceruji. Vše, co se zasvěcovalo, měl na starosti Šelomit a jeho bratři.

^{1Chr 26:29}Kenaniáš a jeho synové z rodu Jisharovců působili mimo chrám jako úředníci a soudci nad Izraelem.

^{1Chr 26:30}Chašabiáš a jeho bratři z rodu Hebronovců – 1700 znamenitých mužů – řídili izraelskou správu na západním břehu Jordánu ve všem, co se týkalo služby Hospodinu a prací pro krále. ^{1Chr 26:31}Podle Hebronských otcovských rodopisů byl jejich vůdcem Jeriáš. Ve čtyřicátém roce Davidova kralování se v nich hledalo a byli nalezeni vynikající muži v gileádském Jaezeru. ^{1Chr 26:32}Jeho bratry – 2700 znamenitých mužů, vůdců otcovských rodů – potom král David ustanovil nad Rubenovým a Gádovým kmenem a nad polovinou kmene Manasesova ve všech záležitostech Božích i královských.

Kapitola 27

Vojenská a civilní správa

^{1Chr 27:1}Toto je výčet synů Izraele, náčelníků otcovských rodů, vůdců nad tisíci a stovkami i správců, kteří sloužili králi ve všech záležitostech vojenských oddílů. Oddíly se střídaly měsíc co měsíc po celý rok. Každý oddíl čítal 24 000 mužů.

^{1Chr 27:2}První měsíc sloužil první oddíl. Jeho velitelem byl Jašobeam, syn Zabdielův, a jeho oddíl čítal 24 000 mužů. ^{1Chr 27:3}Pocházel ze synů Peresových a v prvním měsíci byl vrchním velitelem celého vojska.

^{1Chr 27:4}Druhý měsíc byl velitelem oddílu Dodaj Achochijský (jeho oddílu potom velel Milot). Jeho oddíl čítal 24 000 mužů.

^{1Chr 27:5}Třetí měsíc byl velitelem třetího vojska Benajáš, syn velekněze Jojady. Jeho oddíl čítal 24 000 mužů. ^{1Chr 27:6}Benajáš patřil ke třicítce hrdinů a byl její velitel. (Jeho oddílu potom velel jeho syn Amizabad.)

^{1Chr 27:7}Čtvrtý měsíc byl jako čtvrtý Asael, bratr Joábův (a po něm jeho syn Zebadiáš). Jeho oddíl čítal 24 000 mužů.

^{1Chr 27:8}Pátý měsíc byl pátým velitelem Šamhut Izrašský. Jeho oddíl čítal 24 000 mužů.

^{1Chr 27:9}Šestý měsíc byl jako šestý Ira, syn Ikeše Tekojského. Jeho oddíl čítal 24 000 mužů.

^{1Chr 27:10}Sedmý měsíc byl jako sedmý Chelec Pelonský ze synů Efraimových. Jeho oddíl čítal 24 000 mužů.

^{1Chr 27:11}Osmý měsíc byl jako osmý Sibechaj Chušatský ze zerašských. Jeho oddíl čítal 24 000 mužů.

^{1Chr 27:12}Devátý měsíc byl jako devátý Abiezer Anatotský z benjamínských. Jeho oddíl čítal 24 000 mužů.

^{1Chr 27:13}Desátý měsíc byl jako desátý Mahraj Netofský ze zerašských. Jeho oddíl čítal 24 000 mužů.

^{1Chr 27:14}Jedenáctý měsíc byl jako jedenáctý Benajáš Piratonský ze synů Efraimových. Jeho oddíl čítal 24 000 mužů.

^{1Chr 27:15}Dvanáctý měsíc byl jako dvanáctý Cheldaj Netofský z Otniela. Jeho oddíl čítal 24 000 mužů.

^{1Chr 27:16}Tito muži odpovídali za izraelské kmeny:

za Rubena Eliezer, syn Zichriho, za Šimeona Šefatiáš, syn Maaky, ^{1Chr 27:17}za Leviho Chašabiáš, syn Kemuelův, za Árona Sádok, ^{1Chr 27:18}za Judu Elihu z Davidových bratrů, za Isachara Amri, syn Michaelův, ^{1Chr 27:19}za Zabulona Jišmajáš, syn Obadiášův, za Neftalího Jerimot, syn Azrielův, ^{1Chr 27:20}za syny Efraimovy Hošea, syn Azaziášův, za polovinu kmene Manasesova Joel, syn Pedajášův, ^{1Chr 27:21}za gileádskou polovinu Manasesovu Jido, syn Zachariášův, za Benjamína Jaasiel, syn Abnerův, ^{1Chr 27:22}za Dana Azarel, syn Jerochamův.

To byli vůdcové izraelských kmenů.

^{1Chr 27:23}Dvacetileté a mladší David do sčítání ani nezahrnul, neboť Hospodin řekl, že rozmnoží Izrael jako hvězdy na nebi. ^{1Chr 27:24}Joáb, syn Ceruji, se sčítáním začal, ale nedokončil je, protože kvůli tomu postihl Izrael Boží hněv. Proto také onen počet není uveden v Kronice krále Davida.

^{1Chr 27:25}Za královské příjmy odpovídal Azmavet, syn Adielův; za příjmy z polí, měst, vesnic a tvrzí odpovídal Jonatan, syn Uziášův; ^{1Chr 27:26}za zemědělské práce na polích Ezri, syn Kelubův; ^{1Chr 27:27}za vinice Šimei Rámatský; za výnosy vinic a vinné sklepy Zabdi Šifmiský; ^{1Chr 27:28}za olivy a plané fíky v podhůří Baal-chanan Gederský; za příjmy z oleje Joaš; ^{1Chr 27:29}za skot pasoucí se v Šáronu Šitraj Šáronský; za skot v údolích Šafat, syn Adlajův; ^{1Chr 27:30}za velbloudy Obil Izmaelský; za oslice Jechdeáš Meronotský; ^{1Chr 27:31}za brav Jaziz Hagrejský.

To všechno byli vedoucí majetkové správy krále Davida.

^{1Chr 27:32}Davidův strýc Jonatan jakožto znalý člověk a písař byl rádcem. Spolu s Jechielem, synem Chakmoniho, měl na starosti královské syny. ^{1Chr 27:33}Dalším královým rádcem byl Achitofel. Královým důvěrníkem byl Chušaj Arkijský. ^{1Chr 27:34}Po Achitofelovi nastoupil Jojada, syn Benajášův, a Abiatar. Velitelem královského vojska byl Joáb.

Kapitola 28

Dej se do díla

^{1Chr 28:1}David shromáždil všechny vůdce Izraele, vůdce kmenů, vůdce oddílů sloužících králi, vůdce tisíců i stovek, správce všeho majetku a stád krále i jeho synů spolu s komořími, s hrdiny a se všemi bojovníky do Jeruzaléma.

^{1Chr 28:2}Potom král David vstal a promluvil: „Slyšte mě, bratři, lide můj! Měl jsem na srdci vybudovat chrám, kde by spočinula Truhla Hospodinovy smlouvy – chrám, který by byl podnoží nohám našeho Boha. Připravil jsem stavbu, ^{1Chr 28:3}ale Bůh mi řekl: ‚Nepostavíš dům mému jménu, neboť jsi vedl války a proléval jsi krev.‘ ^[756]

^{1Chr 28:4}Hospodin, Bůh Izraele, vyvolil z celého mého otcovského rodu mě, abych byl králem Izraele navěky. Judu vybral jako vůdce, v judském rodu pak můj otcovský dům a ze synů mého otce ráčil vybrat za krále nad celým Izraelem právě mě. ^{1Chr 28:5}Ze všech mých synů – a Hospodin mi jich dal mnoho – pak vyvolil mého syna Šalomouna, aby usedl na trůn Hospodinova království nad Izraelem. ^{1Chr 28:6}Řekl mi: ‚Tvůj syn Šalomoun, ten mi vybuduje chrám i nádvoří. Jeho jsem si vyvolil za syna a já mu budu otcem. ^{1Chr 28:7}Jeho království upevním až navěky, bude-li spolehlivě plnit má přikázání a zákony, jak se to děje dnes.‘ ^[757]

^{1Chr 28:8}Před zraky celého Izraele, před shromážděním Hospodinovým, vás teď proto vyzývám a náš Bůh to slyší: Dodržujte a vyhledávejte všechna přikázání Hospodina, vašeho Boha, abyste mohli užívat tuto krásnou zem a zanechali ji svým synům jako věčné dědictví.

^{1Chr 28:9}A ty, Šalomoune, synu můj, poznávej Boha svého otce a služ mu celým srdcem a z duše rád. Neboť Hospodin zkoumá všechna srdce a všechna hnutí mysli rozpozná. Budeš-li ho hledat, dá se ti nalézt. Opustíš-li ho, navždy tě odvrhne. ^{1Chr 28:10}Pohleď – Hospodin tě vyvolil, abys postavil chrám pro jeho svatyni. Buď silný a jednej!“

^{1Chr 28:11}Potom David předal svému synu Šalomounovi předlohu předsíně, jednotlivých budov, pokladnic, střešních komor a vnitřních místností i prostoru pro slitovnici ^{1Chr 28:12}jakož i předlohy pro všechno ostatní, co měl na mysli:

pro nádvoří Hospodinova domu i všechny okolní síně,

pro pokladnice Božího domu i pokladnice svatých věcí,

^{1Chr 28:13}pro kněžské a levitské oddíly,

pro konání veškeré služby Hospodinova domu,

pro všechno náčiní služby Hospodinova domu,

^{1Chr 28:14}pro zlato určil váhy zlatého náčiní pro každou jednotlivou službu,

pro veškeré stříbrné náčiní určil váhu všeho potřebného k různé službě,

^{1Chr 28:15}pro zlaté svícny a jejich zlaté lampy určil váhu každého svícnu a jeho lamp,

pro stříbrné svícny určil váhy svícnů a jejich lamp, kolik bylo na který svícen potřeba,

^{1Chr 28:16}pro každý jednotlivý stůl předložení určil váhu zlata,

pro stříbrné stoly stříbro,

^{1Chr 28:17}pro vidlice, misky a konvice ryzí zlato,

pro zlaté mísy určil váhu každé jednotlivé mísy,

pro stříbrné mísy určil váhu každé jednotlivé mísy,

^{1Chr 28:18}pro kadidlový oltář určil váhu přetaveného zlata.

Předal mu také předlohu Trůnu, totiž zlatých cherubů s rozpjatými křídly zastiňujícími Truhlu Hospodinovy smlouvy.

^{1Chr 28:19}„Celý tento soupis mám od Hospodina, který mi objasnil každou část oné předlohy,“ ^{1Chr 28:20}řekl David svému synu Šalomounovi.

„Buď silný a statečný; dej se do díla! Neboj se a nestrachuj, neboť Hospodin Bůh, můj Bůh, bude s tebou. Neopustí tě a nenechá, dokud se nedokončí veškerá práce na Hospodinově chrámu. ^{1Chr 28:21}Pohleď, oddíly kněží a levitů jsou připraveny k veškeré službě při Božím domě. Také všichni, kdo jsou zruční v jakémkoli řemesle, ti budou ochotně pomáhat s veškerou prací. Hodnostáři i všechen lid čekají na tvé rozkazy.“

Kapitola 29

Dary na chrám

^{1Chr 29:1}Král David pak řekl celému shromáždění: „Můj syn Šalomoun, jehož jediného Bůh vyvolil, je mladý a nezkušený, a toto je veliké dílo. Nejde o palác pro lidi, ale pro Hospodina Boha. ^{1Chr 29:2}Připravil jsem pro chrám svého Boha, co jsem mohl: zlato pro věci zlaté, stříbro pro stříbrné, bronz pro bronzové, železo pro železné a dřevo pro dřevěné, onyx a jiné ozdobné a pestré kameny k obkládání, nejrůznější drahokamy i množství alabastru. ^{1Chr 29:3}A protože chrám mého Boha je mým potěšením, přidávám také svůj osobní zlatý a stříbrný poklad. Dávám jej na chrám svého Boha kromě všeho toho, co jsem pro ten svatý chrám už připravil: ^{1Chr 29:4}3000 talentů ^[758] ofirského zlata, 7000 talentů ^[759] přetaveného stříbra na pokrytí stěn příbytků, ^{1Chr 29:5}zlato pro věci zlaté, stříbro pro stříbrné a pro vše, co mají vyrobit kovotepci. Nuže, co kdo dnes nabídne k zasvěcení Hospodinu?“

^{1Chr 29:6}Nato se nabídli vůdcové otcovských rodů, vůdcové izraelských kmenů i vůdcové tisíců a stovek jakož i vůdcové královského díla ^{1Chr 29:7}a věnovali na službu Božího domu 5000 talentů ^[760] zlata, 10 000 dareiků, ^[761] 10 000 talentů ^[762] stříbra, 18 000 talentů ^[763] bronzu a 100 000 talentů ^[764] železa. ^{1Chr 29:8}Kdokoli měl drahokamy, věnoval je do pokladnice Hospodinova domu pod správu Jechiela Geršonského. ^{1Chr 29:9}Lid se z jejich ochoty radoval, neboť to věnovali Hospodinu celým srdcem. Také král David se nesmírně radoval.

Davidova modlitba

^{1Chr 29:10}David tehdy před zraky celého shromáždění dobrořečil Hospodinu:

„Hospodine, Bože našeho otce Izraele,
požehnaný jsi od věků až na věky!
^{1Chr 29:11}Tvá je, Hospodine, velikost a síla,
nádhera, velebnost a majestát!
Vše na nebi i na zemi je, Hospodine, tvé panství
a ty jsi hlava, jež převyšuje vše!
^{1Chr 29:12}Od tebe pochází bohatství a sláva,
jenom ty sám vládneš nade vším.
Ve tvé ruce je síla i moc,
svou rukou posiluješ a dáváš velikost.
^{1Chr 29:13}Tobě, Bože náš, vzdáváme díky,
tvé slavné jméno chválíme!

^{1Chr 29:14}Kdo jsem ale já a co je můj lid, abychom mohli přinést tak štědrý dar? To od tebe pochází všechno – to, co jsme dali, bylo z tvé ruky! ^{1Chr 29:15}Před tebou jsme jen poutníci a hosté tak jako všichni naši otcové; naše dny na zemi jsou prchavý stín. ^{1Chr 29:16}Hospodine, Bože náš, zde je všechna ta hojnost. Připravili jsme ji ke stavbě domu pro tvé svaté jméno – vše je to ale z tvé ruky a tobě to náleží! ^{1Chr 29:17}Vím, Bože můj, že zkoumáš srdce a miluješ upřímnost. Z upřímného srdce jsem daroval toto vše a teď vidím, jak tvůj lid, zde přítomný, přináší své dary s radostí. ^{1Chr 29:18}Hospodine, Bože našich otců Abrahama, Izáka a Izraele, zachovej navěky tu touhu v srdci svého lidu! Ať jsou jejich srdce vždy pevně u tebe! ^{1Chr 29:19}Mému synu Šalomounovi pak dej oddané srdce, aby dbal na tvá přikázání, svědectví a pokyny, aby vše vykonal a postavil ten palác, pro který jsem vykonal tyto přípravy.“

Předání trůnu

^{1Chr 29:20}Potom David vyzval celé shromáždění: „Dobrořečte Hospodinu, svému Bohu!“ a všechno shromáždění dobrořečilo Hospodinu, Bohu jejich otců, padli na kolena a klaněli se před Hospodinem a před králem.

^{1Chr 29:21}Druhého dne přinášeli Hospodinu oběti a zápaly – 1000 býčků, 1000 beranů a 1000 jehňat s příslušnými úlitbami a s hojnými oběťmi za celý Izrael. ^{1Chr 29:22}Jedli a pili před Hospodinem s velikou radostí, neboť onoho dne znovu prohlásili Davidova syna Šalomouna králem. ^[765] Pomazali ho před Hospodinem za vůdce a Sádoka za kněze.

^{1Chr 29:23}Tak Šalomoun dosedl na Hospodinův královský trůn namísto svého otce Davida. Vše se mu dařilo a celý Izrael ho poslouchal. ^{1Chr 29:24}Také všichni hodnostáři a hrdinové jakož i všichni synové krále Davida se poddali králi Šalomounovi. ^{1Chr 29:25}Hospodin dal Šalomounovi v očích celého Izraele nebývalou vážnost. Obdařil ho takovou královskou vznešeností, jakou před ním neměl žádný izraelský král.

^{1Chr 29:26}David, syn Jišajův, kraloval celému Izraeli a ^{1Chr 29:27}jeho vláda nad Izraelem trvala čtyřicet let. Sedm let kraloval v Hebronu a třiatřicet let v Jeruzalémě. ^{1Chr 29:28}Zemřel v utěšeném věku, nasycen životem, bohatstvím i slávou a na jeho místě začal kralovat jeho syn Šalomoun.

^{1Chr 29:29}Skutky krále Davida jsou od počátku až do konce popsány ve Slovech vidoucího ^[766] Samuele, ve Slovech proroka Nátana a ve Slovech vidoucího Gáda, ^{1Chr 29:30}stejně jako celá jeho vláda, jeho hrdinství i vše, co se přihodilo jemu, Izraeli a všem královstvím země.

2. Letopisů

Letopis Šalomounův

Kapitola 1

Nový král

^{2Chr 1:1}Davidův syn Šalomoun se pevně chopil královské vlády. Hospodin, jeho Bůh, byl s ním a obdařil ho velkolepou mocí.

^{2Chr 1:2}Šalomoun sezval celý Izrael, velitele tisíců a stovek, soudce i všechny vznešené vůdce izraelských otcovských rodů. ^{2Chr 1:3}Celé to shromáždění se s Šalomounem ubíralo na výšinu do Gibeonu, neboť tam stál Boží Stan setkávání, který Hospodinův služebník Mojžíš zhotovil na poušti. ^{2Chr 1:4}(David sice nechal Boží truhlu přenést z Kiriat-jearimu do Jeruzaléma, kde pro ni připravil stan, ^{2Chr 1:5}ale bronzový oltář, který zhotovil Becaleel, syn Uriho, syna Hurova, dosud stál před Příbytkem). Šalomoun tam s celým shromážděním hledal Hospodina ^{2Chr 1:6}a na tom bronzovém oltáři u Stanu setkávání obětoval před Hospodinem na tisíc zápalných obětí.

^{2Chr 1:7}Té noci se Šalomounovi zjevil Bůh a řekl mu: „Žádej mě o cokoli a dám ti to.“

^{2Chr 1:8}Šalomoun Bohu odpověděl: „Prokázal jsi mému otci Davidovi velikou přízeň a mě jsi učinil králem po něm. ^{2Chr 1:9}Nuže, Hospodine Bože, kéž se potvrdí slovo, které jsi dal mému otci Davidovi. Vždyť jsi mě učinil králem lidu početného jako zemský prach. ^{2Chr 1:10}Dej mi tedy moudrost a poznání, abych dovedl vycházet i přicházet v čele tohoto lidu. Vždyť kdo by dokázal spravovat tento tvůj nesmírný lid?“

^{2Chr 1:11}Bůh Šalomounovi řekl: „Protože jsi chtěl právě toto – nežádal jsi poklady, slávu ani smrt svých nepřátel, ba ani dlouhý život sis nežádal, ale chtěl jsi moudrost a poznání, abys dokázal spravovat můj lid, nad nímž jsem tě učinil králem – ^{2Chr 1:12}proto tu moudrost i poznání dostaneš. K tomu ti přidám bohatství, poklady a slávu, takže ti nebude rovného mezi králi v minulosti ani v budoucnu.“

^{2Chr 1:13}Šalomoun se pak od Stanu setkávání na gibeonské výšině odebral do Jeruzaléma a kraloval nad Izraelem.

^{2Chr 1:14}Šalomoun nashromáždil vozy i koně, takže měl 1400 vozů a 12 000 koní, které umístil do vozových měst i k sobě do Jeruzaléma. ^{2Chr 1:15}Za jeho vlády bylo v Jeruzalémě stříbra i zlata jako kamení a cedrů jako planých fíků v podhůří. ^{2Chr 1:16}Koně si král nechával dovážet z Egypta a Kilikie. Královští obchodníci je v Kilikii nakupovali za dohodnuté ceny. ^{2Chr 1:17}Vozy dováželi z Egypta za 600 šekelů ^[767] stříbra a koně za 150 šekelů. ^[768] Také je vyváželi dál pro všechny chetitské a aramejské krále.

Přípravy na stavbu chrámu

^{2Chr 1:18}Šalomoun se rozhodl postavit chrám Hospodinovu jménu a sobě královský palác.

Kapitola 2

^{2Chr 2:1}Povolal 70 000 mužů do hor jako nosiče a 80 000 mužů jako lamače kamene. Dozíralo na ně 3600 předáků. ^{2Chr 2:2}Šalomoun pak poslal zprávu týrskému králi Chíramovi: ^[769]

„Kdysi jsi posílal mému otci Davidovi cedrové dřevo na stavbu jeho paláce, když si stavěl svůj palác. ^{2Chr 2:3}Nuže, já stavím chrám jménu Hospodina, svého Boha. Chci ho zasvětit k pálení vonného kadidla před jeho tváří, k ustavičnému předkládání chlebů a k zápalným obětem ráno i večer, o sobotách a novoluních a při slavnostech Hospodina, našeho Boha, jak bylo Izraeli navěky uloženo. ^{2Chr 2:4}Chrám, který chci postavit, má být veliký, neboť náš Bůh je veliký nade všechny bohy.

^{2Chr 2:5}Kdo by však dokázal postavit dům Tomu, jehož nemohou obsáhnout nebesa, ba ani nebesa nebes? A kdo jsem já, abych mu směl stavět dům, byť jen pro pálení kadidla před jeho tváří? ^{2Chr 2:6}Proto mi prosím pošli dovedného muže, který by uměl pracovat se zlatem, stříbrem, bronzem a železem, se šarlatem, karmínem a modří a také dobře znal řezbářské umění. Připojí se k mým umělcům v Judsku a v Jeruzalémě, které shromáždil už můj otec David.

^{2Chr 2:7}Pošli prosím také cedrové, cypřišové a santálové dřevo z Libanonu. Vždyť vím, jak tvoji služebníci v Libanonu dovedou kácet dřevo. Tvým služebníkům budou zajisté pomáhat mí služebníci, ^{2Chr 2:8}aby mi připravili dostatek dřeva, neboť chrám, který chci stavět, má být veliký a podivuhodný. ^{2Chr 2:9}Tvým dřevorubcům dodám 20 000 korů drcené pšenice, ^[770] 20 000 korů ječmene, ^[771] 20 000 batů vína ^[772] a 20 000 batů oleje.“ ^[773]

^{2Chr 2:10}Týrský král Chíram odpověděl dopisem, ve kterém Šalomounovi vzkázal:

„Hospodin jistě miluje svůj lid, když jim dal krále, jako jsi ty.“

^{2Chr 2:11}Dopis dále pokračoval:

„Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, který učinil nebesa i zem a který dal králi Davidovi syna tak moudrého, znalého, rozumného a rozvážného, který jistě vybuduje Hospodinův chrám i královský palác.

^{2Chr 2:12}Posílám ti nesmírně zručného a zkušeného člověka, Churam-abiho, ^{2Chr 2:13}syna jedné ženy z pokolení Dan. Jeho otec byl z Týru. Umí pracovat se zlatem, stříbrem, bronzem i železem, s kamením i dřevem, se šarlatem, modří, kmentem i karmínem. Dokonale zná řezbářské umění a dovede uskutečnit jakýkoli návrh. Ten se připojí ke tvým umělcům a k umělcům mého pána, tvého otce Davida.

^{2Chr 2:14}Nuže, nechť můj pán pošle svým služebníkům pšenici a ječmen, olej a víno, jak řekl. ^{2Chr 2:15}My pokácíme v Libanonu tolik stromů, kolik jen budeš potřebovat. Uděláme z nich vory a pošleme ti je po moři do Jafy, odkud je budeš moci dopravit do Jeruzaléma.“

^{2Chr 2:16}Šalomoun také nechal v izraelské zemi sečíst všechny cizince mužského pohlaví, tak jako předtím jeho otec David. ^[774] Bylo jich napočítáno 153 600. ^{2Chr 2:17}Z nich určil 70 000 za nosiče, 80 000 za lamače kamene v horách a 3600 za předáky, aby dohlíželi nad dělníky.

Kapitola 3

Hospodinův chrám

^{2Chr 3:1}Šalomoun pak v Jeruzalémě začal stavět Hospodinův chrám na hoře Moria, kde se Hospodin ukázal jeho otci Davidovi – na místě, které David připravil, na mlatu Aravny ^[775] Jebusejského. ^{2Chr 3:2}Stavbu zahájil druhého dne druhého měsíce čtvrtého roku své vlády.

^{2Chr 3:3}Základy, které Šalomoun položil pro Hospodinův chrám, měřily 60 loktů na délku a 20 loktů na šířku ^[776] (měřeno podle staré míry). ^{2Chr 3:4}Před chrámovou lodí bylo přes celou šířku 20 loktů kryté sloupoví, 20 loktů ^[777] vysoké. Vnitřek pokryl čistým zlatem. ^{2Chr 3:5}Chrámovou loď obložil cypřišovým dřevem, pokryl ryzím zlatem a povrch ozdobil palmami a řetízky. ^{2Chr 3:6}Chrám ozdobil drahokamy a ke zlacení použil parvaimské zlato. ^{2Chr 3:7}Zlatem potáhl trámy, prahy, stěny i dveře chrámu a na stěnách vyřezal cheruby.

^{2Chr 3:8}Přes celou šířku chrámu postavil místnost pro nejsvětější svatyni, 20 loktů na délku a 20 loktů na šířku. Potáhl ji šesti sty talenty ^[778] ryzího zlata; ^{2Chr 3:9}jen zlato na hřebech vážilo padesát šekelů. ^[779] Zlatem potáhl i stropy.

^{2Chr 3:10}Do místnosti nejsvětější svatyně zhotovil dva odlévané cheruby a i je pokryl zlatem. ^{2Chr 3:11}Křídla cherubů měřila na délku celkem 20 loktů. První cherub se jedním pětiloktovým ^[780] křídlem dotýkal jedné stěny místnosti; druhým pětiloktovým křídlem se dotýkal křídla druhého cheruba. ^{2Chr 3:12}Také druhý cherub se jedním pětiloktovým křídlem dotýkal stěny chrámu; druhým pětiloktovým křídlem se dotýkal křídla protějšího cheruba. ^{2Chr 3:13}Takto měli cherubové křídla roztažená přes celých 20 loktů, zatímco stáli na nohou, tvářemi do síně. ^{2Chr 3:14}Zhotovil také kmentovou modro-purpurovo-karmínovou oponu a i na ni dal vyšít cheruby.

^{2Chr 3:15}Před chrám postavil dvojici sloupů. Byly od sebe 35 loktů ^[781] daleko a navrchu měly hlavice 5 loktů vysoké. ^{2Chr 3:16}Zhotovil také řetězy podobné těm ve svatostánku a umístil je na hlavice sloupů. Na řetězy připevnil po stovce granátových jablek. ^{2Chr 3:17}Potom sloupy vztyčil před chrámem, jeden napravo, druhý nalevo. Ten pravý nazval Jachin, Opora, a levý Boáz, Posila.

Kapitola 4

Vybavení chrámu

^{2Chr 4:1}Vyrobil také bronzový oltář 20 loktů dlouhý, 20 loktů široký a 10 loktů vysoký. ^[782]

^{2Chr 4:2}Poté odlil kulatou nádrž zvanou Moře. Napříč od okraje po okraj měřila 10 loktů, na výšku 5 loktů ^[783] a po obvodu 30 loktů. ^{[784]2Chr 4:3}Pod okrajem ji po celém obvodu lemovaly dvě řady ozdob ve tvaru býků (vždy deset na loket), jednolitých s nádrží. ^{2Chr 4:4}Moře spočívalo na dvanácti býcích: tři byli obráceni k severu, tři k západu, tři k jihu a tři k východu. Leželo na nich tak, že je všechny zezadu přikrývalo. ^{2Chr 4:5}Bylo na dlaň ^[785] silné a jeho okraje byly vytvarovány do liliového květu jako okraj poháru. Zcela naplněné mohlo pojmout až 3000 batů. ^[786]

^{2Chr 4:6}Dále vyrobil deset umyvadel; pět umístil napravo, pět nalevo. V nich omývali, co se připravovalo k zápalné oběti, zatímco v Moři se omývali kněží. ^{2Chr 4:7}Podle příslušného popisu vyrobil také deset zlatých svícnů a umístil je do chrámu, pět napravo a pět nalevo. ^{2Chr 4:8}Vyrobil rovněž deset stolů a postavil je do chrámu, pět napravo a pět nalevo. Zlatých mis vyrobil sto.

^{2Chr 4:9}Potom vybudoval Kněžské nádvoří a Velké nádvoří, před nádvořím postavil vrata a ta okoval bronzem. ^{2Chr 4:10}Moře postavil napravo v jihovýchodním rohu. ^{2Chr 4:11}Nakonec Churam vyrobil kotlíky, lopatky a mísy.

Tak završil dílo, které pro krále Šalomouna konal na Božím chrámu:

^{2Chr 4:12}dva sloupy,

dvě kulovité hlavice na vrcholech sloupů,

dvoje mřížování pokrývající obě kulovité hlavice na vrcholech sloupů,

^{2Chr 4:13}čtyři sta granátových jablek ke dvěma mřížováním (dvě řady granátových jablek ke každému mřížování přikrývajícímu obě kulovité hlavice sloupů),

^{2Chr 4:14}vyrobil podstavce,

vyrobil umyvadla na podstavce,

^{2Chr 4:15}jedno Moře,

dvanáct býků nesoucích Moře,

^{2Chr 4:16}kotlíky, lopatky a vidlice.

Všechny předměty, které Churam-abi zhotovil králi Šalomounovi pro Hospodinův chrám, byly z leštěného bronzu. ^{2Chr 4:17}Král je nechal odlévat na jordánské rovině v jílovité půdě mezi Sukotem a Caretánem. ^{[787]2Chr 4:18}Všeho vybavení, které Šalomoun nechal zhotovit, bylo tolik, že váha bronzu ani nebyla nikdy zjištěna.

^{2Chr 4:19}Šalomoun nechal zhotovit veškeré vybavení pro Boží chrám:

zlatý oltář,

stoly pro chleby předložení,

^{2Chr 4:20}svícny s kahánky z ryzího zlata ke svícení před svatostánkem, jak náleží,

^{2Chr 4:21}k nim květy, kahany a kleště ze zlata (bylo to nejčistší zlato),

^{2Chr 4:22}dále kratiknoty, nádobky, pohárky a pánvice z ryzího zlata

a vchod do chrámu – vnitřní dveře nejsvětější svatyně i dveře chrámové lodi – to vše bylo ze zlata.

Kapitola 5

^{2Chr 5:1}Tak bylo završeno veškeré dílo, které král Šalomoun konal na Hospodinově chrámu. Šalomoun pak přinesl zasvěcenou kořist svého otce Davida, ^[788] totiž stříbro, zlato a další předměty, a uložil je do pokladnice Božího chrámu.

Vnesení Truhly

^{2Chr 5:2}Tehdy Šalomoun shromáždil do Jeruzaléma všechny stařešiny Izraele a kmenové náčelníky a vůdce izraelských rodů, aby přenesli Truhlu Hospodinovy smlouvy ze Sionu, z Města Davidova. ^{2Chr 5:3}Všichni izraelští muži se tedy shromáždili ke králi o svátcích, jež připadají na sedmý měsíc. ^[789]

^{2Chr 5:4}Když přišli všichni izraelští stařešinové, levité zvedli Truhlu ^{2Chr 5:5}a vynesli ji i Stan setkávání se vším jeho posvátným vybavením. Zatímco to kněží a levité vynášeli, ^{2Chr 5:6}král Šalomoun s celým shromážděním Izraele, jež se k němu dostavilo před Truhlu, obětoval tolik ovcí, koz a býčků, že nešlo počítat ani sledovat, kolik toho bylo.

^{2Chr 5:7}Kněží pak vnesli Truhlu Hospodinovy smlouvy na její místo do chrámového svatostánku, do nejsvětější svatyně pod křídla cherubů. ^{2Chr 5:8}Cherubové totiž rozprostírali svá křídla nad Truhlou, takže svrchu přikrývali Truhlu i její tyče. ^{2Chr 5:9}Ty byly tak dlouhé, že jejich konce čnící od Truhly bylo vidět před svatostánkem. Zvenku je ovšem vidět nebylo. Jsou tam až dodnes. ^{2Chr 5:10}V Truhle nebylo nic než dvě desky, které tam uložil Mojžíš na Orébu, když Hospodin se syny Izraele uzavřel smlouvu po jejich odchodu z Egypta.

^{2Chr 5:11}Když potom kněží vycházeli ze svatyně (všichni přítomní kněží bez ohledu na příslušnost k oddílům se totiž posvětili), ^{2Chr 5:12}levitští zpěváci – synové Asafovi, Hemanovi i Jedutunovi se svými syny a bratry stáli oblečeni kmentem východně od oltáře s činely, lyrami a citerami. Sto dvacet kněží k tomu troubilo na trubky. ^{2Chr 5:13}Troubili a zpívali tenkrát jedním hlasem. Jedním hlasem chválili a oslavovali Hospodina. Jakmile zazněly trubky, činely a další nástroje, zpěváci začali hlasitě chválit Hospodina písní:

„Je tak dobrý!
Jeho láska trvá navěky!“ ^[790]

V tu chvíli ten dům, totiž Hospodinův chrám, naplnil oblak. ^{2Chr 5:14}Kněží se kvůli tomu oblaku nemohli postavit ke službě, protože Hospodinův chrám naplnila Boží sláva. ^[791]

Kapitola 6

^{2Chr 6:1}Tehdy Šalomoun prohlásil:

„‚Zůstávám v mračnu,‘ pravil Hospodin. ^{[792]
2Chr 6:2}Já jsem ti ale postavil chrám vznešený,
místo, kde bys bydlel už navěky!“

^{2Chr 6:3}Potom se král otočil a požehnal celému stojícímu shromáždění Izraele: ^{2Chr 6:4}„Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, jenž vlastními ústy mluvil k mému otci Davidovi a vlastní rukou naplnil, co řekl: ^{2Chr 6:5}‚Ode dne, kdy jsem svůj lid vyvedl z Egypta, jsem ze žádného izraelského kmene nevyvolil město k postavení domu, v němž by zůstávalo mé jméno, ani jsem nevyvolil nikoho, aby se stal vůdcem mého lidu Izraele. ^{2Chr 6:6}Vyvolil jsem však Jeruzalém, aby v něm zůstávalo mé jméno, a vyvolil jsem Davida, aby vedl můj lid Izrael.‘ ^[793]

^{2Chr 6:7}Můj otec David toužil postavit chrám jménu Hospodina, Boha Izraele. ^{2Chr 6:8}Hospodin mu ale řekl: ‚Je dobře, že chceš mému jménu postavit chrám. ^{2Chr 6:9}Nepostavíš ho však ty, ale tvůj syn, který vzejde ze tvých beder. Ten vystaví chrám mému jménu.‘ ^{2Chr 6:10}A Hospodin dodržel slovo, které dal. Nastoupil jsem po svém otci Davidovi, usedl jsem na izraelský trůn, jak řekl Hospodin, a postavil jsem chrám jménu Hospodina, Boha Izraele. ^{2Chr 6:11}V něm jsem postavil Truhlu, v níž je Hospodinova smlouva, kterou uzavřel se syny Izraele.“

Vyslýchej z nebe

^{2Chr 6:12}Poté se postavil před Hospodinův oltář a před očima celého izraelského shromáždění vzepjal ruce. ^{2Chr 6:13}Šalomoun si totiž nechal vyrobit 5 loktů dlouhé, 5 loktů široké a 3 lokty vysoké bronzové podium, ^[794] které dal umístit doprostřed prostranství. Postavil se na ně, před celým izraelským shromážděním poklekl na kolena, vztáhl ruce k nebi a řekl:

^{2Chr 6:14}„Hospodine, Bože Izraele! Nahoře na nebi ani dole na zemi není Boha podobného tobě, jenž by zachovával smlouvu a milosrdenství svým služebníkům, kteří před tebou žijí s oddaným srdcem. ^{2Chr 6:15}Svému služebníku Davidovi, mému otci, jsi dodržel svůj slib. Vlastními ústy jsi promluvil a vlastní rukou jsi to, jak vidíme, splnil.

^{2Chr 6:16}Nuže, Hospodine, Bože Izraele, dodrž, co jsi slíbil, když jsi svému služebníku Davidovi, mému otci, řekl: ‚Postarám se, aby na izraelském trůnu nikdy nechyběl tvůj potomek, budou-li jen tví synové dbát na svou cestu a žít podle tvého Zákona, jako jsi přede mnou žil ty.‘ ^{[795]2Chr 6:17}Nyní tedy, Hospodine, Bože Izraele, kéž se prosím potvrdí slovo, které jsi dal svému služebníku Davidovi.

^{2Chr 6:18}Bude snad Bůh opravdu přebývat s člověkem na zemi? Nebesa, ba ani nebesa nebes tě nemohou obsáhnout – čím méně tento chrám, který jsem postavil! ^{2Chr 6:19}Shlédni však na modlitbu svého služebníka a na jeho prosby, Hospodine, Bože můj; vyslyš toto volání a modlitbu, kterou ti tvůj služebník předkládá. ^{2Chr 6:20}Kéž jsou tvé oči dnem i nocí upřeny k tomuto chrámu, k místu, o němž jsi řekl, že tam spočine tvé jméno. Kéž nasloucháš modlitbě, již se tvůj služebník bude modlit směrem k tomuto místu. ^{2Chr 6:21}Kéž vyslyšíš prosby svého služebníka i svého lidu Izraele, kdykoli se budou modlit směrem k tomuto místu. Vyslýchej z nebe, kde přebýváš, vyslýchej a odpouštěj.

^{2Chr 6:22}Kdyby se někdo provinil proti svému bližnímu a měl by se zapřisáhnout slibem, kdyby pak přišel a složil přísahu před tvým oltářem v tomto chrámu, ^{2Chr 6:23}vyslýchej z nebe. Zasáhni a rozsuď své služebníky tak, abys odplatil viníkovi, co zaslouží za své skutky, a spravedlivého abys ospravedlnil a odplatil mu za jeho spravedlnost.

^{2Chr 6:24}Kdyby tvůj lid Izrael hřešil proti tobě, a utrpěl by proto porážku od svých nepřátel, kdyby se pak ale vrátili k tobě, chválili tvé jméno, modlili se a prosili tě v tomto chrámu, ^{2Chr 6:25}vyslýchej z nebe. Odpusť hřích svého lidu Izraele a přiveď je zpět do země, kterou jsi dal jim a jejich otcům.

^{2Chr 6:26}Kdyby hřešili proti tobě, a zavřela by se proto nebesa a nebyl déšť, kdyby se pak ale modlili směrem k tomuto místu, chválili tvé jméno a po svém potrestání se odvrátili od svých hříchů, ^{2Chr 6:27}vyslýchej na nebesích. Odpusť svým služebníkům, svému lidu Izraeli, jejich hřích. Vyuč je správné cestě, kterou mají jít, a sešli déšť na svou zem, kterou jsi dal svému lidu za dědictví.

^{2Chr 6:28}Kdyby v zemi nastal hlad nebo mor, plíseň nebo sněť, kobylky nebo housenky nebo kdyby tvůj lid v zemi až u samých bran utlačoval nepřítel nebo jakákoli rána či nemoc – ^{2Chr 6:29}kdyby si pak ale kdokoli ze všeho tvého lidu Izraele připustil, že jde o bolestnou ránu, a vzepjal by ruce k tomuto chrámu, ^{2Chr 6:30}vyslýchej z nebe, kde přebýváš. Odpusť a odplať každému jeho skutky, neboť znáš jeho srdce – jen ty sám přece znáš srdce lidí – ^{2Chr 6:31}aby tě měli v úctě a chodili po tvých cestách po všechny dny svého života v zemi, kterou jsi dal našim otcům.

^{2Chr 6:32}Rovněž kdyby cizinec, ačkoli nepatří k tvému lidu Izraeli, přišel z daleké země kvůli tvému velikému jménu, tvé mocné ruce a vztažené paži – kdyby přišli a modlili se směrem k tomuto chrámu, ^{2Chr 6:33}i tehdy vyslýchej z nebe, kde přebýváš. Učiň vše, oč by tě ten cizinec prosil, aby všechny národy země poznaly tvé jméno a měly tě v úctě tak jako tvůj lid Izrael a aby věděly, že tvé jméno je vzýváno nad tímto chrámem, který jsem postavil.

^{2Chr 6:34}Kdyby tvůj lid vytáhl do války, kamkoli bys je poslal, a modlili by se k tobě směrem k tomuto městu, jež jsi vyvolil, a ke chrámu, který jsem postavil tvému jménu, ^{2Chr 6:35}vyslýchej z nebe jejich modlitbu a prosbu a zjednej jim právo.

^{2Chr 6:36}Kdyby zhřešili proti tobě – vždyť není člověka, který by nehřešil – a ty by ses na ně rozhněval a vydal je nepříteli a jejich uchvatitelé by je odvedli jako zajatce do země daleké či blízké, ^{2Chr 6:37}kdyby si to však potom v zemi svého zajetí vzali k srdci, obrátili by se a prosili tě o milost v zemi svých věznitelů se slovy: ‚Zhřešili jsme, zkazili se, jednali jsme zle!‘ ^{2Chr 6:38}a kdyby se ve vyhnanství v zemi svých věznitelů celým srdcem a celou duší obrátili a modlili by se směrem ke své zemi, kterou jsi dal jejich otcům, k městu, které jsi vyvolil, a ke chrámu, který jsem postavil tvému jménu, ^{2Chr 6:39}vyslýchej z nebe, kde přebýváš, jejich modlitbu a jejich prosby. Zjednej jim právo a odpusť svému lidu to, čím proti tobě zhřešili.

^{2Chr 6:40}Nyní tedy, Bože můj, kéž jsou tvé oči upřeny a tvé uši nakloněny k modlitbě na tomto místě.

^{2Chr 6:41}Již povstaň, Hospodine Bože, ke svému spočinutí
společně s Truhlou síly své! ^[796]
Tví kněží, Hospodine Bože, ať jsou spásou oblečeni,
tví věrní ať se radují z tvé dobroty.
^{2Chr 6:42}Neodvracej, Hospodine Bože, svoji tvář
od toho, kohos pomazal –
pamatuj na oddanost svého služebníka Davida!“ ^[797]

Kapitola 7

Zasvěcení chrámu

^{2Chr 7:1}Jakmile Šalomoun dokončil tuto modlitbu, z nebe sestoupil oheň a pohltil zápalnou oběť i ostatní oběti. Chrám naplnila sláva Hospodinova, ^{2Chr 7:2}takže kněží nemohli vstoupit do Hospodinova chrámu, protože Hospodinův chrám naplnila Hospodinova sláva. ^{2Chr 7:3}Všichni synové Izraele viděli, jak sestupuje oheň. Když spatřili Hospodinovu slávu nad chrámem, poklekli na dlažbu tváří k zemi, klaněli se a dobrořečili Hospodinu:

„Je tak dobrý!
Jeho láska trvá navěky!“

^{2Chr 7:4}Král i všechen lid pak před Hospodinem slavili obětní hody. ^{2Chr 7:5}Král Šalomoun obětoval 22 000 býků a 120 000 ovcí. Takto král a všechen lid zasvětili Boží chrám. ^{2Chr 7:6}Kněží stáli na svých místech, naproti nim levité s hudebními nástroji, které k oslavě Hospodina zhotovil král David, a oslavovali Hospodina Davidovou písní: „Jeho láska trvá na věky!“ Kněží troubili naproti levitům před celým nastoupeným Izraelem.

^{2Chr 7:7}Šalomoun tehdy posvětil střed nádvoří před Hospodinovým chrámem. Tam totiž obětoval zápalnou oběť i tuk pokojných obětí, protože bronzový oltář, který Šalomoun zhotovil, nemohl pojmout všechny ty zápalné a moučné oběti a obětní tuk.

^{2Chr 7:8}Tak Šalomoun slavil sedmidenní slavnost ^[798] a s ním všechen Izrael od Lebo-chamátu po Egyptský potok. Bylo to jedno veliké shromáždění. ^{2Chr 7:9}Slavnost zahájili osmého dne; sedm dní totiž zasvěcovali oltář a dalších sedm dní slavili. ^{2Chr 7:10}Třiadvacátého dne sedmého měsíce pak Šalomoun lid propustil. Vraceli se domů s veselím a radostí ze všeho dobrodiní, které Hospodin prokázal Davidovi, Šalomounovi a svému lidu Izraeli.

^{2Chr 7:11}Tak Šalomoun dokončil Hospodinův chrám i královský palác. Vše, co chtěl uskutečnit, ať už šlo o Hospodinův chrám nebo o jeho palác, se zdařilo. ^{2Chr 7:12}Tehdy se Šalomounovi v noci ukázal Hospodin a řekl mu:

„Vyslyšel jsem tvou modlitbu. Vyvolil jsem si toto místo za dům oběti. ^{2Chr 7:13}Může se stát, že zavřu nebe, aby nepršelo; že přikážu kobylkám, aby sežraly zemi; že sešlu na svůj lid mor. ^{2Chr 7:14}Jestliže se pak můj lid, který se nazývá mým jménem, pokoří a bude se modlit, bude hledat mou tvář a odvrátí se od svých zlých cest, potom je vyslyším z nebe, odpustím jejich hřích a uzdravím jejich zem. ^{2Chr 7:15}Ano, mé oči budou otevřené a mé uši nakloněné k modlitbě z tohoto místa. ^{2Chr 7:16}Nyní jsem tento dům vyvolil a posvětil, aby v něm mé jméno zůstalo navěky. Mé oči i mé srdce tam zůstanou navždy.

^{2Chr 7:17}Budeš-li žít přede mnou jako tvůj otec David a konat vše, co jsem ti přikázal, a dodržovat má ustanovení i má pravidla, ^{2Chr 7:18}potvrdím trůn tvého království, jak jsem slíbil tvému otci Davidovi: ‚Izrael nikdy nebude bez vlády tvého potomka.‘ ^[799]

^{2Chr 7:19}Pokud se však odvrátíte a opustíte ustanovení a přikázání, jež jsem vám svěřil, a půjdete sloužit cizím bohům a budete se jim klanět, ^{2Chr 7:20}potom vás vyrvu ze své země, kterou jsem vám dal, a z tohoto chrámu, který jsem posvětil pro své jméno. Vyženu Izrael ze své přítomnosti, takže bude mezi národy za pořekadlo a posměšek. ^{2Chr 7:21}A tento chrám, kdysi tak vznešený? Každý, kdo půjde kolem, strne a řekne: ‚Proč tak Hospodin naložil s tou zemí a s tím chrámem?‘ ^{2Chr 7:22}A dostanou odpověď: ‚To proto, že opustili Hospodina, Boha svých předků, který je vyvedl z Egypta, a přijali cizí bohy, jimž se klaněli a jimž sloužili – to proto na ně uvedl všechno to zlo!‘“ ^[800]

Kapitola 8

Šalomounovy úspěchy

^{2Chr 8:1}Šalomoun vystavěl Hospodinův chrám i královský palác během dvaceti let. Po jejich uplynutí ^{2Chr 8:2}stavěl města, která Šalomounovi dal Chíram, ^[801] a osídlil je Izraelci. ^{2Chr 8:3}Šalomoun táhl na Chamát-cobu a dobyl ji. ^{2Chr 8:4}Na poušti vystavěl také Tadmor a v Chamátu vybudoval všechna města skladů. ^{2Chr 8:5}Postavil také Horní a Dolní Bet-choron, města opevněná hradbami, branami a závorami; ^{2Chr 8:6}dále Baalat a všechna Šalomounova zásobovací města, města pro vozy a města pro jízdu; zkrátka cokoli se Šalomounovi zachtělo, co se mu zlíbilo postavit, ať v Jeruzalémě, v Libanonu anebo kdekoli v celé své říši.

^{2Chr 8:7}Všechno obyvatelstvo pozůstalé z Chetejců, Emorejců, Perizejců, Hivejců a Jebusejců, kteří nepatřili k Izraeli, ^{2Chr 8:8}totiž jejich potomky, kteří po nich zůstali v zemi a které synové Izraele nedokázali vyhladit, Šalomoun podrobil nuceným pracím, a tak otročí dodnes. ^{2Chr 8:9}Syny Izraele ovšem nebral do otroctví, ale jako vojáky, pobočníky, vozataje a jezdce. ^{2Chr 8:10}Král Šalomoun měl 250 správců, kteří dohlíželi na lid.

^{2Chr 8:11}Přestěhoval také faraonovu dceru z Města Davidova do paláce, který pro ni postavil. Prohlásil totiž: „Má žena nemůže bydlet v domě izraelského krále Davida, neboť místa, kam vešla Truhla Hospodinova, jsou svatá.“

^{2Chr 8:12}Na Hospodinově oltáři, který postavil před chrámovou předsíní, přinášel Šalomoun Hospodinu zápalné oběti, ^{2Chr 8:13}jak to Mojžíš určil pro každý den, pro soboty, novoluní a pro tři výroční slavnosti – Svátek nekvašených chlebů, Svátek týdnů a Svátek stánků. ^[802]

^{2Chr 8:14}Podle pořádku svého otce Davida ustanovil oddíly kněží, aby sloužili, a levitů, aby střežili, chválili a přisluhovali kněžím, jak bylo určeno pro každý den, a také oddíly stráží pro každou bránu, jak to přikázal David, muž Boží. ^{2Chr 8:15}Neuchýlili se od králova příkazu pro kněží a levity v ničem, ani ve správě pokladnic. ^[803]

^{2Chr 8:16}Všechno Šalomounovo dílo bylo provedeno, ode dne položení základů Hospodinova chrámu až do jeho dokončení. Tak se završila stavba Hospodinova chrámu.

^{2Chr 8:17}Tenkrát se Šalomoun vypravil do Ecjon-geberu a Eilatu na mořském pobřeží v edomské zemi. ^{2Chr 8:18}Chíram mu po svých zkušených námořnících poslal lodě a jeho služebníci se pak spolu s Šalomounovými služebníky vydali do Ofiru. Přivezli odtud 450 talentů ^[804] zlata, které dopravili králi Šalomounovi.

Kapitola 9

Královna ze Sáby

^{2Chr 9:1}Také královna ze Sáby se doslechla o Šalomounově proslulosti, a tak přijela do Jeruzaléma, aby Šalomouna vyzkoušela v hádankách. Když dorazila do Jeruzaléma s početnou družinou a s velbloudy nesoucími vonné balzámy, velké množství zlata i drahokamů, přišla k Šalomounovi a hovořila s ním o všem, co měla na srdci. ^{2Chr 9:2}Šalomoun všechny její otázky zodpověděl; žádná z nich nebyla pro krále tak těžká, aby na ni neodpověděl.

^{2Chr 9:3}Když královna ze Sáby viděla Šalomounovu moudrost i palác, který vystavěl, ^{2Chr 9:4}pokrmy na jeho stole, zasedání jeho dvořanů, práci jeho služebníků a jejich roucha, jeho číšníky a jejich roucha i to, jaké oběti král přináší v Hospodinově chrámu, byla naprosto ohromena ^{2Chr 9:5}a řekla mu: „To, co jsem u nás slyšela o tvých slovech a o tvé moudrosti, je pravda. ^{2Chr 9:6}Dokud jsem nepřijela a neuviděla to na vlastní oči, nevěřila jsem tomu. Teď ale vidím, že mi o tvé veliké moudrosti neřekli ani polovinu! Překonal jsi pověst, kterou jsem slyšela. ^{2Chr 9:7}Blaze tvým mužům, blaze těmto tvým služebníkům, kteří stále stojí před tebou a naslouchají tvé moudrosti. ^{2Chr 9:8}Požehnán buď Hospodin, tvůj Bůh, jenž si tě oblíbil a dosadil tě na svůj trůn, abys byl králem pro Hospodina, svého Boha! Tvůj Bůh miluje Izrael a navěky ho upevňuje, a tak tě učinil jejich králem, abys zjednával právo a spravedlnost.“

^{2Chr 9:9}Poté darovala králi 120 talentů ^[805] zlata a veliké množství balzámů a drahokamů. Takové vonné balzámy, jako dala králi Šalomounovi královna ze Sáby, se ještě nikdy neobjevily. ^{2Chr 9:10}(K tomu také Chíramovi a Šalomounovi služebníci, kteří jeli do Ofiru pro zlato, dovezli santálové dřevo a drahokamy. ^{2Chr 9:11}Král z toho santálového dřeva vyrobil schody pro Hospodinův chrám i pro královský palác a také lyry a citery pro zpěváky. Nic takového se předtím v Judsku neobjevilo.)

^{2Chr 9:12}Král Šalomoun pak královně ze Sáby splnil každé přání, které vyslovila, a dal jí mnohem více darů, než králi přinesla ona. Královna se pak se svým služebnictvem vydala zpět na cestu do vlasti.

Sláva a bohatství

^{2Chr 9:13}Král Šalomoun ročně získával 666 talentů ^[806] zlata, ^{2Chr 9:14}nepočítaje příjmy od pocestných, kupců a obchodníků i ode všech arabských králů a krajských hejtmanů, kteří Šalomounovi odváděli zlato a stříbro.

^{2Chr 9:15}Král Šalomoun nechal zhotovit 200 pavéz z tepaného zlata (na jednu pavézu vynaložil 600 šekelů ^[807] tepaného zlata) ^{2Chr 9:16}a 300 štítů z tepaného zlata (na jeden štít vynaložil 300 šekelů ^[808] zlata). Král je umístil v Paláci Libanonského lesa.

^{2Chr 9:17}Král také pořídil veliký trůn ze slonoviny a pokryl ho ryzím zlatem. ^{2Chr 9:18}K trůnu vedlo šest stupňů, které byly spolu se zlatou podnoží připojeny k trůnu. Sedadlo mělo po obou stranách područky a vedle područek stáli lvi. ^{2Chr 9:19}Na šesti stupních po obou stranách stálo dvanáct dalších lvů. Nic takového nebylo vyrobeno v žádném království.

^{2Chr 9:20}Také všechny nádoby na pití měl král Šalomoun zlaté a stejně tak všechno vybavení Paláce libanonského lesa bylo z ryzího zlata. Nic nebylo ze stříbra – to nebylo v Šalomounových dobách vůbec považováno za cenné. ^{2Chr 9:21}Král totiž měl na moři také lodě se služebníky Chíramovými, ^[809] plující do zámoří. Byly to nákladní lodě, které připlouvaly jednou za tři roky a přivážely zlato a stříbro, slonovinu, opice a pávy.

^{2Chr 9:22}Král Šalomoun co do bohatství i co do moudrosti předčil všechny krále světa. ^{2Chr 9:23}Ti všichni se ucházeli o přijetí u Šalomouna, aby slyšeli jeho moudrost, kterou mu do srdce vložil Bůh. ^{2Chr 9:24}Všichni mu přinášeli dary, stříbrné a zlaté předměty, oděvy, zbraně, balzámy, koně i mezky – a tak tomu bylo rok co rok.

^{2Chr 9:25}Šalomoun měl 4000 stájí pro koně a vozy a 12 000 koní, které umístil do vozových měst i k sobě do Jeruzaléma. ^{2Chr 9:26}Vládl všem králům od řeky Eufrat po filištínskou zem až k hranici s Egyptem. ^{2Chr 9:27}Za jeho vlády bylo v Jeruzalémě stříbra jako kamení a cedrů jako planých fíků v podhůří. ^{2Chr 9:28}Koně si Šalomoun nechal dovážet z Egypta i ze všech ostatních zemí.

^{2Chr 9:29}Ostatní Šalomounovy skutky jsou, jak známo, od počátku až do konce sepsány ve Slovech proroka Nátana, v Proroctví Achiáše Šíloského a ve Vidění vidoucího ^[810] Ida o Jeroboámovi, synu Nebatovu. ^{2Chr 9:30}Šalomoun kraloval v Jeruzalémě nad celým Izraelem čtyřicet let. ^{2Chr 9:31}Potom ulehl ke svým otcům a byl pochován ve městě svého otce Davida. Na jeho místě pak začal kralovat jeho syn Rechoboám.

Letopis judských králů

Kapitola 10

Odtržení severního království

^{2Chr 10:1}Rechoboám se odebral do Šechemu, neboť se tam sešel celý Izrael, aby ho prohlásili králem. ^{2Chr 10:2}Jeroboám, syn Nebatův, se o tom dověděl v Egyptě, kam uprchl před králem Šalomounem. Vrátil se tedy z Egypta, ^{2Chr 10:3}protože pro něj poslali a zvali ho zpět. Jeroboám přišel s celým Izraelem za Rechoboámem a společně mu řekli: ^{2Chr 10:4}„Tvůj otec na nás vložil těžké jho. Ulev nám teď od tvrdé služby a od těžkého jha, které nám tvůj otec naložil, a budeme ti sloužit.“

^{2Chr 10:5}„Vraťte se ke mně za tři dny,“ odpověděl jim Rechoboám. Lid se tedy rozešel.

^{2Chr 10:6}Král Rechoboám se radil se starci, kteří bývali ve službách jeho otce Šalomouna, dokud ještě žil. „Co mi radíte? Jak mám odpovědět lidu?“

^{2Chr 10:7}„Pokud se k lidu zachováš dobrotivě,“ řekli mu, „pokud k nim budeš přívětivý a dáš jim laskavou odpověď, budou ti sloužit navždycky.“

^{2Chr 10:8}On ale odmítl radu, kterou mu dávali starci, a poradil se s mladíky, kteří s ním vyrůstali a teď se ocitli v jeho službách. ^{2Chr 10:9}„Co radíte vy?“ zeptal se jich. „Jak mám odpovědět těmto lidem, kteří po mně žádají: ‚Ulev nám od jha, které nám naložil tvůj otec‘?“

^{2Chr 10:10}Mladíci, kteří s ním vyrůstali, mu odpověděli: „Lidem, kteří ti říkají: ‚Tvůj otec nám naložil těžké jho, ty nám od něj ulev,‘ odpověz takhle:

Já mám silnější malík,
než měl můj otec pupík!
^{2Chr 10:11}Můj otec vám naložil těžké jho?
Já vám ho ještě ztížím!
Můj otec na vás brával bič,
já na vás vezmu karabáč!‘“

^{2Chr 10:12}Třetího dne přišel Jeroboám a všechen lid za Rechoboámem. (Řekl jim totiž: „Vraťte se ke mně za tři dny.“) ^{2Chr 10:13}Král jim odpověděl tvrdě. Rechoboám totiž nedbal na radu starců, ^{2Chr 10:14}ale odpověděl jim podle rady mladíků:

„Můj otec vám naložil těžké jho?
Já vám ho ještě ztížím!
Můj otec na vás brával bič,
já na vás vezmu karabáč!“

^{2Chr 10:15}Král tedy nevyslyšel lid, neboť to tak Bůh zařídil, aby se naplnilo Hospodinovo slovo, které promluvil k Jeroboámovi, synu Nebatovu, skrze Achiáše Šíloského. ^[811]

^{2Chr 10:16}Když celý Izrael viděl, že je král nevyslyšel, odpověděli králi takto:

„Co máme společného s Davidem?
S Jišajovým synem mít podíl nebudem!
Jen ať se vrátí domů Izrael,
ty si hleď svého domu, Davide!“ ^[812]

A tak se celý Izrael rozešel do svých domů.

^{2Chr 10:17}Rechoboám pak kraloval jen nad těmi syny Izraele, kteří bydleli ve městech Judových. ^{2Chr 10:18}Král Rechoboám sice vyslal Adonirama, ^[813] který velel nuceným pracím, ale Izraelci ho společně ukamenovali k smrti. Král Rechoboám sotva stačil naskočit do vozu a ujet do Jeruzaléma. ^{2Chr 10:19}Tak zůstává Izrael ve vzpouře proti domu Davidovu až dodnes.

Kapitola 11

Rechoboám, král judský

^{2Chr 11:1}Když Rechoboám dorazil do Jeruzaléma, shromáždil dům Judův a Benjamínův, 180 000 vybraných bojovníků, aby bojovali s Izraelem a navrátili království Rechoboámovi.

^{2Chr 11:2}Šemajáš, Boží muž, tehdy dostal slovo Hospodinovo: ^{2Chr 11:3}„Řekni Rechoboámovi, synu Šalomounovu, králi judskému, i všem Izraelcům z Judy a Benjamína: ^{2Chr 11:4}Tak praví Hospodin – Nebojujte proti svým bratrům. Vraťte se každý domů, neboť ta věc vzešla ode mě.“ Uposlechli tedy Hospodinova slova a zrušili tažení proti Jeroboámovi.

^{2Chr 11:5}Rechoboám sídlil v Jeruzalémě a po celém Judsku budoval opevněná města. ^{2Chr 11:6}Vystavěl Betlém, Etam, Tekou, ^{2Chr 11:7}Bet-cur, Socho, Adulam, ^{2Chr 11:8}Gat, Marešu, Zif, ^{2Chr 11:9}Adorajim, Lachiš, Azeku, ^{2Chr 11:10}Coreu, Ajalon a Hebron – všechna tato opevněná města v Judovi a Benjamínovi. ^{2Chr 11:11}Zesílil jejich opevnění a dodal jim velitele, zásoby potravin, oleje a vína ^{2Chr 11:12}a také štíty a kopí. Všechna ta města tím nesmírně posílil, a zajistil si tak Judu i Benjamína.

^{2Chr 11:13}Také kněží a levité ze všech krajů se přidali k němu. ^{2Chr 11:14}Levité opustili své pastviny a majetky a vydali se do Judska a do Jeruzaléma. Jeroboám totiž jim i jejich synům upřel Hospodinovo kněžství ^{2Chr 11:15}a ustanovil si vlastní kněžstvo pro obětní výšiny, pro ty běsy a telata, jež vyrobil. ^{2Chr 11:16}Ze všech izraelských kmenů se k nim připojili ti, kdo toužili hledat Hospodina, Boha Izraele. Přicházeli do Jeruzaléma a obětovali Hospodinu, Bohu svých otců. ^{2Chr 11:17}Tím upevňovali judské království a po tři roky posilovali Rechoboáma, syna Šalomounova. Po ty tři roky totiž chodil ^[814] cestou Davidovou a Šalomounovou.

^{2Chr 11:18}Rechoboám se oženil s Machalatou, dcerou Jerimota, syna Davidova, a Abihaily, dcery Eliaba, syna Jišajova. ^{2Chr 11:19}Ta mu porodila Jeuše, Šemariáše a Zahama.

^{2Chr 11:20}Po ní si vzal Maaku, dceru Abšalomovu. Ta mu porodila Abiáše, Ataje, Zizu a Šelomita. ^{2Chr 11:21}Rechoboám miloval Maaku více než všechny ostatní manželky a konkubíny (manželek měl osmnáct, konkubín šedesát a zplodil osmadvacet synů a šedesát dcer). ^{2Chr 11:22}Proto upřednostnil Abiáše, syna Maaky, aby byl mezi svými bratry přední, a tak ho mohl prohlásit králem. ^{2Chr 11:23}Ostatní své syny chytře rozmístil po všech judských a benjamínských krajích do opevněných měst, kde jim poskytl štědrou podporu a obstaral pro ně mnoho žen.

Kapitola 12

Egyptský vpád

^{2Chr 12:1}Když ale Rechoboám pevně uchopil královskou moc a stal se silným, opustil Hospodinův zákon a celý Izrael ^[815] ho následoval.

^{2Chr 12:2}Protože zradili Hospodina, v pátém roce Rechoboámova kralování vytáhl proti Jeruzalému egyptský vládce Šišak. ^{2Chr 12:3}Měl 1200 vozů, 60 000 jezdců a nesčíslné vojsko, které s ním táhlo z Egypta: Libyjci, Sukité a Habešané. ^{2Chr 12:4}Dobyl opevněná města v Judsku a pronikl až k Jeruzalému.

^{2Chr 12:5}Rechoboáma i judské velitele, kteří se před Šišakem stáhli do Jeruzaléma, navštívil prorok Šemajáš a oznámil jim: „Tak praví Hospodin: Vy jste zanechali mě, i já tedy zanechávám vás v rukou Šišakových.“

^{2Chr 12:6}Izraelští vůdcové i král se tehdy pokořili a řekli: „Hospodin je spravedlivý!“

^{2Chr 12:7}Hospodin viděl, že se pokořili. Šemajáš proto dostal slovo Hospodinovo: „Pokořili se, a tak je nezničím. Nevyliji skrze Šišaka svůj hněv na Jeruzalém, nechám je o vlásek uniknout. ^{2Chr 12:8}Stanou se ale jeho služebníky, aby poznali, jaké je to sloužit mně a jaké sloužit královstvím světa.“

^{2Chr 12:9}Egyptský vládce Šišak potom přitáhl k Jeruzalému a pobral poklady Hospodinova chrámu i poklady královského paláce. Vzal všechno; vzal i všechny zlaté štíty, které zhotovil Šalomoun. ^{2Chr 12:10}Místo nich potom král Rechoboám zhotovil bronzové štíty a svěřil je velitelům stráže, která hlídala vchod do královského paláce. ^{2Chr 12:11}Kdykoli král chodíval do Hospodinova chrámu, šly s ním stráže, vynášely ty štíty a pak je opět vracely do strážní komory.

^{2Chr 12:12}Protože se však pokořil, Hospodinův hněv se od něj odvrátil a nezničil je úplně. V Judsku se totiž našlo i leccos dobrého.

^{2Chr 12:13}Král Rechoboám vládl v Jeruzalémě pevnou rukou. Stal se králem v jedenačtyřiceti letech a sedmnáct let kraloval v Jeruzalémě, ve městě, které Hospodin vyvolil ze všech izraelských kmenů, aby tam zůstávalo jeho jméno. Rechoboámova matka, Amonka, se jmenovala Naama. ^{2Chr 12:14}Jednal zle a nijak netoužil hledat Hospodina.

^{2Chr 12:15}Rechoboámovy skutky jsou, jak známo, od počátku až do konce sepsány spolu s rodokmeny ve Slovech proroka Šemajáše a vidoucího ^[816] Ida. Mezi Rechoboámem a Jeroboámem trvala neustálá válka. ^{2Chr 12:16}Rechoboám pak ulehl ke svým otcům a byl pochován ve Městě Davidově. Na jeho místě začal kralovat jeho syn Abiáš.

Kapitola 13

Abiáš, král judský

^{2Chr 13:1}Osmnáctého roku Jeroboámovy vlády se stal judským králem Abiáš. ^{2Chr 13:2}Kraloval v Jeruzalémě tři roky. Jeho matka se jmenovala Maaka, ^[817] dcera ^[818] Uriela z Gibeje.

Mezi Abiášem a Jeroboámem trvala válka. ^{2Chr 13:3}Abiáš se vypravil do boje s vojskem čítajícím 400 000 vybraných bojovníků. Jeroboám se vypravil s vojskem čítajícím 800 000 vybraných bojovníků.

^{2Chr 13:4}Abiáš se postavil na horu Cemaraim v Efraimském pohoří a prohlásil: „Jeroboáme a všechen Izraeli, poslouchejte! ^{2Chr 13:5}Copak nevíte, že Hospodin, Bůh Izraele, uzavřel s Davidem a jeho syny trvalou smlouvu, že budou vládnout Izraeli navěky? ^{2Chr 13:6}Pak ale povstal Jeroboám, syn Nebatův, služebník Davidova syna Šalomouna, a vzbouřil se proti svému pánovi. ^{2Chr 13:7}K němu se shromáždila ničemná a zlotřilá cháska a vzepřela se Šalomounovu synu Rechoboámovi, protože Rechoboám byl ještě mladý a nezkušený a nedokázal se jim postavit.

^{2Chr 13:8}Copak si myslíte, že teď můžete obstát proti Hospodinovu království, které je v rukou Davidových synů? Snad proto, že je vás tolik? Nebo proto, že s sebou máte jako bohy zlatá telata, která vám Jeroboám vyrobil? ^{2Chr 13:9}Copak jste nevyhnali Hospodinovy kněze, syny Áronovy, i levity? Copak jste si sami nepořídili kněze, jako to dělají pohané v cizích zemích? Kdokoli si s mladým býčkem a sedmi berany přijde pro vysvěcení, už je z něj kněz těch vašich nebohů. ^{2Chr 13:10}Naším Bohem je ale Hospodin! My jsme ho neopustili! Kněží, kteří u nás slouží Hospodinu, jsou synové Áronovi, kterým pomáhají levité. ^{2Chr 13:11}Ráno co ráno a večer co večer přinášejí Hospodinu dým zápalných obětí a vonného kadidla. Předkládají mu chleby na neposkvrněném stole a večer co večer zažehují zlatý svícen se svítilnami. My zachováváme Hospodinovu službu, ale vy jste ho opustili. ^{2Chr 13:12}Bůh je s námi! Stojí nám v čele! Jeho kněží zatroubí proti vám, synové Izraele! Nebojujte s Hospodinem, Bohem našich otců! Neuspějete!“

^{2Chr 13:13}Jeroboám ale mezitím vyslal obchvatem zálohu, aby je napadla zezadu, takže je Judští měli zepředu i zezadu. ^{2Chr 13:14}Jakmile zjistili, že se bojuje vepředu i vzadu, začali volat k Hospodinu. Kněží troubili na trubky ^{2Chr 13:15}a všichni judští muži vyrazili pokřik. Jakmile zazněl jejich pokřik, Bůh před Abiášem a Judskými porazil Jeroboáma a celý Izrael. ^{2Chr 13:16}Synové Izraele se dali před Judou na útěk, ale Bůh jim je vydal do rukou, ^{2Chr 13:17}takže je Abiáš se svým vojskem úplně rozdrtil. Na izraelské straně padlo 500 000 vybraných bojovníků. ^{2Chr 13:18}Synové Izraele byli tenkrát pokořeni, kdežto synové Judy zvítězili, protože se spolehli na Hospodina, Boha svých otců.

^{2Chr 13:19}Abiáš pronásledoval Jeroboáma a dobyl města Bet-el, Ješanu a Efron i s jejich vesnicemi. ^{2Chr 13:20}Jeroboám se za celou dobu Abiášovy vlády už nevzpamatoval. Bůh ho ranil tak, že zemřel. ^{2Chr 13:21}Abiáš ale sílil. Vzal si čtrnáct manželek a zplodil dvaadvacet synů a šestnáct dcer.

^{2Chr 13:22}Ostatní Abiášovy skutky – jeho slova i činy – jsou sepsány ve Výkladu proroka Ida. ^{2Chr 13:23}Abiáš pak ulehl ke svým otcům a byl pochován ve Městě Davidově. Na jeho místě začal kralovat jeho syn Asa. V jeho době země zažívala deset let míru.

Kapitola 14

Asa, král judský

^{2Chr 14:1}Asa dělal, co je správné a dobré v očích Hospodina, jeho Boha. ^{2Chr 14:2}Odstranil cizí oltáře a obětní výšiny, zničil posvátné sloupy a pokácel Ašeřiny kůly. ^{2Chr 14:3}Přikázal Judovi, aby hledal Hospodina, Boha svých otců, a dodržoval jeho Zákon i přikázání. ^{2Chr 14:4}Ze všech judských měst odstranil obětní výšiny a kadidlové oltáříky. Království v jeho době zažívalo mír.

^{2Chr 14:5}Země žila v míru, a tak mohl Asa v Judsku budovat opevněná města. Nikdo proti němu v těch letech neválčil, neboť mu Hospodin dopřál odpočinutí. ^{2Chr 14:6}„Vybudujme ta města!“ vybídl Asa Judu. „Opevněme je hradbami s věžemi, branami a závorami. Země zůstala nám, protože jsme hledali Hospodina, svého Boha. Hledali jsme ho a on nám dopřál odpočinutí ze všech stran!“ Stavěli tedy a dařilo se jim.

^{2Chr 14:7}Asovo vojsko čítalo 300 000 judských mužů s pavézami a oštěpy a 280 000 Benjamínců vládnoucích štítem a lukem, samé statečné bojovníky.

^{2Chr 14:8}Tehdy proti němu vytáhl Habešan Zerach s milionovou armádou a třemi sty vozy a pronikl až k Mareše. ^{2Chr 14:9}Asa mu vytáhl naproti. Když se sšikovali k bitvě v údolí Cefata u Marešy, ^{2Chr 14:10}Asa volal k Hospodinu, svému Bohu: „Hospodine, nikdo jiný nemůže pomoci slabému proti takové přesile. Pomoz nám, Hospodine, Bože náš! Na tebe spoléháme a ve tvém jménu čelíme této přesile. Hospodine, ty jsi náš Bůh; přece proti tobě neobstojí smrtelník!“

^{2Chr 14:11}Hospodin tenkrát ty Habešany před Asou a judskými muži porazil, takže se dali na útěk. ^{2Chr 14:12}Asa je se svým vojskem pronásledoval až ke Geraru. Habešanů padlo tolik, že se už nevzchopili, protože je stihla drtivá porážka před Hospodinem a jeho táborem. Judští si pak odnesli velikou spoustu kořisti. ^{2Chr 14:13}Na všechna města v okolí Geraru padla hrůza z Hospodina. Zaútočili na ně a všechna ta města vyplenili; bylo v nich opravdu nesmírné množství kořisti. ^{2Chr 14:14}Napadli tábory pastevců a pobrali spoustu ovcí, koz a velbloudů. Potom se vrátili do Jeruzaléma.

Kapitola 15

Smlouva s Hospodinem

^{2Chr 15:1}Boží Duch spočinul na Azariášovi, synu Odedovu. ^{2Chr 15:2}Vyšel Asovi vstříc se slovy: „Slyš mě, Aso i všechen Judo a Benjamíne! Hospodin bude s vámi, když budete s ním. Když ho budete hledat, dá se vám najít. Když ho opustíte, opustí vás. ^{2Chr 15:3}Izrael byl už dlouho bez pravého Boha, bez kněze, který by je učil, a bez Zákona. ^{2Chr 15:4}Když se ale ve svém soužení navrátí k Hospodinu, Bohu Izraele, on se jim dá najít. ^{2Chr 15:5}V těchto dnech není bezpečné cestovat tam ani zpět. Mezi obyvateli všech zemí vládne nepokoj. ^{2Chr 15:6}Národy i města se drtí navzájem, neboť je Bůh stíhá všemožným soužením. ^{2Chr 15:7}Vy se však vzchopte a nepolevujte, vždyť vaše námaha má odplatu.“

^{2Chr 15:8}Když Asa uslyšel tato slova, proroctví z úst Azariáše, syna Odedova, ^[819] vzchopil se a odstranil ohavnosti z celé judské a benjamínské země i z měst, která zabral v Efraimských horách. Obnovil také Hospodinův oltář stojící naproti předsíni Hospodinova chrámu.

^{2Chr 15:9}Poté shromáždil celého Judu a Benjamína i všechny přistěhovalce z Efraima, Manasese a Šimeona. Mnozí z Izraele se totiž přidali k Judovi, když viděli, že Hospodin, jeho Bůh, je s ním.

^{2Chr 15:10}Třetího měsíce ^[820] patnáctého roku Asova kralování se shromáždili v Jeruzalémě ^{2Chr 15:11}a toho dne obětovali Hospodinu dary z kořisti. Přihnali 700 kusů dobytka a 7000 ovcí a koz. ^{2Chr 15:12}Zavázali se smlouvou, že budou hledat Hospodina, Boha svých otců, celým srdcem a celou duší. ^{2Chr 15:13}Kdokoli by nehledal Hospodina, Boha Izraele, měl zemřít, ať byl malý nebo velký, ať to byl muž nebo žena. ^{2Chr 15:14}S hlasitým voláním to přísahali Hospodinu za zvuku trubek a beraních rohů. ^{2Chr 15:15}Všechen judský lid se z té přísahy radoval, protože přísahali celým srdcem. Hledali ho s veškerou horlivostí, a Hospodin se jim dal najít a dopřál jim odpočinutí ze všech stran.

^{2Chr 15:16}Král Asa zbavil svou babičku Maaku postavení královny matky kvůli té zrůdnosti, kterou nechala vyrobit pro Ašeru. Asa tu zrůdnou modlu rozbil na kusy a spálil u potoka Kidron. ^{2Chr 15:17}Asa sice z Izraele neodstranil obětní výšiny, ale po celý svůj život měl srdce oddané Hospodinu. ^{2Chr 15:18}Vnesl do Božího chrámu zasvěcenou kořist svého otce i svou vlastní, stříbro a zlato a další předměty.

^{2Chr 15:19}Až do pětatřicátého roku Asovy vlády nebyla žádná další válka.

Kapitola 16

Smlouva s Aramejci

^{2Chr 16:1}V šestatřicátém roce Asova kralování ale proti Judsku vytáhl izraelský král Baaša. Vystavěl Rámu, takže od krále Asy nemohl nikdo odejít ani tam přijít.

^{2Chr 16:2}Asa proto vynesl stříbro a zlato z pokladnic Hospodinova chrámu i královského paláce a poslal je k aramejskému králi Ben-hadadovi, sídlícímu v Damašku. Vzkázal mu: ^{2Chr 16:3}„Pojďme spolu uzavřít smlouvu tak jako naši otcové. Hle, posílám ti stříbro a zlato. Zruš svou smlouvu s izraelským králem Baašou, ať ode mě odtáhne.“

^{2Chr 16:4}Ben-hadad králi Asovi vyhověl a vyslal do izraelských měst své vojevůdce. Dobyli Ijon, Dan, Abel-majim a všechny zásobovací sklady měst v kraji Neftalí. ^{2Chr 16:5}Jakmile se to Baaša doslechl, přestal stavět Rámu a práce tam ukončil. ^{2Chr 16:6}Král Asa pak svolal celého Judu, aby odnášeli kamení a dřevo z Rámy, kterou chtěl Baaša vystavět. Král Asa z toho vystavěl Gebu a Micpu.

^{2Chr 16:7}V té době k judskému králi Asovi přišel vidoucí ^[821] Chanani a řekl mu: „Protože ses spolehl na aramejského krále, a ne na Hospodina, svého Boha, vojsko aramejského krále ti uniklo z rukou. ^{2Chr 16:8}Neměli snad Habešané a Libyjci ohromné vojsko s obrovským množstvím vozů a jezdců? Tenkrát ses ale spolehl na Hospodina, a tak ti je vydal do rukou. ^{2Chr 16:9}Hospodinovy oči procházejí celou zemi, aby posiloval ty, kdo jsou mu oddáni celým srdcem. Ty ses teď ale zachoval jako hlupák, a tak budeš od nynějška čelit válkám.“

^{2Chr 16:10}Asa se na vidoucího rozhněval. Rozzuřil se tak, že ho dal ve vězení vsadit do klády. Tehdy se také k některým z lidu dopustil velikých krutostí.

^{2Chr 16:11}Asovy skutky jsou od počátku až do konce zapsány v Knize judských a izraelských králů. ^{2Chr 16:12}V devětatřicátém roce své vlády Asa onemocněl na nohy. Byl vážně nemocný, ve své nemoci však nehledal Hospodina, ale lékaře. ^{2Chr 16:13}V jednačtyřicátém roce svého kralování pak Asa zemřel a ulehl ke svým otcům. ^{2Chr 16:14}Pochovali ho v jeho hrobce, kterou si nechal vytesat ve Městě Davidově. Uložili ho na márách pokrytých vonnými balzámy a směsí rozmanitých mastí a k jeho poctě zažehli nesmírně veliký pohřební oheň.

Kapitola 17

Jošafat, král judský

^{2Chr 17:1}Na Asově místě začal kralovat jeho syn Jošafat, který posílil Judu proti Izraeli. ^{2Chr 17:2}Do všech opevněných judských měst umístil vojsko a po celé judské zemi i v efraimských městech, která zabral jeho otec Asa, rozmístil posádky.

^{2Chr 17:3}Hospodin byl s Jošafatem, neboť chodil po starých cestách svého otce Davida a nevyhledával baaly. ^{2Chr 17:4}Namísto toho hledal Boha svého otce a narozdíl od Izraele se řídil jeho příkazy. ^{2Chr 17:5}Hospodin mu dal království pevně do rukou a celé Judsko přinášelo Jošafatovi dary, takže měl nesmírné bohatství a slávu. ^{2Chr 17:6}Srdcem se natolik upnul k Hospodinovým cestám, že z Judska odstranil obětní výšiny i posvátné kůly.

^{2Chr 17:7}Ve třetím roce své vlády vyslal své hodnostáře Ben-chaila, Obadiáše, Zachariáše, Natanaela a Michajáše, aby učili v judských městech. ^{2Chr 17:8}Poslal s nimi také levity Šemajáše, Netaniáše, Zebadiáše, Asaela, Šemiramota, Jonatana, Adoniáše, Tobiáše a Tob-adoniáše a s nimi také kněze Elišamu a Jorama. ^{2Chr 17:9}Ti vyučovali v Judsku. Měli s sebou knihu Zákona Hospodinova, obcházeli všechna judská města a vyučovali lid.

^{2Chr 17:10}Všechna království okolo Judska tehdy měla hrůzu z Hospodina, takže s Jošafatem nikdo nebojoval. ^{2Chr 17:11}Dokonce i Filištíni přinášeli Jošafatovi předepsanou daň ve stříbře. Arabové mu přiváděli stáda: 7700 beranů a 7700 kozlů.

^{2Chr 17:12}Jošafatova moc neustále rostla. V Judsku vystavěl pevnosti a zásobovací města ^{2Chr 17:13}a v judských městech hromadil veliké zásoby. V Jeruzalémě pak měl vojsko udatných bojovníků. ^{2Chr 17:14}Toto je jejich výčet podle otcovských domů:

Velitelé tisíců z Judy:

velitel Adna a jeho 300 000 udatných bojovníků,

^{2Chr 17:15}po něm velitel Jochanan a jeho 280 000 mužů,

^{2Chr 17:16}po něm Amasiáš, syn Zichriho, dobrovolník Hospodinův, a jeho 200 000 bojovníků.

^{2Chr 17:17}Z Benjamína:

bojovník Eliada a jeho 200 000 mužů vyzbrojených luky a štíty,

^{2Chr 17:18}po něm Jozabad a jeho 180 000 ozbrojenců.

^{2Chr 17:19}Ti sloužili králi a další král rozmístil v opevněných městech po celém Judsku.

Kapitola 18

Spojenectví s Achabem

^{2Chr 18:1}Když Jošafat dosáhl velikého bohatství a slávy, uzavřel sňatkem svého syna spojenectví s Achabem. ^{2Chr 18:2}Po několika letech Achaba navštívil v Samaří a ten pro něj a pro jeho doprovod porazil spoustu ovcí, koz a telat. Potom ho začal podněcovat k tažení proti Rámot-gileádu. ^{2Chr 18:3}„Potáhneš se mnou na Rámot-gileád?“ ptal se izraelský král Achab judského krále Jošafata.

„Udělám to, co ty,“ odpověděl mu Jošafat. „Můj lid je jako tvůj, mí koně jako tví! Půjdu do boje s tebou.“ ^{2Chr 18:4}Jošafat ale izraelského krále požádal: „Vyptej se dnes prosím na slovo Hospodinovo.“

^{2Chr 18:5}Izraelský král tedy shromáždil na čtyři sta proroků a ptal se jich: „Máme jít do války o Rámot-gileád, nebo ne?“

„Jdi,“ odpovídali, „a Bůh je vydá králi do rukou!“

^{2Chr 18:6}Jošafat ale naléhal: „To už tu není žádný Hospodinův prorok, abychom se zeptali jeho?“

^{2Chr 18:7}„Vlastně tu jeden takový je,“ řekl izraelský král. „Skrze něj se lze ptát Hospodina, ale já ho nesnáším, protože mi neprorokuje nic dobrého, jen samé neštěstí. Je to Michajáš, syn Jimlův.“

„Tak by král neměl mluvit,“ odpověděl Jošafat.

^{2Chr 18:8}Izraelský král tedy zavolal jednoho komorníka a rozkázal: „Rychle, Michajáše, syna Jimlova!“

^{2Chr 18:9}Král Izraele a Jošafat, král Judy, seděli ve slavnostním rouchu na svých trůnech na prostranství u vchodu do samařské brány a všichni ti proroci prorokovali před nimi. ^{2Chr 18:10}Cidkiáš, syn Kenaanův, si zhotovil železné rohy a prohlásil: „Toto praví Hospodin: Takhle utrkáš Aramejce k smrti!“

^{2Chr 18:11}A všichni ti proroci prorokovali podobně: „Jdi na Rámot-gileád! Čeká tě úspěch! Hospodin ho králi vydá do rukou!“

^{2Chr 18:12}Posel, který šel pro Michajáše, mu říkal: „Podívej se, všichni proroci jako jeden muž předpovídají králi dobré věci. Raději mluv jako oni. Řekni mu něco dobrého.“

^{2Chr 18:13}„Jakože je živ Hospodin,“ odpověděl Michajáš, „budu mluvit jen to, co řekne můj Bůh.“ ^{2Chr 18:14}A tak přišel ke králi.

Ten se ho zeptal: „Michajáši, máme jít do války o Rámot-gileád, nebo ne?“

„Jděte,“ odpověděl. „Čeká vás úspěch. Padnou vám do rukou.“

^{2Chr 18:15}Král ho však přerušil: „Kolikrát tě mám zapřísahat, abys mi ve jménu Hospodinově neříkal nic než pravdu!“

^{2Chr 18:16}Michajáš mu tedy řekl:

„Viděl jsem všechen Izrael
jak ovce po horách rozptýlen,
jak ovce bez svého pastýře.
Hospodin řekl mi: Pány nemají,
ať vrátí se domů každý v pokoji!“

^{2Chr 18:17}„Vždyť jsem ti to říkal,“ obrátil se izraelský král k Jošafatovi. „Neprorokuje mi nic dobrého, jen samé neštěstí.“

^{2Chr 18:18}Michajáš ale pokračoval: „Nuže, slyšte slovo Hospodinovo. Viděl jsem Hospodina sedícího na trůnu a všechen nebeský zástup po jeho pravici a levici. ^{2Chr 18:19}Hospodin se ptal: ‚Kdo svede izraelského krále Achaba, aby vytáhl a padl u Rámot-gileádu?‘ Ten říkal to a ten zas ono. ^{2Chr 18:20}Vtom vyšel duch, stanul před Hospodinem a řekl: ‚Já ho svedu.‘ Hospodin se zeptal: ‚Jak?‘ ^{2Chr 18:21}a on odpověděl: ‚Vyjdu a budu lživým duchem v ústech všech jeho proroků.‘ Nato Hospodin řekl: ‚Ano, podaří se ti to; svedeš ho. Jdi a proveď to.‘

^{2Chr 18:22}Nuže, pohleď – do úst všech těchto tvých proroků vložil Hospodin lživého ducha. Hospodin ti ale předpovídá neštěstí.“

^{2Chr 18:23}Vtom vykročil Cidkiáš, syn Kenaanův, a udeřil Michajáše do tváře se slovy: „Kudy asi přešel Hospodinův Duch ode mě, aby mluvil k tobě?“

^{2Chr 18:24}„To uvidíš v den, kdy se ukryješ v nejzazším pokojíku!“ odpověděl mu Michajáš.

^{2Chr 18:25}Nato izraelský král rozkázal: „Seberte Michajáše a odveďte ho k veliteli města Amonovi a královskému synu Joašovi. ^{2Chr 18:26}Řeknete: ‚Takto praví král: Tohoto muže vsaďte do vězení a odměřujte mu chleba a vodu, dokud se v pořádku nenavrátím.‘“

^{2Chr 18:27}Michajáš ale řekl: „Jestli se vrátíš v pořádku, nemluvil skrze mě Hospodin.“ A dodal: „Slyšte to, všichni lidé!“

^{2Chr 18:28}Izraelský král pak s judským králem Jošafatem táhli na Rámot-gileád. ^{2Chr 18:29}Izraelský král Jošafatovi řekl: „Já půjdu do bitvy v přestrojení, ty ale zůstaň ve svém rouchu.“ A tak se král Izraele před bitvou přestrojil.

^{2Chr 18:30}Aramejský král rozkázal svým vozatajům: „Nebojujte s malým ani s velkým, jedině s králem izraelským!“ ^{2Chr 18:31}Když potom vozatajové uviděli Jošafata, řekli si: „To je izraelský král.“ Obklíčili ho tedy, aby ho napadli. Když ale Jošafat vykřikl, Hospodin mu pomohl. Bůh je od něj odlákal. ^{2Chr 18:32}Vozatajové poznali, že to není izraelský král, a nechali ho být.

^{2Chr 18:33}Někdo tehdy náhodně vystřelil z luku a zasáhl izraelského krále mezi pláty a pancíř. „Zpátky!“ rozkázal král svému vozatajovi. „Odvez mě z boje! Jsem raněn!“ ^{2Chr 18:34}Bitva ale zuřila celý den, a tak izraelský král musel zůstat před Aramejci podepřen na svém voze až do večera. Zemřel při západu slunce.

Kapitola 19

^{2Chr 19:1}Judský král Jošafat se vracel domů do Jeruzaléma v pokoji. ^{2Chr 19:2}Vyšel mu ale vstříc vidoucí ^[822] Jehu, syn Chananiho, a oslovil ho: „Měl jsi pomáhat ničemovi? Měl ses přátelit s Hospodinovými nepřáteli? Kvůli tomu na tebe přijde Hospodinův hněv. ^{2Chr 19:3}Našlo se ale na tobě i leccos dobrého, neboť jsi v celé zemi spálil posvátné kůly a v srdci jsi odhodlán hledat Boha.“

Soudní reforma

^{2Chr 19:4}Jošafat bydlel v Jeruzalémě, ale opakovaně se vydával mezi lid od Beer-šeby po Efraimské hory a navracel je k Hospodinu, Bohu jejich otců. ^{2Chr 19:5}Po celé zemi ustanovil v každém opevněném městě soudce. ^{2Chr 19:6}Těmto soudcům nařídil: „Dávejte pozor, jak jednáte. Nesoudíte přece jen pro člověka, ale pro Hospodina. Když vynášíte soud, on je s vámi. ^{2Chr 19:7}Ať vás tedy provází hrůza z Hospodina. Jednejte svědomitě, neboť Hospodin, náš Bůh, nestrpí nespravedlnost, podjatost ani úplatky!“ ^[823]

^{2Chr 19:8}V Jeruzalémě pak Jošafat ustanovil některé levity, kněze a vůdce izraelských kmenů, aby uplatňovali Hospodinův soud, a tak bylo možno odvolávat se do Jeruzaléma. ^{2Chr 19:9}Přikázal jim: „Tak jednejte – s úctou k Hospodinu, věrně a s upřímným srdcem. ^{2Chr 19:10}U každého sporu, který k vám přijde od vašich bratrů z jiných měst, ať už se bude týkat prolití krve nebo otázek Zákona, přikázání, ustanovení a pravidel, je musíte poučit, ať nehřeší proti Hospodinu. Jinak by Boží hněv padl nejen na vaše bratry, ale i na vás. Tak jednejte a buďte bezúhonní.

^{2Chr 19:11}Nejvyšší kněz Amariáš vám bude nadřízen ve všech záležitostech Hospodinových a Zebadiáš, syn Izmaelův, představený domu Judova, ve všech záležitostech královských. Levité vám budou sloužit jako úředníci. Buďte stateční a pusťte se do práce. Hospodin bude na straně dobrých!“

Kapitola 20

Ten boj není váš

^{2Chr 20:1}Po nějaké době přitáhli Moábci spolu s Amonci a některými Meunity, ^[824] aby proti Jošafatovi vedli válku. ^{2Chr 20:2}Jošafatovi bylo oznámeno: „Přitáhla proti tobě ohromná spousta z protějšího břehu Mrtvého moře, z Edomu, ^[825] a už jsou v Chasason-tamaru!“ (To je En-gedi.) ^{2Chr 20:3}Jošafat se bál a rozhodl se hledat Hospodina. V celém Judsku proto vyhlásil půst ^{2Chr 20:4}a judský lid se shromáždil, aby hledali pomoc od Hospodina. Přišli hledat Hospodina opravdu ze všech judských měst.

^{2Chr 20:5}Jošafat se spolu se shromážděným Judou a Jeruzalémem postavil před novým nádvořím v Hospodinově chrámu ^{2Chr 20:6}a promluvil:

„Hospodine, Bože našich otců, ty jsi přece Bůh na nebesích! To ty vládneš královstvím všech národů a ve tvé ruce je síla i moc. Nikdo nemůže obstát před tebou! ^{2Chr 20:7}Byl jsi to přece ty, Bože náš, kdo před svým lidem Izraelem vyhnal obyvatele této země a dal ji potomkům svého přítele Abrahama na věky. ^{2Chr 20:8}Poté, co ji osídlili, postavili v ní svatyni pro tvé jméno a řekli: ^{2Chr 20:9}‚Přijde-li na nás neštěstí, ať už meč, soud, mor či hlad, postavíme se před tento chrám a před tebe samého – vždyť v tomto domě přebývá tvé jméno – a budeme z našich úzkostí volat k tobě a ty nás uslyšíš a vysvobodíš.‘ ^[826]

^{2Chr 20:10}Nuže, pohleď – jsou tu Amonci, Moábci a obyvatelé pohoří Seír! Když naši otcové vycházeli z Egypta, nenechal jsi tudy Izrael ani projít, takže se jim vyhnuli a nevyhladili je. ^{2Chr 20:11}A podívej se, jak nám odplácejí! Přicházejí nás vyhnat z tvého dědictví, které jsi nám odkázal. ^{2Chr 20:12}Copak je nebudeš soudit, Bože náš? Nemáme sílu na tu ohromnou přesilu, která táhne proti nám. Nevíme, co máme dělat, ale naše oči hledí k tobě!“

^{2Chr 20:13}Celý Juda stál i s nemluvňaty, ženami a dětmi před Hospodinem.

^{2Chr 20:14}Vtom uprostřed shromáždění sestoupil Duch Hospodinův na Jachziela, syna Zachariášova, syna Benajášova, syna Jehielova, syna Mataniášova, levitu ze synů Asafových. ^{2Chr 20:15}Řekl: „Všechen Judo a obyvatelé Jeruzaléma i ty, králi Jošafate, poslouchejte. Toto vám praví Hospodin: Nebojte se ani se nelekejte té ohromné přesily. Ten boj není váš, ale Boží.

^{2Chr 20:16}Zítra vytáhněte proti nim. Uvidíte, jak stoupají do svahu Cic, a střetnete se s nimi na konci strže před pouští Jeruel. ^{2Chr 20:17}Boj ale nebude na vás. Stůjte na svých místech a uvidíte, jakou záchranu vám Hospodin přichystal. Nebojte se ani se nelekejte, Judo a Jeruzaléme! Zítra vytáhněte proti nim a Hospodin bude s vámi!“

^{2Chr 20:18}Nato se Jošafat sklonil tváří k zemi a celý Juda i obyvatelé Jeruzaléma padli před Hospodinem a klaněli se mu. ^{2Chr 20:19}Levité ze synů Kehatových a Korachových pak vstali, aby oslavovali Hospodina, Boha Izraele, hlasitým zpěvem.

^{2Chr 20:20}Brzy ráno vytáhli na Tekojskou poušť. Když vycházeli, Jošafat se před ně postavil a prohlásil: „Slyšte mě, Judo a všichni Jeruzalémští! Věřte Hospodinu, svému Bohu, a obstojíte. Věřte jeho prorokům, a uspějete!“ ^{2Chr 20:21}Poté, co se poradil s lidem, postavil do čela vojska Hospodinovy zpěváky, aby při pochodu oslavovali nádheru jeho svatosti:

„Chvála Hospodinu!
Jeho láska trvá na věky!“

^{2Chr 20:22}Ve chvíli, kdy začali zpívat a oslavovat, Hospodin proti Amoncům, Moábcům a obyvatelům hory Seír, kteří útočili na Judu, obrátil jejich zálohy, takže se pustili jedni do druhých. ^{2Chr 20:23}Amonci a Moábci napadli obyvatele pohoří Seír a pobili je do posledního muže. Poté, co skoncovali s obyvateli Seíru, pomohli k záhubě jeden druhému. ^{2Chr 20:24}Když Judští dorazili k místu, odkud je vidět daleko do pouště, rozhlíželi se po tom ohromném vojsku a hle – země byla poseta mrtvými! Nikdo nevyvázl.

^{2Chr 20:25}Jošafat pak se svým vojskem začal sbírat kořist. Našli u nich takové množství výzbroje, šatů ^[827] a dalších cenností, že to ani nemohli pobrat. Kořisti nakonec bylo tolik, že jim trvalo tři dny, než ji posbírali. ^{2Chr 20:26}Čtvrtého dne se shromáždili do údolí Beracha (to je: Dobrořečení), aby tam dobrořečili Hospodinu. Proto se to místo dodnes nazývá Emek-beracha, totiž Údolí dobrořečení.

^{2Chr 20:27}Všichni judští a jeruzalémští muži se pak v čele s Jošafatem radostně vrátili do Jeruzaléma, protože jim Hospodin dal radost z porážky jejich nepřátel. ^{2Chr 20:28}Přišli do Jeruzaléma a s lyrami, citerami a trubkami zamířili do Hospodinova chrámu.

^{2Chr 20:29}Když se všechna okolní království doslechla, jak Hospodin bojoval proti nepřátelům Izraele, padla na ně hrůza z Boha. ^{2Chr 20:30}Jošafatovo království pak žilo v míru, protože jeho Bůh mu dopřál odpočinutí ze všech stran.

Závěr Jošafatovy vlády

^{2Chr 20:31}Jošafat se stal judským králem v pětatřiceti letech a kraloval v Jeruzalémě dvacet pět let. Jeho matka se jmenovala Azuba, dcera Šilchiho. ^{2Chr 20:32}Držel se cesty svého otce Asy a nepřestával dělat, co je v Hospodinových očích správné. ^{2Chr 20:33}Pouze obětní výšiny nebyly odstraněny, a tak se lid stále neodhodlal odevzdat své srdce Bohu svých otců.

^{2Chr 20:34}Ostatní Jošafatovy skutky jsou od počátku až do konce zapsány ve Slovech Jehua, syna Chananiho, která jsou součástí Knihy izraelských králů.

^{2Chr 20:35}Judský král Jošafat se v pozdějších letech spolčil s izraelským králem Achaziášem, což byl velmi špatný čin. ^{2Chr 20:36}Spolčil se s ním, aby si pořídil zámořské loďstvo. Když ty lodě v Ecjon-geberu postavili, ^{2Chr 20:37}Eliezer, syn Dodavahův z Marešy, pak Jošafatovi prorokoval: „Protože ses spolčil s Achaziášem, Hospodin tvé dílo zničí!“ Lodě ztroskotaly, a tak z plavby do zámoří sešlo.

Kapitola 21

^{2Chr 21:1}Potom Jošafat ulehl ke svým otcům, a když byl pochován ke svým předkům ve Městě Davidově, na jeho místě začal kralovat jeho syn Jehoram. ^{2Chr 21:2}Jeho bratři, synové Jošafatovi, byli: Azariáš, Jechiel, Zachariáš, Azarjáh, Michael a Šefatiáš. Ti všichni byli synové izraelského ^[828] krále Jošafata. ^{2Chr 21:3}Jejich otec je bohatě obdaroval stříbrem, zlatem a cennostmi. Svěřil jim judská opevněná města, ale království svěřil Jehoramovi, svému prvorozenému.

Jehoram, král judský

^{2Chr 21:4}Jehoram se tedy ujal království svého otce. Jakmile upevnil svou moc, povraždil mečem všechny své bratry i některé z izraelských vůdců. ^{2Chr 21:5}Jehoram se stal králem ve dvaatřiceti letech a kraloval v Jeruzalémě osm let.

^{2Chr 21:6}Řídil se ale způsoby izraelských králů, jako to dělali v domě Achabově, ^[829] neboť se oženil s Achabovou dcerou. Páchal, co je v Hospodinových očích zlé. ^{2Chr 21:7}Kvůli smlouvě, kterou s Davidem uzavřel, ale Hospodin nechtěl zničit dům Davidův, neboť slíbil, že Davidovi i jeho synům po všechny dny nechá zářit svíci. ^[830]

^{2Chr 21:8}V jeho dobách se Edom vzbouřil proti judské nadvládě a ustanovil si krále. ^{2Chr 21:9}Jehoram proto vytáhl se svými veliteli a se všemi svými vozy do boje. Edomci ho i s jeho veliteli vozů obklopili ze všech stran, ale on v noci vstal a obklíčení prolomil. ^{2Chr 21:10}Edom tedy zůstává ve vzpouře proti Judovi až dodnes.

V téže době se vzbouřila i Libna. Jehoram totiž opustil Hospodina, Boha svých otců, ^{2Chr 21:11}a nadělal na judských horách obětní výšiny. Tak svedl ke smilstvu obyvatele Jeruzaléma a spolu s nimi strhl i Judu.

^{2Chr 21:12}Od proroka Eliáše mu proto přišel dopis:

„Tak praví Hospodin, Bůh tvého otce Davida: Nekráčel jsi cestami svého otce Jošafata ani cestami judského krále Asy, ^{2Chr 21:13}ale vydal ses cestou králů izraelských. Judu i obyvatele Jeruzaléma jsi svedl ke smilstvu, tak jako to dělal dům Achabův. Dokonce jsi povraždil vlastní rodinu – své bratry, kteří byli lepší než ty. ^{2Chr 21:14}Nuže, pohleď: Hospodin zasáhne tvůj lid, tvé syny, ženy i všechno tvé jmění velikou ranou. ^{2Chr 21:15}Ty sám těžce onemocníš střevní chorobou – bude se zhoršovat den ode dne, až ti nakonec střeva vyhřeznou!“

^{2Chr 21:16}Hospodin proti Jehoramovi podnítil Filištíny i Araby sousedící s Habešany. ^{2Chr 21:17}Vytáhli proti Judsku, pronikli obranou a pobrali všechno jmění, které našli v králově paláci, stejně jako jeho syny a ženy. Jediný, kdo mu zůstal, byl nejmladší syn Achaziáš. ^[831]

^{2Chr 21:18}Po tom všem ho ještě Hospodin ranil nevyléčitelnou střevní chorobou. ^{2Chr 21:19}Po dlouhé době, téměř po dvou letech, mu kvůli té nemoci vyhřezla střeva, takže zemřel v hrozných bolestech. Jeho lid k jeho poctě ani nezažehl pohřební oheň, jako to udělal jeho otci. ^{2Chr 21:20}Stal se králem ve dvaatřiceti letech a kraloval v Jeruzalémě osm let. Když odešel, nikdo ho nelitoval. Pochovali ho ve Městě Davidově, ale ne na královském pohřebišti.

Kapitola 22

Achaziáš, král judský

^{2Chr 22:1}Na jeho místě si obyvatelé Jeruzaléma určili za krále jeho nejmladšího syna Achaziáše. Všechny starší syny totiž v táboře povraždila horda arabských nájezdníků. Tak se Achaziáš, syn Jehoramův, stal judským králem. ^{2Chr 22:2}Stal se králem ve dvaadvaceti ^[832] letech a kraloval v Jeruzalémě jeden rok. Jeho matka se jmenovala Atalia, vnučka Omriho.

^{2Chr 22:3}Také on se řídil způsoby domu Achabova, neboť ho matka naváděla k hanebnostem. ^{2Chr 22:4}Páchal, co je v Hospodinových očích zlé, tak jako dům Achabův. Po smrti svého otce si totiž k vlastní záhubě pozval rádce z Achabova domu.

^{2Chr 22:5}Na jejich radu se rozhodl vytáhnout spolu s izraelským králem, Achabovým synem Joramem, do války o Rámot-gileád. Aramejci ale Jorama se svým králem Chazaelem porazili. ^{2Chr 22:6}Ten se pak vrátil do Jizreelu, aby se léčil z ran, které utržil, když v Rámotu bojoval s aramejským králem Chazaelem. Judský král Achaziáš, ^[833] syn Jehoramův, pak přijel do Jizreelu, aby zraněného Jorama, syna Achabova, navštívil.

^{2Chr 22:7}Při té návštěvě Bůh přivodil jeho pád. Když Achaziáš dorazil k Joramovi, šel s ním za Jehuem, synem Nimšiho, jehož Hospodin pomazal, aby vyhladil dům Achabův. ^{[834]2Chr 22:8}Když Jehu konal Boží soud nad domem Achabovým, narazil i na judské hodnostáře, totiž Achaziášovy příbuzné, ^[835] kteří byli v jeho službách, a pobil i je. ^{2Chr 22:9}Poté nechal hledat Achaziáše. Skrýval se v Samaří, ale tam ho zajali, přivedli ho k Jehuovi a zabili. Potom ho pohřbili, neboť si řekli: „Byl to syn Jošafatův a ten hledal Hospodina celým srdcem.“

V Achaziášově domě tak nezůstal nikdo, kdo by mohl vládnout.

Atalia, královna judská

^{2Chr 22:10}Když Achaziášova matka Atalia viděla, že její syn je mrtev, rychle vyhladila z Judova domu všechny, kdo měli královský původ. ^{2Chr 22:11}Královské dceři Jošebě se ale podařilo unést Achaziášova syna Joaše zprostřed královských synů, kteří měli zemřít, a spolu s jeho kojnou ho ukryla v ložnici. Tak tedy Achaziášova sestra Jošeba, ^[836] manželka kněze Jojady a dcera krále Jehorama, schovala Joaše před Atalií, aby ho nezabila. ^{2Chr 22:12}Ukrýval se u nich v Hospodinově chrámu šest let, dokud v zemi vládla Atalia.

Kapitola 23

^{2Chr 23:1}Sedmého roku Jojada sebral odvahu a uzavřel smlouvu se setníky Azariášem, synem Joramovým, Izmaelem, synem Jochananovým, Azariášem, synem Obedovým, Maasejášem, synem Adajášovým, a Elišafatem, synem Zichriho. ^{2Chr 23:2}Ti obešli Judsko, ze všech judských měst shromáždili levity a vůdce izraelských otcovských rodů a vrátili se do Jeruzaléma.

^{2Chr 23:3}Celé to shromáždění pak v Božím chrámu uzavřelo smlouvu s králem. Jojada jim řekl: „Hle, podle Hospodinova slova o synech Davidových bude kralovat králův syn. ^{[837]2Chr 23:4}Provedete to takhle: Třetina z vás kněží a levitů, kteří v sobotu nastoupíte službu, bude hlídat u dveří, ^{2Chr 23:5}další třetina u královského paláce a další u Brány základů. Všichni ostatní zatím budou na nádvořích Hospodinova chrámu. ^{2Chr 23:6}Ať do Hospodinova chrámu nevchází nikdo kromě kněží a sloužících levitů, kteří smí vstoupit, protože jsou svatí. Ať všechen lid dodržuje Hospodinův řád. ^{2Chr 23:7}Levité obklopí krále, každý se zbraní v ruce. Kdokoli se přiblíží k chrámu, zemře. Musíte zůstat při králi, kamkoli se pohne.“

^{2Chr 23:8}Levité i všichni Judští to provedli přesně, jak jim kněz Jojada určil. Každý vzal své muže, jak ty, kteří v sobotu nastupovali, tak ty, kteří právě odcházeli. Kněz Jojada totiž nechtěl o žádný z jejich oddílů přijít. ^{2Chr 23:9}Rozdal setníkům kopí, pavézy a štíty krále Davida, uložené v Hospodinově chrámu. ^{2Chr 23:10}Potom všechny muže rozestavěl, aby všichni se zbraní v ruce obklopili krále od pravé strany chrámu až k jeho levé straně, u oltáře před chrámem.

^{2Chr 23:11}Jojada a jeho synové pak přivedli králova syna, vložili mu na hlavu korunu, dali mu opis smlouvy a prohlásili ho za krále. Když ho pomazali, začali volat: „Ať žije král!“

^{2Chr 23:12}Jak se všichni sbíhali a oslavovali krále, Atalia zaslechla hluk. Přišla za nimi do Hospodinova chrámu, ^{2Chr 23:13}a hle – u svého sloupu vedle vchodu stojí král s veliteli a trubači po boku! Všechen lid země se radoval, troubil na trubky a zpěváci a hudebníci vedli chvály. Atalia roztrhla své roucho a vykřikla: „Spiknutí! Spiknutí!“

^{2Chr 23:14}Kněz Jojada za ní poslal setníky velící vojsku. Přikázal jim: „Odveďte ji mezi oddíly. Kdo bude s ní, toho popravte.“ (Kněz totiž nechtěl, aby byla zabita u Hospodinova chrámu.) ^{2Chr 23:15}Chopili se jí, a když prošla Koňskou bránou do královského paláce, zabili ji.

^{2Chr 23:16}Jojada uzavřel se vším lidem a s králem smlouvu, že budou Hospodinův lid. ^{2Chr 23:17}Všichni pak vyrazili k Baalovu chrámu a zbořili ho. Rozbili jeho oltáře i sochy a Baalova kněze Matana zabili před těmi oltáři.

^{2Chr 23:18}Jojada pak svěřil dohled nad Hospodinovým chrámem kněžím a levitům, aby se podle Davidových pokynů s veselím a zpěvem starali o Hospodinův dům a přinášeli Hospodinu zápalné oběti, jak je psáno v Zákoně Mojžíšově. ^{2Chr 23:19}K branám Hospodinova chrámu postavil stráže, aby nemohl vstoupit nikdo jakkoli nečistý.

^{2Chr 23:20}Vzal setníky, hodnostáře i vůdce lidu a spolu se vším lidem země vedli krále z Hospodinova chrámu Horní bránou do královského paláce. Tam krále usadili na královský trůn. ^{2Chr 23:21}Všechen lid země se radoval a ve městě zavládl klid, protože Atalia byla popravena.

Kapitola 24

Joaš, král judský

^{2Chr 24:1}Joaš se stal králem v sedmi letech a kraloval v Jeruzalémě čtyřicet let. Jeho matka se jmenovala Cibia a byla z Beer-šeby. ^{2Chr 24:2}Po celý život kněze Jojady dělal Joaš, co je v Hospodinových očích správné. ^{2Chr 24:3}Jojada mu našel dvě manželky a on s nimi měl syny a dcery.

^{2Chr 24:4}Po nějaké době se Joaš rozhodl obnovit Hospodinův chrám. ^{2Chr 24:5}Shromáždil tedy kněze a levity a řekl jim: „Rozejděte se do judských měst a vybírejte od celého Izraele každoroční obnos stříbra na opravu chrámu našeho Boha. Pospěšte si s tím.“ Levité ale nespěchali.

^{2Chr 24:6}Král si tedy zavolal představeného Jojadu a otázal se: „Proč ses nepostaral, aby levité přinesli z Judska a z Jeruzaléma daň předepsanou Hospodinovým služebníkem Mojžíšem, totiž daň izraelského shromáždění pro Stan svědectví?“ ^{[838]2Chr 24:7}(Stoupenci té hanebné Atalie totiž pronikli do Božího chrámu a ze všech posvátných předmětů Hospodinova chrámu nadělali baaly.)

^{2Chr 24:8}Na králův rozkaz pak vyrobili truhlici, kterou postavili před bránu do Hospodinova chrámu. ^{2Chr 24:9}V Judsku i v Jeruzalémě dali provolat, ať všichni přinesou daň, kterou Boží služebník Mojžíš předepsal Izraeli na poušti. ^{2Chr 24:10}Všichni vůdcové i všechen lid ji pak s radostí přinášeli a házeli do truhly, až ji naplnili. ^{2Chr 24:11}Levité truhlici pravidelně odnášeli do královského úřadu, kde královský písař se zástupcem nejvyššího kněze zjistili množství stříbra. Když truhlici vyprázdnili, znovu ji odnesli a postavili na místo. Tak to dělali den co den a vybrali veliké množství stříbra. ^{2Chr 24:12}Král s Jojadou je předávali mistrům zodpovědným za práci na Hospodinově chrámu. Ti na obnovu Hospodinova chrámu najímali kameníky, tesaře spolu s kováři železa i bronzu, aby opravovali Hospodinův chrám. ^{2Chr 24:13}Mistři byli pilní, takže jim dílo rostlo pod rukama. Obnovili Boží chrám do původního stavu a ještě ho zpevnili.

^{2Chr 24:14}Když byli hotovi, přinesli zbylé stříbro před krále a před Jojadu. Ten z něj nechal zhotovit vybavení Hospodinova chrámu: náčiní pro službu i pro oběti, nádobí a další předměty ze zlata a stříbra. Po celý Jojadův život se v Hospodinově chrámu konaly pravidelné oběti.

^{2Chr 24:15}Když Jojada zestárl a naplnil svůj čas, ve věku sto třiceti let zemřel. ^{2Chr 24:16}Pochovali ho ve Městě Davidově mezi králi, protože v Izraeli vykonal tolik dobrého pro Hospodina a jeho dům.

^{2Chr 24:17}Po Jojadově smrti přišli někdejší judští hodnostáři a klaněli se králi. A král jim začal naslouchat. ^{2Chr 24:18}Tehdy opustili dům Hospodina, Boha svých otců, a začali sloužit Ašeřiným kůlům a modlám. Tímto proviněním si Juda i Jeruzalém zasloužil Boží hněv. ^{2Chr 24:19}Hospodin k nim posílal proroky, aby je navrátili k němu. Varovali je, ale oni neposlouchali.

^{2Chr 24:20}Tenkrát sestoupil Boží Duch na Zachariáše, syna kněze Jojady. Postavil se před lid a prohlásil: „Tak praví Bůh: Proč přestupujete Hospodinova přikázání? Neuspějete. Opustili jste Hospodina, a on opustí vás!“

^{2Chr 24:21}Oni se ale proti němu spikli a na králův rozkaz ho na nádvoří Hospodinova chrámu ukamenovali. ^{2Chr 24:22}Král Joaš nepamatoval na oddanost, kterou mu prokazoval Zachariášův otec Jojada, a zavraždil jeho syna. Ten, když umíral, řekl: „Hospodin to vidí a zúčtuje.“

^{2Chr 24:23}Než se rok s rokem sešel, vytáhlo proti Joašovi aramejské vojsko. Vtrhli do Judska i do Jeruzaléma a pobili všechny jejich velitele. Veškerou kořist odeslali damašskému králi. ^{2Chr 24:24}Aramejské vojsko sice přitáhlo v malém počtu, ale Hospodin jim vydal do rukou vojsko mnohem větší, protože Juda opustil Hospodina, Boha svých otců. Když Joaše jaksepatří potrestali, ^{2Chr 24:25}odtáhli pryč a zanechali ho těžce zraněného.

Tehdy se jeho dvořané proti němu spikli, protože prolil krev syna kněze Jojady, a zabili ho na lůžku. Když zemřel, pochovali ho ve Městě Davidově, ale ne na královském pohřebišti. ^{2Chr 24:26}Spiklenci proti němu byli Zabad, syn Amonky Šimeat, a Jehozabad, syn Moábky Šimrít.

^{2Chr 24:27}O jeho synech, o mnoha proroctvích vznesených proti němu i o přestavbě Božího chrámu se píše ve Výkladu ke Knize králů. Na jeho místě pak začal kralovat jeho syn Amaciáš.

Kapitola 25

Amaciáš, král judský

^{2Chr 25:1}Amaciáš se stal králem v pětadvaceti letech a kraloval v Jeruzalémě dvacet devět let. Jeho matka se jmenovala Joadan a byla z Jeruzaléma. ^{2Chr 25:2}Dělal, co je v Hospodinových očích správné, ale ne z celého srdce. ^{2Chr 25:3}Jakmile měl království pevně v moci, nechal popravit ty své dvořany, kteří zabili jeho královského otce. ^{2Chr 25:4}Jejich syny ale nepopravil, neboť v Knize Mojžíšově, totiž v Zákoně, je psáno, že Hospodin přikázal: „Rodiče nemohou platit životem za své děti ani děti za své rodiče. Každý zaplatí životem za svůj vlastní hřích.“ ^[839]

^{2Chr 25:5}Amaciáš shromáždil Judu, seřadil je podle otcovských rodů a celého Judu i Benjamína přidělil velitelům tisíců a setnin. Sečetl všechny od dvaceti let výše a zjistil, že má 300 000 bojeschopných mužů, vládnoucích kopím a štítem. ^{2Chr 25:6}Za sto talentů stříbra pak najal ještě 100 000 bojovníků z Izraele.

^{2Chr 25:7}Přišel však za ním Boží muž a řekl: „Králi, neber s sebou izraelské vojsko. Bůh není s Izraelem, není s nikým z Efraima. ^{[840]2Chr 25:8}Pokud vytáhneš, můžeš si v boji vést jakkoli statečně, Bůh tě ale před nepřítelem srazí. Bůh přece dokáže pomoci, ale i srazit!“

^{2Chr 25:9}„A co těch sto talentů, které jsem zaplatil za izraelské oddíly?“ namítl Amaciáš Božímu muži.

„Hospodin ti může dát mnohem víc,“ odpověděl mu.

^{2Chr 25:10}Amaciáš tedy žoldnéře z Efraima oddělil a poslal je domů. Ti se tehdy na Judské velmi rozhněvali a vraceli se domů plní vzteku.

^{2Chr 25:11}Amaciáš sebral odvahu a odvedl vlastní vojsko do Solného údolí, kde pobil 10 000 obyvatel Seíru. ^{2Chr 25:12}Dalších 10 000 zajali judští vojáci živých a odvedli je na vrchol skály, odkud je svrhli dolů a všechny roztříštili.

^{2Chr 25:13}Žoldnéři, které Amaciáš nepustil se svým vojskem do války, mezitím napadali judská města od Samaří až po Bet-choron. Pobili v nich na 3000 obyvatel a pobrali spoustu kořisti.

^{2Chr 25:14}Když se Amaciáš vrátil z vítězství nad Edomci, přinesl si s sebou seírské bůžky. Přijal je za své bohy, klaněl se jim a pálil jim kadidlo. ^{2Chr 25:15}Hospodin tehdy proti Amaciášovi vzplanul hněvem. Poslal k němu proroka, který mu řekl: „Proč uctíváš bohy, kteří nedokázali svůj národ vysvobodit z tvých rukou?“

^{2Chr 25:16}Král mu na to odpověděl: „Že bychom tě jmenovali královským rádcem? Jestli je ti život milý, přestaň!“

Prorok tedy přestal mluvit, jen ještě dodal: „Vím, že Bůh už si s tebou poradil a zahladí tě, protože si vedeš svou a na moji radu nedbáš.“

^{2Chr 25:17}Judský král Amaciáš se pak poradil a vzkázal izraelskému králi Jehoašovi, synu Joachaze, syna Jehuova: „Pojďme se utkat!“

^{2Chr 25:18}Izraelský král Jehoaš mu ale vzkázal:

„Jeden bodlák v Libanonu vzkázal cedru v Libanonu:
Dej svou dceru mému synu za ženu!
Jedno zvíře v Libanonu šlo okolo
a ten bodlák pošlapalo.

^{2Chr 25:19}Říkáš si: Vida, porazil jsem Edoma! Srdce se ti dme chloubou. Raději ale zůstaň doma! Proč si říkáš o neštěstí? Chceš padnout a strhnout s sebou i Judu?“

^{2Chr 25:20}Amaciáš ale neposlechl, neboť Bůh se rozhodl, že Judu vydá do jejich rukou, protože uctívali edomské bohy. ^{2Chr 25:21}Izraelský král Jehoaš tedy vytáhl a utkal se s judským králem Amaciášem u judského Bet-šemeše. ^{2Chr 25:22}Juda byl Izraelem poražen a celé jeho vojsko se rozuteklo domů. ^{2Chr 25:23}Izraelský král Jehoaš zajal judského krále Amaciáše, syna Joašova, syna Achaziášova, ^[841] u Bet-šemeše, odkud ho přivedl do Jeruzaléma. Od Efraimské brány až k Nárožní bráně proboural v jeruzalémských hradbách trhlinu na 400 loktů ^[842] širokou. ^{2Chr 25:24}Pobral všechno zlato a stříbro i všechny nádoby, které se našly v Hospodinově chrámu u Obed-edoma i v pokladnicích královského paláce. Potom se s rukojmími vrátil do Samaří.

^{2Chr 25:25}Judský král Amaciáš, syn Joašův, přežil izraelského krále Jehoaše, syna Joachazova, o patnáct let. ^{2Chr 25:26}Ostatní Amaciášovy skutky jsou od počátku až do konce sepsány v Knize judských a izraelských králů. ^{2Chr 25:27}Od dob, kdy Amaciáš přestal následovat Hospodina, se proti němu v Jeruzalémě chystalo spiknutí. Utekl sice do Lachiše, ale i tam za ním poslali vrahy, kteří ho zabili. ^{2Chr 25:28}Převezli ho na koni a pochovali ho ve Městě Davidově ^[843] k jeho předkům.

Kapitola 26

Uziáš, král judský

^{2Chr 26:1}Všechen judský lid pak vzal Uziáše, ^[844] kterému bylo šestnáct let, a prohlásili ho za krále na místě jeho otce Amaciáše. ^{2Chr 26:2}To on vybudoval Eilat a vrátil ho Judovi poté, co Amaciáš spočinul u svých předků.

^{2Chr 26:3}Uziáš se stal králem v šestnácti letech a kraloval v Jeruzalémě padesát dva let. Jeho matka se jmenovala Jecholia a byla z Jeruzaléma. ^{2Chr 26:4}Dělal, co je správné v Hospodinových očích, přesně jako jeho otec Amaciáš. ^{2Chr 26:5}Hledal Boha za dnů Zachariáše, který ho učil Boží bázni, ^[845] a dokud ho hledal, Bůh mu dopřával úspěch.

^{2Chr 26:6}Vytáhl do boje proti Filištínům, zbořil hradby Gatu, Jabné i Ašdodu a vystavěl v okolí Ašdodu i jinde na filištínském území města. ^{2Chr 26:7}Bůh mu pomáhal proti Filištínům i proti Arabům žijícím v Gur-baalu a proti Meunitům. ^{2Chr 26:8}Také Amonci odevzdávali Uziášovi daň a jeho jméno se rozneslo až k samému Egyptu, neboť velice rozšířil svůj vliv.

^{2Chr 26:9}V Jeruzalémě Uziáš postavil a opevnil věže nad Nárožní a Údolní branou a také v rohu hradeb. ^{2Chr 26:10}Rovněž na poušti postavil věže a vykopal mnoho nádrží, neboť měl množství stád v podhůří i v nížině a oráče i vinaře na horách, a kdekoli se dalo něco pěstovat. Miloval totiž půdu.

^{2Chr 26:11}Uziáš měl vycvičené vojsko, připravené k boji po jednotlivých oddílech, sečtených kancléřem Jehielem a správcem Maasejášem pod velením Chananiáše, jednoho z královských vojevůdců. ^{2Chr 26:12}Vůdců otcovských rodů bylo celkem 2600 – samí hrdinové. ^{2Chr 26:13}Pod jejich velením bylo vojsko čítající 307 500 mužů připravených vyjít králi na pomoc do boje proti nepříteli. ^{2Chr 26:14}Uziáš celé vojsko vyzbrojil štíty, kopími, přilbami, pancíři, luky a praky na vrhání kamenů. ^{2Chr 26:15}V Jeruzalémě vyrobil důmyslná zařízení k metání střel a balvanů z věží a bašt. Jeho pověst se rozšířila do daleka, neboť zakoušel neobyčejnou pomoc, až získal značný vliv.

^{2Chr 26:16}Když ale takto zesílil, k vlastní záhubě zpychl. Zradil Hospodina, svého Boha, a vstoupil dovnitř Hospodinova chrámu, aby na kadidlovém oltáři pálil kadidlo. ^{2Chr 26:17}Kněz Azariáš a osmdesát statečných Hospodinových kněží tam šli za ním. ^{2Chr 26:18}Postavili se proti králi Uziášovi a řekli mu: „Uziáši, nenáleží ti pálit kadidlo Hospodinu. Pouze kněží, synové Áronovi, jsou posvěceni k jeho pálení. Opusť svatyni, neboť ses dopustil přestoupení. Takto slávu od Hospodina Boha nezískáš.“

^{2Chr 26:19}Uziáš zuřil, kadidelnici připravenou k pálení kadidla stále v ruce. Zatímco spílal kněžím, na čele se mu před jejich zraky v Hospodinově chrámu u kadidlového oltáře vyrazilo malomocenství. ^{2Chr 26:20}Nejvyšší kněz Azariáš s ostatními kněžími se na něj podíval a hle – na čele měl malomocenství! Spěšně ho odtud vyvedli, ba on sám spěchal ven kvůli tomu, jak ho Hospodin ranil.

^{2Chr 26:21}Král Uziáš pak byl až do dne své smrti malomocný a jako takový bydlel v odděleném domě, protože byl vyloučen z domu Hospodinova. Královský palác tehdy spravoval jeho syn Jotam, který také vládl lidu.

^{2Chr 26:22}Ostatní Uziášovy skutky od počátku až do konce sepsal prorok Izaiáš, syn Amosův. ^{2Chr 26:23}Když Uziáš spočinul u svých předků, pochovali ho poblíž jeho otců na poli u královské hrobky. Řekli si totiž: „Byl přece malomocný!“ Na jeho místě pak kraloval jeho syn Jotam.

Kapitola 27

Jotam, král judský

^{2Chr 27:1}Jotam se stal králem v pětadvaceti letech a kraloval v Jeruzalémě šestnáct let. Jeho matka se jmenovala Jeruša, dcera Sádokova. ^{2Chr 27:2}Dělal, co je správné v Hospodinových očích, přesně jako jeho otec Uziáš (na rozdíl od něj ale nevstoupil dovnitř Hospodinova chrámu). Lid ale i nadále jednal zvráceně.

^{2Chr 27:3}To on postavil Horní bránu Hospodinova chrámu a odvedl hodně práce na hradbě Ofelu. ^{2Chr 27:4}Vybudoval také města v Judském pohoří a v lesích vystavěl pevnosti a věže.

^{2Chr 27:5}Bojoval s amonským králem a zvítězil. Amonci mu toho roku museli odvést 100 talentů ^[846] stříbra, 10 000 korů pšenice ^[847] a 10 000 korů ječmene. ^[848] Totéž mu odváděli i druhý a třetí rok. ^{2Chr 27:6}Tak Jotam upevnil svou moc, neboť žil důsledně před Hospodinem, svým Bohem.

^{2Chr 27:7}Ostatní Jotamovy skutky i všechny jeho války a cesty jsou sepsány v Knize izraelských a judských králů. ^{2Chr 27:8}Stal se králem v pětadvaceti letech a kraloval v Jeruzalémě šestnáct let. ^{2Chr 27:9}Když pak Jotam spočinul u svých předků, pochovali ho ve Městě Davidově. Na jeho místě pak kraloval jeho syn Achaz.

Kapitola 28

Achaz, král judský

^{2Chr 28:1}Achaz se stal králem ve dvaceti letech a kraloval v Jeruzalémě šestnáct let. Nedělal však, co je v Hospodinových očích správné, jako kdysi jeho otec David, ^{2Chr 28:2}ale řídil se způsoby izraelských králů. Nechal dokonce odlít sochy baalů, ^{2Chr 28:3}sám pálil kadidlo v údolí Ben-hinom a vlastní syny prováděl ^[849] ohněm podle ohavných zvyklostí národů, které Hospodin vyhnal před syny Izraele. ^{2Chr 28:4}Obětoval a pálil kadidlo na posvátných výšinách, návrších a pod kdejakým košatým stromem.

^{2Chr 28:5}Proto ho Hospodin, jeho Bůh, vydal do rukou aramejského krále. Aramejci ho porazili, zajali mnoho zajatců a odvedli je do Damašku.

Právě tak padl do rukou izraelskému králi, a ten mu způsobil hroznou porážku. ^{2Chr 28:6}Pekach, syn Remaliášův, pobil za jediný den 120 000 judských mužů, samých udatných bojovníků, protože opustili Hospodina, Boha svých otců. ^{2Chr 28:7}Efraimský bojovník Zichri zabil králova syna Maasejáše, správce paláce Azrikama i králova pobočníka Elkánu. ^{2Chr 28:8}Synové Izraele zajali svým bratrům 200 000 žen a dětí a pobrali jim spoustu kořisti, kterou si odnesli do Samaří.

^{2Chr 28:9}Tam ale byl jeden Hospodinův prorok jménem Oded. Když se vojsko vracelo do Samaří, vyšel jim naproti. „Hleďte,“ řekl jim. „Hospodin, Bůh vašich otců, se hněval na Judu, a tak vám je vydal do rukou. Zuřivost, s jakou jste je povraždili, ale volá do nebe! ^{2Chr 28:10}A k tomu si ještě chcete zotročit judské a jeruzalémské děti jako své sluhy a služky? Copak sami nemáte před Hospodinem, svým Bohem, žádný hřích? ^{2Chr 28:11}Proto mě teď poslechněte a vraťte ty zajatce zpátky svým bratrům. Jinak proti vám vzplane Hospodinův hněv!“

^{2Chr 28:12}Tehdy povstali někteří efraimští vůdcové – Azariáš, syn Jochananův, Berechiáš, syn Mešilemotův, Jezechiáš, syn Šalumův, a Amasa, syn Chadlajův – a vystoupili proti těm, kdo se vraceli z boje. ^{2Chr 28:13}„Nevoďte sem ty zajatce!" řekli jim. „Chcete snad, abychom se provinili proti Hospodinu, tak aby se naše hříchy a viny ještě rozmnožily? Už jsme se přece provinili dost na to, aby na Izraeli spočíval Boží hněv!“

^{2Chr 28:14}Vojáci se tedy před veliteli a celým shromážděním vzdali zajatců i kořisti. ^{2Chr 28:15}Jmenovitě ustanovení muži se pak zajatců ujali a z kořisti oblékli všechny nahé. Oblékli je a obuli, dali jim najíst a napít, ošetřili je, všechny vyčerpané naložili na osly a přivedli je k jejich bratrům do Palmového města Jericha. Potom se vrátili do Samaří.

^{2Chr 28:16}V té době poslal král Achaz k asyrskému králi ^[850] žádost o pomoc. ^{2Chr 28:17}Edomci totiž znovu přitáhli, zaútočili na Judu a odváděli zajatce. ^{2Chr 28:18}Do měst v podhůří a do judského Negevu navíc vpadli Filištíni a dobyli Bet-šemeš, Ajalon, Gederot a také Socho, Timnu a Gimzo s jejich vesnicemi a usadili se tam. ^{2Chr 28:19}Tak Hospodin pokořil Judu kvůli izraelskému ^[851] králi Achazovi, protože sváděl Judu na scestí a zcela zradil Hospodina. ^{2Chr 28:20}Asyrský král Tiglat-pilesar ^[852] sice k němu přitáhl, ale spíše ho sužoval, než aby ho posílil. ^{2Chr 28:21}Achaz vyplenil Hospodinův chrám, královský palác i domy urozených, aby mohl obdarovat asyrského krále, ale nebylo mu to k ničemu.

^{2Chr 28:22}I během svého soužení zrazoval Hospodina čím dál víc. Takový byl král Achaz. ^{2Chr 28:23}Obětoval damašským bohům, kteří ho porazili, protože si myslel: „Aramejským králům pomáhají jejich bohové. Když jim budu obětovat, pomohou i mně.“ Jenomže oni ho jen sráželi, tak jako celý Izrael. ^{2Chr 28:24}Achaz také vzal náčiní Božího chrámu a okleštil jeho zařízení. ^[853] Potom zamkl dveře Hospodinova chrámu a na kdejakém jeruzalémském nároží si zřídil oltáře. ^{2Chr 28:25}V každém z judských měst nadělal obětní výšiny k pálení kadidla cizím bohům. Tak popouzel Hospodina, Boha svých otců.

^{2Chr 28:26}Ostatní jeho skutky i všechny jeho způsoby jsou od počátku až do konce sepsány v Knize judských a izraelských králů. ^{2Chr 28:27}Když Achaz spočinul u svých předků, pochovali ho ve městě Jeruzalémě, ale na pohřebiště králů Izraele ho nevnesli. ^{2Chr 28:28}Na jeho místě pak kraloval jeho syn Ezechiáš.

Kapitola 29

Ezechiáš, král judský

^{2Chr 29:1}Ezechiáš se stal králem v pětadvaceti letech a kraloval v Jeruzalémě dvacet devět let. Jeho matka se jmenovala Abija, dcera Zachariášova. ^{2Chr 29:2}Dělal, co je v Hospodinových očích správné, přesně jako kdysi jeho otec David.

^{2Chr 29:3}Už v prvním měsíci prvního roku své vlády otevřel dveře Hospodinova chrámu a opravil je. ^{2Chr 29:4}Přivedl kněze a levity, shromáždil je na východním prostranství ^{2Chr 29:5}a řekl jim: „Slyšte mě, levité! Posvěťte se a posvěťte chrám Hospodina, Boha svých otců. Vyneste ze svatyně všechno nečisté! ^{2Chr 29:6}Naši otcové zradili Hospodina, našeho Boha, a páchali, co je v jeho očích zlé. Opustili ho, odvrátili svou tvář od Hospodinova příbytku a obrátili se k němu zády. ^{2Chr 29:7}Potom zavřeli dveře předsíně, pozhášeli lampy a už nezažehli kadidlo a nepřinesli zápalnou oběť ve svatyni Boha Izraele. ^{2Chr 29:8}Proto na Judu a Jeruzalém dolehl Hospodinův hněv a učinil je odstrašujícím příkladem pro výstrahu a výsměch, jak to sami na vlastní oči vidíte. ^{2Chr 29:9}Hle, proto naši otcové padli mečem a naši synové, dcery a ženy jsou v zajetí. ^{2Chr 29:10}Teď jsem ale rozhodnut uzavřít s Hospodinem, Bohem Izraele, smlouvu, aby od nás odvrátil svůj planoucí hněv. ^{2Chr 29:11}Synové moji, neberte to teď na lehkou váhu. Hospodin vás přece vyvolil, abyste stáli před ním a sloužili mu, abyste mu jakožto jeho služebníci pálili kadidlo.“

^{2Chr 29:12}Levité tedy začali:

ze synů Kehatových Machat, syn Amasajův, a Joel, syn Azariášův;

ze synů Merariho Kiš, syn Abdiho, a Azariáš, syn Jehalelela;

ze synů Geršonových Joach, syn Zimův, a Eden, syn Joachův;

^{2Chr 29:13}ze synů Elicafanových Šimri a Jehiel;

ze synů Asafových Zachariáš a Mataniáš;

^{2Chr 29:14}ze synů Hemanových Jechiel a Šimei;

ze synů Jedutunových Šemajáš a Uziel.

Očista chrámu

^{2Chr 29:15}Ti shromáždili své bratry a posvětili se. Potom šli podle králova příkazu očistit Hospodinův chrám, jak řekl Hospodin. ^{2Chr 29:16}Kněží vešli dovnitř Hospodinova chrámu, aby ho vyčistili. Veškerou nečistotu, kterou v Hospodinově chrámu našli, vynášeli na chrámové nádvoří, kde se toho chopili další levité a odnášeli to za město k potoku Kidron. ^{2Chr 29:17}S posvěcováním začali hned prvního dne prvního měsíce. Osmého dne téhož měsíce postoupili do předsíně Hospodinova chrámu. Dalších osm dní posvěcovali Hospodinův chrám a šestnáctého dne prvního měsíce byli hotovi.

^{2Chr 29:18}Šli tedy za králem Ezechiášem a oznámili mu: „Vyčistili jsme celý Hospodinův chrám, zápalný oltář s veškerým náčiním i stůl předložení s veškerým náčiním. ^{2Chr 29:19}Všechny nádoby, kterých se král Achaz během své vlády zrádně zbavil, jsme zhotovili a posvětili. Už jsou před Hospodinovým oltářem.“

^{2Chr 29:20}Ezechiáš hned ráno shromáždil městské hodnostáře a vydal se do Hospodinova chrámu. ^{2Chr 29:21}Za království, za svatyni a za Judu přivedli k oběti za hřích sedm býčků, sedm beranů, sedm jehňat a sedm kozlů. Kněžím z Áronových synů přikázal, ať je obětují na Hospodinově oltáři. ^{2Chr 29:22}Poráželi tedy býčky a kněží chytali jejich krev a kropili s ní oltář. Když poráželi berany, kropili oltář jejich krví, a když poráželi jehňata, kropili oltář jejich krví. ^{2Chr 29:23}Pak přivedli kozly k oběti za hřích před krále a před celé shromáždění, aby na ně vložili ruce. ^{2Chr 29:24}Kněží je potom porazili a jejich krví očistili oltář od hříchu. Tak vykonali smírčí obřady za Izrael; král totiž za celý Izrael nařídil obětovat zápaly i oběti za hřích.

^{2Chr 29:25}Král postavil v Hospodinově chrámu levity s činely, lyrami a citerami podle pokynů Davida, králova vidoucího ^[854] Gáda a proroka Nátana (toto přikázání totiž přišlo od Hospodina skrze jeho proroky). ^{[855]2Chr 29:26}Když se levité postavili na svá místa s Davidovými nástroji a kněží s trubkami, ^{2Chr 29:27}Ezechiáš nechal přinést na oltáři zápalnou oběť. Ve chvíli, kdy začala oběť, začalo se zpívat a troubit Hospodinu za doprovodu hudebních nástrojů izraelského krále Davida. ^{2Chr 29:28}Celé shromáždění se klanělo, zpěváci zpívali, trubači troubili a to vše trvalo, dokud zápalná oběť neskončila. ^{2Chr 29:29}Jakmile byla zápalná oběť dokonána, Ezechiáš i všichni přítomní poklekli a klaněli se. ^{2Chr 29:30}Ezechiáš a jeho hodnostáři uložili levitům, ať oslavují Hospodina písněmi Davida a vidoucího Asafa. Oslavovali ho s velikou radostí, padali na kolena a klaněli se mu.

^{2Chr 29:31}Potom Ezechiáš promluvil: „Teď jste zasvěceni kněžské službě Hospodinu. Přistupujte do Hospodinova chrámu s pokojnými a děkovnými oběťmi.“

Shromáždění tedy přineslo dary k obětním hodům a děkovné oběti. Každý, kdo měl ochotné srdce, přinesl také zápalné oběti, ^{2Chr 29:32}jejichž počet činil 70 býčků, 100 beranů a 200 jehňat – to vše jako zápalná oběť Hospodinu. ^{2Chr 29:33}Jako oběť také zasvětili 600 býčků a 3000 ovcí. ^{2Chr 29:34}Kněží ale bylo málo, takže to množství zvířat k zápalné oběti nestačili stahovat. Museli jim proto pomáhat jejich bratři levité, dokud to dílo nebylo hotové a dokud se nezasvětili další kněží (levité se totiž posvěcovali svědomitěji než kněží). ^{2Chr 29:35}Obětovalo se veliké množství zápalů a také tuku z pokojných obětí a úliteb doprovázejících zápalné oběti.

Tak byla v Hospodinově chrámu obnovena bohoslužba. ^{2Chr 29:36}Ezechiáš i všechen lid se radovali z toho, co pro ně Bůh přichystal. Všechno se totiž seběhlo velmi nenadále.

Kapitola 30

Hod beránka

^{2Chr 30:1}Potom Ezechiáš nechal rozhlásit po celém Izraeli a Judsku (napsal totiž dopisy také do Efraima i Manasese), ať přijdou do Hospodinova chrámu v Jeruzalémě slavit Hospodinu, Bohu Izraele, Hod beránka. ^{2Chr 30:2}Král se totiž s hodnostáři a s celou jeruzalémskou obcí dohodl, že oslaví Hod beránka v druhém měsíci, ^{2Chr 30:3}protože ho nemohli uspořádat v patřičný čas, ^[856] neboť ještě nebylo posvěceno dost kněží a lid se ještě neshromáždil do Jeruzaléma. ^{2Chr 30:4}Takové řešení se líbilo králi i celé obci. ^{2Chr 30:5}Proto rozhodli, že dají provolat po celém Izraeli od Beer-šeby až po Dan, ať přijdou do Jeruzaléma slavit Hospodinu, Bohu Izraele, Hod beránka. Dlouho jej totiž neslavili, jak je předepsáno.

^{2Chr 30:6}Na králův rozkaz tedy do celého Izraele a Judska vyrazili poslové s tímto dopisem od krále a jeho hodnostářů:

„Synové Izraele, vraťte se k Hospodinu, Bohu Abrahama, Izáka a Izraele! On se pak vrátí k vám, pozůstatkům uniklým z moci asyrských králů. ^{2Chr 30:7}Nebuďte jako vaši otcové a bratři, kteří zradili Hospodina, Boha vašich otců, a ze kterých udělal odstrašující příklad, jak sami vidíte. ^{2Chr 30:8}Nebuďte už tvrdošíjní jako vaši otcové. Poddejte se Hospodinu a pojďte do jeho svatyně, kterou posvětil navěky! Služte Hospodinu, svému Bohu, a on od vás odvrátí svůj planoucí hněv. ^{2Chr 30:9}Pokud se vrátíte k Hospodinu, vaši bratři a synové dojdou u svých věznitelů slitování a vrátí se do této země. Hospodin, váš Bůh, je přece milostivý a soucitný. Pokud se k němu vrátíte, neodmítne vás!“

^{2Chr 30:10}Poslové tedy procházeli celý kraj Efraim a Manases od města k městu až k Zabulonu, ale byli jen k posměchu a pohrdání. ^{2Chr 30:11}Někteří z Ašera, Manasese a Zabulona se ale pokořili a přišli do Jeruzaléma. ^{2Chr 30:12}Na Judovi ovšem spočinula Boží ruka, aby jednomyslně splnili, co jim král a hodnostáři podle Hospodinova slova přikázali.

^{2Chr 30:13}Do Jeruzaléma se shromáždilo množství lidu, aby se ve druhém měsíci zúčastnili Slavnosti nekvašených chlebů. Celé to veliké množství ^{2Chr 30:14}nejdříve zbořilo jeruzalémské oltáře, odstranili také všechny kadidlové oltáříky a naházeli je do potoka Kidron.

^{2Chr 30:15}Čtrnáctý den druhého měsíce porazili velikonočního beránka. Kněží a levité se zastyděli, posvětili se a přinesli do Hospodinova chrámu zápalné oběti. ^{2Chr 30:16}Zaujali svá místa, jak jim to určoval Zákon Božího muže Mojžíše. Kněží kropili oltář krví, kterou jim levité podávali. ^{2Chr 30:17}Mnozí ve shromáždění ale nebyli posvěceni. Za všechny nečisté proto zabíjeli jejich velikonoční beránky levité, aby je posvětili Hospodinu. ^{2Chr 30:18}Mnozí z Efraima, Manasese, Isachara i Zabulona se neočistili, ale přesto jedli velikonočního beránka, ačkoli to nebylo podle předpisů. Ezechiáš se totiž za ně modlil: „Kéž dobrotivý Hospodin očistí ^{2Chr 30:19}každého, kdo se v srdci rozhodl hledat Boha – Hospodina, Boha svých otců – ačkoli nejsou čistí podle předpisů svatyně.“ ^{2Chr 30:20}Hospodin pak Ezechiáše vyslyšel a lid uzdravil.

^{2Chr 30:21}Synové Izraele shromáždění v Jeruzalémě pak s velikou radostí slavili sedmidenní Slavnost nekvašených chlebů. Kněží a levité každý den chválili Hospodina zvučnými nástroji zasvěcenými Hospodinu. ^{2Chr 30:22}Ezechiáš také vyjádřil uznání všem levitům za velikou svědomitost, s jakou sloužili Hospodinu. Po sedm dní jedli své určené podíly, přinášeli pokojné oběti a děkovali Hospodinu, Bohu svých otců.

^{2Chr 30:23}Celé shromáždění se pak shodlo, že budou pokračovat ještě dalších sedm dní, a tak radostně slavili ještě sedm dní. ^{2Chr 30:24}Judský král Ezechiáš totiž shromáždění věnoval 1000 býčků a 7000 ovcí a koz. Hodnostáři pak věnovali 1000 býčků a 10 000 ovcí a koz. Posvětilo se veliké množství kněží ^{2Chr 30:25}a celé judské shromáždění se radovalo spolu s kněžími a levity, se všemi příchozími z Izraele i se všemi cizinci, ať už dorazili z izraelské země anebo bydleli v Judsku. ^{2Chr 30:26}V Jeruzalémě zavládla nesmírná radost, neboť od dob izraelského krále Šalomouna, syna Davidova, město nic podobného nezažilo. ^{2Chr 30:27}Kněží a levité nakonec vstali, aby lidu požehnali. Bůh je vyslyšel a jejich modlitba dosáhla nebe, jeho svatého příbytku.

Kapitola 31

^{2Chr 31:1}Když to celé skončilo, všichni příchozí z Izraele se rozešli. Cestou v judských městech rozbíjeli posvátné sloupy, káceli Ašeřiny kůly a bourali obětní výšiny a oltáře všude v Judovi a Benjamínovi, ale i v Efraimovi a Manasesovi, dokud je nevymýtili. Teprve pak se všichni Izraelci vrátili do svých měst, každý do svého kraje.

Příděly kněžím a levitům

^{2Chr 31:2}Ezechiáš rozdělil kněží a levity do oddílů, podle kterých pak všichni plnili své kněžské či levitské úkoly, ať už šlo o zápalné a pokojné oběti, o pomocné práce nebo o děkování a chvály v branách Hospodinova tábora. ^{2Chr 31:3}Král oddělil část svého majetku jako příspěvek na zápalné oběti jak ranní, tak večerní a také o sobotách, novoluních a slavnostech, jak jsou předepsány v Zákoně Hospodinově. ^{[857]2Chr 31:4}Obyvatelům Jeruzaléma přikázal odevzdávat podíl kněžím a levitům, aby se mohli plně věnovat Hospodinovu zákonu.

^{2Chr 31:5}Jakmile se ta zpráva rozšířila, synové Izraele začali přinášet množství prvotin z obilí, vína, oleje, medu a z veškeré úrody. Přinesli také štědrý desátek ze všech věcí; ^{2Chr 31:6}synové Izraele i Judy, kteří bydleli v judských městech, totiž přinesli desátek z ovcí, koz a býčků. Přinášeli také desátky ze své úrody, které zasvětili Hospodinu, svému Bohu, a vršili je na hromady. ^{2Chr 31:7}Tyto hromady začali vršit ve třetím měsíci a skončili až v sedmém měsíci. ^{2Chr 31:8}Když přišel Ezechiáš se svými hodnostáři a viděli ty hromady, dobrořečili Hospodinu i jeho lidu Izraeli.

^{2Chr 31:9}Ezechiáš se na ty hromady vyptával kněží a levitů. ^{2Chr 31:10}Nejvyšší kněz Azariáš z domu Sádokova mu odpověděl: „Od chvíle, kdy lidé začali do Hospodinova chrámu přinášet příspěvky, máme jídla do sytosti a ještě hodně zbývá. Hospodin požehnal svému lidu tak, že ještě tolik přebývá.“

^{2Chr 31:11}Ezechiáš proto nechal v Hospodinově chrámu zřídit komory. Když je připravili, ^{2Chr 31:12}svědomitě do nich snesli příspěvky, desátky a zasvěcené dary. Dohledem nad nimi byl pověřen levita Konaniáš a jeho zástupcem byl jeho bratr Šimei. ^{2Chr 31:13}Podle rozhodnutí krále Ezechiáše a správce Božího chrámu Azariáše pak Konaniáš a jeho bratr Šimei k sobě přibrali úředníky Jechiela, Azaziáše, Nachata, Asaela, Jerimota, Jozabada, Eliela, Jismachiáše, Machata a Benajáše.

^{2Chr 31:14}Dobrovolné dary Bohu byly svěřeny Koremu, synu Jimnovu, strážnému Východní brány. Ten měl vydávat Hospodinovy příděly a svatosvaté věci. ^{2Chr 31:15}V kněžských městech měl pomocníky Edena, Minjamina, Ješuu, Šemajáše, Amariáše a Šechaniáše, kteří svědomitě rozdělovali příděly bratřím v jednotlivých kněžských směnách, mladým stejně jako starým. ^{2Chr 31:16}Rozdělovali je všem mužům od tří let výše, kteří byli uvedeni ve jmenných seznamech – všem, kteří přicházeli do Hospodinova chrámu za každodenními povinnostmi podle druhu práce, služebního zařazení a směny. ^{2Chr 31:17}Rozdělovali příděly kněžím, kteří byli uvedeni v seznamech podle svých otcovských rodů, a také levitům od dvaceti let výše podle jejich služebního zařazení a směny. ^{2Chr 31:18}Rodové seznamy zahrnovaly celé rodiny – manželky, nemluvňata, syny i dcery, celé to množství. Ti všichni se museli svědomitě posvěcovat, aby byli svatí. ^{2Chr 31:19}Výše uvedení muži v každém městě rozdělovali příděly kněžím ze synů Áronových, žijícím na obecní půdě na předměstích. Přidělovali je každému knězi mužského pohlaví a každému levitovi, uvedenému na jejich rodovém seznamu.

^{2Chr 31:20}Tak to Ezechiáš zařídil po celém Judsku. Jednal dobře, správně a věrně před Hospodinem, svým Bohem. ^{2Chr 31:21}Ve všem, co si předsevzal, ať už šlo o Boží chrám nebo o Zákon a přikázání, hledal svého Boha a věnoval se tomu celým srdcem. Proto se mu dařilo.

Kapitola 32

Asyrská hrozba

^{2Chr 32:1}Po všem, co Ezechiáš tak věrně vykonal, přitáhl do Judska asyrský král Senacherib ^[858] a oblehl opevněná města, která chtěl dobýt. ^{2Chr 32:2}Když Ezechiáš viděl, že se blíží Senacherib a že je rozhodnut napadnout Jeruzalém, ^{2Chr 32:3}svolal poradu svých hodnostářů a velitelů. Navrhl, ať se zasypou vodní prameny mimo město, a oni ho podpořili. ^{2Chr 32:4}Sešla se spousta lidí, takže zasypali všechny prameny i potok protékající krajem. Říkali si: „Proč by měl asyrský král, až přijde, ^[859] najít tolik vody?“

^{2Chr 32:5}Ezechiáš pak se vší rozhodností opravil všechna pobořená místa v městské hradbě, postavil na ní věže a přidal ještě vnější hradbu. Opravil také terasu Milo ve Městě Davidově a vyrobil množství zbraní a štítů. ^{2Chr 32:6}Lid svěřil pod správu vojenských velitelů. Shromáždil je k sobě na prostranství u městské brány a povzbuzoval je: ^{2Chr 32:7}„Buďte silní a stateční! Nebojte se ani se nelekejte asyrského krále ani té spousty, která táhne s ním. S námi je někdo větší nežli s ním! ^{2Chr 32:8}S ním je jenom lidská síla, ale s námi je Hospodin, náš Bůh, připravený nám pomáhat a vést náš boj.“ A lid se na ta slova judského krále Ezechiáše spolehl.

^{2Chr 32:9}Když potom asyrský král Senacherib s celou svou armádou dobýval Lachiš, vyslal do Jeruzaléma své služebníky se zprávou pro judského krále Ezechiáše a pro všechen judský lid v Jeruzalémě:

^{2Chr 32:10}„Tak praví Senacherib, král Asýrie: V co to doufáte, že zůstáváte obležení v Jeruzalémě? ^{2Chr 32:11}Když Ezechiáš tvrdí: ‚Hospodin, náš Bůh, nás vysvobodí z rukou asyrského krále,‘ myslíte, že vás nepodvádí? Vede vás na smrt hladem a žízní! ^{2Chr 32:12}Mluví snad Ezechiáš o tom bohu, jehož obětní výšiny a oltáře sám odstranil? Judovi a Jeruzalému pak nařídil: ‚Před jediným oltářem se budete klanět a na něm pálit oběti!‘

^{2Chr 32:13}To nevíte, co jsem provedl já i moji otcové všem okolním národům? Dokázali snad jejich bohové vysvobodit své země z mých rukou? ^{2Chr 32:14}Kdo z bohů těch národů, které moji otcové vyhladili, dokázal vysvobodit svůj lid z mých rukou? Jak by tedy váš bůh mohl z mých rukou vysvobodit vás? ^{2Chr 32:15}Nenechte se od Ezechiáše klamat a podvádět! Nevěřte mu! Žádný bůh žádného národa ani království nedokázal vysvobodit svůj lid z mé ruky ani z rukou mých otců. Ani váš bůh nemůže z mé ruky vysvobodit vás!“

^{2Chr 32:16}Jeho služebníci vedli proti Hospodinu Bohu a proti jeho služebníku Ezechiášovi ještě další řeči. ^{2Chr 32:17}Senacherib psal dopisy, jimiž haněl Hospodina, Boha Izraele. Říkal o něm: „Jako bohové okolních národů nevysvobodili svůj lid z mé ruky, tak svůj lid z mé ruky nevysvobodí ani Bůh Ezechiášův!“ ^{2Chr 32:18}Hlasitě křičeli v hebrejštině na jeruzalémský lid na hradbách, aby je zastrašili a vyděsili, aby pak mohli dobýt město. ^{2Chr 32:19}Mluvili o jeruzalémském Bohu jako o bozích okolních národů, vyrobených lidskýma rukama.

^{2Chr 32:20}Král Ezechiáš a prorok Izaiáš, syn Amosův, se za to modlili a volali k nebi. ^{2Chr 32:21}Hospodin tehdy poslal svého anděla a ten pobil všechny bojovníky, velitele i vojevůdce v táboře asyrského krále. Ten pak odtáhl do své země s ostudou. Když vešel do chrámu svého boha, jeho vlastní synové ho tam srazili mečem.

^{2Chr 32:22}Tak Hospodin Ezechiáše i obyvatele Jeruzaléma zachránil z rukou asyrského krále Senacheriba i z rukou všech ostatních a dopřál jim odpočinutí ^[860] ze všech stran. ^{2Chr 32:23}Mnozí přinášeli do Jeruzaléma dary Hospodinu a vzácné pocty judskému králi Ezechiášovi, protože po tom všem stoupl v očích všech národů.

Ezechiášova nemoc

^{2Chr 32:24}V té době Ezechiáš na smrt onemocněl. Modlil se ale k Hospodinu a ten k němu promluvil a udělal pro něj zázrak. ^{[861]2Chr 32:25}Ezechiáš ale za prokázané dobrodiní nebyl vděčný a zpychl. Tak vzbudil proti sobě i proti Judovi a Jeruzalému Boží hněv. ^{2Chr 32:26}Potom se však z té pýchy kál, stejně jako obyvatelé Jeruzaléma, a tak je za Ezechiášových dnů Boží hněv nestihl.

^{2Chr 32:27}Ezechiáš měl ohromné bohatství a slávu. Nashromáždil poklady stříbra, zlata, drahokamů, balzámů, štítů a všemožných klenotů. ^{2Chr 32:28}Měl sklady obilí, vína i oleje, chlévy pro všemožný dobytek a ohrady pro stáda. ^{2Chr 32:29}Vystavěl si města a získal veliká stáda bravu i skotu, protože ho Bůh obdařil nesmírným bohatstvím. ^{2Chr 32:30}Právě Ezechiáš dal zasypat horní ústí pramene Gíchon a svedl ho dolů k západní straně Města Davidova. Ezechiášovi se dařilo všechno, co dělal.

^{2Chr 32:31}Když pak ale za ním babylonští vládcové vypravili posly, aby se vyptali na ten zázrak, který se v zemi odehrál, Bůh ho v té zkoušce nechal, aby se poznalo, co všechno má v srdci.

^{2Chr 32:32}Ostatní Ezechiášovy skutky i jeho oddanost jsou popsány ve Vidění proroka Izaiáše, syna Amosova, které je součástí Knihy judských a izraelských králů. ^{2Chr 32:33}Když Ezechiáš spočinul u svých předků, pochovali ho v horní části pohřebiště synů Davidových. Celý Juda a všichni obyvatelé Jeruzaléma mu při jeho úmrtí vzdali čest. Na jeho místě pak kraloval jeho syn Menaše.

Kapitola 33

Menaše, král judský

^{2Chr 33:1}Menaše se stal králem ve dvanácti letech a kraloval v Jeruzalémě padesát pět let. ^{2Chr 33:2}Páchal, co je v Hospodinových očích zlé, a řídil se ohavnými zvyklostmi národů, které Hospodin vyhnal před syny Izraele.

^{2Chr 33:3}Znovu vystavěl obětní výšiny, které zbořil jeho otec Ezechiáš. Postavil také oltáře baalům a vztyčil Ašeřiny kůly. Klaněl se všem nebeským zástupům a sloužil jim. ^{2Chr 33:4}Nastavěl oltáře v Hospodinově chrámu, o kterém Hospodin prohlásil: „Mé jméno bude v Jeruzalémě navěky.“ ^{[862]2Chr 33:5}Na obou nádvořích Hospodinova chrámu nastavěl oltáře všem nebeským zástupům.

^{2Chr 33:6}Dokonce prováděl vlastní syny ohněm v údolí Ben-hinom. Věštil, čaroval, kouzlil, zabýval se jasnovidectvím a vyvolával mrtvé. Napáchal v Hospodinových očích spoustu zla a popouzel ho k hněvu. ^{2Chr 33:7}Nechal vyrobit modlářskou sochu a vztyčil ji v Božím chrámu, o kterém Hospodin Davidovi a jeho synu Šalomounovi řekl: „V tomto domě, v Jeruzalémě, dám navždy spočinout svému jménu. ^{2Chr 33:8}Bude-li Izrael pečlivě dodržovat všechna přikázání, Zákon, ustanovení a předpisy, jež jsem jim vydal skrze Mojžíše, nikdy nedopustím, aby museli prchat ze země, kterou jsem dal jejich otcům.“ ^{[863]2Chr 33:9}Menaše ale Judu a obyvatele Jeruzaléma svedl, aby prováděli ještě horší věci než národy, které Hospodin před syny Izraele vyhubil.

^{2Chr 33:10}Hospodin k Menašemu a jeho lidu mluvil, ale oni si ho nevšímali. ^{2Chr 33:11}Proto na ně Hospodin přivedl armádu asyrského krále, jejíž velitelé Menašeho zajali. Vrazili mu do nosu hák, spoutali ho bronzovými řetězy a odvedli do Babylonu. ^{2Chr 33:12}Tam pak ve své úzkosti prosil Hospodina, svého Boha, o milost. Velice se pokořil před Bohem svých otců ^{2Chr 33:13}a modlil se k němu, takže se Hospodin nechal pohnout a vyslyšel jeho prosbu. Přivedl ho zpátky do Jeruzaléma a nechal ho znovu kralovat. Tak Menaše poznal, že jen Hospodin je Bůh.

^{2Chr 33:14}Poté obnovil vnější hradbu Města Davidova západně od pramene Gíchon podél potoka až ke vchodu do Rybné brány a kolem Ofelu. Také ji o hodně zvýšil. Po všech opevněných městech v Judsku rozmístil vojenské velitele. ^{2Chr 33:15}Z Hospodinova chrámu odstranil cizí bohy a sochy. Všechny oltáře, které předtím nastavěl na Chrámové hoře v Jeruzalémě, vyházel na skládku za městem. ^{2Chr 33:16}Opravil Hospodinův oltář a obětoval na něm pokojné a děkovné oběti a vyzval Judu, ať slouží Hospodinu, Bohu Izraele. ^{2Chr 33:17}Lid ovšem nadále obětoval na výšinách, i když pouze Hospodinu, svému Bohu.

^{2Chr 33:18}Ostatní Menašeho skutky, jeho modlitba k Bohu i slova vidoucích, ^[864] kteří k němu mluvili ve jménu Hospodina, Boha Izraele, to vše je uvedeno ve Skutcích izraelských ^[865] králů. ^{2Chr 33:19}Jeho modlitba, která pohnula Hospodina, a také všechny jeho hříchy a zrady, stejně jako místa, kde předtím, než se ponížil, vystavěl obětní výšiny a vztyčil Ašeřiny kůly a sochy – to vše je zapsáno ve Slovech vidoucích. ^{[866]2Chr 33:20}Když Menaše spočinul u svých předků, pochovali ho u něj doma. Na jeho místě pak začal kralovat jeho syn Amon.

Amon, král judský

^{2Chr 33:21}Amon se stal králem ve dvaadvaceti letech a kraloval v Jeruzalémě dva roky. ^{2Chr 33:22}I on páchal, co je v Hospodinových očích zlé, tak jako jeho otec Menaše. Amon obětoval všem sochám, které vyrobil jeho otec Menaše, a sloužil jim. ^{2Chr 33:23}Neponížil se však před Hospodinem jako kdysi jeho otec, ale hřešil ještě mnohem víc. ^{2Chr 33:24}Jeho dvořané se proti němu spikli a zabili ho v jeho vlastním domě. ^{2Chr 33:25}Lid země ale všechny spiklence proti králi Amonovi pobil a na jeho místě prohlásili za krále jeho syna Jošiáše.

Kapitola 34

Jošiáš, král judský

^{2Chr 34:1}Jošiáš se stal králem v osmi letech a kraloval v Jeruzalémě třicet jedna let. ^{2Chr 34:2}Dělal, co je v Hospodinových očích správné. Chodil po cestách svého otce Davida a neuchýlil se napravo ani nalevo.

^{2Chr 34:3}V osmém roce své vlády, ještě jako mladík, začal hledat Boha svého otce Davida.

Ve dvanáctém roce začal očišťovat Judsko a Jeruzalém od obětních výšin, Ašeřiných kůlů, soch a odlitků. ^{2Chr 34:4}Pod jeho dohledem se bořily oltáře baalů a kadidlové oltáříky nad nimi rozsekal na třísky. Ašeřiny kůly, sochy a odlitky rozdrtil a rozházel po hrobech jejich uctívačů ^{2Chr 34:5}a kosti kněží spálil na jejich oltářích. ^[867] Tak očistil Judsko i Jeruzalém. ^{2Chr 34:6}Dokonce i ve městech na území Manasese, Efraima i Šimeona až po Neftalího bořil jejich chrámy, ^{2Chr 34:7}porážel oltáře, rozdrtil Ašeřiny kůly a sochy a rozsekal kadidlové oltáříky po celé izraelské zemi. Potom se vrátil do Jeruzaléma.

^{2Chr 34:8}V osmnáctém roce své vlády, poté co očistil zemi i Boží chrám, pověřil Šafana, syna Acaliášova, se správcem města Maasejášem a kancléřem Joachem, synem Joachazovým, aby opravili Hospodinův chrám. ^{2Chr 34:9}Ti přišli za veleknězem Chilkiášem a předali mu stříbro, které levitští strážci prahu vybrali od Manasese, Efraima a od ostatních Izraelců, kteří je přinášeli do Božího chrámu spolu s Judou, Benjamínem a obyvateli Jeruzaléma. ^{2Chr 34:10}Stříbro bylo svěřeno mistrům odpovědným za práci na Hospodinově chrámu, aby je vypláceli dělníkům pracujícím na opravě a obnově Hospodinova chrámu. ^{2Chr 34:11}Dávali je tesařům a stavitelům na nákup opracovaného kamene, trámů a stavebního dřeva na budovy, které judští králové nechali zpustnout.

^{2Chr 34:12}Dělníci pracovali svědomitě. Dozor nad nimi konali Jachat a Abdiáš, levité ze synů Merariho, a Zachariáš a Mešulam ze synů Kehatových. Tito levité, samí znamenití hudebníci, ^{2Chr 34:13}měli na starosti nosiče a dozírali na veškeré dělníky všech řemesel (další levité byli písaři, další úředníci a další tvořili chrámovou stráž).

Kniha Zákona

^{2Chr 34:14}Když vynášeli stříbro věnované na Hospodinův chrám, kněz Chilkiáš nalezl knihu Hospodinova zákona vydaného skrze Mojžíše. ^{2Chr 34:15}Chilkiáš tedy ohlásil písaři Šafanovi: „Našel jsem v Hospodinově chrámu knihu Zákona.“ A předal knihu Šafanovi.

^{2Chr 34:16}Ten ji přinesl ke králi a podal mu zprávu: „Tví služebníci plní vše, co jim bylo uloženo. ^{2Chr 34:17}Stříbro uložené v Hospodinově chrámu bylo vyplaceno mistrům i dělníkům na stavbě.“ ^{2Chr 34:18}Dále písař Šafan králi ohlásil: „Kněz Chilkiáš mi dal jistou knihu,“ a začal z ní králi číst.

^{2Chr 34:19}Jakmile král uslyšel slova Zákona, roztrhl své roucho ^{2Chr 34:20}a přikázal Chilkiášovi, Achikamovi, synu Šafanovu, Achborovi, synu Michajášovu, ^[868] písaři Šafanovi a královskému služebníku Asajášovi: ^{2Chr 34:21}„Jděte se za mě a za zbytek Izraele a Judy dotazovat Hospodina ohledně slov té nalezené knihy. Vždyť je na nás vylit nesmírný Hospodinův hněv! Ten vzplál proti nám, protože naši otcové neposlouchali Hospodinovo slovo a neřídili se vším, co je psáno v této knize.“

^{2Chr 34:22}Chilkiáš pak s královými muži šel do jeruzalémského Nového města, kde bydlela prorokyně Chulda, žena Šaluma, syna Tokhatova, syna Chasry, strážce rouch. Když s ní o tom promluvili, ^{2Chr 34:23}odpověděla: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: ‚Povězte muži, který vás ke mně poslal: ^{2Chr 34:24}Tak praví Hospodin – Hle, na toto místo i na jeho obyvatele dopustím neštěstí a všechna zlořečení zapsaná v knize, kterou judský král slyšel číst. ^{2Chr 34:25}Protože mě opustili, pálili kadidlo cizím bohům a popouzeli mě veškerým dílem svých rukou, bude na toto místo vylit můj neutuchající hněv!‘

^{2Chr 34:26}Odpovězte judskému králi, který vás poslal dotazovat se Hospodina: ‚Tak praví Hospodin, Bůh Izraele, ohledně slov, která jsi slyšel: ^{2Chr 34:27}Když jsi uslyšel ta slova proti tomuto místu a jeho obyvatelům, nezatvrdil jsi své srdce, ale ponížil ses před Bohem; ponížil ses přede mnou, roztrhl jsi své roucho a plakals přede mnou. Proto jsem tě také vyslyšel, praví Hospodin. ^{2Chr 34:28}Hle, připojím tě k tvým předkům a budeš uložen do hrobu v pokoji. Tvé oči nespatří nic z toho neštěstí, které na toto místo i jeho obyvatele dopustím.‘“

S touto zprávou se tedy vrátili ke králi.

^{2Chr 34:29}Nato král nechal svolat všechny stařešiny Judy a Jeruzaléma. ^{2Chr 34:30}Král vešel do Hospodinova chrámu a s ním všechen judský lid, obyvatelé Jeruzaléma, kněží i levité – všechen lid od největších po nejmenší. Král jim předčítal všechna slova Knihy smlouvy, jež byla nalezena v Hospodinově chrámu. ^{2Chr 34:31}Potom se postavil ke sloupu a zavázal se před Hospodinem smlouvou, že bude celým srdcem i duší následovat Hospodina a poslouchat jeho příkazy, svědectví a ustanovení, a plnit tak slova smlouvy, zapsaná v této knize. ^{2Chr 34:32}Všechny, kdo byli v Jeruzalémě a v Benjamínovi, zavázal toutéž smlouvou, aby se obyvatelé Jeruzaléma řídili podle Boží smlouvy, kterou jim vydal Bůh jejich otců.

^{2Chr 34:33}Jošiáš vymýtil všechny ohavnosti ze všech izraelských území. Každého, kdo žil v Izraeli, zavázal ke službě Hospodinu, jejich Bohu. Po celou dobu jeho vlády pak nepřestávali následovat Hospodina, Boha svých otců.

Kapitola 35

Hod beránka

^{2Chr 35:1}Jošiáš pak v Jeruzalémě slavil Hod beránka Hospodinu. Velikonočního beránka zabíjeli čtrnáctého dne prvního měsíce. ^{2Chr 35:2}Kněžím svěřil jejich úkoly a povzbudil je ke službě v Hospodinově chrámu. ^{2Chr 35:3}Levitům zasvěceným Hospodinu, aby učili celý Izrael, řekl: „Složte Truhlu svatosti v chrámě, který vystavěl izraelský král Šalomoun, syn Davidův. Teď už ji nenosíte na svých ramenou, a tak se věnujte službě Hospodinu, svému Bohu, a jeho lidu Izraeli. ^{2Chr 35:4}Rozdělte se do oddílů po otcovských rodech, jak to předepsal izraelský král David a jeho syn Šalomoun. ^{[869]2Chr 35:5}Postavte se ve svatyni tak, aby každému otcovskému rodu vašich bratří z lidu odpovídal rodový oddíl levitů. ^{2Chr 35:6}Posvěťte se, porážejte velikonoční beránky a připravujte je pro své bratry podle slova, jež Hospodin promluvil skrze Mojžíše.“

^{2Chr 35:7}Král Jošiáš přítomným z lidu věnoval 30 000 beránků a kůzlat pro velikonoční hod a také 3000 býčků – to vše z vlastního majetku. ^{2Chr 35:8}Také jeho hodnostáři štědře obdarovali lid, kněží i levity: Chilkiáš, Zachariáš a Jechiel, správcové Božího chrámu, věnovali kněžím 2600 velikonočních beránků a 300 býčků. ^{2Chr 35:9}Levitští předáci – Konaniáš se svými bratry Šemajášem a Natanaelem a také Chašabiáš, Jehiel a Jozabad – věnovali levitům 5000 velikonočních beránků a 500 býčků.

^{2Chr 35:10}Když bylo vše připraveno k bohoslužbě, kněží podle králova rozkazu zaujali svá místa, stejně jako levité po svých oddílech. ^{2Chr 35:11}Levité pak zabíjeli beránky a podávali krev kněžím, kteří s ní kropili oltář, zatímco levité stahovali zvířata. ^{2Chr 35:12}Oddělovali, co bylo určeno k zápalné oběti, a rozdávali to lidu rozdělenému podle otcovských rodů, aby obětovali Hospodinu, jak je předepsáno v Knize Mojžíšově. Takto naložili i s býčky. ^{2Chr 35:13}Beránky pekli na ohni, jak je předepsáno, ale zasvěcené části vařili v hrncích, kotlích a pánvích a ihned roznášeli mezi všechen lid. ^{2Chr 35:14}Teprve potom připravili hod i sobě a kněžím. Kněží, synové Áronovi, totiž obětovali zápaly a tuk až do noci. Proto levité připravovali beránka nejen pro sebe, ale i pro kněží ze synů Áronových. ^{2Chr 35:15}Zpěváci, synové Asafovi, stáli na svých místech podle příkazu Davida, Asafa, Hemana a králova vidoucího ^[870] Jedutuna. Také strážní u každé jednotlivé brány nesměli opouštět službu, a tak jejich bratři levité připravovali beránka i pro ně.

^{2Chr 35:16}Tak byla onoho dne na příkaz krále Jošiáše vykonána veškerá služba Hospodinu, a to slavením Hodu beránka a obětováním zápalů na Hospodinově oltáři. ^{2Chr 35:17}Přítomní synové Izraele tenkrát slavili Hod beránka i sedmidenní Slavnost nekvašených chlebů. ^{2Chr 35:18}Takovýto Hod beránka se nekonal od dob proroka Samuela. Žádný z izraelských králů neslavil takový Hod beránka, jako slavil Jošiáš s kněžími, levity, obyvateli Jeruzaléma a se všemi přítomnými z Judy i z Izraele. ^{2Chr 35:19}Tento Hod beránka se slavil v osmnáctém roce Jošiášova kralování.

Jošiášova smrt

^{2Chr 35:20}Po tom, když Jošiáš dokončil obnovu chrámu, vytáhl egyptský vládce Nekó do bitvy u Karkemiše na Eufratu. Jošiáš vytáhl proti němu, ^{2Chr 35:21}ale on za ním vyslal posly se vzkazem:

„Já s tebou nic nemám, judský králi. Netáhnu dnes proti tobě, ale proti národu, se kterým válčím. A Bůh mi řekl, ať si pospíším. Bůh je se mnou, proto se mu nestav do cesty, aby tě nezničil!“

^{2Chr 35:22}Jošiáš mu ale neustoupil. Převlékl se a šel s ním bojovat. Neposlechl Boží slovo v Nekóových ústech a vyrazil do bitvy na pláň Megido. ^{2Chr 35:23}Tam krále Jošiáše zasáhli lučištníci. „Odvezte mě!“ řekl Jošiáš svým mužům. „Jsem těžce raněn!“ ^{2Chr 35:24}Jeho muži ho tedy odnesli z vozu, naložili ho na jiný vůz a odvezli do Jeruzaléma. Jošiáš pak zemřel a byl pochován na pohřebišti svých otců a všichni v Judsku a v Jeruzalémě ho oplakávali.

^{2Chr 35:25}Jeremiáš o něm složil žalozpěvy, jimiž až dodnes všichni zpěváci a pěvkyně truchlí nad Jošiášem, jak se v Izraeli stalo zvykem. Jsou zahrnuty v Knize žalozpěvů.

^{2Chr 35:26}Ostatní Jošiášovy skutky, jeho oddanost tomu, co je psáno v Hospodinově zákoně, ^{2Chr 35:27}a veškeré jeho počínání je od počátku až do konce popsáno v Knize izraelských a judských králů.

Kapitola 36

Joachaz, král judský

^{2Chr 36:1}Lid země pak vzal Jošiášova syna Joachaze a prohlásili ho v Jeruzalémě za krále namísto jeho otce.

^{2Chr 36:2}Joachaz se stal králem ve třiadvaceti letech a kraloval v Jeruzalémě tři měsíce. ^{2Chr 36:3}Pak ho egyptský vládce v Jeruzalémě sesadil a uložil zemi povinný odvod sto talentů ^[871] stříbra a talent ^[872] zlata. ^{2Chr 36:4}Vládce Egypta ustanovil za krále nad Judou a Jeruzalémem jeho bratra Eliakima, kterého přejmenoval na Joakima. Jeho bratra Joachaze dal Nekó odvléci do Egypta.

Joakim, král judský

^{2Chr 36:5}Joakim se stal králem v pětadvaceti letech a kraloval v Jeruzalémě jedenáct let. Páchal, co je v očích Hospodina, jeho Boha, zlé. ^{2Chr 36:6}Přitáhl proti němu babylonský král Nabukadnezar ^[873] a spoutal ho bronzovými řetězy, aby ho odvlekl do Babylonu. ^{2Chr 36:7}Nabukadnezar odvezl do Babylonu část vybavení Hospodinova chrámu a uložil je ve svém babylonském chrámu.

^{2Chr 36:8}Ostatní Joakimovy skutky i to, jaké ohavnosti páchal a čím se provinil, to vše je sepsáno v Knize izraelských a judských králů. Na jeho místě pak kraloval jeho syn Joakin.

Joakin, král judský

^{2Chr 36:9}Joakin se stal králem v osmnácti ^[874] letech a kraloval v Jeruzalémě tři měsíce a deset dní. Páchal, co je v Hospodinových očích zlé. ^{2Chr 36:10}Na jaře ho pak dal král Nabukadnezar odvléct do Babylonu spolu s klenoty Hospodinova chrámu. Králem nad Judou a Jeruzalémem ustanovil Joakimova strýce ^[875] Cidkiáše.

Cidkiáš, poslední král judský

^{2Chr 36:11}Cidkiáš se stal králem v jednadvaceti letech a kraloval v Jeruzalémě jedenáct let. ^{2Chr 36:12}Páchal, co je v očích Hospodina, jeho Boha, zlé a nepokořil se před Hospodinovým slovem v ústech proroka Jeremiáše. ^{2Chr 36:13}Nakonec se vzbouřil i proti králi Nabukadnezarovi, který ho před Bohem zavázal slibem věrnosti. Byl tvrdošíjný a zatvrzele se odmítal vrátit k Hospodinu, Bohu Izraele. ^{2Chr 36:14}Také všichni hodnostáři, kněží i lid vršili jednu zradu za druhou. Řídili se všemožnými pohanskými ohavnostmi, a poskvrnili tak Hospodinův chrám v Jeruzalémě, který on posvětil.

^{2Chr 36:15}Hospodin, Bůh jejich otců, k nim stále posílal své posly. Posílal je zas a znovu, ze soucitu ke svému lidu a ke svému příbytku. ^{2Chr 36:16}Oni se ale Božím poslům vysmívali a jejich slovy pohrdali. Z jeho proroků si tropili žerty, až Hospodin vzplál hněvem proti svému lidu tak, že už nebylo pomoci. ^{2Chr 36:17}Přivedl na ně babylonského krále, který pobil jejich mladíky mečem přímo ve svatyni. Neušetřil mládence ani panny, starce ani kmety; všichni mu padli do rukou. ^{2Chr 36:18}Všechno vybavení Božího chrámu, velké i malé předměty, poklady Hospodinova chrámu stejně jako poklady krále a jeho velmožů, to vše bylo odvezeno do Babylonu. ^{2Chr 36:19}Boží chrám vypálili, jeruzalémské hradby rozbořili, všechny paláce zapálili a všechny cennosti v nich zničili. ^{2Chr 36:20}Zbytek těch, kdo unikli meči, král odvlekl do Babylonu, kde pak jemu a jeho synům otročili až do nástupu Perské říše.

^{2Chr 36:21}Tak se naplnilo Hospodinovo slovo řečené ústy Jeremiáše. Země po celou dobu svého zpustošení konečně užívala svých sobot; odpočívala plných sedmdesát let. ^[876]

Kýrův edikt

^{2Chr 36:22}Prvního roku perského krále Kýra ^[877] se Hospodinovo slovo řečené ústy Jeremiáše splnilo. ^[878] Hospodin podnítil perského krále Kýra, aby po celé své říši dal rozhlásit slovem i písmem:

^{2Chr 36:23}„Tak praví Kýros, král perský: Hospodin, Bůh nebes, jenž mi dal všechna království země, mi uložil, abych mu vystavěl chrám v judském Jeruzalémě. Kdokoli mezi vámi patří k jeho lidu, Hospodin, jeho Bůh, buď s ním. Smíte odejít.“

Ezdráš

Nový začátek

Kapitola 1

Kýrův edikt

^{Ezra 1:1}Prvního roku perského krále Kýra ^[879] se naplnilo Hospodinovo slovo řečené ústy Jeremiáše. ^[880] Hospodin podnítil ducha perského krále Kýra, aby po celé své říši dal rozhlásit slovem i písmem:

^{Ezra 1:2}Tak praví Kýros, král perský: Hospodin, Bůh nebes, jenž mi dal všechna království země, mi uložil, abych mu vystavěl dům v judském Jeruzalémě. ^{Ezra 1:3}Kdokoli mezi vámi patří k jeho lidu, Bůh buď s ním. Smíte odejít do Jeruzaléma v Judsku a stavět tam dům Hospodinu, Bohu Izraele, Bohu, který je v Jeruzalémě. ^{Ezra 1:4}Kdokoli z jeho vyhnanců bude potřebovat pomoc k návratu, nechť jej obyvatelé v místě jeho bydliště podpoří stříbrem i zlatem, zbožím a dobytkem spolu s dobrovolnou obětí pro dům Boha, který je v Jeruzalémě.

^{Ezra 1:5}Představitelé otcovských rodů Judy a Benjamína, stejně jako kněží a levité i všichni, jejichž ducha Hospodin probudil, se tedy vydali stavět Hospodinův chrám v Jeruzalémě. ^{Ezra 1:6}Všichni z jejich okolí je vybavili stříbrnými a zlatými předměty, zbožím a dobytkem i drahocennostmi a k tomu přidali své dobrovolné oběti.

^{Ezra 1:7}Sám král Kýros vydal předměty z Hospodinova domu, které Nabukadnezar přinesl z Jeruzaléma ^[881] a které uložil v chrámu svého boha. ^{Ezra 1:8}Perský král Kýros je svěřil pokladníku Mitredatovi, který je podle seznamu předal judskému knížeti Šešbacarovi.

^{Ezra 1:9}Zde je jejich výčet:

nádoby zlaté 30

nádoby stříbrné 1000

síta 29

^{Ezra 1:10}mísy zlaté 30

mísy stříbrné dvojité 410

nádoby ostatní 1000.

^{Ezra 1:11}Celkem to bylo 5400 zlatých a stříbrných předmětů. To vše přinesl Šešbacar s sebou, když se vyhnanci vraceli z Babylonu do Jeruzaléma.

Kapitola 2

První navrátilci

^{Ezra 2:1}Toto jsou krajané, kteří se vrátili ze zajetí v Babylonu, kam byli jako vyhnanci zavlečeni babylonským králem Nabukadnezarem. ^[882] Vrátili se domů do Jeruzaléma a do ostatních měst v Judsku ^{Ezra 2:2}pod vedením Zerubábela, Jošuy, Nehemiáše, Serajáše, Reelajáše, Mordechaje, Bilšana, Mispara, Bigvaje, Rechuma a Baany.

Toto je soupis izraelského lidu:

^{Ezra 2:3}synové Parošovi 2172

^{Ezra 2:4}synové Šefatiášovi 372

^{Ezra 2:5}synové Arachovi 775

^{Ezra 2:6}synové Pachat-moábovi, totiž Ješuovi a Joábovi, 2812

^{Ezra 2:7}synové Elamovi 1254

^{Ezra 2:8}synové Zatuovi 945

^{Ezra 2:9}synové Zakajovi 760

^{Ezra 2:10}synové Baniho 642

^{Ezra 2:11}synové Bebajovi 623

^{Ezra 2:12}synové Azgadovi 1222

^{Ezra 2:13}synové Adonikamovi 666

^{Ezra 2:14}synové Bigvajovi 2056

^{Ezra 2:15}synové Adinovi 454

^{Ezra 2:16}synové Aterovi, totiž Chizkiášovi, 98

^{Ezra 2:17}synové Becajovi 323

^{Ezra 2:18}synové Jorovi 112

^{Ezra 2:19}synové Chašumovi 223

^{Ezra 2:20}synové Gibarovi 95

^{Ezra 2:21}obyvatelé Betléma 123

^{Ezra 2:22}muži z Netofu 56

^{Ezra 2:23}muži z Anatotu 128

^{Ezra 2:24}obyvatelé Azmavetu 42

^{Ezra 2:25}obyvatelé Kiriat-jearimu, ^[883] Kefiry a Beerotu 743

^{Ezra 2:26}obyvatelé Rámy a Geby 621

^{Ezra 2:27}muži z Michmasu 122

^{Ezra 2:28}muži z Bet-elu a Aje 223

^{Ezra 2:29}obyvatelé Nebó 52

^{Ezra 2:30}obyvatelé Magbiše 156

^{Ezra 2:31}obyvatelé jiného Elamu 1254

^{Ezra 2:32}obyvatelé Charimu 320

^{Ezra 2:33}obyvatelé Lodu, Chadidu a Onu 725

^{Ezra 2:34}obyvatelé Jericha 345

^{Ezra 2:35}obyvatelé Senay 3630.

^{Ezra 2:36}Kněží:

synové Jedajášovi z domu Ješuova 973

^{Ezra 2:37}synové Imerovi 1052

^{Ezra 2:38}synové Pašchurovi 1247

^{Ezra 2:39}synové Charimovi 1017.

^{Ezra 2:40}Levité:

synové Ješuovi, totiž Kadmielovi, ze synů Hodaviášových 74

^{Ezra 2:41}zpěváci, synové Asafovi 128

^{Ezra 2:42}strážní, synové Šalumovi, Aterovi, Talmonovi, Akubovi, Chatitovi a Šobajovi, celkem 139.

^{Ezra 2:43}Chrámoví sluhové:

synové Cichovi, synové Chasufovi, synové Tabaotovi,

^{Ezra 2:44}synové Kerosovi, synové Siahovi, synové Padonovi,

^{Ezra 2:45}synové Lebanovi, synové Chagabovi, synové Akubovi,

^{Ezra 2:46}synové Chagabovi, synové Šalmajovi, synové Chananovi,

^{Ezra 2:47}synové Gidelovi, synové Gacharovi, synové Reajášovi,

^{Ezra 2:48}synové Recinovi, synové Nekodovi, synové Gazamovi,

^{Ezra 2:49}synové Uzovi, synové Paseachovi, synové Besajovi,

^{Ezra 2:50}synové Asnovi, synové Meunitů, synové Nefusitů,

^{Ezra 2:51}synové Bakbukovi, synové Chakufovi, synové Charchurovi,

^{Ezra 2:52}synové Baclutovi, synové Mechidovi, synové Charšovi,

^{Ezra 2:53}synové Barkosovi, synové Siserovi, synové Tamachovi,

^{Ezra 2:54}synové Neciachovi, synové Chatifovi.

^{Ezra 2:55}Synové Šalomounových služebníků:

synové Sotajovi, synové Soferetovi, synové Perudovi,

^{Ezra 2:56}synové Jaelovi, synové Darkonovi, synové Gidelovi,

^{Ezra 2:57}synové Šefatiášovi, synové Chatilovi, synové Pochereta Cebajimského, synové Amiho.

^{Ezra 2:58}Chrámových sluhů a synů Šalomounových služebníků celkem 392.

^{Ezra 2:59}Další přišli z Tel-melachu, z Tel-charši, z Kerubu, Adanu a Imeru, ale nemohli prokázat, že jsou rodem a původem z Izraele:

^{Ezra 2:60}Synové Delajášovi, Tobiášovi a Nekodovi: 652.

^{Ezra 2:61}Z kněží to byli:

synové Chobajáše, Koce a Barzilaje (který se oženil s jednou z dcer Barzilaje Gileádského a přijal jeho jméno).

^{Ezra 2:62}Snažili se najít svůj rodokmen, ale marně, a tak byli z kněžství odsvěceni. ^{Ezra 2:63}Guvernér jim proto zakázal jíst ze svatosvatých věcí, dokud se kněz nepostaví k urim a tumim. ^[884]

^{Ezra 2:64}Celé shromáždění dohromady čítalo 42 360 osob. ^{Ezra 2:65}Bylo s nimi také 7337 otroků a otrokyň a 200 zpěváků a zpěvaček. ^{Ezra 2:66}Měli 736 koní, 245 mezků, ^{Ezra 2:67}435 velbloudů a 6720 oslů.

^{Ezra 2:68}Když dorazili k Hospodinovu domu v Jeruzalémě, někteří představitelé otcovských rodů věnovali dobrovolné dary pro obnovu Božího chrámu na jeho původním místě. ^{Ezra 2:69}Do sbírky na toto dílo dali podle svých možností 61 000 drachem ^[885] zlata, 5000 hřiven ^[886] stříbra a 100 kněžských suknic.

^{Ezra 2:70}Kněží, levité, někteří z lidu, zpěváci, strážní a chrámoví sluhové se usadili ve svých městech a ostatní z Izraele zase ve svých městech.

Kapitola 3

Obnovení oltáře

^{Ezra 3:1}S příchodem sedmého měsíce ^[887] už byli synové Izraele usazeni ve městech. Jako jeden muž se ale shromáždili k Jeruzalému, ^{Ezra 3:2}neboť Jošua, syn Jocadakův, se svými bratry kněžími a Zerubábel, syn Šealtielův, se svými bratry začali stavět oltář Bohu Izraele, aby na něm mohli přinášet zápalné oběti, jak je psáno v Zákoně Božího služebníka Mojžíše. ^{[888]Ezra 3:3}Obnovili oltář na původních základech. Přestože měli obavy z okolních národů, přinesli na něm zápalné oběti Hospodinu, a sice ranní i večerní zápalné oběti.

^{Ezra 3:4}Slavili také Svátek stánků, jak je psáno. ^[889] Den co den přinášeli předepsané zápalné oběti ^{Ezra 3:5}a také stálou zápalnou oběť při novoluních a při všech Hospodinových slavnostech, za každého, kdo dobrovolně přinášel oběť Hospodinu. ^{Ezra 3:6}Zápalné oběti Hospodinu začali přinášet od prvního dne sedmého měsíce, ačkoli Hospodinův chrám ještě neměl ani základy.

Základy chrámu

^{Ezra 3:7}Podle povolení od krále Kýra pak dali peníze kameníkům a tesařům a za jídlo, pití a olej najali Sidonské a Týrské, aby po moři přivezli cedrové dřevo z Libanonu do Jafy.

^{Ezra 3:8}Druhého měsíce druhého roku ^[890] po svém příchodu k Božímu domu do Jeruzaléma zahájili Zerubábel, syn Šealtielův, a Jošua, syn Jocadakův, stavbu. Zbytek lidu (kněží, levité i všichni, kdo se vrátili ze zajetí do Jeruzaléma), se k nim připojil a dohledem nad stavbou Hospodinova chrámu pověřili levity starší dvaceti let. ^{Ezra 3:9}Řízení prací na Božím domě se ujal Jošua se svými syny a bratry, Kadmiel se svými syny (potomky Hodaviášovými) ^[891] a potomci Chenadadovi se svými syny a bratry – samí levité.

^{Ezra 3:10}Když stavitelé pokládali základy Hospodinova chrámu, kněží oblečení do slavnostních rouch stáli na svých místech s trubkami stejně jako levité, synové Asafovi, s činely, aby chválili Hospodina podle pokynů izraelského krále Davida. ^{Ezra 3:11}Opěvovali Hospodina a vzdávali mu chválu a díky:

„Je tak dobrý!
Jeho láska k Izraeli trvá navěky!“

Když byl položen základ Hospodinova chrámu, všechen lid hlasitě provolával chválu Hospodinu. ^{Ezra 3:12}Mnozí ze starších kněží, levitů a rodových vůdců, kteří ještě pamatovali původní chrám, hlasitě plakali, když na vlastní oči viděli položení základů tohoto chrámu. Mnozí jiní ale křičeli radostí, ^{Ezra 3:13}takže zvuk pláče zanikal v radostném křiku. Lid volal hlasitě, až se to rozléhalo široko daleko.

Kapitola 4

Protivenství

^{Ezra 4:1}Když nepřátelé Judy a Benjamína uslyšeli, že navrátilci staví chrám Hospodinu, Bohu Izraele, ^{Ezra 4:2}přišli za Zerubábelem a za představiteli otcovských rodů s návrhem: „Budeme stavět s vámi! Ctíme vašeho Boha stejně jako vy; obětujeme mu od té doby, co nás sem přesídlil asyrský král Esar-chadon.“

^{Ezra 4:3}Zerubábel, Jošua a ostatní představitelé izraelských otcovských rodů jim ale odpověděli: „Nemůžete s námi stavět chrám našemu Bohu. Budeme stavět Hospodinu, Bohu Izraele, sami, jak nám přikázal perský král Kýros.“

^{Ezra 4:4}Místní se pak snažili Židy od stavby zastrašit a odradit. ^{Ezra 4:5}Po celou dobu vlády perského krále Kýra ^[892] až do vlády perského krále Dareia ^[893] podpláceli rádce, aby zmařili jejich úmysl.

^{Ezra 4:6}Když se pak vlády ujal Xerxes, ^[894] hned v jeho nástupním roce bylo na obyvatele Judy a Jeruzaléma podáno udání. ^{Ezra 4:7}Také za vlády Artaxerxe napsal Bišlam s Mitredatem, Tabelem a ostatními svými společníky dopis perskému králi Artaxerxovi. Byl napsán aramejským písmem a je uveden aramejsky. ^{[895]Ezra 4:8}Kancléř Rechum a písař Šimšaj pak ohledně Jeruzaléma napsali králi Artaxerxovi následující dopis:

^{Ezra 4:9}Kancléř Rechum, písař Šimšaj a jejich druhové soudci, zmocněnci a další představitelé perských, uruckých, babylonských, súských (to jest elamských) ^{Ezra 4:10}i všech ostatních národů, které veliký a vznešený Ašurbanipal přistěhoval a usadil ve městě Samaří i jinde za Eufratem.

^{Ezra 4:11}(Toto je znění dopisu, který mu poslali:)

Králi Artaxerxovi od tvých služebníků za Eufratem.

^{Ezra 4:12}Oznamujeme králi, že Židé, kteří od tebe dorazili k nám, se usadili v Jeruzalémě a chtějí to zlé a odbojné město znovu vystavět. Začali budovat hradby a už opravili základy. ^{Ezra 4:13}Oznamujeme králi, že pokud to město bude vystavěno a jeho hradby dokončeny, přestanou odvádět dávky, daně i poplatky, čímž způsobí škodu královské pokladně. ^{Ezra 4:14}Poněvadž jsme však trvale oddáni paláci, nemohli jsme se déle dívat na toto znevažování krále a posíláme králi toto oznámení. ^{Ezra 4:15}Nechť se hledá v archivech tvých otců. Mezi záznamy nalezneš a zvíš, že to město se bouřilo a škodilo všem králům a říším a že v něm od starodávna vznikají povstání a vzpoury. Právě proto bylo to město zbořeno. ^{Ezra 4:16}Oznamujeme králi, že pokud to město bude vystavěno a jeho hradby dokončeny, ztratíš celé své území za Eufratem.

^{Ezra 4:17}Král pak kancléři Rechumovi, písaři Šimšajovi a jejich společníkům v Samaří i jinde za Eufratem poslal tuto odpověď:

Pokoj.

^{Ezra 4:18}Dopisu, který jste mi poslali, byla věnována pozornost a byl mi doslovně přečten. ^{Ezra 4:19}Na můj příkaz bylo zkoumáno a zjištěno, že dotyčné město je od starodávna proti králům odbojné a že v něm vznikají povstání a vzpoury. ^{Ezra 4:20}V Jeruzalémě rovněž sídlili mocní králové, kteří panovali po celém kraji za Eufratem a vybírali dávky, daně i poplatky. ^{Ezra 4:21}Proto vydejte pokyn k zastavení výstavby města, dokud nerozhodnu jinak. ^{Ezra 4:22}Vyvarujte se při tom každé nedbalosti, aby snad králi nevznikla další škoda.

^{Ezra 4:23}Jakmile byl dopis krále Artaxerxe přečten Rechumovi, písaři Šimšajovi a jejich druhům, vyrazili rychle do Jeruzaléma za Židy a násilím je donutili přestat. ^{Ezra 4:24}Práce na Božím chrámu v Jeruzalémě se tehdy zastavila až do druhého roku vlády perského krále Dareia. ^[896]

Kapitola 5

Stavba chrámu

^{Ezra 5:1}Ageus prorok a Zachariáš, syn Idův, tehdy prorokovali Židům v Judsku a v Jeruzalémě ve jménu svrchovaného Boha Izraele. ^{[897]Ezra 5:2}Zerubábel, syn Šealtielův, a Jošua, syn Jocadakův, pak opět začali stavět Boží chrám v Jeruzalémě a Boží proroci byli s nimi a povzbuzovali je.

^{Ezra 5:3}Hned nato za nimi přišel Tatenaj, hejtman zaeufratského kraje, a Štar-boznaj se svými společníky a ptali se jich: „Na čí pokyn stavíte ten dům a shromažďujete ten materiál?“ ^{Ezra 5:4}Ptali se ^[898] jich také na jména stavitelů chrámu. ^{Ezra 5:5}Boží oko však bdělo nad židovskými stařešiny, a tak je nechali, dokud o tom nebude zpraven Dareios a dokud od něj nepřijde odpověď.

^{Ezra 5:6}Toto je znění dopisu, který poslal Tatenaj, hejtman zaeufratského kraje, a Štar-boznaj s dalšími úředníky zaeufratského kraje králi Dareiovi. ^{Ezra 5:7}Poslali mu následující hlášení:

Králi Dareiovi hojný pokoj.

^{Ezra 5:8}Oznamujeme králi, že jsme přišli do judské provincie k domu velikého Boha. Staví se z tesaných kvádrů a do zdí se vkládají trámy. Pracují pilně a dílo jim roste pod rukama. ^{Ezra 5:9}Ptali jsme se jejich stařešinů: „Na čí pokyn stavíte ten dům a shromažďujete ten materiál?“ ^{Ezra 5:10}Ptali jsme se jich také na jména, abychom ti je oznámili a mohli připsat jména mužů, kteří jim stojí v čele.

^{Ezra 5:11}Odpověděli nám těmito slovy: „Jsme služebníci Boha nebe i země a stavíme chrám, který tu stával už kdysi před lety a který stavěl a dokončil veliký izraelský král. ^{Ezra 5:12}Když ale potom naši otcové rozhněvali Boha nebes, vydal je do rukou babylonského krále, Chaldejce Nabukadnezara, který ten chrám zbořil a lid vystěhoval do Babylonu. ^{Ezra 5:13}Babylonský král Kýros pak v prvním roce své vlády nařídil, aby tento Boží dům byl znovu postaven. ^{Ezra 5:14}Zlaté a stříbrné náčiní Božího domu, které kdysi Nabukadnezar odnesl z jeruzalémského chrámu a zanesl do svého chrámu v Babylonu, král Kýros vynesl z babylonského chrámu a dal je muži jménem Šešbacar, kterého jmenoval správcem. ^{Ezra 5:15}Přikázal mu: ‚Vezmi toto náčiní, jdi a slož je v jeruzalémském chrámu. Nechť je Boží dům vystavěn na svém původním místě!‘ ^{Ezra 5:16}Šešbacar tedy přišel a položil základy Božího domu v Jeruzalémě. Od té doby se až dodnes staví a ještě není dokončen.“

^{Ezra 5:17}Nuže, bude-li král ráčit, ať dá vyhledat v babylonském královském archivu, zda král Kýros skutečně nařídil stavbu Božího domu v Jeruzalémě. Nechť nám král potom laskavě sdělí svou vůli v té věci.

Kapitola 6

Dareiův edikt

^{Ezra 6:1}Král Dareios tedy nařídil, ať jsou prohledány záznamy uložené v babylonské archivní knihovně. ^{Ezra 6:2}Až v Ekbataně, hlavním městě médské provincie, se nalezl svitek obsahující tento záznam:

^{Ezra 6:3}Král Kýros v prvním roce své vlády vydal nařízení o Božím domě v Jeruzalémě: Nechť je ten dům vystavěn na místě, kam se přinášely oběti, a to na původních základech. Nechť je 30 loktů vysoký, 60 loktů dlouhý a 20 loktů široký. ^{[899]Ezra 6:4}Po třech vrstvách tesaných kvádrů nechť následuje vrstva dřeva. Náklady budou hrazeny z královské pokladny. ^{Ezra 6:5}Zlaté a stříbrné náčiní Božího domu, které Nabukadnezar odnesl z jeruzalémského chrámu a zanesl do Babylonu, bude vráceno. Nechť je odneseno na své místo do chrámu v Jeruzalémě, kde je složíte v Božím domě.

^{Ezra 6:6}Odpověď zněla:

Tatenajovi, hejtmanu zaeufratského kraje, Štar-boznajovi a ostatním úředníkům za Eufratem: Nevměšujte se! ^{Ezra 6:7}Nerušte práci na Božím domě. Židovský správce a židovští stařešinové nechť budují Boží dům na původním místě.

^{Ezra 6:8}Tímto nařizuji, abyste židovským stařešinům byli při stavbě Božího domu nápomocni: Náklady nechť jsou jim bezodkladně propláceny z královského majetku, totiž z daní zaeufratského kraje, aby se práce nezdržovala. ^{Ezra 6:9}Cokoli dalšího bude potřeba – ať býčci, berani či jehňata k zápalným obětem Bohu nebes, pšenice, sůl, víno či olej – cokoli si budou jeruzalémští kněží přát, nechť jim je denně bez prodlení dodáváno, ^{Ezra 6:10}aby přinášeli Bohu nebes příjemné oběti a modlili se za život krále a jeho synů.

^{Ezra 6:11}Dále nařizuji, aby každému, kdo tento výnos poruší, byl z domu vytržen trám, na němž bude vyzdvižen a zbičován; jeho dům ať se pak stane hnojištěm. ^{Ezra 6:12}Bůh, jehož jméno přebývá v Jeruzalémě, nechť poníží každého krále i lid, který by vztáhl ruku, aby porušil či poškodil tamější dům Boží.

Já, Dareios, vydávám toto nařízení. Budiž provedeno bezodkladně.

Chrám dokončen

^{Ezra 6:13}Hejtman zaeufratského kraje Tatenaj, Štar-boznaj i ostatní úředníci se tedy bezodkladně zařídili podle dopisu krále Dareia. ^{Ezra 6:14}Židovští stařešinové stavěli a dílo rostlo, jak prorokoval prorok Ageus a Zachariáš, syn Idův. Na pokyn Boha Izraele a na pokyn perských králů Kýra, Dareia a Artaxerxe nakonec stavbu dokončili. ^{Ezra 6:15}Chrám byl dokončen třetího dne měsíce adaru v šestém roce vlády krále Dareia. ^[900]

^{Ezra 6:16}Synové Izraele, kněží, levité i ostatní navrátilci pak Boží chrám šťastně zasvětili. ^{Ezra 6:17}K zasvěcení Božího domu bylo obětováno 100 býků, 200 beranů a 400 jehňat. Jako oběť za hřích celého Izraele bylo obětováno 12 kozlů podle počtu izraelských kmenů. ^{Ezra 6:18}K Boží službě v Jeruzalémě postavili kněze podle jejich tříd a levity podle jejich oddílů, jak je psáno v Knize Mojžíšově. ^[901]

^{Ezra 6:19}Čtrnáctého dne prvního měsíce ^[902] slavili navrátilci Hod beránka. ^{Ezra 6:20}Kněží se proto očišťovali a stejně tak levité. Když byli všichni do jednoho čistí, porazili beránka všem navrátilcům, svým bratřím kněžím i sobě. ^{Ezra 6:21}Beránka jedli synové Izraele navrácení ze zajetí a s nimi každý, kdo se oddělil od nečistoty okolních národů, aby hledal Hospodina, Boha Izraele. ^{Ezra 6:22}Po sedm dní šťastně slavili Svátek nekvašených chlebů, neboť je Hospodin obšťastnil, když jim naklonil srdce asyrského krále, aby je podpořil v práci na Božím chrámu, na domě Boha Izraele.

Ezdrášova kronika

Kapitola 7

Učenec znalý Zákona

^{Ezra 7:1}Později, za vlády perského krále Artaxerxe, přišel Ezdráš, syn Serajáše, syna Azariášova, syna Chilkiášova, ^{Ezra 7:2}syna Šalumova, syna Sádokova, syna Achitubova, ^{Ezra 7:3}syna Amariášova, syna Azariášova, syna Merajotova, ^{Ezra 7:4}syna Zachariášova, syna Uziho, syna Bukiho, ^{Ezra 7:5}syna Abišuova, syna Pinchasova, syna Eleazarova, syna prvního velekněze Árona. ^{Ezra 7:6}Tento Ezdráš přišel z Babylonu. Byl to učenec znalý Zákona Mojžíšova, vydaného od Hospodina, Boha Izraele. Král mu dal, o cokoli požádal, neboť Hospodin, jeho Bůh, nad ním držel svou ruku. ^{Ezra 7:7}Sedmého roku krále Artaxerxe s ním do Jeruzaléma odešli také další synové Izraele, kněží, levité, zpěváci, strážní a chrámoví sluhové.

^{Ezra 7:8}Do Jeruzaléma dorazil v pátém měsíci králova sedmého roku. ^{Ezra 7:9}Z Babylonu vyšel prvního dne prvního měsíce ^[903] a do Jeruzaléma dorazil prvního dne pátého měsíce, ^[904] neboť jeho Bůh nad ním držel svou laskavou ruku. ^{Ezra 7:10}Ezdráš zasvětil svůj život tomu, aby zkoumal a plnil Hospodinův zákon a aby učil jeho ustanovení a řády v Izraeli.

Artaxerxův edikt

^{Ezra 7:11}Toto je znění dopisu, jímž král Artaxerxes vybavil učeného kněze Ezdráše, znalce Hospodinových přikázání a jeho ustanovení pro Izrael: ^[905]

^{Ezra 7:12}Artaxerxes, král králů, knězi Ezdrášovi, znalci zákona Boha nebes, dokonalý pokoj.

^{Ezra 7:13}Tímto nařizuji, že každý, kdo v mé říši patří k izraelskému lidu – včetně kněží a levitů – a touží odejít do Jeruzaléma, smí odejít s tebou. ^{Ezra 7:14}Jsi pověřen králem a jeho sedmi rádci, abys dohlédl na Judsko a Jeruzalém podle zákona svého Boha, jenž ti byl svěřen.

^{Ezra 7:15}Stříbro a zlato, které král a jeho rádcové věnovali Bohu Izraele přebývajícímu v Jeruzalémě, doneseš na místo ^{Ezra 7:16}spolu se stříbrem a zlatem, jež získáš kdekoli v babylonské provincii, stejně jako dary, jež na dům svého Boha v Jeruzalémě věnoval jeho lid a kněží. ^{Ezra 7:17}Za tyto prostředky bezodkladně nakoupíš býčky, berany a jehňata jakož i příslušné dary a úlitby a obětuješ je na oltáři vašeho Boha v Jeruzalémě. ^{Ezra 7:18}Se zbytkem stříbra a zlata naložte, jakkoli se svými bratry uznáte za vhodné podle vůle vašeho Boha. ^{Ezra 7:19}Chrámové bohoslužebné náčiní, jež ti bylo svěřeno, však do posledního vrať jeruzalémskému Bohu. ^{Ezra 7:20}Cokoli dalšího budeš potřebovat pro dům svého Boha, uhraď to z královské pokladny.

^{Ezra 7:21}Já, král Artaxerxes, nařizuji všem pokladníkům za Eufratem: Cokoli od vás vyžádá kněz Ezdráš, znalec zákona Boha nebes, nechť je bezodkladně vykonáno, ^{Ezra 7:22}a to až do 100 talentů ^[906] stříbra, 100 korů ^[907] pšenice, 100 batů ^[908] vína, 100 batů oleje a soli bez omezení. ^{Ezra 7:23}Každé nařízení Boha nebes ohledně jeho domu nechť je vyplněno přesně, aby královu říši ani jeho syny nestihl jeho hněv. ^{Ezra 7:24}Dále se vám oznamuje, že od kněží, levitů, zpěváků, strážných, chrámových sluhů a všech ostatních služebníků Božího domu nejste oprávněni vybírat dávky, daně ani poplatky.

^{Ezra 7:25}Ty, Ezdráši, podle moudrosti, kterou ti svěřil tvůj Bůh, ustanov správce a soudce, kteří budou soudit všechen lid za Eufratem. Ti všichni ať znají zákony tvého Boha. Kdo je nezná, toho poučte. ^{Ezra 7:26}Kdokoli by zákon tvého Boha a zákon krále neplnil, bude bezodkladně potrestán smrtí nebo vyhnanstvím, propadnutím majetku nebo žalářem.

^{Ezra 7:27}Požehnán buď Hospodin, Bůh našich otců, že položil králi na srdce, aby zvelebil Hospodinův chrám v Jeruzalémě! ^{Ezra 7:28}Svou milostí mi získal přízeň krále, jeho rádců i všech královských velmožů. Protože nade mnou Hospodin, můj Bůh, držel svou ruku, osmělil jsem se shromáždit vůdce Izraele, aby šli se mnou.

Kapitola 8

Další navrátilci

^{Ezra 8:1}Toto je seznam rodových vůdců a jejich příbuzných, kteří se mnou za vlády krále Artaxerxe odešli z Babylonu:

^{Ezra 8:2}Ze synů Pinchasových: Geršom;

ze synů Itamarových: Daniel;

ze synů Davidových: Chatuš, ^{Ezra 8:3}syn Šekaniášův;

ze synů Parošových: Zachariáš a s ním 150 zapsaných mužů;

^{Ezra 8:4}ze synů Pachat-moábových: Eljoenaj, syn Zerachiášův, a s ním 200 mužů;

^{Ezra 8:5}ze synů Zatuových: ^[909] Šekaniáš, syn Jachazielův, a s ním 300 mužů;

^{Ezra 8:6}ze synů Adinových: Ebed, syn Jonatanův, a s ním 50 mužů;

^{Ezra 8:7}ze synů Elamových: Ješajáš, syn Ataliášův, a s ním 70 mužů;

^{Ezra 8:8}ze synů Šefatiášových: Zebadiáš, syn Michaelův, a s ním 80 mužů;

^{Ezra 8:9}ze synů Joábových: Obadiáš, syn Jechielův, a s ním 218 mužů;

^{Ezra 8:10}ze synů Baniho: ^[910] Šelomit, syn Josifiášův, a s ním 160 mužů;

^{Ezra 8:11}ze synů Bebajových: Zachariáš, syn Bebajův, a s ním 28 mužů;

^{Ezra 8:12}ze synů Azgadových: Jochanan, syn Hakatanův, a s ním 110 mužů;

^{Ezra 8:13}ze synů Adonikamových jmenovitě: Elifelet, Jehiel, Šemajáš a s nimi dalších 60 mužů;

^{Ezra 8:14}ze synů Bigvajových: Utaj a Zabud a s ním 70 mužů.

^{Ezra 8:15}Shromáždil jsem je u ahavského průplavu, kde jsme po tři dny tábořili. Pátral jsem mezi lidem i mezi kněžími po levitech, ale žádné jsem nenašel. ^{Ezra 8:16}Svolal jsem tedy vůdce Eliezera, Ariela, Šemajáše, Elnatana, Jariba, Elnatana, Nátana, Zachariáše a Mešulama spolu s učeným Jojaribem a Elnátanem ^{Ezra 8:17}a poslal jsem je za Idem, představeným levitů v Kasifii. Poučil jsem je, co říci Idovi a jeho bratrům, chrámovým sluhům v Kasifii: Ať nám pošlou služebníky pro dům našeho Boha. ^{Ezra 8:18}Náš Bůh nad námi držel svou dobrotivou ruku. Ze synů Machliho, syna Leviho, syna Izraelova, nám poslali Šerebiáše, velmi schopného muže; s jeho syny a bratry jich bylo osmnáct. ^{Ezra 8:19}Ze synů Merariho poslali Chašabiáše a Ješajáše; s jejich bratry a syny jich bylo 20. ^{Ezra 8:20}Poslali také některé chrámové sluhy, které David s knížaty ustanovil, aby pomáhali levitům. Chrámových sluhů bylo 220; všichni jsou na jmenném seznamu.

^{Ezra 8:21}Tehdy jsem tam u průplavu Ahava vyhlásil půst. Pokořovali jsme se před naším Bohem a žádali ho, aby na cestě chránil nás, naše děti i všechen náš majetek. ^{Ezra 8:22}Styděl jsem se totiž prosit krále o vojsko a jízdu, aby nás na cestě chránili před nepřáteli. Řekli jsme králi: „Náš Bůh dobrotivě drží svou ruku nade všemi, kdo ho hledají, ale jeho síla a hněv je proti všem, kdo ho opouštějí.“ ^{Ezra 8:23}Postili jsme se tedy a prosili za to svého Boha, a vyslyšel nás.

^{Ezra 8:24}Potom jsem vybral dvanáct předních kněží: Šerebiáše, Chašabiáše a dalších deset jejich bratrů. ^{Ezra 8:25}Navážil jsem jim stříbro, zlato i náčiní, které jako příspěvek na dům našeho Boha věnoval král, jeho rádci a hodnostáři jakož i všechen přítomný Izrael. ^{Ezra 8:26}Navážil jsem tedy a svěřil jim do péče:

650 talentů ^[911] stříbra,

100 talentů ^[912] stříbrného náčiní,

100 talentů zlata,

^{Ezra 8:27}20 zlatých mis za 1000 dareiků, ^[913]

2 nádoby z jakostní leštěné mosazi vzácné jako zlato.

^{Ezra 8:28}Řekl jsem jim: „Jste svatí Hospodinu a rovněž toto náčiní je svaté. Toto zlato a stříbro je dobrovolný dar Hospodinu, Bohu vašich otců. ^{Ezra 8:29}Pečlivě je střežte, dokud je v Jeruzalémě neodvážíte předním kněžím, levitům a představitelům izraelských otcovských rodů do komor Hospodinova chrámu.“ ^{Ezra 8:30}Tito kněží a levité tedy přijali zodpovědnost za stříbro, zlato i náčiní, jež měli donést do Jeruzaléma, do domu našeho Boha.

^{Ezra 8:31}Dvanáctého dne prvního měsíce ^[914] jsme se od průplavu Ahava vydali na cestu do Jeruzaléma. Bůh nad námi držel svou ruku a chránil nás na cestě před nepřáteli a lupiči. ^{Ezra 8:32}Po příchodu do Jeruzaléma jsme tři dny odpočívali.

^{Ezra 8:33}Čtvrtého dne bylo zlato, stříbro i náčiní pro dům našeho Boha odváženo a předáno knězi Meremotovi, synu Uriášovu, a Eleazarovi, synu Pinchasovu, za přítomnosti levitů Jozabada, syna Ješuova, a Noadiáše, syna Binuiho. ^{Ezra 8:34}Vše bylo spočítáno, zváženo a všechny váhy byly ihned zapsány.

^{Ezra 8:35}Když se vyhnanci vrátili ze zajetí, přinesli Bohu Izraele zápalné oběti:

12 býčků za celý Izrael,

96 beranů,

77 jehňat,

12 kozlů jako oběť za hřích.

To vše přinesli jako zápalnou oběť Hospodinu. ^{Ezra 8:36}Královským satrapům a zaeufratským hejtmanům předali královské rozkazy, a ti pak lidu i Božímu domu pomáhali.

Kapitola 9

Smíšená manželství

^{Ezra 9:1}Po tom všem za mnou přišli někteří z představených se slovy: „Izraelský lid, kněží ani levité se neoddělují od okolních národů – Kanaánců, Chetejců, Perizejců, Jebusejců, Amonců, Moábců, Egypťanů a Emorejců. Přejímají jejich ohavnosti a ^{Ezra 9:2}žení sebe i své syny s jejich dcerami. Svaté símě se mísí s okolními národy a vedoucí hodnostáři jdou v té nevěrnosti příkladem!“

^{Ezra 9:3}Jak jsem to uslyšel, roztrhl jsem své roucho i plášť a rval si vlasy i vousy. V naprostém zděšení jsem usedl ^{Ezra 9:4}a zůstal zděšen sedět až do večerní oběti. Všichni, kdo se třesou před slovy Boha Izraele, se kvůli nevěrnosti těch navrátilců shromáždili kolem mě.

^{Ezra 9:5}Teprve v čas večerní oběti jsem se ze své trýzně vzpamatoval. Stále ještě v roztrženém rouchu a plášti jsem padl na kolena a vzepjal ruce k Hospodinu, svému Bohu, ^{Ezra 9:6}se slovy:

„Je mi hanba, Bože můj! Stydím se k tobě zvednout tvář, Bože můj! Naše hříchy nám přerostly přes hlavu, naše vina dosáhla k nebi. ^{Ezra 9:7}Ode dnů našich praotců až dodnes hromadíme svou vinu, a tak jsme pro své hříchy i se svými králi a kněžími byli vydáváni do rukou okolních králů. Až dodnes jsme zakoušeli meč, zajetí, plenění i zjevné zostuzení.

^{Ezra 9:8}Teď nám ale Hospodin, náš Bůh, na okamžik daroval milost, takže hrstka z nás vyvázla a směli jsme zakotvit na jeho svatém místě; náš Bůh nám rozjasnil oči a dal nám v našem zotročení maličko pookřát. ^{Ezra 9:9}I když jsme byli otroci, náš Bůh nás v otroctví neopustil. Milostivě nám naklonil krále Persie a dal nám pookřát, abychom vystavěli dům našeho Boha, obnovili jeho trosky a našli útočiště v Judsku a v Jeruzalémě.

^{Ezra 9:10}Teď ale, Bože náš, co máme říci po tom všem? Opustili jsme tvá přikázání, ^{Ezra 9:11}jež jsi nám vydal skrze své služebníky proroky, kteří říkali: ‚Země, kterou jdete obsadit, je poskvrněná nečistotou okolních národů, kteří tu zemi naplnili svými špinavými ohavnostmi od jednoho konce až po druhý. ^{Ezra 9:12}Nevdávejte proto své dcery za jejich syny a své syny nežeňte s jejich dcerami. Nikdy neusilujte o mír s nimi ani o jejich prospěch. Jedině tak budete moci užívat darů této země a zanecháte ji svým synům jako věčné dědictví.‘ ^[915]

^{Ezra 9:13}Po tom všem, co nás potkalo za naše veliké zločiny a provinění, víme, Bože náš, že jsi nás netrestal, jak bychom za své hříchy zasloužili, ale nechal jsi nás vyváznout. ^{Ezra 9:14}Jak bychom mohli znovu porušovat tvá přikázání a příznit se s těmito národy páchajícími ohavnost? Což by ses na nás nerozhněval a nevyhladil nás do posledního, takže by nikdo nevyvázl a nepřežil?! ^{Ezra 9:15}Hospodine, Bože Izraele, ty jsi spravedlivý. Je nás tu dnes jen hrstka těch, kdo vyvázli. Stojíme před tebou ve svých vinách, s vědomím, že nic takového před tebou neobstojí.“

Kapitola 10

Náprava

^{Ezra 10:1}Když Ezdráš ležel před Božím chrámem, modlil se a s pláčem vyznával hříchy, sešlo se k němu veliké množství Izraelců, mužů, žen i dětí a všichni usedavě plakali. ^{Ezra 10:2}Tu k Ezdrášovi promluvil Šechaniáš, syn Jechielův ze synů Elamových: „Zradili jsme svého Boha, když jsme se ženili s cizinkami z okolních národů. Přesto však má Izrael ještě naději. ^{Ezra 10:3}Zavážeme se teď před naším Bohem, že všechny ty ženy i s jejich dětmi propustíme. Zachováme se, jak nám radíš, pane, ty i ti, kdo se třesou před přikázáním našeho Boha. Ať se stane podle Zákona. ^{Ezra 10:4}Vstaň a splň svůj úkol, jsme s tebou. Buď silný a jednej!“

^{Ezra 10:5}Ezdráš tedy vstal a přísahou zavázal přední kněze, levity i všechen Izrael, že se tak zachovají. Teprve když to odpřisáhli, ^{Ezra 10:6}Ezdráš odešel od Božího chrámu do komory Jochanana, syna Eliašibova. Jak tam odešel, nic nejedl ani nepil, neboť truchlil nad nevěrností navrátilců. ^{Ezra 10:7}Mezitím rozhlásili po Judsku a v Jeruzalémě, ať se všichni navrátilci shromáždí v Jeruzalémě. ^{Ezra 10:8}Kdo nepřijde do tří dnů, tomu podle rozhodnutí představených a stařešinů propadne všechen majetek a bude vyloučen se shromáždění navrátilců.

^{Ezra 10:9}Během tří dnů se všichni muži z Judy a Benjamína sešli do Jeruzaléma. Dvacátého dne devátého měsíce ^[916] všichni seděli na prostranství před Božím chrámem a chvěli se – kvůli té věci i kvůli dešti. ^{Ezra 10:10}Tu povstal kněz Ezdráš a promluvil k nim: „Sňatkem s cizinkami jste se zpronevěřili a rozmnožili jste vinu Izraele. ^{Ezra 10:11}Proto teď Hospodinu, Bohu svých otců, přiznejte pravdu. Splňte jeho vůli a oddělte se od okolních národů i od těch cizinek.“

^{Ezra 10:12}Celé shromáždění odpovědělo hlasitým voláním: „Ano! Musíme udělat, co říkáš. ^{Ezra 10:13}Je nás tu ale mnoho a je období dešťů. Nemůžeme stát venku. Nedá se to zvládnout za den nebo dva. Té věci se dopustilo příliš mnoho z nás. ^{Ezra 10:14}Ať tedy celé shromáždění zastoupí naši vůdcové. Kdokoli se v našich městech oženil s cizinkami, ať se sem v určený čas dostaví se stařešiny a správci příslušného města, aby se od nás odvrátil hněv našeho Boha, který kvůli této věci vzplál.“

^{Ezra 10:15}Proti byl pouze Jonatan, syn Asaelův, a Jachziáš, syn Tikvy, za podpory levitů Mešulama a Šabataje. ^{Ezra 10:16}Ostatní navrátilci však byli pro. Kněz Ezdráš vybral ^[917] za každý rod představitele otcovských domů, každého jmenovitě, a prvního dne desátého měsíce ^[918] zasedli, aby tu věc vyšetřili. ^{Ezra 10:17}Sňatky všech mužů s cizinkami řešili až do prvního dne prvního měsíce. ^[919]

^{Ezra 10:18}Bylo zjištěno, že s cizinkami se oženili tito muži:

Kněží:

Ze synů Jošuy, syna Jocadakova, a jeho bratrů:

Maasejáš, Eliezer, Jarib, Gedaliáš. ^{Ezra 10:19}(Ti všichni slíbili, že své ženy propustí a na odškodnění své viny obětují berana.)

^{Ezra 10:20}Ze synů Imerových: Chanani, Zebadiáš.

^{Ezra 10:21}Ze synů Charimových: Maasejáš, Eliáš, Šemajáš, Jechiel, Uziáš.

^{Ezra 10:22}Ze synů Pašchurových: Eljoenaj, Maasejáš, Izmael, Netanel, Jozabad, Elasa.

^{Ezra 10:23}Levité:

Jozabad, Šimei, Kelajáš (čili Kelíta), Petachiáš, Juda, Eliezer.

^{Ezra 10:24}Zpěváci: Eliašib.

Chrámová stráž: Šalum, Telem, Uri.

^{Ezra 10:25}Ostatní Izrael:

Ze synů Parošových: Ramiáš, Jiziáš, Malkiáš, Mijamin, Eleazar, Malkiáš, Benajáš.

^{Ezra 10:26}Ze synů Elamových: Mataniáš, Zachariáš, Jechiel, Abdi, Jeremot, Eliáš.

^{Ezra 10:27}Ze synů Zatuových: Eljoenaj, Eliašib, Mataniáš, Jeremot, Zabad, Aziza.

^{Ezra 10:28}Ze synů Bebajových: Jochanan, Chananiáš, Zabaj, Atlaj.

^{Ezra 10:29}Ze synů Baniho: Mešulam, Maluch, Adajáš, Jašub, Šeal, Jeramot.

^{Ezra 10:30}Ze synů Pachat-moábových: Adna, Kelal, Benajáš, Maasejáš, Mataniáš, Becaleel, Binui, Menaše.

^{Ezra 10:31}Ze synů Charimových: Eliezer, Jišiáš, Malkiáš, Šemajáš, Šimeon, ^{Ezra 10:32}Benjamín, Maluch, Šemariáš.

^{Ezra 10:33}Ze synů Chašumových: Matenaj, Matata, Zabad, Elifelet, Jeremaj, Menaše, Šimei.

^{Ezra 10:34}Ze synů Baniho: Maadaj, Abram, Uel, ^{Ezra 10:35}Benajáš, Bediáš, Keluhu, ^{Ezra 10:36}Vaniáš, Meremot, Eliašib, ^{Ezra 10:37}Mataniáš, Matenaj, Jaasaj.

^{Ezra 10:38}Ze synů Binuiho: ^[920] Šimei, ^{Ezra 10:39}Šelemiáš, Nátan, Adajáš, ^{Ezra 10:40}Machnadbaj, Šašaj, Šaraj, ^{Ezra 10:41}Azarel, Šelemiáš, Šemariáš, ^{Ezra 10:42}Šalum, Amariáš, Josef.

^{Ezra 10:43}Ze synů Nebových: Jehiel, Matitiáš, Zabad, Zebina, Jadaj, Joel, Benajáš.

^{Ezra 10:44}Ti všichni se oženili s cizinkami a někteří s nimi měli i děti.

Nehemiáš

Obnova Jeruzaléma

Kapitola 1

Modlitba královského číšníka

^{Neh 1:1}Slova Nehemiáše, syna Chakaliášova.

V měsíci kislev dvacátého roku ^[921] jsem byl v královském paláci v Súsách. ^{Neh 1:2}Tehdy přišel Chanani, jeden z mých bratří, s dalšími muži z Judska, a tak jsem se zeptal na pozůstatek Židů, kteří unikli vystěhování, a na Jeruzalém. ^{Neh 1:3}Odpověděli mi: „Pozůstalí, kteří unikli vystěhování, jsou v tom kraji ve veliké bídě a potupě. Hradby Jeruzaléma jsou pobořeny a brány spáleny.“

^{Neh 1:4}Jakmile jsem ta slova uslyšel, usedl jsem a celé dny plakal a naříkal. Postil jsem se a modlil se k Bohu nebes ^{Neh 1:5}těmito slovy:

„Ach, Bože nebes, Bože veliký a hrozný, jenž zachováváš smlouvu a milosrdenství těm, kdo tě milují a dodržují tvá přikázání, ^{Neh 1:6}nakloň mi prosím své ucho! Upři své oči k modlitbě svého služebníka, kterou se před tebou modlím dnem i nocí za tvé služebníky, syny Izraele! Vyznávám hříchy synů Izraele, jimiž jsme proti tobě zhřešili; i já a můj otcovský dům jsme zhřešili! ^{Neh 1:7}Zachovali jsme se k tobě hrozně – nedodrželi jsme přikázání, pravidla a zákony, jež jsi vydal svému služebníku Mojžíšovi.

^{Neh 1:8}Vzpomeň si prosím na slovo, jež jsi dal svému služebníku Mojžíšovi: ‚Budete-li mi nevěrní, rozptýlím vás mezi národy. ^{Neh 1:9}Pokud se ale ke mně navrátíte a budete zachovávat a plnit má přikázání, pak i kdybyste byli zahnáni na sám konec světa, i odtamtud vás shromáždím a přivedu na místo, jež jsem si vyvolil za příbytek pro své jméno.‘ ^{[922]Neh 1:10}Vždyť to jsou tví služebníci, tvůj lid, který jsi vykoupil svou velikou mocí a silnou paží!

^{Neh 1:11}Ach, Pane, nakloň prosím své ucho k modlitbě svého služebníka i k modlitbě svých služebníků, kteří s potěšením ctí tvé jméno. Dej, ať tvůj služebník dnes uspěje a dojde slitování u toho člověka.“

Byl jsem totiž královským číšníkem.

Kapitola 2

Vyslán do Jeruzaléma

^{Neh 2:1}V měsíci nísanu dvacátého roku Artaxerxova ^[923] jsem obsluhoval krále. Když jsem králi nosil víno, nikdy jsem před ním nebýval zasmušilý. ^{Neh 2:2}Proto se mě král zeptal: „Proč se tváříš ztrápeně? Nejsi přece nemocný. Asi tě něco tíží.“

Ve velikém úleku ^{Neh 2:3}jsem králi odpověděl: „Král nechť žije navěky! Jak nemám mít ztrápenou tvář, když město, v němž jsou hroby mých předků, je rozbořeno a jeho brány zničil oheň.“

^{Neh 2:4}„Co tedy žádáš?“ zeptal se král.

Modlil jsem se tedy k Bohu nebes ^{Neh 2:5}a odpověděl jsem králi takto: „Kdyby král ráčil a prokázal svému služebníku laskavost, pošli mě do Judska, do města, v němž jsou hroby mých předků, abych ho znovu vystavěl.“

^{Neh 2:6}Král, po boku s chotí, se mě zeptal: „Jak dlouho tvá cesta potrvá? Kdy se vrátíš?“ Když jsem mu udal dobu, král se rozhodl, že mě vyšle.

^{Neh 2:7}„Kdyby král ráčil,“ řekl jsem ještě králi, „mohl bych dostat doporučující listy pro místodržící za Eufratem, aby mi zajistili bezpečný průchod do Judska? ^{Neh 2:8}Mohl bych dostat také dopis pro Asafa, královského lesmistra, aby mi poskytl trámové dříví na brány chrámové pevnosti, na městské hradby a na dům, kde bych bydlel?“ A král svolil, neboť můj Bůh nade mnou držel svou laskavou ruku.

^{Neh 2:9}Když jsem přišel k zaeufratským místodržícím, předal jsem jim královské listy. Král se mnou poslal vojenské velitele a jízdu. ^{Neh 2:10}Jakmile se to doslechl Sanbalat Choronský a úředník Tobiáš Amonský, popadla je strašná zlost, že přišli lidé, kteří se snaží o dobro synů Izraele.

Pojďme stavět

^{Neh 2:11}Tak jsem dorazil do Jeruzaléma. Když jsem tam pobyl tři dny, ^{Neh 2:12}vstal jsem v noci a vzal s sebou jen několik mužů. Nikomu jsem neřekl, co mi můj Bůh položil na srdce, abych vykonal pro Jeruzalém. Ani zvířata jsem nevzal kromě toho, na němž jsem jel sám. ^{Neh 2:13}Tu noc jsem se vydal Údolní branou kolem Dračího pramene a k Hnojné bráně. Přitom jsem prohlížel pobořené jeruzalémské hradby a brány poničené ohněm. ^{Neh 2:14}Došel jsem ke Studniční bráně a až ke Královskému rybníku, tam už ale zvíře pode mnou nemělo kudy projít. ^{Neh 2:15}Pokračoval jsem tedy vzhůru do noci podél potoka a prohlížel hradby. Pak jsem se obrátil zpět, prošel Údolní bránou a vrátil se.

^{Neh 2:16}Hodnostáři netušili, kde jsem byl a co jsem dělal, neboť jsem do té doby Židům nic neprozradil, a to ani kněžím, knížatům, hodnostářům ani jiným úředníkům. ^{Neh 2:17}Teď jsem jim ale řekl: „Sami vidíte, jak bídně na tom jsme. Jeruzalém je zpustošený a jeho brány spálené. Pojďme znovu vystavět jeruzalémské hradby, ať skončí naše potupa!“ ^{Neh 2:18}Potom jsem jim vyprávěl, jak nade mnou můj Bůh držel svou laskavou ruku a jaká slova ke mně pronesl král.

„Pojďme stavět!“ řekli na to a sebrali odvahu k tomu dobrému dílu.

^{Neh 2:19}Když se to doslechli Sanbalat Choronský, úředník Tobiáš Amonský a Gešem Arabský, začali se nám posmívat. Uráželi nás: „Co to tam provádíte za věci? Chcete se protivit králi?“

^{Neh 2:20}„Bůh nebes nám pomůže,“ odpověděl jsem jim na to. „My jsme jeho služebníci a začali jsme stavět. Vy ale v Jeruzalémě nemáte žádný podíl, právo ani nárok!“

Kapitola 3

Obnova hradeb

^{Neh 3:1}Velekněz Eliašib se svými bratry kněžími se dal do práce a postavili Ovčí bránu. Upevnili trámy a osadili vrata. Pokračovali dál k věži Mea, a když ji zasvětili, postupovali až k věži Chananel. ^{Neh 3:2}Vedle nich stavěli muži z Jericha a vedle nich Zakur, syn Imriho.

^{Neh 3:3}Rybnou bránu stavěli synové Senaovi. Upevnili trámy a osadili vrata, zámky a závory. ^{Neh 3:4}Vedle nich opravoval Meremot, syn Uriáše, syna Kocova. Vedle nich opravoval Mešulam, syn Berechiáše, syna Mešezabelova. Vedle nich opravoval Sádok, syn Baanův. ^{Neh 3:5}Vedle nich opravovali muži z Tekoje, urození mezi nimi ale nesklonili šíji k práci pro svého Pána.

^{Neh 3:6}Ješanskou bránu opravovali Jojada, syn Paseachův, a Mešulam, syn Besodiášův. Upevnili trámy a osadili vrata, zámky a závory. ^{Neh 3:7}Vedle nich opravoval Melatiáš Gibeonský a Jadon Meronotský, muži z Gibeonu a z Micpy, kde bylo sídlo zaeufratského místodržitele. ^{Neh 3:8}Vedle něj opravoval zlatník Uziel, syn Charhajášův, a vedle něj mastičkář Chananiáš. Opevňovali Jeruzalém až k Široké hradbě. ^{Neh 3:9}Vedle nich opravoval Refajáš, syn Churův, správce poloviny jeruzalémského okresu. ^{Neh 3:10}Vedle nich opravoval Jedajáš, syn Charumafův, naproti svému domu. Vedle něj opravoval Chatuš, syn Chašabnejášův. ^{Neh 3:11}Další část včetně Pecné věže opravoval Malkiáš, syn Charimův, a Chašub, syn Pachat-moábův. ^{Neh 3:12}Vedle nich opravoval se svými dcerami Šalum, syn Lochešův, správce poloviny jeruzalémského okresu.

^{Neh 3:13}Údolní bránu opravoval Chanun a obyvatelé Zanoachu. Když ji vystavěli, osadili vrata, zámky a závory; opravili také na tisíc loktů ^[924] hradby až k Hnojné bráně.

^{Neh 3:14}Hnojnou bránu opravil Malkiáš, syn Rechabův, správce okresu Bet-kerem. Když ji vystavěl, osadil vrata, zámky a závory.

^{Neh 3:15}Studniční bránu opravoval Šalun, syn Kol-chozeho, správce okresu Micpa. Když ji postavil a zastřešil, osadil vrata, zámky a závory. Opravil také hradbu u rybníka Šelach poblíž Královské zahrady až ke schodům dolů z Města Davidova. ^{Neh 3:16}Za ním opravoval Nehemiáš, syn Azbukův, správce poloviny okresu Bet-cur; skončil naproti Davidovu hřbitovu až u vodní nádrže a Domu hrdinů.

^{Neh 3:17}Za ním opravovali levité: Rechum, syn Baniho; vedle něj opravoval za svůj okres Chašabiáš, správce poloviny okresu Keíla; ^{Neh 3:18}za nimi opravovali jejich bratři vedení Binuim, ^[925] synem Chenadadovým, správcem poloviny okresu Keíla. ^{Neh 3:19}Vedle něj Ezer, syn Ješuúv, správce Micpy, opravoval další část od stupňů ke zbrojnici až do rohu hradby. ^{Neh 3:20}Za ním Baruch, syn Zabajův, horlivě opravoval další část od rohu hradby ke vchodu do domu nejvyššího kněze Eliašiba. ^{Neh 3:21}Za ním Meremot, syn Uriáše, syna Kocova, opravoval další část od vchodu do Eliašibova domu až po místo, kde dům končil.

^{Neh 3:22}Za ním opravovali kněží z blízkého okolí. ^{Neh 3:23}Za nimi opravovali naproti svým domům Benjamín a Chašub. Za nimi opravoval u svého domu Azariáš, syn Maasejáše, syna Ananiášova. ^{Neh 3:24}Za ním opravoval další část Binui, syn Chenadadův, od Azariášova domu až k baště v rohu hradby. ^{Neh 3:25}Palal, syn Uzajův, opravoval naproti rohové baště a horní věži vysunuté před královským palácem u strážního nádvoří. Za ním opravoval Pedajáš, syn Parošův. ^{Neh 3:26}Chrámoví sluhové bydlící na Ofelu opravovali na východě naproti Vodní bráně a předsunuté věži. ^{Neh 3:27}Další část za ním opravovali Tekojští naproti velké předsunuté věži až ke zdi Ofelu.

^{Neh 3:28}Od Koňské brány vzhůru opravovali zeď kněží, každý naproti svému domu. ^{Neh 3:29}Za nimi opravoval naproti svému domu Sádok, syn Imerův. Za ním opravoval Šemajáš, syn Šekaniášův, strážce východní brány. ^{Neh 3:30}Další část za ním opravoval Chananiáš, syn Šelemiášův, a Chanun, šestý syn Calafův. Za ním opravoval Mešulam, syn Berechiášův. ^{Neh 3:31}Za ním opravoval naproti své komoře zlatník Malkiáš až k budově chrámových sluhů a kupců naproti Strážné bráně a až k rohové terase. ^{Neh 3:32}Od rohové terasy k Ovčí bráně opravovali zlatníci a kupci.

Nepřátelské úklady

^{Neh 3:33}Jakmile se Sanbalat doslechl, že stavíme hradby, rozhněval se, přímo zuřil, a začal Židy urážet. ^{Neh 3:34}„Co to ti bídní Židé provádějí?“ vykřikoval před svými soukmenovci a před samařským vojskem. „Chtějí opevňovat?! Chtějí obětovat? Chtějí to dnes dodělat? Chtějí křísit z prachu ty ohořelé sutiny?“

^{Neh 3:35}Tobiáš Amonský, který mu stál po boku, řekl: „Jen ať klidně stavějí. Ta jejich kamenná zeď spadne, jen co po ní liška přeběhne!“

^{Neh 3:36}Slyš, Bože náš, jak námi pohrdají, a obrať tu pohanu na jejich hlavu! Ať se sami stanou kořistí v zemi vyhnanství. ^{Neh 3:37}Nepřikrývej jejich hanebnosti, jejich hříchy ať nejsou před tebou smazány, neboť brojili proti stavitelům.

^{Neh 3:38}A tak jsme stavěli hradby. Už byly z poloviny zaceleny a lid pracoval celým srdcem.

Kapitola 4

^{Neh 4:1}Když se Sanbalat a Tobiáš spolu s Araby, Amonci a Ašdoďany doslechli, že obnovené hradby Jeruzaléma rostou do výšky a že to, co bylo pobořeno, se začíná zacelovat, nesmírně je to rozhněvalo. ^{Neh 4:2}Ti všichni se společně spikli, že vytáhnou do boje proti Jeruzalému a vyvolají nepokoj. ^{Neh 4:3}Modlili jsme se tedy ke svému Bohu a na obranu proti nim jsme ve dne i v noci stavěli stráž.

^{Neh 4:4}Tehdy se v Judsku začalo říkat: „Ubývá síla nosit, sutin je příliš; ty hradby nezvládneme postavit.“ ^{Neh 4:5}Naši nepřátelé si říkali: „Než si něčeho všimnou, než se rozhlédnou, vpadneme mezi ně. Pobijeme je a dílo se zastaví.“ ^{Neh 4:6}Kdykoli přicházeli Židé bydlící v jejich sousedství, desetkrát nám vykládali: „Kam se obrátíte, odevšad jdou na vás.“

^{Neh 4:7}Proto jsem dole za hradbami a na otevřená místa rozestavil lid podle jejich rodů s meči, kopími a luky. ^{Neh 4:8}Po obhlídce jsem knížatům, hodnostářům a ostatním z lidu řekl: „Nebojte se jich! Pamatujte na Pána velikého a hrozného. Bojujte za své bratry, syny a dcery, za své ženy a své domy!“

^{Neh 4:9}Když se naši nepřátelé dozvěděli, že o jejich plánech víme a že je Bůh zmařil, mohli jsme se všichni vrátit ke hradbám, každý ke svému dílu. ^{Neh 4:10}Od toho dne polovina mých mužů pracovala na díle a druhá polovina byla ve zbroji. Velitelé s kopími, štíty, luky a pancíři střežili celý rod Judův, ^{Neh 4:11}který stavěl hradby. Nosiči jednou rukou přenášeli stavební náklad a druhou svírali zbraň. ^{Neh 4:12}Všichni, kdo pracovali na stavbě, byli po boku opásáni mečem a vedle mě stál trubač na beraní roh.

^{Neh 4:13}Řekl jsem totiž knížatům, hodnostářům a ostatním z lidu: „Dílo je veliké a rozsáhlé a my jsme na hradbách od sebe daleko. ^{Neh 4:14}Kdekoli uslyšíte troubení rohu, tam se seběhněte. Bůh bude bojovat za nás!“

^{Neh 4:15}Pracovali jsme tedy na díle a polovina třímala kopí od svítání, až dokud nevyšly hvězdy. ^{Neh 4:16}Tehdy jsem řekl lidu: „Všichni ať přespávají se svými mládenci v Jeruzalémě, aby mohli v noci hlídat a ve dne pracovat.“ ^{Neh 4:17}Já ani mí bratři a mládenci a strážní, kteří mě provázeli, jsme se nesvlékali a neodkládali zbraň ani u vody.

Kapitola 5

Odíráte své bratry!

^{Neh 5:1}Prostí lidé a zvláště ženy tehdy velmi naříkali na své židovské bratry. ^{Neh 5:2}Jedni říkali: „Máme tolik synů a dcer, že za ně pořizujeme obilí, abychom měli co jíst a přežili.“ ^{Neh 5:3}Jiní říkali: „Musíme svá pole, vinice i domy dávat do zástavy, abychom v tom hladu pořídili obilí.“ ^{Neh 5:4}Další říkali: „Musíme si půjčovat peníze na královskou daň z našich polí a vinic. ^{Neh 5:5}Nejsme snad stejní jako naši bratři? Nejsou naše děti jako jejich děti?! Vždyť budeme muset prodat své syny a dcery do otroctví! Některé z našich dcer už jsou v porobě a my jsme bezmocní; vždyť naše pole a vinice už nám nepatří.“

^{Neh 5:6}Když jsem uslyšel jejich křik a jejich slova, velmi mě to rozhněvalo. ^{Neh 5:7}Rozhodl jsem se, že to knížatům a hodnostářům vytknu. „Vy všichni odíráte své bratry!“ řekl jsem jim a svolal kvůli nim veřejné shromáždění. ^{Neh 5:8}Tam jsem jim řekl: „Kdykoli jsme mohli, vykoupili jsme své židovské bratry, kteří se museli prodat pohanům. A vy jim teď své bratry prodáváte, aby je zase prodali nám?!“ Nato zmlkli a neměli co říci.

^{Neh 5:9}„Co děláte, není správné,“ pokračoval jsem. „Nemáte raději žít v bázni před naším Bohem, aby nás nepřátelské národy neměly proč hanět? ^{Neh 5:10}I já se svými bratry a mládenci jsem jim půjčil peníze a obilí. Nechme už toho odírání! ^{Neh 5:11}Vraťte jim ještě dnes jejich pole, vinice, olivy a domy a také úrok z peněz, z obilí, vína i oleje, za který jim půjčujete!“

^{Neh 5:12}„Všechno vrátíme,“ odpověděli na to. „Už od nich nebudeme nic požadovat. Uděláme, jak říkáš.“

Svolal jsem tedy kněze a zavázal knížata i hodnostáře přísahou, že se tak zachovají. ^{Neh 5:13}Pak jsem vytřásl kapsu svého pláště a prohlásil: „Každého, kdo nedodrží své slovo, ať Bůh takto vytřese z jeho domu i z jeho vlastnictví. Takto ať zůstane vytřesen a prázdný.“

Celé shromáždění na to odpovědělo: „Amen,“ a chválili Hospodina. Lid se pak zachoval podle tohoto slova.

^{Neh 5:14}Celých těch dvanáct let ode dne, kdy jsem byl jmenován místodržícím v Judsku, od dvacátého do dvaatřicátého roku krále Artaxerxe, ^[926] jsem se svými bratry nepobíral místodržitelské dávky. ^{Neh 5:15}Všichni místodržící přede mnou přitom od lidu vymáhali denní dávku 40 šekelů ^[927] stříbra na jídlo a víno. Také jejich mládenci lid utiskovali. Já jsem ale z úcty k Bohu nic takového nedělal. ^{Neh 5:16}Osobně jsem pomáhal s opravou hradeb. Neskupovali jsme pozemky, naopak, všichni mí muži se zapojili do díla. ^{Neh 5:17}U mého stolu sedávalo 150 židovských hodnostářů a k tomu všichni návštěvníci z okolních národů. ^{Neh 5:18}Každý den se na můj účet podával jeden býk, šest vybraných ovcí a množství drůbeže. Každých deset dní se podávala hojnost veškerého vína. Přesto jsem ale nepožadoval místodržitelské dávky, protože lid tížily jiné povinnosti.

^{Neh 5:19}Pamatuj na mě, Bože můj, v dobrém. Pamatuj na vše, co jsem pro tento lid vykonal.

Kapitola 6

Další úklady

^{Neh 6:1}Když se Sanbalat, Tobiáš, Arab Gešem a ostatní naši nepřátelé dozvěděli, že jsme dostavěli hradby a že v nich nezůstala jediná trhlina (ačkoli tou dobou jsem ještě brány neosadil vraty), ^{Neh 6:2}tehdy mi Sanbalat s Gešemem poslali vzkaz: „Pojď, setkáme se v některé vesnici na pláni Ono.“ Zamýšleli mi totiž provést něco zlého.

^{Neh 6:3}Vyslal jsem k nim posly s odpovědí: „Pracuji na velikém díle. Nemohu se uvolnit. Proč bych měl to dílo zpozdit, když bych ho opustil a sešel k vám?“

^{Neh 6:4}Podobné vzkazy mi posílali čtyřikrát a já jsem jim podobně odpovídal. ^{Neh 6:5}Když mi Sanbalat posílal takový vzkaz popáté, jeho služebník měl s sebou otevřený dopis. ^{Neh 6:6}V něm stálo:

„Mezi národy se proslýchá a Gešem to potvrzuje, že s Židy plánuješ vzpouru. Proto stavíš ty hradby. Podle těch zpráv prý chceš být jejich králem. ^{Neh 6:7}Dokonce jsi ustanovil proroky, aby o tobě v Jeruzalémě hlásali: ‚Judsko má krále!‘ Král se o tom všem určitě dozví, proto přijď a poradíme se spolu.“

^{Neh 6:8}Vzkázal jsem mu toto: „Nic z toho, o čem mluvíš, se neděje. Jen sis to vymyslel.“ ^{Neh 6:9}Ti všichni se nás snažili zastrašit. Mysleli si, že ochabneme a necháme dílo nedokončené, ale já jsem se modlil: „Dej mi sílu!“

^{Neh 6:10}Když jsem vešel do domu Šemajáše, syna Delajáše, syna Mehetabelova, byl zaražený a řekl mi: „Pojďme se sejít v Božím domě, uvnitř v chrámě. Chrámové dveře musíme zavřít. Chtějí tě totiž zavraždit. V noci tě přijdou zavraždit!“

^{Neh 6:11}„Člověk jako já by měl utíkat?“ řekl jsem na to. „A copak někdo jako já může jít do svatyně a přežít? Nepůjdu tam.“ ^{Neh 6:12}Poznal jsem totiž, že ho neposlal Bůh. Takhle mi prorokoval, protože mu zaplatil Tobiáš a Sanbalat. ^{Neh 6:13}Zaplatili mu, abych se polekal, poslechl ho a zhřešil. Tak bych jim dal příležitost k pomluvám, aby očernili mé jméno.

^{Neh 6:14}Pamatuj, Bože můj, na Tobiáše a Sanbalata i na jejich činy. Pamatuj také na prorokyni Noadiu a na další proroky, kteří mě chtěli zastrašit.

Hradby dokončeny

^{Neh 6:15}Hradby byly dokončeny během dvaapadesáti dnů, pětadvacátého dne měsíce elul. ^{[928]Neh 6:16}Když se to doslechli všichni naši nepřátelé ve všech okolních národech, byli zděšeni a zdrceni. Poznali, že to dílo pochází od našeho Boha.

^{Neh 6:17}Mezi judskou šlechtou a Tobiášem celou tu dobu odcházelo a přicházelo množství dopisů. ^{Neh 6:18}Mnozí v Judsku s ním byli spojeni přísahou, protože byl zetěm Šekaniáše, syna Arachova, a jeho syn Jochanan si vzal dceru Mešulama, syna Berechiášova. ^{Neh 6:19}Vychvalovali ho přede mnou a donášeli mu na mě. Tobiáš pak psal dopisy, aby mě zastrašil.

Kapitola 7

^{Neh 7:1}Když byly hradby dostavěny a osadil jsem vrata, byli ustanoveni strážní, zpěváci a levité. ^{Neh 7:2}Velení nad Jeruzalémem jsem svěřil svému bratru Chananimu a veliteli pevnosti Chananiášovi, což byl důvěryhodný muž, jenž měl více Boží bázně než kdo jiný. ^{Neh 7:3}Řekl jsem jim: „Ať jeruzalémské brány nezůstávají během poledního odpočinku otevřené. Ti, kdo konají službu, ať vrata zavřou a zajistí. Obyvatelé Jeruzaléma pak ať drží hlídky; každý ať hlídá naproti svému domu.“

Osídlení Jeruzaléma

^{Neh 7:4}Město bylo prostorné a veliké, ale obyvatel v něm bylo málo a chyběly obnovené domy. ^{Neh 7:5}Můj Bůh mi proto položil na srdce, abych shromáždil urozené, hodnostáře i prostý lid k rodovému soupisu. Nalezl jsem rodopis prvních navrátilců a v něm bylo zapsáno následující: ^[929]

^{Neh 7:6}Toto jsou krajané, kteří se vrátili ze zajetí, kam byli jako vyhnanci zavlečeni babylonským králem Nabukadnezarem. ^[930] Vrátili se domů do Jeruzaléma a do ostatních měst v Judsku ^{Neh 7:7}pod vedením Zerubábela, Jošuy, Nehemiáše, Azariáše, Raamiáše, Nachmaniho, Mordechaje, Bilšana, Mispereta, Bigvaje, Nechuma a Baany.

Toto je soupis izraelského lidu:

^{Neh 7:8}synové Parošovi 2172

^{Neh 7:9}synové Šefatiášovi 372

^{Neh 7:10}synové Arachovi 652

^{Neh 7:11}synové Pachat-moábovi, totiž Ješuovi a Joábovi, 2818

^{Neh 7:12}synové Elamovi 1254

^{Neh 7:13}synové Zatuovi 845

^{Neh 7:14}synové Zakajovi 760

^{Neh 7:15}synové Binuiho 648

^{Neh 7:16}synové Bebajovi 628

^{Neh 7:17}synové Azgadovi 2322

^{Neh 7:18}synové Adonikamovi 667

^{Neh 7:19}synové Bigvajovi 2067

^{Neh 7:20}synové Adinovi 655

^{Neh 7:21}synové Aterovi, totiž Chizkiášovi, 98

^{Neh 7:22}synové Chašumovi 328

^{Neh 7:23}synové Becajovi 324

^{Neh 7:24}synové Charifovi 112

^{Neh 7:25}obyvatelé Gibeonu 95

^{Neh 7:26}muži z Betléma a Netofu 188

^{Neh 7:27}muži z Anatotu 128

^{Neh 7:28}muži z Bet-azmavetu 42

^{Neh 7:29}muži z Kiriat-jearimu, Kefiry a Beerotu 743

^{Neh 7:30}muži z Rámy a Geby 621

^{Neh 7:31}muži z Michmasu 122

^{Neh 7:32}muži z Bet-elu a Aje 123

^{Neh 7:33}muži z Nebó ^[931] 52

^{Neh 7:34}obyvatelé jiného Elamu 1254

^{Neh 7:35}obyvatelé Charimu 320

^{Neh 7:36}obyvatelé Jericha 345

^{Neh 7:37}obyvatelé Lodu, Chadidu a Onu 721

^{Neh 7:38}obyvatelé Senay 3930.

^{Neh 7:39}Kněží:

synové Jedajášovi z domu Ješuova 973

^{Neh 7:40}synové Imerovi 1052

^{Neh 7:41}synové Pašchurovi 1247

^{Neh 7:42}synové Charimovi 1017.

^{Neh 7:43}Levité:

synové Ješuovi, totiž Kadmielovi, ze synů Hodevjášových 74

^{Neh 7:44}zpěváci, synové Asafovi 148

^{Neh 7:45}strážní, synové Šalumovi, Aterovi, Talmonovi, Akubovi, Chatitovi a Šobajovi 138.

^{Neh 7:46}Chrámoví sluhové:

synové Cichovi, synové Chasufovi, synové Tabaotovi,

^{Neh 7:47}synové Kerosovi, synové Siaovi, synové Fadonovi,

^{Neh 7:48}synové Lebanovi, synové Chagabovi, synové Šalmajovi,

^{Neh 7:49}synové Chananovi, synové Gidelovi, synové Gacharovi,

^{Neh 7:50}synové Reajovi, synové Recinovi, synové Nekodovi,

^{Neh 7:51}synové Gazamovi, synové Uzovi, synové Paseachovi,

^{Neh 7:52}synové Besajovi, synové Meunitů, synové Nefušsitů,

^{Neh 7:53}synové Bakbukovi, synové Chakufovi, synové Charchurovi,

^{Neh 7:54}synové Baclitovi, synové Mechidovi, synové Charšovi,

^{Neh 7:55}synové Barkosovi, synové Siserovi, synové Tamachovi,

^{Neh 7:56}synové Neciachovi, synové Chatifovi.

^{Neh 7:57}Synové Šalomounových služebníků:

synové Sotajovi, synové Soferetovi, synové Peridovi,

^{Neh 7:58}synové Jaelovi, synové Darkonovi, synové Gidelovi,

^{Neh 7:59}synové Šefatiášovi, synové Chatilovi, synové Pochereta Cebajimského, synové Amona;

^{Neh 7:60}Chrámových sluhů a potomků Šalomounových služebníků bylo celkem 392.

^{Neh 7:61}Další přišli z Tel-melachu, z Tel-charši, z Kerubu, Adonu a Imeru, ale nemohli prokázat, že jsou rodem a původem z Izraele:

^{Neh 7:62}Synové Delajášovi, Tobiášovi a Nekodovi: 642.

^{Neh 7:63}Z kněží pak:

synové Chobajáše, Koce a Barzilaje (který se oženil s jednou z dcer Barzilaje Gileádského a přijal jejich jméno).

^{Neh 7:64}Snažili se najít svůj rodokmen, ale marně, a tak byli z kněžství odsvěceni. ^{Neh 7:65}Guvernér jim proto zakázal jíst ze svatosvatých věcí, dokud se kněz nepostaví k urim a tumim. ^[932]

^{Neh 7:66}Celé shromáždění dohromady čítalo 42 360 osob. ^{Neh 7:67}Bylo s nimi také 7337 otroků a otrokyň a 245 zpěváků a zpěvaček. ^{Neh 7:68}Měli 736 koní, 245 mezků, ^{[933]Neh 7:69}435 velbloudů a 6720 oslů.

^{Neh 7:70}Někteří vůdcové otcovských rodů přispěli na dílo. Guvernér daroval do pokladnice 1000 drachem ^[934] zlata, 50 mis a 530 kněžských suknic. ^{Neh 7:71}Ostatní vůdcové otcovských rodů darovali do pokladnice díla 20 000 drachem ^[935] zlata a 2200 hřiven ^[936] stříbra. ^{Neh 7:72}Zbytek lidu daroval 20 000 drachem zlata, 2000 hřiven ^[937] stříbra a 67 kněžských suknic.

^{Neh 7:73}Kněží, levité, strážní, zpěváci, někteří z lidu, chrámoví sluhové a všechen Izrael se usadili ve svých městech.

Obnova bohoslužby

Čtení zákona

S příchodem sedmého měsíce už synové Izraele bydleli ve svých městech.

Kapitola 8

^{Neh 8:1}Tehdy se všechen lid jako jeden muž shromáždil na prostranství před Vodní bránou a žádali učeného Ezdráše, aby přinesl Knihu Mojžíšova zákona, který Hospodin přikázal Izraeli.

^{Neh 8:2}Tohoto prvního dne sedmého měsíce ^[938] tedy kněz Ezdráš přinesl Zákon před shromážděné muže, ženy a vůbec každého, kdo mohl slyšenému rozumět. ^{Neh 8:3}Četl z něj na prostranství u Vodní brány od svítání až do poledne všem mužům i ženám, každému, kdo mohl rozumět. Všechen lid pozorně naslouchal Knize Zákona.

^{Neh 8:4}Učenec Ezdráš stál na dřevěném podiu zvlášť k tomu zhotoveném. Vpravo od něj stál Matitiáš, Šema, Anajáš, Uriáš, Chilkiáš, Maasejáš, vlevo Pedajáš, Mišael, Malkiáš, Chašum, Chašbadana, Zachariáš a Mešulam. ^{Neh 8:5}Ezdráš otevřel knihu před očima všech (stál totiž výše než všechen lid), a jakmile ji otevřel, všechen lid povstal. ^{Neh 8:6}Ezdráš pak dobrořečil Hospodinu, velikému Bohu, a všechen lid zvedal ruce a odpovídal: „Amen, amen!“ Padli před Hospodinem na kolena a klaněli se mu tváří k zemi.

^{Neh 8:7}Když se lid znovu postavil, levité Ješua, Bani, Šerebiáš, Jamin, Akub, Šabetaj, Hodiáš, Maasejáš, Kelita, Azariáš, Jozabad, Chanan a Pelajáš vysvětlovali lidu Zákon. ^{Neh 8:8}Četli v Knize Božího zákona, vykládali a objasňovali smysl, aby tomu, co se čte, bylo rozumět.

^{Neh 8:9}Když lid uslyšel slova Zákona, všichni plakali. Guvernér Nehemiáš jim proto s učeným knězem Ezdrášem a s levity, kteří vyučovali lid, říkal: „Netruchlete a neplačte, vždyť dnes je svátek Hospodina, vašeho Boha! ^{[939]Neh 8:10}Jděte,“ řekl jim, „jezte a pijte lahodné věci a dělte se s těmi, kdo nemají nic připraveno. Dnes je svátek našeho Pána. Netrapte se, vždyť Hospodinova radost je vaše síla!“

^{Neh 8:11}Podobně lid těšili také levité: „Přestaňte. Dnes je svátek, netrapte se.“ ^{Neh 8:12}A tak šli všichni jíst a pít a dělit se s ostatními. Nesmírně se radovali, protože porozuměli slovům, která slyšeli číst.

^{Neh 8:13}Druhého dne se všichni rodoví vůdcové lidu s kněžími a levity shromáždili k učenému Ezdrášovi, aby lépe porozuměli slovům Zákona. ^{Neh 8:14}V Zákoně, který Hospodin přikázal skrze Mojžíše, našli zapsáno, že synové Izraele mají sedmého měsíce slavit Svátek stánků a bydlet v přístřešcích. ^{Neh 8:15}Proto po všech svých městech i v Jeruzalémě rozhlásili tuto zprávu: „Vyjděte do hor a přineste ratolesti z ušlechtilých i planých oliv, z myrt, palem a listnatých stromů a postavte si přístřešky, jak je předepsáno.“ ^[940]

^{Neh 8:16}Lidé tedy šli, přinesli větve a všichni si postavili přístřešky – na střechách, na dvorcích, na nádvořích Božího chrámu i na prostranstvích u Vodné a Efraimské brány. ^{Neh 8:17}Celé shromáždění navrátilců ze zajetí si postavilo stánky a bydlelo v nich. Do toho dne synové Izraele nic takového nedělali už od dob Jozuy, syna Nunova. Byla to obrovská radost. ^{Neh 8:18}Každý den od začátku slavnosti až do konce se četlo z Knihy Božího zákona. Sedm dní slavili svátek a osmý den měli sváteční shromáždění, jak je předepsáno. ^[941]

Kapitola 9

Kajícná modlitba

^{Neh 9:1}Čtyřiadvacátého dne téhož měsíce ^[942] se synové Izraele shromáždili k postu, zahaleni pytlovinou a posypáni hlínou. ^{Neh 9:2}Ti, kdo byli izraelského původu, se tehdy oddělili ode všech cizozemců. Stáli a vyznávali své hříchy i nepravosti svých předků. ^{Neh 9:3}Čtvrt dne četli vestoje z Knihy zákona Hospodina, svého Boha, a dalšího čtvrt dne vyznávali a klaněli se Hospodinu, svému Bohu. ^{Neh 9:4}Na levitských stupních stál Ješua, Binui, ^[943] Kadmiel, Šebaniáš, Buni, Šerebiáš, Bani a Kenani a hlasitě volali k Hospodinu, svému Bohu.

^{Neh 9:5}Levité Ješua, Kadmiel, Bani, Chašabnejáš, Šerebiáš, Hodiáš, Šebaniáš a Petachiáš pak zvolali: „Vstaňte a dobrořečte Hospodinu, svému Bohu:

Požehnaný jsi, Hospodine, Bože náš, ^[944] od věků až na věky! Tvé slavné jméno ať je požehnané, nad všechno požehnání i chválu vyvýšené. ^{Neh 9:6}Ty sám jsi Hospodin, ty jsi nebe učinil, nebesa nebes i všechny jejich zástupy, zemi i se vším, co je na ní, všechna moře i se vším, co je v nich. Ty sám všemu dáváš život, tobě se klaní zástup nebeský!

^{Neh 9:7}Ty jsi Hospodin, Bůh, který vybral Abrama, z chaldejského Uru jej vyvedl a dal mu jméno Abraham. ^{Neh 9:8}Když jsi poznal, že je ti v srdci věrný, uzavřel jsi s ním smlouvu o zemi Kanaánců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Jebusejců a Girgašejců a sice, že tu zemi dáš jeho semeni. A své slovo jsi splnil, neboť jsi spravedlivý.

^{Neh 9:9}Viděl jsi trápení našich otců v Egyptě, u Rudého moře jsi slyšel jejich křik. ^{Neh 9:10}Seslal jsi divy a zázraky na faraona, na jeho dvořany i na všechen jeho lid, neboť jsi věděl, jak je krutě trápili. Získal sis jméno, jaké dodnes máš. ^{Neh 9:11}Moře jsi před nimi rozdělil, prostředkem moře prošli po souši. Jejich pronásledovatele jsi však smetl do hlubin; jako kámen v těch mocných vodách zmizeli! ^{Neh 9:12}Ve dne jsi je vodil sloupem oblakovým, v noci pak sloupem ohnivým svítils jim na cestu, po které měli jít.

^{Neh 9:13}Na horu Sinaj jsi sestoupil, z nebe jsi s nimi promlouval. Dal jsi jim poctivá pravidla a spravedlivé zákony, dobrá nařízení a příkazy. ^{Neh 9:14}Dal jsi jim poznat svou svatou sobotu, skrze svého služebníka Mojžíše jsi jim vydal příkazy, nařízení a zákony. ^{Neh 9:15}Chléb z nebe jsi jim dal, když hladověli, a když žíznili, vyvedl jsi vodu ze skály. Řekl jsi jim, ať jdou obsadit zemi, o níž jsi přísahal, že jim ji dáš.

^{Neh 9:16}Oni však se svými otci pyšně zatvrdili šíji a odmítli poslouchat tvé příkazy. ^{Neh 9:17}Odmítli poslouchat, nepomysleli na divy, které jsi pro ně vykonal. Zatvrdili šíji, zvolili si vůdce, aby se ve vzpouře vrátili do poroby! Ty jsi ale Bůh odpuštění, milostivý a soucitný, nesmírně trpělivý a velmi laskavý. ^[945] Neopustil jsi je, ^{Neh 9:18}když si odlili tele a řekli: ‚To je tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta.‘ Jak velice se rouhali!

^{Neh 9:19}Ty jsi je ale ve svém nesmírném slitování nenechal samotné tehdy na poušti. Oblakový sloup je nikdy neopouštěl, ve dne je vodil po cestě; ohnivý sloup byl s nimi v noci, svítil jim na cestu, po které měli jít. ^{Neh 9:20}Svého laskavého Ducha jsi jim udělil, aby je učil. Jejich ústům jsi neodepřel svou manu, dal jsi jim vodu, když žíznili. ^{Neh 9:21}Čtyřicet let ses o ně na poušti staral; nic jim nechybělo, oděv nechátral, nohy neotekly.

^{Neh 9:22}Vydal jsi jim království a národy, každý kout jsi jim přidělil. Získali zemi Sichona, krále Chešbonu, i zemi Oga, krále Bášanu. ^{Neh 9:23}Rozmnožil jsi jejich syny jako hvězdy na nebi a uvedl jsi je do země, o níž jsi řekl jejich otcům, ať ji obsadí. ^{Neh 9:24}Synové pak do té země vešli a obsadili ji; Kanaánce, kteří tam bydleli, jsi před nimi porazil. Do rukou jsi jim vydal krále i národy země, takže s nimi naložili podle libosti. ^{Neh 9:25}Dobyli hrazená města i úrodnou zemi, obsadili domy plné cenností, už vykopané studny, vinice, olivy i ovocné sady. Jedli až do sytosti, tukem se obalili, s rozkoší užívali tvé velké dobroty.

^{Neh 9:26}Tehdy se vzbouřili, tobě se postavili, tvůj Zákon zahodili za hlavu! Tvé proroky vraždili, když je vyzývali, aby se k tobě vrátili. Jak velice se rouhali! ^{Neh 9:27}Vydával jsi je proto krutým nepřátelům, a tehdy k tobě volali v dobách soužení. Tys je pak vyslýchal z nebe v nesmírném slitování, dával jsi jim zachránce z rukou nepřátel. ^{Neh 9:28}Když si však vydechli, znovu tě popouzeli, a proto jsi je nechával v područí nepřátel. Když potom k tobě volali znovu, tys je vyslýchal z nebe v nesmírném slitování a vždy znovu jsi je zachránil.

^{Neh 9:29}Varoval jsi je, ať se vrátí k tvému Zákonu, oni však zpychli a nechtěli poslouchat tvé příkazy. Provinili se proti tvým řádům, z nichž ten, kdo je plní, bude žít. Zády se obraceli, zatvrzovali šíji, slyšet nechtěli. ^{Neh 9:30}Tolik let ses s nimi trpělivě vláčel! Svým Duchem jsi je varoval skrze proroky, když ale přesto odmítali slyšet, vydal jsi je národům světa do rukou. ^{Neh 9:31}V nesmírném slitování jsi ale s nimi neskoncoval, neopustil jsi je, neboť jsi Bůh milostivý a soucitný.

^{Neh 9:32}A tak, Bože náš, Bože veliký, mocný a hrozný, zachovávající smlouvu a milosrdenství, nepovažuj za nicotné všechny ty útrapy, které nás potkaly – naše krále i hodnostáře, naše kněze i proroky, naše otce i všechen lid. Od doby asyrských králů až dodnes ^{Neh 9:33}jsi byl spravedlivý ve všem, co nás postihlo. Ty jednáš věrně, to my jsme se provinili ^{Neh 9:34}i naši králové, hodnostáři, kněží a otcové. Tvůj Zákon neplnili, nedbali na tvé příkazy ani na výstrahy, jimiž jsi je varoval. ^{Neh 9:35}Když ještě měli své království a hojnost tvé dobroty, kterou jsi jim prokazoval, když ještě měli tu širou, úrodnou zemi, kterou jsi jim dal, nesloužili ti a od svých zlých skutků se nechtěli odvrátit.

^{Neh 9:36}A hle, dnes jsme otroci v zemi, kterou jsi daroval našim otcům, aby jedli její plody a užívali její dobroty – v té zemi jsme dnes otroci! ^{Neh 9:37}Její hojná úroda připadá králům, jimž jsi nás pro naše hříchy podmanil. S námi i s naším dobytkem dělají, co se jim zlíbí – ocitli jsme se ve velkém soužení!“

Kapitola 10

Smlouva poslušnosti

^{Neh 10:1}„Kvůli tomu všemu teď sepisujeme závaznou smlouvu stvrzenou pečetěmi našich hodnostářů, levitů a kněží.“

^{Neh 10:2}Svou pečeť připojili:

Guvernér Nehemiáš, syn Chakaliášův.

Cidkiáš, ^{Neh 10:3}Serajáš, Azariáš, Jeremiáš,

^{Neh 10:4}Pašchur, Amariáš, Malkiáš,

^{Neh 10:5}Chatuš, Šebaniáš, Maluk,

^{Neh 10:6}Charim, Meremot, Obadiáš,

^{Neh 10:7}Daniel, Gineton, Baruch,

^{Neh 10:8}Mešulam, Abiáš, Mijamin,

^{Neh 10:9}Maaziáš, Bilgaj a Šemajáš.

To byli kněží.

^{Neh 10:10}Levité:

Ješua, syn Azaniášův, Binui ze synů Chenadadových, Kadmiel

^{Neh 10:11}a jejich bratři:

Šebaniáš, Hodiáš, Kelíta, Pelajáš, Chanan,

^{Neh 10:12}Míka, Rechob, Chašabiáš,

^{Neh 10:13}Zakur, Šerebiáš, Šebaniáš,

^{Neh 10:14}Hodiáš, Bani a Beninu.

^{Neh 10:15}Vůdcové lidu:

Paroš, Pachat-moáb, Elam, Zatu, Bani,

^{Neh 10:16}Buni, Azgad, Bebaj,

^{Neh 10:17}Adoniáš, Bigvaj, Adin,

^{Neh 10:18}Ater, Chizkiáš, Azur,

^{Neh 10:19}Hodiáš, Chašum, Becaj,

^{Neh 10:20}Charif, Anatot, Nebaj,

^{Neh 10:21}Magpiaš, Mešulam, Chezir,

^{Neh 10:22}Mešezabel, Sádok, Jadua,

^{Neh 10:23}Pelatiáš, Chanan, Anajáš,

^{Neh 10:24}Hošea, Chananiáš, Chašub,

^{Neh 10:25}Halocheš, Pilcha, Šobek,

^{Neh 10:26}Rechum, Chašabna, Maasejáš,

^{Neh 10:27}Achiáš, Chanan, Anan,

^{Neh 10:28}Maluk, Charim a Baana.

^{Neh 10:29}Také ostatní z lidu, kněží, levité, strážní, zpěváci, chrámoví sluhové a každý, kdo se oddělil od okolních národů pro Boží zákon, jejich ženy, synové a dcery, každý, kdo byl schopen rozumět, ^{Neh 10:30}ti všichni se připojovali ke svým urozeným bratřím a skládali přísežný slib, že budou žít podle Božího zákona, vydaného skrze Božího služebníka Mojžíše. Slibovali, že budou dodržovat a plnit všechna přikázání Hospodina, našeho Pána, i jeho zákony a pravidla:

^{Neh 10:31}„Nebudeme vdávat své dcery do cizích národů a s jejich dcerami nebudeme ženit své syny.

^{Neh 10:32}Když k nám z okolních národů přivezou zboží nebo obilí, aby je prodávali v den odpočinku, nebudeme je kupovat v sobotu ani ve svátek. Sedmého roku ustaneme a zrušíme každý dluh.

^{Neh 10:33}Zavazujeme se odevzdávat třetinu šekelu ^[946] ročně na dílo Božího domu: ^{Neh 10:34}na chleby předložení, na pravidelné oběti moučné i zápalné o sobotách, novoluních a slavnostech, na svaté dary, na smírčí oběti za hřích Izraele a na veškeré dílo při domě našeho Boha.

^{Neh 10:35}Dávky dřeva pro chrám našeho Boha si rozdělujeme losem. Kněží, levité i lid je budou přinášet každoročně podle svých otcovských rodů v určený čas, aby na oltáři Hospodina, našeho Boha, plál oheň, jak je psáno v Zákoně. ^[947]

^{Neh 10:36}Zavazujeme se každoročně přinášet do Hospodinova domu své prvotiny z půdy a z veškerého ovoce všech stromů. ^{Neh 10:37}Jak je psáno v Zákoně, budeme přinášet prvorozené ze svých synů i ze svého dobytka, ze svého skotu i bravu do domu našeho Boha ke kněžím sloužícím v jeho domě. ^{[948]Neh 10:38}Prvotiny ze svého těsta a ze svých obětních příspěvků, z ovoce všech stromů, z vína i oleje budeme přinášet kněžím do komor v domě našeho Boha.

Levitům budeme přinášet desátek ze svých pozemků a oni budou vybírat desátky ve všech městech, kde pracujeme. ^{Neh 10:39}Při vybírání desátků s nimi bude kněz, syn Áronův, a levité pak přinesou desátek z desátků do domu našeho Boha, do komor ve skladu.

^{Neh 10:40}Synové Izraele včetně synů Leviho budou přinášet tyto obětní příspěvky z obilí, vína a oleje do komor, kde je uloženo náčiní svatyně a kde jsou i sloužící kněží, strážní a zpěváci.

Dům svého Boha nebudeme zanedbávat.“

Kapitola 11

Osidlování Jeruzaléma

^{Neh 11:1}Vůdcové lidu se usadili v Jeruzalémě. Ostatní lid losoval: každého desátého vybrali, aby bydlel ve svatém městě Jeruzalémě, a zbylých devět zůstalo v ostatních městech. ^{Neh 11:2}Lidé žehnali všem, kdo se sami nabídli, že budou bydlet v Jeruzalémě.

^{Neh 11:3}Toto jsou přední obyvatelé provincie, kteří se usadili v Jeruzalémě. V judských městech přebýval každý na svém majetku, ve vlastních městečkách, Izrael, kněží, levité, chrámoví sluhové i synové služebníků Šalomounových. ^{Neh 11:4}Někteří ze synů Judy a Benjamína se ale usadili v Jeruzalémě.

Ze synů Judy:

Atajáš, syn Uziáše, syna Zachariáše, syna Amariáše, syna Šefatiáše, syna Mahlalelova ze synů Perecových, ^{Neh 11:5}a Maasejáš, syn Baruka, syna Kol-chozeho, syna Chazajáše, syna Adajáše, syna Jojariba, syna Zachariáše, syna Šílonského. ^{Neh 11:6}Ze synů Perecových bydlelo v Jeruzalémě celkem 468 udatných mužů.

^{Neh 11:7}Ze synů Benjamínových:

Salu, syn Mešulama, syna Joedova, syna Pedajášova, syna Kolajášova, syna Maasejášova, syna Itielova, syna Ješajášova. ^{Neh 11:8}Po něm Gabaj a Salaj, tedy 928 mužů. ^{Neh 11:9}Jejich velitelem byl Joel, syn Zikriho. Druhým velitelem města byl Juda, syn Senuy.

^{Neh 11:10}Z kněží:

Jedajáš, syn Jojaribův, Jakin, ^{Neh 11:11}Sarajáš, syn Chilkiáše, syna Mešulamova, syna Sádokova, syna Merajotova, syna Achitubova, správce Božího chrámu. ^{Neh 11:12}Dále 822 jejich bratří, konajících službu v chrámu. Dále Adajáš, syn Jerochamův, syna Pelaliášova, syna Amciho, syna Zachariášova, syna Pašchurova, syna Malkiášova, ^{Neh 11:13}a 242 jeho bratří, vůdců otcovských rodů. Dále Amašsaj, syn Azarela, syna Achzajova, syna Mešilemotova, syna Imerova. ^{Neh 11:14}S ním ^[949] bylo 128 jeho bratrů, udatných hrdinů. Jejich velitelem byl Zabdiel, syn Gedolimův.

^{Neh 11:15}Z levitů:

Šemajáš, syn Chašuba, syna Azrikamova, syna Chašabiášova, syna Buniho. ^{Neh 11:16}Dva z předních levitů Šabetaj a Jozabad, zodpovědní za vnější záležitosti Božího chrámu. ^{Neh 11:17}Vedoucí levita Mataniáš, syn Míky, syna Zabdiho, syna Asafova, který zahajoval chvály modlitbou. Dále Bakbukiáš, druhý po něm, a Abda, syn Šamuy, syna Galalova, syna Jedutunova. ^{Neh 11:18}Celkem bylo ve svatém městě 284 levitů.

^{Neh 11:19}Strážní:

Akub, Talmon a 172 jejich bratrů, strážců bran.

^{Neh 11:20}Ostatní Izraelci, kněží a levité bydleli každý na svém vlastnictví ve všech judských městech.

^{Neh 11:21}Chrámoví sluhové pod vedením Cichy a Gišpy bydleli na Ofelu.

^{Neh 11:22}Levité v Jeruzalémě byli pod vedením Uziho, syna Baniho, syna Chašabiášova, syna Mataniášova, syna Míkova ze synů Asafových, což byli zpěváci zodpovědní za službu Božího chrámu. ^{Neh 11:23}Platil pro ně královský výnos určující den po dni, co mají zpěváci dělat.

^{Neh 11:24}Petachiáš, syn Mešezabelův ze synů Zeracha, syna Judova, byl k ruce králi ve všech záležitostech lidu.

^{Neh 11:25}Pokud jde o venkovské usedlosti, synové Judovi bydleli v Kiriat-arbě a jejích vesnicích, v Dibonu a jeho vesnicích, v Jekabceelu a jeho usedlostech, ^{Neh 11:26}v Ješuovi, Moladě, Bet-peletu, ^{Neh 11:27}Chacar-šualu, v Beer-šebě a jejích vesnicích, ^{Neh 11:28}v Ciklagu, v Mekoně a jejích vesnicích, ^{Neh 11:29}v En-rimonu, Coreji, Jarmutu, ^{Neh 11:30}Zanoachu, v Adulamu a jeho usedlostech, v Lachiši a jeho polnostech, v Azece a jejích vesnicích. Sídlili od Beer-šeby až k údolí Hinom.

^{Neh 11:31}Synové Benjamínovi byli v Gebě, Michmasu, Aji, v Bet-elu a jeho vesnicích, ^{Neh 11:32}v Anatotu, Nobu, Ananji, ^{Neh 11:33}v Chacoru, Rámě, Gitajimu, ^{Neh 11:34}v Chadidu, Ceboimu, Nebalatu, ^{Neh 11:35}v Lodu, Onu a v údolí řemeslníků. ^{Neh 11:36}K Benjamínovi byly přičleněny také některé levitské oddíly z Judy.

Kapitola 12

Kněží a levité

^{Neh 12:1}Toto jsou kněží a levité, kteří se navrátili se Zerubábelem, synem Šealtielovým a s Jošuou: ^[950]

Serajáš, Jeremiáš, Ezdráš, ^{Neh 12:2}Amariáš, Maluk, Chatuš, ^{Neh 12:3}Šekaniáš, Rechum, Meremot, ^{Neh 12:4}Ido, Gineton, ^[951] Abiáš, ^{Neh 12:5}Mijamin, Mahadiáš, Bilga, ^{Neh 12:6}Šemajáš a Jojarib, Jedajáš, ^{Neh 12:7}Salu, Amok, Chilkiáš, Jedajáš – to jsou přední kněží a jejich bratři za dnů Jošuových.

^{Neh 12:8}Dále levité: Ješua, Binui, Kadmiel, Šerebiáš, Juda, Mataniáš. Ten se svými bratry odpovídal za písně díkuvzdání. ^{Neh 12:9}Jejich bratři Bakbukiáš a Uni během služeb stáli naproti nim.

^{Neh 12:10}Jošua zplodil Joakima,

Joakim zplodil Eliašiba,

Eliašib zplodil Jojadu,

^{Neh 12:11}Jojada zplodil Jonatana,

Jonatan zplodil Jaduu.

^{Neh 12:12}Toto byli vůdcové kněžských otcovských rodů za dnů Joakimových:

v Serajášově rodu Merajáš,

v Jeremiášově rodu Chananiáš,

^{Neh 12:13}v Ezdrášově rodu Mešulam,

v Amariášově rodu Jochanan,

^{Neh 12:14}v Melukiho rodu Jonatan,

v Šekaniášově ^[952] rodu Josef,

^{Neh 12:15}v Charimově rodu Adna,

v Meremotově ^[953] rodu Chelkaj,

^{Neh 12:16}v Idově rodu Zachariáš,

v Ginetonově rodu Mešulam,

^{Neh 12:17}v Abiášově rodu Zikri,

v Minjaminově rodu, ^[954]

v Moadiášově rodu Piltaj,

^{Neh 12:18}v Bilgově rodu Šamua,

v Šemajášově rodu Jonatan,

^{Neh 12:19}v Jojaribově rodu Matenaj,

v Jedahiášově rodu Uzi,

^{Neh 12:20}v Salajově rodu Kalaj,

v Amokově rodu Eber,

^{Neh 12:21}v Chilkiášově rodu Chašabiáš,

v Jedahiášově rodu Netanel.

^{Neh 12:22}Levité za dnů Eliašiba, Jojady, Jochanana a Jaduy v čele otcovských rodů jakož i kněží byli zapsáni během kralování Dareia Perského. ^{Neh 12:23}Vůdcové levitských otcovských rodů jsou zapsáni v Knize letopisů až do doby Jochanana, syna Eliašibova.

^{Neh 12:24}Přední levité: Chašabiáš, Šerebiáš, Ješua, syn Kadmielův, a jejich bratři, kteří podle příkazu Davida, muže Božího, měli chválit a vzdávat díky naproti nim střídavě sbor po sboru.

^{Neh 12:25}Mataniáš i Bakbukiáš, Obadiáš, Mešulam, Talmon i Akub drželi stráž při branách a hlídky při skladech v branách. ^{Neh 12:26}Ti působili za dnů Joakima, syna Jošuova, syna Jocadakova, a za dnů místodržitele Nehemiáše a učeného kněze Ezdráše.

Zasvěcení hradeb

^{Neh 12:27}Když se posvěcovaly hradby Jeruzaléma, byli vyhledáni levité ze všech míst, kde bydleli, a byli přivedeni do Jeruzaléma, aby radostně oslavovali zasvěcení hradeb zpěvy díků a hraním na činely, lyry a citery. ^{Neh 12:28}Zpěváci byli shromážděni ze širokého okolí Jeruzaléma – z netofských usedlostí, ^{Neh 12:29}z Bet-gilgalu a z okolí Geby a Azmavetu. Zpěváci si totiž vystavěli usedlosti v okolí Jeruzaléma. ^{Neh 12:30}Kněží a levité se očistili a očistili také lid, brány a hradby.

^{Neh 12:31}Judské hodnostáře jsem vyvedl na hradby a postavil dva veliké děkovné průvody. Průvod na jih mířil po hradbách ke Hnojné bráně. ^{Neh 12:32}Šel s nimi Hošajáš a polovina judských hodnostářů, ^{Neh 12:33}Azariáš, Ezdráš a Mešulam, ^{Neh 12:34}Juda, Benjamín, Šemajáš a Jeremiáš. ^{Neh 12:35}Z kněžských synů s trubkami tu byl Zachariáš, syn Jonatana, syna Šemajášova, syna Mataniášova, syna Mikajášova, syna Zakurova, syna Asafova; ^{Neh 12:36}a rovněž jeho bratři Šemajáš, Azarel, Milalaj, Gilalaj, Mahaj, Netanel, Juda a Chanani s hudebními nástroji Davida, muže Božího. V čele průvodu šel učenec Ezdráš. ^{Neh 12:37}Prošli Studniční bránou naproti nim, stoupali po schodech Města Davidova vzhůru ke hradbám, podél Davidova paláce a na východ k Vodní bráně.

^{Neh 12:38}Druhý děkovný průvod šel opačným směrem. Šel jsem s ním i já s polovinou lidu: po hradbě směrem k Pecné věži a až k Široké hradbě, ^{Neh 12:39}podél Efraimovy brány přes Ješanskou bránu, přes Rybnou bránu, věž Chananel, věž Mea až k Ovčí bráně. Zastavili jsme u Strážní brány.

^{Neh 12:40}Oba děkovné průvody stanuly na nádvoří Božího chrámu, také já a se mnou polovina hodnostářů ^{Neh 12:41}a rovněž kněží: Eliakim, Maasejáš, Minjamin, Míka, Eljoenaj, Zachariáš a Chananiáš s trubkami, ^{Neh 12:42}dále Maasejáš, Šemajáš, Eleazar, Uzi, Jochanan, Malkiáš, Elam a Ezer. Zpěváci pozvedli hlas, vedeni Jizrachiášem. ^{Neh 12:43}Toho dne se obětovaly veliké oběti a všichni se radovali, neboť je Bůh rozveselil velikou radostí. Radovaly se i ženy a děti a jeruzalémské veselí se rozléhalo široko daleko.

Chrámové odvody

^{Neh 12:44}Toho dne byli ustanoveni muži zodpovědní za komory, pokladnice, obětiny, prvotiny a desátky, aby shromažďovali zákonné příděly obecních polností pro kněze a levity. Všechen Juda se radoval z toho, že kněží a levité byli postaveni do služby. ^{Neh 12:45}Ti konali službu svému Bohu a dbali na očišťování podle příkazů Davida a jeho syna Šalomouna stejně jako zpěváci a strážní. ^{Neh 12:46}(Již dávno, za dnů Davidových a Asafových, totiž byli ustanoveni vedoucí zpěváků, chval a díkůvzdání Bohu.) ^{Neh 12:47}Všechen Izrael tedy za dnů Zerubábela a Nehemiáše odevzdával příspěvky na zpěváky a strážné, jak bylo stanoveno den po dni. Také levitům zasvěcovali odvody a levité zasvěcovali odvody synům Áronovým.

Kapitola 13

^{Neh 13:1}Onoho dne se veřejně předčítalo z Knihy Mojžíšovy. Našlo se tam zapsáno: „Do Božího shromáždění nesmí vejít nikdo z Amonců ani z Moábců, ^{Neh 13:2}protože synům Izraele nevyšli naproti s chlebem a vodou. Namísto toho si najali Balaáma, aby je proklel. Náš Bůh ale obrátil kletbu v požehnání.“ ^{[955]Neh 13:3}Jakmile ten zákon uslyšeli, vyloučili z Izraele všechny, kdo se mezi ně přimísili.

^{Neh 13:4}Ještě předtím se ale kněz Eliašib, přidělený ke komorám chrámu našeho Boha, spříznil s Tobiášem ^{Neh 13:5}a poskytl mu velikou komoru, kde předtím ukládali obětiny, kadidlo, nádoby a desátky z obilí, vína i oleje, předepsaného pro levity, zpěváky a strážné, jakož i obětiny pro kněze.

^{Neh 13:6}V té době jsem nebyl v Jeruzalémě, protože jsem ve dvaatřicátém roce ^[956] babylonského krále Artaxerxe musel odcestovat ke králi. Potom jsem krále znovu požádal o svolení ^{Neh 13:7}a vrátil se do Jeruzaléma. Tehdy jsem se dozvěděl, jakou špatnost Eliašib provedl, když Tobiášovi poskytl komoru na nádvoří Božího chrámu. ^{Neh 13:8}Nesmírně rozhněván jsem všechny Tobiášovy rodinné věci vyházel ven z komory. ^{Neh 13:9}Pak jsem nařídil komory očistit a nechal tam nanosit věci Božího domu, obětiny a kadidlo.

^{Neh 13:10}Také jsem zjistil, že se neodváděly příděly pro levity, takže se všichni levité i zpěváci konající bohoslužbu uchýlili ke svým polím. ^{Neh 13:11}Vytkl jsem to hodnostářům. „Jak to že je zanedbáván Boží dům?!“ ptal jsem se. Povolal jsem je tedy zpět a poslal je na jejich místa. ^{Neh 13:12}Všechen judský lid pak přinášel do pokladnic desátky z obilí, vína i oleje.

^{Neh 13:13}Pokladnice jsem svěřil knězi Šelemiášovi, písaři Sádokovi a levitovi Pedajášovi a k ruce jsem jim dal Chanana, syna Zakurova, syna Mataniášova. Byli spolehliví lidé, a tak dostali za úkol rozdělovat příděly svým bratřím.

^{Neh 13:14}Pamatuj za to na mě, Bože můj, a nevymaž mou oddanost, kterou jsem prokazoval domu svého Boha a jeho službám!

Další reformy

^{Neh 13:15}V těch dnech jsem v Judsku viděl, jak v sobotu šlapou vinný lis, jak snášejí obilí na hromady, nakládají na osly a převážejí do Jeruzaléma víno, hrozny, fíky a všemožné náklady. Ještě téhož sobotního dne, kdy ty potraviny prodávali, jsem je varoval. ^{Neh 13:16}Zdržovali se tam také Tyřané a přiváželi ryby a všemožné zboží, které v sobotu prodávali Židům přímo v Jeruzalémě.

^{Neh 13:17}Vytýkal jsem to judské šlechtě. „Co to děláte za špatnost?!“ ptal jsem se jich. „Vždyť znesvěcujete sobotu! ^{Neh 13:18}Právě tohle dělali vaši otcové, a náš Bůh pak na nás a na toto město dopustil všechno to zlo! Když poskvrňujete sobotu, znovu rozněcujete jeho hněv proti Izraeli!“ ^{Neh 13:19}Když se tedy v jeruzalémských branách začínalo šeřit před sobotou, přikázal jsem, ať zavřou vrata. Zakázal jsem je otevírat, dokud neskončí sobota. Do bran jsem postavil některé ze svých mužů, aby se v sobotu nemohl přivážet náklad. ^{Neh 13:20}Jednou nebo dvakrát museli obchodníci a prodavači veškerého zboží přenocovat venku před Jeruzalémem. ^{Neh 13:21}Já jsem je ale varoval. „Co tady nocujete před hradbami?“ říkal jsem jim. „Ještě jednou, a vztáhnu na vás ruku!“ Od té doby už v sobotu nechodili. ^{Neh 13:22}Levitům jsem nařídil, aby se očistili a přišli hlídat brány, aby sobotní den zůstal svatý.

I za to na mě pamatuj, Bože můj, a ve své veliké lásce se slituj nade mnou.

^{Neh 13:23}V té době jsem také viděl, jak si Židé berou ženy z Ašdodu a také Amonky a Moábky. ^{Neh 13:24}Jejich děti místo židovsky mluvily napůl ašdodsky anebo jazyky ostatních národů.

^{Neh 13:25}Vytýkal jsem jim to, zlořečil jim, některé muže jsem i bil a rval jim vlasy. Zapřísahal jsem je při Bohu: „Nedávejte své dcery jejich synům a nežeňte své syny ani sebe s jejich dcerami! ^{Neh 13:26}Copak právě kvůli nim nezhřešil izraelský král Šalomoun?! Mezi tolika národy nebylo krále jako on – Boží miláček, jehož Bůh učinil králem celého Izraele. I jeho zavedly cizí ženy do hříchu. ^{[957]Neh 13:27}Co teprve vás? Je neslýchané, abyste prováděli takovou hanebnost, zrazovali našeho Boha a ženili se s cizinkami!“

^{Neh 13:28}Jeden ze synů Jojady, syna velekněze Eliašiba, byl zetěm Sanbalata Choronského. Proto jsem ho vykázal ze své blízkosti.

^{Neh 13:29}Pamatuj na ně, Bože můj, že poskvrnili kněžství a smlouvu kněžskou i levitskou.

^{Neh 13:30}Tak jsem je očistil ode všeho cizího. Stanovil jsem kněžské i levitské služby, každému jeho úkol. ^{Neh 13:31}Určil jsem také pravidelné dávky dřeva a prvotin.

Pamatuj na mě, Bože můj, v dobrém.

Ester

Kapitola 1

Králova slavnost

^{Esth 1:1}Stalo se to za dnůkrále Xerxe, ^[958] toho Xerxe, jenž kraloval nad sto sedmadvaceti provinciemi od Indie až po Habeš. ^{Esth 1:2}Xerxes toho času trůnil v královském sídelním paláci v Súsách. ^{Esth 1:3}Tehdy, třetího roku své vlády, uspořádal slavnost pro všechny své velmože a dvořany, mocné Peršany a Médy jakož i přítomné hodnostáře a představitele provincií. ^{Esth 1:4}Po dlouhých sto osmdesát dnů vystavoval na odiv bohatství a slávu své říše, přepych a nádheru svého majestátu.

^{Esth 1:5}Na závěr král vystrojil sedmidenní hostinu na nádvoří královské zámecké zahrady a pozval všechny vznešené i prosté, co jich jen bylo v královském sídle v Súsách. ^{Esth 1:6}Toho plátna bílého a modrého, na stříbrných tyčích šňůrami z kmentu a purpuru vázaného, těch sloupů z bělostného mramoru, těch lůžek zlatých i stříbrných na dláždění z porfyru, bělostného mramoru i perleti a drahých kamenů! ^{Esth 1:7}Královské víno teklo královsky štědře do zlatých číší, jedna číše za druhou a každá jiná. ^{Esth 1:8}Dle nařízení se pilo bez omezení; král nařídil všem dvorním služebníkům, ať každého obsluhují, co hrdlo ráčí.

^{Esth 1:9}Královna Vašti zatím v Xerxově královském paláci uspořádala hostinu pro ženy.

^{Esth 1:10}Sedmého dne si král Xerxes, rozjařen vínem, zavolal Mehumana, Bizta, Charbona, Bigta, Abagta, Zetara a Karkasa. Těmto sedmi eunuchům, kteří ho obsluhovali, ^{Esth 1:11}nařídil, ať před něj přivedou královnu Vašti v královské koruně, aby lidu i velmožům předvedl její krásu. A že to byla krasavice! ^{Esth 1:12}Když jí ale eunuchové vyřídili královský rozkaz, královna Vašti přijít odmítla.

Král se rozlítil, že hněvem jen hořel. ^{Esth 1:13}Poradil se však s mudrci znalými postupů (královské záležitosti se totiž řešily se všemi znalci práv a řádů; ^{Esth 1:14}nejblíže mu byli Karšena, Šetar, Admata, Taršiš, Meres, Marsena a Memuchan – sedm perských a médských velmožů, kteří měli přístup k samému králi a zaujímali přední místa v říši): ^{Esth 1:15}„Jak se má podle práva naložit s královnou Vašti za to, že neuposlechla Xerxův královský rozkaz, když za ní poslal eunuchy?“

^{Esth 1:16}Slova se před králem a velmoži ujal Memuchan: „Královna Vašti se neprovinila jen proti králi, ale i proti všem velmožům a všem národům ve všech provinciích krále Xerxe. ^{Esth 1:17}Když se ta zpráva o královně donese všem ženám, přestanou si vážit svých manželů! Budou říkat: ‚Král Xerxes poslal pro královnu Vašti, a nepřišla!‘ ^{Esth 1:18}Ještě dnes se manželky perských a médských velmožů doslechnou zprávu o královně a začnou všem královským velmožům odmlouvat! Jako by nebylo dost nevážnosti a hádek! ^{Esth 1:19}Nechť král ráčí vydat královské slovo, jež bude zapsáno mezi práva perská a médská jako nepomíjivé, a sice že Vašti už nesmí přijít před krále Xerxe. Král si pak bude moci vybrat za královnu jinou, lepší. ^{Esth 1:20}A nechť král vydá výnos, který bude rozhlášen po celé jeho veliké říši: Všechny manželky ať ctí své manžely, vznešené i prosté!“

^{Esth 1:21}Ta rada se králi i velmožům líbila. Král se zařídil podle Memuchanovy rady ^{Esth 1:22}a rozeslal listy do všech říšských provincií. Do každé jedné provincie vzkázal jejich vlastním písmem, každému národu jejich jazykem: „Každý muž ať je doma pánem a ať se mluví jeho jazykem!“

Kapitola 2

Ester a Mordechaj

^{Esth 2:1}Když bylo po všem a hněv krále Xerxe opadl, vzpomněl si na Vašti, na to, co provedla a jak se proti ní zakročilo. ^{Esth 2:2}Právě ho obsluhovali královští panoši a ti mu poradili: „Nechť se pro krále dají vyhledat krásné mladé panny. ^{Esth 2:3}Král nechť ve všech provinciích své říše ustanoví úředníky, kteří shromáždí všechny krásné mladé panny do harému paláce v Súsách, kde o ně bude pečovat královský eunuch Hegaj, strážce žen, a nechá je krášlit. ^{Esth 2:4}Dívka, která se králi zalíbí, nechť se pak stane královnou namísto Vašti.“ To se králi zalíbilo a učinil tak.

^{Esth 2:5}V paláci v Súsách byl jeden Žid. Jmenoval se Mordechaj, syn Jaira, syna Šimeiho, syna Kišova z pokolení Benjamínova. ^{Esth 2:6}Ten byl spolu s dalšími vyhnanci vystěhován z Jeruzaléma s judským králem Jekoniášem, ^[959] kterého odvlekl do zajetí babylonský král Nabukadnezar. ^{Esth 2:7}Mordechaj se staral o dceru svého strýce Hadasu zvanou Ester, protože neměla otce ani matku. Byla to velmi krásná, překrásná dívka. Po smrti jejího otce i matky ji Mordechaj přijal za vlastní.

^{Esth 2:8}Když bylo vyhlášeno královské nařízení, začalo se do paláce v Súsách do Hegajovy péče shromažďovat množství dívek. Také Ester tehdy vzali do královských komnat pod dohled strážce žen Hegaje. ^{Esth 2:9}Ta dívka se mu líbila a získala si jeho přízeň. Hned ji dal krášlit, obstaral jí přednostní příděly a zařídil, aby se jí věnovalo sedm děvčat z králova domu. Navíc ji i s děvčaty přemístil do lepší části harému. ^{Esth 2:10}Ester neprozradila nic o své národnosti a původu, protože jí Mordechaj přikázal, aby o tom mlčela. ^{Esth 2:11}Mordechaj se denně procházel před nádvořím harému, aby zjistil, jak se Ester daří a co se s ní děje.

^{Esth 2:12}Dívky přicházely před krále Xerxe ve svém pořadí po uplynutí dvanácti měsíců, předepsaných ženám. Po šest měsíců byly denně ošetřovány myrhovým olejem a dalších šest měsíců balzámy a ženskými mastmi. ^{Esth 2:13}Když měla jít dívka ke králi, mohla si z harému vzít s sebou do králových komnat, cokoli chtěla, a bylo jí vyhověno. ^{Esth 2:14}Večer odcházela a ráno se vracela zpět do harému pod dohled královského eunucha Šaašgaze, strážce konkubín. Ke králi už nevcházela, ledaže by si ji král oblíbil a byla zavolána jménem.

^{Esth 2:15}Jednoho dne přišla na řadu Ester, dcera Abichaila, strýce Mordechajova, jenž ji přijal za vlastní. Když měla vstoupit ke králi, nežádala nic než to, co řekl králův eunuch Hegaj, strážce žen. Každý, kdo Ester viděl, si ji oblíbil. ^{Esth 2:16}Sedmého roku vlády krále Xerxe, desátého měsíce zvaného tebet, ^[960] byla Ester uvedena do královských komnat. ^{Esth 2:17}Král si Ester zamiloval nade všechny ženy; ze všech panen získala jeho přízeň a lásku právě ona. Nasadil jí královskou korunu a učinil ji královnou namísto Vašti. ^{Esth 2:18}Král pak na počest Ester uspořádal velikou slavnost pro všechny své velmože a dvořany. V provinciích vyhlásil svátek a rozdával královské dary.

^{Esth 2:19}Při dalším výběru panen zaujímal Mordechaj místo v královském kancléřství. ^{Esth 2:20}Ester stále ještě neprozradila svůj původ a národnost, jak jí Mordechaj přikázal. Poslouchala ho na slovo, tak jako kdysi, dokud byl jejím pěstounem.

^{Esth 2:21}V době, kdy Mordechaj zastával svůj úřad v kancléřství, chystali se dva nespokojenci vztáhnout ruku na krále Xerxe. Byli to Bigtan a Tereš, královští eunuchové ze strážců prahu. ^{Esth 2:22}Když se o tom doslechl Mordechaj, pověděl to královně Ester, která to Mordechajovým jménem oznámila králi. ^{Esth 2:23}Věc se vyšetřila a potvrdila. Oba pachatele pověsili na kůl a na králův pokyn to bylo zapsáno do říšské kroniky.

Kapitola 3

Hamanův edikt

^{Esth 3:1}Po nějaké době král Xerxes poctil Hamana, syna Hamedaty Agagovce. Povýšil jej a jeho křeslo vyzvedl nade všechny ostatní velmože. ^{Esth 3:2}Všichni dvořané v královském paláci před Hamanem klekali a klaněli se, neboť tak znělo královské nařízení. Jen Mordechaj neklekal a neklaněl se.

^{Esth 3:3}Dvořané z královského paláce Mordechajovi říkali: „Proč porušuješ královské nařízení?“ ^{Esth 3:4}Říkali mu to den co den, ale když neposlouchal, pověděli to Hamanovi. Chtěli vidět, zda to Mordechajovi projde; řekl jim totiž, že je Žid.

^{Esth 3:5}Samotný Haman si pak všiml, že Mordechaj před ním nekleká ani se neklaní. Hamana to tak rozlítilo, ^{Esth 3:6}že mu připadalo málo vztáhnout ruku jen na Mordechaje. Když se dozvěděl Mordechajovu národnost, usmyslel si, že vyhladí všechny Židy v celé Xerxově říši, všechen ten mordechajský národ.

^{Esth 3:7}Prvního měsíce zvaného nísan, dvanáctého roku ^[961] krále Xerxe, nechal Haman házet pur (totiž los), aby vybral vhodný den a měsíc. Los připadl na dvanáctý měsíc zvaný adar. ^[962]

^{Esth 3:8}Haman potom řekl králi Xerxovi: „Je tu jeden národ mezi národy všech provincií tvé říše, roztroušený, ale oddělený. Jejich zákony jsou od všech národů odlišné a královské zákony nedodržují. Není v králově zájmu nadále je trpět. ^{Esth 3:9}Kdyby král ráčil, může se napsat, ať jsou vyhlazeni. Osobně vyplatím správcům deset tisíc talentů ^[963] stříbra, aby je uložili do králových pokladnic.“

^{Esth 3:10}Nato si král sňal z ruky pečetní prsten a dal jej tomu židobijci Hamanovi, synu Hamedaty Agagovce. ^{Esth 3:11}„Stříbro je tvé,“ řekl král Hamanovi, „a stejně tak ten lid. Udělej s ním, co chceš.“

^{Esth 3:12}Třináctého dne prvního měsíce byli svoláni královští písaři. Přesně podle Hamanových pokynů se napsalo královým satrapům, místodržícím každé jednotlivé provincie a představitelům jednoho každého národa. Do každé provincie se psalo jejich písmem, jednomu každému národu jejich jazykem. Psalo se jménem krále Xerxe a pečetilo se královým prstenem. ^{Esth 3:13}Do všech provincií říše byli vysláni poslové s listy:

Všechny Židy, mladé i staré, ženy i nemluvňata, je třeba zničit, pobít a vyhladit, a to v jediný den: třináctého dne dvanáctého měsíce zvaného adar. Co kdo po nich ukořistí, ať si nechá. ^{Esth 3:14}Tento edikt budiž zařazen mezi zákony v každé jednotlivé provincii a vyhlášen ve všech národech, aby se mohli na ten den připravit.

^{Esth 3:15}Poslové na králův rozkaz neprodleně vyrazili a zákon byl vyhlášen i v súském paláci. Král s Hamanem pak zasedli a popíjeli, ale ve městě Súsách zavládl rozruch.

Kapitola 4

Zahynu-li, zahynu

^{Esth 4:1}Když se Mordechaj dozvěděl o všem, co se stalo, roztrhl svůj oděv, oblékl se pytlovinou, posypal se popelem a s hlasitým a hořkým nářkem vyšel do města. ^{Esth 4:2}Dostal se ale jen ke královské bráně; do paláce totiž nikdo oblečený v pytlovině nesměl. ^{Esth 4:3}(V každé jednotlivé provincii, kamkoli dorazilo královské nařízení, nastal u Židů veliký smutek a půst, pláč a nářek. Mnozí si stlali v popelu a pytlovině.)

^{Esth 4:4}Za Ester přišla její děvčata a eunuchové, aby jí to oznámili. Královna se zděsila. Poslala Mordechajovi šaty, aby se oblékl a odložil pytlovinu, ale on odmítl. ^{Esth 4:5}Ester si tedy zavolala královského eunucha Hatacha, který jí byl osobně přidělen. Přikázala mu, ať od Mordechaje zjistí, co se děje a proč se tak chová.

^{Esth 4:6}Hatach tedy vyšel za Mordechajem na náměstí před královský palác. ^{Esth 4:7}Mordechaj mu pověděl o všem, co ho potkalo, i kolik přesně stříbra slíbil Haman vyplatit do králových pokladnic za vyhlazení Židů. ^{Esth 4:8}Dal mu i opis zákonného ediktu vydaného v Súsách ohledně jejich vyhubení. Ať ho ukáže Ester a všechno jí poví. Ať jí vzkáže, že má jít za králem orodovat u něj za svůj národ a vyprosit jeho milost.

^{Esth 4:9}Hatach se vrátil a pověděl Ester, co říkal Mordechaj. ^{Esth 4:10}Ester pak poslala Hatacha zpět za Mordechajem s odpovědí: ^{Esth 4:11}„Kdokoli, ať muž či žena, se bez pozvání přiblíží ke králi do vnitřní dvorany, pro takového platí jediný zákon: zemře! To vědí všichni královi dvořané i lid v říšských provinciích. Jen ten, na koho by král ukázal zlatým žezlem, smí žít. A já jsem ke králi nebyla pozvána už třicet dní!“

^{Esth 4:12}Když byl Mordechajovi doručen vzkaz od Ester, ^{Esth 4:13}poslal jí tuto odpověď: „Nemysli si, že v královském domě jako jediná ze všech Židů vyvázneš. ^{Esth 4:14}Budeš-li v tuto chvíli mlčet, Židům přijde spásná pomoc odjinud, ale ty i s rodinou svého otce zahyneš. Kdo ví? Snad jsi dosáhla království právě pro chvíli, jako je tato.“

^{Esth 4:15}Ester na to Mordechajovi odpověděla: ^{Esth 4:16}„Jdi a shromáždi všechny Židy v Súsách. Ať se za mne postí tři dny – ať nejedí ani nepijí ve dne ani v noci. I já a mé dívky se takto budeme postit. Potom půjdu ke králi, ačkoli je to proti zákonu. A zahynu-li, zahynu.“

^{Esth 4:17}Mordechaj tedy šel a udělal přesně, co mu Ester vzkázala.

Kapitola 5

Esteřina slavnost

^{Esth 5:1}Třetího dne si Ester oblékla královské roucho a vstoupila do vnitřní dvorany královského paláce přímo před komnatu krále. V královské síni naproti vchodu seděl na svém trůnu král. ^{Esth 5:2}Když spatřil královnu Ester, jak stojí v dvoraně, získala si jeho srdce. Ukázal na ni svým zlatým žezlem, Ester přistoupila a dotkla se jeho konce.

^{Esth 5:3}„Copak chceš, královno Ester? Žádej půl říše a bude ti vyhověno,“ řekl jí král.

^{Esth 5:4}„Kdyby král ráčil, mohl by prosím král dnes přijít s Hamanem na hostinu, kterou jsem pro něj připravila?“ odpověděla Ester.

^{Esth 5:5}„Hned jděte pro Hamana,“ král na to, „ať se Ester splní, co žádá!“

Král i Haman pak přišli na hostinu, kterou Ester připravila. ^{Esth 5:6}Nad pohárem vína se král Ester otázal: „Tak jaké máš přání? Bude ti splněno. Žádej půl říše a stane se.“

^{Esth 5:7}„Mé přání?“ odvětila Ester. „Co žádám? ^{Esth 5:8}Ráčí-li král laskavě vyhovět mému přání a splnit mou žádost, nechť král přijde s Hamanem na hostinu, kterou jim zítra vystrojím. Tehdy králi odpovím na jeho otázku.“

^{Esth 5:9}Toho dne Haman odcházel veselý a v dobrém rozmaru. V paláci ale potkal Mordechaje a ten před ním nevstal, ani se nepohnul. Haman se na Mordechaje rozlítil, ^{Esth 5:10}ale ovládl se a šel domů.

Sezval své přátele, také svou ženu Zereš, ^{Esth 5:11}a vykládal jim, jaký je proslulý boháč a kolik má synů a čím vším ho král poctil a vůbec jak ho král povýšil nad velmože i královské dvořany. ^{Esth 5:12}„Dokonce,“ povídá Haman, „královna Ester vystrojila hostinu, na kterou nepozvala kromě krále už nikoho, jenom mě! Dokonce jsem k ní spolu s králem pozván i na zítra! ^{Esth 5:13}Jenže to všechno je mi na nic, když se musím dívat, jak si ten Žid Mordechaj sedí na královském dvoře!“

^{Esth 5:14}Jeho žena i všichni přátelé mu tedy poradili: „Nech postavit kůl na padesát loktů ^[964] vysoký a hned ráno řekni králi, ať na něj Mordechaje pověsí. Pak můžeš jít s králem vesele na hostinu.“ Ta rada se Hamanovi zalíbila, a tak dal postavit ten kůl.

Kapitola 6

Královské vyznamenání

^{Esth 6:1}Té noci král nemohl spát. Rozkázal tedy, ať mu přinesou kroniku říšských záznamů. Když z ní králi předčítali, ^{Esth 6:2}narazili na zápis o tom, jak jistý Mordechaj odhalil Bigtana a Tereše, dva královské eunuchy ze strážců prahu, kteří se chystali vztáhnout ruku na krále Xerxe. ^{Esth 6:3}Král se otázal: „Jak za to byl Mordechaj vyznamenán a povýšen?“

„Vůbec nijak,“ odpověděli panoši obsluhující krále.

^{Esth 6:4}„Je někdo v předsálí?“ zeptal se král. (Do vnějšího předsálí královských komnat právě přišel Haman, aby promluvil s králem, že je záhodno Mordechaje pověsit na kůl, který pro něj připravil.)

^{Esth 6:5}„Ano, v předsálí čeká Haman,“ odpověděli panošové králi.

„Ať vejde,“ řekl král.

^{Esth 6:6}Když Haman vešel, král se ho zeptal: „Co se má udělat, když král chce někoho vyznamenat?“

Haman si pomyslel: „Koho jiného by král mohl chtít vyznamenat než mě?“ ^{Esth 6:7}a tak tedy králi odpověděl: „Chce-li král někoho vyznamenat, ^{Esth 6:8}ať přinesou královské roucho, které nosívá král, a přivedou koně, na kterém jezdí král, s královskou korunou na hlavě. ^{Esth 6:9}To roucho i koně ať svěří některému z králových nejvznešenějších velmožů. Ať je to roucho oblečeno tomu, koho král chce vyznamenat; ať je na tom koni proveden po náměstí a ať se před ním volá: ‚Takto se děje tomu, koho chce král vyznamenat!‘“

^{Esth 6:10}„Rychle vezmi to roucho i koně!“ odpověděl král Hamanovi. „To, co jsi řekl, uděláš pro Žida Mordechaje z královského kancléřství. Dej pozor, ať nic z toho, co jsi řekl, nevynecháš.“

^{Esth 6:11}A tak Haman vzal to roucho a koně, oblékl Mordechaje, provezl ho po náměstí a volal před ním: „Takto se děje tomu, koho chce král vyznamenat.“ ^{Esth 6:12}Mordechaj se pak vrátil do královského paláce, ale Haman spěchal domů sklíčený a s hlavou zahalenou.

^{Esth 6:13}Když Haman vypravoval své ženě Zereš a všem přátelům, co všechno ho postihlo, odvětili mu ti mudrcové i jeho žena Zereš: „Jestli je ten Mordechaj opravdu Žid, pak tvůj pád teprve začal! Nikdy ho nepřemůžeš; padneš před ním úplně.“ ^{Esth 6:14}Ještě to ani nedořekli, když vtom dorazili královi eunuchové a spěšně Hamana odvedli na hostinu, kterou vystrojila Ester.

Kapitola 7

Daruj mi život

^{Esth 7:1}Král i Haman přišli na hostinu ke královně Ester. ^{Esth 7:2}Král se nad pohárem vína stejně jako včera Ester otázal: „Tak jaké máš přání, královno Ester? Bude ti splněno. Žádej půl říše a stane se.“

^{Esth 7:3}„Ráčíš-li mi, králi, prokázat laskavost,“ odpověděla královna Ester, „daruj mi prosím život – to je mé přání! Ušetři i můj lid – to je má žádost. ^{Esth 7:4}Já i můj lid jsme vydáni zkáze, k pobití a vyhlazení! Kdybychom byli jen prodáni do otroctví, mlčela bych, neboť ten padouch nestojí za to, aby byl král obtěžován.“

^{Esth 7:5}„Kdo to je?“ přerušil ji král Xerxes. „Kde je ten, kdo by se odvážil provést něco takového?“ ptal se královny Ester.

^{Esth 7:6}„Ten zavilý padouch,“ řekla Ester, „je tenhle zlosyn Haman!“

Haman zůstal před králem a královnou jako omráčený. ^{Esth 7:7}Král v návalu hněvu vstal od vína a vyšel ven do zámecké zahrady. Haman zůstal, aby královnu Ester prosil o život. Bylo mu jasné, že u krále už nemá naději.

^{Esth 7:8}Vtom se král vrací ze zámecké zahrady do vinného pavilonku a vidí Hamana zhrouceného na Esteřině lehátku. „Tak on se ještě u mě doma bude vrhat na královnu?!“ zvolal král.

Jakmile to král vyřkl, eunuchové zakryli Hamanovi tvář. ^{Esth 7:9}Charbona, jeden z nich, před králem poznamenal: „A co s tím kůlem, který Haman postavil pro toho Mordechaje, jehož slovo zachránilo krále? Stojí u Hamanova domu, vysoký na padesát loktů.“ ^[965]

„Pověste ho na něj!“ rozkázal král. ^{Esth 7:10}A tak Hamana pověsili na kůl, který postavil pro Mordechaje. Teprve tehdy králův hněv opadl.

Kapitola 8

Mordechajův edikt

^{Esth 8:1}Téhož dne král Xerxes daroval majetek židobijce Hamana královně Ester a Mordechaj získal přístup k samému králi. Ester totiž prozradila, kým pro ni je. ^{Esth 8:2}Nato si král sňal z ruky pečetní prsten (který odebral Hamanovi) a dal ho Mordechajovi. Ester pak Mordechaje učinila správcem Hamanova majetku.

^{Esth 8:3}Ester pak znovu promluvila před králem. Padla mu k nohám a s pláčem ho prosila, aby odvrátil tu pohromu, kterou Haman Agagovec zosnoval proti Židům. ^{Esth 8:4}Král na ni ukázal zlatým žezlem, ať vstane. Ester se postavila před králem ^{Esth 8:5}a řekla: „Ráčí-li mi král prokázat laskavost a uzná-li to král za vhodné, jestliže mu na mně záleží, ať nechá napsat, že se odvolávají ty listy, které vymyslel a sepsal Haman, syn Hamedaty Agagovce, aby vyhladil Židy ve všech provinciích říše. ^{Esth 8:6}Jak bych se mohla dívat na pohromu, která má potkat můj lid? Jak bych se mohla dívat na záhubu svých blízkých?“

^{Esth 8:7}Král Xerxes královně Ester a Židu Mordechajovi odpověděl: „Hamana jsem nechal pověsit na kůl a jeho majetek jsem dal Ester, protože vztáhl ruku na Židy. ^{Esth 8:8}Edikt psaný královým jménem a zapečetěný královým prstenem ovšem odvolat nelze. Smíte však Židům napsat, co uznáte za vhodné; pište královým jménem a zapečeťte to královým prstenem.“

^{Esth 8:9}Hned tehdy, třiadvacátého dne třetího měsíce zvaného sivan, ^[966] byli svoláni královští písaři. Přesně podle Mordechajových pokynů se napsalo jak Židům, tak satrapům, místodržícím a představitelům sto sedmadvaceti provincií od Indie až po Habeš. Do každé provincie se psalo jejich písmem, jednomu každému národu jejich jazykem a Židům také jejich písmem a jejich jazykem. ^{Esth 8:10}Po jízdních poslech na rychlých koních z říšského hřebčince rozeslal Mordechaj listy napsané jménem krále Xerxe a zapečetěné královským prstenem:

^{Esth 8:11}Židům v každém jednotlivém městě král povoluje shromáždit se a bránit své životy. Smějí zničit, pobít a vyhladit jakékoli ozbrojence z kteréhokoli národa či provincie, kteří by napadli je nebo jejich ženy a děti. Co kdo po nich ukořistí, ať si ponechá. ^{Esth 8:12}Tak se staň ve všech provinciích krále Xerxe, a to v jediný den: třináctého dne dvanáctého měsíce zvaného adar. ^{[967]Esth 8:13}Tento edikt budiž zařazen mezi zákony v každé jednotlivé provincii a vyhlášen ve všech národech, aby Židé mohli být v ten den připraveni k odplatě proti svým nepřátelům.

^{Esth 8:14}Jízdní poslové na koních z říšského hřebčince na králův příkaz neprodleně vyrazili a zákon byl vyhlášen i v súském paláci.

^{Esth 8:15}Mordechaj vyšel od krále oděn královsky v modré a bílé, s velkou zlatou čelenkou a v hávu z kmentu a purpuru. Ve městě Súsách zavládlo bujaré veselí. ^{Esth 8:16}Židům vzešlo světlo a radost, jásot a sláva. ^{Esth 8:17}V každé jedné provincii, v každičkém městě, kam dorazilo královské nařízení, nastalo u Židů veselí a jásot, hody a svátky. Mnozí z ostatních národů se tehdy požidovštili, protože na ně padl strach z Židů.

Kapitola 9

Vše se obrátilo

^{Esth 9:1}Třináctého dne dvanáctého měsíce zvaného adar se mělo naplnit královské nařízení. Nepřátelé čekali, že toho dne Židy přemohou, ale vše se obrátilo: Židé přemohli své protivníky. ^{Esth 9:2}Ve všech provinciích krále Xerxe se Židé ve svých městech shromáždili, aby bránili své životy proti těm, kdo jim chystali pohromu. Nikdo před nimi neobstál; strach z nich padl na všechny národy. ^{Esth 9:3}Také všichni představitelé provincií, satrapové, místodržící a královští správci podporovali Židy, neboť na ně padl strach z Mordechaje. ^{Esth 9:4}Mordechaj měl totiž v královském paláci významné postavení. Jeho pověst se šířila po všech provinciích a Mordechajův vliv rostl stále víc.

^{Esth 9:5}Židé udeřili na všechny své nepřátele mečem. Při té řeži a zhoubě naložili se svými protivníky, jak se jim zachtělo. ^{Esth 9:6}V samotném sídelním městě Súsách Židé pobili a zahubili pět set mužů. ^{Esth 9:7}Mezi nimi byli:

Paršandata, Dalfon,

Aspata, ^{Esth 9:8}Porata,

Adalia, Aridata,

^{Esth 9:9}Parmašta, Arisaj,

Aridaj, Vajzata,

^{Esth 9:10}deset synů židobijce Hamana, syna Hamedatova. Pobili je, kořisti se však ani nedotkli.

^{Esth 9:11}Téhož dne se počet zabitých v sídelním městě Súsách donesl až ke králi. ^{Esth 9:12}„V samotných Súsách,“ řekl král královně Ester, „Židé pobili a zahubili pět set mužů a deset Hamanových synů. Co asi udělali v ostatních provinciích říše? Tak jaké máš přání? Bude ti splněno. Žádej cokoli dalšího a stane se.“

^{Esth 9:13}„Kdyby král ráčil,“ odpověděla Ester, „nechť je Židům dovoleno, aby v Súsách mohli podle zákona pro dnešek jednat ještě zítra. A těch deset Hamanových synů nechť pověsí na kůly.“

^{Esth 9:14}Král přikázal, ať se tak stane. V Súsách byl vydán příslušný zákon a deset Hamanových synů bylo pověšeno. ^{Esth 9:15}Židé v Súsách se shromáždili ještě čtrnáctého dne měsíce adaru. Pobili v Súsách tři sta mužů, kořisti se však ani nedotkli.

^{Esth 9:16}Také ostatní Židé v říšských provinciích se shromáždili, aby bránili své životy a zjednali si klid od nepřátel. Pobili pětasedmdesát tisíc protivníků, kořisti se však ani nedotkli. ^{Esth 9:17}To se stalo třináctého dne měsíce adaru. Následujícího čtrnáctého dne už měli klid, a tak toho dne pořádali hody a veselice. ^{Esth 9:18}Židé v Súsách se ale shromáždili třináctého a ještě čtrnáctého dne téhož měsíce. Klid měli až patnáctého, a tak pořádali hody a veselice teprve toho dne.

^{Esth 9:19}A proto venkovští Židé, kteří nebydlí v hrazených městech, pořádají veselice, hody a oslavy čtrnáctého dne měsíce adaru a navzájem si posílají výslužku.

Purim

^{Esth 9:20}Mordechaj všechny tyto věci sepsal a všem Židům ve všech provinciích krále Xerxe, blízkým i vzdáleným, rozeslal listy, ^{Esth 9:21}aby jim uložil každoročně zachovávat čtrnáctý a patnáctý den měsíce adaru. ^{Esth 9:22}V tyto dny si Židé zjednali klid od svých nepřátel; v tomto měsíci se jejich žal proměnil v radost a smutek ve svátek. Proto mají v tyto dny pořádat hody a veselice, navzájem si posílat výslužku a dávat dárky chudým.

^{Esth 9:23}Tak Židé přijali svátek, který tehdy začali slavit a o kterém jim napsal Mordechaj:

^{Esth 9:24}Onen arcižidobijce Haman, syn Hamedaty Agagovce, si usmyslel vyhladit Židy. Hodil si pur (neboli los), kdy je má zničit a vyhladit. ^{Esth 9:25}Ester ale šla před krále, a ten vydal písemné nařízení, aby se ten zlovolný plán, který Haman zosnoval proti Židům, obrátil zpět na jeho hlavu: on sám i jeho synové skončili na kůlech. ^{Esth 9:26}Proto se těm dnům říká purim, od toho slova pur.

Kvůli všemu, co je zapsáno v této listině, co sami zažili a co se jim vyprávělo, ^{Esth 9:27}Židé ustanovili tento nepomíjivý svátek pro sebe, pro své potomky a pro všechny, kdo se k nim připojí. Přijali, že budou každoročně zachovávat oba ty dny předepsaným způsobem a ve stanovený čas. ^{Esth 9:28}Tyto dny se budou připomínat a slavit v každém následujícím pokolení, v každé rodině, každé provincii a každém městě. Tyto dny purim v Židovstvu nepominou a jejich památka mezi jejich potomky nevymizí.

^{Esth 9:29}Tuto druhou listinu psala spolu s Židem Mordechajem také královna Ester, dcera Abichailova, aby purim potvrdila s veškerou vážností. ^{Esth 9:30}On pak ty listy rozeslal Židům do sta sedmadvaceti provincií Xerxovy říše. Přál jim pokoj a bezpečí, ^{Esth 9:31}a ať se dny těchto svátků purim dodržují ve stanovený čas. Tak jim to uložil Žid Mordechaj s královnou Ester a tak to přijali pro sebe i pro své potomstvo na paměť svého půstu a naříkání. ^{Esth 9:32}Slova ohledně purim stvrdil i rozkaz královny Ester, a tak to bylo zaneseno do knihy.

Kapitola 10

Závěr

^{Esth 10:1}Král Xerxes podrobil povinným odvodům celé vnitrozemí i mořské ostrovy. ^{Esth 10:2}Veškeré úspěchy jeho vládnutí i jeho moc jakož i podrobnosti o Mordechajově významu a jak ho král vyznamenal, to vše je sepsáno v Kronice králů médských a perských.

^{Esth 10:3}Žid Mordechaj byl druhý hned po králi Xerxovi a mezi Židy nejváženější. Celé to množství jeho bratří ho mělo v oblibě. Pečoval totiž o dobro svého lidu a zasazoval se o rozkvět všeho jejich potomstva.

Job

Prolog

Kapitola 1

^{Job 1:1}V zemi Úc žil muž jménem Job. Ten muž byl bezúhonný a poctivý, bohabojný a prostý všeho zla. ^{Job 1:2}Měl sedm synů a tři dcery, ^{Job 1:3}jeho stáda čítala 7000 ovcí, 3000 velbloudů, 500 párů dobytka a 500 oslic a také služebnictva měl velmi mnoho. Mezi všemi východními národy mu nebylo rovného. ^{Job 1:4}Jeho synové, každý ve svůj den, pořádali ve svých domech hostiny a zvali také své tři sestry, ať přijdou jíst a pít s nimi. ^{Job 1:5}Jakmile dny těch hodů skončily, Job pro ně posílal, aby je posvětil. Od časného rána obětoval za každého z nich zápalné oběti, neboť si říkal: „Co když mé děti zhřešily a v duchu zlořečily Bohu.“ Tak to Job činíval pokaždé.

Všiml sis mého služebníka?

^{Job 1:6}Jednoho dne, když synové Boží ^[968] přišli, aby předstoupili před Hospodina, přišel s nimi i satan. ^{[969]Job 1:7}„Odkud jdeš?“ zeptal se Hospodin satana.

„Toulal jsem se po zemi sem a tam,“ odpověděl mu satan.

^{Job 1:8}„A všiml sis mého služebníka Joba?“ řekl mu na to Hospodin. „Na zemi mu není rovného – ten muž je bezúhonný a poctivý, bohabojný a prostý všeho zla.“

^{Job 1:9}„Copak Job ctí Boha zadarmo?“ namítl satan Hospodinu. ^{Job 1:10}„Copak jsi kolem něj, kolem jeho domu a kolem všeho, co má, nepostavil hradbu ze všech stran? Všemu, co dělá, žehnáš a jeho stáda se množí po kraji. ^{Job 1:11}Zkus ale vztáhnout ruku a sáhnout mu na všechno, co má – uvidíš, že ti pak bude do očí zlořečit!“

^{Job 1:12}„Tak dobrá,“ řekl Hospodin satanovi. „Všechno, co má, ať je ve tvé moci. Jeho samotného se ale nedotkneš!“

A s tím satan od Hospodina odešel.

^{Job 1:13}Jednoho dne, když Jobovi synové a dcery jedli a popíjeli víno v domě svého prvorozeného bratra, ^{Job 1:14}dorazil k Jobovi posel: „Orali jsme s dobytkem a vedle se pásly oslice,“ řekl, ^{Job 1:15}„když vtom nás přepadli Sabejci, zvířata ukradli a mládence pobili mečem. Unikl jsem jenom já, abych ti to pověděl!“

^{Job 1:16}Ještě to ani nedořekl, když dorazil další: „Boží blesk udeřil z nebe, zasáhl ovce i mládence a všichni shořeli. Unikl jsem jenom já, abych ti to pověděl!“

^{Job 1:17}Ještě to ani nedořekl, když dorazil další: „Chaldejci se ve třech tlupách vrhli na velbloudy, ukradli je a mládence pobili mečem. Unikl jsem jenom já, abych ti to pověděl!“

^{Job 1:18}Ještě to ani nedořekl, když dorazil další: „Tví synové a dcery právě jedli a popíjeli víno v domě svého prvorozeného bratra, ^{Job 1:19}když vtom se od pouště přihnal mohutný vichr a udeřil na ten dům ze všech stran, takže se na ně zřítil. Tvé děti jsou mrtvé. Unikl jsem jenom já, abych ti to pověděl!“

^{Job 1:20}Nato Job vstal, roztrhl svůj plášť a oholil si hlavu. Potom padl na zem a klaněl se:

^{Job 1:21}„Nahý jsem vyšel z lůna své matky,
nahý se k ní zas navrátím.
Hospodin dal, Hospodin vzal.
Ať je požehnáno jméno Hospodin!“

^{Job 1:22}V tom ve všem Job nezhřešil a neobvinil Boha z ničeho špatného.

Kapitola 2

Zlořeč Bohu a zemři

^{Job 2:1}Jednoho dne, když synové Boží přišli, aby předstoupili před Hospodina, přišel s nimi i satan, aby předstoupil před Hospodina. ^{Job 2:2}„Odkud jdeš?“ zeptal se Hospodin satana.

„Toulal jsem se po zemi sem a tam,“ odpověděl mu satan.

^{Job 2:3}„A všiml sis mého služebníka Joba?“ řekl mu na to Hospodin. „Na zemi mu není rovného – ten muž je bezúhonný a poctivý, bohabojný a prostý všeho zla. Až dosud vytrval ve své bezúhonnosti, ačkoli jsi mě podnítil, abych ho bezdůvodně trápil.“

^{Job 2:4}„Kůži za kůži! Za svůj život člověk dá vše, co má,“ namítl satan Hospodinu. ^{Job 2:5}„Zkus ale vztáhnout ruku a sáhnout mu na tělo a kosti – uvidíš, že ti pak bude do očí zlořečit!“

^{Job 2:6}„Tak dobrá,“ řekl Hospodin satanovi. „Ať je ve tvé moci. Musíš ho ale nechat naživu.“

^{Job 2:7}S tím satan od Hospodina odešel a ranil Joba od hlavy až k patě hroznými vředy.

^{Job 2:8}Job seděl v popelu a škrábal se střepem. ^{Job 2:9}„Ještě se držíš té své bezúhonnosti?“ řekla mu manželka. „Zlořeč Bohu a zemři!“

^{Job 2:10}„Mluvíš jako nějaká hloupá ženská,“ odpověděl jí. „Budeme snad od Boha přijímat jen dobré, a zlé ne?“

V tom ve všem Job ani jediným slovem nezhřešil.

^{Job 2:11}Když o všem tom neštěstí, jež Joba potkalo, uslyšeli jeho tři přátelé, vypravili se každý ze svého kraje: Elifaz z Temanu, Bildad ze Šuchu a Sofar z Naámy. Shodli se, že ho společně půjdou navštívit, aby ho politovali a potěšili. ^{Job 2:12}Uviděli ho už zdálky a byl k nepoznání. Dali se do hlasitého pláče, roztrhli své pláště a sypali si na hlavu prach, až létal k obloze. ^{Job 2:13}Sedm dní a sedm nocí s ním proseděli na zemi, a když viděli tu nesmírnou bolest, nikdo mu neřekl ani jediné slovo.

Ukrutní těšitelé

Kapitola 3

Proč jsem nezemřel

^{Job 3:1}Nakonec Job otevřel ústa a proklínal den, kdy se narodil. ^{Job 3:2}Job tehdy řekl:

^{Job 3:3}„Zhynout měl den, kdy jsem se narodil, ^[970]
i noc, kdy řekli: Chlapce jsme počali!
^{Job 3:4}Kéž by se zatměl onen den,
Bůh na nebi kéž by se po něm nesháněl,
kéž vůbec nezačal s úsvitem!
^{Job 3:5}Kéž by ho pohltila černá tma,
mračno kéž by ho bylo přikrylo,
zatmění kéž by ho přemohlo!
^{Job 3:6}I tu noc měla zachvátit temnota,
aby se do roku nemohla počítat,
do počtu měsíců aby nevešla!
^{Job 3:7}Ach ta noc – kéž byla neplodná,
radostný výkřik poznat neměla!
^{Job 3:8}Zaklínači dnů ji měli proklínat,
ti, kdo jsou připraveni dráždit leviatana.
^{Job 3:9}Kéž tehdy zhasla její Jitřenka,
nadarmo kéž by na světlo čekala,
paprsky úsvitu vidět neměla!
^{Job 3:10}Své lůno přede mnou měla uzavřít,
mé oči ušetřit všeho trápení.

^{Job 3:11}Proč jsem už v lůnu nezhynul?
Proč jsem nezemřel při porodu?
^{Job 3:12}Proč tu byl klín, jenž mě přitulil?
Proč prsy, z nichž jsem pil?
^{Job 3:13}Byl bych teď ležel a mlčel bych,
odpočíval bych v pokoji
^{Job 3:14}společně s králi a velmoži,
jejichž stavby jsou už troskami,
^{Job 3:15}anebo s velmoži, kteří oplývali zlatem,
kteří si příbytky naplnili stříbrem!
^{Job 3:16}Proč jsem jak potrat nebyl zahrabán,
jako nemluvně, jež světlo nevídá?
^{Job 3:17}Tam už ničemové nikoho netrápí,
tam si odpočinou všichni zdeptaní.
^{Job 3:18}Také i vězni tam najdou úlevu,
neuslyší tam už pokřik biřiců.
^{Job 3:19}Malí i velcí jsou tam vedle sebe,
otrok je bez pána, na svobodě.

^{Job 3:20}K čemu je dáno světlo ubohým
a život zatrpklým;
^{Job 3:21}těm, kteří na smrt marně čekají,
ač ji hledají víc než poklady;
^{Job 3:22}těm, kteří jásají radostí,
jakmile hrobu dosáhli?
^{Job 3:23}K čemu je to člověku, jenž cestu nevidí
a jehož Bůh ze všech stran obklíčil?
^{Job 3:24}Mým denním chlebem je teď jen sténání,
můj nářek proudí jako potoky.
^{Job 3:25}Stalo se mi to, čeho jsem se bál,
potkalo mě to, z čeho jsem měl strach!
^{Job 3:26}Nemám pokoj, nemám klid,
nemám odpočinutí. Přišlo trápení.“

Kapitola 4

Teď došlo na tebe

^{Job 4:1}Elifaz Temanský mu na to řekl:

^{Job 4:2}„Sneseš, když na tebe někdo promluví?
Je těžké neříci vůbec nic. v ^{Job 4:3}Sám přece dovedls mnohé poučit,
pokleslým rukám jsi uměl dodat sil.
^{Job 4:4}Tvá slova klopýtajícího zvedala,
posiloval jsi podlomená kolena.
^{Job 4:5}Teď došlo na tebe – a neseš to těžce;
tebe to zasáhlo, a děsíš se.
^{Job 4:6}Už není ti oporou zbožnost tvá?
Tvá bezúhonnost už ti naději nedává?

^{Job 4:7}Zhynul snad někdy nevinný?
Vzpomeň si! Kde byli vyhlazeni poctiví?
^{Job 4:8}Ti, kdo ořou zlo, pokud vím,
ti, kdo rozsévají trápení, je sklízejí.
^{Job 4:9}Dechem Božím zahynou,
závanem jeho hněvu se rozplynou.
^{Job 4:10}Lev umí řvát a šelma zavrčí,
i lví tesáky se ale vylomí.
^{Job 4:11}Bez kořisti pojde i silný lev,
smečka lvíčat se rozprchne.

^{Job 4:12}Dostalo se mi tajné sdělení,
ušima jsem jen šepot pochytil.
^{Job 4:13}Nočními vidinami byl jsem rozrušen,
když lidi zmáhá těžký sen.
^{Job 4:14}Strach mě přepadl, začal jsem se třást,
do morku kostí děs mnou pronikal.
^{Job 4:15}Duch se mi tehdy mihnul před tváří,
chlupy na těle se mi zježily.
^{Job 4:16}Zastavil se, podobu ale nešlo rozeznat,
jen zjev jakýsi před mýma očima,
pak šepot, když zaslechl jsem hlas:

^{Job 4:17}‚Copak je smrtelník v právu před Bohem?
Je člověk čistý před svým Stvořitelem?
^{Job 4:18}Ani na své služebníky se Bůh nespoléhá,
dokonce i na andělích najde kaz.
^{Job 4:19}Co potom s těmi, kdo žijí v domech hliněných,
jež mají v prachu základy?
Rozmáčknout je lze snáze než mola,
^{Job 4:20}drceni bývají od rána do večera.
Bez povšimnutí navždy zahynou,
^{Job 4:21}lano jejich stanu bude strženo,
zemřou a moudří nebudou!‘

Kapitola 5

^{Job 5:1}Jen křič – kdo ti však odpoví?
Ke komu z andělů se chceš obrátit?
^{Job 5:2}Hlupáka zahubí rozhořčení,
omezenec umře závistí.
^{Job 5:3}Viděl jsem hlupáka zapustit kořeny,
jeho dům ale náhle stihlo prokletí:
^{Job 5:4}Jeho děti nepoznají žádné bezpečí,
bez obhájce budou na soudu zdeptáni.
^{Job 5:5}Jeho sklizeň mu spolkne hladový,
i zprostřed trní ji uchvátí,
jeho bohatství zhltnou žízniví.
^{Job 5:6}Zlo totiž jen tak z prachu nevzchází,
trápení ze země samo nepučí –
^{Job 5:7}to přece člověk plodí trápení,
tak jako jiskry vzhůru létají.

^{Job 5:8}Já bych se raději k Bohu obrátil,
jemu bych předložil svou při.
^{Job 5:9}On koná věci veliké a tajemné,
jeho zázraky jsou nesčetné.
^{Job 5:10}Sesílá deště na zemi,
potoky pouští po kraji.
^{Job 5:11}Ponížené staví na místech vysokých,
truchlícím dává bezpečí.
^{Job 5:12}Hatí úmysly prohnaných,
aby neuspěli se svou chytrostí.
^{Job 5:13}On chytá chytráky v jejich vychytralosti,
záměry zvrácených on podvrací.
^{Job 5:14}Uprostřed dne tma je zachvátí,
v poledne budou tápat jako za noci.
^{Job 5:15}Před mečem jejich úst chudé zachrání,
zachrání je z jejich mocného sevření.
^{Job 5:16}Chudák má věru naději,
že bude umlčeno násilí.

^{Job 5:17}‚Jak blaze je člověku, jehož kárá Bůh!
Trestu Všemohoucího se nezpěčuj!‘ ^{[971]
Job 5:18}‚On udeří, však také ošetří,
zraní, svou rukou však uzdraví.‘ ^{[972]
Job 5:19}Vysvobodí tě ze šesti soužení,
ani posedmé nestihne tě neštěstí.
^{Job 5:20}V hladomoru zachrání tě před smrtí
a z moci meče za války.
^{Job 5:21}Před bičem jazyka budeš skryt,
nebudeš se bát, když zhouba přichází.
^{Job 5:22}Zhoubě i hladu se budeš smát,
ani z divé zvěře nebudeš mít strach.
^{Job 5:23}Budeš mít smlouvu i s kamením na poli,
i divá zvěř se s tebou bude přátelit.
^{Job 5:24}Ve svém příbytku poznáš, co je klid,
přehlédneš své statky – nebude chybět nic.
^{Job 5:25}Poznáš, co je to mít mnohé potomky:
Tvých ratolestí bude jak trávy na zemi.
^{Job 5:26}Ke hrobu dojdeš plný sil
jako při sklizni snop obilí.

^{Job 5:27}Na to jsme přišli a tak to je.
Vyslechni to a pouč se!“

Kapitola 6

Kéž by mě Bůh zahubil

^{Job 6:1}Job na to řekl:

^{Job 6:2}„Kéž by se má muka dala zvážit,
na váhy kéž by se vešla bída má!
^{Job 6:3}Byla by těžší, než je písek v moři –
to proto slovy se téměř zalykám.
^{Job 6:4}Šípy Všemohoucího se do mě zabodly,
jejich jed se mi vpíjí do ducha,
Boží hrůzy mě obkličují ze všech stran.
^{Job 6:5}Hýká snad osel, když má dost trávy?
Bučí snad vůl, když má krmení?
^{Job 6:6}Copak se jí mdlé jídlo bez soli?
Copak má nějakou chuť sliz?
^{Job 6:7}Tyto věci se mi z duše protiví,
z takového jídla je mi k zvracení!

^{Job 6:8}Kéž by se mé přání konečně splnilo,
kéž by Bůh naplnil mou naději –
^{Job 6:9}že by mě Bůh ráčil rozmáčknout,
mávnutím ruky mě zahubit.
^{Job 6:10}Pak by mi mohlo sloužit k útěše,
i když se svíjím v krutých bolestech,
že slovům Svatého jsem se nevzepřel.
^{Job 6:11}Copak mám sílu, abych to vydržel?
Copak mě ještě něco čeká v životě?
^{Job 6:12}Copak je má síla z kamene?
Copak je mé tělo bronzové?
^{Job 6:13}Copak si mohu nějak pomoci?
Teď, když mě úspěch opustil?

^{Job 6:14}Kdo není oddaný svému příteli,
úctu k Všemohoucímu opouští.
^{Job 6:15}Mí bratři jsou však zrádní jako bystřiny,
jak řečiště, jež brzy vymizí.
^{Job 6:16}Když taje led a sníh,
kalným proudem se rozvodní,
^{Job 6:17}v době sucha se však vytratí,
v horku se vypaří a jsou pryč.
^{Job 6:18}Jejich cesty se klikatí,
míří do pustin, kde zmírají.
^{Job 6:19}Karavany z Temy je hledají,
výpravy ze Sáby v ně doufají,
^{Job 6:20}jejich důvěra je ale zamrzí –
když k nim dorazí, čeká je zklamání.
^{Job 6:21}Právě tak k ničemu jste teď vy:
Vidíte hrůzu a jste zděšeni.

^{Job 6:22}Řekl jsem snad: ‚Dejte mi něco,‘
nebo: ‚Vyplaťte mě ze svého‘?
^{Job 6:23}‚Vysvoboďte mě od nepřítele,‘
nebo: ‚Od tyranů mě zachraňte‘?
^{Job 6:24}Poučte mě, a zmlknu hned,
v čem jsem pochybil, mi ukažte.
^{Job 6:25}Jak mohou zraňovat slova upřímná!
Co vaše důkazy mohou dokázat?
^{Job 6:26}To, co jsem řekl, mi chcete vytýkat?
Copak jen do větru mluví ubožák?
^{Job 6:27}Vy byste ale i o sirotka losovali,
vlastního přítele byste prodali!

^{Job 6:28}Pohleďte na mě, prosím vás –
copak bych vám do očí lhal?
^{Job 6:29}Přestaňte! Nepáchejte křivdu!
Přestaňte! Jsem přece v právu!
^{Job 6:30}Copak jsem řekl něco špatného?
Copak nepoznám, co by mě zničilo?

Kapitola 7

^{Job 7:1}Nemá člověk na zemi jen samou robotu?
Den za dnem jak nádeník žije tu.
^{Job 7:2}Jak otrok touží po stínu,
jak nádeník čeká odměnu.
^{Job 7:3}I mně byly dány měsíce prázdnoty,
přiděleny mi byly noci trápení.
^{Job 7:4}Když uléhám, říkám si: ‚Kdy budu moci vstát?‘
A noc se táhne a já se převaluji sem a tam až do rána.
^{Job 7:5}Tělo mám červy a strupy pokryté,
rány na kůži mám zhnisané.
^{Job 7:6}Jak tkalcovský člunek utekly mé dny
a bez naděje skončily.

^{Job 7:7}Pamatuj, Bože, můj život je pouhý vzdech,
mé oči už nikdy štěstí nespatří.
^{Job 7:8}Nezahlédne mě oko, které mě vidí teď,
rozhlédneš se po mně, a nebudu tu víc.
^{Job 7:9}Jako míjejí mraky a ztrácí se,
kdo klesne do hrobu, ten více nevyjde.
^{Job 7:10}Domů se už nikdy nevrátí,
nikdy se neukáže ve svém obydlí.

^{Job 7:11}Proto už déle nemohu mlčet,
v soužení ducha musím promluvit,
své hořké duši musím ulevit.
^{Job 7:12}Jsem snad moře, jsem snad drak,
abys nade mnou stavěl stráž?
^{Job 7:13}Myslím si: ‚Na lůžku se mi uleví,
spánek ulehčí mému trápení.‘
^{Job 7:14}Tehdy mě ale strašíš sny,
tehdy mě děsíš skrze vidění,
^{Job 7:15}že bych se raději oběsil –
radši bych zemřel, než takhle živořil!
^{Job 7:16}Mám toho dost. Nebudu přece žít navěky!
Nech mě být. Jen pouhá pára jsou mé dny!

^{Job 7:17}Co je člověk, že se ti zdá tak významný
a že ti tolik leží na srdci? ^{[973]
Job 7:18}Od samého rána se o něj zajímáš,
každičkou chvíli ho chceš sledovat.
^{Job 7:19}Kdy už ode mě odvrátíš svůj zrak?
Ani slinu mě polknout nenecháš?
^{Job 7:20}Když zhřeším, co ti to udělá,
ty Strážce člověka?!
Proč sis mě vybral za svůj terč?
Jsem ti ^[974] snad břemenem?
^{Job 7:21}Proč neodpustíš můj hřích,
proč mě mé viny nezbavíš?
Brzy už ulehnu do prachu;
budeš mě hledat, a už tu nebudu!“

Kapitola 8

Hledej Boha

^{Job 8:1}Bildad Šuchský mu na to řekl:

^{Job 8:2}„Jak dlouho budeš takhle mluvit?
Tvé řeči jsou podobné vichřici!
^{Job 8:3}Copak Bůh spravedlnost poruší?
Copak Všemohoucí právo převrací?
^{Job 8:4}Pokud tvé děti proti němu zhřešily,
vydal je moci jejich vin.
^{Job 8:5}Budeš-li ale pilně hledat Boha
a Všemohoucího prosit o milost,
^{Job 8:6}budeš-li čistý a poctivý,
hned zase začne nad tebou bdít,
rozkvět tvých statků znovu obnoví.
^{Job 8:7}Tvé počátky budou nicotné
oproti hojnosti, jež čeká tě.

^{Job 8:8}Předchozích pokolení zeptej se,
na jejich otce dej.
^{Job 8:9}My jsme jen včerejší, nevíme nic,
naše dny na zemi jsou pouhý stín.
^{Job 8:10}Oni však poučí tě, oni ti povědí,
z hloubi svého srdce ti toto vyjeví:

^{Job 8:11}Roste papyrus, kde nejsou bažiny?
Daří se rákosí bez vody?
^{Job 8:12}Ještě se zelená, není posekán,
rychleji než tráva však náhle usychá.
^{Job 8:13}Tak se povede těm, kdo na Boha nemyslí,
takto se vytratí doufání bezbožných.
^{Job 8:14}Chatrnou mají naději,
na pavučinu se spolehli.
^{Job 8:15}Opřít se o ni znamená pád,
kdo se jí drží, ten nezůstane stát.
^{Job 8:16}Jiný však bují na slunci,
po celé zahradě rozpíná výhonky,
^{Job 8:17}kořeny vplétá mezi kameny,
drží se skalnatého podloží.
^{Job 8:18}Když je pak ze svého místa vytržen
a to místo řekne: ‚Neznám tě,‘
^{Job 8:19}vida ho – jemu se šťastně povede,
vždyť jinde z prachu vykvete.

^{Job 8:20}Bůh se bezúhonných nezříká,
nepodpoří však ruku bídáka.
^{Job 8:21}Tvá ústa smíchem nakonec naplní,
písničku vloží na tvé rty.
^{Job 8:22}Tví nepřátelé však budou mít plášť z ostudy,
ze stanu ničemů nezbude vůbec nic.“

Kapitola 9

Jak bych se obhájil?

^{Job 9:1}Job na to řekl:

^{Job 9:2}„Vím, je to tak, jistě máš pravdu.
Může snad člověk být před Bohem v právu?
^{Job 9:3}Kdyby s ním někdo snad chtěl jít k soudu,
z tisíce otázek by nezodpověděl jednu.
^{Job 9:4}Má hlubokou moudrost a nesmírnou sílu –
uspěl snad někdy, kdo stanul proti němu?

^{Job 9:5}On hory přenáší, než se kdo naděje,
poráží je, když hněvá se.
^{Job 9:6}I zemí z místa pohnout dokáže,
tak že se třesou její pilíře.
^{Job 9:7}Řekne slunci, a nevyjde,
svou pečetí hvězdy zakryje.
^{Job 9:8}On sám roztahuje nebesa,
přes moře kráčí po vlnách.
^{Job 9:9}Učinil Oriona i Velký vůz,
Plejády i souhvězdí na jihu.
^{Job 9:10}On koná věci veliké a tajemné,
jeho zázraky jsou nesčetné.
^{Job 9:11}Když projde kolem, já ho nespatřím,
půjde dál, i když to netuším.
^{Job 9:12}Když něco vezme, kdo mu zabrání?
Kdopak mu řekne: ‚Co to provádíš?‘
^{Job 9:13}Svůj hněv Bůh omezovat nijak nehodlá –
před ním se musí sklonit i pomocníci netvora!

^{Job 9:14}Jak bych se tedy já před ním obhájil?
Jak najdu slova, abych ho obvinil?
^{Job 9:15}Neobhájím se, i když jsem nevinný,
u svého Soudce bych musel o milost žadonit.
^{Job 9:16}I kdyby se dostavil, když ho předvolám,
nevěřím, že by mi vůbec naslouchal.
^{Job 9:17}Rozdrtil by mě vichřicí,
pro nic za nic by mé rány rozmnožil.
^{Job 9:18}Nenechal by mě ani nadechnout,
nasytil by mě samou útrapou.
^{Job 9:19}Přemoci ho? Hle – je nejsilnější!
Jít s ním na soud? Kdo ho ^[975] předvolá?
^{Job 9:20}I kdybych byl nevinný, má ústa mě odsoudí;
i kdybych byl bezúhonný, řekne, že jsem zvrácený.

^{Job 9:21}Jsem bezúhonný, co ale na tom záleží –
už se mi nechce žít!
^{Job 9:22}Všechno je jedno, proto řekl jsem:
On hubí bezúhonného spolu s bídákem!
^{Job 9:23}Když zhoubná rána náhle dopadne,
zoufalství nevinných on se zasměje.
^{Job 9:24}Když země padne do rukou bídáka,
zrak jejích soudců on sám zakrývá –
a když ne on, kdo pak?

^{Job 9:25}Rychleji než běžec utekly mé dny,
šťastné nebyly, teď jsou pryč.
^{Job 9:26}Jak rákosové čluny kolem propluly,
jak orel řítící se za svou kořistí.
^{Job 9:27}Mohl bych říci: ‚Přestanu s nářkem,
zarmoucenou tvář nahradím úsměvem!‘
^{Job 9:28}Jenže se děsím všech svých trápení –
neosvobodíš mě, to dobře vím.
^{Job 9:29}Jsem předem odsouzen –
proč bych se snažil zbytečně?
^{Job 9:30}I kdybych se ve sněhu vykoupal,
i kdybych si dlaně louhoval,
^{Job 9:31}stejně mne shodíš do žumpy,
že i svému plášti budu odporný.

^{Job 9:32}On není člověk jako já,
abych se mu postavil, abychom společně k soudu šli.
^{Job 9:33}Kéž by mezi nás vstoupil prostředník,
který by na nás oba ruku položil!
^{Job 9:34}Ten by snad jeho hůl ode mě odvrátil,
abych nebyl zastrašen jeho hrůzami.
^{Job 9:35}To bych pak promluvil a neměl bych z něj strach,
se mnou to ale není tak!

Kapitola 10

^{Job 10:1}Už se mi hnusí žít,
proto teď svému nářku povolím,
z hořkosti duše promluvím.
^{Job 10:2}Neodsuzuj mě předem – tak Boha oslovím –
z čeho mě obviňuješ, prozraď mi.
^{Job 10:3}Dělá ti dobře, že mě sužuješ?
Proč pohrdáš vlastnoručním výtvorem
a záměry ničemů vítáš s úsměvem?
^{Job 10:4}Copak máš oči tělesné?
Pohledem smrtelníka díváš se?
^{Job 10:5}Copak jsou tvé dny lidským podobné,
připomínají tvé roky lidský věk,
^{Job 10:6}že na mně hledáš nějaký přestupek
a po mém hříchu pídíš se?
^{Job 10:7}Víš přece, že jsem nevinen
a že mě z tvé ruky nikdo nevyrve!

^{Job 10:8}Tvé ruce mne hnětly a tvořily –
teď ses obrátil a chceš mě zahubit?
^{Job 10:9}Vzpomeň si, že jsi mne z hlíny vytvořil –
to mě chceš znovu na prach obrátit?
^{Job 10:10}Což jsi mě kdysi jak mléko nenalil,
nenechal jsi mě zhoustnout jako sýr?
^{Job 10:11}Kůží a masem jsi mě přioděl,
kostmi a šlachami spojils mě.
^{Job 10:12}Z lásky jsi mě obdaroval životem,
tvá péče střežila můj každý dech.

^{Job 10:13}Toto však v srdci skrýval jsi,
teď už jsem poznal tvé úmysly:
^{Job 10:14}Abys mě hlídal, zda nezhřeším,
abys mi neodpustil žádné přestupky.
^{Job 10:15}Pokud jsem vinen, běda mi,
nezvednu ale hlavu, i když jsem nevinný;
přesycen jsem hanbou, zpitý trápením.
^{Job 10:16}Kdybych se narovnal, budeš mě honit jako lev,
svou úžasnou sílu na mně znovu prokážeš.
^{Job 10:17}Postavíš další svědky proti mně,
tvůj hněv proti mně se ještě rozmůže,
tvá vojska mě zas a znovu vezmou útokem.

^{Job 10:18}Proč jsi mě vůbec z lůna vyváděl?
Kéž bych byl zhynul, než mě kdo uviděl!
^{Job 10:19}Jako bych nikdy nebyl, tak bych na tom byl,
z klína do hrobu by mě přenesli.
^{Job 10:20}Copak mi nezbývá už jen pár dnů?
Nech mě být, ať pookřeji aspoň na chvilku,
^{Job 10:21}dříve než bez návratu odejdu
do země příšeří a stínu,
^{Job 10:22}do země černé jako tma,
kde vládne stín a není řád,
kde i sám rozbřesk je temnota.“

Kapitola 11

Naprav své srdce

^{Job 11:1}Sofar Naámský mu na to řekl:

^{Job 11:2}„Má ta spousta slov zůstat bez odpovědi?
Má se dát za pravdu mluvkovi?
^{Job 11:3}Myslíš, že svým tlacháním všechny umlčíš?
Že nikdo neztrestá tvé rouhání?
^{Job 11:4}Říkal jsi Bohu: ‚Mé přesvědčení je ryzí,
jsem před tebou zcela bez vady.‘ ^{[976]
Job 11:5}Ach, kéž by tak Bůh promluvil,
kéž by se s tebou dal do rozpravy!
^{Job 11:6}Kéž by ti prozradil taje moudrosti,
potřebuješ totiž dvojnásob chápání:
Věz, že Bůh tě trestá míň, než bys zasloužil!

^{Job 11:7}Můžeš postihnout Boží hlubiny?
Meze Všemohoucího pochopit?
^{Job 11:8}Vyšší jsou nad nebe – jak si poradíš?
Hlubší než podsvětí – co ty o tom víš?
^{Job 11:9}Delší než země,
širší než moře!
^{Job 11:10}Když on zasáhne, když uvězní,
když svolá soud, kdo mu zabrání?
^{Job 11:11}Podvodníky zná a vidí zlo,
jak by mu mohlo uniknout?
^{Job 11:12}‚Rozum dostane hlava dubová,
až divoká oslice zplodí člověka!‘

^{Job 11:13}Když ale napravíš své srdce
a k Bohu vzepneš dlaně,
^{Job 11:14}zlo ze svých rukou když daleko odhodíš
a nestrpíš ve svém stanu bezpráví,
^{Job 11:15}tehdy tvář pozvedneš bez vady,
budeš stát neochvějně, bez vší obavy.
^{Job 11:16}Tehdy zapomeneš na své trápení,
jak voda odplyne z tvé paměti.
^{Job 11:17}Tvůj život jak poledne se rozzáří,
i tma se promění v svítání.
^{Job 11:18}Buď klidný, vždyť je tu naděje –
rozhlédneš se kolem a v klidu ulehneš.
^{Job 11:19}Budeš spát a nikdo nevyruší tě,
o tvou přízeň se budou mnozí ucházet.
^{Job 11:20}Oči ničemů se ale vysílí,
jejich útočiště se vytratí;
zbude jim naděje, že duši vypustí.“

Kapitola 12

Chci mluvit se Všemohoucím

^{Job 12:1}Job na to řekl:

^{Job 12:2}„Opravdu, vy jste ti praví
a moudrost vymře s vámi!
^{Job 12:3}I já však mám rozum tak jako vy
a nejsem v ničem za vámi,
to přece každý ví.
^{Job 12:4}Jsem ale k smíchu i svému příteli:
‚On volá k Bohu, ať mu prý odpoví!‘
Jsem k smíchu: ‚Hle, spravedlivý a poctivý!‘
^{Job 12:5}Spokojený člověk pohrdá neštěstím:
‚Kopanec tomu, kdo se potácí!‘
^{Job 12:6}Stany nájezdníků naplňuje klid,
ti, kdo popouzejí Boha, jsou v bezpečí,
jako by Boha v ruce drželi.

^{Job 12:7}Jen se ptej dobytka, ať tě poučí,
ptáci na nebi ti to povědí;
^{Job 12:8}anebo promluv se zemí, ať tě poučí,
ryby v moři ti to prozradí:
^{Job 12:9}Neví snad jeden každý z nich,
že je svou rukou učinil Hospodin?
^{Job 12:10}V jeho ruce je život každého tvora,
je v ní dech každého lidského těla.
^{Job 12:11}Což neumí ucho rozlišovat slova,
jako umí jazyk pokrm ochutnat?
^{Job 12:12}Náleží moudrost jenom kmetům,
patří rozumnost k dlouhému věku?

^{Job 12:13}Bůh – ten má moudrost a také moc,
patří mu prozřetelnost a rozumnost.
^{Job 12:14}Co zboří, se nedá postavit,
koho uvězní, nelze propustit.
^{Job 12:15}Když zadržuje vody, sucho přichází,
a když je vypustí, zemi pustoší.
^{Job 12:16}Jemu patří síla i schopnosti,
jeho je podvedený i podvodník.
^{Job 12:17}Velmože svléká donaha,
ze soudců umí blázny udělat.
^{Job 12:18}Králům rozpíná opasky,
bedra jim obtáčí provazy.
^{Job 12:19}I kněží svléká donaha,
dávné opory strhává.
^{Job 12:20}Odebírá slovo zkušeným,
starce zbavuje soudnosti.
^{Job 12:21}I přední muže vystavuje hanbě,
odzbrojuje i statečné.
^{Job 12:22}Odkrývá hlubiny temnoty,
na světlo vyvádí, co bylo v příšeří.
^{Job 12:23}Rozmnožuje národy a pak je ničí,
dává jim rozmach a pak je rozhání.
^{Job 12:24}Vůdce lidu on o rozum připravuje,
nechá je bloudit v pustotě bez cíle.
^{Job 12:25}Bez světla tápají v temnotě,
nechá vrávorat je jako opilce.

Kapitola 13

^{Job 13:1}To vše už jsem viděl očima,
slyšel ušima a rozpoznal.
^{Job 13:2}Co víte vy, to také vím
a nejsem v ničem za vámi.
^{Job 13:3}Teď chci se Všemohoucím promluvit,
s Bohem chci projednat svou při.
^{Job 13:4}Vy mě jen špiníte samou lží,
všichni jste šarlatáni, a ne lékaři.
^{Job 13:5}Kdybyste aspoň konečně umlkli,
vzbudili byste dojem moudrosti!

^{Job 13:6}Moji námitku teď tedy poslyšte,
věnujte pozornost mým stížnostem.
^{Job 13:7}To kvůli Bohu mluvíte tak podle?
To kvůli němu řečníte falešně?
^{Job 13:8}Chcete snad nadržovat jemu?
Chcete snad dělat obhájce Bohu?
^{Job 13:9}Dopadnete dobře, až vás prozkoumá?
Oklamete ho, jako klamete člověka?
^{Job 13:10}Budete-li někomu tajně nadržovat,
copak vás tvrdě neztrestá?
^{Job 13:11}Jeho vznešenosti nebojíte se,
nepadá na vás jeho děs?
^{Job 13:12}Ta vaše moudra jsou slepená z popela,
vaše odpovědi jsou hlína splácaná!

^{Job 13:13}Mlčte, teď promluvit chci já,
pak ať se stane, co má se stát.
^{Job 13:14}Proč kůži na trh nosit chci
a vlastní život nasadit?
^{Job 13:15}I kdyby mě zabil, i kdybych neměl naději,
své cesty chci před ním obhájit.
^{Job 13:16}Jedině tak bych se mohl zachránit –
vždyť před něj nepřijde žádný bezbožník!
^{Job 13:17}Dobře poslouchejte, co tu vypovím,
můj výklad ať vám v uších zní.
^{Job 13:18}Teď jsem připraven vést svou při
vědom si toho, že jsem nevinný.
^{Job 13:19}Kdo se to bude se mnou přít?
Chci zemřít, když mě umlčí!

^{Job 13:20}Žádám tě, Bože, jenom o dvojí,
ať se před tebou skrývat nemusím:
^{Job 13:21}Svou ruku ode mě odtáhni,
ať nejsem zastrašen tvými hrůzami.
^{Job 13:22}Potom mě vyzvi, ať se obhájím,
anebo začnu mluvit a ty mi odpovíš.
^{Job 13:23}Kolik mám hříchů, kolik vin?
Ukaž mi můj zločin a můj hřích!
^{Job 13:24}Proč skrýváš svoji tvář?
Proč mě za protivníka pokládáš?
^{Job 13:25}List větrem zmítaný chceš vyděsit,
za suchou plevou chceš se hnát,
^{Job 13:26}že na mě sepisuješ hořké žaloby
a hříchy mládí že mi přičítáš?
^{Job 13:27}Nohy mi svíráš do klády,
na každém kroku na mě dohlížíš,
značíš si moje šlápoty!

^{Job 13:28}Člověk se rozpadá jak něco shnilého,
jako když roucho žere mol.

Kapitola 14

^{Job 14:1}Smrtelník z ženy zrozený
má jen pár dnů – a plných trápení.
^{Job 14:2}Jako květ vzejde a uvadne,
jako stín prchne, nezastaví se.
^{Job 14:3}Přesto však z něho oči nespouštíš
a k soudu s tebou ho ^[977] poháníš.
^{Job 14:4}Kdo umí nečisté v čisté obrátit?
Ani jediný!
^{Job 14:5}Ty jsi mu spočítal jeho dny,
počet měsíců jsi mu odměřil,
dal jsi mu meze, jež nesmí překročit.
^{Job 14:6}Odvrať svůj pohled, nech ho být,
ať si užije život jako nádeník!

^{Job 14:7}Strom, ten má aspoň naději:
Když bude poražen, znovu vyraší,
nic nezastaví jeho výhonky.
^{Job 14:8}I kdyby jeho kořeny v zemi zpuchřely,
i kdyby jeho kmen v prachu tlel,
^{Job 14:9}jen ucítí vodu, vypučí zase,
jak mladý stromek větve vyžene.
^{Job 14:10}Člověk však zemře a klesne bezvládně,
naposled vydechne – a kam se poděje?
^{Job 14:11}Jako se vypařuje voda z jezer,
jako potok vyschne a vyprahne,
^{Job 14:12}právě tak člověk lehne a nevstane;
dokud trvá nebe, neprobudí se,
nic nepřeruší jeho sen.

^{Job 14:13}Kéž bys mě jen schoval v hrobě,
kéž bys mě ukryl, než pomine tvůj hněv,
a určil chvíli, kdy na mě vzpomeneš!
^{Job 14:14}Když člověk zemře, copak ožije?
Po všechny dny své těžké roboty
čekal bych na chvíli té úlevy!
^{Job 14:15}Zavolal bys a já se ti ohlásil,
po díle svých rukou by ses roztoužil.
^{Job 14:16}Ačkoli teď mé kroky počítáš,
pak už bys na můj hřích nečíhal.
^{Job 14:17}Do měchu zapečetil bys mé přestupky
a moje viny přikryl bys.

^{Job 14:18}Jako se však hora na prach rozdrolí,
jako se balvan z místa odvalí,
^{Job 14:19}jako voda omílá kamení,
jako příval půdu odplaví –
takto ty bereš člověku naději!
^{Job 14:20}Když ho napadneš, navždy odchází,
strnou mu rysy a ty ho propouštíš.
^{Job 14:21}O slávě svých dětí pak neví nic,
nedozví se ani, zda budou nicotní.
^{Job 14:22}Jediné, co cítí, je bolest v těle,
v duši oplakává jenom sám sebe.“

Kapitola 15

Ohrožuješ zbožnost!

^{Job 15:1}Elifaz Temanský mu na to řekl:

^{Job 15:2}„Má mudrc hlásat jalové názory,
v nitru se nadouvat větrem východním?
^{Job 15:3}Má se hádat slovy bez smyslu
a řečmi bez užitku?
^{Job 15:4}Ty ale ohrožuješ zbožnost
a bráníš rozjímání před Bohem!
^{Job 15:5}Tvá ústa totiž vede špatnost
a rozhodl ses mluvit prohnaně.
^{Job 15:6}Tvá ústa – ne já – tě odsoudí,
usvědčují tě vlastní rty!

^{Job 15:7}Copak ses narodil jako první člověk?
Přišel jsi na svět před horami?
^{Job 15:8}To jsi naslouchal Boží tajné radě?
Veškerá moudrost patří ti?
^{Job 15:9}Copak víš něco, co my nevíme?
Čemu rozumíš, a my ne?
^{Job 15:10}Na naší straně jsou kmeti šediví,
i tvého otce předčí věkem svým.
^{Job 15:11}To ti nestačí ta Boží útěcha,
nelíbí se ti slova laskavá?
^{Job 15:12}Čím ses tak nechal unést v srdci,
co ti tak zatemnilo oči,
^{Job 15:13}že proti Bohu obracíš svůj hněv
a z úst vypouštíš takovouto řeč?

^{Job 15:14}Co je člověk? Může snad být čistý?
Může být v právu, kdo je z ženy zrozený?
^{Job 15:15}Ani na své anděly se Bůh nespoléhá,
ani nebe není ryzí před jeho očima.
^{Job 15:16}Co potom člověk zlý a zkažený,
jenž hřeší, jako by vodu pil!

^{Job 15:17}Něco ti povím, poslouchej,
to, co jsem viděl, ti budu vyprávět,
^{Job 15:18}to, co hlásají mudrci,
když netají, co od svých předků přijali
^{Job 15:19}(země byla dána jenom jim,
nikdo cizí k nim tenkrát nepatřil):
^{Job 15:20}Darebák trpí bolestí po všechny své dny,
roky tyrana jsou spočteny.
^{Job 15:21}Děsí se toho, co mu v uších zní,
když má klid, napadá ho útočník.
^{Job 15:22}Nevěří, že by unikl temnotě,
neustále nad ním visí meč.
^{Job 15:23}Bloudí tu jako potrava pro supy,
ví, že ho očekává den temnoty.
^{Job 15:24}Úzkost ho svírá, tíseň děsí ho,
je jako král, jenž čeká na útok.

^{Job 15:25}To proto, že proti Bohu vztáhl ruku,
proti Všemohoucímu se postavil,
^{Job 15:26}tvrdošíjně se vrhl proti němu
obrněn svým štítem mohutným.
^{Job 15:27}Svou tvář sice nechal zarůst tukem,
sádlem si pokryl slabiny,
^{Job 15:28}bude však bydlet ve zbořených městech,
v domech, v kterých se nebydlí,
které se rozpadají v sutiny.
^{Job 15:29}Bohatý nezůstane, jeho moc neobstojí,
jeho vliv nebude se šířit po zemi.
^{Job 15:30}Takový neunikne temnotě,
jeho výhonek plamen sežehne,
dech Božích úst ho odvane.

^{Job 15:31}Ať nikdo marně nespoléhá na marnost –
prázdnota bude jeho odplatou!
^{Job 15:32}Uschne, než přijde jeho čas,
jeho větve se nebudou zelenat.
^{Job 15:33}Bude jak réva, jež ztrácí hrozny nezralé,
jako oliva, jež setřásá svůj květ.
^{Job 15:34}Spolek bezbožných je neplodný,
stany úplatkářů pohltí plameny.
^{Job 15:35}Počnou trápení a zlo porodí,
v jejich nitru se líhnou lsti!“

Kapitola 16

Udělal si ze mě terč

^{Job 16:1}Job na to řekl:

^{Job 16:2}„Už jsem těch věcí slyšel přespříliš –
jako těšitelé jste ukrutní!
^{Job 16:3}Prý: ‚Kdy už skončí to mluvení do větru?‘
Nebo: ‚Co tě dráždí ke tvým výlevům?‘
^{Job 16:4}I já bych uměl mluvit jako vy,
kdybyste na mém místě usedli.
Svými řečmi bych vás uměl zahrnout,
potřásat nad vámi hlavou svou.
^{Job 16:5}Svými ústy bych vás ale povzbudil,
slova mých rtů by byla útěchou.

^{Job 16:6}Mluvím-li, má bolest se nemírní,
mlčím-li, v čem se mi uleví?
^{Job 16:7}Teď jsi mě, Bože, opravdu vysílil.
Zničils mě i mé nejbližší!
^{Job 16:8}Vrásky na mém těle svědčí proti mně,
má vyhublost vstává a obviňuje mě.
^{Job 16:9}Zuřivě drásá mě Bůh, nenávidí mě,
můj sok proti mně zuby skřípe,
probodává mě pohledem.
^{Job 16:10}Kdekdo si na mě ústa otevře,
s posměchem bijí mě do tváře,
všichni se srotili proti mně.
^{Job 16:11}Bůh mě dal napospas ničemům,
předhodil mě zlosynům.
^{Job 16:12}Žil jsem v poklidu – vtom na mě udeřil,
chytil mě za krk a bil a bil!
Udělal si ze mě terč,
^{Job 16:13}zasypává mě deštěm střel.
Bez milosti mě seká do slabin,
mou žluč nechá stříkat po zemi.
^{Job 16:14}Dává mi jeden úder za druhým,
vrhá se na mě jako válečník.

^{Job 16:15}Zjizvenou kůži pytlem zakryl jsem,
svým čelem ryji zem.
^{Job 16:16}Tvář mi od pláče opuchla,
stín smrti mi leží na víčkách.
^{Job 16:17}Já přece nemám na rukou násilí,
má modlitba je bez poskvrny!

^{Job 16:18}Země, nepřikrývej moji krev,
můj křik ať odpočinku nedojde!
^{Job 16:19}Mám svědka v nebi právě teď,
tam nahoře mám svého přímluvce.
^{Job 16:20}Když se mi vysmívají přátelé,
k Bohu přes slzy dívám se.
^{Job 16:21}Kéž by se člověk mohl s Bohem přít,
jako se lidé přou s přáteli!

^{Job 16:22}Roky mně odměřené se chýlí ke konci,
odcházím na cestu, z níž se nevrátím.

Kapitola 17

^{Job 17:1}Dech mě opouští,
mé dny skončily,
jen hřbitov zbývá mi.
^{Job 17:2}Jsou se mnou ale ještě ti posměvači –
kvůli jejich zlobě nezamhouřím oči!

^{Job 17:3}Slož za mne záruku, kterou určil jsi –
kdo jiný by se za mě zaručil?
^{Job 17:4}Jejich srdce jsi zbavil soudnosti,
takovým přece nedáš zvítězit!
^{Job 17:5}Říká se: ‚Kdo zištně zrazuje přátele,
zbavuje vlastní děti vyhlídek.‘

^{Job 17:6}Bůh ze mě pro všechny udělal přísloví,
kdekdo mi plivne do očí.
^{Job 17:7}Oči se mi kalí hořkostí,
z mých údů zbývá pouhý stín.
^{Job 17:8}Při pohledu na mě se děsí poctiví,
nevinní jsou pobouřeni: ‚Vida, bezbožník!‘
^{Job 17:9}Spravedlivý ale jde svou cestou dál,
kdo má čisté ruce, se zviklat nenechá.
^{Job 17:10}Nuže, vy všichni, zkuste to znovu –
moudrého mezi vámi ale nenajdu!

^{Job 17:11}Mé dny uplynuly i s mými úmysly,
touhy mého srdce se zhatily.
^{Job 17:12}Obrátit usilují noc na den,
v temnotě říkají: ‚Světlo blíží se!‘
^{Job 17:13}Je-li mou nadějí domov ve hrobě,
mám-li si ustlat lože v temnotě,
^{Job 17:14}mám-li nazývat jámu otcem svým
a červy svou matkou a sestrami –
^{Job 17:15}kde potom bude ta má naděje?
Ta má naděje – kdo ji zahlédne?
^{Job 17:16}Sestoupí se mnou do hrobu?
Lehneme si spolu do prachu?“

Kapitola 18

Světlo darebáka uhasne

^{Job 18:1}Bildad Šuchský mu na to řekl:

^{Job 18:2}„Jak dlouho povedeš takovéhle řeči?
Promluvíme si, až se zamyslíš.
^{Job 18:3}Jak to, že jsme tu za dobytek? ^[978]
To nás považuješ za tupce?
^{Job 18:4}Tvá vlastní zuřivost drásá tě!
Copak se kvůli tobě zboří svět?
Zhroutí se skály na místě?

^{Job 18:5}Světlo darebáka uhasne,
plamen ohně mu zářit nebude.
^{Job 18:6}Světlo v jeho stanu ve tmu změní se
a jeho svíce uhasne. ^{[979]
Job 18:7}Jeho rázný krok znejistí,
jeho vlastní záměry ho porazí.
^{Job 18:8}Nohama zaplete se do sítě,
do oka v chůzi chytí se.
^{Job 18:9}Za patu bude lapen do tenat,
zaklapne se nad ním jeho past.
^{Job 18:10}Při zemi na něj číhá smyčka,
na stezce na něj čeká léčka.
^{Job 18:11}Odevšad ho děsí hrůzy,
lepí se mu na paty.
^{Job 18:12}Hladoví po něm pohroma,
neštěstí čeká na jeho pád.
^{Job 18:13}Jeho kůži sžírá choroba,
jeho údy hltá rána smrtelná.
^{Job 18:14}Vyrván bude z bezpečí svého stanu,
odveden bude ke králi hrůz.
^{Job 18:15}Plameny zaplaví jeho stan,
jeho příbytek bude sírou zasypán.
^{Job 18:16}Jeho kořeny uschnou zespoda,
nahoře uvadne jeho koruna.
^{Job 18:17}Na zemi po něm nezbude památky,
jeho jméno nezazní nikde po kraji.
^{Job 18:18}Ze světla vyženou ho do temna,
zapuzen bude ze světa.
^{Job 18:19}Nebude mít v lidu nástupce ani potomka,
ve svém domě nezanechá ani živáčka.
^{Job 18:20}Na západě se zhrozí nad jeho osudem
i všechny na východě pojme děs:
^{Job 18:21}‚Ach, takový je tedy příbytek zlosyna,
domov neznaboha takhle dopadá!‘“

Kapitola 19

Můj Vykupitel žije

^{Job 19:1}Job na to řekl:

^{Job 19:2}„Jak dlouho budete mou duši trápit
a svými řečmi mě ubíjet?
^{Job 19:3}Hanobíte mě už aspoň po desáté –
nestydíte se mě urážet?
^{Job 19:4}Pokud jsem opravdu v něčem pochybil,
do mé chyby vám není nic.
^{Job 19:5}Pokud se chcete povyšovat nade mne
a moji potupu proti mně obracet,
^{Job 19:6}pak vězte, že Bůh mi ublížil –
to on na mě hodil svoji síť!

^{Job 19:7}Hle, volám: ‚Násilí!‘ a nikdo se neozve;
křičím o pomoc, a právo nikde.
^{Job 19:8}Cestu mi zazdil – neprojdu,
na mé stezky vrhl temnotu.
^{Job 19:9}Mou čest ze mne strhl jako plášť
a korunu mi z hlavy sňal.
^{Job 19:10}Boří mě ze všech stran, dokud nezajdu,
mou naději vyvrací jako strom z kořenů.
^{Job 19:11}Svým hněvem srší proti mně
v domnění, že jsem jeho nepřítel.
^{Job 19:12}V jednom šiku útočí jeho armáda,
proti mně vrší dobývací val,
můj stan obléhají kolem dokola.

^{Job 19:13}Mým vlastním bratrům mě odcizil,
moji známí se ke mně neznají.
^{Job 19:14}Příbuzní i přátelé mě nechali,
zapomněli na mě ^{Job 19:15}i hosté mí.
I mé služebnice mě mají za cizince,
dívají se na mě jako na vetřelce.
^{Job 19:16}Když zavolám sluhu, vůbec se neozve,
jakkoli úpěnlivě prosím jej.
^{Job 19:17}Můj dech je odporný i mé manželce,
hnusím se své vlastní rodině.
^{Job 19:18}Pohrdají mnou i mládenci –
jen co se objevím, nadávají mi.
^{Job 19:19}Spřízněným duším jsem odporný,
moji milovaní mě zavrhli.
^{Job 19:20}Nejsem nic než kost a kůže,
zbyly mi jen holé dásně.

^{Job 19:21}Smilujte, smilujte se, vy mí přátelé,
vždyť Boží ruka bije mě!
^{Job 19:22}Musíte s Bohem na mě pořádat ten hon,
nemáte ještě mého masa dost?

^{Job 19:23}Kéž by má slova byla sepsána,
kéž by jak nápis byla vyryta
^{Job 19:24}olovem a rydlem železným,
kéž by je navždy vytesali do skály!
^{Job 19:25}Můj Vykupitel žije, to jedno vím,
a že nakonec se nad prachem postaví.
^{Job 19:26}I kdyby ze mě kůži sedřeli,
já ve svém těle Boha uvidím.
^{Job 19:27}Já ho uvidím vlastníma očima,
ne někdo cizí, ale já –
srdce mi touhou umírá!

^{Job 19:28}Jenže vy říkáte: ‚Jak ho přistihnem?
Příčina věci je přece v něm.‘ ^{[980]
Job 19:29}Vy sami ale meče bojte se,
vždyť mečem trestá hněv,
a tak soud sami poznáte.“

Kapitola 20

Hrozný osud ničemů

^{Job 20:1}Sofar Naámský mu na to řekl:

^{Job 20:2}„Na tohle musím odpovědět,
to přece nejde vydržet!
^{Job 20:3}Když slyším tolik důtek a urážek,
můj moudrý duch mi vnuká odpověď:

^{Job 20:4}Víš přece sám, že odjakživa,
už co byl člověk na zem postaven,
^{Job 20:5}radost ničemů je velmi krátká,
štěstí bezbožných je chvilkové.
^{Job 20:6}I kdyby jeho hrdost k nebi dosáhla
a hlavou oblaků se dotýkal,
^{Job 20:7}jak vlastní lejno zmizí napořád –
‚Kam se poděl?‘ se jeho známí budou ptát.
^{Job 20:8}Jako sen odletí a bude ten tam,
bude zapuzen jak noční vidina.
^{Job 20:9}Oko, jež vídalo ho, už ho nespatří,
nebude k nalezení ve svém obydlí.
^{Job 20:10}Jeho děti budou muset odškodnit chudáky,
vlastníma rukama majetek navrátit.
^{Job 20:11}Mladická síla, jíž měl plné kosti,
do prachu ulehne spolu s ním.

^{Job 20:12}I když mu zlo chutná v ústech sladce,
i když je chová pod jazykem,
^{Job 20:13}i když je vychutnává, nemá naspěch,
i když je převaluje na patře,
^{Job 20:14}v útrobách mu ale ten pokrm zhořkne,
promění se mu v hadí jed.
^{Job 20:15}Vše, co spolykal, musí vyzvracet,
Bůh mu to bohatství z břicha vyžene.
^{Job 20:16}Bude nasávat hadí jed,
jazyk zmijí ho zabije.
^{Job 20:17}Nikdy nezažije proudy oleje,
nebude se koupat v medu a smetaně.
^{Job 20:18}To, co ukořistil, vrátí netknuté,
neužije to, co získal obchodem.
^{Job 20:19}To proto, že chudákům bořil chýše
a zabíral domy, které nestavěl.

^{Job 20:20}Svoji hladovost neuměl utišit,
a proto neunikne vlastní chtivosti.
^{Job 20:21}Nezbude nic, co by pohltil,
už nepotrvá jeho blahobyt.
^{Job 20:22}Uprostřed nadbytku přijde do úzkých,
bída se na něj vrhne ze všech sil.
^{Job 20:23}Zatímco on si břicho cpe,
Bůh na něj sešle vroucí hněv –
zaplaví ho svým deštěm střel!
^{Job 20:24}Na útěku před železnou zbraní
zasažen bude lukem bronzovým.
^{Job 20:25}Ze zad mu náhle trčí šíp
a jeho špice se žlučí skví.
Kdejaká hrůza ho dostihla,
^{Job 20:26}na jeho poklady čeká černá tma.
Pohltí ho oheň, jenž nebyl rozdmýchán,
cokoli zůstalo u něj doma, spolyká.
^{Job 20:27}Nebesa odhalí jeho vinu,
země se postaví proti němu.
^{Job 20:28}Jeho dům odnese povodeň,
proud ho zachvátí v soudný den.
^{Job 20:29}Takový osud dává Bůh ničemům,
takové dědictví jim určil Bůh!“

Kapitola 21

Ničemové užívají života

^{Job 21:1}Job na to řekl:

^{Job 21:2}„Dobře poslouchejte, co tu vypovím –
můžete mě utěšit právě tím.
^{Job 21:3}Vydržte, když teď budu mluvit já,
potom se zase smíte posmívat.
^{Job 21:4}Copak si stěžuji na člověka?
Ztrácím trpělivost jenom tak?
^{Job 21:5}Pohleďte na mě a zděste se,
ruku na ústa si položte!
^{Job 21:6}Vždyť i já, když na to pomyslím,
celý se třesu zděšením.

^{Job 21:7}Jak to, že ničemové užívají života?
Zatímco stárnou, jejich moc narůstá.
^{Job 21:8}Jejich potomkům se daří kolem nich,
své ratolesti mají na očích.
^{Job 21:9}V jejich domech je pokoj bez obav,
Boží hůl na ně nijak nepadá.
^{Job 21:10}Jejich býk je plodný, nikdy neselže,
jejich kráva rodí, o tele nepřijde.
^{Job 21:11}Jejich mladí mají volnost jako beránci,
jejich maličcí kolem skotačí.
^{Job 21:12}Zpívají při hře tamburíny a citery,
za zvuku píšťaly se veselí.
^{Job 21:13}Ve štěstí tráví svoje dny,
do hrobu odcházejí v pokoji.
^{Job 21:14}Bohu však říkají: ‚Nech nás být!
O tvých cestách nechceme vědět nic!
^{Job 21:15}Kdo je to ten Všemohoucí? Proč bychom mu sloužili?
K čemu by nám asi byly nějaké modlitby?‘
^{Job 21:16}(Oni však to své štěstí v moci nemají.
Myšlenky ničemů mě míjejí!)

^{Job 21:17}Jak často ale ‚svíce darebáků zhasíná‘? ^[981]
Přichází na ně pohroma?
Naděluje jim bolesti rozhněvaný Bůh?
^{Job 21:18}Bývají jako sláma ve větru,
jako plevy, jež vichr odnesl?
^{Job 21:19}Řeknete: ‚Bůh jeho trest odkládá pro děti.‘ ^[982]
– Ať raději odplatí jemu, aby se poučil!
^{Job 21:20}Ať vidí svou zkázu vlastníma očima,
hněvání Všemohoucího ať vypije si sám!
^{Job 21:21}Bude mu snad potom záležet na rodině,
až jeho měsíce dojdou do konce?

^{Job 21:22}Chce tu snad někdo Boha poučit?
On přece soudí všechno na nebi!
^{Job 21:23}Jeden umírá v plné síle,
v klidu a zcela spokojen,
^{Job 21:24}stehna obalená tukem
a kosti morkem nasáklé.
^{Job 21:25}Jiný zas umírá plný hořkosti,
aniž kdy okusil, co je blahobyt.
^{Job 21:26}Do prachu však ulehnou jeden jak druhý,
oba dva stejně přikryjí červi.

^{Job 21:27}Víte, já znám ty vaše myšlenky –
hledáte způsoby, jak mi ublížit.
^{Job 21:28}Říkáte: ‚Kam se poděly ty jejich paláce?
Stanům darebáků kde konec je?‘ ^{[983]
Job 21:29}– To jste se nikdy neptali pocestných?
Nepřijímáte jejich svědectví?
^{Job 21:30}Vždyť v čase neštěstí je zlosyn ušetřen,
v den rozhněvání vyvázne.
^{Job 21:31}Kdo mu jeho způsoby vytkne do očí?
Za to, co prováděl, kdo mu odplatí?
^{Job 21:32}Ještě mu pohřeb vystrojí,
nad jeho hrobem budou bdít.
^{Job 21:33}Lehká mu bude země pohřební,
vždyť za ním kráčí celé procesí
a předcházejí ho nesčetní.

^{Job 21:34}Jak mě chcete těšit těmi nesmysly?
Vaše odpovědi jsou samé lži!“

Kapitola 22

Tvá vina je bezmezná!

^{Job 22:1}Elifaz Temanský mu na to řekl:

^{Job 22:2}„Má snad Bůh nějaký prospěch z člověka?
Že by mu chytrák nějak prospíval?
^{Job 22:3}Copak tvá spravedlnost Všemohoucího zajímá?
Žiješ-li bezúhonně, co z toho má?
^{Job 22:4}Že by se o tvou zbožnost s tebou pohádal?
Proč by měl s tebou k soudu utíkat?
^{Job 22:5}Tvá špatnost musí být veliká,
tvá vina je bezmezná!

^{Job 22:6}Od bratří jsi bezdůvodně zástavu vybíral
a nahým svlékals jejich plášť, ^{[984]
Job 22:7}žíznivému jsi vodu nedával
a hladovému chleba odpíral.
^{Job 22:8}‚Mocnému přece patří svět,
uznávaní se v něm umějí zabydlet.‘
^{Job 22:9}Vdovy jsi ale s prázdnou pryč posílal
a sirotkům jsi drtil ramena. ^{[985]
Job 22:10}To proto tě nyní obkličují osidla
a náhle tě děsí pohroma,
^{Job 22:11}proto je kolem tebe neprůhledná tma
a přikrývá tě záplava.

^{Job 22:12}Copak Bůh není tam v nebi nahoře?
Jak vysoko jsou hvězdy – jen se podívej!
^{Job 22:13}Ty ale říkáš: ‚Co Bůh ví?
To může soudit přes mraky?
^{Job 22:14}Oblaka cloní jej, takže nevidí,
když po nebeské klenbě obchází.‘
^{Job 22:15}– To se chceš držet té staré stezky,
kterou kráčeli lidé zlí?
^{Job 22:16}Ti byli vyrváni, než přišel jejich čas,
jejich základy řeka odnesla.
^{Job 22:17}Bohu říkali: ‚Nech nás být!
Co by nám ^[986] Všemohoucí mohl učinit?‘
^{Job 22:18}(Přitom jejich domy blahobytem naplnil.
Myšlenky ničemů mě míjejí!)
^{Job 22:19}Spravedliví jejich pád vidí s radostí,
nevinní se smějí nad nimi:
^{Job 22:20}‚Hleďme, jejich jmění je to tam,
jejich bohatství oheň spolykal!‘

^{Job 22:21}Poddej se Bohu a najdeš klid,
takto ti vzejde blahobyt.
^{Job 22:22}Z jeho úst přijmi učení,
vezmi si k srdci jeho výroky.
^{Job 22:23}K Všemohoucímu když se navrátíš,
on tě obnoví!
Ze svého stanu vyžeň bezpráví,
^{Job 22:24}své zlato musíš do prachu zahodit,
ofirské zlato mezi říční balvany.
^{Job 22:25}Pak bude Všemohoucí zlatem tvým,
hromadou stříbra bude ti.
^{Job 22:26}Všemohoucí pak bude tvou rozkoší,
až k Bohu tvář svou obrátíš.
^{Job 22:27}Budeš se k němu modlit a on tě vyslyší,
své sliby tehdy vyplníš.
^{Job 22:28}Cokoli rozhodneš, obstojí,
tvé cesty budou světlem zality.
^{Job 22:29}‚Hlavu vzhůru!‘ řekneš zkroušeným,
a kdo klopí oči, toho Bůh zachrání.
^{Job 22:30}Vysvobodí i toho, kdo není bez viny,
vysvobozen bude pro čistotu rukou tvých.“

Kapitola 23

Má žaloba je plná trpkosti

^{Job 23:1}Job na to řekl:

^{Job 23:2}„I dnes je má žaloba plná trpkosti,
jeho ^[987] ruka mě drtí i přes mé sténání.
^{Job 23:3}Kdybych jen věděl, kde se nachází,
k jeho sídlu bych se vypravil.
^{Job 23:4}Před jeho tváří bych vyložil svou při,
vznesl bych před ním svoje stížnosti.
^{Job 23:5}Dozvěděl bych se, co mi odpoví,
co mi chce říci, bych pochopil.
^{Job 23:6}Bude se ve své veliké moci se mnou přít?
Nikoli! On mě jistě vyslyší!
^{Job 23:7}Kdyby se s ním poctivý mohl přít,
vyhrál bych svůj soud navždycky.

^{Job 23:8}Jdu-li však na východ, není tam,
ani na západě ho nevnímám.
^{Job 23:9}Působí-li na severu, tam ho nevidím,
míří-li k jihu, já ho nespatřím.
^{Job 23:10}Zato on zná mé cesty i mé zastávky;
ukážu se jako zlato, až mě vyzkouší.
^{Job 23:11}Má noha se přidržela jeho šlépějí,
sledoval jsem jeho cestu, nesešel jsem z ní.
^{Job 23:12}Nevzdálil jsem se příkazům jeho rtů,
v nitru ^[988] jsem uchovával výroky jeho úst.

^{Job 23:13}On je však Jediný – kdo ho zadrží?
Co se mu zachce, to učiní.
^{Job 23:14}Co o mně rozhodne, to jistě vykoná,
jak to prokázal už tolikrát.
^{Job 23:15}Proto jsem před ním vyděšen,
když na něj myslím, hrozím se!
^{Job 23:16}Bůh už mé srdce ochromil,
Všemohoucí mě vyděsil.
^{Job 23:17}Ještě jsem ale nezmlkl v temnotách,
i když mi obličej přikryl mrak.

Kapitola 24

^{Job 24:1}Když ‚Všemohoucí neodkládá časy odplaty,‘ ^[989]
proč ty dny jeho věrní nikdy nevidí?

^{Job 24:2}Jsou takoví, kteří posouvají mezníky
a pasou stáda, která ukradli.
^{Job 24:3}Sirotkům odvádějí osla pryč
a vdově berou býka do zástavy.
^{Job 24:4}Ubožáky z cesty srážejí,
až se chudí skrývají všude po kraji.
^{Job 24:5}Jiní jsou jak divocí osli na poušti,
vycházejí za prací, jako by kořist hledali;
potravu pro děti shánějí na pláních.
^{Job 24:6}Sklízejí na poli, které jim nepatří,
paběrkují na vinicích lidí zlých.
^{Job 24:7}Nocují nazí, oděv nemají,
v chladu jim chybí přikrývky.
^{Job 24:8}Horské lijáky je smáčejí,
choulí se ke skále, nemají přístřeší.

^{Job 24:9}Jiní zas sirotka od prsu uloupí,
vezmou ho chudákům do zástavy.
^{Job 24:10}Ti chodí nazí, oděv nemají,
o hladu cizí snopy snášejí.
^{Job 24:11}Vytlačují olej mezi kameny,
o žízni šlapou vinný lis.
^{Job 24:12}Sténání umírajících z města zní,
raněné duše o pomoc volají –
copak to Bohu nevadí?!

^{Job 24:13}Jsou také takoví, kteří se světlu vzpírají,
k jeho cestám se neznají
a jeho stezek se nedrží.
^{Job 24:14}Vrah vstává, když se zešeří,
aby zabíjel ubohé chudáky;
jako zloděj se nocí odplíží.
^{Job 24:15}Cizoložné oko soumrak vyhlíží,
‚Nikdo mě neuvidí,‘ říká si
a tvář si rouškou zahalí.
^{Job 24:16}Za tmy se do domů vlamují,
ve dne jsou doma zavření;
ke světlu se neznají.
^{Job 24:17}Těm všem je temno svítáním,
přátelí se totiž s hrůzou tmy.

^{Job 24:18}Ať voda takové rychle odplaví,
ať jsou prokleté jejich pozemky,
ať nikdo nezamíří k jejich vinicím!
^{Job 24:19}Jako sucho a horko pohltí rozpuštěný sníh,
tak ať hrob pohltí ty, kdo hřešili.
^{Job 24:20}Ať na ně zapomene matčin klín,
ať jsou pochoutkou pro červy.
Ať nikdo nevzpomene na ty zlosyny,
ať jsou jak stromy větrem zlomeni.
^{Job 24:21}Ať obcují s neplodnou, která nerodí,
vdovu ať opustí bez jmění!

^{Job 24:22}Bůh svojí mocí i silné zachvátí;
i při svém postavení si nejsou jistí životy.
^{Job 24:23}Dává jim pocit bezpečné opory,
jeho oči však jejich cestu sledují.
^{Job 24:24}Načas se vyvýší, a hned jsou pryč,
sníženi budou a jako všichni sklizeni,
jako klasy budou skoseni.

^{Job 24:25}Což to tak není? Kdo mě ze lži usvědčí?
Kdo moji výpověď může vyvrátit?“

Kapitola 25

Kdo může být čistý?

^{Job 25:1}Bildad Šuchský mu na to řekl:

^{Job 25:2}„Bohu náleží vláda i úcta,
on působí pokoj na svých výšinách.
^{Job 25:3}Dá se snad jeho vojsko spočítat?
Je někdo, nad kým jeho světlo nevstává?
^{Job 25:4}Může snad člověk být v právu před Bohem?
Může být čistý, kdo z ženy zrodil se?
^{Job 25:5}Vždyť ani měsíc dost světla nedává,
ani hvězdy nejsou ryzí před jeho očima.
^{Job 25:6}Co potom pouhý lidský červ,
smrtelník, jenž je larvě podoben?“

Kapitola 26

Jen šepot o něm slyšíme

^{Job 26:1}Job na to řekl:

^{Job 26:2}„Jak pěkně umíš slabému pomoci!
Jak jsi bezmocného přímo zachránil!
^{Job 26:3}Jakou radu jsi bláhovému udělil!
Jak hluboké pochopení jsi tu projevil!
^{Job 26:4}Komu chceš tyhle řeči vykládat?
Jaký duch to z tebe promlouvá?

^{Job 26:5}Mrtví se před Bohem chvějí v hlubinách,
pod vodou s těmi, kdo prodlévají tam.
^{Job 26:6}Před ním je nahé samo záhrobí,
neskryje se před ním říše záhuby.
^{Job 26:7}On prostírá sever nad prázdnem,
zavěšuje zemi na ničem.
^{Job 26:8}On váže vody do oblak,
mračno pod nimi se však netrhá.
^{Job 26:9}On zahaluje úplněk,
mrakem ho přikrývá jako závojem.
^{Job 26:10}Vykroužil obzor nad vodní hladinou,
tam, kde je hranice světla s temnotou.
^{Job 26:11}Nebeské pilíře třesou se,
děsí se při jeho pohrůžce.
^{Job 26:12}On svojí mocí moře utišil,
netvora rozdrtil svou moudrostí.
^{Job 26:13}Nebe svým dechem rozjasnil,
slizkého hada svou rukou poranil.
^{Job 26:14}A to jsou z jeho cest pouhé okraje,
jen slabý šepot o něm slyšíme –
burácení jeho moci kdo by rozuměl?“

Kapitola 27

Trvám na své nevině

^{Job 27:1}A Job pokračoval ve své promluvě:

^{Job 27:2}„Při Bohu živém, který mi upřel právo,
při Všemohoucím, jenž naplnil mě trpkostí,
^{Job 27:3}přísahám, že dokud je ve mně život,
dokud mám v chřípí Boží dýchání,
^{Job 27:4}nevypustím ze rtů žádnou podlost,
nebudu mluvit jazykem falešným.
^{Job 27:5}V žádném případě vám nedám za pravdu,
své bezúhonnosti se jakživ nezřeknu.
^{Job 27:6}Trvám na své nevině – té se nepustím,
po celý život mám čisté svědomí!

^{Job 27:7}Kéž by mí protivníci byli odhaleni jako zlosyni
a ti, kdo mě napadají, jako zločinci!
^{Job 27:8}Copak má bezbožný nějakou naději,
když ho Bůh zabíjí, obírá o duši?
^{Job 27:9}Copak Bůh vyslyší jeho volání,
když na něj přijde soužení?
^{Job 27:10}Copak je Všemohoucí jeho rozkoší?
Volá snad k Bohu bez ustání?

^{Job 27:11}Poučil jsem vás o Božím jednání,
o Všemohoucím jsem nic netajil.
^{Job 27:12}Vždyť jste to všichni sami viděli –
proč tedy mluvíte takové nesmysly:

^{Job 27:13}‚Takový osud dává Bůh ničemům,
dědictví, jež Všemohoucí svěřuje tyranům. ^{[990]
Job 27:14}I kdyby měl spoustu dětí, všechny čeká meč,
chlebem jeho ratolesti nenasytí se.
^{Job 27:15}Pozůstalé po něm pohřbí mor,
nebudou oplakáváni od svých vdov.
^{Job 27:16}I kdyby stříbra jak prachu nakupil,
i kdyby šatů jak bláta navršil,
^{Job 27:17}spravedlivý oblékne si, co on hromadil,
jeho stříbro po něm zdědí nevinný.
^{Job 27:18}Jak pavouk buduje si svůj dům,
je ale chatrný jak chýše hlídačů.
^{Job 27:19}Ulehne jako boháč, a je to naposled;
když oči otevře, nic mu nezbude.
^{Job 27:20}Hrůzy ho postihnou jako povodeň,
uprostřed noci ho vichr odnese.
^{Job 27:21}Východní vítr ho odnese kdovíkam,
odvane ho daleko z jeho domova.
^{Job 27:22}Vrhne se na něj beze vší lítosti,
právě když bude chtít před ním utéci.
^{Job 27:23}Posměšně zatleská mu svýma rukama,
s pískotem vyžene ho z jeho domova.‘“

Kapitola 28

Píseň o skryté moudrosti

^{Job 28:1}Stříbro má své naleziště,
zlato má místo, kde čistí se.
^{Job 28:2}Železo lidé těží ze země
a kámen taví v měď.
^{Job 28:3}Vytlačují tmu za nové hranice,
pronikají každou krajní mez,
po rudě pátrají v černé tmě.
^{Job 28:4}Šachty razí, kam poutník nezavítá,
kam ani nezabloudí noha člověka,
spouští se na laně, kde není živáčka.
^{Job 28:5}Země na povrchu skýtá chleba,
v jejích hlubinách však sálá žár.
^{Job 28:6}Safír se ukrývá v jejích skalách,
blyští se tam zlatý prach.
^{Job 28:7}Stezku tam nezná dravý pták,
nespatřilo ji oko jestřába.
^{Job 28:8}Nekráčí po ní pyšná šelma,
lev nikdy nezavítá tam.
^{Job 28:9}Lidé však na křemen vztahují ruku,
hory vyvracejí z kořenů.
^{Job 28:10}Ve skále dokáží razit štolu,
očima pátrají po každém klenotu.
^{Job 28:11}Zahradit umějí prosakující vodu,
skryté poklady vynášejí ke světlu.

^{Job 28:12}Kde se však moudrost nalézá?
A rozumnost kde přebývá?

^{Job 28:13}Člověk netuší, kudy k ní;
nenajde ji na zemi mezi živými.
^{Job 28:14}Propast praví: „Ve mně není.“
Moře říká: „Nemám ji.“
^{Job 28:15}Nedá se pořídit za zlato nejčistší,
její cenu nelze stříbrem vyvážit. ^{[991]
Job 28:16}Nedá se zaplatit zlatem ofirským,
vzácným onyxem ani safíry.
^{Job 28:17}Zlato ani křišťál s ní nelze porovnat,
nedá se koupit za šperky ze zlata.
^{Job 28:18}Korál či alabastr za zmínku nestojí,
cena moudrosti je nad perly.
^{Job 28:19}Nevyrovnají se jí ani africké topasy,
nejryzejším zlatem se nedá zaplatit.

^{Job 28:20}Odkud tedy moudrost vyvěrá?
A rozumnost kde přebývá?

^{Job 28:21}Skrytá je očím všech živých na zemi
i ptákům na nebi je tajemstvím.
^{Job 28:22}Záhuba i Smrt praví:
„Samy jsme o ní jen slyšely.“
^{Job 28:23}Jen Bůh rozumí cestě k ní,
to on ví, kde se nachází.
^{Job 28:24}On vidí všechny zemské končiny,
všechno pod nebem si prohlíží.
^{Job 28:25}Když vítr silou obdařil
a vodu mírou odměřil,
^{Job 28:26}když dešti určil cíl
a dráhu mrakům bouřkovým,
^{Job 28:27}tehdy ji spatřil a ocenil,
prozkoumal ji a potvrdil.

^{Job 28:28}A řekl člověku:
„Moudrost je v tom, ctít Hospodina,
rozum je v tom, varovat se zla.“ ^[992]

Kapitola 29

Jobova závěrečná řeč

^{Job 29:1}A Job pokračoval ve své promluvě:

^{Job 29:2}„Kéž by mi bylo jako za dávných časů,
za dnů, kdy Bůh bděl nade mnou,
^{Job 29:3}kdy jeho lampa svítila nad mou hlavou
a v jeho světle jsem chodil tmou!
^{Job 29:4}Jako tenkrát v mém nejlepším věku,
kdy Bůh byl mému stanu přítelem,
^{Job 29:5}kdy ještě Všemohoucí býval se mnou
a mé děti všude kolem mě.
^{Job 29:6}Tenkrát se mé kroky koupaly ve smetaně,
ze skály prýštily mi proudy oleje.

^{Job 29:7}Když jsem chodíval k městské bráně,
abych své místo na prostranství zaujal,
^{Job 29:8}mládenci ustupovali, jakmile zahlédli mě,
kmeti vstávali mi na pozdrav,
^{Job 29:9}přední mužové své řeči přerušili,
ruku si kladli na ústa,
^{Job 29:10}hlasy hodnostářů umlkaly,
jazyk jim přilnul na patra.

^{Job 29:11}Kdo mě uslyšel, ten mi blahořečil,
kdo jen mě zahlédl, chválil mě,
^{Job 29:12}chudáka v jeho křiku že vysvobozuji
a také sirotka, jenž nemá zastánce.
^{Job 29:13}Snášela se na mě žehnání umírajících,
vdově jsem vracel radost do srdce.
^{Job 29:14}Jak šatem jsem se halil spravedlností,
právo mi bylo pláštěm i turbanem.
^{Job 29:15}Byl jsem očima pro slepé
a nohama pro chromé,
^{Job 29:16}otcem jsem býval pro chudé,
zasazoval se o právo cizince.
^{Job 29:17}Zlosynům jsem uměl zuby zvyrážet
z čelistí jsem jim vyrval úlovek.

^{Job 29:18}Říkal jsem si: ‚Umřu v rodinném hnízdě,
až mých dnů bude jak písku u moře.
^{Job 29:19}Mé kořeny budou sahat až k vodě,
rosa bude nocovat v mé koruně.
^{Job 29:20}Má sláva stále čerstvá zůstane,
můj luk stále pevný v ruce mé.‘

^{Job 29:21}Naslouchali mi napjatě,
tiše očekávali rady mé.
^{Job 29:22}Neměli co dodat po mém slově,
má řeč je svlažovala jako krůpěje.
^{Job 29:23}Čekávali na mě jak na déšť,
na jarní vláhu čekali dychtivě.
^{Job 29:24}Když jsem se usmál na ně, nemohli uvěřit,
světlo mé tváře nechtěli zaplašit.
^{Job 29:25}Sedal jsem v jejich čele a udával jim směr,
žil jsem jako král ve své družině,
jako ten, kdo těší truchlivé.

Kapitola 30

^{Job 30:1}Teď se mi ale vysmívají
ti, kdo jsou mladší nežli já –
ti, jejichž otcům bych býval nesvěřil
ani ovčáckého psa!
^{Job 30:2}Síla jejich rukou k čemu mi může být?
Jejich zmužilost je dávno pryč.
^{Job 30:3}Nouzí a hladem vyzáblí
vyprahlou zemí se toulají,
nocí zkázy a pustoty.
^{Job 30:4}Mezi křovím sbírají listy lebedy,
kořínky jalovce se chtějí nasytit.
^{Job 30:5}Lidé je ze svého středu vyhnali,
křičí za nimi jak za zloději.
^{Job 30:6}Ve strmých roklích bydlet musejí,
v děrách do země a v jeskyních.
^{Job 30:7}Hýkají jako osli ve křoví,
spolu se choulí pod kopřivy –
^{Job 30:8}hlupáci, kteří ani jméno nemají,
kteří jsou ze země bičem vyhnáni!

^{Job 30:9}Teď ale o mně skládají písničky,
stal jsem se pro ně příslovím.
^{Job 30:10}Už zdálky jsem jim odporný,
plivat do tváře se mi nestydí.
^{Job 30:11}Když Bůh můj provaz potupně povolil,
i oni odhodili všechny zábrany.
^{Job 30:12}Lůza povstává po mé pravici,
nohy mi chtějí podrazit,
připravují cesty, aby mě zničili.
^{Job 30:13}Mou stezku rozkopali,
na mojí zkáze pracují
a nikdo jim v tom nebrání.
^{Job 30:14}Širokou průrvou pronikají,
jak záplava se valí troskami.
^{Job 30:15}Všechny ty hrůzy se na mě vrhly,
mou důstojnost jako by vichr uchvátil,
jak oblak rozplynulo se mé bezpečí.

^{Job 30:16}Teď už mě ale duše opouští,
zmocňují se mě dny soužení.
^{Job 30:17}Bůh ve mně v noci drtí kosti,
bolest mě sžírá, nedá se utišit.
^{Job 30:18}Ohromnou silou mě drží za šaty, ^[993]
v límci košile chce mě uškrtit.
^{Job 30:19}Do bláta mě odmrštil,
prachu a popelu jsem podobný.

^{Job 30:20}Křičím k tobě, a ty neodpovídáš;
stojím tu, a ty jen přihlížíš.
^{Job 30:21}Proměnil ses mi v ukrutníka,
veškerou silou na mě útočíš.
^{Job 30:22}Vysoko ve větru mě unášíš,
smýkáš mnou v hrozné vichřici.
^{Job 30:23}Vedeš mě na smrt, to jistě vím –
do domu určeného všem živým.

^{Job 30:24}Na zhrouceného přece nikdo ruku nevztáhne,
když volá o pomoc ve své pohromě.
^{Job 30:25}Copak jsem nad ubožákem neplakal?
Neměl jsem soucit pro chudáka?
^{Job 30:26}Když jsem však čekal dobro, přišlo zlo,
namísto světla mě temno přepadlo.
^{Job 30:27}Mé nitro bouří, nedá se utišit,
dostihly mě dny soužení.
^{Job 30:28}Nevidím slunce, chodím ve chmurách,
přede všemi vstávám a naříkám.
^{Job 30:29}Mé vytí připomíná šakaly,
vydávám skřeky se pštrosy.
^{Job 30:30}Kůže na těle mi zčernala,
v kostech mi plane horečka.
^{Job 30:31}Truchlivě zvučí moje citera,
z mé píšťaly se line pláč.

Kapitola 31

^{Job 31:1}Vstoupil jsem do smlouvy se svýma očima,
že se nebudu dívat po dívkách.
^{Job 31:2}Vždyť jaký úděl Bůh z nebe udílí,
jaké dává Všemohoucí shůry dědictví,
^{Job 31:3}ne-li neštěstí pro zlosyna,
ne-li pohromu pachatelům zla?
^{Job 31:4}Copak Bůh nehledí na mé cesty,
copak nepočítá všechny mé kroky?

^{Job 31:5}Jestli jsem v životě jednal falešně,
jestli jsem kdy pospíchal konat lest –
^{Job 31:6}pak ať mě Bůh zváží na váze poctivé,
ať se ubezpečí o mé nevině!
^{Job 31:7}Jestli má noha z cesty zabloudila,
jestli mé srdce odešlo za očima,
jestli mi na rukou špína ulpěla –
^{Job 31:8}pak ať co zaseji, sní někdo jiný,
ať jsou mé ratolesti vykořeněny!

^{Job 31:9}Jestli jsem se v srdci dal něčí ženou svést,
jestli jsem číhal u dveří přítele –
^{Job 31:10}pak ať má žena pro jiného mele,
ať s ní jdou jiní do postele!
^{Job 31:11}Byl by to přece zvrhlý zločin,
byl by to trestuhodný hřích,
^{Job 31:12}byl by to oheň k záhubě spalující,
vykořenil by vše, co pěstuji!

^{Job 31:13}Copak jsem svému služebníku odepřel právo
nebo své služebnici, když měli se mnou spor?
^{Job 31:14}Co bych si pak počal Bohu tváří v tvář?
Co bych mu odpověděl, až se mě bude ptát?
^{Job 31:15}Nestvořil je v břiše Ten, který stvořil mě?
Nezformoval nás jeden a týž v lůně matčině?

^{Job 31:16}Copak jsem nevnímal potřeby chudých,
nechal jsem pohasínat oči vdovy?
^{Job 31:17}Copak jsem jedl svůj chléb sám
a sirotkům z něj nedával?
^{Job 31:18}Od mého mládí u mě jak u otce vyrůstal,
od svého dětství jsem vdovám pomáhal.
^{Job 31:19}Copak jsem přihlížel, jak někdo zmírá bez šatů,
jak ubožák nemá ani přikrývku?
^{Job 31:20}Copak mi takový ze srdce nežehnal,
když se vlnou mých ovcí zahříval?
^{Job 31:21}Jestli má ruka někdy napadla sirotka,
protože jsem viděl, že soud na mě dá –
^{Job 31:22}pak ať mi vyrvou paži z ramena,
ať je má ruka v lokti zlomena!
^{Job 31:23}Božího trestu jsem se přece bál,
před jeho vznešeností bych neobstál!

^{Job 31:24}Copak jsem snad kdy doufal ve zlato,
nazýval jsem drahý kov svou jistotou?
^{Job 31:25}Copak mě těšilo, jak velké jmění mám
a kolik toho svou rukou vydělám?
^{Job 31:26}Copak jsem obdivoval zářící slunce
a měsíc putující ve své nádheře,
^{Job 31:27}takže bych se v srdci dal tajně svést
a rukou jim od úst poslal polibek?
^{Job 31:28}I to by byl přece trestuhodný hřích,
zrazoval bych tím Boha na nebi! ^[994]

^{Job 31:29}Copak mě těšilo neštěstí nepřítele,
copak jsem jásal, když se mu vedlo zle?
^{Job 31:30}Svá ústa jsem nikdy nenechal hřešit
tím, že bych na něj svolával kletby.
^{Job 31:31}Copak si mí domácí museli stěžovat:
‚Kéž by nám dal trochu masa; máme hlad‘?
^{Job 31:32}Vždyť ani cizinec nemusel venku nocovat,
své dveře jsem pocestnému otvíral dokořán.

^{Job 31:33}Copak jsem jako Adam skrýval své přestupky? ^[995]
Chtěl jsem svou vinu v srdci utajit?
^{Job 31:34}Měl jsem snad strach před hlučícím davem,
bál jsem se posměchu svého kmene,
takže jsem mlčel a ani nevycházel ven?

^{Job 31:35}Kéž by mi někdo poskytl slyšení!
Zde je můj podpis. Ať mi Všemohoucí odpoví!
Ať můj žalobce předloží svůj spis!
^{Job 31:36}Rád ho budu nosit na vlastních ramenou,
ozdobím se jím jako korunou!
^{Job 31:37}Všechny své kroky před ním rád vypovím,
předstoupím před něj jako princ!

^{Job 31:38}Jestli má půda křičí proti mně
a její brázdy pláčí společně,
^{Job 31:39}jestli jsem její plody jedl bezplatně
a mořil její nájemce –
^{Job 31:40}pak ať mi vzejde bodláčí místo pšenice
a plevel místo ječmene!“ ^[996]

^{Job 31:41}Zde Jobova řeč končí.

Elihu

Kapitola 32

Teď promluvím já!

^{Job 32:1}Ti tři muži už přestali Jobovi odpovídat, protože se stále považoval za spravedlivého. ^{Job 32:2}Avšak Elihu, syn Barachela Buzského z rodu Ramova, vzplanul proti Jobovi hněvem. Hrozně se rozhněval, že se Job považuje za spravedlivějšího než Bůh. ^{Job 32:3}Rozhněval se i na jeho tři přátele, že mu neuměli odpovědět tak, aby Joba usvědčili. ^{[997]Job 32:4}Dokud mluvili s Jobem, Elihu čekal, protože byli starší než on. ^{Job 32:5}Když ale viděl, že ti tři muži už nemají co odpovědět, vzplanul hněvem.

^{Job 32:6}Elihu, syn Barachela Buzského tehdy řekl:

„Já jsem jen mladík
a vy jste kmeti,
proto jsem byl dosud nesmělý,
bál jsem se říci vám své mínění.
^{Job 32:7}Říkal jsem si: ‚Ať mluví starší,
dříve narození ať učí moudrosti.‘
^{Job 32:8}Vše ale na duchu v člověku záleží,
dech Všemohoucího dává chápání.
^{Job 32:9}Dříve narození nejsou vždy moudřejší,
starší nemusejí mít nejlepší úsudky.
^{Job 32:10}A proto říkám: Naslouchejte mi,
teď zas já vyslovím své mínění.

^{Job 32:11}Dokud jste mluvili, já jsem čekal,
pečlivě jsem naslouchal vašim úvahám.
Dokud jste hledali správná slova,
^{Job 32:12}pozorně jsem vás sledoval.
Joba však nikdo z vás usvědčit neuměl,
nikdo jste pro něj nenašli odpověď.
^{Job 32:13}Jen neříkejte: ‚Našli jsme moudré řešení,
Bůh, a ne člověk ať ho usvědčí!‘
^{Job 32:14}Jobovy řeči mi nebyly určeny,
já bych však neodpovídal jako vy.

^{Job 32:15}Zaraženi jsou, bez odpovědi,
nemají, co by k tomu dodali!
^{Job 32:16}To mám čekat dál, když už nic neříkají,
když stojí na místě, odpověď nemají?

^{Job 32:17}Je tedy řada na mně, já teď promluvím,
teď zas já vyslovím své mínění.
^{Job 32:18}Jsem totiž přímo přeplněný slovy,
duch mi roztahuje všechny vnitřnosti.
^{Job 32:19}Jak víno bez průduchu jsou mé útroby,
jak nové měchy plné k prasknutí.
^{Job 32:20}Musím promluvit, abych si ulevil,
otevřu ústa a odpovím!
^{Job 32:21}Nikomu jistě nebudu stranit,
nikomu nechci lichotit.
^{Job 32:22}Lichotit totiž ani neumím –
to by mě můj Stvořitel rychle odstranil!“

Kapitola 33

Bůh převyšuje člověka

^{Job 33:1}„Tak tedy, Jobe, slyš mou řeč,
všemu, co říkám, dobře naslouchej.
^{Job 33:2}Pozor, už ústa otvírám,
slova mi začínají proudit z jazyka.
^{Job 33:3}Z upřímného srdce má řeč pramení,
mé rty vyjevují čisté poznání.
^{Job 33:4}Duch Boží mě přece učinil,
dech Všemohoucího mě oživil.
^{Job 33:5}Odpověz mi, pokud to dokážeš,
předlož mi svou při, postav se!
^{Job 33:6}Hle, jsem ti rovný před Bohem,
i já jsem přece z hlíny uhněten.
^{Job 33:7}Nelekej se mě tedy a neměj strach,
nebudu na tebe silně naléhat.

^{Job 33:8}Na vlastní uši jsem tě slyšel říct,
co jsi v mé přítomnosti prohlásil:
^{Job 33:9}‚Jsem zcela ryzí, nijak jsem nechybil,
jsem nevinný a nemám hřích.
^{Job 33:10}Bůh však proti mně hledá záminky –
myslí si, že jsem jeho protivník.
^{Job 33:11}Nohy mi svírá do klády,
na každém kroku na mě dohlíží!‘ ^[998]

^{Job 33:12}V tom se však mýlíš, to ti povídám,
Bůh přece převyšuje člověka!
^{Job 33:13}Proč si tedy na něj stěžuješ,
že nedává na vše odpověď?
^{Job 33:14}Bůh totiž mluví jednou i podruhé,
člověk to ale sotva postřehne.

^{Job 33:15}Ve spánku, v noční vidině,
když lidi zmáhá těžký sen,
když na lůžku leží v dřímotě,
^{Job 33:16}tehdy Bůh lidem otevírá uši
a svými hrozbami je děsí.
^{Job 33:17}To aby člověka od skutku odvrátil,
aby mu v jeho pýše zabránil,
^{Job 33:18}aby jeho duši uchránil od jámy,
aby jeho život nepronikl šíp.

^{Job 33:19}Anebo ho na lůžku trestá bolestí,
takže má v kostech stálé hlodání,
^{Job 33:20}až se mu pokrm k smrti protiví
a ztratí pomyšlení i na pochoutky.
^{Job 33:21}Hubne tak, že z očí ztrácí se,
dříve skryté kosti vystupují ven.
^{Job 33:22}Jeho duše naklání se do jámy,
vykročil poslům smrti vstříc.

^{Job 33:23}Bude-li však anděl při tom člověku,
prostředník, jeden z tisíců,
který prohlásí jeho nevinu,
^{Job 33:24}smiluje se nad ním a řekne:
‚Vysvoboď jej, Bože, ať do jámy neklesne,
nalezl jsem za něj výkupné!‘
^{Job 33:25}Jeho tělo se pak jako dítě uzdraví,
do dnů svého mládí se náhle navrátí.
^{Job 33:26}Bude se modlit k Bohu a on si ho oblíbí,
znovu spatří jeho tvář s jásáním
a Bůh mu navrátí jeho blahobyt.
^{Job 33:27}A tehdy vyjde k lidem se slovy:
‚Hřešil jsem a právo převrátil,
nedostal jsem však, co jsem zasloužil.
^{Job 33:28}Bůh mě vykoupil, abych nešel do jámy,
uvidím světlo a budu žít!‘

^{Job 33:29}Toto vše tedy dělá Bůh
dvakrát i třikrát při člověku,
^{Job 33:30}aby jeho duši odvrátil od jámy,
ve světle živých aby mohl žít.

^{Job 33:31}Dej pozor, Jobe, naslouchej mi,
mlč a já promluvím.
^{Job 33:32}Máš-li co říci, odpověz mi,
mluv – chtěl bych tě obhájit!
^{Job 33:33}Pokud ne, potom naslouchej mi,
mlč a já tě moudře poučím.“

Kapitola 34

Bůh nedělá nic zlého

^{Job 34:1}A Elihu mluvil dál:

^{Job 34:2}„Slyšte má slova, mudrci,
vy znalci, naslouchejte mi.
^{Job 34:3}Vždyť ucho umí rozlišovat slova,
jako umí jazyk pokrm ochutnat.
^{Job 34:4}Rozhodněme sami, co je správné,
co je dobré, tu spolu posuďme.

^{Job 34:5}Job prohlašuje: ‚Jsem nevinen,
a Bůh mi právo odepřel.
^{Job 34:6}I když jsem poctivý, jsem brán za lháře,
mé rány se nehojí, ač jsem nic neproved!‘ ^{[999]
Job 34:7}Je snad Jobovi někdo podobný?
Rouhá se, jako by vodu pil!
^{Job 34:8}Dává se do spolku se zločinci,
řadí se mezi ničemy!
^{Job 34:9}Vždyť říká: ‚Člověku není k ničemu
usilovat o Boží oblibu!‘ ^[1000]

^{Job 34:10}Ať mě slyší každý, kdo rozum má:
Bůh přece nic zlého nedělá,
Všemohoucímu je křivda vzdálená.
^{Job 34:11}Každému ovšem jeho skutky odplácí,
chová se k lidem, jak si kdo zaslouží.
^{Job 34:12}Bůh v žádném případě nebude jednat zle,
Všemohoucí nemůže právo převracet.
^{Job 34:13}Kdo mu asi svěřil zem?
Kdo mu předal celý svět?
^{Job 34:14}Kdyby ho jen tak napadlo
svůj dech, svého ducha odejmout,
^{Job 34:15}všechno živé by rázem pomřelo,
lidstvo by se bylo do prachu vrátilo!

^{Job 34:16}Máš-li tedy rozum, poslouchej,
na moje slova pozor dej:
^{Job 34:17}Jak by mohl vládnout ten, kdo právo nesnáší?
Chceš snad Mocného a Spravedlivého odsoudit?
^{Job 34:18}Vždyť on i králi řekne: ‚Jsi ničemník!‘
a šlechticům: ‚Vy zločinci!‘
^{Job 34:19}On ani knížatům nestraní,
nestaví velmože před nuzáky –
dílo jeho rukou jsou jeden jak druhý!
^{Job 34:20}Uprostřed noci náhle umírají,
i mocní se zachvějí a musí pryč,
odstraněni jsou bez lidské pomoci.

^{Job 34:21}Očima sleduje cesty všech lidí,
každý jejich krok on dobře vidí.
^{Job 34:22}Není temnoty a není příšeří,
kde by se zločinci před ním schovali.
^{Job 34:23}Bůh nemusí shromažďovat další důkazy,
aby se k němu člověk na soud dostavil.
^{Job 34:24}Mocné rozdrtí bez ptaní,
jiné pak dosadí místo nich.
^{Job 34:25}O jejich skutcích dobře ví,
v noci je svrhne, a jsou zničeni.
^{Job 34:26}Ztrestá je za jejich zločiny
veřejně a všem na očích.
^{Job 34:27}To proto, že od něj odešli
a na jeho cesty vůbec nedbali.
^{Job 34:28}Křik chudých kvůli nim k Bohu vystoupil
a on vyslýchá křik ubohých.
^{Job 34:29}Když ale mlčí, kdo ho odsoudí?
Když skryje svou tvář, kdo ho uvidí?
On přitom bdí nad lidmi i národy,
^{Job 34:30}tak aby bezbožní vládnout nemohli
a nesváděli lidi do pasti.

^{Job 34:31}Co kdybys tedy Bohu pověděl:
‚Zhřešil jsem, už se to nestane;
^{Job 34:32}pokud co nevidím, prosím pouč mne,
a pokud jsem křivdil, bylo to naposled.‘
^{Job 34:33}Má snad Bůh odplácet podle tebe,
když se ti to nelíbí podle něj?
Ty sám si vyber, ne já za tebe,
pověz nám, co ses dozvěděl!

^{Job 34:34}Všichni rozumní mi to potvrdí
i moudří mě slyší a souhlasí:
^{Job 34:35}Job vůbec neví, o čem hovoří,
v jeho slovech není špetka soudnosti!
^{Job 34:36}Jen ať je Job zkoušen ještě víc,
vždyť tu odpovídá jako hanebník!
^{Job 34:37}Vždyť jenom vrší jeden hřích na druhý,
šíří mezi námi pochyby
a mluví proti Bohu víc a víc!“

Kapitola 35

Bůh tě neslyší

^{Job 35:1}A Elihu mluvil dál:

^{Job 35:2}„Myslíš si, že máš právo říkat:
‚Jsem spravedlivější než Bůh‘? ^{[1001]
Job 35:3}Říkáš totiž, co prý tím získáš:
‚Co z toho mám, být bez hříchu?‘ ^{[1002]
Job 35:4}Na tyhle řeči ti tedy odpovídám
a s tebou i tvým přátelům:

^{Job 35:5}Podívej se k nebi, jen pohlédni,
pozoruj mraky – jsou vyšší, než jsi ty.
^{Job 35:6}Když budeš hřešit, co mu způsobíš?
Když rozmnožíš své viny, jak mu ublížíš?
^{Job 35:7}Když budeš spravedlivý, jak ho tím obdaříš?
Co by si od tebe mohl vzít?
^{Job 35:8}Tvá ničemnost škodí člověku jako ty,
tvou spravedlnost pocítí jen smrtelník!

^{Job 35:9}Lidé úpějí pod hrozným útlakem,
pod vládou mocných křičí o pomoc.
^{Job 35:10}Nikdo však neptá se: ‚Co Bůh, můj Stvořitel,
který písněmi rozeznívá noc,
^{Job 35:11}který nás vyučuje i skrze dobytek
a který nám na ptácích ukazuje moudrost?‘

^{Job 35:12}Když tedy volají a on se nehlásí,
je to pro zpupnost těch lidí zlých.
^{Job 35:13}Je to marné, Bůh je neslyší,
Všemohoucí je pomíjí!

^{Job 35:14}Co teprve, říkáš-li, že ho nikde nevnímáš,
že tvá pře leží u něj a ty na něj čekáš, ^{[1003]
Job 35:15}že prý ve svém hněvu nikdy netrestá
a že se o ničemnost vůbec nestará! ^[1004]

^{Job 35:16}Job si tu však otevírá ústa naprázdno –
mluví dál a dál, a přitom neví co!“

Kapitola 36

Bůh je mocný

^{Job 36:1}A Elihu pokračoval dál:

^{Job 36:2}„Měj se mnou trochu strpení a povím ti,
co lze v Boží prospěch ještě říct.
^{Job 36:3}Z veliké dálky přináším poznání,
svého Stvořitele tu obhájím.
^{Job 36:4}Má slova opravdu nejsou žádné lži,
máš tu člověka skvělých znalostí.

^{Job 36:5}Hle, Bůh je mocný a není váhavý,
je mocný a v srdci rozhodný.
^{Job 36:6}Ničemy jistě nenechává žít,
k právu pomáhá ubohým.
^{Job 36:7}Neodvrací zrak od poctivých,
na trůn je s králi posadí,
aby je povýšil až navěky.

^{Job 36:8}Jsou-li však spoutáni řetězy,
v provazech bídy jsou-li chyceni,
^{Job 36:9}tehdy jim ukazuje, co provedli,
čím se provinili a jak zpyšněli.
^{Job 36:10}Otevírá jim uši, aby je poučil,
říká jim, že se mají od zla odvrátit.
^{Job 36:11}Pokud poslechnou a budou mu sloužit,
dožijí své dny ve štěstí,
svá léta v samé radosti.
^{Job 36:12}Pokud však neposlechnou, zahubí je šíp,
zahynou vlastní nevědomostí.

^{Job 36:13}Bezbožní ve svém srdci hněv si střádají,
o pomoc nevolají ani spoutáni řetězy.
^{Job 36:14}Uprostřed mládí proto zmírají,
končí svůj život mezi smilníky.
^{Job 36:15}Bůh zachraňuje ubohé jejich bídami,
otevírá jim uši soužením.

^{Job 36:16}Ano, i tebe zve zprostřed úzkosti
do nekonečné svobody,
ke stolu obtíženému jídlem nejlepším.
^{Job 36:17}Ty jsi však obtížen soudem ničemných,
soud a spravedlnost se tě zmocňují!
^{Job 36:18}Pozor, ať se nedáš zlákat hojností,
ať tě nesvádějí veliké úplatky.
^{Job 36:19}Myslíš, že ti bohatství pomůže z úzkosti,
ať už se snažíš sebevíc?
^{Job 36:20}Nedychti po noci,
kdy lidé mizí ze svých míst.
^{Job 36:21}Neopovažuj se ke zlu obrátit,
i když se ti líbí víc než strádání!

^{Job 36:22}Hle, Bůh je ve své moci vznešený.
Který učitel je mu podobný?
^{Job 36:23}Kdo mu může vytknout jeho způsoby?
Kdo mu smí říci: ‚Pácháš bezpráví‘?
^{Job 36:24}Pamatuj, že jeho dílo musíš velebit;
lidé je oslavují svými písněmi.
^{Job 36:25}Všichni smrtelníci to dílo spatřují,
člověk je vidí aspoň zpovzdálí.

^{Job 36:26}Hle, Bůh je veliký nad naše chápání,
jeho léta nelze ani vypočíst!
^{Job 36:27}On z moře vynáší kapky do výšky,
aby se v jeho mlze na déšť srážely,
^{Job 36:28}aby se pak z mraků proudem valily
a skrápěly lidstvo v hojnosti.
^{Job 36:29}Což někdo rozumí, jak se mračna stahují
a jak z jeho stanu hřmí?

^{Job 36:30}Hle, jak kolem sebe šíří blesky,
jak jimi pokrývá mořské hlubiny!
^{Job 36:31}Takovým způsobem spravuje národy,
takto jim opatřuje pokrm v hojnosti.
^{Job 36:32}Ve svých dlaních svírá blesky,
velí jim zasáhnout jejich cíl.
^{Job 36:33}Vypovídá o něm jeho burácení –
on bouří hněvem proti bezpráví!“

Kapitola 37

Bůh je nedosažitelný

^{Job 37:1}„Při tom pomyšlení se mé srdce děsí,
jako by mi chtělo z hrudi vyskočit.
^{Job 37:2}Jen si poslechněte jeho hlas hromový,
dunění, jež z úst mu vychází!
^{Job 37:3}Pod celým nebem je nechá znít,
i kraje světa svým bleskem ozáří.
^{Job 37:4}Vzápětí burácení zní,
hřímá svým hlasem vznešeným;
když zazní jeho hlas, nic ho nezdrží.
^{Job 37:5}Podivuhodně Bůh svým hlasem hřmí,
působí divy nad naše chápání.
^{Job 37:6}Sněhu poroučí: ‚Padej k zemi,‘
lijáku velí: ‚Buď průtrží!‘

^{Job 37:7}Všem lidem tehdy ruku zadrží,
aby každý smrtelník znal jeho jednání.
^{Job 37:8}I zvěř tehdy zalézá do skrýší
a zůstává ležet v peleších.
^{Job 37:9}Jen vichřice vychází ze své komnaty
a severák s sebou zimu přináší.
^{Job 37:10}Bůh tvoří led svým dechnutím,
na širých vodách mrznou hladiny.
^{Job 37:11}Oblaka vláhou obtíží,
mračna rozhání bleskem svým.
^{Job 37:12}Ta krouží sem a tam pod jeho vedením,
aby plnila jeho příkazy kdekoli na zemi.
^{Job 37:13}Ať už jeho zemi nesou trest či slitování,
on dá, aby nalezla svůj cíl.

^{Job 37:14}Naslouchej tomu, Jobe, zastav se,
o Božích divech přemýšlej.
^{Job 37:15}Rozumíš, jak Bůh oblaka vede,
jak na nich rozsvěcuje blesk?
^{Job 37:16}Rozumíš rovnováze mračen,
všem divům Toho, jenž zná vše?
^{Job 37:17}Ty, který ve svých šatech pečeš se,
když pod jižním vánkem ztichne zem,
^{Job 37:18}můžeš s ním roztáhnout mraky po obloze
pevné jak zrcadlo z bronzu ulité?

^{Job 37:19}Pouč nás tedy, co mu máme říct –
pro tmu si neumíme ani řeč připravit!
^{Job 37:20}Má se mu oznámit, že chci promluvit?
Chce si někdo říkat o vlastní zničení?
^{Job 37:21}Do slunce přece také nikdo nehledí,
když jasně září na nebi,
poté co vítr mraky rozptýlil.
^{Job 37:22}Od severu vychází zlatý třpyt,
ohromnou slávou Bůh se obklopil!

^{Job 37:23}Všemohoucí je nám nedosažitelný;
v moci a soudu je veliký,
bohatý ve spravedlnosti, nečiní příkoří.
^{Job 37:24}Toto je důvod, proč jej lidé ctí,
i když ho ani mudrcové nevidí.“

Bohu tváří v tvář

Kapitola 38

Kdo to zatemňuje mé záměry?

^{Job 38:1}Vtom Hospodin promluvil k Jobovi z vichru:

^{Job 38:2}„Kdo to zatemňuje mé záměry řečmi,
v nichž není poznání?
^{Job 38:3}Jako muž si teď vyhrň rukávy,
budu se tě ptát a ty mě poučíš:

^{Job 38:4}Kde jsi byl, když jsem zemi založil?
Jen pověz, když tomu rozumíš.
^{Job 38:5}Kdo určil její rozměry? To jistě víš!
Kdopak ji mírou přeměřil?
^{Job 38:6}Do čeho jsou zapuštěny její základy?
Kdo položil její kámen úhelný,
^{Job 38:7}když jitřní hvězdy sborem zpívaly
a všichni Boží synové ^[1005] jásali radostí?

^{Job 38:8}Kdo že to dveřmi moře uzavřel,
když se tehdy z lůna vyvalilo ven,
^{Job 38:9}když jsem je přioblékl oblakem,
zahalil mračnem jako do plenek,
^{Job 38:10}když jsem mu vytyčil meze své,
závory osadil na dveře
^{Job 38:11}a řekl: ‚Smíš až sem, a dál už ne,
tvé vzduté vlny se zlomí zde‘?

^{Job 38:12}Poručil jsi jitru někdy v životě,
ukázals někdy místo Jitřence,
^{Job 38:13}aby uchopila zem za okraje
a ničemy z ní hnala ven?
^{Job 38:14}Tehdy se země tvaruje jak jíl pod pečetí,
jak roucho začíná hýřit barvami.
^{Job 38:15}Ničemové tehdy své světlo ztrácejí,
jejich napřažená paže se přerazí.

^{Job 38:16}Pronikls tam, kde moře pramení,
prošel ses po dně propasti?
^{Job 38:17}Odhalily se ti brány smrti?
Spatřil jsi brány temnoty?
^{Job 38:18}Pochopils zemské rozměry?
Jen pověz, když všemu rozumíš!

^{Job 38:19}Kudy vede cesta k příbytku světla?
A kde přebývá temnota?
^{Job 38:20}Umíš je dovést na jejich místa?
Znáš stezku do jejich domova?
^{Job 38:21}Dávno ses narodil, jistě to znáš,
délka tvého života je nesmírná!

^{Job 38:22}Dostal ses do sněžných skladišť,
viděl jsi, kde se kroupy skladují,
^{Job 38:23}které uchovávám pro čas soužení,
pro dny bojů a válčení?
^{Job 38:24}Kudy vede cesta, kterou se štěpí blesky?
Odkud se východní vítr žene na zemi?

^{Job 38:25}Kdo vyryl koryto vodní průtrži
a dráhu pro mrak bouřkový,
^{Job 38:26}aby zaléval liduprázdnou zemi
i poušť, kde nikdo nebydlí,
^{Job 38:27}aby zavlažil opuštěné trosky
a novou trávu nechal vyrašit?

^{Job 38:28}Má snad déšť otce?
Kdo počal rosné krůpěje?
^{Job 38:29}Z kterého lůna vyšel led?
Kdo rodí jíní nebeské,
^{Job 38:30}když voda ztvrdne na kámen,
povrch propasti když zamrzne?

^{Job 38:31}Umíš Plejády pouty připoutat
anebo povolit Orionův pás?
^{Job 38:32}Dáváš v jejich čas vyjít planetám,
vedeš Medvědici a její mláďata?
^{Job 38:33}Ovládáš nebeská pravidla?
Zařídíš, aby se jimi země řídila?

^{Job 38:34}Dokážeš na mrak zavolat,
aby tě vodní průtrž zalila?
^{Job 38:35}Umíš na cestu blesky vysílat?
Ohlásí se ti: ‚Zde nás máš‘?
^{Job 38:36}Kdo moudrost ibisovi dal,
kdo vložil rozum do kohouta?
^{Job 38:37}Kdo má tu moudrost, aby mraky spočítal,
kdo nebeské džbány může vylévat,
^{Job 38:38}když se prach speče jako slitina,
když hlína pevně drží ve hroudách?

^{Job 38:39}Umíš ulovit kořist pro lvici,
můžeš hlad lvíčat nasytit,
^{Job 38:40}když se krčí ve svých peleších,
když v úkrytu v houští číhají?
^{Job 38:41}Kdo připravuje pokrm krkavci,
když jeho mláďata k Bohu volají,
když bloudí kolem a nemají co jíst?

Kapitola 39

^{Job 39:1}Víš snad, kdy rodí kamzíci?
Bdíš nad laněmi, když sléhají?
^{Job 39:2}Počítáš měsíce jejich březosti?
Znáš čas, kdy mají porodit?
^{Job 39:3}Tehdy se skloní a mladé vrhají,
přichází konec jejich bolestí.
^{Job 39:4}Jejich mladí pak venku nabírají sil,
až jednou odběhnou a už se nevrátí.

^{Job 39:5}Kdo divokého osla pustil na svobodu?
Kdo jen to zvíře zbavil postrojů?
^{Job 39:6}Dal jsem mu za domov pustou planinu,
jeho příbytkem je solná poušť.
^{Job 39:7}Může se posmívat hlučícímu městu,
nemusí poslouchat pokřik biřiců.
^{Job 39:8}Co najde v kopcích, to má za pastvu,
hledá si kdejakou zelenou bylinu.

^{Job 39:9}Bude ti buvol ochoten sloužit?
Bude nocovat ve tvé stáji?
^{Job 39:10}Můžeš ho provazy udržet u brázdy?
Bude za tebou orat v údolích?
^{Job 39:11}Spolehneš na něj, když má tolik síly?
Svěříš mu snad své úkoly?
^{Job 39:12}Můžeš mu věřit, že ti sveze zrní,
že shromáždí, cos vymlátil?

^{Job 39:13}Pštrosice křídly radostně mává,
jako by měla perutě s peřím čápa.
^{Job 39:14}Jenže svá vejce na zemi zanechává,
aby se v písku zahřála.
^{Job 39:15}Nedbá, že je rozšlápne něčí noha,
že je divá zvěř může rozdupat.
^{Job 39:16}Krutá je k mláďatům, jako by její nebyla;
že zmaří své úsilí, o to se nestará.
^{Job 39:17}Bůh ji totiž moudrostí neobdaroval,
ani trochu rozumu jí zdědit nenechal.
^{Job 39:18}Když ale vyskočí a do běhu se dá,
koni i s jezdcem se může smát!

^{Job 39:19}Jsi to ty, kdo dává sílu koni?
Umíš mu hřívou šíji ozdobit?
^{Job 39:20}Necháš ho skákat jako luční kobylky?
Jeho hrdé ržání bázeň nahání!
^{Job 39:21}Rozjařen silou divoce hrabe kopyty,
už už vyrazit zbraním naproti.
^{Job 39:22}Směje se strachu, vůbec se nebojí,
před mečem nechce o krok ustoupit.
^{Job 39:23}Po boku mu chřestí toulec se šípy,
kopí a šavle se blýskají.
^{Job 39:24}Chvěje se vzrušením, hltá dálky,
když zazní polnice, nic ho nezdrží.
^{Job 39:25}Při každém zatroubení řehtá: ‚Ihíí!‘
pach bitvy zdálky ucítí,
hřímání velitelů a všechen křik.

^{Job 39:26}Řídí se sokol tvým rozumem,
když k letu na jih křídla rozestře?
^{Job 39:27}Vznese se orel na tvůj povel,
aby si stavěl hnízdo ve výšce?
^{Job 39:28}Na skále bydlí, na ní nocuje,
skalní útes mu hradem je.
^{Job 39:29}Odtud se rozhlíží za pokrmem,
očima hledí do dálek.
^{Job 39:30}Jeho mláďata chtějí hltat krev;
kde jsou mrtvoly, tam je hned!“

Kapitola 40

^{Job 40:1}Tehdy Hospodin promluvil k Jobovi:

^{Job 40:2}„Napraví Všemohoucího, kdo se s ním chce přít?
Kdo obviňuje Boha, ať na to odpoví!“

Nemám co dodat

^{Job 40:3}Job na to Hospodinu řekl:

^{Job 40:4}„Jsem příliš nicotný – co ti mám říkat?
Kladu si ruku na ústa.
^{Job 40:5}Mluvil jsem jednou nebo i dvakrát.
Nemám co odpovědět ani dodávat.“

Máš sílu jako Bůh?

^{Job 40:6}Tehdy Hospodin promluvil k Jobovi z vichru:

^{Job 40:7}„Jako muž si teď vyhrň rukávy,
budu se tě ptát a ty mě poučíš:

^{Job 40:8}Chceš snad mou spravedlnost zpochybnit?
Chceš mě odsoudit, abys byl bez viny?
^{Job 40:9}Máš sílu jako Bůh ve svém rameni?
Zahřímáš hlasem jemu podobným?
^{Job 40:10}Zkus se ozdobit velebnou vznešeností,
obleč se do slavné nádhery!
^{Job 40:11}Svému hroznému hněvu průchod dej,
pohleď na všechny pyšné a poniž je.
^{Job 40:12}Pohleď na všechny pyšné a pokoř je,
rozdrť ty darebáky na místě.
^{Job 40:13}Naráz je pohřbi do země,
ať mají tváře v hrobě zastřené!
^{Job 40:14}Já sám pak budu chválit tě –
vždyť tě zachraňuje vlastní pravice!

^{Job 40:15}Jen se na behemota ^[1006] podívej,
stejně jako tebe jsem stvořil jej;
živí se trávou jako dobytče.
^{Job 40:16}Jen se podívej, jakou má sílu v bedrech,
jak mocné svaly na břiše!
^{Job 40:17}Ocasem houpe jako cedrem,
šlachy na stehnech pevně spletené.
^{Job 40:18}Kosti má jako bronzové válce,
končetiny jako tyče železné.
^{Job 40:19}On stojí v čele Božích děl,
meč na něj vztáhne jen jeho Stvořitel!
^{Job 40:20}Hory mu odvádějí povinný poplatek,
poblíž dovádí všechna polní zvěř.
^{Job 40:21}Do stínu trnovníků ulehne,
v rákosí bažin skrývá se.
^{Job 40:22}Trnovníky ho přikrývají stínem,
říčními vrbami je obklopen.
^{Job 40:23}Když řeka vzedme se, on se nelekne,
má klid, i když mu Jordán k tlamě dosáhne.
^{Job 40:24}Kdopak ho může chytit do sítě?
Vrazí mu někdo kroužek do nozder?

^{Job 40:25}Vytáhneš leviatana ^[1007] udicí,
stáhneš mu jazyk provazy?
^{Job 40:26}Provlečeš mu smyčku nozdrami,
probodneš mu hákem čelisti?
^{Job 40:27}Bude tě zkoušet uprosit,
bude se ti snažit vlichotit?
^{Job 40:28}Bude chtít s tebou smlouvu uzavřít,
aby ti sloužil navždycky?
^{Job 40:29}Nebo se s ním jak s ptáčkem pomazlíš?
Dáš ho na vodítko dcerkám na hraní?
^{Job 40:30}Že by ho obchodníci dobře prodali?
Mohli by ho kupci porcovat na kusy?
^{Job 40:31}Pokryješ jeho kůži oštěpy?
Trefíš ho harpunami do hlavy?
^{Job 40:32}Opovaž se na něj ruku položit!
Pomysli na ten boj a už to nezkusíš!

Kapitola 41

^{Job 41:1}Nikdo proti němu nemá žádnou naději,
pouhý pohled na něj člověka porazí.
^{Job 41:2}Nikdo se neosmělí, aby ho vydráždil –
kdo by se tedy proti mně postavil?
^{Job 41:3}Kdo mě chce vyzvat, ať mu zaplatím?
Všechno pod nebem je mým vlastnictvím!

^{Job 41:4}Nechci pomlčet o jeho údech,
o jeho síle a skvělé postavě:
^{Job 41:5}Kdo ho z jeho pláště vysvlékne?
Kdo pronikne jeho dvojité pancíře? ^{[1008]
Job 41:6}Vrata jeho tlamy kdopak rozevře?
Jeho zuby všude kolem šíří děs!
^{Job 41:7}Řady šupin si nese na hřbetě,
jako pečetí jsou pevně spojené.
^{Job 41:8}Jedna přiléhá ke druhé,
ani vzduch mezi nimi neprojde.
^{Job 41:9}Jsou k sobě navzájem těsně semknuté,
drží pohromadě, nic nerozdělí je.
^{Job 41:10}Když si odfrkne, jako když třeskne blesk,
úsvit se rozzáří pod jeho pohledem.
^{Job 41:11}Z jeho tlamy září pochodeň,
roj jisker létá kolem něj.
^{Job 41:12}Dým se mu valí od nozder,
jako když rákos hoří pod kotlem.
^{Job 41:13}Svým dechem rozžhaví uhlí řeřavé,
jeho tlama šlehá plamenem!
^{Job 41:14}Síly je plná jeho šíje
a předchází ho děs.
^{Job 41:15}Svaly mu pevně drží na těle,
tvrdé jak slitina – nezachvějí se.
^{Job 41:16}Srdce má tvrdé na kámen,
jak spodní žernov tvrdé je.
^{Job 41:17}Když se zvedne, bojí se i bohové,
když sebou trhne, jsou strachy bez sebe.
^{Job 41:18}Zasáhnout ho mečem je zcela zbytečné,
stejně tak kopím, šípem či oštěpem.
^{Job 41:19}Železo je pro něj slámě podobné,
bronz považuje za dřevo trouchnivé.
^{Job 41:20}Šípy ho nezaženou na útěk,
kamenů z praku si všímá jako plev.
^{Job 41:21}Za stébla slámy považuje kyje,
mávání šavlí směje se.
^{Job 41:22}Ostré střepy mu rostou na břiše,
stopu nechává jak brány blátem vláčené.
^{Job 41:23}Hlubina kvůli němu jako v kotli vře,
moře pění jak voňavkářův kelímek.
^{Job 41:24}Ve vodě za ním brázda třpytí se,
jako by šediny narostly hlubině.
^{Job 41:25}Nikdo na zemi mu není podoben –
je stvořen zcela bez bázně. ^{[1009]
Job 41:26}Na všechno povýšené svrchu dívá se,
všem pyšným šelmám kraluje!“

Kapitola 42

Dosud jsem o tobě jen slýchal

^{Job 42:1}Job na to Hospodinu řekl:

^{Job 42:2}„Uznávám, že jsi všemocný
a že nic nepřekazí tvé úmysly.
^{Job 42:3}Ptal ses: ‚Kdo to zastírá mé záměry,
a přitom nemá poznání?‘ ^[1010]
Ano, mluvil jsem, o čem jsem neměl ponětí,
o tajemstvích, jež jsou nad mé chápání.
^{Job 42:4}Řekl jsi: ‚Poslouchej a já promluvím,
budu se tě ptát a ty mě poučíš.‘ ^{[1011]
Job 42:5}Dosud jsem o tobě jen slýchal pověsti,
teď tě však na vlastní oči spatřuji.
^{Job 42:6}Proto se pokořuji –
v prachu a popelu činím pokání!“

Epilog

^{Job 42:7}Když Hospodin domluvil tato slova k Jobovi, promluvil k Elifazovi Temanskému: „Hořím hněvem proti tobě a tvým dvěma přátelům, protože jste o mně nemluvili pravdivě jako můj služebník Job. ^{Job 42:8}Proto si teď vezměte sedm býků a sedm beranů a jděte za mým služebníkem Jobem. Obětujte za sebe zápalnou oběť a můj služebník Job ať se za vás modlí. Jen proto, že dám na něj, vás hanebně nepotrestám. Nemluvili jste totiž o mně pravdivě jako můj služebník Job.“ ^{Job 42:9}Elifaz Temanský, Bildad Šuchský a Sofar Naámský tedy šli a udělali, co jim Hospodin řekl. A Hospodin Joba vyslyšel.

^{Job 42:10}Když se Job modlil za své přátele, Hospodin obrátil jeho úděl a dal Jobovi dvakrát více, než co měl dřív. ^{Job 42:11}Všichni jeho bratři a sestry i všichni jeho dřívější známí přišli za ním a hodovali s ním v jeho domě. Litovali ho a těšili kvůli všem těm neštěstím, která na něj Hospodin uvedl. Každý z nich mu dal kousek stříbra a jednu zlatou náušnici.

^{Job 42:12}Hospodin tedy Jobovi nakonec požehnal více než na počátku. Měl totiž 14 000 ovcí, 6000 velbloudů, 1000 párů dobytka a 1000 oslic. ^{Job 42:13}Měl také sedm synů a tři dcery. ^{Job 42:14}Jedné dal jméno Jemima, druhé Kesia a třetí Keren-hapuch. ^{[1012]Job 42:15}V celé zemi nebyly tak krásné ženy jako dcery Jobovy. A otec jim dal dědictví mezi jejich bratry.

^{Job 42:16}Potom Job žil ještě sto čtyřicet let a viděl své děti a děti svých dětí až do čtvrtého pokolení. ^{Job 42:17}Nakonec Job zemřel stár a nasycen životem.

Žalmy

První kniha

Kapitola 1

^{Ps 1:1}Blaze člověku, který nechodí, jak radí ničemní,
na cestě hříšných nestojí,
ve spolku posměvačů nesedí.
^{Ps 1:2}Zákon Hospodinův je jeho radostí –
o tomto Zákoně dnem i nocí přemýšlí.

^{Ps 1:3}Bude jako strom
na břehu řeky vsazený,
který své ovoce ve svůj čas přináší,
kterému nikdy neuvadne listí –
cokoli činí, se podaří!

^{Ps 1:4}Jinak se ale povede ničemným:
budou jak pleva, již vítr unáší.
^{Ps 1:5}Ničemní na soudu neobstojí,
stejně tak hříšní uprostřed poctivých.
^{Ps 1:6}Cestu poctivých dobře zná Hospodin,
cesta ničemných se vniveč obrátí.

Kapitola 2

^{Ps 2:1}Proč vzbouřily se národy
a lidé vymýšlejí marnosti?
^{Ps 2:2}Králové světa povstali,
vládcové strojí spiknutí
proti Hospodinu a jeho Pomazanému:
^{Ps 2:3}„Pojďme rozlámat jejich okovy,
shoďme ze sebe jejich provazy!“

^{Ps 2:4}Směje se Ten, jenž trůní v nebesích,
vysmívá se jim Hospodin.
^{Ps 2:5}Jednou k nim ale v hněvu promluví,
ve svém rozlícení je vyděsí:
^{Ps 2:6}„Já sám jsem ustanovil svého krále
na Sionu – své svaté hoře!“

^{Ps 2:7}Povím, co prohlásil Hospodin.
Řekl mi: „Jsi můj syn,
já jsem ode dneška Otcem tvým!
^{Ps 2:8}Požádej mě a já učiním
národy země tvým dědictvím,
nejzazší končiny tvým vlastnictvím.
^{Ps 2:9}Železnou holí je rozdrtíš,
roztříštíš je jak hliněné nádoby.“

^{Ps 2:10}Proto, králové, buďte rozumní,
soudcové země, nechte se poučit.
^{Ps 2:11}Služte Hospodinu s posvátnou bázní
a veselte se s třesením.
^{Ps 2:12}Líbejte „syna“! Kdyby se rozlítil,
na cestě byste zhynuli –
jeho hněv může vzplanout ve chvíli!

Blaze všem, kdo v něho doufají.

Kapitola 3

^{Ps 3:1}Žalm Davidův, když utíkal před svým synem Abšalomem. ^[1013]

^{Ps 3:2}Kolik jen, Hospodine, je mých nepřátel,
kolik jich povstává proti mně!
^{Ps 3:3}Kolik jich říká o mém životě:
„Od Boha žádnou pomoc nečekej!“ séla ^[1014]

^{Ps 3:4}Ty však, Hospodine, jsi okolo mě štít,
ty, Slávo má, mou hlavu povznášíš.
^{Ps 3:5}K Hospodinu jsem volal ze všech sil,
ze své svaté hory pak ke mně promluvil. séla

^{Ps 3:6}Uléhám ke spánku, vstanu zas –
Hospodin sám mě podpírá!
^{Ps 3:7}Z tisícihlavých šiků nemám strach,
i když mě svírají ze všech stran.

^{Ps 3:8}Povstaň, Hospodine!
Zachraň mě, Bože můj!
Rozbij čelisti všech mých nepřátel,
zvyrážej zuby ničemů!

^{Ps 3:9}Hospodinovo je vítězství,
na tvém lidu tvé požehnání. séla

Kapitola 4

^{Ps 4:1}Pro předního zpěváka, na strunné nástroje.

Žalm Davidův.

^{Ps 4:2}Odpověz na mé volání,
Bože, má spravedlnosti!
Uprostřed úzkosti ulev mi,
smiluj se nade mnou, slyš mé modlitby!

^{Ps 4:3}Jak dlouho, lidé,
budete mou slávou pohrdat,
marnost milovat a lží se zabývat? séla
^{Ps 4:4}Vězte, že Hospodin svého věrného vyvolil,
Hospodin vyslyší moje volání!
^{Ps 4:5}Ve svém rozčilení nehřešte,
na lůžku přemítejte a zmlkněte. séla
^{Ps 4:6}Spravedlivé oběti přineste,
s důvěrou v Hospodinu spočiňte.

^{Ps 4:7}Mnozí říkají: „Kdo nám dá štěstí okusit?
Svou tvář nad námi, Hospodine, rozjasni!“
^{Ps 4:8}Mé srdce plníš větší radostí,
než když sklízejí zrní a víno v hojnosti.
^{Ps 4:9}Pokojně uléhám, pokojně spím –
ty sám, Hospodine, mě chráníš v bezpečí.

Kapitola 5

^{Ps 5:1}Pro předního zpěváka, na flétny.

Žalm Davidův.

^{Ps 5:2}Vyslyš má slova, Hospodine,
všimni si mého úpění!
^{Ps 5:3}Vnímej mé volání, můj Králi a Bože –
k tobě se modlím!
^{Ps 5:4}Ráno, Hospodine, kéž můj hlas uslyšíš,
ráno ti s nadějí své prosby předložím.

^{Ps 5:5}Ty přece, Bože, nemáš rád podlost,
nikdo zlý u tebe nesmí být.
^{Ps 5:6}Před tvýma očima neobstojí zpupní,
v nenávisti máš všechny zlosyny.
^{Ps 5:7}Vniveč obracíš všechny lháře –
vrahy a podvodníky si Hospodin oškliví!

^{Ps 5:8}Já ale díky tvé veliké lásce
do tvého domu vejít smím,
abych se klaněl v posvátné úctě
před tebou ve tvém svatém chrámě.
^{Ps 5:9}Kvůli mým nepřátelům, Hospodine,
ve své spravedlnosti mě veď,
svou cestu přede mnou prosím urovnej!

^{Ps 5:10}Vždyť v jejich ústech není upřímnosti,
jejich nitro je plné záhuby,
zející hrob je hrdlo jejich,
nástroje klamu jejich jazyky.
^{Ps 5:11}Odsuď je, Bože,
na svoje plány ať doplatí!
Zavrhni je, že mají tolik vin –
vždyť proti tobě povstali!

^{Ps 5:12}Doufající v tebe však budou šťastní,
ti všichni budou jásat navěky.
Ty, kdo milují tvé jméno, prosím přikryj,
ať se před tebou mohou veselit!
^{Ps 5:13}Ty přece, Hospodine, žehnáš spravedlivému,
svou přízní jej obklopuješ jako pancířem.

Kapitola 6

^{Ps 6:1}Pro předního zpěváka, na strunné nástroje. Hlubokým hlasem.

Žalm Davidův.

^{Ps 6:2}Nekárej mě, Hospodine, v hněvu svém,
ve svém rozlícení mě netrestej!
^{Ps 6:3}Smiluj se, Hospodine – jsem vysílen,
uzdrav mě, Hospodine – v kostech mám děs!
^{Ps 6:4}Do hloubi duše jsem vyděšen –
Hospodine, jak dlouho ještě?!

^{Ps 6:5}Obrať se, Hospodine, život mi zachovej,
pro svoji lásku zachraň mě!
^{Ps 6:6}V hrobě už na tebe nikdo nevzpomene –
mezi mrtvými kdo by slavil tě?

^{Ps 6:7}Svým nářkem vyčerpán
na lůžku noci provzlykám,
slzami polštář zalévám!
^{Ps 6:8}Zrak mi vyhasl zármutkem,
zeslábl vinou všech mých nepřátel.

^{Ps 6:9}Odstupte ode mě, všichni zločinci,
hlas mého pláče slyšel Hospodin!
^{Ps 6:10}Hospodin vyslyšel moje žádosti,
Hospodin přijímá mé modlitby!
^{Ps 6:11}Jen ať se stydí a ať se děsí,
všichni mí odpůrci ať ustoupí,
ať jsou zahanbeni ve chvíli!

Kapitola 7

^{Ps 7:1}Píseň nářků, kterou David zpíval Hospodinu kvůli slovům Kúše z pokolení Benjamín.

^{Ps 7:2}Hospodine, Bože můj, na tebe spoléhám,
zachraň mě, všech pronásledovatelů zbav!
^{Ps 7:3}Jinak mě jako lev rozervou na kusy,
rozsápají mě, nebude mi pomoci!

^{Ps 7:4}Hospodine, Bože můj, jestliže jsem se provinil,
jestli mi na rukou lpí bezpráví,
^{Ps 7:5}jestli jsem příteli oplatil něčím zlým
(i svého nepřítele jsem však ušetřil!),
^{Ps 7:6}pak ať mě honí a chytí protivník,
ať pošlape můj život na zemi,
mou čest ať v prachu vyválí! séla

^{Ps 7:7}Povstaň, Hospodine, v hněvu svém,
postav se zuřivosti mých nepřátel,
probuď se, Bože, nastol pořádek!
^{Ps 7:8}Shromáždění národů ať tě obklopí,
znovu usedni na trůn nad nimi –
^{Ps 7:9}Hospodin bude soudit národy!

Obhaj mě, Hospodine, vždyť jsem nevinný,
jsem bez úhony, můj Nejvyšší!
^{Ps 7:10}Ukonči podlost ničemných,
spravedlivého však posilni,
spravedlivý Bože,
ty zkoumáš srdce i svědomí!

^{Ps 7:11}Nejvyšší Bůh je můj štít –
on je zachráncem upřímných!
^{Ps 7:12}Bůh je spravedlivý soudce,
Bůh plane hněvem každý den.
^{Ps 7:13}Pokud se člověk neobrátí,
meč svůj naostří,
napne svůj luk a zamíří,
^{Ps 7:14}smrtelné zbraně na něj připraví,
ohnivé šípy zhotoví.

^{Ps 7:15}Na toho, jenž plodí proradnost,
jenž těhotný trápením zrodí lež!
^{Ps 7:16}Ten jámu kopal, až ji vyhloubil,
spadl do pasti, kterou nastražil.
^{Ps 7:17}Jeho proradnost se k němu navrátí,
na hlavu padne mu jeho násilí!

^{Ps 7:18}Hospodina budu za jeho spravedlnost chválit,
Hospodinovu jménu zahraji – on je Nejvyšší!

Kapitola 8

^{Ps 8:1}Pro předního zpěváka, na gitejský nástroj.

Žalm Davidův.

^{Ps 8:2}Hospodine, Pane náš,
všude na zemi slavné jméno máš!

Svou slávou jsi pokryl nebesa,
^{Ps 8:3}chválou z úst kojenců a nemluvňat
jsi proti nepřátelům sílu dokázal,
mstivého protivníka abys překonal!

^{Ps 8:4}Když vidím tvá nebesa, dílo prstů tvých,
měsíc a hvězdy, kterés tam umístil –
^{Ps 8:5}co je člověk, ptám se, že na něj pamatuješ,
co je lidský tvor, že o něj pečuješ?

^{Ps 8:6}O málo nižším než Boha jsi jej stvořil,
slávou a ctí jsi korunoval jej,
^{Ps 8:7}nad dílem svých rukou jsi mu vládu svěřil,
k jeho nohám jsi složil vše.

^{Ps 8:8}Ovce a kozy, všechen dobytek
i všechnu polní zvěř,
^{Ps 8:9}ptáky na obloze i mořské ryby,
vše, co putuje napříč oceány.

^{Ps 8:10}Hospodine, Pane náš,
všude na zemi slavné jméno máš!

Kapitola 9

^{Ps 9:1}Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Zemřel syn“.

Žalm Davidův. ^[1015]

^{Ps 9:2}Chválím tě, Hospodine, celým srdcem svým,
vypravovat chci o všech tvých zázracích!
^{Ps 9:3}Z tebe se raduji, pro tebe jásám,
tvému jménu, Nejvyšší, chci zazpívat!

^{Ps 9:4}Moji nepřátelé ustoupí a padnou,
před tvojí tváří zahynou,
^{Ps 9:5}neboť ses ujal mého soudu a mých práv,
jako spravedlivý soudce na trůn usedáš!

^{Ps 9:6}Obořil ses na pohany, ničemy zničil jsi,
jejich jméno smazals navždy, navěky!
^{Ps 9:7}Konec nepřátel – trvalé trosky!
Zbořils jim města – není památky!

^{Ps 9:8}Hospodin bude vládnout navěky,
aby nastolil právo, svůj trůn ustavil.
^{Ps 9:9}Sám bude spravedlivě soudit svět,
národy bude spravovat poctivě.

^{Ps 9:10}Hospodin je útočištěm utlačených,
útočištěm je v dobách soužení.
^{Ps 9:11}Ať v tebe doufají, kdo tvé jméno znají,
neopustíš, Hospodine, ty, kdo tě hledají!

^{Ps 9:12}Zpívejte Hospodinu, jenž trůní na Sionu,
o jeho skutcích povězte národům:
^{Ps 9:13}Mstitel prolité krve na ně myslí,
nářek ztrápených mu není lhostejný!

^{Ps 9:14}Smiluj se, Hospodine, hleď na mé trápení,
z ruky protivníků, z bran smrti mě vytrhni,
^{Ps 9:15}abych pak zvěstoval všechny tvé chvály,
v branách Dcery sionské abych tvou spásu oslavil!

^{Ps 9:16}Do jámy, kterou vykopali, pohané padli,
v síti, již nastražili, nohama uvízli.
^{Ps 9:17}Hospodin zjevil se! Zjednal právo!
Darebáka vlastní dílo do pasti uvrhlo! higajon séla ^[1016]

^{Ps 9:18}Ničemové musí odejít do podsvětí,
všichni ti pohané, jimž je Bůh lhostejný!
^{Ps 9:19}Ubožák ale nebude zapomenut navždy,
naděje ponížených nezhyne navěky!

^{Ps 9:20}Povstaň, Hospodine, proti lidské zvůli,
před tvým soudem ať stanou národy!
^{Ps 9:21}Vyděs je, Hospodine, ať jsou zastrašeni,
ať poznají pohané, že jsou smrtelní! séla

Kapitola 10

^{Ps 10:1}Proč jsi, Hospodine, tak vzdálený? ^[1017]
Proč se ukrýváš v dobách soužení?
^{Ps 10:2}Ničemové ve své pýše honí chudáky,
vymýšlejí úklady, aby je lapili!

^{Ps 10:3}Svým vlastním chtíčem se ničemové chlubí,
chamtivce chválí, Hospodina snižují,
^{Ps 10:4}ve svojí pýše ho vůbec nehledají,
Bůh nemá místo v jejich myšlení.

^{Ps 10:5}Na svých cestách mají stále jen úspěch,
tvé zákony jsou jim vzdáleny,
ze všech protivníků mají jen posměch,
^{Ps 10:6}v srdci si myslí: „Nic mě neohrozí,
nikdy mě nepotká žádné neštěstí!“

^{Ps 10:7}Ústa jim plní kletby, lsti a výhrůžky,
na jazyku mají zlo a trápení,
^{Ps 10:8}za humny číhají ve skrýších,
aby nevinné zákeřně vraždili.

Bezbranné lidi očima sledují,
^{Ps 10:9}jako lvi v houští v záloze číhají,
číhají na chudáky, aby je lapili,
už mají chudáka, chytli ho do pasti!

^{Ps 10:10}K zemi se hroutí chudák zdrcený,
pod jejich mocí klesá bezbranný,
^{Ps 10:11}v srdci si myslí: „Bůh už zapomenul,
skrývá svou tvář, nikdy nic nevidí.“

^{Ps 10:12}Povstaň, Hospodine, pozvedni ruku!
Na utlačené se, Bože, rozpomeň!
^{Ps 10:13}Proč se má ničema rouhat Bohu,
v srdci si myslet, že na to nepřijdeš?

^{Ps 10:14}Ty to však vidíš! Ty vnímáš trápení i žal,
svou vlastní rukou abys potrestal!
Na tebe samého bezbranný spoléhá,
ty jsi pomocníkem sirotka!

^{Ps 10:15}Zpřerážej paže zlého darebáka,
jeho zkaženost odhal, aby neobstál!
^{Ps 10:16}Hospodin kraluje na věčné časy,
pohané z jeho země vymizí!

^{Ps 10:17}Hospodin vyslyší tužby ponížených –
povzbudíš jejich srdce, ucho k nim nakloníš,
^{Ps 10:18}zjednáš soud sirotkům i všem utlačeným,
pozemský člověk aby je neděsil!

Kapitola 11

^{Ps 11:1}Pro předního zpěváka.

Žalm Davidův.

Hospodin je můj úkryt – proč mi říkáte:
„Do hor svých, ptáčku, měl bys uletět!“
^{Ps 11:2}Pohleď, jak ničemové napínají luk,
na tětivu kladou šípy své,
z přítmí střílejí na upřímné!
^{Ps 11:3}Když samy základy bortí se,
tehdy spravedlivý nic nezmůže!

^{Ps 11:4}Hospodin je v chrámu své svatosti,
Hospodin trůní v nebesích!
Očima prohlíží celý svět, ^[1018]
lidské syny zkoumá pohledem!
^{Ps 11:5}Spravedlivé i ničemy zkoumá Hospodin,
z duše nenávidí milovníky násilí!
^{Ps 11:6}Řeřavé uhlí a síru sešle na ničemy,
z kalicha žhavého vichru budou pít!

^{Ps 11:7}Hospodin je spravedlivý, spravedlnost miluje,
upřímní spatří jeho obličej!

Kapitola 12

^{Ps 12:1}Pro předního zpěváka, hlubokým hlasem.

Žalm Davidův.

^{Ps 12:2}Pomoz, Hospodine! Věrných ubývá,
všichni čestní lidé mizí ze světa!
^{Ps 12:3}Každý jen druhému pořád lže,
úlisné rty mají, srdce falešné!

^{Ps 12:4}Ať už Hospodin konečně vymýtí
všechny lstivé rty a pyšné jazyky!
^{Ps 12:5}Prý: „V našem jazyku je naše síla,
máme své rty – kdo je náš pán?!“

^{Ps 12:6}Pro útlak chudáků, pro nářek ubožáků
již povstanu, praví Hospodin,
na pomoc přijdu tomu, kdo je posmíván!

^{Ps 12:7}Výroky Hospodinovy jsou výroky čisté,
v hliněné peci stříbro tavené, sedmkrát tříbené.

^{Ps 12:8}Ty sám, Hospodine, jsi naše stráž,
před tímto pokolením nás navždy chraň!
^{Ps 12:9}Ničemy se to hemží ze všech stran,
nezřízenost se mezi lidmi rozmáhá!

Kapitola 13

^{Ps 13:1}Pro předního zpěváka.

Žalm Davidův.

^{Ps 13:2}Jak dlouho ještě, Hospodine?
Zapomeneš na mě navěky?
Jak dlouho ještě budeš ukrývat
přede mnou svoji tvář?
^{Ps 13:3}Jak dlouho mám nosit úzkosti ^[1019] v duši,
den co den cítit v srdci zármutek?
Jak dlouho ještě můj protivník
bude nade mnou vítězit?

^{Ps 13:4}Pohleď, odpověz mi, Hospodine, Bože můj!
Rozjasni mé oči, ať jako mrtvý neusnu!
^{Ps 13:5}Ať můj sok neřekne: „Už jsem ho porazil!“
Mí nepřátelé ať neslaví mé selhání.

^{Ps 13:6}Na tvoji lásku spoléhám,
nad tvou spásou mé srdce zajásá,
Hospodinu svou píseň zazpívám:
Jak dobrotivě se ke mně zachoval!

Kapitola 14

^{Ps 14:1}Pro předního zpěváka.

Žalm Davidův.

Blázen myslí, že Bůh není!
Zkažení jsou, ohavnost páchají,
není, kdo dobro konal by!

^{Ps 14:2}Hospodin z nebe hledí na lidi:
Nechce někdo porozumět, Bůh nikomu nechybí?
^{Ps 14:3}Všichni zabloudili z cesty, úplně se zkazili,
není, kdo by konal dobro, není ani jediný!

^{Ps 14:4}Copak nic nevědí všichni ti zločinci?
Jako by jedli chléb, můj lid hltají –
proč by k Hospodinu volali?!

^{Ps 14:5}Jednou je ale přepadne zděšení –
Bůh je s pokolením poctivých!
^{Ps 14:6}Vy pohrdáte úmysly ubohých?
Jejich útočištěm je Hospodin!

^{Ps 14:7}Kéž Izraeli vzejde ze Sionu spása,
kéž Hospodin svůj lid obnoví!
Jákob pak bude radostně jásat,
Izrael se bude veselit!

Kapitola 15

^{Ps 15:1}Žalm Davidův.

Kdo, Hospodine, ve tvém stanu bude?
Kdo bydlet smí na tvé svaté hoře?

^{Ps 15:2}Kdo žije bezúhonně a jedná spravedlivě,
kdo mluví pravdu ze srdce,
^{Ps 15:3}kdo jazykem svým nepomlouvá,
neškodí bližnímu a neostouzí druha,
^{Ps 15:4}kdo pohrdá těmi, kdo zaslouží zavržení,
ctitelů Hospodina však váží si,
kdo nemění to, co odpřisáhl,
i kdyby na to doplatil,
^{Ps 15:5}kdo nepůjčuje na úroky
a proti nevinnému se nedá podplatit.

Kdo takto jedná, nikdy nezakolísá.

Kapitola 16

^{Ps 16:1}Zlatý zpěv Davidův.

Bože, ochraňuj mě, na tebe spoléhám.
^{Ps 16:2}Hospodinu říkám: Jsi můj Pán,
jediné dobro, které mám!

^{Ps 16:3}Říkám o zbožných lidech na zemi:
Jsou tak vznešení, mám je nejradši!
^{Ps 16:4}Kdo ale za cizími bohy spěchají,
ti jen rozmnožují svá trápení!
Nezúčastním se jejich krvavé úlitby,
nevstoupí jejich jméno na mé rty!

^{Ps 16:5}Můj úděl, můj kalich je Hospodin –
ty přece můj osud z ruky nepustíš!
^{Ps 16:6}Vyměřeny jsou mi blažené krajiny,
připadlo mi skvělé dědictví!
^{Ps 16:7}Hospodina, svého Rádce, velebím,
i v noci mě učí mé svědomí.

^{Ps 16:8}Hospodina vidím před sebou napořád,
je po mé pravici, nezakolísám.
^{Ps 16:9}Mé srdce je šťastné, můj jazyk ^[1020] zpívá,
také mé tělo v bezpečí odpočívá.
^{Ps 16:10}Nenecháš v hrobě duši mou,
nevydáš jámě svého věrného!

^{Ps 16:11}Stezku života jsi mi ukázal,
ve tvé přítomnosti je plnost radosti,
nekonečné blaho je po tvé pravici!

Kapitola 17

^{Ps 17:1}Modlitba Davidova.

Slyš, Hospodine, mou spravedlivou při,
mému volání popřej sluch,
vyslechni moji modlitbu –
vychází ze rtů bezelstných.
^{Ps 17:2}Od tebe samého ať vyjde můj soud,
tvé oči na právo ať dohlédnou!

^{Ps 17:3}Zkoumals mé srdce, v noci s’ mě prověřil,
tříbils mě a nenalezl nic.
Myšlením ani ústy jsem nehřešil,
^{Ps 17:4}tak jak to lidé běžně dělají.
Pro slovo, jež vyšlo ze tvých rtů,
varoval jsem se cest zločinců.
^{Ps 17:5}Mé kroky se držely tvých šlépějí,
mé nohy neklesly.

^{Ps 17:6}K tobě volám, Bože, ty mi odpovíš,
své ucho nakloň mi, má slova slyš!
^{Ps 17:7}Svou lásku, Zachránce, prokaž svou pravicí
těm, kdo před útočníky k tobě prchají!

^{Ps 17:8}Jak zřítelnici oka mě opatruj,
ve stínu tvých křídel kéž úkryt naleznu
^{Ps 17:9}před ničemy, kteří mě chtějí napadnout,
před smrtelnými nepřáteli všude okolo!

^{Ps 17:10}Svým vlastním tukem zarostli,
svými ústy zpupně mluvili.
^{Ps 17:11}Vystopovali mě, už mě obkličují,
očima pátrají, jak by mě srazili.
^{Ps 17:12}Jsou jako lev, jenž po kořisti lační,
jak dravý lev, jenž číhá ve skrýši.

^{Ps 17:13}Povstaň, Hospodine! Postav se mu tváří!
Sraz ho na kolena – mečem svým
zachraň mi život před ničemy!

^{Ps 17:14}Před lidmi, Hospodine, svou rukou ochraň mě,
před lidmi, jejichž odplatou je život na světě.
Ať se jim naplní břicha tím, cos jim nashromáždil,
ať jejich děti mají víc, než sní,
na jejich maličké ať zbude v hojnosti!

^{Ps 17:15}Já se však po právu budu kochat tvou tváří,
nasycen budu tvou podobou, až se probudím.

Kapitola 18

^{Ps 18:1}Pro předního zpěváka.

Žalm Hospodinova služebníka Davida, který tuto píseň zpíval Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i z ruky Saulovy. ^[1021]

I.

^{Ps 18:2}Miluji tě, Hospodine, sílo má!
^{Ps 18:3}Hospodin je má skála, tvrz, má záchrana!
Můj Bůh je má skála, v něm úkryt nalézám,
můj štít, roh vítězství, můj hrad.

^{Ps 18:4}Vzýval jsem Hospodina – je hoden chvály –
od mých nepřátel mě zachránil!
^{Ps 18:5}Provazy smrti mě obklopily,
svým proudem mě strhla záhuba,
^{Ps 18:6}provazy hrobu mě ovinuly,
osidla smrti mě dostihla.
^{Ps 18:7}Vzýval jsem Hospodina ve své úzkosti,
ke svému Bohu křičel jsem –
on ve svém chrámu slyšel mé volání,
až k jeho uším dolehl můj křik.

^{Ps 18:8}Zem se třásla, zem se chvěla,
základy hor se pohnuly,
před jeho hněvem se roztřásly.
^{Ps 18:9}Dým se valil z jeho chřípí,
stravující oheň z jeho úst,
plamenné blesky z něj vyšlehly.
^{Ps 18:10}Nebe rozťal, sestupuje,
pod nohama černý mrak!
^{Ps 18:11}Cheruba zapřáhl, rozletěl se,
vznesl se na křídlech větrných.
^{Ps 18:12}Závojem tmy jak skrýší obklopil se,
mrak temný deštěm byl jeho stan.

^{Ps 18:13}Před jeho žárem se rozstoupila mračna,
krupobití a blesky plamenné,
^{Ps 18:14}Hospodin v nebi zaburácel,
hlas Nejvyššího zněl:
krupobití a blesky plamenné!
^{Ps 18:15}Deštěm šípů rozehnal je,
množstvím blesků rozdrtil!
^{Ps 18:16}Koryta řek byla obnažena,
základy světa odkryty
před řevem tvým, Hospodine,
před tvým dechem zuřivým!

^{Ps 18:17}Sehnul se z výšin, uchopil mě,
z mohutných vod mě vyprostil,
^{Ps 18:18}vyrval mě mocnému nepříteli,
odpůrcům silnějším, než jsem byl.
^{Ps 18:19}Přepadli mě v den mé bídy,
Hospodin mě však podpíral,
^{Ps 18:20}vyvedl mě na svobodu,
uhájil mě, vždyť má mě rád!

II.

^{Ps 18:21}Hospodin odplatil mi za moji spravedlnost,
za čistotu mých rukou mě odměnil.
^{Ps 18:22}Hospodinových cest jsem se pevně držel,
svého Boha jsem nezradil!
^{Ps 18:23}Před sebou mám všechny jeho soudy,
od jeho nařízení jsem se nevzdálil,
^{Ps 18:24}zůstal jsem před ním bez úhony,
varoval jsem se hříchů svých.
^{Ps 18:25}Hospodin odměnil mě za moji spravedlnost,
za čistotu mých rukou před jeho očima.

^{Ps 18:26}Ty, Pane, s věrným nakládáš věrně,
k oddanému se chováš oddaně,
^{Ps 18:27}s čistým člověkem čistě naložíš,
od zvráceného se však odvracíš.
^{Ps 18:28}Ty sám zachraňuješ ubožáky,
pohledy povýšených ale ponížíš.
^{Ps 18:29}Ty, Hospodine, rozsvěcíš mou svíci,
můj Bůh mi září v tmách.
^{Ps 18:30}S tebou vyrazím proti vojsku,
ve svém Bohu hradby překonám!
^{Ps 18:31}Jak dokonalá je cesta Boží,
jak ryzí je, co praví Hospodin –
on je štít všech, kdo v něho doufají!

III.

^{Ps 18:32}Kdo by byl Bohem kromě Hospodina?
Kdo by byl skálou, ne-li náš Bůh?
^{Ps 18:33}Tento Bůh mě vyzbrojuje silou,
on činí dokonalou cestu mou.
^{Ps 18:34}Mým nohám udílí hbitost laní,
staví mě na mé výšiny.
^{Ps 18:35}Mé paže učí, jak obstát v boji,
mé ruce napínají i luk bronzový.

^{Ps 18:36}Podal jsi mi štít své spásy,
podepřel jsi mě svou pravicí,
sklonil ses, abys mě povýšil!
^{Ps 18:37}Daroval jsi mým krokům volnost,
mé nohy nesklouznou.
^{Ps 18:38}Stíhal jsem nepřátele, dostihl je,
nepřestal jsem, než jsem je porazil.
^{Ps 18:39}Udeřil jsem je, nevstanou znovu,
skáceli se mi pod nohy!

^{Ps 18:40}Ty jsi mě vyzbrojil silou k boji,
na kolena srážíš mé soky přede mnou.
^{Ps 18:41}Šíji mých nepřátel nastavil jsi mi,
se svými protivníky jsem skoncoval.
^{Ps 18:42}Volali o pomoc, nikdo je nezachránil,
volali k Hospodinu – žádná odpověď.
^{Ps 18:43}Jako prach ve větru rozdrtil jsem je,
jak bláto na ulici jsem je rozdupal! ^[1022]

^{Ps 18:44}Z různic v lidu zachránils mě,
za vůdce národů jsi mě postavil,
lid, jejž jsem ani neznal, slouží mi!
^{Ps 18:45}Jen co mě uslyší, ihned poslouchají,
cizáci krčí se přede mnou.
^{Ps 18:46}Cizáci přede mnou už se hroutí,
vrávorají ven ze svých nor!

IV.

^{Ps 18:47}Živ buď Hospodin, má skála buď požehnána,
Bůh buď vyvýšen, má záchrana!
^{Ps 18:48}Bůh dopřává zadostiučinění,
podmaňuje mi národy,
^{Ps 18:49}zprostřed nepřátel mě vyvádí.
Pozvedáš mě nad mé soky,
před násilníkem zachráníš.
^{Ps 18:50}Proto tě budu chválit mezi národy,
tvé jméno, Hospodine, písní oslavím!

^{Ps 18:51}Svému králi dává mocná vítězství,
svému pomazanému je milostiv –
Davidovi a jeho semeni až navěky!

Kapitola 19

^{Ps 19:1}Pro předního zpěváka.

Žalm Davidův.

^{Ps 19:2}Nebesa vyprávějí o Boží slávě,
o díle jeho rukou mluví obloha.
^{Ps 19:3}Jeden den druhému slovo uděluje,
jedna noc druhé zjevuje poznání.
^{Ps 19:4}Není slov a není řeči,
kde by jejich hlas zůstal neslyšen;
^{Ps 19:5}jejich zvuk ^[1023] ozývá se celou zemí,
do krajů světa doléhá jejich zvěst.

Bůh stan postavil slunci v nebesích
^{Ps 19:6}a ono jak ženich vychází z komnaty,
jak hrdina dychtící na cestu vyrazit.
^{Ps 19:7}Vychází na jednom konci nebe,
k druhému konci míří obloukem,
před jeho žárem se nikdo neskryje.

^{Ps 19:8}Hospodinův zákon je dokonalý,
život do duše navrací.
Hospodinova svědectví jsou věrná,
i prosté činí moudrými.
^{Ps 19:9}Hospodinova pravidla jsou poctivá,
srdce naplňují radostí.
Hospodinovo přikázání je ryzí,
oči člověku rozzáří.

^{Ps 19:10}Úcta k Hospodinu je čistá,
obstojí navěky.
Hospodinova nařízení jsou pravá,
plná spravedlnosti,
^{Ps 19:11}nad zlato vzácnější,
nad zlato nejčistší,
nad med nejsladší,
nad med z pláství kanoucí.
^{Ps 19:12}Poučením jsou pro tvého služebníka,
v jejich dodržování je hojná odplata.

^{Ps 19:13}Kdo ale rozpozná vlastní poblouzení?
Od skrytých hříchů mě očisti!
^{Ps 19:14}Zbav svého služebníka i těch úmyslných,
nikdy ať nade mnou nepanují!
Pak budu bezúhonný a nevinný,
své veliké viny zbavený.

^{Ps 19:15}Slova v mých ústech, v mém srdci myšlení
kéž se ti, Hospodine, zalíbí –
skálo má, můj Vykupiteli!

Kapitola 20

^{Ps 20:1}Pro předního zpěváka.

Žalm Davidův.

^{Ps 20:2}Kéž tě Hospodin vyslyší v den soužení,
jméno Boha Jákobova kéž tě ochrání!
^{Ps 20:3}Kéž ti sešle pomoc ze své svatyně,
ze Sionu kéž tě podepře!

^{Ps 20:4}Kéž si vzpomene na všechny tvé oběti,
tvé zápaly kéž v popel obrátí! séla
^{Ps 20:5}Kéž ti dá, po čem tvé srdce touží,
všechny tvé úmysly kéž naplní!

^{Ps 20:6}Kéž z tvého vítězství se můžem radovat,
ve jménu našeho Boha prapory nechat vlát!
Kéž ti Hospodin splní všechna tvá přání!

^{Ps 20:7}Teď vím, že Hospodin svého pomazaného zachrání,
ze své svatyně v nebi jej vyslyší,
svou mocnou pravicí dá mu vítězství!

^{Ps 20:8}Jedni ve vozy, jiní zas v koně doufají,
nám je nadějí náš Bůh – má jméno Hospodin!
^{Ps 20:9}Oni klesají a hroutí se,
my však stojíme pevně a nehnutě.

^{Ps 20:10}Hospodine, dej králi vítězství,
kdykoli voláme, nás slyš!

Kapitola 21

^{Ps 21:1}Pro předního zpěváka.

Žalm Davidův.

^{Ps 21:2}Ve tvé síle, Hospodine, raduje se král –
jak jen se veselí dík tvému spasení!
^{Ps 21:3}Touhu jeho srdce jsi mu daroval,
prosbu jeho rtů neodmítl jsi! séla

^{Ps 21:4}S hojným požehnáním vstříc mu jdeš,
korunou z ryzího zlata korunuješ jej.
^{Ps 21:5}Dal jsi mu život, o nějž tě prosil,
na věčné časy prodloužils jeho dny!

^{Ps 21:6}Veliká je jeho sláva dík tvému spasení,
věhlas a nádheru ty mu udílíš.
^{Ps 21:7}Stále a stále mu dáváš požehnání,
ve své přítomnosti ho těšíš radostí.
^{Ps 21:8}Na Hospodina jistě spoléhá se král –
dík lásce Nejvyššího nezakolísá!

^{Ps 21:9}Na tvé nepřátele tvá ruka dosáhne,
všechny tvé protivníky najde tvá pravice!
^{Ps 21:10}Až přijdeš, spálíš je v rozpálené peci –
ve svém hněvu je zničí Hospodin,
jeho oheň je pohltí!
^{Ps 21:11}Jejich plemeno ty ze země shladíš,
jejich potomstvo z lidí vymizí!

^{Ps 21:12}Ano, chystali na tebe špatnost,
úklady vymýšleli, ale nic nezmohou!
^{Ps 21:13}Ano, ty je obrátíš nazpět,
až na ně namíříš svou tětivou.

^{Ps 21:14}Povstaň, Hospodine, ve své moci,
zpívat a hrát chcem o tvém hrdinství!

Kapitola 22

^{Ps 22:1}Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Jitřní laň“.

Žalm Davidův.

^{Ps 22:2}Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?
Proč jsi tak daleko od mé záchrany,
daleko od slov mého sténání?
^{Ps 22:3}Celé dny volám, Bože můj, ty se však nehlásíš,
ani za nocí nemohu najít klid.

^{Ps 22:4}Ty sám jsi svatý,
trůníš uprostřed izraelských chval.
^{Ps 22:5}Naši otcové v tebe doufali,
doufali a tys je vysvobozoval.
^{Ps 22:6}K tobě volali a bývali zachráněni,
doufali v tebe a nebyli zklamáni.

^{Ps 22:7}Já však jsem červ, ani ne člověk,
ostuda lidstva, hanba národa.
^{Ps 22:8}Každý se posmívá při pohledu na mě,
pošklebuje se, hlavou potřásá:
^{Ps 22:9}„Spolehl na Hospodina, tak ať mu pomůže,
jen ať ho zachrání, když ho má tak rád!“

^{Ps 22:10}To ty jsi mě vyvedl z lůna mé matky,
u jejích prsů dals mi bezpečí.
^{Ps 22:11}Na tebe odkázán jsem od svého narození,
od matčina lůna můj Bůh jsi ty!

^{Ps 22:12}Nevzdaluj se mi – úzkost se blíží,
chybí mi pomocník!
^{Ps 22:13}Mohutní býci mě obkličují,
obstupují mě tuři bášanští.
^{Ps 22:14}Své tlamy na mě otvírají
jak draví řvoucí lvi!

^{Ps 22:15}Jak voda se roztékám,
všechny kosti mám vymknuté.
Mé srdce se vosku podobá,
rozpustilo se v nitru mém.
^{Ps 22:16}Patro mám suché ^[1024] jako střep,
jazyk mi přilnul k čelistem,
do prachu smrti srazils mě!

^{Ps 22:17}Smečka psů se na mě sbíhá,
obstupují mě zlosyni.
Ruce i nohy mi probodli, ^{[1025]
Ps 22:18}všechny mé kosti se dají spočítat!
Dívají se na mě, zírají,
^{Ps 22:19}o moje šaty dělí se,
o moje roucho losují.

^{Ps 22:20}Ty však, Hospodine, nevzdaluj se mi,
ty, sílo má, mi pospěš na pomoc!
^{Ps 22:21}Vysvoboď od meče duši mou,
z moci psů tu mou jedinou!
^{Ps 22:22}Zachraň mě prosím před tlamou lva,
vyslyš mě před rohy buvola!

^{Ps 22:23}Svým bratrům budu zvěstovat tvé jméno,
uprostřed shromáždění tě budu velebit:
^{Ps 22:24}Ctitelé Hospodina, chvalte jej,
všechno símě Jákobovo, slavte jej,
všechno símě Izraele, ctěte jej!
^{Ps 22:25}Jistěže nepohrdá trápením ubožáka,
s odporem neskrývá před ním tvář –
když k němu volá, on vyslýchá!

^{Ps 22:26}Ve velikém shromáždění se tebou pochlubím,
své sliby splním před jeho ctiteli.
^{Ps 22:27}Jíst budou ponížení a budou nasyceni,
chválit Hospodina budou, kdo jej hledají:
Ať vaše srdce žije navěky!

^{Ps 22:28}Všechny zemské končiny se rozpomenou
a k Hospodinu se navrátí;
před tvojí tváří se klanět budou
všechny rodiny a národy.
^{Ps 22:29}Vždyť Hospodinovo je království,
on vládne nad národy!

^{Ps 22:30}Všichni bohatí světa se před ním skloní,
všichni do prachu klesající pokleknou –
ti, kdo se při životě udržet nemohou!
^{Ps 22:31}Jejich potomci mu budou sloužit,
o Pánu budou vyprávět navěky.
^{Ps 22:32}Přijdou a jeho spravedlnost rozhlašovat budou
lidu, jenž se teprv narodí, poví, co učinil!

Kapitola 23

^{Ps 23:1}Žalm Davidův.

Hospodin je můj pastýř,
nic mi neschází.
^{Ps 23:2}Na zelených loukách mi dává spočinout,
ke klidným vodám mě přivádí,
^{Ps 23:3}mou duši občerstvuje,
po stezkách spravedlnosti vodí mě
pro jméno své.

^{Ps 23:4}I kdybych měl jít údolím stínu smrti,
ničeho zlého se nebojím,
neboť ty se mnou jsi:
tvůj prut a tvá hůl mě konejší.

^{Ps 23:5}Před zraky protivníků
stůl mi prostíráš,
hlavu mi olejem potíráš,
můj kalich přetéká.

^{Ps 23:6}Dobro a láska mě budou provázet
po všechny dny mého života,
zůstávat budu v domě Hospodinově
po dlouhý, věčný čas.

Kapitola 24

^{Ps 24:1}Žalm Davidův.

Hospodinova je země se vším, co je na ní,
celý svět i s jeho obyvateli –
^{Ps 24:2}vždyť ji sám založil nad oceány,
nad vodními proudy ji ustavil!

^{Ps 24:3}Kdo vystoupí na horu Hospodinovu,
kdo stane na místě jeho svatosti?
^{Ps 24:4}Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce,
kdo se neoddává marnostem
a nepřísahá falešně.
^{Ps 24:5}Takový přijme Hospodinovo požehnání
a spravedlnost od Boha, své spásy.
^{Ps 24:6}Takoví jsou ti, kdo se na něj ptají,
kdo hledají tvou tvář, Bože Jákobův. ^[1026] séla

^{Ps 24:7}Pozvedněte, brány, svá průčelí,
již vzhůru, vrata odvěká,
ať vejde slavný Král!
^{Ps 24:8}Kdo je ten slavný Král?
Hospodin, udatný a silný,
Hospodin, udatný bojovník!

^{Ps 24:9}Pozvedněte, brány, svá průčelí,
již vzhůru, vrata odvěká,
ať vejde slavný Král!
^{Ps 24:10}Kdo je ten slavný Král?
Hospodin zástupů,
on je ten slavný Král! séla

Kapitola 25

^{Ps 25:1}Žalm Davidův. ^[1027]

K tobě, Hospodine, svou duši pozvedám,
^{Ps 25:2}v tebe, Bože můj, skládám naději.
Dej, ať se zahanbení nedočkám,
ať nade mnou nejásají moji soupeři!
^{Ps 25:3}Žádný, kdo v tebe doufá, se hanby nedočká,
zahanbeni však budou zrádci nicotní!

^{Ps 25:4}Ukaž mi, Hospodine, cesty své,
svým stezkám nauč mě.
^{Ps 25:5}Veď mě a uč mě pravdě své,
vždyť ty jsi Bůh, můj Zachránce,
na tebe spoléhám každý den!

^{Ps 25:6}Pamatuj, Hospodine, na soucit svůj
a na svou lásku, která je od věků.
^{Ps 25:7}Nepřipomínej hříchy ^[1028] mých mladých dnů,
ve své lásce však na mě pamatuj,
Hospodine, pro svoji dobrotu!

^{Ps 25:8}Dobrý a přímý je Hospodin,
hříšníkům cestu zjevuje.
^{Ps 25:9}Ke spravedlnosti vede ponížené,
ponížené učí cestě své.
^{Ps 25:10}Hospodinovy stezky jsou vždy laskavé a věrné
těm, kdo plní jeho smlouvu a jeho zákony.
^{Ps 25:11}Pro jméno své, Hospodine,
mou hroznou vinu odpusť mi!

^{Ps 25:12}Kterýkoli člověk Hospodina ctí,
tomu ukáže cestu, již má si vyvolit.
^{Ps 25:13}Takový prožije svůj život šťastně,
jeho potomstvo zdědí zem.
^{Ps 25:14}Hospodin důvěřuje těm, kdo jej ctí,
jeho smlouva jim dává poznání.
^{Ps 25:15}K Hospodinu stále mé oči hledí,
on moje nohy z pasti vyprostí!

^{Ps 25:16}Smiluj se, prosím, na mě pohlédni,
vždyť jsem tak sám, tak ztrápený!
^{Ps 25:17}Zbav mě soužení, jež v srdci nosím si,
vysvoboď mě z mých úzkostí!
^{Ps 25:18}Hleď na mou bídu, na mé trápení,
všechny mé hříchy odpusť mi.

^{Ps 25:19}Pohleď, jak mnoho je mých nepřátel,
jak prudkou nenávistí nenávidí mě!
^{Ps 25:20}Opatruj mou duši, zachraň mě,
k tobě se utíkám, kéž nejsem zahanben!
^{Ps 25:21}Poctivost a přímost kéž střeží mě,
vždyť ty, Hospodine, ^[1029] jsi má naděje!

^{Ps 25:22}Bože, vykup Izrael ze všech jeho soužení!

Kapitola 26

^{Ps 26:1}Žalm Davidův.

Suď mě, Hospodine, vždyť žiji poctivě,
v Hospodina doufám, nedám se odradit.
^{Ps 26:2}Zkoumej mě, Hospodine, zkoušej mě,
prověř mé srdce i mé svědomí!

^{Ps 26:3}Tvou lásku stále před sebou vidím,
tvá věrnost mě všude provází.
^{Ps 26:4}Nesedám mezi podvodníky
a nestýkám se s pokrytci,
^{Ps 26:5}spolek bídáků chovám v nenávisti,
mezi darebáky nesedím.

^{Ps 26:6}Ruce si umývám v nevinnosti,
ke tvému oltáři, Hospodine, přicházím,
^{Ps 26:7}abych ti hlasitě vzdával díky,
abych vyprávěl o všech tvých zázracích.
^{Ps 26:8}Miluji, Hospodine, dům, kde přebýváš,
místo, kde zůstává sláva tvá!

^{Ps 26:9}Mezi hříšníky mou duši nezahrň,
s vrahy můj život nespojuj!
^{Ps 26:10}Ruce mají plné zvrhlosti,
v pravici mají samé úplatky!

^{Ps 26:11}Já ale chci žít poctivě,
smiluj se nade mnou, vykup mě!
^{Ps 26:12}Nohama stojím na rovné zemi,
ve velikém shromáždění Hospodina velebím.

Kapitola 27

^{Ps 27:1}Žalm Davidův.

Hospodin je mé světlo a má spása,
koho bych se měl bát?
Hospodin je síla mého života,
z koho bych měl mít strach?

^{Ps 27:2}Když na mě útokem táhnou bídáci,
aby mé tělo zhltali,
moji nepřátelé a mí protivníci
sami vrávorají a padají.
^{Ps 27:3}I když se proti mně vojsko utáboří,
mé srdce se toho neleká;
i kdyby proti mně vypukla válka,
i tehdy se budu spoléhat.

^{Ps 27:4}Žádal jsem Hospodina o jediné,
po tom jsem toužit nikdy nepřestal:
Abych směl zůstávat v jeho domě
po všechny dny svého života,
abych se kochal v Hospodinově kráse
a v jeho chrámě jej hledal.

^{Ps 27:5}Neboť mě skryje ve svém příbytku,
když nastane zlý den,
schová mě ve skrýši svého stanu
a na skálu mě vyzdvihne.
^{Ps 27:6}Tehdy má hlava bude vyvýšena
nad mé nepřátele ze všech stran;
v jeho stanu budu s jásotem obětovat,
Hospodinu budu zpívat a hrát!

^{Ps 27:7}Slyš mě, Hospodine, hlasitě volám,
smiluj se nade mnou, vyslyš mě.
^{Ps 27:8}O tobě přemítá mé srdce,
že říkáš: „Hledejte mou tvář!“
Tvou tvář tedy hledám, Hospodine,
^{Ps 27:9}neskrývej přede mnou svou tvář!
Svého služebníka v hněvu neodmítej,
býval jsi přece mou pomocí!
Nenechávej mě a neopouštěj,
Bože mé záchrany!

^{Ps 27:10}Můj otec i matka mě sice opustili,
Hospodin mě ale k sobě přivine.
^{Ps 27:11}Ukaž mi, Hospodine, cestu svou,
kvůli mým nepřátelům veď mě
stezkou srovnanou!
^{Ps 27:12}Nevydej mě prosím zvůli mých nepřátel –
povstali proti mně lživí svědkové
a krutě obviňují mě!
^{Ps 27:13}Kéž mohu věřit, že na zemi mezi živými
uvidím, jak dobrý je Hospodin!

^{Ps 27:14}Spoléhej na Hospodina,
buď statečný a on tě posilní.
Spoléhej na Hospodina!

Kapitola 28

^{Ps 28:1}Žalm Davidův.

K tobě, Hospodine, volám,
skálo má, přeruš své mlčení!
Jestliže neodpovíš mi,
podobný budu mrtvolám!
^{Ps 28:2}Vyslyš mé prosby, když k tobě volám,
když ruce zvedám k tvé nejsvětější svatyni!

^{Ps 28:3}Nezahrnuj mě mezi darebáky
a mezi pachatele zla,
mezi ty, kdo s bližními mluví o pokoji,
v srdcích však mají zášť.
^{Ps 28:4}Dej jim odplatu za jejich skutky,
za podlost jejich počinů,
odměň je za dílo jejich rukou,
dej jim zaslouženou odplatu!
^{Ps 28:5}Protože nedbají na Hospodinovy činy –
na to, co vykonal svýma rukama –
proto je rozboří a nikdy více
nebude je už budovat.

^{Ps 28:6}Požehnán buď Hospodin,
že vyslyšel mé prosby!
^{Ps 28:7}Hospodin je má síla a můj štít,
na něj se v srdci spoléhám.
Pomoc jsem dostal, mé srdce jásá,
svou písní chci mu děkovat!
^{Ps 28:8}Svému lidu je Hospodin silou,
svému pomazanému je jistou záchranou.

^{Ps 28:9}Zachraň, Hospodine, svůj lid,
požehnej svému dědictví,
buď jejich pastýř a nes je navěky!

Kapitola 29

^{Ps 29:1}Žalm Davidův.

Vzdejte Hospodinu, synové Boží,
vzdejte Hospodinu slávu a moc.
^{Ps 29:2}Vzdejte Hospodinu slávu, jež mu náleží,
klaňte se Hospodinu v kráse svatosti!

^{Ps 29:3}Hlas Hospodinův se nese nad vodami,
Bůh slávy sám hromem burácí –
Hospodin nad vodními spoustami!
^{Ps 29:4}Hlas Hospodinův přichází v moci,
hlas Hospodinův je nádherný!

^{Ps 29:5}Hlas Hospodinův láme cedry,
libanonské cedry Hospodin poráží.
^{Ps 29:6}Jako telátko nechá skákat Libanon,
Sirion ^[1030] skáče jak mládě buvolí!

^{Ps 29:7}Hlas Hospodinův srší ohněm,
^{Ps 29:8}hlas Hospodinův pouští otřásá –
kádešskou pouští třese Hospodin!
^{Ps 29:9}Hlas Hospodinův vyvrací duby a obnažuje lesy,
v jeho chrámě všichni „Sláva!“ volají.

^{Ps 29:10}Hospodin trůnil nad potopou,
Hospodin bude jako král trůnit navěky.
^{Ps 29:11}Hospodin dává svému lidu sílu,
Hospodin svému lidu žehná pokojem.

Kapitola 30

^{Ps 30:1}Žalm Davidův.

Píseň k posvěcení chrámu.

^{Ps 30:2}Vyvyšovat tě budu, Hospodine, tys mě pozdvihl,
nenechal jsi mé nepřátele jásat nade mnou!
^{Ps 30:3}Hospodine, Bože můj,
k tobě jsem volal a tys mě uzdravil.
^{Ps 30:4}Hospodine, duši mou jsi z hrobu vyvedl,
oživil jsi mě, abych do jámy nepadl!

^{Ps 30:5}Zpívejte Hospodinu, jeho věrní,
chvalte památku jeho svatosti!
^{Ps 30:6}Jeho hněv trvá jen pouhou chvíli,
jeho přízeň však celý život provází.
Večerní pláč zůstává přes noc,
ráno jej ale střídá jásání!

^{Ps 30:7}Když se mi dařilo, říkával jsem si:
„Mně se nikdy nic nestane!“
^{Ps 30:8}Ve své přízni, Hospodine,
jsi mě jak horu pevně postavil,
když jsi pak ale svou tvář skryl,
byl jsem vyděšen!

^{Ps 30:9}K tobě, Hospodine, volám,
tebe, Pane můj, prosím o milost.
^{Ps 30:10}Čemu prospěje prolití mé krve?
K čemu to bude, když padnu do jámy?
Bude snad prach tebe oslavovat?
Bude snad vyprávět o tvé věrnosti?

^{Ps 30:11}Slyš, Hospodine, smiluj se nade mnou,
prosím, Hospodine, buď můj pomocník!
^{Ps 30:12}Ty jsi obrátil můj nářek v tanec,
svlékls mi pytlovinu, oděls mě radostí!
^{Ps 30:13}Proto ti ze srdce zpívám bez ustání,
Hospodine, Bože můj, chválím tě navěky!

Kapitola 31

^{Ps 31:1}Pro předního zpěváka.

Žalm Davidův.

^{Ps 31:2}Spoléhám na tebe, Hospodine,
kéž nejsem nikdy zahanben,
pro svoji spravedlnost zachraň mě!
^{Ps 31:3}Nakloň mi prosím ucho své,
pospěš mi na pomoc,
buď mojí skálou mohutnou,
opevněnou tvrzí, mou záchranou!

^{Ps 31:4}Jsi přece má skála a má tvrz,
pro své jméno mě veď a provázej.
^{Ps 31:5}Vyveď mě z pasti, kterou mi nastražili,
vždyť jsi mou posilou!
^{Ps 31:6}Do tvých rukou svěřuji svého ducha,
Hospodine, věrný Bože, vykup mě!

^{Ps 31:7}Nesnesu ctitele marných nicotností,
mou nadějí je Hospodin.
^{Ps 31:8}Jásat a radovat se budu z tvé lásky,
že jsi pohlédl na mé trápení,
žes poznal mou duši uprostřed úzkosti.
^{Ps 31:9}Nevydáš mě napospas mému nepříteli,
svobodu daruješ nohám mým!

^{Ps 31:10}Smiluj se, Hospodine, je mi tak úzko,
zármutkem oči hasnou mi,
rovněž má duše, mé útroby!
^{Ps 31:11}Můj život stravuje trápení,
má léta samé sténání,
má síla slábne strádáním, ^[1031]
mé údy ochably.

^{Ps 31:12}Všem svým protivníkům jsem pro zábavu,
pro své sousedy jsem pohromou,
i svým přátelům jsem za příšeru,
ti, kdo mě potkají, prchají přede mnou!
^{Ps 31:13}Padl jsem v zapomnění tak jako mrtvý,
rozbitému hrnci se podobám.
^{Ps 31:14}Od tolika lidí slyším pomluvy –
hrůza ze všech stran!
Už se proti mně spolu domlouvají,
chtějí mě zbavit života!

^{Ps 31:15}Já ale, Hospodine, doufám v tebe,
o tobě říkám: „Můj Bůh jsi ty!“
^{Ps 31:16}Můj osud v ruce máš, vysvoboď mě
z ruky nepřátel, kteří mě stíhají!
^{Ps 31:17}Rozjasni svou tvář nad svým služebníkem,
pro svoji lásku zachraň mě!
^{Ps 31:18}Ať nejsem zahanben, Hospodine,
když k tobě zní mé volání!
Ať jsou však zahanbeni oni darebáci,
do hrobu ať klesnou v mlčení!
^{Ps 31:19}Ať už oněmí ty lživé rty –
o nevinném mluví tak tvrdě,
pyšně a potupně!

^{Ps 31:20}Jak veliká je tvá dobrota,
kterou jsi zachoval těm, kdo tě ctí!
Dokázals ji těm, kdo v tebe doufají,
všem lidem na odiv!
^{Ps 31:21}Skrýváš je v úkrytu svojí tváře
před lidskou hrubostí,
chováš je v bezpečí svého stanu
před hádavými jazyky.

^{Ps 31:22}Požehnán buď Hospodin –
svou úžasnou lásku ke mně projevil,
když jsem byl ve městě obklíčen.
^{Ps 31:23}Tehdy jsem řekl ve svém rozrušení:
„Od očí tvých jsem zavržen!“
Ty jsi však vyslyšel moje prosby,
když k tobě volal jsem.

^{Ps 31:24}Milujte Hospodina všichni jeho zbožní,
Hospodin své věrné ochrání!
Bohatě ale odplatí
těm, kdo se pyšně chovají.
^{Ps 31:25}Buďte silní a v srdci stateční,
všichni, jichž nadějí je Hospodin!

Kapitola 32

^{Ps 32:1}Poučný žalm Davidův.

Blaze tomu, komu jsou odpuštěny viny
a jehož hříchy jsou přikryty.
^{Ps 32:2}Blaze člověku, jemuž Hospodin
nepočítá provinění
a jehož duch je beze lsti!

^{Ps 32:3}Dokud jsem mlčel, mé kosti chřadly,
když celé dny jsem naříkal.
^{Ps 32:4}Tvá ruka tížila mě ve dne v noci,
z mé mízy stal se letní suchopár. séla

^{Ps 32:5}Svůj hřích jsem však potom doznal tobě,
své provinění jsem odhalil.
Řekl jsem: „Vyznám Hospodinu své zločiny!“
a tys mi odpustil mou vinu a hřích. séla

^{Ps 32:6}Ať k tobě modlí se každý věrný,
dokud je čas tě naleznout;
potom k nim nedosáhnou ani
přívaly mocných vod.
^{Ps 32:7}Ty jsi má skrýše, před úzkostí mě chráníš,
vítězným jásotem mě obklopíš! séla

^{Ps 32:8}Teď tě poučím, ukážu ti cestu, po níž jít;
radu ti poskytnu, zrak k tobě obrátím:
^{Ps 32:9}„Nebuďte nerozumní jako kůň a mezek,
co musí být zkroceni uzdou a ohlávkou,
než tě poslechnou.“

^{Ps 32:10}Mnoha bolestmi trpí ničemní,
doufajícího v Hospodina však láska obklopí.
^{Ps 32:11}Radujte se v Hospodinu, jásejte, spravedliví,
vesele prozpěvujte, všichni upřímní!

Kapitola 33

^{Ps 33:1}Veselte se, spravedliví, v Hospodinu,
upřímným sluší chvalozpěv!
^{Ps 33:2}Oslavujte Hospodina na citeru,
na desetistrunné loutně mu zahrajte.
^{Ps 33:3}Zazpívejte mu novou píseň,
hrajte krásně a hlasitě!

^{Ps 33:4}Hospodinovo slovo je přímé,
veškeré jeho dílo trvalé.
^{Ps 33:5}Spravedlnost a právo miluje,
Hospodinovy lásky je plná zem!
^{Ps 33:6}Hospodinovým slovem vznikla nebesa,
celý jejich zástup dechem jeho úst.
^{Ps 33:7}Mořské vody shrnul na hromady,
hlubiny uložil do svých pokladnic.

^{Ps 33:8}Měj v úctě Hospodina, celá zem,
všichni obyvatelé světa, ctěte jej!
^{Ps 33:9}On promluvil – a stalo se,
všechno povstalo jeho příkazem. ^{[1032]
Ps 33:10}Záměry národů Hospodin kazí,
lidské úmysly vniveč obrací.
^{Ps 33:11}Hospodinův záměr však obstojí navždy,
úmysly jeho srdce od věků navěky!

^{Ps 33:12}Blaze národu, jehož Bůh je Hospodin,
lidu, jenž vyvolil za své dědictví!
^{Ps 33:13}Hospodin z nebe dívá se,
na všechny lidské syny pohlíží,
^{Ps 33:14}z místa, kde trůní, zkoumá pohledem
všechny, kdo bydlí na zemi.
^{Ps 33:15}Ten, který stvořil každé srdce,
rozumí všemu, co dělají.

^{Ps 33:16}Krále nezachrání veliké vojsko,
hrdinu nevyprostí velká udatnost.
^{Ps 33:17}Kůň zklame, když půjde o záchranu,
i když má sílu, nedá vyváznout.
^{Ps 33:18}Hospodinův zrak patří těm, kdo ho ctí,
on hledí na ty, kdo v jeho lásku doufají,
^{Ps 33:19}aby je vysvobozoval od smrti,
aby je živil v dobách hladových.

^{Ps 33:20}Naše duše po Hospodinu touží –
on je naše pomoc a náš štít!
^{Ps 33:21}On je radostí našeho srdce,
v jeho svaté jméno doufáme.
^{Ps 33:22}Kéž je s námi tvá láska, Hospodine,
jako je v tobě naše naděje!

Kapitola 34

^{Ps 34:1}Žalm Davidův, když před Abimelechem předstíral šílenství, ^[1033] a když jím byl vyhnán, odešel. ^[1034]

^{Ps 34:2}Velebit budu Hospodina v každém čase,
jeho chválu budu mít na rtech navěky!
^{Ps 34:3}Hospodinem pochlubím se z celé své duše,
ať to slyší ponížení a ať se radují!
^{Ps 34:4}Se mnou Hospodina oslavujte,
jeho jméno spolu vyvyšme!

^{Ps 34:5}Hledal jsem Hospodina a odpověděl mi,
ze všech mých obav mě vytáhl.
^{Ps 34:6}Ti, kdo jej vyhlížejí, budou jen zářit,
nebudou v hanbě skrývat tvář!
^{Ps 34:7}Když chudák volal, Hospodin slyšel,
ze všech úzkostí jej zachránil!
^{Ps 34:8}Hospodinův anděl svůj tábor klade
kolem jeho ctitelů, aby je uhájil.

^{Ps 34:9}Okuste a vizte, jak dobrý je Hospodin,
blaze člověku, jenž doufá v něj!
^{Ps 34:10}Ctěte Hospodina, jeho svatí,
vždyť jeho ctitelům nic neschází.
^{Ps 34:11}I draví lvi někdy strádají a hladovějí,
hledajícím Hospodina však žádné dobro nechybí.

^{Ps 34:12}Pojďte, synové, poslouchejte mě,
úctě k Hospodinu vás vyučím:
^{Ps 34:13}Chce někdo prožít šťastný život,
chce někdo okusit dobré dny?
^{Ps 34:14}Pak tedy chraň svůj jazyk před zlem,
ve tvých rtech ať není žádná lest.
^{Ps 34:15}Odmítej zlo a konej dobro,
usiluj o pokoj a nechej se jím vést.

^{Ps 34:16}Hospodinovy oči hledí ke spravedlivým,
své uši naklání k jejich volání.
^{Ps 34:17}Zločincům se však Hospodin staví tváří,
aby jejich památku ze země vymýtil.
^{Ps 34:18}Volání spravedlivých ^[1035] Hospodin slyší,
vysvobodí je ze všech úzkostí!
^{Ps 34:19}Hospodin je blízko ztrápeným srdcím,
sklíčené v duchu zachrání!

^{Ps 34:20}Mnohá trápení zažívá spravedlivý,
Hospodin jej ale ze všech vyprostí.
^{Ps 34:21}On střeží všechny jeho kosti,
jediná z nich se nezlomí!
^{Ps 34:22}Ničema zahyne kvůli své zlosti,
nepřátelé spravedlivého budou ztrestáni.
^{Ps 34:23}Hospodin vykoupí svoje služebníky,
nebudou odsouzeni, kdo v něho doufají.

Kapitola 35

^{Ps 35:1}Žalm Davidův.

Suď, Hospodine, ty, kdo mě soudí;
bojuj proti těm, kdo se mnou bojují.
^{Ps 35:2}Vezmi svou pavézu a svůj štít,
na pomoc povstaň mi!
^{Ps 35:3}Vytáhni oštěp a kopí proti těm,
kdo táhnou proti mně.
Řekni mi: „Já jsem tvůj zachránce!“

^{Ps 35:4}Ať jsou zahanbeni, ať se stydí
ti, kdo mě chtějí o život připravit!
Ať jsou zpět zahnáni, ať se hanbí
ti, kdo vymýšlejí, jak mi uškodit!
^{Ps 35:5}Ať jsou jak větrem hnané plevy,
Hospodinův anděl ať je dohoní!

^{Ps 35:6}Jejich cesta ať je temná a kluzká,
Hospodinův anděl ať stíhá je.
^{Ps 35:7}Bez důvodu na mě svoji síť nastražili,
bez důvodu pro mě jámu kopali.
^{Ps 35:8}Neštěstí ať na ně přijde znenadání,
síť, kterou políčili, ať je uloví,
jen ať se zřítí do svého neštěstí!

^{Ps 35:9}Má duše však bude v Hospodinu jásat,
radovat se bude z jeho záchrany.
^{Ps 35:10}Všechny mé kosti tehdy řeknou:
„Kdo se ti, Hospodine, vyrovná?“
Zachraňuješ chudáka z moci silnějšího,
chudého ubožáka před tím, kdo ho vydírá!

^{Ps 35:11}Zákeřní svědkové povstávají,
nevím o ničem, z čeho viní mě.
^{Ps 35:12}Za dobrotu mi zlobou odplácejí,
jsem opuštěný jako sirotek!
^{Ps 35:13}Já přece, když oni churavěli,
pytlovinou jsem se odíval,
vlastní duši jsem postem trápil –
modlitba se mi však vrací do klína!

^{Ps 35:14}Chodil jsem ve smutku
jak nad přítelem či bratrem;
jako bych oplakával matku
obtížen zármutkem.
^{Ps 35:15}Když jsem však upadl, radostně se sběhli,
seběhli se na mě, aby mě napadli.
Ti, jež jsem ani neznal,
rvali mě na kusy, přestat nechtěli.
^{Ps 35:16}Hroznými nadávkami se mi vysmívali,
samou zlostí na mě zuby skřípěli!

^{Ps 35:17}Jak dlouho, Pane, se na to budeš dívat?
Ochraň mou duši před jejich ranami,
můj holý život před těmi lvy!
^{Ps 35:18}Ve velikém shromáždění tě pak budu chválit,
před početným lidem tě oslavím.

^{Ps 35:19}Ať nade mnou nejásají mí zrádní protivníci,
ti, kdo mě bez důvodu mají v nenávisti,
ať oči nemhouří!
^{Ps 35:20}Nechtějí totiž mluvit o pokoji,
proti mírumilovným vymýšlejí lsti.
^{Ps 35:21}Ústa si na mě otvírají,
volají: „Hohó! Co jsme to viděli!“

^{Ps 35:22}Vidíš to, Hospodine? Nezůstaň mlčet,
nevzdaluj se mi, Pane můj!
^{Ps 35:23}Probuď se, Bože můj, k mojí obhajobě,
povstaň, Pane můj, na soudu!
^{Ps 35:24}Ve své spravedlnosti právo mi zjednej,
Hospodine, Bože můj,
ať nejásají nade mnou!

^{Ps 35:25}Ať si nemyslí: „Hohó! To jsme chtěli!“
Ať neříkají: „Už jsme ho dostali!“
^{Ps 35:26}Ať jsou zahanbeni a stydí se všichni,
kdo se radují z mého neštěstí!
Studem a hanbou ať jsou oblečeni
ti, kdo se proti mně zvedají!

^{Ps 35:27}Ti, kdo mi ale spravedlnost přejí,
ať prozpěvují zvesela,
ať navždy říkají: „Veliký je Hospodin,
jenž svému služebníku pokoj dopřává!“
^{Ps 35:28}Můj jazyk ať mluví o tvé spravedlnosti,
ať zpívá tvé chvály po všechny dny!

Kapitola 36

^{Ps 36:1}Pro předního zpěváka.

Výrok Hospodinova služebníka Davida.

^{Ps 36:2}Zvrácenost sídlí v srdci ničemy,
na bázeň před Bohem vůbec nehledí!
^{Ps 36:3}Dle svého mínění si může lichotit,
svou vinu nevnímá, nemá k ní nenávist.
^{Ps 36:4}Jeho ústa mluví lstivě a ničemně,
konání dobra přestal rozumět.
^{Ps 36:5}I na svém lůžku podlost vymýšlí,
na cestě nekalosti stojí, zla se neštítí.

^{Ps 36:6}Tvá láska, Hospodine, dosahuje k nebi,
tvá věrnost sahá k oblakům.
^{Ps 36:7}Tvá spravedlnost je jak mohutné hory,
tvé zákony jsou hloubka nesmírná –
zachraňuješ, Hospodine, lidi i zvířata!

^{Ps 36:8}Tvá láska, Bože, je nad cenné poklady,
do stínu tvých křídel se lidé uchýlí!
^{Ps 36:9}Hojností tvého domu bývají nasyceni,
z rajských potoků je napájíš.
^{Ps 36:10}Pramen života je přece u tebe
a ve tvém světle světlo vidíme.

^{Ps 36:11}Svou lásku rozestři na ty, kdo tě znají,
svou spravedlnost na v srdci upřímné.
^{Ps 36:12}Ať už nešlape po mně noha pyšných,
ruka darebáků ať nepronásleduje mě!
^{Ps 36:13}Tam, kde zlosynové padnou,
ležet zůstanou, už nevstanou!

Kapitola 37

^{Ps 37:1}Žalm Davidův. ^[1036]

Nezlob se kvůli zlosynům,
nezáviď těm, kdo křivdu působí –
^{Ps 37:2}vždyť jako tráva uschnou znenadání,
jak jarní zeleň uvadnou!

^{Ps 37:3}Spoléhej na Hospodina, konej dobro,
obývej zemi a žij v bezpečí.
^{Ps 37:4}V Hospodinu měj svoji rozkoš –
on touhy tvého srdce naplní!

^{Ps 37:5}Hospodinu svěř svoji cestu,
doufej v něj a on to učiní:
^{Ps 37:6}vyvede tvou spravedlnost na denní světlo,
tvou nevinu na slunce polední.

^{Ps 37:7}Zůstávej v klidu před Hospodinem,
trpělivě na něj vyčkávej.
Nezlob se, když někdo slaví úspěch,
když někdo provádí, co si umane.

^{Ps 37:8}Vyhni se hněvu, zanech zášti,
nezlob se, vždyť to jen uškodí.
^{Ps 37:9}Bídáci přece budou vymýceni,
doufající v Hospodina však zemi obdrží.

^{Ps 37:10}Za malou chvíli ničema zmizí,
ohlédneš se po něm, a už tu nebude.
^{Ps 37:11}Pokorní ale obdrží zemi,
rozkoš naleznou v hojnosti pokoje.

^{Ps 37:12}Ničema proti poctivému kuje pikle,
zuby na něj skřípe zuřivě,
^{Ps 37:13}Hospodin se mu ale směje –
vidí, že přichází jeho den!

^{Ps 37:14}S taseným mečem, s napjatým lukem
ničemové napadají chudáky ubohé,
aby pobili ty, kdo žijí poctivě.
^{Ps 37:15}Ten jejich meč je však bodne do srdce,
ten jejich luk se rozláme!

^{Ps 37:16}Lepší je málo, co má spravedlivý,
nežli bohatství spousty ničemů.
^{Ps 37:17}Paže ničemů budou zpřelámány,
spravedlivým je ale Hospodin podporou.

^{Ps 37:18}Hospodin zná dny bezúhonných,
jejich dědictví obstojí navěky.
^{Ps 37:19}V zlých dobách nebudou zahanbeni,
v hladových dnech se nasytí.

^{Ps 37:20}Ničemové však budou zahubeni,
Hospodinovi nepřátelé vymizí,
jako když trávu z pastviny
pohlcuje dým.

^{Ps 37:21}Ničema dluží a nechce platit,
spravedlivý však má soucit a rozdává.
^{Ps 37:22}Požehnaní od Boha obdrží zemi,
vyhnáni však budou ti, jež proklíná.

^{Ps 37:23}Kroky člověka Hospodin potvrzuje,
když jeho cestu schvaluje.
^{Ps 37:24}I kdyby zakolísal, přece neupadne,
Hospodin za ruku drží jej.

^{Ps 37:25}Býval jsem mlád a už jsem starý,
nikdy jsem ale nezažil,
že by byl opuštěn spravedlivý
a jeho potomci že by žebrali.
^{Ps 37:26}Stále má soucit a půjčuje druhým,
požehnáním jsou i jeho potomci.

^{Ps 37:27}Odmítej zlo a konej dobro,
pak budeš bydlet v zemi navždycky.
^{Ps 37:28}Hospodin totiž miluje právo,
nikdy se nezřekne věrných svých;
navěky budou zachováni,
potomci ničemů však vymizí.

^{Ps 37:29}Spravedliví ale obdrží zemi
a budou v ní bydlet navždycky.
^{Ps 37:30}Ústa spravedlivého moudře mluví,
jazykem pronáší spravedlivý soud,
^{Ps 37:31}Zákon svého Boha si nosí v srdci,
jeho kroky se nezvrtnou.

^{Ps 37:32}Ničema na spravedlivého číhá,
hledá způsob, jak ho zahubit,
^{Ps 37:33}Hospodin ho však nenechá v jeho rukách,
nedá ho odsoudit v jeho při!

^{Ps 37:34}Spoléhej na Hospodina
a drž se jeho cesty.
On tě povýší, abys obdržel zemi,
ničemy ale vymýtí, uvidíš!

^{Ps 37:35}Viděl jsem ničemu hrozné síly,
jak rozložitý cedr ^[1037] se rozprostřel.
^{Ps 37:36}Pominul ale – hle, už není,
když jsem ho hledal, nic jsem nenašel!

^{Ps 37:37}Pohleď na poctivé, všímej si upřímných –
budoucnost patří pokojným.
^{Ps 37:38}Všichni vzpurní však budou vyhlazeni,
ničemové nemají žádné vyhlídky!

^{Ps 37:39}Od Hospodina je záchrana spravedlivých,
on je jim silou v čase soužení.
^{Ps 37:40}Hospodin je jim pomocí a vysvobozením,
zachrání je před ničemy,
vysvobodí je, vždyť v něho doufají!

Kapitola 38

^{Ps 38:1}Památeční žalm Davidův.

^{Ps 38:2}Netrestej mě, Hospodine, ve své prchlivosti,
ve svém rozzuření mě nekárej!
^{Ps 38:3}Vždyť už jsem probodán tvými šípy,
tvá ruka drtí mě!

^{Ps 38:4}Tvůj hněv na mně nenechal zdravé místo,
můj hřích připravil mé kosti o pokoj.
^{Ps 38:5}Má provinění mi nad hlavu rostou,
těžší, než unesu, je jejich břemeno!

^{Ps 38:6}Mé vlastní bláznovství mi rány zasadilo,
rány, jež páchnou a mokvají.
^{Ps 38:7}Shrbený jsem, plížím se tak nízko,
celý den v zármutku se potácím.
^{Ps 38:8}Mé slabiny jsou v jednom ohni,
jediné zdravé místo mi v těle nezbylo.
^{Ps 38:9}Bezmocný jsem a tolik zdrcen,
úzkostí sténám, křičím ze srdce!

^{Ps 38:10}Ty, Pane, víš o každé mé touze,
můj nářek před tebou není utajen.
^{Ps 38:11}Srdce mi buší, síla se ztrácí
i moje oči už světlo opouští.
^{Ps 38:12}Přátelé a drazí se mých ran štítí,
moji příbuzní se drží vpovzdálí.
^{Ps 38:13}Ti, jimž jde o můj život, mi kladou léčky,
ti, kdo mi chtějí ublížit, mluví o zkáze,
své lsti vymýšlejí každý den.

^{Ps 38:14}Já ale jak hluchý neslyším,
jak němý nechci ústa otevřít.
^{Ps 38:15}Jsem jako člověk, který neslyší,
z jehož úst nezaznějí žádné odmluvy.
^{Ps 38:16}V tebe, Hospodine, skládám naději –
Pane Bože můj, ty jistě odpovíš!
^{Ps 38:17}Ať nade mnou nejásají, říkám si,
jen ať se nepyšní nad mým selháním!

^{Ps 38:18}Vždyť už jsem přece na pokraji pádu
a stále trpím bolestí,
^{Ps 38:19}vyznávám svoje provinění,
trápím se pro svůj hřích!
^{Ps 38:20}Mých bezdůvodných ^[1038] soků je stále více,
množí se počet mých zrádných nepřátel.
^{Ps 38:21}Zlobou mi odplácejí za mé dobrodiní,
obviňují mě, když dobra držím se!

^{Ps 38:22}Neopouštěj mě, Hospodine,
nevzdaluj se mi, Bože můj!
^{Ps 38:23}Pospěš mi na pomoc,
Pane – má záchrano!

Kapitola 39

^{Ps 39:1}Pro předního zpěváka Jedutuna.

Žalm Davidův.

^{Ps 39:2}Řekl jsem: „Dám si pozor na své cesty,
svým jazykem abych nehřešil,
na uzdě svoje ústa podržím,
dokud je se mnou ničemník.“
^{Ps 39:3}Jako němý jsem zůstal tiše,
nadobro jsem se odmlčel,
svou bolest však jen jitřil jsem.
^{Ps 39:4}Srdce mě pálilo v útrobách,
oheň mi hořel v myšlenkách,
takže můj jazyk začal promlouvat:

^{Ps 39:5}Můj konec, Hospodine, ukaž mi,
kolik dnů jsi mi odměřil,
ať poznám, jak pomíjím!
^{Ps 39:6}Ach, jen hrstku dnů dals mi,
můj věk je u tebe jako nic,
člověk je pouhá pára, ať stojí jakkoli! séla

^{Ps 39:7}Jak pouhý stín člověk životem kráčí,
marně se trápí, marně hromadí,
nevěda ani, kdo to podědí!
^{Ps 39:8}Na co bych ještě, Pane můj, spoléhal?
Všechna má naděje v tobě spočívá!
^{Ps 39:9}Vyprosti mě ze všech mých provinění,
ať se mi prosím blázni nesmějí!
^{Ps 39:10}Zůstanu tiše, neotevřu ústa,
protože tys to způsobil!

^{Ps 39:11}Odvrať ode mě svoji metlu,
pod ranami tvé ruky umírám!
^{Ps 39:12}Když trestáš člověka za jeho vinu,
jako mol ničíš vše, co měl rád –
člověk je pouhá marnost, přesně tak! séla

^{Ps 39:13}Vyslyš mou modlitbu, Hospodine,
když křičím o pomoc, naslouchej.
Nad mými slzami nezůstaň mlčet,
poutník a host jsem přece u tebe
tak jako všichni moji otcové!
^{Ps 39:14}Odvrať svůj pohled, ať se zotavím,
dříve než odejdu a nebudu tu víc!

Kapitola 40

^{Ps 40:1}Pro předního zpěváka.

Žalm Davidův.

^{Ps 40:2}Na Hospodina jsem čekal toužebně
a on se naklonil a uslyšel můj křik.

^{Ps 40:3}Z vlhké jámy vytáhl mě,
z kalné bažiny,
mé nohy postavil na pevné skále,
mé kroky upevnil.

^{Ps 40:4}Do úst mi vložil novou píseň,
chvalozpěv Bohu našemu;
mnozí to spatří a budou ho mít v úctě,
na Hospodina se spolehnou.

^{Ps 40:5}Blaze člověku,
který v Hospodina skládá naději,
který se neobrací k pyšným
ani k těm, kdo se řídí lží.

^{Ps 40:6}Kolik jen, Hospodine Bože můj,
kolik jen činíš zázraků!
V úmyslech, které o nás máš,
se tobě nikdo nerovná!
Chtěl bych je vypovědět, o nich promluvit,
je jich však víc, než dá se vypočíst!

^{Ps 40:7}Oběti a dary sis neoblíbil,
ale uši jsi mi otevřel:
Nechtěl jsi oběti za hřích ani zápaly!
^{Ps 40:8}Tehdy jsem řekl: „Hle, přicházím,
jako je o mně v Knize napsáno.
^{Ps 40:9}Mou radostí je konat vůli tvou,
tvůj Zákon, Bože můj, v nitru nosím si.“

^{Ps 40:10}Ve velikém shromáždění
jsem spravedlnost zvěstoval,
své rty jsem nezdržoval,
to víš, Hospodine, sám.

^{Ps 40:11}Tvoji spravedlnost v srdci neskryl jsem,
o tvé věrnosti jsem mluvil a o spáse,
před velikým shromážděním
jsem tvou lásku a věrnost netajil.

^{Ps 40:12}Své slitování, Hospodine,
mi prosím neodpírej;
kéž láska a pravda tvá
vždycky nade mnou drží stráž!

^{Ps 40:13}Obklopily mě pohromy,
jež nelze vypočíst.
Moje viny mě dostihly,
že přes ně nevidím –
je jich víc, než mám vlasů na hlavě,
všechnu odvahu ztratil jsem!

^{Ps 40:14}Kéž mě, Hospodine, ráčíš vysvobodit;
na pomoc, Hospodine, pospěš mi!
^{Ps 40:15}Ať jsou zahanbeni, ať se stydí všichni,
kdo mě o život chtějí připravit!
Ať jsou zpět zahnáni, ať se hanbí,
kdo se kochají mým neštěstím!

^{Ps 40:16}Ať jsou zděšeni svou vlastní hanebností
ti, kdo nade mnou „Hohó!“ volají.
^{Ps 40:17}Ať se však radují a veselí se v tobě
všichni ti, kdo tě hledají.
Ať navždy říkají: „Veliký je Hospodin!“
ti, kdo milují tvé spasení.

^{Ps 40:18}Já sám jsem nuzný a ubohý –
kéž bys na mě, můj Pane, pomyslel!
Má pomoc, má záchrana jsi přece ty,
Bože můj, prosím nemeškej!

Kapitola 41

^{Ps 41:1}Pro předního zpěváka.

Žalm Davidův.

^{Ps 41:2}Blaze tomu, kdo myslí na ubohé,
ve zlý den mu Hospodin pomůže!
^{Ps 41:3}Hospodin ho uchrání, naživu udrží jej,
šťastným na zemi ho učiní,
nevydá ho zvůli nepřátel.
^{Ps 41:4}Hospodin jej posílí na lůžku nemocných –
z jeho nemoci jej zcela uzdravíš!

^{Ps 41:5}Řekl jsem: „Hospodine, smiluj se nade mnou,
zhřešil jsem proti tobě, uzdrav duši mou!“
^{Ps 41:6}Mí nepřátelé o mně mluví ve zlosti:
„Umře už brzo? Už jeho jméno vymizí?“
^{Ps 41:7}Kdykoli mě navštíví, mluví lži,
podlost si v srdci hromadí, jdou ven a klevetí.

^{Ps 41:8}Všichni mí nepřátelé si o mně šeptají,
přičítají mi pouze neštěstí:
^{Ps 41:9}„Zachvátila ho hrozná věc,
ze svého lůžka nevstane!“
^{Ps 41:10}Dokonce i můj přítel, jemuž jsem důvěřoval,
ten, který se mnou jídal chléb,
pozvedl patu proti mně.

^{Ps 41:11}Ty se však, Hospodine, smiluj nade mnou,
dej, abych vstal a dal jim odplatu!
^{Ps 41:12}Takto poznávám, že máš mě rád,
když můj protivník nade mnou nejásá.
^{Ps 41:13}Ty mě podpíráš, neboť jsem nevinný,
do své přítomnosti mě stavíš navěky.

^{Ps 41:14}Ať je požehnán Hospodin, Bůh izraelský,
od věků až navěky!

Amen! Amen!

Druhá kniha

Kapitola 42

^{Ps 42:1}Pro předního zpěváka.

Poučný žalm synů Korachových. ^[1039]

^{Ps 42:2}Jako laň prahne po proudící vodě,
má duše prahne, Bože, po tobě!
^{Ps 42:3}Po Bohu, po živém Bohu, žízní duše má:
Kdy už půjdu a spatřím Boží tvář?
^{Ps 42:4}Ve dne i v noci jsou mi slzy pokrmem,
když mi říkají: „Tvůj Bůh? Kde je?!“

^{Ps 42:5}Duše mě opouští,
když na to vzpomínám,
jak jsem se zástupy chodíval,
do Božího domu se s nimi ubíral
se zvučným jásotem a písní chval,
když o svátku se zástup radoval.

^{Ps 42:6}Proč jsi sklíčená, duše má,
proč jsi ve mně tak ztrápená?
Spolehni na Boha – ještě mu budu děkovat,
on je můj Bůh, má záchrana!

^{Ps 42:7}Duše má je ve mně sklíčená,
proto na tebe vzpomínám
v kraji Jordánu a Hermonu,
na vršku Micaru.
^{Ps 42:8}Hlubina se ozývá hlubině
ve hluku tvých peřejí,
všechny tvé vlny a tvé příboje
se valí přese mě.
^{Ps 42:9}Ve dne kéž Hospodin svou lásku ukáže,
v noci kéž jeho píseň se mnou zůstane –
tak zní má modlitba k Bohu mého života!

^{Ps 42:10}Zeptám se Boha, skály své:
Proč jen jsi na mě zapomněl?
Proč kvůli nepřátelským útokům
mám chodit ve smutku?
^{Ps 42:11}V kostech mě drtí výsměch nepřátel,
když mi říkají: „Tvůj Bůh? Kde je?!“

^{Ps 42:12}Proč jsi sklíčená, duše má,
proč jsi ve mně tak ztrápená?
Spolehni na Boha – ještě mu budu děkovat;
on je můj Bůh, má záchrana!

Kapitola 43

^{Ps 43:1}Zjednej mi právo, Bože, ^[1040]
buď mým obhájcem před bezbožným národem,
zachraň mě před lstivým a podlým člověkem!
^{Ps 43:2}Jsi přece Bůh mé posily –
Proč jsi mě zapudil?
Proč kvůli nepřátelským útokům
mám stále chodit ve smutku?

^{Ps 43:3}Sešli své světlo a věrnost svou –
ty mě povedou,
budou mě provázet k hoře tvé svatosti,
kde bydlíš ty.
^{Ps 43:4}Tehdy přistoupím k Božímu oltáři,
k Bohu, svému štěstí a radosti,
chválit tě budu na citeře,
Bože, můj Bože!

^{Ps 43:5}Proč jsi sklíčená, duše má,
proč jsi ve mně tak ztrápená?
Spolehni na Boha – ještě mu budu děkovat;
on je můj Bůh, má záchrana!

Kapitola 44

^{Ps 44:1}Pro předního zpěváka.

Poučný žalm synů Korachových.

^{Ps 44:2}Na vlastní uši jsme, Bože, slyšeli,
co nám vyprávěli naši otcové –
o tom, cos konal v jejich dnech,
v těch starodávných dnech.
^{Ps 44:3}Svou vlastní rukou jsi
vyhnal pohany, a je jsi usadil;
rozdrtils národy, a je jsi rozplodil.
^{Ps 44:4}Svým vlastním mečem tu zemi neovládli,
ve vlastní paži neměli vítězství;
tvá pravice to byla, paže tvá,
tvář tvá jim zářila – měls je rád!

^{Ps 44:5}Jenom ty, Bože, jsi můj Král,
ty nech vítězit Jákoba!
^{Ps 44:6}S tebou jsme nepřátele drtili,
tvým jménem po útočnících šlapali.
^{Ps 44:7}Ve vlastní luk jsem nevěřil,
nebyl to můj meč, kdo dal mi vítězství!
^{Ps 44:8}Tys nám dal nad nepřáteli vítězit,
naše protivníky jsi vždy zahanbil.
^{Ps 44:9}Chlubili jsme se Bohem každý den,
stále jsme slavili jméno tvé! séla

^{Ps 44:10}Teď jsi nás ale zahnal a zahanbil,
nevytáhl jsi s vojsky našimi.
^{Ps 44:11}Zahnals nás na útěk před našimi nepřáteli,
naši protivníci nás obrali!
^{Ps 44:12}Jak ovce na jatka jsi nás nechal jít,
rozehnal jsi nás mezi pohany.
^{Ps 44:13}Za pakatel jsi svůj lid prodal,
o jejich cenu jsi nesmlouval!

^{Ps 44:14}U našich sousedů vydals nás potupě,
všem okolo jsme k smíchu a zábavě.
^{Ps 44:15}Udělal jsi z nás pořekadlo mezi národy,
aby nad námi lidé třásli hlavami.
^{Ps 44:16}Denně je přede mnou moje ostuda,
moji tvář hanba pokrývá,
^{Ps 44:17}když slyším urážky a nadávky,
když se mi nepřátelé mstí!

^{Ps 44:18}Když se nám to všechno dělo,
nezapomněli jsme na tebe,
nezradili jsme smlouvu tvou.
^{Ps 44:19}Naše srdce se jinam neodvrátilo,
z tvé stezky nesešel náš krok.
^{Ps 44:20}Ty jsi nás ale drtil v kraji šakalů,
halil jsi nás šerou temnotou!

^{Ps 44:21}Jak bychom na jméno svého Boha zapomněli,
jak bychom k cizímu bohu ruce zvedali?
^{Ps 44:22}Cožpak by na to znalec tajemství srdce,
cožpak by na to Bůh nepřišel?
^{Ps 44:23}Pro tebe jsme zabíjeni v kteroukoli chvíli,
mají nás za ovce k zabití!

^{Ps 44:24}Probuď se, Pane, proč ještě spíš?
Procitni, nezaháněj nás navěky!
^{Ps 44:25}Proč ukrýváš svoji tvář,
nedbáš na naši bídu, na útlak náš?
^{Ps 44:26}Do prachu naše duše klesají,
naše těla leží na zemi.
^{Ps 44:27}Povstaň a pomoz nám –
ať nás vykoupí láska tvá!

Kapitola 45

^{Ps 45:1}Pro předního zpěváka, na nápěv „Lilie“.

Poučný žalm synů Korachových. Píseň o lásce.

^{Ps 45:2}Půvabná píseň mi ze srdce plyne,
králi předkládám verše své
jazykem hbitým jak pero písaře:

^{Ps 45:3}Ze všech lidí jsi nejkrásnější,
milostí kanou tvoje rty –
sám Bůh ti žehná navěky!
^{Ps 45:4}Připevni, hrdino, k boku meč,
ukaž se v lesku a slávě své,
^{Ps 45:5}v té slávě vítězně vyjeď do boje
za pravdy a pokory spravedlivou věc –
tvá pravice zmůže věci úžasné!
^{Ps 45:6}Tvé šípy, králi, ostré jsou,
národy skolí před tebou,
srdce tvých soků zasáhnou!

^{Ps 45:7}Tvůj trůn, Bože, trvá na věčné věky,
žezlo spravedlnosti je žezlo vlády tvé.
^{Ps 45:8}Miluješ spravedlnost a zlo nenávidíš;
to proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal
olejem radosti nad společníky tvé!
^{Ps 45:9}Myrhou, aloí a kasií voní roucha tvá,
z paláců slonoviny se těšíš harfami.
^{Ps 45:10}Dcery králů jsou mezi tvými skvosty,
po pravici ti stojí manželka
ofirským zlatem oděná.

^{Ps 45:11}Poslyš, dcero, hleď a poslouchej:
Na svůj lid i na dům otce zapomeň,
^{Ps 45:12}vždyť po tvé kráse touží král –
před ním se skloň, on je tvůj pán.
^{Ps 45:13}I město Týr ti přinese dary,
velmoži národů se před tebou pokoří!

^{Ps 45:14}Královská dcera ve vší slávě čeká v pokoji,
svůj šat má zlatem protkaný.
^{Ps 45:15}V barevném rouchu ji vedou ke králi,
za ní jdou panny, družičky – k tobě přichází!
^{Ps 45:16}Radostný jásot je provází,
do králova paláce vstupují.
^{Ps 45:17}Místo svých otců budeš mít děti;
učiníš je knížaty po celé zemi!

^{Ps 45:18}Tvé jméno chci připomínat po všechna pokolení,
ať tě na věky věků chválí národy!

Kapitola 46

^{Ps 46:1}Pro předního zpěváka, vysokým hlasem.

Píseň synů Korachových.

^{Ps 46:2}Bůh je naše útočiště i síla,
pomoc v úzkostech stále přítomná.
^{Ps 46:3}Proto se nebudeme bát,
i kdyby se země propadla
a hory hroutily se do moře,
^{Ps 46:4}i kdyby řvaly jeho bouřlivé vlny
a hory se bořily pod jeho náporem! séla

^{Ps 46:5}Je řeka, jejíž proud blaží město Boží,
kde svatý příbytek má Nejvyšší.
^{Ps 46:6}Bůh je v tom městě, nic jím neotřese,
Bůh je ochrání už v ranním svítání!
^{Ps 46:7}Národy bouří se? Hroutí se říše?
Na jeho povel se země rozplyne!

^{Ps 46:8}S námi je Hospodin zástupů,
naším útočištěm je Bůh Jákobův! séla

^{Ps 46:9}Pojďte se podívat, co Hospodin umí,
jak hrozné divy činí na zemi!
^{Ps 46:10}Ve všech koncích světa boje zastavuje,
láme luky, seká kopí, vozy pálí plamenem.
^{Ps 46:11}Přestaňte! Vězte, že já jsem Bůh,
svrchovaný jsem mezi národy,
svrchovaný jsem na zemi!

^{Ps 46:12}S námi je Hospodin zástupů,
naším útočištěm je Bůh Jákobův! séla

Kapitola 47

^{Ps 47:1}Pro předního zpěváka.

Žalm synů Korachových.

^{Ps 47:2}Tleskejte Bohu, všechny národy,
vyšlete k němu pokřik radosti!
^{Ps 47:3}Nejvyšší, hrozivý je Hospodin,
veliký Král je všude na zemi.
^{Ps 47:4}On nám podmaňuje národy,
pod naše nohy položil pohany.
^{Ps 47:5}Naše dědictví nám přidělil –
chloubu Jákoba, jehož si oblíbil. séla

^{Ps 47:6}Vznáší se Bůh uprostřed jásání,
Hospodin, když troubí se na roh beraní.
^{Ps 47:7}Zpívejte Bohu, zpívejte,
zpívejte našemu Králi, zpívejte!
^{Ps 47:8}Králem je Bůh všude na zemi,
proto zpívejte žalm poučný:

^{Ps 47:9}Kraluje Bůh nad všemi národy,
Bůh sedí na trůnu své svatosti.
^{Ps 47:10}Vůdcové národů se scházejí
k Bohu Abrahama – jsou jeho lid!
Štíty země přec Bohu náleží –
jak vysoko se vyvýšil!

Kapitola 48

^{Ps 48:1}Zpívaný žalm synů Korachových.

^{Ps 48:2}Veliký je Hospodin, vší chvály hodný,
ve městě našeho Boha,
na hoře své svatosti.
^{Ps 48:3}Vrcholem krásy, potěchou vší země
je hora Sion, město mocného Krále,
na svazích severních.
^{Ps 48:4}Bůh sám je v jeho palácích,
ukázal, že je jim pevností!

^{Ps 48:5}Králové totiž, když se spolčili,
společně k městu přitáhli.
^{Ps 48:6}Když na ně pohlédli, zůstali ohromeni,
vyděsili se, náhle utekli.
^{Ps 48:7}Zděšením byli tenkrát přemoženi,
jako rodička se chvěli bolestí
^{Ps 48:8}tak jako lodě na širém moři
zmítané větrem východním.

^{Ps 48:9}O čem jsme slýchali, to jsme uviděli
ve městě Hospodina zástupů,
ve městě našeho Boha –
kéž je Bůh upevní až navěky! séla

^{Ps 48:10}Rozjímáme, Bože, o tvé lásce
uprostřed tvojí svatyně.
^{Ps 48:11}Jako tvé jméno, Bože, tak i tvá chvála
do všech končin země dosahá.
Pravice tvá je plná spravedlnosti –
^{Ps 48:12}hora Sion ať se veselí!
Jen ať jásají judské dcery
nad soudy Božími!

^{Ps 48:13}Prochoďte Sion, kolem jej obejděte,
jeho věže zkuste spočítat,
^{Ps 48:14}jeho hradby ze srdce obdivujte,
na jeho paláce upřete zrak.
Abyste o tom vyprávět mohli
pokolení, jež přijde za vámi:
^{Ps 48:15}Tento Bůh je náš Bůh na věky věků,
on bude naším vůdcem, dokud jsme naživu!

Kapitola 49

^{Ps 49:1}Pro předního zpěváka.

Žalm synů Korachových.

^{Ps 49:2}Všechny národy, naslouchejte,
obyvatelé světa, poslyšte,
^{Ps 49:3}obyčejní lidé tak jako důležití,
ať už jste chudí nebo bohatí.
^{Ps 49:4}Z mých úst teď moudrá slova zazní,
rozumně mé srdce přemýšlí,
^{Ps 49:5}své ucho nakláním k moudré písni,
za zvuků citery tajemství odhalím:

^{Ps 49:6}Proč bych se bát měl ve zlých časech,
když jsem obklopen záští nepřátel?
^{Ps 49:7}Oni se spoléhají na vlastní jmění,
chlubí se velikostí svého bohatství.
^{Ps 49:8}Jeden druhého však vykoupit nedokáže,
nevnutí za něj Bohu úplatek.
^{Ps 49:9}Výkupné za život je příliš drahé,
nikdo z nich toto nikdy nesvede!

^{Ps 49:10}Nikdo nebude naživu věčně,
hrobová jáma nikoho nemine.
^{Ps 49:11}Jak vidno, i moudrý člověk zemře,
stejně tak hyne tupec a hrubián,
každý své jmění cizím zanechá!
^{Ps 49:12}Jejich hroby jim budou věčnými domy, ^[1041]
na věky věků jim budou obydlím,
třebaže dříve vlastnili pozemky.
^{Ps 49:13}Při vší své nádheře tu lidé nezůstanou,
tak jako zvířata musí zahynout!

^{Ps 49:14}Takto dopadnou, kdo jsou si sebou jistí,
i ti, kdo obdivují jejich výroky. séla
^{Ps 49:15}Do hrobu zahnáni budou jak ovce,
smrt bude nakonec jejich pastýřem!
Ráno pak poctiví pošlapají je,
když jejich tělo bude v hrobě hnít
daleko od jejich slavných obydlí.
^{Ps 49:16}Můj život ale Bůh z hrobu vykoupí,
on mě vytrhne z jeho sevření! séla

^{Ps 49:17}Proto se nestrachuj, když někdo bohatne
ani když jeho dům slavně vzmáhá se.
^{Ps 49:18}Až zemře, nic s sebou nepobere,
jeho nádhera s ním dolů nepůjde.
^{Ps 49:19}Za svého života sám sobě dobrořečil:
„Musí se uznat, že máš blahobyt!“
^{Ps 49:20}Musí však odejít za svými předky,
světlo už nikdy nespatří.
^{Ps 49:21}Při vší své nádheře když lidé neprohlédnou,
tak jako zvířata musí zahynout.

Kapitola 50

^{Ps 50:1}Žalm Asafův.

Hospodin, Bůh bohů, promlouvá,
celou zem svolává
od slunce východu až tam, kde zapadá.
^{Ps 50:2}Ze Sionu v plné kráse
sám Bůh skvěje se.
^{Ps 50:3}Přichází náš Bůh, nebude mlčet;
před ním jde oheň, všechno stravuje,
kolem něj prudká vichřice!

^{Ps 50:4}Svolává shůry nebesa i zem,
jeho lid aby stanul před soudem:
^{Ps 50:5}„Shromážděte mi moje ctitele,
ty, kteří skrze oběť jsou se mnou ve smlouvě!“
^{Ps 50:6}Jeho spravedlnost nebesa zvěstují,
vždyť Bůh je soudce – on jediný! séla

^{Ps 50:7}„Slyš, lide můj, a promluvím,
slyš, Izraeli, já tě usvědčím:
Já, Bůh, jsem přece Bohem tvým!
^{Ps 50:8}Kvůli tvým obětem tě neviním,
tvé zápaly mi nikdy nechybí.
^{Ps 50:9}Nechci však býka z chlévů tvých,
nechci kozlíky z tvé ohrady!

^{Ps 50:10}Všechna zvěř v lese přece patří mi,
také dobytek na horách nesčetných.
^{Ps 50:11}Znám všechny ptáky v nebesích, ^[1042]
divoké šelmy jsou mým vlastnictvím.
^{Ps 50:12}Nepožádám tě, i kdybych hladověl –
mně patří svět i všechno v něm!

^{Ps 50:13}Cožpak se živím masem hovězím,
cožpak ho krví kozlů zapíjím?
^{Ps 50:14}Přinášej Bohu oběť vděčnosti,
své sliby plň před Nejvyšším.
^{Ps 50:15}Volej mě v den svého soužení,
vysvobodím tě a ty mě oslavíš!“

^{Ps 50:16}Darebáka však Bůh takto osloví:
„K čemu odříkáváš moje zákony,
mou smlouvu do úst proč bereš si?
^{Ps 50:17}Vždyť přece nechceš dát se poučit,
má slova za hlavu jsi zahodil.
^{Ps 50:18}Vidíš-li zloděje, přátelíš se s ním,
s cizoložníky ses ztotožnil!

^{Ps 50:19}Svá ústa poskytuješ slovům zlým,
tvůj jazyk spřádá úskoky.
^{Ps 50:20}Sedíš si a bratra hanobíš,
syna své matky ostouzíš.
^{Ps 50:21}Kdybych dál mlčel nad tím, co provádíš,
pomyslel by sis, že jsem ti podobný.
Proto tě nyní obviním,
před tvýma očima tě napravím!

^{Ps 50:22}Kdo Boha pomíjíte, toto pochopte:
Když já vás napadnu, kdo vám pomůže?
^{Ps 50:23}Kdo přináší oběť vděčnosti, ten mě ctí;
kdo svoje cesty napraví,
tomu ukážu Boží spasení!“

Kapitola 51

^{Ps 51:1}Pro předního zpěváka.

Žalm Davidův. ^{Ps 51:2}Poté, co za ním přišel prorok Nátan kvůli jeho poměru s Batšebou. ^[1043]

^{Ps 51:3}Smiluj se nade mnou, Bože, ze své lásky,
v hojném svém soucitu odstraň mé poklesky.
^{Ps 51:4}Důkladně omyj mě od mého provinění,
od mého hříchu mě očisti!

^{Ps 51:5}Uznávám všechny své zločiny,
svůj hřích mám stále na mysli.
^{Ps 51:6}Proti tobě, tobě samému, jsem zhřešil,
před tvýma očima jsem se zla dopustil!
Ve svých výrocích jsi proto spravedlivý,
oprávněn jsi mě odsoudit!

^{Ps 51:7}Vždyť nesu vinu už od narození,
hříšný jsem od svého početí.
^{Ps 51:8}Ty však jsi od počátku toužil po věrnosti,
už v lůně matky učils mě moudrosti.

^{Ps 51:9}Yzopem očisti mě a budu zas čistý,
omyj mě a budu bělejší než sníh!
^{Ps 51:10}Dej mi zas uslyšet radost a veselí,
mé údy zlámal jsi – kéž znovu tancují!
^{Ps 51:11}Od mého hříchu kéž svou tvář odvrátíš,
všechny mé viny kéž odstraníš!

^{Ps 51:12}Stvoř ve mně, Bože, srdce ryzí,
v mém nitru obnov ducha stálosti.
^{Ps 51:13}Nevyháněj mě ze své přítomnosti,
svého svatého Ducha neber mi!
^{Ps 51:14}Navrať mi radost ze své spásy,
ušlechtilým duchem mě posilni.

^{Ps 51:15}Tvým cestám pak budu provinilce učit,
aby se hříšníci k tobě vraceli.
^{Ps 51:16}Smrtelné viny zbav mě, Bože, Bože mé spásy,
ať můj jazyk zpívá o tvé spravedlnosti!

^{Ps 51:17}Pane můj, otevři mé rty,
ať má ústa zvěstují tvé chvály!
^{Ps 51:18}V oběti neměl bys zalíbení, kdybych ti ji dal,
moje zápaly bys nepřijal.
^{Ps 51:19}Kajícný duch je Bohu nad oběti –
nepohrdneš, Bože, srdcem kajícným a sklíčeným.

^{Ps 51:20}Ve své dobrotě smiluj se nad Sionem,
zdi Jeruzaléma znovu vystavěj!
^{Ps 51:21}Tehdy si zalíbíš oběti spravedlnosti –
zápalné oběti bez vady,
tehdy se znovu budou obětovat býci
na tvém oltáři.

Kapitola 52

^{Ps 52:1}Pro předního zpěváka.

Poučný žalm Davidův. ^{Ps 52:2}Poté, co Doeg Edomský přišel za Saulem a oznámil mu: „David vešel do Achimelechova domu.“ ^[1044]

^{Ps 52:3}Chlubíš se, hrdino, vlastním zlem?
Boží láska je tu každý den!
^{Ps 52:4}Záhubu chystáš svým jazykem,
tou ostrou břitvou pácháš lest.
^{Ps 52:5}Zlé víc než dobré miluješ,
raději než pravdu mluvíš lež. séla
^{Ps 52:6}Ve zhoubných řečech si libuješ,
které vypouštíš zrádným jazykem!

^{Ps 52:7}Bůh tě však navždy porazí,
chytne tě, z domova uchvátí,
ze země živých tě vyhladí! séla
^{Ps 52:8}Spravedliví užasnou, až to uvidí,
nakonec se ti zasmějí:
^{Ps 52:9}„Pohleďte na toho hrdinu,
jenž neměl v Bohu záštitu.
Spoléhal na množství svého majetku,
posílit chtěl se skrze záhubu!“

^{Ps 52:10}Já ale budu jako oliva –
v Božím domě budu rozkvétat.
Na Boží lásku totiž spoléhám
stále, napořád.
^{Ps 52:11}Chválit tě budu, Pane, navěky
za to, cos učinil.
V tvém jménu složím naději,
neboť je vzácné před tvými věrnými!

Kapitola 53

^{Ps 53:1}Pro předního zpěváka, k tanci.

Poučný žalm Davidův.

^{Ps 53:2}Blázen myslí, že Bůh není!
Zkažení jsou, ohavné křivdy páchají,
není, kdo dobro konal by!

^{Ps 53:3}Bůh z nebe hledí na lidi:
Nechce někdo porozumět, Bůh nikomu nechybí?
^{Ps 53:4}Všichni zabloudili z cesty, dočista se zkazili,
není, kdo by konal dobro, není ani jediný!

^{Ps 53:5}Copak nic nevědí tito zločinci?
Jako by jedli chléb, můj lid hltají –
pročpak by k Bohu volali?!

^{Ps 53:6}Jednou je ale přepadne zděšení,
ačkoli předtím strach neznali.
Kosti těch, kdo napadli tě, Bůh sám rozptýlí
a ty je zahanbíš,
vždyť Bůh je zatratil!

^{Ps 53:7}Kéž Izraeli vzejde ze Sionu spása,
kéž Bůh konečně svůj lid obnoví!
Jákob pak bude radostně jásat,
Izrael se bude veselit!

Kapitola 54

^{Ps 54:1}Pro předního zpěváka, na strunné nástroje.

Poučný žalm Davidův. ^{Ps 54:2}Poté, co přišli Zifejci a řekli Saulovi: „David se ukrývá u nás!“ ^[1045]

^{Ps 54:3}Bože, zachraň mě pro jméno své,
v moci své buď mi obhájcem!
^{Ps 54:4}Bože, slyš moji modlitbu,
mým slovům popřej sluch.
^{Ps 54:5}Cizáci povstali proti mně,
násilníci pasou po mém životě –
ti, kdo nestavějí Boha před sebe. séla

^{Ps 54:6}Pohleďte, můj pomocník je Bůh,
můj Pán mě drží naživu!
^{Ps 54:7}Mým nepřátelům, Pane, odplať zlo,
už s nimi skoncuj pro věrnost svou!
^{Ps 54:8}Potom ti budu obětovat ochotně,
tvé jméno, Hospodine, slavit, že dobré je!

^{Ps 54:9}On mě vysvobodí z každého soužení,
svým nepřátelům směle pohlédnu do očí!

Kapitola 55

^{Ps 55:1}Pro předního zpěváka, na strunné nástroje.

Poučný žalm Davidův.

^{Ps 55:2}Naslouchej, Bože, mé modlitbě,
před mojí prosbou se neskrývej,
^{Ps 55:3}popřej mi sluchu a odpověz!
Zmítám se v nářku a sténání,
^{Ps 55:4}před křikem nepřítele,
před hrozbou ničemy.
Svojí hanebností mě chtějí zavalit,
chovají ke mně krutou nenávist!

^{Ps 55:5}Srdce se ve mně chvěje bolestí,
obavy ze smrti mě oblehly.
^{Ps 55:6}Hrůza a děs mě svírají
a přemožen jsem úzkostí.
^{Ps 55:7}Přál bych si mít křídla holubí –
odlétl bych a našel klid!
^{Ps 55:8}Uchýlil bych se někam do dáli,
v pustině bych se usadil. séla
^{Ps 55:9}Pospíšil bych si do bezpečí
před touto smrští a vichřicí.

^{Ps 55:10}Pohlť je, Pane, jazyk jim spleť,
ve městě vládne krutost a rozbroje!
^{Ps 55:11}Ve dne i v noci krouží po jeho zdech,
špatnost a trápení bydlí v něm.
^{Ps 55:12}Střed města patří záhubě,
ulice neopouští křivda a lest!

^{Ps 55:13}Kdyby protivník mě urážel,
to bych snes,
kdyby mě napadl nepřítel,
skryl bych se.
^{Ps 55:14}Ale ty – člověk blízký mně,
můj přítel a můj spřízněnec!
^{Ps 55:15}Radili jsme se spolu důvěrně,
do Božího domu chodili v zástupech!

^{Ps 55:16}Kéž by je smrt náhle přepadla,
aby se zaživa zřítili do pekla –
domy i srdce mají plné zla!
^{Ps 55:17}Já ale k Bohu zavolám,
Hospodin bude má záchrana.
^{Ps 55:18}Večer i ráno, také v poledne
úpím a sténám – vyslyš mě!

^{Ps 55:19}Bůh mě vykoupí z tohoto boje,
pokoj mé duši dopřeje,
i když jich tolik je proti mně!
^{Ps 55:20}Bůh mě vyslyší a pokoří je,
ten, který od věků kraluje! séla
Bůh, jenž se nikdy nemění,
pokoří ty, kdo se ho nebojí!

^{Ps 55:21}Na svoje druhy můj přítel zaútočil,
svoji úmluvu porušil.
^{Ps 55:22}V ústech měl slova nad máslo lahodnější,
v srdci však válku nosil si.
Jak jemný olej hladily jeho řeči,
vskutku však byly dýkami!

^{Ps 55:23}Své břímě uval na Hospodina,
on se o tebe postará;
on přece nikdy nenechá
poctivé padnout do bláta.
^{Ps 55:24}Zákeřné vrahy však ty, Bože, srazíš
do jámy nejhlubší.
Půlky života se takoví nedočkají –
já ale v tebe skládám naději!

Kapitola 56

^{Ps 56:1}Pro předního zpěváka, na nápěv „Tiché holubice v dálavách“.

Zlatý zpěv Davidův, když ho Filištíni zajali v Gatu. ^[1046]

^{Ps 56:2}Smiluj se, Bože, lidé mě deptají,
bojovníci na mě každý den útočí.
^{Ps 56:3}Každý den deptají mě moji protivníci,
tak mnozí proti mně pyšně bojují.
^{Ps 56:4}Kdykoli bojím se,
v tobě mám naději!

^{Ps 56:5}V Bohu, jehož slovo chválím,
v Bohu mám naději.
Proto se nebojím,
co by mi udělal smrtelník!

^{Ps 56:6}Každý den má slova překrucují,
přemýšlejí stále, jak mi uškodit.
^{Ps 56:7}Číhají tajně, sledují mé kroky,
po mém životě už se sápají.
^{Ps 56:8}Copak uniknou se svou hanebností?
Svým hněvem, Bože, smeť ty pohany!

^{Ps 56:9}Ty vedeš v patrnosti každý můj útěk,
mé slzy schovej do své lahvice –
ty sám víš nejlépe, kolik jich je!
^{Ps 56:10}Nazpátek stáhnou se moji nepřátelé,
když k tobě zavolám – v ten den.
Vím totiž jedno: Bůh se mnou je!

^{Ps 56:11}V Bohu, jehož slovo chválím,
v Hospodinu, jehož slovo chválím,
^{Ps 56:12}v Bohu mám naději.
Proto se nebojím,
co by mi člověk učinil!

^{Ps 56:13}Tobě jsem, Bože, složil sliby,
tobě přinesu vděčné oběti.
^{Ps 56:14}Vždyť jsi mě zachránil od smrti,
mé nohy od zvrtnutí,
abych směl před Bohem stále chodit
ve světle, mezi živými!

Kapitola 57

^{Ps 57:1}Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Nevyhlazuj!“

Zlatý zpěv Davidův, když utekl před Saulem do jeskyně. ^[1047]

^{Ps 57:2}Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se,
vždyť jsi mým úkrytem!
Do stínu tvých křídel schovám se,
než zkáza pomine.

^{Ps 57:3}K Bohu, k Nejvyššímu zní mé volání,
on se mnou dokoná své záměry!
^{Ps 57:4}Z nebe pošle, aby mě zachránil,
mé pronásledovatele zastaví, séla
svou lásku a věrnost Bůh pošle mi!

^{Ps 57:5}Jsem nucen bydlet mezi lvy,
mezi lidožravými šelmami.
Jejich zuby jsou šípy, oštěpy,
ostrými meči jsou jejich jazyky.

^{Ps 57:6}Zvedni se, Bože, nad nebe,
svou slávou přikryj celou zem!

^{Ps 57:7}Nástrahu mým krokům připravili,
mou duši sklíčili.
Jámu přede mnou vykopali,
sami však do ní upadli. séla

^{Ps 57:8}Mé srdce je, Bože, připraveno,
připraveno je zpívat a hrát.
^{Ps 57:9}Probuď se konečně, moje slávo,
probuď se, loutno a citero,
ať vzbudím ranní zář!

^{Ps 57:10}Chválit tě, Pane, chci mezi lidmi,
chci ti hrát žalmy uprostřed národů:
^{Ps 57:11}Tvá láska sahá k samému nebi,
tvá věrnost vzhůru k oblakům.

^{Ps 57:12}Zvedni se, Bože, nad nebe,
svou slávou přikryj celou zem!

Kapitola 58

^{Ps 58:1}Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Nevyhlazuj!“

Zlatý zpěv Davidův.

^{Ps 58:2}Opravdu, mocní, právem rozhodujete,
soudíte lidi podle rovnosti?
^{Ps 58:3}Vždyť máte hanebností plné srdce,
po celé zemi šíříte násilí!

^{Ps 58:4}Už odmalička se bídáci odcizili,
od narození bloudí, kdo mluví lež.
^{Ps 58:5}Jako zlí hadi jsou jedu plní,
jak hluchá zmije mají uši zacpané,
^{Ps 58:6}slova zaklínačů aby neslyšeli,
hlas kouzelníků aby k nim nedoleh.

^{Ps 58:7}V ústech jim, Hospodine, rozbij zuby,
tesáky těch lvů, Bože, vylámej!
^{Ps 58:8}Ať se rozplynou, ať zmizí jako vody,
šípy, jež vystřelili, ať ztratí se!
^{Ps 58:9}Ať jsou jak slimák, co ve slizu se plazí,
jak potracený plod, jenž slunce neviděl!

^{Ps 58:10}Než z jejich trní vzroste husté křoví,
zaživa je smete prudká vichřice.
^{Ps 58:11}Poctivý pak se šťastně dočká pomsty,
v krvi bídáka si nohy umyje.
^{Ps 58:12}A lidé řeknou: „Tak tedy poctiví dojdou odměny,
tak tedy Bůh vskutku soudí zem!“

Kapitola 59

^{Ps 59:1}Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Nevyhlazuj!“

Zlatý zpěv Davidův, když Saul nechal hlídat jeho dům, aby ho mohl zabít. ^[1048]

^{Ps 59:2}Zbav mě mých nepřátel, Bože můj,
před útočníky mě ochraňuj.
^{Ps 59:3}Zbav mě těch zlosynů,
zachraň mě od těch vrahounů!

^{Ps 59:4}Pohleď, Hospodine – v záloze na mě číhají,
všichni ti siláci se na mě sbírají,
i když jsem bezúhonný, nevinný!
^{Ps 59:5}Pro nic za nic se sbíhají, na mě se chystají,
povstaň mi na pomoc, jen pohlédni!
^{Ps 59:6}Hospodine Bože zástupů, Bože Izraele, procitni,
potrestej všechny ty pohany,
neměj slitování s podlými zločinci! séla

^{Ps 59:7}Večer se vracejí, štěkají jako psi,
po celém městě běhají.
^{Ps 59:8}Pohleď, co ústy prskají!
Svými rty bodají jako dýkami –
myslí si: „Kdo to uslyší?“

^{Ps 59:9}Tobě jsou, Hospodine, jen pro smích,
všem těm pohanům se vysmíváš.
^{Ps 59:10}Ty jsi má síla, tebe vyhlížím,
ty, Bože, jsi můj pevný hrad!

^{Ps 59:11}Bůh ve své lásce jde mi naproti,
z nepřátel činí mi pastvu pro oči.
^{Ps 59:12}Ještě je nepobíjej, můj lid by zapomněl,
mocně však jimi otřes a poniž je,
Pane můj, vždyť jsi náš štít!

^{Ps 59:13}Za hříchy jejich úst, za slova jejich rtů
jejich vlastní pýcha kéž by je lapila!
Za všechny jejich kletby, za všechny lži
^{Ps 59:14}vyhlaď je ve svém hněvu, vyhlaď dočista!
Jen ať se dozví zemské končiny,
že Bůh je vládcem Jákoba! séla

^{Ps 59:15}Večer se vracejí, štěkají jako psi,
po celém městě běhají.
^{Ps 59:16}Sem a tam toulají se, potravu hledají,
o hladu musejí se ke spánku uložit.
^{Ps 59:17}Já ale budu o tvé síle zpívat,
tvou lásku chci opěvovat od rána.
Vždyť ty ses stal mou pevností,
mým útočištěm v den soužení.
^{Ps 59:18}Ty jsi má síla, tobě zazpívám,
ty, Bože, jsi můj pevný hrad,
Bože, lásko má!

Kapitola 60

^{Ps 60:1}Pro předního zpěváka, na nápěv „Lilie svědectví“.

Zlatý žalm Davidův, pro poučení. ^{Ps 60:2}Když bojoval proti Aramejcům z Mezopotámie a z Cóby a Joáb se vrátil do Solného údolí, kde porazil dvanáct tisíc Edomců. ^[1049]

^{Ps 60:3}Zavrhl jsi nás v návalu prchlivosti,
teď ale, Bože, vrať se k nám.
^{Ps 60:4}Zemí jsi třásl, na kusy tříštil,
její pukliny uzdrav, už se rozpadá!
^{Ps 60:5}Vlastní lid nechal jsi okusit hrůzy,
vínem závrati jsi nás napájel.
^{Ps 60:6}Svým ctitelům teď ale korouhev dal jsi,
aby ji rozvinuli v pravdě tvé. séla
^{Ps 60:7}Aby tví milovaní byli zachráněni,
pomoz svou pravicí, vyslyš mě!

^{Ps 60:8}Bůh promluvil ve své svatosti:
„Vítězně Šechem rozdělím,
údolí Sukot si rozměřím.
^{Ps 60:9}Můj je Gileád, můj je Manases,
Efraim je má helma, Juda žezlo mé,
^{Ps 60:10}Moáb za umyvadlo slouží mi,
na Edom sandál odhodím,
nad Filištíny vítězně zakřičím!“ ^[1050]

^{Ps 60:11}Kdo mě doprovodí do hrazeného města?
Kdo mě do Edomu povede?
^{Ps 60:12}Kdo jiný než ty, Bože, jenž zavrhls nás,
ty, který s našimi šiky netáhneš?
^{Ps 60:13}Pomoz nám prosím proti nepříteli,
záchrana v člověku je přece nicotná.
^{Ps 60:14}S Bohem však jistě udatně zvítězíme –
ty, kdo nás nenávidí, rozdupá!

Kapitola 61

^{Ps 61:1}Pro předního zpěváka, na strunný nástroj.

Žalm Davidův.

^{Ps 61:2}Moje volání slyš, Bože,
mojí modlitbě naslouchej!
^{Ps 61:3}Od konce světa volám tě,
srdce mám sevřené:

Ke skále, která mě převyšuje,
prosím doveď mě!
^{Ps 61:4}Býval jsi přece mým útočištěm,
baštou před tváří nepřátel.
^{Ps 61:5}V tvém stanu chtěl bych bydlet stále,
ve skrytu tvých křídel schovat se! séla

^{Ps 61:6}Mé sliby, Bože, jistě slyšel jsi,
ctitelům tvého jména dal jsi dědictví.
^{Ps 61:7}Ke dnům krále přidej další dny,
jeho léta ať věky trvají!
^{Ps 61:8}Před Boží tváří ať trůní navždycky,
dej, ať ho provází láska s věrností!

^{Ps 61:9}Tvému jménu chci zpívat navěky,
své sliby plnit po všechny dny.

Kapitola 62

^{Ps 62:1}Pro předního zpěváka Jedutuna.

Žalm Davidův.

^{Ps 62:2}Jen v Bohu má duše odpočívá,
od něj přichází má záchrana.
^{Ps 62:3}Jen on je má skála, moje spása,
nepadnu nikdy, on je můj pevný hrad!

^{Ps 62:4}Jak dlouho budete v útoku pokračovat?
To chcete všichni srazit člověka,
který je sám jak zídka nahnutá,
jak plot, který se rozpadá?

^{Ps 62:5}Jen na to myslí, jak by ho strhli,
jak by ho zbavili jeho cti.
Lež mají rádi, ústy dobrořečí,
v srdci však srší kletbami! séla

^{Ps 62:6}Jen v Bohu, duše má, odpočívej,
od něj přichází moje naděje.
^{Ps 62:7}Jen on je má skála, moje spása,
nepadnu, on je můj pevný hrad!

^{Ps 62:8}V Bohu je má spása, moje sláva;
má pevná skála, v Bohu je skrýše má.
^{Ps 62:9}V každý čas na něj, lidé, spoléhejte,
před Bohem, naší skrýší, své srdce vylijte! séla

^{Ps 62:10}Jen pouhé nic jsou přece smrtelníci,
lidští tvorové jsou jako přeludy:
Budou-li spolu na váhu položeni,
lehčí se ukážou než pouhé nic!

^{Ps 62:11}Nespoléhejte na bezpráví,
nedoufejte marně v krádeže,
a kdyby vzrůstalo vaše jmění,
v srdci mu místo nedejte!

^{Ps 62:12}Jednou Bůh mluvil, dvakrát jsem to slyšel,
že Bohu síla náleží.
^{Ps 62:13}Tobě náleží také láska, Pane,
ty přece každému jeho skutky odplatíš!

Kapitola 63

^{Ps 63:1}Žalm Davidův, když byl v Judské poušti. ^[1051]

^{Ps 63:2}Ty jsi můj Bůh, tebe hledám, Bože,
má duše žízní po tobě!
Po tobě dychtí tělo mé
jak suchá země prahnoucí po vodě.
^{Ps 63:3}Kéž bych tě ve svatyni znovu uviděl,
tvou sílu a tvou slávu kéž bych zakoušel!

^{Ps 63:4}Lepší než život je láska tvá,
mé rty tě proto budou opěvat.
^{Ps 63:5}Budu tě chválit po dobu života
a ve tvém jménu ruce pozvedat.
^{Ps 63:6}Mou duši nasytí lahodná hostina,
hlasitou písní tě slaví ústa má!

^{Ps 63:7}Když ležím na lůžku, na tebe pamatuji,
při nočním bdění o tobě přemýšlím.
^{Ps 63:8}Vždycky jsi byl mou pomocí –
zpívám ve stínu křídel tvých!
^{Ps 63:9}K tobě jsem přilnul celou svou duší,
ty mě podpíráš svou pravicí.

^{Ps 63:10}Ti, kdo však usilují o zkázu mé duše,
sami se propadnou hluboko do země.
^{Ps 63:11}Každý z nich zahyne ostřím meče,
pokrmem šakalů stanou se!
^{Ps 63:12}Král se však v Bohu zaraduje,
zajásá každý, kdo přísahá skrze něj,
ústa lhářů až zavřou se!

Kapitola 64

^{Ps 64:1}Pro předního zpěváka.

Žalm Davidův.

^{Ps 64:2}Slyš, Bože, hlas mého naříkání,
před hrozbou nepřátel mě ochraňuj.
^{Ps 64:3}Před úklady zlých mě prosím ukryj,
před vzpourou tlupy zločinců!

^{Ps 64:4}Jazyky si jak meče naostřili,
jak šípy míří slovy krutými.
^{Ps 64:5}Nevinného chtějí trefit ze zálohy,
bez obav na něj náhle vystřelí!

^{Ps 64:6}Ve svých zlých plánech se utvrzují,
jednají o tom, jak pasti nastražit.
„Kdo by to viděl?“ říkají si,
^{Ps 64:7}„Kdo by vypátral naše zločiny?“

Vypátrá je Ten, jenž do nitra hledí,
jenž pátrá v hlubinách srdce člověka!
^{Ps 64:8}Bůh po nich tehdy svým šípem střelí,
upadnou náhle, plní ran!

^{Ps 64:9}Jazyky svými sami se srazí,
každý, kdo spatří je, se otřese.
^{Ps 64:10}Bázeň pak zachvátí všechny lidi,
o Božích skutcích budou vyprávět,
nad jeho dílem přemýšlet!

^{Ps 64:11}Spravedlivý se bude v Hospodinu těšit,
že svěřil se jeho ochraně.
Jásat pak budou spolu všichni,
kdo mají srdce upřímné!

Kapitola 65

^{Ps 65:1}Žalm pro předního zpěváka.

Píseň Davidova.

^{Ps 65:2}Na Sionu ti, Bože, náležejí chvály,
sliby ti dané budou splněny!
^{Ps 65:3}K tobě přichází každý smrtelník,
neboť vyslýcháš naše modlitby.
^{Ps 65:4}Když nás přemáhají naše hříchy,
od našich vin nás očistíš!

^{Ps 65:5}Blaze vyvoleným, které zveš,
aby stanuli na tvých nádvořích!
Dobrotou tvého domu se sytíme
ve chrámu tvé svatosti.
^{Ps 65:6}Svými divy nám právo zjednáváš,
Bože našeho spasení.
Jsi přece nadějí všech končin světa
i moří dalekých!

^{Ps 65:7}Ty, jenž svou silou hory utvrzuješ,
ty, jenž jsi mocí oděný,
^{Ps 65:8}ty, jenž dokážeš zkrotit řev moře,
jekot jeho vln, bouřící národy,
^{Ps 65:9}svými zázraky ohromuješ celý svět,
od východu k západu jásot působíš!

^{Ps 65:10}Navštěvuješ zemi a napájíš ji,
zahrnuješ ji bohatstvím.
Boží potok je plný vody,
opatřuješ lidem obilí.
Ty přece zemi zúrodňuješ,
^{Ps 65:11}zaléváš brázdy, hroudy rozdrtíš,
hojnými lijáky ji obměkčuješ
a žehnáš tomu, co roste z ní.

^{Ps 65:12}Korunuješ rok svou dobrotou,
tvé stopy kanou hojností.
^{Ps 65:13}Zelené louky jsou, kde byla poušť,
pahorky se halí radostí.
^{Ps 65:14}Pastviny se stády pokrývají,
údolí se oblékají obilím.
Už křičí radostí!
Ano, už zpívají!

Kapitola 66

^{Ps 66:1}Zpívaný žalm pro předního zpěváka.

I.

Ať volá radostně k Bohu celý svět,
^{Ps 66:2}o jeho slavném jménu zpívejte,
jeho chválu slavně hlásejte!
^{Ps 66:3}Řekněte Bohu: Jak ohromné jsou skutky tvé!
Tváří v tvář tvé mohutné síle
tvoji nepřátelé krčí se.
^{Ps 66:4}Celý svět se ti bude klanět,
zpívat ti bude,
zpívat o jménu tvém! séla

^{Ps 66:5}Pojďte, na Boží skutky hleďte,
jak ohromný je v tom,
jak k lidem chová se!
^{Ps 66:6}V pevninu kdysi obrátil moře
a pěšky přešli přes řeku –
pojďte, radujme se v něm!
^{Ps 66:7}Navěky vládne ve své síle,
jeho oči bdí nad národy –
neprosadí se vzbouřenci! séla

^{Ps 66:8}Našemu Bohu, národy, dobrořečte,
hlas jeho chvály nechte znít.
^{Ps 66:9}Vždyť naši duši zachoval při životě,
našim nohám nedal klopýtnout!

^{Ps 66:10}Ano, prověřil jsi nás, Bože,
tříbil jsi nás jak stříbro nejčistší.
^{Ps 66:11}Zavedl jsi nás do lovcovy sítě,
na naše bedra jsi vložil trápení.
^{Ps 66:12}Člověku nastavil jsi naše hlavy,
ohněm i vodou prošli jsme,
než jsi nás vyvedl ke svobodě.

II.

^{Ps 66:13}Do tvého domu vejdu s oběťmi zápalnými,
sliby, jež dal jsem, splním ti,
^{Ps 66:14}sliby, jež pronesl jsem svými rty,
sliby mých úst uprostřed soužení.
^{Ps 66:15}Zápaly přinesu ti ze zvířat vykrmených,
berany pro tebe v dým proměním,
býky i kozly ti jako oběť připravím! séla

^{Ps 66:16}Pojďte a slyšte, ctitelé Boží,
budu vám vyprávět, co pro mě udělal.
^{Ps 66:17}Volal jsem k němu z plna hrdla
a chválil ho svým jazykem.
^{Ps 66:18}Hanebnost kdybych si v srdci choval,
můj Pán by mě jistě neslyšel.
^{Ps 66:19}Bůh mě však vyslyšel
a popřál sluch mé modlitbě!

^{Ps 66:20}Bůh ať je požehnán –
mou prosbu neodmítl,
svou lásku mi neodňal!

Kapitola 67

^{Ps 67:1}Zpívaný žalm pro předního zpěváka.

Na strunné nástroje.

^{Ps 67:2}Smiluj se nad námi, Bože, požehnej nám,
rozjasni nad námi svoji tvář! ^[1052] séla

^{Ps 67:3}Ať je tvá cesta na zemi známa,
mezi všemi lidmi spása tvá!
^{Ps 67:4}Ať tě národy, Bože, slaví,
ať tě oslavují všechny národy!

^{Ps 67:5}Ať všechny národy zpívají štěstím,
že soudíš lidi poctivě,
národy světa že spravuješ! séla
^{Ps 67:6}Ať tě národy, Bože, slaví,
ať tě oslavují všechny národy!

^{Ps 67:7}Úrodu svou kéž nám země dává –
Bůh, náš Bůh, kéž nám požehná!
^{Ps 67:8}Bůh kéž nám požehná,
kéž ho ctí každý světa kraj!

Kapitola 68

^{Ps 68:1}Pro předního zpěváka.

Zpívaný žalm Davidův.

^{Ps 68:2}Povstane Bůh, jeho nepřátelé prchnou,
ti, kdo jej nenávidí, před ním utečou! ^{[1053]
Ps 68:3}Jak oblak dýmu, tak je rozeženeš –
jako vosk taje před ohněm,
ničemové zhynou před Bohem!
^{Ps 68:4}Jásat před Bohem však budou poctiví,
oslavovat budou a tančit radostí!

^{Ps 68:5}Zpívejte Bohu, jeho jménu hrajte,
Jezdci na oblacích ^[1054] cestu připravte –
Hospodin je jeho jméno, před ním jásejte!
^{Ps 68:6}Ochránce vdov, otec sirotků
je Bůh ve svém svatém příbytku.
^{Ps 68:7}Osamělým dává Bůh rodinu,
vězně vyvádí na svobodu,
vzpurní však obývají pustinu.

^{Ps 68:8}Když vytáhls, Bože, před svým lidem,
pustinou když ses ubíral, séla
^{Ps 68:9}zem se třásla, nebesa dštila
tam na Sinaji, před Bohem,
ano, před Bohem, Bohem Izraele! ^{[1055]
Ps 68:10}Vydatným deštěm, Bože, skrápěl jsi,
osvěžoval jsi své zemdlené dědictví.
^{Ps 68:11}V něm domov našly tvé zástupy,
svou hojností jsi, Bože, chudé podělil!

^{Ps 68:12}Když Pán vyslovil svůj rozkaz,
veliký průvod žen to zvěstoval:
^{Ps 68:13}„Králové s vojsky prchají, prchají,
hospodyně si kořist rozdělí!“
^{Ps 68:14}I když vás k zemi skláněla břemena,
křídla mé holubice jsou stříbrem pokrytá,
vaše perutě jsou ze zlata!
^{Ps 68:15}Všemohoucí tenkrát krále rozehnal,
jako by temná hora Calmon sněhem zbělala!

^{Ps 68:16}Ó hory veliké, hory bášanské,
hory skalnaté, hory bášanské!
^{Ps 68:17}Proč závistivě hledíte, hory skalnaté,
na horu, již Bůh zvolil za svůj příbytek?
Hospodin na ní věčně zůstane!

^{Ps 68:18}Božích vozů jsou myriády,
jsou jich tisíce a tisíce –
Pán ze Sinaje vchází do své svatyně! ^{[1056]
Ps 68:19}Vystoupils do výšin, zajal jsi zajatce,
vzal sis lidi jako dar,
dokonce i ty, kteří se bouří,
že by měl Hospodin Bůh u nás přebývat!

^{Ps 68:20}Požehnán buď Pán,
jenž každý den nás nese,
požehnán buď Bůh, náš Spasitel! séla
^{Ps 68:21}Vždyť tento Bůh je Bohem naší spásy,
Panovník Hospodin vyvádí ze smrti!

^{Ps 68:22}Svým sokům Bůh ale rozdrtí lebku,
serve kštici těch, kdo žijí ve hříchu!
^{Ps 68:23}Pán praví: „Tvé soky přivedu zpátky z Bášanu,
i z mořské hlubiny přivedu je nazpátek,
^{Ps 68:24}aby sis omyl nohy v krvi nepřátel,
tví psi aby ji chlemtali jazykem!“

^{Ps 68:25}Spatřili tvůj slavný průvod, Bože,
průvod mého Boha a Krále do svatyně.
^{Ps 68:26}Vpředu šli zpěváci, vzadu hudebníci,
mezi nimi panny v rytmu tamburín.
^{Ps 68:27}Velebte Boha ve svých shromážděních,
velebte Hospodina, Izraelovi potomci!
^{Ps 68:28}Maličký Benjamín v čele si vykračuje,
vůdcové Judy pak se svým zástupem,
vůdcové kmene Zabulon a Neftalí!

^{Ps 68:29}Projev svou sílu, Bože, ^[1057] mezi námi,
prokaž svou moc, Bože, tak jako dřív,
^{Ps 68:30}ze svého chrámu nad Jeruzalémem –
ať ti tam králové dary snášejí!
^{Ps 68:31}Odežeň šelmu, jež v rákosí se skrývá,
to stádo buvolů, býčí národy.
Rozdupej dychtící po kusu stříbra,
rozežeň národy chtivé po boji!
^{Ps 68:32}Vznešení vyslanci ať přijdou z Egypta,
Habeš ať přispěchá Bohu se vzdát!

^{Ps 68:33}Zpívejte Bohu, království země,
našemu Pánu žalmy zpívejte, séla
^{Ps 68:34}onomu Jezdci na dávných nebesích –
slyšte, už burácí hlasem mohutným!
^{Ps 68:35}Uznejte, že Bohu patří moc,
nad Izraelem je jeho velebnost,
jeho moc sahá do oblak!

^{Ps 68:36}Bože, jak hrozný jsi ve své svatyni!
Bůh Izraele mocí a silou svůj lid obdaří.
Bůh ať je požehnán!

Kapitola 69

^{Ps 69:1}Pro předního zpěváka, na nápěv „Lilie“.

Žalm Davidův.

I.

^{Ps 69:2}Bože, pomoz mi,
voda až po krk sahá mi!
^{Ps 69:3}Hluboko klesám do bahna beze dna,
kolem mě vodní hlubina –
ta záplava mě přemáhá!
^{Ps 69:4}Křikem jsem vyčerpán,
hrdlo mě pálí, vysychá,
vyhlížím Boha, ztrácím zrak!

^{Ps 69:5}Těch, kdo mě bez důvodu nenávidí,
je více, než mám vlasů na hlavě!
Spousta je těch, kteří mě chtějí zničit,
obviňují mě falešně –
to, co jsem neukradl, musím navracet!

^{Ps 69:6}Ty, Bože, znáš moje bláznovství,
mé viny před tebou se nikam neskryjí.
^{Ps 69:7}Ať se kvůli mně, Hospodine, stydět nemusí
ti, kteří v tebe, Pane zástupů, doufají.
Ať kvůli mně nejsou zahanbeni
ti, kteří tě, Bože Izraele, hledají!

^{Ps 69:8}Kvůli tobě přece snáším ponížení,
to kvůli tobě mi hanba halí tvář.
^{Ps 69:9}Pro vlastní bratry jsem jako cizí,
pro děti své matky jsem cizincem.
^{Ps 69:10}Horlivost tvého domu mě totiž stravuje,
padají na mě urážky tobě určené!

^{Ps 69:11}V slzách když jsem se trápil postem,
měli pro mě jen posměšky.
^{Ps 69:12}Místo šatů když oblékal jsem pytel,
skládali o mně říkanky.
^{Ps 69:13}Pomlouvali mě, kdo sedají v bráně,
opilci si o mně zpívali!

II.

^{Ps 69:14}Já se však budu modlit k tobě,
vždyť je, Hospodine, čas tvé milosti.
Vyslyš mě, Bože, ve své veliké lásce,
zachraň mě ve své věrnosti!
^{Ps 69:15}Z bahna mě vytáhni, nenech mě utonout,
před těmi, kdo mě nenávidí, dej mi uniknout
jako před vodní hlubinou!
^{Ps 69:16}Ať mě nepřemůže vodní záplava,
ať mě nepohltí její hlubina,
kdyby se nade mnou propast zavřela!

^{Ps 69:17}Vyslyš mě, Hospodine, pro dobrotu své lásky,
v hojném svém soucitu na mě pohlédni.
^{Ps 69:18}Před svým služebníkem svou tvář neskrývej,
je mi tak úzko – pospěš, vyslyš mě!
^{Ps 69:19}Přibliž se ke mně, vyprosti mě,
vykup mě z moci nepřátel!

^{Ps 69:20}Ty přece víš o mém ponížení,
o všech těch urážkách a posměšcích –
všechny mé nepřátele máš přece na očích!
^{Ps 69:21}Srdce mám hanbou zdrcené, je mi zle,
toužil jsem po soucitu, zbytečně,
hledal jsem utěšitele, ale nenašel.
^{Ps 69:22}K jídlu mi dali okusit žluče,
ocet mi dali pít, když žíznil jsem!

^{Ps 69:23}Jejich stůl ať se jim stane léčkou,
jejich pastí a odplatou.
^{Ps 69:24}Ať se jim v očích zatmí, tak aby neviděli,
jejich bedra sehni navždycky!
^{Ps 69:25}Vylij na ně své rozhněvání,
plamen tvé prchlivosti ať je zachvátí.
^{Ps 69:26}Jejich příbytek ať zůstane pustý,
v jejich stanech ať nikdo nebydlí!

^{Ps 69:27}Koho jsi sám ztrestal, toho pronásledují,
baví se o bolesti tebou zraněných.
^{Ps 69:28}Jejich viny jim proto všechny sečti,
do tvé spravedlnosti ať nevstoupí.
^{Ps 69:29}Z knihy života ať jsou vymazáni,
mezi spravedlivé ať nejsou počteni!

III.

^{Ps 69:30}Já sám jsem ubohý, trpím bolestí,
tvá spása však, Bože, dá mi bezpečí!
^{Ps 69:31}Boží jméno pak písní oslavím,
vyvyšovat je budu s vděčností.
^{Ps 69:32}Ta oběť Hospodina potěší víc než býk,
více než dobytek s rohy a kopyty!

^{Ps 69:33}Ponížení se rozveselí, až to uvidí –
vám, kdo hledáte Boha, ať srdce ožijí!
^{Ps 69:34}Vždyť přece Hospodin slyší ubožáky,
nepohrdá svým lidem v zajetí.

^{Ps 69:35}Nebesa i země ať jej oslavují,
též moře i všechna havěť v nich!
^{Ps 69:36}Bůh totiž Sionu daruje spásu
a města Judy znovu vystaví,
tak aby bydleli ve svém dědictví.
^{Ps 69:37}Potomci jeho služebníků tu zemi obdrží
a zůstanou v ní, kdo jeho jméno milují!

Kapitola 70

^{Ps 70:1}Pro předního zpěváka.

Památeční žalm Davidův.

^{Ps 70:2}Kéž bys mě, Bože, vysvobodil,
pospěš mi, Hospodine, na pomoc!
^{Ps 70:3}Ať jsou zahanbeni, ať se stydí
ti, kdo mi usilují o život!
Ať jsou zpět zahnáni, ať se hanbí,
ti, kdo se kochají mým neštěstím!

^{Ps 70:4}Ať jsou zahnáni svou vlastní hanebností
ti, kteří „Hohó!“ volají.
^{Ps 70:5}Ať se však radují a veselí se v tobě
všichni ti, kdo tě hledají.
Ať navždy říkají: „Bůh je veliký!“
ti, kdo milují tvé spasení.

^{Ps 70:6}Já sám jsem nuzný a ubohý,
ke mně, můj Bože, pospíchej!
Má pomoc, má záchrana jsi ty,
Hospodine, prosím nemeškej!

Kapitola 71

^{Ps 71:1}Spoléhám na tebe, Hospodine,
kéž nejsem nikdy zahanben!
^{Ps 71:2}Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, zachovej,
nakloň mi ucho své, zachraň mě!
^{Ps 71:3}Mou skálou buď, kde měl bych obydlí,
kam přijít bych mohl kdykoli.
Rozhodls přece, že budu v bezpečí –
ty sám jsi mou skálou a pevností!

^{Ps 71:4}Vysvoboď mě, Bože můj, z ruky ničemy,
ze spárů násilníka, jenž páchá bezpráví!
^{Ps 71:5}Vždyť ty, Hospodine, jsi mou nadějí,
na tebe, Pane můj, spoléhám od mládí!
^{Ps 71:6}Od svého narození se o tebe opírám,
ty jsi mě vyvedl z lůna matčina –
navždycky patří ti chvála má!

^{Ps 71:7}Mnozí mě mají za varovné znamení,
ty jsi však moje pevná skrýš.
^{Ps 71:8}Kéž se má ústa tvou chválou naplní,
abych tě mohl celý den velebit!

^{Ps 71:9}Nezavrhuj mě, když věkem sešlý jsem,
když síly pozbývám, neopouštěj mě!
^{Ps 71:10}Vždyť moji nepřátelé mluví proti mně,
ti, kdo mě špehují, spolu radí se.
^{Ps 71:11}Říkají: „Bůh ho opustil!
Hoňte a chyťte ho –
kdo by ho zachránil?!“

^{Ps 71:12}Bože, nevzdaluj se mi,
Bože můj, na pomoc pospěš mi!
^{Ps 71:13}Ať jsou zahanbeni, ať už zmizí
ti, kdo proti mně chrlí žaloby!
Hanbou a potupou ať jsou přikryti
ti, kdo usilují o mé neštěstí!

^{Ps 71:14}Já zatím budu doufat bez ustání,
chválit tě budu víc a víc.
^{Ps 71:15}Vyprávět budu o tvé spravedlnosti,
celý den mluvit o tvém spasení –
ač nevím ani, jak je vypočíst!
^{Ps 71:16}Přistoupím s chválou Hospodinova hrdinství,
tvou spravedlnost, Pane, připomínat chci!

^{Ps 71:17}Učils mě, Bože, od mládí,
až dosud vyprávím o tvých zázracích.
^{Ps 71:18}Neopouštěj mě, Bože, když stárnu a šedivím,
tomuto pokolení než tvou sílu vyjevím,
o tvé moci než zpravím všechny potomky!

^{Ps 71:19}Tvá spravedlnost, Bože, sahá do výšin,
ohromné věci provádíš –
kdo je ti, Bože, podobný?
^{Ps 71:20}Dal jsi mi okusit hrozné úzkosti,
k životu mě ale znovu navrátíš,
zpět mě vytáhneš z nejhlubších propastí!
^{Ps 71:21}Mou vážnost znovu posílíš,
vrátíš se, abys mě utěšil.

^{Ps 71:22}Já tě pak, Bože můj, při lyře oslavím,
zazpívám o tvé věrnosti,
na citeře ti žalmy zahraji,
Svatý izraelský!
^{Ps 71:23}Radostně ti budou zpívat mé rty
i moje duše, kterou jsi vykoupil.
^{Ps 71:24}Můj jazyk stále bude tvou spravedlnost velebit –
že byli zahanbeni, že se styděli
ti, kdo usilovali o mé neštěstí!

Kapitola 72

^{Ps 72:1}Pro Šalomouna.

Obdař, Bože, krále svým soudem,
svou spravedlnost dej synu královu!
^{Ps 72:2}Ať soudí tvůj lid spravedlivě,
všechny tvé chudé po právu.
^{Ps 72:3}Ať hory přinesou lidu blahobyt,
pahorky ať spravedlnost skýtají.
^{Ps 72:4}Ať chudé v tvém lidu král obhájí,
děti ubožáka ať ochrání
a jejich utlačovatele rozdrtí!

^{Ps 72:5}Ať žije dál ^[1058] po všechna pokolení,
dokud slunce a měsíc trvají.
^{Ps 72:6}Ať je jak déšť, co na louku se snáší,
a jako liják, jenž zemi napájí.
^{Ps 72:7}Ať v jeho dnech vzkvétá spravedlivý
a rozhojní se blahobyt,
až dokud měsíc nezmizí.

^{Ps 72:8}Ať panuje od moře až k moři,
od řeky Eufrat po světa kraj.
^{Ps 72:9}Ať se mu klaní obyvatelé pouští,
jeho nepřátelé ať lížou prach!
^{Ps 72:10}Ať mu králové z ostrovů i moří složí pocty,
králové Sáby i Šeby ať mu dary přinesou.
^{Ps 72:11}Ať se mu všichni králové klaní,
všechny národy ať slouží mu!

^{Ps 72:12}Chudáka v jeho křiku jistě vysvobodí
a také ubožáka, jenž nemá pomoci.
^{Ps 72:13}S nebohým chudákem bude mít soucit,
život chudákům zachrání.
^{Ps 72:14}Vysvobodí je od křivdy a vydírání,
jejich krev totiž draze cení si!

^{Ps 72:15}Ať žije král,
zlato ze Sáby ať mu dávají!
Ať se za něho stále modlí,
celý den ať mu žehnají!
^{Ps 72:16}Ať hojnost obilí je vždy v zemi,
dokonce na horských vrcholcích!
Ať jeho klasy jak Libanon se vlní,
jeho města ať kvetou jak tráva na poli!
^{Ps 72:17}Ať jeho jméno trvá navěky,
dlouho jak slunce ať jeho věhlas vydrží!
Ať jsou v něm požehnány všechny národy, ^[1059]
za blaženého ať jej prohlásí!

^{Ps 72:18}Ať je požehnán Hospodin Bůh, Bůh izraelský,
ten, který jediný divy působí!
^{Ps 72:19}Jeho slavné jméno ať je požehnané navěky,
jeho slávy ať je plná celá zem!

Amen! Amen!

^{Ps 72:20}Zde končí modlitby Davida, syna Jišajova.

Třetí kniha

Kapitola 73

^{Ps 73:1}Žalm Asafův.

Ano, Bůh je dobrý k Izraeli,
k těm, kdo čisté srdce chovají!
^{Ps 73:2}Mé nohy ale skoro uklouzly,
mé kroky málem zbloudily.
^{Ps 73:3}Začal jsem totiž závidět pyšným
vida blahobyt ničemných:

^{Ps 73:4}Žádnou bolestí se netrápí,
tělo mají vypasené, bez vady.
^{Ps 73:5}Lidské strádání sami neznají,
běžnými bídami nejsou stiženi.
^{Ps 73:6}Pýchu jak náhrdelník stavějí na odiv,
jak šatem se halí vlastní krutostí.
^{Ps 73:7}Oči se jim zalévají tučností,
mají víc, než si lze představit.
^{Ps 73:8}Smějí se, když mluví o neštěstí,
ve své povýšenosti hrozí násilím.
^{Ps 73:9}Svými ústy po nebi lapají,
jazykem smýkají po zemi.
^{Ps 73:10}Jeho lid se proto hrne za nimi,
řeči o hojnosti lačně hltají,
^{Ps 73:11}když jim říkají: „Copak Bůh něco ví?
Má snad Nejvyšší o něčem ponětí?“
^{Ps 73:12}Nuže, takto se mají ničemní –
ve stálém pohodlí kupí bohatství!

^{Ps 73:13}Já ale chovám své srdce v čistotě;
ruce si myji v nevinnosti – zbytečně!
^{Ps 73:14}Stíhán jsem ranami celý den,
ráno mě čeká další trest.
^{Ps 73:15}Kdybych však mluvil tímto způsobem,
k tvým dětem bych se choval nevěrně!
^{Ps 73:16}Chtěl jsem to tedy pochopit rozumem,
poznal jsem ale, jak je to nesnadné.
^{Ps 73:17}Až když jsem vešel do Boží svatyně,
jejich osudu jsem začal rozumět:

^{Ps 73:18}Na kluzké cesty jsi je postavil,
vydals je napospas hrozné záhubě!
^{Ps 73:19}V jediném okamžiku budou zahubeni,
hrůzy dočista zničí je!
^{Ps 73:20}Jako sen po probuzení, Pane,
zaženeš jejich přelud, až procitneš!

^{Ps 73:21}Když moje srdce hořkost naplnila,
v útrobách když mě bolest bodala,
^{Ps 73:22}nechápavý jsem byl, nic jsem neznal,
jak tupé zvíře jsem ti musel připadat!
^{Ps 73:23}Vždycky jsem ale s tebou byl,
vždyť jsi mě držel za mou pravici.
^{Ps 73:24}Ty mě povedeš svými záměry
a nakonec mě přijmeš do slávy.
^{Ps 73:25}Koho jiného měl bych na nebi?
S tebou netoužím po ničem na zemi!
^{Ps 73:26}I když mé tělo i srdce strádají,
Bůh je má síla, můj podíl navěky!

^{Ps 73:27}Hle, jistě zahynou ti, kdo tě opouštějí,
skoncuješ se všemi, kdo jsou ti nevěrní.
^{Ps 73:28}Mně je však nejlépe v Boží blízkosti;
v Hospodinu, svém Pánu, mám svou skrýš –
o všech tvých skutcích proto vyprávím!

Kapitola 74

^{Ps 74:1}Poučný žalm Asafův.

Proč jsi na nás, Bože, tolik zanevřel?
Budeš se na své ovce hněvat bez konce?
^{Ps 74:2}Vzpomeň si na svůj lid, jenž kdysi získal jsi,
na kmen, jenž vykoupils jako své dědictví,
na horu Sion, kde bydlel jsi!
^{Ps 74:3}Zaveď své kroky k troskám bez konce –
všechno ve svatyni zničil nepřítel!

^{Ps 74:4}Ve tvém stánku zněl nepřátelský řev,
na znamení tam nechali své korouhve.
^{Ps 74:5}Jako dřevorubci se chovali,
sekerami kolem sebe jak v lese máchali.
^{Ps 74:6}V jediné chvíli všechny rytiny
rozbili sekerami a krumpáči.
^{Ps 74:7}Do základů vypálili tvoji svatyni,
příbytek tvého jména zprznili.
^{Ps 74:8}V srdci si řekli: „Zničme je úplně!“
Všechny Boží stánky vypálili ze země.

^{Ps 74:9}Znamení nevídáme, proroky nemáme,
nikdo z nás neví, jak dlouho to zůstane.
^{Ps 74:10}Jak dlouho se, Bože, smí rouhat protivník?
Bude se tvému jménu vysmívat navěky?
^{Ps 74:11}Proč svoji ruku ještě zdržuješ?
Copak svou pravici z klína nezvedneš?

^{Ps 74:12}Ty přece, Bože, jsi dávno mým králem,
ty jsi původcem spásy na zemi!
^{Ps 74:13}Ty jsi svou silou rozdělil moře,
vodním obludám jsi hlavy roztříštil.
^{Ps 74:14}Ty jsi rozdrtil hlavy leviatana, ^[1060]
nakrmil jsi jím smečku na poušti.
^{Ps 74:15}Ty jsi dal průchod pramenným vodám,
mohutné řeky ty jsi vysušil.
^{Ps 74:16}Tobě patří den – i noc je tvá,
měsíc ^[1061] i slunce ty jsi umístil.
^{Ps 74:17}Ty jsi vymezil všechny zemské hranice,
léto i zimu sám jsi vytvořil.

^{Ps 74:18}Vzpomeň si, Hospodine, na rouhání nepřátel,
na to, jak národ bláznů tvé jméno urážel!
^{Ps 74:19}Nedávej šelmám duši své hrdličky,
nikdy nezapomeň na život chudých svých!
^{Ps 74:20}Na svoji smlouvu se ohlédni,
země je plná tmy,
stala se doupětem násilí!
^{Ps 74:21}Ať už utlačení nejsou zahanbeni,
ať chválí tvé jméno nuzní a ubozí!

^{Ps 74:22}Povstaň už, Bože, a veď svou při,
vzpomeň, jak se ti blázni denně rouhají!
^{Ps 74:23}Nezapomínej na řev svých nepřátel,
křik tvých protivníků stále vzmáhá se!

Kapitola 75

^{Ps 75:1}Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Nevyhlazuj!“

Zpívaný žalm Asafův.

^{Ps 75:2}Oslavujeme tě, Bože, oslavujeme –
tvé divy ukazují, jak blízké je jméno tvé!

^{Ps 75:3}Ty pravíš: „V čas, který určím sám,
svůj spravedlivý soud vykonám.
^{Ps 75:4}Země a všichni na ní až se budou třást,
já sám jejím sloupům pevnost dám! séla
^{Ps 75:5}Nadutce varuji: S pýchou přestaňte!
Ničemům říkám: Nepozvedejte rohy ^[1062] své!
^{Ps 75:6}Nepozvedejte své rohy do výše
a tvrdošíjně nemluvte!“

^{Ps 75:7}Z východu, západu ani od pouště
povýšení nikdy nepřijde.
^{Ps 75:8}Jedině Bůh přece soudcem je –
jednoho povyšuje, druhého snižuje.
^{Ps 75:9}Hospodin drží kalich v ruce své,
kořeněné víno je v něm zpěněné!
Všem ničemům země z něho nalije,
vypijí ho až do dna, k sedlině!

^{Ps 75:10}Já se však budu navěky radovat, ^[1063]
Bohu Jákobovu budu zpívat žalm:
^{Ps 75:11}„Všem ničemům rohy usekám,
spravedlivý ať své rohy pozvedá!“

Kapitola 76

^{Ps 76:1}Pro předního zpěváka, na strunné nástroje.

Zpívaný žalm Asafův.

^{Ps 76:2}V Judsku se Bůh stal známým,
v Izraeli své jméno oslavil.
^{Ps 76:3}Sálem ^[1064] si za příbytek zvolil,
na Sionu má své obydlí.
^{Ps 76:4}Právě tam zlámal ohnivé šípy,
válečné zbraně, meč i štít. séla

^{Ps 76:5}Jak oslnivý jsi,
jak vznešený na horách odvěkých! ^{[1065]
Ps 76:6}Obráni o kořist jsou i nejudatnější,
usnuli spánkem posledním.
Bezmocní byli všichni bojovníci,
rukama pohnout nemohli.
^{Ps 76:7}Bože Jákobův, když tys jim pohrozil,
jezdec i s koněm do mrákot upadli!

^{Ps 76:8}Jak hrozný jsi – ano ty –
před tvojí tváří kdo obstojí,
když hněvem zahoříš?
^{Ps 76:9}Když z nebe vyhlašuješ svoje rozsudky,
země vždy strachem oněmí.
^{Ps 76:10}Když Bůh povstane, aby soudil,
všechny ponížené v zemi zachrání! séla

^{Ps 76:11}Slavit tě musí i lidský hněv
a zbytkem hněvu se opášeš.
^{Ps 76:12}Hospodinu, svému Bohu, sliby skládejte a plňte,
vy všichni v okolí, dary Hroznému přineste!
^{Ps 76:13}On přece vladařům bere dech,
králové světa před ním děsí se!

Kapitola 77

^{Ps 77:1}Pro předního zpěváka Jedutuna.

Žalm Asafův.

^{Ps 77:2}Hlas můj k Bohu zněl, když volal jsem,
hlas můj k Bohu zněl, aby mě vyslyšel.
^{Ps 77:3}Pána jsem hledal v den svého soužení,
bez přestání jsem ruce vzpínal po nocích,
má duše se nenechala utěšit.
^{Ps 77:4}Na Boha vzpomínám, trápím se,
při svém přemítání ztrácím dech! séla

^{Ps 77:5}Oči zamhouřit nedals mi,
rozrušen jsem, nemohu promluvit.
^{Ps 77:6}Připomínám si dávné dny,
časy, jež dávno minuly.
^{Ps 77:7}Na své písně vzpomínám po nocích,
v srdci přemítám a v duchu zpytuji:

^{Ps 77:8}Copak už nadobro zavrhl Hospodin?
Nebude přívětivý nikdy víc?
^{Ps 77:9}Skončila jeho láska navždycky?
Selhalo zaslíbení navěky?
^{Ps 77:10}Copak Bůh zapomněl být laskavý?
Hněvá se tak, že soucit potlačil? séla

^{Ps 77:11}To je můj konec, říkám si,
kdyby své pravici dal klesnout Nejvyšší!
^{Ps 77:12}Budu však vzpomínat, co Hospodin učinil –
ano, připomenu tvé dávné zázraky!
^{Ps 77:13}O všem, co vykonals, přemýšlím,
přemítám o tom, cos učinil.

^{Ps 77:14}Tvá cesta, Bože, je cestou svatosti,
kdo z bohů je veliký jako ty?
^{Ps 77:15}Ty jsi ten Bůh, jenž koná zázraky,
svou sílu zjevil jsi mezi národy!
^{Ps 77:16}Svou paží vykoupil jsi svůj lid –
Jákobovy a Josefovy potomky. séla

^{Ps 77:17}Vody tě, Bože, viděly,
vody tě viděly a hned se zachvěly,
otřásly se i mořské hlubiny!
^{Ps 77:18}Vody se proudem z mraků valily,
nebesa zněla hřímáním,
tvé střely všemi směry letěly!

^{Ps 77:19}Tvým hromobitím zněla vichřice,
blesky ozářily celý svět,
země se třásla, chvěla se!
^{Ps 77:20}Tvá cesta, Bože, vedla přes moře,
tvá stezka přes vody mohutné.
I když tvé šlépěje nešlo rozeznat,
^{Ps 77:21}vedl jsi lid svůj, ovce své,
rukou Mojžíše a Árona.

Kapitola 78

^{Ps 78:1}Poučný žalm Asafův.

I.

Naslouchej, lide můj, mému učení,
slov, která mluvím, všímej si.
^{Ps 78:2}V podobenstvích k tobě promluvím,
abych ti odhalil dávná tajemství.

^{Ps 78:3}Slyšeli jsme a sami víme,
co nám vyprávěli naši otcové.
^{Ps 78:4}Jejich dětem to nezatajíme,
dalšímu pokolení budem vyprávět
o chvále Hospodinově, o jeho síle,
o zázracích, jež učinil.

^{Ps 78:5}Svědectví stvrdil Jákobovi,
Izraeli svěřil učení,
o kterém přikázal otcům našim,
aby je předávali synům svým,
^{Ps 78:6}aby je poznalo budoucí pokolení,
i děti, jež se teprv narodí,
aby zas učily svoje potomky:

^{Ps 78:7}Ať v Bohu skládají svoji naději,
ať nezapomínají, co učinil,
a dodržují jeho příkazy!
^{Ps 78:8}Ať nejsou jako jejich otcové,
pokolení vzpurné a svéhlavé,
pokolení se srdcem nestálým
a s duchem Bohu nevěrným!

II.

^{Ps 78:9}Synové Efraimovi, zdatní lukostřelci,
v den bitvy se dali na útěk.
^{Ps 78:10}Nedodrželi smlouvu Boží,
odmítli se řídit jeho Zákonem.
^{Ps 78:11}Zapomněli na jeho mocné činy,
na zázraky, jež jim projevil.

^{Ps 78:12}Před jejich otci konal zázraky,
v Egyptě, na poli soanském.
^{Ps 78:13}Rozdělil moře, převedl je,
vody postavil jako hromady.
^{Ps 78:14}Oblakem svým je vodil ve dne,
ohnivým světlem za nocí.

^{Ps 78:15}Rozlomil skály v poušti,
jak z hlubin bezedných dal jim pít.
^{Ps 78:16}Ze skály nechal potoky proudit,
jež v řeky rozvodnil.
^{Ps 78:17}Oni však proti němu stále hřešili,
na poušti Nejvyššího dráždili!

III.

^{Ps 78:18}Pokoušeli Boha v srdcích svých,
podle své chuti pokrm žádali.
^{Ps 78:19}Mluvili proti Bohu se slovy:
„Copak Bůh prostře stůl na poušti?
^{Ps 78:20}Udeřil sice do skály,
mohutným potokem vody tryskaly –
chleba nám ale dát jistě neumí,
může snad svému lidu maso opatřit?“

^{Ps 78:21}Hospodin slyšel to a hněval se,
proti Jákobovi vzplanul plamenem,
vykypěl hněvem na Izrael.
^{Ps 78:22}Ačkoli Bohu nevěřili
a nedoufali v jeho spasení,
^{Ps 78:23}přesto dal příkaz oblakům shůry,
otevřel nebeské průduchy.
^{Ps 78:24}Skrápěl je manou, aby jedli,
dal jim nebeské obilí!

^{Ps 78:25}Lidé okusili andělský chleba,
poslal jim jídla dosyta!
^{Ps 78:26}Východní vítr na nebi vát nechal,
vítr od jihu svou mocí hnal.
^{Ps 78:27}Masem jak prachem zasypal je,
množstvím ptáků, jako je písku u moře.
^{Ps 78:28}Doprostřed tábora je nechal padat,
na jejich stany kolem dokola.

^{Ps 78:29}Jedli a hojně se nasytili,
dal jim to, po čem bažili.
^{Ps 78:30}Ještě svou lačnost ani neukojili,
ještě měli jídlo v ústech svých,
^{Ps 78:31}když Boží hněv vzkypěl proti nim!
Pobil mezi nimi ty nejvypasenější,
výkvět Izraele porazil!

IV.

^{Ps 78:32}Oni však hřešili stůj co stůj
a nevěřili jeho zázrakům.
^{Ps 78:33}Proto své dny skončili v marnosti,
když jejich léta zkrátil hrůzami.
^{Ps 78:34}Když je však hubil, pilně ho hledali,
vraceli se a Boha sháněli.

^{Ps 78:35}Na Boha vzpomněli si, že býval jejich skála,
jejich vykupitel že byl Bůh Nejvyšší.
^{Ps 78:36}Pochlebování pak měli plná ústa
a na jazyku lži.
^{Ps 78:37}Upřímní k němu nebyli v srdci,
jeho smlouvě byli nevěrní.

^{Ps 78:38}On však byl soucitný – nezahladil je
a jejich viny stále odpouštěl.
Svůj hněv často odvracel od nich,
všechnu svou zuřivost nechtěl probouzet.
^{Ps 78:39}Pamatoval na to, že jsou smrtelní,
vánek, jenž odvane a už se nevrátí.

V.

^{Ps 78:40}Kolikrát jen ho v poušti dráždili,
jakou ho v pustině trápili bolestí!
^{Ps 78:41}Znovu a znovu Boha pokoušeli,
Svatého izraelského rmoutili!

^{Ps 78:42}Na jeho sílu nepamatovali,
na den, kdy je vykoupil ze soužení.
^{Ps 78:43}Na den, kdy Egyptu dal svá znamení,
na soanském poli když zázraky působil.
^{Ps 78:44}Jejich řeky tehdy ve krev obrátil,
ze svých potoků se napít nemohli!

^{Ps 78:45}Mračno much poslal, aby je žraly,
a také žáby, aby je hubily.
^{Ps 78:46}Jejich úrodu housenkám vydal,
plod jejich práce kobylkám.
^{Ps 78:47}Kroupami jejich révu pobil,
jejich fíkovníky zničil mráz.
^{Ps 78:48}Na jejich stáda dopustil krupobití,
na jejich dobytek palčivý žár.

^{Ps 78:49}Planoucí hněv svůj poslal na ně,
prchlivost, zlobu a soužení,
anděly zkázy na ně dopustil!
^{Ps 78:50}Otevřel průchod pro svůj hněv,
před samou smrtí je nešetřil,
morové ráně je všechny vystavil.
^{Ps 78:51}V Egyptě pobil všechno prvorozené,
ten výkvět mládí ve stanech Chamových.

^{Ps 78:52}Svůj lid pak vyvedl tak jako ovce,
jako stádo je v poušti provázel.
^{Ps 78:53}Vodil je bezpečně, takže se neděsili,
nad jejich nepřáteli se vody zavřely.
^{Ps 78:54}Takto je dovedl až ke své svaté zemi,
k hoře, již dobyl svojí pravicí.
^{Ps 78:55}Pohany vyhnal před jejich tváří,
losem jim rozdělil jejich dědictví,
izraelské kmeny doma usídlil.

VI.

^{Ps 78:56}Oni však Boha dráždili a pokoušeli,
na svědectví Nejvyššího nedbali.
^{Ps 78:57}Zrádně se odvrátili jako otcové jejich,
tak jako křivý luk minuli cíl.
^{Ps 78:58}Popouzeli ho svými výšinami,
rozzuřili ho svými modlami!

^{Ps 78:59}Bůh to vše slyšel a ve svém hněvu
Izrael tehdy zcela zavrhl.
^{Ps 78:60}Tehdy opustil svůj příbytek v Šílu,
stan, v němž mezi lidmi přebýval.
^{Ps 78:61}Do zajetí dal padnout svoji sílu,
svou slávu nechal v rukou nepřátel.
^{Ps 78:62}Svůj lid tehdy vydal napospas meči,
na své dědictví se rozhořčil.

^{Ps 78:63}Jejich mladíky pohltil oheň,
jejich pannám nezazněly písně svatební.
^{Ps 78:64}Jejich kněží tehdy padali mečem,
jejich vdovy plakat nemohly.
^{Ps 78:65}Tehdy Pán procitl tak jako ze snu,
jako bojovník, jenž byl vínem rozjařen.
^{Ps 78:66}Tehdy své nepřátele zasáhl vzadu,
vydal je věčné pohaně!

VII.

^{Ps 78:67}Zavrhl sice Josefův stan,
Efraimův kmen si nevybral,
^{Ps 78:68}Judův kmen ale vyvolil –
horu Sion, kterou si oblíbil.
^{Ps 78:69}Svatyni jako nebesa si tam postavil
a jako země, již upevnil navěky.

^{Ps 78:70}Vyvolil svého služebníka Davida,
vzal ho od ovcí v ohradách.
^{Ps 78:71}Povolal ho od ovcí s jehňaty,
aby pásl Jákoba, jeho lid,
totiž Izrael, jeho dědictví.
^{Ps 78:72}On je pak pásl se srdcem oddaným,
vodil je dovedností rukou svých.

Kapitola 79

^{Ps 79:1}Žalm Asafův.

Pohané vtrhli, Bože, do tvého dědictví,
poskvrnili chrám tvé svatosti,
Jeruzalém obrátili v sutiny!

^{Ps 79:2}Mrtvoly tvých služebníků nechali ptákům,
těla tvých věrných dali šelmám žrát.
^{Ps 79:3}Jejich krev po Jeruzalémě lili jak vodu,
nebylo nikoho, kdo by je pochoval.
^{Ps 79:4}Potupě vydáni jsme u svých sousedů,
pro smích a zábavu jsme všem dokola!

^{Ps 79:5}Jak dlouho ještě, Hospodine?
Budeš navěky rozzloben?
Bude tvé horlení hořet plamenem?

^{Ps 79:6}Vylij svůj hněv raději na pohany,
kteří tě uznat nechtějí,
vylij ho na ta království,
jež jméno tvé nevzývají –
^{Ps 79:7}za to, že Jákoba zhltali,
že zpustošili jeho obydlí!

^{Ps 79:8}Nevzpomínej na naše staré viny,
pospěš k nám se svým soucitem –
ach, jak hluboko klesli jsme!
^{Ps 79:9}Pomoz nám, Bože naší spásy
pro slavné jméno své,
vysvoboď nás a odpusť naše hříchy
pro jméno své!

^{Ps 79:10}Proč mají říkat pohané:
„Jejich Bůh? Kde je?“
Ukaž pohanům před našima očima,
že krev tvých služebníků bude pomstěna!
^{Ps 79:11}Nářek zajatých kéž k tobě dospěje –
odsouzené k smrti svou mocnou paží zachovej!
^{Ps 79:12}Našim sousedům sedmkrát naplň klín
urážkami, jimiž ti, Pane, spílali!

^{Ps 79:13}My pak, tvůj lid, ovce, jež paseš,
navždy tě oslavovat budeme.
Na věky věků, stále dál
tvé chvály chceme zvěstovat!

Kapitola 80

^{Ps 80:1}Pro předního zpěváka, na nápěv „Lilie svědectví“.

Žalm Asafův.

^{Ps 80:2}Pastýři Izraele, naslouchej,
jenž vodíš Josefa jako ovce své,
jenž trůníš na cherubech, zaskvěj se!
^{Ps 80:3}Před Efraimem, Benjamínem a Manasesem
probuď svoji moc,
přispěj nám na pomoc!

^{Ps 80:4}Bože, navrať nás,
rozjasni nad námi svoji tvář,
buď naše záchrana!

^{Ps 80:5}Hospodine, Bože zástupů, jak dlouho budeš
modlitby svého lidu s hněvem odmítat?
^{Ps 80:6}Nakrmil jsi je chlebem pláče,
kalich slz plný jsi jim vypít dal.
^{Ps 80:7}U našich sousedů vydals nás potupě, ^[1066]
každý náš nepřítel se nám vysmívá.

^{Ps 80:8}Bože zástupů, navrať nás,
rozjasni nad námi svoji tvář,
buď naše záchrana!

^{Ps 80:9}Z Egypta přenesl jsi vinné révoví,
vyhnal jsi pohany, abys je zasadil.
^{Ps 80:10}Místo jsi pro tu révu připravil,
zarostla celou zem, vpustila kořeny.
^{Ps 80:11}Vysoké hory přikryl její stín,
ratolestmi zakryla cedry nejvyšší.
^{Ps 80:12}Až k moři vyslala svoje výhonky,
její větévky až k Eufratu dosáhly.
^{Ps 80:13}Proč jen jsi rozbořil zídku té vinice,
aby z ní každý kolemjdoucí trhat směl?
^{Ps 80:14}Lesní kanci ji rozryli,
polní zvířata ji spásají!

^{Ps 80:15}Bože zástupů, navrať se,
pohlédni z nebe, jen se podívej –
o tuto révu se postarej!

^{Ps 80:16}Réva, již sázela tvá pravice,
ratolest, kterou sis pěstoval,
^{Ps 80:17}posekána, spálena ohněm je,
od tvého hněvu umírá.
^{Ps 80:18}Kéž je tvá ruka nad mužem tvé pravice,
nad lidským synem, jehož sis vychoval!
^{Ps 80:19}Neopustíme tě už nikdy více;
oživ nás, ať můžeme tvé jméno uctívat!

^{Ps 80:20}Hospodine Bože zástupů, navrať nás,
rozjasni nad námi svoji tvář,
buď naše záchrana!

Kapitola 81

^{Ps 81:1}Pro předního zpěváka, na gitejský nástroj.

Žalm Asafův.

^{Ps 81:2}Zpívejte Bohu, naší síle,
k Bohu Jákobovu radostně volejte!
^{Ps 81:3}Ať zazní hudba, zvučí tamburína,
líbezná loutna i citera!
^{Ps 81:4}Zatrubte na roh při novoluní,
při úplňku, v den naší slavnosti!

^{Ps 81:5}Tak zní ustanovení dané Izraeli,
tak to rozhodl Bůh Jákobův.
^{Ps 81:6}Na svědectví to uložil Josefovi,
když vystoupil proti Egyptu.

Slyším hlas mně dosud neznámý:

^{Ps 81:7}„Já jsem tvá záda zbavil břemene
a tvé ruce košů zednických.
^{Ps 81:8}Volal jsi v soužení a zachránil jsem tě,
vyslyšel jsem tě z mraků hromových,
vyzkoušel jsem tě při vodách Meriby. séla

^{Ps 81:9}Slyš, lide můj, zapřísahám tě,
kéž bys mě, Izraeli, poslouchal!
^{Ps 81:10}Nesmíš mít žádného jiného boha,
cizímu bohu se neklaněj. ^{[1067]
Ps 81:11}Já jsem Hospodin, tvůj Bůh,
který tě vyvedl ze země egyptské –
naplním tvá ústa, jen co je otevřeš!

^{Ps 81:12}Můj lid mě ale neposlouchal,
Izrael se mi nepoddal.
^{Ps 81:13}Vydal jsem je tedy jejich zarputilosti,
aby se řídili tím, co si vymyslí.
^{Ps 81:14}Kéž by mě můj lid raději poslouchal,
kéž by byl Izrael mé cesty sledoval!

^{Ps 81:15}Rychle bych býval jejich soupeře srazil,
na jejich nepřátele bych ruku obrátil.
^{Ps 81:16}Odpůrci Hospodina by se museli krčit,
jejich osud by se navěky zpečetil.
^{Ps 81:17}Svůj lid bych krmil tou nejlepší z pšenic,
medem ze skály bych tě nasytil!“

Kapitola 82

^{Ps 82:1}Žalm Asafův.

Ve shromáždění mocných stanul Bůh,
uprostřed „bohů“ soud vynesl:

^{Ps 82:2}„Jak dlouho budete soudit převráceně,
jak dlouho budete na straně ničemů? séla
^{Ps 82:3}Chudých a sirotků se zastávejte,
nuzným a ubohým právo zjednejte!
^{Ps 82:4}Chudého ubožáka vysvobozujte,
dejte mu uniknout z ruky ničemů!

^{Ps 82:5}Oni však nechápou, vůbec nerozumí,
v temnotách stále tápají,
bortí se všechny zemské základy!

^{Ps 82:6}Ano, řekl jsem: Vy jste bohové,
všichni jste Nejvyššího synové.
^{Ps 82:7}Jakožto lidé ale zemřete,
tak jako každý vůdce padnete!“

^{Ps 82:8}Povstaň už, Bože, abys soudil zemi –
vždyť tobě patří všechny národy!

Kapitola 83

^{Ps 83:1}Zpívaný žalm Asafův.

^{Ps 83:2}Bože, nezůstávej tiše,
přeruš své mlčení, Bože,
ze svého klidu probuď se!
^{Ps 83:3}Pohleď, jak se tví nepřátelé bouří,
ti, kdo tě nenávidí, hlavy zvedají.
^{Ps 83:4}Proti tvému lidu spřádají tajné plány,
radí se proti tvým nejdražším:
^{Ps 83:5}Pojďte, říkají, ten národ vyhladíme,
aby se zapomnělo na jméno Izrael!

^{Ps 83:6}Jednomyslně se spolu uradili,
do smlouvy proti tobě vstoupili:
^{Ps 83:7}tábor Edomců spolu s Izmaelity,
Hagrité spolu s Moábci,
^{Ps 83:8}Gebal i Amon spolu s Amalekovci,
Filištíni spolu s Týrskými,
^{Ps 83:9}dokonce Asyřané spolčili se s nimi –
stali se posilou pro syny Lotovy! séla

^{Ps 83:10}Proveď jim to, co provedls Midiánu,
Siserovi a Jabínovi u potoka Kíšonu. ^{[1068]
Ps 83:11}Rozprášeni byli tenkrát u En-doru,
na zemi leželi jako hnůj!
^{Ps 83:12}Jejich velmoži ať jsou jak Oreb a Zeeb, ^[1069]
všechna jejich knížata jak Zebach a Calmuna, ^{[1070]
Ps 83:13}kteří si mysleli: „Budeme pány
nad Božími příbytky!“

^{Ps 83:14}Bože můj, dej, ať jsou jako chmýří,
ať jsou jak stéblo větrem zmítané.
^{Ps 83:15}Jako když oheň vypaluje lesy,
jako když plamen hory sežehne,
^{Ps 83:16}takto je stíhej svojí bouří,
ať je vyděsí tvá vichřice!

^{Ps 83:17}Jejich tvář naplň zahanbením,
tvé jméno, Hospodine, aby hledali.
^{Ps 83:18}Na věčné časy ať se stydí a děsí,
samou hanbou ať zmírají.
^{Ps 83:19}Tak aby poznali, že ty jediný,
který máš jméno Hospodin,
jsi nade vší zemí Nejvyšší!

Kapitola 84

^{Ps 84:1}Pro předního zpěváka, na gitejský nástroj.

Žalm synů Korachových.

^{Ps 84:2}Hospodine zástupů,
jak překrásně je ve tvém příbytku!
^{Ps 84:3}Má duše dychtí, toužebně vyhlíží
k Hospodinovým nádvořím.
Mé srdce i tělo volají
živému Bohu vstříc!

^{Ps 84:4}Vždyť i ten vrabec domov má,
hnízdo si našla vlaštovka,
aby vyvedla svá mláďata –
u tvých oltářů, Hospodine zástupů,
Králi můj a Bože můj!

^{Ps 84:5}Blaze těm, kdo ve tvém domě dlí,
oslavovat tě budou navěky! séla
^{Ps 84:6}Blaze tomu, kdo v tobě sílu nachází –
v srdci je připraven na cestu vyrazit!

^{Ps 84:7}Vyprahlým údolím když poutníci kráčejí,
proměňují je v studnici
a první déšť je požehnáním zahalí.
^{Ps 84:8}Od síly k síle putují –
před Bohem na Sionu se všichni ukáží!

^{Ps 84:9}Hospodine, Bože zástupů, slyš mou modlitbu,
popřej mi sluchu, Bože Jákobův! séla
^{Ps 84:10}Štíte náš, Bože, pohlédni,
svého pomazaného zahrň milostí!

^{Ps 84:11}Jeden den ve tvých nádvořích
je lepší než jinde na tisíc!
V domě svého Boha chci postávat u prahu,
než abych bydlel v příbytcích ničemů.
^{Ps 84:12}Vždyť Hospodin Bůh je slunce i štít!
Milost i slávu dává Hospodin,
neupře žádné dobro upřímným.

^{Ps 84:13}Hospodine zástupů, blaze člověku,
jenž v tobě skládá důvěru!

Kapitola 85

^{Ps 85:1}Pro předního zpěváka.

Žalm synů Korachových.

^{Ps 85:2}Své zemi jsi, Hospodine, přízeň projevil,
Jákoba přivedl jsi zpátky z vyhnanství.
^{Ps 85:3}Svůj vlastní lid jsi zbavil vin,
odpustil jsi mu všechen hřích. séla
^{Ps 85:4}Všechen svůj hněv jsi potlačil,
uhasil jsi plamen svého zuření.

^{Ps 85:5}Bože naší spásy, vrať se k nám,
přestaň nevražit proti nám!
^{Ps 85:6}To budeš navěky rozhněván?
Rozlícen zůstaneš napořád?
^{Ps 85:7}Nechceš nám znovu život darovat,
aby se tvůj lid z tebe radoval?

^{Ps 85:8}Projev nám, Hospodine, lásku svou,
obdaruj nás svou záchranou!
^{Ps 85:9}Poslechnu, co říká Bůh, Hospodin
(on slibuje pokoj svému lidu, věrným svým):
„Jen ať se nevracejí k svému bláznovství!“

^{Ps 85:10}Jeho spása je blízko těm, kdo jej ctí,
v naší zemi se sláva zabydlí!
^{Ps 85:11}Láska a pravda se spolu setkají,
spravedlnost a pokoj se políbí.
^{Ps 85:12}Pravda ze země vyraší,
spravedlnost k nám z nebe zamíří!

^{Ps 85:13}Hospodin sám nás štěstím obdaří
a naše země hojně urodí.
^{Ps 85:14}Spravedlnost před ním poběží,
připraví cestu jeho šlépějím!

Kapitola 86

^{Ps 86:1}Modlitba Davidova.

Slyš mě, Hospodine, a odpověz,
vždyť jsem tak nuzný a ubohý!
^{Ps 86:2}Naživu mě prosím zachovej,
vždyť jsem ti oddaný!
Svému služebníku spásu dej –
Bože můj, jsi mou nadějí!

^{Ps 86:3}Smiluj se nade mnou, Hospodine,
vždyť k tobě volám celý den!
^{Ps 86:4}Svého služebníka naplň radostí,
vždyť k tobě, Pane, svou duši povznáším.
^{Ps 86:5}Ty přece, Pane, jsi dobrý a soucitný,
velice miluješ ty, kdo tě vzývají!

^{Ps 86:6}Moji modlitbu, Hospodine, slyš,
mých proseb všímej si.
^{Ps 86:7}Vzývám tě v den svého soužení,
neboť mi odpovíš.
^{Ps 86:8}Žádný bůh není, Pane, jako ty,
tvým skutkům není podobných!

^{Ps 86:9}Všechny národy, kterés učinil,
přijdou se tobě poklonit,
tvé jméno, Pane, oslaví!
^{Ps 86:10}Vždyť ty jsi veliký, činíš zázraky,
jediný Bůh jsi ty!

^{Ps 86:11}Svou cestu, Hospodine, ukaž mi,
abych se držel tvé věrnosti.
Mé srdce ať se soustředí,
abych tvé jméno ctil!

^{Ps 86:12}Chválím tě, Pane Bože, celým srdcem svým,
tvé jméno chci slavit navěky!
^{Ps 86:13}Vždyť ty mě miluješ láskou největší,
zachránil jsi mě z hloubky záhrobí!

^{Ps 86:14}Nadutci povstali, Bože, proti mně,
tlupa násilníků pase po mém životě –
ti, kdo tě nestavějí před sebe!
^{Ps 86:15}Ty ale, Pane, jsi Bůh milostivý a soucitný,
nesmírně trpělivý, velmi věrný a laskavý. ^[1071]

^{Ps 86:16}Pohlédni na mě, smiluj se prosím,
svého služebníka posilni,
synu své služebnice daruj spasení!
^{Ps 86:17}Dej mi znamení své dobroty,
aby se moji nepřátelé stydět museli,
až uvidí, že jsi byl mou pomocí
a že ty, Hospodine, jsi mě potěšil!

Kapitola 87

^{Ps 87:1}Zpívaný žalm synů Korachových.

Na svatých horách založil Hospodin
^{Ps 87:2}brány sionské, které miluje
nad všechny Jákobovy příbytky.
^{Ps 87:3}Jak slavné věci o tobě říkají,
město Boží! séla

^{Ps 87:4}„Egypt ^[1072] a Babylon budu uvádět
jako ty, kdo mě poznali;
právě tak Filištíny, Týrské i Habešské –
každý z nich se tu narodil!“

^{Ps 87:5}O Sionu se pak prohlásí:
„Ten i ten se v něm narodil.
Kéž jej posílí sám Nejvyšší!“
^{Ps 87:6}Hospodin zapíše, až sečte národy:
„I tenhle se tu narodil.“ séla

^{Ps 87:7}Ať proto zpěváci při tanci zpívají:
„Všechno mé z tebe pramení!“

Kapitola 88

^{Ps 88:1}Zpívaný žalm synů Korachových. Pro předního zpěváka, k tanci.

Poučná píseň Hemana Ezrachejského.

^{Ps 88:2}Hospodine, Bože mé spásy,
ve dne i v noci před tebou běduji.
^{Ps 88:3}Kéž moje modlitba dospěje k tvé tváři,
nakloň své ucho k mému úpění!

^{Ps 88:4}Duši mám plnou trápení,
můj život se k hrobu nachýlil.
^{Ps 88:5}Už patřím k těm, kdo do jámy klesají,
jsem jako bojovník síly zbavený!

^{Ps 88:6}Zanechali mě mezi mrtvými,
jsem jako mrtvoly v hrobě ležící,
na něž si nevzpomeneš nikdy víc –
od tvojí ruky jsou vzdáleni!

^{Ps 88:7}Shodils mě do jámy nejhlubší,
do nejtemnější propasti.
^{Ps 88:8}Dolehlo na mě tvé zuření,
svými vlnami jsi mě porazil! séla

^{Ps 88:9}Přátele ode mě zahnal jsi,
způsobils, že si mě oškliví.
Nemohu uniknout ze svého sevření,
^{Ps 88:10}oči mi hasnou trápením!

Volám tě, Hospodine, každý den,
k tobě vztahuji ruce své.
^{Ps 88:11}Budeš snad konat divy pro mrtvé?
Zvednou se stíny ke tvé oslavě? séla

^{Ps 88:12}Bude se o tvé lásce mluvit ve hrobě
a o tvé věrnosti v záhubě?
^{Ps 88:13}Copak se ukáže tvůj zázrak v temnotě
a tvá spravedlnost v zemi bez vzpomínek?

^{Ps 88:14}Já však, Hospodine, k tobě hlas pozvedám,
naproti jde ti má ranní modlitba.
^{Ps 88:15}Proč jen mě, Hospodine, odmítáš,
proč skrýváš přede mnou svoji tvář?

^{Ps 88:16}Ztrápený jsem, umírám od mládí;
snáším tvé hrůzy, jsem bezradný.
^{Ps 88:17}Tvůj prudký hněv se přese mě valí,
zdrcen jsem tvými hrůzami!

^{Ps 88:18}Pořád mě obkličují jako voda,
zaplavují mě ze všech stran.
^{Ps 88:19}Přátele i známé jsi ode mě zahnal,
mým společníkem je temnota!

Kapitola 89

^{Ps 89:1}Poučný žalm Etana Ezrachejského.

I.

^{Ps 89:2}Hospodine, o tvé lásce chci zpívat napořád,
navěky chci svými ústy tvou věrnost zvěstovat!
^{Ps 89:3}Tvrdím, že tvá láska má věčné základy,
nebesa jsou potvrzením tvé věrnosti!

^{Ps 89:4}Ty přece řekl jsi:
„Se svým vyvoleným vstupuji do smlouvy,
svému služebníku Davidovi slibuji:
^{Ps 89:5}Tvé potomstvo ustanovím navěky,
po všechna pokolení tvůj trůn upevním.“ ^[1073] séla

II.

^{Ps 89:6}Nebesa, Hospodine, slaví tvé zázraky,
shromáždění svatých tvou věrnost velebí.
^{Ps 89:7}Rovná se Hospodinu někdo v oblacích?
Kdo z Božích synů je jako Hospodin?
^{Ps 89:8}Velikou bázeň Bůh v radě svatých vzbuzuje,
je mnohem hroznější než všichni kolem něj.
^{Ps 89:9}Hospodine Bože zástupů, kdo je jako ty –
mocný Hospodin?
Za všech okolností věrný jsi!

^{Ps 89:10}Ty sám jsi vládcem nad mořem bouřícím,
vzedmutí jeho vln dovedeš ukrotit.
^{Ps 89:11}Ty jsi netvora jak mrtvolu rozdrtil,
svou mocnou paží jsi soky rozptýlil.
^{Ps 89:12}Nebe i země tobě náleží,
svět se vším, co je v něm, ty jsi založil.
^{Ps 89:13}Sever i jih – stvořil jsi obojí,
Tábor i Hermon v tvém jménu jásají.
^{Ps 89:14}Mocná je paže tvá, silná ruka tvá,
pravice tvá se pozvedá.
^{Ps 89:15}Právo a spravedlnost jsou tvého trůnu opora,
láska a věrnost předchází tvoji tvář!

^{Ps 89:16}Blaze národu, jenž umí Hospodina velebit;
ve světle tvé tváře takoví smějí žít.
^{Ps 89:17}Ve tvém jménu radují se celé dny,
tvá spravedlnost jim dává vítězství.
^{Ps 89:18}Sláva jejich síly jsi přece ty sám,
díky tvé milosti se náš roh pozvedá.
^{Ps 89:19}Hospodinu patří naše pavéza,
Svatému izraelskému náš král!

III.

^{Ps 89:20}Ve vidění jsi kdysi promluvil,
tehdy jsi řekl věrným svým:
„Hrdinovi jsem pomoc udělil,
vybraného z lidu jsem vyvýšil.
^{Ps 89:21}Našel jsem svého služebníka Davida,
svým svatým olejem jsem ho pomazal.
^{Ps 89:22}Má ruka jej bude podpírat,
má paže mu bude síly dodávat.
^{Ps 89:23}Nebude jej moci vydírat nepřítel,
nebude přemožen žádným zlosynem.
^{Ps 89:24}Jeho protivníky před ním rozdrtím,
ty, kdo jej nenávidí, porazím.

^{Ps 89:25}Má věrnost a láska bude s ním,
jeho roh se v mém jménu vyvýší.
^{Ps 89:26}Jeho ruku vložím na moře,
na řekách spočine jeho pravice.
^{Ps 89:27}‚Ty jsi můj Otec‘ – tak mě osloví –
‚ty jsi můj Bůh, skála mé záchrany!‘
^{Ps 89:28}A tak jej prvorozeným učiním,
nejvyšším bude z králů na zemi.
^{Ps 89:29}Svou lásku k němu zachovám navěky,
má smlouva s ním se nikdy nezmění.
^{Ps 89:30}Jeho potomstvo ustavím navždycky,
dokud potrvá nebe, jeho trůn obstojí.

^{Ps 89:31}Jeho synové když však můj Zákon opustí
a nebudou se řídit mými pravidly,
^{Ps 89:32}má ustanovení jestliže poruší
a nedodrží mé příkazy –
^{Ps 89:33}holí potrestám jejich poklesky
a jejich provinění ranami.
^{Ps 89:34}Svou lásku však od něj neodvrátím,
svou vlastní věrnost nezradím,
^{Ps 89:35}svou smlouvu nikdy neporuším,
co vyšlo z mých úst, to nezměním!

^{Ps 89:36}Jednou jsem ve své svatosti přísahal –
copak bych zklamal Davida?
^{Ps 89:37}Jeho potomstvo navěky potrvá,
jeho trůn přede mnou bude jak slunce stát,
^{Ps 89:38}bude jak měsíc upevněn navěky –
ten věrný svědek v oblacích!“ séla

IV.

^{Ps 89:39}Teď jsi jej ale zavrhl, zapudil,
na svého pomazaného ses rozzuřil.
^{Ps 89:40}Smlouvu se svým služebníkem zrušil jsi,
jeho korunu jsi na zem zahodil.
^{Ps 89:41}Všechny jeho hradby jsi prolomil,
jeho opevnění jsi rozbořil.
^{Ps 89:42}Všichni kolemjdoucí jej drancují,
svým sousedům je vydán k tupení!

^{Ps 89:43}Zvedl jsi pravici jeho nepřátel,
rozveselil jsi všechny jeho soupeře.
^{Ps 89:44}Ostří jeho meče jsi otupil,
nechtěls ho v boji podepřít.
^{Ps 89:45}Jeho nádheře jsi konec učinil,
jeho trůn jsi k zemi povalil.
^{Ps 89:46}Dny jeho mládí jsi ukrátil,
zahalil jsi ho pláštěm ostudy! séla

^{Ps 89:47}Jak dlouho se, Hospodine, budeš ukrývat? Napořád?
Musí tvá zuřivost jak oheň plát?
^{Ps 89:48}Jak krátký je můj život – vzpomeň si!
K jaké marnosti lidstvo stvořil jsi?
^{Ps 89:49}Kdo může žít, smrt nikdy nespatřit?
Kdo zachrání svůj život z moci podsvětí? séla

^{Ps 89:50}Kam se tvá první láska, Pane, poděla?
Na svoji věrnost jsi Davidovi přísahal!
^{Ps 89:51}Pamatuj, Pane, jak je tvůj služebník pohrdán!
Urážky všech těch národů mi padly do klína!
^{Ps 89:52}Jak jen se, Hospodine, tví nepřátelé rouhali!
Tvému pomazanému se rouhali a jeho šlépějím!

^{Ps 89:53}Hospodin ať je požehnán navěky!

Amen! Amen!

Čtvrtá kniha

Kapitola 90

^{Ps 90:1}Modlitba Božího muže Mojžíše.

Po všechny věky jsi, Pane, byl
vždy naším domovem.
^{Ps 90:2}Dřív než se hory zrodily,
dřív než jsi zplodil zem a svět,
od věků navěky Bůh jsi ty!

^{Ps 90:3}Obracíš člověka zpátky v prach,
pravíš: „Vraťte se, smrtelníci, zpět!“ ^{[1074]
Ps 90:4}Před tebou přece tisíc let
uplyne jako včerejšek,
jak noční hodina!

^{Ps 90:5}Spláchneš je – jsou pouhý sen,
tráva, jež zítra pomine:
^{Ps 90:6}ráno roste a rozkvétá,
večer skosena usychá!

^{Ps 90:7}Pro tvé rozlícení hyneme,
tvé zuřivosti se děsíme.
^{Ps 90:8}Naše viny totiž kladeš před sebe,
naše tajnosti na světlo tváře své.
^{Ps 90:9}Naše dny míjejí v hněvu tvém,
svá léta končíme s povzdechem.

^{Ps 90:10}Celý náš život trvá sedmdesát let
anebo osmdesát, jsme-li při síle.
Většina z nich ^[1075] jsou dřina a potíže,
náhle je konec – a pryč letíme!

^{Ps 90:11}Sílu tvého hněvu kdo ale zná,
před tvou zuřivostí kdo bázeň má?
^{Ps 90:12}Nauč nás počítat naše dny,
abychom v srdci zmoudřeli!

^{Ps 90:13}Navrať se, Hospodine – jak dlouho ještě?
Nad svými služebníky smiluj se!
^{Ps 90:14}Hned za svítání svou láskou nasyť nás,
štěstím ať zpíváme do konce života!
^{Ps 90:15}Naše radost ať trvá jak dřívější soužení,
jako ta léta, kdy jsme žili v neštěstí.

^{Ps 90:16}Tvým služebníkům ať je zjevné dílo tvé,
jejich děti ať se kochají v tvé nádheře!
^{Ps 90:17}Vlídnost našeho Pána Boha ať s námi zůstává,
dílo našich rukou ať mezi námi rozkvétá,
dílo našich rukou ať rozkvétá!

Kapitola 91

^{Ps 91:1}Ve skrýši Nejvyššího kdo přebývá,
ve stínu Všemohoucího bude spočívat.
^{Ps 91:2}Hospodinu řeknu: „Jsi mé útočiště, můj hrad,
můj Bůh, na něhož spoléhám!“

^{Ps 91:3}Jistě tě vysvobodí z lovcovy pasti,
z morové rány nejprudší.
^{Ps 91:4}Přikryje tě svými perutěmi,
pod jeho křídly najdeš bezpečí,
štít jeho věrnosti tě obklopí!
^{Ps 91:5}Nezalekneš se noční hrůzy
ani střel, jež ve dne létají,
^{Ps 91:6}morové nákazy, jež tmou se plíží,
ani zhoubné rány v čase poledním.
^{Ps 91:7}Po tvém boku jich padne tisíc
a deset tisíců po tvé pravici,
tebe to ale nechá být.
^{Ps 91:8}Pouze to spatříš na vlastní oči,
uvidíš odplatu ničemných!

^{Ps 91:9}Když Hospodinu řekneš: „Jsi mé útočiště,“
Nejvyššího když zvolíš za svůj příbytek,
^{Ps 91:10}žádné neštěstí se ti nepřihodí,
rána se vyhne tvému obydlí.
^{Ps 91:11}Vždyť kvůli tobě pověřil anděly,
na všech tvých cestách aby tě chránili,
^{Ps 91:12}na rukou aby tě nosili,
nohu o kámen aby sis nezranil.
^{Ps 91:13}Přes lvici i zmiji půjdeš dál,
lva i baziliška pošlapáš!

^{Ps 91:14}„Přilnul ke mně, a tak ho zachráním,
poznal mé jméno a já ho vyvýším.
^{Ps 91:15}Bude mě volat a já mu odpovím,
v dobách soužení budu s ním,
vysvobodím jej a oslavím.
^{Ps 91:16}Dlouhým životem ho nasytím –
ukážu mu své spasení!“

Kapitola 92

^{Ps 92:1}Zpívaný žalm pro sobotní den.

^{Ps 92:2}Krásné je Hospodina velebit,
tvé jméno opěvovat, Nejvyšší!
^{Ps 92:3}Vyprávět o tvé lásce za svítání,
o tvé věrnosti zpívat za nocí
^{Ps 92:4}při loutně s deseti strunami,
za doprovodu citery.
^{Ps 92:5}Svými skutky jsi mě, Pane, obšťastnil,
proto chci zpívat o díle rukou tvých.

^{Ps 92:6}Jak veliké jsou, Hospodine, skutky tvé,
jak jsou tvé záměry velmi hluboké!
^{Ps 92:7}Tupý člověk o tom neví nic,
omezenec vůbec netuší,
^{Ps 92:8}že jako tráva rostou ničemní
a všichni zločinci že vzkvétají,
aby vyhlazeni byli navždycky.
^{Ps 92:9}Ty však, Hospodine, jsi vyvýšen navěky!

^{Ps 92:10}Jistěže, Hospodine, nepřátelé tví,
jistěže nepřátelé tví budou zničeni:
rozprášeni budou všichni zločinci!
^{Ps 92:11}Můj roh však pozvedneš jako roh buvolí,
čerstvým olejem mě pokropíš.
^{Ps 92:12}Uvidím pád těch, kdo mě špehují,
o zkáze bídáků, kteří mě napadají, uslyším!

^{Ps 92:13}Spravedlivý ale jak palma pokvete,
jak cedr v Libanonu poroste.
^{Ps 92:14}V Hospodinově domě kdo jsou vsazeni,
v nádvořích našeho Boha vzkvétají.
^{Ps 92:15}Ovoce ponesou ještě ve stáří,
čerství zůstanou a plní sil.
^{Ps 92:16}Zvěstovat budou Hospodinovu poctivost –
on je má Skála, je každé křivdy prost!

Kapitola 93

^{Ps 93:1}Hospodin kraluje, oblék se v majestát,
oblék se Hospodin, silou se přepásal!

Pevně je postaven svět, aby se neotřásl,
^{Ps 93:2}tvůj trůn byl založen dříve než čas –
od věčnosti jsi ty sám!

^{Ps 93:3}Zvedají řeky, Hospodine,
zvedají řeky svůj hlas,
zvedají řeky vlnobití svá!

^{Ps 93:4}Nad hřmění proudů mohutných,
nad moře mocné bouření
mnohem mocnější je Hospodin!

^{Ps 93:5}Zcela spolehlivá jsou tvá svědectví,
tvému domu svatost náleží,
Hospodine, navždycky!

Kapitola 94

^{Ps 94:1}Bože pomsty, Hospodine,
Bože pomsty, zaskvěj se.
^{Ps 94:2}Soudce vší země, povstaň již,
dej pyšným, co si zaslouží!
^{Ps 94:3}Jak dlouho, Hospodine, ničemní,
jak dlouho ničemní budou vítězit?

^{Ps 94:4}Chrlí jen pýchu, kdykoli promluví,
všichni ti zločinci se honosí.
^{Ps 94:5}Tvůj lid, Hospodine, deptají,
utlačují tvé dědictví.
^{Ps 94:6}Mordují vdovy a příchozí,
vraždí sirotky!
^{Ps 94:7}Říkají: „Hospodin to přece nevidí,
Bůh Jákobův se to nedozví!“

^{Ps 94:8}Pochopte to, vy tupci největší,
kdy rozum dostanete, hlupáci?
^{Ps 94:9}Ten, který stvořil ucho – copak neslyší?
Ten, který zformoval oko – copak nevidí?
^{Ps 94:10}Ten, který trestá národy – copak nesoudí?
Učiteli lidstva snad chybí vědění?
^{Ps 94:11}Hospodin zná lidské úmysly –
neznamenají vůbec nic!

^{Ps 94:12}Blaze člověku, jehož, Hospodine, káráš,
člověku, jehož učíš ze svého Zákona.
^{Ps 94:13}Dáváš mu odpočinout od zlých dnů,
než bude vykopána jáma ničemům.
^{Ps 94:14}Hospodin přece nenechá svůj lid,
nikdy neopustí své dědictví!
^{Ps 94:15}Ke spravedlivým se právo navrátí,
všichni poctiví dojdou odplaty.

^{Ps 94:16}Kdo se mě zastane proti bídákům?
Kdo se mnou postaví se proti zlosynům?
^{Ps 94:17}Kdyby mi býval nepomohl Hospodin,
zakrátko bydlel bych v říši mlčení!
^{Ps 94:18}Už jsem si řekl: „Má noha poklesá,“
tvá láska, Hospodine, mě ale držela!
^{Ps 94:19}Když nitro měl jsem plné úzkostí,
tvé utěšení mi bylo rozkoší!

^{Ps 94:20}Spojí se s tebou vládci zločinní?
Ti, kteří proti právu plodí trápení?
^{Ps 94:21}Takoví spravedlivého berou útokem,
na smrt odsuzují nevinné!
^{Ps 94:22}Hospodin je však mou pevností,
můj Bůh je skálou, v níž se ukryji.
^{Ps 94:23}On jejich zvrácenost na ně obrátí,
jejich vlastní špatností je vyhladí,
Hospodin, náš Bůh, je vyhladí!

Kapitola 95

^{Ps 95:1}Pojďte, zpívejme Hospodinu s radostí,
jásejme Skále naší záchrany!
^{Ps 95:2}Do jeho přítomnosti vstupme s vděčností,
hlasitými žalmy ho pojďme oslavit!

^{Ps 95:3}Veliký Bůh je Hospodin přece,
veliký Král nad všemi bohy.
^{Ps 95:4}V jeho rukou jsou základy země,
jemu náleží horské vrcholy.
^{Ps 95:5}Patří mu moře, vždyť učinil je,
i souš jeho ruce stvořily!

^{Ps 95:6}Pojďte a klaňme se, před ním padněme,
Hospodin je náš Tvůrce, před ním klekněme!
^{Ps 95:7}On je náš Bůh, my lid, jejž on pase,
ovce, o které on sám pečuje.

Dnes, když ho uslyšíte mluvit,
^{Ps 95:8}nebuďte zatvrzelí jako při vzpouře,
jako v den pokušení tehdy na poušti,
^{Ps 95:9}když mě pokoušeli vaši otcové. ^[1076]

Zkusili mě a viděli, co umím,
^{Ps 95:10}to pokolení jsem si hnusil po čtyřicet let,
až jsem si řekl: „Ten lid má pobloudilé srdce,
mé cesty vůbec neznají!“
^{Ps 95:11}Rozhněván jsem tenkrát odpřisáhl:
„Do mého odpočinku nikdy nevkročí!“

Kapitola 96

^{Ps 96:1}Zpívejte Hospodinu novou píseň,
zpívej Hospodinu, celá zem!
^{Ps 96:2}Zpívejte Hospodinu, jeho jméno chvalte,
jeho spásu zvěstujte den co den.
^{Ps 96:3}O jeho slávě národům vyprávějte,
o jeho divech řekněte lidem všem!

^{Ps 96:4}Veliký je Hospodin, vší chvály hodný,
nad všechny bohy ohromný.
^{Ps 96:5}Bohové národů jsou samé modly,
Hospodin ale stvořil nebesa.
^{Ps 96:6}Sláva a nádhera je v jeho přítomnosti,
v jeho svatyni je síla a nádhera.

^{Ps 96:7}Vzdejte Hospodinu, lidské plémě,
vzdejte Hospodinu slávu a moc!
^{Ps 96:8}Vzdejte Hospodinu slávu, jež náleží mu,
do jeho nádvoří s dary předstupte.
^{Ps 96:9}Klaňte se Hospodinu v jeho svaté kráse,
před ním se rozechvěj, celá zem!

^{Ps 96:10}Národům řekněte: „Hospodin kraluje!“
Pevně je postaven svět, nic jím neotřese;
on bude soudit lidi poctivě!
^{Ps 96:11}Jásejte, nebesa, země ať raduje se,
moře ať burácí se vším, co je v něm!

^{Ps 96:12}Celý světa kraj ať se veselí,
ať zvučí všechno lesní stromoví
^{Ps 96:13}před Hospodinem, který přichází:
„Přichází, aby soudil zem!
On bude spravedlivě soudit svět,
národy bude soudit v pravdě své!“

Kapitola 97

^{Ps 97:1}Hospodin kraluje, raduj se, země,
množství ostrovů ať zajásá!
^{Ps 97:2}Hustý mrak jej obklopuje,
právo a spravedlnost jeho trůn podpírá.
^{Ps 97:3}Předchází jej prudký plamen,
spaluje protivníky kolem dokola!

^{Ps 97:4}Světu svítí jeho blesky,
zem to vidí, chvěje se!
^{Ps 97:5}Hory jak vosk před Hospodinem tají,
před Pánem země veškeré.
^{Ps 97:6}Nebesa vyprávějí o jeho spravedlnosti,
na jeho slávu hledí všechny národy.

^{Ps 97:7}Hanba všem, kdo uctívají bůžky,
těm, kdo se chlubí svými modlami –
všichni bohové se před ním sklánějí!
^{Ps 97:8}Sion se veselí, když to slyší,
judské osady se radují,
Hospodine, díky soudům tvým!
^{Ps 97:9}Vždyť ty, Hospodine, jsi nad vší zemí Nejvyšší,
nad všemi bohy jsi velmi vznešený!

^{Ps 97:10}Milovníci Hospodina, mějte zlo v nenávisti,
život svých věrných on přece ochrání,
vysvobodí je z ruky ničemných!
^{Ps 97:11}Poctivým lidem světlo vychází, ^[1077]
radost je dána upřímným.
^{Ps 97:12}Radujte se v Hospodinu, kdo jste poctiví,
oslavujte památku jeho svatosti!

Kapitola 98

^{Ps 98:1}Žalm.

Zpívejte Hospodinu novou píseň,
vždyť přece činí zázraky!
Svojí pravicí, paží své svatosti
vydobyl sobě vítězství.
^{Ps 98:2}Hospodin předvedl svoje spasení,
svou spravedlnost zjevil před všemi národy.
^{Ps 98:3}Na svoji lásku se rozpomněl,
na svou věrnost k domu Izraele,
aby všechny končiny světa viděly
spásu, již náš Bůh připravil!

^{Ps 98:4}Jásej Hospodinu, celá zem,
dejte se do zpěvu, žalmy zahrajte!
^{Ps 98:5}Zahrajte Hospodinu na citeře,
při citeře mu žalmy zpívejte.
^{Ps 98:6}Na trubky a rohy zatrubte,
před králem Hospodinem jásejte!

^{Ps 98:7}Moře ať burácí se vším, co je v něm,
stejně tak všichni, kdo žijí na světě!
^{Ps 98:8}Řeky, tleskejte radostí,
hory ať k tomu zpívají
^{Ps 98:9}před Hospodinem,
jenž přichází soudit zem.
On bude spravedlivě soudit svět,
národy bude soudit poctivě!

Kapitola 99

^{Ps 99:1}Hospodin kraluje – národy, chvějte se!
Trůní nad cherubíny – země ať třese se!
^{Ps 99:2}Veliký je na Sionu Hospodin,
vyvýšený nad všemi národy.
^{Ps 99:3}Tvé jméno veliké a hrozné ať velebí:
„On je svatý!“

^{Ps 99:4}Král ve své síle právo miluje,
vždyť ty jsi rovnost stanovil,
právo a spravedlnost v Jákobovi konáš ty.
^{Ps 99:5}Vyvyšujte Hospodina, Boha našeho,
klaňte se u jeho podnoží:
„On je svatý!“

^{Ps 99:6}Mojžíš a Áron jsou mezi jeho kněžími,
Samuel mezi těmi, kdo jeho jméno vzývají;
k Hospodinu volali a on jim odvětil.
^{Ps 99:7}Z oblakového sloupu mluvil k nim;
dbali na svědectví a zákony, které jim uložil.

^{Ps 99:8}Hospodine, Bože náš, tys jim odpovídal,
byl jsi jim Bohem, který odpouští,
i když jsi trestal jejich zločiny.
^{Ps 99:9}Vyvyšujte Hospodina, Boha našeho,
klaňte se na hoře jeho svatosti:
„Jistě je svatý náš Bůh, Hospodin!“

Kapitola 100

^{Ps 100:1}Děkovný žalm.

Jásej Hospodinu, celá zem,
^{Ps 100:2}služte Hospodinu vesele,
přistupte před něj se zpěvem!

^{Ps 100:3}Hospodin je Bůh, to vězte,
on je náš Tvůrce, jemu patříme;
jsme jeho lid – ovce na jeho pastvině!

^{Ps 100:4}Do jeho bran vejděte s děkováním,
do jeho nádvoří s chválami;
dobrořečte jeho jménu s vděčností!

^{Ps 100:5}Hospodin je přece tolik dobrý,
jeho láska trvá navěky,
jeho věrnost po všechna pokolení!

Kapitola 101

^{Ps 101:1}Žalm Davidův.

O lásce a právu zazpívám,
tobě, Hospodine, chci zpívat žalm.
^{Ps 101:2}Poctivou cestu pečlivě sleduji –
kdy už mě navštívíš?

Ve vlastním domě chci žít tak,
jak srdci velí poctivost.
^{Ps 101:3}Nikdy nepřijde před můj zrak
žádná hanebnost!

Skutky odpadlíků jsou mi odporné,
nemám s nimi nic společné.
^{Ps 101:4}Zvrácené srdce ať je mi vzdálené,
nechci se vyznat v ničem zlém!

^{Ps 101:5}Kdo svého bližního tajně pomlouvá,
toho umlčím.
Povýšené oči a srdce nadutá
nikdy nestrpím!

^{Ps 101:6}Věrné si v celé zemi vyhlížím,
takoví u mne budou žít.
Poctivou cestou kdo umí jít,
takový bude můj služebník.

^{Ps 101:7}V mém domě však bydlet nebude
nikdo, kdo páchá lest.
Nikdo, kdo mluví lži,
mi nesmí na oči!

^{Ps 101:8}Každého rána umlčím
všechny ničemy na zemi.
Z Hospodinova města vymýtím
všechny zlosyny!

Kapitola 102

^{Ps 102:1}Modlitba ubožáka, když v zoufalství vylévá před Hospodinem své úzkosti.

I.

^{Ps 102:2}Naslouchej, Hospodine, mé modlitbě,
můj křik o pomoc kéž k tobě pronikne!
^{Ps 102:3}Svou tvář přede mnou neskrývej
v den, kdy jsem ohrožen!
Nakloň mi ucho své,
v den, kdy volám tě, pospěš, vyslyš mě!

^{Ps 102:4}Moje dny v dýmu ztrácí se,
mé kosti planou jako pec.
^{Ps 102:5}Mé zbité srdce jak tráva uvadlo,
ani si nevzpomenu na jídlo!
^{Ps 102:6}Od námahy svého kvílení
jsem na kost vyhublý!

^{Ps 102:7}Pelikánu v poušti se podobám,
jsem jako sýček v pustinách.
^{Ps 102:8}Nemohu spát a jsem sám
jak vrabec na střechách.
^{Ps 102:9}Posměchu nepřátel jsem denně vydáván,
za blázna mají mě, jsem pro ně nadávka!

^{Ps 102:10}Vždyť jako chleba popel polykám,
do svého nápoje slzy přidávám!
^{Ps 102:11}To všechno pro tvůj hněv, pro tvé horlení –
pozdvihl jsi mě, abys mě odmrštil!
^{Ps 102:12}Mých dnů jak stínu ubývá,
jako ta tráva uvadám.

II.

^{Ps 102:13}Ty však, Hospodine, navěky zůstáváš,
po všechna pokolení trvá tvá památka.
^{Ps 102:14}Vstaneš, aby ses nad Sionem smiloval,
vždyť už je čas mu přízeň prokázat,
už přišel správný čas!
^{Ps 102:15}Vždyť tvoji služebníci milují jeho kamení,
nad jeho prachem jsou hnuti lítostí!

^{Ps 102:16}Hospodinovo jméno národy ctít budou
a všichni králové světa slávu tvou,
^{Ps 102:17}až Hospodin znovu Sion zbuduje,
až se ukáže ve slávě.
^{Ps 102:18}Tehdy se obrátí k modlitbě trpícího,
tehdy nepohrdne jejich modlitbou!

^{Ps 102:19}Ať je to zapsáno pro příští pokolení,
ať slaví Hospodina ti, kteří budou stvořeni,
^{Ps 102:20}že shlédl dolů ze svých svatých výšin,
Hospodin z nebe že pohleděl na zemi,
^{Ps 102:21}aby vyslyšel nářek uvězněných,
odsouzené k smrti aby propustil!

^{Ps 102:22}Hospodinovo jméno bude na Sionu znít,
Jeruzalém jeho chvála naplní,
^{Ps 102:23}národy a království až se shromáždí,
aby Hospodinu sloužili!

III.

^{Ps 102:24}Uprostřed cesty mi síly podlomil,
můj život náhle ukrátil.
^{Ps 102:25}Řekl jsem: Bože můj, neber mě zprostřed života –
po všechna pokolení trvají léta tvá!

^{Ps 102:26}Za pradávna jsi zemi založil,
dílem tvých rukou jsou nebesa.
^{Ps 102:27}Ona pominou, ty budeš vždy,
všechna se jako šaty obnosí.
Odložíš je jak starý plášť
a budou pryč.

^{Ps 102:28}Ty však jsi tentýž –
tvá léta neskončí.
^{Ps 102:29}Děti tvých služebníků budou žít dál,
jejich símě před tebou bude rozkvétat!

Kapitola 103

^{Ps 103:1}Žalm Davidův.

Dobrořeč, duše má, Hospodinu
a celé nitro mé jeho svatému jménu!
^{Ps 103:2}Dobrořeč, duše má, Hospodinu
a nikdy nezapomeň na jeho odměnu!

^{Ps 103:3}On ti všechny tvé viny odpouští,
on tě uzdravuje ze všech nemocí.
^{Ps 103:4}On tě vykupuje od smrti v propasti,
on tě korunuje láskou a něžností.
^{Ps 103:5}On štědře naplňuje tvé žádosti, ^[1078]
mládí ti obnovuje jako orlovi!

^{Ps 103:6}Hospodin spravedlnost zjednává,
všem utlačeným k právu pomáhá.
^{Ps 103:7}Své cesty Mojžíšovi poznat dal,
synům Izraele své skutky ukázal.

^{Ps 103:8}Hospodin je milostivý a soucitný,
nesmírně trpělivý a velmi laskavý. ^{[1079]
Ps 103:9}Nevznáší stále výčitky,
nechová zlobu navěky.
^{Ps 103:10}Nenakládá s námi, jak zaslouží náš hřích,
neodplácí nám podle našich vin.

^{Ps 103:11}Jako je vysoko nebe nad zemí,
tak velkou lásku má k těm, kdo ho ctí.
^{Ps 103:12}Jako je od západu východ vzdálený,
tak vzdálil od nás naše přestupky.
^{Ps 103:13}Jako je otec k dětem laskavý,
tak je laskavý Hospodin k těm, kdo ho ctí!

^{Ps 103:14}On přece ví, z čeho jsme složeni,
to, že jsme prach, si nosí v paměti.
^{Ps 103:15}Vždyť jako tráva trvá smrtelník,
jak polní kvítí kvete si.
^{Ps 103:16}Poryvem větru ale mizí pryč,
nezbude památky, kde dříve byl.

^{Ps 103:17}Hospodinova láska trvá odevždy,
navždy zůstane s jeho ctiteli.
Jeho spravedlnost bude i s vnoučaty
^{Ps 103:18}těch, kdo jeho smlouvu dodrží,
kdo pamatují plnit jeho příkazy.
^{Ps 103:19}Hospodin ustavil svůj trůn na nebi,
svou královskou mocí vládne nade vším!

^{Ps 103:20}Dobrořečte Hospodinu, jeho andělé,
vy mocní hrdinové, kteří jeho slovo konáte,
vy, kteří jeho slovo plníte poslušně!
^{Ps 103:21}Dobrořečte Hospodinu, všechny jeho zástupy,
vy, jeho služebníci, kteří jste mu po vůli!
^{Ps 103:22}Dobrořečte Hospodinu, všechna jeho stvoření,
všude tam, kam sahá jeho vládnutí!

Dobrořeč duše má Hospodinu!

Kapitola 104

^{Ps 104:1}Dobrořeč duše má Hospodinu!

I.

Jak jsi veliký, Hospodine, Bože můj –
oděn jsi slávou a nádherou!
^{Ps 104:2}Světlem jsi jak pláštěm zahalen,
nebe jsi jako plachtu rozestřel!
^{Ps 104:3}Svoje paláce jsi nad vodou postavil,
jak vozy užíváš husté oblaky,
vznášíš se na křídlech větrných.
^{Ps 104:4}Vichry činíš svými posly,
tvými služebníky jsou plameny!

^{Ps 104:5}Zemi jsi založil na jejích sloupech,
navěky jí neotřese vůbec nic.
^{Ps 104:6}Jak pláštěm přikryl jsi ji oceánem,
vody stály i nad horami.
^{Ps 104:7}Před tvojí hrozbou pak rozutekly se,
před tvým burácením prchaly.
^{Ps 104:8}Sahaly k horám, stekly však do údolí,
na místo tebou určené.
^{Ps 104:9}Hranice dals jim, aby je nepřekročily,
aby už nikdy nepřikryly zem!

^{Ps 104:10}Ty pouštíš potoky do údolí,
aby proudily mezi horami,
^{Ps 104:11}všechnu polní zvěř aby napájely,
divocí osli aby u nich žízeň zahnali,
^{Ps 104:12}na jejich březích aby hnízdili ptáci,
jejich zpěv aby zněl mezi větvemi.
^{Ps 104:13}Ze svých paláců hory napájíš,
země se sytí ovocem skutků tvých!

^{Ps 104:14}Trávě pro dobytek dáváš růst
a také rostlinám k lidskému užitku,
aby jim ze země pokrm vyrostl:
^{Ps 104:15}Víno, jež smrtelníka v srdci oblaží,
olej, po němž se obličej rozzáří,
a chléb, který člověku dodá sil.

^{Ps 104:16}Hospodin sytí i své stromoví –
libanonské cedry, které sám vysadil.
^{Ps 104:17}Vrabci si na nich hnízda postaví,
čáp si nachází domov na jedli.
^{Ps 104:18}Vysoké hory patří kamzíkům,
skály jsou útočištěm králíků. ^[1080]

^{Ps 104:19}Stvořil jsi měsíc, aby časy určoval,
i samo slunce ví, kdy má zapadat.
^{Ps 104:20}Přivádíš tmu a noc se rozhostí,
spoustou zvěře se lesy zahemží.
^{Ps 104:21}Po své kořisti řvou tehdy lvi,
aby tak Boha o pokrm žádali.
^{Ps 104:22}S východem slunce se vrací zpět,
aby ulehli ve svých doupatech.
^{Ps 104:23}Za svým úkolem tehdy člověk vyráží,
pracuje na něm, než se zešeří.

II.

^{Ps 104:24}Kolik je, Hospodine, skutků tvých!
Všechno jsi moudře učinil –
země je plná tvých stvoření!
^{Ps 104:25}Hle, je tu moře širé a veliké,
havěť bezpočtu se hemží v něm –
maličcí i velcí tvorové!
^{Ps 104:26}Plují v něm lodě a také leviatan,
jehož jsi stvořil, aby si tam hrál!

^{Ps 104:27}Ti všichni k tobě vzhlížejí,
abys je krmil v čase potřeby.
^{Ps 104:28}Dáváš jim a oni sbírají,
když otevřeš ruku, sytí se hojností.
^{Ps 104:29}Děsí se ale, když svou tvář ukrýváš,
hynou, když dech jim odnímáš –
navracejí se znovu v prach.
^{Ps 104:30}Svého Ducha když pošleš, bývají stvořeni,
abys tvář země znovu obnovil!

^{Ps 104:31}Hospodinova sláva ať trvá věčně,
ze svého díla ať se Hospodin raduje!
^{Ps 104:32}Pod jeho pohledem země třese se,
hory dýmají pod jeho dotykem!

^{Ps 104:33}Zpívat budu Hospodinu celý život svůj,
žalmy zpívat svému Bohu, dokud jsem tu!
^{Ps 104:34}Kéž se mu líbí moje myšlenky –
Hospodin je přece mojí radostí!
^{Ps 104:35}Kéž by už hříšníci ze světa zmizeli,
kéž by tu darebáci více nebyli!

Dobrořeč, duše má, Hospodinu!
Haleluja! ^[1081]

Kapitola 105

I.

^{Ps 105:1}Oslavujte Hospodina, jeho jméno vzývejte, ^[1082]
jeho činy rozhlašujte mezi národy!
^{Ps 105:2}Zpívejte mu, hrajte mu,
rozvažujte o všech jeho zázracích!
^{Ps 105:3}Jeho svatým jménem chlubte se,
ze srdce ať se radují, kdo Hospodina hledají!

^{Ps 105:4}Po Hospodinu se ptejte, po jeho síle,
jeho tvář vždycky hledejte.
^{Ps 105:5}Pamatujte, jaké divy provedl,
jaké zázraky a co rozhodl.
^{Ps 105:6}Vy, símě Abrahama, jeho služebníka,
jste jeho vyvolení, děti Jákoba.

^{Ps 105:7}On je Hospodin, Bůh náš,
celá zem jeho soudu podléhá!
^{Ps 105:8}Na svoji smlouvu pamatuje věčně,
na slovo tisíci pokolení svěřené,
^{Ps 105:9}na smlouvu, již uzavřel s Abrahamem,
na přísahu, již složil před Izákem.

^{Ps 105:10}Jákobovi ten výrok potvrdil
za věčnou smlouvu pro Izrael:
^{Ps 105:11}„Tobě dám kanaánskou zem,
bude tvým dědičným údělem!“ ^{[1083]
Ps 105:12}Přitom jich tenkrát bylo jen trochu,
byli jenom hrstkou cizinců.

^{Ps 105:13}Z národu do národu když bloudili,
od jednoho k jinému království,
^{Ps 105:14}nikoho nenechal, aby jim ublížil.
I krále kvůli nim varoval:
^{Ps 105:15}„Mé pomazané nechte být!
Mým prorokům nepůsobte žal!“

II.

^{Ps 105:16}Když potom přivolal na zem hlad
a odřízl je od chleba,
^{Ps 105:17}poslal před nimi jistého Josefa,
jehož prodali jako otroka.
^{Ps 105:18}Nohy měl sevřené v okovech,
hrdlo uvězněné v železech.

^{Ps 105:19}Když se pak splnila jeho předpověď,
když jej protříbila Hospodinova řeč,
^{Ps 105:20}král ho pak nechal propustit z okovů,
vládce národů dal mu svobodu.
^{Ps 105:21}Správcem svého paláce jej učinil –
vládl nade vším jeho bohatstvím!
^{Ps 105:22}Jeho dvořanům poroučel ^[1084] podle libosti,
jeho poradce vedl k moudrosti.

^{Ps 105:23}Do Egypta tenkrát přišel Izrael,
Jákob byl hostem v zemi Chámově.
^{Ps 105:24}Svůj lid tam Hospodin velmi rozplodil,
bylo jich víc, než jejich protivníci unesli!
^{Ps 105:25}Nechal je nenávidět jeho lid,
na jeho služebníky aby vymýšleli lsti.

III.

^{Ps 105:26}Poslal k nim svého služebníka Mojžíše
se svým vyvoleným, Áronem.
^{Ps 105:27}Ti jim předváděli jeho znamení,
v Chámově zemi konali zázraky!

^{Ps 105:28}Poslal tmu a přišlo zatmění,
jeho příkazům se totiž vzepřeli. ^{[1085]
Ps 105:29}Jejich vody ve krev obrátil,
zahubil všechny ryby v nich.
^{Ps 105:30}Jejich země se hemžila žabami –
byly i v královských ložnicích!

^{Ps 105:31}Na jeho rozkaz mouchy přilétly,
po celé říši byli komáři.
^{Ps 105:32}Místo deště je zasypal kroupami,
nad jejich zemí se blesky míhaly.
^{Ps 105:33}Potloukl jejich révu i jejich fíkoví,
po celé jejich říši stromy roztříštil!

^{Ps 105:34}Na jeho rozkaz přilétly kobylky,
nemožné bylo spočítat housenky!
^{Ps 105:35}Sežraly jim v zemi všechny rostliny,
pohltily vše, co půda urodí.

^{Ps 105:36}Všechno prvorozené pak v té zemi bil,
všechen výkvět mládí jim zahubil.
^{Ps 105:37}Svůj lid pak vyvedl se stříbrem a zlatem,
v žádném z jeho kmenů nikdo neumdlel!
^{Ps 105:38}Z jejich odchodu měli radost v Egyptě,
strach z Izraele totiž svíral je!

IV.

^{Ps 105:39}Rozestřel oblak, aby jim dal stín,
noc jim svým ohněm prozářil.
^{Ps 105:40}Na jejich žádost dal jim křepelky,
sytil je svým chlebem nebeským.
^{Ps 105:41}Otevřel skálu, vody vytryskly,
proudem se valily po poušti!

^{Ps 105:42}Pamatoval na to, co svatě zaslíbil
svému služebníku Abrahamovi. ^{[1086]
Ps 105:43}Svůj lid tehdy vyvedl s veselím,
svoje vyvolené s jásáním!

^{Ps 105:44}Potom jim daroval země pohanů,
dědičně získali úsilí národů,
^{Ps 105:45}aby se řídili jeho pravidly
a dodržovali jeho zákony.

Haleluja!

Kapitola 106

I.

^{Ps 106:1}Haleluja!

Oslavujte Hospodina – je tak dobrý!
Jeho láska trvá navěky!
^{Ps 106:2}Kdo jen vylíčí Hospodinovo hrdinství,
kdo jeho chválu plně vypoví?
^{Ps 106:3}Blaze těm, kteří se drží práva,
kdo žijí spravedlivě v každý čas!

^{Ps 106:4}Pamatuj na mě, Hospodine,
až svému lidu přízeň prokážeš,
se svojí spásou navštiv mě!
^{Ps 106:5}Štěstí tvých vyvolených dej mi zakusit,
s tvým národem ať se mohu veselit
a chlubit se spolu s těmi, kdo ti náleží!

II.

^{Ps 106:6}Zhřešili jsme jako už naši otcové,
zkazili jsme se a jednali jsme zle.
^{Ps 106:7}Naši otcové v Egyptě
nepochopili divy tvé!
Na velikost tvé lásky nepamatovali,
u Rudého moře Nejvyššího ^[1087] dráždili.

^{Ps 106:8}Zachránil je však pro své jméno,
aby ukázal své hrdinství.
^{Ps 106:9}Rudému moři pohrozil, a vyschlo,
provedl je hlubinami jako po poušti!

^{Ps 106:10}Zachránil je před jejich soky,
vykoupil je ze spárů nepřátel.
^{Ps 106:11}Voda se zavřela nad jejich trýzniteli,
ani jediný z nich neutek.
^{Ps 106:12}Tehdy věřili jeho zaslíbením,
tehdy ho chválili se zpěvem.

^{Ps 106:13}Rychle však zapomněli na jeho činy,
nechtěli čekat, jak se rozhodne.
^{Ps 106:14}Propadli lačnosti v oné poušti,
Boha pokoušeli v pustině.
^{Ps 106:15}Poskytl jim tedy, oč tolik stáli,
dopustil však na ně úbytě.

^{Ps 106:16}Potom zas v táboře žárlili na Mojžíše
a na Hospodinova svatého, Árona.
^{Ps 106:17}Země se otevřela, Dátana pohltila,
Abiramovu hordu pohřbila.
^{Ps 106:18}Oheň vyšlehl proti té tlupě,
spálil ty darebáky plamenem!

III.

^{Ps 106:19}Na Orébu si potom tele udělali
a tomu odlitku se klaněli.
^{Ps 106:20}Slávu svého Boha tenkrát vyměnili
za sochu býka, co trávu jí!

^{Ps 106:21}Zapomněli na Boha, svého spasitele,
jenž konal veliké věci v Egyptě:
^{Ps 106:22}zázraky činil v zemi Chámově,
u Rudého moře věci předivné.

^{Ps 106:23}Byl by je vyhladil, jak rozhodl se,
nebýt jeho vyvoleného Mojžíše.
Ten se v té roztržce postavil před něj,
a tak odvrátil jeho zhoubný hněv.

^{Ps 106:24}Potom však pohrdli krásnou zemí,
jeho zaslíbení věřit nechtěli.
^{Ps 106:25}Ve svých stanech se dali do reptání,
poslouchat Hospodina odmítli.

^{Ps 106:26}Pozvedl tedy ruku k přísaze,
že je nechá padnout na poušti,
^{Ps 106:27}že jejich símě rozežene po národech,
po cizích zemích že je rozpráší.

^{Ps 106:28}Potom se s modlou Baal-peor spřáhli,
jedli oběti patřící mršinám.
^{Ps 106:29}Boha tak popudili svými činy,
že mezi nimi propukla pohroma.

^{Ps 106:30}Vtom povstal Pinchas, aby zjednal právo,
a Hospodin tu ránu zastavil.
^{Ps 106:31}Početl mu to za spravedlnost
po všechna pokolení, navěky.

^{Ps 106:32}Při vodách Meriby ho znovu popudili,
až také Mojžíš kvůli nim pochybil.
^{Ps 106:33}V duchu ho tehdy tolik rozhořčili,
že se unáhlil svými rty.

IV.

^{Ps 106:34}Potom nevyhladili národy,
o kterých jim to Hospodin poručil.
^{Ps 106:35}Promísili se s pohany,
naučili se jejich způsoby!

^{Ps 106:36}Začali uctívat jejich modly,
do jejich pasti se zapletli.
^{Ps 106:37}I svoje syny jim obětovali,
své dcery ďáblům dávali!

^{Ps 106:38}Nevinnou krev tehdy prolévali,
krev synů svých a svých dcer.
Modlám v Kanaánu je obětovali –
tou krví byla poskvrněna zem!

^{Ps 106:39}Svými skutky takto pošpinili se
a svými činy smilnili.
^{Ps 106:40}Hospodin vzplanul proti svému lidu hněvem,
své dědictví si zošklivil!

^{Ps 106:41}Napospas pohanům proto zanechal je,
aby jejich sokové vládli nad nimi.
^{Ps 106:42}Utiskovali je jejich nepřátelé,
sraženi byli do jejich područí.

^{Ps 106:43}Znovu a znovu zachraňoval je,
oni ho ale vědomě dráždili –
ve své špatnosti klesali stále níž!
^{Ps 106:44}On ale viděl jejich tíseň,
kdykoli slyšel jejich křik.

^{Ps 106:45}Pamatoval na smlouvu svou s nimi,
ve své velké lásce byl pohnut lítostí.
^{Ps 106:46}Proto k nim nakonec probudil soucit
všech, kdo je drželi v zajetí.

V.

^{Ps 106:47}Zachraň nás, Hospodine, náš Bože,
a z národů nás posbírej!
Tvé svaté jméno ať oslavíme,
tvou chválou ať se chlubíme!

^{Ps 106:48}Ať je požehnán Hospodin, Bůh izraelský,
od věků až navěky!
Ať všechen lid odpoví: Amen!

Haleluja!

Pátá kniha

Kapitola 107

I.

^{Ps 107:1}Oslavujte Hospodina – je tak dobrý!
Jeho láska trvá navěky!

^{Ps 107:2}Hospodinovi vykoupení ať o tom vyprávějí,
že je z nepřátelské moci vykoupil,
^{Ps 107:3}že je shromáždil z cizích zemí,
z východu i ze západu, ze severu i zámoří!

^{Ps 107:4}Bloudili pouští po cestách opuštěných,
nemohli najít město k bydlení.
^{Ps 107:5}Hladoví byli a trpěli žízní,
až umdlévali slabostí.

^{Ps 107:6}Volali k Hospodinu tehdy v té tísni,
a on je vysvobodil z jejich úzkostí.
^{Ps 107:7}Vedl je po cestě nejpřímější,
aby dosáhli města k bydlení.

^{Ps 107:8}Sláva Hospodinu za jeho lásku,
za divy, které dělá pro lidi!
^{Ps 107:9}On přece uspokojí duši lačnou,
bohatě nasytí toho, kdo hladoví!

II.

^{Ps 107:10}Žili v temnotě, ve stínu smrti,
ve svém neštěstí sevřeni železy,
^{Ps 107:11}neboť se vzpírali výrokům Božím,
záměry Nejvyššího pohrdli.
^{Ps 107:12}Proto jim zkrušil srdce útrapami,
klesali a nebylo pomoci.

^{Ps 107:13}Volali k Hospodinu tehdy v té tísni,
a on je zachránil z jejich úzkostí.
^{Ps 107:14}Ze tmy je vyvedl, ze stínu smrti,
roztrhal jejich řetězy.

^{Ps 107:15}Sláva Hospodinu za jeho lásku,
za divy, které dělá pro lidi!
^{Ps 107:16}On přece rozbíjí brány z bronzu,
láme železné závory!

III.

^{Ps 107:17}Blázni se vydali cestou zvrácenosti
a za své viny trpěli.
^{Ps 107:18}Veškerý pokrm si ošklivili,
až k branám smrti dospěli.

^{Ps 107:19}Volali k Hospodinu tehdy v té tísni,
a on je zachránil z jejich úzkostí.
^{Ps 107:20}Poslal své slovo a byli uzdraveni,
zachránil je od záhuby.

^{Ps 107:21}Sláva Hospodinu za jeho lásku,
za divy, které dělá pro lidi!
^{Ps 107:22}Jako oběť ať mu přinášejí chválu,
o tom, co učinil, ať zpívají!

IV.

^{Ps 107:23}Ti, kdo se vydali na moře v lodích,
na mocné vody za svým řemeslem,
^{Ps 107:24}takoví viděli skutky Hospodinovy,
jeho zázraky na hlubině.

^{Ps 107:25}Na jeho slovo se strhla bouře,
vítr vysoko vlny pozvedal.
^{Ps 107:26}Stoupali k nebi, padali do hloubek,
hrůzou se rozplynula jejich odvaha.
^{Ps 107:27}Jak vratký opilec potáceli se,
veškerá zkušenost byla ta tam.

^{Ps 107:28}Volali k Hospodinu tehdy v té tísni,
a on je vyvedl z jejich úzkostí.
^{Ps 107:29}Proměnil onu bouři v šepot,
mořské ^[1088] vlny se zklidnily.
^{Ps 107:30}Radovali se, když nastalo ticho,
dovedl je k přístavu, po němž toužili.

^{Ps 107:31}Sláva Hospodinu za jeho lásku,
za divy, které dělá pro lidi!
^{Ps 107:32}Ať je vyvyšován ve shromáždění lidu,
v radě starců ať jej oslaví!

V.

^{Ps 107:33}Mohutné řeky obrací v pouště,
vodní prameny v suchopár,
^{Ps 107:34}úrodnou zemi v solné pláně
pro špatnost těch, kdo žili tam.

^{Ps 107:35}Pouště zas obrací na jezera,
vyprahlou zemi ve vodní prameny.
^{Ps 107:36}Usazuje tam ty, kteří hladověli,
aby založili město k bydlení.

^{Ps 107:37}Oseli pole, vinice vysadili,
které pak vydaly hojný užitek.
^{Ps 107:38}Žehnal jim tak, že se velmi rozmnožili,
před úbytkem chránil jejich dobytek.

^{Ps 107:39}Ubývalo jich, když byli poníženi
ukrutnou bídou a trápením.
^{Ps 107:40}I přední muže vystavil hanbě,
nechal je bloudit v pustotě bez cíle. ^[1089]

^{Ps 107:41}Z trápení ale vyzvedl ubožáky,
jejich rodinu jak ovce rozmnožil.
^{Ps 107:42}Poctiví radují se, když to vidí,
ústa musejí zavřít všichni zlosyni!

^{Ps 107:43}Kdo je moudrý, ať se tohoto drží,
o Hospodinově lásce ať přemýšlí!

Kapitola 108

^{Ps 108:1}Zpívaný žalm Davidův.

^{Ps 108:2}Mé srdce je, Bože, připraveno, ^[1090]
celou duší chci zpívat a hrát.
^{Ps 108:3}Probuď se konečně, loutno a citero,
ať vzbudím ranní zář!

^{Ps 108:4}Chválit tě, Hospodine, chci mezi lidmi,
chci ti hrát žalmy uprostřed národů:
^{Ps 108:5}Tvá láska sahá výše než k nebi,
tvá věrnost vzhůru k oblakům.

^{Ps 108:6}Zvedni se, Bože, nad nebe,
svou slávou přikryj celou zem!
^{Ps 108:7}Ať jsou zachráněni ti, jež miluješ,
pomoz svou pravicí, vyslyš mě! ^[1091]

^{Ps 108:8}Bůh promluvil ve své svatosti:
„Vítězně Šechem rozdělím,
údolí Sukot si rozměřím.
^{Ps 108:9}Můj je Gileád, můj je Manases,
Efraim je má helma, Juda žezlo mé,
^{Ps 108:10}Moáb za umyvadlo slouží mi,
na Edom sandál odhodím,
nad Filištíny vítězně zakřičím!“

^{Ps 108:11}Kdo mě doprovodí do hrazeného města?
Kdo mě do Edomu povede?
^{Ps 108:12}Kdo jiný než ty, Bože, jenž zavrhls nás,
ty, Bože, jenž s našimi šiky netáhneš?
^{Ps 108:13}Pomoz nám prosím proti nepříteli,
záchrana od člověka je přece nicotná.
^{Ps 108:14}S Bohem však jistě udatně zvítězíme –
on naše nepřátele rozdupá!

Kapitola 109

^{Ps 109:1}Pro předního zpěváka.

Žalm Davidův.

I.

Bože, má chloubo, přeruš své mlčení!
^{Ps 109:2}Ústa si na mě otvírají zrádci zlí,
pomlouvají mě lživými jazyky!
^{Ps 109:3}Nenávistnými slovy mě zasypali,
bezdůvodně proti mně bojují.
^{Ps 109:4}Za moje přátelství mě obviňují,
zatímco přináším své modlitby.
^{Ps 109:5}Zlobou mi za dobrotu odplácejí
a nenávistí za mé přátelství.

II.

^{Ps 109:6}Ustanov nad ním zlého soudce,
po pravici ať mu stojí žalobce!
^{Ps 109:7}Až bude souzen, ať je za zločince,
i jeho modlitba ať hříchem je!
^{Ps 109:8}Ať jeho život trvá jen krátce,
jeho pověření ať jiný převezme!
^{Ps 109:9}Ať jeho děti zůstanou sirotky,
jeho žena ať ovdoví!
^{Ps 109:10}Ať jeho synové po žebrotě chodí,
vyhnáni ^[1092] ze svých rozvalin!
^{Ps 109:11}Ať lichvář zabaví vše, co mu patří,
jeho jmění ať si vezmou cizinci!
^{Ps 109:12}Ať nemá nikoho, kdo by ho měl rád,
ať není, kdo by jeho sirotky litoval!
^{Ps 109:13}Ať jeho potomci jsou zcela vymýceni,
jejich jméno ať v příštím pokolení vymizí!
^{Ps 109:14}Ať na vinu jeho předků Hospodin pamatuje,
hřích jeho matky ať není zahlazen!
^{Ps 109:15}Ať je má Hospodin před sebou vždycky,
ať jejich památku ze země vyhladí!

^{Ps 109:16}Proto, že na laskavost ani nepomyslel,
nuzného ubožáka štval jako zvěř,
mordoval toho, kdo bolest v srdci měl!
^{Ps 109:17}Miloval prokletí, tak ať ho raní,
nestál o požehnání, tak ať ho opustí!
^{Ps 109:18}Jak oděv oblékal si proklínání,
jak voda se mu vsáklo do těla,
vniklo mu do kostí jako mast.
^{Ps 109:19}Ať ho to prokletí zahalí jako plášť,
ať ho vždy obepíná jako pás!

III.

^{Ps 109:20}Takto ať Hospodin ztrestá mé žalobce,
ty, kteří o mně mluví tolik zle.
^{Ps 109:21}Hospodine, Pane, ty ale
zastaň se mě pro jméno své!
Jsi tak dobrý ve své lásce –
zachraň mě!
^{Ps 109:22}Nuzný ubožák, to jsem já,
srdce mě bolí v útrobách.
^{Ps 109:23}Jako stín navečer ztrácím se,
jako kobylka jsem větrem unášen.
^{Ps 109:24}Od postu se mi chvějí kolena,
mé tělo hubne a sesychá.
^{Ps 109:25}Lidem jsem už jenom pro posměch,
hlavami potřásají, když vidí mě.

^{Ps 109:26}Pomoz mi, Hospodine, můj Bože,
ve svojí lásce zachraň mě!
^{Ps 109:27}Takto ať poznají, že je to ruka tvá
a že ty, Hospodine, jsi to vykonal.
^{Ps 109:28}Žehnej mi, zatímco oni zlořečí,
ať se zastydí ti, kdo mě napadli,
ať se zaraduje tvůj služebník!
^{Ps 109:29}Ať se mí žalobci oblečou do hanby,
ať jsou zahaleni pláštěm ostudy!

^{Ps 109:30}Hospodina svými ústy velmi velebím,
oslavuji jej mezi zástupy.
^{Ps 109:31}Po pravici ubožáka se totiž postavil,
aby ho před jeho soudci zachránil!

Kapitola 110

^{Ps 110:1}Žalm Davidův.

Hospodin řekl mému Pánu:
„Seď po mé pravici,
než ti tvé nepřátele
k nohám položím.“

^{Ps 110:2}Mocné žezlo tvé
Hospodin ze Sionu napřáhne:
„Vládni uprostřed svých nepřátel!“
^{Ps 110:3}Tvůj lid se dobrovolně nabídne,
až se tvá síla ukáže
ve svaté nádheře.
Jak rosa z lůna svítání
sejdou se k tobě tvoji mladíci.

^{Ps 110:4}Hospodin přísahal
a nebude litovat:
„Jsi knězem navěky
podle řádu Melchisedechova.“

^{Ps 110:5}Pán bude po tvé pravici;
až přijde jeho hněv,
králové budou sraženi!
^{Ps 110:6}Až bude soudit národy,
všude nakupí mrtvoly –
srazí i hlavy velmocí!
^{Ps 110:7}Z potoka se cestou napije,
a proto hlavu pozvedne.

Kapitola 111

^{Ps 111:1}Haleluja! ^[1093]

Hospodina celým srdcem chválit chci
ve shromáždění i v radě poctivých.
^{Ps 111:2}Jak veliké jsou skutky Hospodinovy –
všichni, kdo je milují, o nich přemýšlí.
^{Ps 111:3}Jeho dílo je slavné a nádherné,
jeho spravedlnost navždy zůstane!

^{Ps 111:4}Vykonal památné zázraky,
milostivý a soucitný je Hospodin!
^{Ps 111:5}Potravu dává těm, kdo jej ctí,
svou smlouvu si připomíná navěky!

^{Ps 111:6}Svému lidu své mocné skutky ukázal –
pohanská území jim daroval.
^{Ps 111:7}Věrnost a právo koná svýma rukama,
spolehlivá jsou všechna jeho pravidla!
^{Ps 111:8}Na věčné věky jsou ustanovena,
věrně a upřímně aby byla plněna.

^{Ps 111:9}Vykoupení seslal na svůj lid,
svou smlouvu jim svěřil navěky.
Jeho jméno je svaté a hrůzu nahání,
^{Ps 111:10}úcta k Hospodinu je klíčem k moudrosti!
Všichni, kdo to plní, jsou velmi rozumní –
jeho chvála navždy obstojí!

Kapitola 112

^{Ps 112:1}Haleluja! ^[1094]

Blaze člověku, který Hospodina ctí
a jeho přikázání si velmi oblíbil!
^{Ps 112:2}Hrdinové země budou jeho potomci,
požehnáno bude pokolení poctivých.
^{Ps 112:3}V jeho domě je vzácné bohatství,
jeho spravedlnost navždy obstojí.

^{Ps 112:4}Vychází ve tmách světlo poctivým,
spravedlivý je, milostivý a soucitný!
^{Ps 112:5}Dobře je člověku, jenž soucitně půjčuje,
své záležitosti spravedlivě spravuje.

^{Ps 112:6}Takový nebude nikdy otřesen,
spravedlivý navždy v paměti zůstane.
^{Ps 112:7}Ze zlých zpráv nemá strach,
srdce má pevné, na Hospodina spoléhá.
^{Ps 112:8}Srdce má statečné, nemá strach,
nakonec uvidí svých protivníků pád.

^{Ps 112:9}Rozděluje štědře, chudým rozdává,
jeho spravedlnost navždy zůstává,
jeho roh se slavně pozvedá.
^{Ps 112:10}Při pohledu na to zuří ničema,
zuby skřípe a celý vrávorá –
tužba ničemů bude zmařena!

Kapitola 113

^{Ps 113:1}Haleluja!

Chvalte, služebníci Hospodinovi,
chvalte jméno Hospodin!
^{Ps 113:2}Ať je velebeno jméno Hospodin
jak nyní, tak i navěky!
^{Ps 113:3}Od východu slunce až tam, kde zachází,
buď sláva jménu Hospodin!

^{Ps 113:4}Hospodin je vznešený nad všemi národy,
jeho sláva klene se nad nebesy.
^{Ps 113:5}Kdo je jako náš Bůh, Hospodin,
jenž trůní ve výši,
^{Ps 113:6}jenž sklání se a na vše pohlíží,
na vše na nebi i na zemi?

^{Ps 113:7}Chudáka umí z prachu pozvednout,
ubožáka bere ze smetiště,
^{Ps 113:8}mezi knížaty jim dává usednout,
mezi knížaty v lidu svém. ^{[1095]
Ps 113:9}Neplodnou obdařuje rodinou,
matka se z dětí raduje!

Haleluja!

Kapitola 114

^{Ps 114:1}Když Izrael vycházel z Egypta,
dům Jákobův z lidu cizího jazyka,
^{Ps 114:2}tehdy se Juda stal Boží svatyní,
Izrael stal se jeho královstvím.

^{Ps 114:3}Moře to vidělo, dalo se na útěk,
Jordán obrátil se nazpátek!
^{Ps 114:4}Hory skákaly jako beránci,
jako jehňata dováděly pahorky!

^{Ps 114:5}Pročpak ses, moře, dalo na útěk?
Proč ses, Jordáne, obrátil nazpátek?
^{Ps 114:6}Proč jste, vy hory, skákaly jak beránci,
proč jste jak jehňata dováděly, pahorky?

^{Ps 114:7}Třes se, země, před tváří Pána,
před tváří Boha Jákobova!
^{Ps 114:8}On obrací skálu v jezero,
nejtvrdší skálu v pramen vod!

Kapitola 115

^{Ps 115:1}Ne nám, ne nám, Hospodine,
ale svému jménu slávu dej
ve své věrnosti a v lásce své!
^{Ps 115:2}Proč mají říkat pohané:
„Jejich Bůh? Kde je?“
^{Ps 115:3}Náš Bůh je přece na nebi,
cokoli chce, to učiní!

^{Ps 115:4}Stříbro a zlato jsou jejich modly,
výtvory rukou člověčích.
^{Ps 115:5}Ústa mají, a nemluví,
oči mají, a nevidí.
^{Ps 115:6}Uši mají, a neslyší,
nos mají, a necítí.
^{Ps 115:7}Ruce mají, a nehmatají,
nohy mají, a nechodí,
ani nehlesnou hrdlem svým!
^{Ps 115:8}Ať jsou jim podobní ti, kdo je dělají,
i všichni, kdo v ně doufají!

^{Ps 115:9}Izraeli, na Hospodina spolehni –
pomocník a štít je takových!
^{Ps 115:10}Dome Áronův, na Hospodina spolehni –
pomocník a štít je takových!
^{Ps 115:11}Každý, kdo Hospodina ctí, na Hospodina spolehni –
pomocník a štít je takových!

^{Ps 115:12}Vzpomene si na nás Hospodin
a požehnání udělí:
Požehná domu Izraelovu,
požehná domu Áronovu,
^{Ps 115:13}požehná těm, kdo Hospodina ctí,
jak malým, tak i velikým!

^{Ps 115:14}Ať vás Hospodin rozmnoží,
jak vás, tak vaše potomky!
^{Ps 115:15}Od Hospodina buďte požehnaní –
nebe i zemi on sám učinil!
^{Ps 115:16}Hospodinu patří nejvyšší nebesa,
zemi však lidem daroval!

^{Ps 115:17}Mrtví už Hospodina nechválí,
žádní, kdo sestoupili do říše mlčení.
^{Ps 115:18}My ale Hospodina budem velebit
jak nyní, tak i navěky!

Haleluja!

Kapitola 116

^{Ps 116:1}Miluji Hospodina, protože vyslýchá
můj hlas v mých modlitbách.
^{Ps 116:2}Své ucho ke mně naklání,
ať k němu volám kdykoli.

^{Ps 116:3}Provazy smrti mě obklopily,
hrůzy hrobu mě přepadly,
úzkost a trápení mě přemohly!
^{Ps 116:4}Tehdy jsem vzýval jméno Hospodin:
„Hospodine, prosím, život zachraň mi!“

^{Ps 116:5}Milostivý je Hospodin a spravedlivý,
ano, náš Bůh je soucitný.
^{Ps 116:6}Hospodin chrání prosťáčky –
byl jsem zoufalý a on mě zachránil!

^{Ps 116:7}Znovu odpočívej, duše má,
Hospodin ti dobrodiní prokázal!

^{Ps 116:8}Ty jsi mě zachránil od smrti,
mé oči od slz, nohy od zvrtnutí.
^{Ps 116:9}Před Hospodinem stále chodit smím
na zemi mezi živými!

^{Ps 116:10}Uvěřil jsem, a tak jsem mluvil,
i když mě svíral hrozný žal.
^{Ps 116:11}Tehdy jsem řekl ve svém rozrušení:
„Každý člověk je lhář!“

^{Ps 116:12}Jak se Hospodinu odvděčím
za všechno dobrodiní, jež mi učinil?
^{Ps 116:13}Pozvednu kalich spasení,
uctívat budu jméno Hospodin!

^{Ps 116:14}Své sliby Hospodinu vyplním,
spatří to všechen jeho lid.
^{Ps 116:15}Drahá je v očích Hospodinových
smrt jeho oddaných!

^{Ps 116:16}Hospodine, že jsem tvůj služebník,
ano, tvůj služebník, tvé služebnice syn,
ty jsi mi pouta uvolnil!
^{Ps 116:17}Tobě přinesu oběť vděčnosti,
uctívat budu jméno Hospodin!

^{Ps 116:18}Své sliby Hospodinu vyplním,
spatří to všechen jeho lid
^{Ps 116:19}v Hospodinově domě, na jeho dvoře,
uprostřed tebe, Jeruzaléme!

Haleluja!

Kapitola 117

^{Ps 117:1}Chvalte Hospodina, všechny národy,
pojďte ho všichni lidé velebit!
^{Ps 117:2}Jeho láska k nám je tak veliká,
Hospodinova věrnost věky přetrvá!

Haleluja!

Kapitola 118

^{Ps 118:1}Oslavujte Hospodina – je tak dobrý!
Jeho láska trvá navěky!

^{Ps 118:2}Izraeli, jen řekni teď:
„Jeho láska trvá navěky!“
^{Ps 118:3}Dome Áronův, řekni teď:
„Jeho láska trvá navěky!“
^{Ps 118:4}Ctitelé Hospodina, řekněte:
„Jeho láska trvá navěky!“

^{Ps 118:5}Ve svém sevření jsem Hospodina volal,
Hospodin vyslyšel a svobodu mi dal.
^{Ps 118:6}Hospodin je se mnou, nebudu se bát,
co by mi mohl člověk udělat!
^{Ps 118:7}Hospodin je se mnou, je můj pomocník,
pád těch, kdo mě nenávidí, uvidím!

^{Ps 118:8}Lepší je doufat v Hospodina,
než spoléhat na člověka.
^{Ps 118:9}Lepší je doufat v Hospodina,
než spoléhat se na mocné.

^{Ps 118:10}Všichni pohané mě obklíčili –
v Hospodinově jménu jsem je porazil.
^{Ps 118:11}Znovu a znovu mě obklíčili –
v Hospodinově jménu jsem je porazil.
^{Ps 118:12}Jak vosy se na mě sesypali,
jak oheň z trní ale uhasli –
v Hospodinově jménu jsem je porazil!

^{Ps 118:13}Doráželi na mě, abych pad,
Hospodin je však pomoc má.
^{Ps 118:14}Má síla, má píseň je Hospodin,
to on se stal mým spasením! ^[1096]

^{Ps 118:15}Ze stanů spravedlivých zní píseň vítězná:
„Hospodinova pravice mocně zasáhla,
^{Ps 118:16}Hospodinova pravice je vztyčená,
Hospodinova pravice mocně zasáhla!“

^{Ps 118:17}Neumřu, ale budu žít,
vyprávět budu, co Hospodin učinil!
^{Ps 118:18}Hospodin mě přísně potrestal,
smrti mě ale nevydal!

^{Ps 118:19}Otevřete mi brány spravedlnosti,
ať jimi projdu vzdát Hospodinu dík!
^{Ps 118:20}Toto je brána Hospodinova,
tudy spravedliví projít smí.
^{Ps 118:21}Ty jsi mě vyslyšel, tobě děkuji,
vždyť tys mě zachránil!

^{Ps 118:22}Kámen staviteli zavržený
stal se kamenem úhelným.
^{Ps 118:23}Sám Hospodin to učinil
a v našich očích je to div.
^{Ps 118:24}Co se dnes stalo, učinil Hospodin,
pojďme se z toho radovat a veselit!

^{Ps 118:25}Prosím, Hospodine, zachraň nás,
prosím, Hospodine, dej nám zdar!

^{Ps 118:26}Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!
Žehnáme vám z Hospodinova domu!
^{Ps 118:27}Hospodin je Bůh, on je nám světlem!
Seřaďte průvod s ratolestmi v ruce,
vzhůru se vydejte k rohům oltáře!

^{Ps 118:28}Ty jsi můj Bůh, tobě vzdám díky,
tebe, můj Bože, budu velebit!

^{Ps 118:29}Oslavujte Hospodina – je tak dobrý!
Jeho láska trvá navěky!

Kapitola 119

^[1097]

^{Ps 119:1}Blaze těm, kdo žijí bezúhonně,
těm, kdo se řídí Hospodinovým zákonem!
^{Ps 119:2}Blaze těm, kdo jeho svědectví se drží,
těm, kdo jej celým srdcem hledají,
^{Ps 119:3}těm, kdo se bezpráví nedopouštějí,
neboť po jeho cestách kráčejí!
^{Ps 119:4}Ty jsi vydal svá pravidla,
aby se svědomitě plnila.
^{Ps 119:5}Kéž jsou mé cesty zpevněny,
abych dodržoval tvé zákony!
^{Ps 119:6}Budu-li dbát všech jeho příkazů,
zahanben nikdy nebudu.
^{Ps 119:7}Chválit tě budu se srdcem upřímným,
tvým spravedlivým soudům když se naučím.
^{Ps 119:8}Tvé zákony chci dodržet –
jen prosím neopouštěj mě!

^{Ps 119:9}Jak mladík svou stezku udrží v čistotě?
Tak, že tvým slovem řídí se!
^{Ps 119:10}Celým svým srdcem hledám tě,
od tvých příkazů zbloudit nenech mě!
^{Ps 119:11}V srdci si ukládám tvé výroky,
abych proti tobě nehřešil.
^{Ps 119:12}Požehnaný jsi, Hospodine,
svým zákonům prosím nauč mě!
^{Ps 119:13}Stále opakuji svými rty
vše, co jsi nařídil.
^{Ps 119:14}Raduji se z cesty tvých svědectví
jako z největšího bohatství.
^{Ps 119:15}O tvých pravidlech přemítám,
abych na tvoje stezky dbal.
^{Ps 119:16}Tvé zákony jsou mi rozkoší –
tvé slovo neztrácím z paměti!

^{Ps 119:17}Dopřej svému služebníku, abych žil,
tvé slovo abych naplnil!
^{Ps 119:18}Mé oči otevři, abych uviděl
úžasné věci ve tvém Zákoně.
^{Ps 119:19}Na zemi jsem jen cizincem,
své příkazy mi neskrývej!
^{Ps 119:20}Mou duši stále stravuje
touha po tvých pokynech.
^{Ps 119:21}Okřikuješ pyšné – jsou proklatí,
od tvých přikázání zbloudili!
^{Ps 119:22}Zbav mě zahanbení a potupy,
vždyť držím se tvých svědectví!
^{Ps 119:23}Vládcové zasedají a pomlouvají mě,
tvůj služebník zatím přemýšlí o tvých zákonech.
^{Ps 119:24}Tvá svědectví jsou mi rozkoší –
jsou to mí rádci nejbližší!

^{Ps 119:25}Má duše v prachu krčí se,
svým slovem prosím obživ mě!
^{Ps 119:26}Vylíčil jsem ti cesty své a tys mě vyslyšel;
o svých zákonech pouč mě.
^{Ps 119:27}Dej mi rozumět cestě svých pravidel,
o tvých zázracích abych přemýšlel.
^{Ps 119:28}Má duše smutkem hroutí se,
svým slovem prosím zvedni mě!
^{Ps 119:29}Cestu proradnosti odvrať ode mne
a obdař mě svým Zákonem.
^{Ps 119:30}Zvolil jsem si cestu věrnosti,
tvé pokyny mám stále na mysli.
^{Ps 119:31}Tvých svědectví, Hospodine, držím se,
nedej, abych byl zahanben!
^{Ps 119:32}Poběžím cestou tvých příkazů –
do srdce dals mi svobodu!

^{Ps 119:33}Ukaž mi, Hospodine, cestu svých zákonů,
abych je střežil jako svou odplatu.
^{Ps 119:34}Dej mi rozum, abych tvůj Zákon dodržel,
ať jsem mu celým srdcem poslušen.
^{Ps 119:35}Veď mě po stezce přikázaní svých,
tu jsem si přece oblíbil.
^{Ps 119:36}Nakloň mé srdce ke svým svědectvím
namísto lakomství.
^{Ps 119:37}Odvrať mé oči, ať nehledí k marnostem,
na své cestě prosím obživ mě!
^{Ps 119:38}Svému služebníku potvrď sliby své,
tak, aby lidé ctili tě.
^{Ps 119:39}Zbav mě potupy, z níž mám strach –
jak dobrá jsou nařízení tvá!
^{Ps 119:40}Jak toužím po tvých pravidlech –
svou spravedlností obživ mě!

^{Ps 119:41}Kéž na mě, Hospodine, tvá láska sestoupí
a tvoje spása, jak jsi zaslíbil!
^{Ps 119:42}Ať mám co odpovědět těm, kdo mě urážejí,
vždyť ve tvém slově skládám naději.
^{Ps 119:43}Nikdy mi neber z úst slova věrnosti,
spoléhám přece na tvé pokyny.
^{Ps 119:44}Tvůj Zákon stále plnit chci,
navždy a navěky!
^{Ps 119:45}Svobodně budu žít stále dál,
neboť jsem vyhledal tvá pravidla.
^{Ps 119:46}Hovořit budu o tvých svědectvích,
nebudu zahanben ani před králi.
^{Ps 119:47}Tvá přikázání jsou mi rozkoší –
vždyť je miluji!
^{Ps 119:48}K milovaným tvým příkazům ruce vztahuji,
zatímco přemýšlím nad tvými zákony.

^{Ps 119:49}Na slovo svému služebníku vzpomeň si,
vždyť jsi mi daroval naději.
^{Ps 119:50}To je mi útěchou v mém trápení,
že mě oživuješ svými výroky.
^{Ps 119:51}Pyšní mě zasypali svými posměšky,
od tvého Zákona se však nevzdálím.
^{Ps 119:52}V paměti chovám tvé věčné pokyny,
těmi se, Hospodine, vždycky utěším.
^{Ps 119:53}Zuřivost mě jímá nad ničemy,
kteří tvůj Zákon odmítli.
^{Ps 119:54}Tvé zákony jsou mými písněmi,
kdekoli putuji.
^{Ps 119:55}Na tvé jméno vzpomínám po nocích,
tvůj Zákon, Hospodine, toužím naplnit.
^{Ps 119:56}Tento úkol mi náleží –
abych se řídil tvými pravidly!

^{Ps 119:57}Ty, Hospodine, jsi mým údělem,
tvé slovo plnit slíbil jsem.
^{Ps 119:58}O milost prosím tě celým srdcem svým,
smiluj se nade mnou, jak jsi zaslíbil!
^{Ps 119:59}Když jsem přemýšlel nad svými cestami,
kroky jsem obrátil ke tvým svědectvím.
^{Ps 119:60}Pospíchám, abych se nezpozdil
dodržet chci tvé příkazy.
^{Ps 119:61}I když jsem obklopen léčkami ničemů,
nezapomínám na Zákon tvůj.
^{Ps 119:62}O půlnoci vstávám a chválím tě
za spravedlivé soudy tvé.
^{Ps 119:63}Všem, kdo tě ctí, jsem přítelem,
těm, kdo se drží tvých pravidel.
^{Ps 119:64}Tvé lásky, Hospodine, je plná zem –
pouč mě prosím o svých zákonech!

^{Ps 119:65}Svému služebníku jsi dobro prokázal,
dle slova, jež jsi, Hospodine, dal.
^{Ps 119:66}Uč mě rozumu a dej mi poznání,
vždyť věřím přikázáním tvým!
^{Ps 119:67}Než jsem byl pokořen, bloudil jsem,
tvých výroků teď ale držím se.
^{Ps 119:68}Dobrý jsi a dobro působíš,
nauč mě prosím své zákony.
^{Ps 119:69}I když mě pyšní špiní svojí lží,
celým srdcem se řídím tvými pravidly.
^{Ps 119:70}Srdce jim otupěla, jsou samý tuk,
mou rozkoší je ale Zákon tvůj.
^{Ps 119:71}Prospělo mi to, že jsem byl pokořen –
poučil jsem se o tvých zákonech.
^{Ps 119:72}Zákon tvých úst je pro mě vzácnější
než tisíce zlatých a stříbrných!

^{Ps 119:73}Tvé ruce mě učinily a uhnětly,
dej mi rozum, ať pochopím tvé příkazy.
^{Ps 119:74}Tví ctitelé se zaradují, až mě uvidí,
tvé slovo je mou nadějí.
^{Ps 119:75}Tvé soudy jsou spravedlivé, to, Hospodine, vím,
ve své věrnosti jsi mě pokořil.
^{Ps 119:76}Kéž mě tvá láska prosím potěší,
jak jsi to svému služebníku zaslíbil.
^{Ps 119:77}Kéž mě tvůj soucit navštíví, abych žil,
tvůj Zákon je mi přece rozkoší!
^{Ps 119:78}Kéž jsou zahanbeni pyšní, že zrádně křivdí mi,
zatímco přemýšlím nad tvými příkazy.
^{Ps 119:79}Kéž se tví ctitelé ke mně navrátí,
aby poznali tvá svědectví.
^{Ps 119:80}Kéž je mé srdce tvým zákonům oddané –
tehdy nebudu nikdy zahanben!

^{Ps 119:81}Umírám touhou po tvém spasení,
tvé slovo je mou nadějí.
^{Ps 119:82}Oči mi slábnou, tvé sliby vyhlížím,
ptám se: „Kdy už mě potěšíš?“
^{Ps 119:83}I když jsem jako měch dýmem svraštělý,
nezapomínám na tvé zákony.
^{Ps 119:84}Jak dlouho bude žít tvůj služebník?
Kdy už mé pronásledovatele odsoudíš?
^{Ps 119:85}Pyšní mi jámy kopají,
ti na tvůj Zákon vůbec nehledí.
^{Ps 119:86}Věrné jsou všechny tvé příkazy;
zrádci mě pronásledují, pomoz mi!
^{Ps 119:87}Skoro mě vyhladili ze země,
nepustil jsem se však tvých pravidel.
^{Ps 119:88}Ve své lásce prosím obživ mě –
svědectví tvých úst chci dodržet!

^{Ps 119:89}Tvé slovo, Hospodine, navěky
ukotveno je v nebesích.
^{Ps 119:90}Po všechna pokolení trvá věrnost tvá,
zemi jsi založil, a tak zůstává.
^{Ps 119:91}Vše je tu dodnes, jak jsi nařídil,
vždyť všechny věci slouží ti.
^{Ps 119:92}Kdyby tvůj Zákon nebyl mou rozkoší,
dávno bych zahynul ve svém trápení.
^{Ps 119:93}Tvá pravidla nikdy neztratím z paměti,
vždyť právě jimi jsi mě obživil!
^{Ps 119:94}Patřím jen tobě, buď spása má,
vždyť vyhledávám tvá pravidla.
^{Ps 119:95}Ničemové na mě číhají, aby mě zabili,
zatímco přemýšlím o tvých svědectvích.
^{Ps 119:96}Vidím, že vše dokonalé má své hranice –
ve tvém přikázání je však svoboda bez konce!

^{Ps 119:97}Jak velmi tvůj Zákon miluji –
celý den o něm přemýšlím!
^{Ps 119:98}Tvé přikázání stále se mnou je,
moudřejším nad mé nepřátele činí mě.
^{Ps 119:99}Nad všechny své učitele jsem nabyl moudrosti,
protože přemýšlím o tvých svědectvích.
^{Ps 119:100}Rozumnější jsem dokonce nad starce,
neboť se držím tvých pravidel.
^{Ps 119:101}Od každé zlé cesty své kroky zdržuji,
abych se řídil slovem tvým.
^{Ps 119:102}Od tvých pokynů neodvracím se,
vždyť ty sám jsi můj učitel.
^{Ps 119:103}Jak sladce mi chutnají tvé výroky –
sladší než med jsou ústům mým!
^{Ps 119:104}Z tvých pravidel jsem se rozumu naučil,
a proto nenávidím každou cestu lži.

^{Ps 119:105}Svíce mým krokům je slovo tvé,
svítí mi na cestě.
^{Ps 119:106}Co jsem odpřisáhl, to také splním,
tvé spravedlivé soudy dodržím.
^{Ps 119:107}Přespříliš jsem byl pokořen,
svým slovem, Hospodine, obživ mě!
^{Ps 119:108}Přijmi, Hospodine, vděčné oběti mých rtů
a vyuč mě svým pokynům.
^{Ps 119:109}I když můj život stále visí na vlásku,
nezapomínám na Zákon tvůj.
^{Ps 119:110}I když mi ničemové nastražili past,
neopustil jsem tvá pravidla.
^{Ps 119:111}Tvá svědectví jsou mi věčným dědictvím,
naplňují přece mé srdce radostí.
^{Ps 119:112}Rozhodl jsem se plnit tvé zákony –
v tom je odplata navěky!

^{Ps 119:113}Nesnáším ty, kdo jsou vrtkaví,
tvůj Zákon ale miluji.
^{Ps 119:114}Ty jsi má skrýše a můj štít,
tvé slovo je mou nadějí.
^{Ps 119:115}Odstupte ode mě, bídáci,
příkazy svého Boha plnit chci!
^{Ps 119:116}Podpírej mě, jak jsi zaslíbil, abych žil,
nedej, abych byl zklamán ve své naději!
^{Ps 119:117}Podpoř mě, abych byl zachráněn,
k tvým zákonům abych stále hledět směl.
^{Ps 119:118}Odmítáš všechny, kdo opouštějí tvé zákony,
vždyť jejich bludy jsou pouhé lži!
^{Ps 119:119}Jak smetí zavrhuješ všechny ničemy na zemi,
a proto miluji tvá svědectví.
^{Ps 119:120}Tělo se mi chvěje hrůzou před tebou –
v úžasu hledím na tvůj soud!

^{Ps 119:121}Právem a spravedlností řídím se,
nevydej mě těm, kdo vydírají mě!
^{Ps 119:122}Zaruč se ve prospěch svého služebníka,
ať už mě pyšní přestanou vydírat.
^{Ps 119:123}Oči mi slábnou, tvou spásu vyhlížím
a tvou spravedlnost, kterou jsi zaslíbil.
^{Ps 119:124}Se svým služebníkem nalož laskavě,
pouč mě prosím o svých zákonech!
^{Ps 119:125}Dej mi rozum, vždyť jsem tvůj služebník,
abych rozuměl tvým svědectvím.
^{Ps 119:126}Čas jednat, Hospodine, už je tu –
lidé porušují Zákon tvůj!
^{Ps 119:127}Protože miluji tvé příkazy,
jsou mi nad zlato, i to nejčistší.
^{Ps 119:128}Všech tvých pravidel cením si,
a proto nenávidím každou cestu lži!

^{Ps 119:129}Tvá svědectví jsou úžasná,
to proto je chci zachovat!
^{Ps 119:130}Tvé slovo s sebou světlo přináší,
prostým dodává moudrosti.
^{Ps 119:131}S ústy otevřenými vzdychám dychtivě,
protože toužím po tvých příkazech!
^{Ps 119:132}Pohlédni na mě, prosím smiluj se
dle práva těch, kdo milují jméno tvé.
^{Ps 119:133}Upevni mé kroky ve svých výrocích,
ať mě neovládne žádný hřích!
^{Ps 119:134}Vysvoboď mě z lidského bezpráví,
abych se řídil tvými pravidly.
^{Ps 119:135}Rozjasni svou tvář nad služebníkem svým,
nauč mě prosím svoje zákony.
^{Ps 119:136}Z očí mi slzy proudí potokem –
lidé se neřídí tvým Zákonem!

^{Ps 119:137}Spravedlivý jsi, Hospodine,
a soudy tvé jsou poctivé.
^{Ps 119:138}Svědectví, která jsi svěřil nám,
spravedlivá jsou a zcela pravdivá.
^{Ps 119:139}Až se zalykám samým horlením,
že moji protivníci na tvé slovo nedbají.
^{Ps 119:140}Tvé výroky jsou zcela ryzí,
já, tvůj služebník, je miluji!
^{Ps 119:141}I když jsem nepatrný, i když jsem pohrdán,
nezapomínám na tvá pravidla.
^{Ps 119:142}Tvá spravedlnost navždy obstojí,
tvůj Zákon je zcela pravdivý.
^{Ps 119:143}Doléhá na mě úzkost a trápení,
tvá přikázání však jsou mi rozkoší.
^{Ps 119:144}Navěky spravedlivá jsou tvá svědectví –
dej mi porozumění, abych žil!

^{Ps 119:145}Celým srdcem volám, Hospodine, slyš:
Chci zachovávat tvé zákony!
^{Ps 119:146}Volám k tobě, prosím zachraň mě,
abych tvá svědectví mohl dodržet!
^{Ps 119:147}Před svítáním vstávám s voláním,
na tvé slovo čekám s nadějí.
^{Ps 119:148}Oka nezamhouřím, celé noci bdím,
abych přemýšlel o tvých výrocích.
^{Ps 119:149}Prosím vyslyš mě v lásce své,
dle svého práva, Hospodine, obživ mě!
^{Ps 119:150}Blíží se ti, kdo běží za zvrhlostí,
od tvého Zákona se ale vzdalují.
^{Ps 119:151}Ty, Hospodine, blízký jsi;
spolehlivé jsou všechny tvé příkazy.
^{Ps 119:152}Odedávna vím o tvých svědectvích,
že jsi je potvrdil navěky.

^{Ps 119:153}Hleď na mé trápení a dej mi záchranu,
nezapomínám přece na Zákon tvůj.
^{Ps 119:154}Veď moji při a buď mi Zastáncem;
jak jsi zaslíbil, prosím obživ mě!
^{Ps 119:155}Ničemové jsou daleko od spásy,
neboť se neptají na tvé zákony.
^{Ps 119:156}Veliké je, Hospodine, slitování tvé,
dle svého práva prosím obživ mě!
^{Ps 119:157}Mnozí mě pronásledují a sužují,
nevzdálím se však od tvých svědectví.
^{Ps 119:158}Pohled na zrádce hnusím si,
neboť nedbají na tvé výroky.
^{Ps 119:159}Jak miluji tvá pravidla, Hospodine, hleď,
ve své lásce prosím obživ mě!
^{Ps 119:160}Úhrnem tvého slova pravda je,
navěky spravedlivé jsou všechny soudy tvé.

^{Ps 119:161}I když mě bezdůvodně honí vládcové,
před tvým slovem v srdci chvěji se.
^{Ps 119:162}Ze tvých výroků mám tolik radosti,
jako bych našel poklad nejdražší.
^{Ps 119:163}Lež se mi hnusí, nenávidím ji,
tvůj Zákon ale miluji!
^{Ps 119:164}Sedmkrát za den chválím tě
za spravedlivé soudy tvé.
^{Ps 119:165}Kdo milují tvůj Zákon, mají hojný mír,
žádné překážky je nesrazí!
^{Ps 119:166}Čekám, Hospodine, na tvé spasení
a plním tvé příkazy.
^{Ps 119:167}V duši opatruji tvá svědectví –
jak velice je miluji!
^{Ps 119:168}Tvých pravidel a svědectví držím se,
ty přece vidíš všechny cesty mé.

^{Ps 119:169}Kéž se mé volání k tobě, Hospodine, přiblíží,
dle svého slova rozum daruj mi!
^{Ps 119:170}Kéž má modlitba k tobě dorazí,
vysvoboď mě, jak jsi zaslíbil!
^{Ps 119:171}Kéž chvála přetéká z mých rtů –
vždyť ty mě učíš svým zákonům.
^{Ps 119:172}Kéž jazyk můj zpívá o tvých výrocích,
neboť jsou spravedlivé všechny tvé příkazy.
^{Ps 119:173}Kéž mi pomáhá ruka tvá,
vždyť jsem si zvolil tvá pravidla.
^{Ps 119:174}Toužím, Hospodine, po tvém spasení,
tvůj Zákon je mi rozkoší!
^{Ps 119:175}Kéž mohu žít, abych tě oslavil,
kéž jsou mi pomocí tvé pokyny.
^{Ps 119:176}Jak ovce ztracená jsem zabloudil,
hledej mě – jsem tvůj služebník,
nezapomínám na tvé příkazy!

Kapitola 120

^{Ps 120:1}Poutní píseň.

K Hospodinu ve svém soužení
volám a on mi odpoví.
^{Ps 120:2}Mou duši, Hospodine, zachraňuj
od lživých rtů a lstivých jazyků!

^{Ps 120:3}Jak budeš potrestán a co čeká tě,
ty, který mluvíš lstivým jazykem?
^{Ps 120:4}Šípy bojovníka přeostré,
řeřavé uhlí z jalovce!

^{Ps 120:5}Běda mi, že pobývám v Mešeku,
že bydlím v stanech Kedarců!
^{Ps 120:6}Má duše se už dlouho zdržuje
mezi nepřáteli pokoje.
^{Ps 120:7}Já sám jsem pro pokoj,
když ale promluvím, chtějí boj!

Kapitola 121

^{Ps 121:1}Poutní píseň.

K horám své oči obracím –
odkud se dočkám pomoci?
^{Ps 121:2}Má pomoc od Hospodina přichází,
jenž nebe i zemi učinil!

^{Ps 121:3}On nedá klopýtnout noze tvé,
tvůj ochránce jistě nedříme.
^{Ps 121:4}Jistěže nedříme ani nespí ten,
který ochraňuje Izrael!

^{Ps 121:5}Hospodin je tvůj ochránce,
Hospodin po tvé pravici dá ti stín.
^{Ps 121:6}Neublíží ti slunce během dne,
ani měsíc za nocí.

^{Ps 121:7}Hospodin tě ochrání před vším zlým,
tvou duši ochrání.
^{Ps 121:8}Hospodin ochrání tvé vycházení i vcházení
jak nyní, tak i navěky!

Kapitola 122

^{Ps 122:1}Davidova poutní píseň.

Raduji se, když slýchávám:
„Pojďme do domu Hospodinova!“
^{Ps 122:2}Naše nohy se brzy postaví,
Jeruzaléme, v branách tvých!

^{Ps 122:3}Jeruzalém je město výstavné,
v jediný celek semknuté.
^{Ps 122:4}Do něho stoupají rodiny,
rodiny Hospodinovy,
aby oslavily jméno Hospodin,
jak je v Izraeli svědectvím.
^{Ps 122:5}Zde přece zasedá soudní dvůr,
zde zasedá dům Davidův!

^{Ps 122:6}Za pokoj Jeruzaléma se modlete:
„Ti, kdo tě milují, ať žijí pokojně!
^{Ps 122:7}Pokoj ať vládne ve tvých zdech,
v tvých palácích ať je bezpečně!“

^{Ps 122:8}Pro svoje bratry a své přátele
za tvůj pokoj chci modlit se.
^{Ps 122:9}Pro dům Hospodina, našeho Boha,
chci o tvé dobro usilovat!

Kapitola 123

^{Ps 123:1}Poutní píseň.

K tobě své oči obracím,
k tobě, jenž trůníš v nebesích!
^{Ps 123:2}Jako služebníci k svým pánům vzhlížejí,
jako služebnice vzhlíží ke své paní,
tak my k Hospodinu, našemu Bohu, vzhlížíme:
Kéž už se nad námi smiluje!

^{Ps 123:3}Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se,
už jsme přesyceni posměchem!
^{Ps 123:4}Už jsme přesyceni nadmíru
urážkami těch, kdo žijí v poklidu,
a posměchem těch nadutců!

Kapitola 124

^{Ps 124:1}Davidova poutní píseň.

Kdyby s námi nebyl Hospodin –
jen řekni, Izraeli:
^{Ps 124:2}Kdyby s námi nebyl Hospodin
tenkrát, když nás lidé napadli,
^{Ps 124:3}tehdy by nás byli zaživa spolykali
ve svém zuřivém běsnění.
^{Ps 124:4}Tehdy by nás byly vody odplavily,
naše životy proud by pohltil.
^{Ps 124:5}Tehdy by nás byly pohltily vody
v onom vzedmutí.

^{Ps 124:6}Požehnán buď Hospodin, že nás nevydal
jejich tesákům napospas!
^{Ps 124:7}Jak ptáče unikli jsme z pasti ptáčníka,
my jsme unikli, léčka selhala!
^{Ps 124:8}Naše pomoc je ve jménu Hospodin –
nebe i zemi on sám učinil!

Kapitola 125

^{Ps 125:1}Poutní píseň.

Ti, kdo v Hospodina doufají,
hoře Sionu jsou podobní,
která nezakolísá, stojí navěky!
^{Ps 125:2}Kolem Jeruzaléma jsou hory,
kolem svého lidu je Hospodin
jak nyní, tak i navěky!

^{Ps 125:3}Jistěže nezůstane žezlo zlých
nad spravedlivých dědictvím,
aby spravedliví ruce nevztáhli
k páchání špatnosti.

^{Ps 125:4}K dobrým se, Hospodine, dobře zachovej,
k těm, kteří mají srdce upřímné.
^{Ps 125:5}Ty, kdo se obracejí k cestám klikatým,
takové Hospodin zapudí se zločinci!

Pokoj Izraeli!

Kapitola 126

^{Ps 126:1}Poutní píseň.

Když Hospodin navracel sionské zajatce,
zdálo se nám to jako sen.
^{Ps 126:2}Naše ústa tehdy plnil smích,
naše jazyky jásaly.
Tehdy se říkalo mezi národy:
„Veliké věci jim učinil Hospodin!“
^{Ps 126:3}Veliké věci nám učinil Hospodin,
naplnilo nás veselí.

^{Ps 126:4}Navrať nás, Hospodine, z našeho zajetí,
jako když na poušti vytrysknou potoky!
^{Ps 126:5}Ti, kteří rozsévali se slzami,
sklidí úrodu s jásáním.
^{Ps 126:6}Ten, který s pláčem vychází,
aby drahocenné símě rozhodil,
ten se s jásotem jednou navrátí,
aby shromáždil své snopy.

Kapitola 127

^{Ps 127:1}Šalomounova poutní píseň.

Nestaví-li dům Hospodin,
marně se namáhají, kdo jej stavějí.
Nechrání-li město Hospodin,
marně bdí jeho ochránci.
^{Ps 127:2}Marné je, abyste časně vstávali
a zůstávali vzhůru do noci.
Proč byste jedli chléb bolesti?
Bůh svoje milé spánkem obdařil!

^{Ps 127:3}Děti jsou dědictví od Hospodina,
plod lůna je přece odměna.
^{Ps 127:4}Tak jako šípy, jež hrdina třímá,
jsou děti zplozené zamlada.
^{Ps 127:5}Blaze člověku, jenž jich má plný toulec –
takový nebude zahanben,
až bude s protivníky jednat před soudem!

Kapitola 128

^{Ps 128:1}Poutní píseň.

Blaze každému, kdo Hospodina ctí,
tomu, kdo kráčí jeho cestami!
^{Ps 128:2}Prací svých rukou se jistě uživíš,
blažený budeš a úspěšný.
^{Ps 128:3}Tvá manželka jak réva plodící
v srdci tvého domu,
tvé děti jak olivové proutky
kolem tvého stolu!

^{Ps 128:4}Hle – takové požehnání bude mít
muž, který Hospodina ctí!
^{Ps 128:5}Kéž ti ze Sionu žehná Hospodin,
zdar Jeruzaléma kéž uvidíš
po všechny dny, kdy budeš žít.
^{Ps 128:6}Kéž uvidíš i děti dětí svých!

Pokoj Izraeli!

Kapitola 129

^{Ps 129:1}Poutní píseň.

Tolik mě týrali už od dětství –
jen řekni, Izraeli:
^{Ps 129:2}Tolik mě týrali už od dětství,
nikdy mě ale nezmohli!
^{Ps 129:3}Přes moje záda oráči orali
dlouhými brázdami.
^{Ps 129:4}Spravedlivý je však Hospodin –
přesekal provazy lidí zlých!

^{Ps 129:5}Ať musí s hanbou táhnout pryč
všichni, kdo k Sionu mají nenávist!
^{Ps 129:6}Ať jsou jak tráva na střechách,
co dřív, než vzroste, usychá!
^{Ps 129:7}Ženci se jí ani nedotknou,
vazači snopů ji do náruče nevezmou.
^{Ps 129:8}Ať je nepozdraví, kdo tudy jde:
„Hospodin vám své požehnání dej!
V Hospodinově jménu vám žehnáme!“

Kapitola 130

^{Ps 130:1}Poutní píseň.

Z hlubin, Hospodine, volám tě,
^{Ps 130:2}Pane můj, prosím vyslyš mě,
k mým prosbám nakloň uši své!

^{Ps 130:3}Budeš-li, Pane, připomínat viny,
kdo, Hospodine, obstojí?
^{Ps 130:4}Ty jsi však plný odpuštění,
aby tě lidé v úctě chovali!

^{Ps 130:5}Spoléhám na Hospodina,
spoléhám celou duší,
v jeho slově skládám naději.
^{Ps 130:6}Má duše Pána vyhlíží
více než strážní svítání,
než strážní svítání!

^{Ps 130:7}V Hospodina, Izraeli, skládej naději,
vždyť plný lásky je Hospodin,
plný ochoty tě vykoupit.
^{Ps 130:8}On sám Izraele vykoupí
ze všech jeho vin!

Kapitola 131

^{Ps 131:1}Davidova poutní píseň.

Nemám, Hospodine, srdce naduté,
povýšeným zrakem nerozhlížím se.
Do ničeho přehnaného se nepouštím,
do ničeho, co je nad mé možnosti.

^{Ps 131:2}Což nejsem spokojený a poklidný,
jako když matka své dítě nakojí?
Právě nakojenému se podobá
ve mně duše má.

^{Ps 131:3}V Hospodina, Izraeli, skládej naději
jak nyní, tak i navěky!

Kapitola 132

^{Ps 132:1}Poutní píseň.

Pamatuj, Hospodine, na Davida
i na všechno, co podstoupil –
^{Ps 132:2}na to, co Hospodinu přísahal,
když Mocnému Jákobovu složil slib:
^{Ps 132:3}„Jistěže nevejdu do svého domu,
na svoje lůžko nelehnu,
^{Ps 132:4}svým očím nedovolím usnout,
svým víčkům nedám poklesnout,
^{Ps 132:5}dokud nenajdu domov Hospodinu,
příbytek Jákobovu Mocnému.“

^{Ps 132:6}O jeho Truhle jsme v Efratě slyšeli,
nalezli jsme ji v kraji Jearim. ^{[1098]
Ps 132:7}K jeho příbytku pojďme již,
klaňme se u jeho podnoží!

^{Ps 132:8}„Povstaň, Hospodine, ke svému spočinutí,
společně s Truhlou síly tvé!
^{Ps 132:9}Tví kněží ať jsou spravedlností oblečeni,
tvoji věrní ať jásají!
^{Ps 132:10}Pro Davida, služebníka svého,
neodmítej svého pomazaného!“ ^[1099]

^{Ps 132:11}Hospodin Davidovi věrně přísahal,
co nechce nikdy odvolat:
„Jeden z tvých vlastních potomků
dosedne po tobě na tvůj trůn.
^{Ps 132:12}Když tvoji synové mou smlouvu zachovají
a má svědectví, jimž je vyučím,
i jejich synové na věky věků
dosednou na tvůj trůn.“ ^[1100]

^{Ps 132:13}Hospodin si přece Sion zvolil,
oblíbil si jej za svůj příbytek:
^{Ps 132:14}„Zde je mé spočinutí na věčné věky,
zde budu přebývat, jak toužil jsem!
^{Ps 132:15}Štědře požehnám jeho zásoby,
jeho chudé chlebem nasytím,
^{Ps 132:16}jeho kněží obléknu spasením,
jeho věrní budou jásat radostí!
^{Ps 132:17}Zde nechám vyrůst roh Davidův,
o svíci svého pomazaného se postarám.
^{Ps 132:18}Jeho nepřátele obléknu v hanbu,
na jeho hlavě však zazáří koruna.“ ^[1101]

Kapitola 133

^{Ps 133:1}Davidova poutní píseň.

Jak je to vzácné a jak příjemné,
když bratři žijí spolu v jednotě!
^{Ps 133:2}Jak vzácný olej na hlavě,
stékající po bradě –
po bradě Áronově tekoucí,
po jeho rouchu až po cíp.
^{Ps 133:3}Jak rosa z hory Hermonu
sestupující na hory Sionu.
Tam přece Hospodin požehnání udílí –
život až navěky!

Kapitola 134

^{Ps 134:1}Poutní píseň.

Pojďte Hospodina velebit,
každý, kdo je Hospodinův služebník –
vy, kteří stojíte za nocí
v domě, kde bydlí Hospodin!
^{Ps 134:2}Zvedejte ruce ve svatyni,
pojďte Hospodina velebit!

^{Ps 134:3}Kéž ti ze Sionu žehná Hospodin,
jenž nebe i zemi učinil!

Kapitola 135

^{Ps 135:1}Haleluja!

Chvalte jméno Hospodin,
chvalte, Hospodinovi sloužící,
^{Ps 135:2}vy, kdo stojíte v domě Hospodinově,
v domě našeho Boha, v jeho nádvořích!

^{Ps 135:3}Chvalte Hospodina – jak dobrý je Hospodin!
Jeho jméno opěvujte – jak je nádherné!
^{Ps 135:4}Hospodin přece Jákoba vyvolil,
Izrael je jeho zvláštním pokladem!

^{Ps 135:5}Hospodin je veliký – to vím jistě,
nad všechny bohy je náš Panovník.
^{Ps 135:6}Hospodin činí, cokoli se mu zachce,
jak v nebi, tak i na zemi,
v mořích i v každé hlubině!

^{Ps 135:7}On nechá od obzoru stoupat mraky,
k lijáku připojuje blesky,
vypouští vítr ze svých pokladnic.
^{Ps 135:8}On pobil v Egyptě prvorozené,
od lidí až po dobytek.
^{Ps 135:9}Divy a zázraky seslal, Egypte, proti tobě,
na tebe, faraone, na všechny služebníky tvé!

^{Ps 135:10}On porazil četné národy
a mocné krále zahubil –
^{Ps 135:11}emorejského krále Sichona
i Oga, krále Bášanu,
a všechny krále v Kanaánu.
^{Ps 135:12}Jejich zemi pak dal za dědictví,
dědictví pro Izrael, svůj lid!

^{Ps 135:13}Tvé jméno, Hospodine, trvá navěky,
tvá památka, Hospodine, po všechna pokolení.
^{Ps 135:14}Ano, Hospodin obhájí svůj lid,
se svými služebníky bude lítost mít!

^{Ps 135:15}Stříbro a zlato jsou pohanské modly,
výtvory rukou člověčích.
^{Ps 135:16}Ústa mají, a nemluví,
oči mají, a nevidí.
^{Ps 135:17}Uši mají, a neslyší,
v ústech nemají ani vzdech!
^{Ps 135:18}Ať jsou jim podobní ti, kdo je dělají,
i všichni, kdo v ně doufají! ^[1102]

^{Ps 135:19}Rodino Izraelova, velebte Hospodina!
Rodino Áronova, velebte Hospodina!
^{Ps 135:20}Rodino Leviho, velebte Hospodina!
Kdo ctíte Hospodina, velebte Hospodina!
^{Ps 135:21}Ze Sionu ať je Hospodin veleben –
Jeruzalém je jeho domovem!

Haleluja!

Kapitola 136

^{Ps 136:1}Haleluja!

Oslavujte Hospodina, je tak dobrý
– jeho láska trvá navěky!
^{Ps 136:2}Oslavujte Boha bohů
– jeho láska trvá navěky!
^{Ps 136:3}Oslavujte Pána pánů
– jeho láska trvá navěky!

^{Ps 136:4}On jediný veliké divy působí
– jeho láska trvá navěky!
^{Ps 136:5}On ve své moudrosti nebe učinil
– jeho láska trvá navěky!
^{Ps 136:6}On na vodách zemi rozložil
– jeho láska trvá navěky!
^{Ps 136:7}On veliká světla učinil,
– jeho láska trvá navěky!
^{Ps 136:8}Učinil slunce, aby vládlo dni
– jeho láska trvá navěky!
^{Ps 136:9}Měsíc a hvězdy, aby vládly nad nocí
– jeho láska trvá navěky!

^{Ps 136:10}On pobil prvorozené v Egyptě
– jeho láska trvá navěky!
^{Ps 136:11}Vyvedl z jejich středu Izrael
– jeho láska trvá navěky!
^{Ps 136:12}V mocné ruce a paži vztažené
– jeho láska trvá navěky!
^{Ps 136:13}On Rudé moře vedví rozdělil
– jeho láska trvá navěky!
^{Ps 136:14}A jeho středem provedl Izrael
– jeho láska trvá navěky!
^{Ps 136:15}Faraona s vojskem smetl do moře
– jeho láska trvá navěky!

^{Ps 136:16}On vedl svůj lid po poušti
– jeho láska trvá navěky!
^{Ps 136:17}On porazil krále veliké
– jeho láska trvá navěky!
^{Ps 136:18}A pobil krále věhlasné
– jeho láska trvá navěky!
^{Ps 136:19}Emorejského krále Sichona
– jeho láska trvá navěky!
^{Ps 136:20}I Oga, krále Bášanu
– jeho láska trvá navěky!
^{Ps 136:21}A jejich zemi dal za dědictví
– jeho láska trvá navěky!
^{Ps 136:22}Dědictví Izraeli, svému sluhovi
– jeho láska trvá navěky!

^{Ps 136:23}On na nás pamatoval v naší porobě
– jeho láska trvá navěky!
^{Ps 136:24}Vytrhl nás z ruky našich nepřátel
– jeho láska trvá navěky!
^{Ps 136:25}On veškeré tvorstvo sytí pokrmem
– jeho láska trvá navěky!

^{Ps 136:26}Oslavujte Boha nebe
– jeho láska trvá navěky!

Kapitola 137

^{Ps 137:1}Mezi babylonskými řekami,
tam jsme sedávali a plakali,
když jsme vzpomínali na Sion.
^{Ps 137:2}V té zemi jsme odložili citery
a zavěsili je na vrby.
^{Ps 137:3}Naši věznitelé nás tam žádali,
abychom jim prý zpívali;
naši tyrani od nás chtěli veselí:
„Co kdybyste nám zpívali
některou z písní sionských?!“
^{Ps 137:4}Jak bychom ale byli zpívali
Hospodinovu píseň mezi cizinci?

^{Ps 137:5}Pokud zapomenu, Jeruzaléme, na tebe,
pak ať mi uschne pravice!
^{Ps 137:6}Ať mi i k patru jazyk přiroste,
pokud přestanu myslet na tebe,
pokud mi Jeruzalém nebude nade vše,
nade všechny mé rozkoše!

^{Ps 137:7}Hospodine, jen se rozpomeň
na Edomce v Jeruzalémě v onen den,
kdy vykřikovali: „Rozbořte, rozbořte,
zničte to město v základech!“

^{Ps 137:8}Ó dcero Babylonská,
budeš zničena!
Blaze tomu, kdo ti odplatí
za všechna naše příkoří!
^{Ps 137:9}Blaze tomu, kdo tvé děti uchopí
a o skálu je rozrazí!

Kapitola 138

^{Ps 138:1}Žalm Davidův.

Z celého srdce chválím tě,
žalmy ti zpívám před mocnými.
^{Ps 138:2}Před tvým svatým chrámem klaním se
a tvému jménu děkuji,
že miluješ a že věrný jsi,
žes i svou pověst převýšil
tím, co jsi zaslíbil.
^{Ps 138:3}Vyslyšel jsi mě, když k tobě volal jsem –
dodals mi odvahy!

^{Ps 138:4}Ať tě, Hospodine, všichni králové slaví,
až uslyší, co jsi zaslíbil.
^{Ps 138:5}Ať opěvují cesty Hospodinovy:
„Hospodinova sláva je největší!“
^{Ps 138:6}Ač je Hospodin tolik vyvýšený,
ponížených přece všímá si
a zdálky ví o nadutcích.

^{Ps 138:7}I když procházím soužením,
život mi daruješ;
napřáhneš ruku k mým sokům zuřivým,
tvou pravicí budu zachráněn.
^{Ps 138:8}Hospodin dokoná se mnou své záměry;
tvá láska, Hospodine, trvá navěky –
neopouštěj prosím dílo rukou svých!

Kapitola 139

^{Ps 139:1}Pro předního zpěváka.

Žalm Davidův.

Ty mě, Hospodine, zkoumáš,
ty mě znáš.
^{Ps 139:2}Ty víš, jak sedám a jak vstávám zas,
už zdálky rozumíš mým myšlenkám!
^{Ps 139:3}Sleduješ, jak chodím i jak uléhám,
všemi mými cestami se zabýváš.
^{Ps 139:4}Ještě než mi přijde slovo na jazyk,
ty už to, Hospodine, všechno víš!
^{Ps 139:5}Zezadu i zpředu jsi mě obklopil,
svou dlaň jsi na mě položil.
^{Ps 139:6}Takové poznání je nad mé chápání –
je příliš hluboké, na to nestačím!

^{Ps 139:7}Kam bych unikl před Duchem tvým?
Před tvojí tváří kam bych se skryl?
^{Ps 139:8}Kdybych do nebe vystoupil, tam jsi ty,
kdybych si ustlal v podsvětí – i tam jsi!
^{Ps 139:9}Kdybych si oblékl křídla jitřenky,
kdybych se usadil za mořem dalekým,
^{Ps 139:10}i tam by mě vedla ruka tvá,
tvá pravice by mě držela!
^{Ps 139:11}Kdybych si řekl – Snad pohltí mě tma,
až světlo kolem mě noc vystřídá –
^{Ps 139:12}tobě nebude temná ani tma,
noc jako den ti záři dá,
tma bude pro tebe světlu podobná!

^{Ps 139:13}Mé nitro zformovals ty sám,
v lůně mé matky jsi mě tkal.
^{Ps 139:14}Chválím tě za tvá díla ohromná,
za to, jak podivuhodně jsem udělán
a že mou duši tak dobře znáš!
^{Ps 139:15}Jediná z mých kostí ti nebyla ukryta,
když jsem byl vskrytu formován,
když jsem byl hněten v zemských hlubinách!
^{Ps 139:16}Můj zárodek tvé oči viděly,
všechno jsi zapsal do knihy –
dny, jež mi byly určeny,
než začal první z nich.
^{Ps 139:17}Jak jsou mi drahé, Bože, tvé myšlenky,
je jich tak mnoho, že nejdou vypočíst!
^{Ps 139:18}Kdybych je počítal, než písku je jich víc;
budu zas s tebou, až se probudím!

^{Ps 139:19}Kéž bys už, Bože, zabil ty ničemy –
„Odstupte ode mě, vy vrahouni!“ –
^{Ps 139:20}Když mluví o tobě, je to rouhání,
tvé jméno zneužívají nepřátelé tví!
^{Ps 139:21}Nemám snad, Hospodine, k tvým sokům nenávist?
Nehnusím si ty, kdo na tebe útočí?
^{Ps 139:22}Naprostou nenávistí nenávidím je,
mými nepřáteli stali se!

^{Ps 139:23}Zkoumej mě, Bože, a poznej srdce mé,
poznej mé myšlenky, jen mě vyzkoušej!
^{Ps 139:24}Zjisti, zda držím se cesty škodlivé,
a cestou věčnosti mě veď!

Kapitola 140

^{Ps 140:1}Pro předního zpěváka.

Žalm Davidův.

^{Ps 140:2}Zachraň mě, Hospodine, od lidí zlých,
braň mě před těmi, kdo páchají násilí!
^{Ps 140:3}Před těmi, kdo v srdci vymýšlejí zlo,
těmi, kdo každý den rozněcují boj.
^{Ps 140:4}Jako had bodají svými jazyky,
zmijí jed skrývají pod svými rty! séla

^{Ps 140:5}Chraň mě, Hospodine, od rukou ničemy,
braň mě před těmi, kdo páchají násilí,
před těmi, kdo chtějí mi nohy podrazit!
^{Ps 140:6}Nadutci na mě nastražili léčku,
upletli na mě síť z provazů,
u cesty položili mnohou nástrahu. séla

^{Ps 140:7}Říkám Hospodinu: Můj Bůh jsi ty.
Vyslyš, Hospodine, moje modlitby!
^{Ps 140:8}Hospodine, Pane, má mocná záchrano,
hlavu mi kryješ, když přijde boj.
^{Ps 140:9}Neplň, Hospodine, tužby ničemů,
jejich zlé plány ať nedojdou úspěchu! séla

^{Ps 140:10}Ti, kdo mě obkličují, hlavy zvedají –
zrádností vlastních rtů ať jsou smeteni!
^{Ps 140:11}Ať na ně prší uhlí řeřavé,
ať padnou do jámy, z níž nikdo nevstane!
^{Ps 140:12}Ať pomlouvači ztratí svůj domov na zemi,
násilníky ať dožene a srazí neštěstí!

^{Ps 140:13}Vím to, že Hospodin hájí chudáky
a že prosadí právo ubohých.
^{Ps 140:14}Jistěže spravedliví tvé jméno oslaví,
před tvojí tváří budou žít poctiví!

Kapitola 141

^{Ps 141:1}Žalm Davidův.

Volám tě, Hospodine, ke mně pospíchej,
vyslyš můj hlas, když volám tě!
^{Ps 141:2}Kéž je má modlitba před tebou kadidlem,
večerní obětí kéž jsou mé ruce zvednuté!

^{Ps 141:3}K mým ústům, Hospodine, postav stráž,
bránu mých rtů prosím chraň.
^{Ps 141:4}Nenech mé srdce ke zlu zamířit,
ať se neúčastním skutků ničemných
s lidmi, kteří jsou zločinci –
ať ani neokusím jejich lahůdky!

^{Ps 141:5}Ať mě spravedlivý třeba i bije,
jen ať jsem napomínán přítelem,
ať mi však hlavu nemažou ničemové –
proti jejich zločinům stále modlím se!

^{Ps 141:6}Až jejich vůdcové budou svrženi ze skály,
jak dobře mluvil jsem, všichni poznají.
^{Ps 141:7}Jako když oráč rozčísne brázdu v zemi,
poletí jejich ^[1103] kosti do chřtánu podsvětí!

^{Ps 141:8}Já k tobě, Hospodine, Pane, upírám oči,
na tebe spoléhám, nenech mě zahynout!
^{Ps 141:9}Chraň mě před pastí, kterou mi nastražili,
před léčkami těch zločinců!
^{Ps 141:10}Ničemové ať padnou do svých vlastních sítí –
já zatím uniknu!

Kapitola 142

^{Ps 142:1}Poučný žalm Davidův.

Jeho modlitba, když byl v jeskyni. ^[1104]

^{Ps 142:2}K Hospodinu volám s úpěním,
k Hospodinu volám, žadoním!
^{Ps 142:3}Vylévám před ním svoje starosti,
své trápení mu svěřuji.
^{Ps 142:4}Na duchu klesám slabostí,
ty ale o mé stezce víš!

Na cestě, kterou se ubírám,
na mě nastražili past.
^{Ps 142:5}Pohleď k mé pravici, všimni si:
nezná se ke mně ani jediný!
Kdybych chtěl utéci, nemám kam,
nikdo se o mě nestará!

^{Ps 142:6}K tobě zní moje volání:
Ty, Hospodine, jsi má skrýš,
můj úděl na zemi mezi živými!
^{Ps 142:7}Vyslechni prosím moje volání –
jsem už úplně zoufalý!

Zachraň mě před těmi, kdo mě stíhají,
jsou příliš silní – na ně nestačím!
^{Ps 142:8}Vyveď mou duši z vězení,
abych tvé jméno mohl oslavit!
Tehdy mě spravedliví obklopí,
až mi své dobrodiní projevíš.

Kapitola 143

^{Ps 143:1}Žalm Davidův.

Slyš, Hospodine, moji modlitbu,
mé prosbě prosím popřej sluch.
Odpověz mi ve své věrnosti,
ve své spravedlnosti!
^{Ps 143:2}Jsem tvůj služebník, nevoď mě na soud –
nikdo z živých není v právu před tebou!

^{Ps 143:3}Pronásleduje mě nepřítel,
zašlapat chce mě do země!
Nutí mě bydlet v temnotě
tak jako dávno zemřelé.
^{Ps 143:4}Na duchu klesám slabostí,
srdce mám plné zděšení.

^{Ps 143:5}Vzpomínám na dny, které minuly,
rozjímám o všem, co jsi učinil,
o díle tvých rukou přemýšlím.
^{Ps 143:6}Své ruce k tobě vztahuji,
žízním po tobě jak země bez vody! séla

^{Ps 143:7}Pospěš, Hospodine, vyslyš mě
dříve, než ztratím dech!
Neskrývej přede mnou svoji tvář,
ať se nepodobám mrtvolám.

^{Ps 143:8}Kéž ráno uslyším o lásce tvé –
jsi má jediná naděje!
Ukaž mi cestu, po níž bych šel –
tobě svou duši svěřil jsem.

^{Ps 143:9}Zbav mě, Hospodine, mých nepřátel,
v tobě hledám svou ochranu.
^{Ps 143:10}Plnit tvou vůli prosím nauč mě –
vždyť jsi můj Bůh!
Tvůj laskavý Duch ať vede mě
po zemi srovnané.

^{Ps 143:11}Obživ mě, Hospodine, pro jméno své,
ve své spravedlnosti z trápení vyveď mě.
^{Ps 143:12}Kvůli své lásce kéž mé soky umlčíš,
všechny mé protivníky prosím znič –
vždyť jsem tvůj služebník!

Kapitola 144

^{Ps 144:1}Žalm Davidův.

Požehnán buď Hospodin, skála má!
On učí mé ruce bojovat,
mé prsty chystá na zápas.

^{Ps 144:2}On je má láska, můj pevný hrad,
mé útočiště, má záchrana.
On je můj štít, na něj spoléhám,
i národy ^[1105] mi poddává.

^{Ps 144:3}Co je, Hospodine, člověk, že o něm víš,
co je lidský tvor, že o něm přemýšlíš? ^{[1106]
Ps 144:4}Člověk je páře podobný,
jeho dny míjejí jako stín.

^{Ps 144:5}Sestup, Hospodine, své nebe rozetni,
dotkni se hor, ať dýmají!
^{Ps 144:6}Zasáhni bleskem, nepřátele rozptyl,
vyšli své šípy, abys je rozdrtil!

^{Ps 144:7}Vztáhni svou ruku z výšiny,
z mohutných vod mě vyprosti,
z ruky cizáků mě vytrhni!
^{Ps 144:8}Ti mají ústa plná lži,
křivě přísahají svou pravicí!

^{Ps 144:9}Novou píseň ti pak, Bože, zazpívám,
na desetistrunné loutně zahraju ti žalm.
^{Ps 144:10}Ty umíš vítězství králům darovat,
vyprostíš svého služebníka Davida!

Od krutého meče ^{Ps 144:11}mě vyprosti,
z ruky cizáků mě vytrhni!
Ti mají ústa plná lži,
křivě přísahají svou pravicí!

^{Ps 144:12}Naši synové ať jsou ve svém mládí
jak sazenice zdárně rostoucí;
naše dcery ať jsou jako sloupy
stavbu paláce zdobící.

^{Ps 144:13}Naše spižírny ať plné jsou,
ať oplývají veškerou potravou;
naše ovce ať rodí tisíce mladých,
desítky tisíc na naše pastviny.

^{Ps 144:14}Náš dobytek ať je obtěžkaný,
ať nejsou vpády ani vyhnanství,
ať není nářek v našich ulicích.

^{Ps 144:15}Blaze lidu, jenž toto zakouší,
blaze lidu, jehož Bůh je Hospodin!

Kapitola 145

^{Ps 145:1}Chvalozpěv Davidův. ^[1107]

Bože, můj Králi, tebe velebím,
tvé jméno chválím navždy, navěky.
^{Ps 145:2}Každý den tebe chválit chci,
tvé jméno slavím navždy, navěky.
^{Ps 145:3}Veliký je Hospodin, vší chvály hodný,
jeho velikost nelze nikdy pochopit!

^{Ps 145:4}Ať všechna pokolení tvé skutky opěvují,
tvé mocné činy ať zvěstují.
^{Ps 145:5}Ať mluví o tvé kráse, slávě a velebnosti,
zatímco přemýšlím o tvých zázracích.
^{Ps 145:6}Ať hovoří o tvé ohromující moci,
zatímco o tvé velikosti vyprávím.
^{Ps 145:7}Ať hlásají památku tvé hojné dobroty,
o tvé spravedlnosti ať zpívají:

^{Ps 145:8}„Hospodin je milostivý a soucitný,
nesmírně trpělivý a velmi laskavý! ^{[1108]
Ps 145:9}Ke všem je dobrotivý Hospodin,
on cítí s každým ze svých stvoření!“

^{Ps 145:10}Ať tě, Hospodine, všechna stvoření slaví,
ať ti dobrořečí věrní tví.
^{Ps 145:11}O slávě tvého království ať vyprávějí,
o tvých mocných činech ať hovoří.
^{Ps 145:12}Všichni lidé ať se o jeho moci dozví,
o slávě a kráse jeho království.
^{Ps 145:13}Tvé království vládne nad všemi věky,
tvé panování nad všemi pokoleními!

Hospodin je věrný ve všem, co zaslíbil,
ve všem, co působí, je laskavý. ^{[1109]
Ps 145:14}Hospodin podpírá všechny, kdo klesají,
pozvedá všechny, kdo jsou sklíčení.
^{Ps 145:15}Oči všech k tobě vzhlížejí,
abys je krmil v čase potřeby.
^{Ps 145:16}Otevíráš ruku, abys nasytil
touhy všech žijících.

^{Ps 145:17}Hospodin je spravedlivý ve všech cestách svých,
ve všem, co působí, je laskavý.
^{Ps 145:18}Hospodin je blízký všem, kdo ho vzývají,
všem, kdo ho vzývají v opravdovosti.
^{Ps 145:19}Naplňuje touhy těch, kdo ho ctí,
slyší jejich křik a jde je zachránit.
^{Ps 145:20}Hospodin chrání všechny, kdo ho milují,
všechny ničemy ale zahubí.

^{Ps 145:21}Hospodinova chvála ať z úst mi zní,
jeho svaté jméno ať chválí každý smrtelník
navždy, navěky!

Kapitola 146

^{Ps 146:1}Haleluja!

Chval Hospodina, duše má!
^{Ps 146:2}Chválit budu Hospodina celý život svůj,
žalmy zpívat svému Bohu, dokud jsem tu! ^[1110]

^{Ps 146:3}Nespoléhejte na mocné –
smrtelník nikoho spasit nemůže.
^{Ps 146:4}Až ztratí dech, vrátí se do země,
jeho úmysly se rozplynou v ten den.

^{Ps 146:5}Blaze tomu, komu Bůh Jákobův pomáhá,
tomu, kdo na Hospodina, svého Boha, spoléhá!
^{Ps 146:6}On přece nebe i zemi učinil
a také moře i všechno v nich.
Navěky věrný zůstává,
^{Ps 146:7}utlačovaným právo zjednává,
dává chléb těm, kdo mají hlad.

Hospodin vězně propouští,
^{Ps 146:8}Hospodin slepým oči otvírá,
Hospodin zvedá sklíčené,
Hospodin miluje poctivé,
^{Ps 146:9}Hospodin chrání příchozí,
podporuje vdovy a sirotky,
cestu ničemných ale podvrací.

^{Ps 146:10}Hospodin bude kralovat navěky,
tvůj Bůh, Sione, po všechna pokolení!

Haleluja!

Kapitola 147

^{Ps 147:1}Haleluja!

I.

Jak dobré je zpívat našemu Bohu žalm,
jak je to rozkošné – chvála je líbezná!

^{Ps 147:2}Hospodin Jeruzalém buduje,
shromažďuje rozehnaný Izrael.
^{Ps 147:3}Uzdravuje v srdci ztrápené
a ovazuje jejich zranění.
^{Ps 147:4}On sám určuje počet hvězd
a jménem volá každou z nich.

^{Ps 147:5}Náš Pán je veliký a nesmírně mocný,
jeho moudrost nelze vypočíst!
^{Ps 147:6}Hospodin podporuje ponížené,
ničemy ale k zemi shazuje.

^{Ps 147:7}Zpívejte Hospodinu s vděčností,
našemu Bohu hrajte na citery!
^{Ps 147:8}On halí nebe do oblak
a zemi deštěm zalévá,
aby tráva rostla na horách.
^{Ps 147:9}On dává zvířatům dostatek potravy,
i mladým krkavcům, když k němu volají.

^{Ps 147:10}On neobdivuje sílu koní,
ve svalech siláků nemá zalíbení.
^{Ps 147:11}Hospodinu se líbí ti, kdo jej ctí,
ti, kdo v jeho lásku doufají!

II.

^{Ps 147:12}Oslavuj Hospodina, Jeruzaléme,
chval svého Boha, Sione!

^{Ps 147:13}On zpevňuje závory tvých bran,
žehná tvým dětem ve tvých zdech.
^{Ps 147:14}Působí pokoj ve tvých končinách,
z nejlepší pšenice sytí tě.

^{Ps 147:15}Když na zem svůj rozkaz posílá,
jeho slovo rychle šíří se.
^{Ps 147:16}Sníh jako vlnu prostírá,
jíním sype jako popelem.

^{Ps 147:17}Své kroupy jak drobky rozhazuje,
kdo obstojí, když přijde jeho mráz?
^{Ps 147:18}Když pošle své slovo, všechno taje,
potoky tečou, když větrem zafouká.

^{Ps 147:19}Zjevil své slovo Jákobovi,
své zákony a práva Izraeli dal.
^{Ps 147:20}Žádnému národu to neučinil,
a proto nepoznali jeho pravidla.

Haleluja!

Kapitola 148

^{Ps 148:1}Haleluja!

Chvalte Hospodina, všichni na nebi,
chvalte ho z výšin svých!
^{Ps 148:2}Chvalte ho, všichni jeho andělé,
chvalte ho, všechny jeho zástupy!
^{Ps 148:3}Chvalte ho, slunce i měsíci,
chvalte ho, všechny hvězdy zářící!
^{Ps 148:4}Chvalte ho, nebesa nejvyšší,
chvalte ho, vody v oblacích!

^{Ps 148:5}Ať všichni chválí jméno Hospodin,
jehož příkazem byli stvořeni!
^{Ps 148:6}Na věčné věky je všechny umístil,
jeho ustanovení se nezmění!

^{Ps 148:7}Chvalte Hospodina, všichni na zemi,
vodní obludy a všechny hlubiny,
^{Ps 148:8}blesky a kroupy, mlha i sníh,
prudký vichr, plnící jeho rozkazy,
^{Ps 148:9}rovněž tak hory a všechny pahorky,
ovocné stromy a všechno cedroví,
^{Ps 148:10}divoká zvěř i všechen dobytek,
drobná havěť i ptáci na křídlech,
^{Ps 148:11}králové světa a všechny národy,
všichni vůdcové a vládci na zemi,
^{Ps 148:12}mladíci spolu s dívkami
a staří s mladými!

^{Ps 148:13}Ať všichni chválí jméno Hospodin,
jen jeho jméno je přece nejvyšší,
jeho sláva je nad nebem i nad zemí!
^{Ps 148:14}Roh svého lidu on sám vyvýšil
k věhlasu všech svých oddaných,
synů Izraele, jeho nejbližších!

Haleluja!

Kapitola 149

^{Ps 149:1}Haleluja!

Zpívejte Hospodinu novou píseň,
shromáždění věrných ať chválí jej!
^{Ps 149:2}Raduj se, Izraeli, ze svého Tvůrce,
synové Sionu, nad svým Králem jásejte!
^{Ps 149:3}Jeho jméno chvalte tančením,
hrajte mu na tamburíny a citery!
^{Ps 149:4}Hospodin chová svůj lid v oblibě,
spásou korunuje ubohé!

^{Ps 149:5}Ať věrní v této slávě jásají,
ať si prozpěvují ve svých ložnicích.
^{Ps 149:6}Z plna hrdla ať Boha vyvýší,
dvojsečný meč ať v rukou třímají,
^{Ps 149:7}aby konali pomstu nad pohany,
aby trestali mezi národy,
^{Ps 149:8}jejich krále aby svázali řetězy,
jejich velmože aby sevřeli železy,
^{Ps 149:9}zapsaný rozsudek aby nad nimi vykonali –
to je ctí všech jeho oddaných!

Haleluja!

Kapitola 150

^{Ps 150:1}Haleluja!

Chvalte Boha v jeho svatyni,
chvalte ho na obloze za jeho moc!
^{Ps 150:2}Chvalte ho za jeho hrdinství,
chvalte ho za jeho velikou vznešenost!
^{Ps 150:3}Chvalte ho troubením na rohy,
chvalte ho na loutny a citery!
^{Ps 150:4}Chvalte ho tamburínami a tančením,
chvalte ho na struny a píšťaly!
^{Ps 150:5}Chvalte ho činely hlasitými,
chvalte ho činely zvučnými!

^{Ps 150:6}Všechno, co dýchá, ať chválí Hospodina!
Haleluja!

Přísloví

Chvála moudrosti

Kapitola 1

Klíč k poznání

^{Prov 1:1}Přísloví Šalomouna, syna Davidova,
krále nad Izraelem,
^{Prov 1:2}k nabytí moudrosti a k poučení,
jak rozumět hlubokým výrokům,
^{Prov 1:3}jak si osvojit, co učí rozum,
spravedlnost, právo a poctivost,
^{Prov 1:4}jak předat prostoduchým chytrost,
mládeži prozíravost a vědění.

^{Prov 1:5}Moudrý ať poslouchá a rozmnoží svou znalost,
rozumný ať dá si poradit,
^{Prov 1:6}jak porozumět úslovím a jinotajům,
rčením mudrců a jejich hádankám.

^{Prov 1:7}Klíčem k poznání je úcta k Hospodinu;
moudrostí a poučením jen hlupák pohrdá.

Nenech se zlákat

^{Prov 1:8}Poslouchej, synu můj, otcovo poučení,
od matčiných pokynů se nevzdaluj.
^{Prov 1:9}Půvabným věncem na tvé hlavě budou,
náhrdelníkem budou na hrdle tvém.

^{Prov 1:10}Nenech se zlákat, synu,
když hříšníci tě mámí:
^{Prov 1:11}„Pojď s námi, budem ze zálohy vraždit,
někoho nevinného jen tak přepadnem,
^{Prov 1:12}jako hrob zaživa je spolknem,
vcelku, jako když padnou do jámy.
^{Prov 1:13}Všemožné cennosti si snadno pořídíme,
domy si naplníme kořistí.
^{Prov 1:14}Na naši kartu vsaď svůj osud,
společný měšec budem všichni mít!“

^{Prov 1:15}Na cestu s nimi nepouštěj se, synu,
nevydávej se v jejich šlépějích –
^{Prov 1:16}jejich nohy běží k neštěstí,
k prolití krve spěchají!
^{Prov 1:17}Líčit síť před očima ptáků
je jistě zcela zbytečné.
^{Prov 1:18}Tihle však na sebe smrtelnou léčku strojí,
na vlastní duši číhají.
^{Prov 1:19}Tak skončí každý, kdo hledá mrzký zisk –
o vlastní duši ho to připraví.

Moudrost na ulicích volá

^{Prov 1:20}Moudrost venku na ulicích volá,
na náměstích svůj hlas pozvedá,
^{Prov 1:21}na rušných nárožích hlasitě vykřikuje,
v průchodu městské brány proslov má:

^{Prov 1:22}„Kdy omezenců láska k malosti už skončí,
kdy drzounů záliba v drzosti,
kdy tupců nenávist ke všemu vědění?
^{Prov 1:23}Obraťte se, když vás napomínám,
hle, svého ducha na vás vylít chci,
právě vám chci svá slova oznámit!
^{Prov 1:24}Dosud jsem volala, však nechtěli jste slyšet,
ruku jsem nabízela, nikdo však nevnímal,
^{Prov 1:25}všechny mé rady zavrhli jste,
mými domluvami se nikdo neřídil.

^{Prov 1:26}Vašemu neštěstí já nyní zasměji se
i hrůze, jež vás přepadne. Bavit se budu,
^{Prov 1:27}až jako bouře zachvátí vás hrůza,
až jako vichr udeří vaše neštěstí,
až soužením a tísní budete sevřeni.
^{Prov 1:28}Až mě pak volat budou, neozvu se,
budou mě shánět, avšak nenajdou.

^{Prov 1:29}Protože nenáviděli poznání,
úctu k Hospodinu si zvolit nechtěli,
^{Prov 1:30}mými radami se nikdy neřídili,
mojí domluvou vždy jen pohrdli,
^{Prov 1:31}proto ať snědí, co si navařili,
vlastními plány ať se nasytí!

^{Prov 1:32}Omezenci zajdou na vlastní umíněnost,
spokojenost tupců je jejich záhuba.
^{Prov 1:33}Kdo mě však poslouchá, ten pohodlně žije
v bezpečí před hrozbou všeho zla.“

Kapitola 2

Přijmi má slova

^{Prov 2:1}Přijmi prosím má slova, synu,
moje příkazy jak poklad opatruj,
^{Prov 2:2}své ucho k moudrosti nakloň,
srdce otevři pro rozumnost!
^{Prov 2:3}Ano, po rozumnosti volej,
přivolej k sobě rozvahu.
^{Prov 2:4}Když ji jak stříbro vyhledávat budeš,
pátrat po ní jak po pokladech,
^{Prov 2:5}úctě k Hospodinu tehdy porozumíš,
k poznání Boha dospěješ.

^{Prov 2:6}Jen Hospodin přece dává moudrost,
poznání a rozumnost pramení z jeho úst.
^{Prov 2:7}Zdravý úsudek on pro upřímné chová,
štítem je pro ty, kdo žijí poctivě.
^{Prov 2:8}Drží stráž nad stezkami práva,
ochraňuje cestu spravedlivých svých.

^{Prov 2:9}Spravedlnosti a právu tenkrát porozumíš,
i poctivosti – všem stezkám ke štěstí.
^{Prov 2:10}Moudrost když do srdce ti vejde,
vědění když tvou duši potěší,
^{Prov 2:11}prozíravost tě bude chránit,
rozumnost nad tebou bude bdít.

Moudrost tě ochrání

^{Prov 2:12}Před špatnou cestou tě moudrost ochrání,
před každým, kdo mluví zvráceně,
^{Prov 2:13}před těmi, kdo se přímým stezkám vyhnou,
kdo kráčejí po cestách temnoty.
^{Prov 2:14}Před těmi, kdo s radostí zla se dopouštějí,
kdo si v krutých zvrácenostech libují,
^{Prov 2:15}jejichž stezky jsou různě pokroucené
a jejichž kroky z cesty scházejí.

^{Prov 2:16}Před cizí ženou moudrost zachrání tě,
před vábivými slovy svůdkyně,
^{Prov 2:17}jež druha svého mládí opustila,
na smlouvu se svým Bohem nedbajíc.
^{Prov 2:18}Její dům se chýlí k jisté smrti,
její krok míří do podsvětí.
^{Prov 2:19}Kdo vejde k ní, už nevyjde více,
na stezky života se nikdy nevrátí.
^{Prov 2:20}Kéž by ses vydal cestou ušlechtilých,
na stezkách spravedlivých kéž bys vytrval!
^{Prov 2:21}Poctiví přece budou obývat zemi
a bezúhonní v ní zůstanou.
^{Prov 2:22}Ničemové však budou ze země vymýceni,
proradní z ní budou vyrváni!

Kapitola 3

Důvěřuj Hospodinu

^{Prov 3:1}Nezapomeň, co jsem tě učil, synu,
v srdci opatruj, co jsem ti přikázal;
^{Prov 3:2}dlouhé dny, léta života ti to přidá,
zajistí ti to klid a mír.

^{Prov 3:3}Láska a věrnost ať tě neopouští,
připoutej si je k hrdlu, vyryj do srdce!
^{Prov 3:4}Přízně a uznání tehdy dojdeš
před zrakem lidí i před Bohem.

^{Prov 3:5}Celým svým srdcem důvěřuj Hospodinu,
nespoléhej se na vlastní rozumnost.
^{Prov 3:6}Na každém kroku snaž se jej poznávat,
on sám tvé stezky urovná.

^{Prov 3:7}Sám sebe neměj za moudrého,
cti Hospodina a vyvaruj se zla!
^{Prov 3:8}To přinese tvému tělu zdraví,
celé tvé nitro to občerství.

^{Prov 3:9}Uctívej Hospodina vším, co ti patří,
tím nejlepším ze vší své úrody.
^{Prov 3:10}Tvé stodoly pak budou plné zrní,
tvé sudy budou vínem přetékat.

Moudrost nad zlato

^{Prov 3:11}Hospodinovo poučení, synu, neodmítej,
když tě napravuje, nezoufej;
^{Prov 3:12}Hospodin kárá, koho miluje,
jak otec syna, jehož má v oblibě.

^{Prov 3:13}Blaze člověku, jenž nalezl moudrost,
blaze člověku, jenž získal rozvahu!
^{Prov 3:14}Přináší lepší zisk než stříbro,
její výnosy jsou nad zlato.
^{Prov 3:15}Její cena je nad perly vyšší,
nic, v čem si libuješ, se jí nerovná.
^{Prov 3:16}Dlouhověkost ve své pravici třímá,
bohatství a slávu drží v levici.
^{Prov 3:17}Její cesty jsou plné potěšení,
její kroky vždy vedou k pokoji.
^{Prov 3:18}Stromem života je těm, kdo se jí drží,
blaze je těm, kteří ji uchopí!

^{Prov 3:19}Moudrostí založil Hospodin zemi,
prozřetelností nebe upevnil.
^{Prov 3:20}Jeho věděním tryskají z hlubin proudy,
oblaka rosu skýtají.

^{Prov 3:21}Soudnost a prozíravost ať nesejdou ti z očí,
jak vzácný poklad je, synu, opatruj.
^{Prov 3:22}To ony darují tvé duši život,
právě ony tvé hrdlo okrášlí.
^{Prov 3:23}Bezpečně pak půjdeš svojí cestou,
tvé nohy nebudou klopýtat.
^{Prov 3:24}Až půjdeš spát, nic nebude tě strašit,
až usneš, tvůj sen bude příjemný.
^{Prov 3:25}Nebudeš se bát náhlého děsu
ani zkázy, jež čeká ničemy.
^{Prov 3:26}Hospodin bude stát po tvém boku,
on sám tvé nohy před pastí ochrání!

Neodpírej dobrodiní

^{Prov 3:27}Neodpírej dobrodiní těm, kdo je potřebují,
když je v tvé moci něco učinit.
^{Prov 3:28}Neříkej bližnímu: „Přijď jindy,“
když právě teď mu můžeš pomoci.
^{Prov 3:29}Nechystej proti bližnímu nic zlého,
když k tobě chová důvěru.
^{Prov 3:30}Nežaluj nikoho pro nic za nic,
když ti neprovedl žádné zlo.
^{Prov 3:31}Nezáviď člověku, jenž páchá násilí,
nesdílej žádnou z jeho cest.

^{Prov 3:32}Hospodinu se hnusí každý zvrhlík,
s upřímnými však sdílí svá tajemství.
^{Prov 3:33}Hospodinovo prokletí stíhá dům darebáka,
obydlí spravedlivých ale požehná.
^{Prov 3:34}Pro posměvače má Hospodin posměch,
pokorným ale přízeň věnuje.
^{Prov 3:35}Moudrým připadne za dědictví sláva,
tupce však čeká potupa.

Kapitola 4

Otcovské poučení

^{Prov 4:1}Slyšte, synové, otcovské poučení,
dávejte pozor a rozum získáte.
^{Prov 4:2}Skvělé poznání vám totiž nabízím;
neopouštějte mé učení.

^{Prov 4:3}Sám jsem byl synem u svého otce,
maličkým jedináčkem u matky své.
^{Prov 4:4}Když učíval mne otec, říkal:
„Moje slova si vezmi k srdci,
dbej na mé příkazy a budeš žít.
^{Prov 4:5}Získej moudrost, rozumnost získej,
má slova nezapomeň, nezkomol.
^{Prov 4:6}Neopouštěj moudrost – bude tě chránit,
miluj ji – bude o tebe pečovat.
^{Prov 4:7}Moudrost především! Získávej moudrost,
za všechno své jmění získej rozumnost.
^{Prov 4:8}Važ si jí a ona vyvýší tě,
poctí tě, když ji k sobě přivineš.
^{Prov 4:9}Svým půvabem ověnčí tvoji hlavu,
korunuje tě krásou svou!“

^{Prov 4:10}Slyš, synu můj, mé výroky přijmi,
léta života se ti prodlouží.
^{Prov 4:11}Cestě moudrosti chci tě učit,
po přímých stezkách tě chci vést.
^{Prov 4:12}Půjdeš-li, tvůj krok nic nezastaví,
jestliže poběžíš, nic tě nesrazí.
^{Prov 4:13}Poučení se chop a nepovoluj,
opatruj je, vždyť je tvým životem!

^{Prov 4:14}Stezku darebáků se neodvažuj zkoušet,
cestou zlosynů nikdy nekráčej.
^{Prov 4:15}Varuj se jí a nechoď po ní,
odvrať se od ní a jdi pryč!
^{Prov 4:16}Neusnou, dokud někomu neublíží,
nemohou spát, než někoho podrazí.
^{Prov 4:17}Takoví se chlebem darebáctví živí,
opájejí se vínem násilí!
^{Prov 4:18}Stezka spravedlivých jak paprsek světla
víc a víc září, až se rozední.
^{Prov 4:19}Cesta darebáků však tone ve tmách,
o co klopýtnou, nikdy netuší.

Chraň své srdce

^{Prov 4:20}Na má slova dej pozor, synu,
k mým výrokům své ucho nakláněj,
^{Prov 4:21}nikdy z nich nespouštěj své oči,
hluboko v srdci si je uchovej.
^{Prov 4:22}Životem jsou těm, kdo je nacházejí,
celému jejich tělu zdraví dávají:

^{Prov 4:23}Především dobře chraň své srdce –
právě z něj všechen život vychází.
^{Prov 4:24}Zbav se vší převrácené řeči,
ústa, jež mluví zle, zapuď od sebe.
^{Prov 4:25}Tvé oči ať vždycky hledí přímě,
svým pohledem miř rovnou před sebe.
^{Prov 4:26}Zvaž, kudy povedou tvé kroky,
všechny tvé cesty pak budou bezpečné.
^{Prov 4:27}Neuchyluj se vpravo ani vlevo,
své kroky vzdal od všeho zla!

Kapitola 5

Rty svůdkyně

^{Prov 5:1}Mé moudrosti dopřej pozornost, synu,
nakloň své ucho k mým úsudkům;
^{Prov 5:2}tak, abys prozíravost opatroval,
tvé rty aby byly strážci vědění:

^{Prov 5:3}Rty svůdkyně sice oplývají medem,
její ústa jsou jemná nad olej,
^{Prov 5:4}pak ale zhořkne jako pelyněk,
jak dvojsečný meč se zabodne.
^{Prov 5:5}Její nohy míří k hlubinám smrti,
její kroky vedou do pekel.
^{Prov 5:6}O stezku života se nijak nezajímá,
vrtkavým krokem jde, aniž tuší kam.

^{Prov 5:7}Proto mne poslyšte, synové moji,
neuhýbejte od mých výroků!
^{Prov 5:8}Daleko od ní ať vede tvá cesta,
k jejímu vchodu chraň se přiblížit!
^{Prov 5:9}Svou důstojnost jinak necháš druhým,
svá léta ukrutníku odevzdáš.
^{Prov 5:10}Z tvého úsilí budou žít jiní,
tvá dřina skončí v domě cizího.
^{Prov 5:11}Nakonec bolestí řvát budeš,
tvůj život, tvé tělo až bude zmařeno:
^{Prov 5:12}„Proč jen jsem nenáviděl poučení,
proč domlouváním pohrdlo srdce mé!
^{Prov 5:13}Proč jsem neposlouchal svoje učitele,
proč jsem vychovatelům sluchu nedopřál!
^{Prov 5:14}Jak rychle jsem se octl v nejhorší bídě
na očích všem, uprostřed obce své!“

Pij vodu z vlastní studny

^{Prov 5:15}Pij vodu z vlastní nádrže,
vodu prýštící ze tvé studnice.
^{Prov 5:16}Mají tvé prameny téci na ulice?
Mají se náměstím řinout řeky tvé?
^{Prov 5:17}Tobě ať patří, jen tobě jedinému,
nikomu cizímu je neponech.

^{Prov 5:18}Požehnané ať je tvé zřídlo,
v manželce svého mládí potěšení měj!
^{Prov 5:19}Ta milostná laň, ta přelíbezná srna!
Jejími ňadry se stále opájej,
v jejím milování se věčně utápěj!
^{Prov 5:20}Proč by ses, synu, utápěl v cizí ženě,
proč bys měl spočívat v náručí svůdkyně?

^{Prov 5:21}Hospodin vidí všechny lidské cesty,
každý jejich krok pozorně sleduje.
^{Prov 5:22}Darebáka lapí jeho nepravosti,
v provazech vlastního hříchu uvázne.
^{Prov 5:23}Nedal se poučit, a tak zemře,
v množství své bláhovosti ztratí se!

Kapitola 6

Vyvázni jako pták

^{Prov 6:1}Synu, pokud za někoho ručíš,
cizímu člověku jsi svou ruku dal,
^{Prov 6:2}vlastními slovy jsi nyní svázán,
lapen jsi tím, co jsi prohlásil!
^{Prov 6:3}Nyní se musíš vyprostit, můj synu
– ten někdo tě totiž v hrsti má –
jdi za ním, poniž se a dotírej!
^{Prov 6:4}Nedopřej svým očím žádný spánek,
tvá víčka ať ani neokusí sen.
^{Prov 6:5}Unikni mu jako srnec lovci,
vyvázni jako ptáče ze sítě!

Jdi za mravencem

^{Prov 6:6}Jdi za mravencem, pecivále,
pozoruj ho a zmoudříš hned!
^{Prov 6:7}Žádného vůdce mravenec nemá,
dozorce ani vládce jemu netřeba;
^{Prov 6:8}v létě si ale potraviny chystá,
o žních zásoby pilně ukládá.

^{Prov 6:9}Jak dlouho, lenochu, budeš polehávat,
kdy už se konečně ze snu probudíš?
^{Prov 6:10}Chvilku si pospíš, chvilku zdřímneš,
na chvilku složíš ruce a spočineš?
^{Prov 6:11}Vtom jako tulák bída navštíví tě,
jako loupežník tě nouze přepadne!

Ryzí ohavnost

^{Prov 6:12}Ničemný člověk, hanebník
jinak než křivě nemluví.
^{Prov 6:13}Očima pomrkává, mele nohama,
prsty ukazuje sem a tam.
^{Prov 6:14}Ve falešném srdci zlé věci chystá,
neustále sváry rozsévá.
^{Prov 6:15}Proto, až neštěstí jej náhle potká,
v mžiku jej rozdrtí, nebude pomoci.

^{Prov 6:16}Těchto šest věcí Hospodin nenávidí
a sedmou má za ryzí ohavnost:
^{Prov 6:17}povýšené oči,
prolhaný jazyk,
ruce mordující nevinné,
^{Prov 6:18}srdce, jež chystá hanebné plány,
nohy pospíchající páchat zlo,
^{Prov 6:19}křivopřísežníka, který klam šíří,
a rozsévače svárů mezi bratřími.

Přikázání je svíce

^{Prov 6:20}Opatruj, synu, otcova přikázání,
od matčiných pokynů se nevzdaluj.
^{Prov 6:21}Navěky připoutej si je k srdci,
okolo hrdla si je přivěšuj.
^{Prov 6:22}Kamkoli půjdeš, moudrost tě doprovodí,
kdykoli ulehneš, bude nad tebou bdít,
jakmile procitneš, s tebou promluví.

^{Prov 6:23}Přikázání je svíce a učení světlo,
poučné domluvy jsou cesta k životu.
^{Prov 6:24}Před špatnou ženou tě budou chránit,
před lichotným jazykem svůdkyně.
^{Prov 6:25}Nedychti v srdci po její kráse,
jejími řasami se nenech polapit.
^{Prov 6:26}Za nevěstku se platí i bochníkem chleba,
cizoložnice však vzácnou duši uloví!

Oheň v klíně

^{Prov 6:27}Může muž ukrýt oheň v klíně,
aniž by propálil si šat?
^{Prov 6:28}Může snad chodit po žhavém uhlí,
aniž si spálí chodidla?
^{Prov 6:29}Stejně tak ten, kdo s ženou bližního spí –
kdo se jí dotkne, trestu neujde!

^{Prov 6:30}Zloděj nebývá haněn, když krade,
aby nasytil svůj neodbytný hlad.
^{Prov 6:31}Sedmkrát více vrací, pokud je chycen,
všechno své jmění musí odevzdat.
^{Prov 6:32}Jenom šílenec ale cizoloží,
kdo činí to, je sebevrah!
^{Prov 6:33}Bití a ostuda na něj čeká,
pohanu svou už nikdy nesmaže.
^{Prov 6:34}Žárlivost rozzuří manžela té ženy,
nelítostný bude v den pomsty své;
^{Prov 6:35}nevezme ohled na žádné odškodnění,
sebevětší úplatek jím nepohne!

Kapitola 7

Jako vůl na porážku

^{Prov 7:1}Dbej na mé výroky, můj synu,
příkazy mé jak poklad opatruj.
^{Prov 7:2}Dbej na mé příkazy a najdeš život,
učení mé jak oko v hlavě chraň.
^{Prov 7:3}Připoutej si je k prstům,
vyryj do srdce.
^{Prov 7:4}Moudrosti řekni: „Buď mi sestrou!“
rozumnost nazvi svou příbuznou.
^{Prov 7:5}Bude tě chránit před cizí ženou,
před svůdnicí a její řečí vábivou.

^{Prov 7:6}Jednou jsem z okna svého domu
skrze mřížoví ven vyhlížel.
^{Prov 7:7}Mezi prosťáčky, mládeží nezkušenou,
spatřil jsem mladíka, co zřejmě zešílel.
^{Prov 7:8}Když prošel ulicí kolem jejího rohu,
k jejímu domu náhle vykročil.
^{Prov 7:9}Bylo to večer, po setmění,
když přišla noc a padla tma.
^{Prov 7:10}Vtom náhle žena v ústrety mu míří
v nevěstčím hávu, v srdci protřelost.
^{Prov 7:11}Jak jen je bujná a jak rozpustilá,
její nohy doma stání nemají.
^{Prov 7:12}Hned je na ulici, hned zas na náměstí,
za každým rohem číhá na oběť.

^{Prov 7:13}Už se ho zmocnila a už ho líbá,
bez uzardění už mu povídá:
^{Prov 7:14}„Pořádám hostinu z čerstvého masa,
dnes jsem obětovala, co jsem slíbila.
^{Prov 7:15}To proto jsem ti naproti vyšla,
sháněla jsem tě, a už tě mám.
^{Prov 7:16}Pokrývkami jsem lože obložila,
pestrými přehozy z vláken egyptských.
^{Prov 7:17}Svoji ložnici jsem myrhou provoněla,
aloe je tam, skořice nechybí.
^{Prov 7:18}Pojď, opijeme se milováním,
do rána kochejme se laskáním!
^{Prov 7:19}Mužský dnes totiž není doma,
na cestu odjel někam daleko;
^{Prov 7:20}měšec s penězi odvezl s sebou,
do konce měsíce se nevrátí!“

^{Prov 7:21}Proudem těch slov jej nakonec svedla,
úlisnými rty jej zlákala.
^{Prov 7:22}Jako vůl na porážku šel hned za ní,
jak jelen, ^[1111] když se vrhá do pasti,
^{Prov 7:23}než padne skolen střelou do slabin.
Jak ptáče do osidla vletěl,
netušil, že mu jde o život!

^{Prov 7:24}Proto, synové, poslyšte mne,
dávejte pozor na mé výroky.
^{Prov 7:25}Na její cesty ať nevkročí tvé srdce;
po jejích stezkách se nikdy netoulej.
^{Prov 7:26}Tak mnozí podlehli jejím ranám,
všech jejích obětí je bezpočet!
^{Prov 7:27}Cesta do pekel vede jejím domem,
do síní smrti se prudce svažuje!

Kapitola 8

Na vás, ó lide, volám

^{Prov 8:1}Což moudrost nevolá,
nezvedá rozumnost svůj hlas?
^{Prov 8:2}Na vrcholech kopců, u cesty,
u křižovatek postává.
^{Prov 8:3}Přímo před branami, u vstupu do města,
v průchodu stojí a křičí tam:

^{Prov 8:4}„Na vás, ó lidé, volám,
svůj hlas ke všemu lidstvu obracím.
^{Prov 8:5}Pochopte, prosťáčci, prozíravost,
dospějte, tupci, k rozumu!
^{Prov 8:6}Slyšte, řeknu vám něco zásadního,
co vyjde z mých rtů, slova ryzí jsou.
^{Prov 8:7}Má ústa mluví pouze pravdu,
mým rtům se darebáctví oškliví.
^{Prov 8:8}Všechny mé výroky jsou spravedlivé,
křivého, zvráceného v nich není nic.
^{Prov 8:9}Chápavému jsou všechny zřejmé,
jasné jsou těm, kdo došli poznání.
^{Prov 8:10}Mé poučení berte raději než stříbro,
mého vědění si važte nad zlato.
^{Prov 8:11}Daleko nad perly je moudrost nádherná,
nic žádoucího se jí vůbec nerovná!

^{Prov 8:12}Já, Moudrost, spolu s rozvážností bydlím,
s prozíravostí já se dobře znám.
^{Prov 8:13}Úcta k Hospodinu je nenávist ke zlu.
Pýchu a povýšenost, zlé způsoby
a pokrytecká ústa nesnáším.
^{Prov 8:14}U mne je rozvaha a jistý úspěch,
já jsem rozumnost a sílu mám!
^{Prov 8:15}S mojí pomocí vládnou vladaři
a panovníci právo určují.
^{Prov 8:16}S mojí pomocí vedou vůdci,
velmoži a všichni, kdo rozhodují na zemi. ^[1112]

^{Prov 8:17}Já miluji ty, kdo milují mne,
ti, kdo mě hledají, mě jistě naleznou.
^{Prov 8:18}Bohatství a sláva se nachází u mě,
trvalé jmění a pravý blahobyt.
^{Prov 8:19}Mé plody jsou nad zlato nejryzejší,
výnosy mé nad stříbro nejčistší.
^{Prov 8:20}Stezkou spravedlnosti kráčím,
pěšinami práva se ubírám,
^{Prov 8:21}abych své milovníky obdařila jměním,
jejich pokladnice abych plnila!

^{Prov 8:22}Na počátku své cesty mne Hospodin zplodil,
před všemi svými činy, před časem.
^{Prov 8:23}Od věků jsem byla ustavena,
od počátku, dříve než začal svět.
^{Prov 8:24}Než vznikly propasti, zrodila jsem se,
než vodou naplněny byly prameny.
^{Prov 8:25}Předtím než byly hory zapuštěny,
dříve než pahorky jsem se zrodila,
^{Prov 8:26}ještě než učinil zemi a vše kolem,
dříve než světa první prach.

^{Prov 8:27}Byla jsem při tom, když nebesa chystal,
když nad propastí obzor vyměřil,
^{Prov 8:28}oblaka když ve výšinách věšel,
propastné prameny když vytryskly.
^{Prov 8:29}Byla jsem tam, když oceán spoutal,
na jeho rozkaz vody poslechly!
Základy země když vyměřoval,
^{Prov 8:30}po jeho boku věrně stála jsem.
Zůstávám jeho rozkoší den za dnem,
svým hrám se před ním stále oddávám.
^{Prov 8:31}Na jeho zemi, na světě si hraji,
lidští synové jsou mou rozkoší!

^{Prov 8:32}Proto, synové, poslyšte mne:
Blaze těm, kdo drží se mých cest!
^{Prov 8:33}Slyšte poučení a naberte moudrost,
nebuďte ke mně lhostejní.
^{Prov 8:34}Blaze tomu, kdo naslouchá mi,
tomu, kdo v mých branách denně bdí,
tomu, kdo čeká u mých veřejí!
^{Prov 8:35}Kdo mě nalezl, nalezl život,
Hospodinovou přízní se nechal zahrnout.
^{Prov 8:36}Kdo však mě míjí, škodí své vlastní duši,
kdo mě nenávidí, je smrti milencem.“

Kapitola 9

Hostina moudrosti a tuposti

^{Prov 9:1}Moudrost si vystavěla dům,
sedm tesaných sloupů vztyčila.
^{Prov 9:2}Dobytče porazila, víno nalila,
už také prostřela svůj stůl.
^{Prov 9:3}Děvečky vyslala
a volá na městských výšinách:
^{Prov 9:4}„Kdo je zmatený, ať přijde ke mně!“
Ty, kterým chybí rozum, vyzývá:
^{Prov 9:5}„Pojďte a jezte na mých hodech,
popijte víno, jež jsem nalila.
^{Prov 9:6}Opusťte hloupost a konečně žijte,
cestou rozumnosti se vydejte!“

^{Prov 9:7}Kdo poučuje drzouna, říká si o urážku,
kdo kárá darebáka, přijde k úrazu.
^{Prov 9:8}Nekárej drzouna – jen by tě nenáviděl;
pokárej moudrého – bude tě milovat.
^{Prov 9:9}Poděl se s moudrým a ještě zmoudří,
pouč spravedlivého a bude znalejší.

^{Prov 9:10}Klíčem k moudrosti je úcta k Hospodinu,
v poznání Svatého je rozumnost.
^{Prov 9:11}Takto ^[1113] se tvé dny rozmnoží,
léta života ti přibudou.
^{Prov 9:12}Jsi-li moudrý, moudrost vyplatí se ti,
jsi-li drzoun, sám na to doplatíš.

^{Prov 9:13}Paní Tupost dělá veliký povyk,
je hloupost sama, neví vůbec nic.
^{Prov 9:14}U dveří svého domu vysedává,
na křesle na městských výšinách.
^{Prov 9:15}Pokřikuje na ty, kdo po cestě jdou,
kdo po svých stezkách přímě kráčejí:
^{Prov 9:16}„Kdo je zmatený, ať přijde ke mně!“
Všechny nerozumné vyzývá:
^{Prov 9:17}„Kradená voda je tak sladká,
zakázaný pokrm tolik příjemný!“

^{Prov 9:18}Netuší hňup, že podsvětí jej čeká:
v pekelné jámě jsou ti, jež pozvala!

Šalomounova přísloví

Kapitola 10

^{Prov 10:1}Zde jsou přísloví Šalomounova:

Moudrý syn dělá otci radost,
tupec přivádí matku k zoufalství.

^{Prov 10:2}Nekalé poklady člověku neprospějí,
poctivost zachraňuje před smrtí.

^{Prov 10:3}Hospodin nenechá poctivého lačnět,
rozmary darebáků ale zavrhne.

^{Prov 10:4}Líné dlaně přivedou na mizinu,
pilné ruce přinášejí bohatství.

^{Prov 10:5}Kdo v létě sklízí, je syn zdárný,
kdo prospí žně, je syn k ostudě.

^{Prov 10:6}Na poctivého se snáší požehnání,
v ústech darebáků se skrývá násilí.

^{Prov 10:7}Na poctivého se vzpomíná s požehnáním,
jméno darebáků ale zavání.

^{Prov 10:8}Moudré srdce přijímá přikázání,
žvanivý hlupák špatně dopadne.

^{Prov 10:9}Kdo žije poctivě, v bezpečí žít bude,
kdo pokřivil svou cestu, bude odhalen.

^{Prov 10:10}Kdo mhouří oko, způsobí potíž,
kdo otevřeně kárá, pokoj přinese. ^[1114]

^{Prov 10:11}Pramenem života jsou ústa spravedlivých,
v ústech darebáků se skrývá násilí.

^{Prov 10:12}Nenávist vyvolává neshody,
láska všechny viny zahalí.

^{Prov 10:13}Ve rtech rozvážného nalezneš moudrost,
na záda nerozumného patří hůl.

^{Prov 10:14}Moudří své vědění dobře střeží,
ústa hlupáka přitahují záhubu.

^{Prov 10:15}Majetek bohatého je jeho pevnou tvrzí,
nouze chudých je jejich záhubou.

^{Prov 10:16}Výdělek poctivého prospívá životu,
darebákův zisk vede ke hříchu.

^{Prov 10:17}Kdo se drží poučení, míří k životu,
zabloudí ale, kdo nedbá na domluvu.

^{Prov 10:18}Kdo skrývá nenávist, je lhář,
kdo šíří pomluvy, je hňup.

^{Prov 10:19}Záplava slov se bez hříchu neobejde,
rozumný drží svůj jazyk na uzdě.

^{Prov 10:20}Jazyk spravedlivého je ryzí stříbro,
srdce ničemů za nic nestojí.

^{Prov 10:21}Rty spravedlivého nasytí mnohé,
hňupové zemřou na vlastní ztřeštěnost.

^{Prov 10:22}Hospodinovo požehnání obohacuje
bez veškerého trápení.

^{Prov 10:23}Tupec má potěšení ve zvrhlosti,
rozumný zase v moudrosti.

^{Prov 10:24}Obavy darebáků se uskuteční,
touhy spravedlivých se naplní.

^{Prov 10:25}Když přejde vichr, je s darebákem konec,
spravedliví však mají věčné základy.

^{Prov 10:26}Jak ocet v zubech, jako oči plné kouře,
takový je lajdák pro nadřízené své.

^{Prov 10:27}Úcta k Hospodinu prodlužuje život,
roky darebáků však budou zkráceny.

^{Prov 10:28}Doufání spravedlivých končí radostí,
naděje darebáků se vniveč obrátí.

^{Prov 10:29}Hospodinova cesta je oporou poctivého,
pro bídáky je ale záhubou.

^{Prov 10:30}Spravedlivý nebude navěky sražen,
ničemové však na zemi věčně nebudou.

^{Prov 10:31}Ústa spravedlivého plodí moudrost,
proradný jazyk bude vyříznut.

^{Prov 10:32}Rty spravedlivého znají, co se sluší,
ústa darebáků však jen zvrácenost.

Kapitola 11

^{Prov 11:1}Falešné váhy se Hospodinu hnusí,
poctivé závaží jej potěší.

^{Prov 11:2}Pýchu následuje ostuda,
moudrost je tam, kde pokora.

^{Prov 11:3}Poctivé vodí jejich upřímnost,
proradné zničí jejich falešnost.

^{Prov 11:4}V soudný den majetek nijak neprospěje,
poctivost ale zachraňuje před smrtí.

^{Prov 11:5}Spravedlnost srovná cestu nevinnému,
vlastní ničemnost srazí ničemu.

^{Prov 11:6}Spravedlnost zachrání poctivé,
vlastní lačnost lapí proradné.

^{Prov 11:7}Když zemře ničema, hynou naděje v něj složené,
spoléhání na jeho sílu se rozplyne.

^{Prov 11:8}Spravedlivý bude z trápení vysvobozen,
na jeho místě se octne darebák.

^{Prov 11:9}Ústa bezbožných ubližují bližním,
spravedlivé zachrání jejich vědění.

^{Prov 11:10}Když se spravedlivým daří, ve městě je radost,
když hynou darebáci, koná se oslava.

^{Prov 11:11}Požehnáním poctivých se pozvedá město,
ústy darebáků bývá bořeno.

^{Prov 11:12}Kdo nemá rozum, bližním opovrhuje,
rozumný člověk raději pomlčí.

^{Prov 11:13}Mluvka roznáší tajemství, kudy chodí,
zodpovědný člověk je umí zachovat.

^{Prov 11:14}Kde schází jasný směr, lid upadá,
ve množství rádců je však záchrana.

^{Prov 11:15}Se zlou se potáže, kdo za cizího ručí,
slibům se vyhýbat je vždycky jistější.

^{Prov 11:16}Půvabná žena dosáhne pocty,
hrubiáni dosáhnou bohatství.

^{Prov 11:17}Laskavý člověk odmění i sám sebe,
surovec ani sám sebe nešetří.

^{Prov 11:18}Pro klamný výdělek darebák dře se,
kdo seje spravedlnost, má mzdu trvalou.

^{Prov 11:19}Spravedlnost jistě k životu vede,
honba za špatností ale ke smrti.

^{Prov 11:20}Zvrhlé povahy se Hospodinu hnusí,
kdo žijí bezúhonně, ti jej potěší.

^{Prov 11:21}Zlý zcela jistě neunikne trestu,
símě spravedlivých však vyvázne.

^{Prov 11:22}Zlatá ozdoba na sviňském rypáku
je krásná žena bez špetky rozumu.

^{Prov 11:23}Touhy spravedlivých vedou jen k dobru,
z nadějí darebáků zbude vztek.

^{Prov 11:24}Někdo rozdává – a ještě bohatne,
jiný škudlí až běda – k vlastní chudobě!

^{Prov 11:25}Štědrý člověk bude jen vzkvétat,
kdo jiné svlažuje, sám bude zavlažen.

^{Prov 11:26}Kdo zadržuje obilí, toho lid zatracuje,
požehnání se snáší na toho, kdo je prodává.

^{Prov 11:27}Kdo hledá dobro, nalezne přízeň,
kdo čeká neštěstí, také dočká se.

^{Prov 11:28}Kdo doufá v bohatství, takový padne,
spravedliví ale jak poupě pokvetou.

^{Prov 11:29}Kdo boří vlastní domov, ten zdědí vítr,
hlupák bude sloužit moudrému.

^{Prov 11:30}Z ovoce spravedlivého je strom života,
a kdo je moudrý, ten duše získává.

^{Prov 11:31}Dojdou-li spravedliví na zemi odplaty,
čím spíše ničemové a hříšníci!

Kapitola 12

^{Prov 12:1}Milovník poznání miluje poučení,
jen tupý mezek si nedá domluvit.

^{Prov 12:2}Dobrotivého zahrne Hospodin přízní,
lstivého člověka však odsoudí.

^{Prov 12:3}Darebáctví nikomu jistotu neposkytne,
kořen spravedlivých však nikdo nevyrve.

^{Prov 12:4}Znamenitá žena je korunou svého muže,
hanebná je ale jako kostižer.

^{Prov 12:5}Úmysly poctivých jsou spravedlivé,
rady darebáků však zákeřné.

^{Prov 12:6}Slova darebáků jsou smrtelná léčka,
poctivé vysvobodí jejich řeč.

^{Prov 12:7}Když darebáci padnou, je s nimi konec,
dům spravedlivých ale obstojí.

^{Prov 12:8}Čím je kdo rozumnější, tím více bývá ceněn,
muž křivé povahy však bude pohrdnut.

^{Prov 12:9}Lépe být přehlížen, ale mít služebníka,
než tvářit se důležitě a nemít na chleba.

^{Prov 12:10}Spravedlivý cítí i s dobytčetem,
srdce darebáků je ale bezcitné.

^{Prov 12:11}Kdo obdělává pole, nasytí se chlebem,
kdo ztratil rozum, honí vidiny.

^{Prov 12:12}Darebák závidí kořist zlosynovi,
kořeny spravedlivých však plody přináší.

^{Prov 12:13}Hříšné rty jsou zlosynovi pastí,
spravedlivý však ujde trápení.

^{Prov 12:14}Ovoce svých úst každý hojně sklidí,
vlastní skutek se k člověku navrátí.

^{Prov 12:15}Hlupák je přesvědčen, že jde správně,
kdo je však moudrý, dá si poradit.

^{Prov 12:16}Hlupákův hněv se projeví ihned,
rozvážný člověk snese urážky.

^{Prov 12:17}Pravdomluvný člověk svědčí o pravdě,
křivopřísežník podvádí.

^{Prov 12:18}Unáhlené řeči bodají jako meče,
jazyk moudrých je ale jako lék.

^{Prov 12:19}Pravdomluvné rty obstojí navždy,
prolhaný jazyk jen krátký okamžik.

^{Prov 12:20}Zlomyslní mají v srdci jen faleš,
mírumilovní žijí v radosti.

^{Prov 12:21}Spravedlivým nic neublíží,
darebáky stíhá samé neštěstí.

^{Prov 12:22}Prolhané rty se Hospodinu hnusí,
kdo žijí v pravdě, ti jej potěší.

^{Prov 12:23}Rozvážný člověk umí své vědění tajit,
hňup ale z plna hrdla křičí nesmysly.

^{Prov 12:24}Pracovitým rukám bude svěřena vláda,
zahálčivost však vede k porobě.

^{Prov 12:25}Starosti člověka tíží v srdci,
laskavé slovo ale radost navrátí.

^{Prov 12:26}Spravedlivý najde i pro bližního cestu,
cesta darebáků ale končí blouděním.

^{Prov 12:27}Lenoch si žádný úlovek neupeče,
píle je pro člověka cenný majetek.

^{Prov 12:28}Život je na stezce spravedlnosti,
vyšlapaná cesta vede ke smrti.

Kapitola 13

^{Prov 13:1}Moudrý syn přijímá otcovo poučení,
drzoun však neslyší ani na hrozby.

^{Prov 13:2}Ovocem svých úst se každý hojně nají
a duši proradných nasytí násilí.

^{Prov 13:3}Kdo hlídá svoje ústa, svou duši opatruje,
na povídavé rty přijde záhuba.

^{Prov 13:4}Dychtí, ale nic nemá duše pecivála,
pracovitý člověk však jenom pokvete.

^{Prov 13:5}Spravedlivý nesnese prolhané řeči,
darebák nestydatě šíří puch.

^{Prov 13:6}Spravedlnost chrání poctivého,
hříšníka ničí ničemnost.

^{Prov 13:7}Někdo nemá nic, a chová se bohatě,
jiný má spoustu peněz, a dělá chuďase.

^{Prov 13:8}Boháč za sebe může dát výkupné,
chudák výhrůžky sotva zaslechne.

^{Prov 13:9}Světlo spravedlivých svítí vesele,
svíce darebáků uhasne.

^{Prov 13:10}Pýcha vede jen ke sporům,
moudří však dají na radu.

^{Prov 13:11}Rychle nabyté jmění se rychle rozuteče,
kdo shromažďuje po hrstkách, zbohatne.

^{Prov 13:12}Dlouhé čekání unavuje srdce,
naplněná touha je stromem života.

^{Prov 13:13}Kdo pohrdá Slovem, sám sobě škodí,
kdo přikázání ctí, bude odměněn.

^{Prov 13:14}Rady moudrého jsou pramen života,
z osidel smrti pomohou uniknout.

^{Prov 13:15}Zdravý rozum si získá přízeň,
cesta proradných vede k záhubě. ^[1115]

^{Prov 13:16}Rozvážně chová se každý, kdo má rozum,
hňup ale roztrušuje samé nesmysly.

^{Prov 13:17}Ničemný vyslanec upadne do neštěstí,
spolehlivý posel je jako lék.

^{Prov 13:18}Bída a hanba tomu, kdo odmítá poučení,
kdo však na domluvy dá, bude vážený.

^{Prov 13:19}Splněná touha je v duši sladká;
tupcům je odporné varovat se zla.

^{Prov 13:20}Kdo chodí s moudrými, bude moudrý,
kdo kamarádí s tupci, ztroskotá.

^{Prov 13:21}Hříšníky stíhá neštěstí,
spravedlivým je štěstí odměnou.

^{Prov 13:22}Dobrý člověk zanechá dědictví vnukům,
hříšníkovo jmění čeká na poctivé.

^{Prov 13:23}Políčko chudých může vydat hojnost potravy,
bezpráví je ale může o všechno připravit.

^{Prov 13:24}Kdo šetří metlu, nenávidí své dítě,
zavčas je trestá, kdo je miluje.

^{Prov 13:25}Spravedlivý se nají do sytosti,
břicho ničemů zůstane o hladu.

Kapitola 14

^{Prov 14:1}Moudrá žena buduje svůj domov,
hloupá jej boří svýma rukama.

^{Prov 14:2}Hospodina ctí, kdo žije v poctivosti,
kdo jedná křivě, ten jím pohrdá.

^{Prov 14:3}Hlupákovi pýcha z pusy vyráží,
moudré ochrání jejich rty.

^{Prov 14:4}Bez dobytka je prázdno ve žlabu,
silný býk zajistí hojnou úrodu.

^{Prov 14:5}Čestný svědek nepromluví lživě,
křivopřísežník ale šíří klam.

^{Prov 14:6}Drzoun se po moudrosti nadarmo pídí,
rozumnému je poznání snadno přístupné.

^{Prov 14:7}Tupci se raději obloukem vyhni,
z jeho rtů se přece nic nedozvíš.

^{Prov 14:8}Moudrost rozvážného je vědět kudy kam,
tupost hlupáků je pěstovat sebeklam.

^{Prov 14:9}Hlupáci mají legraci z provinění,
poctiví ale hledají smíření.

^{Prov 14:10}Jen srdce člověka zná vlastní hořkost,
podobně jeho radost druhý necítí.

^{Prov 14:11}Dům darebáků je určen ke zboření,
stan poctivých ale k rozkvětu.

^{Prov 14:12}Cesta se člověku může zdát správná,
nakonec však bývá cestou ke smrti.

^{Prov 14:13}Někdy i při smíchu bolí srdce;
když skončí radost, smutek zůstane.

^{Prov 14:14}Zvrácený dojde odplaty za své skutky
a dobrý člověk za ty své.

^{Prov 14:15}Prosťáček důvěřuje kdečemu,
rozvážný člověk své kroky zvažuje.

^{Prov 14:16}Moudrý je opatrný a varuje se zla,
tupec jde bezstarostně dál.

^{Prov 14:17}Unáhlený člověk dělá hlouposti,
lstivý člověk bývá v nenávisti.

^{Prov 14:18}Omezenci jsou obdařeni tupostí,
korunou rozvážných je vědění.

^{Prov 14:19}Zlí lidé se pokloní dobrým,
darebáci u bran spravedlivého.

^{Prov 14:20}Chuďas je na obtíž i svému příteli,
boháče ale všichni milují.

^{Prov 14:21}Kdo pohrdá svým bližním, hřeší,
blaze tomu, kdo chudým pomáhá.

^{Prov 14:22}Jistěže bloudí ten, kdo je zlomyslný;
láska a věrnost patří dobrosrdečným.

^{Prov 14:23}Tvrdá práce vždy vede k zisku,
řečnění však jenom k chudobě.

^{Prov 14:24}Korunou moudrých je jejich bohatství,
tupost hlupáků zůstane tupostí.

^{Prov 14:25}Pravdomluvný svědek může zachránit život,
podvodník ale šíří lež.

^{Prov 14:26}Úcta k Hospodinu je člověku pevnou tvrzí
a útočištěm pro jeho děti.

^{Prov 14:27}Pramen života je úcta k Hospodinu,
z osidel smrti pomáhá uniknout.

^{Prov 14:28}Mohutné vojsko je ozdobou krále,
úbytek lidu je vládci záhubou.

^{Prov 14:29}Trpělivý člověk oplývá rozumností,
ten, kdo je ukvapený, dělá hlouposti.

^{Prov 14:30}Krotké srdce dodává tělu na životě,
závist je ale jako kostižer.

^{Prov 14:31}Kdo utiskuje chudáka, uráží jeho Tvůrce;
ctí jej však ten, kdo nuzným pomáhá.

^{Prov 14:32}Darebáka jednou srazí jeho vlastní zlo,
jistotou spravedlivého je jeho poctivost. ^[1116]

^{Prov 14:33}V srdci rozumného spočívá moudrost;
co skrývá nitro tupců, též vyjde najevo.

^{Prov 14:34}Spravedlnost povznáší národ,
hřích je národům k ostudě.

^{Prov 14:35}Rozumného služebníka zahrne král přízní,
prchlivostí však toho, jenž dělá ostudu.

Kapitola 15

^{Prov 15:1}Vlídná odpověď odvrací zlobu,
příkrá řeč ale budí hněv.

^{Prov 15:2}Jazyk moudrých zpříjemňuje poznání,
tupci z úst chrlí samé nesmysly.

^{Prov 15:3}Hospodinovy oči vidí všude,
vše zlé i dobré pozorně sledují.

^{Prov 15:4}Krotký jazyk je stromem života,
je-li však pokřivený, ducha podlomí.

^{Prov 15:5}Hlupák pohrdá poučením otce,
chytrý je ten, kdo dá na domluvy.

^{Prov 15:6}Dům spravedlivého je velkou pokladnicí,
zisky darebáka nesou jen trápení.

^{Prov 15:7}Rty moudrých vědění rozsévají,
srdce tupců však nikoli.

^{Prov 15:8}Oběť darebáků se Hospodinu hnusí,
zalíbení má v modlitbě poctivých.

^{Prov 15:9}Cesta darebáka se Hospodinu hnusí,
stoupence spravedlnosti miluje.

^{Prov 15:10}Tvrdý trest tomu, kdo opouští stezku;
kdo nesnese domluvy, ten umírá.

^{Prov 15:11}Hospodin vidí do hrobu i říše záhuby –
do srdce člověka tím spíš!

^{Prov 15:12}Drzoun nemiluje toho, kdo jej kárá,
a proto za moudrými nechodí.

^{Prov 15:13}Radostné srdce dodává tváři krásu,
ztrápené srdce ducha ubíjí.

^{Prov 15:14}Srdce rozumného touží po vědění,
ústa tupců se krmí tupostí.

^{Prov 15:15}Každý den chudáka bývá těžký,
dobrotivé srdce však stále hoduje.

^{Prov 15:16}Lepší je málo s úctou k Hospodinu
než velké poklady s neklidem.

^{Prov 15:17}Lepší je talíř zeleniny s láskou
než vykrmený býk a s ním nenávist.

^{Prov 15:18}Vznětlivý člověk vzbuzuje sváry,
trpělivý dovede spory uklidnit.

^{Prov 15:19}Cesta lenocha trním zarůstá,
stezka poctivých je ale dlážděná.

^{Prov 15:20}Moudrý syn dělá otci radost,
tupec i vlastní matkou pohrdá.

^{Prov 15:21}Nerozumného těší každá hloupost,
rozvážný člověk drží přímý směr.

^{Prov 15:22}Bez porady se plány hroutí,
při množství rádců se však naplní.

^{Prov 15:23}Výstižná odpověď udělá člověku radost;
jak dobré je slovo v pravý čas!

^{Prov 15:24}Rozumné vede vzhůru cesta života,
aby unikli peklu v hlubinách.

^{Prov 15:25}Hospodin strhne dům pyšných,
mezníky vdovy ale upevní.

^{Prov 15:26}Zlé úmysly se Hospodinu hnusí,
za čistá považuje slova laskavá.

^{Prov 15:27}Kdo se chce obohatit, ten vlastní domov boří,
kdo nenávidí úplatky, ten bude žít.

^{Prov 15:28}Srdce spravedlivého promýšlí odpovědi,
ústa darebáků chrlí hanebnost.

^{Prov 15:29}Darebákům je Hospodin velmi vzdálen,
modlitbu spravedlivých ale vyslyší.

^{Prov 15:30}Zářivý pohled rozveselí srdce,
dobrá novina až do morku osvěží.

^{Prov 15:31}Kdo zdravým domluvám otvírá uši,
ten bude bydlet mezi moudrými.

^{Prov 15:32}Kdo odmítá poučení, pohrdá vlastní duší,
kdo na domluvy dá, ten rozum nabere.

^{Prov 15:33}Školou moudrosti je úcta k Hospodinu;
slávu předchází pokora.

Kapitola 16

^{Prov 16:1}Člověk si může lámat hlavu,
vhodnou odpověď však dává Hospodin.

^{Prov 16:2}Člověk má všechny své cesty za čisté,
jeho pohnutky však zkoumá Hospodin.

^{Prov 16:3}Hospodinu svěř všechny své činy,
tvoje úmysly se potom naplní.

^{Prov 16:4}Hospodin učinil vše pro svůj záměr,
také i darebáka pro zlý den.

^{Prov 16:5}Hospodinu je každý nadutec ohavností,
trestu neujde, buď si jist.

^{Prov 16:6}Láskou a věrností se usmiřuje vina,
úctou k Hospodinu se vyhneš zlu.

^{Prov 16:7}Když se Hospodinu líbí něčí cesty,
i jeho nepřátele s ním usmíří.

^{Prov 16:8}Lepší je málo se spravedlností
než ohromné zisky s bezprávím.

^{Prov 16:9}Člověk přemítá v srdci o své cestě,
jeho kroky však řídí Hospodin.

^{Prov 16:10}Prorocký výrok patří na rty krále,
při soudu nesmí jeho ústa pochybit.

^{Prov 16:11}Hospodin má poctivé míry i váhy,
všechna závaží ve váčku pečlivě odměřil.

^{Prov 16:12}Páchat zlo je pro krále ohavností –
vždyť je to spravedlnost, co drží trůn!

^{Prov 16:13}Spravedlivé rty se králům líbí,
milují ty, kdo mluví upřímně.

^{Prov 16:14}Králova zloba je posel smrti,
moudrý člověk ji ale utiší.

^{Prov 16:15}Úsměv na tváři krále znamená život,
jeho přízeň – dešťový oblak na jaře!

^{Prov 16:16}Získat moudrost je nad ryzí zlato,
nad stříbro nejčistší je získat rozumnost.

^{Prov 16:17}Cesta upřímných vede pryč od zla;
kdo hlídá svou cestu, svou duši uchrání.

^{Prov 16:18}Pýcha předchází pád
a namyšlenost zkázu.

^{Prov 16:19}Lepší je sdílet porobu s pokornými
nežli se s pyšnými dělit o kořist.

^{Prov 16:20}Kdo hloubá ve Slově, nachází štěstí,
kdo doufá v Hospodina, je blažený!

^{Prov 16:21}Kdo má moudré srdce, je znám svou rozumností,
výřečné rty přesvědčivosti dodají.

^{Prov 16:22}Pramen života má ten, kdo má rozum,
vlastní hloupost je trestem hlupáků.

^{Prov 16:23}Srdce moudrého dohlíží na jeho ústa,
jeho rtům dodá přesvědčivosti.

^{Prov 16:24}Laskavá slova jsou jako plástev medu,
jak balzám na duši, celému tělu lék.

^{Prov 16:25}Cesta se člověku může zdát správná,
nakonec však bývá cestou ke smrti.

^{Prov 16:26}Člověk nádeničí, protože musí,
jeho vlastní hlad ho pohání.

^{Prov 16:27}Ve špíně se hrabe ničema,
na jeho rtech jako by oheň plál.

^{Prov 16:28}Zvrácený člověk rozsívá sváry,
pomlouvač rozeštve i dobré přátele.

^{Prov 16:29}Násilníci i svoje druhy klamou,
aby je zlákali na cestu nedobrou.

^{Prov 16:30}Kdo mhouří oči, vymýšlí zvrácenosti,
kdo svírá rty, osnuje špinavost.

^{Prov 16:31}Korunou krásy jsou šediny –
kdo žijí spravedlivě, ti ji obdrží.

^{Prov 16:32}Je lepší být trpělivý než velký silák,
je lepší se ovládat než města dobývat.

^{Prov 16:33}Člověk si může házet losem na klín,
všechno však rozhoduje Hospodin.

Kapitola 17

^{Prov 17:1}Lepší je suchý kus chleba v klidu
než dům plný masa a sváru.

^{Prov 17:2}Chytrý sluha bude pánem nezdárného syna,
s jeho bratry se o dědictví podělí.

^{Prov 17:3}Na stříbro je tyglík a na zlato pec,
lidské srdce však zkoumá Hospodin.

^{Prov 17:4}Zlý člověk dá na ničemné řeči,
lhář poslouchá zlé jazyky.

^{Prov 17:5}Kdo zesměšňuje chudáka, uráží jeho Tvůrce;
škodolibý člověk trestu neujde.

^{Prov 17:6}Korunou starců jsou jejich vnuci,
ozdobou synů otcové.

^{Prov 17:7}Hlupáku nesluší vznešená slova,
tím méně urozeným lživá řeč.

^{Prov 17:8}Úplatek působí jako zaříkadlo:
úplatkáři se daří, kam se obrátí.

^{Prov 17:9}Kdo stojí o lásku, přikrývá všechny viny,
ten, kdo je připomíná, rozeštve přátele.

^{Prov 17:10}Na rozumného více zapůsobí výtka,
než kdyby tupci stokrát nařezal.

^{Prov 17:11}Na nic než na vzpouru zlosyn nemyslí,
bude však navštíven poslem ukrutným.

^{Prov 17:12}Raději narazit na zuřivou medvědici
nežli na hlupáka s jeho tupostí.

^{Prov 17:13}Kdo odplácí zlem za dobro,
jeho dům nikdy neopustí zlo.

^{Prov 17:14}Začátek hádky je protržení hráze –
raději přestaň, než spor propukne!

^{Prov 17:15}Omlouvat ničemu i odsoudit poctivého –
obojí se Hospodinu hnusí nastejno.

^{Prov 17:16}K čemu jsou peníze v rukou tupce?
Když nemá rozum, moudrost nekoupí!

^{Prov 17:17}Přítel miluje za všech okolností,
bratr se rodí pro chvíle trápení.

^{Prov 17:18}Přišel o rozum, kdo rukou upíše se,
kdo za bližního složí záruku.

^{Prov 17:19}Kdo se rád hádá, ten rád hřeší,
kdo si otvírá ústa, říká si o potíž.

^{Prov 17:20}Kdo má falešné srdce, nenajde štěstí,
kdo má křivý jazyk, špatně dopadne.

^{Prov 17:21}Kdo zplodil tupce, má důvod k žalu,
hlupákův otec radost nepozná.

^{Prov 17:22}Radostné srdce – nejlepší lék,
ztrápený duch je kostižer.

^{Prov 17:23}Darebák přijímá tajné dary,
aby cesty práva podvrátil.

^{Prov 17:24}Rozumný má moudrost přímo před sebou,
oči hlupáka ji v celém světě nenajdou.

^{Prov 17:25}K mrzutosti je otci tupý syn,
svou matku naplňuje hořkostí.

^{Prov 17:26}Pokutovat nevinného jistě není dobré,
natož bít urozené, když jednají poctivě.

^{Prov 17:27}Kdo získal poznání, ten šetří slova,
rozumný člověk se umí ovládat.

^{Prov 17:28}I hlupák, mlčí-li, za moudrého je brán,
rozumně vypadají ústa zavřená.

Kapitola 18

^{Prov 18:1}Samotáři jde jen o vlastní choutky,
každou rozumnou radou pohrdne.

^{Prov 18:2}Tupec nijak nestojí o rozumnost –
chce jen vyklopit, co má na srdci.

^{Prov 18:3}Kam přijde darebák, přijde i pohrdání,
za ním pak hanba a potupa.

^{Prov 18:4}Hluboká voda jsou slova úst některých,
zurčící potok, pramen moudrosti.

^{Prov 18:5}Stranit darebákovi jistě není dobré,
natožpak nevinného o právo připravit.

^{Prov 18:6}Tupcova ústa spěchají k hádkám,
jeho rty po výprasku volají.

^{Prov 18:7}Tupci jsou jeho ústa záhubou,
rty jsou mu pastí smrtelnou.

^{Prov 18:8}Pomluvy se tváří jako pamlsky,
hluboko do nitra ale padají.

^{Prov 18:9}Kdo při své práci lenoší,
od kazisvěta se příliš neliší.

^{Prov 18:10}Hospodinovo jméno je pevnou věží;
spravedlivý se uchýlí do jeho bezpečí.

^{Prov 18:11}Majetek bohatého je jeho pevnou tvrzí,
nepřekonatelnou zdí je v jeho představách.

^{Prov 18:12}Pýcha předchází pád,
slávu předchází pokora.

^{Prov 18:13}Kdo odpovídá dřív, než vyslechne,
hloupost projevuje k vlastní ostudě.

^{Prov 18:14}Lidský duch dovede unést nemoc,
ztrápený duch se však nedá vydržet.

^{Prov 18:15}Rozumné srdce nabývá poznání,
moudré uši prahnou po vědění.

^{Prov 18:16}Dar otvírá člověku dveře,
i před velikány jej přivede.

^{Prov 18:17}První, kdo líčí spor, se zdá být v právu,
příchod druhého jej ale prověří.

^{Prov 18:18}Los dokáže ukončit sváry,
i mocné dovede rozsoudit.

^{Prov 18:19}Ukřivděný bratr se uzavře jak město,
rozepře působí jako hradní závory.

^{Prov 18:20}Ovocem svých úst si každý naplní břicho,
úrodou vlastních rtů se každý nasytí.

^{Prov 18:21}Jazyk má moc nad smrtí i životem,
kdo rádi mluví, jedí jeho ovoce.

^{Prov 18:22}Kdo našel manželku, ten našel štěstí,
Hospodin jej svou přízní obdařil.

^{Prov 18:23}Chudák poníženě prosí,
boháč odpovídá hrubostí.

^{Prov 18:24}Někdo ze sebe jen dělá přítele,
bližší než bratr je však ten, kdo miluje.

Kapitola 19

^{Prov 19:1}Lepší chudý poctivec
než prolhaný pitomec.

^{Prov 19:2}Nadšení bez poznání nestačí,
zbrklý se dopouští mnoha chyb.

^{Prov 19:3}Člověk padá pro vlastní hloupost,
v srdci má ale na Hospodina zlost.

^{Prov 19:4}Boháč má přátel habaděj,
chuďas je opuštěn bez přátel.

^{Prov 19:5}Křivopřísežník trestu neujde,
neunikne, kdo šíří lež.

^{Prov 19:6}Štědrého člověka si mnozí předcházejí,
s tím, kdo rozdává, se každý přátelí.

^{Prov 19:7}Chuďase nesnáší ani jeho bratři –
tím spíše se mu vyhnou přátelé!
Snaží se najít slova, ale zbytečně.

^{Prov 19:8}Kdo se má rád, snaží se získat rozum,
kdo rozvahy se drží, štěstí dosáhne.

^{Prov 19:9}Křivopřísežník neujde trestu,
kdo šíří klam, ten zahyne.

^{Prov 19:10}Tupci nesluší žádný přepych,
tím méně otroku vláda nad pány.

^{Prov 19:11}Prozíravost brání člověku se hněvat,
promíjet vinu je jeho ozdoba.

^{Prov 19:12}Králova zlost – to je lví řev,
jeho přízeň – rosa na trávě.

^{Prov 19:13}Tupý syn je neštěstím svého otce,
hašteřivá žena pak crčení bez konce!

^{Prov 19:14}Dům a majetek bývá po rodičích,
rozumnou ženu však dává Hospodin.

^{Prov 19:15}Lenost ukolébá člověka k spánku;
kdo je váhavý, zůstane o hladu.

^{Prov 19:16}Kdo dbá na přikázání, dbá na vlastní duši;
komu je lhostejné, jak žije, zahyne.

^{Prov 19:17}Kdo pomáhá chudým, půjčuje Hospodinu;
on sám mu jeho dobrodiní odplatí.

^{Prov 19:18}Napravuj syna, dokud máš naději,
jeho smrt nechtěj dopustit.

^{Prov 19:19}Vztekloun zasluhuje potrestání;
ušetříš-li ho, zkazíš ho ještě víc.

^{Prov 19:20}Poslechni radu, přijmi poučení,
abys byl příště moudřejší.

^{Prov 19:21}Člověk má v srdci mnohé plány,
stane se ale, co chce Hospodin.

^{Prov 19:22}Po člověku se žádá, aby byl laskavý;
lépe je být chudák nežli podvodník.

^{Prov 19:23}Úcta k Hospodinu přináší život;
v sytosti a klidu pak člověk může spát.

^{Prov 19:24}Lenoch k talíři natáhne ruku,
k ústům ji už ale nezvedne.

^{Prov 19:25}Nabij drzounovi, a prosťáček zmoudří,
pokárej rozumného, a dojde poznání.

^{Prov 19:26}Napadá otce, vyhání matku
syn hanebný a nestoudný.

^{Prov 19:27}Přestaň, synu, naslouchat poučení,
a zabloudíš od slov poznání.

^{Prov 19:28}Ničemný svědek se vysmívá právu,
ústa darebáků hltají hanebnost.

^{Prov 19:29}Na drzouny čekají soudy,
na hřbety tupců rány.

Kapitola 20

^{Prov 20:1}Víno je drzoun a pivo křikloun;
kdo za ním vrávorá, nezmoudří.

^{Prov 20:2}Jako když lev řve, král hrůzu nahání;
svůj život ohrožuje, kdo jej popudí.

^{Prov 20:3}Upustit od sporu je člověku ke cti,
rozčilovat se umí každý hňup.

^{Prov 20:4}Na podzim lenoch orat nechce,
o žních bude žebrat zbytečně.

^{Prov 20:5}Rada v srdci člověka je voda hluboká,
kdo je rozumný, ji umí načerpat.

^{Prov 20:6}Svou vlastní oddaností se kdekdo holedbá,
věrného muže však aby pohledal.

^{Prov 20:7}Spravedlivý je, kdo žije v poctivosti;
šťastní budou jeho potomci!

^{Prov 20:8}Král sedí na trůnu, aby soudil,
všechno zlo svým zrakem rozhání.

^{Prov 20:9}Kdo může říci: Mám čisté srdce,
od hříchu jsem se oprostil?

^{Prov 20:10}Dvojí metr a dvojí závaží –
Hospodinu se hnusí obojí.

^{Prov 20:11}I na dětech se podle chování pozná,
jak čistá a upřímná je jejich povaha.

^{Prov 20:12}Slyšící ucho, vidoucí oko –
obojí učinil Hospodin.

^{Prov 20:13}Nemiluj spánek, ať nezchudneš;
otevři oči, ať se nasytíš.

^{Prov 20:14}„Špatné, moc špatné,“ říká, kdo kupuje,
a jen co popojde, už si pochvaluje.

^{Prov 20:15}Někdo má zlato a perel hromady,
nejdražším klenotem jsou moudré rty.

^{Prov 20:16}Vezmi plášť tomu, kdo ručí za cizího,
když ručí za cizinku, vezmi si zástavu.

^{Prov 20:17}Ten, komu pokrm ze lži lahodí,
skončí s ústy plnými kamení.

^{Prov 20:18}Podpoř své úmysly dobrou radou,
nech se poučit, než začneš boj.

^{Prov 20:19}Mluvka roznáší tajemství, kudy chodí;
s tlučhubou neměj co do činění.

^{Prov 20:20}Kdo zlořečí otci nebo matce,
toho svíce zhasne v temnotě.

^{Prov 20:21}Rychlé zbohatnutí na začátku,
žádné požehnání na konci.

^{Prov 20:22}Nikdy neříkej: „Tu křivdu pomstím,“
čekej na Hospodina – ten ti pomůže.

^{Prov 20:23}Dvojí závaží se Hospodinu hnusí;
falešné váhy se mu nelíbí.

^{Prov 20:24}Hospodin řídí lidské kroky;
který člověk své cestě rozumí?

^{Prov 20:25}Je v pasti, kdo něco chvatně prohlásil za svaté
a teprve potom přemýšlel.

^{Prov 20:26}Moudrý král se vypořádá s darebáky:
nechá je drtit pod koly.

^{Prov 20:27}Hospodinovou svící je duch člověka –
vše, co je skryté, prozkoumá.

^{Prov 20:28}Láska a věrnost ať opatrují krále,
jeho trůn ať podpírá laskavost.

^{Prov 20:29}Chloubou mládenců je jejich síla,
ozdobou starců šediny.

^{Prov 20:30}Rány a modřiny uzdravují ze špatnosti,
bití zasahuje hluboké útroby.

Kapitola 21

^{Prov 21:1}Královo srdce je v Hospodinově ruce –
jak vodní strouhu je směruje, kam chce.

^{Prov 21:2}Člověk má všechny své cesty za správné,
srdce však zpytuje Hospodin.

^{Prov 21:3}Když se děje spravedlnost a právo,
Hospodin to má raději než oběti.

^{Prov 21:4}Povýšené oči, naduté srdce,
úsilí ničemů – to vše je hřích.

^{Prov 21:5}Plány pracovitých vedou k zisku,
zbrklost přináší jenom chudobu.

^{Prov 21:6}Poklady získané lživými řečmi
jsou pomíjivá marnost, smrtelná past. ^[1117]

^{Prov 21:7}Darebáci budou smeteni vlastní krutostí;
konat spravedlnost totiž odmítli.

^{Prov 21:8}Cesta podvodníka je klikatá,
povaha čistých je upřímná.

^{Prov 21:9}Lepší je stěhovat se do kouta na střechu
než s hašteřivou ženou sdílet dům.

^{Prov 21:10}Darebák tíhne ke zlu celou svou duší,
nebude laskavý ani k příteli.

^{Prov 21:11}Když trestají drzouna, prosťáček zmoudří,
když vzdělávají moudrého, dojde poznání.

^{Prov 21:12}Spravedlivý se učí na domě darebáka:
darebáci jsou sráženi pro svou zkaženost.

^{Prov 21:13}Kdo dělá, že neslyší volání ubožáka,
nebude vyslyšen, až bude volat sám.

^{Prov 21:14}Tajný dárek dokáže utišit hněv,
postranní úplatek i velkou zuřivost.

^{Prov 21:15}Poctivému je radostí prosazení práva,
pro bídáky je to však záhuba.

^{Prov 21:16}Z cesty rozumu kdo ztratil se,
ve shromáždění mrtvých spočine.

^{Prov 21:17}Milovník radovánek je vlastně chudák;
milovník přepychu a vína nebude bohatý.

^{Prov 21:18}Darebák bude výkupným za spravedlivého,
na místě poctivých se ocitne podvodník.

^{Prov 21:19}Lepší je bydlet někde v pustině
než s hašteřivou ženou hádat se.

^{Prov 21:20}Moudrý má doma olej a vzácné poklady,
tupec však všechno rozhází.

^{Prov 21:21}Komu jde o spravedlnost a soucit,
nalezne život, spravedlnost a slávu.

^{Prov 21:22}Do města siláků vnikl moudrý
a zbořil pevnost, na niž se spolehli!

^{Prov 21:23}Ten, kdo si hlídá ústa a jazyk,
chrání svou duši před trápením.

^{Prov 21:24}Nadutý domýšlivec se drzoun jmenuje,
jeho zpupnost nezná žádnou mez.

^{Prov 21:25}Lenocha umoří jeho vlastní touhy,
jeho rukám práce nevoní.
^{Prov 21:26}Celý den jenom toužebně touží,
spravedlivý však rozdává a neskrblí.

^{Prov 21:27}Sama ohavnost je oběť ničemů,
zvlášť když se obětuje ze zlých úmyslů!

^{Prov 21:28}Falešný svědek bídně zhyne;
poslední slovo má, kdo umí naslouchat.

^{Prov 21:29}Darebák jde a na nic nedbá,
poctivý však svou cestu zvažuje.

^{Prov 21:30}Žádná moudrost, žádná šikovnost,
žádná rada na Hospodina nestačí.

^{Prov 21:31}Kůň bývá chystán pro den boje,
Hospodinovo je však vítězství.

Kapitola 22

^{Prov 22:1}Jméno je cennější než spousta peněz,
nad stříbro a zlato je být oblíben.

^{Prov 22:2}Boháč a chudák mají společné jedno:
Stvořitelem obou je Hospodin.

^{Prov 22:3}Rozvážný vidí hrozbu a vyhne se jí,
prosťáčci však jdou dál, až na to doplatí.

^{Prov 22:4}Výsledkem pokory a úcty k Hospodinu
je bohatství, sláva a život.

^{Prov 22:5}Trnitá a zrádná je cesta zvráceného,
komu je život drahý, drží se daleko.

^{Prov 22:6}Zasvěcuj dítě do jeho cesty –
nesejde z ní, ani když zestárne.

^{Prov 22:7}Boháč panuje nad chudáky,
dlužník je věřitelovým otrokem.

^{Prov 22:8}Kdo seje bezpráví, sklidí neštěstí;
jeho hrůzovláda pomine.

^{Prov 22:9}Požehnaný je ten, kdo je štědrý;
i o chleba se dělí s chudákem.

^{Prov 22:10}Vyžeň drzouna a zmizí rozepře –
konec hádek i urážek!

^{Prov 22:11}Kdo z čistého srdce miluje,
kdo má ušlechtilost na svých rtech,
bude mít krále za přítele.

^{Prov 22:12}Hospodin střeží vědění,
úmysly podvodníků ale překazí.

^{Prov 22:13}„Venku je lev!“ říká lenoch.
„Na ulici přijdu o život!“

^{Prov 22:14}Ústa svůdkyně jsou bezedná jáma,
kdo hněvá Hospodina, do ní se propadne.

^{Prov 22:15}Nerozumnost vězí v srdci dítěte,
trestající metla ji však vyžene.

^{Prov 22:16}Kdo drtí chudé, aby se obohatil,
a dává bohatým, skončí v chudobě.

Slova mudrců

^{Prov 22:17}Nakloň své ucho a slova mudrců slyš,
své srdce věnuj mému vědění.
^{Prov 22:18}Příhodné bude, když zachováš je v nitru,
budou-li pohotově vždy na tvých rtech.
^{Prov 22:19}Dnes právě tebe mám v úmyslu učit,
abys na Hospodina pevně spoléhal.
^{Prov 22:20}Třicatero rad jsem pro tebe sepsal –
je v nich poučení a vědění,
^{Prov 22:21}abys poznal výroky spolehlivé pravdy
a předával ji těm, kdo na ni čekají:

^{Prov 22:22}Neodírej chudáka – je přece chudák;
u soudu neutlačuj ubohé.
^{Prov 22:23}Sám Hospodin se jejich pře ujme
a vydře duši těm, kdo vydírají je!

^{Prov 22:24}Neměj za přítele vznětlivého muže,
se vzteklým člověkem se nespolčuj,
^{Prov 22:25}jinak se přiučíš jeho zvykům,
do pasti uvrhneš duši svou.

^{Prov 22:26}Nepatři k těm, kdo se upisují,
nezaručuj se za půjčky.
^{Prov 22:27}Proč bys měl přijít i o vlastní lůžko,
až nebudeš mít čím zaplatit?

^{Prov 22:28}Neposunuj dávné mezníky,
které tví otcové vztyčili.

^{Prov 22:29}Hleď – kdo je mistrem svého díla,
v královských službách octne se;
nepatrným lidem sloužit nebude.

Kapitola 23

^{Prov 23:1}Když s mocným člověkem k jídlu sedáš si,
dobře si uvědom, co se ti nabízí.
^{Prov 23:2}Neukrotíš-li svoji chuť,
sám si do krku vrazíš nůž.
^{Prov 23:3}Po jeho lahůdkách nedychti –
ten pokrm je totiž ošidný!

^{Prov 23:4}Nenič se honbou za bohatstvím,
měj rozum a rychle přestaň s tím.
^{Prov 23:5}Jen je zahlédneš, bohatství už tu není,
roztáhne křídla jako orel, k nebi uletí!

^{Prov 23:6}Raději nejez pokrm lakomce,
po jeho lahůdkách nedychti.
^{Prov 23:7}V duchu jen počítá – je už takový,
když říká: „Jez a pij,“ není upřímný.
^{Prov 23:8}Sousta, jež snědl jsi, vyzvracíš,
tvoje lichotky budou zmařeny!

^{Prov 23:9}Cokoli říkat tupci je zbytečné,
moudrostí tvých slov jen pohrdne.

^{Prov 23:10}Neposunuj dávné mezníky,
od pole sirotků dej ruce pryč!
^{Prov 23:11}Jejich Zastánce je totiž mocný –
sám proti tobě povede jejich při.

^{Prov 23:12}Veď svoji mysl ke vzdělání,
své uši k řečem poučným.

^{Prov 23:13}Své dítě učit kázni neváhej,
dáš-li mu metlou, neumře!
^{Prov 23:14}Když mu sám metlou nabiješ,
jeho duši z pekla vytrhneš.

^{Prov 23:15}Bude-li, synu, tvé srdce moudré,
mé srdce zajásá, to mi věř.
^{Prov 23:16}Celé mé nitro se zaraduje,
budou-li tvé rty mluvit poctivě.

^{Prov 23:17}Závist k hříšníkům v srdci nechovej,
v úctě k Hospodinu žij každý den.
^{Prov 23:18}Budoucnost totiž patří tobě –
tvá naděje tě nezklame!

^{Prov 23:19}Poslouchej, synu, a buď moudrý,
na cestu zaveď srdce své:
^{Prov 23:20}Nepatři k těm, kdo se opíjejí vínem,
k hltounům masa neřaď se.
^{Prov 23:21}Pijáka i žrouta přece čeká bída,
ospalost člověka do hadrů obléká!

^{Prov 23:22}Poslouchej otce, který tě zplodil,
nepohrdej svou matkou, až zestárne.
^{Prov 23:23}Pravdu získej, za nic ji neprodávej,
rovněž tak moudrost, kázeň, rozumnost.
^{Prov 23:24}Otec spravedlivého je naplněn štěstím,
rodič moudrého má důvod k radosti.
^{Prov 23:25}Tvůj otec i matka ať tedy mají radost,
tvoji rodičku ať štěstí naplní!

^{Prov 23:26}Věnuj mi, synu můj, své srdce,
nespouštěj oči z cesty mé:
^{Prov 23:27}Nevěstka je jak bezedná jáma,
těsnou studnou se stane svůdkyně.
^{Prov 23:28}Jak lupič ve skrytu na kořist číhá,
řady nevěrníků spěchá rozmnožit!

^{Prov 23:29}Čí to „au“ a čí to „oj“?
Čí ten křik a čí ten boj?
Čí boulí bezpočet?
Čí oči zarudlé?
^{Prov 23:30}Těch, kdo u vína vysedávají,
těch, kdo vyhledávají nápoje!
^{Prov 23:31}Do vína nezahleď se –
jak rudé je, jak v poháru jen jiskří,
jak hladce klouže do hrdla!
^{Prov 23:32}Nakonec ale jako zmije uštkne,
dokáže otrávit jako had.
^{Prov 23:33}Tvé oči uvidí prapodivně,
tvé srdce bude mluvit spleteně.
^{Prov 23:34}Bude ti, jako bys usnul na moři,
jako bys ulehl stožáru na špici.
^{Prov 23:35}Prý: Dostal jsem ránu? Nebolí!
Že zbili mě? Už nevím kdy!
Až se proberu, dám si víc!

Kapitola 24

^{Prov 24:1}K zlým lidem nechovej žádnou závist,
po jejich společnosti nedychti.
^{Prov 24:2}V srdcích přemýšlejí o násilí,
svými rty mluví, aby trápili.

^{Prov 24:3}Moudrost dovede postavit dům,
šikovnost jej umí upevnit.
^{Prov 24:4}Poznání pak jeho pokoje plní
majetkem vzácným a překrásným.

^{Prov 24:5}Moudrý zmůže víc než velký silák,
ten, kdo má znalosti, sílu přemáhá.
^{Prov 24:6}Svůj boj vyhraješ dík dobrým radám,
ve množství rádců je záchrana.

^{Prov 24:7}Hlupák na moudrost nedosáhne,
ve shromáždění obce musí pomlčet.

^{Prov 24:8}Kdo stále vymýšlí, jak by škodil,
toho pojmenují Úskočný.
^{Prov 24:9}Výmysly hlupáků jsou vlastně hřích,
drzoun je každému odporný.

^{Prov 24:10}Pokud se budeš v těžký den hroutit,
tvá síla za moc nestojí.

^{Prov 24:11}Zachraňuj ty, kdo jsou vlečeni k smrti,
ujmi se těch, jež vedou k popravě!
^{Prov 24:12}Copak chceš říci: „My jsme to nevěděli“?
Tomu, jenž zkoumá srdce, vše jasné je!
Strážce tvé duše o všem ví,
každému jeho skutky odplatí!

^{Prov 24:13}Jez med, můj synu, vždyť je tak dobrý,
plástev je sladká na patře.
^{Prov 24:14}Právě tak zachutná tvé duši moudrost –
najdeš-li ji, budoucnost patří tobě,
tvá naděje tě nezklame!

^{Prov 24:15}Nečíhej, ničemo, u bytu spravedlivého,
neodvažuj se škodit jeho příbytku!
^{Prov 24:16}Spravedlivý vstane, i kdyby sedmkrát padl,
jediné sklouznutí ale zničí ničemu.

^{Prov 24:17}Neraduj se, když tvůj nepřítel padne,
nejásej v srdci nad jeho klesnutím.
^{Prov 24:18}Hospodinu by se nelíbil ten pohled,
mohl by od něj odvrátit svůj hněv.

^{Prov 24:19}Kvůli zlosynům se nemusíš zlobit,
darebákům nemáš co závidět.
^{Prov 24:20}Budoucnost nečeká lidi zlé,
svíce darebáků uhasne!

^{Prov 24:21}Cti Hospodina, synu, a také krále,
nezačínej si s buřiči.
^{Prov 24:22}Vždyť jejich zkáza přijde nenadále;
jak budou oba trestat, kdo to ví?

Další slova mudrců

^{Prov 24:23}Zde jsou další slova mudrců:

Stranit někomu u soudu
není vůbec dobré.
^{Prov 24:24}Kdo omilostní darebáka,
bude proklínán lidmi,
takovému budou spílat národy.
^{Prov 24:25}Žalobci však bývají oblíbeni,
takoví se jen chvály dočkají.

^{Prov 24:26}Upřímná odpověď –
na rty polibek.

^{Prov 24:27}Zvládni svou práci venku,
o své pozemky se postarej,
potom si můžeš stavět dům.

^{Prov 24:28}Nesvědč proti bližnímu pro nic za nic;
chceš snad oklamávat svými rty?
^{Prov 24:29}Neříkej: „Zachovám se k němu jak on ke mně,
každému jeho skutky oplatím!“

^{Prov 24:30}Jednou jsem šel kolem lenochova pole,
kolem vinice někoho, kdo přišel o rozum –
^{Prov 24:31}všechno bylo zarostlé trním,
všechno pokrývaly kopřivy,
kamenná zídka celá zbořená!
^{Prov 24:32}To, co jsem viděl, jsem si vzal k srdci,
z onoho pohledu jsem se poučil:
^{Prov 24:33}Chvilku si pospíš, chvilku zdřímneš,
na chvilku složíš ruce a poležíš;
^{Prov 24:34}najednou tě jak tulák navštíví nouze,
bída tě přepadne jako loupežník!

Další Šalomounova přísloví

Kapitola 25

^{Prov 25:1}Zde jsou další Šalomounova přísloví,
shromážděná na dvoře judského krále Ezechiáše:

^{Prov 25:2}Slávou Boží je věc tajit,
slávou králů je věc prozkoumat.
^{Prov 25:3}Jak výšku nebe a hlubiny země,
tak srdce králů nelze vystihnout.

^{Prov 25:4}Když se od stříbra odloučí struska,
zlatníkovi se ukáže ryzí kov.
^{Prov 25:5}Když od krále odloučí darebáka,
spravedlností se zpevní jeho trůn.

^{Prov 25:6}Před králem se nedělej důležitým,
mezi významné lidi nestav se.
^{Prov 25:7}Je lepší být vyzván: „Pojď výše,“
než být před urozenými ponížen.

I když něco spatříš na vlastní oči,
^{Prov 25:8}nepouštěj se pro to rychle do sporu.
Co by sis mohl nakonec počít,
kdyby tě tvůj bližní k hanbě přivedl?

^{Prov 25:9}Když vyřizuješ spor se svým bližním,
neodhaluj cizí tajemství.
^{Prov 25:10}Ten, kdo to uslyší, potom potupí tě,
tvá špatná pověst tě už nepustí!

^{Prov 25:11}Zlatá jablka na stříbrných mísách
jsou slova řečená v pravý čas.
^{Prov 25:12}Zlatá náušnice, klenot z ryzího kovu
je moudrá výtka pro vnímavý sluch.

^{Prov 25:13}Chladivým sněhem uprostřed léta
je věrný posel těm, kdo jej vyslali;
duši svých pánů jistě občerství!

^{Prov 25:14}Oblaka, vítr – a žádný déšť!
Chvástavé sliby – samé chyby!

^{Prov 25:15}Trpělivostí si i vůdce nakloníš;
jemný jazyk i kosti rozdrtí.

^{Prov 25:16}Najdeš-li med, jez ho s mírou;
jinak se přesytíš a zvrátíš jej.

^{Prov 25:17}Navštěvuj svého přítele jen vzácně,
jinak se přesytí a znenávidí tě.

^{Prov 25:18}Kdo proti bližnímu křivě svědčí,
je jako kyj, jak meč, jak ostrý šíp.

^{Prov 25:19}Jak vyražený zub, jak vykloubená noha
je důvěra ve zrádce v těžký den.

^{Prov 25:20}Obírat o šaty v chladný den,
nalévat ocet do rány –
totéž je truchlivému zpívat písničky.

^{Prov 25:21}Hladoví-li tvůj nepřítel, dej mu jíst,
a pokud žízní, dej mu pít.
^{Prov 25:22}Na hlavu shrneš mu tím žhavé uhlí,
sám Hospodin ti odplatí.

^{Prov 25:23}Severní vítr s sebou nese liják,
tajné řeči pak zlobné pohledy.

^{Prov 25:24}Lepší je stěhovat se do kouta na střechu
než s hašteřivou ženou sdílet dům.

^{Prov 25:25}Chladivá voda pro hrdlo vyprahlé
je dobrá novina ze země daleké.

^{Prov 25:26}Zakalený je pramen, studna zkažená,
když spravedlivý před ničemou kolísá.

^{Prov 25:27}Jíst mnoho medu nemusí být dobré,
usilovat o slávu může být neslavné.

^{Prov 25:28}Bezbranné město, zborcená hradba
je ten, kdo sám sebe nezvládá.

Kapitola 26

^{Prov 26:1}Jako sníh létu, jako sklizni déšť,
asi tak sluší tupci čest.

^{Prov 26:2}Vrabec přeletí, vlaštovka se mihne,
bezdůvodná kletba k cíli nedojde.

^{Prov 26:3}Na koně je bič, na osla uzda,
na hřbety tupců ale hůl.

^{Prov 26:4}Neodpovídej tupci na jeho tupost,
aby ses mu sám nezačal podobat.

^{Prov 26:5}Odpověz tupci na jeho tupost,
aby si přestal moudrý připadat.

^{Prov 26:6}Uřezává si nohy, pije utrejch,
kdo se zprávou tupce posílá.

^{Prov 26:7}Chabé jak zmrzačené nohy
je přísloví v ústech tupcových.

^{Prov 26:8}Jako do praku nabíjet kámen
je tupci prokazovat čest.

^{Prov 26:9}Jako trn v ruce opilce
je přísloví v ústech pitomce.

^{Prov 26:10}Jako lučištník, jenž střílí naslepo,
je ten, kdo najímá tupce jdoucího okolo.

^{Prov 26:11}Jako se pes vrací k vlastním zvratkům,
tak tupec opakuje vlastní pitomost.

^{Prov 26:12}Viděl jsi člověka, co si moudrý připadá?
Více se dá čekat od hlupáka!

^{Prov 26:13}Lenoch říká: „Šelma je na cestě!
Po ulicích běhá lev!“

^{Prov 26:14}Dveře se otáčejí v pantech,
lenoch v peřině.

^{Prov 26:15}Lenoch k talíři ruku natáhne,
zvednout ji k ústům už ale nezvládne.

^{Prov 26:16}Lenoch sám sobě připadá moudrý
nad sedm rádců zkušených.

^{Prov 26:17}Tahá za uši rozběhnutého psa,
kdo plete se do sporu, jenž se ho netýká.

^{Prov 26:18}Jako šílenec, jenž rozsévá smrt
zápalnými šípy, které vypouští,
^{Prov 26:19}takový je, kdo svému bližnímu lže
a potom říká: „Vždyť to byl žert!“

^{Prov 26:20}Chybí-li dřevo, hasne žár;
chybí-li pomlouvač, tichne svár.

^{Prov 26:21}Uhlí je pro výheň, dřevo pro oheň,
svárlivý člověk pro vzplanutí rozepře.

^{Prov 26:22}Pomluvy se pamlsky být zdají,
hluboko do nitra ale padají.

^{Prov 26:23}Stříbrná glazura na střepu hliněném
jsou vřelé rty na srdci zlém.

^{Prov 26:24}Ten, kdo nenávidí, se v řeči přetvařuje,
hluboko v nitru ale chová lest.
^{Prov 26:25}Jeho příjemným řečem vůbec nevěř –
v srdci má sedmerou ohavnost!

^{Prov 26:26}I když se nenávist za přetvářku skrývá,
přece pak veřejně bývá odhalena.

^{Prov 26:27}Kdo jámu kopá, sám do ní padá;
kdo valí balvan, toho zavalí.

^{Prov 26:28}Prolhaný jazyk svou oběť nenávidí,
úlisná ústa zkázu chystají.

Kapitola 27

^{Prov 27:1}Nechlub se tím, co bude zítra –
netušíš ani, co bude dnes!

^{Prov 27:2}Ať tě chválí druzí, a ne tvá vlastní ústa,
ať jsou to cizí, a ne tvé vlastní rty.

^{Prov 27:3}Kámen tlačí a písek tíží,
vydržet s tupcem je těžší než obojí.

^{Prov 27:4}Zloba je krutá a hněv prudký,
kdo však obstojí před závistí?

^{Prov 27:5}Lepší otevřené pokárání
nežli tajené milování.

^{Prov 27:6}Bezpečnější jsou rány od přítele
než hojné polibky od soka.

^{Prov 27:7}Sytý i pláství medu pohrdá,
hladovému se každá hořkost sladká zdá.

^{Prov 27:8}Jako pták vyplašený ze svého hnízda
je člověk prchající z domova.

^{Prov 27:9}Olej a kadidlo oblažují srdce,
přítel je vítanější než vlastní úsudek.

^{Prov 27:10}Svého ani otcova přítele neopouštěj.
Do domu svého bratra nechoď v nesnázích –
lepší je blízký soused než bratr vzdálený!

^{Prov 27:11}Potěš mé srdce, synu, a buď moudrý,
ať mám co odpovědět na cizí urážky.

^{Prov 27:12}Rozvážný vidí hrozbu a vyhne se jí,
prosťáčci však jdou dál, až na to doplatí.

^{Prov 27:13}Vezmi plášť tomu, kdo ručí za cizího,
když ručí za cizinku, vezmi si zástavu.

^{Prov 27:14}Kdo svému příteli halasně žehná už brzy od rána,
za kletbu se mu to počítá.

^{Prov 27:15}Věčnému crčení v období dešťů
se hašteřivá žena podobá. ^{Prov 27:16}Kdo ji chce zkrotit, chce zkrotit vítr,
do pravé ruky chce olej pochytat.

^{Prov 27:17}Železo se brousí železem,
tak přítel brousí svého přítele.

^{Prov 27:18}Kdo pěstuje fíkovník, bude jíst fíky,
kdo pečuje o pána, vyslouží si díky.

^{Prov 27:19}Hladina zrcadlí lidskou tvář,
člověk zrcadlí srdce člověka.

^{Prov 27:20}Hrob a záhuba se nikdy nenasytí,
právě tak nenasytné jsou lidské oči.

^{Prov 27:21}Na stříbro je tyglík, na zlato pec,
podle své pověsti člověk pozná se.

^{Prov 27:22}I kdybys hňupa v hmoždíři
napadrť rozdrtil palicí,
nezbavil bys ho hlouposti!

^{Prov 27:23}Své ovce znej na první pohled,
své srdce věnuj svému stádu.
^{Prov 27:24}Bohatství přece netrvá věčně,
netrvá ani koruna králů.
^{Prov 27:25}Tráva však vyroste na posekané louce,
seno se znovu sveze z hor.
^{Prov 27:26}Beránci kdykoli oděv ti poskytnou,
za kozlíky si koupíš pozemek.
^{Prov 27:27}Kozího mléka bude dostatek,
pokrm pro tebe i pro tvou rodinu,
dostatek živobytí i pro tvou čeládku!

Kapitola 28

^{Prov 28:1}Darebáci prchají, i když je nikdo nehoní,
spravedliví jsou smělí jako lvi.

^{Prov 28:2}Když je v zemi bezpráví, mnozí v ní panují;
vládce znalý a rozumný se dlouho udrží.

^{Prov 28:3}Když nuzný člověk utiskuje chudáky,
je jako průtrž, co zničí obilí!

^{Prov 28:4}Ti, kdo opouštějí Zákon, velebí darebáka,
kdo Zákon dodržují, se staví proti nim.

^{Prov 28:5}Spravedlnost je nad chápání zlých lidí,
hledači Hospodina ji plně pochopí.

^{Prov 28:6}Lepší poctivý chudák
nežli zkažený boháč.

^{Prov 28:7}Rozumný syn pečlivě plní Zákon,
přítel hodovníků je otci k ostudě.

^{Prov 28:8}Kdo bohatne lichvou a ceny nadsazuje,
hromadí pro toho, kdo myslí na chudé.

^{Prov 28:9}Když někdo odvrací ucho, aby neslyšel Zákon,
i jeho modlitba bude ohavná!

^{Prov 28:10}Do vlastní jámy padne svůdce poctivých,
na bezúhonné čeká skvělé dědictví.

^{Prov 28:11}Boháč sám sobě připadá moudrý,
rozumný chudák ho však odhalí.

^{Prov 28:12}Když jásají spravedliví, je to veliká sláva,
když mají darebáci navrch, každý se schovává.

^{Prov 28:13}Kdo zastírá své viny, nebude úspěšný;
kdo je vyznává a opouští, však dojde milosti.

^{Prov 28:14}Blaze tomu, kdo je vždy opatrný,
kdo zatvrzuje srdce, špatně dopadne.

^{Prov 28:15}Jako lev řvoucí, jak medvěd zuřivý
je ničemný panovník nad lidem ubohým.

^{Prov 28:16}Vůdce, jenž nemyslí, tím více utlačuje;
ten, komu nejde o zisk, tu dlouho zůstane.

^{Prov 28:17}Člověk obtížený vraždou se řítí do jámy,
od takového ruce pryč!

^{Prov 28:18}Kdo žije poctivě, ten zachován bude,
kdo jde křivolakou cestou, náhle upadne.

^{Prov 28:19}Kdo obdělává pole, nasytí se chlebem,
bídy se nasytí, kdo honí vidiny.

^{Prov 28:20}Věrného člověka požehnání zahrne,
kdo spěchá zbohatnout, trestu neujde.

^{Prov 28:21}Stranit někomu jistě dobré není;
i pro kus chleba se mnohý proviní.

^{Prov 28:22}Lakomec štve se za majetkem,
neví, že skončí v chudobě.

^{Prov 28:23}Kdo kárá, nakonec dojde ocenění
spíše než jazyk, který jen lichotí.

^{Prov 28:24}Odírat rodiče prý žádný hřích není –
to může říkat jen vrahův společník!

^{Prov 28:25}Chamtivý člověk podněcuje sváry,
kdo doufá v Hospodina, bude úspěšný.

^{Prov 28:26}Na vlastní rozum spoléhá jen tupec,
kdo ale žije moudře, bude zachráněn.

^{Prov 28:27}Kdo dává chudému, nebude trpět nouzi,
kdo zakrývá si oči, potká ho prokletí.

^{Prov 28:28}Když mají darebáci navrch, každý se ukrývá,
když na ně přijde záhuba, spravedlivých přibývá.

Kapitola 29

^{Prov 29:1}Z často káraného se stane zatvrzelý,
když náhle zhroutí se, nebude pomoci.

^{Prov 29:2}Z rozmachu spravedlivých lid se raduje,
když vládnou darebáci, národ běduje.

^{Prov 29:3}Kdo miluje moudrost, působí otci radost,
přítel nevěstek však mrhá majetek.

^{Prov 29:4}Spravedlností král posiluje zemi,
kdo ale zvyšuje daně, ten ji pustoší.

^{Prov 29:5}Kdo svému bližnímu lichotí,
prostírá před jeho nohy síť.

^{Prov 29:6}Zlý člověk vězí v pasti hříchu,
spravedlivý je plný radostného smíchu.

^{Prov 29:7}Spravedlivý má zájem o právo ubohých,
darebák o tom nechce vědět nic.

^{Prov 29:8}Drzouni dovedou vzbouřit město,
mudrci dovedou odvrátit hněv.

^{Prov 29:9}S hlupákem když se moudrý dohaduje,
pohrůžky, posměch, nic nikam nevede!

^{Prov 29:10}Krvelační poctivce nenávidí,
upřímnému se sápou po krku.

^{Prov 29:11}Tupec dá průchod všem svým citům,
moudrý se ale drží zpět.

^{Prov 29:12}Panovník, jenž dá na lživé řeči,
bude mít za služebníky samé ničemy.

^{Prov 29:13}Chudák a vyděrač mají jedno společné:
oběma dal Hospodin vidět světlo dne.

^{Prov 29:14}Soudí-li král i chudé poctivě,
jeho trůn bude navěky upevněn.

^{Prov 29:15}Moudrosti dodává metla a domluva,
rozpustilé dítě je pro matku ostuda.

^{Prov 29:16}Když přibývá darebáků, hříchu přibývá,
spravedliví však spatří jejich pád.

^{Prov 29:17}Vychovávej syna, a dá ti odpočinutí,
potěšením tvou duši nasytí.

^{Prov 29:18}Kde chybí zjevení, lid ztrácí zábrany,
kdo ale plní Zákon, ten je blažený.

^{Prov 29:19}Netrestej otroka pouhými slovy;
rozumí sice, ale neodpoví!

^{Prov 29:20}Viděl jsi člověka, co v řeči pospíchá?
Více se dá čekat od hlupáka!

^{Prov 29:21}Když někdo otroka odmalička hýčká,
bude mít z něho nevděčníka.

^{Prov 29:22}Hněvivý člověk vzbuzuje různice,
kdo je vznětlivý, hřeší velice.

^{Prov 29:23}Vlastní povýšenost člověka poníží,
kdo je poníženého ducha, dojde uznání.

^{Prov 29:24}Zlodějův společník sám sobě škodí,
když ani pod přísahou nic nepoví.

^{Prov 29:25}Strach z lidí člověka nakonec ochromí,
kdo doufá v Hospodina, však žije v bezpečí.

^{Prov 29:26}Kdekdo si touží mocné naklonit,
soudcem všech lidí je však Hospodin.

^{Prov 29:27}Spravedlivým se hnusí, kdo křivdy páchají,
darebákům se hnusí poctiví.

Slova Agurova

Kapitola 30

^{Prov 30:1}Slova Agura, syna Jákeho z Massy.
Výrok onoho muže k Itielovi,
k Itielovi a Uchalovi:

^{Prov 30:2}Nesporně jsem ten nejtupější z lidí
a běžná rozumnost mi zcela uniká.
^{Prov 30:3}Moudrosti jsem se nenaučil,
poznání Svatého jsem nedosáh.

^{Prov 30:4}Kdo vystoupil do nebe, aby se vrátil?
Kdo pobral vítr do dlaní?
Kdo shrnul moře do pláště?
Kdo založil všechny zemské končiny?
Víš, jak se jmenuje? A jak jeho syn?

^{Prov 30:5}Veškerá Boží řeč je ryzí,
on je štít těch, kdo v něho doufají.
^{Prov 30:6}K jeho slovům nic nepřidávej,
jinak tě pokárá a ze lži usvědčí.

^{Prov 30:7}Jen o dvě věci jsem tě žádal,
neodpírej mi je, dokud nezemřu:
^{Prov 30:8}Klam a lživá slova ode mne vzdal,
nedávej mi bohatství ani chudobu.
Syť mě pokrmem tak, jak potřebuji,
^{Prov 30:9}abych tě přesycen nezradil
a nikdy neřekl: „Kdo je Hospodin?“
Též abych nekradl, jsa v nouzi,
a Boží jméno netupil.

^{Prov 30:10}Neosočuj otroka před jeho pánem,
aby ti nezlořečil a abys nepykal!

^{Prov 30:11}Je pokolení, jež zlořečí otci
a svojí matce nežehná.
^{Prov 30:12}Je pokolení, jež se sobě zdá čisté,
od svojí špíny však není omyté.
^{Prov 30:13}Je pokolení – ó jak povýšeně hledí,
jak vysoko zvedá svoje obočí!
^{Prov 30:14}Je pokolení s meči místo zubů
a s dýkami namísto řezáků,
aby spolykali ubožáky země
a všechny chudáky na světě.

^{Prov 30:15}Pijavice má dvě dcery:
Dej, Dej!

Tři věci se nikdy nenasytí,
čtyři nikdy neříkají Dost:
^{Prov 30:16}hrob,
neplodné lůno,
nezavlažená země
a nezkrotitelný oheň.

^{Prov 30:17}Tomu, kdo vysmívá se otci
a poslušností k matce pohrdá,
havrani od potoka vyklovou oči,
spolykají mu je orlí mláďata.

^{Prov 30:18}Tři věci ve mně budí úžas,
čtyři jsou nad mé chápání:
^{Prov 30:19}cesta orla nebem,
cesta hada skálou,
cesta lodi mořem
a cesta muže s pannou.

^{Prov 30:20}Taková je cesta cizoložné ženy –
pojí, otře si ústa a řekne:
„Neprovedla jsem nic špatného.“

^{Prov 30:21}Před třemi věcmi se chvěje země
a čtyři nedokáže snést:
^{Prov 30:22}když služebník začne kralovat,
když se hlupák může jídlem cpát,
^{Prov 30:23}když se nepříjemná žena vdá
a když služka svou paní vystřídá.

^{Prov 30:24}Tito čtyři jsou na zemi nepatrní,
nad mudrce jsou ale moudřejší:
^{Prov 30:25}mravenci, národ nepříliš silný,
v létě si ale chystají zásoby;
^{Prov 30:26}králíci, ^[1118] národ nepříliš mocný,
ve skále si však staví obydlí;
^{Prov 30:27}kobylky sice krále nemají,
všechny však v jednom šiku vyráží;
^{Prov 30:28}pavouka sice chytíš do ruky,
bydlí však v královských palácích.

^{Prov 30:29}Tito tři mají vznešenou chůzi
a čtyři kráčí nádherně:
^{Prov 30:30}lev, nejudatnější zvíře, jež nikoho se neleká,
^{Prov 30:31}osedlaný kůň,
kozel
a nepřemožitelný král.

^{Prov 30:32}Pokud ses bláhově chvástal,
pokud sis vymýšlel – ruku na ústa!
^{Prov 30:33}Pod tlakem vzniká z mléka máslo,
pod tlakem vytéká z nosu krev,
pod tlakem hněvu vzniká svár.

Slova Lemuelova

Kapitola 31

^{Prov 31:1}Slova Lemuele, krále z Massy,
výroky, jimž ho matka učila:

^{Prov 31:2}Co říci, synu můj? Co, synu mého lůna?
Co říci, synu zaslíbený?
^{Prov 31:3}Nemarni s ženami svoji sílu,
nepokaz cestu, jež králům náleží.

^{Prov 31:4}Nenáleží, ó Lemueli, králům,
nenáleží králům víno pít,
vladařům pivo nesluší.
^{Prov 31:5}Kdyby pil, mohl by zapomenout na povinnosti,
mohl by překroutit právo všech soužených.

^{Prov 31:6}Umírajícím dejte pít pivo
a víno těm, kdo hořkost zakouší.
^{Prov 31:7}Když se napijí, na bídu zapomenou,
přestanou myslet na své trápení.

^{Prov 31:8}Otevři ústa za ty, jimž hlas chybí,
a za práva všech bezmocných.
^{Prov 31:9}Otevři ústa, suď spravedlivě,
zastaň se chudých a ubohých!

Chvála znamenité ženy

^{Prov 31:10}Znamenitá žena – ta je k pohledání, ^[1119]
mnohem vzácnější je nad perly!

^{Prov 31:11}Manžel jí důvěřuje ze srdce,
žádný užitek tu chybět nebude.
^{Prov 31:12}Je na něj hodná, a ne zlá
po všechny dny svého života.

^{Prov 31:13}Vlnu a len si sama nakoupí,
pracovat rukama je pro ni radostí.
^{Prov 31:14}Kupecké lodi se podobá:
přináší pokrmy zdaleka.
^{Prov 31:15}Ráno vstává, než se rozední,
celé své rodině jídlo připraví,
také svým služebným rozdělí úkoly.
^{Prov 31:16}Posoudí pozemek a sama jej pořídí,
z vlastního výdělku sází vinici.

^{Prov 31:17}Odhodlaně se pouští do díla,
sílu svých paží umí dokázat.
^{Prov 31:18}Užitek vlastní píle zakouší,
její svíce září dlouho do noci.
^{Prov 31:19}Přeslici bere do rukou,
prsty přidržuje vřeteno.

^{Prov 31:20}Štědře otvírá svou dlaň ubohým,
pomocnou ruku chudým nabízí.
^{Prov 31:21}Nemá strach o rodinu, ani když padá sníh,
celá její domácnost má po dvou oblecích.
^{Prov 31:22}Kmentové přikrývky sama ušije
a obléká se šarlatem.
^{Prov 31:23}Její manžel je v branách uznáván,
kde s představenými země zasedá.

^{Prov 31:24}Prodává košile, které ušila,
zdobené pásy kupcům dodává.
^{Prov 31:25}Síla a krása jsou jejím oděvem,
s úsměvem vyhlíží další den.
^{Prov 31:26}Její ústa mluví s moudrostí,
její jazyk učí vlídnosti.
^{Prov 31:27}Na chod svého domu dohlíží,
nesytí se chlebem zahálky.

^{Prov 31:28}Její synové jí vstoje dobrořečí,
její manžel ji takto velebí:
^{Prov 31:29}„Je mnoho znamenitých žen,
ty ale všechny převyšuješ je!“

^{Prov 31:30}Klamný je půvab a krása pomíjí;
žena, jež Hospodina ctí, si chválu zaslouží.
^{Prov 31:31}Dejte jí odměnu za její úsilí,
její činy ať ji v branách velebí!

Kazatel

Kapitola 1

^{Eccl 1:1}Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě.

Všechno je marnost

^{Eccl 1:2}Marnost nad marnost! řekl Kazatel. Marnost nad marnost, všechno je marnost! ^{Eccl 1:3}K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem?

^{Eccl 1:4}Jedno pokolení odchází a jiné přichází,
země však nehnutě trvá navěky.
^{Eccl 1:5}Slunce vychází a znovu zapadá,
aby chvátalo tam, odkud vyjít má.
^{Eccl 1:6}Severní vítr se mění v jižní,
sem a tam točí se, tam a sem,
kolem dokola stále vrací se.
^{Eccl 1:7}Veškeré řeky míří do moře,
moře se ale nepřeplňuje.
Řeky se vrací tam, odkud pramení,
aby pak odtamtud znovu plynuly.
^{Eccl 1:8}Jak jen jsou úmorné všechny ty věci,
člověk to ani nemůže vyslovit!
Oko se pohledem nikdy nenasytí,
ucho se nenaplní slyšením!

^{Eccl 1:9}Co bylo dříve, to zase bude,
to, co se dělo, se bude dít.
Není nic nového pod sluncem.
^{Eccl 1:10}Copak je něco, o čem se dá říci:
Pojď se podívat na něco nového?
Vždyť to tu bylo už celé věky,
bylo to na světě dávno před námi!
^{Eccl 1:11}Není památky po našich předcích,
tak jako nebude po našich potomcích:
Ani památky nezbude po nich
mezi těmi, kdo je nahradí.

Bídný úkol

^{Eccl 1:12}Já Kazatel jsem byl izraelským králem v Jeruzalémě. ^{Eccl 1:13}Rozhodl jsem se vynaložit svou moudrost, abych vyzkoumal a vyzkoušel vše, co se děje pod nebem – takový bídný úkol totiž dal Bůh lidem, aby se jím zabývali. ^{Eccl 1:14}Viděl jsem vše, co se děje pod sluncem, a hle, všechno je marnost a honba za větrem.

^{Eccl 1:15}Co je křivé, se narovnat nedá,
co chybí, se nedá nahradit.

^{Eccl 1:16}Pomyslel jsem si: Hle, nabyl jsem moudrosti a převýšil všechny, kdo vládli Jeruzalému přede mnou. Protože jsem pojal tolik moudrosti a vědění, ^{Eccl 1:17}rozhodl jsem se okusit moudrost, okusit také hloupost a ztřeštěnost. Poznal jsem ale, že je to honba za větrem.

^{Eccl 1:18}Čím více moudrosti, tím více mrzutosti;
kdo množí vědění, množí žal.

Kapitola 2

Nic jsem si neodepřel

^{Eccl 2:1}Pomyslel jsem si: Vzhůru, měl bych vyzkoušet radovánky! Užij si přece blahobyt! A hle – i to je marnost. ^{Eccl 2:2}O smíchu jsem řekl: Pomatenost! O radovánkách: K čemu to? ^{Eccl 2:3}Rozhodl jsem se holdovat vínu a osvojit si ztřeštěnost, nadále se však v srdci řídit moudrostí, abych zjistil, v čem spočívá lidské štěstí v těch pár dnech života pod nebem.

^{Eccl 2:4}Proto jsem podnikal nemálo věcí:

Vystavěl jsem si paláce,
vysázel jsem si vinice.
^{Eccl 2:5}Zakládal jsem parky a zahrady,
plnil je stromy s rozličným ovocem.
^{Eccl 2:6}Zbudoval jsem si vodní nádrže,
zavlažoval z nich háje se stromky.
^{Eccl 2:7}Pořídil jsem si otrokyně a otroky,
měl jsem dostatek domácí čeledi.
Vlastnil jsem stáda dobytka i ovcí,
měl jsem jich víc než v Jeruzalémě kdo dřív.
^{Eccl 2:8}Shromáždil jsem stříbra i zlata hromady,
poklady králů, poklady mnoha krajin.
Opatřil jsem si zpěváky a také zpěvačky,
lidských rozkoší jsem užil s množstvím konkubín.

^{Eccl 2:9}Stal jsem se slovutným a předčil jsem všechny, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou; má moudrost mi stále byla po boku. ^{Eccl 2:10}Nač padlo mé oko, nic jsem si neodepřel, žádné radosti jsem se nevyhnul. Všechno to pachtění mi přinášelo radost – jedinou odměnu za všechno pachtění.

Omrzel mě život

^{Eccl 2:11}Pak jsem se ohlédl na všechno své počínání, na všechno pachtění, jímž jsem se zabýval: Hle, vše je marnost a honba za větrem! Není nic smysluplného pod sluncem!

^{Eccl 2:12}Zaměřil jsem se na to, abych posoudil moudrost a také hloupost a třeštění. (Co asi zmůže králův následník? Ne více než jeho předchůdci!) ^{Eccl 2:13}Viděl jsem, že moudrost je lepší než hloupost, tak jako je světlo lepší než temnota.

^{Eccl 2:14}„Moudrý má oči otevřené,
hlupák však bloudí v tmách.“

Nyní ale sám poznávám, že stejný osud čeká oba dva! ^{Eccl 2:15}Čeká-li mě i hlupáka týž osud, říkám si, nač je mi vůbec tolik moudrosti? A tak jsem usoudil, že i to je marnost.

^{Eccl 2:16}Po moudrém ani hloupém památka nepotrvá věčně. Vše minulé se v budoucnu zapomene – jak moudrého, tak hlupáka čeká smrt. ^{Eccl 2:17}Proto mě omrzel tento život; nelíbí se mi vůbec nic pod sluncem. Všechno je marnost a honba za větrem!

^{Eccl 2:18}Omrzelo mě všechno to pachtění, kterým se pachtím pod sluncem a které po mně zdědí můj následník. ^{Eccl 2:19}Kdo ví, zda bude moudrý, anebo bláhový? Tak či tak získá vše, pro co jsem se lopotně pachtil a nač jsem vynaložil svou moudrost pod sluncem. I to je marnost.

^{Eccl 2:20}Došel jsem k zoufalství nad vším tím pachtěním, jímž jsem se pachtil pod sluncem! ^{Eccl 2:21}Někdo se pachtí moudře a zručně, svůj úspěch však odkáže tomu, kdo se s tím nepachtil. I to je marnost a hrozná věc.

^{Eccl 2:22}K čemu je člověku všechno to pachtění, všechno to usilování, kterým se pachtí pod sluncem? ^{Eccl 2:23}Po všechny dny zakouší muka, trápí se při všem, čím se zabývá, takže ani v noci nemá klid. I to je marnost.

^{Eccl 2:24}Je snad pro člověka něco lepšího než jíst a pít a při svém pachtění se potěšit? Vidím však, že i to pochází z ruky Boží. ^{Eccl 2:25}Vždyť kdo by bez něj ^[1120] mohl jíst a všeho užívat? ^{Eccl 2:26}Svého oblíbence Bůh obdaří moudrostí, umem a radostí; hříšníku ale svěří úkol hromadit a kupit, co potom musí zanechat Božímu oblíbenci. I to je marnost a honba za větrem.

Kapitola 3

Vše má svůj čas

^{Eccl 3:1}Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas:

^{Eccl 3:2}Je čas rodit se a čas umírat,
čas sázet a čas sadbu vytrhat,
^{Eccl 3:3}čas zabíjet a čas uzdravovat,
čas bořit a čas budovat,
^{Eccl 3:4}čas plakat a čas se smát,
čas rmoutit se a čas tancovat,
^{Eccl 3:5}čas házet kamení a čas kamení sbírat,
čas objímat a čas objímání zanechat,
^{Eccl 3:6}čas hledat a čas pozbývat,
čas chovat a čas odmítat,
^{Eccl 3:7}čas trhat a čas sešívat,
čas mlčet a čas povídat,
^{Eccl 3:8}čas milovat a čas nenávidět,
čas boje a čas pokoje.

^{Eccl 3:9}Co tedy má ten, kdo se snaží, ze všeho svého pachtění? ^{Eccl 3:10}Vypozoroval jsem úkol, který dal Bůh lidem, aby se jím zabývali. ^{Eccl 3:11}On sám vše dělá včas a krásně a lidem vložil věčnost do srdce, člověk však nevystihne Boží dílo od počátku až do konce.

^{Eccl 3:12}Usoudil jsem, že člověk nemá jiné štěstí než radovat se a užívat života. ^{Eccl 3:13}Může-li kdokoli jíst a pít a uprostřed svého pachtění se potěšit, je to Boží dar!

^{Eccl 3:14}Vím, že vše, co Bůh dělá, trvá navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho nic odejmout. A proč to Bůh dělá? Aby před ním měli bázeň.

^{Eccl 3:15}Co je, už bylo.
Co bude, už je.
Co minulo, Bůh vyhledá.

Z prachu do prachu

^{Eccl 3:16}A ještě něco jsem viděl pod sluncem: Namísto práva zlo, namísto spravedlnosti zlo. ^{Eccl 3:17}Pomyslel jsem si: Spravedlivého i zlého Bůh přivede na soud; tam přijde čas na každý skutek i úmysl.

^{Eccl 3:18}Pomyslel jsem si: Tímto způsobem Bůh lidi zkouší, aby se ukázalo, že jsou zvěř. ^{Eccl 3:19}Lidi i zvířata čeká stejný osud – jeden umírá tak jako druhý, všichni dýchají stejný vzduch. Člověk zvířata ničím nepřevyšuje, všechno je marnost! ^{Eccl 3:20}Všichni směřují k témuž místu – všichni jsou z prachu, všichni se do prachu zase vracejí. ^{Eccl 3:21}Kdo ví, že lidský duch míří vzhůru, zatímco duch zvířat mizí pod zemí?

^{Eccl 3:22}Vidím tedy, že člověk nemá jiné štěstí než radovat se z díla, které je jeho údělem. Vždyť kdo mu dá nahlédnout, co chystá budoucnost?

Kapitola 4

Závidím mrtvým

^{Eccl 4:1}Když jsem se rozhlédl, znovu jsem viděl jen samé bezpráví pod sluncem: Slzy utiskovaných – útěcha nikde. Moc v rukou utiskovatelů – útěcha nikde! ^{Eccl 4:2}Proto závidím dávno mrtvým spíše než těm, kdo jsou dosud naživu. ^{Eccl 4:3}Nejšťastnější je ale ten, kdo ještě nebyl a neviděl zlo, které se děje pod sluncem!

^{Eccl 4:4}Shledal jsem také, že všechno pachtění a snaha o úspěch pramení z lidské závisti vůči bližnímu. I to je marnost a honba za větrem!

^{Eccl 4:5}Hlupák do klína složí ruce
a potom sžírá se.

^{Eccl 4:6}Lepší špetka klidu
než náruč námahy
a honba za větrem!

Dvěma je lépe

^{Eccl 4:7}Když jsem se rozhlédl, viděl jsem další marnost pod sluncem: ^{Eccl 4:8}Někdo je sám a nikoho nemá, je bez dětí a bez příbuzných. Jeho pachtění ale nemá konce, není spokojen se svým bohatstvím. „Pro koho se to vlastně pachtím, proč si odpírám všechno pohodlí?“ I to je marnost a bídné úsilí.

^{Eccl 4:9}Lépe je dvěma nežli samotnému;
jejich námaha má štědrou odměnu:
^{Eccl 4:10}Padne-li jeden z nich, druhý ho zvedne,
padne-li osamělý, běda, kdo zvedne jej?!
^{Eccl 4:11}Dva lidé spolu spící lépe zahřejí se,
jak ale zahřeje se ten, kdo spí sám?
^{Eccl 4:12}Je-li napaden jeden, dva spolu odolají;
trojitý provázek se těžko přetrhne!

^{Eccl 4:13}Lepší je chudý a moudrý mladík než starý a pošetilý král, který si ani nenechá poradit. ^{Eccl 4:14}Bývalý vězeň se může stát králem, rozený král zase chudákem. ^{Eccl 4:15}Viděl jsem, že všichni, kdo žili pod sluncem, drželi s oním mladíkem, který nastoupil po králi. ^{Eccl 4:16}Stanul v čele nespočetných zástupů, těm, kdo přišli potom, se ale nelíbil. Ano, i to je marnost a honba za větrem.

Nespěchej mluvit

^{Eccl 4:17}Dej pozor na své kroky, když jdeš do Božího domu. Přicházej raději naslouchat než přinášet oběť hlupáků – ti ani nevědí, jak špatně jednají!

Kapitola 5

^{Eccl 5:1}Nespěchej mluvit, neukvapuj se, než něco řekneš před Bohem. Bůh je v nebi a ty na zemi, proto si ušetři spoustu slov.

^{Eccl 5:2}Z množství práce jsou těžké sny,
množstvím slov mluví hlupáci.

^{Eccl 5:3}Když Bohu něco slíbíš, neotálej to splnit; ^[1121] hlupáky totiž nemá v oblibě. Cokoli slíbíš, splň! ^{Eccl 5:4}Bylo by lepší nic neslibovat, než když jsi slíbil a nesplnil. ^{Eccl 5:5}Nedovol svým ústům, aby tě přivedla k hříchu, neříkej Božímu poslu, žes to tak nemyslel. Proč máš svou řečí hněvat Boha, takže by zničil vše, cos dokázal?

^{Eccl 5:6}Množství snů je pouhá marnost,
stejně tak spousta slov –
proto se Boha boj!

Peněz se nenasytíš

^{Eccl 5:7}Když někde uvidíš, jak je utiskován chudý a jak je lidem odpíráno právo a spravedlnost, nebuď tou věcí nijak překvapen. Vysoce postaveného totiž chrání vyšší a ještě vyšší jsou nad nimi. ^{Eccl 5:8}Úrodu země si dělí všichni, na poli přece vydělá i král.

^{Eccl 5:9}Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí;
kdo miluje hojnost, nemá nikdy dost.
I to je marnost.

^{Eccl 5:10}Větší majetek živí víc lidí,
co z něj tedy má jeho majitel?
Je to jen pastva pro oči.

^{Eccl 5:11}Kdo pracoval, ten sladce spí,
ať jedl málo nebo moc;
boháč však nespí pro sytost.

Jak přišel, tak odchází

^{Eccl 5:12}Je hrozná bolest, kterou jsem viděl pod sluncem: Bohatství, které majitel kupí ke svému vlastnímu neštěstí. ^{Eccl 5:13}Nešťastným obratem může to bohatství ztratit; když zplodí syna, nezanechá mu vůbec nic. ^{Eccl 5:14}Z lůna své matky vyšel nahý a stejně, jak přišel, zase odchází – vůbec nic si s sebou neodnese přes všechno svoje pachtění. ^{Eccl 5:15}To je právě ta hrozná bolest: Stejně, jak člověk přišel, tak zase musí odejít. Co z toho bude mít, že se pachtil za větrem? ^{Eccl 5:16}Všechny své dny strávil ve tmě – v tolika trápeních, v bolesti, ve zlobě!

^{Eccl 5:17}A tak jsem viděl, v čem spočívá štěstí: Je správné jíst a pít a užít potěšení při všem tom lopotném pachtění v těch pár dnech života pod sluncem, které člověku Bůh dal – vždyť to je jeho údělem. ^{Eccl 5:18}Komu Bůh dopřál bohatství a jmění a dovolil mu jich užívat, ať přijme svůj úděl a raduje se uprostřed svého pachtění – vždyť je to Boží dar! ^{Eccl 5:19}Komu Bůh dává do srdce radost, ten sotva pomyslí na krátkost života.

Kapitola 6

Duše zůstává hladová

^{Eccl 6:1}Je hrozná věc, kterou jsem viděl pod sluncem a která těžce doléhá na lidi: ^{Eccl 6:2}Bůh někomu dopřeje bohatství, jmění i slávu, takže mu v životě nechybí nic, nač si vzpomene. Bůh mu však nedovolí těch věcí užít – nechá je užívat někomu cizímu. Jak je to marné a bolestné!

^{Eccl 6:3}Kdyby měl člověk třeba sto dětí
a dožil se velké spousty let,
kdyby však v životě nezakusil štěstí
a nakonec neměl ani hrob,
pak říkám, že i potracené dítě
je šťastnější než on!
^{Eccl 6:4}Přišlo nazmar a ve tmě zmizí,
jeho jméno zůstane skryto v tmách,
^{Eccl 6:5}nevidí slunce a o ničem neví,
narozdíl od něj má ale klid.
^{Eccl 6:6}Kdyby ten člověk žil dvakrát tisíc let,
kdyby však štěstí nezažil –
což všichni tamtéž nemíří?

^{Eccl 6:7}Veškeré pachtění má nasytit lidská ústa, duše však přesto zůstává hladová. ^{Eccl 6:8}Jakou má výhodu moudrý před hlupákem? K čemu je chudákovi, že ví, jak se chovat před lidmi? ^{Eccl 6:9}Lepší je, co je vidět očima, než to, za čím duše utíká. I to je však marnost a honba za větrem.

^{Eccl 6:10}Vše, co se děje, už bylo pojmenováno, dávno je známo, jak na tom člověk je – s tím, kdo je silnější, nemůže soupeřit. ^{Eccl 6:11}Čím více slov, tím větší marnost! Co z toho všeho člověk má? ^{Eccl 6:12}Kdo ví, v čem spočívá lidské štěstí v těch pár dnech marného života, který pomine jako stín? Kdo člověku poví, co se bude dít pod sluncem, až on tu nebude?

Kapitola 7

Ve stínu moudrosti

^{Eccl 7:1}Lepší je dobré jméno než nejlepší olej,
den smrti je lepší než den zrození.

^{Eccl 7:2}Lepší je vejít do domu smutku
nežli do domu veselí.
Každého člověka čeká konec –
kdo je naživu, ať na to pomyslí!

^{Eccl 7:3}Lepší je zármutek nežli smích,
smutná tvář srdce zvelebí.

^{Eccl 7:4}Srdce moudrých je v domě truchlení,
srdce hlupáků v domě zábavy.

^{Eccl 7:5}Lepší je vyslechnout výtky mudrců
nežli poslouchat písničky hlupáků.

^{Eccl 7:6}Jako když pod hrncem zapraští roští,
tak rychle vyhoří hlupákův smích.
I to je marnost!

^{Eccl 7:7}Nátlak i z moudrého udělá blázna,
úplatek kazí srdce člověka.

^{Eccl 7:8}Lepší je, když něco končí, než když to začíná;
lepší je trpělivý než ten, kdo se nadýmá.

^{Eccl 7:9}Nebuď snadno popudlivý k hněvu,
mrzutost odpočívá v klíně hlupáků.

^{Eccl 7:10}Neříkej: Kde jsou ty staré dobré časy?
Takové otázky není moudré klást.

^{Eccl 7:11}Moudrost je dobrá jako zděděné jmění,
prospěšná je těm, kdo vidí světlo dne.

^{Eccl 7:12}Být zaštítěn moudrostí
je jako být zaštítěn penězi,
poznání moudrosti však má výhodu:
ty, kdo ji mají, drží naživu.

^{Eccl 7:13}Pohleď na Boží dílo – kdo může narovnat, co on pokřivil? ^{Eccl 7:14}V dobrý den užívej štěstí a ve zlý den si uvědom, že Bůh jej učinil tak jako ten druhý, aby si člověk nikdy nebyl jist, co skrývá budoucnost.

Viděl jsem všechno

^{Eccl 7:15}Za dnů své marnosti jsem viděl všechno: Spravedlivý umírá i se svou spravedlností, zlý žije dlouho i se svou špatností. ^{Eccl 7:16}Nebývej příliš spravedlivý ani přehnaně moudrý. Proč se máš trápit? ^{Eccl 7:17}Nebuď však ani příliš zlý a také nebuď bláhový. Proč máš předčasně umřít? ^{Eccl 7:18}Toho je dobré se držet a tamtoho se nepouštět; kdo je bohabojný, dodrží obojí.

^{Eccl 7:19}Moudrost je moudrému větší silou
než deset vládců ve městě.

^{Eccl 7:20}Na zemi není jediný spravedlivý,
který by konal dobro a nehřešil.

^{Eccl 7:21}Nestarej se o všechno, co se kde říká,
abys neslyšel kletby svého otroka.
^{Eccl 7:22}Ve vlastním srdci přece dobře víš,
že i tys druhé často proklínal.

^{Eccl 7:23}V tom všem jsem se snažil najít moudrost. Říkal jsem si, že zmoudřím, moudrost mi ale zůstala vzdálená. ^{Eccl 7:24}Vzdálená je, ať už je jakákoli! Kdo jen ji nalezne hluboko v hlubinách?

^{Eccl 7:25}Všechno jsem v mysli probral, abych poznal a prozkoumal moudrost a dopátral se smyslu, abych pochopil i zlou tupost a hloupou bezhlavost. ^{Eccl 7:26}Tehdy jsem nalezl něco trpčího než smrt – svůdnou ženu, jejíž srdce je past a jejíž paže jsou pouta. Boží oblíbenec před ní unikne, hříšník však bude polapen. ^{Eccl 7:27}Pohleď, k čemu jsem došel, praví Kazatel: Jedno jsem porovnával s druhým, abych našel smysl, ^{Eccl 7:28}po němž má duše tolik toužila, ale nenašel jsem jej. Mezi tisícem jsem našel jediného muže, ženu jsem ale mezi tolika nenašel. ^{Eccl 7:29}Pohleď, došel jsem pouze k jedinému: Bůh stvořil člověka správně, oni však následovali spoustu výmyslů.

Kapitola 8

Nikdo neovládne vítr

^{Eccl 8:1}Kdo se může poměřovat s moudrým,
kdo umí vyložit každou věc?
Moudrost člověku rozjasňuje tvář,
i jeho tvrdé rysy obměkčí.

^{Eccl 8:2}Já ale říkám: Královské rozkazy dodržuj s ohledem na Boží přísahu. ^{Eccl 8:3}Neopouštěj ho ukvapeně, nepřipojuj se ke vzpouře – vždyť může učinit, co si zamane! ^{Eccl 8:4}Za královským slovem je jeho moc. Kdo se ho zeptá: Co to provádíš?

^{Eccl 8:5}Kdo plní přikázání, neokusí nic zlého,
moudrý ví v srdci kdy, jak a co.

^{Eccl 8:6}Vše má svůj správný čas, jistě. Člověk má ale tu velikou potíž, ^{Eccl 8:7}že nikdy neví, co se bude dít. Kdo jen mu prozradí, co chystá budoucnost?

^{Eccl 8:8}Nikdo neovládne vítr, aby jej lapil,
dnem svojí smrti nikdo nevládne.
Nikdo nemá úniku z té bitvy,
zlosyn se nezachrání ani zločinem.

Nikdo nemůže pochopit

^{Eccl 8:9}To všechno jsem viděl, když jsem uvažoval o všem, co se odehrává pod sluncem v čase, kdy člověk panuje nad člověkem k jeho záhubě. ^{Eccl 8:10}Viděl jsem, jak se strojí pohřby zlosynům, kteří opustili svatyni; na ty, kdo konali dobro, si ale ve městě nikdo nevzpomněl. I to je marnost!

^{Eccl 8:11}Zlé činy nejsou trestány rychle, proto má lidské srdce chuť páchat zlo. ^{Eccl 8:12}Hříšník páchá zlo třeba nastokrát, žije však stále dál a dál. Ano, vím:

Dobře se povede bohabojným,
neboť žijí v bázni před Bohem.
^{Eccl 8:13}Zlosynu se však dobře nepovede,
nedlouhý život mu prchne jako stín,
neboť se Boha nebojí.

^{Eccl 8:14}Na zemi se však děje ta marnost, že spravedlivým se vede, jako by páchali zločiny, zatímco zlosynům se vede, jako by jednali spravedlivě. Říkám: I to je marnost. ^{Eccl 8:15}Proto, ať žijí radovánky! Vždyť člověk nemá pod sluncem jiné štěstí než jíst a pít a přitom se radovat. Jen to mu totiž zbývá při jeho pachtění v těch pár dnech života, které mu pod sluncem Bůh dal.

^{Eccl 8:16}Rozhodl jsem se poznat moudrost a ve dne v noci nezamhouřit oka, dokud neprohlédnu dění na zemi. ^{Eccl 8:17}Tehdy jsem viděl: Vše je Boží dílo! Člověk nepochopí, co se děje pod sluncem. Jakkoli se za tím pochopením pachtí, nikdy je ale nemůže postihnout. I kdyby mudrc tvrdil, že to ví, ani on to nemůže nikdy pochopit.

Kapitola 9

Žij, dokud můžeš

^{Eccl 9:1}Když jsem o tom všem v srdci uvažoval, dospěl jsem k tomuto: Spravedlivé a moudré i s jejich skutky má ve svých rukou Bůh. Ať je to láska anebo zášť, lidé neví o ničem, co leží před nimi. ^{Eccl 9:2}Každý pokaždé dopadá stejně: Spravedlivé i zlosyny čeká týž osud – dobré i zlé, ^[1122] čisté i nečisté, ty, kteří obětují, i ty, kdo nikoli. Dobrý je na tom tak jako hříšník; kdo skládá přísahu i ten, kdo se jí bojí.

^{Eccl 9:3}To je to nejhorší na všem, co se děje pod sluncem – že všechny čeká týž osud. Lidské srdce je navíc plné zloby a hloupost je provází celým životem. Když potom musejí zemřít, ^{Eccl 9:4}bude snad někdo ušetřen? Všichni živí však mají naději, vždyť: „Živý pes je na tom lépe než mrtvý lev.“ ^{Eccl 9:5}Živí totiž vědí, že musejí zemřít, mrtví však nevědí vůbec nic. Žádné odplaty se už nedočkají, i pouhá vzpomínka na ně zanikla. ^{Eccl 9:6}Jak jejich láska, tak jejich zášť, všechna jejich vášeň je dávno pryč. Nikdy už nebudou mít podíl na ničem, co se odehrává pod sluncem.

^{Eccl 9:7}Vzhůru! Jez radostně svůj chléb
a zvesela pij víno své,
vždyť Bůh si tvé skutky dávno oblíbil!
^{Eccl 9:8}Ať jsou tvé šaty vždycky bílé,
olej na tvé hlavě ať nikdy nechybí.

^{Eccl 9:9}Užívej život se svou milovanou ženou
po všechny marné dny svého života,
jenž ti byl darován pod sluncem.
Všechny své marné dny si užij –
vždyť to je tvou odměnou, dokud žiješ,
ve všem tom pachtění,
kterým se pachtíš pod sluncem.

^{Eccl 9:10}Čehokoli se chopí tvá ruka,
tomu se věnuj ze všech sil –
vždyť míříš do hrobu, kde není co dělat,
kde chybí smysl, moudrost i vědění!

^{Eccl 9:11}Když jsem se rozhlédl pod sluncem, viděl jsem, že běh nezáleží na rychlých a boj na statečných, ba ani živobytí na moudrých, bohatství na šikovných a přízeň na zkušených – o všem rozhoduje chvíle a náhoda. ^{Eccl 9:12}Člověk nezná svůj čas, podoben rybám, které vyloví krutá síť, anebo ptákům, kteří se chytí do pasti. Právě tak bývají lapeni lidé, když na ně znenadání přichází chvíle neštěstí.

Moudrost je lepší než síla

^{Eccl 9:13}Viděl jsem pod sluncem také tento příklad moudrosti a připadá mi významný: ^{Eccl 9:14}Bylo jedno malé město a v něm hrstka lidí. Přitáhl na ně mocný král, a když je oblehl, navršil kolem něj mohutný val. ^{Eccl 9:15}V tom městě byl jeden chudý mudrc a ten je svou moudrostí zachránil. Potom si ale na toho chudáka už nikdo nevzpomněl. ^{Eccl 9:16}Souhlasím, že „Moudrost je lepší než síla“. Moudrost chudáka však bývá v opovržení a jeho slova nikdo neslyší.

^{Eccl 9:17}Lepší je slyšet klidná slova moudrých
než povyk vládce hlupáků.

^{Eccl 9:18}Moudrost je lepší než válečné zbraně –
jediný hříšník však zničí mnoho dobrého.

Kapitola 10

^{Eccl 10:1}Vonná mast zasmrádne mrtvými mouchami,
trocha nerozumu přebije spoustu moudrosti.

^{Eccl 10:2}Moudrý má srdce na pravém místě,
hlupák ale na nepravém.

^{Eccl 10:3}Hlupáka na cestě poznáš po bezhlavosti;
všem dává najevo svoje hlupáctví.

^{Eccl 10:4}Před hněvem vladaře se z místa nehýbej,
vždyť krotkost i veliké chyby zmírňuje.

Hloupost na nejvyšších místech

^{Eccl 10:5}Je hrozná věc, kterou jsem viděl pod sluncem, a sice omyl, jehož se dopouštějí vládci: ^{Eccl 10:6}Hloupým se nabízejí nejvyšší místa, ušlechtilí však vězí kdesi hluboko. ^{Eccl 10:7}Viděl jsem otroky sedět na koních a velmože jít pěšky jako otroky.

^{Eccl 10:8}Kdo jámu kopá, ten do ní padá, ^[1123]
kdo boří zeď, toho uštkne had.
^{Eccl 10:9}Kdo láme kamení, ten se jím zraní,
kdo štípá dříví, ten si tím ublíží.
^{Eccl 10:10}Když nikdo nenabrousí otupené ostří,
je třeba přidat více sil,
moudrost však zmůže mnohem víc.

^{Eccl 10:11}Uštkne-li had, než ho kdo uřkne,
slova zaříkávače už nic nezmohou.
^{Eccl 10:12}Moudrý svou řečí získá přízeň,
tupce však zahubí jeho vlastní rty.
^{Eccl 10:13}Hloupost je úvodem k jeho řeči,
po ní následují hrozné nesmysly;
^{Eccl 10:14}blázen povídá dál a dál.

Člověk netuší, co se bude dít –
kdo jen mu prozradí, co bude dál?
^{Eccl 10:15}Pachtění hlupáků unavuje,
vždyť ani netrefí do města!

Nezlořeč králi

^{Eccl 10:16}Běda ti, země, když je tvým králem dítě
a tvoji velmoži zrána hodují!
^{Eccl 10:17}Blaze ti, země, když je tvým králem šlechtic
a tvoji velmoži v pravý čas hodují –
pro posilnění, ne pro opití!

^{Eccl 10:18}Pro zahálku se bortí krovy,
pro líné ruce teče do domu.
^{Eccl 10:19}Pro potěšení se pořádají hody,
radost ze života víno přináší –
vše ale záleží na penězích.

^{Eccl 10:20}Nezlořeč králi, byť jenom v mysli,
boháči nezlořeč ani v ložnici;
nebeské ptactvo to všechno rozhlašuje,
každé tvé slovo roznese na křídlech.

Kapitola 11

Neskládej ruce

^{Eccl 11:1}Posílej svůj chléb po vodě –
po čase znovu najdeš jej.
^{Eccl 11:2}Rozděl vše na sedm nebo i osm dílů,
vždyť nevíš, co zlého může potkat zem.

^{Eccl 11:3}Když se oblaka naplní vodou,
průtrž se na zemi vylije.
Když spadne strom, zůstane ležet,
ať padl k jihu nebo na sever.

^{Eccl 11:4}Kdo čeká vítr, nikdy nezaseje,
kdo hledí na mraky, nikdy nesklidí.

^{Eccl 11:5}Tak jako nerozumíš cestě větru
anebo zárodku v lůnu těhotné,
stejně tak nerozumíš dílu Boha,
jenž působí to vše.

^{Eccl 11:6}Rozsívej zrána svoje zrno
ani zvečera své ruce neskládej –
vždyť nevíš, zda se zdaří to, či ono,
či zda je stejně dobré obojí.

Raduj se z mládí

^{Eccl 11:7}Jak sladké je světlo; vidět slunce je tak příjemné! ^{Eccl 11:8}Jakkoli dlouho člověk žije, ze všech těch let ať se raduje – ať ale přitom pamatuje, kolik jej čeká dnů v temnotě. Vše, co přijde, je zmar.

^{Eccl 11:9}Raduj se, mladíku, ze svého mládí;
ze srdce vesel se, dokud jsi mlád.
Jdi, kam tě vede tvé vlastní srdce,
za tím, co vidíš svýma očima.
Buď si však vědom, že s tímto vším
před Božím soudem budeš stát.

^{Eccl 11:10}Zármutek si k srdci nepřipouštěj
a všechny potíže drž si od těla –
vždyť dětství a mládí je marnost prchavá!

Kapitola 12

Než slunce zhasne

^{Eccl 12:1}Pamatuj na svého Stvořitele,
dokud jsi ještě mlád,
dříve než přijdou zlé dny a roky,
o kterých řekneš: Nemám je rád!
^{Eccl 12:2}Dřív než ti slunce zhasne
tak jako světlo měsíce a hvězd
a než se obloha znovu
temnými mraky zatáhne.

^{Eccl 12:3}Strážcové domu se tehdy rozechvějí,
udatní mužové se přikrčí,
prořídnou řady těch, jež v mlýnku mlely,
ty, jež vyhlížely z oken, se do tmy ponoří.
^{Eccl 12:4}Tehdy se zavřou dveře do ulice
a mlýnek zvolna umlkne,
budeš se probouzet šveholením ptáků,
všechny písně však budou zastřené.
^{Eccl 12:5}Tehdy se člověk začne bát výšek
a každá cesta hrozbu znamená,
mandloň rozkvete bílým květem,
příliš těžká je i kobylka
a všechna chuť se ztratila. ^[1124]
Člověk odchází do věčného domu,
ulicí krouží truchlící.

^{Eccl 12:6}Pamatuj na svého Stvořitele,
dřív než se přetrhne stříbrná šňůra
a zlatá mísa než se rozbije,
dřív než se roztříští džbán nad pramenem
a kolo u studny se rozláme,
^{Eccl 12:7}než se prach vrátí do země, kde býval,
a duch se vrátí k Bohu, jenž ho daroval. ^[1125]

^{Eccl 12:8}Marnost nad marnost, řekl Kazatel, všechno je marnost.

Epilog

^{Eccl 12:9}Nejenže byl Kazatel moudrý – svému vědění také učil prostý lid. Vyslechl, zkoumal a také upravil mnohá přísloví. ^{Eccl 12:10}Kazatel hledal výstižná slova a sepsal poctivé a pravé výroky.

^{Eccl 12:11}Slova mudrců jsou jako bodce,
sbírky výroků jsou hřeby zatlučené –
všechny pocházejí od téhož Pastýře.

^{Eccl 12:12}Cokoli je navíc, toho se varuj, synu. Píše se tolik knih, že to nebere konce, a přílišné bádání člověka unaví. ^{Eccl 12:13}Zde je souhrn všeho, co jsi slyšel: Měj bázeň před Bohem a plň jeho přikázání – vždyť to je pro člověka vším. ^{Eccl 12:14}Bůh bude soudit vše, co se děje, i to skryté, ať už to bylo dobré anebo zlé.

Píseň

Kapitola 1

^{Song 1:1}Šalomounova píseň písní

^{Song 1:2}Kéž by mne zlíbal polibky svých úst –
nad víno lahodná jsou milování tvá!
^{Song 1:3}Oleje tvé tolik lahodně voní,
jak olej se line jméno tvé –
to proto tě panny milují.
^{Song 1:4}Vezmi mě s sebou, poběžíme,
do svých pokojů kéž uvede mě král!
Veselit a radovat se budeme z tebe,
nad víno vychutnáme milování tvá –
ach, po právu tě milují!

^{Song 1:5}Snědá jsem, a jsem líbezná,
dcery jeruzalémské,
tak jako stany Kedarských,
jak baldachýny Šalomounovy.
^{Song 1:6}Nehleďte na mne, že snědá jsem,
to slunce se do mne opřelo!
Synové matky mé v hněvu proti mně
přikázali mi hlídat vinice,
svou vlastní vinici však nehlídala jsem.

^{Song 1:7}Pověz mi ty, kterého z duše miluji,
kde paseš stáda svá,
kde o polednách uléháš?
Proč zahalená bloudit mám
kolem tvých druhů a jejich stád?

^{Song 1:8}Nevíš-li sama, ty nejkrásnější z žen,
jen vyjdi v patách ovečkám
a svoje kůzlátka nech pást
tam, kde pastýři mají stan.

^{Song 1:9}Ke klisně z faraonových spřežení
tě, moje lásko, přirovnám.
^{Song 1:10}Náušnice zdobí líce tvé,
tvé hrdlo korále.
^{Song 1:11}Zlaté náušnice uděláme ti
se stříbrnými přívěsky!

^{Song 1:12}Dokud král na svém lůžku hoduje,
vůni vydává můj nard.
^{Song 1:13}Svazkem myrhy je mi milý můj,
když na mých prsou spočívá.
^{Song 1:14}Trsem heny je mi milý můj
na vinicích v En-gedi.

^{Song 1:15}Ach, jak jsi krásná, lásko má,
ach, jak krásná, oči máš jako holubičky!

^{Song 1:16}Ach, jak jsi krásný, milý můj,
jak jsi líbezný!

Naše lože se zelená, ^{Song 1:17}cedrové krovy má náš dům,
naše trámy jsou z cypřišů.

Kapitola 1

Kapitola 2

^{Song 2:1}Já jsem ta růže šáronská,
jsem lilie v dolinách.

^{Song 2:2}Jako lilie mezi bodláky,
tak je má milá mezi dívkami.

^{Song 2:3}Jako jabloň mezi stromy lesními,
tak je můj milý mezi mládenci.
V jeho stínu sedím s rozkoší,
jeho ovoce mým ústům lahodí.
^{Song 2:4}Kéž mě uvede do síně hodovní,
praporem své lásky kéž mě zaštítí!

^{Song 2:5}Osvěžte mě rozinkami,
posilněte mne jablky,
neboť jsem láskou nemocná.
^{Song 2:6}Jeho levice pod hlavou mou
a pravicí mě objímá.

^{Song 2:7}Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské,
při srnách, při laních divokých:
Neprobouzejte, nerozněcujte lásku,
dříve než sama bude chtít.
^{Song 2:8}Slyšte – můj milý! Hle – už se blíží,
přes hory skáče, spěchá přes kopce!
^{Song 2:9}Srnci či kolouchu můj milý podobá se.
Hle, za naší zídkou už se zastavil,
mezerami se dívá, škvírami nahlíží!

^{Song 2:10}Můj milý ozval se a ke mně promluvil:

Vstaň, lásko má, má překrásná, a pojď!
^{Song 2:11}Hle, zima už skončila,
průtrž přestala a je pryč.
^{Song 2:12}Kvítí se ukazuje po zemi,
čas prozpěvování je tu,
hlas hrdličky zní po kraji.
^{Song 2:13}Fíkovník nasytil své plody mízou,
révový květ svou vůni vydává:
Vstaň, lásko má, má překrásná, a pojď!

^{Song 2:14}Holubičko má v rozsedlinách skalních,
ve skrýši nad srázem,
dopřej mi spatřit svůj obličej,
svůj hlas mi dopřej uslyšet.
Tvůj hlas je tolik lahodný,
tvůj obličej tak líbezný!

^{Song 2:15}Pochytejte nám lišky,
ty lišky maličké,
co na vinicích nám škodí,
když kvetou naše vinice!

^{Song 2:16}Můj milý je můj a já jsem jeho,
když pase v liliích.

^{Song 2:17}Ještě než s vánkem přijde den
a rozprchnou se stíny,
vrať se, můj milý!
Srnci či kolouchu se podobej
na horách béterských!

Kapitola 2

Kapitola 3

^{Song 3:1}Na lůžku jsem toužila za nocí
po tom, kterého z duše miluji.
Hledala jsem ho, ale nenašla.
^{Song 3:2}A tak už vstanu a město prochodím,
pátrám po ulicích i náměstích
po tom, kterého z duše miluji.
Hledala jsem ho, ale nenašla.

^{Song 3:3}Našli mě strážní, co město obcházejí:
– Viděli jste toho, kterého z duše miluji?
^{Song 3:4}Jen jsem je minula, našla jsem
toho, kterého z duše miluji!
Držím se ho pevně, už ho nepustím,
dovedu ho do domu svojí matičky,
ukážu mu svůj rodný pokojík!

^{Song 3:5}Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské,
při srnách, při laních divokých:
Neprobouzejte, nerozněcujte lásku,
dříve než sama bude chtít.

^{Song 3:6}Kdopak to z pouště přichází,
jako když vzhůru stoupá dým?
Prodchnutá myrhou a kořením,
celičká voní dálkami.

^{Song 3:7}Hle, jeho lože, lože Šalomounovo!
Šedesát hrdinů okolo stojí,
hrdinů z Izraele největších.
^{Song 3:8}Ti všichni mečem vládnou,
k boji vycvičeni jsou,
proti jakékoli hrozbě noční
každý opásán mečem svým.

^{Song 3:9}Král Šalomoun si pořídil nosítka,
ze dříví Libanonu je nechal udělat.
^{Song 3:10}Jejich sloupy zhotovil ze stříbra,
k nim pak nebesa ze zlata.
Čalouněná byla purpurem
a vnitřek celý obložen
láskou jeruzalémských dcer.

^{Song 3:11}Vyjděte a pohleďte, dcery sionské,
na krále Šalomouna v koruně,
jíž jeho matka zdobí jej
v den jeho svatební,
v den, kdy má v srdci veselí!

Kapitola 3

Kapitola 4

^{Song 4:1}Ach, jak jsi krásná, lásko má,
ach, jak jsi krásná!

Tvé oči pod závojem jsou jako holubičky,
tvé vlasy jako stádo koz,
jež sbíhá z gileádských hor.
^{Song 4:2}Tvé zuby jsou jak stádo ovcí skvoucích,
když vycházejí z koupadla:
jak párky dvojčat kráčejí,
ani jediné nechybí.
^{Song 4:3}Jako karmínová šňůrka jsou tvé rty,
tvá ústa tolik líbezná!
Jak plátky granátových jablek
jsou pod závojem spánky tvé.
^{Song 4:4}Jako věž Davidova je tvoje šíje,
jak zbrojnice se tyčící;
na tisíc štítů je na ní zavěšeno,
pavézy všech mužů udatných.
^{Song 4:5}Dvojice prsů tvých dvojice kolouchů je,
srnčí dvojčátka,
jež pasou se v liliích.

^{Song 4:6}Ještě než s vánkem přijde den
a rozprchnou se stíny,
na horu myrhy vyjdu si,
na pahorek vonných koření.
^{Song 4:7}Celá jsi krásná, lásko má,
jsi dokonalá, bez vady!

^{Song 4:8}Se mnou z Libanonu, nevěsto má,
se mnou z Libanonu kéž bys šla!
Z vrcholku Amany by ses rozhlédla,
z vrcholku Seníru, z Hermonu,
z doupat lvů, z těch leopardích hor.

^{Song 4:9}Srdce mé zajalas, má drahá nevěsto,
srdce mé zajalas jediným pohledem,
řetízkem jediným na hrdle svém.
^{Song 4:10}Ach, jak jsou krásná milování tvá,
má drahá nevěsto!
Nad víno lahodnější jsou milování tvá,
vůně tvých olejů nad všechny balzámy.
^{Song 4:11}Tvé rty, má nevěsto, kanou nektarem,
mléko a med máš pod jazykem,
libanonská vůně jak šatem halí tě.

^{Song 4:12}Zahrada zamčená jsi, má drahá nevěsto,
studnice zamčená, pramen zapečetěný.
^{Song 4:13}Tvé údy jsou sadem jabloní granátových
s rozkošným ovocem,
s henou a nardem,
^{Song 4:14}s nardem a šafránem,
s puškvorcem a skořicí,
se všelijakým kořením,
s myrhou a aloí
a nejlepšími balzámy.
^{Song 4:15}Jsi pramen zahradní, studnice živých vod,
bystřina proudící z libanonských hor!

^{Song 4:16}Zvedni se, větříku severní,
ach, jižní vánku, přijď!
Prožeň se mojí zahradou,
její balzámy ať zavanou.
Můj milý ať přijde do své zahrady,
její rozkošné ovoce ať okusí!

Kapitola 4

Kapitola 5

^{Song 5:1}Do zahrady své vcházím, má drahá nevěsto,
sbírám svou myrhu i své koření,
svou plástev medu jím,
své víno i mléko popíjím.

Jen jezte, přátelé, a pijte,
milováním se opijte!

^{Song 5:2}Spím, ale mé srdce bdí.
Slyšte – už klepe můj milý!

Otevři, má drahá, lásko má,
holubičko má, má dokonalá!
Hlavu mám rosou pokrytou,
kadeře plné nočních krůpějí!

^{Song 5:3}Košili jsem si už svlékla,
mám se snad oblékat?
Nohy jsem si už myla,
snad špinit si je mám?

^{Song 5:4}Můj milý protáhl ruku otvorem,
mé útroby se pro něj zachvěly.
^{Song 5:5}Milému svému jsem vstala otevřít,
z mých rukou myrha stékala,
myrha kanula z prstů mých
až na rukojeť závory.

^{Song 5:6}Milému svému jsem otevřela,
můj milý však zmizel, odešel –
duše mě opustila spolu s ním!
Hledala jsem ho, ale nenašla,
volala jsem ho, a on se neozval.

^{Song 5:7}Našli mě strážní, co město obcházejí,
surově zbili mě a zranili.
Šaty z ramenou mi strhli
ti strážci hradební.

^{Song 5:8}Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské,
najdete-li mého milého, co mu povíte?
Že jsem nemocná láskou!

^{Song 5:9}Čím je tvůj miláček zvláštní,
ty nejkrásnější z žen?
Čím je tvůj miláček zvláštní,
že nutíš nás k přísaze?

^{Song 5:10}Můj milý září jako rubíny,
vyjímá se mezi tisíci!

^{Song 5:11}Jeho hlava je zlato nejčistší,
vlnité kadeře jak černí havrani.
^{Song 5:12}Jeho oči jsou jako holoubci
mezi vodními potůčky;
v mléce se koupají,
vsazené jako klenoty.
^{Song 5:13}Jeho tváře jsou jak záhon koření,
jak pokladnice voňavek.
Jeho rty jsou jako lilie
myrhou kanoucí.
^{Song 5:14}Jeho paže – zlaté pruty
osázené chrysolity.
Jeho břicho – plát slonoviny
pokrytý safíry.
^{Song 5:15}Jeho stehna – mramorové sloupy
na zlatých podstavcích.
Jako Libanon je pohledný,
jak cedr ztepilý.
^{Song 5:16}Jeho ústa jsou nejsladší,
celý je tolik žádoucí!

Takový je můj milý, takový můj druh,
dcery jeruzalémské!

Kapitola 5

Kapitola 6

^{Song 6:1}Kam odešel tvůj miláček,
ty nejkrásnější z žen?
Kam se obrátil tvůj miláček,
abychom jej s tebou hledali?

^{Song 6:2}Můj milý sešel do své zahrady
k záhonům koření,
aby své stádo pásl v zahradách
a sbíral lilie.
^{Song 6:3}Já patřím svému milému a můj milý je můj,
když pase v liliích.

^{Song 6:4}Jak Tirsa jsi krásná, lásko má,
jak Jeruzalém líbezná,
jak hvězdné šiky úchvatná!

^{Song 6:5}Své oči odvrať ode mě,
vždyť už jsem jimi přemožen!
Tvé vlasy jsou jak stádo koz,
jež sbíhá z gileádských hor.
^{Song 6:6}Tvé zuby jsou jak stádo ovcí březích,
když vycházejí z koupadla:
jak párky dvojčat kráčejí,
ani jediné nechybí.
^{Song 6:7}Jak plátky granátových jablek
jsou pod závojem spánky tvé.

^{Song 6:8}Byť na šedesát bylo královen,
konkubín osmdesát
a panen bezpočtu,
^{Song 6:9}jediná je však holubička má, má dokonalá,
své matky dcera jediná,
svojí rodičkou hýčkaná!
Když na ni pohlédnou, dívky jí blahořečí,
královny i konkubíny chválu vzdávají:

^{Song 6:10}Kdopak to září jako jitřenka?
Jak luna překrásná,
čistá jak slunce zář,
jak hvězdné šiky úchvatná!

^{Song 6:11}Do sadu ořešáků sešel jsem
spatřit, co raší v údolí,
zda pučí réva, pohlédnout,
jabloně granátové zda rozkvetly.
^{Song 6:12}A hle, než nadál jsem se,
posadila mě do vozů knížecích!

Kapitola 6

Kapitola 7

^{Song 7:1}Dokola, dokola, Šulamitko!
Dokola, dokola, ať si tě prohlédnem!
Copak vidíte na Šulamitce,
když mezi námi tancuje?

^{Song 7:2}Jak krásné jsou v sandálech krůčky tvé,
dcero knížecí!
Křivky tvých boků jako šperky
mistrnou rukou tepané.
^{Song 7:3}Pupek tvůj – číše okrouhlá,
kořeněné víno v ní nikdy nechybí!
Podbřišek tvůj – kupka pšenice
ztrácející se v liliích.
^{Song 7:4}Dvojice prsů tvých dvojice kolouchů je,
srnčí dvojčátka.
^{Song 7:5}Tvá šíje, věž z kosti slonové.
Tvé oči – rybníky chešbonské
při bráně Bat-rabim.
Tvůj nos jak libanonská věž
k Damašku hledící.
^{Song 7:6}Tvá hlava vysoko jak Karmel tyčí se,
kadeře ti z hlavy jak roucho splývají –
král je polapen v těch pramíncích!

^{Song 7:7}Jak krásná jsi, jak půvabná,
lásko, ve svých rozkoších!
^{Song 7:8}Tvá postava se palmě podobá,
tvé prsy hroznům datlovým.
^{Song 7:9}Dovol mi prosím na palmu šplhat,
její ovoce vzít do dlaní.
Tvé prsy kéž jsou mi hrozny vína,
tvůj dech ať voní jabloní,
^{Song 7:10}tvé polibky ať jsou mi vínem lahodným!

K mému milému už to víno proudí,
plyne mi po rtech, po zubech. ^{[1126]
Song 7:11}Já patřím svému milému
a jeho touha patří mně!

^{Song 7:12}Pojď, milý můj, do polí pojďme,
mezi trsy heny budem nocovat!
^{Song 7:13}Ráno si přivstaneme, k vinicím zamíříme,
zda pučí réva, se půjdem podívat,
révové květy zda se již otvírají,
zda kvete granátový sad –
tam ti své milování dám!

^{Song 7:14}Milostná jablíčka ^[1127] svou vůni vydávají,
na našem prahu všechny rozkoše,
nové i staré, čekají –
pro tebe, milý můj, jsem je šetřila!

Kapitola 7

Kapitola 8

^{Song 8:1}Kéž bys mi býval rodným bratrem,
z prsou mé matky kojeným!
To bych tě na potkání směle políbila
a nikdo by se na mě za to nezlobil.
^{Song 8:2}Vést bych tě mohla, odvést si tě
do domu své matky, své rodičky.
Kořeněným vínem opojila bych tě,
moštem z granátových jablek svých.
^{Song 8:3}Jeho levice pod hlavou mou
a pravicí by mě objímal.

^{Song 8:4}Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské,
neprobouzejte, nerozněcujte lásku,
dříve než sama bude chtít!

^{Song 8:5}Kdopak to z pouště přichází,
se svým miláčkem v objetí?

Pod jabloní jsem tě vzbudila,
tam, kde tě počala matka tvá,
tam, kde počala tvá rodička.
^{Song 8:6}Jak pečeť na srdce si mě vtiskni,
jak pečeť, co nosíš na paži.

Láska je silná jako smrt,
vášeň neúprosná jako hrob.
Její plameny šlehají
žárem nejprudším. ^{[1128]
Song 8:7}Lásku neuhasí spousty vod,
neodplaví ji říční proud.
Kdo by lásku chtěl za celé jmění pořídit,
jedině by se zesměšnil!

^{Song 8:8}Sestřičku malou máme,
ještě je bez prsou.
Co s naší sestrou uděláme,
až námluvy jí započnou?

^{Song 8:9}Je-li hradbou,
cimbuří stříbrné na ní postavíme,
je-li však branou,
zatarasíme ji deskou cedrovou!

^{Song 8:10}Já hradbou jsem
a prsy mé jsou věže.
Očima až na mně spočine,
bude spokojen.

^{Song 8:11}Vinici měl Šalomoun v Baal-hamonu
a tu vinici pronajal vinařům.
Za její úrodu každý z nich
odvádět musel tisíc stříbrných.
^{Song 8:12}Má vinice je ale jenom má!
Měj si, Šalomoune, ten tisíc svůj –
dvě stě z něj musíš dát hlídačům!

^{Song 8:13}Ty, jež prodléváš v zahradách,
mí druhové touží uslyšet tvůj hlas.
Kéž ho uslyším právě já!

^{Song 8:14}Pospěš, můj milý!
Srnci či kolouchu se podobej
na horách koření!

Kapitola 8

Izaiáš

Pozůstatek se navrátí

Kapitola 1

^{Isa 1:1}Vidění o Judovi a Jeruzalémě, které viděl Izaiáš, syn Amosův, za vlády judských králů Uziáše, Jotama, Achaze a Ezechiáše. ^[1129]

Jako Sodoma a Gomora

^{Isa 1:2}Slyšte, nebesa, země, vyslechni,
co praví Hospodin:
Syny jsem hýčkal, vychoval,
oni mě ale zradili.
^{Isa 1:3}I býk zná svého hospodáře,
osel zná jesle, kde ho krmí pán –
Izrael ale nechce znát,
můj lid si nevšímá!

^{Isa 1:4}Ach, národe hříšníků,
lide obtížený vinami,
plemeno zločinců,
synové zkažení –
Hospodina opustili,
Svatého izraelského zavrhli,
odvrátili se jako cizí!

^{Isa 1:5}Proč máte být biti ještě víc?
Proč se musíte stále protivit?
Hlava je celá pokrytá ranami
a srdce puká bolestí.
^{Isa 1:6}Od chodidel až k temeni
nezůstal kousek netknutý:
jen samé rány, modřiny
a jizvy samý hnis –
nejsou ošetřeny ani obvázány,
olejem nejsou léčeny!

^{Isa 1:7}Vaše země leží v sutinách,
vaše města jsou spálena.
Půdu vám cizáci plení před očima –
je z ní pustina, cizáky zcela zničená.
^{Isa 1:8}Opuštěna zůstala Dcera sionská
jako chýše vprostřed vinice,
jako budka v poli okurek,
jak město, jež se obléhá.
^{Isa 1:9}Kdyby z nás Hospodin zástupů
nenechal aspoň hrstku naživu,
už bychom byli jako Sodoma,
dopadli bychom jako Gomora! ^[1130]

K čemu jsou mi vaše oběti?

^{Isa 1:10}Slyšte slovo Hospodina,
vládcové Sodomy,
vyslechni učení našeho Boha,
lide Gomory:
^{Isa 1:11}K čemu jsou mi všechny ty vaše oběti?
praví Hospodin.
Mám už dost beraních zápalů
i sádla tučných dobytčat.
Krev býků, kozlů a beránků
mi není příjemná.
^{Isa 1:12}Že se mi vůbec chodíte ukazovat!
Kdo si myslíte, že o to stojí,
abyste šlapali po mých nádvořích?

^{Isa 1:13}Přestaňte přinášet marné oběti!
Kouř kadidla je mi odporný.
Všechna ta novoluní, soboty, slavnosti –
ta vaše zlá shromáždění nesnáším!
^{Isa 1:14}Ta vaše novoluní, ty vaše svátky –
jak se mi z duše protiví!
Jsou mi břemenem,
nemohu už je vydržet.
^{Isa 1:15}Proto když ke mně vzpínáte ruce,
zakrývám si oči před vámi;
když své modlitby hromadíte,
neslyším.

Ruce máte celé od krve –
^{Isa 1:16}umyjte se a očisťte!
Odkliďte mi už z očí
zlo, jež jste páchali.
Přestaňte jednat zle –
^{Isa 1:17}jednat dobře se naučte!
Prosazujte spravedlnost,
podpořte utlačovaného,
zjednejte sirotkovi právo
a zastaňte se vdov!

^{Isa 1:18}Potom to můžeme spolu probrat,
praví Hospodin:
Jsou-li vaše hříchy rudé jak šarlat,
zbělají jako sníh.
Jsou-li jak purpurová látka,
budou jak vlna beránčí.
^{Isa 1:19}Jste-li ochotní a poslušní,
budete požívat darů země.
^{Isa 1:20}Jste-li však vzpurní a odbojní,
budete požíráni mečem. ^[1131]
Tak promluvila ústa Hospodinova.

Nevěrné město

^{Isa 1:21}Ach, jak se kdysi věrné město
stalo nevěstkou!
Kdysi je naplňovalo právo
a spravedlnost žila v něm –
teď však jen vrahové.

^{Isa 1:22}Tvé stříbro se proměnilo v strusku,
tvé víno se vodou zředilo.
^{Isa 1:23}Tví vládcové jsou samozvanci
a společníci zlodějů;
všichni si úplatky oblíbili,
záleží jim jen na zisku.
Sirotkům nezjednávají právo,
nemají zájem se zastat vdov.

^{Isa 1:24}Nuže, toto praví Panovník,
Hospodin zástupů, Mocný izraelský:
Ach, jak si ulevím od svých nepřátel,
svým protivníkům pomstím se!
^{Isa 1:25}Obrátím proti tobě ruku,
dočista vytavím tvoji strusku,
odstraním z tebe všechnu nečistotu!
^{Isa 1:26}Vrátím ti soudce tak jako kdysi,
budeš mít rádce jako dřív.
A potom budeš znovu nazýváno:
Město spravedlnosti, Věrné město.

^{Isa 1:27}Sion tehdy bude vykoupen právem
a jeho kajícní spravedlností.
^{Isa 1:28}Zkáza však přijde na vzpurné a hříšné,
zahyne každý, kdo Hospodina opouští.

^{Isa 1:29}Hanba vám bude za posvátné háje,
které se vám tak líbily;
za ty zahrady se budete stydět,
že jste se pro ně rozhodli.
^{Isa 1:30}Budete jako dub, jemuž opadává listí,
a jako zahrada bez vody.
^{Isa 1:31}Ze siláka se stane koudel
a jiskrou bude jeho čin;
obojí to pak spolu vzplane –
nikdo to nebude moci uhasit!

Kapitola 2

Na horu Hospodinovu

^{Isa 2:1}Toto viděl Izaiáš, syn Amosův, o Judovi a Jeruzalémě:

^{Isa 2:2}V posledních dnech se přihodí,
že hora Hospodinova domu bude čnít
nad horské vrcholy,
vysoko nad všechny výšiny.
Pohrnou se k ní všechny národy,
^{Isa 2:3}zástupy lidí půjdou se slovy:
„Pojďme, vystupme na horu Hospodinovu,
k Bohu Jákobovu – do jeho domu!
Bude nás vyučovat cestám svým
a my budeme chodit jeho stezkami.“

Ze Sionu bude znít Hospodinovo učení,
z Jeruzaléma se jeho slovo rozšíří.
^{Isa 2:4}On bude soudit mezi národy,
zástupy lidí napraví.
Tehdy ze svých mečů ukují pluhy
a ze svých kopí srpy. ^[1132]
Národ proti národu nepozvedne meč,
už nikdy se nebudou chystat do boje.

^{Isa 2:5}Dome Jákobův, pojďme,
choďme v Hospodinově světle!

Lidská pýcha bude sražena

^{Isa 2:6}Ty jsi však opustil svůj lid,
dům Jákobův,
neboť je plný kouzel z Východu
a filištínského věštění –
tleskají výplodům cizinců!
^{Isa 2:7}Jejich země je plná stříbra, zlata
a nepřeberných pokladů.
Jejich země je plná koní
a vozů bezpočtu. ^{[1133]
Isa 2:8}Jejich země je plná model;
vlastnímu dílu se klanějí,
tomu, co sami vyrobí.
^{Isa 2:9}Člověk je sražen,
kdekdo se ponižuje –
nepozvedej je!

^{Isa 2:10}Schovej se do skal, člověče,
zahrab se do země
v hrůze před Hospodinem,
před jeho slavným majestátem!
^{Isa 2:11}Ponížen bude hrdý pohled člověka,
lidská pýcha bude sražena;
jen Hospodin bude vyvýšen
v ten den.

^{Isa 2:12}Hospodin zástupů totiž chystá den
pro všechny pyšné nadutce,
pro všechny, kdo se povyšují
a budou poníženi –
^{Isa 2:13}pro všechny ztepilé libanonské cedry,
pro všechny statné bášanské duby,
^{Isa 2:14}pro všechny strmé hory,
pro všechny vznešené výšiny,
^{Isa 2:15}pro všechny hrdé bašty,
pro všechny pevné hradby,
^{Isa 2:16}pro všechny mořské lodi,
pro všechny skvělé koráby.
^{Isa 2:17}Ponížena bude hrdost člověka,
lidská pýcha bude sražena;
v ten den bude vyvýšen jen Hospodin
^{Isa 2:18}a modly zcela vymizí.

^{Isa 2:19}Lidé se schovají do skalních jeskyní,
do děr pod zemí
v hrůze před Hospodinem,
před jeho slavným majestátem,
až povstane, aby zděsil zem.

^{Isa 2:20}V ten den člověk zahodí
mezi netopýry a potkany
své stříbrné modly, své zlaté modly,
které si vyrobil ke klanění.
^{Isa 2:21}Tehdy se schová do skalních slují,
do horských rozsedlin
v hrůze před Hospodinem,
před jeho slavným majestátem,
až povstane, aby zděsil zem.

^{Isa 2:22}Přestaňte tedy obdivovat člověka –
vždyť sotva svůj dech popadá!
Za co by asi mohl stát?

Kapitola 3

Tví vůdci jsou svůdci

^{Isa 3:1}Nuže, pohleďte – Panovník,
Hospodin zástupů,
z Jeruzaléma a Judy odstraní
zdroj i zásobu:
všechny zásoby potravy
i všechny zásoby vody,
^{Isa 3:2}hrdinu i bojovníka,
soudce i proroka,
věštce i starce,
^{Isa 3:3}velitele i váženého muže,
rádce i mudrce,
věštce i zaříkávače.

^{Isa 3:4}Jako vůdce jim nechám chlapce,
bude jim vládnout krutá sběř.
^{Isa 3:5}Lidé budou vyhrožovat jeden druhému,
bližní bude ubližovat svému bližnímu,
mladí se vrhnou na staré
a nicotní na ctihodné.

^{Isa 3:6}Člověk tehdy popadne svého bratra,
někoho z vlastní rodiny:
„Buď naším vůdcem, máš přece plášť,
udělej něco s těmi troskami.“
^{Isa 3:7}On ale v ten den bude přísahat:
„Já přece nemám žádný lék!
Nemám doma chleba ani plášť,
nedělejte mě vůdcem nad lidem!“

^{Isa 3:8}Jeruzalém se hroutí,
Juda se kácí!
Postavili se Hospodinu slovy i skutky,
jeho slávě vzepřeli se do očí.
^{Isa 3:9}Výraz jejich tváře svědčí proti nim –
svůj hřích jak Sodoma stavějí na odiv.
Běda jim!
Přivedli na sebe neštěstí.

^{Isa 3:10}Řekněte spravedlivému: Bude dobře!
Ovoce svých skutků užije.
^{Isa 3:11}Běda však ničemovi: Bude zle!
Odplatu za své dílo dostane.

^{Isa 3:12}Ach, můj lid! Odírají ho děti
a ženy nad ním panují.
Ach, můj lide! Tví vůdci jsou svůdci,
zastřeli cestu, po níž měl jsi jít!

^{Isa 3:13}Hospodin povstal, aby vedl při,
stojí, aby soudil zástupy.
^{Isa 3:14}Hospodin vznáší žalobu
proti stařešinům svého lidu a jeho velmožům:
To vy jste vyplenili moji vinici,
doma si hromadíte kořist ubohých!
^{Isa 3:15}Jak to, že utlačujete můj lid,
jak to, že šlapete chudým po tváři?
Tak praví Hospodin, Pán zástupů.

Sionské dcery

^{Isa 3:16}Hospodin praví:
Sionské dcery jsou namyšlené,
procházejí se s bradou nahoře
a se svůdnýma očima
drobně cupitají sem a tam,
řetízky cinkají jim na nohách.
^{Isa 3:17}Sionské dcery proto Pán raní
prašivinou na temeni –
Hospodin jejich spánky obnaží!

^{Isa 3:18}V ten den Pán ty cetky odstraní: řetízky na kotnících, čelenky, náhrdelníky, ^{Isa 3:19}přívěsky, náramky, roušky, ^{Isa 3:20}turbany, stužky, šerpy, voňavky, talismany, ^{Isa 3:21}prsteny, nosní kroužky, ^{Isa 3:22}róby, převlečníky, pláštěnky, taštičky, ^{Isa 3:23}kraječky, košilky, šátky i přehozy.

^{Isa 3:24}Místo balzámu bude hniloba
a místo pásu provaz,
místo účesu bude lysina,
místo roucha pytel
a místo ozdob – cejch!

^{Isa 3:25}Tví muži, Sione, padnou mečem,
tví hrdinové ve válce.
^{Isa 3:26}Tvé brány budou truchlit a kvílet,
na zemi jako vdova schoulíš se.

Kapitola 4

^{Isa 4:1}Jednoho muže se v ten den
chopí sedm žen:
„Budeme jíst svůj vlastní chléb
a oblékat se vlastním oděvem,
jen ať se jmenujeme po tobě –
pomoz nám ujít potupě!“ ^[1134]

Hospodinův výhonek

^{Isa 4:2}V ten den bude Hospodinův výhonek ^[1135] nádherný a slavný a plod země bude chloubou a ozdobou pro ty z Izraele, kteří vyváznou. ^{Isa 4:3}Kdo zůstane na Sionu, kdo bude ponechán v Jeruzalémě, bude tehdy nazýván svatým, totiž každý, kdo je zapsán k životu v Jeruzalémě. ^{Isa 4:4}Pán tehdy duchem soudu a duchem ohně smyje špínu sionských dcer a umyje Jeruzalém od krve. ^{Isa 4:5}Nad celou horou Sion a nad všemi, kdo se tam shromáždí, pak Hospodin stvoří baldachýn – všechnu tu slávu bude ve dne přikrývat oblak dýmu a v noci záře planoucího ohně. ^{[1136]Isa 4:6}Poskytne přístřeší a stín před denním horkem a útočiště a úkryt před bouří a deštěm.

Kapitola 5

Píseň o vinici

^{Isa 5:1}Svému milému zpívat chci
milostnou píseň o jeho vinici:

Můj milý míval vinici
na úrodném úbočí.
^{Isa 5:2}Okopal ji a zbavil kamení,
ušlechtilou révu na ní vysadil.
Věž postavil uprostřed ní,
vykopal v ní i vinný lis.
Očekával, že hrozny urodí,
její plody ale zplaněly.

^{Isa 5:3}Nyní, občané Jeruzaléma a lide judský,
rozsuďte mezi mnou a mojí vinicí.
^{Isa 5:4}Co víc se dalo udělat pro moji vinici,
než co jsem pro ni učinil?
Když jsem očekával, že hrozny urodí,
proč její plody zplaněly?

^{Isa 5:5}Nyní vám tedy oznámím,
co udělám se svou vinicí:
Odstraním její plot a bude vypleněna,
zbořím její zeď a bude zdupána.
^{Isa 5:6}Nechám ji, aby ladem ležela,
neprořezaná, neokopaná,
trním a bodláčím celá zarostlá.
Navíc i mrakům poručím,
ať na ni neprší.

^{Isa 5:7}Vinice Hospodina zástupů je dům izraelský,
jeho milovaná réva je judský lid.
Očekával právo, a hle – bezpráví,
spravedlnost, a hle – úpění!

Šestkrát běda

^{Isa 5:8}Běda vám, kdo skupujete dům za domem
a spojujete pole s polem,
takže už nezbývá místo pro jiné –
copak jste jediní obyvatelé země?!
^{Isa 5:9}Hospodin zástupů přede mnou prohlásil:
Jistěže mnohé domy zchátrají,
honosné vily se vylidní.
^{Isa 5:10}Deset akrů vinice vydá jen jeden džbán,
deset měr osiva jen jednu míru zrna.

^{Isa 5:11}Běda těm, kdo ráno vstávají
a hned se ženou za pitím,
kdo vysedávají dlouho do noci,
než se vínem rozvášní!
^{Isa 5:12}Citery, loutny, tamburíny, píšťaly,
víno na jejich hodech nechybí.
Hospodinovy skutky je ale nezajímají,
dílo jeho rukou vůbec nevidí.
^{Isa 5:13}A proto můj lid půjde do zajetí,
neboť mu chybí poznání;
jeho urození budou umírat hlady,
obyčejní budou žízní vyprahlí!
^{Isa 5:14}Záhrobí už proto rozvírá svůj chřtán,
jeho bezedná tlama zeje dokořán;
výkvět i spodina spadne tam,
celý ten rozjařený bujný dav!
^{Isa 5:15}Člověk bude sražen a každý ponížen,
pohledy pyšných skloní se.
^{Isa 5:16}Hospodin zástupů se ale soudem vyvýší,
svatý Bůh se ukáže svatým ve spravedlnosti.
^{Isa 5:17}Ovce se budou pást jako na vlastních loukách,
v troskách boháčů se budou pást kůzlata. ^[1137]

^{Isa 5:18}Běda těm, kdo táhnou vinu za provazy lži,
kdo jak vůz na laně vlečou hřích!
^{Isa 5:19}Těm, kdo říkají: „Jen ať si pospíší,
ať Bůh neotálí s dílem svým,
abychom si je prohlédli!
Jen ať už přijde s tím,
ať Svatý izraelský svůj záměr naplní,
abychom ho poznali!“

^{Isa 5:20}Běda těm, kdo říkají zlu dobro
a dobru zlo,
kdo vydávají tmu za světlo
a světlo nazývají tmou,
kdo vydávají hořkost za sladkost
a sladkost za hořkost!

^{Isa 5:21}Běda těm, kdo se považují za moudré,
kdo si připadají rozumně!

^{Isa 5:22}Běda hrdinům v pití vína,
zdatným v nalévání nápojů,
^{Isa 5:23}kteří za úplatek ospravedlní darebáka
a spravedlivým právo odepřou!

Přispěchá národ z daleka

^{Isa 5:24}Proto jako oheň polyká strniště
a seno mizí v plamenech,
právě tak ztrouchniví jejich kořeny
a jejich květy vítr rozpráší.
Zákon Hospodina zástupů totiž zavrhli,
slovy Svatého izraelského pohrdli!

^{Isa 5:25}Hospodin proto vzplál hněvem na svůj lid,
napřáhl proti němu ruku a udeřil,
takže se hory zatřásly –
v ulicích jako smetí leží mrtvoly!
Tím vším ale jeho hněv stále nekončí,
jeho ruka se ještě chystá udeřit.

^{Isa 5:26}Pozvedá korouhev pro národ zdaleka,
od konce světa ho hvízdnutím přivolá,
a hle – hned rychle přispěchá!

^{Isa 5:27}Nikdo z nich se neunaví, neklesne,
nikdo si nezdřímne ani neusne,
neuvolní se jim opasek na bedrech,
nepřetrhne se jim na obuvi řemínek.
^{Isa 5:28}Jejich šípy jsou ostré
a všechny luky napjaté;
kopyta jejich koní jako křemen
a jejich kola jako vichřice.
^{Isa 5:29}Budou řvát jako lev,
jako lvíčata spustí řev;
zavrčí a chytí úlovek,
odvlečou ho pryč a nikdo jim ho nevyrve.

^{Isa 5:30}V ten den budou vrčet nad svou kořistí,
jako když moře burácí.
Kdo tehdy pohlédne na zemi,
uvidí samou tmu a trápení –
světlo se skryje za mraky!

Kapitola 6

Svatý, svatý, svatý

^{Isa 6:1}V roce, kdy zemřel král Uziáš, ^[1138] jsem spatřil Pána sedícího na vznešeném a vyvýšeném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám. ^{Isa 6:2}Nad ním se vznášeli serafové, každý se šesti křídly: dvěma si zakrývali tvář, dvěma si zakrývali nohy a dvěma létali. ^{Isa 6:3}Jeden ke druhému přitom volali:

„Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů,
jeho sláva naplňuje všechnu zem!“

^{Isa 6:4}Hlasem toho volání se chvěly čepy veřejí a chrám se naplnil dýmem. ^[1139]

^{Isa 6:5}Tehdy jsem zvolal: „Běda mi – teď zahynu! Jsem člověk s nečistými rty, žiji uprostřed lidu s nečistými rty, a přitom jsem na vlastní oči spatřil Krále, Hospodina zástupů!“

^{Isa 6:6}Vtom ke mně přiletěl jeden ze serafů, v ruce žhavý uhlík vzatý kleštěmi z oltáře. ^{Isa 6:7}Dotkl se mých úst a řekl: „Hle, tento uhlík se dotkl tvých rtů; tvá vina byla odstraněna a tvůj hřích očištěn.“

^{Isa 6:8}Potom jsem uslyšel Pánův hlas: „Koho pošlu? Kdo nám půjde?“

„Zde jsem, pošli mě!“ odpověděl jsem.

^{Isa 6:9}Tehdy řekl: „Jdi a vyřiď tomuto lidu:

‚Slyšte a poslouchejte, ale nerozumějte,
hleďte a dívejte se, ale nevězte!‘
^{Isa 6:10}Zatvrď srdce tohoto lidu,
zacpi jim uši a zavři oči,
aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli,
srdcem nepochopili a neobrátili se,
aby nebyli uzdraveni.“

^{Isa 6:11}Zeptal jsem se: „Na jak dlouho, Pane?“ a on odpověděl:

„Dokud se města nestanou troskami,
v nichž se nebydlí,
dokud nebudou domy bez lidí
a země obrácená v sutiny.
^{Isa 6:12}Dokud Hospodin nevyžene lidi pryč,
takže tu zemi všichni opustí.
^{Isa 6:13}Kdyby v ní zůstala i jen desetina,
musí být znovu vypleněna.
Ale jako dub, jako mocný strom
zanechá pahýl, když je poražen,
tak je svaté símě oním pahýlem.“

Kapitola 7

Sám Pán vám dá znamení

^{Isa 7:1}Za vlády judského krále Achaze, syna Jotamova, syna Uziášova, vytáhl aramejský král Recin s izraelským králem Pekachem, synem Remaliášovým, do boje proti Jeruzalému, ale nedokázal jej dobýt. ^{[1140]Isa 7:2}Když bylo domu Davidovu oznámeno: „Aram se spolčil s Efraimem,“ ^[1141] královo srdce i srdce jeho lidu se rozechvělo, jako se chvějí stromy ve větru.

^{Isa 7:3}Hospodin tehdy řekl Izaiášovi: „Vezmi svého syna Šear-jašuba ^[1142] a vyjdi s ním Achazovi naproti. Potkáš ho u konce strouhy Horního rybníka, u silnice k Valchářovu poli, ^{Isa 7:4}a řekneš mu: Zůstaň klidný, neboj se! Nenech se děsit těmi dvěma doutnajícími oharky – zuřivým hněvem Aramejce Recina a syna Remaliášova. ^{Isa 7:5}Ano, Aram s Efraimem, totiž Remaliášovým synem, chystal tvou zkázu a říkal: ^{Isa 7:6}‚Pojďme napadnout Judsko! Porazíme ho, rozdělíme si ho a králem tam uděláme syna Tabealova.‘ ^{Isa 7:7}Panovník Hospodin však praví:

To se nestane,
tak to nebude!
^{Isa 7:8}Hlavou Aramu je Damašek
a hlavou Damašku Recin.
Za pětašedesát let bude Efraim rozdrcen,
takže už nebude národem.
^{Isa 7:9}Hlavou Efraima je Samaří
a hlavou Samaří Remaliášův syn.
Jestliže neuvěříte,
jistěže neobstojíte!“

^{Isa 7:10}Hospodin pak Achazovi ještě řekl: ^{Isa 7:11}„Požádej Hospodina, svého Boha, o znamení, ať už dole v hlubinách nebo v nebeských výšinách.“ ^{Isa 7:12}„Nepožádám,“ odpověděl však Achaz. „Nebudu pokoušet Hospodina.“

^{Isa 7:13}„Slyš, dome Davidův!“ řekl na to prorok. „To vám nestačí unavovat lidi, že unavujete i mého Boha? ^{Isa 7:14}Sám Pán vám proto dá znamení: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel, Bůh je s námi. ^{Isa 7:15}Než se naučí odmítat zlo a volit dobro, bude jíst smetanu a med. ^{Isa 7:16}Než se to dítě naučí odmítat zlo a volit dobro, bude země, jejíchž dvou králů se děsíš, zpustošena. ^{Isa 7:17}Na tebe, na tvůj lid a na tvůj otcovský dům pak Hospodin přivede časy, jaké nebyly ode dne, kdy se Efraim odtrhl od Judy – přivede na tebe krále Asýrie!“

Asyrská břitva

^{Isa 7:18}V ten den Hospodin hvízdne na mouchy v končinách egyptského Nilu a na včely v asyrské krajině. ^{Isa 7:19}Ti všichni přitáhnou a snesou se na strmé rokle i na skalní průrvy, na všechny houštiny i mokřiny.

^{Isa 7:20}V ten den Pán vezme břitvu najatou za Eufratem, totiž asyrského krále, ^[1143] a oholí vám hlavu i chlupy na nohách, ba i bradu vám ostříhá.

^{Isa 7:21}V ten den člověku zůstane jen kravka a pár ovcí, ^{Isa 7:22}nadojí mu však tolik mléka, že bude jíst smetanu. Ano, každý, kdo bude ponechán v zemi, bude jíst med a smetanu.

^{Isa 7:23}V ten den každá vinice s tisícem keřů za tisíc stříbrných ^[1144] zaroste trním a bodláčím. ^{Isa 7:24}Člověk se tam odváží jen s lukem a šípy, neboť celá zem zaroste trním a bodláčím. ^{Isa 7:25}Na žádnou ze strání kdysi obdělávaných motykou se už nevydáš ze strachu z trní a bodláčí. Budou z nich dobytčí pastviny, budou zdupány ovcemi.

Kapitola 8

Bůh je s námi

^{Isa 8:1}Hospodin mi řekl: „Vezmi si velikou tabuli a napiš na ni běžným písmem: Maher-šalal Chaš-baz (to je: Rychlá kořist, chvatný lup).“ ^{Isa 8:2}Přizval jsem si k tomu spolehlivé svědky: kněze Uriáše a Zachariáše, syna Jeberechiášova.

^{Isa 8:3}Když jsem se pak doma miloval s prorokyní, počala a porodila syna. Hospodin mi řekl: „Dej mu jméno Maher-šalal Chaš-baz. ^{Isa 8:4}Než se to dítě naučí říkat: ‚Tati, mami,‘ bude bohatství Damašku i kořist Samaří odvlečena k asyrskému králi.“

^{Isa 8:5}Hospodin mi pak ještě řekl: ^{Isa 8:6}„Protože ten lid zavrhl poklidně tekoucí vody Siloe a raduje se z Recina a syna Remaliášova, ^{Isa 8:7}hle, Pán na ně proto přivede prudké a mohutné vody Eufratu, totiž asyrského krále se vší jeho slávou. Všude vystoupí ze svého koryta, všude se vylije z břehů. ^{Isa 8:8}I Judu zaplaví, rozlije se a rozvodní, takže dosáhne až po bradu. Roztáhne křídla a naplní tvou zemi od obzoru k obzoru.“

Bůh je s námi – Immanuel! ^{[1145]
Isa 8:9}Spolčete se, národy, a děste se,
všechny daleké země, poslyšte:
Ozbrojte se a děste se,
ozbrojte se a děste se!
^{Isa 8:10}Zosnujte plán a zhroutí se,
proneste řeč a nenaplní se;
vždyť Bůh je s námi – Immanuel!

Kámen úrazu

^{Isa 8:11}Toto mi řekl Hospodin, když mě pevně uchopil svou rukou a varoval mě, abych se nevydával cestou tohoto lidu: ^{Isa 8:12}„Neříkejte zrada všemu, co tento lid nazývá zradou. Čeho se oni bojí, toho se nebojte a nelekejte se. ^{Isa 8:13}Jen Hospodin zástupů ať je vám svatý – před ním mějte bázeň, jen z něho mějte strach. ^{Isa 8:14}On se vám stane svatyní, oběma domům Izraele však bude kamenem úrazu a skálou pádu; obyvatelům Jeruzaléma bude pastí a osidlem. ^{Isa 8:15}Mnozí se o něj zarazí, padnou a zraní se, chytí se do pasti, v níž uvíznou.“

^{Isa 8:16}Uzavři svědectví, zapečeť Zákon mezi mými učedníky. ^{Isa 8:17}Budu očekávat na Hospodina, jenž skryl svou tvář před domem Jákobovým; budu na něj čekat s nadějí. ^{Isa 8:18}Hle – já a děti, které mi dal Hospodin, ^[1146] jsme v Izraeli jako divy a znamení od Hospodina zástupů, který přebývá na hoře Sion.

^{Isa 8:19}Jistě vám řeknou: „Ptejte se věštců a duchařů, kteří šeptají a šveholí.“ To se lid nemá ptát svého Boha? To se má ptát mrtvých na živé? ^{Isa 8:20}K Zákonu a svědectví! Pokud však nechtějí, pak ať si říkají slova, v nichž není žádné světlo. ^{Isa 8:21}Lid potom bude bloudit zemí zbědovaný a hladový. Zoufalý hladem pohlédne vzhůru a bude zlořečit svému králi i svému Bohu. ^{Isa 8:22}Pohlédne na zemi a hle – soužení a tma, děsivé černo a bezvýchodná temnota!

Světlo v temnotách

^{Isa 8:23}Soužená země však nezůstane v tmách. Tak jako dříve ponížil zemi Zabulon a zemi Neftalí, tak nakonec oslaví při cestě k moři, za Jordánem, Galileu pohanů:

Kapitola 9

^{Isa 9:1}Lid, který chodil v temnotách,
veliké světlo uvidí,
těm, kdo žili v zemi stínu smrti,
světlo zazáří.
^{Isa 9:2}Rozmnožil jsi tento národ,
jeho radost jsi rozhojnil,
a tak se radují před tebou,
jako se radují při sklizni,
jako se veselí vojáci,
když se dělí o kořist.

^{Isa 9:3}Rozlámeš jho, jež ho tížilo,
prut šlehající jeho rameno
i hůl jeho utiskovatele
jako při midiánské porážce. ^{[1147]
Isa 9:4}Veškerá obuv válečná
i roucha krví zbrocená
budou určena k spálení,
budou pohlcena plameny.

^{Isa 9:5}Vždyť se nám narodilo dítě,
byl nám dán syn;
na jeho ramenou spočine vláda
a bude nazýván:
Podivuhodný rádce, Mocný Bůh,
Otec věčnosti, Kníže pokoje.

^{Isa 9:6}Jeho vláda stále poroste
a jeho pokoj bude bez konce.
Na Davidově trůnu usedne,
aby vládl jeho království,
aby je ustanovil a upevnil
právem a spravedlností
od toho dne až navěky.
Horlivost Hospodina zástupů
to způsobí!

Jeho hněv ještě nekončí

^{Isa 9:7}Pán poslal slovo proti Jákobovi
a dopadlo na Izrael.
^{Isa 9:8}Dozví se o tom všechen lid,
Efraim i ti, kdo bydlí v Samaří,
ti, kteří ve své nadutosti
se zpupným srdcem říkají:
^{Isa 9:9}„Cihly byly zbořeny,
my však budeme stavět z kamení!
Plané fíkovníky byly skáceny,
my je však vyměníme za cedry!“
^{Isa 9:10}Hospodin proti nim vzbudil Recinovy protivníky, ^[1148]
jejich nepřátele poštval proti nim.
^{Isa 9:11}Zepředu Aramejci, zezadu Filištíni
plnými ústy Izrael hltali.

Tím vším ale jeho hněv stále nekončí,
jeho ruka se ještě chystá udeřit!

^{Isa 9:12}Lid se však nevrátil k tomu, kdo jej ranil,
Hospodina zástupů hledat nechtěli.
^{Isa 9:13}Proto Hospodin Izraeli odťal hlavu i ocas,
palmový kmen i rákos v jednom dni.
^{Isa 9:14}(Tou hlavou je stařec a hodnostář,
ocas je prorok, jenž učí lži.)
^{Isa 9:15}Neboť vůdci tohoto lidu jsou svůdci,
a kdo šli za nimi, se dali oklamat.
^{Isa 9:16}Proto Pán neušetří ^[1149] jejich mladíky,
neslituje se nad jejich sirotky a vdovami,
neboť jsou všichni bezbožní a zlí
a všechna ústa mluví nesmysly.

Tím vším ale jeho hněv stále nekončí,
jeho ruka se ještě chystá udeřit!

^{Isa 9:17}Zlo totiž vzplálo plameny,
polyká trní i bodláčí,
zapaluje i lesní houštiny,
až se sloupy dýmu zvedají.
^{Isa 9:18}Hněvem Hospodina zástupů proto zčerná zem
a tento lid bude plameny pohlcen.
Nikdo nemá slitování ani nad bratry,
^{Isa 9:19}každý hltá maso vlastních příbuzných.
Krájel napravo, zůstal hladový,
hltal nalevo, a chce víc.
^{Isa 9:20}Manases Efraima, Efraim Manasese,
na Judu se pak vrhli společně.

Tím vším ale jeho hněv stále nekončí,
jeho ruka se ještě chystá udeřit!

Kapitola 10

^{Isa 10:1}Běda těm, kdo uzákoňují zlé zákony,
těm, kdo sepisují kruté předpisy,
^{Isa 10:2}aby ovlivnili soudy s chudáky,
ubohým v mém lidu aby právo upřeli,
aby se vdovy staly jejich kořistí,
aby okrádali sirotky!
^{Isa 10:3}Co si počnete v den odplaty,
až zdálky přižene se neštěstí?
Koho poběžíte o pomoc poprosit?
Kde zanecháte své bohatství?
^{Isa 10:4}Nezbude vám než se krčit s vězni,
než padnout mezi mrtvými.

Tím vším ale jeho hněv stále nekončí,
jeho ruka se ještě chystá udeřit!

Běda Asýrii

^{Isa 10:5}Běda Asýrii, metle mého hněvu –
hůl v jejich ruce je má prchlivost!
^{Isa 10:6}Vypravil jsem je proti bezbožnému národu,
poslal jsem je na lid, jenž ve mně budí zlost,
aby se vrhli na kořist, aby shrábli lup,
aby je pošlapali jak bahno v ulicích.

^{Isa 10:7}Asyrský král však takto nepřemýšlí,
jiné záměry nosí na srdci –
myslí jen na to, jak by hubil,
jak by vymýtil mnohé národy.

^{Isa 10:8}Říká totiž:
„Nejsou mí velitelé samí králové?
^{Isa 10:9}Nedopadlo Kalno jako Karkemiš?
Nedopadl Chamát jako Arpád?
Nedopadlo Samaří jako Damašek?
^{Isa 10:10}Má ruka uchvátila modlářská království,
jež měla lepší sochy než Jeruzalém a Samaří.
^{Isa 10:11}Co jsem provedl se Samařím a jeho modlami,
to provedu s Jeruzalémem a jeho sochami!“

^{Isa 10:12}Proto, až Pán dokončí vše, co chtěl vykonat proti hoře Sion a Jeruzalému, potrestá asyrského krále za jeho zpupnou pýchu a za to, jak s nadutě povýšeným pohledem ^{Isa 10:13}říká:

„Svou vlastní silou jsem to způsobil
a svou moudrostí – vždyť jsem zkušený!
Hranice národů jsem odstranil,
vyplenil jsem jejich poklady,
zporážel jsem jejich trůny jako býk.
^{Isa 10:14}Bohatství národů má ruka pobrala,
jako se hnízdo vybírá;
jako se sbírají opuštěná vajíčka,
tak jsem já celou zemi vysbíral
a nikdo ani křídlem nezamával,
neotevřel zobák, aby zapípal.“

^{Isa 10:15}Honosí se sekera nad toho, kdo s ní seká?
Povyšuje se pila nad svého drvoštěpa?
Jako by metla mávala tím, kdo ji zvedá,
a hůl se chlubila, že není dřevěná!

^{Isa 10:16}A proto Panovník, Hospodin zástupů,
sešle na jejich vypasence úbytě
a pod jejich chloubou zapálí
plamen nejprudší.
^{Isa 10:17}Světlo Izraele se stane ohněm,
jejich Svatý bude plamenem;
v jediném dni ten oheň pohltí
jejich trní i bodláčí.
^{Isa 10:18}Jejich krásné lesy i zahrady
až ke kořenům vypálí,
jako když choré sklátí choroba.
^{Isa 10:19}Z lesů jim zůstane tak málo stromů,
že by je i dítě mohlo spočítat.

Pozůstatek se navrátí

^{Isa 10:20}V ten den už pozůstatek Izraele a ti, kdo se zachrání z domu Jákobova, nebudou spoléhat na toho, kdo je bije, ale budou opravdově spoléhat na Hospodina, Svatého izraelského. ^{Isa 10:21}Pozůstatek se navrátí, ^[1150] pozůstatek Jákoba se navrátí k Mocnému Bohu. ^{Isa 10:22}I kdyby tvého lidu, Izraeli, bylo jako písku v moři, ^[1151] jen pozůstatek se navrátí. Záhuba už je rozhodnuta, spravedlnost přijde jako záplava. ^{Isa 10:23}Pán, Hospodin zástupů, se rozhodl přivést na celou zemi záhubu.

^{Isa 10:24}Nuže, toto praví Pán, Hospodin zástupů: „Můj lide, jenž bydlíš na Sionu, neboj se Asyřanů, kteří tě bijí metlou a zvedají na tebe hůl tak jako kdysi Egyptští. ^{Isa 10:25}Má prchlivost totiž velmi brzy skončí a můj hněv se obrátí k jejich záhubě.“ ^{Isa 10:26}Hospodin zástupů po nich šlehne bičem, jako když porazil Midiánce u Havraní skály; ^[1152] zvedne hůl nad moře tak jako kdysi v Egyptě. ^[1153]

^{Isa 10:27}V ten den jejich břemeno spadne z tvého ramene a jejich jho ze tvé šíje – jho se po oleji sesmekne.

^{Isa 10:28}Přitáhli do Ajatu,
prošli Migronem,
v Michmasu zřídili si skladiště.
^{Isa 10:29}Prošli průsmykem:
„Přenocujeme v Gebě!“
Ráma se vyděsila,
Gibea Saulova se dala na útěk.
^{Isa 10:30}Galimská dcero, hlasitě naříkej!
Laišo, poslouchej!
Anatote, přidej se!
^{Isa 10:31}Madmena se rozutekla,
obyvatelé Gebimu skryli se.
^{Isa 10:32}V Nobu se zastaví ještě dnes,
proti hoře Dcery sionské zvednou pěst,
pohrozí jeruzalémské výšině.

^{Isa 10:33}Avšak hle, Panovník, Hospodin zástupů,
strašlivou silou ty větve oklestí.
Pokácí ty statné velikány,
sraženi budou i nejvyšší.
^{Isa 10:34}Sekerou vymýtí ty lesní houštiny,
libanonský les padne před Vznešeným!

Kapitola 11

Jišajův výhonek

^{Isa 11:1}Z Jišajova pařezu vyrazí proutek,
výhonek z jeho kořenů přinese ovoce. ^{[1154]
Isa 11:2}Duch Hospodinův na něm spočine –
Duch moudrosti a chápání,
Duch rozhodnutí a odvahy,
Duch poznání a úcty k Hospodinu;
^{Isa 11:3}úctou k Hospodinu bude prostoupen.

Nebude soudit podle zdání svých očí,
nebude se řídit tím, co uslyší.
^{Isa 11:4}Spravedlivý soud přinese chudým,
poníženým v zemi právo zajistí.
Holí svých úst bude tlouci zemi,
dechem svých rtů zničí ničemy.
^{Isa 11:5}Na bedrech přepáše se spravedlností,
věrnost ponese jako pás na bocích.

^{Isa 11:6}Vlk bude bydlet s beránkem,
leopard ulehne vedle kůzlete;
tele se bude pást ^[1155] spolu s lvíčetem
a malé dítě je povede.
^{Isa 11:7}Kráva a medvědice budou na pastvě,
jejich mláďata si lehnou společně
a lev bude žrát slámu jako dobytče.
^{Isa 11:8}Nemluvně si bude hrát nad dírou zmije,
batole sáhne do hadího doupěte.

^{Isa 11:9}Už žádná zloba, už žádná záhuba
nikde na celé mé svaté hoře –
země bude plná poznání Hospodina,
tak jako vody naplňují moře!

Pán shromáždí Izrael

^{Isa 11:10}V ten den bude kořen Jišajův vztyčen jako korouhev pro lidské zástupy a budou ho vyhledávat národy, neboť jeho odpočinutí bude slavné.

^{Isa 11:11}V ten den Pán podruhé vztáhne ruku, ^[1156] aby vykoupil pozůstatek svého lidu z Asýrie, z Dolního i Horního Egypta, z Habeše, Elamu, Babylonie, Chamátu i z mořských ostrovů.

^{Isa 11:12}Před národy zvedne korouhev,
shromáždí rozehnaný Izrael;
rozptýleného Judu posbírá
ze čtyř světových stran.
^{Isa 11:13}Efraimova ^[1157] závist vymizí,
Judova nevraživost bude skončena.
Efraim už nebude závidět Judovi,
Juda přestane Efraima napadat.
^{Isa 11:14}Vrhnou se na západ, na filištínské svahy,
národy na východě spolu vyplení.
Vztáhnou své ruce na Edom a Moáb,
i Amonci je budou poslouchat.

^{Isa 11:15}Hospodin vysuší záliv Egyptského moře,
na Eufrat máchne rukou své vichřice
a rozdělí jej na sedm ramen,
aby se dal přejít v sandálech.
^{Isa 11:16}Tak vznikne cesta pro jeho pozůstatek,
pro lid, jenž bude v Asýrii zanechán,
tak jako kdysi vznikla pro Izrael
toho dne, kdy vyšel z Egypta.

Kapitola 12

Jásej a zpívej, Sione!

^{Isa 12:1}V ten den řekneš:

„Chválím tě, Hospodine –
byls na mě rozzloben,
odvrátil jsi však svůj hněv
a potěšil jsi mě.

^{Isa 12:2}Hle, Bůh mě zachránil –
doufám a už se nebojím.
Má síla a píseň je jen Hospodin,
to on se stal mým spasením!“ ^[1158]

^{Isa 12:3}Budete nabírat vodu s radostí
z pramenů spasení.

^{Isa 12:4}V ten den řeknete:

„Oslavujte Hospodina, jeho jméno vzývejte,
jeho činy rozhlašujte mezi národy, ^[1159]
jeho jméno prohlašujte jako nejvyšší!

^{Isa 12:5}Zpívejte Hospodinu, zachoval se vznešeně –
ať se to dozví celý svět!
^{Isa 12:6}Jásej a zpívej, sionský lide –
veliký je Svatý izraelský uprostřed tebe!“

Kapitola 13

Ortel nad Babylonem

^{Isa 13:1}Ortel nad Babylonem, jak jej viděl Izaiáš, syn Amosův:

^{Isa 13:2}Zvedněte korouhev na holém návrší,
hlasitě na ně křikněte,
rukou jim pokyňte,
ať vtrhnou do bran vznešených. ^{[1160]
Isa 13:3}Svým posvěceným dal jsem příkazy,
povolal jsem své hrdiny,
své rozjařené vítěze,
aby vykonali můj hněv.

^{Isa 13:4}Slyš ten hřmot na horách –
jako když táhne armáda!
Slyš lomoz království a shromážděné národy –
Hospodin zástupů chystá vojsko do války!
^{Isa 13:5}Táhnou ze země daleké,
od konce světa za obzorem –
Hospodin s nástroji svého hněvu,
aby zničili celou zem!

^{Isa 13:6}Kvílejte, neboť je blízko Hospodinův den,
zhouba od Všemohoucího blíží se!
^{Isa 13:7}A proto všechny ruce ochabnou,
všechna srdce se strachy rozplynou.
^{Isa 13:8}Budou zděšeni, sevřeni úzkostí,
bolestí se budou svíjet jako rodičky.
Jeden nad druhým bude ohromen,
tváře jim vzplanou plamenem.

^{Isa 13:9}Hle, Hospodinův den neúprosně přichází
s hněvem horlivým a planoucím,
aby zemi zcela zpustošil
a vyhladil z ní hříšníky.
^{Isa 13:10}Nebeské hvězdy a souhvězdí
se nebudou moci rozsvítit;
slunce se zatmí už od svítání
a měsíc nevydá svůj svit.

^{Isa 13:11}Potrestám svět za jeho zločiny,
všechny ničemy za jejich hřích.
S pýchou nadutců tehdy skoncuji,
pokořím zpupnost ukrutných.
^{Isa 13:12}Způsobím, že člověk bude nad zlato vzácnější,
nad ofirské zlato bude smrtelník.
^{Isa 13:13}To proto, že otřesu nebem
a země se pohne v základech
horlením Hospodina zástupů
v den, kdy vzplane jeho hněv.

^{Isa 13:14}Jako vyplašená gazela,
jako stádo, jež nikdo nesvolá,
každý se vrátí za svým lidem,
každý uteče do své země.
^{Isa 13:15}Každý nalezený bude proboden,
každý dopadený padne pod mečem.
^{Isa 13:16}Jejich nemluvňata budou utlučena
před jejich očima,
jejich domy vyloupeny,
jejich ženy znásilněny.

^{Isa 13:17}Hle, já proti nim poštvu Médy,
kteří si stříbra neváží
a o zlato zájem nemají.
^{Isa 13:18}Svými luky rozstřílejí mladíky,
nebudou mít soucit ani s kojenci,
neslitují se nad dětmi.

^{Isa 13:19}Babylon, to věhlasné království,
ta chlouba a sláva Chaldejských,
dopadne jako Bohem rozvrácená města –
jako Sodoma a Gomora!
^{Isa 13:20}Nebude se v něm už nikdy žít,
žádné pokolení jej neobydlí;
neutáboří se tam beduín,
nezastaví se tam pastýři.
^{Isa 13:21}Budou tam uléhat pouštní příšery,
domy se zaplní sovami,
zabydlí se v nich pštrosi,
roztančí se tam běsi.
^{Isa 13:22}Ve věžích budou výt hyeny,
v honosných palácích šakali.
Dny Babylonu jsou sečteny,
jeho čas přichází!

Kapitola 14

Jaký konec potkal tyrana!

^{Isa 14:1}Hospodin se totiž slituje nad Jákobem, znovu vyvolí Izrael a dá jim spočinout v jejich vlastní zemi. Přidají se k nim i cizinci a připojí se k domu Jákobovu. ^{Isa 14:2}Národy se jich ujmou a přivedou je zpět domů a dům Izraele si je v Hospodinově zemi podrobí jako otrokyně a otroky; vezmou do zajetí ty, kdo je zajali, a budou vládnout nad svými tyrany.

^{Isa 14:3}V den, kdy ti Hospodin dá odpočinout od tvé bolesti, od tvého trápení a těžké poroby, ve které jsi musel otročit, ^{Isa 14:4}si zazpíváš tento posměšek o babylonském králi:

Jaký konec potkal tyrana!
Jeho hrůzovláda ^[1161] skončila!
^{Isa 14:5}Hospodin rozlámal hůl ničemů,
žezlo vladařů,
^{Isa 14:6}jež zuřivě bilo národy
neustálými ranami,
jež vztekle vládlo nad lidmi
nelítostným soužením!

^{Isa 14:7}Země užívá klid a mír,
veselý jásot všude zní.
^{Isa 14:8}Cypřiše se z tebe radují
i libanonské cedry zpívají:
„Co jsi padl, nepovstal
žádný, kdo by do nás ťal!“

^{Isa 14:9}V pekle kvůli tobě zavládlo vzrušení,
aby tě přivítalo, jakmile dorazíš.
Už kvůli tobě své mrtvé burcuje,
všechny někdejší zemské vladaře;
už nutí vstát z jejich trůnů
všechny krále národů.
^{Isa 14:10}Ti všichni hlasem jediným
tě takto osloví:
„Tak už i ty jsi pozbyl sil –
jsi na tom stejně jako my!
^{Isa 14:11}Tvá pýcha klesla do pekla
jako tvá pěkná muzika;
tvou postelí je hniloba
a červi jsou tvá přikrývka!“

^{Isa 14:12}Jak jen jsi to spadl z nebe,
ty Zářný, ^[1162] synu Jitřenky!
Poražen jsi byl až na zem –
ty, jenž jsi srážel národy!
^{Isa 14:13}Říkával sis přece v srdci:
„Vyšplhám se až k nebi,
nad Boží hvězdy svůj trůn vyvýším,
na Hoře setkávání se usadím,
na svazích severních;
^{Isa 14:14}vyšplhám se až do oblačných výšin,
budu se rovnat s Nejvyšším.“
^{Isa 14:15}Teď však až do pekla svržen jsi,
do jámy nejhlubší!

^{Isa 14:16}Ti, kdo tě uvidí, neuvěří svým očím,
budou tě zkoumat pohledy:
„To je ten muž, který děsil zemi,
ten, který třásl říšemi?
^{Isa 14:17}Ten, kdo pustošil celý svět,
kdo jeho města podvracel
a vězně domů nepouštěl?“

^{Isa 14:18}Králové národů slavně pohřbeni,
každý ve své hrobce leží si.
^{Isa 14:19}Ty jsi však bez hrobu jen tak pohozen
jako zavržená ratolest, ^[1163]
tak jako roucho zabitých,
mečem zohavených,
jako pošlapaná zdechlina
mezi kamení v jámě hozená.
^{Isa 14:20}Nebudeš mít pohřeb jako ostatní,
neboť jsi svou zemi pustošil
a vraždil jsi svůj vlastní lid.

Ať navěky není památky
po tom zlém plemeni!
^{Isa 14:21}Připravte jatka pro jeho syny,
ať jsou poraženi za otcovské viny,
ať už nevstanou, aby ovládali zemi,
ať už po světě svá města nešíří!

^{Isa 14:22}Povstanu totiž proti nim, praví Hospodin zástupů. Vymýtím jméno Babylonu i jeho pozůstatek, jeho potomka i nástupce, praví Hospodin. ^{Isa 14:23}Obrátím jej v hnízdiště sýčků a v bahnitou mokřinu; metlou zkázy jej vymetu! praví Hospodin zástupů.

Ortel nad Asýrií

^{Isa 14:24}Hospodin zástupů přísahá:

Co jsem zamýšlel, se stane,
co jsem rozhodl, to bude:
^{Isa 14:25}Ve své zemi rozdrtím Asyřana,
na svých horách ho rozdupám.
Můj lid bude zbaven jeho jha,
jeho břemeno spadne z jejich ramena!

^{Isa 14:26}Toto je rozhodnutí o celé zemi,
ruka vztažená na všechny národy.
^{Isa 14:27}Hospodin zástupů rozhodl –
kdo mu zabrání?
Jeho ruka je vztažená –
kdo ji odvrátí?

Ortel nad Filištíny

^{Isa 14:28}V roce, kdy zemřel král Achaz, ^[1164] zazněl tento ortel:

^{Isa 14:29}Neradujte se, vy všichni Filištíni,
že je zlomena hůl toho, kdo vás bil.
Z hadího plemene vzejde bazilišek,
jeho plodem bude jedovatý had.
^{Isa 14:30}Nejchudší z chudých pastvu naleznou,
ubozí konečně v bezpečí spočinou,
tvůj kořen ale hladem umořím
a tvé pozůstatky pobiji.
^{Isa 14:31}Kvílej, bráno, město, křič!
Všichni Filištíni ať se třesou strachy!
Od severu se valí vojsko jako dým,
nikdo nezaostává za jeho řadami.

^{Isa 14:32}Co odpovědět poslům pohanů?
To, že Hospodin Sion založil –
tam jeho ubohý lid najde záštitu.

Kapitola 15

Ortel nad Moábem

^{Isa 15:1}Ortel nad Moábem:

V jediné noci vypleněn,
Ar Moábský je zahuben!
V jediné noci vypleněn,
Kir Moábský je zahuben!
^{Isa 15:2}Dibonští do svého chrámu stoupají,
jdou plakat na své výšiny.
Nad osudem Nebó a Medeby
Moábci kvílejí.
Všechny hlavy oholeny,
všechny brady ostříhány,
^{Isa 15:3}v pytlovině chodí v ulicích
a na střechách i náměstích
jen samé kvílení;
slzy se valí po tvářích.
^{Isa 15:4}Chešbon a Eleale bědují,
jejich nářek zní až do Jahcy.
Moábští bojovníci křičí na poplach,
jejich duše je zděšená.

^{Isa 15:5}Mé srdce nad Moábem běduje!
K Coaru proudí jeho uprchlíci,
až k Eglat-šelišiji.
Luchitským svahem
s pláčem stoupají,
cestou k Choronaim
nad zkázou bědují.
^{Isa 15:6}Z nimrimských vod zbyla pustina,
tráva je spálená,
bylina uvadla,
zeleň zmizela.

^{Isa 15:7}A proto vše, co mohli zachránit,
odnesli s sebou přes potok Arabim.
^{Isa 15:8}Moábskou zemí obchází jejich křik,
až do Eglaim zní jejich kvílení,
až do Beer-elim zní jejich kvílení!
^{Isa 15:9}Vody Dimonu ^[1165] jsou naplněny krví,
já však Dimonu přidám ještě víc –
pošlu lva na ty, kdo z Moábu prchli,
i na ty, kdo v zemi zůstali.

Kapitola 16

^{Isa 16:1}Pošlete beránky vládci země ^[1166]
ze Sely u pouště
na horu Dcery sionské.
^{Isa 16:2}Moábské dcery jsou při arnonských brodech
jak vyplašené ptáče z hnízda vyhnané.

^{Isa 16:3}„Poraďte se a rozhodněte –
zastiň nás jako noc v pravé poledne!
Ukryj běžence, nezrazuj vyhnance!
^{Isa 16:4}Moábští běženci ať pobudou u tebe,
dej jim útočiště před zhoubcem!
Násilí totiž pomine, zhouba přestane
a utlačovatel zmizí ze země.
^{Isa 16:5}Tvůj trůn tehdy bude upevněn láskou
a v Davidově stanu na něm usedne
soudce, jenž bude věrně hledat právo
a spravedlnosti včas dosáhne.“

^{Isa 16:6}Slyšeli jsme o Moábově pýše,
o jeho pýše nezměrné,
o jeho pýše, zpupnosti a zlobě –
jeho chlubení je však falešné!
^{Isa 16:7}Proto ať Moáb kvílí nad Moábem,
ať všichni kvílejí;
nad rozinkami z Kir-chareset
bědujte – ach, tak zdrceni!

^{Isa 16:8}V Chešbonu totiž pole zvadla
tak jako v Sibmě vinná réva.
Vládci národů zdupali její ratolesti,
které až k Jaezeru sahaly,
které se dříve vinuly až k poušti
a jejíž výhonky se množily,
až moře ^[1167] objaly.
^{Isa 16:9}A proto oplakávám révu Sibmy,
tak jako pláče celý Jaezer;
svými slzami tě smáčím,
Eleale a Chešbone,
vždyť nad tvou sklizní i vinobraním
tvůj výskot umlkne!

^{Isa 16:10}Zmizelo veselí a jásot v zahradách,
na vinicích přestal zpěv a zábava.
Víno v lisu už nikdo nešlapá
a všechen výskot je ten tam.
^{Isa 16:11}Mé srdce jako loutna nad Moábem lká,
mé nitro pro Kir-cheres ^[1168] naříká.
^{Isa 16:12}Až se Moáb ukáže na své výšině,
namáhat se bude zbytečně;
půjde se modlit do své svatyně,
ale nic nezmůže.

^{Isa 16:13}To je slovo, které Hospodin o Moábu vyřkl už dříve. ^{Isa 16:14}Nyní však Hospodin praví toto: „Za tři roky, jako by ty roky počítal nádeník, bude sláva Moábu potupena a celý ten ohromný dav se zmenší na nepatrný a ubohý pozůstatek.“

Kapitola 17

Ortel nad Damaškem

^{Isa 17:1}Ortel nad Damaškem:

Hle, Damašek přestane být městem,
bude z něj pouhá hromada trosek!
^{Isa 17:2}Jeho města ^[1169] budou navěky opuštěna,
stanou se útočištěm pro stáda
a nebude, kdo by je odehnal.
^{Isa 17:3}Efraim přijde o svoji pevnost,
Damašek přestane být královstvím
a pozůstatek Aramu
dopadne jako sláva Izraelců –
tak praví Hospodin zástupů.

^{Isa 17:4}V ten den Jákobova sláva uvadne
a jeho vypasené tělo vyhubne.
^{Isa 17:5}Bude to, jako když se o žni sklízí obilí,
když se shromažďují klasy v náručí;
bude to, jako když se sbírají klasy
v údolí Refaim.
^{Isa 17:6}Zbudou z něj pouhé paběrky,
jako když se češou olivy:
dvě tři olivky na vrchu koruny,
čtyři pět se jich urodí na větvích –
tak praví Hospodin, Bůh Izraelský.

^{Isa 17:7}V ten den člověk vzhlédne ke svému Tvůrci, k Svatému izraelskému pohled obrátí. ^{Isa 17:8}Nebude už vzhlížet k oltářům, k vlastnoručnímu dílu, přestane obdivovat posvátné kůly a kadidlové oltáříky, jež si sám vyrobil. ^{Isa 17:9}V ten den budou jejich mocná města opuštěna, jako když Hivejci a Emorejci ^[1170] utekli před syny Izraele – všude samá pustina.

^{Isa 17:10}Zapomněla jsi na Boha své spásy,
na skálu své síly nemyslíš.
Proto, ač sázíš vzácné rostliny
a pěstuješ si révu z ciziny,
^{Isa 17:11}i kdyby ti vypučely ještě v den sadby,
ještě to ráno kdyby ti rozkvetly,
sklizeň ti ale najednou zmizí
v den choroby a hrozné bolesti.

^{Isa 17:12}Běda bouřícím davům lidí
jako když bouří moře při bouři!
Běda národům burácejícím
jako burácejí vody v peřejích!
^{Isa 17:13}Ač burácejí národy
jako burácením vod mohutných,
až on je okřikne, uprchnou do dáli
jako plevy hnané větrem po kopcích,
jako chmýří ve vichřici.
^{Isa 17:14}S večerem přicházejí náhlé hrůzy,
než se však rozední, už jsou pryč.
Takový je úděl těch, kdo nás plení,
takový osud těch, kdo nás drancují.

Kapitola 18

Ortel nad Habeší

^{Isa 18:1}Běda zemi, v níž bzučí hmyz,
zemi při řekách habešských,
^{Isa 18:2}která posílá posly po řece,
po vodě v rákosových člunech!

Vzhůru, vy rychlí poslové,
k urostlému národu lesklé pleti,
k lidu široko daleko budícímu děs,
k panovačnému národu podivné řeči,
do země protkané řekami.
^{Isa 18:3}Všichni, kdo žijete na světě,
vy, kteří obýváte zem,
vizte na horách zdviženou korouhev,
slyšte, jak troubí polnice!

^{Isa 18:4}Toto mi řekl Hospodin:
Ze svého místa se budu dívat bez hnutí
jak žhavé horko v záři sluneční,
jak mlžný opar v horku žní.

^{Isa 18:5}Ještě před sklizní, než vyraší pupeny,
než na místě květů hrozny uzrají,
ořeže ratolesti vinařskými noži,
odstraní vinoucí se výhonky.
^{Isa 18:6}Všechno to zůstane dravým ptákům z hor
a divokým zvířatům;
dravé ptactvo tam bude přes léto
a všechna divoká zvěř přes zimu.

^{Isa 18:7}V onen čas urostlý národ lesklé pleti, lid široko daleko budící děs, panovačný národ podivné řeči ze země protkané řekami přinese Hospodinu zástupů dary na horu Sion, na místo, kde přebývá jméno Hospodina zástupů.

Kapitola 19

Ortel nad Egyptem

^{Isa 19:1}Ortel nad Egyptem:

Hle – Hospodin žene se na rychlém oblaku,
blíží se k Egyptu!
Egyptské modly před ním třesou se,
srdce Egypta se strachy rozplyne.

^{Isa 19:2}Popudím Egypt proti Egyptu,
aby bojoval bratr proti bratru
a přítel proti příteli,
město proti městu
a království proti království.
^{Isa 19:3}Duch Egypta se zcela vytratí,
na čem se uradí, to překazím.
Budou se radit s modlami a nebožtíky,
s věštci a duchaři,
^{Isa 19:4}já ale Egypt vydám nelítostnému vládci,
krutý král bude vládnout nad nimi,
praví Panovník, Hospodin zástupů.

^{Isa 19:5}Voda se vypaří, než dorazí k moři,
řeka se ztratí a vysuší.
^{Isa 19:6}Z vodních kanálů budou zahnívající stoky,
egyptské řeky se ztenčí a vytratí.
Zvadne všechna třtina i rákosí,
^{Isa 19:7}zeleň podél Nilu i při ústí,
uschne vše zaseté v nilském okolí,
bude to odváto a nezůstane nic.
^{Isa 19:8}Bědovat budou nilští rybáři,
spláčou ti, kdo loví na udici
i kdo ponořují sítě do vody,
protože přijdou o práci.
^{Isa 19:9}Česači lnu budou zoufalí
a tkalci zblednou zděšením.
^{Isa 19:10}Výrobci látek budou ztrápení
a všichni nádeníci žalem zmoženi.

^{Isa 19:11}Soanští velmoži jsou pouzí pomatenci,
faraonovi mudrci mu radí nesmysly.
Jak můžete říkat faraonovi:
„Jsem pokračovatel moudrých,
jsem dávných králů učedník?“
^{Isa 19:12}Kam se teď poděli ti tvoji mudrci?
Jen ať ti prozradí, jestli to vědí,
co Hospodin zástupů rozhodl o Egyptu!
^{Isa 19:13}Soanští velmoži přišli o rozum,
pomatení jsou velmoži Memfisu;
vůdci Egypta svedli svůj vlastní lid.
^{Isa 19:14}Hospodin jim nalil ducha závrati,
aby Egypt ve všech jeho skutcích sváděli,
aby se potácel jak opilec ve zvratcích.

^{Isa 19:15}Egypt se na nic nezmůže
ani hlavou ani ocasem,
palmovým kmenem ani rákosem!

^{Isa 19:16}V ten den budou Egypťané slabí jako ženy – budou se třást strachy před zdviženou rukou Hospodina zástupů, až ji pozvedne proti nim. ^{Isa 19:17}Judská zem bude v Egypťanech budit hrůzu. Při každé zmínce o ní se budou děsit kvůli rozhodnutí, jež o nich Hospodin zástupů učinil.

^{Isa 19:18}V ten den bude v Egyptě pět měst mluvit řečí Kanaánu a přísahat při Hospodinu zástupů a jedno z nich se bude nazývat Sluneční město. ^[1171]

^{Isa 19:19}V ten den bude uprostřed Egypta Hospodinův oltář a u hranic té země bude Hospodinův sloup. ^{Isa 19:20}Ten bude v Egyptě znamením a svědectvím o Hospodinu zástupů. A až budou kvůli svým utiskovatelům volat k Hospodinu, pošle jim zachránce a obhájce, aby je vysvobodil. ^{Isa 19:21}Hospodin se dá poznat Egyptu a Egypťané v ten den Hospodina poznají. Budou ho uctívat dary a oběťmi, budou Hospodinu skládat sliby a ty dodrží. ^{Isa 19:22}Hospodin udeří na Egypt – udeří, ale uzdraví. Až se obrátí k Hospodinu, on je vyslyší a uzdraví.

^{Isa 19:23}V ten den se otevře cesta z Egypta do Asýrie. Asyřané budou chodit do Egypta a Egypťané do Asýrie; Egypťané s Asyřany budou uctívat Boha společně.

^{Isa 19:24}V ten den bude Izrael s Egyptem a Asýrií tvořit trojici a bude požehnáním uprostřed světa, ^{Isa 19:25}jemuž Hospodin zástupů požehná: „Požehnán buď Egypt, můj lid, Asýrie, dílo rukou mých, a Izrael, mé dědictví!“

Kapitola 20

Choď nahý a bosý

^{Isa 20:1}V roce, kdy asyrský král Sargon ^[1172] vyslal do Ašdodu svého vrchního velitele a ten jej napadl a dobyl, ^{[1173]Isa 20:2}v onen čas Hospodin promluvil skrze Izaiáše, syna Amosova. Řekl mu: „Jdi a svleč si pytlovinu z beder a zuj si obuv z nohou.“ Učinil to tedy a chodil nahý a bosý.

^{Isa 20:3}Potom Hospodin řekl: „Jako můj služebník Izaiáš chodil tři roky nahý a bosý, aby byl divem a znamením proti Egyptu a Habeši, ^{Isa 20:4}právě tak požene asyrský král egyptské zajatce a habešské vyhnance, mladíky i starce – nahé a bosé, s holými zadky, k zostuzení Egypta. ^{Isa 20:5}Ti, kdo spoléhali na Habeš a chlubili se Egyptem, pak budou zděšení a zoufalí. ^{Isa 20:6}V ten den řeknou obyvatelé tohoto pobřeží: ‚Pohleďte, jak dopadli ti, na něž jsme spoléhali a k nimž jsme se obraceli o pomoc, aby nás osvobodili od asyrského krále! Jak potom unikneme my?‘“

Kapitola 21

Ortel nad Babylonem

^{Isa 21:1}Ortel nad Pustinou u moře: ^[1174]

Jako se na jihu prohání vichřice,
útočník přijde z pouště, ze země strašlivé.

^{Isa 21:2}Bylo mi zjeveno kruté vidění:
Zrádce zrazuje, zhoubce hubí.
Přitáhni, Elame; Méde, oblehni!
Všemu úpění konec učiním.

^{Isa 21:3}Proto se mi břicho svírá úzkostí,
jako by mě zachvátily porodní bolesti.
Skličuje mě to, co slyším,
to, co vidím, mě děsí!
^{Isa 21:4}Srdce se mi chvěje v hrudi,
celý se třesu strachy.
Vytoužený noční klid
proměnil se mi v zděšení!
^{Isa 21:5}Plné stoly.
Prostřené ubrusy.
Jídlo. Pití.
– Vstávejte, velitelé!
Chystejte štíty do války! ^[1175]

^{Isa 21:6}Toto mi řekl Pán:
„Jdi hlídku postavit,
ať ohlásí, co uvidí!
^{Isa 21:7}Spatří-li jezdce,
jak po dvou blíží se,
jezdce na oslech,
jezdce na velbloudech –
ať je sleduje pozorně,
velmi pozorně!“

^{Isa 21:8}A strážný ^[1176] zvolal:
„Na stráži, pane, stojím den co den,
každičkou noc jsem na hlídce.
^{Isa 21:9}Hle, vidím jezdce přijíždět,
dvojice mužů blíží se!“

Pak přišel se zprávou:
„Padl, padl Babylon!
Všechny sochy jeho bohů
leží roztříštěné v prachu!“

^{Isa 21:10}Můj lide drcený jako zrno na mlatu,
ohlásil jsem vám, co jsem uslyšel
od Hospodina zástupů,
od Boha Izraele.

Ortel nad Edomem

^{Isa 21:11}Ortel nad Dumou: ^[1177]

Ze Seíru slyším volání:
„Strážný, jak dlouho bude noc?
Strážný, jak dlouho bude noc?“
^{Isa 21:12}A strážný odpoví:
„Přichází ráno, ale také noc.
Chcete-li se ptát, ptejte se,
vraťte se a přijďte sem!“

Ortel nad Arábií

^{Isa 21:13}Ortel nad Arábií:

Vy karavany dedanské,
jež nocujete v arabské pustině,
^{Isa 21:14}žíznivým vodu přineste!
Vy, kteří žijete v Temě,
vítejte uprchlíky chlebem!
^{Isa 21:15}Prchají přece před mečem,
před taseným mečem,
před napjatým lukem,
před ukrutným bojem!

^{Isa 21:16}Toto mi řekl Pán: „Po roce, jako by ten rok počítal nádeník, všechna sláva Kedaru zanikne ^{Isa 21:17}a z celého množství hrdinných kedarských lučištníků zbude jen nepatrný pozůstatek.“ Tak promluvil Hospodin, Bůh Izraele.

Kapitola 22

Ortel nad Jeruzalémem

^{Isa 22:1}Ortel nad Údolím vidění: ^[1178]

Co je ti,
že jsi celé vystoupilo na střechy,
^{Isa 22:2}město plné křiku a bouření,
město hýření?
Tví mrtví nebyli mečem zabiti,
v boji nepadli.
^{Isa 22:3}Všichni tví vůdci se rozprchli,
bez výstřelu z luku byli zajati.
Všichni tví utečenci byli spoutáni,
jakkoli daleko utekli.
^{Isa 22:4}A proto říkám: „Nechte mě,
abych se hořce vyplakal.
Utěšit se mě nesnažte –
můj lid stihla záhuba!“

^{Isa 22:5}Pán, Hospodin zástupů,
způsobil v Údolí vidění
den hrůzy, porážky a zmatení,
den boření hradeb a křiku mezi horami.
^{Isa 22:6}Elam svůj toulec uchopil,
muži na vozech a na koních,
i Kír ukázal svůj štít!
^{Isa 22:7}Vozy zaplavily tvá krásná údolí,
brány obklopili jezdci na koních –
^{Isa 22:8}Juda byl zbaven ochrany!

V ten den ses ohlížel po zbraních Lesního paláce. ^{[1179]Isa 22:9}Prohlédli jste mnohé trhliny ve Městě Davidově a shromáždili jste vodu v Dolním rybníce. ^{Isa 22:10}Sečetli jste jeruzalémské domy a některé jste zbořili, abyste zpevnili hradby, ^{Isa 22:11}a mezi obě hradby jste napustili vodu ze Starého rybníka. ^[1180]

Neohlíželi jste se však po Tvůrci města; nevšímali jste si Toho, kdo je odedávna budoval!

^{Isa 22:12}Pán, Hospodin zástupů,
vás volal toho dne:
„Plačte a truchlete,
oholte hlavy, pytlem se oblečte!“
^{Isa 22:13}A hle – radost a veselí,
porážení dobytka, zabíjení ovcí,
masné hody, vinné pitky:
„Jezme a pijme,
vždyť zítra zemřeme!“

^{Isa 22:14}Hospodin zástupů mi řekl do uší: „Ten hřích vám nebude odpuštěn až do smrti.“ Tak praví Pán, Hospodin zástupů.

Ortel nad Šebnou a Eliakimem

^{Isa 22:15}Toto praví Pán, Hospodin zástupů:

Jdi říci tomu slouhovi,
správci paláce Šebnovi:
^{Isa 22:16}Co tu pohledáváš?
Co myslíš, že tu znamenáš,
že sis tu dokonce i hrobku vytesal?
Vytesal sis hrobku pěkně ve výšce,
místo odpočinku sis vykutal ve skále.
^{Isa 22:17}Jen se, ty hrdino, podívej,
jak tě Hospodin pevně popadne,
jak prudce s tebou zatřese!
^{Isa 22:18}Zavine tě do klubíčka jako míč,
zakutálí tě do širé krajiny.
Tam umřeš i s chloubou svých vozů –
domu svého pána jsi dělal ostudu!
^{Isa 22:19}Z tvého postavení tě vyženu,
budeš zbaven svého úřadu!

^{Isa 22:20}V ten den povolám svého služebníka Eliakima, syna Chilkiášova, ^{Isa 22:21}obléknu mu tvé roucho a opášu ho tvou šerpou. Do jeho rukou předám tvou pravomoc a stane se otcem obyvatel Jeruzaléma a domu Judova. ^{Isa 22:22}Na jeho rámě vložím klíč domu Davidova; když otevře, nikdo nezavře, a když zavře, nikdo neotevře. ^{Isa 22:23}Zapustím ho jako hřeb v pevné zdi a stane se trůnem chlouby svého otcovského domu. ^{Isa 22:24}Na něm bude viset všechna váha jeho otcovského domu, jeho ratolestí a výhonků – všemožné drobné nádobí od pohárků až po džbány.

^{Isa 22:25}V ten den, praví Hospodin zástupů, onen hřeb zapuštěný v pevné zdi povolí, vylomí se a spadne a náklad na něm visící se roztříští. Tak promluvil Hospodin.

Kapitola 23

Ortel nad Fénicií

^{Isa 23:1}Ortel nad Týrem:

Zámořské lodi, kvílejte –
váš domov zničen je!
Cestou ze země kyperské
poznali, jak to je.

^{Isa 23:2}Zmlkněte, obyvatelé pobřeží,
vy, kupci sidonští,
kteří jste z námořnictví zbohatli!
^{Isa 23:3}Přes velké vody jste vozili zrno Šíchoru, ^[1181]
z úrody Nilu jsi, Týre, tyl,
byl jsi tržištěm národů.

^{Isa 23:4}Zastyď se, Sidone, mořská pevnosti,
neboť moře promluví:
„Nerodím, nemám bolesti,
nevychovávám dívky ani mladíky.“
^{Isa 23:5}Jakmile se o tom dozvědí v Egyptě,
zachváceni budou bolestí nad Týrem.

^{Isa 23:6}Uprchněte někam za moře, ^[1182]
obyvatelé pobřeží, kvílejte!
^{Isa 23:7}Tohle že je to vaše město hýření,
jež má tak dávné dějiny,
jež jeho nohy zavedly
osídlit dálné krajiny?

^{Isa 23:8}Kdo takto rozhodl o Týru,
jenž uděloval vládcům korunu,
jehož obchodníci byli velmoži
a kupci slavní všude na zemi?
^{Isa 23:9}Hospodin zástupů to rozhodl,
aby potupil všechnu pyšnou nádheru
a aby ponížil všechny slavné na zemi.

^{Isa 23:10}Obdělávej ^[1183] svou zem jako Nil, mořská flotilo –
vždyť už tu ani molo nezbylo!
^{Isa 23:11}Hospodin vztáhl ruku na moře,
aby otřásl královstvími;
přikázal ohledně Fénicie,
aby byly zničeny její pevnosti.
^{Isa 23:12}Řekl: „Nebudeš se už radovat,
zprzněná panno, Dcero sidonská!“

Vzhůru! Na Kypr vydej se!
Ani tam ale pokoj nenajdeš.
^{Isa 23:13}Jen se podívej na zemi Chaldejských, ^[1184]
na lid, jenž byl a není víc.
Asyřané ji zanechali pouštní havěti,
obléhací věže vztyčili proti ní,
její paláce zbořili,
zbyly hromady rozvalin.

^{Isa 23:14}Zámořské lodi, kvílejte –
vaše útočiště je zničené!

^{Isa 23:15}V ten den se na Týr zapomene na sedmdesát let, na dobu jednoho královského života. Po sedmdesáti letech to s Týrem bude jako v té písničce o nevěstce:

^{Isa 23:16}Vezmi si loutnu, město obcházej,
zapomenutá nevěstko!
Hraj líbezně, zpívej, zpívej,
ať si na tebe vzpomenou!

^{Isa 23:17}Po sedmdesáti letech Hospodin znovu navštíví Týr. Ten se však vrátí ke svému řemeslu a bude smilnit se všemi královstvími světa na celém zemském povrchu. ^{Isa 23:18}Výdělek a zisk Týru však bude zasvěcen Hospodinu. Jeho zisk nebude hromaděn ani ukládán, ale připadne těm, kdo žijí před Hospodinovou tváří, aby mohli jíst do sytosti a nosit krásné šaty.

Kapitola 24

Zhouba země

^{Isa 24:1}Hle, Hospodin vyplení zemi,
zcela ji zpustoší;
zohaví její vzezření,
její obyvatele rozptýlí.
^{Isa 24:2}Stejně dopadne kněz i kmán,
otrok i jeho pán,
děvečka i její paní,
ti, kdo kupují i kdo prodávají,
věřitelé i dlužníci,
lichváři i jejich oběti.
^{Isa 24:3}Zem bude úplně vypleněna,
o všechno bude oloupena –
takové slovo vyšlo od Hospodina!

^{Isa 24:4}Zem chřadne, uvadá,
celý svět vadne vyčerpán,
vyčerpán je i výkvět národa.
^{Isa 24:5}Země je poskvrněna svými obyvateli;
neboť překročili zákony,
na ustanovení nedbali
a věčnou smlouvu zrušili.
^{Isa 24:6}To proto zemi hltá prokletí
a její obyvatelé pykají;
obyvatelé země mizejí,
zbývají už jen nemnozí.

^{Isa 24:7}Nové víno vyschlo, réva uvadá,
namísto radovánek každý naříká.
^{Isa 24:8}Umlklo veselé chřestění tamburín,
ztichlo hlučení hýřících,
umlkly radostné zvuky citery.
^{Isa 24:9}Už nepijí víno s písněmi,
pijákům zhořkl nápoj opojný.

^{Isa 24:10}Rozbořeno je město marnosti;
vchody všech domů zataraseny.
^{Isa 24:11}Že není víno, zní nářek v ulicích,
nastal soumrak všeho veselí,
radost odešla do vyhnanství.
^{Isa 24:12}Z města zůstaly pusté trosky,
brána roztříštěna na kusy.
^{Isa 24:13}Toto se stane na zemi
mezi národy –
jako když se češou olivy,
jako když po vinobraní zbudou paběrky.

Hospodin se oslaví

^{Isa 24:14}Hlasitě potom vykřiknou radostí,
západ zajásá, až Hospodin se oslaví.
^{Isa 24:15}Proto i na východě chvalte Hospodina,
jméno Hospodina, Boha Izraelova,
ať zní na mořských pobřežích.
^{Isa 24:16}Slyšíme chvalozpěv z nejzazších krajů:
„Sláva Spravedlivému!“

Já ale říkám:
„Zle je mi, zle je mi!
Běda mi – zrádci zradili,
zrádci zrádně zradili!“
^{Isa 24:17}Strach a prach a past
na tebe, kdo zemi obýváš!
^{Isa 24:18}Kdo uteče, až zazní strašný hlas,
upadne do propasti v prach;
kdo z propasti se vyškrábá,
nad tím se sklapne past.

Nebeské průduchy se otevřou,
zemské základy se otřesou:
^{Isa 24:19}Země se láme, láme se,
země se hroutí, hroutí se,
země se třese, třese se!
^{Isa 24:20}Země se motá, motá se jako opilec,
chvěje se jako chýše pod vichrem.
Její provinění na ni těžce dopadne,
zhroutí se a už nevstane.

^{Isa 24:21}V ten den Hospodin potrestá mocnosti nahoře na nebi i krále dole na zemi. ^{Isa 24:22}Budou nahnáni jako vězni do jámy, budou zavřeni v žaláři; po dlouhé době pak budou souzeni. ^{Isa 24:23}Měsíc zůstane užaslý i samo slunce se zastydí, až se Hospodin zástupů na hoře Sion v Jeruzalémě ujme království a zjeví svou slávu před svými stařešiny.

Kapitola 25

Hostina národů

^{Isa 25:1}Hospodine, můj Bůh jsi ty,
tebe vyvyšuji, tvé jméno velebím,
neboť jsi věrně a jistě učinil
divy, které jsi zdávna připravil.
^{Isa 25:2}Ty jsi obrátil město v sutiny,
z pevnosti zbyly hromady rozvalin,
baštu cizáků jsi z města odstranil –
nebude vystavěna znovu navěky!
^{Isa 25:3}Proto ať ti vzdá čest mocný lid,
město krutých pohanů ať tě ctí,
^{Isa 25:4}neboť ses pro slabé stal pevností,
pevností ubohých v jejich úzkosti,
jejich útočištěm před bouří
a zastíněním před výhní.
Soptění ukrutných
je jako bouře proti zdi
^{Isa 25:5}a jako výheň na poušti.
Povyk cizáků jsi však přerušil,
jako když oblak výheň zastíní –
umlkla píseň ukrutných!

^{Isa 25:6}Hospodin zástupů na této hoře vystrojí
bohaté hody pro všechny národy,
hody se zralým vínem a masem šťavnatým,
s vínem vyzrálým a vybraným.
^{Isa 25:7}Na této hoře odstraní
závoj všechny lidi halící,
roušku kryjící všechny národy –
^{Isa 25:8}samu smrt navždy odstraní!
Panovník Hospodin setře všem slzy z tváří,
na vší zemi zbaví svůj lid potupy.
Tak promluvil Hospodin.

^{Isa 25:9}V ten den pak řekneš:

„Hle, toto je náš Bůh,
v něj jsme doufali a on nás zachránil.
Toto je Hospodin, v něj jsme doufali;
jásejme a radujme se z jeho záchrany!“
^{Isa 25:10}Hospodinova ruka na této hoře spočine,
Moáb však bude dupán v zemi své,
jako bývá zadupána sláma do hnoje.
^{Isa 25:11}Moáb v tom hnoji ruce rozpřáhne,
jako se rozpřahuje plavec ve vodě;
jeho pýcha ale klesne každým pohybem.
^{Isa 25:12}On strhne tvé vysoké nedobytné zdi,
zboří a srazí je do prachu na zemi!

Kapitola 26

Pevné město

^{Isa 26:1}V ten den se v judské zemi bude zpívat tato píseň:

Máme pevné město –
on sám je jeho spásou,
jeho valem a hradbou.
^{Isa 26:2}Otevřete brány,
ať vejde spravedlivý lid,
který se drží věrnosti.
^{Isa 26:3}Člověka s pevným postojem
chráníš dokonalým pokojem,
vždyť spoléhá se na tebe.
^{Isa 26:4}Doufejte v Hospodina vždycky, navěky –
skálou věků je jen Hospodin!
^{Isa 26:5}On strhává dolů obyvatele výšin
a nedobytné město boří;
boří je až k zemi,
až do prachu je sráží.
^{Isa 26:6}Bude zašlapáno pod nohy,
pod nohy ztrápených,
kroky ubohých.

Tví mrtví ožijí

^{Isa 26:7}Cesta spravedlivého je poctivá,
stezku spravedlivého vyrovnáš.
^{Isa 26:8}Na cestě tvých soudů, Hospodine,
v tebe doufáme;
po tvém jménu, po tvé připomínce
v duši toužíme.
^{Isa 26:9}Má duše v noci touží po tobě,
můj duch tě hledá s úsvitem.
Když se tvé soudy dějí na zemi,
obyvatelé světa se učí spravedlnosti.
^{Isa 26:10}Když se však prokazuje vlídnost lumpovi,
spravedlnosti se neučí;
v zemi práva pak páchá bezpráví,
nevidí, jak vznešený je Hospodin.

^{Isa 26:11}Svou rukou, Hospodine, hrozíš jim,
oni to ale nevidí.
Ať vidí, jak horlíš pro svůj lid! Ať se zastydí!
Ať všechny tvé nepřátele oheň pohltí!
^{Isa 26:12}Nám však, Hospodine, pokoj působíš;
za vše, co jsme udělali, jsi nám odplatil.

^{Isa 26:13}Hospodine, Bože náš,
jiní krom tebe vládli nám,
my však jen na tebe chceme spoléhat,
jen tvoje jméno uctívat.
^{Isa 26:14}Už jsou však mrtví, neožijí,
nevstanou jejich mrtvoly –
vždyť jsi je ztrestal, vyhladil,
nenechal jsi po nich ani památky.
^{Isa 26:15}Rozmnožil jsi národ, Hospodine,
rozmnožil jsi národ, oslavil ses,
rozšířil jsi všechny naše hranice!

^{Isa 26:16}Hospodine, hledali tě ve svém soužení,
když jsi je napomínal, šeptali modlitby.
^{Isa 26:17}Jako těhotná, když má porodit,
trpí a sténá bolestí,
tak jsme na tom před tebou byli my,
tak jsme, Hospodine, trpěli.
^{Isa 26:18}Byli jsme těhotní, měli jsme bolesti,
jen pouhý vítr jsme ale rodili:
spásu jsme na zemi nezpůsobili,
obyvatelé světa nepadli.

^{Isa 26:19}Tví mrtví ale ožijí, vstanou mé mrtvoly.
Probuďte se, prozpěvujte, v prachu pohřbení!
Tvá rosa je jako rosa svítání,
zemi mrtvých s ní zavlažíš!

^{Isa 26:20}Vejdi, můj lide, do svých pokojů,
zavři za sebou dveře.
Schovej se na malou chviličku,
než přejde jeho hněv.
^{Isa 26:21}Hle – Hospodin opouští svůj příbytek,
aby ztrestal viny obyvatel země.
Země odkryje na ní prolitou krev,
přestane přikrývat své zabité.

Kapitola 27

^{Isa 27:1}V ten den ztrestá Hospodin
mečem hrozným, mocným a mohutným
slizkého hada, leviatana,
svinutého hada, leviatana.
Zabije toho mořského netvora! ^[1185]

Nová píseň o vinici

^{Isa 27:2}V ten den zpívejte o vinici
výtečné víno plodící: ^[1186]

^{Isa 27:3}Já sám Hospodin střežím ji,
v každé chvíli ji svlažuji.
Ve dne i v noci střežím ji,
aby jí nikdo neškodil.
^{Isa 27:4}Už se nezlobím.
Objeví-li se trní a bodláčí,
vstoupím s ním do války
a úplně je vypálím.
^{Isa 27:5}Ať už se chopí mé ochrany
a ať se se mnou usmíří;
ať už se se mnou usmíří!

^{Isa 27:6}Přicházejí dny,
kdy Jákob vpustí kořeny;
Izrael vypučí a rozkvete,
naplní svět svým ovocem.

Ztracení se navrátí

^{Isa 27:7}Bil snad Bůh Izrael
tak jako ty, kdo bili jej?
Copak ho zabíjel,
jako jsou zabiti jeho vrahové?
^{Isa 27:8}Zahnal jsi je do vyhnanství,
vedl jsi s nimi svoji při.
Prudkým vichrem jsi je odvál pryč,
jako když od východu vítr udeří.

^{Isa 27:9}Tak tedy budou očištěny Jákobovy viny
a odstranění jeho hříchu přinese ovoce:
všechny kamenné oltáře budou roztlučeny,
jako se na prach drtí vápenec,
nezůstanou stát ani posvátné kůly
ani kadidlové oltáře.

^{Isa 27:10}Opevněné město zůstalo opuštěné,
jak pustá poušť jsou prázdné příbytky.
Popásá se, polehává tu jen dobytek,
dohola okusuje jeho větvičky.
^{Isa 27:11}Až jeho větve uschnou a upadnou,
ženy je přijdou sbírat na oheň.
A že ten lid nemá špetku rozumu,
jeho Tvůrce se nad ním neslituje,
nesmiluje se nad ním jeho Stvořitel.

^{Isa 27:12}V ten den bude Hospodin mlátit obilí od řeky Eufrat až k Egyptskému potoku a vy, synové Izraele, budete sesbíráni po jednom.

^{Isa 27:13}V ten den se zatroubí na mocný roh a vrátí se ztracení z Asýrie i ti, kdo byli rozptýleni v Egyptě, a budou se klanět Hospodinu na svaté hoře v Jeruzalémě.

Kapitola 28

Zmámení vůdci

^{Isa 28:1}Běda koruně chlouby efraimských ^[1187] opilců,
květu, který zvadne i přes svou nádheru,
městu ležícímu nad úrodným údolím,
chloubě těch, kteří jsou vínem zmoženi!

^{Isa 28:2}Hle – Pánův silák udatný
jako krupobití a vítr ničivý,
jak vodní průtrž a mocné záplavy
svou pěstí to město k zemi porazí!
^{Isa 28:3}Koruna chlouby efraimských opilců
bude zašlapána pod nohy.
^{Isa 28:4}Květ, který zvadne i přes svou nádheru,
město ležící nad úrodným údolím
dopadne jako první fíky před sklizní –
jakmile je kdo uvidí,
zhltne je, jak mu přijdou do ruky!

^{Isa 28:5}V ten den bude Hospodin zástupů
ozdobnou korunou a krásnou čelenkou
pro ty, kdo z jeho lidu zůstanou.
^{Isa 28:6}Duchem práva bude pro soudce
a u brány silou pro obránce.

^{Isa 28:7}Tihle jsou ale vínem zmámení,
potácejí se pivem opilí:
kněz i prorok jsou pivem zmámení,
vínem zmatení,
potácejí se pivem opilí,
blouzní, když mají vidění,
když mají soudit, blábolí.
^{Isa 28:8}Zvratky pokrývají všechny stoly,
lejn leží všude hromady!

^{Isa 28:9}„Koho se to tu snaží poučit?
Komu chce vykládat své poselství?
Sotva odkojeným mrňousům,
právě odstaveným od prsů?
^{Isa 28:10}Prý: To a to a tak a tak,
tam a sem a sem a tam –
bla bla bla!“

^{Isa 28:11}Nuže, koktavou řečí a cizím jazykem
bude Bůh mluvit s tímto národem. ^{[1188]
Isa 28:12}Kdysi jim řekl: „Toto je odpočinek,
nechte odpočinout znavené,
toto je chvíle pro oddech!“
Oni to ale slyšet nechtěli,
^{Isa 28:13}a tak jim Hospodinovo slovo bude znít:
„To a to a tak a tak,
tam a sem a sem a tam –
bla bla bla!“
Jen ať si jdou – nazpátek upadnou,
zraní se, chytí se do pasti, v níž uvíznou. ^[1189]

Úhelný kámen

^{Isa 28:14}Proto slyšte Hospodinovo slovo, vy drzouni,
vy, kdo ovládáte jeruzalémský lid!
^{Isa 28:15}Říkáte: „Uzavřeli jsme smlouvu se smrtí,
dohodu máme s podsvětím.
Zhoubná záplava když se přižene,
nám se nic nestane –
naším útočištěm je přece lež,
ukryli jsme se ve zradě.“

^{Isa 28:16}Nuže, toto praví Panovník Hospodin:

Hle, pokládám na Sionu kámen prubířský,
kámen ušlechtilý, úhelný, ^[1190]
základ nepohnutelný;
kdokoli se na něj spolehne,
neukvapí se.
^{Isa 28:17}Jako měřítko ustanovím právo,
za olovnici vezmu spravedlnost;
kroupy pak smetou úkryt vašich lží,
vaši skrýš voda zatopí.
^{Isa 28:18}Zrušena bude vaše smlouva se smrtí,
padne ta vaše dohoda s podsvětím.
Až se přižene zhoubná záplava,
budete jako hlína zdupaná.
^{Isa 28:19}Kdykoli se přižene, znovu vás zasáhne –
ráno za ránem, v noc i den!

Hrůza dočista ochromí
ty, kdo pochopí toto poselství.
^{Isa 28:20}Postel bude krátká, nepůjde se narovnat,
přikrývka bude úzká, nepůjde se zachumlat.
^{Isa 28:21}Hospodin povstane jako na hoře Peracim,
rozhorlí se jako tehdy v gibeonském údolí, ^[1191]
aby vykonal své dílo – své neobyčejné dílo,
aby vyplnil svůj úkol – svůj neobvyklý úkol.
^{Isa 28:22}A proto přestaňte se svou drzostí,
ať vaše okovy neztěžknou ještě víc.
Pán, Hospodin zástupů, mi totiž oznámil,
že rozhodl o záhubě všude na zemi.

Mlácení netrvá navěky

^{Isa 28:23}Nastavte uši, slyšte můj hlas;
pozorně slyšte, co říkám vám!
^{Isa 28:24}Copak oráč pořád oře, aniž by kdy sel?
Copak stále ryje brázdy a vláčí pole své?
^{Isa 28:25}Copak jakmile urovná ornici,
nezasívá kopr, nerozhazuje kmín?
Copak do těch brázd neseje pšenici,
ječmen do řádků a špaldu na kraji?
^{Isa 28:26}Tak mu to přece Bůh ukázal,
takový řád mu poznat dal.

^{Isa 28:27}Kopr se okovaným cepem nemlátí,
kmín se nemusí drtit pod koly –
kopr se může vytřást holí,
i pouhý prut stačí na kmín.
^{Isa 28:28}Obilné zrno je třeba vymlátit,
mlácení ale netrvá navěky;
vozovým kolem se přes ně přejíždí,
koně je ale nedrtí.
^{Isa 28:29}Od Hospodina zástupů to všechno pochází –
jak podivuhodné jsou jeho záměry,
jak velkolepý je v moudrosti!

Kapitola 29

Obklíčený Sion

^{Isa 29:1}Běda Arieli, Arieli ^[1192] –
městu, v němž se David usídlil!
Pokračujte si rok za rokem,
věnujte se svým slavnostem.
^{Isa 29:2}Až ale v obklíčení sevřu Ariel,
nastane žal a zármutek
a Ariel mi bude oltářním ohništěm.
^{Isa 29:3}Svým táborem tě obklíčím,
oblehnu tě věžemi,
náspy proti tobě navrším.
^{Isa 29:4}Tehdy budeš mluvit vleže na zemi,
z prachu bude znít tvé mumlání;
tvůj hlas bude podobný duchu z podzemí,
z prachu bude znít tvé sípění.

^{Isa 29:5}Jak prášek ale odletí horda těch cizáků,
z hordy těch tyranů budou plevy ve větru.
Stane se to náhle, v okamžiku
^{Isa 29:6}od Hospodina zástupů.
On je navštíví hromem a zemětřesením,
mohutným burácením, bouří a vichřicí,
plamenem ohně, který vše pohltí.

^{Isa 29:7}Horda všech národů, jež proti Arieli bojují –
ti, kdo proti němu vyšli do války,
všichni, kdo oblehli jeho pevnosti,
dopadnou jako sen, jak noční vidění.
^{Isa 29:8}Jako když lačný sní o tom, jak jí,
ale probudí se hladový
a jako když žíznivý sní o pití,
ale probudí se vyčerpán s hrdlem vyprahlým –
právě tak dopade horda všech národů,
jež bojují proti hoře Sionu.

Srdcem jsou vzdálení

^{Isa 29:9}Trňte a ustrňte!
Děláte slepé, slepí zůstaňte!
Opilí jste, i když ne po víně,
potácíte se jako po pivě.
^{Isa 29:10}Hospodin na vás vylil ducha mrákoty,
zavřel vám oči – vaše proroky,
zakryl vám hlavy – vaše vidoucí.

^{Isa 29:11}Toto celé vidění pro vás bude jako slova zapečetěné knihy. Když ji dáte někomu, kdo umí číst, se slovy: „Prosím čti,“ odpoví: „Nemohu, je zapečetěná.“ ^{Isa 29:12}A když ji dáte někomu, kdo číst neumí, se slovy: „Prosím čti,“ odpoví: „Neumím číst.“

^{Isa 29:13}Proto Pán praví:

Tento lid se ke mně přibližuje ústy
a ctí mne svými rty,
srdcem jsou mi však vzdálení.
Když mě uctívají, není to nic víc
než naučené lidské příkazy.
^{Isa 29:14}Proto tento lid znovu udivím,
vykonám s nimi divy divoucí;
moudrost jejich moudrých vymizí
a vytratí se rozum rozumných.

Hrnčíř a jíl

^{Isa 29:15}Běda těm, kdo své úmysly
před Hospodinem v hloubce skrývají,
kteří své dílo ve tmě konají
a myslí si: „Kdo nás uvidí? Kdo o nás ví?“
^{Isa 29:16}Takové nesmysly!
Má se snad hrnčíř pokládat za jíl?
Říká snad dílo o tvůrci: „On mě netvořil“?
Říká snad hrnec o hrnčíři: „On nic neumí“?

^{Isa 29:17}Už brzy, za velmi krátký čas
se z Libanonu stane sad
a sad se bude za les počítat.
^{Isa 29:18}V ten den hluší slova knihy uslyší,
oči slepých prohlédnou z černé tmy.
^{Isa 29:19}Ponížení se v Hospodinu znovu zaradují,
ve Svatém izraelském budou jásat ubozí.
^{Isa 29:20}Pomine totiž tyran, drzoun už nebude,
každý, kdo si ve zlu libuje, bude odstraněn –
^{Isa 29:21}ti, kteří pouhým slovem obviňují člověka,
ti, kteří na obhájce chystají v bráně past,
ti, kdo lží zbavují nevinné jejich práv.

^{Isa 29:22}A proto Hospodin, jenž vykoupil Abrahama, říká o domu Jákobovu:

Jákob už nebude dále zahanben,
blednout strachy už více nebude.
^{Isa 29:23}Až ve svém středu uvidí
své děti, dílo rukou mých,
tehdy mé jméno posvětí,
Svatému Jákobovu svatost přisoudí;
před Bohem Izraele budou bázeň mít.
^{Isa 29:24}Rozum dostanou duchem bloudící
a ti, kdo reptali, se dají poučit.

Kapitola 30

Vzpurný lid

^{Isa 30:1}Běda vzpurným dětem!
praví Hospodin.
Spřádají plány, jež nejsou ze mne,
vstupují do smlouvy ne s mým Duchem,
a tak jen vrší hřích na hřích.
^{Isa 30:2}Dolů do Egypta se vydali,
aniž se ptali na mé výroky.
V síle faraona hledají bezpečí,
do stínu Egypta se chtějí uchýlit.

^{Isa 30:3}Faraonovou silou však budete zklamáni,
egyptský stín vás přivede do hanby!
^{Isa 30:4}Vaši velmoži sice byli v Soanu,
vaši poslové šli do Chanesu, ^{[1193]
Isa 30:5}tím lidem ale budou všichni zklamáni,
neboť jim nebude moci pomoci;
nepřinese vám prospěch ani výhodu,
ale jen hanbu a pohanu.

^{Isa 30:6}Ortel o zvířatech v Negevu:

Zemí nebezpečí a soužení,
kde jsou lvice a řvoucí lvi,
zmije a jedovatí hadi,
na hřbetech oslů vezou bohatství,
na hrbech velbloudů nesou poklady
lidu, který jim nemůže nijak pomoci,
^{Isa 30:7}Egyptu, který nezmůže vůbec nic,
a proto ten národ nazývám
„Nehybná obluda“.

^{Isa 30:8}Nyní jdi, vyryj to pro ně do tabulky,
zaznamenej to do knihy,
ať je to pro budoucí dny
věčným svědectvím:
^{Isa 30:9}Toto je vzpurný lid, synové prolhaní,
synové, kteří neslyší Hospodinovo učení.
^{Isa 30:10}Říkají vidoucím: „Nemějte vidění!“
a prorokům: „Neprorokujte nám pravdu.
Říkejte nám jen lichotky
a prorokujte lži!
^{Isa 30:11}Sejděte z cesty, odbočte ze stezky,
s tím Svatým izraelským nás nechte být!“

^{Isa 30:12}Nuže, toto praví Svatý izraelský:

Protože jste toto slovo zavrhli
a věřili raději násilí a lsti,
na které jste se spolehli,
^{Isa 30:13}proto vám bude tento hřích
jako trhlina zející ve vysoké zdi,
která se náhle zřítí v okamžik.
^{Isa 30:14}Jak hliněný džbán rozbita bude na kusy,
bez milosti se roztříští,
takže se nenajde mezi úlomky
ani střep na žhavé uhlíky
nebo k nabrání vody ze studny.

^{Isa 30:15}Toto praví Panovník Hospodin, Svatý izraelský:

V obrácení a spočinutí je vaše bezpečí,
v klidu a spolehnutí vaše vítězství;
vy jste však nechtěli.
^{Isa 30:16}Řekli jste: „Nikoli, utečeme na koních!“
Nuže, budete muset utíkat.
„Uhánět budem na rychlých vranících!“
Nuže, budou vás rychle pronásledovat.
^{Isa 30:17}Tisíc vás uteče, když vás jeden okřikne,
když zakřičí pět, všichni prchnete, ^[1194]
až nakonec zůstanete sami
jak vlajkový stožár na vrcholu hory,
jako korouhev na kopci.

To je ta cesta

^{Isa 30:18}Hospodin čeká, aby se nad vámi smiloval,
povstane, aby se nad vámi slitoval.
Hospodin je přece Bohem práva –
blaze každému, kdo na něj očekává!

^{Isa 30:19}Sionský lide, jenž bydlíš v Jeruzalémě, více už plakat nebudeš. Jakmile zazní tvé volání, zahrne tě svou milostí. Jakmile uslyší, hned ti odpoví. ^{Isa 30:20}I když vám Pán dává chléb soužení a vodu poroby, tvůj Učitel však nezůstane skryt – svého Učitele na vlastní oči uvidíš! ^{Isa 30:21}Vydáte-li se doprava nebo doleva, vlastníma ušima za sebou uslyšíš: „To je ta cesta, jděte po ní.“ ^{Isa 30:22}Tehdy své postříbřené sochy i pozlacené modly zavrhnete jako nečisté. Zahodíš je jako krví nasáklé hadry a řekneš: „Pryč s tím!“

^{Isa 30:23}On také sešle déšť tvému semeni, které rozsíváš na zemi, a pokrm, který země urodí, bude vydatný a bohatý. Tvůj dobytek se bude v ten den pást na širých pastvinách. ^{Isa 30:24}Býci i osli, kteří obdělávají zemi, se budou krmit pící šťavnatou, čechranou vidlemi a lopatou. ^{Isa 30:25}Z každé mohutné hory a vysokého návrší potečou potoky vody v onen den veliké porážky, kdy padnou pevnosti. ^{Isa 30:26}Světlo měsíce bude jako světlo sluneční a světlo slunce bude sedmkrát jasnější – jako světlo sedmi dní – v onen den, kdy Hospodin ováže zranění svého lidu a uzdraví rány, jež jim zasadil.

Hůl na Asýrii

^{Isa 30:27}Hle, Hospodinovo jméno zdálky přichází,
jeho hněv plane, zvedá se hustý dým.
Jeho rty jsou plné zuření,
jeho jazyk jak oheň sžíravý,
^{Isa 30:28}jeho dech jako řeka v povodni,
která až k bradě vystoupí –
přichází přesít národy sítem marnosti,
sevřít jim čelisti uzdou bloudění.

^{Isa 30:29}Tehdy vám bude do zpěvu, jako když se v noci zasvěcují slavnosti; v srdci budete veselí, jako když průvod s píšťalami stoupá na Hospodinovu horu, ke Skále Izraele. ^{Isa 30:30}Hospodin bude burácet svým majestátním hlasem a ukáže, jak jeho paže doléhá s hrozným hněvem, s plameny sžírajícího ohně, s průtrží, lijákem a kroupami.

^{Isa 30:31}Hospodin svým hlasem vyděsí Asýrii, svou holí ji bude bít. ^{Isa 30:32}Ke každému úderu metly, který jí Hospodin zasadí, budou hrát tamburíny a citery – pouhým máchnutím ruky je v bitvě porazí. ^{Isa 30:33}Už dávno je připraveno tofetské ohniště, ^[1195] dost hluboké a široké i pro krále! Hranice narovnána, ohně i dříví dostatek. Jako proud síry zapálí ji Hospodinův dech!

Kapitola 31

Egypťané jsou jen lidé

^{Isa 31:1}Běda těm, kdo hledají pomoc v Egyptě,
spoléhají se na koně,
doufají ve vozy, že jich tolik je,
a jezdců že je bezpočet,
k Svatému izraelskému ale nehledí,
Hospodina hledat nechtějí.
^{Isa 31:2}I on je však moudrý! Způsobí neštěstí,
svá slova nezmění:
Povstane proti domu bídáků,
proti pomocníkům zločinců.

^{Isa 31:3}Egypťané jsou jen lidé, a ne Bůh,
jejich koně pouhé tělo, a ne duch.
Jakmile Hospodin rukou pohrozí,
zhroutí se pomocník,
padne i ten, jemuž měl pomoci –
všichni společně budou zničeni!

^{Isa 31:4}Toto mi řekl Hospodin:

Jako lev vrčící,
jako král zvířat nad svou kořistí –
i když se na něj sběhnou pastýři,
jejich křiku se neděsí
a jejich hluk ho neplaší –
právě tak sestoupí Hospodin zástupů,
aby bojoval o horu Sion a její návrší.
^{Isa 31:5}Jako se ptáci vznášejí nad hnízdem,
tak Hospodin zástupů zaštítí Jeruzalém;
zaštítí jej a vysvobodí,
ušetří jej a zachrání.

^{Isa 31:6}Synové Izraele, vraťte se k Tomu, od něhož jste tak hrozně odpadli! ^{Isa 31:7}V ten den každý zavrhnete své stříbrné i zlaté modly, které jste si vlastnoručně vyrobili – vždyť je to hřích!

^{Isa 31:8}Asýrie padne, ale ne mečem člověka,
jiný než lidský meč je spolyká. ^[1196]
Před oním mečem budou utíkat
a jejich mladíky čeká robota.
^{Isa 31:9}Jejich pevnost se hrůzou rozpustí,
jejich velitelé se zděsí před mou korouhví,
praví Hospodin, který má na Sionu oheň
a v Jeruzalémě pec.

Kapitola 32

Spravedlivý král

^{Isa 32:1}Hle – přichází spravedlivý král,
jehož knížata budou poctivá!
^{Isa 32:2}Každý z nich bude jak skrýše před větrem
a úkryt před deštěm,
jako potoky vody v pustině
a stín mocné skály v zemi vyprahlé.

^{Isa 32:3}Oči vidoucích už nebudou zavřené,
uši slyšících budou pozorné.
^{Isa 32:4}Srdce ustrašených nabude poznání,
jazyk koktavých plynně a jasně promluví.
^{Isa 32:5}Hlupák už nebude nazýván šlechetným
a padouchovi přestanou říkat ctihodný.

^{Isa 32:6}Hlupák přece říká nesmysly,
zlé věci v srdci vymýšlí –
jak by se dopustil nějaké podlosti,
jak by o Hospodinu scestně promluvil,
jak by hladové o pokrm připravil,
jak by odepřel nápoj žíznivým.
^{Isa 32:7}Padouch používá podlé podvody,
zamýšlí samé zvrhlosti –
jak by lživou řečí zničil chudáky,
když se dovolávají práva ubozí.
^{Isa 32:8}Šlechetný má však ušlechtilé úmysly
a v ušlechtilosti obstojí.

Duch shůry

^{Isa 32:9}Ženy bezstarostné,
vstaňte a slyšte mě! ^[1197]
Vy dcery, jež si v klidu žijete,
mé řeči ucho nakloňte!
^{Isa 32:10}Do roka a do dne třást se budete,
vy, jež si v klidu žijete.
Vinobraní totiž přestane
a sklizeň nepřijde.
^{Isa 32:11}Vy bezstarostné, třeste se,
vy sebejisté, chvějte se!
Vysvlečte se a obnažte,
pytlem zahalte se na bedrech!

^{Isa 32:12}Tlučte se v prsa nad výtečnými poli,
nad úrodnými vinicemi,
^{Isa 32:13}nad zemí mého lidu truchlete –
zaroste trním a bodlákem!
Plačte nad všemi domy veselí,
nad tímto městem hýření!
^{Isa 32:14}Palác zůstane opuštěn,
hluk města utichne,
z pevnosti a věže bude pustina,
potěšení oslů, pastvina dobytka.

^{Isa 32:15}Až se však na nás vylije shůry Duch,
tehdy se z pouště stane sad
a sad se bude za les počítat.
^{Isa 32:16}Na poušti pak bude právo přebývat
a domovem spravedlnosti bude sad.
^{Isa 32:17}Ovocem spravedlnosti bude mír,
dílem spravedlnosti bude klid
a bezpečí až navěky.
^{Isa 32:18}V pokojných příbytcích bude můj lid žít,
v domovech plných bezpečí,
v odpočinutí bez starostí.

^{Isa 32:19}I kdyby byl les pobit kroupami
a město srovnáno bylo se zemí,
^{Isa 32:20}blaze vám,
kdo sejete při každém potoku,
kdo býka i osla vypouštíte na pastvu!

Kapitola 33

Teď povstanu

^{Isa 33:1}Běda tobě, zhoubce,
který jsi nebyl huben!
Běda tobě, zrádce,
který jsi nebyl zrazen!
Až dokonáš zhoubu, budeš zahuben,
až dovršíš zradu, budeš vyzrazen.

^{Isa 33:2}Smiluj se nad námi, Hospodine –
v tebe doufáme!
Buď nám každé ráno posilou
a v čase soužení záchranou.
^{Isa 33:3}Před tvým mocným hlasem národy utečou,
jakmile povstaneš, pohané se rozprchnou.
^{Isa 33:4}Jejich kořist zmizí, jako by ji spolkly housenky,
lidé se na ni vyrojí jako kobylky.

^{Isa 33:5}Hospodin je vznešený – bydlí v nebesích,
právem a spravedlností Sion naplní.
^{Isa 33:6}Bude ti jistotou po všechny tvé dny,
pokladem spásy, moudrosti a vědění –
úcta k Hospodinu je jeho bohatstvím!

^{Isa 33:7}Hle – Arielci ^[1198] kvílí v ulicích,
hořce pláčou, kdo jednali o mír.
^{Isa 33:8}Cesty jsou opuštěné, zmizeli poutníci,
smlouva porušena, svědci ^[1199] v opovržení,
člověka si nikdo neváží.
^{Isa 33:9}Zem chřadne, uvadá,
Libanon v hanbě usychá;
z Šáronu zbyla pustá pláň,
Bášan i Karmel opadal.

^{Isa 33:10}Teď povstanu, praví Hospodin,
teď se pozvednu a vyvýším!
^{Isa 33:11}Těhotní senem, slámu rodíte;
ohněm vás pohltí vlastní hněv.
^{Isa 33:12}Národy budou spáleny na prášek,
vykácené trní oheň sežehne.
^{Isa 33:13}Slyšte, dalecí, co jsem vykonal,
poznejte, blízcí, jakou sílu mám!

^{Isa 33:14}Hříšníci na Sionu děsí se,
zděšení jímá bezbožné:
„Kdo z nás obstojí před sžírajícím ohněm?
Kdo z nás obstojí před věčným plamenem?“
^{Isa 33:15}Ten, kdo žije poctivě
a mluví upřímně, ^[1200]
kdo zavrhuje zisk z vydírání
a uhýbá před úplatky,
kdo nechce poslouchat vražedné plány
a odmítá přihlížet neštěstí.
^{Isa 33:16}Takový bude žít na výšinách
a skálopevný bude jeho hrad,
takový bude mít chleba dostatek
a voda mu nikdy chybět nebude.

Pohleď na Sion

^{Isa 33:17}Krále v jeho kráse na vlastní oči uvidíš,
spatříš tu zemi, jež prostírá se do dáli.
^{Isa 33:18}Pak budeš přemítat nad přežitými hrůzami:
„Kde je sepisovatel, kde výběrčí daní,
kde ten, kdo sepisoval poklady?“
^{Isa 33:19}Nikdy už neuvidíš ten drzý lid,
lid podivné řeči, jaká se neslyší,
koktavý jazyk, jejž nelze pochopit. ^[1201]

^{Isa 33:20}Pohleď na Sion,
to město našich slavností!
Tvé oči Jeruzalém uvidí,
to klidné obydlí,
stan, jenž se nezboří.
Nikdy už se nevytrhnou jeho kolíky,
z jeho provazů nepovolí ani jediný.

^{Isa 33:21}Tam pro nás Hospodin bude Vznešený,
budou tam široké řeky a potoky,
nepřistane tam ale loď s veslaři,
nepoplují tam mocné koráby.
^{Isa 33:22}Hospodin je přece náš soudce,
Hospodin je náš zákonodárce,
Hospodin je náš král a spasitel!

^{Isa 33:23}Ochable visí tvoje lanoví,
stožár se viklá, plachty svěšeny;
jednou si ale rozdělíš spoustu kořisti –
i chromí se toho lupu zúčastní!
^{Isa 33:24}Nikdo tam žijící neřekne: „Jsem nemocný.“
Lid, který tam bydlí, bude zbaven vin.

Kapitola 34

Meč nad Edomem

^{Isa 34:1}Přistupte, národy, ať to slyšíte,
pozorně to, lidé, sledujte!
Ať poslouchá země i všechno v ní,
svět i vše, co na něm vyraší:
^{Isa 34:2}Hospodin se hněvá na všechny národy,
zlobí se na všechny jejich zástupy;
jako proklaté je vyhladí,
vydá je krveprolití.
^{Isa 34:3}Jejich zabití budou pohozeni,
zapáchat budou jejich mrtvoly,
hory se jejich krví rozmočí.

^{Isa 34:4}Nebeský zástup se celý rozplyne,
nebe se jako svitek zavine,
všechen jeho zástup popadá,
jako když listí révy opadá
jako z fíkovníku padavka.

^{Isa 34:5}Můj meč na nebi je zbrocený,
na Edom náhle udeří –
na lid, který jsem odsoudil
k naprostému zničení.
^{Isa 34:6}Hospodinův meč se koupe v krvi,
od tuku celý lepkavý,
od krve kozlí a jehněčí,
od tuku ledvin beraních.

Hospodin chystá v Bosře obětní hody,
v Edomu hrozné krveprolití.
^{Isa 34:7}Padnou s nimi i buvoli,
býčci spolu se statnými tury.
Jejich zem celá nasákne krví,
jejich prach bude tukem lepkavý.
^{Isa 34:8}Ano, Hospodin chystá den pomsty,
léto zúčtování ve sporu o Sion!

^{Isa 34:9}Edomské potoky se v dehet obrátí
a tamní půda v síru;
celou tu zemi zachvátí plameny
hořícího dehtu!
^{Isa 34:10}Ve dne ani v noci Edom neuhasne,
jeho dým bude stoupat navždycky;
na věky věků z něj zbudou trosky,
nikdo už tudy nikdy neprojde.
^{Isa 34:11}Tu zemi obsadí pelikán a výr,
sýček a krkavec se v ní uhnízdí;
přeměřena bude šňůrou pustoty
a olovnicí prázdnoty.

^{Isa 34:12}Edomští urození už nebudou mít nic,
co by šlo nazvat královstvím;
všichni jejich velmoži vymizí.
^{Isa 34:13}Jejich paláce zarostou hložím,
jejich pevnosti trním a bodláčím;
obrátí se v doupě šakalí
a v útočiště pro pštrosy.

^{Isa 34:14}Setkají se tam příšery a hyeny,
jeden na druhého běsi zavřeští;
noční stvůra se tam usadí
a najde odpočinutí.
^{Isa 34:15}Uhnízdí se tam sova, aby vejce nakladla,
vysedí je a ve svém stínu odchová;
také supi se tam shromáždí,
družka k druhovi.

^{Isa 34:16}Hledejte v knize Hospodinově a čtěte!

Ani jediný z nich nechybí,
žádný z nich není bez družky.
Jeho ústa dala příkazy
a jeho Duch je shromáždí.
^{Isa 34:17}On sám jim losem určí podíly,
svou rukou jim tu zemi rozměří,
aby ji navždy ovládli,
aby v ní žili navěky.

Kapitola 35

Píseň vykoupených

^{Isa 35:1}Ať se raduje poušť a suchopár,
s jásotem ať kvete pustina!
Jak z růže květ ^{Isa 35:2}ať rozkvete,
ať rozezní se jásotem!
Bude jí dána sláva libanonská,
nádhera karmelská a šáronská –
ukáže se jim sláva Hospodinova,
našeho Boha nádhera!

^{Isa 35:3}Dodejte síly ochabujícím rukám,
zpevněte podlomená kolena.
^{Isa 35:4}Řekněte těm, kdo mají srdce bázlivé:
„Nebojte se, vzchopte se!
Hle – váš Bůh s pomstou přichází,
se svou odplatou vás jde zachránit!“

^{Isa 35:5}Oči slepých tehdy prohlédnou,
uši hluchých se otevřou,
^{Isa 35:6}chromý tehdy vyskočí jak laň,
jazyk němého se rozjásá.

Na poušti vytrysknou vodní prameny,
pustinou budou proudit potoky,
^{Isa 35:7}kde byl žhavý písek, bude jezero
a suchopár se stane studánkou.
Doupata, kde odpočívali šakali,
zarostou trávou, třtinou, rákosím.

^{Isa 35:8}Povede tudy také stezka,
která se Svatou cestou bude nazývat.
Nepůjde po ní nečistý,
bude určena jen pro poutníky –
ani hloupí na té cestě nezbloudí.
^{Isa 35:9}Neobjeví se tam žádný lev,
nepůjde tudy divá zvěř,
nic takového se tam nenajde.

Půjdou po ní ti, kdo budou vykoupeni;
^{Isa 35:10}Hospodinovi zachránění se navrátí
a na Sion přijdou s jásáním,
s věčnou radostí na tvářích.
Tehdy je přemůže radost a veselí;
zármutek a úpění je opustí.

Kapitola 36

Asyrská hrozba

^{Isa 36:1}Čtrnáctého roku ^[1202] krále Ezechiáše vytáhl asyrský král Senacherib ^[1203] proti všem judským opevněným městům a dobyl je. ^{Isa 36:2}Asyrský král vyslal z Lachiše do Jeruzaléma ke králi Ezechiášovi svého nejvyššího komořího s mocným vojskem. Když se postavil u strouhy Horního rybníka, u silnice k Valchářovu poli, ^{Isa 36:3}vyšel k němu správce paláce Eliakim, syn Chilkiášův, písař Šebna a kancléř Joach, syn Asafův. ^{Isa 36:4}Nejvyšší komoří k nim promluvil:

„Vyřiďte Ezechiášovi: Tak praví velkokrál, král Asýrie: V co to doufáš? ^{Isa 36:5}To si myslíš, že pouhá slova nahradí válečné umění a sílu? Na koho to spoléháš, že se mi protivíš? ^{Isa 36:6}Spolehl ses na Egypt, na ten nalomený rákos? Kdo se o něj opře, tomu probodne dlaň! Takový je egyptský vládce farao ke všem, kdo na něj spolehnou. ^{Isa 36:7}Možná mi řeknete: ‚Spoléháme na Hospodina, svého Boha.‘ Není to snad ten, jehož obětní výšiny a oltáře Ezechiáš sám odstranil? Judovi a Jeruzalému pak nařídil: ‚Před tímto oltářem se budete klanět!‘ ^{Isa 36:8}Pojď se teď vsadit s mým pánem, asyrským králem: Dám ti dva tisíce koní, jestli si na ně najdeš jezdce! ^{Isa 36:9}Jak se chceš postavit hejtmanu poslední provincie mého pána, když se spoléháš na vozy a jezdce z Egypta? ^{Isa 36:10}A navíc, cožpak jsem vytáhl tuto zemi zničit bez Hospodina? To Hospodin mi řekl: ‚Vytáhni proti té zemi a znič ji!‘“

^{Isa 36:11}Eliakim, Šebna a Joach nejvyššího komořího požádali: „Mluv prosím ke svým služebníkům aramejsky, vždyť rozumíme. Nemluv s námi hebrejsky. Lid na hradbách to slyší.“

^{Isa 36:12}Nejvyšší komoří jim odpověděl: „Copak mě můj pán s těmito slovy poslal za tvým pánem a za tebou? Poslal mě právě za těmi muži na hradbách! Budou žrát svoje lejna a pít svou moč tak jako vy!“

^{Isa 36:13}Pak se nejvyšší komoří postavil a začal hlasitě křičet v hebrejštině:

„Slyšte slova velkokrále, krále Asýrie! ^{Isa 36:14}Tak praví král: Nenechte se od Ezechiáše klamat. Nemůže vás vysvobodit! ^{Isa 36:15}Nenechte se od Ezechiáše navádět k důvěře v Hospodina, když vám tvrdí: ‚Hospodin nás vysvobodí; toto město nepadne asyrskému králi do rukou.‘

^{Isa 36:16}Neposlouchejte Ezechiáše! Toto praví král Asýrie: Uzavřete se mnou mír, vyjděte ke mně. Každý pak budete sklízet svou vinici a své fíky, každý budete pít ze své studny, ^{Isa 36:17}než přijdu a vezmu vás do země podobné té vaší, do země obilí a moštu, země chleba a vinic.

^{Isa 36:18}Nenechte se od Ezechiáše podvádět, když tvrdí: ‚Hospodin nás vysvobodí.‘ Vysvobodili snad bohové všech národů své země z rukou asyrského krále? ^{Isa 36:19}Kde jsou bohové Chamátu a Arpádu? Kde jsou bohové Sefarvaimu? Vysvobodili snad z mé ruky Samaří? ^{Isa 36:20}Kdo z bohů všech těch zemí vysvobodil svou zemi z mých rukou? Jak by tedy Hospodin z mé ruky vysvobodil Jeruzalém?“

^{Isa 36:21}Oni však mlčeli. Neodpověděli mu ani slovo. Královský rozkaz totiž zněl: „Neodpovídejte mu!“ ^{Isa 36:22}Správce paláce Eliakim, syn Chilkiášův, písař Šebna a kancléř Joach, syn Asafův, pak přišli k Ezechiášovi, roucha roztržená, a ohlásili mu, co říkal nejvyšší komoří.

Kapitola 37

Dnes je den soužení

^{Isa 37:1}Když to král Ezechiáš uslyšel, roztrhl své roucho a zahalen pytlovinou vešel do Hospodinova domu. ^{Isa 37:2}Správce paláce Eliakima, písaře Šebnu a starší kněze, zahalené pytlovinou, poslal k proroku Izaiášovi, synu Amosovu, ^{Isa 37:3}aby mu řekli: „Tak praví Ezechiáš: Dnes je den soužení, trestání a ponížení. Porod už začal, ale není dost sil. ^{Isa 37:4}Kéž by Hospodin, tvůj Bůh, slyšel, co řekl nejvyšší komoří vyslaný svým pánem, asyrským králem, aby urážel živého Boha. Kéž by je ztrestal za ta slova, která Hospodin, tvůj Bůh, slyšel. Modli se proto za tu hrstku, která tu z nás ještě zůstala.“

^{Isa 37:5}Služebníci krále Ezechiáše tedy přišli k Izaiášovi. ^{Isa 37:6}Izaiáš jim odpověděl: „Vyřiďte svému pánu: Tak praví Hospodin – Neboj se slov, která jsi slyšel, když se proti mně rouhali sluhové asyrského krále. ^{Isa 37:7}Hle, zavanu na něj duchem, zaslechne zvěst, vrátí se do své země a v jeho zemi ho nechám padnout mečem.“

^{Isa 37:8}Mezitím se nejvyšší komoří doslechl, že asyrský král opustil Lachiš. Stáhl se tedy za ním a zastihl ho při obléhání Libny. ^{Isa 37:9}Vtom se král dozvěděl o Tirhakovi: „Habešský král vytáhl proti tobě do boje.“ Jakmile to uslyšel, vyslal posly k Ezechiášovi se slovy: ^{Isa 37:10}„Vyřiďte judskému králi Ezechiášovi:

Nedej se klamat svým Bohem, na něhož spoléháš. Říkáš si, že Jeruzalém nepadne do rukou asyrského krále. ^{Isa 37:11}Slyšel jsi ale, jak asyrští králové naložili se všemi zeměmi – vyhubili je! A ty bys měl uniknout? ^{Isa 37:12}Copak jiní bohové vysvobodili své národy? Mí předkové je vyhladili! Jak dopadl Gozan, Charan, Recef a lid Edenu v Tel-asaru? ^{Isa 37:13}Kde je král Chamátu, král Arpádu, král města Sefarvaim, Heny a Ivy?“

^{Isa 37:14}Král Ezechiáš převzal list od poslů a přečetl ho. Potom šel do Hospodinova domu a rozložil ho před Hospodinem. ^{Isa 37:15}Ezechiáš se tehdy k Hospodinu modlil: ^{Isa 37:16}„Hospodine zástupů, Bože Izraele, jenž trůníš na cherubech, ty jsi jediný Bůh všech království země! To ty jsi učinil nebesa i zem! ^{Isa 37:17}Nakloň, Hospodine, své ucho a slyš, otevři své oči a viz. Slyšel jsi, co vzkázal Senacherib, jak urážel živého Boha?

^{Isa 37:18}Je to tak, Hospodine, asyrští králové ty národy i jejich země zpustošili ^{Isa 37:19}a jejich bohy naházeli do ohně. Nejsou to přece žádní bohové, ale jen dílo lidských rukou, dřevo a kámen – to proto je zničili. ^{Isa 37:20}Teď však prosím, Hospodine, Bože náš, vysvoboď nás z jeho rukou, ať všechna království země poznají, že ty, Hospodine, jsi jediný!“

Kohos to urážel

^{Isa 37:21}Izaiáš, syn Amosův, tehdy Ezechiášovi vzkázal: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele, ke kterému ses modlil ohledně asyrského krále Senacheriba. ^{Isa 37:22}Toto je slovo, které o něm vyřkl Hospodin:

Posmívá se ti, pohrdá tebou
panna, Dcera sionská;
pošklebuje se nad tebou
Dcera jeruzalémská!
^{Isa 37:23}Kohos to urážel, komu ses rouhal,
proti komu jsi zvedl hlas?
Koho sis pyšně měřil očima?
Svatého Izraelova!

^{Isa 37:24}Urážels Pána ústy svých sluhů,
prý: ‚Já mám přece tolik vozů!
Všemi svahy Libanonu
vystoupal jsem k hřebenům,
vykácel tam cedry, bory,
dosáh jsem až na vrcholy,
do lesů a do hvozdů.
^{Isa 37:25}Vykopal jsem, vypil vodu,
nohama jsem rozdupal
všechny řeky Egypta!‘

^{Isa 37:26}Neslyšel jsi ve svých dálkách?
To já jsem to ustanovil,
rozhodl jsem odedávna! ^[1204]
Nyní jsem to tedy splnil:
města dobře opevněná
proměníš v hromady suti!
^{Isa 37:27}Kdo v nich bydlí, vysíleni,
vyděšeni, zahanbeni,
jak bylina polní byli,
jako tráva zelená,
jako plevel na střechách –
uschne ^[1205] dřív, než uzrává!

^{Isa 37:28}Ať sedíš, chodíš sem a tam,
ať na mě běsníš, já tě znám.
^{Isa 37:29}Tvé běsnění a tvá pýcha
ke mně dolehla.
Udidlo dám na tvá ústa,
do nosu zabodnu ti hák,
odvedu tě, kudys přišel,
stejnou cestou půjdeš zpět!

^{Isa 37:30}A toto budeš mít jako znamení, Ezechiáši: Letos budete jíst, co samo vyroste. I napřesrok jen to, co se samo urodí. Třetího roku však sejte a sklízejte, sázejte vinice a jezte z úrody. ^{Isa 37:31}Pozůstatek z domu Judy hluboce zakoření, vypučí vzhůru a přinese ovoce. ^{Isa 37:32}Z Jeruzaléma vzejde pozůstatek a z hory Sion ti, kdo se zachrání. Horlivost Hospodina zástupů to učiní!

^{Isa 37:33}Nuže, toto praví Hospodin o asyrském králi:

Nevstoupí do tohoto města,
nevystřelí sem ani šíp,
násep proti němu nenavrší
a nikdo nenastaví štít.
^{Isa 37:34}Odejde, kudy přivedla ho cesta,
do tohoto města nevstoupí, praví Hospodin.
^{Isa 37:35}To město budu hájit,
já sám je zachráním,
pro sebe učiním to
a pro Davida, jenž byl můj služebník!“

^{Isa 37:36}Tehdy vyšel Hospodinův anděl a pobil v asyrském táboře 185 000 mužů. Ráno vstali, a hle – všude samé mrtvoly! ^{Isa 37:37}Asyrský král Senacherib se sebral, odtáhl pryč a zůstal v Ninive. ^{Isa 37:38}Jednou, když se klaněl v domě svého boha Nisrocha, ho jeho synové Adramelech a Sarecer probodli mečem. Uprchli pak do země Ararat a na jeho místě kraloval jeho syn Esar-chadon.

Kapitola 38

Ezechiášova nemoc

^{Isa 38:1}V té době Ezechiáš na smrt onemocněl. Prorok Izaiáš, syn Amosův, jej navštívil a řekl mu: „Toto praví Hospodin: Dej své věci do pořádku, protože umřeš; neuzdravíš se.“

^{Isa 38:2}Ezechiáš se obrátil tváří ke zdi a modlil se k Hospodinu: ^{Isa 38:3}„Ach Hospodine, pamatuj prosím, že jsem před tebou žil oddaně a s upřímným srdcem a že jsem dělal, co je v tvých očích správné.“ A Ezechiáš plakal a plakal.

^{Isa 38:4}Tehdy Izaiáš dostal slovo Hospodinovo: ^{Isa 38:5}„Jdi a řekni Ezechiášovi: Toto praví Hospodin, Bůh tvého otce Davida: Slyšel jsem tvou modlitbu a viděl jsem tvé slzy. Hle, přidám ti patnáct let života. ^{Isa 38:6}Kromě toho vysvobodím tebe i toto město z rukou asyrského krále a budu to město bránit.

^{Isa 38:7}Toto je znamení od Hospodina, že vykoná, co ti slíbil: ^{Isa 38:8}Hle, vrátím stín sestupující po Achazově schodišti o deset stupňů zpět.“ A slunce se na schodišti vrátilo o deset stupňů, po kterých předtím sestoupilo dolů.

^{Isa 38:9}Toto napsal judský král Ezechiáš poté, co se uzdravil ze své nemoci:

^{Isa 38:10}Říkal jsem si:
Uprostřed života musím odejít,
svá léta strávím v branách podsvětí!
^{Isa 38:11}Říkal jsem si:
Hospodina už nespatřím
na zemi mezi živými;
neuvidím se s žádným člověkem,
s nikým, kdo žije na světě.
^{Isa 38:12}Už je strženo mé obydlí,
jako stan kočovníků stěhuje se pryč;
jako tkadlec jsem svůj život zavinul,
když odstřihls mě od stavu –
než uplyne den s večerem,
se mnou skoncuješ!

^{Isa 38:13}Do rána jsem křičel v bolestech,
drtils mi kosti jako lev –
než uplyne den s večerem,
se mnou skoncuješ!
^{Isa 38:14}Kvílím jako drozd anebo rorejs,
naříkám jako holubice,
oči mi slábnou, jak vzhůru vyhlížím,
stůj při mně, Pane, jsem sevřen úzkostí!

^{Isa 38:15}Co ale mohu říct?
Co o mně řekl, učiní.
Svá léta projdu krokem pomalým
a s duší plnou hořkosti.
^{Isa 38:16}Člověk však přesto, Pane, může žít,
pořád mi zůstal život a dýchání –
ty jsi mě uzdravil a oživil!
^{Isa 38:17}Hle, ta má hořkost nejprudší
se proměnila ve zdraví!
Vytrhl jsi mě z jámy nicoty,
všechny mé hříchy zahodil jsi pryč.

^{Isa 38:18}Není to hrob, kdo tě velebí,
ani smrt tě chválit neumí;
ti, kteří padli do jámy,
nevzhlížejí k tvé věrnosti.
^{Isa 38:19}Živý, jen živý tě může velebit
tak jako já v dnešním dni;
otec své děti poučí
o tvé věrnosti.

^{Isa 38:20}Hospodin je připraven k mé záchraně –
zpívejme a hrajme na strunné nástroje
po všechny dny, kdy žijeme,
v Domě Hospodinově!

^{Isa 38:21}(Izaiáš tenkrát řekl: „Přineste hroudu fíků, přiložte ji na vřed, a bude uzdraven.“ ^{Isa 38:22}Ezechiáš se ptal: „Jaké dostanu znamení, že znovu vejdu do Hospodinova domu?“) ^[1206]

Kapitola 39

Poslové z Babylonu

^{Isa 39:1}V té době babylonský král Marduk-bal-adan, syn Bal-adanův, poslal Ezechiášovi list a dar, neboť slyšel o jeho nemoci a uzdravení. ^{Isa 39:2}Ezechiáš posly radostně přijal a ukázal jim celou svou klenotnici, stříbro, zlato, balzámy a výborný olej. Ukázal jim i celou zbrojnici a všechno, co se jen našlo v jeho pokladnicích. V celém jeho paláci a v celém jeho panství nebylo nic, co by jim Ezechiáš neukázal.

^{Isa 39:3}Pak za králem Ezechiášem přišel prorok Izaiáš a ptal se: „Co říkali ti muži? Odkud přišli?“

„Přišli z veliké dálky, až z Babylonu,“ odpověděl Ezechiáš.

^{Isa 39:4}„Co ve tvém paláci viděli?“ ptal se dál.

„Viděli všechno, co v paláci mám,“ odvětil Ezechiáš. „Není nic, co bych jim ze svých pokladů neukázal.“

^{Isa 39:5}Izaiáš na to Ezechiášovi řekl: „Slyš slovo Hospodina zástupů: ^{Isa 39:6}Hle, přicházejí dny, kdy vše, co máš v paláci, všechno, co až dodnes nashromáždili tví předkové, bude odneseno do Babylonu. Nezůstane nic, praví Hospodin. ^{Isa 39:7}I tvoji synové, tví vlastní potomci, budou zajati a stanou se eunuchy v paláci babylonského krále!“

^{Isa 39:8}„Slovo Hospodinovo, které jsi řekl, je dobré,“ odpověděl Ezechiáš. Pomyslel si totiž: „Za mých dnů bude pokoj a bezpečí.“

Hle, můj služebník

Kapitola 40

Hlas volajícího

^{Isa 40:1}Potěšujte, potěšujte lid můj,
praví váš Bůh.
^{Isa 40:2}Mluvte láskyplně k Jeruzalému
a ohlašujte mu,
že už skončila jeho poroba,
že jeho vina je splacena,
že ho svou rukou ztrestal Hospodin
dvojnásob za všechen jeho hřích.

^{Isa 40:3}Hlas volajícího:
„Připravte na poušti cestu Hospodinovu,
vyrovnejte v pustině stezku Bohu našemu!
^{Isa 40:4}Každé údolí ať je vyvýšeno,
každá hora a výšina ať poklesnou;
co je hrbolaté, ať je vyrovnáno,
pahorkatina ať je planinou.
^{Isa 40:5}Neboť se zjeví sláva Hospodinova
a všichni lidé naráz uvidí,
že ústa Hospodinova mluvila.“

^{Isa 40:6}Hlas říká: „Volej!“
A já se ptám: „Co volat mám?“

Každý člověk je jako tráva,
všechen jeho půvab jako polní květ.
^{Isa 40:7}Usychá tráva, kvítí uvadá,
jak na něj zavane Hospodinův dech.
Lidé jsou zajisté ta tráva.
^{Isa 40:8}Usychá tráva, kvítí uvadá,
slovo našeho Boha však věky přetrvá.

^{Isa 40:9}Na vysokou horu vystup si,
kdo neseš dobré zprávy Sionu;
hlasitě volej ze všech sil,
kdo neseš dobré zprávy Jeruzalému!
Hlasitě volej, nic se nestrachuj,
řekni judským městům: „Hle, váš Bůh!“

^{Isa 40:10}Hle, Panovník Hospodin v moci přichází
a jeho paže bude vládnout s ním.
Hle, jeho odplata jde s ním,
jeho odměna ho předchází.
^{Isa 40:11}Jako pastýř bude své stádo pást,
shromáždí do náručí beránky,
bude je nosit na rukách,
zvolna povede březí ovečky.

Ke komu ho chcete přirovnat?

^{Isa 40:12}Kdo shrnul vody do hrsti
a nebe prsty rozměřil?
Kdo prach země vsypal do mírky,
kdo vložil hory na váhy
a zvážil je i s pahorky? ^{[1207]
Isa 40:13}Kdo Hospodinova Ducha usměrnil
a stal se mu rádcem, aby ho poučil?
^{Isa 40:14}S kým se radil, aby mu něco vysvětlil,
aby ho stezce práva naučil,
aby mu předal vědění
a seznámil ho s cestou moudrosti?

^{Isa 40:15}Hle, národy jsou jako kapka do vědra,
neváží víc než smítko na vahách,
on zvedá ostrovy jako prach.
^{Isa 40:16}Libanon by nevystačil ani na podpal,
k oběti by nestačila jeho zvířena.
^{Isa 40:17}Všechny národy jsou před ním jako nic,
jsou pro něj nicota a ještě míň!

^{Isa 40:18}Ke komu chcete Boha přirovnat?
Čemu se podle vás podobá?
^{Isa 40:19}Odlité modle řemeslníka,
pozlacené od zlatníka,
s řetízky tepanými ze stříbra?
^{Isa 40:20}Anebo obětnímu daru chudáka,
jenž trvanlivé dřevo vybírá
a hledá zručného řemeslníka,
ať postaví modlu, co se nehýbá?

^{Isa 40:21}Copak to nevíte?
Copak neslyšíte?
Copak se vám to od počátku neoznamuje?
Copak od založení země nerozumíte?

^{Isa 40:22}On se nad obzorem na trůn usadil,
obyvatelé země jsou pro něj kobylky.
On prostírá nebe jako baldachýn,
roztahuje je jako stan k bydlení.
^{Isa 40:23}On panovníky vniveč obrací,
soudcové země jsou pro něj nicotní.
^{Isa 40:24}Sotva jsou zasazeni, sotva zaseti,
sotva zapustí v zemi kořeny,
jak na ně zavane, uschnou hned,
jak plevy odnáší je vichřice.

^{Isa 40:25}Ke komu mě tedy chcete přirovnat?
Svatý říká: Kdo se mi vyrovná?
^{Isa 40:26}Zvedněte oči a pohleďte:
Kdo stvořil toto vše?
Kdo koná přehlídku hvězdných zástupů,
kdo je volá jménem, všechny do počtu?
Má nesmírnou sílu, jeho moc je úžasná –
nikdy mu nechybí ani jediná!

^{Isa 40:27}Proč tedy říkáš, Jákobe,
proč si, Izraeli, stěžuješ:
„Má cesta je Hospodinu ukrytá,
můj Bůh si nevšímá mých práv“?

^{Isa 40:28}Copak to nevíš?
Copak neslyšíš?
Hospodin, Bůh věčnosti,
jenž stvořil zemské končiny,
není unaven ani vyčerpán –
jeho moudrost je nezměrná!

^{Isa 40:29}On dává sílu znaveným
a vysílené umí posílit.
^{Isa 40:30}Mladí jsou unavení, zesláblí,
mládenci klopýtají a padají,
^{Isa 40:31}kdo ale v Hospodina doufají,
ti nabývají nových sil:
Vznášejí se jako na orlích perutích,
běží a nejsou vyčerpáni,
kráčí a nejsou znaveni.

Kapitola 41

Nebojte se

^{Isa 41:1}Zmlkněte přede mnou, ostrovy!
Ať národy zkusí nabrat sil!
Jen ať se přiblíží a promluví –
pojďme společně k soudu přistoupit.

^{Isa 41:2}Kdo na východě vzbudil vítěze ^[1208]
a povolal ho ke službě?
Kdo podmanil mu národy
a dal mu vládnout nad králi?
V prach je svým mečem obrací,
svým lukem je jak stébla rozhání.
^{Isa 41:3}Žene je, sám ale kráčí v bezpečí
stezkou, na kterou dříve nevkročil.

^{Isa 41:4}Kdo to způsobil a učinil?
Kdo od počátku volá lidská pokolení?
Já Hospodin, ten první,
já budu tentýž i na konci!

^{Isa 41:5}Ostrovy to vidí a bojí se,
končiny země třesou se.
Shromáždili se společně,
^{Isa 41:6}podporují se navzájem,
jeden druhému říká: „Seber se!“
^{Isa 41:7}Řemeslník zlatníkovi dodává odvahy,
kovotepec říká kováři:
„Je to dobře spojené!“
a zpevní modlu hřeby, ať se nepohne.

^{Isa 41:8}Ty však, Izraeli, jsi můj služebník,
tebe, Jákobe, jsem si vyvolil –
jsi símě Abrahama, mého přítele!
^{Isa 41:9}Od končin země jsem tě vychvátil,
povolal jsem tě z krajů nejzazších
se slovy: „Jsi můj služebník,
neodmítl jsem tě, ale vyvolil.“
^{Isa 41:10}Neboj se – já jsem s tebou,
nestrachuj se – já jsem tvůj Bůh.
Posilním tě a podpořím,
podepřu tě svou spravedlivou pravicí.

^{Isa 41:11}Hle, jak ostudně budou zahanbeni
všichni, kdo proti tobě zuřili!
Budou jako nic a zahynou
ti, kteří s tebou vedli boj.
^{Isa 41:12}I kdybys je hledal, nenajdeš
ty, kdo útočili na tebe.
Budou jako nic a ještě míň
ti, kteří s tebou válčili.
^{Isa 41:13}Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh,
který tě bere za ruku
a říká: „Neměj strach,
já sám ti pomáhám!“

^{Isa 41:14}Neboj se, červíčku Jákobův,
hrstko Izraelova!
Já sám ti pomáhám, praví Hospodin,
Svatý izraelský, jenž tě vykoupil.
^{Isa 41:15}Hle, učiním tě cepem k mlácení,
novým a s hroty ostrými.
Pomlátíš hory, všechny rozdrtíš,
s pahorky naložíš jako s plevami.
^{Isa 41:16}Rozptýlíš je a vítr je uchvátí,
rozmetáni budou vichřicí.
Ty se však budeš v Hospodinu radovat,
Svatý izraelský bude chlouba tvá.

^{Isa 41:17}Chudí a ubozí marně vodu hledají
s jazykem žízní vyprahlým.
Já Hospodin je vyslyším,
já, Bůh Izraele, je neopustím!
^{Isa 41:18}Vyvedu řeky na holých návrších,
v údolích nechám tryskat prameny.
Proměním pouště v jezera,
z vyprahlé země bude voda vyvěrat.
^{Isa 41:19}V poušti vysázím cedry a akáty,
myrty a také olivy.
Pustinu osadím cypřiši
a jilmy spolu s jedlemi,
^{Isa 41:20}ať to všichni vidí a poznají,
ať to uváží a pochopí,
že to svou rukou učinil Hospodin,
Svatý izraelský že to vytvořil.

Modly nejsou nic

^{Isa 41:21}Předneste svou při, praví Hospodin.
Král Jákobův říká: Předložte důkazy!
^{Isa 41:22}Pojďte nám, vy modly, oznámit,
co všechno se má přihodit.
Povězte nám aspoň věci minulé,
ať si je k srdci vezmeme
a poznáme, jak to dopadne.
Nebo nám řekněte, co stane se,
^{Isa 41:23}o budoucnosti nám povězte,
ať poznáme, že jste bohové!
Udělejte něco, ať je to dobré nebo zlé,
ať užasneme nad tím pohledem.
^{Isa 41:24}Jenže vy nejste vůbec nic
a vaše skutky jsou ještě míň –
kdo si vás volí, je odporný!

^{Isa 41:25}Ten, jehož vzbudím, od severu blíží se, ^[1209]
ten, který na východě vzývá jméno mé.
Po vládcích dupe jako po blátě,
jako když hrnčíř hlínu rozšlape.

^{Isa 41:26}Kdo to říkal od počátku, abychom to věděli,
kdo odedávna, abychom řekli: „On se nemýlil“?
Nikdo nic neoznámil, nikdo nic nezjevil,
od vás neslyšel nikdo nic!
^{Isa 41:27}Já první říkám Sionu: „Hle, už tu jsou!“
Jeruzalému dám posla se zprávou radostnou.
^{Isa 41:28}Dívám se a není ani jediný,
žádný z těch bohů neumí poradit;
kdybych se zeptal, kdo mi odpoví?
^{Isa 41:29}Hle, jak jsou všichni pouhé nic
a jejich skutky jsou ještě míň –
vzduch a nicota jsou jejich odlitky!

Kapitola 42

Hospodinův služebník

^{Isa 42:1}Hle, můj služebník, jehož podpořím,
můj vyvolený, jehož jsem si oblíbil!
Na něj svého Ducha položím,
aby šel národům právo vyhlásit.
^{Isa 42:2}Nebude křičet, nebude se přít,
jeho hlas nebude slyšet v ulicích.
^{Isa 42:3}Nalomenou třtinu nezlomí,
doutnající knot nezhasí,
ale opravdové právo vyhlásí.
^{Isa 42:4}Nevzdá se a nepoleví,
dokud nenastolí právo na zemi –
ostrovy spolehnou na jeho učení!

^{Isa 42:5}Tak praví Bůh – Hospodin,
jenž stvořil nebe, které rozložil,
jenž překlenul zemi i co raší z ní,
jenž lidem na ní dává dýchání
a ducha po ní chodícím:
^{Isa 42:6}Já Hospodin povolal jsem tě k vítězství
a za ruku tě pevně uchopil;
já tě ochráním.
Svému lidu dám tě do smlouvy,
světlem národů tě učiním,
^{Isa 42:7}abys slepé oči otevřel,
abys vyvedl vězně z žaláře
a z vězení ty, kdo sedí v temnotě.

^{Isa 42:8}Já jsem Hospodin – tak se jmenuji,
o svoji slávu se s jiným nedělím,
svou chválu nesdílím se sochami!
^{Isa 42:9}Hle, minulé věci nastaly
a teď vám povím o nových.
Ještě dříve než vyraší,
vám je ohlásím.

Nová píseň

^{Isa 42:10}Zpívejte Hospodinu novou píseň, ^[1210]
po celém světě chvalte jej –
námořníci, moře i všechno v něm,
ostrovy i jejich obyvatelé!
^{Isa 42:11}Ať poušť i její města zvolají
i s osadami Kedarských,
obyvatelé Sely ať jásají,
z vrcholků hor ať křičí radostí!
^{Isa 42:12}Hospodinu ať vzdají čest,
ať ho chválí na ostrovech.

^{Isa 42:13}Hospodin vyrazí jako bojovník,
jako hrdina se rozhorlí,
válečný pokřik mocně zakřičí,
na své nepřátele se oboří:

^{Isa 42:14}Už příliš dlouho mlčel jsem,
zůstával tiše, držel se.
Teď ale vykřiknu jako při porodu,
sténat budu a lapat po dechu!
^{Isa 42:15}Zpustoším hory i pahorky,
sežehnu na nich všechny rostliny,
proměním řeky v ostrovy
a jezera vysuším.

^{Isa 42:16}Slepé povedu cestou, kterou neznali,
provedu je stezkami, o nichž netuší.
Proměním před nimi tmu ve světlo
a hrbolatá místa budou rovinou.
Učiním pro ně toto vše
a neopustím je.
^{Isa 42:17}Ale ti, kdo spoléhali na modly,
ti, kdo svými bohy nazývali odlitky,
takoví budou s hanbou zahnáni.

Hluchý a slepý lid

^{Isa 42:18}Hluší, poslouchejte,
slepí, prohlédněte, ať vidíte!
^{Isa 42:19}Kdo je tak slepý jako můj služebník,
hluchý jako posel, jehož jsem pověřil?
Kdo je slepý jako ten, jehož jsem vykoupil –
slepý jako Hospodinův služebník?
^{Isa 42:20}Tolik jsi viděl, ale nedbal jsi,
uši máš otevřené, ale neslyšíš!

^{Isa 42:21}Hospodin toužil ve své spravedlnosti
svůj Zákon slavně zvelebit.
^{Isa 42:22}Toto je ale oloupený, ožebračený lid,
všichni jsou v děrách spoutaní,
všichni uvěznění v žalářích.
Stali se kořistí a nebylo zachránce,
uloupeni byli a nikdo neřekl: „Vrať je zpět!“

^{Isa 42:23}Kdyby tak někdo z vás naslouchal!
Kdyby tak od nynějška pozor dal!
^{Isa 42:24}Kdo to Jákoba vydal v plen?
Kdo lupičům nechal Izrael?
Kdo jiný než Hospodin,
proti němuž jsme hřešili?

Po jeho cestách chodit nechtěli,
neposlouchali jeho učení,
^{Isa 42:25}a tak na ně vylil svůj hrozný hněv –
válečné vřavě vydal je.
Obklopily je plameny, ale nerozuměli;
hořeli, ale k srdci si to nevzali.

Kapitola 43

Já jsem s tebou

^{Isa 43:1}Teď ale toto praví Hospodin,
ten, kdo tě stvořil, Jákobe,
ten, kdo tě, Izraeli, zformoval:

Neboj se, já jsem tě vykoupil
a povolal tě jménem tvým –
patříš mi!
^{Isa 43:2}Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou,
půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud.
Půjdeš-li ohněm, neshoříš,
plamen tě nespálí.

^{Isa 43:3}Já Hospodin jsem přece tvůj Bůh,
já, Svatý izraelský, jsem tvůj spasitel.
Egypt jsem dal za tebe jako zálohu,
Habeší a Sábou vyplatil jsem tě.
^{Isa 43:4}Jsi pro mne tolik drahocenný,
jsi mi tak vzácný, tak tě miluji,
že za tebe vyměním všechny lidi,
za tvůj život dám celé národy.

^{Isa 43:5}Neboj se, já jsem s tebou.
Od východu přivedu tvé potomky,
od západu tě shromáždím.
^{Isa 43:6}Severu řeknu: „Propusť je!“
a jihu: „Nedrž je!“
Přiveď mé syny zdaleka,
mé dcery ze světových stran –
^{Isa 43:7}všechny, kdo nesou jméno mé,
ty, jež jsem stvořil k slávě své,
ty, jež jsem udělal a zformoval.

^{Isa 43:8}Vyveď ten slepý lid, který však má oči,
všechny ty hluché, kteří mají uši.
^{Isa 43:9}Všichni lidé ať se shromáždí,
ať se společně sejdou národy.
Kdo z nich nám tohle oznámil,
kdo minulé věci ohlásil?
Ať přivedou své svědky, ať se obhájí,
ať jim dá za pravdu, kdo to uslyší.

^{Isa 43:10}Vy jste mí svědkové, praví Hospodin,
a můj služebník, jehož jsem vyvolil,
abyste poznali a uvěřili mi
a porozuměli, že já jsem. ^[1211]
Žádný bůh nebyl přede mnou utvořen
a ani po mně nebude.
^{Isa 43:11}Já, já sám jsem Hospodin
a není spasitele kromě mne.
^{Isa 43:12}Já jsem oznámil, já zachránil a ohlásil,
když jste žádné cizí bohy neměli.
Vy jste mí svědkové, praví Hospodin,
že já jsem Bůh.
^{Isa 43:13}Dříve než byl den, já jsem.
Z mé ruky nikdo nevyrve.
Když konám, kdo to vrátí zpět?

Činím novou věc

^{Isa 43:14}Toto praví Hospodin,
váš vykupitel, Svatý izraelský:
Kvůli vám pošlu na Babylon kohosi ^[1212]
a srazím všechny závory –
z jásotu Chaldejců bude úpění! ^{[1213]
Isa 43:15}Já jsem Hospodin, váš Svatý,
Stvořitel Izraele, váš Král.

^{Isa 43:16}Toto praví Hospodin,
který razí cestu na moři
a stezku mohutnými vodami,
^{Isa 43:17}který přivádí vozy s koni
a vojsko i posily
nechává padnout, aby nevstali,
jako knot lampy aby uhasli:

^{Isa 43:18}Nevzpomínejte na věci minulé,
o starých neuvažujte!
^{Isa 43:19}Hle, já činím novou věc,
a klíčí právě teď – vy to nevíte?
Ano, způsobím cestu na poušti
a na pustinách potoky.
^{Isa 43:20}Divoká zvěř mě bude ctít,
pštrosi i šakali,
že jsem způsobil vody na poušti
a na pustinách potoky,
abych napojil svůj vyvolený lid,
^{Isa 43:21}lid, který jsem si vytvořil,
aby mou chválu hlásali.

^{Isa 43:22}Ty jsi mě ale nevzýval, Jákobe,
byl jsem ti, Izraeli, na obtíž!
^{Isa 43:23}Nepřivedls mi beránky k oběti zápalné,
obětními hody jsi mě neuctil.
K žádným darům jsem tě nenutil,
neobtěžoval jsem tě kadidly.
^{Isa 43:24}Nekoupil jsi mi vonné koření,
tukem svých obětí jsi mě nesvlažil.
Zatos mě svými hříchy unavil,
obtížil jsi mě svými vinami!

^{Isa 43:25}Já, já sám kvůli sobě smažu tvé přestupky
a nevzpomenu na tvůj hřích.
^{Isa 43:26}Osvěž mi paměť, ať se spolu soudíme,
pověz, čím bys mohl být ospravedlněn.
^{Isa 43:27}Už tvůj prapředek se prohřešil,
tvoji mluvčí mě zradili.
^{Isa 43:28}Proto jsem potupil hodnostáře svatyně,
vydal jsem Jákoba klatbě
a Izraele potupě.

Kapitola 44

Vyliji vody na žíznivé

^{Isa 44:1}Teď ale slyš, Jákobe, můj služebníku,
slyš, Izraeli, vyvolený můj!
^{Isa 44:2}Toto praví Hospodin, který tě učinil,
který tě v lůnu utvořil
a který tě podpoří:

Neboj se, můj služebníku Jákobe,
můj vyvolený Ješurune! ^{[1214]
Isa 44:3}Já vyliji vody na žíznivé
a potoky na vyschlou zem.
Vyliji svého Ducha na tvé símě,
své požehnání na tvé potomky,
^{Isa 44:4}takže porostou jako tráva na louce
a jako vrby u řeky.
^{Isa 44:5}Jeden řekne: „Patřím Hospodinu“
a druhý Jákobovo jméno ponese,
další si na ruku napíše „Hospodinův“
a přijme jméno Izrael.

Kdo je jako já?

^{Isa 44:6}Toto praví Hospodin,
král a vykupitel Izraele, Hospodin zástupů:
Já jsem první a já jsem poslední,
kromě mě není žádný Bůh.

^{Isa 44:7}Kdo je jako já? Ať to ohlásí!
Ať mi to oznámí a vyloží!
Odedávna, kdy jsem ustavil svůj lid,
kdo jim oznamuje věci příští a budoucí?
^{Isa 44:8}Neděste se, nezoufejte –
vždyť jsem vám to předem jasně pověděl.
Vy jste mí svědkové!
Je snad nějaký Bůh kromě mě?
Ne, jiná Skála není,
já o žádné nevím!

^{Isa 44:9}Výrobci model jsou zcela nicotní,
to, co obdivují, jim nemůže pomoci.
Sami sobě stojí za svědky, přitom nic nevidí
a nic nevědí, aby se aspoň styděli!
^{Isa 44:10}Kdo vyrábí boha a modlu odlévá,
vůbec nic nezíská.
^{Isa 44:11}Ostuda čeká všechny jeho stoupence –
vždyť i umělec je jen člověkem!
Jen ať se všichni shromáždí, jen ať předstoupí,
aby se děsit a stydět museli!

^{Isa 44:12}Kovář si bere nářadí
a pracuje s ním ve výhni;
tvaruje modlu kladivy,
dře se s ní ze všech sil.
Přitom hladoví až k umdlení
ani se nenapije, až se vysílí.
^{Isa 44:13}Řezbář tu modlu měří šňůrou
a zakresluje křídou,
opracovává ji dláty,
rýsuje kružítky.
Zhotoví z toho lidský tvar,
skvělou podobiznu člověka,
aby v domě seděla.
^{Isa 44:14}Předtím však musel cedry pokácet,
vybrat si duby nebo cypřiše;
nechal je sílit mezi stromy v lese,
zasadil sosnu a rostla s deštěm.

^{Isa 44:15}To dřevo je pro člověka palivem –
kus z něho vezme a hřeje se,
kusem zatopí a chleba upeče,
z kusu pak dělá boha, jemuž klaní se,
zhotoví si modlu, před níž poklekne.
^{Isa 44:16}Půlku dřeva spálí na ohni,
na němž si maso k jídlu připraví,
peče si pečeni a tou se nasytí.
Když se ohřeje, říká: „Výborně!
Je mi teplo, dívám se na oheň.“
^{Isa 44:17}Ze zbytku dřeva si pak boha udělá,
modlu, před níž se klaní a pokleká,
a říká jí svou modlitbu:
„Zachraň mě! Vždyť jsi můj bůh!“

^{Isa 44:18}Vůbec nechápou! Vůbec nevědí!
Oči mají zaslepené, takže nevidí,
ničemu nerozumí v srdcích svých.
^{Isa 44:19}Nikdo se nezastaví, nepřemýšlí,
nemá rozum, nepomyslí si:
„Půlku jsem spálil na ohni,
upekl jsem si chleba na uhlí,
pekl jsem maso a nasytil se jím.
To mám teď ze zbytku dělat ohavnost,
před tímhle špalkem mám teď pokleknout?“
^{Isa 44:20}Takový člověk se krmí popelem,
oklamané srdce svádí jej.
Nezachrání se, neřekne:
„Nedržím v pravici prázdnou lež?“

^{Isa 44:21}Pamatuj na to, Jákobe,
pamatuj, Izraeli, že jsi můj služebník.
Já jsem tě vytvořil, jsi můj služebník,
nezapomenu, Izraeli, na tebe.
^{Isa 44:22}Jak oblak zaženu viny tvé,
tvé hříchy jak mlhu rozptýlím.
Navrať se ke mně zpět –
vždyť jsem tě vykoupil.

^{Isa 44:23}Jásejte, nebesa, Hospodin to učinil;
radostně křičte, zemské hlubiny!
Ať hory zvučně zpívají
i lesy a všechny stromy v nich,
neboť Hospodin Jákoba vykoupil
a v Izraeli se oslaví!

Jeruzalém bude obydlen

^{Isa 44:24}Toto praví Hospodin, který tě vykoupil,
který tě v lůnu zformoval:

Já jsem Hospodin,
který vše působí,
který sám roztahuje nebesa,
který překlenuje zemi zcela sám,
^{Isa 44:25}který maří lživá znamení
a věštce v blázny obrací,
který mudrce vrhá v zmatek
a jejich vědění obrací vniveč,
^{Isa 44:26}který potvrdí, co říká jeho služebník,
a předpověď svých poslů naplní.

Já říkám Jeruzalému: „Budeš obydlen!“
a judským městům: „Vystavěna budete!“
a pozvednu je z trosek.
^{Isa 44:27}Já říkám hlubině: „Vyschni,
neboť vysuším tvé proudy.“
^{Isa 44:28}Já říkám Kýrovi: ^[1215] „Můj pastýř,“
neboť mou vůli zcela naplní.
Řekne Jeruzalému: „Buď vystavěn!“
a chrámu: „Buď znovu založen!“ ^[1216]

Kapitola 45

Hospodinův pomazaný

^{Isa 45:1}Toto praví Hospodin svému pomazanému,
Kýrovi, jehož jsem vzal za pravici,
abych mu podmaňoval národy
a krále před ním odzbrojil,
abych mu otevíral brány
a dveře nezůstaly zavřeny:

^{Isa 45:2}Já před tebou půjdu
a srovnám nerovnosti,
rozbiji brány z bronzu,
roztříštím železné závory.
^{Isa 45:3}Vydám ti tajné poklady
a skrytá bohatství,
abys poznal, že já jsem Hospodin,
Bůh izraelský,
který tě volá jménem tvým.
^{Isa 45:4}Kvůli svému služebníku Jákobovi,
kvůli svému vyvolenému Izraeli
jsem tě zavolal jménem tvým –
i když mě neznáš, udělil jsem ti tituly. ^[1217]

^{Isa 45:5}Já jsem Hospodin a žádný jiný není,
kromě mě není žádný Bůh.
I když mě neznáš, já tě vyzbrojím,
^{Isa 45:6}aby od východu k západu všichni poznali,
že kromě mě není ani jediný;
já jsem Hospodin a žádný jiný není!
^{Isa 45:7}Já formuji světlo a tvořím tmu,
působím pokoj a tvořím pohromu.
Já Hospodin to všechno působím.

^{Isa 45:8}Nebesa, sešlete shůry rosu,
ať spravedlnost prší z oblaků!
Otevři se, země, ať spása vyraší,
spravedlnost ať vzklíčí spolu s ní!
Já Hospodin jsem to vytvořil.

^{Isa 45:9}Běda tomu, kdo se hádá se svým Tvůrcem,
ač je střep z hlíny, pouhý střep!
Říká snad hlína hrnčíři: „Co to vyvádíš?“
Říká tvé dílo: „On je bezruký“?
^{Isa 45:10}Běda tomu, kdo říká otci: „Cos to zplodil?“
A ženě: „Na cos měla bolesti?“

^{Isa 45:11}Toto praví Hospodin,
Izraelův Svatý, který jej utvořil:
Na budoucnost se mě chcete vyptávat?
O mých dětech, o díle rukou mých
chcete mi dávat rozkazy?
^{Isa 45:12}Já jsem ten, kdo zemi udělal
a stvořil na ní člověka.
Já jsem ten, kdo svýma rukama roztáhl nebesa
a celý jejich zástup ovládám.
^{Isa 45:13}Já ve své spravedlnosti vzbudím Kýra
a všechny jeho cesty vyrovnám.
On moje město znovu zbuduje
a propustí mé vyhnance
bez placení a bez darů,
praví Hospodin zástupů.

Jediný spasitel

^{Isa 45:14}Toto praví Hospodin:
Egyptské bohatství, habešské zboží
i s urostlými Sabejci
přijdou k tobě a budou tví.
Za tebou půjdou se svými řetězy,
tobě se pokloní a pokorně vyznají:
„Bůh je jen u tebe
a není boha kromě něj!
^{Isa 45:15}Vskutku, ty jsi Bůh, který skrývá se,
Bůh Izraele, Spasitel!“

^{Isa 45:16}Výrobci model odejdou s ostudou,
všichni společně, s hanbou a potupou.
^{Isa 45:17}Izraele však Hospodin zachrání
věčným spasením.
Nebudete zahanbeni ani potupeni
už nikdy, navěky!

^{Isa 45:18}Nuže, toto praví stvořitel nebe, Hospodin,
ten Bůh, který zformoval zemi,
který ji učinil a upevnil,
který ji nestvořil, aby prázdná zůstala,
ale k bydlení ji zformoval:

Já jsem Hospodin
a žádný jiný není.
^{Isa 45:19}Nemluvil jsem přece skrytě,
v nějakém temném koutě země;
neřekl jsem Jákobovým potomkům:
„Hledejte mě v prázdnotě!“
Já jsem Hospodin, já mluvím pravdu
a říkám, co je poctivé.

^{Isa 45:20}Shromážděte se a přijďte,
uprchlíci z národů, spolu přistupte!
Nechápou ti, kdo dřevěné modly nosí,
že se modlí k bohu, který nespasí.
^{Isa 45:21}Jen promluvte, předložte důkazy,
můžete se spolu poradit!
Kdo to odedávna předpovídal,
kdo to už kdysi zvěstoval?
Kdo jiný než já, Hospodin?
Kromě mě jiný Bůh není,
spravedlivý Bůh a spasitel –
není tu žádný kromě mne!

^{Isa 45:22}Obraťte se ke mně, ať jste spaseny,
všechny zemské končiny –
vždyť já jsem Bůh a žádný jiný není.
^{Isa 45:23}Při sobě samém přísahám,
ústy pronáším slova pravdivá,
jež nelze odvolat:
Přede mnou každý padne na kolena
a každý jazyk bude při mně přísahat.
^{Isa 45:24}„Jen v Hospodinu,“ budou o mně říkat,
„je spravedlnost a síla!“
Všichni, kdo proti němu zuřili,
přijdou k němu a budou zahanbeni,
^{Isa 45:25}ale všichni Izraelovi potomci
dojdou v Hospodinu slávy a vítězství.

Kapitola 46

Modly se hroutí

^{Isa 46:1}Padl Bél, ^[1218] Nabú ^[1219] se hroutí,
zvířata vezou jejich sochy pryč;
břemeny, jež jste si nosili,
jsou obtížena k padnutí.
^{Isa 46:2}Hroutí se, spolu padají,
nemohou to břímě zachránit,
musejí odejít do zajetí.

^{Isa 46:3}Slyšte mě, dome Jákobův,
všichni, kdo pozůstali domu Izraelovu,
vy, které hýčkám od lůna matky,
vy, které od narození nosím v náručí:
^{Isa 46:4}Až do stáří, až do šedin
já sám, to já vás podpořím;
já jsem vás učinil a já vás nosím,
já vás podpořím a zachráním.

^{Isa 46:5}Ke komu mě tedy chcete přirovnat?
Kdo je podle vás jako já?
S kým mě to chcete srovnávat?
Což se mi někdo podobá?
^{Isa 46:6}Lidé sypou zlato z měšce
a váží stříbro na váze –
najímají zlatníka, aby jim z toho boha udělal,
aby ho mohli v kleče uctívat.
^{Isa 46:7}Nosí ho na ramenou, tahají se s ním,
on potom stojí, kde ho postaví,
na svém místě stojí bez hnutí.
Když k němu volají, neodpoví jim,
nezachrání je z jejich soužení.

^{Isa 46:8}Vzpomeňte si na to a vzmužte se,
vy zrádci, zamyslete se!
^{Isa 46:9}Vzpomeňte na věci dávno minulé,
vždyť já jsem Bůh a žádný jiný není,
jsem Bůh a není žádný kromě mne.
^{Isa 46:10}Já od počátku oznamuji konec
a odedávna, co teprv nastane.
Říkám: „Má vůle stane se,
udělám vše, co se mi chce.“
^{Isa 46:11}Já zavolám od východu dravce, ^[1220]
muže své vůle ze země daleké.
Co jsem řekl, to učiním,
své rozhodnutí naplním.

^{Isa 46:12}Slyšte mě, vy v srdci zatvrzelí,
od spravedlnosti tak vzdálení:
^{Isa 46:13}Svou spravedlnost jsem přiblížil,
není vzdálená,
neopozdí se spása má.
Já obdařím Sion spásou
a Izrael svou krásou.

Kapitola 47

Pád Babylonu

^{Isa 47:1}Klesni a seď v prachu,
panno, Dcero babylonská!
Seď na zemi, a ne na trůnu,
Dcero chaldejská!
Nikdy víc už tě nenazvou
něžnou a hýčkanou.
^{Isa 47:2}Chop se mlýnku a mouku mel,
odlož své závoje.
Vyhrň si sukni, obnaž nohy,
broď se řekami!
^{Isa 47:3}Ať se ukáže tvá nahota,
tvá hanba ať je odkryta!
Pustím se do pomsty
a nikoho neušetřím.

^{Isa 47:4}Náš vykupitel je Svatý Izraelův,
má jméno Hospodin zástupů.

^{Isa 47:5}Odejdi a seď mlčky v tmách,
Dcero chaldejská!
Nikdy víc už tě nenazvou
nad královstvími královnou.
^{Isa 47:6}Rozhněval jsem se na svůj lid
a potupil své dědictví;
vydal jsem ti je napospas,
tys ale nad nimi lítost neměla,
svým jhem jsi i starce krutě tížila.
^{Isa 47:7}Říkalas: „Jsem věčná královna,“
a nic sis k srdci nebrala,
na konec jsi nepomýšlela.

^{Isa 47:8}Teď tedy slyš, ty milovnice rozkoší,
která si sedíš v bezpečí a v srdci myslíš si:
„Já – a kdo je víc?
Nebudu vdovou, nepřijdu o děti!“
^{Isa 47:9}Přijde to ale na tebe obojí
v jediné chvíli, v jednom dni:
staneš se vdovou a přijdeš o děti.
Všechno to na tebe přijde v plnosti,
spoustě tvých kouzel navzdory,
navzdory moci čárů tvých.

^{Isa 47:10}Ve své zlobě ses cítila bezpečná,
říkala sis „Nikdo mě nevidí.“
Svou moudrostí a věděním jsi byla svedena,
takže sis v srdci myslela:
„Já – a kdo je víc?“
^{Isa 47:11}Proto na tebe přijde pohroma,
kterou nebudeš umět zažehnat.
Dopadne na tebe neštěstí,
které nebudeš moci odvrátit.
Náhle na tebe přijde záhuba –
ani se nenadáš!

^{Isa 47:12}Jen se teď postav se svými čáry,
s tím množstvím kouzel svých,
jimiž ses zabývala od mládí.
Třeba ti nějak prospějí,
třeba někoho vystrašíš!
^{Isa 47:13}Vyčerpána jsi všemi těmi radami!

Jen ať se teď tví astrologové postaví,
hvězdopravci se svou předpovědí na měsíc,
ať tě zachrání z toho, co na tebe přichází.
^{Isa 47:14}Hle – jsou pouhá sláma, oheň spálí je,
ani sebe nezachrání z moci plamene!
K zahřátí tu nezůstane ani uhlí řeřavé,
žádný oheň, u něhož by se dalo posedět.
^{Isa 47:15}Takto ti prospějí ti tvoji kupčíci,
s nimiž ses zabývala od mládí.
Každý se potácí svými cestami,
nezachrání tě nikdo z nich!

Kapitola 48

Zatvrzelý lid

^{Isa 48:1}Slyšte to, dome Jákobův,
vy, kdo se nazýváte jménem Izrael,
vy, kdo jste vzešli z Judova semene,
vy, kdo přísaháte Hospodinovým jménem,
vy, kdo Boha Izraele vzýváte,
ale ne v pravdě a ne poctivě,
^{Isa 48:2}vy, kdo se na svaté město odvoláváte,
vy, kdo se opíráte o Boha Izraele,
jehož jméno je Hospodin zástupů:

^{Isa 48:3}Předem jsem oznamoval věci minulé,
vlastními ústy ohlásil jsem je,
náhle jsem jednal a staly se.
^{Isa 48:4}Že jsi zatvrzelý, věděl jsem,
svaly tvé šíje že jsou železné
a že máš čelo bronzové.
^{Isa 48:5}Proto jsem ti ty věci oznámil předem,
předtím než přišly, ohlásil jsem je,
abys neřekl: „Stalo se to dík mé modle,
má socha to zařídila, můj odlitek!“
^{Isa 48:6}Slyšel jsi o tom, teď pohleď na to vše –
kdy už to uznáte?

Teď ti však ohlašuji nové věci,
věci tajné, o nichž jsi nevěděl.
^{Isa 48:7}Teď byly stvořeny, a ne dřív,
dodneška jsi o nich neslyšel,
abys neřekl: „O tom já přece vím!“
^{Isa 48:8}Neslyšel jsi o tom, nic jsi nevěděl,
tvé ucho bylo tehdy zavřené.
Věděl jsem totiž, že jsi zrádce,
že jsi od narození vzbouřenec.

^{Isa 48:9}Kvůli svému jménu svůj hněv zdržuji,
kvůli své chvále se k tobě krotím,
abych tě nezničil.
^{Isa 48:10}Hle – přetavil jsem tě, ač nejsi stříbrný,
vyvolil jsem tě v peci soužení.
^{Isa 48:11}Kvůli sobě, sobě samému to činím –
proč bych se měl nechat hanobit?
O svoji slávu se s jiným nedělím!

Vyjděte z Babylonu

^{Isa 48:12}Slyš mě, Jákobe,
ty, Izraeli, můj povolaný:
Já jsem – já jsem ten první
a jsem i poslední.
^{Isa 48:13}Má vlastní ruka zemi založila,
moje pravice nebe roztáhla;
kdykoli je zavolám,
v pozoru naráz musí stát.

^{Isa 48:14}Všichni se shromážděte a poslyšte:
Kterýpak z bohů tohle předpověděl?
Ten, jehož Hospodin miluje,
vykoná jeho vůli s Babylonem,
jeho ruka padne na Chaldejce. ^{[1221]
Isa 48:15}Já, já sám jsem promluvil,
ano, já jsem ho povolal;
přivedu ho sem
a jeho cesta bude úspěšná.

^{Isa 48:16}Přistupte ke mně a tohle poslyšte:
Od počátku jsem nikdy nemluvil skrytě
a ve chvíli, kdy se to děje,
já tam jsem.
Teď mě posílá Panovník Hospodin
spolu s Duchem svým.

^{Isa 48:17}Toto praví Hospodin,
Svatý izraelský, jenž tě vykoupil:
Já jsem Hospodin, tvůj Bůh,
který tě učí úspěchu
a vede tě po cestě,
po níž bys jít měl.
^{Isa 48:18}Kdybys tak poslouchal mé příkazy,
tvůj pokoj by proudil jako potoky,
jak mořské vlny by byl tvůj blahobyt.
^{Isa 48:19}Jako písku by bylo tvého semene
a tvých potomků jako zrnek v něm;
jejich jméno by nikdy nevymizelo,
nebylo by vymýceno přede mnou.

^{Isa 48:20}Vyjděte z Babylonu,
unikněte Chaldejcům!
Zvěstujte zvučným jásotem,
všude to rozhlaste,
vyřiďte ve všech zemských končinách:
„Hospodin vykoupil svého služebníka Jákoba!“
^{Isa 48:21}Nežíznili, když je vedl pouštěmi,
vyvedl pro ně vodu ze skály;
rozetnul skálu
a vody vytryskly.

^{Isa 48:22}Hospodin praví: Není pokoje pro ničemy!

Kapitola 49

Světlo národů

^{Isa 49:1}Poslouchejte mě, ostrovy,
daleké národy, slyšte mě:
Hospodin mě povolal už od narození,
pojmenoval mě už v lůně matčině.
^{Isa 49:2}Jak ostrý meč má ústa učinil,
v stínu své ruky ukryl mě;
učinil ze mě vybroušený šíp
a schoval si mě do toulce.
^{Isa 49:3}Řekl mi: „Jsi můj služebník,
Izraeli, v tobě se oslavím.“

^{Isa 49:4}Odpověděl jsem: „Nadarmo jsem se dřel,
vyčerpal jsem se marně a zbytečně.“
Mé právo je však u Hospodina,
u mého Boha je má odměna.

^{Isa 49:5}Teď ale praví Hospodin –
ten, který mě v lůně zformoval,
abych byl jeho služebník
a přivedl k němu nazpět Jákoba,
aby se Izrael k němu shromáždil
(takto jsem poctěn před Hospodinovýma očima,
neboť můj Bůh je síla má) –
^{Isa 49:6}nuže, on praví:

Málo na tom, abys jako můj služebník
obnovil Jákobovy kmeny
a přivedl nazpět ty,
kdo z Izraele přežili.
Světlem národů proto činím tě,
aby má spása obsáhla celý svět.

^{Isa 49:7}Toto praví Hospodin,
vykupitel Izraele, jeho Svatý,
tomu, jímž lidé pohrdají a národy si ho oškliví,
služebníku vládnoucích:
Králové povstanou, až tě uvidí,
a velmoži se pokloní
kvůli Hospodinu, který je věrný,
Svatému izraelskému, jenž tě vyvolil.

^{Isa 49:8}Toto praví Hospodin:

V čas milosti tě vyslyším,
pomohu ti v den spasení.
Já tě ochráním
a dám tě lidu do smlouvy,
tak abys zemi obnovil
a rozdělil zpustlá dědictví,
^{Isa 49:9}abys řekl vězňům: „Vyjděte!“
a těm, kdo jsou ve tmě: „Ukažte se!“

Podél cest se budou moci občerstvit,
naleznou pastvu na všech pustých návrších;
^{Isa 49:10}nebudou hladovět ani žízeň mít,
žár ani slunce neublíží jim,
neboť je povede Ten, jenž je soucitný,
a doprovodí je mezi vodní studánky.
^{Isa 49:11}Všechny své hory v cestu obrátím
a mé stezky budou zpevněny.
^{Isa 49:12}Hle – už přicházejí z dálky,
od severu jedni, od západu další
a jiní z asuánské ^[1222] krajiny.

^{Isa 49:13}Jásejte, nebesa, země, raduj se,
vy hory, zvučně zpívejte!
Hospodin totiž svůj lid potěšil,
projevil soucit ke svým ubohým!

Nezapomenu na tebe

^{Isa 49:14}Sion však říká: „Hospodin mě opustil,
zapomněl na mě Panovník.“

^{Isa 49:15}Zapomene snad žena na své nemluvně?
Nemá snad soucit s vlastním dítětem?
I kdyby však ony zapomněly přece,
já nikdy nezapomenu na tebe!
^{Isa 49:16}Hle, vyryl jsem si tě do dlaní,
tvé zdi mám stále na očích.
^{Isa 49:17}Tvoji stavitelé už k tobě spěchají,
ti, kdo tě bořili a ničili, jsou pryč.
^{Isa 49:18}Pozvedni oči, jen se rozhlédni –
ti všichni se shromáždili, aby k tobě šli.
Jakože jsem živ, praví Hospodin,
všechny si je připneš jako ozdoby,
jako nevěsta se jimi okrášlíš.

^{Isa 49:19}Ano, tvé trosky a tvé sutiny
a rozvaliny tvé krajiny
budou teď přeplněny obyvateli
a daleko budou ti, kdo tě hubili.
^{Isa 49:20}Ještě ti řeknou – sama to uslyšíš –
synové ve tvé bezdětnosti zplození:
„Je mi tu těsno, uhni mi,
ať se tu zabydlím.“
^{Isa 49:21}Tehdy si v srdci pomyslíš:
„Kdo mi je porodil?
Byla jsem přece bezdětná a neplodná,
odstrčená a vyhnaná –
kdo všechny tyhle vychoval?
Byla jsem opuštěná v samotě –
kde všichni tihle vzali se?“

^{Isa 49:22}Toto praví Panovník Hospodin:

Hle, vztáhnu svou ruku k pohanům,
zvednu korouhev na znamení národům!
V náručí tvé syny přinesou,
tvé dcery ponesou na ramenou;
^{Isa 49:23}králové budou tvými pěstouny
a jejich kněžny tvými chůvami.
Tváří k zemi se budou klanět před tebou,
lízat ti budou prach na nohou
a tehdy poznáš, že já jsem Hospodin
a že se nezklamou, kdo ve mě doufají.

^{Isa 49:24}„Lze válečníka obrat o kořist?
Lze tyrana ^[1223] o vězně připravit?“

^{Isa 49:25}Nuže, toto praví Hospodin:

Ano, válečníci budou o vězně obráni,
tyrani budou zbaveni kořisti!
Já sám se postavím tvému odpůrci,
já sám tvé děti zachráním!
^{Isa 49:26}Ty, kdo tě utiskovali,
jejich vlastním masem nakrmím,
svou vlastní krví se jako vínem opijí.
A tehdy všichni lidé poznají,
že já Hospodin jsem tvůj spasitel,
Bůh Jákobův, tvůj vykupitel.

Kapitola 50

^{Isa 50:1}Toto praví Hospodin:

Kde je rozlukový list vaší matky,
se kterým jsem ji odehnal?
Komu jsem se tak zadlužil,
že bych mu vás musel odprodat?
To svými hříchy jste byli zaprodáni,
vaše matka zahnána je vašimi vinami!

^{Isa 50:2}Proč když přicházím, nikdo tu není?
Proč nikdo neodpovídá na mé volání?
Což je má ruka krátká k vykoupení?
Nemám k vysvobození dost sil?
Hle, vysušuji moře pouhým napomenutím
a řeky v pouště obracím;
ryby v nich páchnou, když není dost vody
a žízní lekají.
^{Isa 50:3}Nebesa oblékám do temnoty,
zahaluji je pláštěm pytlovým.

Kdo mě odsoudí

^{Isa 50:4}Panovník Hospodin mi dal jazyk učených,
abych uměl znaveného slovem posílit.
Ráno za ránem mě probouzí,
probouzí mé uši, abych slyšel jako učedník.
^{Isa 50:5}Panovník Hospodin mi uši otevřel
a já se nevzpouzel,
neodvracel jsem se zpět.
^{Isa 50:6}Nastavil jsem svá záda bijícím
a líce rvoucím za vousy;
tvář jsem si nechránil
před nadávkami a plivanci.

^{Isa 50:7}Panovník Hospodin pomáhá mi,
a proto nedojdu potupy;
tvář jako z křemene proto nastavuji,
nebudu zahanben, to vím.
^{Isa 50:8}Blízko je Ten, který mě hájí.
Kdo mě chce obvinit?
Pojďme se vedle sebe postavit!
Kdo chce proti mně vznášet žaloby?
Ať ke mně přistoupí!
^{Isa 50:9}Hle, Panovník Hospodin pomáhá mi.
Kdo mě odsoudí?
Hle, všichni se obnosí jako šaty,
od molů budou sežráni!

^{Isa 50:10}Kdo mezi vámi ctí Hospodina
a jeho služebníka poslouchá?
Kdo chodí v tmách
bez paprsku světla,
ten ať v Hospodinově jménu doufá,
na svého Boha ať spoléhá.
^{Isa 50:11}Ale vy všichni, kdo rozděláváte oheň
a pořizujete si pochodně,
choďte si ve světle vlastního ohně,
s loučemi, které zapálili jste.
Z mé ruky se vám toho dostane,
že ulehnete v bolestech!

Kapitola 51

Hospodin potěší Sion

^{Isa 51:1}Poslouchejte mě, kdo jdete za spravedlností,
vy, kdo Hospodina hledáte:
Pohleďte na skálu, z níž jste vytesáni,
na hlubokou jámu, z níž vykopáni jste.
^{Isa 51:2}Pohleďte na svého otce Abrahama
a na Sáru, jež vás rodila:
Když jsem ho povolal, byl jen jediný,
požehnal jsem ho však a rozmnožil. ^[1224]

^{Isa 51:3}Ano, Hospodin potěší Sion,
potěší všechny jeho sutiny;
jeho poušť učiní Edenu podobnou,
v zahradu Hospodinovu ji obrátí.
Znovu tam bude radost a veselí,
zpěv a díkůvzdání tam bude znít.

^{Isa 51:4}Dobře mě, můj lide, poslouchej,
nastav mi uši, můj národe!
Učení totiž vzejde ode mě,
mé právo lidem zasvitne.
^{Isa 51:5}Má spravedlnost blíží se,
má spása už je na cestě,
má paže národům právo přinese.
Ostrovy na mě čekají,
mou paži vyhlížejí s nadějí.

^{Isa 51:6}Jen pozvedněte oči k nebi,
podívejte se dolů k zemi:
Nebe se rozplyne jako dým,
země se jako šaty obnosí,
její obyvatelé pomřou jako komáři.
Má spása ale trvá navěky
a má spravedlnost nikdy neskončí.

^{Isa 51:7}Poslouchejte mě, znalci spravedlnosti,
lide, který má v srdci mé učení:
Vůbec se nebojte lidského pohrdání,
z jejich urážek nemějte obavy.
^{Isa 51:8}Vždyť je moli sežerou tak jako šaty,
jako vlna budou červy sežráni.
Má spravedlnost ale trvá navěky,
pro všechny časy je mé spasení.

Já jsem váš Utěšitel

^{Isa 51:9}Probuď se, probuď, paže Hospodinova,
obleč se silou svou!
Probuď se jako za dávných dnů,
za časů, jež byly od věků!
Nebyls to ty, kdo rozdrtil netvora,
kdo tehdy toho draka udolal? ^{[1225]
Isa 51:10}Nebyls to ty, kdo moře vysušil,
ty ohromné vodní propasti,
a udělal cestu skrz mořské hlubiny,
aby je vykoupení mohli překročit?

^{Isa 51:11}Hospodinovi zachránění se navrátí
a na Sion přijdou s jásáním,
s věčnou radostí na tvářích.
Tehdy je přemůže radost a veselí;
zármutek a úpění je opustí.

^{Isa 51:12}Já jsem váš Utěšitel, já sám.
Co jsi zač, že se bojíš smrtelníka,
člověka, jenž se trávě podobá?
^{Isa 51:13}Zapomínáš na Hospodina, svého Tvůrce,
na Toho, jenž nebe rozestřel
a položil základy země.
Denně žiješ v stálé hrůze
před hněvem utiskovatele,
který se chystá k záhubě.
Ale hněv utiskovatele –
kde je?
^{Isa 51:14}Zajatec bude brzy propuštěn;
v té jámě totiž neumře,
chléb mu už scházet nebude.

^{Isa 51:15}Já jsem Hospodin, tvůj Bůh,
jenž vzdouvá moře, až jeho vlny řvou –
mám jméno Hospodin zástupů.
^{Isa 51:16}Svá slova vložil jsem do tvých úst,
ve stínu své ruky jsem tě skryl –
já, jenž jsem nebe zasadil
a základy země položil,
říkám Sionu: „Jsi můj lid.“

Kalich hněvu

^{Isa 51:17}Probuď se, probuď se,
vstávej, Jeruzaléme,
který jsi z ruky Hospodinovy
kalich jeho hněvu pil,
který jsi až do dna vyprázdnil
pohár závrati!

^{Isa 51:18}(Sionskou dceru žádný nedoprovodil
ze všech synů, které zplodila;
za ruku ji nevzal ani jediný
ze všech synů, které hýčkala.)

^{Isa 51:19}Dvojí neštěstí přišlo na tebe –
a kdo tě lituje?
Zkáza a zhouba, hlad a meč –
kdopak těší ^[1226] tě?
^{Isa 51:20}Tvoji synové leží v mrákotách
na každém rohu jak antilopa lapená,
pod tíhou hněvu Hospodinova,
pod hrozbami tvého Boha.

^{Isa 51:21}Proto teď slyš, ty ztrápená,
ty opilá, ne však od vína:
^{Isa 51:22}Toto praví tvůj Pán a Bůh,
obhájce svého lidu, Hospodin:
Hle, beru ti z ruky
pohár závrati!
Z toho poháru, z kalicha mého hněvu
nebudeš pít už nikdy víc.
^{Isa 51:23}Dám jej však do ruky tvých trapičů,
kteří ti říkali:
„Sehni se, ať přejdeme!“
a tys jim nastavovala hřbet jako zem,
jako ulici pro chodce.

Kapitola 52

Pryč, pryč odtud!

^{Isa 52:1}Probuď se, probuď, Sione,
svou silou obleč se!
Obleč se rouchem krásy své,
svaté město Jeruzaléme,
neboť už do tebe nikdy nevstoupí
neobřezaný a nečistý.
^{Isa 52:2}Otřes se z prachu, Jeruzaléme,
zvedni se, na trůn posaď se!
Strhni okovy ze svého hrdla,
zajatá Dcero sionská!

^{Isa 52:3}Toto praví Hospodin: Zadarmo jste se prodali, bez peněz budete vykoupeni. ^{[1227]Isa 52:4}Toto praví Panovník Hospodin: Můj lid kdysi odešel bydlet do Egypta a nakonec ho utiskovala Asýrie. ^{Isa 52:5}Co tedy mám teď udělat? praví Hospodin. Zadarmo byl odveden můj lid a ti, kdo mu vládnou, se mu smějí, ^[1228] praví Hospodin; mé jméno je stále uráženo, celé dny. ^{Isa 52:6}Nuže, můj lid pozná jméno mé! V ten den pozná, že já jsem ten, který prohlašuje: „Hle, jsem zde.“

^{Isa 52:7}Jak krásné jsou na horách
nohy posla dobrých zpráv,
toho, kdo pokoj zvěstuje,
kdo nese dobrou zvěst,
toho, kdo spásu ohlašuje,
kdo říká Sionu: „Tvůj Bůh kraluje!“
^{Isa 52:8}Slyš! Tví strážní volají,
společně křičí radostí,
protože vidí na vlastní oči,
jak se k Sionu vrací Hospodin.

^{Isa 52:9}Dejte se spolu do zpěvu radosti,
jeruzalémské sutiny,
vždyť Hospodin potěšil svůj lid –
on Jeruzalém vykoupil!
^{Isa 52:10}Hospodin svou svatou paži obnažil
všem národům přímo na očích,
aby všechny zemské končiny viděly
spásu, již náš Bůh připravil.

^{Isa 52:11}Pryč, pryč, vyjděte odtud,
nesahejte po ničem nečistém!
Vyjděte zprostřed Babylonu;
kdo nosíte Hospodinovo nádobí, očistěte se!
^{Isa 52:12}Nebudete ale odcházet s chvatem, ^[1229]
nebudete se dávat na útěk,
protože Hospodin před vámi půjde
a Bůh Izraele vaše řady uzavře.

Naše utrpení vzal na sebe

^{Isa 52:13}Hle, můj služebník uspěje;
povstane, zvedne se, vyvýšen bude velice!
^{Isa 52:14}Jako se nad ním ^[1230] mnozí zděsili,
(že nelidsky byl napohled zohaven –
už ani člověku nebyl podoben),
^{Isa 52:15}tak mnohé národy zase ohromí:
I králové kvůli němu oněmí,
až spatří nevýslovné,
až neslýchané pochopí.

Kapitola 53

^{Isa 53:1}Kdo uvěřil naší zprávě?
Komu se zjevila Hospodinova paže?
^{Isa 53:2}Vyrostl před ním jako proutek,
jako kořínek ze země vyprahlé.
Nebyl nápadný ani honosný,
abychom na něj hleděli,
nebylo na něm vidět nic,
proč bychom po něm toužili.
^{Isa 53:3}Opovržený a opuštěný lidmi,
muž utrpení a znalý bolestí,
jako ten, před kterým tvář si zakrývají,
opovržený –
proč bychom si ho všímali?

^{Isa 53:4}Bolesti, jež nesl, však byly naše,
naše utrpení vzal na sebe!
My jsme se ale domnívali,
že je od Boha trestán, bit a pokořen.
^{Isa 53:5}On však byl proboden naším proviněním,
našimi vinami trýzněn byl;
pro naše blaho snášel potrestání –
byli jsme uzdraveni jeho ranami!
^{Isa 53:6}My všichni jsme jako ovce zabloudili,
každý se na svou cestu obrátil,
Hospodin ale uvalil na něj
provinění nás všech.

^{Isa 53:7}Byl zmučen, a přestože trpěl,
ústa neotevřel.
Na smrt byl veden jako beránek,
jak ovce před střihači oněměl,
ústa neotevřel.
^{Isa 53:8}Vzali jej, aby byl zadržen a souzen;
kdo z jeho současníků na to pomyslel?
Byl totiž vyťat ze země živých,
proviněním mého lidu raněn byl.
^{Isa 53:9}Ač měl být pohřben se zločinci,
octl se v hrobě ^[1231] s boháčem;
nikdy se totiž nedopustil křivdy
a v ústech neměl žádnou lest.

^{Isa 53:10}Hospodinovou vůlí však bylo trýznit jej,
ranit jej trápením:
Za vinu když sám sebe obětuje,
uvidí potomstvo, bude dlouho živ
a Hospodinova vůle skrze něj
se zdárně naplní.

^{Isa 53:11}Po svém utrpení však světlo ^[1232] uvidí
a bude nasycen.
Můj spravedlivý služebník mnohé ospravedlní;
jejich viny vezme na sebe.
^{Isa 53:12}A proto mu dávám podíl s mnohými,
aby se s nesčíslnými dělil o kořist,
protože sám sebe vydal smrti
a počítal se mezi viníky.
On to byl, kdo nesl hřích mnohých
a za viníky se postavil.

Kapitola 54

Jásej, neplodná

^{Isa 54:1}Jásej, neplodná,
která jsi nikdy děti neměla!
Zpívej a křič samou radostí,
která jsi nikdy nerodila!
Opuštěná totiž bude mít děti –
víc dětí nežli provdaná,
praví Hospodin.

^{Isa 54:2}Pro svůj stan udělej víc místa,
plachty svých příbytků směle rozestři;
roztáhni také svoje lana
a zatluč kolíky.
^{Isa 54:3}Rozmůžeš se totiž doprava i doleva,
národům budou vládnout tvoji potomci
a zpustlá města obsadí.

^{Isa 54:4}Neboj se, nebudeš zahanbena,
nestyď se, nedojdeš potupy.
Zapomeneš na hanbu svého mládí,
na potupu svého vdovství nevzpomeneš víc.
^{Isa 54:5}Tvým manželem je přece tvůj Tvůrce,
Hospodin zástupů – to jméno má;
Svatý izraelský je ti vykupitelem,
Bohem vší země se nazývá.
^{Isa 54:6}Hospodin tě totiž zpátky zavolá
jako opuštěnou, ztrápenou manželku,
ženu, jež byla v mládí provdána
a potom zavržena, říká tvůj Bůh.

^{Isa 54:7}Opustil jsem tě na kratičkou chvilku,
v nesmírném slitování tě však přivinu.
^{Isa 54:8}Když mě na chvilku zloba přemohla,
skryl jsem před tebou svoji tvář,
ve věčné lásce se však nad tebou slituji,
říká tvůj vykupitel, Hospodin.

^{Isa 54:9}Je to pro mě stejné jako za Noemových dnů,
kdy jsem přísahal,
že už na zem neuvedu Noemovu potopu.
Právě tak nyní přísahám,
že už se na tebe nerozhněvám,
že už tě nebudu přísně hubovat.
^{Isa 54:10}I kdyby hory někam odešly,
i kdyby se chvěly pahorky,
má láska od tebe nikdy neodejde,
smlouva mého pokoje se nezachvěje,
praví Hospodin, jenž s tebou soucítí.

^{Isa 54:11}Ach ty ztrápená, vichrem zmítaná,
útěchy zbavená,
hle, já tě vybuduji tyrkysovými kameny,
za základ položím ti safíry.
^{Isa 54:12}Z rubínů vytvořím tvé cimbuří,
tvé brány budou třpytné granáty
a tvé hradby samé vzácné kameny.

^{Isa 54:13}Všechny tvé děti budou Hospodinovi učedníci,
budou zakoušet pokoj a blahobyt.
^{Isa 54:14}Založena budeš na spravedlnosti:
Zbavena násilí bez obav budeš žít,
nepřiblíží se k tobě žádné neštěstí.
^{Isa 54:15}Kdyby tě snad přesto někdo napadal,
nebudu s ním já;
kdokoli by tě chtěl napadnout,
padne před tebou.

^{Isa 54:16}Hle, to já jsem stvořil kováře,
jenž dmýchá uhlí ve výhni
a vyrábí zbraně k jejich účelu;
tentýž já jsem stvořil také zhoubce,
aby působil záhubu.
^{Isa 54:17}Žádná zbraň chystaná na tebe se nezdaří
a každý jazyk, jenž tě obviňuje, usvědčíš.
Toto je dědictví služebníků Hospodinových
a vítězství, jež jim zajistím, praví Hospodin.

Kapitola 55

Pojďte ke mně

^{Isa 55:1}Ach, všichni žízniví, pojďte k vodě,
i vy, kdo nemáte žádné peníze!
Pojďte, kupujte a jezte,
pojďte, kupujte bez peněz
víno a mléko bezplatně!
^{Isa 55:2}Proč utrácíte peníze nikoli za chléb
a svůj výdělek za to, co nenasycuje?
Poslechněte raději mě a jezte, co je dobré,
potěšte svou duši lahodným pokrmem.

^{Isa 55:3}Nakloňte ucho a pojďte ke mně,
poslouchejte a živi budete.
Věčnou smlouvu chci s vámi uzavřít,
potvrdit lásku, již jsem Davidovi zaslíbil. ^{[1233]
Isa 55:4}Hle, učinil jsem ho svědkem pro lidi,
aby vedl a učil zástupy.
^{Isa 55:5}Hle, zavoláš národy, které neznal jsi,
a národy, jež tě neznaly, k tobě poběží
kvůli Hospodinu, tvému Bohu,
kvůli Svatému izraelskému, jenž tě oslaví.

^{Isa 55:6}Hledejte Hospodina, dokud je k nalezení,
volejte k němu, dokud blízko je.
^{Isa 55:7}Ničema ať svou cestu opustí
a hříšný člověk své smýšlení.
Ať se vrátí k Hospodinu – slituje se nad ním;
k našemu Bohu, který štědře odpouští.

^{Isa 55:8}Mé smýšlení není vaším smýšlením
a vaše cesty nejsou mými cestami,
praví Hospodin.
^{Isa 55:9}Jako je vysoko nebe nad zemí,
tak jsou mé cesty nad vašimi cestami,
tak je mé smýšlení nad vaším smýšlením.
^{Isa 55:10}Jako z nebe padá déšť a sníh
a znovu se tam nevrací,
ale zavlažuje zemi
a zúrodňuje ji k plození,
aby dávala zrno rozsévači
a chléb tomu, kdo jí –
^{Isa 55:11}takové je i mé slovo,
jež z mých úst vychází:
nenavrátí se ke mně s prázdnou,
ale vykoná, co chci;
úspěšně naplní své poslání.

^{Isa 55:12}Ano, vyjdete s radostí,
doprovázeni v pokoji.
Hory a pahorky vám budou zpívat vstříc,
tleskat vám budou všechny stromy na polích.
^{Isa 55:13}Místo křoví pak vyroste cypřiš
a myrta místo kopřivy.
Hospodin si tím jméno způsobí –
věčné znamení, které nezmizí.

Nový Jeruzalém

Kapitola 56

Dům pro všechny národy

^{Isa 56:1}Toto praví Hospodin:

Dodržujte právo,
jednejte spravedlivě –
vždyť má spása už je blízko,
má spravedlnost zjeví se!
^{Isa 56:2}Blaze člověku, který tak jedná,
lidskému synu, který na to dbá:
Zachovává sobotu, aby ji neznesvěcoval,
zdržuje svou ruku od všeho zla.

^{Isa 56:3}Ať tedy neříká žádný cizinec,
který se připojil k Hospodinu:
„Hospodin mě zcela jistě
vyloučí ze svého lidu.“
Ať také neříká žádný kleštěnec:
„Jsem podobný suchému stromu.“ ^[1234]

^{Isa 56:4}Neboť toto praví Hospodin:
Kleštěncům, kteří zachovávají mé soboty,
kteří se pro mou vůli rozhodli
a drží se mé smlouvy,
^{Isa 56:5}dám ve svém domě a mezi svými zdmi
pomník a jméno nad syny i dcery.
Věčné jméno jim udělím,
jméno, jež nikdy nezmizí.

^{Isa 56:6}Cizince, kteří se k Hospodinu připojí,
aby mu sloužili,
aby Hospodinovo jméno milovali
a byli mu služebníky,
všechny, kdo chrání sobotu před znesvěcením
a drží se mé smlouvy –
^{Isa 56:7}ty všechny přivedu na horu své svatosti
a oblažím je ve svém domě modlitby.
Jejich zápaly a jejich oběti
dojdou zalíbení na mém oltáři
a můj dům bude nazýván domem modlitby
pro všechny národy.

^{Isa 56:8}Tak praví Panovník Hospodin,
který shromažďuje rozehnaný Izrael:
Shromáždím k němu ještě další,
k těm, kdo už byli shromážděni.

Nenažraní psi

^{Isa 56:9}Všechna polní i lesní zvířata,
pojďte žrát!

^{Isa 56:10}Strážní Izraele jsou samí slepci,
nevědí vůbec nic;
všichni jsou němí jako psi,
co ani štěkat neumí;
polehávají se svými sny,
svůj spánek milují.
^{Isa 56:11}Jsou to tak nenažraní psi,
že se neumějí nikdy nasytit.
A to jsou pastýři!
Nemají porozumění,
každý se na svou cestu obrátil,
všichni se zajímají jen o svůj zisk.

^{Isa 56:12}„Pojďte,“ vykřikují, „víno chci!
Pivem se pojďme zpít!
Zítřek bude právě takový,
jen toho bude ještě víc!“

Kapitola 57

^{Isa 57:1}Spravedliví umírají
a nikomu to nevadí;
zbožní lidé navždy odcházejí
a nikdo na to nemyslí,
že spravedliví odcházejí
před neštěstím.
^{Isa 57:2}Odcházejí v pokoji,
odpočívají na loži,
kdo přímou cestou kráčeli.

Plémě nevěstky

^{Isa 57:3}Teď ale přistupte, vy synové čarodějky,
vy plémě nevěrníka a nevěstky!
^{Isa 57:4}Komu se to posmíváte?
Komu se pošklebujete,
na koho jazyk vyplazujete?
Copak nejste děti vzpoury,
nejste plémě lži?
^{Isa 57:5}Vášnivě smilníte v posvátných hájích
a pod kdejakým stromem košatým;
zabíjíte své děti v roklích
pod skalními útesy!

^{Isa 57:6}Mezi balvany v roklích najdeš svůj úděl,
právě ony budou tvým osudem.
Vždyť právě jim vyléváš úlitby,
jim přinášíš své moučné oběti.
Copak mě tyto věci obměkčí?

^{Isa 57:7}Na vysoké a strmé hoře sis lože ustlala,
na ni jsi stoupala, abys tam obětovala.
^{Isa 57:8}Za svými dveřmi, za svými veřejemi
postavila sis památník.
Daleko ode mě ses vysvlékla,
vystoupilas na lože a doširoka odkryla;
smlouvou ses s nimi spojila,
jejich lože milovala, na úd zírala!

^{Isa 57:9}S olejem jsi za Molochem chodila,
byla jsi samá vonná mast;
do dálek jsi své posly vyslala,
sestoupila jsi až do pekla.
^{Isa 57:10}Tou spoustou cest ses unavila,
neřekneš ale: „Marná námaha!“
V tom svém údu jsi život nalezla,
a tak jsi nepolevila.

^{Isa 57:11}Koho ses tolik děsila a bála,
že jsi zradila?
Na mě sis ani nevzpomněla,
vůbec jsi na mě nedbala!
To proto, že jsem tak dlouho mlčel,
přestala jsi mě mít v úctě?

^{Isa 57:12}Já sám odhalím spravedlnost tvou
i tvé skutky – a k ničemu ti nebudou.
^{Isa 57:13}Až budeš volat o pomoc,
nech se zachránit tou svou sebrankou!
Všechny ty modly přece vítr odnese,
odvane je už pouhý dech.
Kdo se však ke mně uchýlí,
dostane zemi za dědictví
a obdrží horu mé svatosti.

Pokoj vzdáleným i blízkým

^{Isa 57:14}On říká:

Budujte, budujte, cestu připravte,
překážky z cesty mému lidu odkliďte!

^{Isa 57:15}Toto praví ten Vznešený a Vyvýšený,
jenž žije ve věčnosti a má jméno Svatý:
Žiji vysoko a ve svatosti,
ale i s tím, kdo je sklíčený a pokorný,
abych oživil ducha pokorných,
abych oživil srdce sklíčených.

^{Isa 57:16}Nebudu stále vznášet výčitky,
nebudu se hněvat navěky –
vždyť by se přede mnou každý duch zhroutil,
každá duše, již jsem učinil!
^{Isa 57:17}Rozlítil jsem se nad hříchem jejich lakoty,
bil jsem je ve svém hněvu skryt,
oni však stále po svém odcházeli pryč.
^{Isa 57:18}Viděl jsem jejich cesty – přesto je uzdravím,
znovu je povedu a útěchu jim navrátím,
^{Isa 57:19}ovoce chvály stvořím pro jejich rty.
Pokoj! Pokoj vzdáleným i blízkým,
praví Hospodin. Já je uzdravím.

^{Isa 57:20}Ničemové však budou jak moře bouřící,
jež nemůže se utišit
a jehož vlny kalným bahnem zmítají.

^{Isa 57:21}Můj Bůh praví: Není pokoje pro ničemy! ^[1235]

Kapitola 58

Půst, který se líbí mně

^{Isa 58:1}Křič z plna hrdla, ze všech sil,
pozvedni hlas jako polnici.
Ohlas mému lidu jeho provinění,
domu Jákobovu jeho hřích.
^{Isa 58:2}Den co den mě prý hledají,
mé cesty by rádi poznali!
Jako národ, jenž se spravedlivě chová
a neopouští zákony svého Boha,
tak mě žádají o spravedlivé soudy,
rádi by byli v Boží blízkosti!

^{Isa 58:3}Říkají: „Proč se postíme, ^[1236]
když se na to nedíváš?
Pokořujeme se hladem,
a ty si toho nevšímáš?“

Jen se podívejte –
v postní den si děláte, co chcete,
všechny své dělníky ale honíte.
^{Isa 58:4}Vaše půsty působí jen sváry a rozbroje,
vaše krutá pěst dopadá na druhé.
Nemůžete se postit tak jako dnes,
abyste byli vyslyšeni v nebi nahoře!
^{Isa 58:5}To že je půst, který se líbí mně?
Den, kdy má člověk hladovět?
Kdy má jak rákos hlavu naklánět
a stlát si pytlem a popelem?
Jak můžeš tohle nazývat postem,
dnem, který má Hospodin v oblibě?

^{Isa 58:6}Není snad toto půst, který se líbí mě –
uvolnit ty, kdo jsou v krutých okovech,
rozvázat ty, kdo vězí v provazech,
propustit utlačované jako svobodné,
takže každé jho zlomíte?
^{Isa 58:7}Nemáš se raději s hladovým o chléb podělit,
ubohým bezdomovcům svůj dům otevřít?
Když vidíš nahého, nemáš jej přiodít,
přestat být netečný k vlastním příbuzným?

^{Isa 58:8}Tehdy jak svítání tvé světlo vytryskne
a tvé zdraví rychle rozkvete;
tvá spravedlnost tě bude předcházet
a Hospodinova sláva tvé řady uzavře.
^{Isa 58:9}Tehdy zavoláš a Hospodin vyslyší tě;
o pomoc vykřikneš a řekne: Jsem zde!

Když ze svého středu útlak odvrhneš,
ukazování prstem a řeči zlé,
^{Isa 58:10}hladovému když se štědře nabídneš
a nasytíš duše ztrápené,
tehdy tvé světlo vzejde v temnotě
a tvá noc bude jako poledne.
^{Isa 58:11}Tehdy tě Hospodin stále povede,
nasytí tvou duši i v zemi vyprahlé
a tvým kostem dodá na síle.
Budeš se podobat zavlažené zahradě,
budeš jako pramen, jehož voda nevyschne.

^{Isa 58:12}Kdo vzejdou z tebe, zbudují dávné sutiny;
základy minulých pokolení znovu vystavíš.
Budou tě nazývat stavitelem zbořenin
a obnovitelem cest, aby se dalo žít.

^{Isa 58:13}Když se tvá noha vyhne sobotě,
aby sis v můj svatý den nedělal, co chceš,
když budeš sobotu nazývat svým blahem,
Hospodinovým svatým a slavným dnem,
a budeš ji slavit tak, že upustíš od svých cest,
aby sis nedělal, co chceš,
a s řečmi přestaneš,
^{Isa 58:14}tehdy v Hospodinu rozkoš nalezneš
a já tě dovedu na výšiny země,
abys užíval dědictví svého otce Jákoba.
Tak promluvila ústa Hospodinova.

Kapitola 59

Vaše viny jsou překážka

^{Isa 59:1}Hle – ruka Hospodinova není krátká,
aby zachraňovat nemohla,
jeho ucho není zalehlé,
aby neslyšel!
^{Isa 59:2}Vaše viny jsou však překážka
mezi vámi a vaším Bohem,
vaše hříchy vám skryly jeho tvář,
aby neslyšel.
^{Isa 59:3}Vždyť máte dlaně potřísněné krví
a prsty plné vin;
vaše rty mluví samé lži,
váš jazyk mumlá podlosti.

^{Isa 59:4}Nikdo nevolá po spravedlnosti,
nezastává se věrnosti.
Doufají v nicotu, mluví lži,
počnou trápení a rodí neštěstí.
^{Isa 59:5}Hadí vejce vyseděli,
pavoučí sítě osnují.
Kdo jejich vejce pozře, zemře;
rozmáčkne-li je, zmije vyleze!

^{Isa 59:6}Jejich pavučiny se na šat nehodí,
neobléknou se tím, co zhotoví.
Jejich činy jsou zločiny,
na jejich dlaních lpí násilí.
^{Isa 59:7}Jejich nohy běží k neštěstí,
spěchají prolévat krev nevinných. ^[1237]
Jejich myšlenky jsou jen zlomyslnosti,
zkáza a zhouba jsou jejich průvodci.
^{Isa 59:8}Cestu pokoje vůbec neznají,
v jejich stopách je jen bezpráví.
Své stezky pokroutili natolik,
že tudy kráčející pokoj neznají.

Uznáváme své zločiny

^{Isa 59:9}Proto je od nás právo daleko,
proto k nám nedosahuje spravedlnost!
Čekáme na světlo, a hle – tma;
na úsvit, ale kráčíme v temnotách.
^{Isa 59:10}Jak slepí se plížíme podél zdi,
šmátráme jako bez očí.
O poledni klopýtáme jako v půlnoci,
mezi siláky jsme jako umrlci.
^{Isa 59:11}Všichni mručíme jako medvědi,
tklivě naříkáme jako holubi.
Čekáme na právo, ale žádné není,
na spásu, ale ta je pryč.

^{Isa 59:12}Mnoho je před tebou našich vin,
svědčí proti nám náš vlastní hřích;
zůstávají nám naše provinění,
uznáváme své zločiny:
^{Isa 59:13}Vzpouru a zradu proti Hospodinu,
odvrácení se od Boha,
řeči o násilí a o útlaku,
mumlání lží, jež naše srdce zplodila.

^{Isa 59:14}Právo je zpátky zahnáno,
spravedlnost zůstala kdesi daleko;
pravda ulicemi klopýtá,
poctivost nesmí do města.
^{Isa 59:15}Pravda se vytratila
a ten, kdo se straní zla,
je vydáván napospas.

Zastánce a vykupitel

Hospodin vidí a nelíbí se mu to,
že právo zmizelo.
^{Isa 59:16}Když viděl, že tu není žádný zastánce,
že tu není ani jeden, zhrozil se.
Svou vlastní paží proto spásu způsobil,
vlastní spravedlností se posílil.
^{Isa 59:17}Jako pancířem se oblékl spravedlností,
na hlavu vzal si přilbu spasení.
Jako šaty vzal si roucho pomsty,
pláštěm horlivosti se zahalil.

^{Isa 59:18}Jak si zasluhují, tak jim odplatí,
hněv má pro protivníky, odplatu pro soky;
i ostrovům odplatí, jak si zaslouží.
^{Isa 59:19}Na západě budou Hospodinovo jméno ctít
a jeho slávu tam, kde slunce vychází,
neboť se jako prudká řeka přivalí,
hnaná kupředu dechem Hospodinovým.

^{Isa 59:20}K Sionu přijde Ten, jenž je vykoupí –
k těm, kdo v Jákobovi opouštějí hřích,
praví Hospodin.

^{Isa 59:21}A toto bude má smlouva s nimi, praví Hospodin: Můj Duch, který je na tobě, a má slova, jež jsem vložil do tvých úst, se nevzdálí od tvých úst ani od úst tvých potomků ani od úst potomků tvých potomků, praví Hospodin, od nynějška až navěky.

Kapitola 60

Město Hospodinovo

^{Isa 60:1}Vstávej, zaskvěj se, tvé světlo už je tu,
Hospodinova sláva vzešla nad tebou!
^{Isa 60:2}Hle, tma přikryje zemi
a soumrak národy,
nad tebou ale vzejde Hospodin,
jeho sláva nad tebou se objeví.
^{Isa 60:3}Ke tvému světlu půjdou národy
a králové k jasu tvého svítání.

^{Isa 60:4}Jen zvedni oči, kolem se rozhlédni –
ti všichni se k tobě shromáždí;
tvoji synové přijdou z krajů dalekých,
tvé dcery budou přineseny v náručí.
^{Isa 60:5}Až to uvidíš, celý se rozzáříš,
samým úžasem se ti srdce rozbuší:
obrátí se k tobě mořské poklady,
bohatství národů k tobě zamíří.

^{Isa 60:6}Stáda velbloudů tě zaplaví,
dromedáři z Midiánu a z Efy,
přijdou i všichni ze Sáby
se zlatem a vonným kořením,
aby Hospodinovy chvály hlásali.
^{Isa 60:7}Všechny ovce z Kedaru se k tobě shromáždí,
poslouží ti i nabajotští berani;
budou přijati za oběť na mém oltáři,
a tak dům své slávy oslavím.

^{Isa 60:8}Kdo se to slétají jako oblaky,
jako holubi k svému hnízdišti?
^{Isa 60:9}Na mě zajisté čekají ostrovy
a mořské lodi jsou mezi prvními,
aby tvé syny z dálky přivezly
a jejich stříbro i zlato s nimi,
kvůli jménu Hospodina, tvého Boha,
Svatého Izraelova, jenž tě oslaví.

^{Isa 60:10}Cizinci zbudují tvoje zdi
a jejich králové ti poslouží.
Ano, ve svém hněvu jsem tě bil,
ve své přízni se ale nad tebou slituji.
^{Isa 60:11}Tvé brány zůstanou stále otevřeny,
nebudou zavírány ve dne ani v noci,
aby k tobě přišlo bohatství národů
i jejich králové ve vítězném průvodu.
^{Isa 60:12}Národ a království, jež ti neslouží, zahynou;
takové národy v troskách zaniknou.

^{Isa 60:13}Sláva Libanonu k tobě zamíří,
cypřiše a jilmy spolu s jedlemi,
aby ozdobily moji svatyni,
podnož svých nohou abych oslavil.
^{Isa 60:14}Poníženě k tobě přistoupí
synové těch, kdo tě trápili;
všichni, kdo tebou pohrdli,
se u tvých nohou pokloní
a budou tě nazývat: Město Hospodinovo,
Sion Svatého izraelského.

^{Isa 60:15}Místo abys byla opuštěná a neoblíbená,
takže skrze tebe nikdo nechodil,
způsobím, abys věčnou chloubou byla,
všem pokolením budeš radostí.
^{Isa 60:16}Mléko národů budeš pít,
sát budeš z prsů královských
a poznáš, že já Hospodin jsem tvůj spasitel,
Bůh Jákobův, tvůj vykupitel.

^{Isa 60:17}Místo bronzu přinesu ti zlato
a místo železa stříbro;
místo dřeva přinesu ti bronz
a místo kamení železo.
Tvým správcem tehdy učiním pokoj,
tvým vládcem bude spravedlnost.
^{Isa 60:18}Ve tvé zemi už nebude slyšet o násilí,
o zkáze a zhoubě na tvém území.
Své hradby tehdy nazveš Spása
a svoje brány Chvála.

^{Isa 60:19}Slunce už ti nebude světlem ve dne,
nebude ti svítit ani záře měsíce –
Hospodin bude tvým věčným světlem,
tvůj Bůh ti bude ke slávě!
^{Isa 60:20}Tvé slunce už nikdy nezapadne,
neubude už z tvého měsíce –
Hospodin bude tvým věčným světlem,
dny tvého truchlení skončí se.
^{Isa 60:21}V tvém lidu budou všichni spravedliví
a obdrží zemi navěky.
Oni jsou výhonek, jenž jsem zasadil,
dílo mých rukou, v němž se oslavím.

^{Isa 60:22}Z toho nejmenšího bude kmen,
nepatrný bude mocným národem.
Já jsem Hospodin;
v pravý čas to rychle učiním.

Kapitola 61

Léto milosti

^{Isa 61:1}Duch Panovníka Hospodina na mně spočívá, ^[1238]
abych nesl dobré zprávy ubohým.
Poslal mě ovázat srdce ztrápených,
vyhlásit svobodu zajatým
a propuštění spoutaným,
^{Isa 61:2}vyhlásit Hospodinovo léto milosti ^[1239]
a den pomsty našeho Boha,
potěšit všechny plačící,
^{Isa 61:3}posílit na Sionu truchlící,
dát jim věnec místo popela,
olej radosti místo truchlení
a oděv chvály místo skleslosti.
Budou je nazývat: Duby spravedlnosti,
stromy, jež Hospodin zasadil,
aby se na nich oslavil.

^{Isa 61:4}Zbudují dávné sutiny,
trosky minulosti opraví,
zbořená města obnoví,
jež po věky byla troskami.
^{Isa 61:5}Pastýři vašich stád budou cizinci,
vaši oráči a vinaři budou lidé z ciziny.
^{Isa 61:6}Vás ale nazvou: Hospodinovi kněží,
budou vám říkat: Našemu Bohu sloužící.
Bohatstvím národů se budete sytit,
oblečete se do jejich nádhery.

^{Isa 61:7}Místo své hanby
budete mít dvojitý podíl,
místo své potupy
budete jásat nad svým dědictvím.
V jejich zemi získáte dvojitý podíl,
budete obdařeni věčnou radostí.

^{Isa 61:8}Já Hospodin totiž právo miluji
a nenávidím okrádání a příkoří;
proto je odměním ve své věrnosti
a uzavřu s nimi smlouvu navěky.
^{Isa 61:9}Jejich símě bude známé mezi pohany
a jejich potomci mezi národy:
Všichni, kdo je uvidí, tehdy uznají,
že jsou símě, kterému žehná Hospodin.

^{Isa 61:10}V Hospodinu se šťastně raduji,
má duše mého Boha velebí,
neboť mě oblékl rouchem spásy
a pláštěm spravedlnosti mě zahalil
jako ženicha s věncem ozdobným,
jako nevěstu okrášlenou šperky.
^{Isa 61:11}Tak jako země plodí své rostliny
a zahrada dá vzklíčit svému semeni,
tak dá Panovník Hospodin vzklíčit spravedlnosti
a chvále před všemi národy.

Kapitola 62

Dostaneš nové jméno

^{Isa 62:1}Kvůli Sionu nezůstanu mlčet,
kvůli Jeruzalému neutiším se,
dokud jeho spravedlnost nevzejde jak rozbřesk
a jeho spása nevzplane jako pochodeň.
^{Isa 62:2}Národy spatří tvoji spravedlnost
i všichni králové slávu tvou
a tehdy dostaneš nové jméno,
jež ti Hospodinova ústa vyberou.
^{Isa 62:3}V Hospodinově ruce budeš slavnou korunou,
v dlani svého Boha královskou čelenkou.

^{Isa 62:4}Už nikdy ti nebudou říkat Opuštěná,
tvoji zem nebudou nazývat Pustinou.
Budou ti říkat Oblíbená
a tvoji zem nazvou Provdanou –
ano, Hospodin se bude v tobě kochat,
tvá země znovu bude manželkou!
^{Isa 62:5}Jako se mládenec žení s pannou,
tak se tvůj Stavitel ožení s tebou;
ženichovo štěstí nad nevěstou
zakusí tvůj Bůh nad tebou!

^{Isa 62:6}Jeruzaléme, na tvých zdech
jsem ustanovil strážné,
kteří celý den a celou noc
nikdy neztichnou.
Vy, kdo Hospodina upomínáte,
nedopřávejte si pokoje
^{Isa 62:7}a ani jemu pokoj nedejte,
dokud neobnoví Jeruzalém
a dokud nezpůsobí,
aby byl slavný na zemi.

^{Isa 62:8}Hospodin přísahal svou pravicí,
svou mocnou paží přísahal:
Už nikdy nedám tvé obilí
tvým nepřátelům sníst;
už nikdy nevypijí cizinci
víno, s nímž ses tak namáhal.
^{Isa 62:9}Ženci budou jíst obilí
a chválit Hospodina,
česáči budou víno pít
na mých svatých nádvořích.

^{Isa 62:10}Projděte, projděte branami,
připravte cestu pro můj lid!
Budujte, budujte silnici,
vyberte kamení,
zvedněte korouhev pro národy!

^{Isa 62:11}Hle, Hospodin nechá provolat
do všech konců světa:
„Řekněte Dceři sionské –
hle, tvůj Spasitel už jde!
Hle, jeho odplata jde s ním,
jeho odměna ho předchází!“
^{Isa 62:12}Tvé syny nazvou: Svatý lid,
Vykoupení Hospodinovi,
a tebe nazvou: Vyhledávané,
Město, jež není opuštěné.

Kapitola 63

Vinný lis národů

^{Isa 63:1}Kdo to přichází z Edomu,
z Bosry v rouchu rudě zbarveném? ^[1240]
Kdo to v hávu svého majestátu
kráčí vpřed v ohromné síle své?

Já, který spravedlnost vyhlašuji,
já, mocný k vítězství!

^{Isa 63:2}Proč jsou tvé šaty rudé krví
jak roucho toho, kdo šlape lis?

^{Isa 63:3}Já sám jsem šlapal vinnou káď
a nikdo z národů se ke mně nepřidal.
Ve svém hněvu jsem je pošlapal,
ve své prchlivosti rozdupal,
až mi jejich krev na šaty stříkala,
všechna má roucha jsou nasáklá.

^{Isa 63:4}V srdci jsem toužil po dni pomsty;
konečně přišlo mé léto odplaty.
^{Isa 63:5}Když jsem viděl, že není žádný pomocník,
zhrozil jsem se, že v nikom není opory.
Svou vlastní paží jsem proto spásu způsobil,
vlastní prchlivostí jsem se posílil.
^{Isa 63:6}Ve svém hněvu jsem šlapal národy,
svou prchlivostí jsem je opojil,
jejich krev jsem nechal crčet na zemi.

Jsou můj lid

^{Isa 63:7}Hospodinovu lásku připomínat chci
a činy, za které chválu zaslouží –
za všechno, co pro nás Hospodin učinil,
za to, jak velmi byl k domu Izraele laskavý,
za veliké slitování, které jim projevil,
za jeho velikou lásku k nim.

^{Isa 63:8}Prohlásil: „Vždyť jsou můj lid,
moji synové, ti mě nezradí,“
a přinesl jim spasení.
^{Isa 63:9}Sám trpěl každým jejich trápením,
posílal svého anděla, aby je zachránil.
Ve své lásce a smilování je sám vykoupil,
zvedal a nosil je po všechny dávné dny.
^{Isa 63:10}Oni se ale bouřili
a jeho svatého Ducha trápili; ^[1241]
a proto se jim v nepřítele obrátil
a sám bojoval proti nim.

^{Isa 63:11}Potom vzpomínali na dávné dny,
na Mojžíše a jeho lid:
Kde je Ten, který je vedl mořem
spolu s pastýřem svých stád?
Kde je Ten, který jim vložil do nitra
svého svatého Ducha;
^{Isa 63:12}který je vedl svou slavnou paží
po Mojžíšově pravici;
který před nimi vody rozdělil,
aby si získal jméno navěky;
^{Isa 63:13}který je vedl skrze hlubiny
bez klopýtnutí jak koně na pláni?

^{Isa 63:14}Jako když dobytek schází do údolí,
tak je Hospodinův Duch vedl k odpočinutí.
Takto jsi doprovázel svůj lid,
abys své jméno proslavil.

Ty jsi Otec náš

^{Isa 63:15}Pohlédni z nebe, jen se podívej
z příbytku svatosti a slávy své:
Kde je tvá horlivost a síla tvá?
Tvé hluboké slitování se nám vyhýbá!
^{Isa 63:16}Vždyť ty jsi přece Otec náš;
i kdyby nás neznal Abraham
a Izrael se o nás nestaral,
ty, Hospodine, jsi Otec náš,
od věků máš jméno Vykupitel náš.

^{Isa 63:17}Proč jsi nás, Hospodine, nechal z tvé cesty zabloudit?
Zatvrdil jsi naše srdce, abychom tě nectili?
Vrať se už zpátky kvůli služebníkům svým,
kvůli kmenům svého dědictví!
^{Isa 63:18}Nakrátko tvůj lid vlastnil tvou svatyni,
než ji naši nepřátelé celou zdupali.
^{Isa 63:19}Jsme jako ti, kterým nevládneš už věky,
jako ti, kteří už tvé jméno nenosí.

Kéž bys tak roztrhl nebe a sestoupil,
aby se před tebou hory roztřásly!

Kapitola 64

^{Isa 64:1}Jako když oheň zapálí roští
a vodu v hrnci uvaří,
tak ať tví nepřátelé tvé jméno poznají,
ať se před tebou třesou národy!
^{Isa 64:2}Jako když jsi konal své nečekané divy –
sestoupils a před tebou se hory roztřásly!

^{Isa 64:3}Od věků nikdy nikdo neslyšel,
nikdo svým okem neviděl,
že by nějaký Bůh kromě tebe
tak jednal s těmi, kdo čekají na něj.
^{Isa 64:4}Zastáváš se těch, kdo rádi žijí správně,
kdo na tvých cestách myslí na tebe.

Hle, rozlítil ses, že jsme stále hřešili.
Můžeme snad být spaseni?
^{Isa 64:5}Všichni jsme jako někdo nečistý,
všechna naše spravedlnost
jak hadry té, jež krvácí. ^[1242]
Všichni vadneme jako list,
jako vichrem unášeni svými vinami.
^{Isa 64:6}Nikdo tvé jméno nevzývá,
nikdo se neprobouzí, po tobě nesahá,
když jsi před námi skryl svou tvář
a našim vinám nás vydal napospas. ^[1243]

^{Isa 64:7}Ty jsi však, Hospodine, Otec náš,
my hlína jsme a ty Tvůrce náš,
tvá ruka nás všechny uhnětla.
^{Isa 64:8}Nehněvej se, Hospodine, přespříliš,
nevzpomínej navěky na náš hřích.
Prosíme tě, už na nás pohlédni –
my všichni jsme tvůj lid!

^{Isa 64:9}Tvá svatá města jsou zpustošena,
ze Sionu je pustina,
Jeruzalém leží v sutinách.
^{Isa 64:10}V tom našem svatém a slavném chrámě
kdysi chválili tě naši otcové –
teď je z něj ale jen spáleniště,
vše, co nám bylo drahé, je zničené!
^{Isa 64:11}Budeš se přes to vše, Hospodine, držet zpět?
Budeš mlčet a pokořovat nás bez konce?

Kapitola 65

Vyrovnám s nimi účty

^{Isa 65:1}Odpovídal jsem těm, kdo se neptali,
dal jsem se najít těm, kdo o mě nestáli.
Národu, který mé jméno nevzýval,
jsem říkal: „Jsem tu! Jsem tu!“ ^{[1244]
Isa 65:2}Po celé dny jsem ruce vztahoval
k lidu buřičů,
kteří chodí cestou nedobrou
za vlastní představou.

^{Isa 65:3}Ten lid mě stále dráždí tváří v tvář,
když obětují v zahradách,
kadidlo pálí na cihlách,
^{Isa 65:4}vysedávají při hrobkách,
kde v noci drží stráž
a jedí maso podsvinčat –
v jejich hrncích je hnusná polévka!
^{Isa 65:5}Přitom říkají: „Zůstaň tam a nechoď blíž,
neboť jsem svatější než ty!“
Takoví mě dráždí jak v nose dým,
jak oheň hořící celé dny.

^{Isa 65:6}Hle, toto stojí psáno přede mnou:
Nebudu mlčet, ale odplatím,
vrchovatě naplním jejich klín –
^{Isa 65:7}za to, jak jste se provinili i s vašimi otci,
praví Hospodin.
Protože na horách kadidlo obětovali,
protože mě uráželi na návrších,
za tehdejší skutky s nimi vyrovnám účty,
naplním jejich klín.

^{Isa 65:8}Toto praví Hospodin:

Jako když v hroznu najdou zdravé víno
a řeknou: „Nenič ho,
zbylo v něm něco dobrého,“
tak i já naložím se svými služebníky:
Všechny je nezničím.
^{Isa 65:9}Z Jákobových beder vzbudím potomky,
z Judy vzejde ten, kdo mé hory obsadí;
moji vyvolení je obsadí,
moji služebníci v nich budou žít.
^{Isa 65:10}Můj lid – ti kdo mě hledají –
budou mít v Šáronu ovčí pastviny,
jejich skot odpočine v achorském údolí.

^{Isa 65:11}Ale vás, kdo jste Hospodina opustili,
vás, kdo jste zapomněli na horu mé svatosti,
vás, kdo jste Štěstěně stůl prostírali,
vás, kdo jste Osudu číše plnili –
^{Isa 65:12}nuže, vás tedy odsoudím k meči,
všichni se skloníte a budete pobiti,
neboť jsem volal, a vy jste neodpovídali,
mluvil jsem, a vy jste neposlouchali,
ale páchali jste, co je zlé v mých očích,
zvolili jste si, co se mi nelíbí.

^{Isa 65:13}Nuže, toto praví Panovník Hospodin:

Hle, moji služebníci budou jíst,
vy však budete hladoví.
Hle, moji služebníci budou pít,
vy však budete žízeň mít.
Hle, moji služebníci se budou veselit,
vy však budete zklamaní.
^{Isa 65:14}Hle, moji služebníci budou zpívat štěstím,
vy však budete křičet bolestí,
kvílet budete samou úzkostí.
^{Isa 65:15}Své jméno zanecháte vyvoleným mým,
aby je používali pro kletby:
„Ať tě Panovník Hospodin zahubí!“
Svým služebníkům však dá jméno jinačí.

^{Isa 65:16}Kdo bude na zemi dávat požehnání,
bude to činit při Bohu pravdy;
kdo bude na zemi přísahat,
při Bohu pravdy to udělá.
Minulá soužení budou zapomenuta,
ukryta budou před mýma očima.

Nové stvoření

^{Isa 65:17}Hle – já stvořím nové nebe
a novou zem;
na minulé věci se zapomene,
nikdo už nebude o nich přemýšlet.
^{Isa 65:18}Nuže, radujte se a buďte šťastní navěky
z mého stvoření:
Hle – já stvořím Jeruzalém ke štěstí
a jeho lid k radosti.
^{Isa 65:19}Sám budu šťastný z Jeruzaléma,
ze svého lidu se budu radovat –
vždyť už v něm nebude slyšet pláč,
křik se tam nebude už nikdy rozléhat!

^{Isa 65:20}Už nikdy tam nebude dítě,
které by zemřelo po pár dnech,
a nebude tam ani stařec,
který by nenaplnil svůj věk.
Ten, kdo zemře ve sto letech,
bude mladíkem,
a ten, kdo sta let nedosáhne,
bude za proklatce.

^{Isa 65:21}Budou si stavět domy a bydlet v nich,
sázet vinice a jejich plody jíst.
^{Isa 65:22}Nebudou stavět, aby bydleli jiní,
nebudou sázet, aby to jiní zhltali.
Můj lid bude žít, tak jako žijí stromy,
dílo svých rukou si mí vyvolení užijí.
^{Isa 65:23}Už se nebudou marně dřít,
nebudou plodit děti do hrůzy;
jsou přece símě, kterému žehná Hospodin –
oni i jejich potomci!

^{Isa 65:24}Ještě než zavolají, já jim odpovím;
ještě než domluví, já je vyslyším.
^{Isa 65:25}Vlk a beránek se budou spolu pást,
lev jako dobytče bude slámu žrát,
pokrmem hada bude prach.
Už žádná zloba, už žádná záhuba
nikde na celé mé svaté hoře,
praví Hospodin. ^[1245]

Kapitola 66

Sami si zvolili své cesty

^{Isa 66:1}Toto praví Hospodin:

Nebe je můj trůn,
zemi mám u nohou jako podnožku.
Kde mi to chcete stavět dům?
Kde má být místo, kde bych spočinul? ^{[1246]
Isa 66:2}Vždyť jsem to všechno svou rukou učinil,
a tak všechno vzniklo, praví Hospodin.
Všímám si ale ztrápených
a v duchu zkroušených,
kteří se chvějí před slovem mým.

^{Isa 66:3}Kdo poráží býka, zabíjí člověka,
kdo obětuje beránka, rdousí psa,
kdo nese obětní dar, přináší krev prasat,
kdo pálí kadidlo, modlu uctívá! ^[1247]

Oni si sami zvolili své cesty,
ve svých ohavnostech si z duše libují,
^{Isa 66:4}a tak pro ně zvolím kruté zacházení,
přivedu na ně, čeho se strachují!
Volal jsem totiž, ale neodpovídali,
mluvil jsem, ale neposlouchali,
ale páchali, co je zlé v mých očích;
zvolili si, co se mi nelíbí.

^{Isa 66:5}Slyšte slovo Hospodinovo,
vy, kdo se před jeho slovem chvějete:
Vaši bratři, kteří vás nenávidí,
kteří vás pro mé jméno zavrhli,
říkají: „Ať už se Hospodin oslaví,
ať vidíme to vaše veselí!“ ^[1248]
– Takoví se však hanby dočkají.

^{Isa 66:6}Z města je slyšet hluk!
Hlas je slyšet z chrámu!
Hlas Hospodinův,
který svým nepřátelům nese odplatu!

Rodící Jeruzalém

^{Isa 66:7}Porodila dřív, než na ni přišly bolesti;
dříve než zasténala, narodil se jí syn!
^{Isa 66:8}Kdo kdy slyšel co takového?
Kdo kdy viděl co podobného?
Vznikne snad země v jednom dni?
Narodí se národ v jeden okamžik?
Jakmile však Dcera sionská rodit začala,
hned svoje děti na svět přivedla!

^{Isa 66:9}Copak já, který otevírám lůno,
nepůsobím i porod? praví Hospodin.
Copak já, který vedu k porodu,
lůno uzavřu? praví tvůj Bůh.

^{Isa 66:10}S Dcerou jeruzalémskou se veselte,
všichni, kdo ji milujete, jásejte!
Radujte se, radujte spolu s ní,
všichni, kdo jste nad ní truchlili!
^{Isa 66:11}Budete sát do sytosti z prsů její útěchy,
zalykat se rozkoší v jejím kyprém náručí!

^{Isa 66:12}Neboť toto praví Hospodin:

Hle – jako řekou zaplavím ji pokojem
a slávou národů jako rozvodněným potokem.
Budete se kojit v jejím náručí,
na jejím klíně budete laskáni.
^{Isa 66:13}Jako když matka své dítě konejší,
tak já vás potěším –
v Jeruzalémě dojdete útěchy.

^{Isa 66:14}Až to uvidíte, vaše srdce zajásá
a celí rozkvetete jako bylina.
Hospodinovým služebníkům bude zjevná jeho ruka,
na své nepřátele se však rozhněvá.

Hospodin přichází

^{Isa 66:15}Hle – Hospodin přichází s ohněm,
jeho vozy jsou jako vichřice!
V zuřivosti vylije svůj hněv,
své hrozby v plamenech.
^{Isa 66:16}Hospodin se bude soudit ohněm,
svým mečem s každým člověkem;
Hospodin mnohé pobije.
^{Isa 66:17}Ti, kdo se posvěcují a očišťují pro zahrady ^[1249]
po vzoru toho, kdo je vprostřed nich,
ti, kdo jedí maso prasat, krys a jiné havěti,
zahynou spolu s ním, praví Hospodin.

^{Isa 66:18}Já však znám ^[1250] jejich skutky i jejich smýšlení, a proto přijdu, abych shromáždil všechny národy a jazyky; přijdou a moji slávu uvidí! ^{Isa 66:19}Vložím na ně znamení a ty, kteří vyváznou, pošlu mezi národy – do Taršiše, Libye ^[1251] a Lydie, k těm slavným lučištníkům, do Tubalu a Řecka, ke vzdáleným ostrovům, kde o mně ještě nikdy neslyšeli a moji slávu nikdy neviděli. Budou zvěstovat mou slávu mezi národy! ^{Isa 66:20}Na koních, vozech a povozech, na mezcích a velbloudech pak přivedou všechny vaše bratry ze všech národů jako dar Hospodinu na moji svatou horu do Jeruzaléma, praví Hospodin. Přivedou je tak, jako když synové Izraele přinášejí svůj dar do Hospodinova domu v čistých nádobách. ^{Isa 66:21}A i z nich některé přijmu za kněží a levity, praví Hospodin.

^{Isa 66:22}Jako to nové nebe a nová zem,
které učiním, ^[1252]
zůstanou přede mnou, praví Hospodin,
tak zůstane i vaše jméno a vaši potomci.
^{Isa 66:23}Od novoluní do novoluní,
od soboty do soboty
přicházet budou všichni lidé,
aby se mi klaněli, praví Hospodin.

^{Isa 66:24}Vyjdou a spatří mrtvoly
těch, kdo se proti mně vzbouřili.
Jejich červ totiž nehyne
a jejich oheň nehasne –
všem lidem budou k výstraze!

Jeremiáš

Soud nad Jeruzalémem

Kapitola 1

^{Jer 1:1}Slova Jeremiáše, syna Chilkiášova, jednoho z kněží v Anatotu v kraji Benjamín. ^{Jer 1:2}Ve třináctém roce vlády judského krále Jošiáše, syna Amonova, dostal slovo Hospodinovo ^{Jer 1:3}a to pokračovalo během vlády judského krále Joakima, syna Jošiášova, a až do konce jedenáctého roku judského krále Cidkiáše, syna Jošiášova, totiž do vystěhování Jeruzaléma v pátém měsíci. ^[1253]

Co vidíš?

^{Jer 1:4}Dostal jsem slovo Hospodinovo:

^{Jer 1:5}„Než jsem tě zformoval v matčině lůně,
znal jsem tě.
Ještě než jsi přišel na svět,
posvětil jsem tě;
národům učinil jsem tě prorokem.“

^{Jer 1:6}„Ach ne, Hospodine, Pane můj,“ zvolal jsem. „Neumím přece mluvit! Jsem ještě dítě!“

^{Jer 1:7}„Neříkej, že jsi ještě dítě,“ odpověděl mi Hospodin, „ale jdi, kamkoli tě pošlu, a říkej, cokoli ti přikážu. ^{Jer 1:8}Neboj se jich – vždyť já jsem s tebou, abych tě vysvobozoval, praví Hospodin.“ ^{Jer 1:9}Tehdy Hospodin vztáhl ruku, dotkl se mých úst a řekl mi: „Hle, vložil jsem ti do úst svá slova. ^{Jer 1:10}Pohleď, dnes tě ustanovuji nad národy a královstvími, abys vyvracel a podvracel, ničil a bořil a abys budoval a sázel.“

^{Jer 1:11}Dostal jsem slovo Hospodinovo: „Co vidíš, Jeremiáši?“

„Vidím prut mandloně,“ odpověděl jsem.

^{Jer 1:12}„Vidíš dobře,“ řekl mi Hospodin, „neboť já bdím nad svým slovem, abych je vykonal.“ ^[1254]

^{Jer 1:13}Znovu jsem dostal slovo Hospodinovo: „Co vidíš?“

„Vidím vroucí kotel,“ odpověděl jsem, „jak se naklání od severu.“

^{Jer 1:14}„Od severu se valí neštěstí na všechny obyvatele země,“ řekl mi Hospodin. ^{Jer 1:15}„Hle, svolávám všechny kmeny severních království, praví Hospodin.

Přijdou a postaví své trůny
proti branám Jeruzaléma;
obklíčí dokola jeho hradby
i všechna judská města.
^{Jer 1:16}Odsoudím je za všechno jejich zlo,
za to, že mě opustili,
za to, že cizím bohům pálili kadidlo
a dílu svých rukou se klaněli.

^{Jer 1:17}Ty si však vyhrň rukávy! Vstaň a řekni jim, cokoli ti přikážu. Neděs se jich, nebo tě před nimi zděsím. ^{Jer 1:18}Hle, dnes jsem tě učinil opevněným městem, železným sloupem a bronzovou hradbou proti celé judské zemi – proti jejím králům, jejím velmožům, jejím kněžím i jejímu lidu. ^{Jer 1:19}Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě – vždyť já jsem s tebou, abych tě vysvobozoval, praví Hospodin.“

Kapitola 2

Nevěrný lid

^{Jer 2:1}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Jer 2:2}„Jdi a volej, ať to Jeruzalém slyší – Tak praví Hospodin:

Vzpomínám, jak jsi v mládí byla oddaná,
jak jsi milovala jako nevěsta,
jak jsi mě následovala pouští,
v tom nehostinném kraji.
^{Jer 2:3}Izrael býval Hospodinu svatý,
byl prvotinou jeho úrody;
všichni, kdo jej hltali, bývali potrestáni
a přišlo na ně neštěstí, praví Hospodin.“

^{Jer 2:4}Slyšte slovo Hospodinovo, dome Jákobův, všechny rodiny Izraelova domu! ^{Jer 2:5}Tak praví Hospodin:

„Co na mně vaši otcové našli špatného,
že ode mě odešli tak daleko?
Marnost následovali
a marností se stali. ^{[1255]
Jer 2:6}Už se neptali: ‚Kde je Hospodin,
který nás vyvedl z Egypta,
který nás provázel na poušti
zemí pustou a plnou jam,
zemí sucha a stínu smrti,
zemí, kterou se nechodí,
kde není ani živáčka?‘

^{Jer 2:7}Vedl jsem vás do země krásné jako sad,
abyste požívali dary, které plodila.
Vy jste však přišli a zprznili mou zemi,
zohavili jste mé dědictví!
^{Jer 2:8}Ani kněží se neptali:
‚Kde je Hospodin?‘
Znalci Zákona mě neznali,
pastýři lidu mě zradili,
proroci prorokovali při Baalovi,
následovali nesmysly.

^{Jer 2:9}Proto vás znovu obviňuji, praví Hospodin,
a ještě i vaše vnuky obviním.
^{Jer 2:10}Jeďte se podívat na středomořské ostrovy,
pošlete někoho k beduínům na poušti;
dobře se podívejte a zvažte to:
Kdy se co takového stalo?
^{Jer 2:11}Vyměnil nějaký národ své bohy,
i když to žádní bozi nebyli?
Můj lid ale svou Slávu vyměnil
za nesmysly!

^{Jer 2:12}Zděste se, nebesa, otřásejte se
hrůzou nad tím, co se stalo, praví Hospodin.
^{Jer 2:13}Můj lid totiž spáchal dvojí zlo:
Opustili mne, pramen živých vod,
a vykopali si své rozpukané nádrže,
ze kterých voda vyteče.

^{Jer 2:14}Copak je Izrael otrok?
Copak se narodil jako čeledín?
Proč se tedy stal kořistí?
^{Jer 2:15}Vrčeli a řvali nad ním lvi;
jeho zem zpustošili, města spálili,
takže v nich nikdo nebydlí.
^{Jer 2:16}Z Memfisu a Dafné přišli muži,
kteří ti lebku rozbili.

^{Jer 2:17}Copak si za to nemůžeš sama?
Opustilas Hospodina, svého Boha,
tenkrát, když s tebou putoval.
^{Jer 2:18}Co z toho máš, chodit do Egypta –
aby ses vody z Nilu ^[1256] napila?
Co z toho máš, do Asýrie cestovat –
aby ses napila z řeky Eufrat?
^{Jer 2:19}Za vyučenou ti dá špatnost tvá,
tvé odvrácení tě vytrestá.
Poznáš a uvidíš, jak zle a trpce chutná,
žes opustila Hospodina, svého Boha,
a bázeň přede mnou jsi ztratila,
praví Hospodin, Pán zástupů.

^{Jer 2:20}Své jho jsi už dávno rozlámala,
své postroje jsi strhala:
‚Nebudu sloužit!‘ říkalas.
Na kdejakém vyšším návrší
a pod kdejakým stromem košatým
se ale válíš jako nevěstka.
^{Jer 2:21}Já jsem tě sázel jako výbornou révu
z nejušlechtilejších sazenic.
Jak ses mi mohla takhle zvrhnout
v plané křoví, jež mi nepatří? ^{[1257]
Jer 2:22}I kdyby ses mýdlem vydrhla
a louhu přidala sebevíc,
skvrna tvé viny přede mnou zůstává,
praví Panovník Hospodin.

^{Jer 2:23}Jak můžeš říkat: ‚Jsem bez poskvrny,
nechodila jsem za baaly.‘
Jen se podívej, cos prováděla v Údolí, ^[1258]
nad tím, cos páchala, se zamysli!
Jsi velbloudice pádící svými cestami,
^{Jer 2:24}divoká oslice, zvyklá na poušti.
Jakmile lačně zavětříš,
kdo zadrží tvůj chtíč?
Kdokoli po ní v čas říje zatouží,
najde ji snadno, bez námahy.
^{Jer 2:25}Dej pozor, ať si neuchodíš nohy
a ať se žízní neumoříš.
‚Ne ne,‘ odpovídáš, ‚marné řeči!
Miluji cizí a půjdu za nimi!‘

^{Jer 2:26}Jako má hanbu přistižený zloděj,
tak je hanebný celý dům Izraele
se svými králi a velmoži
i s kněžími a proroky.
^{Jer 2:27}Dřevo oslovují: ‚Otče náš,‘
kameni říkají: ‚Jsi má rodička.‘
Ukazují mi záda, a ne tvář,
jakmile je však stihne bída,
volají: ‚Přijď a zachraň nás!‘
^{Jer 2:28}Kde jsou ti tví bohové, které sis pořídil?
Jen ať tě přijdou z tvé bídy zachránit!
Máš přece tolik bohů, Judo –
jednoho boha na každé město!

^{Jer 2:29}Z čeho mě chcete obvinit?
Všichni jste mě zradili, praví Hospodin.
^{Jer 2:30}Nadarmo jsem bil váš lid,
nedal se poučit.
Své proroky jste mečem hubili
jako nenasytní lvi.“

^{Jer 2:31}Vy jedno pokolení, pohleďte, co praví Hospodin:

„Jsem snad Izraeli pouští?
Zemí temnoty?
Proč můj lid říká: ‚Jsme volní!
Chodit za tebou? Už nikdy!‘
^{Jer 2:32}Zapomene snad dívka na svůj šperk?
Zapomene se nevěsta obléci ke svatbě?
Můj lid však na mě zapomněl –
kolik už je to let?

^{Jer 2:33}Jak jsi šikovná v honbě za milováním!
I nejhorší coury teď můžeš poučit.
^{Jer 2:34}Roucho máš potřísněné krví ubohých,
ne přistižených lupičů, ale nevinných.
A při tom všem ^{Jer 2:35}ještě říkáš:
‚Jsem nevinná. Jeho hněv se mi vyhýbá!‘
Nuže, budu tě soudit za tvá slova,
prý: ‚Já jsem nehřešila.‘

^{Jer 2:36}Proč stále někam chodíš
a stále měníš směr?
Jako ses zklamala v Asýrii, ^[1259]
zklameš se Egyptem.
^{Jer 2:37}I odtud odejdeš s hlavou v dlaních.
Hospodin zavrhl ty tvé opory,
žádnou pomoc u nich nenajdeš.“

Kapitola 3

^{Jer 3:1}„Řekněme, že někdo propustí manželku, ta od něj odejde a vdá se za jiného. Copak se k ní může zase vrátit? Tím by se země hrozně poskvrnila! ^[1260] Tys ale smilnila s tolika milenci, a chceš se ke mně vrátit?“ praví Hospodin.

^{Jer 3:2}„Jen se rozhlédni kolem dokola:
Na kterém holém vršku ses neválela?
Čekalas na milence někde u cesty,
jako beduín vysedává na poušti.
Svým smilstvem a svou zkažeností
jsi poskvrnila zemi!
^{Jer 3:3}Když potom přestal padat liják
a nepřišel ani jarní déšť,
byla jsi zatvrzelá jako coura,
odmítala ses zastydět.
^{Jer 3:4}A teď mi ještě říkáš: ‚Otče,
od mládí jsi mě provázel!
^{Jer 3:5}Snad se nebudeš hněvat věčně?
Zůstaneš navždy rozzloben?‘
Takto mluvíš, a přitom hle –
pácháš zlo, jak jen dovedeš!“

Vraťte se

^{Jer 3:6}Za dnů krále Jošiáše mi Hospodin řekl: „Vidíš, co provádí ta poběhlice Izrael? Tahá se na kdejaký vyšší kopec a pod kdejaký košatý strom, aby tam smilnila. ^{Jer 3:7}Říkal jsem si, že po všem, co provedla, se vrátí ke mně, ale nevrátila se.

Viděla to její sestra, zrádkyně Juda. ^{Jer 3:8}Viděla, ^[1261] že jsem tu poběhlici Izrael kvůli všemu jejímu cizoložství propustil a dal jí rozlukový list. Její sestra, ta zrádkyně Juda, se toho ale nelekla a odešla smilnit i ona. ^{Jer 3:9}Svým lehkovážným smilstvem poskvrnila zem, když cizoložila s kamením a dřevem. ^{Jer 3:10}Ani po tom všem se ale ta její sestra, ta zrádkyně Juda, ke mně nevrátila celým srdcem – pouze falešně, praví Hospodin.“

^{Jer 3:11}Hospodin mi řekl: „I ta poběhlice Izrael vypadá nevinně vedle Judy, té zrádkyně. ^{Jer 3:12}Jdi a volej tato slova směrem na sever:

Izraeli, ty poběhlice, vrať se, praví Hospodin;
nebudu už na vás hledět s nevolí.
Jsem přece milosrdný, praví Hospodin,
a nehněvám se navěky.
^{Jer 3:13}Jen uznej, že ses provinila,
žes byla Hospodinu, svému Bohu, nevěrná,
že jsi stále jen za cizími běhala
pod kdejaký strom košatý,
mě jsi však neposlouchala,
praví Hospodin.

^{Jer 3:14}Vraťte se, můj odvrácený lide, praví Hospodin, vždyť já jsem vaším manželem. Přijmu vás, po jednom z města, po dvou z rodiny a přivedu vás na Sion. ^{Jer 3:15}Dám vám pastýře podle svého srdce a ti vás budou pást moudře a rozumně. ^{Jer 3:16}A tehdy, až se ve své zemi rozmnožíte a rozmůžete, praví Hospodin, v těch dnech už nebude ani zmínky o Truhle Hospodinovy smlouvy. Ani na mysl už nepřijde, nikdo si na ni nevzpomene; nikomu nebude chybět a nebude se znovu vyrábět. ^{Jer 3:17}V ten čas nazvou Jeruzalém Hospodinovým trůnem a budou se tam scházet všechny národy – k Hospodinovu jménu v Jeruzalémě. Už se nebudou řídit svým zarputilým a zlým srdcem. ^{Jer 3:18}V těch dnech přijde dům Judy k domu Izraele a vydají se společně ze země na severu do země, kterou jsem dal za dědictví vašim otcům.

^{Jer 3:19}Říkal jsem si: Jak rád bych tě počítal za svůj lid a dal ti za dědictví tu krásnou zemi, nejcennější skvost mezi národy! Říkal jsem si, že mě budeš nazývat ‚Otče‘ a neodvrátíš se ode mě. ^{Jer 3:20}Vy jste mi ale, dome Izraele, byli nevěrní jako žena nevěrná svému druhovi, praví Hospodin.“

^{Jer 3:21}Na holých vrších je slyšet křik –
synové Izraele s pláčem žadoní,
protože svou cestu zkřivili
a na Hospodina, svého Boha, nedbali.

^{Jer 3:22}„Vraťte se, mé odvrácené děti,
já vaše odvrácení uzdravím.“ ^[1262]

Hle – jdeme k tobě, už jsme tu!
Ty, Hospodine, jsi náš Bůh!
^{Jer 3:23}Ano, ten povyk na výšinách
i horách je pouhý klam.
Ano, v Hospodinu, našem Bohu,
je pro Izrael záchrana!

^{Jer 3:24}Co těžce vydobyli naši otcové,
to nám „Hanba“ ^[1263] hltala už od mládí.
Přišli jsme o jejich ovce i dobytek
stejně jako o syny a o dcery.
^{Jer 3:25}Proto teď uléháme v hanbě
a potupou jsme přikryti.
Proti Hospodinu, svému Bohu, jsme hřešili
jak my, tak naši otcové,
od mládí až do dnešního dne
a Hospodina, svého Boha, jsme neposlouchali.

Kapitola 4

^{Jer 4:1}„Kéž by ses, Izraeli, vrátil, praví Hospodin,
kéž by ses ke mně navrátil!
Kéž bys mi své nechutnosti odklidil z očí
a víc už nebloudil!
^{Jer 4:2}Kéž bys v pravdě, soudu a spravedlnosti
přísahal: ‚Jakože žije Hospodin!‘
Pak by si jeho jménem žehnaly národy
a jím se chlubily.“

^{Jer 4:3}Toto praví Hospodin obyvatelům Judy a Jeruzaléma:

„Zorejte zemi ležící ladem
a nesejte už do trní. ^{[1264]
Jer 4:4}Pro Hospodina se obřežte,
obřežte svá srdce, ^[1265]
lide judský a obyvatelé jeruzalémští,
ať můj hněv nevyšlehne plamenem,
ať se nerozpálí vašimi zločiny,
takže by nešel uhasit.“

Zkáza od severu

^{Jer 4:5}„Oznamte to v Judsku,
rozhlaste v Jeruzalémě,
po celé zemi ať troubí polnice,
volejte ze všech sil a říkejte:
‚Shromážděte se!
Prchněme do opevněných měst!‘
^{Jer 4:6}Na Sion namiřte korouhev:
Rychle do bezpečí! Nestůjte!
Od severu totiž přivádím neštěstí,
strašné ničení.

^{Jer 4:7}Lev vyskočil ze své houštiny,
hubitel národů vyrazil.
Vydal se ze své domoviny,
aby tvou zemi zpustošil.
Z tvých měst zbudou pouhé trosky,
v nichž nikdo nebydlí.
^{Jer 4:8}Proto se oblečte pytlem,
naříkejte a truchlete:
‚Hospodinův planoucí hněv
nás nemine!‘
^{Jer 4:9}Toho dne, praví Hospodin,
se zhroutí král i velmoži;
kněží budou tehdy zděšeni
a proroci hrůzou oněmí.“

^{Jer 4:10}„Ach ne, Hospodine, Pane můj!“ zvolal jsem. „Jak jsi mohl tento lid a Jeruzalém tak podvést? Prý: ‚Budete žít v pokoji,‘ a přitom nám na hrdlo sahá meč!“

^{Jer 4:11}V ten čas bude tomuto lidu i Jeruzalému řečeno: „Od holých vrchů na poušti se žene žhavý vichr na můj lid. Ne aby převíval zrní a ne aby čistil – ^{Jer 4:12}na to je příliš silný. Přichází ode mě. To já teď nad nimi vynesu rozsudek.“

^{Jer 4:13}Už se žene jako mraky,
jeho vozy jako vichřice,
koně rychlejší než orli –
běda, je s námi konec!

^{Jer 4:14}„Omyj své srdce od zla, Jeruzaléme,
a budeš zachráněn.
Jak dlouho ještě budeš
přemýšlet zvráceně?
^{Jer 4:15}Hlasatel z Danu už je slyšet,
z pohoří Efraim jde zlá zvěst.
^{Jer 4:16}Oznamte národům: ‚Už jsou tu!‘
Ohlaste Jeruzalému:
‚Zdaleka tě přišli oblehnout,
proti judským městům se rozkřiknou!‘
^{Jer 4:17}Obklíčili Jeruzalém jako hlídači pole,
neboť se vzbouřil proti mně, praví Hospodin.
^{Jer 4:18}To ty tvé způsoby a tvé skutky
ti to zavinily.
To je tvé neštěstí, ano tak trpké,
zasáhne tě přímo do srdce!“

^{Jer 4:19}Bolí, bolí mě to v břiše!
Bolestí svíjím se!
Srdce mám sevřené,
mé srdce se chvěje –
nemohu zůstat mlčet!
Slyšíš, má duše, hlas polnice?
Troubí na poplach, do boje!
^{Jer 4:20}Pohromu stíhá pohroma,
celá země je zničena.
Má vlast je náhle v sutinách,
můj domov je ten tam.
^{Jer 4:21}Jak dlouho uvidím válečné prapory?
Jak dlouho uslyším troubit polnici?

^{Jer 4:22}„Můj lid se musel zbláznit –
už mě neznají.
Jsou jako hloupé děti –
rozum nemají.
Ve zlu jsou velmi šikovní,
konat dobro však neumí.“

^{Jer 4:23}Viděl jsem zemi – hle, pustá a prázdná, ^[1266]
vzhlédl jsem k nebi – bylo bez světla.
^{Jer 4:24}Viděl jsem hory – celé se chvěly,
otřásaly se všechny pahorky.
^{Jer 4:25}Viděl jsem a hle – nikde ani člověk
a všichni ptáci zmizeli.
^{Jer 4:26}Viděl jsem – a hle, sad se stal pouští,
všechna města padla před Hospodinem,
když vzplanul jeho hněv!

^{Jer 4:27}Tak praví Hospodin:

„Z celé země zbudou sutiny,
i když ji zcela nezničím.
^{Jer 4:28}A proto bude země truchlit
i nebe nahoře se do tmy zahalí;
co jsem řekl, totiž nevezmu zpátky,
co jsem rozhodl, to nezměním.“

^{Jer 4:29}Jakmile zaslechli jezdce a lukostřelce,
každé město se dalo na útěk.
Do houští lezli, na skály šplhali,
každé město je opuštěné,
nezůstal ani človíček.

^{Jer 4:30}Co si však, nebožačko, počneš ty?
Vezmeš si šarlatové šaty?
Zlatými šperky se ozdobíš?
Budeš si řasenkou líčit oči?
Zbytečné krášlení!
Tví milenci tebou pohrdají,
chystají se tě zavraždit!

^{Jer 4:31}Slyším křik jakoby ženy v bolestech,
jako když matka rodí poprvé –
křik sténající Dcery sionské,
jež vzpíná ruce: „Běda mi!
Život mě opouští před vrahy!“

Kapitola 5

Jak ti mohu odpustit?

^{Jer 5:1}„Projděte jeruzalémské ulice,
dívejte se a pátrejte,
prohledejte jeho tržiště.
Najdete-li někoho, kdo dbá na právo
a usiluje o věrnost,
pak Jeruzalému prominu.
^{Jer 5:2}I když říkají: ‚Jakože Hospodin žije,‘
stejně přísahají křivě!“

^{Jer 5:3}Ty ale, Hospodine, přece jistě
očima pátráš po věrnosti.
Bil jsi je, ale necítili bolest,
hubils je, ale nedali se poučit.
Tváře zatvrdili víc než kámen,
vrátit se odmítli.
^{Jer 5:4}Řekl jsem si: Jsou to jen chudáci;
chovají se jako blázni,
protože Hospodinovu cestu neznají,
nevědí, co jejich Bůh nařídil.
^{Jer 5:5}Půjdu raději za mocnými
a s nimi promluvím;
ti přece Hospodinovu cestu znají,
ti vědí, co jejich Bůh nařídil.
Jenže ti také jeden jako druhý
své jho rozlámali,
postroje ze sebe strhali. ^{[1267]
Jer 5:6}Proto se na ně z lesa vrhne lev,
vlk z pustiny je rozsápe,
leopard bude číhat u jejich měst
a roztrhá každého, kdo vyjde ven.
Už bylo příliš jejich vzpour,
jejich nevěry už bylo dost!

^{Jer 5:7}„Jak ti to mohu odpustit?
Tví synové mě opustili
a přísahají skrze nebohy. ^[1268]
Jen co jsem je nasytil,
odešli cizoložit,
houfem se valí do domu nevěstky.
^{Jer 5:8}Hřebci jedni vykrmení a vilní,
po manželce bližního všichni řehtají.
^{Jer 5:9}Copak je mohu nechat bez trestu?
praví Hospodin.
Copak je nemám stihnout pomstou,
když je ten národ takový?

^{Jer 5:10}Projděte jejich vinice a pustošte,
ale nezničte je úplně.
Odstraňte jejich výhonky,
protože nejsou Hospodinovy.
^{Jer 5:11}Proradně mě totiž zradili –
jak dům Izraele, tak dům Judy,
praví Hospodin.“

^{Jer 5:12}Popírali Hospodina
se slovy: „To není on!
Na nás nepřijde žádná bída,
nepocítíme meč ani hladomor.
^{Jer 5:13}Proroci jen tak do větru žvaní,
nemají žádné poselství –
ať se to stane jim samotným!“

^{Jer 5:14}Nuže, tak praví Hospodin, Bůh zástupů:

„Protože říkají takové věci,
hle, já ti dám do úst slova jako oheň,
jenž spálí jako dříví tento lid.
^{Jer 5:15}Hle, dome Izraele, přivedu na vás
národ zdaleka, praví Hospodin.
Národ prastarý je to, národ odvěký,
národ, jehož jazyk neznáš,
a nerozumíš, co říkají.
^{Jer 5:16}Samí udatní hrdinové,
jejich toulec zeje jako hrob.
^{Jer 5:17}Pohltí tvou úrodu i tvůj chléb,
pohltí tvé syny i tvé dcery,
pohltí tvé ovce i tvůj dobytek,
pohltí tvou révu i tvé fíkoví.
Mečem dobude tvá opevněná města,
na která ses tak spoléhal.

^{Jer 5:18}Ale ani v těch dnech, praví Hospodin, s vámi neskoncuji. ^{Jer 5:19}Až se budou ptát: ‚Proč nám to všechno Hospodin, náš Bůh, udělal?‘ odpovíš jim: ‚Protože jste mě opustili a sloužili jste ve své zemi cizím bohům, proto budete v jiné zemi sloužit cizákům.‘

^{Jer 5:20}Oznamte to v domě Jákobově,
v Judsku to rozhlaste:
^{Jer 5:21}Poslouchejte, vy nechápaví hlupáci,
kteří mají oči, ale nevidí,
mají uši, ale neslyší! ^{[1269]
Jer 5:22}Neměli byste mě mít v úctě? praví Hospodin.
Neměli byste se přede mnou chvět?
Moři jsem pískem vytyčil hranice
nepřekročitelným, věčným zákonem.
Bouří se moře, ale nic nezmůže,
vlny burácejí, ale nevylijí se.
^{Jer 5:23}Tento lid má však srdce odbojné a zpupné;
odvrátili se a odešli.
^{Jer 5:24}Ani je nenapadlo říci:
‚Mějme Hospodina, svého Boha, v úctě!
On dává podzimní i jarní deště v pravý čas,
zachovává nám týdny určené pro sklizeň.‘
^{Jer 5:25}Vaše viny to ale pokazily,
vaše hříchy vás těch darů zbavily!

^{Jer 5:26}V mém lidu se najdou zločinci,
číhají schovaní jako ptáčníci,
nastražili past, aby lidi lovili.
^{Jer 5:27}Jako je plno ptáků v kleci,
tak jsou jejich domy plné lsti.
Takhle dosáhli moci a bohatství,
^{Jer 5:28}vypasení jsou a otylí.
Předhánějí se svými zločiny,
o spravedlnost nestojí,
práva sirotků neprosazují,
nehájí chudé v jejich při.
^{Jer 5:29}Copak je mohu nechat bez trestu?
praví Hospodin.
Copak je nemám stihnout pomstou,
když je ten národ takový?

^{Jer 5:30}Co se to v téhle zemi děje?
Hrůza! Děs!
^{Jer 5:31}Proroci prorokují lživě,
kněží vládnou na vlastní pěst
a můj lid to takhle miluje!
Co si však počnete nakonec?“

Kapitola 6

Varování Jeruzalému

^{Jer 6:1}„Synové Benjamínovi, prchněte,
z Jeruzaléma utečte!
V Tekoji na roh zatrubte,
dejte znamení nad Bet-keremem:
Od severu se blíží neštěstí,
strašné ničení!

^{Jer 6:2}Ta přelíbezná pastvina,
Dcera sionská, bude zničena.
^{Jer 6:3}Přitáhnou k ní pastýři se svými stády,
postaví své stany kolem ní
a každý spase, na co natrefí.

^{Jer 6:4}‚Připravte se k boji proti ní!
Zaútočíme o poledni!‘
‚Běda, den už se nachýlil,
večer už vrhá dlouhý stín.‘
^{Jer 6:5}‚Zaútočíme tedy v noci!
Zboříme jejich pevnosti!‘“

^{Jer 6:6}Tak praví Hospodin zástupů:

„Kácejte les,
proti Jeruzalému násep navršte!
To je to město, které čeká trest –
je naplněné útlakem!
^{Jer 6:7}Jako ze studny tryská voda,
tak z toho města tryská zloba.
Útlak a zhouba se v něm rozléhá,
jeho bolesti a rány mám stále před očima.
^{Jer 6:8}Jeruzaléme, nech se napravit,
jinak se od tebe odvrátím;
jinak tě obrátím v sutiny,
v zemi, jež není k bydlení.“

^{Jer 6:9}Tak praví Hospodin zástupů:

„Proberte pozůstatek Izraele,
jako když se paběrkuje vinice.
Znovu prohrábni její ratolesti,
jako když vinař sbírá hrozny.“

^{Jer 6:10}S kým ale mohu mluvit,
koho varovat, aby slyšeli?
Hle, mají neobřezané uši,
vůbec neposlouchají!
Hle, Hospodinovo slovo je uráží,
nelíbí se jim!
^{Jer 6:11}Jsem plný Hospodinova hněvu,
zadržovat už ho nemohu.

„Vylij ho tedy na děti v ulicích
i tam, kde se baví mládenci.
Vždyť budou zachváceni muži i s ženami,
ba i starci, kteří dožili své dny.
^{Jer 6:12}Jejich domy pak připadnou jiným
spolu s poli a ženami,
až vztáhnu ruku na všechny,
kdo žijí v této zemi, praví Hospodin.

^{Jer 6:13}Vždyť od nejmenších až po největší
každý jen hledá mrzký zisk;
od proroků až po kněží
každý jen podvádí.
^{Jer 6:14}Můj těžce poraněný lid
léčí ledabylými slovy:
‚Klid, jen klid‘ –
jenže klid není! ^{[1270]
Jer 6:15}Copak se za své ohavnosti nestydí?
Ne, oni stud vůbec neznají,
ani se nezačervenají.
Proto padnou mezi padlými,
zhroutí se v čas zúčtování,
praví Hospodin.“

^{Jer 6:16}Tak praví Hospodin:

„Zastavte se na cestách, rozhlédněte se,
ptejte se po stezkách pradávných:
Kde je ta dobrá cesta? Po ní jděte
a vaše duše najdou odpočinutí.
Vy jste však řekli: ‚Nepůjdem!‘
^{Jer 6:17}Ustanovil jsem nad vámi strážné:
Dávejte pozor na zvuk polnice.
Vy jste však řekli: ‚Nechceme!‘
^{Jer 6:18}Proto, národy, slyšte
a buďte svědkové
toho, co se jim stane.
^{Jer 6:19}Slyš, země:
Hle, přivádím na tento lid neštěstí,
ovoce toho, jak smýšleli,
neboť má slova neposlouchali
a můj Zákon zavrhli.
^{Jer 6:20}K čemu je mi to kadidlo ze Sáby,
k čemu vonný puškvorec z dálné ciziny?
Nemohu přijmout vaše zápaly,
vaše oběti se mi nelíbí!“

^{Jer 6:21}Nuže, tak praví Hospodin:

„Hle, kladu tomuto lidu překážky,
o které klopýtnou rodiče i děti,
zahynou přátelé i sousedi.“

^{Jer 6:22}Tak praví Hospodin:

„Hle, ze země na severu vojsko přichází,
od konců světa zvedá se národ mohutný!
^{Jer 6:23}Jsou vyzbrojeni luky a šavlemi,
jsou krutí a soucit neznají,
burácejí jak mořské vlny,
ženou se na koních.
Jak jeden muž jsou sšikovaní do boje,
Dcero sionská, proti tobě!“

^{Jer 6:24}Jakmile jsme o nich slyšeli,
ruce nám ochably.
Jsme přemoženi úzkostí,
jako když na rodičku přijdou bolesti.
^{Jer 6:25}Nevycházejte na pole!
Na cestu nevyrážejte!
Nepřítel třímá meč!
Hrůza všude kolem!
^{Jer 6:26}Můj lide, obleč se pytlem,
svíjej se v popelu,
naříkej jako nad jedináčkem
v nejtrpčím smutku –
vždyť na nás táhne zhoubce
a v okamžiku bude tu!

^{Jer 6:27}„Učinil jsem tě ve svém lidu prubířem,
abys ho zkoumal a vyzkoušel,
abys prověřil ryzost jejich cest.
^{Jer 6:28}Všichni jsou to zatvrzelí buřiči,
jako by byli z bronzu nebo železa;
pomlouvají, kudy chodí,
všichni jsou zvrhlost sama.
^{Jer 6:29}Měchy dmýchají naplno,
oheň už pohltil všechno olovo,
to přetavování však bylo nadarmo;
zlo se nevyčistilo.
^{Jer 6:30}Odpad po stříbru – tak se jmenují,
protože Hospodin je odhodil.“

Kapitola 7

Kázání v chrámě

^{Jer 7:1}Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina: ^{Jer 7:2}„Postav se do brány Hospodinova chrámu a volej tam tato slova:

Slyšte slovo Hospodinovo, všichni z Judy, kteří se těmito branami přicházíte klanět Hospodinu! ^{Jer 7:3}Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Napravte své cesty a své jednání, a já vás tu nechám žít. ^{Jer 7:4}Přestaňte spoléhat na klamné řeči – prý: ‚Hospodinův chrám, Hospodinův chrám, Hospodinův chrám!‘ ^{Jer 7:5}Jedině pokud napravíte své cesty a své jednání – pokud se mezi sebou budete řídit právem, ^{Jer 7:6}pokud přestanete vykořisťovat přistěhovalce, sirotky a vdovy, pokud přestanete na tomto místě prolévat nevinnou krev a nebudete už k vlastní škodě následovat cizí bohy – ^{Jer 7:7}pak vás tu nechám žít, v té zemi, kterou jsem dal vašim otcům od věků až na věky.

^{Jer 7:8}Jen se podívejte! Vždyť na ty klamné řeči spoléháte marně! ^{Jer 7:9}Copak můžete krást, vraždit, cizoložit, křivě přísahat, pálit kadidlo Baalovi, následovat cizí neznámé bohy ^{Jer 7:10}a pak si přijít stoupnout přede mě v tomto domě, který se nazývá mým jménem, a prohlásit: ‚Jsme spaseni‘? To abyste mohli páchat všechny ty ohavnosti? ^{Jer 7:11}To se podle vás tento dům, který se nazývá mým jménem, stal doupětem lupičů? Jenže já to dobře vidím, praví Hospodin. ^{Jer 7:12}Jen si zajděte do Šíla, na místo, kde jsem kdysi nechal přebývat své jméno, a podívejte se, co jsem s ním kvůli zkaženosti svého lidu Izraele udělal! ^[1271]

^{Jer 7:13}Zatímco jste páchali všechny ty zločiny, praví Hospodin, já jsem k vám mluvil. Znovu a znovu jsem k vám mluvil, ale vy jste neposlouchali. Volal jsem vás, ale vy jste neodpovídali. ^{Jer 7:14}S tímto domem, který se nazývá mým jménem a na který se spoléháte, s tímto místem, které jsem dal vám i vašim otcům, proto udělám totéž, co jsem udělal se Šílem. ^{Jer 7:15}Vás pak od sebe zapudím, jako jsem zapudil všechny vaše bratry, celé pokolení Efraim!“ ^[1272]

Falešné náboženství

^{Jer 7:16}„Nemodli se za tento lid. Nevysílej za ně prosby a modlitby. Nenaléhej na mě, já tě nevyslyším. ^{Jer 7:17}Copak sám nevidíš, co páchají v judských městech a na jeruzalémských ulicích? ^{Jer 7:18}Děti sbírají dříví, otcové zapalují oheň a ženy zadělávají těsto na koláče pro Královnu nebes. ^[1273] Také přinášejí úlitby cizím bohům, aby mě uráželi. ^{Jer 7:19}Urážejí tím ale mě? praví Hospodin. Neurážejí spíš sami sebe k vlastní ostudě?“

^{Jer 7:20}Nuže, tak praví Panovník Hospodin: „Hle, na toto místo se vylije můj rozhořčený hněv – na lidi i dobytek, na stromy v sadech i na plody země. Vzplane a už nezhasne!“

^{Jer 7:21}Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: „Jen si hromaďte zápaly k obětem, jen si to maso snězte! ^{Jer 7:22}Tehdy, když jsem vaše otce vyvedl z Egypta, nemluvil jsem s nimi proto, abych jim dal přikázání o zápalech a obětech, ^{Jer 7:23}ale přikázal jsem jim toto: ‚Poslouchejte mě, a budu vaším Bohem a vy budete mým lidem. Choďte vždy po cestě, kterou jsem vám přikázal, a povede se vám dobře.‘ ^{[1274]Jer 7:24}Oni však neposlouchali, vůbec nevnímali. Řídili se záměry svého zarputilého a zlého srdce; ukazovali mi záda, a ne tvář. ^{Jer 7:25}Ode dne, kdy vaši otcové vyšli z Egypta, až dodneška jsem jim dennodenně znovu a znovu posílal všechny své služebníky proroky. ^{Jer 7:26}Oni mě ale neposlouchali, vůbec nevnímali. Zatvrdili své šíje a zkazili se hůř než jejich otcové.

^{Jer 7:27}I když jim řekneš všechna tato slova, nebudou tě poslouchat. I když na ně budeš volat, neodpovědí ti. ^{Jer 7:28}Proto jim řekni: ‚Toto je národ, který neposlouchá Hospodina, svého Boha, a nenechá se poučit. Pravda se ztratila, v ústech ji nemají.‘

^{Jer 7:29}Ostříhej se a zahoď vlasy,
na holých návrších zpívej žalozpěv.
Hospodin zavrhl a opustil pokolení,
které vzbudilo jeho hněv.“

Údolí vraždění

^{Jer 7:30}„Lid Judy před mýma očima páchal zlo, praví Hospodin. V domě, který se nazývá mým jménem, nastavěli své ohavné modly, a tak ho poskvrnili. ^{Jer 7:31}Vystavěli také obětiště Tofet v údolí Ben-hinom, aby tam pálili své vlastní syny a dcery v ohni ^[1275] – to jsem jim přece nepřikázal, to mi nepřišlo ani na mysl!

^{Jer 7:32}A proto hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy se mu už nebude říkat Tofet ani údolí Ben-hinom, ale Údolí vraždění a v Tofetu se bude pohřbívat, až už nebude ani kam. ^{Jer 7:33}Na mrtvolách tohoto lidu se budou pást ptáci i divá zvěř a nebude, kdo by je odháněl. ^{Jer 7:34}V judských městech a na jeruzalémských ulicích tehdy nechám utichnout hlas radosti a veselí, hlas ženicha a nevěsty, neboť z této země zbudou sutiny.“

Kapitola 8

^{Jer 8:1}„V ten čas, praví Hospodin, vyhrabou z hrobů kosti judských králů a jejich velmožů, kosti kněží a proroků i kosti jeruzalémských občanů. ^{Jer 8:2}Vystaví je slunci, měsíci a celému tomu nebeskému zástupu, který tak milovali a kterému sloužili, který následovali, se kterým se radili a kterému se klaněli. Nikdo je neposbírá, nikdo je nepohřbí, zůstanou ležet jako hnůj na zemi. ^{Jer 8:3}A kamkoli zaženu tu hrstku pozůstalých z toho zlého pokolení, tam všude budou chtít raději zemřít, než aby žili, praví Hospodin zástupů.“

Zúčtuji s nimi

^{Jer 8:4}„Řekni jim – Tak praví Hospodin:

Když někdo padne, copak už nevstane?
Když se odvrátí, nevrátí se zpět?
^{Jer 8:5}Proč tedy tento lid zůstává odvrácený?
Proč se Jeruzalém stále odvrací?
Drží se lži,
vrátit se nechtějí.
^{Jer 8:6}Pozorně jsem naslouchal,
ale nikdo se o tom nezmínil.
Nikdo nelituje, co zlého spáchal,
neříká: ‚Co jsem to učinil?‘
Každý se řítí střemhlav dál
jako kůň, když se žene do bitvy.

^{Jer 8:7}I ten čáp na nebi zná svá období,
hrdlička, rorýs i drozd dodržují čas,
kdy se mají stěhovat.
Můj lid ale netuší,
neví, co Hospodin nařídil.

^{Jer 8:8}Jak můžete říkat: ‚My jsme moudří,
my máme Zákon Hospodinův‘?
Jen se podívejte, jak ho komolí
lživé pero učenců!
^{Jer 8:9}Ti mudrci tedy budou zahanbeni
a zachváceni děsem.
Hle, Hospodinovo slovo zavrhli –
to si snad počínali moudře?

^{Jer 8:10}Proto dám jejich ženy jiným
a jejich pole uchvatitelům.
Vždyť od nejmenších až po největší
každý jen hledá mrzký zisk,
od proroků až po kněží
každý jen podvádí.
^{Jer 8:11}Můj těžce poraněný lid
léčí ledabylými slovy:
‚Klid, jen klid‘ –
jenže klid není! ^{[1276]
Jer 8:12}Copak se za své ohavnosti nestydí?
Ne, oni stud vůbec neznají,
ani se nezačervenají.
Proto padnou mezi padlými,
zhroutí se, až s nimi zúčtuji,
praví Hospodin.

^{Jer 8:13}Nadobro je sklidím, praví Hospodin;
nezbude ani hrozen na vinici,
na stromech ani fík,
jen zvadlé listí.
Čímkoli jsem je obdařil,
to ztratí.“

^{Jer 8:14}Na co tu ještě sedíme?
Shromážděte se!
Prchněme do opevněných měst,
ať tam zemřeme!
Ano, Hospodin, náš Bůh, nás odsoudil k smrti,
jedovatou vodu nám dal pít,
neboť jsme proti němu zhřešili.
^{Jer 8:15}Vyhlížíme klid,
a nic dobrého není;
čekáme čas uzdravení,
a hle – zděšení!
^{Jer 8:16}Od Danu už je slyšet frkot koní,
ržáním hřebců se chvěje celá zem.
Přitáhnou a pohltí zem i všechno na ní,
města i s obyvateli!

^{Jer 8:17}„Hle, posílám na vás jedovaté hady,
zmije, na které zaříkání neplatí,
a uštknou vás, praví Hospodin.“

Prorokův nářek

^{Jer 8:18}Můj žal se nedá utišit,
mé srdce puká bolestí!
^{Jer 8:19}Slyš – můj lid o pomoc křičí
z daleké ciziny:
Copak na Sionu není Hospodin?
Copak tam jeho král není?

„Proč mě uráželi svými modlami,
těmi cizími marnostmi?“

^{Jer 8:20}Minuly žně, léto je pryč,
a my jsme zachráněni nebyli.

^{Jer 8:21}Zranění mého lidu zraňuje i mě,
truchlím, jsem hrůzou přemožen.
^{Jer 8:22}Copak už není balzám v Gileádu?
Což tam lékaře nemají?
Tak proč se rána mého lidu
nemůže zacelit?

^{Jer 8:23}Kéž by má hlava byla studnicí
a mé oči slzí prameny,
abych oplakával dnem i nocí
ty, kdo v mém lidu zhynuli!

Kapitola 9

^{Jer 9:1}Kéž bych měl někde na poušti
místo, kam se poutník uchýlí,
abych mohl opustit svůj lid
a odejít od nich pryč;
vždyť jsou to samí cizoložníci,
je to shromáždění nevěrných!

Neznají mě

^{Jer 9:2}„Ohýbají své jazyky jako luky,
nevládnou v zemi pravdou, ale lží,
ode zla ke zlu stále postupují,
mě ale neznají, praví Hospodin.

^{Jer 9:3}Před bližním se měj na pozoru,
vlastnímu bratru se nesvěřuj;
všichni ti bratři jsou totiž podrazáci, ^[1277]
všichni ti bližní roznášejí pomluvy.
^{Jer 9:4}Jeden druhého podvádějí,
pravdu už vůbec nemluví;
svůj jazyk naučili mluvit lži,
pro zvrácenost by se ztrhali.
^{Jer 9:5}Žiješ uprostřed lsti
a kvůli lsti mě znát odmítli,
praví Hospodin.“

^{Jer 9:6}Nuže, tak praví Hospodin zástupů:

„Hle, budu je přetavovat a tříbit.
Co si mám počít, když je můj lid takový?
^{Jer 9:7}Jejich jazyky jsou smrtící šípy,
svými ústy vykládají lsti;
s bližními mluví o pokoji,
v srdci však léčky osnují.
^{Jer 9:8}Copak je mohu nechat bez trestu?
praví Hospodin.
Copak je nemám stihnout pomstou,
když je ten národ takový?“ ^[1278]

^{Jer 9:9}Pláču a běduji nad horami,
nad stepními pastvinami zpívám žalozpěv,
že jsou vypáleny a nikdo tudy nechodí,
bučení dobytka se tu neozve;
všichni ptáci odsud uletěli,
utekla všechna zvěř.

^{Jer 9:10}„Obrátím Jeruzalém v hromady sutin,
kde žijí jen šakali,
obrátím judská města v trosky,
kde nikdo nebydlí.“

^{Jer 9:11}Kdo je tak moudrý, aby to pochopil? Ke komu promluvila ústa Hospodinova, aby to vysvětlil? Proč je ta země zničená? Proč je spálená jako poušť, přes kterou se nedá cestovat?

^{Jer 9:12}„Protože opustili můj Zákon, který jsem jim předložil, praví Hospodin. Protože mě neposlouchali a neřídili se mým Zákonem. ^{Jer 9:13}Řídili se svým zarputilým srdcem a následovali baaly, jak je to naučili jejich otcové. ^{Jer 9:14}Proto Hospodin zástupů, Bůh Izraele, praví: Hle, nakrmím tento lid pelyňkem a k pití jim dám jed. ^{Jer 9:15}Rozptýlím je mezi národy, které neznali oni ani jejich otcové, a pošlu za nimi meč, abych je vyhladil.“

Přichází zúčtování

^{Jer 9:16}Tak praví Hospodin zástupů:

„Pochopte to a zavolejte plačky,
ať přijdou!
Pošlete pro ty nejšikovnější,
ať přijdou!“

^{Jer 9:17}Ať si pospíší
a bědují nad námi.
Ať se nám z očí řinou slzy,
zpod víček ať nám kanou.
^{Jer 9:18}Ze Sionu je slyšet bědování:
Jaká zkáza nás to potkala,
jak hrozná ostuda!
Musíme opustit vlastní zemi,
naše příbytky jsou zbořeny!

^{Jer 9:19}Proto slyšte, ženy, slovo Hospodinovo,
slovům z jeho úst uši otevřete.
Učte své dcery bědování,
jedna druhou učte žalozpěv.
^{Jer 9:20}Vždyť se k nám smrt vyšplhala okny,
vnikla do našich pevností,
aby nám vzala děti z ulic
a mládence z náměstí.

^{Jer 9:21}„Řekni – Tak praví Hospodin:

Lidské mrtvoly
leží jako hnůj na poli,
jako za žencem padlé klasy,
jež nikdo nesklidí.“

^{Jer 9:22}Tak praví Hospodin:

„Ať se mudrc nechlubí svou moudrostí
ani hrdina svým hrdinstvím
ani boháč svým bohatstvím.
^{Jer 9:23}Kdo se chce chlubit, ať se chlubí tím,
že mě zná a že mi rozumí,
neboť já Hospodin prokazuji milosrdenství,
právo i spravedlnost na zemi;
ano, v tom mám zalíbení,
praví Hospodin.“

^{Jer 9:24}„Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy zúčtuji se všemi, kdo jsou obřezáni na těle ^{Jer 9:25}– s Egyptem, Judou, Edomem, s Amonci, Moábem a se všemi obyvateli pouště, kteří si vyholují skráně. ^[1279] Všechny ty národy jsou totiž neobřezané a všechen dům Izraele má neobřezané srdce.“

Kapitola 10

Bůh a modly

^{Jer 10:1}„Slyšte slovo, které k vám promlouvá Hospodin, dome izraelský. ^{Jer 10:2}Tak praví Hospodin: Pohanským způsobům se neučte a nebeských znamení se neděste, ačkoli se jich děsí pohané. ^{Jer 10:3}To, čím se řídí národy, jsou pouhé nesmysly: dřevo pokácené v lese, výtvor otesaný truhlářem, ^{Jer 10:4}ozdobený stříbrem a zlatem, zpevněný hřeby a kladivem, aby se nekácel. ^{Jer 10:5}Ty modly jsou jako strašáci v okurkovém poli. Neumějí mluvit a musejí se nosit, protože nechodí. Nebojte se jich, nedokážou nijak ublížit ani pomoci.“

^{Jer 10:6}Nikdo není, Hospodine, jako ty!
Jsi veliký
a velikou mocí jsi pověstný.
^{Jer 10:7}Kdo by se tě nebál, Králi národů?
Jen ty zasloužíš úctu!
Mezi mudrci všech národů
a ve všech jejich královstvích
není nikdo jako ty.

^{Jer 10:8}Do jednoho jsou to nechápaví tupci
a jejich nauky jsou pouhé nesmysly:
dřevo, ^{Jer 10:9}tepané stříbro ze zámoří
a zlato dovezené z dálné ciziny.
Ten výtvor truhláře a kovotepce
pak oblékají purpurem a šarlatem –
všechno je to dílo zručného umělce.

^{Jer 10:10}Ale Hospodin je pravý Bůh,
je živý Bůh a věčný Král!
Země se třese před jeho zlobou,
národy neobstojí, když se rozhněvá.

^{Jer 10:11}Řekněte jim tohle: „Bohové, kteří nestvořili nebe a zemi, takoví ze země i zpod nebe vymizí!“ ^[1280]

^{Jer 10:12}On ale svou silou stvořil zem,
svou moudrostí vybudoval svět,
nebe rozepjal svým rozumem!
^{Jer 10:13}Svým hlasem rozezvučí vody na nebi,
od obzoru nechá stoupat oblaky;
k lijáku připojuje blesky,
vypouští vítr ze svých pokladnic. ^[1281]

^{Jer 10:14}Všichni ti tupci ničemu nerozumí,
všichni kovotepci budou zklamáni svými modlami,
protože jejich odlitky jsou podvod
a ducha v sobě nemají.
^{Jer 10:15}Jsou to jen nesmysly, směšné výtvory;
až na ně přijde čas zúčtování, budou zničeny.

^{Jer 10:16}Úděl Jákobův však není jako oni,
neboť je všeho Stvořitel;
kmen Izraele má za své dědictví,
Hospodin zástupů se jmenuje.

Blížící se vřava

^{Jer 10:17}Lide žijící v obleženém městě, seber si ranec, půjdeš ze země! ^{Jer 10:18}Neboť toto praví Hospodin: „Hle, tentokrát vymrštím obyvatele této země jako z praku a dopustím na ně soužení, aby byli zajati.“

^{Jer 10:19}Běda mi, má rána bolí,
mé zranění se nehojí!
Říkal jsem si: Tuhle bolest
jistě vydržím.
^{Jer 10:20}Teď ale je můj stan zničen,
zpřetrhány všechny provazy.
Děti mě opustily a jsou pryč,
už není, kdo by můj stan vztyčil,
kdo by postavil mé přístřeší.

^{Jer 10:21}Pastýři, ti tupci,
se Hospodina neptali,
a proto se jim nedaří –
celé stádo se jim rozuteklo pryč. ^{[1282]
Jer 10:22}Slyš, už přichází zpráva:
Ze severní země se blíží vřava!
Judská města se obrátí v trosky,
kde žijí jen šakali.

^{Jer 10:23}Hospodine, vím,
že nikdo nemá svou cestu v moci
a že člověk po ní jdoucí
své kroky neřídí.
^{Jer 10:24}Trestej mě, Hospodine,
ale spravedlivě,
ne ve svém rozhněvání,
ať mě nezdrtíš.
^{Jer 10:25}Vylij svou zuřivost raději na národy,
které se k tobě neznají,
vylij ji na kmeny,
které se k tvému jménu nehlásí.
Vždyť právě oni Jákoba spolykali,
pohltili, zhltali,
jeho domovinu zničili!

Kapitola 11

Porušili mou smlouvu

^{Jer 11:1}Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina: ^{Jer 11:2}„Slyšte slova této smlouvy! Vyřiď je judským mužům a obyvatelům Jeruzaléma. ^{Jer 11:3}Řekni jim – Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Zlořečený je každý, kdo neposlouchá slova této smlouvy, ^{Jer 11:4}kterou jsem svěřil vašim otcům v den, kdy jsem je vyvedl z Egypta, z té tavicí pece. Řekl jsem: ‚Poslouchejte mě a plňte vše, co vám přikazuji, a budete mým lidem a já budu vaším Bohem. ^{Jer 11:5}Tehdy splním přísahu, kterou jsem složil vašim otcům, že jim dám zemi oplývající mlékem a medem‘ – zemi, v níž dnes žijete.“ ^[1283]

„Amen, Hospodine,“ odpověděl jsem.

^{Jer 11:6}Hospodin mi řekl: „Volej v judských městech a v ulicích Jeruzaléma všechna tato slova: Poslouchejte slova této smlouvy a plňte je. ^{Jer 11:7}Ode dne, kdy jsem vyvedl vaše otce z Egypta, až dodnes jsem je naléhavě nabádal. Znovu a znovu jsem je nabádal: ‚Poslouchejte mě.‘ ^{Jer 11:8}Oni však neposlouchali, vůbec nevnímali a každý se raději řídil svým zarputilým a zlým srdcem. Proto na nich vyplním všechny hrozby uvedené v této smlouvě, kterou jsem přikázal plnit, ale oni ji neplnili.“ ^[1284]

^{Jer 11:9}Hospodin mi řekl: „Judský lid a obyvatelé Jeruzaléma se proti mně spikli. ^{Jer 11:10}Vrátili se k hříchům svých dávných předků, kteří odmítali poslouchat má slova a odcházeli za cizími bohy, aby jim sloužili. Jak dům Izraele, tak dům Judy porušil mou smlouvu, kterou jsem uzavřel s jejich otci.

^{Jer 11:11}A proto tak praví Hospodin: Hle, přivedu na ně neštěstí, kterému nebudou moci utéci. Tehdy budou volat ke mně, ale já je nevyslyším. ^{Jer 11:12}Jen ať si judská města a obyvatelé Jeruzaléma jdou volat k bohům, kterým pálí kadidlo, jestli by je nespasili v čase neštěstí. ^{Jer 11:13}Máš přece tolik bohů, Judo – jednoho boha na každé město! ^[1285] A kolik je ulic v Jeruzalémě, tolik oltářů jste postavili Hanbě, oltářů k pálení kadidla Baalovi.

^{Jer 11:14}Nemodli se za tento lid. Nevysílej za ně prosby a modlitby. Až ke mně budou volat kvůli svému neštěstí, neuslyším. ^[1286]

^{Jer 11:15}Co vlastně můj milý lid
pohledává v mém domě?
To chce dál s mnoha jinými
kout pikle?
Může snad maso obětí
odvrátit tvé neštěstí,
aby ses znovu veselil?

^{Jer 11:16}Košatou olivou tě nazval Hospodin,
krásnou a s pěkným ovocem.
Za hřmění hrozné bouře ji ale zapálí,
její ratolesti zničí oheň!

^{Jer 11:17}Hospodin zástupů, který tě sázel, vyslovil nad tebou zlý ortel, protože dům Izraele i dům Judy páchal zlé věci: uráželi mě, když pálili kadidlo Baalovi.“

Spiknutí v Anatotu

^{Jer 11:18}Hospodin mě poučil a já jsem to pochopil, jakmile mi ukázal, co dělají. ^{Jer 11:19}Byl jsem totiž důvěřivý jako beránek vedený na porážku, netušil jsem, jaké úklady na mě chystají: „Porazme strom i s ovocem, ze země živých ho vytněme, ať si na jeho jméno už nikdo nevzpomene!“

^{Jer 11:20}Hospodine zástupů, Soudce spravedlivý,
jenž zkoumáš srdce i svědomí,
kéž uvidím tvou pomstu nad nimi –
vždyť jsem ti svěřil svoji při.

^{Jer 11:21}Toto praví Hospodin o mužích z Anatotu, kteří ti usilují o život a říkají: „Neprorokuj Hospodinovým jménem, nebo tě zabijeme.“ ^{Jer 11:22}Nuže, toto praví Hospodin zástupů: „Já s nimi zúčtuji. Jejich mládenci padnou mečem, jejich synové a dcery pomřou hladem. ^{Jer 11:23}V čase, kdy s nimi zúčtuji, přivedu na muže z Anatotu neštěstí a nepřežije ani jeden z nich.“

Kapitola 12

^{Jer 12:1}Hospodine, spravedlivý jsi,
kdykoli si ti stěžuji;
o té spravedlnosti
chci ale s tebou promluvit:
Proč je úspěšná cesta ničemů?
Proč všichni zrádci žijí v poklidu?
^{Jer 12:2}Zasadil jsi je, zakořenili,
rostou a přinášejí plody.
Jejich ústům jsi stále nablízku,
jejich svědomí jsi však vzdálený.

^{Jer 12:3}Ty mě, Hospodine, znáš,
vidíš mě a zkoušíš,
zda jsem ti v srdci oddaný.
Odvleč je jako ovce na jatka,
odděl je pro den porážky!
^{Jer 12:4}Jak dlouho bude země vysychat
a vadnout všechna zeleň na poli?
Jak dlouho bude zvěře i ptáků ubývat,
protože obyvatelé země jsou tak zlí?
Přitom však říkají:
„Do naší budoucnosti mu nic není!“

^{Jer 12:5}„Když tě unavuje běžet s pěšími,
jak budeš závodit s koni?
Když máš klid pouze v pokojné zemi,
jak zvládneš jordánské houští?
^{Jer 12:6}Tví vlastní bratři, tvoji příbuzní,
právě oni tě zradili;
křičeli na tebe z plných plic.
Nevěř jim tedy,
i kdyby s tebou pěkně mluvili.“

Opustím svůj lid

^{Jer 12:7}„Svůj dům nechám být,
opustím své dědictví,
svůj milovaný lid
vydám nepřátelům do hrsti.
^{Jer 12:8}Mé dědictví je mi lvem,
co na mě z lesa řve;
nenávidím je!
^{Jer 12:9}Mé dědictví je mi strakatým supem
s hejnem supů kolem něj.
Jděte, sežeňte všechnu divou zvěř,
přiveďte ji, ať se nažere!

^{Jer 12:10}Mou vinici zničí mnozí pastýři,
mé pole podupou;
mé překrásné pole obrátí
ve zpustošenou poušť.
^{Jer 12:11}Stane se pouhou pustinou,
opuštěná bude plakat přede mnou.
Zpustošena bude celá zem,
a nikdo si to k srdci nevezme.
^{Jer 12:12}Všechny holé vrchy na poušti
obsadí zhoubci,
neboť Hospodinův meč pohltí
celou zem od hranic k hranicím;
žádný smrtelník nebude mít klid!

^{Jer 12:13}Zasejí pšenici a sklidí trní,
bez výsledku se budou dřít.
Tím, co sklidí, budou zahanbeni,
až je prudkým hněvem stihne Hospodin.“

^{Jer 12:14}Tak praví Hospodin: „Pokud jde o všechny mé zločinné sousedy, kteří se sápou po dědictví, jež jsem dal svému lidu Izraeli – hle, vykořením je z jejich vlasti. A pokud jde o dům Judy, ten vykořením spolu s nimi. ^{Jer 12:15}Poté, co je vykořením, se ale nad nimi znovu slituji a přivedu je zpět, každého do jeho dědictví, každého do jeho vlasti. ^{Jer 12:16}Pokud se totiž naučí cestám mého lidu a začnou přísahat v mém jménu: ‚Jakože žije Hospodin‘ (tak jako předtím sami učili můj lid přísahat při Baalovi), pak budou obnoveni stejně jako můj lid. ^{Jer 12:17}Pokud však neposlechnou, pak takový národ zcela vyvrátím a vyhubím, praví Hospodin.“

Kapitola 13

Lněný pás

^{Jer 13:1}Hospodin ke mně promluvil: „Jdi si koupit lněný pás. Opásej se jím na bedrech, ale ve vodě ho neper.“ ^{Jer 13:2}Koupil jsem si tedy bederní pás, jak Hospodin řekl, a opásal se jím.

^{Jer 13:3}Znovu jsem dostal slovo Hospodinovo: ^{Jer 13:4}„Vezmi ten pás, který sis koupil a který nosíš na bedrech, vstaň, jdi k Pratu ^[1287] a tam ho schovej ve skalní puklině.“ ^{Jer 13:5}Šel jsem tedy a schoval jej u Pratu, jak mi Hospodin přikázal.

^{Jer 13:6}Po mnoha dnech mi pak Hospodin řekl: „Vstaň, jdi k Pratu a vezmi odtud onen pás, který jsem ti tam přikázal schovat.“ ^{Jer 13:7}Šel jsem tedy k Pratu na místo, kde jsem pás předtím schoval, vyhrabal jsem ho, a hle – pás byl plesnivý a úplně na nic.

^{Jer 13:8}Tehdy jsem dostal slovo Hospodinovo: ^{Jer 13:9}„Toto praví Hospodin: Právě tak zkazím pýchu Judy a nesmírnou pýchu Jeruzaléma! ^{Jer 13:10}Tento zlý lid, který odmítá poslouchat má slova, který se řídí svým zarputilým srdcem a odchází za cizími bohy, aby jim sloužil a klaněl se jim, bude jako tento pás – úplně na nic. ^{Jer 13:11}Jako se pás ovíjí kolem lidských beder, tak jsem k sobě přivinul celý dům Izraele a celý dům Judy, praví Hospodin. Chtěl jsem, aby byli mým lidem, mým věhlasem, chválou a ozdobou, oni však neposlouchali.“

Vinné džbány

^{Jer 13:12}„Vyřiď jim tato slova. Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Každý džbán se plní vínem. Když ti namítnou: ‚Copak nevíme, že se každý džbán plní vínem?‘ ^{Jer 13:13}řekni jim – Tak praví Hospodin: Hle, já všechny obyvatele této země, krále sedící na Davidově trůnu, kněze, proroky i všechny obyvatele Jeruzaléma, naplním tak, že budou opilí. ^{Jer 13:14}Roztříštím je jedny o druhé, rodiče i děti, praví Hospodin. Nebudu mít soucit ani slitování, nesmiluji se, dokud je nezničím.“

Půjdete do zajetí

^{Jer 13:15}Pozorně poslouchejte, odložte pýchu,
vždyť mluvil Hospodin.
^{Jer 13:16}Vzdejte slávu Hospodinu, svému Bohu,
dříve než tmou vše zahalí,
dříve než vaše nohy zakopnou
v příšeří mezi horami.
Vyhlížíte světlo,
on je však promění v stín smrti,
obrátí je ve tmu nejhlubší.
^{Jer 13:17}Jestliže neposlechnete,
spláču nad vaší pýchou potají,
mé oči budou plakat hořce,
přetékat budou slzami
nad Hospodinovým stádem
odvlečeným do zajetí.

^{Jer 13:18}„Vyřiď králi a královně matce: ^[1288] ‚Sesedněte z trůnů na zem; vaše skvostné koruny vám spadnou z hlav!‘ ^{Jer 13:19}Města v Negevu budou zavřena, nikdo je nebude moci otvírat. Celý Juda bude vystěhován, vystěhován bude docela.“

^{Jer 13:20}Zvedněte oči, pohleďte
na ty, kdo táhnou od severu!
Kde máte stádo vám svěřené,
ovce, jež byly vaší chloubou?
^{Jer 13:21}Co řekneš, až ti určí za vládce
ty, jež sis pěstovala jako spojence?
Nepřepadnou tě bolesti
jako ženu, když rodí?

^{Jer 13:22}Ptáš-li se sama sebe:
„Proč mě to potkalo?“ –
To za množství tvých vin ti zvedli sukně
a zprznili ti tělo!
^{Jer 13:23}Může si Habešan změnit barvu kůže
anebo leopard své skvrny?
Pak byste i vy mohli jednat dobře,
kdo jste si navykli být zlí!

^{Jer 13:24}„Rozpráším tě jako plevy unášené pouštním vichrem. ^{Jer 13:25}To bude tvůj úděl, to jsem ti vyměřil, praví Hospodin, protože jsi na mě zapomněla a uvěřila lži. ^{Jer 13:26}Já sám ti proto zvednu sukně až přes obličej, ať se ukáže tvá hanba, ^{Jer 13:27}tvé cizoložství, tvůj chtíč i tvé zvrhlé smilnění. Viděl jsem tvé nechutnosti na kopcích i v polích. Běda ti, Jeruzaléme! Jak dlouho ještě budeš nečistý?“

Kapitola 14

Sucho v zemi

^{Jer 14:1}Slovo Hospodinovo, které Jeremiáš dostal ohledně sucha:

^{Jer 14:2}„Juda truchlí,
jeho města chátrají.
Oplakávají zemi,
z Jeruzaléma stoupá křik.
^{Jer 14:3}Velmoži své sluhy pro vodu posílají;
chodí k nádržím,
ale ty jsou bez vody.
Vracejí se s prázdnými vědry;
zklamáni a zahanbeni
skrývají hlavu v dlaních.
^{Jer 14:4}Půda je rozpukaná,
protože v zemi neprší;
rolníci proto samým zklamáním
skrývají hlavu v dlaních.
^{Jer 14:5}I ta laň opouští v kraji mláďata,
protože zeleň zmizela.
^{Jer 14:6}Divocí osli stojí na holých návrších
a větří jako šakali;
napínají zrak, až jim selhává,
protože tráva zmizela.“

^{Jer 14:7}Naše viny nás, Hospodine, usvědčují,
kvůli svému jménu ale zasáhni!
Mnohokrát jsme se odvrátili,
proti tobě jsme hřešili.
^{Jer 14:8}Ach, naděje Izraele,
náš Spasiteli v čase soužení!
Proč se k této zemi chováš jako cizinec,
jako poutník, co se jen na noc zastaví?
^{Jer 14:9}Proč se chováš jako zaskočený člověk,
jako bojovník, co nedovede zachránit?
Jsi přece, Hospodine, vprostřed nás!
Tobě patříme!
Neopouštěj nás!

^{Jer 14:10}Toto praví Hospodin o tomto lidu:

„Tak rádi se toulají,
nohy si vůbec nešetří!
Proto v nich Hospodin nemá zalíbení;
nyní si připomene jejich viny
a ztrestá jejich hřích.“

Nemodli se za tento lid

^{Jer 14:11}Hospodin mi řekl: „Nemodli se za tento lid, za jeho blahobyt. ^{[1289]Jer 14:12}Ani když se budou postit, nevyslyším jejich volání. Ani když přinesou zápalné a moučné oběti, nenajdu v nich zalíbení. Mečem, hladem a morem s nimi skoncuji.“

^{Jer 14:13}„Ach ne, Hospodine, Pane můj!“ zvolal jsem. „Proroci jim přece říkají: ‚Nezakusíte meč, hlad na vás nepřijde! Na tomto místě vás jistě obdařím pravým pokojem.‘“

^{Jer 14:14}„Ti proroci mým jménem prorokují lži,“ řekl mi na to Hospodin. „Já jsem je neposlal, nic jsem jim nesvěřil ani jsem s nimi nemluvil. Prorokují vám lživá vidění, nicotné věštby a vymyšlené podvody.

^{Jer 14:15}Nuže, toto praví Hospodin o prorocích, kteří prorokují mým jménem, ačkoli jsem je neposlal, a kteří tvrdí, že na tuto zemi nepřijde meč a hlad: Sami ti proroci zajdou mečem a hladem! ^{Jer 14:16}Lid, kterému prorokují, pak bude ležet v ulicích Jeruzaléma poražen hladem a mečem a nikdo je nepohřbí – je ani jejich ženy, jejich syny ani dcery. Tak na ně vyliji jejich neštěstí.“

Nezavrhuj nás!

^{Jer 14:17}„Vyřiď jim tato slova:

Dnem i nocí mi z očí kanou slzy,
nejdou zastavit.
Má panenská dcera je těžce zraněná,
bolestná rána můj lid postihla.
^{Jer 14:18}Jdu-li do kraje, hle – mečem pobití,
vejdu-li do města, hle – vyčerpaní hlady!
Proroci i kněží v celé zemi
vedou své řemeslo a nic netuší.“

^{Jer 14:19}To jsi opravdu Judu zavrhl?
Cítíš takový odpor k Sionu?
Proč jsi nás tolik bil,
že se nemůžeme uzdravit?
Vyhlížíme klid,
a nic dobrého není;
čekáme čas uzdravení,
a hle – zděšení! ^[1290]

^{Jer 14:20}Uznáváme, Hospodine, jak jsme zlí;
naši otcové se provinili
a i my jsme proti tobě hřešili.
^{Jer 14:21}Kvůli svému jménu nás nezavrhuj,
nepotupuj svůj slavný trůn!
Pamatuj na svou smlouvu s námi,
neruš ji!
^{Jer 14:22}Umí snad modly národů dávat déšť?
Prší snad z nebe samo od sebe?
Ne, Hospodine, Bože náš, to ty!
V tebe skládáme naději,
jsi to ty, kdo vše působí!

Kapitola 15

Jsem unaven soucitem

^{Jer 15:1}Hospodin mi řekl: „I kdyby se přede mě postavili Mojžíš a Samuel, nenechal bych se naklonit k tomuto lidu. Odežeň je ode mě. Ať jdou! ^{Jer 15:2}Až se tě zeptají: ‚Kam máme jít?‘ odpověz jim – Tak praví Hospodin:

Kdo má jít na smrt, zemře,
kdo pod meč, ten pod meč,
kdo do hladu, bude hladovět
a kdo do zajetí, bude odvlečen.

^{Jer 15:3}Sešlu na ně čtvero trestů, praví Hospodin. Meč, aby zabíjel; psy, aby vláčeli; ptáky a divou zvěř, aby žrali a hubili. ^{Jer 15:4}Kvůli tomu, co judský král Menaše, syn Ezechiášův, páchal v Jeruzalémě, je učiním odstrašujícím příkladem pro všechna království země. ^[1291]

^{Jer 15:5}Kdo tě, Jeruzaléme, polituje?
Kdo se nad tebou ustrne?
Kdo se zastaví zeptat se,
jak ti je?
^{Jer 15:6}Opustil jsi mě, praví Hospodin,
odešel jsi pryč.
Vztáhnu na tebe ruku a zničím tě;
soucitem už jsem unaven!

^{Jer 15:7}Budu je převívat vidlemi jako obilí
ve městech po celé zemi.
Připravím je o děti, zahubím svůj lid,
neboť se od svých cest neodvrátili.
^{Jer 15:8}Proto jejich vdovy rozmnožím
více než písek v mořích.
V poledne na ně přivedu zhoubce,
na matky i na mládence;
znenadání na ně uvalím
hrůzu a zděšení.
^{Jer 15:9}I matka sedmi dětí zchřadne
u konce s dechem,
za bílého dne jí zajde slunce,
v hanbě se bude stydět.
Ty, kdo přežijí, pak vydám meči
před jejich nepřáteli, praví Hospodin.“

Budeš mými ústy

^{Jer 15:10}Běda mi, matko, že jsem se ti narodil –
muž, který má s celou zemí svár a při!
Nic jsem si nevypůjčil, nikdo mi nedluží,
a přesto mi všichni zlořečí.

^{Jer 15:11}Hospodin praví: „Pro vaše vlastní dobro vás jistě pošlu pryč; přivedu na vás nepřítele v čase bídy, v čase soužení. ^{Jer 15:12}Dá se snad ocel ze severu přerazit železem či bronzem? ^{Jer 15:13}Vaše bohatství a vaše poklady nechám bez náhrady padnout za kořist kvůli všem hříchům, jež jste páchali po celém vašem území. ^{Jer 15:14}Nechám vás otročit vašim nepřátelům v neznámé zemi, ^[1292] neboť můj hněv proti vám už hoří – šlehají z něho plameny!“

^{Jer 15:15}Hospodine, ty rozumíš,
vzpomeň si na mě, ke mně přijď,
pomsti se za mě
na mých pronásledovatelích!
Ve své trpělivosti mi ještě dovol žít –
považ, jaké kvůli tobě snáším urážky!

^{Jer 15:16}Jakmile tvá slova přišla,
ihned jsem je sněd,
tvá slova mě potěšila,
vnesla radost do srdce.
Hospodine, Bože zástupů,
patřím přece tobě!

^{Jer 15:17}Nesedávám s těmi, kdo se veselí,
neoslavuji s nimi.
Sedím sám, protože jsi na mě ruku položil
a naplnil mě nevolí.
^{Jer 15:18}Proč má bolest nikdy nekončí,
proč se má hrozná rána nechce zahojit?
Stal ses mi zdrojem zklamání –
copak jsi potok bez vody?

^{Jer 15:19}Nuže, toto praví Hospodin: „Pokud se obrátíš, já tě obnovím, abys stál přede mnou jako můj služebník. Budeš-li rozlišovat mezi vzácným a bezcenným, budeš mými ústy. Ať se oni obrátí k tobě, ty se neobracej k nim. ^{Jer 15:20}Postavil jsem tě proti tomuto lidu jako pevnou bronzovou hradbu. Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě – vždyť já jsem s tebou, abych tě zachraňoval a vysvobozoval, praví Hospodin. ^{[1293]Jer 15:21}Z rukou zlých lidí tě vysvobodím a ze spárů tyranů tě vykoupím.“

Kapitola 16

Jste horší než vaši otcové

^{Jer 16:1}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Jer 16:2}„Neber si ženu a neměj na tomto místě syny ani dcery. ^{Jer 16:3}Neboť toto praví Hospodin o dětech zde narozených a o matkách, které je porodily, a o otcích, kteří je v této zemi zplodili: ^{Jer 16:4}Zemřou strašlivou smrtí. Nikdo je neopláče ani nepohřbí, takže zůstanou ležet jako hnůj na zemi. Meč a hlad s nimi skoncuje a na jejich mrtvolách se budou pást ptáci a divá zvěř.“

^{Jer 16:5}Tak praví Hospodin: „Nevcházej do domu smutku, nechoď truchlit a neoplakávej je, neboť od tohoto lidu odejmu svůj pokoj, svou lásku i soucit, praví Hospodin. ^{Jer 16:6}V této zemi pomřou velcí i malí. Nebudou pohřbeni ani oplakáni, nikdo si kvůli nim nebude dělat smuteční jizvy ani holit hlavy. ^{[1294]Jer 16:7}Nikdo neuspořádá smuteční hostinu k útěše těch, kdo truchlí nad mrtvým; ti, kdo ztratili otce či matku, nedostanou napít z poháru útěchy. ^{Jer 16:8}Nevcházej také do domu, kde vystrojili hody. Nesedej si k nim, abys pojedl a popil, ^{Jer 16:9}neboť tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, před vašima očima a za vašich dnů na tomto místě nechám utichnout hlas radosti a veselí, hlas ženicha a nevěsty.

^{Jer 16:10}Až tomuto lidu vyřídíš všechna tato slova, namítnou ti: ‚Proč proti nám Hospodin vyhlásil tak hrozné neštěstí? Čím jsme se provinili? Copak jsme proti Hospodinu, svému Bohu, spáchali nějaký hřích?‘ ^{Jer 16:11}Odpověz jim: ‚Už vaši otcové mě opustili, praví Hospodin. Následovali cizí bohy, sloužili jim a klaněli se jim; mě však opustili a můj Zákon nedodržovali. ^{Jer 16:12}A vy jste ještě horší než vaši otcové. Hle, každý se řídíte svým zarputilým a zlým srdcem, místo abyste poslouchali mě. ^{Jer 16:13}Proto vás z této země odvrhnu do země, kterou jste neznali vy ani vaši otcové. Tam budete sloužit cizím bohům dnem i nocí, neboť už se nad vámi neslituji.‘“

Příslib návratu

^{Jer 16:14}„Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy už se nebude přísahat: ‚Jakože žije Hospodin, který vyvedl syny Izraele z Egypta,‘ ^{Jer 16:15}ale: ‚Jakože žije Hospodin, který vyvedl syny Izraele ze země na severu a ze všech zemí, do kterých je rozehnal.‘ Přivedu je totiž zpátky do vlasti, kterou jsem dal jejich otcům.

^{Jer 16:16}Hle, pošlu mnoho rybářů, praví Hospodin, aby je chytali jako ryby. Potom zas pošlu mnoho lovců, aby je lovili po všech horách a návrších a v puklinách mezi skalami. ^{Jer 16:17}Všechny jejich cesty mám na očích; přede mnou se neschovají, před mýma očima neskryjí svůj hřích. ^{Jer 16:18}Nejprve jim tedy dvojnásobně odplatím za jejich vinu a za jejich hřích, protože mou zemi znesvětili mrtvolami svých hnusných model a mé dědictví zaplnili svými ohavnostmi.“

^{Jer 16:19}Hospodine, má sílo a má pevnosti,
mé útočiště v den soužení,
od konců světa k tobě přijdou národy
se slovy:
Naši otcové zdědili samé lži,
marnost a holé nesmysly.
^{Jer 16:20}Copak si člověk může vyrobit bohy?
Žádní bozi to nebyli!

^{Jer 16:21}„Hle, tentokrát je to nechám pochopit, ukážu jim svou sílu a hrdinství, aby poznali, že mám jméno Hospodin.“

Kapitola 17

Judovo odpadlictví

^{Jer 17:1}„Hřích Judy je vepsán železným rydlem, diamantovým hrotem je vyryt na tabulích jejich srdcí, na rozích jejich oltářů! ^{Jer 17:2}Jejich synové myslí jen na své oltáře, na své posvátné kůly u košatých stromů na vysokých kopcích ^{Jer 17:3}i na horách v kraji. Vaše bohatství a všechny vaše poklady nechám padnout za kořist i s těmi vašimi výšinami kvůli hříchu páchanému po celém vašem území. ^{Jer 17:4}Svou vlastní vinou přijdete o dědictví, které jsem vám dal. Nechám vás otročit vašim nepřátelům v neznámé zemi, neboť jste roznítili plamen mého hněvu – a bude hořet navěky!“

^{Jer 17:5}Tak praví Hospodin:

„Zlořečený, kdo spoléhá na člověka,
kdo se o smrtelníka opírá
a v srdci se odvrací od Hospodina.
^{Jer 17:6}Je jako křoví někde na poušti –
necítí, když dobro přichází.
Žije ve vyprahlých koutech pustiny,
v solném kraji, kde se nebydlí.

^{Jer 17:7}Požehnaný, kdo spoléhá na Hospodina
a jehož nadějí je Hospodin.
^{Jer 17:8}Je jako strom zasazený u vody –
zapouští kořeny u řeky.
Nebojí se, když vedro přichází;
jeho listy se vždy zelenají,
v roce sucha nemá obavy
a nepřestává nést plody.“ ^[1295]

^{Jer 17:9}Lidské srdce je ze všeho nejzrádnější,
je nenapravitelné – kdo mu rozumí?

^{Jer 17:10}„Já Hospodin zpytuji srdce
a zkoumám lidská svědomí,
abych každému odplatil podle jeho cest,
tak jak za své skutky zaslouží.“

^{Jer 17:11}Jako koroptev sedící na vejcích,
která jí nepatří,
tak je ten, kdo si hromadí
nepoctivý zisk.
Opustí je totiž v půlce života
a na konci bude za hlupáka.

^{Jer 17:12}Trůn slávy, od počátku vyvýšený,
je místo naší svatyně.
^{Jer 17:13}Naděje Izraele, Hospodine,
všichni, kdo tě opouštějí,
propadnou hanbě.
Ti, kdo se od tebe odvracejí,
budou zapsáni v prachu země,
protože Hospodina opustili,
ten pramen vody živé.

^{Jer 17:14}Uzdrav mě, Hospodine, a budu zdráv,
zachraň mě, a budu zachráněn –
má chvála patří tobě!
^{Jer 17:15}Hle, říkají mi:
„Co je s tím Hospodinovým slovem?
Tak ať se tedy splní!“
^{Jer 17:16}Nestál jsem o to, být tvým pastýřem,
nepřál jsem si ten hrozný den.
Ty víš, co mi vyšlo ze rtů,
leží to před tebou.
^{Jer 17:17}Nebuď mi postrachem –
jsi mé útočiště ve zlý den!
^{Jer 17:18}Ať jsou zahanbeni, kdo mě pronásledují,
a mně ať se hanba vyhýbá.
Ať jsou to oni, kdo se děsí,
a neděsím se já.
Jen na ně přiveď ten zlý den,
dvojnásobnou ranou rozdrť je!

Svěťte sobotu!

^{Jer 17:19}Hospodin ke mně promluvil: „Jdi a postav se do Brány synů lidu, kterou vcházejí a vycházejí judští králové. Postav se do všech bran Jeruzaléma ^{Jer 17:20}a řekni jim: Judští králové a všechen Judo, všichni obyvatelé Jeruzaléma, kteří vcházíte těmito branami, slyšte slovo Hospodinovo! ^{Jer 17:21}Tak praví Hospodin: Je-li vám život milý, neopovažujte se v sobotní den nosit náklady a přinášet je do jeruzalémských bran. ^{Jer 17:22}Nevynášejte v sobotu nic ze svých domů a nedělejte žádnou práci, ale svěťte sobotní den, jak jsem to přikázal vašim otcům. ^{[1296]Jer 17:23}Oni však neposlouchali, vůbec nevnímali; tvrdošíjně odmítali slyšet a nedali se poučit.

^{Jer 17:24}Pokud mě ale opravdu poslechnete, praví Hospodin, a přestanete v sobotu přinášet do bran tohoto města náklady, pokud budete světit sobotní den a nebudete v něm dělat žádnou práci, ^{Jer 17:25}pak budou branami tohoto města se svými velmoži vcházet králové vládnoucí na Davidově trůnu. Pojedou na vozech a koních se svými velmoži, doprovázeni judskými muži i obyvateli Jeruzaléma, a toto město bude trvat navěky. ^{Jer 17:26}Z judských měst, z okolí Jeruzaléma, z kraje Benjamín, z podhůří, z hor i z Negevu budou přicházet lidé se svými zápaly, obětmi, dary a vonnými kadidly, aby do Hospodinova domu přinesli oběť vděčnosti.

^{Jer 17:27}Pokud mě však neposlechnete a nebudete světit sobotní den, pokud budete v sobotu nosit náklady a vcházet s nimi do bran Jeruzaléma, pak v jeho branách zapálím oheň, který pohltí jeruzalémské paláce a nezhasne!“

Kapitola 18

Hrnčíř a hlína

^{Jer 18:1}Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina: ^{Jer 18:2}„Vstaň a jdi do hrnčířova domu. Tam ti oznámím svá slova.“ ^{Jer 18:3}Odešel jsem tedy do hrnčířova domu a hle, právě pracoval na hrnčířském kruhu. ^{Jer 18:4}Nádoba, kterou z hlíny tvaroval, se mu ale pod rukama zkazila, a tak začal znovu a dělal z ní jinou nádobu, která by se mu líbila.

^{Jer 18:5}Tehdy jsem dostal slovo Hospodinovo: ^{Jer 18:6}„Nemohu snad s vámi naložit jako tento hrnčíř, dome Izraele? praví Hospodin. Hle, jste v mé ruce, jako je hlína v ruce hrnčíře, dome Izraele. ^{Jer 18:7}Kdykoli mohu prohlásit o národu nebo království, že je vyvrátím, podvrátím a zničím; ^{[1297]Jer 18:8}pokud se však ten národ, o kterém jsem mluvil, odvrátí od svého zla, pak i já upustím od zla, jež jsem zamýšlel proti nim. ^{Jer 18:9}Jindy zas mohu prohlásit o národu nebo království, že je vybuduji a zasadím; ^{Jer 18:10}pokud však budou páchat, co je v mých očích zlé, a nebudou mě poslouchat, pak i já upustím od dobra, jež jsem jim slíbil prokázat.

^{Jer 18:11}Teď tedy řekni lidu Judy a obyvatelům Jeruzaléma: ‚Tak praví Hospodin: Hle, chystám proti vám něco zlého, vymýšlím na vás plán! Odvraťte se proto každý od své zlé cesty; napravte své cesty a své jednání.‘ ^{Jer 18:12}Oni však na to řekli: ‚Marné řeči! Budeme žít podle svých vlastních plánů, každý se budeme řídit svým zarputilým a zlým srdcem.‘“

^{Jer 18:13}A proto tak praví Hospodin:

„Ptejte se mezi národy –
Kdo kdy co takového slyšel?
Panna izraelská provádí
tu nejhroznější věc!
^{Jer 18:14}Mizí snad z pole kamení
nebo z Libanonu sníh?
Vysychají snad mezi horami ^[1298]
chladné bystřiny?

^{Jer 18:15}Můj lid však na mě zapomněl,
pálí kadidlo marnostem!
Na svých cestách klopýtli,
na stezkách odvěkých,
a odešli jinou pěšinou,
cestou neupravenou.
^{Jer 18:16}Jejich země proto bude budit děs,
navždy se nad ní bude syčet úžasem.
Každý, kdo tudy půjde,
se zhrozí a hlavou potřese.
^{Jer 18:17}Jakoby větrem východním
je před protivníkem rozpráším.
V den, kdy přijde jejich bída,
ukážu jim záda, a ne tvář.“ ^[1299]

Spiknutí proti Jeremiášovi

^{Jer 18:18}Oni však na to řekli: „Pojďme, musíme na Jeremiáše něco vymyslet! Zákon se knězi nikdy neztratí, stejně jako rada mudrci a slovo prorokovi. Pojďme, ubijme ho tedy jazykem a na jeho slova vůbec nedbejme!“

^{Jer 18:19}Všimni si mě, Hospodine,
slyš hlas mých odpůrců!
^{Jer 18:20}To se má odplácet dobro zlem,
že na mě kopou jámu?
Pamatuj, jak jsem se stavěl před tebe
a přimlouval se za ně,
abych od nich odvracel tvůj hněv.

^{Jer 18:21}Na jejich děti proto dopusť hlad,
vydej je meči napospas!
Ať jejich ženy ovdoví a přijdou o děti,
jejich muži ať propadnou smrti,
jejich mladíci ať padnou mečem v boji!
^{Jer 18:22}Z jejich domů ať se nářek ozývá,
až na ně náhle přivedeš útočníka –
vždyť mi vykopali jámu, aby mě lapili,
mé nohy chtěli chytit do pasti.

^{Jer 18:23}Hospodine, ty sám víš
o všech jejich plánech, aby mě zabili.
Neodpouštěj jim jejich viny,
nepřehlížej jejich hřích!
Jen ať se před tebou skácejí;
v čase svého hněvu zakroč proti nim!

Kapitola 19

Rozbitý džbán

^{Jer 19:1}Hospodin řekl toto: „Jdi a kup od hrnčíře hliněný džbán. Vezmi s sebou několik stařešinů z lidu i z kněží ^{Jer 19:2}a vyjdi Branou střepů ^[1300] do údolí Ben-hinom. Tam volej slova, která ti řeknu. ^{Jer 19:3}Volej: ‚Slyšte slovo Hospodinovo, králové Judy i obyvatelé Jeruzaléma! Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, dopustím na toto místo takové neštěstí, že to nikomu, kdo o tom uslyší, nepřestane znít v uších. ^[1301]

^{Jer 19:4}To proto, že mě opustili a toto místo mi odcizili. Pálili zde kadidlo cizím bohům, které neznali sami ani jejich otcové, ba ani judští králové, a naplnili toto místo krví nevinných. ^{Jer 19:5}Vystavěli také obětiště Baalovi, aby tam spalovali své vlastní děti jako zápalné oběti Baalovi – to jsem jim přece nepřikázal, o tom jsem nemluvil, to mi nepřišlo ani na mysl!

^{Jer 19:6}A proto hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy už se tomuto místu nebude říkat Tofet ani údolí Ben-hinom, ale Údolí vraždění. ^{[1302]Jer 19:7}Na tomto místě zmařím záměry Judských a Jeruzalémských. Nechám je před jejich nepřáteli padnout mečem v ruce těch, kdo pasou po jejich životě. Jejich mrtvolami nakrmím ptáky a divou zvěř. ^{Jer 19:8}Nechám toto město budit děs a posměch. Každý, kdo tudy půjde, zhrozí se a užasne nad všemi ranami, jež na něj dopadly. ^{Jer 19:9}Nechám je jíst maso jejich vlastních synů a maso jejich vlastních dcer. V tom zoufalém sevření svých nepřátel, kteří pasou po jejich životě, se budou požírat navzájem.‘ ^[1303]

^{Jer 19:10}Potom onen džbán rozbij před muži, kteří šli s tebou, ^{Jer 19:11}a řekni jim – ‚Tak praví Hospodin zástupů: Jako když se rozbije hliněná nádoba a už se nedá opravit, tak rozbiji tento lid i toto město. A v Tofetu se bude pohřbívat, protože jinde už k pohřbívání nezbude místo. ^{Jer 19:12}Tak naložím s tímto místem, praví Hospodin, i s těmi, kdo tu žijí. Způsobím, že toto město bude vypadat jako Tofet. ^{Jer 19:13}Jeruzalémské domy i paláce judských králů budou stejně nečisté jako toto místo, Tofet – všechny domy, na jejichž střechách se pálilo kadidlo celému tomu nebeskému zástupu a kde se konaly úlitby cizím bohům.‘“

Hrůza všude kolem

^{Jer 19:14}Když se pak Jeremiáš vrátil z Tofetu, kam jej Hospodin poslal prorokovat, postavil se na nádvoří Hospodinova domu a promluvil ke všemu lidu: ^{Jer 19:15}„Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele – Hle, přivádím na toto město a na všechna města v okolí veškeré zlo, před kterým jsem je varoval. Jsou totiž tvrdošíjní a nechtějí poslouchat má slova!“

Kapitola 20

^{Jer 20:1}Jakmile kněz Pašchur, syn Imerův, který byl vrchním správcem Hospodinova chrámu, uslyšel Jeremiáše prorokovat tyto věci, ^{Jer 20:2}nechal proroka Jeremiáše zbičovat a vsadit do klády v Horní Benjamínské bráně Hospodinova chrámu.

^{Jer 20:3}Když ho Pašchur druhého dne z klády propustil, Jeremiáš mu řekl: „Hospodin tě nenazývá Pašchur, ale Magor-misaviv, Hrůza všude kolem. ^{Jer 20:4}Tak praví Hospodin: Hle, vydávám tě hrůze – tebe i všechny tvé přátele, kteří před tvýma očima padnou mečem tvých nepřátel. Všechen lid Judy vydám do rukou babylonského krále, který je odvleče do Babylonu a pobije mečem. ^{Jer 20:5}Všechno bohatství tohoto města vydám do rukou jejich nepřátel – všechen jeho zisk, všechny cennosti i všechny judské královské poklady. To všechno ukořistí, uloupí a odnese do Babylonu. ^{Jer 20:6}A ty, Pašchure, i všichni tvoji domácí půjdete do zajetí. Přijdeš do Babylonu a tam zemřeš; tam budeš pohřben ty i všichni tvoji přátelé, kterým jsi prorokoval lež!“ ^[1304]

Oheň v kostech

^{Jer 20:7}Sváděl jsi mě, Hospodine,
a já se nechal svést.
Zmocnil ses mě
a zdolals mě.

Vysmívají se mi celé dny,
každý má ze mě legraci.
^{Jer 20:8}Křičím, kdykoli promluvím,
vykřikuji: „Zkáza! Násilí!“
Slovo Hospodinovo mi přináší
celé dny hanbu a posměšky.

^{Jer 20:9}Říkám si:
„Už se o něm ani nezmíním,
jeho jménem už nepromluvím!“
Jeho slovo mi ale hoří v srdci,
je jako oheň v mých kostech zavřený;
nemohu ho v sobě zadržet,
neovládnu se!

^{Jer 20:10}Od tolika lidí slyším nařčení:
„Hrůza všude kolem, Magor-misaviv! ^[1305]
Udejte ho! Pojďme ho nahlásit!“
Všichni mí přátelé čekají na můj pád:
„Třeba se nechá nachytat –
pak se ho zmocníme,
pak se mu pomstíme!“

^{Jer 20:11}Hospodin je ale se mnou,
ten udatný bojovník,
a tak ti, kteří mě pronásledují,
padnou a nic nezmohou.
Pro jejich neúspěch je stihne hanba,
věčná nezapomenutelná potupa.

^{Jer 20:12}Hospodine zástupů,
jenž spravedlivé zkoušíš
a vidíš do srdce i svědomí,
kéž uvidím tvou pomstu nad nimi –
vždyť jsem ti svěřil svoji při. ^[1306]

^{Jer 20:13}Zpívejte Hospodinu,
vzdejte mu chválu!
On zachraňuje život ubohému
z rukou zločinců.

^{Jer 20:14}Ať je zlořečený den,
kdy jsem byl narozen! ^[1307]
Den, kdy mě matka rodila,
ať není požehnán!
^{Jer 20:15}Ať je zlořečený ten,
kdo mému otci oznámil:
„Narodil se ti chlapec,“
a naplnil ho radostí.
^{Jer 20:16}Ať ten muž skončí tak jako města,
jež Hospodin bez lítosti vyvrátil.
Ať zrána slyší naříkavý pláč
a v poledne bojový pokřik!
^{Jer 20:17}Proč mě nezabil ještě v lůně,
aby se mi matka stala hrobem
a břicho jí zůstalo navždy těhotné?
^{Jer 20:18}Proč jen jsem vyšel z lůna matčina?
Abych zakoušel jen trápení a žal?
Aby mi život v hanbě vyprchal?

Kapitola 21

Jsem proti vám

^{Jer 21:1}Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina, když k němu král Cidkiáš poslal Pašchura, syna Malkiášova, a kněze Cefaniáše, syna Maasejášova, se vzkazem: ^{Jer 21:2}„Vyptej se prosím na nás u Hospodina, protože na nás zaútočil babylonský král Nabukadnezar. Snad pro nás Hospodin udělá zázrak tak jako tolikrát a Nabukadnezar od nás odtáhne.“

^{Jer 21:3}Jeremiáš jim odpověděl: „Vyřiďte Cidkiášovi – ^{Jer 21:4}Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Hle, válečné zbraně ve vaší ruce obrátím nazpátek! Zbraně, jimiž venku před hradbami bojujete proti babylonskému králi a proti Chaldejcům, ^[1308] kteří na vás útočí, shromáždím uprostřed tohoto města. ^{Jer 21:5}Já sám budu bojovat proti vám vztaženou rukou a mocnou paží ve svém hněvu a rozlícení a v hrozném zuření. ^{Jer 21:6}Ty, kdo žijí v tomto městě, jak lidi, tak dobytek, raním těžkým morem, který je zabije. ^{Jer 21:7}Potom, praví Hospodin, vydám judského krále Cidkiáše, jeho dvořany i lid (totiž ty, kdo v tomto městě přežijí mor, meč a hlad) do rukou babylonského krále Nabukadnezara a do rukou jejich nepřátel, kteří pasou po jejich životě. Ten je pobije ostřím meče, bez milosti, bez lítosti, bez slitování.

^{Jer 21:8}Tomuto lidu vyřiď: Tak praví Hospodin – Hle, předkládám vám cestu života a cestu smrti. ^{Jer 21:9}Kdo zůstane v tomto městě, zahyne mečem, hladem nebo morem. Kdo ale vyjde a vzdá se Babyloňanům, kteří na vás útočí, ten přežije a zachrání si život. ^{Jer 21:10}Rozhodl jsem o tomto městě – avšak ne v dobrém, ale ve zlém, praví Hospodin. Nechám je padnout do rukou babylonského krále a ten je vypálí.

^{Jer 21:11}Judskému královskému domu pak vyřiď: Slyšte slovo Hospodinovo! ^{Jer 21:12}Tak praví Hospodin, dome Davidův:

Ráno co ráno suďte spravedlivě,
okrádaného zachraňujte
z rukou utlačitele.
Jinak můj hněv vzplane plamenem,
rozhoří se a nezhasne,
protože vaše skutky jsou tak zlé!
^{Jer 21:13}Hle, jsem proti tobě, Jeruzaléme,
jenž na náhorní plošině trůníš dolině!
praví Hospodin.
Říkáte: ‚K nám se nikdo nedostane!
Kdo může napadnout náš příbytek?‘
^{Jer 21:14}Ztrestám vás, praví Hospodin,
jak si vaše skutky zaslouží.
Zapálím oheň ve vašem lese
a ten pohltí vše kolem.“

Kapitola 22

Slovo judským králům

^{Jer 22:1}Tak praví Hospodin: „Sestup do paláce judského krále a vyřiď tam toto slovo: ^{Jer 22:2}Králi judský, který sedíš na Davidově trůnu, slyš slovo Hospodinovo – ty, tvoji dvořané i tvůj lid, vy, kteří vcházíte těmito branami. ^{Jer 22:3}Tak praví Hospodin: Jednejte poctivě a spravedlivě! Zachraňujte okrádaného z rukou utlačitele! Přistěhovalcům, sirotkům a vdovám neubližujte! Nechovejte se násilně! Neprolévejte na tomto místě nevinnou krev! ^{Jer 22:4}Pokud se opravdu zařídíte podle těchto slov, budou branami tohoto paláce vcházet králové vládnoucí na Davidově trůnu. Pojedou na vozech a koních a s nimi jejich dvořané i lid. ^{Jer 22:5}Pokud však tato slova neposlechnete, pak přísahám při sobě samém, praví Hospodin, že z tohoto paláce zbudou jen trosky.“

^{Jer 22:6}Toto praví Hospodin o domu judského krále:

„Jsi pro mě jako Gileád,
jako libanonský vrcholek.
Zbude z tebe však jen pustina,
města bez obyvatel.
^{Jer 22:7}Pošlu proti tobě ničitele,
každého v plné zbroji;
zporážejí ty tvé skvělé cedry
a naházejí do ohně!

^{Jer 22:8}Až budou lidé z mnoha národů procházet kolem tohoto města, budou se jeden druhého ptát: ‚Proč to Hospodin tomuto velikému městu provedl?‘ ^{Jer 22:9}A dostanou odpověď: ‚Protože opustili smlouvu Hospodina, svého Boha, klaněli se cizím bohům a sloužili jim.‘“ ^[1309]

^{Jer 22:10}Neplačte nad mrtvým,
nenaříkejte pro něj;
plačte však nad tím,
který odchází,
protože už se nevrátí
a nespatří rodnou zem.

^{Jer 22:11}Toto praví Hospodin o Šalumovi, ^[1310] synu Jošiášovu, jenž se stal judským králem po svém otci Jošiášovi, ale musel odsud odejít: „Už se sem nevrátí. ^{Jer 22:12}Zemře tam, kam ho odvlekli, a tuto zem už nikdy nespatří.“

^{Jer 22:13}„Běda tomu, kdo si staví palác,
ale ne spravedlností;
tomu, kdo buduje horní patra,
ale bezprávím;
tomu, kdo nechá bližního dřít zdarma
a za práci mu neplatí! ^{[1311]
Jer 22:14}Říká: ‚Postavím si velký palác
a v něm prostorné komnaty;
prorazím do něj okna,
obložím cedrem a natřu červení.‘

^{Jer 22:15}Copak tě dělá králem,
že máš víc cedru než ostatní?
Copak tvůj otec
neměl co jíst a pít?
Jednal však poctivě a spravedlivě,
a tak se mu vedlo dobře.
^{Jer 22:16}Hájil práva chudých a ubohých –
tehdy bývalo dobře!
To totiž znamená znát mě,
praví Hospodin.
^{Jer 22:17}Ty ale nemáš oči ani srdce
než pro svůj mrzký zisk;
zajímá tě jen vraždění nevinných,
vydírání a násilí.“

^{Jer 22:18}Toto praví Hospodin o judském králi Joakimovi, synu Jošiášovu: ^[1312]

„Nebudou ho oplakávat:
‚Ach bratře, ach sestro!‘
Nebudou ho oplakávat:
‚Ach pane, ach veličenstvo!‘
^{Jer 22:19}Pohřbí ho tak jako osla –
vyvlečou ho ven a pohodí
někam za brány Jeruzaléma.“

^{Jer 22:20}„Vystoupej na Libanon, dcero, křič,
z Bášanu ať tvůj hlas zní,
z Abarimu vykřikni nad svými milenci,
neboť jsou všichni rozdrceni!
^{Jer 22:21}Mluvil jsem k tobě, dokud jsi měla klid,
říkala jsi ale: ‚Nechci poslouchat!‘
Tak je to s tebou už od mládí,
že neslyšíš můj hlas.
^{Jer 22:22}Všechny ty tvé pastýře vítr požene,
tví milenci půjdou do zajetí;
tehdy se konečně budeš hanbit a stydět
za všechny své špatnosti.
^{Jer 22:23}Uvelebila ses v Libanonu, ^[1313]
v hnízdečku mezi cedrovím;
budeš však sténat jako při porodu,
jako rodička se budeš svíjet bolestí!“

^{Jer 22:24}„Jakože jsem živ, praví Hospodin, i kdybys byl, judský králi Jekoniáši, ^[1314] synu Joakimův, pečetním prstenem na mé pravici, i odtud bych tě strhl! ^{Jer 22:25}Vydám tě do rukou těch, kdo pasou po tvém životě, do rukou těch, ze kterých máš děs, do rukou babylonského krále Nabukadnezara a do rukou Babyloňanů. ^{Jer 22:26}Tebe i tvou rodnou matku odvrhnu do cizí země, v níž jste se nenarodili, a tam zemřete. ^{Jer 22:27}Do své vytoužené země se nikdy nevrátíte.“

^{Jer 22:28}Je snad Jekoniáš nějaký zahozený střep?
Hrnec, který nikdo nechce?
Proč jsou tedy zavrženi on i jeho potomci,
odmrštěni do země, kterou neznali?
^{Jer 22:29}Ach země, země, země!
Slyš slovo Hospodinovo!

^{Jer 22:30}Tak praví Hospodin:

„Zapište ho jako muže bez dětí,
jako někoho, komu se v životě nedařilo.
Nikomu z jeho potomků se nezdaří
usednout na trůn Davidův
a vládnout nad Judou.“

Kapitola 23

Spravedlivý Výhonek

^{Jer 23:1}„Běda pastýřům, kteří hubí a rozhánějí ovce na mé pastvině! praví Hospodin. ^{Jer 23:2}Hospodin, Bůh Izraele, proto prohlašuje o pastýřích pasoucích můj lid: Protože rozháníte a rozptylujete mé ovce a nestaráte se o ně, hle, já s vámi zúčtuji za vaše zločiny, praví Hospodin. ^{Jer 23:3}Zbytky svého stáda pak shromáždím ze všech zemí, kam jsem je rozehnal, a přivedu je zpět na jejich pastvinu, kde se rozplodí a rozmnoží. ^{Jer 23:4}Ustanovím nad nimi pastýře, kteří o ně budou pečovat, takže už se nebudou bát a strachovat a nebude už chybět ani jediná, praví Hospodin.

^{Jer 23:5}Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy vzbudím Davidovi spravedlivý Výhonek. ^[1315] Ten bude vládnout jako moudrý král a nastolí v zemi právo a spravedlnost. ^{Jer 23:6}Za jeho dnů bude Juda zachráněn a Izrael bude žít v bezpečí. A toto je jméno, jímž bude nazýván: HOSPODIN – NAŠE SPRAVEDLNOST. ^[1316]

^{Jer 23:7}Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy už nebudete říkat: ‚Jakože je živ Hospodin, který vyvedl syny Izraele z Egypta,‘ ^{Jer 23:8}ale: ‚Jakože je živ Hospodin, který vyvedl potomstvo domu Izraele zpět ze severní země a ze všech zemí, do kterých je rozehnal.‘ Vrátí se totiž zpátky do vlasti.“ ^[1317]

Lživí proroci

^{Jer 23:9}O prorocích:

Srdce mám zlomené,
kosti se ve mně chvějí,
jsem jako opilec,
jako muž vínem zmožený –
to kvůli Hospodinu,
kvůli jeho svatým slovům!
^{Jer 23:10}Země je totiž plná nevěrníků,
pod jejichž kletbou vyprahla,
pastviny vyschly, zbyla pustina.
Jejich dráha je totiž zlá,
jejich moc je nespravedlivá.

^{Jer 23:11}„Proroci i kněží jsou bezbožní;
i ve svém chrámě nacházím jejich zločiny,
praví Hospodin.
^{Jer 23:12}Jejich cesta proto bude kluzká,
padnou ve tmě, do níž budou vyhnáni,
až na ně dopustím neštěstí
v čase, kdy s nimi zúčtuji,
praví Hospodin.

^{Jer 23:13}U proroků v Samaří jsem viděl nechutnost:
prorokovali při Baalovi
a sváděli Izrael, můj lid.
^{Jer 23:14}U proroků v Jeruzalémě jsem viděl úděsnost:
páchání nevěry a život ve lži;
zločincům dodávají odvahy,
aby se nikdo neodvrátil od své špatnosti.
Všichni jsou pro mě jako Sodoma,
všichni v tom městě jsou jako Gomora!“

^{Jer 23:15}Nuže, toto praví Hospodin zástupů o těch prorocích:

„Hle, nakrmím je pelyňkem
a k pití jim dám jed,
protože od proroků v Jeruzalémě
se šíří bezbožnost do celé země.“

^{Jer 23:16}Toto praví Hospodin zástupů: „Neposlouchejte slova proroků, kteří vám prorokují, aby vás naplnili falešnou nadějí. Vidění, o kterých mluví, si sami vymysleli, nepocházejí z úst Hospodinových. ^{Jer 23:17}Těm, kdo mnou pohrdají, stále tvrdí: ‚Hospodin praví: Budete žít v pokoji!‘ Všem, kdo se řídí svým zarputilým srdcem, namlouvají: ‚Nic zlého se vám nestane!‘ ^{Jer 23:18}Kdo ale stál v radě Hospodinově, aby viděl a slyšel jeho řeč? Kdo dával pozor, aby jeho slova uslyšel?“

^{Jer 23:19}Hle, Hospodinova vichřice –
jeho hněv už zuří!
Na hlavy darebáků snáší se
vichr bouřlivý!
^{Jer 23:20}Hospodinův hněv se neodvrátí,
dokud neprovede a nesplní,
co ve svém srdci usoudil.
V nadcházejících dnech
tomu jasně porozumíte.

^{Jer 23:21}„Neposlal jsem ty proroky,
a přesto běží;
nemluvil jsem k nim,
a přesto prorokují.
^{Jer 23:22}Kdyby v mé radě bývali stáli,
můj lid by seznámili s mými slovy;
odvrátili by je od jejich zlé cesty,
od jejich zlého jednání.

^{Jer 23:23}Jsem snad Bůh, jen když jsem blízko?
praví Hospodin.
Nejsem snad Bůh i daleko?
^{Jer 23:24}Může se někdo tak dobře skrýt,
že bych ho neviděl?
praví Hospodin.
Já přece naplňuji nebe i zem!
praví Hospodin.

^{Jer 23:25}Slyšel jsem, co říkají ti proroci, kteří mým jménem prorokují lži. Prý: ‚Měl jsem sen! Měl jsem sen!‘ ^{Jer 23:26}Jak dlouho ještě? Není snad v srdci proroků, kteří tak prorokují, samá lež? Prorokují podvody, které si sami vymysleli. ^{Jer 23:27}Myslí si, že těmi sny, které si jedni druhým vyprávějí, přimějí můj lid zapomenout na mé jméno, tak jako na mé jméno zapomněli jejich otcové kvůli Baalovi.

^{Jer 23:28}Prorok, jemuž se zdál sen,
ať si ten sen vypráví.
Kdo ale má mé slovo,
ten ať je věrně mluví.
Co je sláma vedle zrní?
praví Hospodin.
^{Jer 23:29}Není mé slovo jako oheň?
praví Hospodin.
Jako kladivo skálu drtící?

^{Jer 23:30}Hle, já jsem proti těm prorokům, praví Hospodin, kteří kradou má slova jedni od druhých. ^{Jer 23:31}Hle, jsem proti těm prorokům, praví Hospodin, kteří melou jazykem a říkají: ‚Tak praví Hospodin.‘ ^{Jer 23:32}Hle, jsem proti těm, kteří prorokují lživé sny, praví Hospodin; když je vyprávějí, svádějí můj lid svými nehoráznými výmysly. Já jsem je neposlal a nic jsem jim nesvěřil. Nemohou tomuto lidu nijak pomoci, praví Hospodin.“

^{Jer 23:33}„Když se tě někdo z lidu nebo z proroků či z kněží zeptá: ‚Jaký je ortel od Hospodina?‘ – odpovíš: ‚Jaký ortel? Odvrhnu vás! praví Hospodin.‘ ^{Jer 23:34}Kdokoli z proroků, kněží či lidu se ohání ‚ortelem od Hospodina‘, s takovým i s jeho domem zúčtuji. ^{Jer 23:35}Jeden druhého se máte ptát: ‚Co Hospodin odpověděl? Co Hospodin říkal?‘ ^{Jer 23:36}Už ale nemáte ani zmiňovat ‚ortel od Hospodina‘, protože za ortel od Hospodina vydává každý svá vlastní slova. Takhle převracíte slova živého Boha, Hospodina zástupů, našeho Boha! ^{Jer 23:37}Máte se ptát proroka: ‚Co ti Hospodin odpověděl? Co Hospodin říkal?‘ ^{Jer 23:38}Protože se však oháníte ‚ortelem od Hospodina‘, nuže toto praví Hospodin: Používáte slova ‚ortel od Hospodina‘, ačkoli jsem vám ta slova říkat zakázal. ^{Jer 23:39}Proto na vás teď dočista zapomenu a ze své přítomnosti vás odvrhnu i s tím městem, které jsem dal vám a vašim otcům. ^{Jer 23:40}Uvalím na vás věčnou pohanu a věčnou potupu, jaká se nedá zapomenout!“

Kapitola 24

Dva koše fíků

^{Jer 24:1}Hospodin mi dal vidění: Hle – před Hospodinovým chrámem stály dva koše fíků. (Bylo to poté, co babylonský král Nabukadnezar odvlekl judského krále Jekoniáše, ^[1318] syna Joakimova, spolu s judskými velmoži, tesaři a kováři z Jeruzaléma a přivedl je do Babylonu.) ^{[1319]Jer 24:2}V jednom koši byly velmi krásné fíky, jaké uzrávají mezi prvními. V druhém koši byly velmi špatné fíky, tak špatné, že nešly jíst.

^{Jer 24:3}„Co vidíš, Jeremiáši?“ zeptal se mě Hospodin.

„Fíky,“ odpověděl jsem. „Ty dobré jsou velmi dobré, ale ty špatné jsou tak špatné, že nejdou jíst.“

^{Jer 24:4}Tehdy jsem dostal slovo Hospodinovo: ^{Jer 24:5}„Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Judští vyhnanci, které jsem odsud poslal do Babylonie, ^[1320] jsou jako tyto dobré fíky – považuji je za dobré. ^{Jer 24:6}Spočinu na nich svým dobrotivým pohledem a přivedu je zpět do této země. Znovu je vybuduji a nezbořím, zasadím je a nevykořením. ^{Jer 24:7}Dám jim takové srdce, aby mě znali, aby věděli, že já jsem Hospodin. Budou mým lidem a já budu jejich Bohem, protože se celým srdcem vrátí ke mně.

^{Jer 24:8}Ale judského krále Cidkiáše, jeho velmože a ty, kdo zbyli v Jeruzalémě a zůstali v této zemi anebo se usadili v Egyptě, ty všechny pokládám za špatné fíky, praví Hospodin – tak špatné, že nejdou jíst. ^{Jer 24:9}Učiním je odstrašujícím příkladem neštěstí pro všechna království země; budou potupným pořekadlem a posměšnou nadávkou všude, kam je zaženu. ^{Jer 24:10}Pošlu na ně meč, hlad a mor, dokud nebudou do posledního vyhlazeni ze země, kterou jsem dal jim a jejich otcům.“

Kapitola 25

Sedmdesát let zajetí

^{Jer 25:1}Slovo, které Jeremiáš dostal o veškerém judském lidu ve čtvrtém roce vlády judského krále Joakima, syna Jošiášova (což byl první rok babylonského krále Nabukadnezara). ^{[1321]Jer 25:2}Prorok Jeremiáš veškerému judskému lidu a všem obyvatelům Jeruzaléma řekl:

^{Jer 25:3}„Je to už třiadvacet let – od třináctého roku judského krále Jošiáše, syna Amonova, až dodneška – co dostávám slovo Hospodinovo. ^[1322] Znovu a znovu jsem k vám mluvil, ale vy jste neposlouchali. ^{Jer 25:4}Hospodin k vám znovu a znovu posílal všechny své služebníky proroky, ale vy jste neposlouchali, vůbec jste si jich nevšímali. ^{Jer 25:5}Říkávali: ‚Odvraťte se každý od své zlé cesty a svého zlého jednání, ať můžete žít v zemi, kterou Hospodin dal vám a vašim otcům od věků až navěky. ^{Jer 25:6}Nenásledujte cizí bohy, neslužte jim a neklaňte se jim; nepopouzejte mě svými výtvory, ať na vás nedopustím neštěstí!‘ ^{Jer 25:7}Vy jste mě ale neposlouchali, praví Hospodin, a k vlastnímu neštěstí jsme mě popouzeli svými výtvory.

^{Jer 25:8}Nuže, toto praví Hospodin zástupů: ‚Protože jste neposlouchali má slova, ^{Jer 25:9}hle, povolám a poberu všechny kmeny ze severu, praví Hospodin, a přivedu je i se svým služebníkem, babylonským králem Nabukadnezarem, na tuto zem, na všechny její obyvatele i na všechny národy v okolí. Vyhladím je jako proklaté, aby vzbuzovali děs a posměch; zbude z nich věčné zbořeniště. ^{Jer 25:10}Skoncuji s hlasem radosti a veselí, s hlasem ženicha a nevěsty, s hlasem mlýnku i se světlem lampičky. ^{Jer 25:11}Z celé této země zbude hrůzná pustina a tyto národy budou po sedmdesát let otročit babylonskému králi.

^{Jer 25:12}Až se těch sedmdesát let naplní, potrestám babylonského krále i jeho národ za jejich vinu, praví Hospodin, a nechám Babylonii zpustnout navěky. ^{Jer 25:13}Uvalím na tu zem všechny své hrozby, které jsem o ní vyřkl, všechno, co je zapsáno v této knize, všechno, co Jeremiáš prorokoval o všech těch národech. ^{[1323]Jer 25:14}I oni sami budou otročit mocným národům a velikým králům. Odplatím jim za jejich skutky, za to, co vlastnoručně páchali.‘“

Kalich hněvu

^{Jer 25:15}Hospodin, Bůh Izraele, ke mně promluvil: „Vezmi z mé ruky kalich s vínem hněvu a dej z něj pít všem národům, k nimž tě posílám. ^{Jer 25:16}Až se napijí, budou se potácet a blouznit kvůli meči, který na ně sesílám.“

^{Jer 25:17}Vzal jsem tedy kalich z Hospodinovy ruky a napojil jím všechny národy, k nimž mě Hospodin poslal:

^{Jer 25:18}Jeruzalém a judská města s jejich králi a velmoži, aby z nich zbyly jen trosky budící děs, posměch a nadávky (jak je tomu už dnes);

^{Jer 25:19}faraona, vládce Egypta, s jeho dvořany a velmoži i se vším jeho lidem ^{Jer 25:20}a všemi přimíšenými cizinci;

všechny krále země Úc;

všechny krále filištínské země, Aškelon, Gazu, Ekron i ty, kdo zbyli v Ašdodu;

^{Jer 25:21}Edom, Moáb i Amonce;

^{Jer 25:22}všechny krále Týru a Sidonu;

krále zámořských břehů;

^{Jer 25:23}Dedana, Temu a Búze;

všechny, kteří si vyholují skráně; ^[1324]

^{Jer 25:24}všechny krále Arábie;

všechny krále směsice národů žijících na poušti;

^{Jer 25:25}všechny krále Zimri;

všechny krále Elamu;

všechny krále Médie;

^{Jer 25:26}všechny krále severu, blízké i vzdálené, jednoho po druhém –

všechna království země, co jich je na světě.

A po nich se napije král Šešak! ^[1325]

^{Jer 25:27}„Řekni jim: ‚Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Pijte, opijte se, pozvracejte se a padněte, že už nevstanete, protože na vás sesílám meč!‘ ^{Jer 25:28}A kdyby od tebe odmítali ten kalich vzít a napít se, řekni jim – ‚Tak praví Hospodin zástupů: Musíte pít! ^{Jer 25:29}Hle, na město, jež nese mé jméno, začínám přivádět neštěstí, a vy byste měli vyváznout? Nevyváznete! Na všechny obyvatele země už svolávám meč, praví Hospodin zástupů.‘

^{Jer 25:30}Nuže, prorokuj jim všechna tato slova a řekni jim:

‚Hospodin řve na výsostech,
burácí z příbytku své svatosti.
Na vlastní stádo řve jako lev,
křičí jako ti, kdo víno lisují,
na všechny, kdo žijí na zemi.
^{Jer 25:31}Po celém světě se šíří hluk boje,
neboť Hospodin obžaluje národy;
soudí se s každým smrtelníkem
a ničemy dává napospas meči.
Tak praví Hospodin.‘

^{Jer 25:32}Tak praví Hospodin zástupů:

‚Hle, od národu k národu
se šíří neštěstí,
od nejzazších konců světa
se zvedá vichr veliký!‘“

^{Jer 25:33}Mrtvoly těch, které Hospodin v onen den pobije, budou rozsety od jednoho konce světa po druhý. Nikdo je neopláče, nikdo je neposbírá ani nepohřbí; zůstanou ležet jako hnůj na zemi.

^{Jer 25:34}Kvílejte, pastýři, naříkejte,
vůdcové stáda, svíjejte se v prachu!
Čas vaší porážky nadešel,
padnete jako krásní berani. ^{[1326]
Jer 25:35}Pastýři nebudou mít kam utéct,
pro vůdce stáda nebude úniku.
^{Jer 25:36}Slyš! To naříkají pastýři,
vůdcové stáda kvílejí –
Hospodin pustoší jejich pastviny!

^{Jer 25:37}Pokojné louky utichnou
před žárem Hospodinova hněvu.
^{Jer 25:38}Jako lev vyjde ze svého příbytku
a jejich zem se stane pustinou
před tím krutým žárem –
před žárem jeho hněvu!

Trpící prorok

Kapitola 26

Teď zemřeš!

^{Jer 26:1}Na počátku vlády judského krále Joakima, syna Jošiášova, přišlo od Hospodina toto slovo: ^{Jer 26:2}„Tak praví Hospodin: Postav se na nádvoří Hospodinova domu a promluv ke všem, kteří se z judských měst přicházejí klanět v Hospodinově domě. Vyřiď jim všechno, co ti přikazuji, ani jediné slovo nevynechej. ^{Jer 26:3}Snad poslechnou a odvrátí se každý od své zlé cesty, abych i já upustil od zla, které jsem na ně chtěl dopustit za to, jak zle se chovali.

^{Jer 26:4}Řekni jim – ‚Tak praví Hospodin: Jestliže mě neposlechnete a nebudete se řídit mým Zákonem, který jsem vám dal, ^{Jer 26:5}a nebudete poslouchat slova mých služebníků proroků, které k vám znovu a znovu posílám (a vy jste je neposlouchali!), ^{Jer 26:6}pak s tímto chrámem naložím jako se svatyní v Šílu ^[1327] a z tohoto města učiním nadávku mezi všemi národy na zemi.‘“

^{Jer 26:7}Kněží, proroci i všechen lid poslouchali, jak Jeremiáš mluví tato slova v Hospodinově chrámu. ^{Jer 26:8}Jakmile ale Jeremiáš domluvil všechno, co mu Hospodin přikázal říci, vtom ho všechen lid, kněží i proroci chytili a křičeli: „Teď zemřeš! ^{Jer 26:9}Jak se opovažuješ prorokovat Hospodinovým jménem, že tento chrám dopadne jako Šílo a že z tohoto města zbude vylidněná pustina?!“ A všechen lid se v Hospodinově chrámu sbíhal k Jeremiášovi.

^{Jer 26:10}Když se o tom doslechli judští velmoži, odebrali se z královského paláce vzhůru do Hospodinova chrámu a zasedli v průchodu Hospodinovy Nové brány. ^{Jer 26:11}Kněží a proroci tehdy velmožům a všemu lidu řekli: „Ten muž zaslouží smrt! Prorokoval přece proti tomuto městu – slyšeli jste to na vlastní uši!“ ^[1328]

^{Jer 26:12}Jeremiáš na to všem velmožům i všemu lidu řekl: „Hospodin mě poslal prorokovat o tomto chrámu a městě všechno to, co jste slyšeli. ^{Jer 26:13}Proto teď napravte své cesty a své jednání, poslechněte Hospodina, svého Boha, a Hospodin upustí od zla, kterým vám hrozil. ^{Jer 26:14}Pokud jde o mě – hle, jsem ve vašich rukou. Udělejte se mnou, co uznáte za dobré a správné, ^{Jer 26:15}ale vězte, že když mě zabijete, uvalíte na sebe i na toto město a jeho obyvatele nevinnou krev. Opravdu mě k vám totiž poslal Hospodin, abych vám vyřídil všechna tato slova.“

^{Jer 26:16}Velmoži a všechen lid tehdy řekli kněžím a prorokům: „Ten muž nezaslouží smrt. Mluvil k nám přece jménem Hospodina, našeho Boha.“

^{Jer 26:17}Také někteří stařešinové země vstali a promluvili ke všemu shromážděnému lidu: ^{Jer 26:18}„Za dnů judského krále Ezechiáše prorokoval Micheáš Morešetský. Ten řekl všemu judskému lidu – ‚Tak praví Hospodin zástupů:

Sion bude jak pole rozorán,
z Jeruzaléma bude trosek hromada
a z chrámové hory zarostlá vyvýšenina.‘ ^[1329]

^{Jer 26:19}Nechal ho snad judský král Ezechiáš a všechen Juda zabít? Naopak, ulekl se Hospodina a snažil se ho usmířit, takže Hospodin upustil od zla, kterým jim hrozil. My tu ale sami na sebe přivoláváme smrtelné neštěstí.“

^{Jer 26:20}Hospodinovým jménem prorokoval také jistý Uriáš, syn Šemajášův, z Kiriat-jearim. Prorokoval proti tomuto městu a proti této zemi přesně tak jako Jeremiáš. ^{Jer 26:21}Jakmile král Joakim se všemi svými veliteli a velmoži uslyšeli jeho slova, chtěl ho nechat zabít. Uriáš se o tom ale doslechl a ve strachu utekl do Egypta. ^{Jer 26:22}Král Joakim tam za ním poslal Elnatana, syna Achborova, a jeho muže, ^{Jer 26:23}kteří Uriáše z Egypta unesli a přivedli ho ke králi Joakimovi. Ten ho dal popravit mečem a jeho mrtvolu pohodil na veřejném hřbitově.

^{Jer 26:24}Nad Jeremiášem ale držel ruku Achikam, syn Šafanův, ^[1330] takže nepadl do rukou lidu, který ho chtěl zabít.

Kapitola 27

Jho babylonského krále

^{Jer 27:1}Na počátku vlády judského krále Cidkiáše, ^[1331] syna Jošiášova, dostal Jeremiáš slovo od Hospodina. ^{Jer 27:2}Hospodin ke mně promluvil: „Vyrob si dřevěné jho s postroji a připevni si je na šíji.

^{Jer 27:3}Potom pošli vzkaz králům Edomu, Moábu, Amonu, Týru a Sidonu; pošli ho po jejich vyslancích, kteří přišli do Jeruzaléma k judskému králi Cidkiášovi. ^{Jer 27:4}Dej jim vzkaz pro jejich pány a řekni jim: ‚Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele. Toto vyřiďte svým pánům: ^{Jer 27:5}Já jsem svou velikou mocí a vztaženou paží učinil zemi i s lidmi a zvěří na ní a já ji svěřuji, komu se mi zlíbí. ^{Jer 27:6}Nuže, teď všechny tyto země svěřuji do rukou svého služebníka, babylonského krále Nabukadnezara. Svěřuji mu do služeb dokonce i polní zvěř. ^{Jer 27:7}Všechny národy budou sloužit jemu, jeho synovi i jeho vnukovi, než přijde čas i pro něj a pro jeho zemi – tehdy si ho mocné národy a velicí králové podrobí do služby.

^{Jer 27:8}Národ a království, které by se nepoddalo babylonskému králi Nabukadnezarovi a nesklonilo by šíji pod jho babylonského krále, takový národ budu trestat mečem, hladem a morem, praví Hospodin, dokud ho jeho rukou úplně nezničím. ^{Jer 27:9}Neposlouchejte proto své proroky a věštce, své vykladače snů, jasnovidce a čaroděje, ^[1332] kteří vám říkají, ať se babylonskému králi nepoddáváte. ^{Jer 27:10}Prorokují vám jen lži, které vás nakonec odloučí od vlasti. Vyženu vás pryč, abyste zahynuli. ^{Jer 27:11}Ale národ, který skloní šíji pod jho babylonského krále a poddá se mu, takový ponechám v jeho zemi, praví Hospodin, aby ji obdělával a bydlel v ní.‘“

^{Jer 27:12}Přesně tak jsem promluvil i k judskému králi Cidkiášovi: „Skloňte svou šíji pod jho babylonského krále, poddejte se mu i jeho lidu a zůstanete naživu! ^{Jer 27:13}Proč bys měl i se svým lidem umírat mečem, hladem a morem, jak to Hospodin prohlásil o národu, který se nepoddá babylonskému králi? ^{Jer 27:14}Neposlouchejte slova proroků, kteří vám říkají, ať se babylonskému králi nepoddáváte. Prorokují vám jen lži! ^{Jer 27:15}Já jsem je neposlal, praví Hospodin. Prorokují mým jménem lži, abych vás nakonec vyhnal pryč, abyste zahynuli i s těmi svými proroky.“

^{Jer 27:16}Ke kněžím a celému tomuto lidu jsem promluvil: „Tak praví Hospodin: Neposlouchejte slova svých proroků, kteří vám prorokují: ‚Hle, vzácné předměty Hospodinova domu se teď z Babylonu rychle vrátí zpět.‘ Prorokují vám lež! ^{Jer 27:17}Neposlouchejte je. Poddejte se babylonskému králi a zůstanete naživu. Proč by se toto město mělo stát zbořeništěm? ^{Jer 27:18}Jestli jsou to proroci a mají slovo Hospodinovo, pak ať se u Hospodina zástupů přimluví, aby do Babylonu nebyly odneseny i ty cennosti, které v Hospodinově domě, v paláci judského krále a v Jeruzalémě ještě zůstaly!

^{Jer 27:19}Toto praví Hospodin zástupů o sloupech, o bronzovém moři, o stojanech ^[1333] a ostatních cennostech, které v tomto městě ještě zůstaly ^{Jer 27:20}(babylonský král Nabukadnezar je totiž nepobral, když judského krále Jekoniáše, ^[1334] syna Joakimova, spolu s veškerou judskou a jeruzalémskou šlechtou odvlekl z Jeruzaléma do Babylonu). ^{Jer 27:21}Nuže, toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, o cennostech, které ještě zůstaly v Hospodinově domě, v paláci judského krále a v Jeruzalémě: ^{Jer 27:22}Budou odneseny do Babylonu a tam zůstanou až do dne, kdy si jich znovu povšimnu, praví Hospodin. Tehdy je dám přinést a navrátím je zpět na toto místo.“

Kapitola 28

Falešný prorok Chananiáš

^{Jer 28:1}Pátého měsíce téhož roku, totiž čtvrtého roku na počátku vlády judského krále Cidkiáše, ^[1335] mi gibeonský prorok Chananiáš, syn Azurův, v Hospodinově domě před kněžími a přede vším lidem řekl: ^{Jer 28:2}„Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: ‚Jho babylonského krále zlámu! ^{Jer 28:3}Do dvou let vrátím zpět na toto místo všechny cennosti Hospodinova domu, které odsud vzal babylonský král Nabukadnezar a odnesl je do Babylonu. ^{Jer 28:4}Také judského krále Jekoniáše, ^[1336] syna Joakimova, i všechny judské vyhnance, kteří odešli do Babylonu, vrátím zpět na toto místo, praví Hospodin, neboť jho babylonského krále zlámu!‘“

^{Jer 28:5}Prorok Jeremiáš na to proroku Chananiášovi před kněžími a přede vším lidem, stojícím v Hospodinově domě, odpověděl. ^{Jer 28:6}„Amen,“ řekl prorok Jeremiáš. „Kéž to Hospodin učiní. Kéž Hospodin splní slova, která jsi prorokoval, a navrátí vzácné předměty Hospodinova domu i všechny vyhnance z Babylonu zpět na toto místo. ^{Jer 28:7}Teď ale poslyš, co mám říci tobě i všemu lidu: ^{Jer 28:8}Proroci, kteří bývali odedávna přede mnou i před tebou, prorokovali mnoha zemím i velikým královstvím válku, neštěstí a mor. ^{Jer 28:9}Prorok, který prorokuje mír, ale bude uznán za proroka, kterého opravdu poslal Hospodin, jen když se jeho slova naplní.“

^{Jer 28:10}Nato prorok Chananiáš sejmul jho z šíje proroka Jeremiáše a zlámal ho. ^{Jer 28:11}Prorok Chananiáš pak před očima všeho lidu promluvil: „Tak praví Hospodin: ‚Do dvou let takto zlámu jho babylonského krále Nabukadnezara na šíji všech národů!‘“ Prorok Jeremiáš tehdy odešel pryč.

^{Jer 28:12}Poté, co prorok Chananiáš zlámal jho na šíji proroka Jeremiáše, dostal Jeremiáš slovo Hospodinovo: ^{Jer 28:13}„Jdi a řekni Chananiášovi – Tak praví Hospodin: Rozlámal jsi jho ze dřeva, ale nahradil jsi ho jhem ze železa! ^{Jer 28:14}Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Na šíji všech těchto národů vložím železné jho, aby sloužili babylonskému králi Nabukadnezarovi. Ti všichni mu budou sloužit stejně jako polní zvěř, kterou mu podrobím.“ ^[1337]

^{Jer 28:15}Prorok Jeremiáš tehdy proroku Chananiášovi řekl: „Poslyš, Chananiáši! Hospodin tě neposlal, ale ty jsi tento lid sváděl falešnou nadějí.

^{Jer 28:16}Nuže, tak praví Hospodin: Hle, posílám tě pryč z povrchu země. Do roka zemřeš, protože jsi o Hospodinu hlásal bludy!“

^{Jer 28:17}Sedmého měsíce téhož roku pak prorok Chananiáš zemřel.

Kapitola 29

Dopis vyhnancům

^{Jer 29:1}Následují slova dopisu, který prorok Jeremiáš poslal z Jeruzaléma zbytku stařešinů ve vyhnanství a také kněžím, prorokům a všemu lidu, který Nabukadnezar zavlekl z Jeruzaléma do Babylonu. ^{Jer 29:2}(Bylo to poté, co král Jekoniáš, ^[1338] královna matka, dvořané, judští a jeruzalémští velmoži a také tesaři a kováři museli opustit Jeruzalém.) ^{[1339]Jer 29:3}Svěřil ten dopis Eleasovi, synu Šafanovu, a Gemariáši, synu Chilkiášovu, které judský král Cidkiáš vyslal k babylonskému králi Nabukadnezarovi do Babylonu. Stálo v něm:

^{Jer 29:4}Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, všem vyhnancům, které jsem z Jeruzaléma vystěhoval do Babylonu:

^{Jer 29:5}Stavějte domy a žijte v nich, sázejte zahrady a jezte jejich plody. ^{Jer 29:6}Berte si ženy a ploďte děti. Vybírejte nevěsty pro své syny a provdávejte své dcery, ať mají děti. Rozrůstejte se, ať vás neubývá. ^{Jer 29:7}Usilujte o prospěch města, do něhož jsem vás vystěhoval, a modlete se za ně k Hospodinu, neboť v jeho prospěchu je i váš prospěch.

^{Jer 29:8}Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Nenechte se podvádět proroky a věštci, kteří jsou mezi vámi, a nedejte na sny, které se jim ^[1340] zdají. ^{Jer 29:9}Mým jménem vám prorokují lži! Já jsem je neposlal, praví Hospodin.

^{Jer 29:10}Tak praví Hospodin: Až se naplní sedmdesát babylonských let, znovu si vás povšimnu a splním vám své zaslíbení, že vás sem znovu navrátím. ^{[1341]Jer 29:11}Já sám přece vím, jak o vás přemýšlím, praví Hospodin. Mám v úmyslu váš prospěch, a ne neštěstí; chci vám dát budoucnost a naději. ^{Jer 29:12}Když budete ke mně volat a přicházet ke mně s modlitbami, já vás vyslyším. ^{Jer 29:13}Budete mě hledat a najdete mě, když mě budete hledat celým srdcem. ^{Jer 29:14}Dám se vám najít, praví Hospodin, a přivedu vás zpět ze zajetí. Shromáždím vás ze všech národů a ze všech míst, kam jsem vás rozptýlil, praví Hospodin, a přivedu vás zpět na místo, odkud jsem vás vyhnal pryč.

^{Jer 29:15}Prohlašujete: „Hospodin nám v Babylonu vzbudil proroky!“ ^{Jer 29:16}Nuže, toto praví Hospodin o králi sedícím na Davidově trůnu a o veškerém lidu, který zůstal v tomto městě, o vašich bratrech, kteří s vámi nešli do vyhnanství: ^{Jer 29:17}Tak praví Hospodin zástupů – Hle, sesílám na ně meč, hlad a mor! Naložím s nimi jako se shnilými fíky, jež jsou tak špatné, že nejdou jíst. ^{[1342]Jer 29:18}Budu je stíhat mečem, hladem a morem. Učiním je odstrašujícím příkladem pro všechna království země. Budou vzbuzovat kletby a děs, posměch a nadávky u všech národů, kam jsem je rozptýlil, ^{Jer 29:19}protože neposlouchali má slova, praví Hospodin, když jsem k nim znovu a znovu posílal své služebníky proroky. Ani vy jste ale neposlouchali, praví Hospodin.

^{Jer 29:20}Nuže, slyšte slovo Hospodinovo, všichni vyhnanci, které jsem poslal z Jeruzaléma do Babylonu. ^{Jer 29:21}Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, o Achabovi, synu Kolajášovu, a o Cidkiášovi, synu Maasejášovu, kteří vám mým jménem prorokují lži: Hle, vydám je do rukou babylonského krále Nabukadnezara, který je před vašima očima nechá popravit. ^{Jer 29:22}Odtud vznikne kletba, která se bude používat mezi všemi judskými vyhnanci v Babylonu: „Ať s tebou Hospodin provede to, co s Cidkiášem a Achabem, které babylonský král upálil v plamenech!“ ^{Jer 29:23}Páchali totiž v Izraeli hanebnosti. Cizoložili s ženami svých bližních a mým jménem říkali lživá slova, která jsem jim nesvěřil. ^[1343] Já to vím a já to dosvědčuji, praví Hospodin.

Falešný prorok Šemajáš

^{Jer 29:24}Šemajášovi Nechlamskému řekni: ^{Jer 29:25}„Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele – Z vlastního popudu jsi všemu lidu v Jeruzalémě a knězi Cefaniášovi, synu Maasejášovu, i ostatním kněžím poslal dopis, ve kterém píšeš: ^{Jer 29:26}‚Hospodin tě, Cefaniáši, ustanovil knězem namísto kněze Jojady, abys byl strážcem Hospodinova domu. Každého blázna, který ze sebe dělá proroka, máš vsadit do klády a na pranýř. ^{Jer 29:27}Proč jsi tedy neumlčel Jeremiáše Anatotského, který tam u vás ze sebe dělá proroka? ^{Jer 29:28}Dokonce i k nám do Babylonu poslal vzkaz: Bude to trvat dlouho. Stavějte domy a žijte v nich, sázejte zahrady a jezte jejich plody.‘“

^{Jer 29:29}Kněz Cefaniáš ale ten dopis přečetl proroku Jeremiášovi. ^{Jer 29:30}Tehdy Jeremiáš dostal slovo Hospodinovo: ^{Jer 29:31}„Vyřiď všem vyhnancům – Toto praví Hospodin o Šemajášovi Nechlamském: Šemajáš vám prorokoval, ale já jsem ho neposlal; sváděl vás falešnou nadějí. ^{Jer 29:32}A proto tak praví Hospodin: Hle, zúčtuji s Šemajášem Nechlamským i s jeho potomky! Protože o Hospodinu hlásal bludy, nebude mít nikoho, kdo by z jeho rodiny v tomto lidu přežil a viděl, co dobrého učiním pro svůj lid, praví Hospodin.“

Kapitola 30

Tvé rány zhojím

^{Jer 30:1}Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina: ^{Jer 30:2}„Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Všechna slova, která jsem k tobě promluvil, zapiš do knihy. ^{Jer 30:3}Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy svůj lid Izrael a Judu přivedu zpět ze zajetí a navrátím je do země, kterou jsem dal jejich otcům, aby ji obsadili.“

^{Jer 30:4}Toto jsou slova, která Hospodin promluvil o Izraeli a Judovi. ^{Jer 30:5}Tak praví Hospodin:

„Slyšíme vyděšený křik –
čirá hrůza, žádný klid!
^{Jer 30:6}Rozhlédněte se a ptejte se:
Copak může muž rodit?
Proč tedy vidím všechny muže
s rukama na břiše jako rodičky,
s popelavými tvářemi?
^{Jer 30:7}Běda, bude to hrozný den
jako žádný jiný,
čas Jákobova soužení –
bude z něj ale zachráněn.

^{Jer 30:8}Toho dne, praví Hospodin zástupů, zlámu jho na jejich šíji a zpřetrhám jejich postroje, takže už nebudou sloužit cizákům, ^{Jer 30:9}ale budou sloužit Hospodinu, svému Bohu, a svému králi Davidovi, kterého jim ustanovím.

^{Jer 30:10}Neboj se, můj služebníku, Jákobe,
a ty, Izraeli, neděs se, praví Hospodin.
Hle, zachráním tě z dálné ciziny
a tvé potomky z jejich vyhnanství.
Jákob se vrátí a odpočine v bezpečí
a nikdo už ho nevyděsí.
^{Jer 30:11}Vždyť já jsem s tebou, praví Hospodin,
já tě zachráním.
Skoncuji se všemi národy,
do kterých jsem tě rozprášil.
S tebou však nikdy neskončím,
i když tě ztrestám po právu
a nenechám tě bez trestu.“

^{Jer 30:12}Tak praví Hospodin:

„Tvá zranění se nehojí,
tvé rány bolí.
^{Jer 30:13}Není, kdo by tě obhájil,
není léku na tvé bolesti,
nikdo tě nedokáže uzdravit!
^{Jer 30:14}Všichni tví milenci na tebe zapomněli,
žádný z nich o tebe nestojí.
Ranil jsem tě jako nepřítel,
ztrestal tě jako surovec,
protože máš tolik vin
a tvůj hřích se tolik rozmnožil.
^{Jer 30:15}Proč sténáš nad svým zraněním?
Tvou bolest nejde vyléčit.
To já jsem ti to způsobil,
protože máš tolik vin
a tvůj hřích se tolik rozmnožil!

^{Jer 30:16}Všichni, kdo tě požírají, však budou sežráni,
všichni, kdo tě sužují, půjdou do zajetí.
Ti, kdo tě plení, budou sami pleněni
a všechny, kdo tě olupují, nechám oloupit.
^{Jer 30:17}Ano, já obnovím tvé zdraví,
tvé rány zhojím, praví Hospodin,
neboť tě nazývali poběhlicí:
‚O Sion přece nikdo nestojí!‘“

^{Jer 30:18}Tak praví Hospodin:

„Hle, přivedu ze zajetí Jákobovy stany,
nad jeho příbytky se slituji.
Město se vystaví tam, kde byly trosky,
a palác bude tam, kde má být.
^{Jer 30:19}Rozezní se odtud chvalozpěvy,
zas bude slyšet hlas veselí.
Rozmnožím je, aby jich neubývalo,
oslavím je, a nebude jich málo.
^{Jer 30:20}Budou mít dětí tak jako kdysi,
jejich obec přede mnou se znovu ustaví,
se všemi, kdo je utiskují, ale zúčtuji.

^{Jer 30:21}Jejich vládcem bude jeden z nich,
z jejich středu vzejde jejich panovník –
přizvu ho blíž a on ke mně přistoupí.
Vždyť kdo by se jinak odvážil
ke mně přistoupit? praví Hospodin.
^{Jer 30:22}Vy budete mým lidem
a já budu vaším Bohem.“

^{Jer 30:23}Hle, Hospodinova vichřice –
jeho hněv už zuří!
Na hlavy darebáků snáší se
vichr bouřlivý!
^{Jer 30:24}Hospodinův planoucí hněv se neodvrátí,
dokud neprovede a nesplní,
co ve svém srdci usoudil.
V nadcházejících dnech
tomu porozumíte.

Kapitola 31

Izrael se vrátí

^{Jer 31:1}„V ten čas, praví Hospodin, budu Bohem všech rodů Izraele a oni budou mým lidem. ^{Jer 31:2}Tak praví Hospodin:

„Lid, který unikne meči,
nalezne milost na poušti;
přicházím Izraeli dát odpočinutí.“

^{Jer 31:3}Odedávna se mi ukazoval Hospodin:

„Miluji tě láskou, jež trvá navěky,
vztahuji se k tobě v milosrdenství.
^{Jer 31:4}Znovu tě zbuduji a budeš stát,
panno izraelská.
Znovu se chopíš tamburíny
a vesele se roztančíš.
^{Jer 31:5}Znovu vysadíš vinice na horách v Samaří
a ti, kdo je vysadí, je také sklidí.
^{Jer 31:6}Přijde den, kdy zvolají
strážci v pohoří Efraim:
‚Vzhůru, vydejme se k Sionu,
k Hospodinu, našemu Bohu!‘“

^{Jer 31:7}Tak praví Hospodin:

„Zpívejte radostí nad Jákobem,
jásejte nad předním mezi národy,
hlasitě oslavujte a říkejte:
‚Hospodin zachránil svůj lid,
zachránil pozůstatek Izraele!‘
^{Jer 31:8}Hle, přivedu je ze země severní,
od konců světa je shromáždím.
Mezi nimi i slepce a mrzáky,
těhotné ženy a rodičky –
vrátí se jich sem celé zástupy!
^{Jer 31:9}Budou přicházet s pláčem,
půjdou v modlitbách, až je povedu.
K potokům s vodou je přivedu
přímou cestou, na níž neklesnou.
Jsem přece Izraelův otec,
můj prvorozený je Efraim! ^[1344]

^{Jer 31:10}Slyšte slovo Hospodinovo, národy,
zvěstujte v krajích daleko za moři:
‚Ten, který rozehnal Izrael, jej zase shromáždí,
nad svým stádem bude jako pastýř bdít.‘
^{Jer 31:11}Ano, Hospodin Jákoba vykoupí,
vysvobodí ho z rukou silnějších!
^{Jer 31:12}S jásotem přijdou na vrchol Sionu,
rozzáří se Hospodinovou dobrotou –
všude obilí, víno, olej, mladý brav a skot!
Jejich duše budou zavlažovanou zahradou
a chřadnout už nikdy nebudou.
^{Jer 31:13}Panna se tehdy vesele roztančí
a mládenci i starci spolu s ní.
Jejich truchlení v radost proměním,
utěším je a rozveselím namísto trápení.
^{Jer 31:14}Duši kněží občerstvím hojností
a můj lid se nasytí mými dary,
praví Hospodin.“

^{Jer 31:15}Tak praví Hospodin:

„V Rámě je slyšet křik –
nářek, pláč a hořké bědování.
Ráchel tam pláče nad svými dětmi,
nad jejich ztrátou se nedá utěšit!“

^{Jer 31:16}Tak praví Hospodin:

„Neplač už, zadrž slzy,
neboť tvá námaha dojde odměny,
praví Hospodin:
oni se ti z nepřátelské země vrátí!
^{Jer 31:17}Je tu naděje pro tvé potomky,
praví Hospodin:
tvé děti se vrátí do vlasti!

^{Jer 31:18}Jasně jsem slyšel Efraimův nářek:
‚Byl jsem nepovolný jako mladý býk,
krotil jsi mě a už jsem zkrocený.
Obrať mě, ať se vrátím zpět,
vždyť ty jsi můj Bůh, Hospodine!
^{Jer 31:19}Po svém odvrácení činím pokání,
po svém poučení se biji do hrudi.
Stydím se a jsem zahanben,
že nesu potupu svých mladých let.‘

^{Jer 31:20}Není snad Efraim můj drahý syn?
Není mé dítě, které miluji?
Kdykoli o něm promluvím,
vždy si ho znovu vybavím
a v nitru cítím pohnutí.
Slituji se nad ním, jistěže se slituji!
praví Hospodin.

^{Jer 31:21}Postav si milníky, vyznač ukazatele,
přemýšlej o cestě, kterou jdeš.
Vrať se, izraelská panno, vrať se
zpátky do svých měst!
^{Jer 31:22}Jak dlouho se ještě budeš toulat,
dcero nevěrná?
Hospodin stvoří na zemi novou věc:
žena se bude ucházet o muže.“

^{Jer 31:23}Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: „Až je přivedu zpět ze zajetí, bude se v judské zemi a v jejích městech znovu říkat: ‚Požehnej ti Hospodin, příbytku spravedlnosti, horo svatosti!‘ ^{Jer 31:24}Znovu tam bude žít všechen lid Judy – měšťané, rolníci i kočovníci se stády. ^{Jer 31:25}Ano, občerstvím duši znavených a duši chřadnoucích nasytím.“

^{Jer 31:26}Nato jsem se probudil a prohlédl. Můj spánek byl sladký.

Nová smlouva

^{Jer 31:27}„Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy dům Izraele i dům Judy oseji lidmi i zvířaty. ^{Jer 31:28}Jako jsem nad nimi bděl, abych vyvracel a podvracel, bořil, ničil a pustošil, právě tak nad nimi budu bdít, abych budoval a sázel, praví Hospodin. ^{[1345]Jer 31:29}V těch dnech už nebudou říkat: ‚Rodiče jedli trpké hrozny a dětem trnou zuby.‘ ^{[1346]Jer 31:30}Každý totiž zemře za vlastní viny; každému, kdo jí trpké hrozny, budou trnout zuby.

^{Jer 31:31}Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy s domem Izraele a s domem Judy uzavřu novou smlouvu. ^{Jer 31:32}Ne ovšem takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je vzal za ruku a vyvedl je z Egypta – tuto mou smlouvu totiž porušili, ačkoli jsem byl jejich manželem, praví Hospodin. ^{Jer 31:33}Nuže, toto je smlouva, kterou po těch dnech uzavřu s domem Izraele, praví Hospodin: Svůj zákon vložím do jejich nitra a napíšu jim ho na srdce. Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. ^{Jer 31:34}Už se nebudou navzájem poučovat a jedni druhé nabádat: ‚Poznejte Hospodina!‘ Všichni mě totiž budou znát, od nejmenších až po největší z nich, praví Hospodin. Odpustím jim jejich viny a už nikdy nevzpomenu na jejich hřích.“

^{Jer 31:35}Tak praví Hospodin,

jenž nechává slunce ozařovat den
a měsíc s hvězdami za světlo noci určuje,
jenž vzdouvá moře, až jeho vlny řvou,
a jehož jméno je Hospodin zástupů:
^{Jer 31:36}„Přestanou-li u mne platit
tyto zákony, praví Hospodin,
pak také símě Izraele přestane
být u mne navždy národem.“

^{Jer 31:37}Tak praví Hospodin:

„Bude-li změřeno nebe nahoře
a prozkoumány základy země v hlubině,
pak také zavrhnu všechno símě Izraele
za všechno, co provedli, praví Hospodin.“

^{Jer 31:38}„Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy bude toto město znovu vystavěno pro Hospodina, od věže Chananel až k Nárožní bráně. ^{[1347]Jer 31:39}Měřicí šňůra se odtud natáhne až k vrchu Garev a pak se stočí do Goje. ^{Jer 31:40}Celé to údolí mrtvol a mastného popela, ^[1348] všechna ta pohřebiště až k potoku Kidron, až k rohu Koňské brány na východě, to vše bude zasvěceno Hospodinu a město už nikdy nebude vyvráceno ani zbořeno.“

Kapitola 32

Kup si pole v Anatotu

^{Jer 32:1}Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina v desátém roce vlády judského krále Cidkiáše (což byl osmnáctý rok Nabukadnezarův). ^{[1349]Jer 32:2}Vojsko babylonského krále tenkrát obléhalo Jeruzalém a prorok Jeremiáš byl vězněn na strážním nádvoří v paláci judského krále.

^{Jer 32:3}Uvěznil ho tam judský král Cidkiáš. Obvinil ho: „Jak se opovažuješ prorokovat, že prý tak praví Hospodin: ‚Hle, vydávám toto město do rukou babylonského krále a ten je dobude. ^{[1350]Jer 32:4}Ani judský král Cidkiáš Babyloňanům ^[1351] neunikne, ale jistě padne do rukou babylonského krále, se kterým bude mluvit tváří v tvář a spatří ho vlastníma očima. ^{Jer 32:5}Ten odvede Cidkiáše do Babylonu, kde zůstane, dokud si ho znovu nevšimnu, praví Hospodin.‘ Prý: ‚Budete-li bojovat proti Babyloňanům, nezvítězíte!‘“

^{Jer 32:6}Jeremiáš řekl: „Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Jer 32:7}Hle, přijde za tebou Chanamel, syn tvého strýce Šaluma, a řekne: ‚Kup si mé pole v Anatotu. Jako příbuzný na něj máš předkupní právo.‘“

^{Jer 32:8}Potom za mnou na strážní nádvoří podle Hospodinova slova přišel můj bratranec Chanamel a řekl mi: „Koupil bys mé pole v Anatotu v kraji Benjamín? Jako příbuzný na něj máš nárok a předkupní právo. Kup si ho.“ ^[1352]

Věděl jsem, že je to slovo Hospodinovo, ^{Jer 32:9}a tak jsem to pole v Anatotu od svého bratrance Chanamela koupil za 17 šekelů ^[1353] stříbra. ^{Jer 32:10}Podepsal jsem kupní list, zapečetil a před přizvanými svědky jsem na vahách odvážil stříbro. ^{Jer 32:11}Potom jsem ten zapečetěný kupní list s podmínkami a ustanoveními vzal a spolu s jeho nezapečetěným opisem ^{Jer 32:12}jsem ho předal Baruchovi, synu Neriáše, syna Machsejášova. Učinil jsem to v přítomnosti svého bratrance Chanamela, v přítomnosti svědků, kteří ten kupní list podepsali, a v přítomnosti všech Židů přísedících na strážním nádvoří.

^{Jer 32:13}V jejich přítomnosti jsem Baruchovi uložil: ^{Jer 32:14}„Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: ‚Vezmi tyto listiny – zapečetěný kupní list i jeho nezapečetěný opis – a vlož je do hliněné nádoby, aby zůstaly nadlouho zachovány.‘ ^{Jer 32:15}Neboť tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: ‚V této zemi se znovu budou kupovat domy, pole i vinice!‘“

^{Jer 32:16}Poté, co jsem ten kupní list předal Baruchovi, synu Neriášovu, modlil jsem se k Hospodinu:

^{Jer 32:17}„Ach, Hospodine, Pane můj! Ty jsi svou velikou mocí a vztaženou paží učinil nebe i zemi – pro tebe nic není nemožné! ^{Jer 32:18}Prokazuješ milosrdenství tisícům pokolení, ale vinu otců splácíš i jejich potomkům. ^[1354] Jsi veliký a mocný Bůh; máš jméno Hospodin zástupů. ^{Jer 32:19}Jsi veliký ve svých záměrech a mocný ve svých činech. Nespouštíš oči z cest všech lidí, abys každého odměnil podle jeho jednání, tak jak si za své skutky zaslouží. ^{Jer 32:20}Konal jsi znamení a zázraky v Egyptě a konáš je dodnes v Izraeli i mezi všemi lidmi – tak sis získal jméno, které stále máš. ^{Jer 32:21}Vyvedl jsi svůj lid Izrael z Egypta znameními a zázraky, mocnou rukou, vztaženou paží a uprostřed veliké hrůzy. ^{Jer 32:22}Dal jsi jim tuto zemi, o níž jsi přísahal jejich otcům, že jim ji dáš – zemi oplývající mlékem a medem. ^{Jer 32:23}Když ale přišli a ovládli ji, neposlouchali tě a neřídili se tvým Zákonem. Nic z toho, cos jim přikázal, neplnili, a tak jsi na ně přivedl všechno tohle neštěstí.

^{Jer 32:24}Jen pohleď na ty obléhací náspy! Přitáhli k městu, aby ho dobyli! Město padne mečem, hladem a morem do rukou Babyloňanů, kteří na něj útočí. Naplňuje se to, co jsi řekl – vždyť to sám vidíš! ^{Jer 32:25}Hospodine, Pane, můj, město padá do rukou Babyloňanů, a ty mi přitom říkáš: ‚Kup si pole a před svědky zaplať za ně stříbrem!‘“

Změním jejich osud

^{Jer 32:26}Tehdy Jeremiáš dostal slovo Hospodinovo: ^{Jer 32:27}„Hle, já jsem Bůh všeho stvoření. Je snad něco nad mé síly? ^{Jer 32:28}Nuže, tak praví Hospodin: Hle, vydávám toto město do rukou Babyloňanů a do rukou babylonského krále Nabukadnezara, který je dobude. ^{Jer 32:29}Babyloňané, kteří na něj útočí, vtrhnou dovnitř a město vypálí; spálí je i s domy, na jejichž střechách mě lidé uráželi, když pálili kadidlo Baalovi a obětovali úlitby pro cizí bohy.

^{Jer 32:30}Synové Izraele i Judy už od mládí jen páchají, co je zlé v mých očích. Ano, synové Izraele mě pořád jen urážejí tím, co vlastníma rukama dělají, praví Hospodin. ^{Jer 32:31}Ode dne, kdy bylo vystavěno, až dodnes mi toto město bylo jen k zlosti. Hněvali mě tak, že je musím vyhnat ze své přítomnosti. ^{Jer 32:32}Synové Izraele i Judy mě uráželi vším tím zlem, které páchali – oni i jejich králové, velmoži, kněží i proroci – všechen Juda i obyvatelé Jeruzaléma. ^{Jer 32:33}Ukazovali mi záda, a ne tvář. Znovu a znovu jsem je chtěl poučit, ale neposlouchali a poučení nepřijímali. ^{Jer 32:34}V domě, který se nazývá mým jménem, nastavěli své ohavné modly a tak ho poskvrnili. ^{Jer 32:35}V údolí Ben-hinom také vystavěli obětiště Baalovi, aby tam prováděli své syny a dcery ohněm jako oběť Molochovi. ^[1355] To jsem jim přece nepřikázal, to mi nepřišlo ani na mysl – že budou provádět takovou ohavnost a svádět Judu k hříchu!

^{Jer 32:36}Říkáte: ‚Město padne mečem, hladem a morem do rukou babylonského krále.‘ Toto však praví Hospodin, Bůh Izraele: ^{Jer 32:37}Hle – znovu je shromáždím ze všech zemí, do nichž jsem je ve svém zuřivém hněvu a v hrozném rozlícení rozptýlil. Přivedu je zpět na toto místo a způsobím, aby žili v bezpečí. ^{Jer 32:38}Budou mým lidem a já budu jejich Bohem. ^{Jer 32:39}Dám jim jedno srdce a jednu cestu, aby mě ctili po všechny dny – pak bude dobře jim i jejich potomkům. ^{Jer 32:40}Uzavřu s nimi věčnou smlouvu, že je nikdy nezbavím svého dobrodiní. Do srdcí jim vložím, aby mě ctili, aby se ode mě už neodvrátili. ^{Jer 32:41}S radostí jim budu prokazovat dobrodiní; pevně je zasadím v této zemi, celým svým srdcem a celou duší.

^{Jer 32:42}Ano, tak praví Hospodin: Jako jsem na tento lid uvedl všechno to veliké neštěstí, tak na ně uvedu všechno dobrodiní, které jsem jim zaslíbil. ^{Jer 32:43}A v této zemi, o níž říkáte: ‚Padla do rukou Babyloňanů, zbyla z ní pustina bez lidí a dobytka,‘ nuže v této zemi se znovu budou kupovat pole. ^{Jer 32:44}Budou se kupovat za peníze, kupní list se bude potvrzovat podpisem, bude se pečetit a budou zváni svědkové – v kraji Benjamín, v okolí Jeruzaléma, ve městech Judy, ve městech na horách, ve městech podhůří i ve městech Negevu, neboť změním jejich osud, praví Hospodin.“

Kapitola 33

Obnova země

^{Jer 33:1}Jeremiáš byl stále ještě držen na strážním nádvoří, když znovu dostal slovo Hospodinovo: ^{Jer 33:2}„Tak praví Hospodin, který učinil zemi, Hospodin, který ji zformoval a upevnil – ten, který má jméno Hospodin: ^{Jer 33:3}Volej ke mně a já ti odpovím; sdělím ti veliká tajemství, o kterých nevíš.

^{Jer 33:4}Toto praví Hospodin, Bůh Izraele, o domech v tomto městě a o judských královských palácích, jež byly na obranu před obléhacími náspy a zbraněmi zbořeny ^{Jer 33:5}v přípravách na boj s Babyloňany: ^[1356] Ty domy se naplní mrtvolami lidí, které ve svém zuřivém hněvu nechám pobít. Kvůli všemu zlu, které páchali, skryji svou tvář před tímto městem.

^{Jer 33:6}Hle – potom však ovážu jejich rány, uzdravím je a vyléčím. Dám jim zakusit hojný pokoj a bezpečí. ^{Jer 33:7}Osud Judy a Izraele změním a vybuduji je tak jako kdysi. ^{Jer 33:8}Očistím je ode všech zločinů, které proti mně spáchali. Všechny ty zločiny, které proti mně spáchali a jimiž se proti mně vzbouřili, jim odpustím. ^{Jer 33:9}Jeruzalém mi tak přinese věhlas a stane se mi zdrojem radosti, chvály a slávy přede všemi národy na zemi, až uslyší o všem dobrodiní, které jim prokáži. Zůstanou v úžasu a rozechvění nad vším tím dobrodiním a nad vším pokojem, který svému lidu způsobím.

^{Jer 33:10}Tak praví Hospodin: Říkáte, že z tohoto místa zbyla pustina bez lidí i dobytka. Nuže, v judských městech a v ulicích Jeruzaléma, nyní opuštěných, vylidněných, bez obyvatel i dobytka, se jednou znovu bude ozývat ^{Jer 33:11}hlas radosti a veselí, hlas ženicha a nevěsty a hlas těch, kdo ponesou do Hospodinova domu oběti vděčnosti se slovy:

„Hospodinu zástupů vzdejte díky –
Hospodin je přece dobrý
a jeho láska trvá navěky!“

Osud této země totiž změním, a bude taková jako kdysi, praví Hospodin.

^{Jer 33:12}Tak praví Hospodin zástupů: Na tomto zpustlém místě bez lidí a dobytka budou znovu ve všech jeho městech pastviny, kde budou odpočívat pastýři se stády. ^{Jer 33:13}Ve městech na horách, ve městech podhůří i ve městech Negevu, v kraji Benjamín, v okolí Jeruzaléma i ve městech Judy budou znovu procházet ovce pod rukama počítajícího, praví Hospodin.“

Věčná smlouva

^{Jer 33:14}„Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy toto dobré slovo, jež dávám domu Izraele a domu Judy, splním. ^{Jer 33:15}V těch dnech a v tom čase nechám z Davidova semene vyrašit spravedlivý Výhonek, jenž v zemi nastolí právo a spravedlnost. ^{Jer 33:16}V těch dnech bude Juda zachráněn a Jeruzalém bude žít v bezpečí. A takto jej budou nazývat: HOSPODIN – NAŠE SPRAVEDLNOST. ^[1357]

^{Jer 33:17}Tak praví Hospodin: Na trůnu Izraelova domu nikdy nebude chybět Davidův potomek. ^{[1358]Jer 33:18}Také mezi levity nikdy nebude chybět kněz, který by přede mnou přinášel zápaly, pálil moučné oběti a připravoval obětní hody po všechny dny.“

^{Jer 33:19}Jeremiáš dostal slovo Hospodinovo: ^{Jer 33:20}„Tak praví Hospodin: Budete-li moci zrušit moji smlouvu s dnem a moji smlouvu s nocí, takže den ani noc nenastane ve svůj čas, ^{Jer 33:21}pak bude zrušena také má smlouva s mým služebníkem Davidem, takže nebude mít syna, který by kraloval na jeho trůnu, a rovněž má smlouva s mými sluhy levitskými kněžími. ^{Jer 33:22}Jako se nedá sečíst nebeský zástup ani změřit mořský písek, ^[1359] tak rozmnožím símě svého služebníka Davida a svých sluhů levitů.“

^{Jer 33:23}Jeremiáš dostal slovo Hospodinovo: ^{Jer 33:24}„Všiml sis, jak tento lid mluví? Že prý ‚Hospodin zavrhl oba své vyvolené rody.‘ Takhle pohrdají mým lidem, jako by už pro ně ani nebyl národem! ^{Jer 33:25}Tak praví Hospodin: Jestliže nemám smlouvu se dnem i nocí a nestanovil jsem zákony pro nebe i zemi, ^{Jer 33:26}pak také zavrhnu símě Jákoba i svého služebníka Davida a nevyberu z jeho rodu panovníka pro símě Abrahama, Izáka a Jákoba. Ano, změním jejich osud a slituji se nad nimi!“

Kapitola 34

Slovo pro Cidkiáše

^{Jer 34:1}Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina, když babylonský král Nabukadnezar s celým svým vojskem a se všemi královstvími a národy, které ovládal, zaútočil na Jeruzalém a na všechna jeho města: ^{Jer 34:2}„Tak praví Hospodin, Bůh Izraele – Jdi a řekni judskému králi Cidkiášovi: Tak praví Hospodin – Hle, vydávám toto město do rukou babylonského krále a ten je vypálí ohněm. ^{Jer 34:3}Ani ty před ním neunikneš, ale budeš jistě chycen a padneš mu do rukou. Spatříš babylonského krále vlastníma očima a bude s tebou mluvit tváří v tvář. Půjdeš do Babylonu! ^{Jer 34:4}Slyš ale slovo Hospodinovo, Cidkiáši, králi judský. Hospodin o tobě praví: Nezemřeš mečem; ^{Jer 34:5}zemřeš v pokoji. Jako se zažíhal pohřební oheň k poctě tvých předků, ^[1360] dávných králů, kteří byli před tebou, tak zažehnou oheň i tobě a budou tě oplakávat: ‚Ach pane!‘ Takové slovo jsem promluvil, praví Hospodin.“

^{Jer 34:6}Prorok Jeremiáš oznámil všechna tato slova judskému králi Cidkiášovi v Jeruzalémě. ^{Jer 34:7}Vojsko babylonského krále tenkrát útočilo na Jeruzalém a na všechna zbylá judská města – na Lachiš a Azeku. To byla totiž jediná opevněná města, která v Judsku zbyla.

Vyhlaste svobodu

^{Jer 34:8}Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina, když král Cidkiáš uzavřel s veškerým lidem v Jeruzalémě smlouvu o propuštění otroků. ^{Jer 34:9}Každý měl propustit svého hebrejského otroka i svou hebrejskou otrokyni na svobodu; nikdo už neměl zotročovat svého židovského bratra. ^{Jer 34:10}Všichni velmoži i všechen lid, kteří tu smlouvu přijali, souhlasili, že propustí své otroky a otrokyně na svobodu a že je už nebudou zotročovat. Souhlasili s tím a propustili je. ^{Jer 34:11}Potom si to ale rozmysleli a své otroky a otrokyně, které předtím propustili na svobodu, přivedli zase zpět a zotročili je.

^{Jer 34:12}Jeremiáš tehdy od Hospodina dostal toto slovo: ^{Jer 34:13}„Tak praví Hospodin, Bůh Izraele. V den, kdy jsem vaše otce vyvedl z Egypta, z domu otroctví, uzavřel jsem s nimi tuto smlouvu: ^{Jer 34:14}‚Sedmého roku každý propustíte svého hebrejského bratra, který se ti prodal do otroctví. Odslouží u tebe šest let, ale potom jej propustíš na svobodu.‘ ^[1361] Vaši otcové mě ovšem neposlechli, vůbec si toho nevšímali. ^{Jer 34:15}Vy jste ale nedávno činili pokání a zachovali jste se, jak je v mých očích správné: Každý jste svému bližnímu vyhlásil svobodu – dokonce jste o tom přede mnou uzavřeli smlouvu v domě, který se nazývá mým jménem. ^{Jer 34:16}Potom jste si to ale rozmysleli a znesvětili jste tak mé jméno. Svého otroka i svou otrokyni, které jste propustili na svobodu, jak toužili, jste každý zase přivedl zpět a zotročili jste je.

^{Jer 34:17}A proto tak praví Hospodin: Neposlechli jste mě. Nevyhlásili jste svobodu každý svému bratru, svému bližnímu. Hle, já tedy vyhlašuji ‚svobodu‘ vám, praví Hospodin – svobodu pro meč, mor a hlad! Učiním vás odstrašujícím příkladem pro všechna království země. ^{Jer 34:18}S těmi, kdo porušili mou smlouvu a nesplnili slova smlouvy, kterou přede mnou uzavřeli, s těmi naložím jako s teletem, které rozťali vedví, aby prošli mezi jeho polovinami. ^{[1362]Jer 34:19}Judské a jeruzalémské velmože, dvořany, kněze i všechen lid země, který prošel mezi díly telete, ^{Jer 34:20}vydám do rukou jejich nepřátel, do rukou těch, kdo pasou po jejich životě. Na jejich mrtvolách se budou pást ptáci a divá zvěř.

^{Jer 34:21}Judského krále Cidkiáše i jeho velmože vydám do rukou jejich nepřátel, do rukou těch, kdo pasou po jejich životě – do rukou vojska babylonského krále, které se od vás právě stahuje. ^{[1363]Jer 34:22}Hle, vydám rozkazy, praví Hospodin, a přivedu je k tomuto městu zpět. Zaútočí na ně, dobudou je a spálí je. Judská města obrátím v trosky, kde nikdo nebydlí.“

Kapitola 35

Poslušnost Rechabitů

^{Jer 35:1}Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina za dnů judského krále Joakima, syna Jošiášova: ^{Jer 35:2}„Jdi k Rechabitům, pozvi je do jedné ze síní v Hospodinově domě a nabídni jim víno.“

^{Jer 35:3}Pozval jsem tedy Jaazaniáše, syna Jeremiáše, syna Chabaciniášova, i jeho bratry a všechny jeho syny, celý rod Rechabitů, ^{Jer 35:4}a přivedl jsem je do Hospodinova domu, do síně učedníků Božího muže Chanana, syna Jigdaliášova. Byla hned vedle síně velmožů, nad síní strážce prahu Maasejáše, syna Šalumova. ^{Jer 35:5}Postavil jsem před Rechabity poháry a džbány plné vína a vybídl jsem je: „Napijte se vína.“

^{Jer 35:6}„My víno nepijeme,“ odpověděli. „Náš otec Jonadab, syn Rechabův, nám totiž přikázal: ‚Nikdy nepijte víno, vy ani vaši potomci. ^{Jer 35:7}Nestavějte si domy, nesejte semeno, nesázejte vinice a nevlastněte je. Po všechny své dny bydlete ve stanech, abyste byli dlouho živi na zemi, na níž jste poutníky.‘ ^{Jer 35:8}Posloucháme svého otce Jonadaba, syna Rechabova, ve všem, co nám přikázal, takže po celý život nepijeme víno my ani naše ženy ani naši synové a dcery. ^{Jer 35:9}Nestavíme si obytné domy, nemáme vinice ani pole ani semeno k setí ^{Jer 35:10}a bydlíme ve stanech. Jsme poslušní našemu otci Jonadabovi a chováme se přesně tak, jak nám přikázal. ^{Jer 35:11}Teprve když do země vtrhl babylonský král Nabukadnezar, řekli jsme si: Pojďme se před babylonským ^[1364] a aramejským vojskem schovat do Jeruzaléma. A tak teď bydlíme v Jeruzalémě.“

^{Jer 35:12}Tehdy Jeremiáš dostal slovo Hospodinovo: ^{Jer 35:13}„Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele – Jdi a řekni lidu Judy a obyvatelům Jeruzaléma: Nenecháte se poučit? Neposlechnete má slova? praví Hospodin. ^{Jer 35:14}Jonadab, syn Rechabův, svým synům zakázal pít víno a jeho slova se dodržují. Až dodnes nepijí víno, protože poslouchají, co jim přikázal jejich otec. Já k vám ale mluvím znovu a znovu, a vy mě neposloucháte. ^{Jer 35:15}Znovu a znovu jsem k vám posílal všechny své služebníky proroky se slovy: ‚Odvraťte se každý od své zlé cesty a napravte své jednání. Nenásledujte cizí bohy a neslužte jim, ať můžete žít v zemi, kterou jsem dal vám i vašim otcům.‘ ^[1365] Vy ale vůbec nevnímáte, vůbec mě neposloucháte. ^{Jer 35:16}Ano, potomci Jonadaba, syna Rechabova, dodržují, co jim jejich otec přikázal. Mě ale tento lid neposlouchá.

^{Jer 35:17}A proto tak praví Hospodin, Bůh zástupů, Bůh Izraele: Hle, přivádím na Judu i na všechny obyvatele Jeruzaléma veškeré zlo, před kterým jsem je varoval. Mluvil jsem k nim, ale neposlouchali, volal jsem na ně, ale neodpovídali.“

^{Jer 35:18}Rodu Rechabitů pak Jeremiáš řekl: „Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Poslouchali jste, co vám váš otec Jonadab přikázal; dodržovali jste všechny jeho příkazy a chovali jste se přesně tak, jak vám přikázal. ^{Jer 35:19}A proto tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Jonadabovi, synu Rechabovu, nikdy nebude chybět potomek, který by stál přede mnou ve službě.“

Kapitola 36

Spálený svitek

^{Jer 36:1}Ve čtvrtém roce vlády judského krále Joakima, syna Jošiášova, ^[1366] dostal Jeremiáš slovo od Hospodina: ^{Jer 36:2}„Vezmi si svitek a zapiš do něj všechna slova, která jsem k tobě mluvil o Izraeli a Judovi a o všech národech ode dne, kdy jsem k tobě promluvil za dnů Jošiášových až dodnes. ^{Jer 36:3}Když dům Judy uslyší o všem tom zlu, které na ně chci dopustit, snad se každý z nich odvrátí od své zlé cesty, abych jim odpustil jejich hříchy a zločiny.“

^{Jer 36:4}Jeremiáš tedy zavolal Barucha, syna Neriášova, a nadiktoval mu všechno, co mu Hospodin řekl. Baruch ta slova zapsal do svitku. ^{Jer 36:5}Potom Jeremiáš Baruchovi řekl: „Mám zákaz vstupu do Hospodinova domu. ^{Jer 36:6}Proto tam jdi ty a přečti lidem Hospodinova slova, která jsi zapsal do svitku, jak jsem ti je diktoval. Přečti je všem, kdo budou v postní den přicházet z judských měst do Hospodinova domu. ^{Jer 36:7}Snad začnou Hospodina prosit o slitování a každý se odvrátí od své zlé cesty. Vždyť Hospodin tomuto lidu hrozí velikým a zuřivým hněvem!“

^{Jer 36:8}Baruch, syn Neriášův, udělal všechno, co mu prorok Jeremiáš řekl, a v Hospodinově chrámu předčítal z oné knihy slova Hospodinova. ^{Jer 36:9}V devátém měsíci pátého roku vlády judského krále Joakima, syna Jošiášova, ^[1367] byl pro veškerý lid v Jeruzalémě i pro veškerý lid, který do Jeruzaléma přicházel z judských měst, vyhlášen půst před Hospodinem. ^{Jer 36:10}Tehdy šel Baruch do Hospodinova chrámu, do síně písaře Gemariáše, syna Šafanova, jež stála na horním nádvoří hned vedle vchodu do Nové chrámové brány. Odtud pak všemu lidu předčítal Jeremiášova slova z oné knihy.

^{Jer 36:11}Jakmile Michajáš, syn Gemariáše, syna Šafanova, uslyšel všechna Hospodinova slova z té knihy, ^{Jer 36:12}odešel do královského paláce, do písařské síně, kde právě zasedali všichni velmoži: písař Elišama, Delajáš, syn Šemajášův, Elnatan, syn Achborův, Gemariáš, syn Šafanův, Cidkiáš, syn Chananiášův a všichni ostatní velmoži. ^{Jer 36:13}Michajáš jim oznámil všechno, co slyšel, když Baruch předčítal lidu z oné knihy.

^{Jer 36:14}Všichni velmoži tedy poslali Jehudiho, syna Netaniáše, syna Šelemiáše, syna Kušiho, ať Baruchovi vyřídí: „Přijď a vezmi s sebou ten svitek, z něhož jsi předčítal lidu.“ Baruch, syn Neriášův, tedy vzal svitek a přišel za nimi. ^{Jer 36:15}„Posaď se a přečti nám to,“ vyzvali ho.

Baruch jim to tedy přečetl. ^{Jer 36:16}Když uslyšeli všechna ta slova, vyděšeně se podívali jeden na druhého a řekli Baruchovi: „Musíme to všechno oznámit králi. ^{Jer 36:17}Pověz nám, jak jsi všechna ta slova sepsal,“ ptali se Barucha. „Diktoval ti to Jeremiáš?“

^{Jer 36:18}„Ano, on sám mi všechna ta slova diktoval,“ odpověděl jim Baruch, „a já jsem je zapisoval inkoustem do knihy.“

^{Jer 36:19}„Běžte se s Jeremiášem ukrýt,“ řekli na to velmoži Baruchovi. „Ať nikdo neví, kde jste.“

^{Jer 36:20}Schovali tedy svitek v síni písaře Elišamy, vstoupili do dvorany před krále a všechno mu to oznámili. ^{Jer 36:21}Král poslal Jehudiho pro svitek. Jehudi jej přinesl ze síně písaře Elišamy a začal z něj předčítat králi i všem velmožům stojícím kolem. ^{Jer 36:22}Král seděl v zimním křídle svého paláce – byl totiž devátý měsíc – a před ním stála nádoba se sálajícím řeřavým uhlím. ^{Jer 36:23}Jakmile Jehudi přečetl tři čtyři sloupce, král je vždy perořízkem odřízl a vhodil do ohně v nádobě. Nakonec v tom ohni skončil celý svitek. ^{Jer 36:24}Když král a všichni jeho dvořané slyšeli všechna ta slova, vůbec se nelekali, natož aby si roztrhli roucha. ^{Jer 36:25}Ani když Elnatan, Delajáš a Gemariáš krále prosili, aby svitek nepálil, nedal na ně. ^{Jer 36:26}Naopak přikázal princi Jerachmeelovi a také Serajášovi, synu Azrielovu, a Šelemiášovi, synu Abdeelovu, aby písaře Barucha i proroka Jeremiáše zatkli. Hospodin je ale skryl.

^{Jer 36:27}Poté, co král spálil svitek se slovy, která Baruch zapsal, jak mu je Jeremiáš diktoval, dostal Jeremiáš slovo Hospodinovo: ^{Jer 36:28}„Vezmi si další svitek a znovu do něj zapiš všechna slova, která byla v tom prvním svitku, který judský král Joakim spálil. ^{Jer 36:29}O judském králi Joakimovi pak řekni: Tak praví Hospodin: Ty jsi ten svitek spálil. Myslel sis: ‚Jak se mohl opovážit napsat, že přijde babylonský král a zničí tuhle zem, takže z ní zmizí lidé i dobytek?‘ ^{Jer 36:30}A proto tak praví Hospodin o judském králi Joakimovi: Nikdo z jeho potomků nebude sedět na Davidově trůnu. Jeho mrtvola bude pohozena napospas dennímu horku a nočnímu mrazu. ^{Jer 36:31}Ztrestám ho, jeho potomky i jeho dvořany za jejich zločiny. Přivedu na ně i na obyvatele Jeruzaléma a na judské muže všechno to zlo, před kterým jsem je varoval, ale nechtěli to poslouchat.“

^{Jer 36:32}Jeremiáš tedy vzal jiný svitek a dal ho písaři Baruchovi, synu Neriášovu. Ten do něj zapsal, jak mu Jeremiáš diktoval, všechna slova oné knihy, kterou judský král Joakim spálil v ohni. A bylo k nim přidáno ještě mnoho slov jim podobných.

Kapitola 37

Jeremiáš uvězněn

^{Jer 37:1}Babylonský král Nabukadnezar později v judské zemi namísto Jekoniáše, ^[1368] syna Joakimova, jmenoval králem Cidkiáše, syna Jošiášova. ^{[1369]Jer 37:2}Ani on však, stejně jako jeho dvořané i prostý lid, neposlouchal slova, která Hospodin promlouval skrze proroka Jeremiáše.

^{Jer 37:3}Král Cidkiáš přesto k proroku Jeremiášovi poslal Juchala, syna Šelemiášova, a kněze Sofoniáše, syna Maasejášova, se vzkazem: „Modli se prosím za nás k Hospodinu, našemu Bohu.“ ^{Jer 37:4}(Jeremiáš tehdy chodil volně mezi lidmi, ještě totiž nebyl uvězněn. ^{Jer 37:5}Z Egypta mezitím vytáhlo faraonovo vojsko, a když se o nich dozvěděli Babyloňané obléhající Jeruzalém, stáhli se od města.)

^{Jer 37:6}Prorok Jeremiáš dostal slovo Hospodinovo: ^{Jer 37:7}„Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Judskému králi, který vás za mnou poslal s dotazy, odpovězte takto – Hle, faraonovo vojsko, které vám vytáhlo na pomoc, se obrátí domů do Egypta. ^{Jer 37:8}Babyloňané se pak obrátí k útoku na toto město; dobudou je a vypálí.

^{Jer 37:9}Tak praví Hospodin: Nenalhávejte si, že prý ‚Babyloňané od nás musí odtáhnout.‘ Neodtáhnou! ^{Jer 37:10}I kdybyste celé babylonské vojsko, jež na vás útočí, pobili, takže by v jejich táboře zůstali jen těžce ranění, přece by se všichni zvedli a toto město vypálili!“

^{Jer 37:11}Poté, co babylonské vojsko odtáhlo kvůli faraonově vojsku od Jeruzaléma, ^{Jer 37:12}chtěl se Jeremiáš vydat z Jeruzaléma do kraje Benjamín, aby tam se svými příbuznými vypořádal své dědictví. ^{[1370]Jer 37:13}Jen co však vstoupil do Benjamínské brány, narazil tam na velitele stráží jménem Jiriáše, syna Šelemiáše, syna Chananiášova. Ten proroka Jeremiáše zadržel. „Tak ty chceš přeběhnout k Babyloňanům!“ obořil se na něj.

^{Jer 37:14}„To není pravda,“ bránil se Jeremiáš, „nejdu k Babyloňanům.“

Jiriáš ho ale vůbec neposlouchal. Jeremiáše zatkl a přivedl ho k hodnostářům. ^{Jer 37:15}Ti se na Jeremiáše rozzuřili. Nechali ho zbít a uvěznili ho v domě písaře Jonatana, ve kterém zřídili vězení. ^{Jer 37:16}Tak se Jeremiáš ocitl v klenuté žalářní kobce, kde strávil mnoho dní.

Před Cidkiášem

^{Jer 37:17}Potom ale pro něj poslal král Cidkiáš. Nechal si ho přivést do svého paláce, kde se ho potají vyptával: „Máš nějaké slovo od Hospodina?“

„Ano,“ odpověděl Jeremiáš. „Padneš do rukou babylonského krále!“

^{Jer 37:18}Potom Jeremiáš králi Cidkiášovi řekl: „Čím jsem se proti tobě, tvým dvořanům anebo tomuto lidu provinil, že jste mě dali do vězení? ^{Jer 37:19}A kde jsou ti vaši proroci, kteří vám prorokovali: ‚Babylonský král nepřitáhne proti vám ani proti této zemi‘? ^{Jer 37:20}Teď mě však prosím vyslechni, můj pane a králi. Pokorně tě žádám o slitování: Neposílej mě zpátky do domu písaře Jonatana, ať tam neumřu.“

^{Jer 37:21}Král Cidkiáš tedy přikázal, aby Jeremiáše přemístili na strážní nádvoří. Každý den mu tam dávali z pekařské ulice placku chleba, dokud nedošel všechen chléb ve městě. Tak se Jeremiáš ocitl na strážním nádvoří.

Kapitola 38

V jímce na vodu

^{Jer 38:1}Šefatiáš, syn Matanův, Gedaliáš, syn Pašchurův, Juchal, syn Šelemiášův a Pašchur, syn Malkiášův, slyšeli, co Jeremiáš říkal všemu lidu: ^{Jer 38:2}„Tak praví Hospodin – Kdo zůstane v tomto městě, zahyne mečem, hladem nebo morem. Kdo ale vyjde a vzdá se Babyloňanům, ten přežije a zachrání si život; takový zůstane naživu. ^{Jer 38:3}Tak praví Hospodin: Toto město jistě padne do rukou vojska babylonského krále, který je dobude.“

^{Jer 38:4}Tito velmoži pak řekli králi: „Ať ten muž zemře! Těmi svými řečmi jen bere odvahu bojovníkům, kteří ve městě ještě zbyli, i všemu lidu. Ten muž nehledá prospěch tohoto lidu, ale jeho zkázu!“

^{Jer 38:5}„Hle, je ve vašich rukou,“ odpověděl jim král Cidkiáš. „Král proti vám nic nezmůže.“

^{Jer 38:6}Vzali tedy Jeremiáše a hodili ho do jímky prince Malkiáše, která byla na strážním nádvoří; spustili tam Jeremiáše na provazech. V jímce nebyla voda, jen samé bahno, takže se Jeremiáš topil v bahně.

^{Jer 38:7}O tom, že Jeremiáše dali do jímky, se ale doslechl jeden z palácových dvořanů, Habešan Ebed-melech. Král právě zasedal v Benjamínské bráně. ^{Jer 38:8}Ebed-melech tedy vyšel z paláce a oslovil krále: ^{Jer 38:9}„Můj pane a králi! Ti muži se k proroku Jeremiášovi zachovali naprosto zločinně. Hodili ho do jímky, aby tam dole zemřel hlady; vždyť už ani ve městě není co jíst!“

^{Jer 38:10}Král na to Habešanu Ebed-melechovi přikázal: „Vezmi si odsud třicet mužů a vytáhni proroka Jeremiáše z jímky, než tam zemře.“

^{Jer 38:11}Ebed-melech tedy vzal ty muže s sebou. Ve sklepě královského paláce našel nějaké staré hadry a roztrhané šaty a spustil je na provazech Jeremiášovi do jímky. ^{Jer 38:12}„Podlož si ty staré roztrhané hadry pod provazy v podpaží,“ řekl Habešan Ebed-melech Jeremiášovi. Když to Jeremiáš udělal, ^{Jer 38:13}začali ho za ty provazy vytahovat, až ho z té jímky vytáhli. Tak se Jeremiáš vrátil zpět na strážní nádvoří.

Znovu před Cidkiášem

^{Jer 38:14}Král Cidkiáš si pak nechal proroka Jeremiáše přivést ke třetímu vchodu do Hospodinova chrámu. „Chci od tebe slyšet slovo,“ řekl král Jeremiášovi. „Nic přede mnou netaj.“

^{Jer 38:15}„Copak bys mě nezabil, kdybych ti to řekl?“ odpověděl Jeremiáš Cidkiášovi. „I kdybych ti poradil, neposlechneš mě.“

^{Jer 38:16}Cidkiáš ale Jeremiášovi potají odpřisáhl: „Jakože je živ Hospodin, který nám dal život, nezabiji tě ani tě nevydám do rukou těch, kdo tě chtějí zabít.“

^{Jer 38:17}Nato Jeremiáš Cidkiášovi řekl: „Tak praví Hospodin, Bůh zástupů, Bůh Izraele: Pokud se dobrovolně vzdáš velitelům babylonského krále, zachráníš si život a toto město nebude vypáleno; tak přežiješ i s celou rodinou. ^{Jer 38:18}Pokud se však velitelům babylonského krále nevzdáš, pak město padne do rukou Babyloňanů. Ti je vypálí a jejich rukám neunikneš ani ty.“

^{Jer 38:19}Král Cidkiáš Jeremiášovi odpověděl: „Bojím se Židů, kteří přeběhli k Babyloňanům. Kdyby mě Babyloňané vydali do jejich rukou, vrhli by se na mě.“

^{Jer 38:20}„To neudělají,“ řekl Jeremiáš. „Jen poslechni Hospodina, jak ti říkám, a povede se ti dobře a přežiješ. ^{Jer 38:21}Pokud se ale vzdát odmítneš, stane se, co mi Hospodin ukázal: ^{Jer 38:22}Hle, všechny ženy, které zůstaly v paláci judského krále, budou vyvedeny k velitelům babylonského krále a hle, řeknou o tobě:

‚Podvedli a přemohli tě
ti tví věrní přátelé.
Když jsi teď uvázl v blátě,
odvrátili se od tebe!‘

^{Jer 38:23}Všechny tvé ženy i tvé děti vyvedou k Babyloňanům a neunikneš jim ani ty. Padneš do rukou babylonského krále a toto město skončí v plamenech!“

^{Jer 38:24}Cidkiáš na to Jeremiášovi řekl: „Ať se o těch slovech nikdo nedozví, jinak zemřeš. ^{Jer 38:25}Až se velmoži doslechnou, že jsem s tebou mluvil, přijdou za tebou a budou tě vyslýchat: ‚Pověz nám, co jsi říkal králi a co král tobě. Nic nám netaj, nebo tě zabijeme!‘ ^{Jer 38:26}Odpověz jim: „Prosil jsem krále o slitování, aby mě neposílal zpátky do Jonatanova domu, abych tam neumřel.‘“ ^[1371]

^{Jer 38:27}Všichni velmoži pak přišli za Jeremiášem a vyslýchali ho. On jim ale odpovídal přesně podle králových pokynů, a tak od něj odešli s nepořízenou. Nikdo z nich totiž jeho rozhovor s králem neslyšel. ^{Jer 38:28}Jeremiáš pak zůstal na strážním nádvoří až do dne, kdy byl Jeruzalém dobyt. K dobytí Jeruzaléma došlo takto:

Kapitola 39

Pád Jeruzaléma

^{Jer 39:1}V desátém měsíci devátého roku vlády judského krále Cidkiáše ^[1372] přitáhl k Jeruzalému babylonský král Nabukadnezar s celým svým vojskem a oblehl jej. ^{Jer 39:2}Devátého dne čtvrtého měsíce jedenáctého roku Cidkiášovy vlády ^[1373] pak byla městská hradba prolomena. ^{Jer 39:3}Poté, co pronikli do města, zasedli všichni velmoži babylonského krále v Prostřední bráně: Nergal-šarecer ze Sin-magiru, rab-saris Sar-sechim, rab-mág Nergal-šarecer i všichni ostatní velmoži babylonského krále.

^{Jer 39:4}Jakmile je judský král Cidkiáš zahlédl, dal se se všemi vojáky na útěk. Opustili město v noci přes královskou zahradu, brankou mezi zdmi. Prchali k pláni Arava, ^{Jer 39:5}ale babylonské vojsko se pustilo za nimi. Na jerišské pláni pak Cidkiáše dostihli, zajali ho a odvedli k babylonskému králi Nabukadnezarovi do Ribly v chamátské zemi. Tam byl nad ním vynesen rozsudek: ^{Jer 39:6}Babylonský král v Rible před Cidkiášovýma očima popravil jeho syny; popravil také veškerou judskou šlechtu. ^{Jer 39:7}Cidkiášovi pak vyloupl oči, spoutal ho bronzovými řetězy a odvlekl ho do Babylonu.

^{Jer 39:8}Královský palác i ostatní domy Babyloňané vypálili a hradby Jeruzaléma zbořili. ^{Jer 39:9}Velitel gardistů Nebuzardan odvlekl do Babylonu zbytek těch, kdo zůstali ve městě, i ty, kdo k němu přeběhli, a všechen zbývající lid. ^{Jer 39:10}Jen ty nejchudší z lidu, kteří nic neměli, nechal velitel gardistů Nebuzardan v judské zemi a svěřil jim toho dne vinice a pole.

^{Jer 39:11}Ohledně Jeremiáše však babylonský král Nabukadnezar veliteli gardistů Nebuzardanovi nařídil: ^{Jer 39:12}„Vezmi ho k sobě a postarej se o něj, ať se mu nestane nic zlého. Udělej pro něj, o cokoli tě požádá.“ ^{Jer 39:13}Velitel gardistů Nebuzardan, rab-saris Nebušazban, rab-mág Nergal-šarecer i všichni ostatní velmoži babylonského krále tedy poslali ^{Jer 39:14}pro Jeremiáše a dali ho přivést ze strážního nádvoří. Svěřili ho Gedaliášovi, ^[1374] synu Achikama, syna Šafanova, aby ho vzal domů. Tak Jeremiáš zůstal mezi svým lidem.

^{Jer 39:15}Když byl Jeremiáš ještě držen na strážním nádvoří, dostal slovo Hospodinovo: ^{Jer 39:16}„Jdi a řekni Habešanu Ebed-melechovi: ^[1375] Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, teď naplním svá slova o tomto městě, avšak ne v dobrém, ale ve zlém. V ten den se ta slova splní před tvýma očima. ^{Jer 39:17}Tebe však v ten den vysvobodím, praví Hospodin. Nepadneš do rukou těch, kterých se děsíš. ^{Jer 39:18}Ano, opravdu tě zachráním. Nepadneš mečem, ale přežiješ, neboť jsi spoléhal na mne, praví Hospodin.?

Kapitola 40

Babylonská správa Judska

^{Jer 40:1}Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina poté, co ho velitel gardistů Nebuzardan propustil z Rámy, kde ho našel spoutaného řetězy mezi všemi jeruzalémskými a judskými zajatci, kteří měli být odvlečeni do Babylonu.

^{Jer 40:2}Když velitel gardistů Jeremiáše našel, řekl mu: „Hospodin, tvůj Bůh, varoval toto místo před tímhle neštěstím ^{Jer 40:3}a teď svou hrozbu naplnil. Stalo se vám to, protože jste hřešili proti Hospodinu a neposlouchali jste ho. ^{Jer 40:4}Teď ale pohleď – dnes tě propouštím z řetězů, které máš na rukou. Pokud chceš jít se mnou do Babylonu, pojď a postarám se o tebe. Pokud nechceš, nechoď. Hle, máš před sebou celou zem; můžeš jít, kam uznáš za dobré a vhodné. ^{Jer 40:5}Chceš-li se ale vrátit, ^[1376] vrať se ke Gedaliášovi, synu Achikama, syna Šafanova, kterého babylonský král jmenoval správcem judských měst. Bydli u něj mezi svým lidem. Anebo jdi, kamkoli uznáš za vhodné.“

Velitel gardistů mu pak dal jídlo na cestu a s čestným darem jej propustil. ^{Jer 40:6}Jeremiáš pak odešel ke Gedaliášovi, synu Achikamovu, do Micpy a bydlel tam u něj mezi lidem, který směl zůstat v zemi.

^{Jer 40:7}Když všichni polní velitelé se svými muži uslyšeli, že babylonský král jmenoval Gedaliáše, syna Achikamova, zemským správcem a že mu svěřil muže, ženy a děti ze zemské chudiny, která nebyla odvlečena do Babylonu, ^{Jer 40:8}přišli za Gedaliášem do Micpy – Išmael, syn Netaniášův, Jochanan a Jonatan, synové Kareachovi, Serajáš, syn Tanchumetův, synové Efaje Netofského a Jaazaniáš, syn Maachatského – ti všichni i se svými muži. ^{Jer 40:9}Gedaliáš, syn Achikama, syna Šafanova, je tehdy i s jejich muži zapřísahal: „Nebojte se poddat Babyloňanům. Zůstaňte v zemi, poddejte se babylonskému králi a povede se vám dobře. ^{[1377]Jer 40:10}Hle, já zůstávám zde v Micpě, abych vás zastupoval před Babyloňany, kteří k nám přišli. Vy ale jděte sklízet víno, ovoce a olivy na olej, skladujte je ve džbánech a bydlete ve svých městech, která držíte.“

^{Jer 40:11}Také všichni judští utečenci v Moábu, Amonu, Edomu i ve všech ostatních zemích uslyšeli, že babylonský král nechal v zemi pozůstatek Židů a že jejich správcem jmenoval Gedaliáše, syna Achikama, syna Šafanova. ^{Jer 40:12}Všichni ti Židé se tedy vrátili ze všech míst, kam se rozprchli, a přišli za Gedaliášem do Micpy v judské zemi, kde sklidili spoustu vína a ovoce.

Išmaelovo povstání

^{Jer 40:13}Jochanan, syn Kareachův, a také ostatní polní velitelé přišli za Gedaliášem do Micpy ^{Jer 40:14}a říkali mu: „Víš to, že amonský král Baalis poslal Išmaela, syna Netaniášova, aby tě zabil?“ Ale Gedaliáš, syn Achikamův, jim nevěřil.

^{Jer 40:15}Jochanan, syn Kareachův, Gedaliášovi v Micpě tajně navrhl: „Když dovolíš, půjdu Išmaela, syna Netaniášova, zabít. Nikdo se to nedozví. Proč by měl zabít on tebe? Všichni Židé, kteří se k tobě shromáždili, by se rozprchli a pozůstatek Judy by byl zničen.“

^{Jer 40:16}Gedaliáš, syn Achikamův, ale Jochananovi, synu Kareachovu, odpověděl: „Nedělej to! Co říkáš o Išmaelovi, je lež.“

Kapitola 41

^{Jer 41:1}V sedmém měsíci ^[1378] pak do Micpy za Gedaliášem, synem Achikamovým, přišel Išmael, syn Netaniáše, syna Elišamova, s dalšími deseti muži. Byl z královského rodu a patřil ke královým nejvyšším hodnostářům. Během společné hostiny v Micpě ^{Jer 41:2}pak Išmael, syn Netaniášův, náhle vstal a s těmi deseti muži napadli Gedaliáše, syna Achikama, syna Šafanova, mečem. Tak zavraždili člověka, kterého jmenoval zemským správcem sám babylonský král. ^{Jer 41:3}Išmael tenkrát povraždil i všechny Židy, kteří byli v Micpě s Gedaliášem, a také babylonské vojáky, kteří tam byli. ^[1379]

^{Jer 41:4}Druhý den po zavraždění Gedaliáše, když o tom ještě nikdo nevěděl, ^{Jer 41:5}přišlo ze Šechemu, Šíla a Samaří osmdesát poutníků s oholenými bradami, roztrženými rouchy a se smutečními jizvami. Měli s sebou moučné oběti a kadidlo, které chtěli přinést do Hospodinova chrámu. ^{Jer 41:6}Išmael, syn Netaniášův, jim z Micpy vyšel naproti a celou cestu plakal. Když došel až k nim, vyzval je: „Pojďte za Gedaliášem, synem Achikamovým.“

^{Jer 41:7}Jakmile vešli dovnitř města, Išmael, syn Netaniášův, je se svými muži pobil a naházel je do jímky. ^{Jer 41:8}Deset z nich ale Išmaelovi řeklo: „Nezabíjej nás! Máme venku schované zásoby pšenice, ječmene, oleje a medu.“ A tak je nechal a nepobil je s ostatními. ^{Jer 41:9}Těla všech zavražděných Išmael naházel za Gedaliášem do jímky. Je to ta jímka, kterou nechal zřídit král Asa za války s izraelským králem Baašou. Išmael, syn Netaniášův, ji naplnil mrtvolami.

^{Jer 41:10}Potom Išmael zajal všechny ostatní, kdo byli v Micpě – královské dcery i všechny ostatní, kteří tam zůstali a které velitel gardistů Nebuzardan svěřil Gedaliášovi, synu Achikamovu. Ty všechny Išmael, syn Netaniášův, zajal a chystal se s nimi přejít k Amoncům. ^{Jer 41:11}Když se ale o všech těchto zločinech Išmaele, syna Netaniášova, doslechl Jochanan, syn Kareachův, a všichni velitelé, kteří byli s ním, ^{Jer 41:12}vzali všechny své muže a vytáhli proti němu do boje. Dostihli ho u Velkého rybníka v Gibeonu. ^{Jer 41:13}Jakmile všechen lid, který měl Išmael s sebou, uviděl Jochanana, syna Kareachova, a s ním všechny velitele, zaradovali se. ^{Jer 41:14}Všichni ti, které Išmael v Micpě zajal, se tehdy obrátili a přešli k Jochananovi, synu Kareachovu. ^{Jer 41:15}Išmael, syn Netaniášův, ale Jochananovi s osmi svými muži utekl a dostal se k Amoncům.

Do Egypta

^{Jer 41:16}Jochanan, syn Kareachův, a všichni velitelé, kteří byli s ním, se pak ujali všech přeživších, které Išmael, syn Netaniášův, odvedl z Micpy poté, co zavraždil Gedaliáše, syna Achikamova. Všechny ty bojovníky, muže, ženy, děti i dvořany přivedli z Gibeonu zpět ^{Jer 41:17}a vydali se s nimi do Egypta. (Cestou se ještě zastavili v Gerut-kimhamu poblíž Betléma.) ^{Jer 41:18}Utíkali před Babyloňany – báli se jich, protože Išmael, syn Netaniášův, zavraždil Gedaliáše, syna Achikamova, kterého jmenoval zemským správcem sám babylonský král.

Kapitola 42

^{Jer 42:1}Všichni vojenští velitelé včetně Jochananana, syna Kareachova, a Jaazaniáše, syna Hošajášova, i všechen lid, od nejmenších po největší, pak přišli ^{Jer 42:2}a oslovili proroka Jeremiáše: „Vyslyš prosím naši pokornou prosbu. Modli se za nás k Hospodinu, svému Bohu, za celý tento pozůstatek lidu. Sám vidíš, jaká hrstka nás z našeho množství zbyla. ^{Jer 42:3}Kéž nám Hospodin, tvůj Bůh, oznámí, kam máme jít a co máme dělat.“

^{Jer 42:4}„Dobrá,“ odpověděl jim prorok Jeremiáš. „Budu se modlit k Hospodinu, vašemu Bohu, jak žádáte. Cokoli vám Hospodin odpoví, to vám oznámím a nic vám nezamlčím.“

^{Jer 42:5}Na to Jeremiášovi řekli: „Hospodin je nám pravdivým a věrným svědkem! Přísaháme, že uděláme přesně to, s čím tě za námi Hospodin, tvůj Bůh, pošle. ^{Jer 42:6}Ať už nám to bude příjemné, nebo ne, poslechneme Hospodina, svého Boha, k němuž tě posíláme, aby se nám vedlo dobře. Ano, poslechneme Hospodina, svého Boha!“

^{Jer 42:7}Po deseti dnech pak Jeremiáš dostal slovo Hospodinovo. ^{Jer 42:8}Zavolal tedy Jochanana, syna Kareachova, a všechny velitele, kteří byli s ním, i všechen lid, od nejmenších po největší, ^{Jer 42:9}a řekl jim: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele, k němuž jste mě poslali, abych mu předložil vaši prosbu: ^{Jer 42:10}Jestliže zůstanete v této zemi, vybuduji vás a nezbořím, zasadím vás a nevykořením, neboť upustím od zla, které jsem na vás uvalil. ^{Jer 42:11}Nebojte se babylonského krále, před kterým teď máte bázeň. Nebojte se ho, praví Hospodin – vždyť já jsem s vámi, abych vás zachránil a vysvobodil vás z jeho ruky. ^{Jer 42:12}Dopřeji vám milosrdenství, takže se nad vámi smiluje a propustí vás zpět do vlasti.

^{Jer 42:13}Jestliže ale neposlechnete Hospodina, svého Boha, a řeknete: ‚V této zemi nezůstaneme! ^{Jer 42:14}Ne, raději půjdeme do Egypta! Tam neuvidíme boje, neuslyšíme zvuk polnice a nebudeme hladovět; tam chceme bydlet!‘ ^{Jer 42:15}– nuže, pak tedy slyšte slovo Hospodinovo, vy pozůstatky Judy. Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Jestliže se rozhodnete jít do Egypta a usadit se tam, ^{Jer 42:16}pak vás tam v Egyptě stihne meč, jehož se bojíte, a dolehne na vás hlad, jehož se obáváte, takže tam v Egyptě zemřete. ^{Jer 42:17}Všichni ti, kdo se rozhodli jít do Egypta a usadit se tam, pomřou mečem, hladem a morem. Nepřežije z nich ani jediný; nikdo neunikne neštěstí, jež na ně dopustím. ^{Jer 42:18}Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Jako se vylil můj rozhořčený hněv na obyvatele Jeruzaléma, tak se vylije mé rozhořčení na vás, pokud půjdete do Egypta. Stanete se kletbou a hrozbou, nadávkou a ostudou a toto místo už nikdy nespatříte.

^{Jer 42:19}Hospodin vám, pozůstatkům Judy, říká: Nechoďte do Egypta! Vezměte na vědomí, že jsem vás dnes varoval. ^{Jer 42:20}Klamali jste totiž sami sebe, když jste mě posílali za Hospodinem, svým Bohem, se slovy: ‚Modli se za nás k Hospodinu, našemu Bohu. Oznam nám, cokoli Hospodin, náš Bůh, řekne, a my to splníme.‘ ^{Jer 42:21}Nuže, dnes jsem vám to tedy oznámil, ale vy jste Hospodina, svého Boha, neposlechli v ničem, s čím mě za vámi poslal. ^{Jer 42:22}Proto teď vezměte na vědomí, že pomřete mečem, hladem a morem na místě, kam se vám zachtělo jít a usadit se tam!“

Kapitola 43

^{Jer 43:1}Tak Jeremiáš dopověděl všemu lidu všechna slova Hospodina, jejich Boha – všechno to, s čím jej Hospodin, jejich Bůh, za nimi poslal. ^{Jer 43:2}Azariáš, syn Hošajášův, Jochanan, syn Kareachův, a všichni ti ostatní nadutci na to Jeremiášovi odpověděli: „Lžeš! Hospodin, náš Bůh, tě neposlal říci: ‚Nechoďte bydlet do Egypta.‘ ^{Jer 43:3}To tě proti nám poštval Baruch, syn Neriášův, aby nás vydal do rukou Babyloňanů, aby nás zabili anebo odvlekli do Babylonu!“

^{Jer 43:4}A tak Jochanan, syn Kareachův, ani žádný z vojenských velitelů ani nikdo z lidu neposlechl Hospodinův příkaz, že mají zůstat v judské zemi. ^{Jer 43:5}Jochanan, syn Kareachův, pak s ostatními veliteli odvedl všechny pozůstatky Judy – ty, kteří se vrátili ze všech národů, kam se předtím rozprchli, a znovu se usadili v judské zemi, ^{Jer 43:6}i všechny ty, které velitel gardistů Nebuzardan ponechal s Gedaliášem, synem Achikama, syna Šafanova – muže, ženy, děti, královské dcery a také proroka Jeremiáše a Barucha, syna Neriášova. ^{Jer 43:7}Šli do Egypta, neboť neposlechli Hospodina. Došli až do Dafné.

Nabukadnezarův útok na Egypt

^{Jer 43:8}V Dafné pak Jeremiáš dostal slovo Hospodinovo: ^{Jer 43:9}„Vezmi veliké kameny a před očima judských mužů je zapusť do jílu v cihelně poblíž vchodu do faraonova paláce v Dafné. ^{Jer 43:10}Řekni jim: ‚Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele – Hle, povolám a přivedu svého služebníka, babylonského krále Nabukadnezara, a jeho trůn postavím nad těmito kameny, které jsem tu zapustil; nad nimi rozprostře svůj baldachýn. ^{Jer 43:11}Přitáhne a zaútočí na Egypt.

Kdo má jít na smrt, zemře,
kdo do zajetí, bude odvlečen
a kdo pod meč, ten pod meč. ^[1380]

^{Jer 43:12}V chrámech egyptských bohů založí oheň, vypálí je a pobere. Probere egyptskou zem dočista, jako když si pastýř odvšivuje plášť, a vítězně odtud odejde. ^{Jer 43:13}Posvátné obelisky v egyptském Domě slunce ^[1381] roztříští na kusy a egyptské chrámy vypálí.‘“

Kapitola 44

Modlářství Židů v Egyptě

^{Jer 44:1}Slovo, které Jeremiáš dostal pro všechny Židy usazené v Dolním Egyptě – v Migdolu, Dafné a Memfisu – i v Horním Egyptě: ^{Jer 44:2}„Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Sami jste viděli všechno to neštěstí, které jsem dopustil na Jeruzalém a na všechna judská města. Hle, dnes z nich zbývají jen opuštěné trosky ^{Jer 44:3}kvůli zlu, které páchali. Uráželi mě, když chodili pálit kadidlo a sloužit cizím bohům, které neznali oni ani vy ani vaši otcové. ^{Jer 44:4}Znovu a znovu jsem k vám posílal všechny své služebníky proroky se slovy: ‚Nepáchejte už tu ohavnost; nenávidím to!‘ ^{Jer 44:5}Oni však neposlouchali, vůbec nevnímali, že se mají odvrátit od svých zločinů a přestat pálit kadidlo cizím bohům. ^{Jer 44:6}Proto se na judská města a na ulice Jeruzaléma vylil můj rozhořčený hněv, takže se z nich staly pusté trosky a jsou jimi až dodnes.

^{Jer 44:7}Tak praví Hospodin, Bůh zástupů, Bůh Izraele: Proč na sebe přivádíte tak hrozné neštěstí? To chcete z Judy vyhladit muže, ženy, děti i kojence, takže z vás nezůstane ani poslední zbytek? ^{Jer 44:8}Proč mě urážíte výtvory svých rukou? Proč pálíte kadidlo cizím bohům v Egyptě, kam jste přišli bydlet? To chcete být vyhlazeni? Chcete být nadávkou a ostudou mezi všemi národy na zemi? ^{Jer 44:9}To jste zapomněli na zločiny svých otců, na zločiny judských králů, na zločiny jejich žen i na své vlastní zločiny a zločiny svých žen – na to, co se dělo v judské zemi a v jeruzalémských ulicích? ^{Jer 44:10}Až dodnes se nepokořili; nemají žádnou bázeň ani se neřídí mým Zákonem a mými pravidly, která jsem vám a vašim otcům uložil.

^{Jer 44:11}A proto tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, rozhodl jsem o vás ve zlém; celý Juda bude vyhlazen. ^{Jer 44:12}Odstraním pozůstatky Judy – ty, kdo se rozhodli jít do Egypta a usadit se tam. Ti všichni v Egyptě zahynou: padnou mečem nebo zemřou hladem. Od nejmenších až po největší zemřou mečem nebo hladem. Stanou se kletbou a hrozbou, nadávkou a ostudou. ^{Jer 44:13}Zúčtuji s těmi, kdo se usadili v Egyptě, jako jsem zúčtoval s Jeruzalémem – mečem, hladem a morem. ^{Jer 44:14}Z pozůstatků Judy, kteří se přišli usadit v Egyptě, nikdo neunikne a nepřežije, aby se vrátil do judské země. Ačkoli v duši prahnou, aby se do ní vrátili a žili v ní, kromě pár utečenců se do ní nevrátí!“

^{Jer 44:15}Nato všichni muži (kteří věděli, že jejich ženy pálí kadidlo cizím bohům) i všechny přítomné ženy – celé to veliké shromáždění, všechen lid usazený v Dolním i Horním Egyptě – ti všichni Jeremiášovi odpověděli: ^{Jer 44:16}„Nebudeme poslouchat, co nám říkáš Hospodinovým jménem! ^{Jer 44:17}Naopak, budeme dělat všechno, k čemu jsme se zavázali: budeme pálit kadidlo Královně nebes ^[1382] a přinášet jí úlitby, jak jsme to dělávali my i naši otcové, naši králové i naši velmoži v judských městech a v ulicích Jeruzaléma. Tenkrát jsme měli jídla dosyta, bylo nám dobře a nic zlého se nám nedělo. ^{Jer 44:18}Ale od té doby, co jsme přestali pálit kadidlo Královně nebes a přinášet jí úlitby, máme všeho nedostatek a hyneme mečem a hladem.“

^{Jer 44:19}A ženy dodaly: „Jistěže budeme pálit kadidlo Královně nebes a přinášet jí úlitby. Copak jsme pekly ty koláčky s jejím obrazem a přinášely jí úlitby bez vědomí našich manželů?“

^{Jer 44:20}Jeremiáš tedy všemu lidu, všem mužům i ženám, kteří mu takto odmlouvali, řekl: ^{Jer 44:21}„A co ty kadidlové oběti, které jste v judských městech a jeruzalémských ulicích přinášeli vy i vaši otcové, vaši králové, vaši velmoži i prostý lid? Copak na to Hospodin nezapomněl? Bylo mu to snad lhostejné? ^{Jer 44:22}Hospodin už to nemohl déle snést! To kvůli vašim zločinům a kvůli ohavnostem, jež jste páchali, teď z vaší země zbyly jen trosky budící děs a nadávky, kde se až dodnes nebydlí. ^{Jer 44:23}To proto, že jste pálili kadidlo, že jste hřešili proti Hospodinu a že jste Hospodina neposlouchali a neřídili jste se jeho Zákonem, jeho pravidly a jeho výstrahami; proto vás postihlo toto neštěstí, které trvá až dodnes.“

^{Jer 44:24}Potom Jeremiáš všemu lidu i všem ženám řekl: „Slyšte slovo Hospodinovo, všichni Židé v Egyptě! ^{Jer 44:25}Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Vy a vaše ženy jste dělali, k čemu jste se sami zavázali. Prý: ‚Splníme sliby, jež jsme složili. Budeme pálit kadidlo Královně nebes a přinášet jí úlitby.‘ Nuže, tak si ty své sliby plňte! Tak si je dodržujte!

^{Jer 44:26}Slyšte však slovo Hospodinovo, všichni Židé v Egyptě. Hle, přísahám při svém velikém jménu, praví Hospodin: Mé jméno už nevysloví žádný Žid v celém Egyptě; nikdo z nich už neřekne: ‚Jakože je živ Panovník Hospodin!‘ ^{Jer 44:27}Hle, budu nad nimi bdít, avšak ne v dobrém, ale ve zlém. Všichni Židé v Egyptě do posledního zemřou mečem a hladem. ^{Jer 44:28}Do judské země se pak z Egypta vrátí jen hrstka těch, kdo meči uniknou. Všichni, kdo pozůstali z Judy, ale odešli bydlet do Egypta, poznají, čí slovo obstojí – zda mé, anebo jejich. ^{Jer 44:29}A toto vám bude znamením, praví Hospodin: Na tomto místě s vámi zúčtuji. Tak poznáte, že má slova proti vám obstojí – k vašemu neštěstí.

^{Jer 44:30}Tak praví Hospodin: Hle, faraona Chofru, vládce Egypta, vydám do rukou jeho nepřátel, do rukou těch, kdo pasou po jeho životě, tak jako jsem vydal judského krále Cidkiáše do rukou jeho nepřítele, babylonského krále Nabukadnezara, který pásl po jeho životě.“

Kapitola 45

Slovo pro Barucha

^{Jer 45:1}Slovo, které prorok Jeremiáš promluvil k Baruchovi, synu Neriášovu, poté, co ve čtvrtém roce vlády judského krále Joakima, syna Jošiášova, zapsal do knihy tato slova, která mu Jeremiáš diktoval. ^{[1383]Jer 45:2}„Toto ti, Baruchu, říká Hospodin, Bůh Izraele. ^{Jer 45:3}Myslíš si: ‚Běda mi! Hospodin mi k mé bolesti přidal trápení. Už jsem vyčerpán naříkáním a nedocházím úlevy.‘

^{Jer 45:4}Hospodin mi řekl, abych ti vyřídil: Tak praví Hospodin – Hle, co jsem vybudoval, bořím, a co jsem zasadil, vykořeňuji – celou tuto zemi! ^{Jer 45:5}A ty si žádáš veliké věci? Nežádej. Hle, na všechny smrtelníky dopustím neštěstí, praví Hospodin. Tobě však dám, že kamkoli půjdeš, zachráníš se a přežiješ.“

Soud nad národy

Kapitola 46

Slovo o Egyptu

^{Jer 46:1}Slovo Hospodinovo, které dostal prorok Jeremiáš o národech.

^{Jer 46:2}Slovo o Egyptu – o vojsku egyptského vládce, faraona Nekó, když leželo u Karkemiše na řece Eufrat (kde je pak ve čtvrtém roce vlády judského krále Joakima, syna Jošiášova, ^[1384] babylonský král Nabukadnezar porazil):

^{Jer 46:3}„Chystejte štíty, pavézy,
vzhůru do bitvy!
^{Jer 46:4}Zapřahejte koně,
jezdci, do sedel!
Nastupte v přilbách,
kopí vyleštěná,
oblečte pancíře!

^{Jer 46:5}Co to vidím?
V děsu ustupují,
jejich hrdinové sraženi,
zoufale prchají,
bez rozhlížení.
Hrůza všude kolem!
praví Hospodin.
^{Jer 46:6}Ani nejrychlejší nemohou utéci,
neuniknou ani siláci.
Tam na severu, u řeky Eufrat,
vrávorají a padají!

^{Jer 46:7}Kdo se to vzdouvá jako Nil,
jak říční proudy v povodni?
^{Jer 46:8}To Egypt se vzdouvá jako Nil,
jak říční proudy v povodni.
Prý: ‚Vystoupím z břehů, zaplavím zemi,
zpustoším města i s obyvateli.‘
^{Jer 46:9}Koně, vpřed!
Vozy, divoce vyrazte!
Vojáci, vzhůru do boje –
Habešané i Libyjci třímající štíty
spolu s Lydijci vyzbrojenými luky.

^{Jer 46:10}Bude to den Hospodina, Pána zástupů,
den, kdy na svých nepřátelích vykoná odplatu.
Meč bude požírat, než se nasytí,
než jejich krví svou žízeň ukojí.
Hospodin, Pán zástupů, chystá obětní hody
u řeky Eufrat v zemi severní.
^{Jer 46:11}Vyprav se do Gileádu pro balzám,
panno, dcero egyptská!
Nadarmo si léky hromadíš –
žádný tě nemůže uzdravit.
^{Jer 46:12}Národy uslyší o tvém zahanbení,
tvůj nářek zemi naplní.
Hrdinové klopýtnou jedni přes druhé,
až padnou všichni společně.“

^{Jer 46:13}Slovo, které Hospodin promluvil k proroku Jeremiášovi, když babylonský král Nabukadnezar přitáhl, aby zaútočil na Egypt:

^{Jer 46:14}„Oznamte v Egyptě, v Migdolu ohlaste,
zvěstujte v Memfisu, v Dafné řekněte:
‚Nastup a připrav se,
všechny okolo hltá meč!‘
^{Jer 46:15}Proč tvoji siláci leží pobiti?
Nemohou vstát, sráží je Hospodin.
^{Jer 46:16}Budou padat zas a zas,
jeden přes druhého budou klopýtat.
Prý: ‚Pojďme utéct zpět ke svým lidem,
do rodné země před krutým mečem!‘
^{Jer 46:17}Tam nazvou faraona, vládce Egypta:
‚Rámusil, co propásl svůj čas.‘

^{Jer 46:18}Jakože jsem živ, praví Král,
který má jméno Hospodin zástupů:
Jako se Tábor vyjímá mezi horami,
jako se Karmel tyčí při moři,
tak jistě přichází útočník.
^{Jer 46:19}Sbal si ranec jako vyhnanec,
ty, která bydlíš v Egyptě!
Z Memfisu totiž zbudou sutiny,
spáleniště, kde nikdo nebydlí.

^{Jer 46:20}Egypt je jalovička překrásná,
od severu ji však ovád napadá.
^{Jer 46:21}Žoldnéři ve službách Egypta
jsou jak vykrmená telata;
i oni se však dají na útěk,
obrátí se a prchnou společně.
Neobstojí – přišel den jejich běd,
čas, kdy se s nimi zúčtuje!

^{Jer 46:22}Jak prchající had Egypt zasyčí,
až na něj přitáhnou se svými oddíly,
až na něj přijdou se svými sekyrami
jako dřevorubci na dříví.
^{Jer 46:23}Vykácejí jeho les, praví Hospodin,
jakkoli hustý předtím byl.
Bude jich víc než kobylek,
bude jich bezpočet.
^{Jer 46:24}Zahanbena bude Dcera egyptská –
padne do rukou severního národa!“

^{Jer 46:25}Hospodin zástupů, Bůh Izraele, praví: „Hle, zúčtuji s Amonem, bohem Théb, s faraonem i s celým Egyptem, s jeho bohy i s jeho vladaři; zúčtuji s faraonem i s těmi, kdo v něj doufají. ^{Jer 46:26}Vydám je do rukou těch, kdo pasou po jejich životě, do rukou babylonského krále Nabukadnezara a do rukou jeho služebníků. Později však bude znovu osídlen tak jako v dávných dnech, praví Hospodin.

^{Jer 46:27}Neboj se, můj služebníku Jákobe,
a ty, Izraeli, neděs se.
Hle, zachráním tě z dálné ciziny
a tvé potomky z jejich vyhnanství.
Jákob se vrátí a odpočine v bezpečí
a nikdo už ho nevyděsí.
^{Jer 46:28}Neboj se, můj služebníku Jákobe,
vždyť já jsem s tebou, praví Hospodin.
Skoncuji se všemi národy,
do kterých jsem tě rozptýlil.
S tebou však nikdy neskončím,
i když tě ztrestám po právu
a nenechám tě bez trestu.“

Kapitola 47

Slovo o Filištínech

^{Jer 47:1}Slovo Hospodinovo, které dostal prorok Jeremiáš o Filištínech předtím, než farao dobyl Gazu.

Tak praví Hospodin:

^{Jer 47:2}„Hle, od severu stoupá hladina,
řeka vystupuje z koryta!
Zaplaví zemi i všechno na ní,
města i s obyvateli.
Lidé budou kvílet zděšením,
všichni obyvatelé země spustí křik
^{Jer 47:3}před dusotem kopyt koní,
před lomozem jejich vozů,
před rachotem jejich kol.
Rodiče se neotočí na pomoc dětem,
ruce jim budou viset ochable,
^{Jer 47:4}neboť už přišel den,
kdy všichni Filištíni budou zničeni.
Týru a Sidonu vyhubí,
co jim ze spojenců ještě zbývá.
Ano, Hospodin zničí Filištíny,
ty pozůstatky z ostrova Kréta.
^{Jer 47:5}Gaza si pro smutek hlavu vyholí,
Aškelon bude umlčen.
Vy, kdo jste zbyli na pláni,
dokdy se budete drásat smutkem?

^{Jer 47:6}‚Ach, meči Hospodinův, kdy už spočineš?
Vrať se do pochvy, ustaň a zastav se!‘
^{Jer 47:7}Jak by však mohl spočinout,
když mu Hospodin poručil?
Poslal jej proti Aškelonu,
namířil jej proti pobřeží!“

Kapitola 48

Slovo o Moábu

^{Jer 48:1}Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, o Moábu:

„Běda městu Nebó – bude zničeno!
Kiriatajim bude zahanbeno, dobyto,
ta pevnost bude troskou hanebnou.
^{Jer 48:2}Moábu už žádná chlouba nezbyla,
v Chešbonu se na něj chystá pohroma:
‚Pojďme je vyhladit, ať nejsou národem!‘
I ty, Madmene, budeš umlčen,
už jde po tobě meč!

^{Jer 48:3}Z Choronaim je slyšet křik:
Zkáza, hrozné neštěstí!
^{Jer 48:4}Moáb je rozdrcen,
zní nářek maličkých.
^{Jer 48:5}Luchitským svahem
s pláčem stoupají,
ve stráních u Choronaim
nad tou zkázou křičí úzkostí:
^{Jer 48:6}‚Utečte! Život si zachraňte!
Přežijte jako křoví v pustině!‘

^{Jer 48:7}Protože spoléháš na své výdobytky a poklady,
i ty sám budeš dobyt.
Tvůj bůh Kemoš půjde do vyhnanství
a s ním i jeho kněží a velmoži.
^{Jer 48:8}Na každé město přitáhne zhoubce,
neunikne mu žádné z nich.
Celá pláň zahyne, rovina zajde,
jak řekl Hospodin.

^{Jer 48:9}Posypte Moáb solí,
vždyť bude obrácen v trosky! ^[1385]
Z jeho měst zbudou sutiny,
kde nikdo nebydlí.

^{Jer 48:10}Zlořečený, kdo koná Hospodinovo dílo nedbale!
Zlořečený, kdo zdržuje svůj meč od krve!

^{Jer 48:11}Moáb si odmalička žil v pohodlí,
jak víno nad sedlinou měl svůj klid.
Z nádoby do nádoby ho nikdo nepřelil,
nemusel odejít do vyhnanství.
A proto chutná tak jako vždy,
jeho vůně se nemění.

^{Jer 48:12}Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy na něj pošlu přelévače, kteří jej vylijí, vyprázdní jeho nádoby a džbány rozbijí. ^{Jer 48:13}Moáb se bude stydět za Kemoše, jako se národ Izrael styděl za Bet-el, tu svoji ‚naději‘. ^[1386]

^{Jer 48:14}Na co říkáte: ‚My jsme hrdinové,
muži připravení do boje‘?
^{Jer 48:15}Moáb bude zahuben,
jeho města vzata útokem.
Výkvět jeho mladých padne při porážce,
praví Král – Hospodin zástupů se jmenuje.

^{Jer 48:16}Zkáza Moábu se přiblížila,
řítí se na něj záhuba.
^{Jer 48:17}Litujte ho všichni okolo,
všichni, kdo znáte jeho slovutnost:
‚Ach, jak mocné žezlo zlomeno,
hůl, jež se skvěla nádherou!‘
^{Jer 48:18}Dolů ze slávy, v prachu usedni,
trůnící Dcero dibonská!
Zhoubce Moábu na tebe zaútočil,
rozbořil tvé pevnosti.
^{Jer 48:19}Postav se na cestě a vyhlížej,
obyvatelko města Aroer.
Ptej se uprchlíků, uprchlic ptej se,
říkej: ‚Co se to děje?‘
^{Jer 48:20}Moáb se stydí, jak je rozdrcen.
Naříkejte a kvílejte!
Podél Arnonu oznamujte:
Moáb je zahuben!

^{Jer 48:21}Na náhorní rovinu přišel soud – na Cholon, Jahcu i Mefaat, ^{Jer 48:22}na Dibon, Nebó i Bet-diblataim, ^{Jer 48:23}na Kiriatajim, Bet-gamut i Bet-meon, ^{Jer 48:24}na Keriot, Bosru i ostatní moábská města, blízká i vzdálená. ^{Jer 48:25}Moábův roh byl odťat, jeho paže byla zlomena, praví Hospodin.

^{Jer 48:26}Opijte ho za to, že se vzpínal proti Hospodinu. Ať se Moáb válí ve zvratcích, ať je konečně i on pro smích! ^{Jer 48:27}Copak ses nevysmíval Izraeli? Copak byl chycen mezi zloději, že se otřásáš opovržením, kdykoli se o něm zmíníš?

^{Jer 48:28}Opusťte města, usaďte se na skále, Moábci!
Buďte jako holubice nad srázem hnízdící.
^{Jer 48:29}Slyšeli jsme o Moábově pýše,
o jeho pýše nezměrné,
o tom, jak se chová pyšně a zpupně,
jaké má srdce naduté.
^{Jer 48:30}Znám, praví Hospodin, jeho vztek;
jeho chlubení je však falešné –
na nic se nezmůže!
^{Jer 48:31}A proto oplakávám Moáb,
pro celý Moáb naříkám,
nad muži z Kir-cheresu lkám.
^{Jer 48:32}Nad tebou pláču, révo Sibmy,
tak jako pláče Jaezer.
Tvé výhonky až k moři dosahovaly,
k Mrtvému moři, až po Jaezer;
teď ale na tvé zralé hrozny,
na tvé vinobraní vpadl ničitel!
^{Jer 48:33}Zmizelo veselí a jásot v zahradách
po celé zemi moábské.
Víno jsem z lisů odebral,
s veselým křikem už se nešlape –
ten křik už není jásotem!

^{Jer 48:34}Křik z Chešbonu a Eleale bude slyšet až do Jahcy, bude znít od Coaru k Choronaim až k Eglat-šelišiji, neboť vyschnou dokonce i nimrimské potoky. ^{Jer 48:35}Skoncuji s Moábem, praví Hospodin – s těmi, kdo vystupují na posvátné výšiny a svým bohům pálí oběti.

^{Jer 48:36}Mé srdce nad Moábem jak flétna naříká,
nad muži z Kir-cheresu jak flétna naříká,
vždyť bude zničeno vše, co vyzískal!
^{Jer 48:37}Každá hlava oholena,
všechen vous ostříhán,
všechny ruce samá jizva
a pytlovina přes bedra.
^{Jer 48:38}Na všech moábských střechách,
na náměstích jen samé truchlení.
Roztříštím Moáb jako džbán,
který už nikdo nechce, praví Hospodin.
^{Jer 48:39}Tolik střepů! Tolik kvílení!
Moáb se v hanbě zády obrací.
Moáb už budí jenom posměšky
k výstraze všemu okolí.

^{Jer 48:40}Tak praví Hospodin:

Hle, orel se vrhá na Moáb,
už nad ním křídla prostírá!
^{Jer 48:41}Města padnou do zajetí,
pevnosti budou dobyty.
Srdce moábských hrdinů bude v onen den
jako srdce ženy v porodních bolestech.
^{Jer 48:42}Moáb bude zničen, aby už nebyl národem,
neboť se vzpínal proti Hospodinu.
^{Jer 48:43}Strach a prach a past
na vás, obyvatelé Moábu!
praví Hospodin.
^{Jer 48:44}Kdo před tím strachem bude utíkat,
padne do propasti v prach;
kdo z propasti se vyškrábá,
nad tím se sklapne past.
Přivedu totiž na Moáb
čas zúčtování, praví Hospodin.

^{Jer 48:45}Ve stínu Chešbonu se zastaví
vyčerpaní běženci.
Z Chešbonu ale oheň vyšlehne,
z domu Sichonova plamen,
jenž pohltí skráně Moábu,
lebky těch pyšných křiklounů.
^{Jer 48:46}Běda tobě, Moábe!
Lid Kemošův zahyne.
Tví synové půjdou do zajetí,
tvé dcery pryč do vyhnanství.

^{Jer 48:47}V posledních dnech ale Moábův osud změním, praví Hospodin.“

Zde končí soud nad Moábem.

Kapitola 49

Slovo o Amonu

^{Jer 49:1}Toto praví Hospodin o Amoncích:

„Copak Izrael nemá děti?
Copak nemá žádné dědice?
Proč tedy Moloch ^[1387] dědí po Gádovi
a jeho lid tam bydlí ve městech?

^{Jer 49:2}Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy proti Rabě Amonců zakřičím do bitvy. Zbude z ní jen hromada sutin, její vesnice budou spáleny a Izrael vyžene ty, kdo jej vyháněli, praví Hospodin.

^{Jer 49:3}Kvílej, Chešbone, Aj je vyhuben,
obyvatelky Raby, bědujte,
oblečte pytel a kvílejte,
mezi hradbami sem tam běhejte!
Moloch odejde do vyhnanství
a s ním i jeho kněží a velmoži.
^{Jer 49:4}Chlubíš se svými pláněmi?
Že je tvá pláň tak úrodná,
dcero nevěrná?
Spoléháš na své poklady,
prý: ‚Kdo by mě napadal?‘

^{Jer 49:5}Hle, přivedu na tebe hrůzu, praví Hospodin, Pán zástupů, hrůzu z celého tvého okolí. Budete rozehnáni každý na jinou stranu a nikdo už neshromáždí ty, kdo se rozprchli.

^{Jer 49:6}Později ale osud Amonců změním, praví Hospodin.“

Slovo o Edomu

^{Jer 49:7}Toto praví Hospodin zástupů o Edomu:

„Copak už není moudrost v Temanu?
Přišli rozvážní o rozum?
Je jejich moudrost k ničemu?
^{Jer 49:8}Obraťte se a utečte!
Dedanští, skryjte se v dolině!
Na Ezaua totiž přivedu neštěstí
v čas, kdy s ním zúčtuji.
^{Jer 49:9}Přijdou-li na tvé hrozny česáči,
nechají aspoň paběrky.
Přepadnou-li tě v noci zloději,
vezmou jen to, co budou chtít. ^{[1388]
Jer 49:10}Já však Ezaua svléknu donaha,
odhalím jeho úkryty, už se neschová!
Jeho děti i příbuzní budou zničeni,
nezbude mu soused, jenž by ho oslovil:
^{Jer 49:11}‚Nech tu své sirotky, já je nechám žít,
tvé vdovy ať ve mne doufají.‘“

^{Jer 49:12}Tak praví Hospodin: „Hle, ti, kdo neměli pít kalich hněvu, jej teď musí pít – a ty bys měl uniknout bez trestu? Neunikneš, ten kalich vypiješ! ^{Jer 49:13}Přísahám při sobě samém, praví Hospodin, že Bosra se stane děsnou pustinou, že bude posměškem a nadávkou a všechna její města zůstanou v troskách na věčnost.“

^{Jer 49:14}Od Hospodina jsem slyšel zprávu,
že byl vyslán posel k národům:
Šikujte se! Vzhůru k útoku!
Válčete proti Edomu! ^[1389]

^{Jer 49:15}„Hle, činím tě nepatrným mezi národy,
mezi lidmi budeš v opovržení.
^{Jer 49:16}Klame tě hrůza, kterou vzbuzuješ,
a pýcha tvého srdce.
V rozeklaných skalách sis zřídil obydlí,
obsadils horské vrcholy.
I kdyby ses vysoko jak orel uhnízdil,
i odtamtud tě strhnu, praví Hospodin.

^{Jer 49:17}Edom bude budit děs. Každý, kdo tudy půjde, zhrozí se a užasne nad všemi ranami, jež na něj dopadly.

^{Jer 49:18}Jako když byla rozvrácena Sodoma a Gomora
i s městy v jejich okolí, praví Hospodin,
ani zde nebude nikdo žít,
neusadí se tu žádný smrtelník.

^{Jer 49:19}Jako když lev vyráží z jordánského houští
na zavlažené pastviny,
stejně tak vyženu Edomce znenadání
z jejich území.
Kdo je ten vyvolený, jehož tím pověřím?
Kdo je jako já? Kdo si mě předvolá?
Kdo je ten pastýř, jenž přede mnou obstojí?“

^{Jer 49:20}Nuže, slyšte, co Hospodin rozhodl o Edomu a co zamýšlí proti obyvatelům Temanu:

I ti nejmenší ze stáda budou odvlečeni
i jejich pastvina se zhrozí nad nimi.
^{Jer 49:21}Rachot jejich pádu otřese zemí,
až k Rudému moři se ponese jejich křik.
^{Jer 49:22}Hle, orel se zvedá a dolů vrhá se,
nad Bosrou křídla rozestře!
Srdce edomských hrdinů bude v onen den
jako srdce ženy v porodních bolestech.

Slovo o Damašku

^{Jer 49:23}O Damašku:

„Chamát i Arpád leží v hanbě,
neboť zlou zprávu slyšeli;
zmítají se hrůzou jako moře,
jež nelze utišit.
^{Jer 49:24}Damašek slábne,
zachvácen děsem se dává na útěk,
jak rodička je sevřen v bolestech.
^{Jer 49:25}Ach, jak je opuštěno město slavné pověsti,
to město radosti!
^{Jer 49:26}Ano! Jeho mládenci padnou v ulicích,
všichni bojovníci budou v ten den zabiti,
praví Hospodin zástupů.
^{Jer 49:27}Zapálím na damašských hradbách oheň,
aby pohltil Ben-hadadovy paláce!“

Slovo o Kedaru a Chasoru

^{Jer 49:28}Toto praví Hospodin o Kedaru a o královstvích chacorských kmenů (které pak babylonský král Nabukadnezar porazil):

„Vzhůru! Do boje proti Kedaru!
Zahubte syny Východu!
^{Jer 49:29}Stany i stáda jim budou vzaty,
stanové plachty i všechny věci.
Jejich velbloudi budou odvedeni pryč,
‚Hrůza všude kolem!‘ –
tak na ně lidé zakřičí.

^{Jer 49:30}Rychle! Dejte se na útěk!
Chacorští, skryjte se v dolině!
praví Hospodin.
Babylonský král Nabukadnezar se chystá proti vám,
už na vás vymýšlí svůj plán.

^{Jer 49:31}Vzhůru! Do boje proti národu,
jenž žije v pohodlí a poklidu!
praví Hospodin.
Nemají vrata ani závory,
žijí o samotě, v bezpečí.
^{Jer 49:32}Jejich velbloudi jim budou uloupeni,
jejich obrovská stáda budou kořistí.
Ty, kteří si holí skráně, ^[1390] rozeženu do všech stran,
praví Hospodin; přivedu na ně zkázu odevšad!
^{Jer 49:33}Chacor se stane doupětem šakalů,
věčnou pustinou.
Nebude zde už nikdo žít,
neusadí se tu žádný smrtelník.“

Slovo o Elamu

^{Jer 49:34}Slovo Hospodinovo, které na počátku vlády judského krále Cidkiáše dostal prorok Jeremiáš o Elamu.

^{Jer 49:35}Tak praví Hospodin zástupů:

„Hle, lámu luk Elamu –
jeho hlavní sílu!
^{Jer 49:36}Přivedu na Elam čtyři vichry
ze čtyř nebeských stran
a těmi vichry ho všude rozmetám,
takže nezbude ani jeden národ,
kam elamští utečenci nepřijdou.
^{Jer 49:37}Vyděsím Elam před jeho nepřáteli,
před těmi, kdo pasou po jejich životě.
Uvedu na ně neštěstí,
svůj planoucí hněv, praví Hospodin.
Pošlu za nimi meč,
abych je vyhladil.
^{Jer 49:38}Ustanovím svůj trůn nad Elamem,
abych odtud hubil krále i velmože,
praví Hospodin.

^{Jer 49:39}V posledních dnech ale osud Elamu změním, praví Hospodin.“

Kapitola 50

Slovo o Babylonu

^{Jer 50:1}Slovo, které Hospodin promluvil skrze proroka Jeremiáše o Babylonu, o zemi Chaldejců:

^{Jer 50:2}„Oznamte národům, ohlaste tu zvěst,
zvedněte korouhev a zvěstujte,
nenechte si to pro sebe:
Dobyt je Babylon,
Bél ^[1391] je zostuzen,
Marduk hroutí se!
Jeho sochy jsou zostuzeny,
jeho hnusné modly se zhroutily!
^{Jer 50:3}Přitáhl na něj národ severní,
obrátí jeho zemi v spoušť.
Zůstanou bez obyvatele –
lidé i zvěř se dají na útěk.

^{Jer 50:4}V těch dnech a v tom čase, praví Hospodin, přijdou synové Izraele spolu se syny Judy; budou přicházet v pláči a budou hledat Hospodina, svého Boha. ^{Jer 50:5}Budou se vyptávat na cestu k Sionu a zamíří k němu. Přijdou a připojí se k Hospodinu věčnou smlouvou, na kterou nikdy nezapomenou.

^{Jer 50:6}Můj lid byl ztracené stádo svedené svými pastýři, kteří je vláčeli mezi horami. Trmáceli se po horách a po kopcích; zapomněli, kde je místo jejich odpočinutí. ^{Jer 50:7}Všichni, kdo je našli, je hltali; jejich nepřátelé si říkali: ‚Jsme nevinní! To oni zhřešili proti Hospodinu, své pravé pastvině, proti Hospodinu, naději svých otců.‘

^{Jer 50:8}Utečte z Babylonu!
Opusťte zemi Chaldejců!
Vyrazte jako berani před ovcemi!
^{Jer 50:9}Hle, už probouzím, už vedu proti Babylonu
srocení mocných národů ze země severní.
Sešikují se proti němu, odtud jej dobudou;
jejich šípy jak zdatní bojovníci
se s prázdnou nevrátí.
^{Jer 50:10}Babylonie padne za kořist;
všichni její plenitelé se nasytí,
praví Hospodin.

^{Jer 50:11}Jen se radujte, jen jásejte,
vy, kdo drancujete mé dědictví.
Jen poskakujte jako kravka na trávě,
řehtejte si jako hřebci mohutní.
^{Jer 50:12}Vaše matka se ale zastydí,
vaše rodička se bude hanbou červenat.
Hle, bude poslední mezi národy –
pustina, poušť a suchopár!
^{Jer 50:13}Nebude obývána kvůli Hospodinovu hněvu,
všichni ji zcela opustí.
Každý, kdo půjde kolem Babylonu,
zhrozí se a užasne nad všemi jeho ranami.

^{Jer 50:14}Obkličte Babylon ze všech stran,
všichni, kdo napínáte luk!
Střílejte na něj! Nešetřete šípy,
vždyť hřešil proti Hospodinu!
^{Jer 50:15}Spusťte pokřik ze všech stran:
Už se vzdal!
Jeho bašty padly!
Hradby zbořeny!

Ano, toto je Hospodinova pomsta.

Pomstěte se na něm!
Proveďte mu to, co sám prováděl!
^{Jer 50:16}Vyhlaďte z Babylonu rozsévače
i žence se srpy v čase žně!
Ať se každý vrátí zpět ke svým lidem,
každý ať do své země uteče
před mečem utlačitele!

^{Jer 50:17}Izrael je ztracená ovečka, kterou odehnali lvi. Nejprve ji požíral asyrský král a teď jí drtí kosti babylonský král Nabukadnezar.

^{Jer 50:18}A proto tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, zúčtuji s babylonským králem a jeho zemí, jako jsem zúčtoval s králem asyrským! ^{Jer 50:19}Přivedu Izrael zpět na jeho pastvinu, aby se pásl na Karmelu i v Bášanu, aby se nasytil v efraimských horách i v kraji Gileád.

^{Jer 50:20}V těch dnech a v tom čase, praví Hospodin, se bude na Izraeli hledat vina, ale nebude žádná; budou se hledat hříchy Judy, ale nebudou nalezeny. Těm, které zachovám, totiž odpustím.

^{Jer 50:21}Vzhůru na Merataim (tu zemi Dvojí vzpoury)!
I na ty, kdo bydlí v Pekodu (tom kraji Zúčtování)!
Za nimi! Pobij je jako proklaté, praví Hospodin,
udělej vše, co jsem ti nařídil!
^{Jer 50:22}Zemí se šíří rachot války,
strašné ničení.
^{Jer 50:23}Jak je roztlučeno, jak je rozbito
kladivo drtící celou zem!
Jak jen mohl být Babylon
mezi národy tak zpustošen!

^{Jer 50:24}Políčil jsem na tebe a byl jsi lapen –
ani jsi o tom, Babylone, nevěděl.
Byl jsi dopaden a byl jsi chycen,
protože ses s Hospodinem pustil do boje.
^{Jer 50:25}Hospodin otevřel svoji zbrojnici
a zbraně svého hněvu vynesl.
Hospodin, Pán zástupů, má totiž práci
v zemi Chaldejců.

^{Jer 50:26}Přitáhněte na něj zdáli,
zotvírejte jeho sýpky,
shrňte vše na hromady!
Zničte to město jako proklaté,
ať z něj nezůstane ani ostatek!
^{Jer 50:27}Pobijte jim všechny býky,
na jatka je pošlete.
Běda jim! Přišel jejich den,
čas, kdy se s nimi zúčtuje!

^{Jer 50:28}Slyšíš? To uprchlíci vyvázlí z Babylonie na Sionu zvěstují, že Hospodin, náš Bůh, se pomstil, že se pomstil za svůj chrám.

^{Jer 50:29}Svolejte na Babylon střelce,
všechny, kdo napínají luk!
Rozbijte tábor kolem něj,
ať nemá úniku!
Odplaťte mu jeho skutky,
proveďte mu vše, co sám prováděl!
Vždyť se k Hospodinu choval drze,
ke Svatému Izraele!
^{Jer 50:30}Proto jeho mládenci padnou v ulicích
a všichni bojovníci budou v ten den zabiti,
praví Hospodin.

^{Jer 50:31}Hle, já jsem proti tobě, nadutče!
praví Hospodin, Pán zástupů.
Už totiž nadešel tvůj den,
čas, kdy se s tebou zúčtuje!
^{Jer 50:32}Nadutec klopýtne a zhroutí se
tak, že ho nikdo nezvedne.
V jeho městech zapálím oheň
a ten pohltí vše kolem.

^{Jer 50:33}Tak praví Hospodin zástupů: Synové Izraele jsou utlačováni spolu se syny Judy. Všichni jejich uchvatitelé je drží v sevření a odmítají je propustit. ^{Jer 50:34}Jejich Vykupitel je ale silný – má jméno Hospodin zástupů! Rázně se ujme jejich pře, dopřeje zemi odpočinek, obyvatele Babylonu však uvrhne ve zmatek.

^{Jer 50:35}Meč na Chaldejce! praví Hospodin,
na obyvatele Babylonu,
na velmože i mudrce!
^{Jer 50:36}Meč na žvanily, ať zešílí!
Meč na hrdiny, ať se vyděsí!
^{Jer 50:37}Meč na jejich koně a jejich vozy
i na cizince, kteří se k nim přidali –
ať jsou jako ženy!
Meč na jeho poklady,
ať jsou vypleněny!
^{Jer 50:38}Meč na jeho řeky,
ať se vysuší!
Vždyť je to země modlářství,
pro ty příšery se zbláznili!

^{Jer 50:39}Proto tam bude žít jen pouštní zvěř,
pštrosi a hyeny.
Už se tam nikdy bydlet nebude,
bude tam prázdno po všechna pokolení.
^{Jer 50:40}Jako když Bůh rozvrátil Sodomu a Gomoru
i s městy v jejich okolí, praví Hospodin,
ani zde nebude nikdo žít,
neusadí se tu žádný smrtelník.

^{Jer 50:41}Hle, od severu vojsko přichází,
mohutný národ s králi mnohými –
od konců světa už se zvedají!
^{Jer 50:42}Jsou vyzbrojeni luky a šavlemi,
jsou krutí a soucit neznají,
burácejí jako mořské vlny,
ženou se na koních.
Jak jeden muž jsou sšikovaní do boje,
Dcero babylonská, proti tobě!
^{Jer 50:43}Až o nich babylonský král uslyší,
jeho ruce síla opustí.
Přemožen bude úzkostí,
jako když na rodičku přijdou bolesti.

^{Jer 50:44}Jako když lev vyráží z jordánského houští
na zavlažené pastviny,
stejně tak vyženu Chaldejce znenadání
z jejich území.
Kdo je ten vyvolený, jehož tím pověřím?
Kdo je jako já? Kdo si mě předvolá?
Kdo je ten pastýř, jenž přede mnou obstojí?“ ^[1392]

^{Jer 50:45}Nuže, slyšte, co Hospodin rozhodl o Babylonu a co zamýšlí proti zemi Chaldejců:

I ti nejmenší ze stáda budou odvlečeni
i jejich pastvina se zhrozí nad nimi.
^{Jer 50:46}„Babylon padl!“ –
ten křik otřese zemí,
národy uslyší jeho úpění!

Kapitola 51

^{Jer 51:1}Tak praví Hospodin:

„Hle, zvednu proti Babylonu zhoubný vichr,
proti těm, kdo žijí v Leb-kamaji. ^{[1393]
Jer 51:2}Pošlu na Babylon cizince,
ať provanou a vyprázdní jeho zem.
Ano, obklíčí jej všude kolem
v jeho zlý den.

^{Jer 51:3}Nenechte střelce ani napnout luk,
nenechte je ani pancíř obléknout!
Nešetřete ani jejich mládence,
celé to vojsko vyhlaďte jako proklaté!
^{Jer 51:4}Ať v zemi Chaldejců padají pobití,
smrtelně ranění ať leží v ulicích!“

^{Jer 51:5}Izraele a Judu však jejich Bůh, Hospodin zástupů, neopustil jako vdovu, ačkoli se jejich zem tolik naplnila hříchem proti Svatému Izraelovu.

^{Jer 51:6}Utečte z Babylonu!
Prchejte všichni o život!
Nezahyňte pro jeho nepravost!
Toto je čas Hospodinovy pomsty –
odplácí Babylonu, co si zaslouží.
^{Jer 51:7}Zlatým kalichem v ruce Hospodinově
byl Babylon – opíjel celý svět.
Národy z něj to víno pily,
až se pomátly.
^{Jer 51:8}Babylon ale náhle padne,
bude rozdrcen.
Kvílejte nad ním,
přineste balzám na jeho rány,
třeba se uzdraví!

^{Jer 51:9}„Léčili jsme Babylon, ale neuzdravil se. Opusťme jej, pojďme každý do své země! Soud nad ním bude sahat do nebe, až k oblakům se rozroste.“

^{Jer 51:10}„Hospodin nás obhájil v naší spravedlivé při. Pojďte vyprávět na Sionu, co vykonal Hospodin, náš Bůh!“

^{Jer 51:11}Ostřete šípy,
uchopte štíty!

Hospodin probouzí ducha médských králů, neboť se chystá zničit Babylon. Ano, toto je Hospodinova pomsta, pomsta za jeho chrám!

^{Jer 51:12}Namiřte korouhev proti babylonským hradbám!
Zesilte hlídky, stavte stráž!
Buďte připraveni v zálohách!
Hospodin rozhodl a také vykoná,
co o Babyloňanech zvěstoval.

^{Jer 51:13}Město ležící u mocných řek
a topící se v pokladech,
tvůj konec nadešel,
tvá nit se přetrhne!
^{Jer 51:14}Hospodin zástupů přísahá sám při sobě:
„Naplním tě vojskem –
bude jich jako kobylek,
budou nad tebou křičet vítězně!“

^{Jer 51:15}On sám svou silou stvořil zem,
svou moudrostí vybudoval svět,
nebe rozepjal svým rozumem!
^{Jer 51:16}Svým hlasem rozezvučí vody na nebi,
od obzoru nechá stoupat oblaky;
k lijáku připojuje blesky,
vypouští vítr ze svých pokladnic.

^{Jer 51:17}Všichni ti tupci ničemu nerozumí,
všichni kovotepci budou zklamáni svými modlami,
protože jejich odlitky jsou podvod
a ducha v sobě nemají.
^{Jer 51:18}Jsou to jen nesmysly, směšné výtvory;
až na ně přijde čas zúčtování, budou zničeny.
^{Jer 51:19}Úděl Jákobův však není jako oni,
neboť je všeho Stvořitel;
kmen Izraele má za své dědictví,
Hospodin zástupů se jmenuje. ^[1394]

^{Jer 51:20}„Ty jsi můj kyj, ^[1395]
můj nástroj válečný:
tebou drtím národy,
tebou ničím království,
^{Jer 51:21}tebou drtím koně i s jezdci,
tebou drtím vozy s vozataji,
^{Jer 51:22}tebou drtím muže i ženy,
tebou drtím starce i mladíky,
tebou drtím mládence i panny,
^{Jer 51:23}tebou drtím pastýře s ovcemi,
tebou drtím oráče i spřežení,
tebou drtím správce i hejtmany.

^{Jer 51:24}Před vašima očima však odplatím Babylonu a všem obyvatelům Chaldeje za všechno zlo, které páchali na Sionu, praví Hospodin.

^{Jer 51:25}Hle, já jsem proti tobě, horo záhuby,
která hubíš celou zemi, praví Hospodin.
Rozmáchnu se proti tobě, svalím tě ze skal,
obrátím tě v horu popela!
^{Jer 51:26}Nevezmou z tebe kámen úhelný
ani kámen pro základy.
Ano, zůstaneš pustý navěky,
praví Hospodin.“

^{Jer 51:27}Zvedněte v zemi korouhev!
Ať mezi národy zazní polnice!
Připravte národy proti němu do boje,
svolejte na něj království Ararat,
Minni a Aškenaz!
Postavte proti němu vojevůdce,
přiveďte koně jak roje kobylek!
^{Jer 51:28}Připravte národy proti němu do boje,
krále Médie a jejich hejtmany,
správce všech zemí, které ovládli!

^{Jer 51:29}Země se třese, svíjí se bolestí,
plní se, co Hospodin o Babylonu uložil:
Obrátí babylonskou zemi v trosky,
kde nikdo nebydlí.
^{Jer 51:30}Babylonští hrdinové dobojovali,
zůstali ve svých opevněních.
Síly je opustily,
jsou jako ženy.
Jejich domovy zapáleny,
závory zlomeny.
^{Jer 51:31}Běžec předhání běžce,
posel posla potkává –
babylonskému králi se oznamuje,
že město padlo ze všech stran!
^{Jer 51:32}Byly obsazeny brody,
v močálech hoří rákosí,
bojovníci jsou zděšeni!

^{Jer 51:33}Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele:

„Dcera babylonská je jako mlat
v čas, kdy se mlátí úroda;
čas její sklizně rychle nastává!“

^{Jer 51:34}„Babylonský král Nabukadnezar mě požíral,
rozdrtil mě na sousta,
udělal ze mě prázdný džbán.
Polykal mě jako drak,
mými pochoutkami si břicho cpal,
vytřel mě jako hrnec dočista.
^{Jer 51:35}Násilí na mně páchané ať na Babylon dopadne!“
říká obyvatelka Sionu.
„Moje krev na obyvatele Chaldeje!“
říká Jeruzalém.

^{Jer 51:36}A proto tak praví Hospodin:

„Hle, ujmu se tvojí pře
a pomstím se za tebe.
Vysuším to jeho moře,
nechám vyschnout i jeho pramen.
^{Jer 51:37}Babylon se obrátí v hromady sutin,
kde žijí jen šakali,
bude vzbuzovat děs a posměch,
zůstane bez obyvatele.

^{Jer 51:38}Jsou jako řvoucí smečka lvů,
lačně vrčí jak mladí lvi.
^{Jer 51:39}Až se hlady rozdivočí, připravím jim hostinu,
opiji je, že se budou hlučně veselit.
Pak ale tvrdě usnou navěky
a už se nevzbudí, praví Hospodin.
^{Jer 51:40}Povedu je na porážku jako ovečky,
jako kozly a beránky.

^{Jer 51:41}Ach, jak byl ten Šešak ^[1396] lapen,
jak chloubu světa dobyli?
Jak mohl být tak zpustošen
Babylon mezi národy!
^{Jer 51:42}Babylon zaplavilo moře,
příval jeho vln jej pohltil.
^{Jer 51:43}Z jeho měst zbyly kupy trosek,
vyprahlá země bez vody,
země úplně bez obyvatel,
kudy neprojde žádný smrtelník.

^{Jer 51:44}Zúčtuji s Bélem v Babylonu,
vyrvu mu z úst, co pohltil.
Národy už se k němu nepohrnou,
padnou babylonské zdi!

^{Jer 51:45}Vyjděte odtud, lide můj!
Prchejte všichni o život,
až vzplane Hospodinova zuřivost!
^{Jer 51:46}Neztrácejte odvahu,
nebojte se zpráv, jež krajem zní.
Jedna zpráva letos, jiná napřesrok –
že v zemi vládne násilí
a vladař stojí proti vladaři.

^{Jer 51:47}Hle, přicházejí dny, kdy zúčtuji s babylonskými modlami! Celá jejich zem se zastydí, až v ní všude budou ležet mrtvoly. ^{Jer 51:48}Nebe a země i všechno v nich vykřikne nad Babylonem radostí, až na něj od severu přijdou zhoubci, praví Hospodin.“

^{Jer 51:49}Babylon teď musí padnout
kvůli izraelským padlým,
tak jako kvůli Babylonu
padali mrtví po vší zemi.
^{Jer 51:50}Vy, kteří jste ušli meči,
jděte a nezastavujte!
Pamatujte na Hospodina v té daleké zemi,
myslete na Jeruzalém!

^{Jer 51:51}„Zahanbeni jsme a uráženi,
tváře nám přikryl stud,
protože do svatyně Hospodinova domu
vnikli cizáci.“

^{Jer 51:52}„Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy zúčtuji s jejich modlami a po celé zemi budou sténat zranění! ^{Jer 51:53}I kdyby se Babylon tyčil až k nebi, i kdyby se až k obloze mocně opevnil, i tehdy na něj ode mne přijdou zhoubci, praví Hospodin.“

^{Jer 51:54}Slyšíš? To stoupá nářek z Babylonu,
hluk hrozné zkázy ze země Chaldejců.
^{Jer 51:55}Hospodin ničí Babylon!
Umlčuje všechen jeho hřmot!
Vlny útočníků hučí jak množství vod,
už burácejí jako hrom!
^{Jer 51:56}Ano, zhoubce přichází na Babylon!
Jeho hrdinové budou zajati
a jejich luky zlámány.
Ano, Hospodin je Bůh odplaty –
vrchovatě jim odplatí!

^{Jer 51:57}„Opiji jejich velmože i mudrce, jejich hejtmany, správce i hrdiny. Pak usnou navěky a už se nevzbudí, praví Král, jenž má jméno Hospodin zástupů.“

^{Jer 51:58}Tak praví Hospodin zástupů:

„Hradba Babylonu, jakkoli široká,
bude do základů zbořena!
Jeho brány, jakkoli vysoké,
lehnou popelem!
Národy se namáhaly zbytečně,
jejich dřina půjde do ohně!“

^{Jer 51:59}Toto je slovo, které prorok Jeremiáš svěřil Serajášovi, synu Neriáše, syna Machsejášova. ^[1397] (Serajáš totiž jako štábní důstojník doprovázel judského krále Cidkiáše, když se ve čtvrtém roce své vlády ^[1398] vydal do Babylonu.) ^{Jer 51:60}Jeremiáš zapsal všechna neštěstí, jež měla stihnout Babylon, do jediné knihy – všechna tato slova napsaná proti Babylonu.

^{Jer 51:61}„Až přijdeš do Babylonu,“ řekl Jeremiáš Serajášovi, „hleď, abys tam všechna tato slova nahlas přečetl. ^{Jer 51:62}Předtím řekni: ‚Hospodine, ty jsi o tomto místě prohlásil, že je vyhladíš, takže v něm nikdo nezbude – lidé ani dobytek – a zůstane navždy zpustošené!‘ ^{Jer 51:63}Až tu knihu dočteš, přivaž k ní kámen a hoď ji doprostřed Eufratu. ^{Jer 51:64}Potom řekni: ‚Takto se ponoří Babylon a už se nikdy nezvedne z toho neštěstí, jež na něj dopustím.‘“

Zde končí slova Jeremiášova.

Kapitola 52

Epilog

^{Jer 52:1}Cidkiáš se stal králem v jednadvaceti letech a kraloval v Jeruzalémě 11 let. Jeho matka se jmenovala Chamutal, dcera Jeremiáše z Libny. ^{Jer 52:2}Páchal, co je v Hospodinových očích zlé, přesně jako to dělal Joakim. ^{Jer 52:3}Hospodin se proto na Jeruzalém a Judu tak rozhněval, že je nakonec vyhnal ze své blízkosti. ^[1399]

Cidkiáš se vzbouřil proti babylonskému králi. ^{Jer 52:4}Desátého dne desátého měsíce v devátém roce ^[1400] Cidkiášovy vlády proto k Jeruzalému přitáhl babylonský král Nabukadnezar s celým svým vojskem. Utábořili se před městem a začali kolem něj stavět obléhací val. ^{Jer 52:5}Město zůstalo obleženo až do jedenáctého roku vlády krále Cidkiáše.

^{Jer 52:6}Devátého dne čtvrtého měsíce ^[1401] ve městě vládl takový hlad, že lidé neměli co jíst. ^{Jer 52:7}Tehdy byla městská hradba prolomena a všichni vojáci v noci utekli. Dostali se z města brankou mezi zdmi u královské zahrady, ačkoli Babyloňané drželi město v obležení. Prchali k pláni Arava, ^{Jer 52:8}ale babylonské vojsko krále pronásledovalo. Když pak Cidkiáše na jerišské pláni dostihli, všichni jeho vojáci se mu rozutekli. ^{Jer 52:9}Král byl zajat a odveden k babylonskému králi do Ribly v chamátské zemi. Tam byl nad ním vynesen rozsudek: ^{Jer 52:10}Babylonský král v Rible před Cidkiášovýma očima popravil jeho syny; popravil také všechny judské velmože. ^{Jer 52:11}Cidkiášovi pak babylonský král vyloupl oči, spoutal ho bronzovými řetězy a odvlekl ho do Babylonu, kde ho pak věznil až do dne jeho smrti.

^{Jer 52:12}Desátého dne pátého měsíce v devatenáctém roce ^[1402] vlády babylonského krále Nabukadnezara přitáhl do Jeruzaléma osobní zmocněnec babylonského krále, velitel gardistů Nebuzardan. ^{Jer 52:13}Vypálil Hospodinův chrám i královský palác; vypálil v Jeruzalémě všechny paláce i všechny velké domy. ^{Jer 52:14}Všichni babylonští vojáci, kteří přišli s velitelem gardistů, pak rozbořili hradby okolo celého Jeruzaléma. ^{Jer 52:15}Velitel gardistů Nebuzaradan odvlekl část chudiny, zbytek těch, kdo zůstali ve městě, i ty, kdo přeběhli k babylonskému králi, a také zbytek řemeslníků. ^{Jer 52:16}Zbytek chudiny tam velitel gardistů Nebuzardan zanechal, aby obdělávali vinice a pole.

^{Jer 52:17}Bronzové sloupy Hospodinova chrámu, stojany i bronzové Moře, které bylo v Hospodinově chrámu, rozbili Babyloňané na kusy a všechen bronz z nich odvezli do Babylonu. ^{Jer 52:18}Vzali s sebou i hrnce, lopaty, kratiknoty, obětní mísy, pohárky a všechno bronzové bohoslužebné náčiní. ^{Jer 52:19}Velitel gardistů pobral misky, pánvice, mísy, kotle, svícny, pohárky i číše na úlitby – vše, co bylo z ryzího zlata a stříbra.

^{Jer 52:20}Dva sloupy, jedno Moře, pod ním dvanáct bronzových býků a stojany, které pro Hospodinův chrám zhotovil král Šalomoun – bronz ze všech těch věcí se ani nedal zvážit. ^{Jer 52:21}Každý sloup byl vysoký 18 loktů ^[1403] a po obvodu měřil 12 loktů; ^[1404] byl dutý a stěny měl na 4 prsty ^[1405] silné; ^{Jer 52:22}na sloupu byla bronzová hlavice vysoká 5 loktů ^[1406] s mřížováním a granátovými jablky kolem dokola, to vše z bronzu. Právě takový byl i druhý sloup, včetně granátových jablek. ^{Jer 52:23}Těch bylo po stranách devadesát šest a po celém obvodu bylo na mřížoví vždy sto granátových jablek.

^{Jer 52:24}Velitel gardistů zajal také velekněze Serajáše, jeho zástupce kněze Cefaniáše a tři strážce prahu. ^{Jer 52:25}Ve městě zajal komořího, který velel vojákům, a sedm členů královské rady. Dále ve městě našli písaře, který velel při odvodech mužstva, a šedesát prostých lidí, kteří se nacházeli ve městě. ^{Jer 52:26}Velitel gardistů Nebuzardan je zajal a odvedl do Ribly k babylonskému králi. ^{Jer 52:27}Ten je tam v Rible v chamátské zemi nechal popravit. Takto byl Juda vyhnán ze své vlasti.

^{Jer 52:28}Toto je množství lidu, které Nabukadnezar odvlekl do vyhnanství:

V sedmém roce své vlády ^[1407] 3023 Židů.

^{Jer 52:29}V osmnáctém roce své vlády ^[1408] 832 obyvatel Jeruzaléma.

^{Jer 52:30}Ve třiadvacátém roce Nabukadnezarovy vlády ^[1409] pak velitel gardistů Nebuzardan odvlekl 745 Židů.

Celkem to bylo 4600 osob.

^{Jer 52:31}V sedmatřicátém roce vyhnanství judského krále Joakina nastoupil na babylonský trůn král Avel-marduk. Ten ještě téhož roku, pětadvacátého dne dvanáctého měsíce, ^[1410] omilostnil judského krále Joakina a propustil ho z vězení. ^{Jer 52:32}Jednal s ním laskavě a udělil mu čestné křeslo, vyšší, než měli ostatní králové, kteří byli u něj v Babylonu. ^{Jer 52:33}Směl odložit vězeňský oděv a po všechny dny svého života směl vždy jíst u králova stolu. ^{Jer 52:34}Vše, co potřeboval, dostával od babylonského krále pravidelně den co den po všechny dny svého života, dokud nezemřel. ^[1411]

Pláč

Kapitola 1

Opuštěné město

^{Lam 1:1}Ach, ^[1412] jak zůstalo opuštěno
to město plné lidí!
Jako by bylo ovdovělo
to proslulé mezi národy!
Bývalo kněžnou mezi zeměmi,
a teď je v otroctví.

^{Lam 1:2}Hořce naříká celou noc,
po tvářích kanou slzy.
Z jejích milenců, kolik jich bylo,
ji žádný nejde utěšit.
Všichni přátelé ji zradili,
obrátili se proti ní!

^{Lam 1:3}Juda odešel do vyhnanství
ponížen krutou porobou.
Přebývá mezi pohany
a nemá, kde by spočinul.
Všichni, kdo ho pronásledovali,
ho dostihli v jeho sevření.

^{Lam 1:4}Osiřelé jsou cesty na Sion,
nikdo už nejde na slavnost.
Jeho brány pustě zejí,
jeho kněží sténají,
jeho panny mají smutek –
Sionu je tak hořce!

^{Lam 1:5}Jeho protivníci triumfují,
nepřátelé mají zdar.
Hospodin totiž Jeruzalém ranil
kvůli mnoha jeho nevěrám.
Do zajetí šly i děti –
nepřítel si je vzal!

^{Lam 1:6}Dceru sionskou opustila
veškerá nádhera.
Její velmoži jako jeleni
pastvu marně hledají;
zbaveni síly prchají
před svými pronásledovateli.

^{Lam 1:7}Ve dnech trápení a bloudění
Dcera jeruzalémská vzpomíná
na všechny poklady,
jež kdysi mívala.
Když její lid padal rukou soka
a nikdo nešel na pomoc,
nepřítel se tenkrát díval
a smál se nad tou záhubou.

^{Lam 1:8}Dcera jeruzalémská hrozně hřešila,
stala se nečistou.
Každý ctitel jí teď pohrdá,
když vidí její nahotu,
a ona zatím sténá,
hanbou zakrývá si tvář.

^{Lam 1:9}Na jejích sukních špína ulpěla,
nestarala se, co bude pak.
Neuvěřitelný byl její pád
a nikde žádná útěcha.
Pohleď, Hospodine, na mé trápení –
nepřítel zvítězil!

^{Lam 1:10}Na vše, co jí bylo drahé,
vztáhl svou ruku nepřítel.
Viděla, jak do její svatyně
vtrhli pohané –
ti, o kterých jsi nařídil:
„Do tvého shromáždění nesmějí!“ ^[1413]

^{Lam 1:11}Všechen její lid sténá
a žebrá o chleba.
Své drahé dali za něco k jídlu,
aby se udrželi naživu.
Pohleď, Hospodine, jen se podívej,
v jaké jsem hrozné potupě!

^{Lam 1:12}Není to pro vás vůbec nic,
všichni, kdo procházíte kolem?
Jen se podívejte, pohleďte,
zda je bolest podobná té, kterou trpím,
kterou mě ranil Hospodin
v den, kdy se rozlítil.

^{Lam 1:13}On seslal oheň z výšiny
do mých kostí, které zachvátil.
On nastražil mým nohám síť,
obrátil mě zpátky.
On způsobil mé zničení,
celé dny ležím v bezmoci!

^{Lam 1:14}Z mých hříchů se stalo jho,
jež bylo jeho rukou svázáno.
Zavěsily se mi na hrdlo,
to jho mě síly zbavilo!
Hospodin mě vydal do rukou,
před nimiž obstát nemohu.

^{Lam 1:15}Hospodin pohrdl všemi hrdiny,
kteří jsou v mých zdech.
Vojsko proti mně shromáždil,
aby rozdrtil mé mládence.
Hospodin šlapal v lisu
panenskou dceru Judu!

^{Lam 1:16}To proto nyní pláči,
z očí mi tečou slzy.
Není nablízku, kdo by mě potěšil,
kdo by mi život navrátil.
Mé děti zůstaly opuštěny –
nepřítel zvítězil.

^{Lam 1:17}Sion své ruce vztahuje,
chybí mu těšitel.
Hospodin vzbudil proti Jákobovi
všechny nepřátele z okolí;
Jeruzalém je mezi nimi
jako nečistý.

^{Lam 1:18}Hospodin je ale v právu,
vždyť jsem se vzepřela jeho příkazům.
Poslyšte, všechny národy,
pohleďte na mé trápení:
Mé panny i mí mládenci
museli jít do zajetí.

^{Lam 1:19}Volala jsem své milence,
ti mě však zradili.
Moji kněží i mí stařešinové
ve městě pomřeli,
když žebrali o něco k jídlu,
aby se udrželi naživu.

^{Lam 1:20}Pohleď, Hospodine, na mé úzkosti,
jak se mi chvějí útroby!
Srdce mi buší v prsou
nad mojí hroznou vzpourou.
Venku meč vraždí děti,
doma umírají hlady!

^{Lam 1:21}Každý slyší mé sténání,
nikdo mě ale netěší.
Všichni mí nepřátelé slyší o mém neštěstí
a jásají nad tím, co jsi dopustil.
Kéž už přivedeš ten vyhlášený den,
kdy je postihne to, co mě!

^{Lam 1:22}Kéž už všechna jejich zloba
vystoupí před tvou tvář.
Proveď jim, co jsi mi učinil
za všechny mé nevěry.
Je příliš mého sténání,
srdce mi puká bolestí!

Kapitola 2

Hospodin jednal jako nepřítel

^{Lam 2:1}Ach, ^[1414] jak Hospodin hněvem zahalil
Dceru sionskou!
Z nebe až na zem zahodil
Izraelovu nádheru.
V den svého hněvu nebral ohledy
na podnož svých nohou.

^{Lam 2:2}Hospodin bez milosti pohltil
všechny Jákobovy příbytky.
Ve své prchlivosti rozbořil
opevnění Judské dcery.
Porazil k zemi, zneuctil
království i s jeho velmoži!

^{Lam 2:3}V zuřivém rozhněvání
uťal Izraeli rohy.
Před tváří nepřítele odvrátil
od něj svou pravici.
Vzplanul proti Jákobovi plamenem
jak oheň, jenž vše spaluje.

^{Lam 2:4}Jako nepřítel napjal luk
s pravicí připravenou k výstřelu.
Jako protivník pobil vše,
co bylo krásné na pohled.
Jak oheň vylil svůj prudký hněv
na stánek Dcery sionské.

^{Lam 2:5}Hospodin jednal jako nepřítel,
pohltil celý Izrael;
pohltil všechny jeho paláce,
rozbořil jeho opevněnou zeď.
Rozmnožil Dceři judské
žal a zármutek.

^{Lam 2:6}Zpustošil svůj příbytek jako zahradu,
svůj svatostánek nechal zaniknout.
Hospodin nechal v zapomnění upadnout
svátky i soboty na Sionu;
krále i kněze zavrhl
ve svém rozhořčeném hněvu.

^{Lam 2:7}Hospodin na svůj oltář zanevřel,
zošklivil si svou svatyni.
Vydal do rukou nepřátel
městské hradby i pevnosti.
V Hospodinově domě byl slyšet křik
jako v den slavnosti.

^{Lam 2:8}Hospodin pojal rozhodnutí,
že zničí hradby Dcery sionské.
Natáhl šňůru, začal měřit,
odvrátit od zkázy už nedal se.
Hradby i bašty proto naříkaly,
klesly společně.

^{Lam 2:9}Brány se k zemi zřítily,
když rozlámal a rozbil závory.
Král i velmoži jsou mezi pohany,
Zákon se vytratil.
Také proroci už nemají
od Hospodina žádné vidění.

^{Lam 2:10}Stařešinové Dcery sionské
sedají mlčky na zemi.
Prachem si hlavu pokryli,
oblečeni do pytloviny.
Jeruzalémské panny
svěsily hlavy k zemi.

^{Lam 2:11}Pro slzy už sotva vidím,
mé útroby se chvějí.
Srdce mi puká nad ranami,
jež padly na můj lid;
nad tím, že děti, ba i kojenci
klesají v městských ulicích.

^{Lam 2:12}Svým matkám říkají:
„Kde je jídlo? Kde je pití?“
Hroutí se jako zranění
na městských prostranstvích,
pomalu vypouštějí duši
svým matkám v náručí.

^{Lam 2:13}K čemu tě přirovnám, Dcero jeruzalémská,
čemu se jenom podobáš?
K čemu tě připodobním, abych tě potěšil,
panenská Dcero sionská?
Tvá rána je hluboká jako oceán,
kdo by tě mohl uzdravit?

^{Lam 2:14}Tvoji proroci ti prorokovali
lži a nesmysly.
Neodhalovali tvé zločiny,
aby odvrátili tvé vyhnanství.
Proroctví, která ti předkládali,
byly lži a přeludy!

^{Lam 2:15}Všichni, kdo půjdou okolo,
sprásknou nad tebou ruce.
Hvízdnou a hlavou potřesou
nad Dcerou jeruzalémskou:
„To že je to město, jemuž se říkalo
Dokonalost krásy, Potěcha vší země?“ ^[1415]

^{Lam 2:16}Všichni tví nepřátelé
si otvírají ústa na tebe.
Pohvizdují a cení zuby
se slovy: „Konečně jsme je zničili!
Na tenhle den jsme čekali
a dočkali jsme se – už je tady!“

^{Lam 2:17}Hospodin vykonal to, co plánoval;
to, co řekl, také udělal.
Jak varoval už odedávna,
bořil, aniž se slitoval.
Obveselil nad tebou protivníka,
roh tvých nepřátel nechal triumfovat.

^{Lam 2:18}Volej k Hospodinu ze srdce –
ach, hradby Dcery sionské!
Ať tvé slzy proudí potokem,
ať už je noc či den!
Odpočinek si nedopřej,
tvé oko ať neusne!

^{Lam 2:19}Vstávej a volej za nocí
při počátcích hlídek.
Jak vodu své srdce vylévej
před tváří Páně!
Za život svých dětí,
jež umírají hladem
na každém nároží,
pozdvihuj k němu dlaně!

^{Lam 2:20}Pohleď, Hospodine, jen pohlédni,
koho jsi takto ranil!
To mají ženy jíst své děti,
své miláčky, jež právě zrodily? ^[1416]
To mají být v Hospodinově svatyni
vražděni kněží i proroci?

^{Lam 2:21}Mladí i staří v ulicích
leží na zemi.
Mé panny i mí mládenci
pod mečem padali.
V den svého hněvu jsi je bil,
pobíjel jsi bez milosti!

^{Lam 2:22}Jako ke slavnosti jsi svolal
odevšad ty, jichž se děsím.
Nebyl v den hněvu Hospodinova,
kdo by unikl a přežil.
Ty, jež jsem hýčkala, jež jsem vychovala,
můj nepřítel zhubil!

Kapitola 3

Můj úděl je Hospodin

^{Lam 3:1}Ano, ^[1417] i já jsem pocítil,
jak trestá jeho rozzuřený kyj.
^{Lam 3:2}Odehnal mě, do tmy zavedl,
a ne ke světlu.
^{Lam 3:3}Zas a znovu, celý den
obrací ruku proti mně!

^{Lam 3:4}Tělo i kůži sedřel mi,
rozdrtil kosti na padrť.
^{Lam 3:5}Ohradil mě a obklopil
hořkou útrapou.
^{Lam 3:6}Usadil mě do temnoty
jak dávno mrtvého.

^{Lam 3:7}Zazdil mě, nemohu pryč,
obtížil mě okovy.
^{Lam 3:8}I když jsem křičel ze všech sil,
on umlčel mé modlitby.
^{Lam 3:9}Kamennou zdí mi cesty zahradil
a zamotal mé pěšiny.

^{Lam 3:10}Číhal na mě jako medvěd,
jako lev ve skrýši.
^{Lam 3:11}Na mé cestě přepadl mě,
rozsápal a zahubil.
^{Lam 3:12}Napjal svůj luk, přiložil šíp,
udělal si ze mě cíl!

^{Lam 3:13}Ve svém toulci našel střely,
prostřílel mi slabiny!
^{Lam 3:14}Všichni lidé se mi smějí,
zpívají si o mně celé dny.
^{Lam 3:15}Nakrmil mě hořkým jedem,
k pití mi dal pelyněk!

^{Lam 3:16}Do zubů mi vemlel štěrk,
nakrmil mě popelem.
^{Lam 3:17}Má duše nezná pokoje,
na vše dobré jsem zapomněl.
^{Lam 3:18}To je můj konec, řekl jsem,
u Hospodina pro mě není naděje!

^{Lam 3:19}Myslím na svou bídu, na své bloudění,
na ten pelyněk a trpké byliny.
^{Lam 3:20}Když o tom stále přemýšlím,
má duše klesá níž a níž.
^{Lam 3:21}Toto však k srdci beru si,
toto je mojí nadějí:

^{Lam 3:22}Hospodinova láska nepomíjí, ^[1418]
jeho soucit nikdy nekončí.
^{Lam 3:23}Každé ráno stále nová,
tvá věrnost je tak veliká!
^{Lam 3:24}Můj úděl je Hospodin, říkám si,
v něj složím svoji naději.

^{Lam 3:25}Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něj doufají,
ke všem, kteří jej hledají.
^{Lam 3:26}Dobré je trpělivé čekání
na Hospodinovo spasení.
^{Lam 3:27}Dobré je, když člověk nosí
své jho už od mládí.

^{Lam 3:28}Ať sedá o samotě, tiše
pod uloženým břemenem.
^{Lam 3:29}Ústy do prachu ať klesne –
snad je naděje!
^{Lam 3:30}Tvář ať nastaví tomu, kdo jej bije,
potupou ať je nasycen.

^{Lam 3:31}Hospodin přece
navěky nezavrhuje!
^{Lam 3:32}I když zarmoutil, znovu se slituje
ve veliké lásce své.
^{Lam 3:33}Netrápí přece zlomyslně,
nechce lidem dávat zármutek.

^{Lam 3:34}Když jsou všichni zajatci v zemi
pod nohama drceni,
^{Lam 3:35}když se překrucuje právo lidí
přímo před Nejvyšším,
^{Lam 3:36}když se křivdí lidem v soudní při –
copak to Hospodin nevidí?

^{Lam 3:37}Kdo „promluví, a stane se“?
Kdo než Hospodin to přikáže?
^{Lam 3:38}Což nepochází pohroma i dobro
přímo z úst Nejvyššího? ^{[1419]
Lam 3:39}Proč by si tedy člověk stěžoval,
když je za svůj hřích potrestán?

^{Lam 3:40}Zpytujme své cesty, zkoumejme je,
k Hospodinu se navraťme!
^{Lam 3:41}Nejen své dlaně, ale i srdce
k Bohu na nebesích zvedněme.
^{Lam 3:42}My jsme zhřešili, vzbouřili jsme se –
a ty jsi přestal promíjet. ^[1420]

^{Lam 3:43}Zahalen hněvem jsi nás hnal,
pobíjel jsi bez milosti.
^{Lam 3:44}Zahalil ses v oblaka,
nepřístupný pro modlitby.
^{Lam 3:45}Odporným smetím učinil jsi nás
mezi národy.

^{Lam 3:46}Otvírají si na nás ústa
všichni, kdo jsou proti nám.
^{Lam 3:47}Zbývá nám jen strach a prach,
zkáza, zmar!
^{Lam 3:48}Z očí mi slzy proudí potokem –
můj lid je rozdrcen!

^{Lam 3:49}Mé oči pláčou bez ustání,
ten proud nemůže přestat,
^{Lam 3:50}dříve než Hospodin shlédne shůry,
než se podívá na nás.
^{Lam 3:51}Ach, jak jsem ztrápený, když vidím
dcery svého města!

^{Lam 3:52}Nepřátelé mě jak ptáčka lovili,
lovili mě bez příčiny.
^{Lam 3:53}V jámě chtěli můj život ukončit,
zaházeli mě kamením.
^{Lam 3:54}Nad hlavou se mi vody zavřely,
řekl jsem si: Jsem ztracený!

^{Lam 3:55}V té nejhlubší jámě, Hospodine,
jsem ale vzýval jméno tvé.
^{Lam 3:56}Slyšel jsi můj křik: „Neodvracej se,
když k tobě volám po úlevě!“
^{Lam 3:57}Když jsem tě volal, přiblížil ses
a říkal jsi mi: „Neboj se!“

^{Lam 3:58}Když mi šlo o život, vedl jsi mou při,
tys mě, Hospodine, vykoupil!
^{Lam 3:59}Mé křivdy, Hospodine, viděl jsi,
pomoz mi k spravedlnosti!
^{Lam 3:60}Viděl jsi, jak se mi pořád mstí,
jak na mě chystají samé úklady.

^{Lam 3:61}Slyšel jsi, Hospodine, jejich urážky,
všechny úklady, jež na mě chystají,
^{Lam 3:62}řeči těch, kdo na mě útočí,
a co si celý den o mně šeptají.
^{Lam 3:63}Pohleď – ať si sedají nebo vstávají,
prozpěvují si o mně posměšky!

^{Lam 3:64}Odplať jim, Hospodine, jak si zaslouží –
za to, jak se sami chovali!
^{Lam 3:65}Zatvrzelé srdce ponech jim,
ať je stihne tvoje prokletí!
^{Lam 3:66}Pronásleduj je svým hněvem,
vyhlaď je, Hospodine, zpod nebe!

Kapitola 4

Ztrestaný Sion

^{Lam 4:1}Ach, ^[1421] jak zašlo lesklé zlato,
ryzí kov už se netřpytí!
Drahé kamení rozmetáno
na každém nároží!

^{Lam 4:2}Synové Sionu bývali kdysi
nad zlato vzácnější –
teď jsou však levní jako džbány,
jak nádobí, co hrnčíř vyrobil!

^{Lam 4:3}I šakalí matky nastavují prsy,
aby své mladé krmily,
můj lid je ale k svým dětem krutý
tak jako pštrosi na poušti. ^[1422]

^{Lam 4:4}Kojenci na patro se lepí
jazyk vyprahlý;
o chleba prosí malé děti,
a nikdo se s nimi nedělí.

^{Lam 4:5}Ti, kdo se lahůdkami živili,
teď živoří v ulicích.
Ti, kdo si šarlat oblékali,
se přehrabují v odpadcích.

^{Lam 4:6}Trest mého lidu je ještě větší,
než co zasloužila Sodoma –
ta byla vyvrácena v jedinou chvíli,
aniž se ruka pohnula!

^{Lam 4:7}Zasvěcení ^[1423] tu bývali čistější než sníh,
nad mléko bělejší.
Těla měli ruměná jako rubíny,
jako by byli ze safíru broušeni.

^{Lam 4:8}Teď jsou však černější než saze,
k nepoznání jsou v ulicích;
kůže jim přischla ke kostem,
jako dřevo jsou svraštělí.

^{Lam 4:9}Kdo padli mečem, jsou na tom líp
než ti, kdo hladem padají;
ti, kdo vykrváceli na svá zranění,
než ti, kdo nemají co sklidit na poli.

^{Lam 4:10}Soucitné ruce žen
vařily vlastní děti ^[1424] –
ty byly jejich pokrmem,
když byl rozdrcen můj lid.

^{Lam 4:11}Hospodin naplno projevil svůj hněv,
dal průchod svému zuření.
Zapálil na Sionu oheň,
jenž pohltil jeho základy.

^{Lam 4:12}Nevěřili by zemští králové
a nikdo z vládců světa,
že vejde zapřisáhlý nepřítel
do bran Jeruzaléma.

^{Lam 4:13}To kvůli hříchům jeho proroků,
kvůli vinám jeho kněží –
těch, kdo prolévali v jeho středu
krev nevinných!

^{Lam 4:14}Jak slepí bloudili v ulicích
zbroceni krví prolitou;
nikdo se neodvážil ani
dotknout jejich rouch.

^{Lam 4:15}„Z cesty! Nečistý!“ křičeli na ně.
„Z cesty, z cesty! Nedotýkejte se!“
A když teď bloudí tam a sem,
národy říkají: „Už je tu nechceme!“

^{Lam 4:16}Hospodin sám je rozptýlil,
už na ně ani nepohlédne;
nikdo nebere ohled na kněží,
nikdo nešetří ani starce.

^{Lam 4:17}Oči jsme napínali, až nás bolely,
marně jsme pomoc čekali.
Ze svých věží jsme vyhlíželi lid,
jenž nebyl s to nás zachránit.

^{Lam 4:18}Sledovali naše kroky,
nemohli jsme ani vyjít ven.
Přišel náš konec, dny se naplnily,
ano, náš konec nadešel.

^{Lam 4:19}Naši pronásledovatelé byli rychlejší
než orli na nebi.
Po horách nás honili,
číhali na nás na poušti.

^{Lam 4:20}Hospodinův pomazaný, ^[1425] náš vlastní dech,
byl v jejich pasti polapen –
a my jsme mysleli, že nám dá stín,
v němž budeme žít mezi národy!

^{Lam 4:21}Raduj se a vesel, Dcero edomská,
jež bydlíš v zemi Úc.
I ty se však dočkáš kalicha –
opiješ se a svlékneš donaha!

^{Lam 4:22}Tvůj trest vyprší, Dcero sionská,
už nezůstaneš v zajetí.
Ty, Dcero edomská, však budeš ztrestána,
tvůj hřích se brzy odhalí!

Kapitola 5

Navrať nás k sobě!

^{Lam 5:1}Vzpomeň si, Hospodine, jak jsme dopadli,
dobře se podívej na naši hanbu:
^{Lam 5:2}Naše dědictví připadlo cizím,
naše domy patří cizákům!

^{Lam 5:3}Jsme sirotci, přišli jsme o otce,
z našich matek jsou teď vdovy.
^{Lam 5:4}Vlastní vodu pijeme za peníze,
za své dříví musíme platit.

^{Lam 5:5}S pronásledovateli v zádech
dřeme, zbaveni odpočinku.
^{Lam 5:6}Třeseme si rukou s Egyptem
i s Asýrií – kvůli chlebu.

^{Lam 5:7}Naši otcové hřešili; jsou pryč
a my neseme jejich trest.
^{Lam 5:8}Panují nad námi otroci
a nikdo neuvolní jejich pěst.

^{Lam 5:9}Jde nám o život, když přinášíme chléb
ohroženi mečem v pustém kraji.
^{Lam 5:10}Kůže nám hoří jako pec
horečkou z hladovění.

^{Lam 5:11}Sionské ženy byly znásilněny
tak jako panny ve městech Judových.
^{Lam 5:12}Naše velmože nám pověsili,
ke starcům úctu neměli!

^{Lam 5:13}Mládenci roztáčejí mlýn,
chlapci klopýtají pod dřívím.
^{Lam 5:14}Starci už v branách nesedí,
mládenci dozpívali.

^{Lam 5:15}Utichlo naše bujaré veselí,
tanec se změnil v truchlení.
^{Lam 5:16}Koruna spadla z naší hlavy;
běda nám, že jsme hřešili!

^{Lam 5:17}Srdce nám nad tím usedá,
potemněly nám nad tím oči –
^{Lam 5:18}že z hory Sion zbyla pustina,
že se tam honí lišky!

^{Lam 5:19}Ty, Hospodine, však vládneš navěky,
tvůj trůn trvá po všechny časy.
^{Lam 5:20}Proč na nás nikdy nepomyslíš?
To nás opustíš navždy?

^{Lam 5:21}Navrať nás k sobě, Hospodine, ať se vrátíme! ^[1426]
Obnov naše dny, ať jsou jako dřív!
^{Lam 5:22}Anebo jsi nás už zavrhl úplně?
Rozhněval ses na nás přespříliš?

Ezechiel

Soud nad Jeruzalémem

Kapitola 1

Vidění Boží slávy

^{Ezek 1:1}Ve třiceti letech jsem byl mezi vyhnanci u průplavu Kebar. Pátého dne čtvrtého měsíce se otevřela nebesa a já jsem spatřil vidění Boží.

^{Ezek 1:2}Ano, čtvrtého dne pátého měsíce toho roku (totiž pátého roku vyhnanství krále Joakina) ^{[1427]Ezek 1:3}dostal Ezechiel, syn kněze Buziho, u průplavu Kebar v babylonské zemi slovo Hospodinovo. Tam na něm spočinula ruka Hospodinova.

^{Ezek 1:4}Hle – spatřil jsem, jak se od severu žene větrná bouře: obrovitý mrak šlehající blesky, obklopený jasnou září a zprostřed toho žáru jakoby třpyt žhnoucího vzácného kovu. ^{Ezek 1:5}Zprostřed vystupovaly jakoby čtyři bytosti. Napohled se podobaly člověku, ^{Ezek 1:6}ale každá z nich měla čtyři tváře a čtyři křídla. ^{Ezek 1:7}Nohy měly rovné, ale chodidla měly jako býčí kopyta, třpytící se jako vyleštěný bronz. ^{Ezek 1:8}Ze všech čtyř stran měly pod křídly lidské ruce. Měly čtveřice tváří i křídel ^{Ezek 1:9}a těmi křídly se dotýkaly navzájem. Všechny se pohybovaly přímo vpřed, cestou se neotáčely.

^{Ezek 1:10}Jejich tváře vypadaly takto: Každá z té čtveřice měla zepředu tvář lidskou, zprava tvář lví, zleva tvář býka a zezadu tvář orla. ^{Ezek 1:11}Takové měly tváře. Křídla měly rozpjatá vzhůru; dvěma se všechny dotýkaly navzájem a dvěma si přikrývaly tělo. ^{Ezek 1:12}Každá se pohybovala přímo vpřed. Kamkoli zamířil Duch, tam šly, cestou se neotáčely. ^{Ezek 1:13}Napohled se ty bytosti podobaly žhavému uhlí nebo pochodním. Mezi bytostmi planul jasně zářivý plamen, z něhož se blýskalo ^{Ezek 1:14}a ty bytosti se míhaly sem tam jako blesky.

^{Ezek 1:15}Díval jsem se na ně a hle – při každé z těch bytostí se čtyřmi tvářemi stálo na zemi jedno kolo. ^{Ezek 1:16}Jejich vzhled a složení bylo následující: Třpytila se jako chrysolit a všechna čtyři vypadala stejně. Složení měla takové, že napohled bylo jakoby kolo uprostřed kola. ^{Ezek 1:17}Když se pohybovala, mohla jet na všechny čtyři strany, cestou nezatáčela. ^{Ezek 1:18}Loukotě měla ohromné, až z nich šla hrůza, a každá z těch čtyř loukotí byla kolem dokola plná očí.

^{Ezek 1:19}Když se bytosti pohybovaly, hýbala se kola s nimi, a když se bytosti vznášely nad zemí, vznášela se i kola. ^{Ezek 1:20}Kamkoli zamířil Duch, tam šly – kamkoli Duch zamířil. Kola se s nimi také vznášela, neboť ta kola měla v sobě ducha života. ^{Ezek 1:21}Když se bytosti pohybovaly, kola se hýbala; když stály, stála, když se vznášely nad zemí, vznášela se i kola spolu s nimi, neboť ta kola měla v sobě ducha života.

^{Ezek 1:22}Nahoře nad hlavami těch bytostí se prostíralo cosi jako třpytivá křišťálová klenba, budící hrůzu. ^{Ezek 1:23}Pod tou klenbou bytosti vzpínaly křídla k sobě navzájem a každá z nich měla ještě dvě křídla, jimiž si přikrývala tělo. ^{Ezek 1:24}Slyšel jsem zvuk jejich křídel jako zvuk mohutných vod, jako hlas Všemohoucího. Když se pohybovaly, znělo to jako hřmění, jako hluk armády. Když se zastavily, křídla složily.

^{Ezek 1:25}Stály tam se spuštěnými křídly, když vtom se nad klenbou nad jejich hlavami ozval hluk. ^{Ezek 1:26}Nahoře nad klenbou nad jejich hlavami bylo cosi podobného safírovému trůnu a nahoře na tom trůnu – kdosi podobný člověku. ^{[1428]Ezek 1:27}Jakoby od jeho pasu vzhůru jsem viděl cosi jako třpyt žhnoucího vzácného kovu; kolem dokola byl obklopen jakýmsi ohněm. Rovněž jakoby od jeho pasu dolů jsem viděl jakýsi oheň, vydávající jasnou zář kolem dokola. ^{Ezek 1:28}Jako duha na mracích v deštivý den, tak vypadala ta jasná záře kolem dokola.

Takové bylo zjevení podoby Hospodinovy slávy. Jakmile jsem to spatřil, padl jsem na tvář a tehdy jsem slyšel promluvit hlas.

Kapitola 2

Posílám tě k Izraelcům

^{Ezek 2:1}„Synu člověčí,“ řekl mi, „postav se na nohy. Chci s tebou mluvit.“ ^{Ezek 2:2}Když ke mně promluvil, vstoupil do mě Duch a postavil mě na nohy. Tehdy jsem slyšel, jak ke mně promlouvá.

^{Ezek 2:3}„Synu člověčí,“ řekl mi, „posílám tě k Izraelcům, k těm vzpurným pohanům, kteří se bouří proti mně. Stejně jako jejich otcové i oni mě až do dneška stále jen zrazovali. ^{Ezek 2:4}Synové, k nimž tě posílám, jsou paličatí a zatvrzelí. Proto jim řekni: ‚Tak praví Panovník Hospodin.‘ ^{Ezek 2:5}Ať už poslechnou nebo ne – vždyť je to banda vzbouřenců – aspoň poznají, že měli mezi sebou proroka. ^{Ezek 2:6}Ty, synu člověčí, se jich však neboj. Neboj se ani jejich slov, i když jsi obklopen trním a bodláčím a žiješ mezi štíry. Neboj se jejich slov a nelekej se jejich pohledů – vždyť je to banda vzbouřenců. ^{Ezek 2:7}Vyřiď jim má slova, ať už poslechnou nebo ne – vždyť jsou to vzbouřenci. ^{Ezek 2:8}Ty, synu člověčí, však poslouchej, co ti řeknu. Nevzpírej se jako ta banda vzbouřenců. Otevři ústa a sněz, co ti dávám.“

^{Ezek 2:9}Podíval jsem se a hle – proti mně natažená ruka a v ní svitek. ^{Ezek 2:10}Rozvinul ho přede mnou; zepředu i zezadu byl celý popsán slovy nářků, úpění a bědování.

Kapitola 3

^{Ezek 3:1}„Synu člověčí,“ řekl mi, „sněz, co máš před sebou. Sněz tento svitek. Potom jdi a mluv k domu Izraele.“ ^{Ezek 3:2}Otevřel jsem tedy ústa a on mi dal ten svitek sníst.

^{Ezek 3:3}„Synu člověčí,“ řekl mi, „tímhle svitkem, který ti dávám, si nasyť žaludek, naplň si jím břicho.“ Snědl jsem jej tedy a v ústech mi chutnal sladce jako med.

^{Ezek 3:4}„Synu člověčí,“ řekl mi, „jdi teď k domu Izraele a vyřiď jim má slova. ^{Ezek 3:5}Nejsi přece poslán k lidu podivné řeči a těžkého jazyka, ale k domu Izraele – ^{Ezek 3:6}ne k velikým národům podivné řeči a těžkého jazyka, jejichž slovům bys nerozuměl. Kdybych tě totiž poslal k takovým, poslechli by tě. ^{Ezek 3:7}Dům Izraele tě ale nebude chtít poslouchat, protože nechtějí poslouchat mě. Celý dům Izraele je tvrdohlavý a zarputilý. ^{Ezek 3:8}Hle, způsobím, že budeš právě tak neústupný a tvrdý jako oni. ^{Ezek 3:9}Dávám ti tvář tvrdou jako diamant, tvrdší než křemen. Neboj se jich a jejich pohledů se nelekej – vždyť je to banda vzbouřenců.“

^{Ezek 3:10}„Synu člověčí,“ řekl mi ještě, „každé slovo, které ti řeknu, si vezmi k srdci a dobře je poslouchej. ^{Ezek 3:11}Jdi teď ke svým krajanům ve vyhnanství a mluv k nim. Ať už poslechnou nebo ne, řekni jim: ‚Tak praví Panovník Hospodin.‘“

^{Ezek 3:12}Vtom se mě zmocnil Duch a uslyšel jsem za sebou obrovský hluk. To se Hospodinova sláva zvedala ^[1429] ze svého místa. ^{Ezek 3:13}Ozýval se šelest křídel oněch bytostí, jak se otírala jedno o druhé, a rachot kol, jež se vznášela spolu s nimi – obrovský hluk. ^{Ezek 3:14}Duch se mě zmocnil a vzal mě pryč. Šel jsem roztrpčen a rozhořčen v duchu, ale ruka Hospodinova na mně mocně spočívala. ^{Ezek 3:15}Přišel jsem k vyhnancům usazeným v osadě Tel-aviv u průplavu Kebar a sedm dní jsem tam zůstal sedět otřesen.

Ustanovil jsem tě strážcem

^{Ezek 3:16}Když těch sedm dní uplynulo, dostal jsem slovo Hospodinovo. ^{Ezek 3:17}„Synu člověčí,“ řekl, „ustanovil jsem tě strážcem domu Izraele. Jakmile uslyšíš slovo z mých úst, vyřiď jim mé varování. ^{Ezek 3:18}Když řeknu ničemovi: ‚Musíš zemřít,‘ a ty ho nevaruješ, nepromluvíš, abys tomu ničemovi zachránil život tím, že bys jej varoval před jeho zlou cestou – pak ten ničema zemře za své viny, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti tebe. ^{Ezek 3:19}Pokud jsi však ničemu varoval a on se neodvrátil od své ničemnosti ani od své zlé cesty – pak zemře za své viny, ale ty se zachráníš.

^{Ezek 3:20}Podobně když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a bude páchat bezpráví, položím mu do cesty překážku a zemře. Protožes ho nevaroval, zemře ve svém hříchu a jeho spravedlivé skutky nebudou ani vzpomenuty – za jeho krev ale budu volat k odpovědnosti tebe. ^{Ezek 3:21}Pokud jsi však toho spravedlivého varoval, aby nehřešil, a on hřešit přestane – pak zůstane živ, protože přijal varování, a i ty se zachráníš.“

^{Ezek 3:22}Tehdy na mně spočinula ruka Hospodinova. „Vstaň a jdi na pláň,“ řekl mi. „Tam k tobě promluvím.“ ^{Ezek 3:23}Vstal jsem tedy a šel na pláň. A hle – stála tam Hospodinova sláva! Právě taková sláva, jakou jsem viděl u průplavu Kebar. ^[1430] Padl jsem na tvář.

^{Ezek 3:24}Vstoupil však do mě Duch a postavil mě na nohy. Tehdy ke mně promluvil. „Jdi a zavři se doma,“ řekl mi. ^{Ezek 3:25}„Synu člověčí, vezmou na tebe provazy a svážou tě jimi, takže nebudeš moci vyjít mezi ně. ^{Ezek 3:26}Jazyk ti přilepím na patro, takže budeš němý a nebudeš je už kárat – vždyť je to banda vzbouřenců. ^{Ezek 3:27}Až k tobě ale promluvím, otevřu ti ústa a řekneš jim: ‚Tak praví Panovník Hospodin.‘ Kdo chce poslouchat, ať slyší; kdo nechce, ať nechce – vždyť je to banda vzbouřenců.“

Kapitola 4

Oblehni Jeruzalém

^{Ezek 4:1}„Synu člověčí, vezmi si cihlu, polož ji před sebe a vyryj na ni město Jeruzalém. ^{Ezek 4:2}Potom je začni obléhat. Postav proti němu obléhací val, navrš proti němu násep, rozmísti proti němu jednotky a rozestav kolem něj beranidla. ^{Ezek 4:3}Potom si vezmi železnou pánev, postav ji jako železnou zeď mezi sebe a to město a upři na ně svůj pohled, ať je obleženo. Oblehni je na znamení pro dům Izraele.

^{Ezek 4:4}Lehni si na levý bok a vezmi na sebe vinu domu Izraele. Po všechny dny, kdy budeš ležet na boku, poneseš jejich vinu. ^{Ezek 4:5}Odpočítal jsem ti tolik dnů, kolik let trvaly jejich viny: ^[1431] poneseš vinu domu Izraele po 390 dnů.

^{Ezek 4:6}Až ty dny uplynou, lehneš si zase na pravý bok a po 40 dnů poneseš vinu domu Judy. Odpočítal jsem ti po jednom dnu za každý rok. ^{Ezek 4:7}Upři svůj zrak na obležený Jeruzalém a s obnaženou paží prorokuj proti němu. ^{Ezek 4:8}Já tě tehdy svážu provazy, takže se nebudeš moci převalit z boku na bok, dokud neuplynou dny tvého obléhání.

^{Ezek 4:9}Vezmi pšenici, ječmen, fazole, čočku, proso a špaldu a všechno to nasyp do jedné nádoby. Po všechny dny, kdy budeš ležet na boku, si z toho budeš připravovat jídlo: budeš ho jíst 390 dnů. ^{Ezek 4:10}Tvůj denní příděl stravy bude vážit 20 šekelů ^[1432] a budeš ho jíst pravidelně ve stejný čas. ^{Ezek 4:11}K pití si odměříš šestinu hinu ^[1433] vody a budeš ji pít pravidelně ve stejný čas. ^{Ezek 4:12}Jez to jako ječné placky; před jejich očima si to opékej na lidských lejnech. ^{Ezek 4:13}Právě tak,“ řekl Hospodin, „budou jíst synové Izraele svůj nečistý pokrm mezi pohany, kam je zaženu!“

^{Ezek 4:14}„Ach ne, Hospodine, Pane můj,“ vykřikl jsem. „V životě jsem se neposkvrnil! Odmalička až doteď jsem nikdy nejedl nic zdechlého ani rozsápaného! Nikdy jsem nevzal do úst žádnou ohavnost!“ ^[1434]

^{Ezek 4:15}„Budiž,“ odpověděl mi. „Dovoluji ti místo lidských lejn použít kravince. Budeš si dělat jídlo na nich.“

^{Ezek 4:16}„Synu člověčí,“ řekl mi ještě, „odříznu Jeruzalém od chleba. Budou jíst na příděl a v úzkostech. I vodu budou mít odměřenou a pít ji budou v hrůze, ^{Ezek 4:17}protože bude takový nedostatek chleba a vody. Jeden jako druhý budou zděšeni a budou skomírat svými vinami.“ ^[1435]

Kapitola 5

Boží břitva

^{Ezek 5:1}„Synu člověčí, vezmi si ostrý meč a jako holičskou břitvou si jím ohol vlasy i vousy. Potom si vezmi váhu a rozděl je na díly. ^{Ezek 5:2}Až uplynou dny tvého obléhání, spálíš jich třetinu na ohni uprostřed města, třetinu rozsekáš mečem kolem něj a třetinu rozptýlíš do větru, neboť je poženu s taseným mečem. ^{[1436]Ezek 5:3}Hrstku z nich ale vezmi a schovej do cípu svého pláště. ^{Ezek 5:4}I z nich pak ještě odeber, hoď je do ohně a nech je tam shořet. Plamen z nich zachvátí celý dům Izraele!

^{Ezek 5:5}Tak praví Panovník Hospodin: To je Jeruzalém. Postavil jsem ho doprostřed národů a obklopil ho zeměmi. ^{Ezek 5:6}On se však vzpíral mým zákonům a pravidlům ještě hůř než národy a země v jeho okolí. Zavrhli totiž mé zákony a neřídili se mými pravidly.

^{Ezek 5:7}A proto tak praví Panovník Hospodin: Bouříte se ještě víc než okolní národy. Neřídíte se mými pravidly, neplníte mé zákony – neřídíte se dokonce ani pravidly národů ve svém okolí!

^{Ezek 5:8}A proto tak praví Panovník Hospodin: Já, ano já jsem proti tobě, Jeruzaléme! Před očima národů na tobě vykonám své soudy. ^{Ezek 5:9}Kvůli všem tvým ohavnostem v tobě provedu, co jsem neprovedl nikdy dřív a neprovedu už nikdy víc. ^{Ezek 5:10}Rodiče v tobě budou jíst děti a děti jíst své rodiče! ^[1437] Vykonám nad tebou své rozsudky a všechny tvé přeživší rozptýlím na všechny strany. ^{Ezek 5:11}Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, protože jsi poskvrnil mou svatyni všelijakými svými nechutnostmi a ohavnostmi, já sám tě jako břitvou oholím. Neslituji se, neušetřím tě! ^{Ezek 5:12}Třetina v tobě pomře morem a zajde hladem, třetina kolem tebe padne mečem a třetinu rozptýlím na všechny strany; s taseným mečem je poženu.

^{Ezek 5:13}Teprve tehdy se můj hněv vybouří, mé rozhořčení proti nim se utiší a dojdu úlevy. Až můj hněv proti nim opadne, poznají, že jsem ve svém horlení promluvil já Hospodin.

^{Ezek 5:14}Obrátím tě v trosky a budeš na posměch okolním národům před očima všech kolemjdoucích. ^{Ezek 5:15}Až nad tebou ve svém hněvu, rozhořčení a trestající zlobě vykonám své rozsudky, staneš se nadávkou a posměškem, varováním a odstrašujícím příkladem pro národy okolo. ^[1438] To říkám já Hospodin. ^{Ezek 5:16}Vystřelím na vás kruté šípy smrtelného hladu, vystřelím je k vaší záhubě. ^[1439] Naložím vám hladu víc a víc a odříznu vás od chleba. ^{Ezek 5:17}Pošlu na vás hladomor a dravou zvěř, která tě připraví o děti. Přejde přes tebe mor a krev a přivedu na tebe meč. To říkám já Hospodin.“

Kapitola 6

Běda izraelským horám

^{Ezek 6:1}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 6:2}„Synu člověčí, obrať se proti izraelským horám a prorokuj proti nim. ^{Ezek 6:3}Řekni: Izraelské hory, slyšte slovo Panovníka Hospodina. Toto praví Panovník Hospodin horám a výšinám, stržím a roklinám. Hle, přivádím na vás meč a zničím vaše výšiny! ^{Ezek 6:4}Vaše oltáře budou zbořeny, vaše kadidlové oltáříky budou rozbity a před vaše hnusné modly naházím vaše mrtvoly. ^{[1440]Ezek 6:5}Mrtvoly Izraelců navrším před jejich hnusné modly a vaše kosti rozmetám okolo vašich oltářů. ^{Ezek 6:6}Kdekoli teď bydlíte, zůstanou zpustošená města a opuštěné výšiny. Z vašich oltářů zbudou ostudné sutiny, vaše hnusné modly skončí jako trosky, kadidlové oltáříky budou skáceny a vaše výtvory budou smeteny. ^{Ezek 6:7}Až mezi vámi budou padat mrtvoly, poznáte, že já jsem Hospodin.

^{Ezek 6:8}Některé ale ušetřím. Někteří z vás uniknou meči mezi národy, až budete rozprášeni po zemích. ^{Ezek 6:9}Vaši utečenci si pak v zajetí mezi národy vzpomenou na mě – na to, jak jsem se trápil nad jejich smilným srdcem, které se odvrátilo ode mě, a nad jejich očima smilně šilhajícíma po hnusných modlách. Tehdy se kvůli všem svým špatnostem a ohavnostem budou ošklivit sami sobě ^{Ezek 6:10}a poznají, že já jsem Hospodin. Ne nadarmo jsem říkal, že na ně dopustím toto neštěstí!

^{Ezek 6:11}Toto praví Panovník Hospodin: Spráskni ruce, dupni a vykřikni: ‚Běda!‘ kvůli všem hrozným ohavnostem domu Izraele, neboť padnou mečem, hladem a morem. ^{Ezek 6:12}Kdo bude daleko, zemře morem, kdo bude blízko, padne mečem, a kdo přežije a bude ušetřen, zajde hladem. Teprve tehdy se můj hněv vybouří ^{Ezek 6:13}a poznáte, že já jsem Hospodin – až se jejich mrtvoly budou válet mezi hnusnými modlami kolem jejich oltářů na kdejakém vyšším návrší a horském vrcholku, pod kdejakým košatým stromem a rozložitým dubem, kde podkuřovali všem těm svým hnusným modlám. ^{Ezek 6:14}Napřáhnu ruku proti nim a obrátím jejich zemi v pustinu pustější než poušť u Ribly, ^[1441] ať už si bydlí kdekoli. Tak poznají, že já jsem Hospodin!“

Kapitola 7

Je konec!

^{Ezek 7:1}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 7:2}„Synu člověčí, toto praví Panovník Hospodin o izraelské zemi:

Konec! Konec je
se čtyřmi kouty země!
^{Ezek 7:3}Už s tebou konec je –
svůj hněv sešlu na tebe.
Budu tě soudit podle tvých cest,
všechny tvé ohavnosti uvalím na tebe.
^{Ezek 7:4}Neslituji se,
neušetřím tě!
Ano, uvalím tvé cesty na tebe,
tvá ohavnost ve tvém středu vyvstane
a poznáte, že já jsem Hospodin.

^{Ezek 7:5}Toto praví Panovník Hospodin:

Zlo za zlem ^[1442] –
hle, už tu je!
^{Ezek 7:6}Je konec, konec je,
tvůj konec nadešel –
hle, už tu je!
^{Ezek 7:7}Tvůj zánik nadešel,
obyvateli země!
Ten čas už tu je,
blíží se onen den ^[1443] –
místo jásotu je na horách děs!

^{Ezek 7:8}Hned teď na tebe vyliji svůj hněv,
mé rozhořčení padne na tebe.
Budu tě soudit podle tvých cest,
všechny tvé ohavnosti uvalím na tebe.
^{Ezek 7:9}Neslituji se,
neušetřím tě!
Uvalím tvé cesty na tebe,
tvá ohavnost ve tvém středu vyvstane
a poznáte, že já Hospodin jsem ten,
kdo vás bije.

^{Ezek 7:10}Hle, ten den –
hle, už tu je!
Zkáza propukla,
hůl rozkvetla, ^[1444]
pýcha vypučela,
^{Ezek 7:11}krutost vyrostla ve kmen zla.
Nezbude nikdo z nich,
nikdo z jejich množství,
nic z jejich jmění,
nic z jejich nádhery.

^{Ezek 7:12}Ten čas už tu je,
už nastal onen den!
Kdo kupuje, nejásej,
kdo prodává, nermuť se –
na celý ten dav totiž padá hněv!
^{Ezek 7:13}Kdo prodává, pokud snad přežije,
nezíská, co prodal, nazpátek.
Vidění o tom davu nebude vzato zpět:
Žádný z nich kvůli své vině
naživu neudrží se.

^{Ezek 7:14}Na trubku troubí se,
vše připraveno je,
nikdo však nejde do boje –
na celý ten dav dopadá můj hněv!
^{Ezek 7:15}Venku je meč, doma hlad a mor;
kdo je v krajině, mečem zahyne,
kdo ve městě, hlad a mor zhltne jej.

^{Ezek 7:16}Uniknou-li utečenci, do hor utečou,
všichni však jako holubi v roklích
naříkat budou nad vinou svou.
^{Ezek 7:17}Každá ruka tehdy ochabne
a každé stehno bude zmáčené.
^{Ezek 7:18}Jejich oděvem bude pytlovina
a přikryje je hrůza;
každá hlava bude oholena
a na všech tvářích hanba.

^{Ezek 7:19}Své stříbro vyházejí do ulic,
zlato budou mít za odpadky.
Jejich stříbro ani zlato je nebude moci zachránit
v den Hospodinova zuření.
Nebudou se jím moci nasytit,
nenaplní si jím útroby –
způsobilo jim jenom hřích.
^{Ezek 7:20}Ze vší té nádhery, kterou se chlubili,
si vyrobili své ohavné obrazy.
Udělali z toho své hnusné modly,
a já s tím naložím jako s odpadky.
^{Ezek 7:21}Cizincům to vydám za kořist,
ať to uloupí nejhorší lotři na zemi,
jen ať to znesvětí!
^{Ezek 7:22}Svou tvář od nich odvrátím,
až znesvětí mou skrýš,
až do ní vpadnou lupiči
a celou ji znesvětí.

^{Ezek 7:23}Připrav řetězy!
Protože zemi naplnily popravy
a ve městě je samé násilí,
^{Ezek 7:24}přivedu nejhorší mezi národy,
aby jejich domy zabrali.
S pýchou těch mocných skoncuji
a jejich svatyně budou znesvěceny.

^{Ezek 7:25}Přichází děs!
Budou hledat pokoj – zbytečně!
^{Ezek 7:26}Valí se pohroma za pohromou,
zlá zpráva jedna za druhou.
Od proroka se budou dožadovat vidění
a skončí vyučování od kněží
i rady od starších.
^{Ezek 7:27}Králi nezbude než truchlení,
kníže zahalí se zděšením
a ruce prostých lidí hrůza ochromí.
Podle jejich cest s nimi naložím;
odsoudím je tak, jak sami soudili,
a poznají, že já jsem Hospodin.“

Kapitola 8

Vidíš, co páchají?

^{Ezek 8:1}Pátého dne šestého měsíce šestého roku, ^[1445] když jsem seděl doma a judští stařešinové seděli přede mnou, náhle tam na mě dolehla ruka Panovníka Hospodina. ^{Ezek 8:2}Podíval jsem se a hle – jakoby lidská ^[1446] postava! Od pasu dolů bylo vidět jakoby oheň a od pasu vzhůru jakoby třpyt žhnoucího vzácného kovu. ^{Ezek 8:3}Vztáhl cosi jako ruku a vzal mě za vlasy. Duch mě vyzvedl mezi nebe a zemi a v Božím vidění mě přenesl do Jeruzaléma, ke vchodu severní brány vnitřního nádvoří, kde trůnila urážlivá socha budící žárlivý hněv. ^{Ezek 8:4}A hle – byla tam sláva Boha Izraele jako tehdy, když jsem měl vidění na pláni! ^[1447]

^{Ezek 8:5}„Synu člověčí,“ řekl mi, „podívej se k severu.“ Podíval jsem se tím směrem, a hle – severně od brány vedoucí k oltáři stála přímo v cestě ta urážlivá socha.

^{Ezek 8:6}„Synu člověčí,“ řekl mi, „vidíš, co páchají? Ty hrozné ohavnosti, které zde dům Izraele provádí, takže mě vyhání z mé svatyně? Uvidíš ale ještě horší ohavnosti.“

^{Ezek 8:7}Přivedl mě ke vchodu do nádvoří. A hle – spatřil jsem díru ve zdi. ^{Ezek 8:8}„Synu člověčí,“ řekl mi, „prokopej tu zeď.“ Začal jsem tedy prokopávat zeď a hle – objevil se průchod.

^{Ezek 8:9}„Vejdi,“ řekl mi, „a podívej se, jaké strašné ohavnosti tu páchají.“ ^{Ezek 8:10}Vešel jsem tedy a rozhlédl se: Kolem dokola byly po stěnách vyryty obrazy všelijaké ohavné havěti a zvěře a všelijaké hnusné modly domu Izraele. ^{Ezek 8:11}Před nimi stálo sedmdesát stařešinů domu Izraele a uprostřed nich Jaazaniáš, syn Šafanův. Každý měl v ruce kadidelnici a vzhůru stoupal oblak vonného dýmu.

^{Ezek 8:12}„Vidíš to, synu člověčí?“ řekl mi. „Toto páchají stařešinové domu Izraele v přítmí, každý ve výklenku své modly. Říkají si totiž: ‚Hospodin nás nevidí; Hospodin zemi opustil.‘ ^{Ezek 8:13}Uvidíš ale ještě horší ohavnosti, které páchají.“

^{Ezek 8:14}Přivedl mě ke vchodu severní brány Hospodinova domu, a hle – seděly tam ženy oplakávající boha Tamúze. ^{Ezek 8:15}„Vidíš to, synu člověčí?“ řekl mi. „Uvidíš ale ještě horší ohavnosti než tyto.“

^{Ezek 8:16}Přivedl mě do vnitřního nádvoří Hospodinova domu, a hle – u vchodu do Hospodinova chrámu, mezi předsíní a oltářem, bylo asi pětadvacet mužů. Zády k Hospodinovu chrámu a čelem k východu se klaněli vycházejícímu slunci!

^{Ezek 8:17}„Vidíš to, synu člověčí?“ řekl mi. „To snad domu Judy nestačí ohavnosti, které tu páchají, že musejí naplnit násilím celou zem a stále víc mě popouzet? Jen se podívej, jak mi strkají klacek do chřípí! ^{Ezek 8:18}Proto i já projevím svůj hněv! Neslituji se, neušetřím je. I když mi budou hlasitě křičet do uší, já je nevyslyším.“

Kapitola 9

Projděte městem a bijte

^{Ezek 9:1}Potom hlasitě zvolal: „Přistupte vy, kdo ztrestáte město! Každý přineste svou zhoubnou zbraň!“ ^{Ezek 9:2}A hle – od Horní brány, obrácené na sever, přišlo šest mužů, každý s ničivou zbraní v ruce, a s nimi jeden v plátěném rouchu a s písařským náčiním po boku. Přišli a stanuli u bronzového oltáře.

^{Ezek 9:3}Sláva Boha Izraele se zatím zvedla ze svého místa nad cheruby ^[1448] a přenesla se k prahu chrámu. Tehdy zavolal onoho muže oděného plátnem a s písařským náčiním po boku. ^{Ezek 9:4}„Projdi to město, projdi Jeruzalém,“ řekl mu Hospodin, „a označ znamením na čele ty, kteří sténají a naříkají nad všemi ohavnostmi, které se ve městě páchají.“

^{Ezek 9:5}Potom jsem ho slyšel říci těm ostatním: „Projděte městem za ním a bijte! Nemějte slitování, nešetřete je. ^{Ezek 9:6}Staré i mladé, dívky, ženy i děti – všechny pobijte! K žádnému z těch, kdo nesou ono znamení, se ale nepřibližujte. Začněte od mé svatyně.“ Začali tedy od stařešinů před chrámem. ^{Ezek 9:7}„Poskvrňte chrám!“ řekl jim. „Naplňte nádvoří mrtvolami. Jděte!“ A tak vyšli do města a pobíjeli.

^{Ezek 9:8}Zatímco pobíjeli, zůstal jsem sám. Padl jsem na tvář a úpěl: „Ach ne, Hospodine, Pane můj! To chceš vyhubit celý pozůstatek Izraele, že vyléváš na Jeruzalém svůj hněv?“

^{Ezek 9:9}Tehdy mi řekl: „Vina domu Izraele a Judy je veliká, příliš veliká. Země je plná krve a ve městě samá zvrácenost. Říkají si totiž: ‚Hospodin zemi opustil. Hospodin to nevidí.‘ ^{Ezek 9:10}Proto se neslituji a nebudu je šetřit. Obrátím jim jejich cesty na hlavy.“

^{Ezek 9:11}A hle – ten muž oděný plátnem a s psacím náčiním po boku se vrátil se zprávou: „Provedl jsem, cos mi přikázal.“

Kapitola 10

Sláva odchází

^{Ezek 10:1}Podíval jsem se a hle – nad klenbou nad hlavami cherubů bylo cosi jako safírový trůn. ^{[1449]Ezek 10:2}„Vejdi do soukolí pod cheruby,“ řekl onomu muži oděnému plátnem. „Naber zprostřed cherubů plné hrsti žhavých uhlíků a rozsyp je po městě.“ A on tam před mýma očima vešel.

^{Ezek 10:3}Cherubové stáli vpravo od chrámu, a když mezi ně ten muž vešel, vnitřní nádvoří naplnil oblak. ^{[1450]Ezek 10:4}Vtom se Hospodinova sláva zvedla ze svého místa nad cheruby a přenesla se k prahu chrámu. Chrám byl naplněn oblakem a i nádvoří zalila záře Hospodinovy slávy. ^{Ezek 10:5}Šelest cherubích křídel se rozléhal až k vnějšímu nádvoří – znělo to, jako když mluví Všemohoucí Bůh.

^{Ezek 10:6}Když bylo onomu muži oděnému plátnem přikázáno: „Naber oheň ze soukolí, zprostřed cherubů,“ vešel mezi ně a postavil se ke kolu. ^{Ezek 10:7}Jeden z cherubů natáhl ruku k ohni mezi cheruby, nabral jej a podal do dlaní muže oděného plátnem. Ten ho vzal a odešel. ^{Ezek 10:8}(Cherubům byly pod křídly vidět jakoby lidské ruce.)

^{Ezek 10:9}Podíval jsem se a hle – vedle cherubů byla čtyři kola, u každého cheruba po jednom kole. Napohled se ta kola třpytila jako kámen chrysolit. ^{Ezek 10:10}Všechna čtyři se podobala jedno druhému, jakoby vždy bylo kolo uprostřed kola. ^{Ezek 10:11}Když se pohybovala, mohla jet na všechny čtyři strany a cestou nezatáčela. Kamkoli se obrátila hlava, tam jela kola a cestou nezatáčela. ^{Ezek 10:12}Celá jejich těla včetně zad, rukou a křídel byla kolem dokola plná očí stejně jako ta čtyři kola. ^{Ezek 10:13}Zaslechl jsem, že se ta kola nazývají Soukolí. ^{Ezek 10:14}Každý z nich měl čtyři tváře. První byla tvář cheruba, druhá byla tvář lidská, třetí byla tvář lví a čtvrtá byla tvář orlí.

^{Ezek 10:15}Vtom se cherubové zvedli. Byli to tytéž bytosti, které jsem spatřil u průplavu Kebar. ^{[1451]Ezek 10:16}Když se cherubové pohybovali, hýbala se kola s nimi, a když cherubové zvedli křídla, aby se vznesli nad zem, ani tehdy se od nich kola nevzdálila, ale zůstala u nich. ^{Ezek 10:17}Když stáli, stála, když se zvedali, zvedala se s nimi, neboť v nich byl duch života.

^{Ezek 10:18}Hospodinova sláva se tehdy vzdálila od prahu chrámu a stanula nad cheruby. ^{Ezek 10:19}Cherubové zvedli křídla a před mýma očima se vznesli od země a ta kola s nimi. Zastavili se u vchodu východní brány Hospodinova domu a sláva Boha Izraele byla nad nimi.

^{Ezek 10:20}Byly to tytéž bytosti, které jsem spatřil pod Bohem Izraele u průplavu Kebar, a poznal jsem, že to byli cherubové. ^{Ezek 10:21}Každý z nich měl čtyři tváře a čtyři křídla a pod křídly cosi podobného lidským rukám. ^{Ezek 10:22}Také jejich tváře vypadaly stejně jako ony tváře, které jsem spatřil u průplavu Kebar. Všichni se pohybovali přímo vpřed.

Kapitola 11

Jako maso v hrnci

^{Ezek 11:1}Vtom se mě zmocnil Duch a přenesl mě k východní bráně Hospodinova domu, k té, která je obrácená na východ. A hle – v průchodu brány stálo pětadvacet mužů. Uprostřed nich jsem uviděl vůdce lidu Jaazaniáše, syna Azurova, a Pelatiáše, syna Benajášova.

^{Ezek 11:2}„Synu člověčí,“ řekl mi Hospodin, „tito muži plánují hanebnosti a domlouvají zlá rozhodnutí pro město. ^{Ezek 11:3}Říkají: ‚Nemají se právě teď stavět domy? Máme se ve městě jako masíčko v hrnci.‘ ^{Ezek 11:4}Proto prorokuj proti nim. Prorokuj, synu člověčí!“

^{Ezek 11:5}Tehdy na mě padl Duch Hospodinův. „Mluv!“ řekl mi. „Tak praví Hospodin: Tohle říkáte, dome izraelský; já ale vím i to, co vás v duchu napadá. ^{Ezek 11:6}Povraždili jste v tomto městě tolik lidí, že ve všech ulicích leží mrtvoly!

^{Ezek 11:7}Proto tak praví Panovník Hospodin: Mrtvoly, které jste nechali padnout ve městě, ty jsou to maso a město je ten hrnec; já vás z něj ale vyženu. ^{Ezek 11:8}Báli jste se meče a já na vás meč uvedu, praví Panovník Hospodin. ^{Ezek 11:9}Vyženu vás z města ven a vydám vás do rukou cizáků. Tak nad vámi vykonám své rozsudky. ^{Ezek 11:10}Padnete mečem. Budu vás soudit na izraelském území a tehdy poznáte, že já jsem Hospodin. ^{Ezek 11:11}Už vám nebude ve městě jako masíčku v hrnci. Budu vás soudit na izraelském území ^{Ezek 11:12}a tehdy poznáte, že já jsem Hospodin. Neřídíte se totiž mými pravidly a neplníte mé zákony, ale řídíte se pravidly národů ve vašem okolí!“

^{Ezek 11:13}A zatímco jsem prorokoval, Pelatiáš, syn Benajášův, zemřel. Padl jsem proto na tvář a hlasitě jsem úpěl: „Ach ne, Hospodine, Pane můj! To chceš skoncovat s pozůstatkem Izraele?“

Opět vás shromáždím

^{Ezek 11:14}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 11:15}„Synu člověčí! Obyvatelé Jeruzaléma říkají o tvých bratrech, o tvých vlastních příbuzných a vůbec o celém domu Izraele: ‚Jsou daleko od Hospodina. Země teď patří nám.‘

^{Ezek 11:16}Proto řekni: Tak praví Panovník Hospodin – Ano, zahnal jsem je daleko mezi národy, ano, rozprášil jsem je po zemích. V zemích, kam přišli, se jim ale sám nakrátko stanu svatyní.

^{Ezek 11:17}Proto řekni: Tak praví Panovník Hospodin – Shromáždím vás z národů a posbírám vás ze zemí, do nichž jste byli rozptýleni, a dám vám izraelskou zemi.

^{Ezek 11:18}Až tam přijdou, odstraní odtud všechny ohavnosti a nechutnosti. ^{Ezek 11:19}Dám jim jedno srdce a do nitra jim vložím nového ducha. Vezmu jim z těla srdce z kamene a dám jim srdce z masa, ^{[1452]Ezek 11:20}aby se řídili mými pravidly, dodržovali mé zákony a jednali podle nich. Tehdy budou mým lidem a já budu jejich Bohem. ^{Ezek 11:21}Ale těm, jejichž srdce tíhne k ohavnostem a nechutnostem, takovým obrátím jejich cesty na hlavy, praví Panovník Hospodin.“

^{Ezek 11:22}Vtom cherubové s koly po bocích a se slávou Boha Izraele nad sebou zvedli křídla. ^{Ezek 11:23}Hospodinova sláva se vznesla zprostřed města a stanula nad horou východně od města. ^{Ezek 11:24}Ve vidění, které jsem dostal od Božího Ducha, se mě Duch zmocnil a přenesl mě k vyhnancům v Babylonii. Potom mi to vidění zmizelo ^{Ezek 11:25}a já jsem vyhnancům pověděl všechno, co mi Hospodin ukázal.

Kapitola 12

Do vyhnanství, do zajetí

^{Ezek 12:1}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 12:2}„Synu člověčí, bydlíš mezi bandou vzbouřenců. Mají oči k vidění, ale nevidí, mají uši k slyšení, ale neslyší, ^[1453] protože je to banda vzbouřenců.

^{Ezek 12:3}Synu člověčí, sbal si ranec jako vyhnanec a před jejich očima odejdi za bílého dne do vyhnanství. Před jejich očima odejdi z domova pryč do vyhnanství. Snad tomu porozumí, i když jsou banda vzbouřenců. ^{Ezek 12:4}Za bílého dne, před jejich očima vynes svůj ranec sbalený jako do vyhnanství. K večeru se pak před jejich očima vydej na cestu, jako odcházejí vyhnanci. ^{Ezek 12:5}Před jejich očima se prokopej zdí a vynes tudy své věci ven. ^{Ezek 12:6}Vezmi si je na záda a před jejich očima je po setmění odnes pryč. Měj zahalenou tvář, abys neviděl svou zem. Dal jsem tě totiž domu Izraele jako znamení.“

^{Ezek 12:7}Udělal jsem tedy, co mi bylo přikázáno. Za bílého dne jsem vynesl svůj ranec sbalený jako do vyhnanství, k večeru jsem se vlastníma rukama prokopal zdí a po setmění jsem své věci před jejich očima odnesl na zádech pryč.

^{Ezek 12:8}Ráno jsem dostal slovo Hospodinovo: ^{Ezek 12:9}„Synu člověčí, ptal se tě dům Izraele, ta banda vzbouřenců: ‚Co to děláš?‘ ^{Ezek 12:10}Řekni jim: Tak praví Panovník Hospodin – Tento ortel se týká vládce v Jeruzalémě a celého domu Izraele, který zůstal ve městě. ^{Ezek 12:11}Řekni jim: Já jsem znamení pro vás! Předvedl jsem, co se stane jim. Půjdou do vyhnanství, do zajetí!

^{Ezek 12:12}I jejich vládce si po setmění naloží věci na záda a odejde. Prokopou zeď, aby ho tudy vyvedli. Bude mít zahalenou tvář, takže už neuvidí svou zem. ^{Ezek 12:13}Nastražím na něj svoji past a uvázne v mé síti. Odvedu ho do Babylonie, do země Chaldejců, ani tu ale neuvidí a zemře v ní. ^{Ezek 12:14}Všechny, kdo jsou kolem něj, celou jeho družinu i vojsko rozpráším do všech stran a s taseným mečem je poženu. ^[1454]

^{Ezek 12:15}Tak poznají, že já jsem Hospodin – až je rozptýlím mezi národy a rozpráším je po zemích. ^{Ezek 12:16}Hrstku z nich ušetřím před mečem, hladem i morem, aby mezi národy, kam přijdou, vyprávěli o všech svých ohavnostech. Tehdy poznají, že já jsem Hospodin.“

^{Ezek 12:17}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 12:18}„Synu člověčí! Třes se, když budeš jíst, a chvěj se úzkostí, když budeš pít. ^{Ezek 12:19}Řekni lidu země: Toto praví Panovník Hospodin o obyvatelích Jeruzaléma v izraelské zemi: Svůj chléb budou jíst v úzkostech a svoji vodu pít v hrůze, protože jejich země bude oloupena o všechno kvůli násilí všech jejích obyvatel. ^{Ezek 12:20}Obydlená města zůstanou ležet v troskách a země bude zničena. Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin.“

Už žádné odklady!

^{Ezek 12:21}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 12:22}„Synu člověčí, co to máte v izraelské zemi za přísloví? Prý: ‚Dny utíkají, všechna vidění selhávají.‘

^{Ezek 12:23}Proto jim řekni: Tak praví Panovník Hospodin – S tímto příslovím skoncuji! Už ho v Izraeli nikdy nepoužijí. Naopak, řekni jim: Blíží se dny, kdy se všechna vidění naplní. ^{Ezek 12:24}Z domu Izraele vymizí všechna falešná vidění i lichotivá věštění, ^{Ezek 12:25}neboť já jsem Hospodin. Říkám, co říkám, a to slovo se naplní. Už žádné odklady! Za vašich časů, vy bando vzbouřenců, promluvím a to slovo naplním, praví Panovník Hospodin.“

^{Ezek 12:26}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 12:27}„Synu člověčí, dům Izraele říká: ‚Ta jeho vidění se splní za dlouhé roky. Prorokuje o vzdálené budoucnosti.‘

^{Ezek 12:28}Proto jim řekni: Tak praví Panovník Hospodin – Žádné z mých slov už nesnese odklady. Cokoli řeknu, se naplní, praví Panovník Hospodin.“

Kapitola 13

Falešní proroci

^{Ezek 13:1}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 13:2}„Synu člověčí, prorokuj proti izraelským prorokům, kteří se věnují prorokování. Řekni těm, kteří prorokují své vlastní představy: Slyšte slovo Hospodinovo. ^{Ezek 13:3}Toto praví Panovník Hospodin: Běda zvráceným prorokům, kteří se řídí svým vlastním nutkáním a nevidí vůbec nic! ^{Ezek 13:4}Tví proroci, Izraeli, jsou jako šakali mezi troskami. ^{Ezek 13:5}Nepřistoupili jste k trhlinám a neopravili hradbu izraelského domu, tak aby obstál v boji, až přijde Hospodinův den! ^{Ezek 13:6}Jejich vidění jsou falešná a jejich věštění je lež. Hospodin je neposlal, ale oni říkají: ‚Tak praví Hospodin,‘ a čekají, že se to slovo naplní. ^{Ezek 13:7}Nejsou ta vaše vidění falešná? Nejsou ty vaše věštby lež? Říkáte: ‚Tak praví Hospodin‘ – já jsem však nemluvil!

^{Ezek 13:8}Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Protože jsou vaše slova falešná a vaše věštění je lež, hle – jsem proti vám, praví Panovník Hospodin! ^{Ezek 13:9}Má ruka je proti prorokům, kteří mají falešná vidění a kteří věští lži. Přestanou být rádci pro můj lid, v soupisu domu Izraele nebudou zapsáni a na izraelskou půdu nevkročí. Tehdy poznáte, že já jsem Panovník Hospodin.

^{Ezek 13:10}To všechno proto, že sváděli můj lid, když říkali: ‚Jen klid‘ – jenže klid nebyl! ^[1455] Když lidé postaví chatrnou zídku, tihle ji nahazují omítkou. ^{Ezek 13:11}Řekni těm omítačům: Spadne to! Přijdou dešťové přívaly, budou padat kroupy jako kameny, strhne se větrná bouře, ^{Ezek 13:12}a hle – ta zeď spadne! Tehdy se vás nejspíš zeptají: ‚Co zbylo z té vaší omítky?‘

^{Ezek 13:13}Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Ve své zuřivosti rozpoutám větrnou bouři, ve svém hněvu spustím dešťové přívaly a ve své ničivé zuřivosti sešlu kroupy jako kameny. ^{Ezek 13:14}Zbořím zeď, kterou jste nahazovali omítkou, a srovnám ji se zemí, až se obnaží její základy. Spadne a vy skončíte pod ní – tehdy poznáte, že já jsem Hospodin! ^{Ezek 13:15}Až se vybouří můj hněv proti té zdi a proti těm, kdo ji omítali, řeknu vám: Zeď je pryč i s těmi svými omítači, ^{Ezek 13:16}s izraelskými proroky, kteří prorokovali Jeruzalému a mívali o něm vidění: ‚Jen klid.‘ – Žádný klid, praví Panovník Hospodin!

^{Ezek 13:17}A teď, synu člověčí, se obrať proti dcerám svého lidu, které prorokují své vlastní představy, a prorokuj proti nim. ^{Ezek 13:18}Řekni: Tak praví Panovník Hospodin – Běda těm, které šijí pásky pro každé zápěstí a zhotovují čelenky na hlavy všech velikostí, aby lapaly duše do pasti! Myslíte, že můžete hubit můj lid, a svou vlastní duši zachránit? ^{Ezek 13:19}Zneuctíváte mě před mým lidem za hrst ječmene a kus žvance! Lžete mému lidu, který poslouchá vaše lži, a tak zabíjíte ty, kdo neměli zemřít, a držíte naživu ty, kdo neměli žít.

^{Ezek 13:20}Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Hle, jsem proti těm vašim páskám, jimiž lapáte lidi jako ptáky do pasti. Strhám vám je z paží a propustím ty, které jste lapaly jako ptáky do pasti. ^{Ezek 13:21}Strhnu vám ty vaše čelenky a svůj lid vysvobodím z vašeho sevření, aby už nebyli vaší kořistí. Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin! ^{Ezek 13:22}Protože svou lží rmoutíte srdce spravedlivých, ačkoli já je netrápím, a protože povzbuzujete ničemy, aby se neodvrátili od své zlé cesty a mohli žít, ^{Ezek 13:23}proto už nebudete mít falešná vidění a nebudete pokračovat ve věštění. Vysvobodím svůj lid z vašeho sevření a poznáte, že já jsem Hospodin.“

Kapitola 14

Modly v srdcích

^{Ezek 14:1}Přišli za mnou někteří ze stařešinů Izraele a posadili se přede mnou. ^{Ezek 14:2}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 14:3}„Synu člověčí! Tito muži chovají v srdci hnusné modly a stavějí si před oči to, co je vede k špatnosti. Mám snad odpovídat na jejich modlitby? ^{Ezek 14:4}Proto k nim promluv a řekni jim: Tak praví Panovník Hospodin – Kdokoli z domu Izraele by v srdci choval hnusné modly a stavěl si před oči to, co ho vede k špatnosti, a přitom by se vypravil za prorokem, já Hospodin mu odpovím, jak za své hnusné modlářství zaslouží. ^{Ezek 14:5}Tak přistihnu dům Izraele v jejich smýšlení, v tom, jak se mi všichni odcizili svými hnusnými modlami.

^{Ezek 14:6}Proto řekni domu Izraele: Toto praví Panovník Hospodin – Obraťte se! Navraťte se od svých hnusných model a odvraťte tvář ode všech svých ohavností!

^{Ezek 14:7}Ano, kdokoli z domu Izraele nebo z přistěhovalců v Izraeli žijících by se ode mě oddělil, takže by v srdci choval hnusné modly a stavěl si před oči to, co ho vede k špatnosti, a přitom by se vypravil za prorokem, aby se mě dotazoval skrze něj, já Hospodin mu odpovím osobně. ^{Ezek 14:8}Proti takovému člověku se postavím tváří, udělám z něj výstražné znamení a přísloví a vyvrhnu jej ze svého lidu. Tak poznáte, že já jsem Hospodin.

^{Ezek 14:9}Pokud by se prorok zesměšnil tím, že by promluvil, zesměšnil jsem ho já Hospodin. Na takového proroka vztáhnu ruku a vyhladím ho ze svého lidu, Izraele. ^{Ezek 14:10}Ponesou svou vinu. Prorok bude vinen právě tak jako ten, kdo se ho přišel ptát. ^{Ezek 14:11}Potom už dům Izraele nebude bloudit ode mě pryč a nebudou se už poskvrňovat všemi svými hříchy. Budou mým lidem a já budu jejich Bohem, praví Panovník Hospodin.“

Noe, Daniel a Job

^{Ezek 14:12}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 14:13}„Synu člověčí! Kdyby nějaká země proti mně zhřešila a byla by mi nevěrná, vztáhl bych na ni ruku a odřízl ji od chleba, poslal bych na ni hlad a vyhladil z ní lidi i dobytek, ^{Ezek 14:14}pak i kdyby v ní byli tito tři muži: Noe, Daniel ^[1456] a Job, zachránili by svou spravedlností pouze sami sebe, praví Panovník Hospodin.

^{Ezek 14:15}Kdybych na tu zemi přivedl dravou zvěř, aby ji hubila, až by z ní byla jen pustina, kterou by kvůli zvěři nikdo nechodil, ^{Ezek 14:16}pak – jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin – i kdyby v ní byli tito tři muži, nemohli by zachránit ani vlastní syny nebo dcery. Zachránili by pouze sami sebe, ale z té země by byla pustina.

^{Ezek 14:17}Kdybych na tu zemi přivedl meč a nechal ho tou zemí procházet, takže bych z ní vyhladil lidi i dobytek, ^{Ezek 14:18}pak – jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin – i kdyby v ní byli tito tři muži, nemohli by zachránit ani vlastní syny a dcery. Zachránili by pouze sami sebe.

^{Ezek 14:19}Kdybych na tu zemi poslal mor a vylil na ni svůj hněv až do krve, takže bych z ní vyhladil lidi i dobytek, ^{Ezek 14:20}pak – jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin – i kdyby v ní byli Noe, Daniel a Job, nemohli by zachránit ani vlastního syna nebo dceru. Zachránili by svou spravedlností pouze sami sebe.

^{Ezek 14:21}Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Co teprve, až na Jeruzalém pošlu své čtyři kruté soudy – meč, hlad, dravou zvěř a mor – abych z něj vyhladil lidi i dobytek! ^{Ezek 14:22}Přesto v něm ale zůstane hrstka přeživších, kteří odtud vyvedou své syny a dcery. Hle – už k vám přicházejí! Až uvidíte jejich způsoby a jejich skutky, dojdete útěchy po tom neštěstí, které jsem uvedl na Jeruzalém – po všem tom neštěstí, které jsem na něj uvedl. ^{Ezek 14:23}Až uvidíte jejich způsoby a jejich skutky, dojdete díky nim úlevy, neboť poznáte, že nic z toho, co jsem v tom městě učinil, nebylo bez příčiny, praví Panovník Hospodin.“

Kapitola 15

Neužitečná réva

^{Ezek 15:1}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 15:2}„Synu člověčí! Co je dřevo vinné révy oproti stromům? Co je její ratolest oproti všem lesům? ^{Ezek 15:3}Dá se z jejího dřeva něco užitečného vyrobit? Udělají z něj aspoň kolík, na který se dá něco zavěsit? ^{Ezek 15:4}Hle – hází se do ohně ke spálení. Shoří oba jeho konce a i střed ohoří. K jakému užitku se dá použít? ^{Ezek 15:5}Hle – ani když bylo celé, nedalo se z něj nic vyrobit. Co teprve, když je ohořelé a spálené! K čemu se ještě dá použít?

^{Ezek 15:6}Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Jako jsem oproti lesním stromům zanechal dřevo vinné révy ohni ke spálení, stejně tak zanechám i obyvatele Jeruzaléma. ^{Ezek 15:7}Postavím se proti nim tváří. I když se z ohně vynořili, oheň je stráví. Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin – až se proti nim postavím tváří. ^{Ezek 15:8}Tu zemi zpustoším za to, jak hrozně mi byli nevěrní, praví Panovník Hospodin.“

Kapitola 16

Nevěrná coura

^{Ezek 16:1}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 16:2}„Synu člověčí, ukaž Jeruzalému, jak je ohavný! ^{Ezek 16:3}Řekni: Toto praví Panovník Hospodin Jeruzalému – Původem i rodem jsi Kanaánka, tvůj otec byl Emorejec a matka Chetejka. ^{Ezek 16:4}A tvoje narození? Tenkrát, když ses narodila, tvá pupeční šňůra nebyla odříznuta, nebylas vodou do čista omyta, solí jsi nebyla ošetřena ani plenkami zavinuta jsi nebyla. ^{Ezek 16:5}Nikdo se nad tebou neslitoval, aby pro tebe jedinou z těch věcí ze soucitu udělal. Tenkrát, když ses narodila, pohodili tě někam ven jako odporný odpadek.

^{Ezek 16:6}Šel jsem okolo a uviděl tě, jak se tam zmítáš v krvi. Jak jsi tam ležela ve vlastní krvi, řekl jsem ti: ‚Žij!‘ Jak jsi tam ležela ve vlastní krvi, řekl jsem ti: ‚Žij!‘ ^{Ezek 16:7}Nechal jsem tě růst jako sazenici v poli, a tak jsi rostla a dospívala, až ses vyvinula do krásy. Narostla ti ňadra, vyrašilo ochlupení, pořád jsi ale byla nahá a bosá.

^{Ezek 16:8}Znovu jsem šel okolo a uviděl tě, a hle – přišel tvůj čas, čas milování. Tehdy jsem tě zahalil cípem svého pláště ^[1457] a přikryl tvoji nahotu. S přísahou jsem se ti zaslíbil, vstoupil jsem s tebou do smlouvy a oddala ses mi, praví Panovník Hospodin.

^{Ezek 16:9}Umyl jsem tě vodou, opláchl tě od krve a pomazal tě olejem. ^{Ezek 16:10}Oblékl jsem ti vyšívané šaty a obul sandály z jemné kůže, ověnčil jsem tě kmentem a zahalil vzácným závojem. ^{Ezek 16:11}Ozdobil jsem tě šperky, na ruce ti dal náramky a náhrdelník na šíji. ^{Ezek 16:12}Navlékl jsem ti nosní kroužek, do uší zavěsil náušnice a korunoval jsem tě skvostnou čelenkou. ^{Ezek 16:13}Zdobila ses zlatem a stříbrem, nosila šaty z kmentu, vzácných látek a výšivek a jedla pokrmy z jemné mouky s medem a olejem. Stala se z tebe nesmírná krasavice, opravdová královna! ^{Ezek 16:14}Tvá dokonalá krása proslula mezi národy díky nádheře, kterou jsem tě ozdobil, praví Panovník Hospodin.

^{Ezek 16:15}Ty ses však na tu svou krásu spolehla a ve své proslulosti ses dala do smilstva. Své smilstvo jsi nabízela každému kolemjdoucímu; oddala ses mu. ^{Ezek 16:16}Vzala jsi svá roucha a vyparádila jimi obětní výšiny a smilnila jsi na nich tak, že to nemá obdoby. ^{Ezek 16:17}Vzala jsi své šperky ze zlata a stříbra, které jsem ti dal, a nadělala sis mužské podobizny, s nimiž jsi smilnila. ^{Ezek 16:18}Vzala jsi svá vyšívaná roucha a oblékla je jimi. Můj olej a mé kadidlo jsi přinášela jim. ^{Ezek 16:19}Pokrm, jímž jsem tě sytil – jemnou mouku s medem a olejem – jsi přinášela jim, aby voněl před nimi. Tak to bylo! praví Panovník Hospodin.

^{Ezek 16:20}Vzala jsi dokonce své syny a dcery, které jsi mi porodila, a obětovala jsi jim je ke strávení! To ti nestačilo smilnit? ^{Ezek 16:21}Musela jsi ještě vraždit mé děti? Odevzdávala jsi je jim, nechávala jsi je projít plameny! ^{[1458]Ezek 16:22}Při všech těch ohavnostech a smilnění sis ani nevzpomněla na mládí, na dny, kdy jsi byla nahá a bosá a zmítala ses v krvi.

^{Ezek 16:23}Běda! Běda ti! praví Panovník Hospodin. Kromě všech svých zločinů ^{Ezek 16:24}sis na každém plácku rozbalila stánek a pořídila svatyňku. ^{Ezek 16:25}Postavila sis svatyňku na každém rohu a zprznila svou krásu. Roztahovala jsi nohy každému kolemjdoucímu a smilnila jsi čím dál víc. ^{Ezek 16:26}Smilnila jsi s Egypťany, těmi svými sousedy s naběhlými údy, a smilnila jsi čím dál víc, až jsem se rozezlil! ^{Ezek 16:27}Hle – vztáhl jsem na tebe ruku a zmenšil jsem tvé území. Vydal jsem tě libovůli tvých nepřátel, filištínských dcer, které jsi zahanbila svou zvrhlostí. ^{Ezek 16:28}Smilnila jsi také s Asyřany, neměla jsi totiž dost; smilnila jsi s nimi, ale neměla jsi dost. ^{Ezek 16:29}Smilnila jsi tedy čím dál víc, až ses dostala k Babylonii, té zemi kramářů. Pořád jsi ale neměla ještě dost.

^{Ezek 16:30}Zuřím proti tobě! praví Panovník Hospodin. Co všechno to jako nestydatá coura provádíš! ^{Ezek 16:31}Rozbalila sis stánek na každém rohu a na každém plácku sis pořídila svatyňku. Narozdíl od coury si ale za to nechceš nechat zaplatit. ^{Ezek 16:32}Nevěrnice! Místo svého manžela k sobě bereš cizí! ^{Ezek 16:33}Všem courám se za to platí, ale svým milencům platíš ty – uplácíš je, aby za tebou chodili smilnit z celého okolí! ^{Ezek 16:34}Ve svém smilstvu se tedy lišíš od coury. Lišíš se tím, že o tvé služby nikdo nestojí, a tak neplatí oni tobě, ale ty jim.

^{Ezek 16:35}Proto slyš slovo Hospodinovo, ty couro! ^{Ezek 16:36}Tak praví Panovník Hospodin: Protože ses celá potřísněná smilstvem obnažovala před všemi svými milenci, před všemi svými ohavnými modlami, a protožes jim obětovala krev svých dětí, ^{Ezek 16:37}hle – já shromáždím všechny tvé milence, s nimiž ses těšila, ať už jsi je milovala, anebo nenáviděla. Shromáždím je proti tobě z celého okolí a obnažím tě před nimi, aby tě viděli v celé tvé nahotě. ^{Ezek 16:38}Budu tě soudit, jako se soudí cizoložnice a vražedkyně. ^[1459] Vydám tě krvavé pomstě vášnivého hněvu. ^{Ezek 16:39}Vydám tě do jejich rukou, aby zbořili tvé stánky a zničili tvé svatyňky. Strhají z tebe šaty, seberou ti šperky a nechají tě nahou a bosou. ^{Ezek 16:40}Přivedou na tebe dav, aby tě kamenovali a probodali meči. ^{Ezek 16:41}Tvé domy vypálí a před očima mnoha žen tě popraví. Tak skoncuji s tvým smilněním – už žádní zaplacení milenci! ^{Ezek 16:42}Tehdy se můj hněv proti tobě vybouří a má žárlivost se utiší; tehdy se uklidním a nechám zuření.

^{Ezek 16:43}Protože sis ani nevzpomněla na dny svého mládí a pobuřovala jsi mě tím vším, hle – já ti ty tvé způsoby odplatím, praví Panovník Hospodin! Copak jsi ve všech svých ohavnostech nedospěla k zvrhlosti?

^{Ezek 16:44}Každý, kdo mluví v příslovích, o tobě prohlásí: ‚Jaká matka, taková dcera!‘ ^{Ezek 16:45}Jsi dcerou své matky, která nesnáší svého muže i děti. Jsi sestrou svých sester, které nesnášejí své muže i děti. Vaše matka byla Chetejka a váš otec Emorejec. ^{Ezek 16:46}Tvá starší sestra Samaří bydlela se svými dcerami po tvé levici, po tvé pravici pak tvá mladší sestra Sodoma se svými dcerami. ^{Ezek 16:47}Copak ses neřídila jejich způsoby? Nepáchala jsi jejich ohavnosti? Jako by to ale nebylo vůbec nic, zkazila ses v každém ohledu ještě víc než ony! ^{Ezek 16:48}Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, ani tvá sestra Sodoma se svými dcerami nepáchala, co pácháš ty se svými dcerami.

^{Ezek 16:49}Hle, toto byla vina tvé sestry Sodomy: pýcha, sytost a klidné pohodlí, které užívala se svými dcerami, aniž pomohla chudým a ubohým. ^{Ezek 16:50}Naopak, chovaly se povýšeně a jednaly přede mnou ohavně, a proto jsem je odstranil, jak jsi sama viděla. ^{Ezek 16:51}Samaří přitom nehřešila ani z poloviny jako ty! Ve srovnání s nimi ses chovala tak ohavně, že tvé sestry díky všem tvým ohavnostem vypadají nevinně. ^{Ezek 16:52}Styď se – vždyť jsi tím svým sestrám poskytla omluvu! Hřešila jsi mnohem ohavněji než ony, takže teď vypadají vedle tebe nevinně. Styď se a hanbi se, neboť tvé sestry díky tobě vypadají nevinně!

^{Ezek 16:53}Změním jejich úděl, úděl Sodomy a jejích dcer i úděl Samaří a jejích dcer. Zároveň ale změním i tvůj úděl, ^{Ezek 16:54}aby ses musela stydět a hanbit za všechno, co jsi spáchala – vždyť je to pro tvé sestry útěcha! ^{Ezek 16:55}Tvé sestry, Sodoma se svými dcerami a Samaří se svými dcerami, budou znovu tím, čím bývaly kdysi. Ale i ty se svými dcerami budeš znovu tím, čím jsi byla kdysi. ^{Ezek 16:56}Copak sis v dobách své pýchy nebrala svou sestru Sodomu do úst jako přísloví, ^{Ezek 16:57}než došlo k odhalení tvé vlastní špatnosti? Teď se ti ale vysmívají Edomky ^[1460] i Filištínky a všechny jejich sousedky – pohrdají tebou všichni v okolí! ^{Ezek 16:58}Poneseš následky svých ohavných zvrhlostí, praví Hospodin.

^{Ezek 16:59}Toto praví Panovník Hospodin: Zachovám se k tobě podle toho, jak ses chovala, neboť jsi pohrdla mou přísahou a smlouvu jsi zrušila. ^{[1461]Ezek 16:60}Budu však pamatovat na svou smlouvu s tebou ze dnů tvého mládí a uzavřu s tebou smlouvu věčnou. ^{Ezek 16:61}Tehdy si vzpomeneš na své způsoby a budeš se stydět, až vezmu ^[1462] tvé starší i mladší sestry a dám ti je za dcery, i když to nebylo součástí tvé smlouvy. ^{Ezek 16:62}Uzavřu s tebou svoji smlouvu a poznáš, že já jsem Hospodin. ^{Ezek 16:63}Tehdy se rozpomeneš a zastydíš a samou hanbou ani neotevřeš ústa, až tě očistím od všeho, co jsi páchala, praví Panovník Hospodin.“

Kapitola 17

Cedr, réva a dva orli

^{Ezek 17:1}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 17:2}„Synu člověčí, dej domu Izraele hádanku, pověz mu podobenství ^{Ezek 17:3}a řekni: Tak praví Panovník Hospodin – Mohutný orel s mohutnými křídly, dlouhými brky a hustým, sytě zbarveným peřím přilétl na Libanon a vzal vrcholek cedru. ^{Ezek 17:4}Utrhl výhonek z jeho špičky a odnesl do kupecké země, kde ho položil ve městě obchodníků.

^{Ezek 17:5}Potom vzal semeno z té země a zasel do úrodné půdy, jak vrbový proutek je zasadil pěkně u vody. ^{Ezek 17:6}Když potom vzešlo, byla z něj nevysoká vinoucí se réva. Své ratolesti obracela k němu a zapouštěla kořeny. Semínko se tak stalo révou, z níž vyrostly ratolesti a vyrašily výhonky.

^{Ezek 17:7}Vtom se objevil další mohutný orel s mohutnými křídly a hustým peřím. A hle – ta réva obrátila své kořeny ze záhonů, kde byla zasazena, k němu a natahovala k němu své ratolesti, aby ji zavlažil. ^{Ezek 17:8}Přitom byla zasazena do dobré půdy pěkně u vody, aby vypouštěla ratolesti, nesla plody a stala se překrásným vínem.

^{Ezek 17:9}Řekni: ‚Tak praví Panovník Hospodin – Copak uspěje? Nebude vyrvána i s kořeny? Copak zbavena plodů neuschne? Neuschnou všechny výhonky, které z ní rašily? Nebude třeba velké síly ani mocné armády, aby byla vyrvána i s kořeny. ^{Ezek 17:10}Ano, byla zasazena, ale uspěje? Zasažena východním větrem, neuschne úplně? Na záhonech, kde byla zasazena, tam uschne!‘“

^{Ezek 17:11}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 17:12}„Řekni té bandě vzbouřenců – Nevíte, co to znamená? Řekni – Do Jeruzaléma přitáhl babylonský král, zajal jeho krále i knížata a odvedl je s sebou do Babylonu. ^{[1463]Ezek 17:13}Potom vzal potomka z královského semene, uzavřel s ním smlouvu a zavázal ho přísahou. Odvedl také přední muže země, ^{Ezek 17:14}aby to království srazil tak, aby se už samo nezvedlo a muselo dodržovat jeho smlouvu, aby obstálo.

^{Ezek 17:15}Ten král se ale proti němu vzbouřil. ^[1464] Vyslal své posly do Egypta žádat o koně a o veliké vojsko. Ale copak uspěje? Když provedl toto všechno, unikne odplatě? Když porušil smlouvu, copak unikne? ^{Ezek 17:16}Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, zemře v Babylonu, v zemi toho krále, který jej ustanovil králem a jehož přísahou pohrdl a jehož smlouvu porušil. ^{Ezek 17:17}Farao mu se svým mocným a početným vojskem nepomůže ve válce, až babylonský král navrší násep a vybuduje valy, aby vyhladil mnoho lidí. ^{Ezek 17:18}Pohrdl přece přísahou, porušil smlouvu! Ano, dal sice ruku, ale provedl toto vše. Neunikne odplatě.

^{Ezek 17:19}Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Jakože jsem živ, obrátím na jeho hlavu, že pohrdl mou přísahou a porušil mou smlouvu! ^{Ezek 17:20}Nastražím na něj svoji past a uvázne v mé síti. Odvedu ho do Babylonu a tam ho budu soudit za to, jak mi byl nevěrný. ^{Ezek 17:21}Nejlepší vojáci z celého jeho vojska padnou mečem a ti, kdo zůstanou, budou rozehnáni do všech stran. ^[1465] Tehdy poznáte, že já Hospodin jsem promluvil.

^{Ezek 17:22}Tak praví Panovník Hospodin:

Já vezmu snítku ze samé špičky cedru,
útlou ratolest vytrhnu z jeho koruny
a na vysoké strmé hoře si ji zasadím,
^{Ezek 17:23}zasadím ji na vznešené hoře Izraele.
Vypustí ratolesti, vydá plody
a bude cedrem překrásným,
ve kterém se všichni ptáci uhnízdí
a všichni najdou stín pod jeho větvemi.
^{Ezek 17:24}Všechny stromy v kraji tehdy poznají,
že já jsem Hospodin:
Já snižuji strom vysoký
a nízký zvyšuji,
zelený strom nechám usychat
a suchý rozkvétat.
To říkám já Hospodin;
já to učiním.“

Kapitola 18

Proč máte umírat?

^{Ezek 18:1}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 18:2}„Co je to s vámi, že o izraelské zemi říkáte toto přísloví:

‚Rodiče jedli trpké hrozny
a dětem trnou zuby‘? ^[1466]

^{Ezek 18:3}Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, to přísloví už v Izraeli říkat nebudete. ^{Ezek 18:4}Hle – mně patří všechny životy, jak život rodičů, tak život dětí! Životem zaplatí ten, kdo hřeší.

^{Ezek 18:5}Někdo je třeba spravedlivý a jedná poctivě a spravedlivě:

^{Ezek 18:6}Nehoduje v náhorních svatyních,
k modlám izraelského domu nevzhlíží,
manželku svého bližního nezneuctí,
nepřiblíží se k ženě, dokud krvácí,
^{Ezek 18:7}nikomu nechce ublížit,
vrací dlužníkovi, co zastavil,
nepřivlastňuje si, co mu nepatří,
dělí se o chléb s hladovým
a dává šaty nahým,
^{Ezek 18:8}nepůjčuje jako lichváři
a nevymáhá úroky,
odvrací ruku od křivdy
a lidi správně rozsoudí,
^{Ezek 18:9}řídí se mými pravidly
a věrně dodržuje mé zákony.

Takový člověk je spravedlivý, takový jistě bude žít, praví Panovník Hospodin.

^{Ezek 18:10}Zplodí však třeba zločince a vraha, který provádí cokoli z těch věcí, ^{Ezek 18:11}kterých se on sám varoval:

Hoduje v náhorních svatyních,
manželku svého bližního zneuctí,
^{Ezek 18:12}ubližuje chudým a ubohým,
přivlastňuje si, co mu nepatří,
nevrací, co vzal do zástavy,
upírá oči na modly,
páchá ohavnosti,
^{Ezek 18:13}půjčuje jako lichváři
a vymáhá si úroky.

Takový má snad žít? Nikoli! Za všechny ohavnosti, které prováděl, jistě zemře; jeho krev ulpí na něm.

^{Ezek 18:14}Třeba však zplodí syna, který vidí všechny hříchy, které jeho otec páchá, prohlédne a začne jednat jinak:

^{Ezek 18:15}Nehoduje v náhorních svatyních,
k modlám izraelského domu nevzhlíží,
manželku svého bližního nezneuctí,
^{Ezek 18:16}nikomu nechce ublížit,
nebere nic do zástavy,
nepřivlastňuje si, co mu nepatří,
dělí se o chléb s hladovým
a dává šaty nahým,
^{Ezek 18:17}vyhýbá se tomu, aby chudým ublížil,
nepůjčuje jako lichváři
a nevymáhá úroky,
plní mé zákony
a řídí se mými pravidly.

Takový nezemře za otcovy viny – takový jistě bude žít! ^{Ezek 18:18}Jeho otec však zemře za své viny, protože působil příkoří, okrádal bratra a prováděl mezi svým lidem špatnosti.

^{Ezek 18:19}Vy ale říkáte: ‚Jak to, že syn nenese otcovy viny?‘ – Jestliže ten syn jednal poctivě a spravedlivě, dodržoval má pravidla a plnil je, takový jistě bude žít. ^{Ezek 18:20}Životem zaplatí ten, kdo hřeší. Syn neponese otcovy viny a otec neponese viny synovy. ^[1467] Spravedlivému se bude počítat jeho spravedlnost a ničemovi jeho ničemnost.

^{Ezek 18:21}Když se však ničema odvrátí ode všech hříchů, jichž se dopustil, bude dodržovat všechna má pravidla a jednat poctivě a spravedlivě – takový nezemře, takový jistě bude žít! ^{Ezek 18:22}Žádné hříchy, jichž se dopustil, mu nebudou připomínány. Protože jednal spravedlivě, bude žít. ^{Ezek 18:23}Mám snad zalíbení ve smrti ničemy? praví Panovník Hospodin. Nechci snad raději, aby se od svých cest odvrátil a žil?

^{Ezek 18:24}Když se však spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a bude jako ničema páchat bezpráví a provádět všemožné ohavnosti – má snad žít? Žádné spravedlivé skutky, které konal, nebudou vzpomenuty. Zemře za to, jak byl nevěrný, za hřích, kterého se dopustil.

^{Ezek 18:25}Vy ale říkáte: ‚Hospodin je ve svém jednání vrtkavý.‘ Poslyš, dome izraelský: Já že jsem ve svém jednání vrtkavý? Nejste to spíše vy, kdo je vrtkavý ve svém jednání? ^{Ezek 18:26}Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a páchá bezpráví, musí zemřít. Zemře kvůli bezpráví, jehož se dopustil. ^{Ezek 18:27}Když se ničema odvrátí od své ničemnosti a jedná poctivě a spravedlivě, zachrání se a bude žít. ^{Ezek 18:28}Prohlédl a odvrátil se ode všech hříchů, jichž se dopustil – takový nezemře, takový jistě bude žít. ^{Ezek 18:29}Dům Izraele však říká: ‚Hospodin je ve svém jednání vrtkavý.‘ Já že jsem ve svém jednání vrtkavý, dome izraelský? Nejste to spíše vy, kdo je vrtkavý ve svém jednání?

^{Ezek 18:30}Proto vás budu soudit, dome Izraele, každého podle jeho jednání, praví Panovník Hospodin. Obraťte se! Odvrhněte všechny své hříchy, ať vás ta vina nezničí! ^{Ezek 18:31}Odhoďte všechny hříchy, které jste páchali, a získejte nové srdce a nového ducha. ^[1468] Proč máte umírat, dome izraelský? ^{Ezek 18:32}Nemám zalíbení ve smrti umírajících, praví Panovník Hospodin. Obraťte se a žijte!“

Kapitola 19

Žalospěv nad judským lvem

^{Ezek 19:1}„Zpívej žalozpěv nad izraelskými vládci, ^{Ezek 19:2}zpívej:

Kdo byla tvá matka?
Lvice mezi lvy!
Léhala mezi šelmami
se svými lvíčaty.
^{Ezek 19:3}Když odchovala jedno z nich,
dravý lev se z něho stal.
Trhat kořist se naučil,
i lidi požíral!
^{Ezek 19:4}Když o něm uslyšeli mezi národy,
ulovili ho do pasti;
za háky ho do Egypta odvlekli.

^{Ezek 19:5}Když lvice viděla, že se nedočká,
její naděje že zhynula,
vzala jiné ze svých lvíčat,
udělala z něj dravého lva.
^{Ezek 19:6}Vykračoval si mezi šelmami,
dravý lev se z něho stal.
Trhat kořist se naučil,
i lidi požíral!
^{Ezek 19:7}Jejich pevnosti bořil ^[1469]
a pustošil jejich města.
Země i všichni, kdo žili v ní,
se děsili, když řval.
^{Ezek 19:8}Z národů se pak na něj vypravili,
ze zemí v celém okolí.
Roztáhli na něj svoji síť,
ulovili ho do pasti.
^{Ezek 19:9}Za háky do klece ho dovlekli,
k babylonskému králi přivedli
a uvrhli do vězení,
aby už neznělo jeho řvaní
nad izraelskými horami.

^{Ezek 19:10}Tvá matka jak réva na tvé vinici ^[1470]
zasazená byla u vody,
plodná a s množstvím ratolestí
dík dostatku vody.
^{Ezek 19:11}Vyrostly na ní silné větve
vhodné pro žezla vladařů,
tyčila se vysoko nad porostem,
nápadná výškou a hustou korunou.
^{Ezek 19:12}Zuřivě však byla vyvrácena,
k zemi sražena!
Východní vítr ji vysušil,
její plody byly servány,
její silné větve uschly
a pohltily je plameny.
^{Ezek 19:13}Teď je přesazena do pouště,
do země suché a vyprahlé.
^{Ezek 19:14}Z jejích větví vyšlehl oheň
a její plody pohltil.
Nezůstala jí žádná silná větev
vhodná pro žezlo vladaře.

Toto je žalozpěv a je určen k truchlení.“

Kapitola 20

Dějiny vzpoury

^{Ezek 20:1}Desátého dne pátého měsíce sedmého roku ^[1471] se někteří ze stařešinů Izraele přišli dotazovat Hospodina a posadili se přede mnou.

^{Ezek 20:2}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 20:3}„Synu člověčí, řekni izraelským stařešinům toto: Tak praví Panovník Hospodin – Vy že se přicházíte se mnou radit? Jakože jsem živ, nebudu odpovídat na vaše modlitby, praví Panovník Hospodin!

^{Ezek 20:4}Obviň je, synu člověčí, jen je obviň. Pověz jim, jaké ohavnosti páchali jejich otcové. ^{Ezek 20:5}Řekni jim: Tak praví Panovník Hospodin – V den, kdy jsem vyvolil Izrael, složil jsem přísahu potomstvu Jákobova domu a dal jsem se jim poznat v Egyptě. Přísahal jsem jim se slovy: Já jsem Hospodin, váš Bůh. ^{Ezek 20:6}V ten den jsem přísahal, že je vyvedu z Egypta do země, kterou jsem pro ně vyhledal, do země oplývající mlékem a medem, do země nejkrásnější ze všech. ^{Ezek 20:7}Řekl jsem jim: Zahoďte každý ty nechutné obrazy, ke kterým upíráte oči, a neposkvrňujte se egyptskými modlami! Já jsem Hospodin, váš Bůh.

^{Ezek 20:8}Oni se ale proti mně vzbouřili a nechtěli mě poslouchat. Nezahodili ty nechutné obrazy, ke kterým upírali oči, a neopustili egyptské modly. Řekl jsem si tedy, že na ně vyliji svůj hněv, že proti nim vybuchnu rozhořčením v Egyptě. ^{Ezek 20:9}Kvůli svému jménu jsem je ale z Egypta vyvedl. Udělal jsem to, aby mé jméno nebylo zneváženo v očích národů, mezi nimiž bydleli a před jejichž očima jsem se jim dal poznat. ^{Ezek 20:10}Vyvedl jsem je tedy z Egypta a přivedl je na poušť. ^{Ezek 20:11}Dal jsem jim svá pravidla a oznámil jim své zákony (které kdo plní, díky nim bude žít). ^{[1472]Ezek 20:12}Dal jsem jim také své soboty, aby byly znamením mezi mnou a jimi, aby věděli, že já jsem Hospodin, jejich Posvětitel. ^[1473]

^{Ezek 20:13}Dům Izraele se ale na poušti proti mně vzbouřil. Neřídili se mými pravidly, zavrhli mé zákony (které kdo plní, díky nim bude žít) a velmi znesvěcovali mé soboty. Řekl jsem si tedy, že na ně na poušti vyliji svůj hněv, že s nimi skoncuji. ^{Ezek 20:14}Kvůli svému jménu jsem se ale postaral, aby nebylo zneváženo v očích národů, před jejichž očima jsem je vyvedl. ^{Ezek 20:15}Na oné poušti jsem jim však také přísahal, že je neuvedu do země, kterou jsem jim dal, do země oplývající mlékem a medem, do země nejkrásnější ze všech, ^{Ezek 20:16}protože zavrhli mé zákony, neřídili se mými pravidly a znesvěcovali mé soboty, neboť v srdcích následovali své hnusné modly. ^{Ezek 20:17}Přesto mi bylo líto je zničit, a tak jsem s nimi na té poušti neskoncoval. ^{Ezek 20:18}Jejich synům jsem na poušti řekl: Neřiďte se pravidly svých otců, nedodržujte jejich zákony a neposkvrňujte se jejich modlami! ^{Ezek 20:19}Já jsem Hospodin, váš Bůh. Řiďte se mými pravidly, dodržujte mé zákony a jednejte podle nich. ^{Ezek 20:20}Svěťte mé soboty, ať jsou znamením mezi mnou a vámi, abyste věděli, že já jsem Hospodin, váš Bůh.

^{Ezek 20:21}I tito synové se ale proti mně vzbouřili. Neřídili se mými pravidly, nedodržovali mé zákony, nejednali podle nich (ačkoli kdo je plní, díky nim bude žít) a znesvěcovali mé soboty. Řekl jsem si tedy, že na ně na poušti vyliji svůj hněv. ^{Ezek 20:22}Kvůli svému jménu jsem ale svou ruku zadržel, aby mé jméno nebylo zneváženo v očích národů, před jejichž očima jsem je vyvedl. ^{Ezek 20:23}Na oné poušti jsem jim však také přísahal, že je rozptýlím mezi národy a rozpráším je po zemích, ^{Ezek 20:24}protože neplnili mé zákony, má pravidla zavrhli, znesvěcovali mé soboty a upírali oči k modlám svých otců. ^{Ezek 20:25}Dal jsem jim tedy nedobrá pravidla a zákony, které jim život nedají. ^{Ezek 20:26}Nechal jsem je, aby se poskvrnili svými obětními dary, když nechávali všechny své prvorozené projít plameny. ^[1474] To abych je naplnil zděšením, aby poznali, že já jsem Hospodin.

^{Ezek 20:27}Proto, synu člověčí, mluv k domu Izraele a řekni jim: Tak praví Panovník Hospodin – Vaši otcové mě dále hanobili tím, jak mi byli nevěrní. ^{Ezek 20:28}Přivedl jsem je do země, o níž jsem přísahal, že jim ji dám. Jenže oni, jakmile tam uviděli kdejaké vyšší návrší a kdejaký zelenající se strom, už tam obětovali ty své oběti a přinášeli tam své urážlivé dary, podkuřovali jim vůněmi a vylévali úlitby. ^{Ezek 20:29}Ptal jsem se: K jaké výšině to šplháte? (Až dodneška se jí říká Báma, Výšina.)

^{Ezek 20:30}Proto řekni domu Izraele: Tak praví Panovník Hospodin – Když se poskvrňujete tak jako vaši otcové tím, že smilníte s jejich nechutnými obrazy, ^{Ezek 20:31}když se až dodnes poskvrňujete tím, že všem těm svým hnusným modlám darujete své děti, které necháváte projít plameny, to mám snad odpovídat na vaše modlitby, dome izraelský? Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, už vás nevyslyším!“

Budoucí obnova

^{Ezek 20:32}„Říkáte: ‚Chceme být jako jiné národy, jako kmeny všech zemí – chceme uctívat dřevo a kamení.‘ Co jste si usmyslili, se ale nikdy nestane. ^{Ezek 20:33}Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, budu vám kralovat v kypícím hněvu, pevnou rukou a napřaženou paží. ^{Ezek 20:34}V kypícím hněvu vás pevnou rukou a napřaženou paží vyvedu z národů a shromáždím ze zemí, do nichž jste byli zahnáni. ^{Ezek 20:35}Přivedu vás na poušť národů a budu vás tam soudit tváří v tvář. ^{Ezek 20:36}Jako jsem soudil vaše otce na poušti Egypta, tak budu soudit vás, praví Panovník Hospodin. ^{Ezek 20:37}Nechám vás procházet pod pastýřskou holí ^[1475] a přivedu vás do svazku smlouvy. ^{Ezek 20:38}Vzbouřence a zrádce mezi vámi vytřídím; vyvedu je ze země, ve které pobývali, na izraelskou půdu ale nevkročí. Tak poznáte, že já jsem Hospodin.

^{Ezek 20:39}Nuže, dome Izraele, toto vám praví Panovník Hospodin: Jděte si každý uctívat své hnusné modly! ^[1476] Ale pak, i když mě odmítáte poslouchat, přestanete znesvěcovat mé svaté jméno svými obětními dary a hnusnými modlami. ^{Ezek 20:40}Ano, celý dům Izraele mi bude sloužit na mé svaté hoře, na vysoké hoře Izraele, praví Panovník Hospodin. Každý z nich se vrátí zpět do vlasti a tam si je oblíbím. Tam budu stát o vaše oběti a vybrané dary ze všeho, co jste zasvětili. ^{Ezek 20:41}Až vás vyvedu z národů a shromáždím ze zemí, do nichž jste byli zahnáni, oblíbím si vás jako příjemnou vůni a prokážu na vás svou svatost před očima národů. ^{Ezek 20:42}Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin – až vás přivedu na půdu Izraele, do země, o níž jsem přísahal, že ji dám vašim otcům. ^{Ezek 20:43}Tam si vzpomenete na své způsoby, na všechny skutky, kterými jste se poskvrňovali, a kvůli všemu tomu zlu, které jste páchali, se budete sami sobě ošklivit. ^{Ezek 20:44}Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin – až s vámi kvůli svému jménu naložím ne podle vašich zlých způsobů a zkažených skutků, dome Izraele, praví Panovník Hospodin.“

Kapitola 21

Proroctví proti Negevu

^{Ezek 21:1}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 21:2}„Synu člověčí, obrať se na jih. Kaž proti jihu a prorokuj proti lesnatému kraji v Negevu. ^{Ezek 21:3}Řekni negevskému lesu: Slyš slovo Hospodinovo. Tak praví Panovník Hospodin: Hle – zažehnu v tobě oheň a ten v tobě spálí každý strom, ať zelený či suchý. Ten planoucí plamen nezhasne a ožehne všechny tváře od jihu až na sever. ^{Ezek 21:4}Všichni lidé tehdy uvidí, že jsem ten neuhasitelný oheň zažehl já Hospodin.“

^{Ezek 21:5}Tehdy jsem zvolal: „Ach ne, Hospodine, Pane můj! Už tak o mně říkají: ‚Vykládá jen samé hádanky.‘“

Boží meč

^{Ezek 21:6}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 21:7}„Synu člověčí, obrať se proti Jeruzalému. Kaž proti jeho svatyni a prorokuj proti izraelské zemi. ^{Ezek 21:8}Řekni izraelské zemi: Tak praví Hospodin. Hle – jsem proti tobě! Vytasím svůj meč z pochvy a vyhladím z tebe spravedlivé i ničemné. ^{Ezek 21:9}Chci vyhladit spravedlivé i ničemné, a tak vytasím svůj meč z pochvy proti všem od jihu až na sever. ^{Ezek 21:10}Tehdy všichni lidé poznají, že já Hospodin jsem tasil z pochvy meč a nevrátí se zpět.

^{Ezek 21:11}Vzdychej, synu člověčí. Vzdychej jim před očima jako člověk zdrcený trpkým zármutkem. ^{Ezek 21:12}Až se tě zeptají: ‚Nad čím tak vzdycháš?‘ odpovíš: ‚Nad zprávou, která přichází.‘ Tehdy se v každém zastaví srdce, ochabnou všechny ruce, každý člověk ztratí dech a každé stehno bude zmáčené. Hle – už to přichází, už se to děje, praví Panovník Hospodin!“

^{Ezek 21:13}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 21:14}„Prorokuj, synu člověčí. Řekni – Tak praví Panovník:

Meč, meč!
Naostřený, jen se leskne,
^{Ezek 21:15}naostřený k porážce,
lesk má jako blesk!

Nejásejme nad žezlem ‚mého syna‘. ^[1477] Ten meč se i všem stromům vysmívá.

^{Ezek 21:16}Už je naleštěn
a padne do dlaně,
ostrý a vyleštěný meč –
jen ho podat ruce katově!
^{Ezek 21:17}Kvílej a křič, synu člověčí,
neboť udeří na můj lid
i na všechny, kdo vládnou Izraeli.
Ti budou předhozeni meči
a s nimi i můj lid.
Bij se do hrudi
nad tím neštěstím!

^{Ezek 21:18}Ano, je to zkouška. Co když ale z toho směšného žezla nic nezbude? praví Panovník Hospodin.

^{Ezek 21:19}Prorokuj, synu člověčí,
a tleskni do dlaní:
Ten meč sekne tam a sem
a potřetí,
meč hrozných jatek,
meč vraždění!
Už krouží kolem nich,
^{Ezek 21:20}aby plnil srdce zděšením,
aby se mnozí hroutili.
Proti každé z jejich bran
jsem postavil meč na jatka –
ach ne, už je vyleštěn,
nabroušen, aby zabíjel!
^{Ezek 21:21}Rubej zprava, sekej zleva,
kamkoli se podíváš.
^{Ezek 21:22}Já sám budu takto tleskat do dlaní,
než se můj hněv utiší!
To říkám já Hospodin.“

^{Ezek 21:23}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 21:24}„Synu člověčí, vyznač dvě cesty, kterými půjde meč babylonského krále. Obě vyjdou ze stejné země. Vyrob ukazatel a postav ho na rozcestí před městem. ^{Ezek 21:25}Vyznač směr, kterým půjde meč: do Raby Amonců anebo do Judska s opevněným Jeruzalémem. ^{Ezek 21:26}Babylonský král se totiž zastaví na křižovatce, kde se obě cesty rozdělují, a bude si žádat znamení. Bude třást šípy, ptát se bůžků a věštit z vnitřností. ^{Ezek 21:27}Do pravice mu padne los pro Jeruzalém. Tam má postavit beranidla, dát rozkaz k vraždění, spustit válečný pokřik, postavit beranidla proti branám, navršit násep a vybudovat val. ^{Ezek 21:28}Jim to bude připadat jako mylná věštba – vždyť se mu zavázali přísahou! On je však usvědčí z jejího porušení a vezme je do zajetí. ^[1478]

^{Ezek 21:29}Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Sami se usvědčujete z viny! Ukazuje se, jak jste nevěrní, a všechny vaše skutky zjevují váš hřích. Sami sebe jste usvědčili, a tak budete mocí zajati.

^{Ezek 21:30}Vládce Izraele, ty sprostý lotře, nadešel tvůj den, čas zúčtování s tvým zločinem! ^{Ezek 21:31}Tak praví Panovník Hospodin: Strhni si turban, sejmi korunu! Nic už nebude jako dřív: Ponížení budou povýšeni a povýšení sníženi. ^{Ezek 21:32}Trosky! Trosky! Způsobím trosky jako nikdy dřív, než přijde Ten, jemuž náleží soud a jehož pověřím. ^[1479]

^{Ezek 21:33}Prorokuj, synu člověčí. Řekni: Tak praví Panovník Hospodin ohledně Amonců a jejich posměšků –

Meč, meč!
Je tasen, aby porážel,
vyleštěn je k záhubě,
lesk má jako blesk!
^{Ezek 21:34}Měli o tobě falešná vidění
a věštili ti lži.
Onen meč dopadne
sprostým lotrům na šíje –
už nadešel jejich den,
čas zúčtování s jejich zločinem!

^{Ezek 21:35}Meči, zpět do pochvy!
Na místě, kde tě vyrobili,
v zemi, z níž pocházíš,
tam tě odsoudím.
^{Ezek 21:36}Vyliji na tebe své rozhořčení,
zachvátím tě plamenem svého zuření,
vydám tě do rukou lidí ukrutných,
zkušených v díle záhuby.
^{Ezek 21:37}Staneš se potravou pro plameny,
tvá krev bude crčet po zemi,
nezůstane po tobě ani památky!
To říkám já Hospodin.“

Kapitola 22

Hříchy Jeruzaléma

^{Ezek 22:1}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 22:2}„Obviň, synu člověčí, obviň to město vraždění! Ukaž mu všechny jeho ohavnosti ^{Ezek 22:3}a řekni: Tak praví Panovník Hospodin – Ó město, jež proléváním krve přivolává svůj soudný den! Město, jež se pošpiňuje výrobou hnusných model! ^{Ezek 22:4}Provinilo ses krví, kterou jsi prolilo, pošpinilo ses modlami, které jsi vyrobilo. Přivolalo jsi svůj soudný den, konec tvých let nadešel. Proto tě vydám potupě mezi pohany a posměchu mezi všemi zeměmi. ^{Ezek 22:5}Blízkým i vzdáleným budeš k smíchu, slavné svou nečistotou a množstvím hrůz.

^{Ezek 22:6}Pohleď – každý vládce Izraele ve tvých zdech podle svých možností prolévá krev! ^{Ezek 22:7}Otci a matce se v tobě zlořečí, přistěhovalci ve tvých zdech se děje příkoří a sirotku a vdově se v tobě ubližuje. ^{[1480]Ezek 22:8}Pohrdáš tím, co je mi svaté, a znesvěcuješ mé soboty. ^{Ezek 22:9}Žijí v tobě krvelační pomlouvači, hodují v tobě na náhorních svatyních a provádějí uprostřed tebe zvrhlosti. ^{Ezek 22:10}Synové v tobě obcují s manželkou svého otce a ženy v době svého krvácení jsou v tobě znásilňovány. ^{Ezek 22:11}Kdekdo v tobě páchá ohavnost s manželkou svého bližního, tchán przní vlastní snachu a bratr znásilňuje sestru, dceru vlastního otce. ^{[1481]Ezek 22:12}Berou v tobě úplatek, aby se prolila něčí krev. ^[1482] Bereš lichvářské úroky a chamtivě ubližuješ svým bližním. Na mě však nemyslíš, praví Hospodin.

^{Ezek 22:13}Pohleď – tlesknu do dlaní nad tvým mrzkým ziskem a nad krví prolitou uprostřed tebe! ^{Ezek 22:14}Zdalipak zůstaneš tak smělé a silné ve dnech, kdy s tebou zúčtuji? To říkám já Hospodin; já to učiním. ^{Ezek 22:15}Rozptýlím tě mezi národy, rozpráším tě po zemích a s tvou nečistotou skoncuji. ^{Ezek 22:16}V očích národů budeš v opovržení a tehdy poznáš, že já jsem Hospodin.“

^{Ezek 22:17}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 22:18}„Synu člověčí, z domu Izraele se mi stala struska. Všichni jsou odpad mědi, cínu, železa a olova – struska oddělená v peci od stříbra. ^{Ezek 22:19}Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Protože se z vás všech stala struska, nahrnu vás teď do Jeruzaléma. ^{Ezek 22:20}Jako se stříbro s mědí, železem, olovem a cínem hrne do pece, kde se taví rozdmýchaným plamenem, tak vás ve svém zuřivém hněvu nahrnu dovnitř a tam vás nechám roztavit. ^{Ezek 22:21}Nahrnu vás na hromadu, rozdmýchám na vás plamen svého hněvu a nechám vás roztavit v jeho středu. ^{Ezek 22:22}Jako se taví stříbro uvnitř pece, tak se roztavíte v Jeruzalémě. Tehdy poznáte, že já Hospodin jsem na vás vylil svůj hněv.“

^{Ezek 22:23}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 22:24}„Synu člověčí, řekni té zemi: Jsi nečistá, v den mé prchlivosti nebudeš svlažena! ^{Ezek 22:25}Tví vládci ^[1483] se v tobě chovají jako řvoucí lvi, co trhají kořist na kusy. Požírají lidi, sápou se po majetku a bohatství a rozmnožují v té zemi vdovy. ^{Ezek 22:26}Kněží té země znásilňují můj Zákon a znesvěcují, co je mi svaté. Nerozlišují mezi svatým a obyčejným, neukazují rozdíl mezi čistým a nečistým a neohlížejí se na mé soboty. Jsem mezi nimi v opovržení! ^{Ezek 22:27}Jejich velmoži trhají kořist jako krvelační vlci; ničí lidské životy pro svůj mrzký zisk. ^{Ezek 22:28}Proroci se to pak snaží zabílit omítkou falešných vidění a lživým věštěním. Říkají: ‚Tak praví Panovník Hospodin‘ – Hospodin ale nemluvil! ^{Ezek 22:29}Prostý lid zatím podvádí a loupí. Ubližují chudým a ubohým a na přistěhovalcích páchají křivdu a bezpráví.

^{Ezek 22:30}Hledal jsem mezi nimi někoho, kdo by opravil hradbu a postavil se přede mě do trhliny za tu zem, abych ji nezničil – ale nikoho jsem nenašel. ^{[1484]Ezek 22:31}Vyliji proto na ně své rozhořčení, pohltím je plamenem svého zuření a jejich cesty jim obrátím na hlavy, praví Panovník Hospodin.“

Kapitola 23

Ohola a Oholíba

^{Ezek 23:1}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 23:2}„Synu člověčí, byly jednou dvě sestry, dcery jedné matky. ^{Ezek 23:3}Žily v Egyptě jako smilnice. Smilnily už od mládí. Nechaly si tam laskat prsa, nechaly si osahávat své dívčí bradavky. ^{Ezek 23:4}Starší se jmenovala Ohola ^[1485] a její sestra Oholíba. ^[1486] Potom se vdaly za mne a rodily mi syny a dcery. Ohola představuje Samaří a Oholíba Jeruzalém.

^{Ezek 23:5}Ohola mě ale smilně zradila. Roztoužila se po asyrských milencích – po vojevůdcích ^{Ezek 23:6}oblečených purpurem, po hejtmanech a velitelích – samých krasavcích, co jezdí na koních. ^{Ezek 23:7}Ve svém smilstvu se dala každému z výkvětu asyrských synů. Poskvrnila se s každým, po kom zatoužila, se všemi jejich hnusnými modlami. ^{Ezek 23:8}Nepřestala se svým smilstvem, které se naučila v Egyptě, když tam s ní souložili ještě zamlada, když osahávali její dívčí bradavky a vylévali si na ní chtíč.

^{Ezek 23:9}Vydal jsem ji proto do rukou jejích milenců, do rukou Asyřanů, po kterých tolik toužila. ^{Ezek 23:10}Ti ji vysvlékli donaha, vzali jí syny i dcery a zabili ji mečem. Kvůli té popravě se stala pověstnou mezi všemi ženami.

^{Ezek 23:11}Její sestra Oholíba to všechno viděla, ale ve svém chtíči a smilstvu byla ještě horší než její sestra. ^{Ezek 23:12}I ona se roztoužila po asyrských hejtmanech a velitelích, po vojevůdcích v plné výstroji – samých krasavcích, co jezdí na koních. ^{Ezek 23:13}Viděl jsem, jak se poskvrnila; chovala se stejně jako ta druhá!

^{Ezek 23:14}Ve svém smilnění ale zašla ještě dál, když uviděla nástěnné reliéfy mužů, jasně rudé obrazy Chaldejců. ^{Ezek 23:15}Byli přepásaní na bedrech, zdobné turbany na hlavě a každý z nich vypadal jako babylonský velitel, rozený Chaldejec. ^{Ezek 23:16}Na první pohled se po nich roztoužila a poslala za nimi do chaldejské země vyslance. ^{Ezek 23:17}Tehdy k ní Babyloňané vlezli do postele a poskvrnili ji svým chtíčem. Jakmile se však s nimi poskvrnila, hned se jí znechutili. ^{Ezek 23:18}Smilnila zjevně, obnažená ve své nahotě, až se mi znechutila tak jako předtím její sestra. ^{Ezek 23:19}Smilnila potom čím dál víc. Při vzpomínce na mládí prosmilněné v Egyptě ^{Ezek 23:20}se roztoužila po souložnících s údem, jako mají oslové, a s výstřikem jako koně. ^{Ezek 23:21}Stýskalo se ti po zvrhlostech tvého mládí, kdy ti Egypťané osahávali bradavky a tvá mladá prsa laskali!

^{Ezek 23:22}Proto, Oholíbo, tak praví Panovník Hospodin: Já proti tobě popudím ty tvé milence, kteří se ti znechutili, a přivedu je proti tobě z celého okolí: ^{Ezek 23:23}Babyloňany z celé Chaldeje, Pekodu, Šoy a Koy a s nimi všechny krasavce z Asýrie – samé hejtmany a velitele, samé slavné válečníky, co jezdí na koních. ^{Ezek 23:24}Přitáhnou na tebe v plné zbroji, s jízdou a vozy a s vojsky spojenců. Až tě obklíčí svými pavézami, štíty a přilbami, svěřím jim rozsudek, aby tě ztrestali podle svých zvyklostí. ^{Ezek 23:25}Až na tebe dopadne můj žárlivý hněv, zachovají se k tobě zběsile: Uřežou ti nos a uši a tvé potomky pobijí meči. Vezmou tvé syny i dcery a spálí tvé potomky v ohni. ^{Ezek 23:26}Strhají z tebe šaty a seberou ti šperky. ^{Ezek 23:27}Tak skoncuji s tvou zvrhlostí a smilstvem, které ses naučila v Egyptě. Tehdy už po nich přestaneš pošilhávat; na Egypt ti nezůstane ani vzpomínka.

^{Ezek 23:28}Tak praví Panovník Hospodin: Hle – vydávám tě do rukou těch, které nenávidíš, do rukou těch, kdo se ti znechutili! ^{Ezek 23:29}Vrhnou se na tebe s nenávistí, aby tě obrali o všechen zisk. Nechají tě svlečenou donaha, aby se ukázala nahota tvého smilstva. Tvá vlastní zvrhlost a sprostota ^{Ezek 23:30}ti to způsobila, protože jsi chodila smilnit s pohany a poskvrňovala ses jejich hnusnými modlami. ^{Ezek 23:31}Dávám ti do rukou kalich tvé sestry, protože ses chovala stejně jako ona.

^{Ezek 23:32}Tak praví Panovník Hospodin:

Kalich své sestry budeš pít,
hluboký a široký.
Je plný výsměchu a opovržení,
plný až k okraji.
^{Ezek 23:33}Opiješ se až k zoufalství
kalichem hrůzy a zděšení,
kalichem své sestry Samaří.
^{Ezek 23:34}Až ho až do dna vyprázdníš,
budeš hryzat jeho střepy
s prsy rozdrásanými.

Ano, tak jsem promluvil, praví Panovník Hospodin.

^{Ezek 23:35}Nuže, toto praví Panovník Hospodin: Protože jsi na mě zapomněla a hodila jsi mě za hlavu, poneseš následky své zvrhlosti a svého smilnění.“

^{Ezek 23:36}„Synu člověčí,“ řekl mi Hospodin, „obviň Oholu a Oholíbu! Jen jim vyjmenuj jejich ohavnosti. ^{Ezek 23:37}Žily jako cizoložnice a ruce mají od krve. Cizoložily se svými hnusnými modlami a krmily je dětmi, které mi porodily. ^{Ezek 23:38}Zároveň mi ještě prováděly to, že poskvrňovaly mou svatyni a znesvěcovaly mé soboty. ^{Ezek 23:39}Téhož dne, kdy obětovaly své děti modlám, vcházely do mé svatyně, aby ji znesvětily. Takové věci prováděly přímo v mém domě!

^{Ezek 23:40}Navíc k sobě zvaly mužské zdaleka, a hle, přicházeli, jakmile si pro ně poslaly. Kvůli nim ses koupala, oči si líčila, šperky se zdobila, ^{Ezek 23:41}na skvělém loži ses usadila za prostřený stůl, na který jsi nakladla můj olej a má kadidla. ^{Ezek 23:42}Bývala tam spousta lidí, hluk a zábava. K té nejrůznější holotě přiváděli ještě ožralce z pouště, kteří těm ženám navlékali náramky a skvostné čelenky.

^{Ezek 23:43}Tenkrát jsem si o té staré běhně pomyslel: To s ní budou souložit ještě teď? ^{Ezek 23:44}Souložili s ní jako s courou. Tak souložili s těmi zvrhlicemi Oholou a Oholíbou. ^{Ezek 23:45}Spravedliví soudci je ale odsoudí jako cizoložnice a vražedkyně. Vždyť jsou to cizoložnice a ruce mají od krve!

^{Ezek 23:46}Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Ať se proti nim sejdou davy! Ať propadnou děsu a plenění! ^{Ezek 23:47}Ty davy je ukamenují a rozsekají meči, jejich syny a dcery povraždí a jejich domy vypálí. ^{Ezek 23:48}Tak skoncuji se zvrhlostí v té zemi. Všechny ostatní ženy se tím poučí, aby nebyly zvrhlé jako vy. ^{Ezek 23:49}Za vaši zvrhlost vás potrestají; ponesete trest za své hříšné modlářství. Tehdy poznáte, že já jsem Panovník Hospodin.“

Kapitola 24

Hrnec masa

^{Ezek 24:1}Desátého dne desátého měsíce devátého roku ^[1487] jsem dostal slovo Hospodinovo: ^{Ezek 24:2}„Synu člověčí, tento den si zapiš, přesně tento den. Právě dnes babylonský král oblehl Jeruzalém. ^{Ezek 24:3}Pověz té bandě vzbouřenců podobenství a řekni jim – Tak praví Panovník Hospodin!

Postav hrnec na oheň,
postav ho i s vodou v něm.
^{Ezek 24:4}Nalož do něj kusy masa,
pěkné kýty, krásná plecka.
Naplň ho nejlepšími porcemi,
^{Ezek 24:5}ber nejvybranější jehněčí.
Naskládej pod něj polena
a pak to prudce vař,
ať to i s kostmi klokotá! ^[1488]

^{Ezek 24:6}Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Běda tomu městu vraždění! Běda hrnci plnému spáleniny, spáleniny, která nechce pustit! Vyhazuj z něho kus po kuse, jakkoli se ti namane. ^{Ezek 24:7}To město je naskrz krvavé! Nechávalo krev na holé skále, neprolévalo ji na hlíně, kde by ji přikryl prach. ^{Ezek 24:8}Aby se vzedmul hněv, aby vzplála pomsta, nechám tu krev na holé skále, aby nebyla přikryta!

^{Ezek 24:9}Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Běda tomu městu vraždění! Já sám teď navrším hranici. ^{Ezek 24:10}Více dříví, rozdmýchat plameny! Ať se to maso rozvaří na kaši a kosti ať se připálí! ^{Ezek 24:11}Prázdný hrnec ať se postaví na žhavé uhlí, ať se rozpálí a jeho měď se rozžhaví, ať se ta nečistota v něm roztaví a ta připálenina zmizí. ^{Ezek 24:12}Marné snažení. Hrnec je plný spáleniny, která nepouští. Do ohně s tím!

^{Ezek 24:13}Tvá nečistota je ve zvrhlosti. Snažil jsem se tě očistit, ale ty ses nedala. Proto nebudeš zbavena své nečistoty, dokud se neutiší můj hněv proti tobě. ^{Ezek 24:14}To říkám já Hospodin. Už to přichází, já to učiním. Nenechám to být, neslituji se, nepolevím. Za tvé způsoby a skutky tě odsoudím, praví Panovník Hospodin.“

Nebudete truchlit

^{Ezek 24:15}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 24:16}„Synu člověčí, jedinou ranou tě zbavím potěchy tvých očí. Nesmíš však truchlit ani plakat, neukápne ti ani slza. ^{Ezek 24:17}Jen tiché sténání – nekonej žádné smuteční obřady. Hlavu si pokrývej jako obvykle, na nohou si nech střevíce, neměj závoj přes obličej a smuteční chléb nejez.“

^{Ezek 24:18}Ráno jsem o tom říkal lidem – a večer mi zemřela žena. Druhý den jsem udělal, co mi bylo přikázáno.

^{Ezek 24:19}Lidé mi říkali: „Co to děláš? Nepovíš nám, co to má pro nás znamenat?“

^{Ezek 24:20}Odpověděl jsem jim: „Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 24:21}Řekni domu Izraele: Tak praví Panovník Hospodin – Hle, znesvětím svoji svatyni, tu pevnost, jíž jste se chlubili, potěchu vašich očí a tužbu vašich duší. Až vaši synové a dcery, které jste po sobě nechali, padnou za oběť meči, ^{Ezek 24:22}budete dělat to, co já: žádný závoj přes obličej, žádný smuteční chléb, ^{Ezek 24:23}hlavy pokryté jako obvykle a na nohou střevíce. Žádné truchlení, žádný pláč. Budete jen skomírat ve svých vinách a mezi sebou naříkat. ^{Ezek 24:24}Ezechiel se vám stane znamením. Přesně co dělá on, budete dělat i vy. Až to přijde, poznáte, že já jsem Panovník Hospodin.

^{Ezek 24:25}Poslouchej, synu člověčí. V den, kdy je zbavím jejich pevnosti, jejich radosti a chlouby, potěchy jejich očí a tužby jejich duší, vezmu jim také syny a dcery. ^{Ezek 24:26}V ten den za tebou přijde uprchlík, aby ti to oznámil. ^{Ezek 24:27}V den, kdy se s ním setkáš, se ti otevřou ústa a budeš s ním moci hovořit. Promluvíš a přestaneš být němý. ^[1489] Tak se jim staneš znamením, aby poznali, že já jsem Hospodin.“

Soud nad národy

Kapitola 25

Proti Amonu

^{Ezek 25:1}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 25:2}„Synu člověčí, obrať se proti Amoncům a prorokuj proti nim. ^{Ezek 25:3}Řekni: Slyšte, Amonci, slovo Panovníka Hospodina! Tak praví Panovník Hospodin – Protože jsi volal ‚Hohó!‘ nad mou svatyní, když byla znesvěcena, a nad izraelskou zemí, když byla zpustošena, a nad domem Judy, když šli do vyhnanství, ^{Ezek 25:4}proto tě teď vydám do vlastnictví kmenům z východu. Utáboří se u tebe a postaví si tam příbytky, tvou úrodu ti snědí a mléko vypijí. ^{Ezek 25:5}Z Raby udělám velbloudí pastviště a z kraje Amonců pastvinu pro ovce. Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin.

^{Ezek 25:6}Tak praví Panovník Hospodin: Protože jsi tleskal a dupal a s takovou chutí se zlomyslně radoval nad izraelskou zemí, ^{Ezek 25:7}proto teď na tebe vztáhnu ruku a dám tě za kořist národům. Vymýtím tě mezi národy a vyhladím tě mezi zeměmi. Až tě vyhubím, poznáš, že já jsem Hospodin.“

Proti Moábu

^{Ezek 25:8}„Tak praví Panovník Hospodin: Protože Moáb a Seír říkají: ‚Dům Judy je přece stejný jako všechny národy,‘ ^{Ezek 25:9}proto teď zpřístupním moábské srázy počínaje chloubou země, hraničními městy Bet-ješimot, Baal-meon a Kiriatajim. ^{Ezek 25:10}Vydám je spolu s Amonci do vlastnictví kmenům z východu, takže po Amoncích nezbude mezi národy ani památky. ^{Ezek 25:11}Až v Moábu vykonám své rozsudky, poznají, že já jsem Hospodin.“

Proti Edomu

^{Ezek 25:12}„Tak praví Panovník Hospodin: Protože se Edom tolik mstil domu Judy a velice se tou pomstou provinil, ^{Ezek 25:13}proto tak praví Panovník Hospodin: Vztáhnu svou ruku na Edom, vyhladím z něj lidi i dobytek a obrátím jej v sutiny. Od Temanu až k Dedanu budou padat mečem. ^{Ezek 25:14}Pomstím se na Edomu skrze Izrael, svůj lid, který dá Edomu pocítit můj hněv a rozhořčení. Tehdy poznají mou pomstu, praví Panovník Hospodin.“

Proti Filištínům

^{Ezek 25:15}„Tak praví Panovník Hospodin: Protože se Filištíni tolik mstili, protože se s chutí zlomyslně mstili a s odvěkou nenávistí hubili, ^{Ezek 25:16}proto tak praví Panovník Hospodin: Napřahuji ruku proti Filištínům. Vyhladím ty Kréťany, vyhubím zbytky obyvatel pobřeží. ^{Ezek 25:17}Strašlivě se na nich pomstím, až je potrestám ve svém rozhořčení. Až jim dám pocítit svoji pomstu, poznají, že já jsem Hospodin.“

Kapitola 26

Proti Týru

^{Ezek 26:1}Jedenáctého měsíce dvanáctého ^[1490] roku, hned prvního dne toho měsíce, ^[1491] jsem dostal slovo Hospodinovo: ^{Ezek 26:2}„Synu člověčí, protože Týr nad Jeruzalémem volal, ‚Hohó, brána národů je rozražena, otevřela se mi dokořán, zbohatnu na tom, že je zničena,‘ ^{Ezek 26:3}proto tak praví Panovník Hospodin: Týre, já jsem proti tobě! Jako moře žene své vlny, přiženu na tebe mnohé národy. ^{Ezek 26:4}Hradby Týru budou zbořeny a jeho věže strženy; vymetu z něj všechnu zeminu a nechám z něj jen holou skálu. ^{Ezek 26:5}Stane se ostrůvkem v moři, místem k sušení sítí! Ano, tak jsem promluvil, praví Panovník Hospodin. Stane se kořistí pro národy ^{Ezek 26:6}a jeho osady na pevnině budou vyvražděny mečem. Tehdy poznají, že já jsem Hospodin.

^{Ezek 26:7}Tak praví Panovník Hospodin: Hle – přivádím na Týr od severu Nabukadnezara, krále Babylonu, krále králů, s koni, vozy, jezdci a s nesčetnými vojsky. ^{Ezek 26:8}Tvé osady na pevnině vyvraždí mečem, postaví proti tobě obléhací val, navrší k tobě násep a zvedne proti tobě štít. ^{Ezek 26:9}Udeří na tvé hradby beranidly a tvé bašty zboří svými zbraněmi. ^{Ezek 26:10}Pokryje tě prach zvířený množstvím jeho koní a tvé hradby se budou třást rachotem jeho jízdy, kol a vozů, až přitáhne do tvých bran, jako se táhne do poraženého města. ^{Ezek 26:11}Kopyty svých koní zdupá všechny tvé ulice. Vyvraždí tvůj lid mečem a tvé mocné sloupy se zhroutí na zem. ^{Ezek 26:12}Vyplení tvé bohatství, ukořistí tvé zboží, tvé hradby prolomí, tvé skvostné domy zboří a tvé kamení, dříví i sutiny naházejí do vody. ^{Ezek 26:13}Tvé zvučné písně umlčím a hlas tvé citery už nikdy nezazní. ^{Ezek 26:14}Nechám z tebe jen holou skálu, staneš se místem, kde se suší sítě. Už nikdy nebudeš vystavěno! To říkám já Hospodin, praví Panovník Hospodin.

^{Ezek 26:15}Tak praví Panovník Hospodin: Týre, celé pobřeží se bude třást rachotem tvého pádu a sténáním tvých zraněných v tom hrozném vraždění. ^{Ezek 26:16}Všichni vládci moří sestoupí ze svých trůnů, odloží pláště, svlečou si zdobné šaty a přikryti hrůzou usednou na zemi, kde se budou třást bez ustání hrůzou nad tebou. ^{Ezek 26:17}Tehdy ti zazpívají tento žalozpěv:

Ach, jak jsi zhynulo,
obydlí mezi moři,
proslulé město,
kdysi moři vládnoucí!
Se všemi, kdo v tobě bydleli,
jste šířili hrůzu všude v okolí.
^{Ezek 26:18}Teď se však chvěje celé pobřeží
v den tvého zániku,
děs jímá mořské ostrovy –
už nejsi tu!

^{Ezek 26:19}Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Až tě učiním městem opuštěným, jako jsou města, kde se nebydlí, až se nad tebou zavře hlubina a mocné vody tě přikryjí, ^{Ezek 26:20}tehdy tě srazím jako mrtvolu do jámy k těm, kdo už dávno zesnuli. Nechám tě bydlet hluboko v podsvětí mezi pradávnými troskami spolu s těmi, kdo klesli do jámy. Nebudeš už obydleno, neobstojíš ^[1492] na zemi mezi živými! ^{Ezek 26:21}Učiním tě odstrašujícím znamením a zanikneš. Budou tě hledat, ale nikdo nikdy už tě nenajde, praví Panovník Hospodin.“

Kapitola 27

Žalozpěv nad Týrem

^{Ezek 27:1}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 27:2}„Synu člověčí, zazpívej žalozpěv nad Týrem. ^{Ezek 27:3}Řekni té bráně mořských cest, obchodnici s mnoha národy za mořem: Tak praví Panovník Hospodin.

Říkal jsi, Týre:
‚Jsem dokonalý v kráse!‘
^{Ezek 27:4}Tvé panství sahá daleko do moře,
dokonale krásně jsi vystavěn.
^{Ezek 27:5}Tvá prkna vyrobili z hermonských ^[1493] cypřišů,
na tvůj stěžeň vzali cedr z Libanonu,
^{Ezek 27:6}tvá vesla zhotovili z bášanských dubů,
z kyperských jedlí a slonoviny udělali palubu.
^{Ezek 27:7}Plachtu máš z pestrého kmentu z Egypta,
slouží ti jako zástava,
purpur a šarlat tě přikrývá
z břehů elišského ostrova.

^{Ezek 27:8}Sidonci a Arvaďané jsou tví veslaři,
mořští vlci z Týru tví kormidelníci.
^{Ezek 27:9}Z Byblosu máš zkušené řemeslníky,
aby opravovali tvé trhliny.
Všechny mořské lodi a jejich posádky
kotví u tebe, aby tvé zboží nabrali.

^{Ezek 27:10}Válečníci z Persie, Lydie i Libye
bojují za tebe.
Své štíty a přilby zavěsili na tobě,
aby přispěli ke tvé nádheře.
^{Ezek 27:11}Muži z Arvadu a Kilikie
stojí dokola na tvých zdech,
tvé bašty střeží Gamaďané.
Své pavézy zavěsili na tvých zdech
ke tvé dokonalé kráse.

^{Ezek 27:12}Taršiš ^[1494] s tebou vede obchody kvůli množství tvého bohatství; za tvé zboží nabízí stříbro, železo, olovo a cín.

^{Ezek 27:13}Řecko, Tubal i Mešek s tebou obchodují; za tvé zboží platí otroky a bronzovými nástroji.

^{Ezek 27:14}Bet-togarma nabízí za tvé zboží koně, spřežení a mezky.

^{Ezek 27:15}Rhodští ^[1495] muži s tebou obchodují, tvými zákazníky jsou mnohé ostrovy; platí ti ebenovým dřevem a sloními kly.

^{Ezek 27:16}Aram s tebou vede obchody kvůli množství tvého zboží; platí ti tyrkysem, purpurem, vyšívanými látkami, kmentem, korály a rubíny.

^{Ezek 27:17}Juda a Izrael s tebou obchodují; za tvé zboží platí minítským obilím, prosem, medem, olejem a balzámy.

^{Ezek 27:18}Damašek s tebou vede obchody kvůli množství tvého zboží a všelijakého bohatství; nabízí chelbonské víno, sacharskou vlnu ^{Ezek 27:19}a sudy vína z Uzalu nabízí výměnou za tvé zboží; platí i kovaným železem, kasií a skořicí.

^{Ezek 27:20}Dedan s tebou obchoduje sedlovými pokrývkami pro jízdu.

^{Ezek 27:21}Arabové a všichni kedarští princové jsou tvými zákazníky; platí ti jehňaty, kozly a berany.

^{Ezek 27:22}Kupci ze Sáby a Raemy s tebou obchodují; za tvé zboží platí zlatem, drahokamy a nejvzácnějšími balzámy.

^{Ezek 27:23}Cháran, Kanne, Eden i kupci ze Sáby, Asýrie a Kilmadu s tebou vedou obchody; ^{Ezek 27:24}obchodují s tebou vzácnými látkami, purpurovými plášti s výšivkami, pestrými koberci a pevně tkanými šňůrami.

^{Ezek 27:25}Zámořské lodi tvé zboží převážejí,
uprostřed moře jsi plně naložen.
^{Ezek 27:26}Na hlubinu zavezli tě tvoji veslaři,
uprostřed moře budeš
východním větrem roztříštěn!
^{Ezek 27:27}Tvé jmění, zboží i zásoby,
tví lodníci i kormidelníci,
ti, kdo opravují tvé trhliny,
všichni tví obchodníci a vojáci,
všichni ti, kdo k tobě patřili,
se vprostřed moře utopí
v den tvé záhuby.

^{Ezek 27:28}I břehy pevniny se zachvějí,
až tví námořníci spustí křik.
^{Ezek 27:29}Všichni veslaři své lodě opustí,
lodníci i všichni kormidelníci
stanou na zemi.
^{Ezek 27:30}Hlasitě se dají do křiku,
hořce zaúpějí nad tebou,
prachem si hlavu posypou,
svíjet se budou v popelu.
^{Ezek 27:31}Ve smutku nad tebou si vyholí hlavu
a pytlovinou se oblečou,
s hořkostí budou plakat nad tebou
a trpce se dají do křiku.
^{Ezek 27:32}Spustí nad tebou truchlivý žalozpěv
a zazpívají o tobě:
‚Kdo byl kdy Týru podobný,
zničenému uprostřed moří?‘

^{Ezek 27:33}Když vykládali tvé zboží ze zámoří,
sytil jsi mnohé národy;
množstvím tvého přepychového zboží
králové země bohatli.
^{Ezek 27:34}Teď tvůj vrak leží na dně moří;
tvé zboží i všichni, kdo k tobě patřili,
klesli do hlubin.
^{Ezek 27:35}Všichni obyvatelé pobřeží
jsou z tebe zděšeni,
jejich králové se chvějí strachy
se zkřivenými tvářemi.
^{Ezek 27:36}Obchodníci mezi národy
nad tebou jenom zasyčí.
Budeš odstrašujícím znamením –
zanikneš navěky!“

Kapitola 28

Žalozpěv nad vládcem Týru

^{Ezek 28:1}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 28:2}„Synu člověčí, řekni vládci Týru: Tak praví Panovník Hospodin –

Ve svojí pýše říkáš si:
‚Já jsem bůh!
Zaujímám božský trůn
uprostřed moří.‘
Přitom jsi člověk, žádný bůh,
i když si myslíš, jak jsi božský.
^{Ezek 28:3}Zřejmě jsi moudřejší než Daniel ^[1496]
a žádné tajemství ti není záhadné.
^{Ezek 28:4}Moudrostí a poznáním jsi získal bohatství,
zlatem a stříbrem sis truhly naplnil.
^{Ezek 28:5}V obchodování jsi byl tak šikovný,
že jsi své jmění rozmnožil,
a kvůli všemu tomu bohatství
zpychl jsi.

^{Ezek 28:6}Nuže, tak praví Panovník Hospodin:

Protože si myslíš, jak jsi božský,
^{Ezek 28:7}hle – přivedu na tebe cizáky,
ty nejukrutnější pohany.
Vytasí meče proti tvé skvělé moudrosti,
tu tvoji nádheru ti znesvětí.
^{Ezek 28:8}Nakonec tě srazí do jámy,
zahyneš hroznou smrtí
uprostřed moří.
^{Ezek 28:9}Budeš pak ještě říkat: ‚Já jsem bůh‘
tváří v tvář svým katům?
Budeš jen člověk, žádný bůh,
až padneš do rukou svých katů.
^{Ezek 28:10}Zahyneš smrtí neobřezanců,
rukama cizáků!

Ano, tak jsem promluvil, praví Panovník Hospodin.“

^{Ezek 28:11}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 28:12}„Synu člověčí, zpívej žalozpěv nad králem Týru a řekni mu – Tak praví Panovník Hospodin:

Byl jsi pečetí dokonalosti,
plný moudrosti a dokonale krásný.
^{Ezek 28:13}Byl jsi v Edenu, Boží zahradě,
všemi drahokamy ozdoben –
rubínem, topasem a jaspisem,
chrysolitem, onyxem a berylem,
safírem, tyrkysem a smaragdem ^[1497] –
to vše krásně osazené ve zlatě
klenotnickým dílem tepaném,
to vše připravené pro tebe
v den, kdy jsi byl stvořen.
^{Ezek 28:14}Byl jsi pomazaným cherubem,
určil jsem tě za ochránce.
Byl jsi na Boží svaté hoře,
mezi žhoucími kameny ses procházel.
^{Ezek 28:15}Byl jsi dokonalý na cestách svých
ode dne svého stvoření –
než jsi byl shledán zlým.

^{Ezek 28:16}Kvůli množství tvého obchodování
se tvé nitro naplnilo krutostí
a zhřešil jsi.
Proto jsem tě vykázal z Boží hory,
cherube ochránce, tebe jsem zapudil
z tvého místa mezi žhoucími kameny!
^{Ezek 28:17}Kvůli své kráse zpychl jsi,
kvůli své nádheře jsi moudrost zahodil.
Proto jsem tě tedy srazil k zemi,
před očima králů, aby tě viděli.

^{Ezek 28:18}Kvůli tomu, že máš tolik vin,
že jsi vlastní svatyně znesvětil
svými špinavými obchody,
vyvedl jsem z tebe plameny,
aby tě strávily.
Nechal jsem z tebe jen popel na zemi,
před očima všech, kdo tě viděli.
^{Ezek 28:19}Všichni, kdo tě znali mezi národy,
jsou z tebe zděšeni.
Jsi odstrašujícím znamením –
zanikl jsi navěky!“

Proti Sidonu

^{Ezek 28:20}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 28:21}„Synu člověčí, obrať se proti Sidonu. Prorokuj proti němu ^{Ezek 28:22}a řekni – Tak praví Panovník Hospodin:

Sidone, já jsem proti tobě
a na tobě se oslavím!
Poznají, že já jsem Hospodin,
až v něm vykonám své rozsudky,
až v něm dostojím své svatosti.
^{Ezek 28:23}Raním to město morem,
na jeho ulicích bude krev,
budou v něm padat mrtvoly,
kolem dokola meč je obklíčí –
a poznají, že já jsem Hospodin!

^{Ezek 28:24}Dům Izraele už nebude obklopen zlomyslnými sousedy, kteří jej bodají jako trní a píchají jako bodláčí. Tehdy poznají, že já jsem Panovník Hospodin.

^{Ezek 28:25}Tak praví Panovník Hospodin: Až shromáždím celý dům Izraele z národů, mezi něž byli rozptýleni, prokážu na nich svou svatost před očima pohanů. Tehdy pak budou bydlet ve své zemi, kterou jsem dal svému služebníku Jákobovi. ^{Ezek 28:26}Budou v ní bydlet bezpečně, budou si stavět domy a sázet vinice. Budou žít v bezpečí, až vykonám své rozsudky nad všemi zlomyslnými sousedy v jejich okolí. A tehdy poznají, že já jsem jejich Bůh, Hospodin.“

Kapitola 29

Proti Egyptu

^{Ezek 29:1}Dvanáctého dne desátého měsíce desátého roku ^[1498] jsem dostal slovo Hospodinovo: ^{Ezek 29:2}„Synu člověčí, obrať se proti faraonovi, králi Egypta, a prorokuj proti němu i celém Egyptu. ^{Ezek 29:3}Řekni mu: Tak praví Panovník Hospodin –

Já jsem proti tobě,
faraone, králi egyptský,
obludný krokodýle
rozvalený u řeky!
Říkáš si: ‚Mně patří Nil,
pro sebe jsem ho učinil.‘

^{Ezek 29:4}Já ti však do čelistí vrazím háky
a ty tvé nilské ryby
nechám přichytit na tvé šupiny.
Vytáhnu tě z tvého místa u řeky
i se všemi tvými nilskými rybami,
které se přichytily na tvé šupiny.
^{Ezek 29:5}Pohodím tě pak na poušti
i se všemi tvými nilskými rybami.
Budeš ležet jen tak na zemi,
neseberou tě, aby tě pohřbili.
Dám tě za potravu divé zvěři
i ptákům na nebi!

^{Ezek 29:6}Tak všichni obyvatelé Egypta poznají, že já jsem Hospodin.

Pro dům Izraele jsi byl
jen rákosovou holí.
^{Ezek 29:7}Jakmile se tě rukou chopili,
praskl jsi a bodl je až do podpaží.
Jakmile se o tebe opřeli,
zlomil ses, až jsi jim kyčle vykloubil. ^[1499]

^{Ezek 29:8}Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Hle, přivedu na tebe meč a vyhladím z tebe lidi i dobytek. ^{Ezek 29:9}Až z Egypta zbudou jen pusté trosky, poznají, že já jsem Hospodin.

Říkal jsi: ‚Mně patří Nil, já jsem ho učinil,‘ ^{Ezek 29:10}a proto jsem teď proti tobě i proti té tvé řece. Z Egypta nechám jen pusté trosky, zpustošený kraj od Migdolu po Asuán, až po habešskou hranici. ^{Ezek 29:11}Neprojde tudy lidská noha, dokonce ani noha zvířete a nebude se tam bydlet po čtyřicet let. ^{Ezek 29:12}Udělám z Egypta tu nejpustější ze všech zpustošených zemí a její města budou po čtyřicet let ta nejzbořenější ze všech měst. Rozptýlím Egypťany mezi národy a rozpráším je po zemích.

^{Ezek 29:13}Avšak toto praví Panovník Hospodin: Až těch čtyřicet let uplyne, shromáždím Egypťany z národů, mezi něž byli rozptýleni. ^{Ezek 29:14}Přivedu Egypťany zpět ze zajetí a navrátím je do Horního Egypta, do země, odkud pocházejí, a stanou se tam bezvýznamným královstvím. ^{Ezek 29:15}Bude bezvýznamnější než ostatní království a nebude se už vyvyšovat nad jiné národy. Udělám je tak nepatrnými, aby už nevládli nad národy. ^{Ezek 29:16}Egypt už nebude pro dům Izraele nadějí, ale připomínkou viny, že se obraceli za nimi. Tehdy poznají, že já jsem Panovník Hospodin.“

^{Ezek 29:17}Prvního dne prvního měsíce sedmadvacátého roku ^[1500] jsem dostal slovo Hospodinovo: ^{Ezek 29:18}„Synu člověčí, babylonský král Nabukadnezar při tažení proti Týru uložil svému vojsku tak těžkou službu, až měli všichni hlavy odřené a rozlámaná ramena. On ani jeho vojsko však za to tažení nezískali z Týru žádnou odměnu. ^{Ezek 29:19}Proto tak praví Panovník Hospodin: Hle – dávám babylonskému králi Nabukadnezarovi Egypt! Ať si odnese jeho bohatství, ať rabuje a plení, aby odměnil své vojáky. ^{Ezek 29:20}Odměnou za jeho služby, za to, co pro mě udělali, mu dávám Egypt, praví Panovník Hospodin.

^{Ezek 29:21}V onen den obdařím dům Izraele silou ^[1501] a tobě umožním mluvit mezi nimi otevřeně. Tehdy poznají, že já jsem Hospodin.“

Kapitola 30

Den Egypta

^{Ezek 30:1}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 30:2}„Prorokuj, synu člověčí. Řekni: Tak praví Panovník Hospodin –

Kvílejte:
‚Ach ten den!‘
^{Ezek 30:3}Neboť je blízko onen den,
Hospodinův den blíží se.
Den zahalený oblaky –
přichází čas pro národy!
^{Ezek 30:4}Na Egypt přijde meč
a úzkost na Habeš.
Až budou v Egyptě padat mrtvoly,
poberou jeho bohatství
a zboří jeho základy.

^{Ezek 30:5}Habeš i Libye, Lydie i celá Arábie, Kub i lid spojenecké země, ti všichni padnou mečem spolu s Egyptem.

^{Ezek 30:6}Tak praví Hospodin:

Padnou pomocníci Egypta,
jeho pyšná moc se zhroutí.
Od Migdolu až po Asuán
budou mečem koseni,
praví Panovník Hospodin!

^{Ezek 30:7}Egypt bude nejpustější ze všech zpustošených zemí a jeho města budou nejzbořenější ze všech měst. ^{Ezek 30:8}Tehdy poznají, že já jsem Hospodin, až v Egyptě zapálím oheň a jeho spojenci budou zničeni. ^{Ezek 30:9}V onen den ode mě vyrazí poslové na lodích, aby vyplašili Habešany z jejich bezpečí. V den Egypta budou sevřeni úzkostí. Hle – už to přichází!

^{Ezek 30:10}Tak praví Panovník Hospodin: Skrze babylonského krále Nabukadnezara skoncuji s egyptskými hordami. ^{Ezek 30:11}On a jeho vojsko, nejukrutnější z pohanů, budou posláni vyplenit zemi. Vytasí meče na Egypt a naplní tu zemi padlými. ^{Ezek 30:12}Tehdy vysuším vody Nilu a prodám tu zemi zloduchům. Tu zemi i všechno v ní zpustoším rukou cizáků. To říkám já Hospodin.

^{Ezek 30:13}Tak praví Panovník Hospodin: Vymýtím hnusné modly a s memfiskými bůžky skoncuji. V Egyptě už nikdy nepovstane vládce a já naplním egyptskou zem strachem. ^{Ezek 30:14}Zpustoším Horní Egypt, vypálím Soan a v Thébách vykonám své rozsudky. ^{Ezek 30:15}Na Pelusium, egyptskou pevnost, vyliji svůj hněv a thébské hordy vyhladím. ^{Ezek 30:16}Zažehnu v Egyptě takový oheň, že se Pelusium bude svíjet v bolestech, Théby budou vzaty útokem a Memfis sevřou nepřátelé za bílého dne. ^{Ezek 30:17}Mládenci z Heliopole a Bubastis padnou mečem a dívky půjdou do zajetí. ^{Ezek 30:18}V Dafné nastane temný den, až tam rozlámu egyptské jho a skončí tam jeho pyšná moc. To město tehdy přikryjí mraky a jeho dcery půjdou do zajetí. ^{Ezek 30:19}Vykonám v Egyptě své rozsudky a poznají, že já jsem Hospodin.“

Faraonovy paže

^{Ezek 30:20}Sedmého dne prvního měsíce jedenáctého roku ^[1502] jsem dostal slovo Hospodinovo: ^{Ezek 30:21}„Synu člověčí, přerazil jsem paži faraona, krále Egypta. Vidíš? Není ovázána ani léčena, nedostal dlahu ani žádný převaz, aby měl znovu sílu třímat meč.

^{Ezek 30:22}Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Hle – jsem proti faraonovi, králi Egypta! Přerazím mu obě paže, tu zdravou i tu zlomenou, a vyrazím mu z ruky meč. ^{Ezek 30:23}Rozptýlím Egypťany mezi národy a rozpráším je po zemích. ^{Ezek 30:24}Paže babylonského krále posílím a svůj vlastní meč mu vložím do ruky, ale faraonovy paže zpřerážím, takže před ním bude sténat, jako sténají ranění. ^{Ezek 30:25}Paže babylonského krále posílím, ale faraonovy paže budou svěšeny. Tak poznají, že já jsem Hospodin, až vložím svůj meč babylonskému králi do ruky a on jej napřáhne na Egypt. ^{Ezek 30:26}Až rozptýlím Egypťany mezi národy a rozpráším je po zemích, poznají, že já jsem Hospodin.“

Kapitola 31

Pyšný cedr

^{Ezek 31:1}Prvního dne třetího měsíce jedenáctého roku ^[1503] jsem dostal slovo Hospodinovo: ^{Ezek 31:2}„Synu člověčí, řekni faraonovi, králi Egypta, a jeho hordám:

Kdo se ti může vznešeností vyrovnat?

^{Ezek 31:3}Hle, Asýrie byla jak cedr v Libanonu
s krásnými větvemi a stinnou korunou,
cedr neobyčejného vzrůstu
se špicí sahající k oblakům.
^{Ezek 31:4}Vody mu daly jeho vzrůst,
tyčil se dík hlubokým pramenům
proudícím kolem jeho kořenů
dál k ostatním stromům v okolí.

^{Ezek 31:5}Takto se tyčil do výšky
nad všechny stromy v okolí.
Měl větví stále víc a víc,
jeho ratolesti rostly do délky,
dík množství vláhy košatil.
^{Ezek 31:6}Všichni ptáci hnízdili v jeho koruně,
pod jeho větvemi rodila všechna zvěř,
v jeho stínu žily všechny mocné národy.
^{Ezek 31:7}Svou velikostí byl nádherný
a svými dlouhými větvemi,
protože zapouštěl kořeny
až k vodám vydatným.

^{Ezek 31:8}Ani cedry v Boží zahradě
nebyly jemu naroveň;
jeho větvím se nerovnaly ani cypřiše,
platany nepředčily jeho haluze;
žádný strom v Boží zahradě
mu nebyl krásou podoben.
^{Ezek 31:9}Udělal jsem ho nádherně,
tak bohatým na větve;
celý Eden mu mohl závidět –
všechny stromy v Boží zahradě!

^{Ezek 31:10}Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Protože se tyčil tak vysoko a špicí sahal až k oblakům, takže jeho srdce tou výškou zpychlo, ^{Ezek 31:11}vydám jej do rukou vůdce národů, aby s ním naložil, jak si za svou špatnost zaslouží. Zavrhl jsem ho ^{Ezek 31:12}a cizáci, ti nejukrutnější mezi pohany, jej porazili a nechali ho být. Jeho větve padly na hory i všechna údolí, jeho haluze leží polámány ve všech roklích na zemi. Všechny národy země opustily jeho stín a nechaly ho být. ^{Ezek 31:13}Na jeho padlém kmeni hnízdí všelijací ptáci a mezi jeho větvemi je všelijaká zvěř. ^{Ezek 31:14}To proto, aby se už žádné stromy u vody takto netyčily do výšky, aby svou špicí nesahaly k oblakům a ve své pýše se nestavěly nad ostatní stromy napájené vodami. Jeden jak druhý přece musí umřít – směřují pod zem mezi smrtelníky, kteří sestupují do jámy.

^{Ezek 31:15}Tak praví Panovník Hospodin: V den, kdy sestoupil do podsvětí, zahalil jsem hlubinu smutkem nad ním; zadržel jsem její prameny, až se ty vydatné vody zastavily. I Libanon jsem kvůli němu zachmuřil a všechny lesní stromy kvůli němu povadly. ^{Ezek 31:16}Rachotem jeho pádu jsem rozechvěl národy, když jsem ho srazil do podsvětí k těm, kdo klesli do jámy. Pod zemí tehdy došly útěchy všechny stromy Edenu, ty nejlepší ze skvělých stromů napájených v Libanonu. ^{Ezek 31:17}I ony totiž jako on sestoupily do podsvětí k mečem pobitým, stejně jako jeho spojenci žijící v jeho stínu mezi národy.

^{Ezek 31:18}Který strom v Edenu se ti mohl slávou a vznešeností vyrovnat? Stejně jako ty edenské stromy však skončíš mezi neobřezanci dole pod zemí, ulehneš k mečem pobitým.

Tak je tomu s faraonem a se všemi jeho hordami, praví Panovník Hospodin.“

Kapitola 32

Žalozpěv nad Faraonem

^{Ezek 32:1}Prvního dne dvanáctého měsíce dvanáctého roku ^[1504] jsem dostal slovo Hospodinovo: ^{Ezek 32:2}„Synu člověčí, zpívej žalozpěv nad faraonem, králem Egypta, a řekni mu:

Považuješ se za lva národů?
Připomínáš spíš mořskou obludu!
Brouzdáš se svými řekami,
nohama plácáš do vody
a čeříš bahno v potocích. ^[1505]

^{Ezek 32:3}Tak praví Panovník Hospodin:

Roztáhnu na tebe svoji síť
a sejdou se mnohé národy,
aby tě mou sítí vytáhly.
^{Ezek 32:4}Pohodím tě pak na souši
a budeš ležet jen tak na zemi.
Přivedu na tebe veškeré ptáky
a všechnu zvěř tebou nasytím.
^{Ezek 32:5}Rozházím tvé maso po kopcích
a tvou zdechlinou zaplním údolí.
^{Ezek 32:6}Napojím zemi tvojí kaluží,
tvá krev dosáhne až k pohořím,
budou tě plné všechny rokliny!

^{Ezek 32:7}Až zdechneš, nebe zakryji
a hvězdy na něm zatemním;
slunce ukryji za mraky
a měsíc nevydá svůj svit.
^{Ezek 32:8}Všechna světla, jež září na nebi,
kvůli tobě zatemním
a tvoji zem ponořím do tmy,
praví Panovník Hospodin.

^{Ezek 32:9}Mnohé národy znepokojím v srdci,
až tvé kusy roznesu mezi pohany,
do zemí, o nichž netušíš.
^{Ezek 32:10}Mnohé národy tebou vyděsím;
jejich králům vstanou hrůzou vlasy,
až jim zamávám mečem před tváří.
Strachy o život se bude třást bez ustání
jeden každý z nich
v den tvé záhuby.

^{Ezek 32:11}Tak totiž praví Panovník Hospodin:

Meč babylonského krále
se chystá na tebe!
^{Ezek 32:12}Nechám tu tvoji hordu padnout
mečem hrdinů –
nejukrutnějších ze všech pohanů,
kteří rozdrtí pýchu Egypta
a celá jeho horda bude zničena.

^{Ezek 32:13}Vyhubím i všechen jeho dobytek
na březích velkých řek.
Už je nerozčeří noha člověka,
nezkalí je ani zvířecí kopyta.
^{Ezek 32:14}Tehdy ty jejich vody ustálím
a nechám je plynout podobné oleji,
praví Panovník Hospodin.

^{Ezek 32:15}Až Egypt zcela zpustoším
a zbavím tu zemi všeho v ní,
až pobiji všechny, kdo v ní bydleli,
tehdy poznají, že já jsem Hospodin.

^{Ezek 32:16}Toto je žalozpěv určený k truchlení. Ať jej zpívají dcery národů! Ať jej zpívají nad Egyptem a všemi jeho hordami, praví Panovník Hospodin.“

Farao v podsvětí

^{Ezek 32:17}Patnáctého dne téhož měsíce dvanáctého roku ^[1506] jsem dostal slovo Hospodinovo: ^{Ezek 32:18}„Synu člověčí, truchli spolu s dcerami vznešených národů nad egyptskými hordami. Pošli je do podsvětí k těm, kdo klesli do jámy:

^{Ezek 32:19}‚Jsi snad lepší než ostatní?
Dolů! K neobřezaným ulehni!‘

^{Ezek 32:20}Padnou uprostřed mečem pobitých. Meč je tasen; Egypt už odvádějí i se všemi jeho hordami. ^{Ezek 32:21}Mocní hrdinové o něm a jeho spojencích promluví zprostřed záhrobí:

‚Už jsou dole!
Ulehli k neobřezancům pobitým mečem!‘

^{Ezek 32:22}Bude tam Asýrie a celá její armáda – jejich hroby všude dokola! Ti všichni padli a mečem pobiti ^{Ezek 32:23}pohřbeni byli do jámy nejhlubší. Kolem jejího hrobu všude dokola leží její armáda. Ti, kdo šířili hrůzu v zemi živých, padli, mečem pobiti.

^{Ezek 32:24}Bude tam Elam a celá jeho horda – kolem jeho hrobu všude dokola! Ti všichni padli a mečem pobiti sestoupili neobřezaní do podsvětí. Ti, kdo šířili hrůzu v zemi živých, teď snášejí hanbu s těmi, kdo klesli do jámy. ^{Ezek 32:25}Ustlali mu lůžko mezi padlými – celá jeho horda má hroby všude dokola! Všichni ti neobřezanci byli mečem pobiti, protože šířili hrůzu v zemi živých, a tak teď snášejí hanbu s těmi, kdo klesli do jámy. Jsou uloženi mezi padlými.

^{Ezek 32:26}Bude tam i Mešek, Tubal a celá jeho horda – jejich hroby všude dokola! Všichni ti neobřezanci byli mečem pobiti, protože šířili hrůzu v zemi živých. ^{Ezek 32:27}Neleží ale mezi dávnými ^[1507] hrdiny, kteří sestoupili do podsvětí ve válečné zbroji, s hlavou položenou na meči a se štítem, ^[1508] jenž přikrýval jejich kosti tenkrát, když se země živých děsila před těmi hrdiny. ^{Ezek 32:28}Ty však budeš ležet zmrzačen mezi neobřezanci pobitými mečem.

^{Ezek 32:29}Bude tam i Edom se svými králi a knížaty. I přes svou udatnost byli uloženi k mečem pobitým. I oni leží s neobřezanci, s těmi, kdo klesli do jámy.

^{Ezek 32:30}Budou tam všichni severní vladaři spolu se všemi Sidonci. Přes hrůzu, již budili svou udatností, sestoupili i oni s hanbou k pobitým. Teď leží neobřezaní mezi mečem padlými a snášejí hanbu s těmi, kdo klesli do jámy.

^{Ezek 32:31}Až je farao s celým svým vojskem uvidí, dojde útěchy nad všemi svými hordami pobitými mečem, praví Panovník Hospodin. ^{Ezek 32:32}Pustím totiž svou hrůzu do země živých a farao se všemi svými hordami bude položen mezi neobřezance padlé mečem, praví Panovník Hospodin.“

Obnova Izraele

Kapitola 33

Odvraťte se od svých cest

^{Ezek 33:1}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 33:2}„Synu člověčí, promluv ke svým krajanům a řekni jim: Když přivedu na některou zemi meč, lid té země ze svého středu vybere jednoho muže a ustanoví si ho za strážce. ^{Ezek 33:3}Jakmile uvidí, že na tu zem jde meč, zatroubí na polnici a všechny varuje. ^{Ezek 33:4}Když někdo uslyší zvuk polnice, ale nedá na varování a ten meč přijde a zabije ho, jeho krev padne na jeho hlavu. ^{Ezek 33:5}Slyšel zvuk polnice, ale nedal na varování – jeho krev padne na něj. Kdyby dal na varování, mohl se zachránit. ^{Ezek 33:6}Pokud však strážce uvidí, že jde meč, ale nezatroubí na polnici, aby lid varoval, a meč přijde a někoho z nich zabije, pak takový zemře za své viny, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti toho strážce.

^{Ezek 33:7}Synu člověčí, ustanovil jsem tě strážcem domu Izraele. ^[1509] Jakmile uslyšíš slovo z mých úst, vyřiď jim mé varování. ^{Ezek 33:8}Když řeknu ničemovi: ‚Ničemo, musíš zemřít,‘ ale ty nepromluvíš, abys toho ničemu varoval před jeho cestou – pak ten ničema zemře za své viny, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti tebe. ^{Ezek 33:9}Pokud jsi však ničemu varoval, ať se odvrátí od své cesty, ale on se od ní neodvrátil – pak zemře za své viny, ale ty se zachráníš.

^{Ezek 33:10}Synu člověčí, řekni domu Izraele – Mluvíte takto: ‚Naše přestupky a hříchy na nás doléhají a skomíráme kvůli nim. Jak bychom mohli žít?‘ ^{Ezek 33:11}Řekni jim: Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, nemám zalíbení ve smrti ničemy. Chci raději, aby se ničema od své cesty odvrátil a žil! Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč máte umírat, dome Izraele? ^[1510]

^{Ezek 33:12}Synu člověčí, řekni svým krajanům: Jakmile se spravedlivý vzbouří, jeho spravedlnost ho nezachrání. Jakmile se ničema odvrátí od své ničemnosti, jeho ničemnost ho nezničí. Jakmile spravedlivý začne hřešit, nebude už moci žít ze své spravedlnosti. ^{Ezek 33:13}Řeknu-li spravedlivému: ‚Jistěže budeš žít,‘ a on začne spoléhat na svou spravedlnost a páchat bezpráví, žádné jeho spravedlivé skutky už nebudou vzpomenuty. Zemře kvůli bezpráví, jehož se dopustil. ^{Ezek 33:14}Řeknu-li ničemovi: ‚Musíš zemřít,‘ a on se od svého hříchu odvrátí a začne jednat poctivě a spravedlivě, ^{Ezek 33:15}takže ten ničema vrátí, co vzal do zástavy, nahradí, co uloupil, začne se řídit životodárnými pravidly a přestane páchat bezpráví – takový nezemře, takový jistě bude žít. ^{Ezek 33:16}Žádné hříchy, jichž se dopustil, mu nebudou připomínány. Jednal poctivě a spravedlivě – jistěže bude žít. ^[1511]

^{Ezek 33:17}Tví krajané ale říkají: ‚Hospodin je ve svém jednání vrtkavý.‘ ^[1512] Jsou to však oni, kdo je vrtkavý ve svém jednání! ^{Ezek 33:18}Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a páchá bezpráví, musí kvůli tomu zemřít. ^{Ezek 33:19}Když se ničema odvrátí od své ničemnosti a jedná poctivě a spravedlivě, smí díky tomu žít. ^{Ezek 33:20}Vy ale říkáte: ‚Hospodin je ve svém jednání vrtkavý.‘ Budu vás soudit, dome Izraele, každého podle jeho jednání!“

Měli mezi sebou proroka

^{Ezek 33:21}Pátého dne desátého měsíce dvanáctého roku našeho vyhnanství ^[1513] ke mně přišel uprchlík z Jeruzaléma se slovy: „Město padlo!“ ^{Ezek 33:22}Večer před jeho příchodem na mně spočinula ruka Hospodinova, a než ke mně ten uprchlík ráno přišel, Hospodin mi otevřel ústa. Má ústa se otevřela a přestal jsem být němý. ^[1514]

^{Ezek 33:23}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 33:24}„Synu člověčí! Obyvatelé rozvalin v izraelské zemi říkají: ‚Abraham byl sám a získal tuto zemi. Nás je mnoho a ta země nám patří!‘

^{Ezek 33:25}Nuže, řekni jim – Tak praví Panovník Hospodin: Jíte maso s krví, vzhlížíte ke svým hnusným modlám, proléváte krev, a ještě chcete vládnout zemi? ^{Ezek 33:26}Spoléháte se na svůj meč, pácháte ohavnost, kdekdo przní manželku svého bližního, a ještě chcete vládnout zemi?

^{Ezek 33:27}Řekni jim – Tak praví Panovník Hospodin: Jakože jsem živ, ti, kdo jsou v rozvalinách, padnou mečem; ty, kdo jsou na venkově, dám za potravu zvěři a ti, kdo se opevnili ve skalách a jeskyních, pomřou morem. ^{Ezek 33:28}Obrátím tu zem v nejpustější pustinu a její pyšná moc tehdy skončí. Izraelské hory natolik zpustnou, že tudy nikdo ani nepůjde. ^{Ezek 33:29}Obrátím tu zem v nejpustější pustinu kvůli všem ohavnostem, které páchali, a tehdy poznají, že já jsem Hospodin.

^{Ezek 33:30}Synu člověčí! Tví krajané si o tobě povídají mezi zdmi i u dveří a jedni druhým říkají: ‚Pojďte, poslechneme si, jaké slovo přišlo od Hospodina.‘ ^{Ezek 33:31}Přichází jich k tobě celé zástupy a sedají si před tebou jako můj lid, aby si poslechli tvá slova, ale nejednají podle nich. Ústa mají plná vroucí lásky, v srdci však následují mrzký zisk. ^{Ezek 33:32}Nejsi pro ně víc než zpěvák milostných písní, co umí krásně zpívat a pěkně hrát; vyslechnou si tvá slova, ale nejednají podle nich. ^{Ezek 33:33}Až to však přijde – a hle, už to přichází – tehdy poznají, že měli mezi sebou proroka.“ ^[1515]

Kapitola 34

Vy jste mé ovce

^{Ezek 34:1}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 34:2}„Synu člověčí, prorokuj proti pastýřům Izraele. Prorokuj a řekni těm pastýřům – Tak praví Panovník Hospodin: Běda vám, pastýři Izraele, kteří pasete sami sebe! Nemají se snad pastýři starat o ovce? ^{Ezek 34:3}Tvaroh jíte, vlnou se oblékáte, vykrmené kusy zabíjíte, ale o ovce se nestaráte. ^{Ezek 34:4}Nemohoucí neposilujete, nemocné neléčíte, zraněné neovazujete, zaběhlé nepřivádíte zpět, ztracené nehledáte, ale surově a krutě nad nimi panujete. ^{Ezek 34:5}Rozutekly se, protože neměly pastýře, a staly se potravou kdejaké divé zvěře. Rozutekly se – ^{Ezek 34:6}mé ovce bloudí po všech kopcích, po každém vyšším návrší. Mé ovce jsou rozptýleny po vší zemi a nikdo je nehledá, nikdo nejde za nimi.

^{Ezek 34:7}Proto, pastýři, slyšte slovo Hospodinovo: ^{Ezek 34:8}Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin – Protože se mé ovce bez pastýře staly kořistí a potravou kdejaké divé zvěře a protože mí pastýři nehledají mé ovce, ale starají se sami o sebe, a nikoli o mé ovce, ^{Ezek 34:9}proto, vy pastýři, slyšte slovo Hospodinovo. ^{Ezek 34:10}Tak praví Panovník Hospodin: Hle – jsem proti těm pastýřům! Budu je volat k odpovědnosti za své ovce a už je nenechám dělat pastýře, takže se ti pastýři už nebudou moci starat sami o sebe. Vyrvu jim své ovce ze chřtánu; už se jimi živit nebudou!

^{Ezek 34:11}Ano, tak praví Panovník Hospodin: Hle – já sám půjdu hledat své ovce a najdu je. ^{Ezek 34:12}Jako pastýř shledává své stádo, když se mu ovce zatoulaly, tak vyhledám své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam byly rozptýleny v onen temný a chmurný den. ^{Ezek 34:13}Vyvedu je z národů, shromáždím je ze zemí a přivedu je zpátky do vlasti. Budu je pást na izraelských horách, při potocích a u všech osad v jejich zemi. ^{Ezek 34:14}Budu je pást na dobrých pastvinách. Na výšinách izraelských hor pro ně bude pastva, tam budou odpočívat na krásných loukách a pást se na vydatných pastvinách v izraelských horách. ^{Ezek 34:15}Své ovce budu pást já sám a nechám je odpočívat, praví Panovník Hospodin. ^{Ezek 34:16}Ztracenou vyhledám, zaběhlou přivedu, zraněnou ovážu, nemocnou posílím, ale tučnou a silnou zahubím. Budu je pást ve spravedlnosti.

^{Ezek 34:17}Vám, svým ovcím, pak Panovník Hospodin praví: Hle – budu soudit mezi jednotlivými ovcemi a mezi kozly a berany. ^{Ezek 34:18}Nestačí vám pást se na dobrých pastvinách? To musíte zbytek pastvin podupat? Nestačí vám pít průzračnou vodu? Musíte tu zbývající kalit nohama? ^{Ezek 34:19}To se mé ovce musí pást na tom, co jste zdupali, a pít, co jste nohama zkalili?

^{Ezek 34:20}Nuže, Panovník Hospodin jim praví: Hle – já sám budu soudit mezi vykrmenými a hubenými ovcemi. ^{Ezek 34:21}Protože se tlačíte boky i rameny a svými rohy trkáte všechny nemohoucí, až jste je odehnali pryč, ^{Ezek 34:22}proto své ovce zachráním, aby už nebyly za kořist. Budu soudit mezi jednotlivými ovcemi.

^{Ezek 34:23}Ustanovím nad nimi jednoho pastýře, který je bude pást – svého služebníka Davida. On bude jejich pastýřem a bude se o ně starat. ^{Ezek 34:24}Já Hospodin budu jejich Bohem a můj služebník David bude mezi nimi vůdcem. To říkám já Hospodin.

^{Ezek 34:25}Uzavřu s nimi smlouvu pokoje a odstraním z jejich země dravou zvěř, takže budou i na pustině bydlet v bezpečí a spát i po lesích. ^{Ezek 34:26}Učiním je i celé okolí své hory požehnáním. V patřičný čas jim sešlu déšť; požehnání bude pršet jako průtrže! ^{Ezek 34:27}Stromy v sadu vydají ovoce, země vydá úrodu a budou žít ve své vlasti v bezpečí. Tehdy poznají, že já jsem Hospodin, až rozlámu jejich jho na kusy a vysvobodím je z moci těch, kdo je drželi v otroctví. ^{Ezek 34:28}Už nebudou kořistí pro pohany, nebudou potravou divé zvěři. Budou žít v bezpečí a nikdo je nevyděsí. ^{Ezek 34:29}Způsobím, že jejich setba slavně poroste. Nebudou už v té zemi trpět hladem a nebudou už snášet posměch pohanů. ^{Ezek 34:30}Tehdy poznají, že já Hospodin, jejich Bůh, jsem s nimi a že oni, dům Izraele, jsou můj lid, praví Panovník Hospodin. ^{Ezek 34:31}Vy jste mé ovce – lidské ovce na mé pastvině – a já jsem váš Bůh, praví Panovník Hospodin.“

Kapitola 35

Soud nad Edomem

^{Ezek 35:1}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 35:2}„Synu člověčí, obrať se proti pohoří Seír ^[1516] a prorokuj proti němu. ^{Ezek 35:3}Řekni mu – Tak praví Panovník Hospodin: Hle, já jsem proti tobě, pohoří Seír! Vztáhnu na tebe ruku a obrátím tě ve zpustošenou pustinu. ^{Ezek 35:4}Tvá města nechám ležet v troskách a zbude z tebe pustina. Tehdy poznáš, že já jsem Hospodin.

^{Ezek 35:5}Kvůli své dávné nenávisti jsi vydalo syny Izraele napospas meči, když přišel čas jejich neštěstí, čas zúčtování s jejich vinami. ^{[1517]Ezek 35:6}Proto, jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, vydám tě krveprolití a krev se ti bude lepit na paty. Když ti nevadilo krveprolití, bude se ti krev lepit na paty! ^{Ezek 35:7}Obrátím pohoří Seír ve zpustošenou pustinu a zahubím každého, kdo by tudy šel nebo se tudy navracel. ^{Ezek 35:8}Naplním tvé hory mrtvolami. Na tvých stráních, v údolích i ve všech roklích budou padat mečem pobití. ^{Ezek 35:9}Způsobím, že z tebe zbude věčná pustina; tvá města zůstanou neobydlena. Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin.

^{Ezek 35:10}Říkáš: ‚Oba ty národy mi patří, obě ty země obsadím‘ ^[1518] – jenže tam bydlí Hospodin! ^{Ezek 35:11}Proto, jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, tvůj nenávistný hněv a závist vůči nim ti odplatím a dám se mezi nimi poznat, až tě budu soudit. ^{Ezek 35:12}Tehdy poznáš, že já Hospodin jsem slyšel všechny tvé urážky proti izraelským horám. Prý: ‚Je z nich pustina, můžeme je klidně spolykat!‘ ^{Ezek 35:13}Takovými řečmi jste se chlubili proti mně, chrlili jste svá slova proti mně. Já jsem to ale slyšel.

^{Ezek 35:14}Tak praví Panovník Hospodin: K radosti celého světa tě zpustoším! ^{Ezek 35:15}Tvou radost nad zpustošením dědictví domu Izraele ti odplatím: Budeš zpustošeno, pohoří Seír, i celý Edom se vším všudy! Tehdy poznají, že já jsem Hospodin.“

Kapitola 36

Izrael se vrátí

^{Ezek 36:1}„Synu člověčí, prorokuj o izraelských horách. Řekni: Izraelské hory, slyšte slovo Hospodinovo. ^{Ezek 36:2}Tak praví Panovník Hospodin – Nepřítel nad vámi volal: ‚Hohó, ty dávné výšiny teď patří nám!‘ ^{Ezek 36:3}Proto prorokuj a řekni: Tak praví Panovník Hospodin. Protože vás pustošili a drtili ze všech stran, aby si vás zbytek národů mohl rozebrat, a protože vás lidé pomlouvají a očerňují vás, ^{Ezek 36:4}proto, izraelské hory, slyšte slovo Panovníka Hospodina. Toto praví Panovník Hospodin horám a výšinám, stržím a roklinám, zpustošeným troskám a opuštěným městům, která se stala kořistí zbytku národů a všem dokola jsou jen k posměchu.

^{Ezek 36:5}Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Ano, mluvil jsem v planoucím horlení proti zbytku národů i proti Edomu – proti všem, kdo si s nezřízenou radostí drze přivlastnili mou zemi, aby ukořistili její pastviny. ^{Ezek 36:6}Proto prorokuj o izraelské zemi a řekni horám a výšinám, stržím a roklinám: Tak praví Panovník Hospodin. Hle – mluvím zuřivě rozhorlen, protože se vám posmívali pohané. ^{Ezek 36:7}Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Přísahám, že pohanům kolem vás se také budou posmívat!

^{Ezek 36:8}Vy, izraelské hory, se však budete jen zelenat a ponesete ovoce mému lidu, Izraeli, jenž se už brzy vrátí. ^{Ezek 36:9}Vždyť já jsem přece s vámi! Obrátím k vám svou tvář a budou vás znovu orat a osívat. ^{Ezek 36:10}Rozmnožím vaše obyvatele – celý a úplný dům Izraele – aby znovu obydleli města a vystavěli, co leží v troskách. ^{Ezek 36:11}Rozmnožím vaše lidi i zvířata a budou se množit a rozmáhat. Osídlím vás jako za starodávna a budu k vám ještě štědřejší než kdysi. Tak poznáte, že já jsem Hospodin. ^{Ezek 36:12}Znovu k vám přivedu lidi; Izrael, můj vlastní lid, vás obsadí a budete jejich dědictvím. Už nikdy je nepřipravíte o děti.

^{Ezek 36:13}Tak praví Panovník Hospodin. Protože o tobě říkají: ‚Ta země požírá lidi a připravuje vlastní národ o děti,‘ ^{Ezek 36:14}proto už nebudeš požírat lidi a nebudeš už připravovat svůj národ o děti, praví Panovník Hospodin. ^{Ezek 36:15}Nenechám už tě poslouchat posměch pohanů, nebudeš už muset snášet urážky národů a nikdy už nepřivedeš svůj národ k pádu, praví Panovník Hospodin.“

Dám vám nové srdce

^{Ezek 36:16}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 36:17}„Synu člověčí, když dům Izraele ještě žil ve vlastní zemi, svými způsoby a skutky ji poskvrnil. Jejich způsoby byly v mých očích nečisté jako ženské krvácení. ^{[1519]Ezek 36:18}Vylil jsem tedy na ně svůj hněv, neboť v té zemi prolévali krev a poskvrnili ji svými hnusnými modlami. ^{Ezek 36:19}Rozptýlil jsem je mezi národy, takže jsou rozprášeni po zemích. Odsoudil jsem je za jejich způsoby a skutky. ^{Ezek 36:20}Kamkoli ale mezi národy přišli, všude mé svaté jméno znesvětili. Říkalo se totiž o nich: ‚Jsou Hospodinův lid, ale z jeho země museli odejít.‘ ^{Ezek 36:21}Proto jsem byl pohnut lítostí nad svým svatým jménem, které dům Izraele znesvětil mezi národy, kamkoli přišli.

^{Ezek 36:22}Proto řekni domu Izraele – Tak praví Panovník Hospodin: Nedělám to kvůli vám, dome Izraele, ale kvůli svému svatému jménu, které jste znesvětili mezi národy, kamkoli jste přišli. ^{Ezek 36:23}Posvětím své veliké jméno, znesvěcené mezi národy, jméno, které jste mezi nimi znesvětili. Tehdy národy poznají, že já jsem Hospodin – až na vás před jejich očima prokážu, jak jsem svatý, praví Panovník Hospodin.

^{Ezek 36:24}Posbírám vás z pohanů, shromáždím vás ze všech zemí a přivedu vás zpět do vlasti. ^{Ezek 36:25}Pokropím vás čistou vodou a budete čistí. Ode vší vaší nečistoty a ode všech vašich hnusných model vás očistím. ^{Ezek 36:26}Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Vezmu vám z těla srdce z kamene a dám vám srdce z masa. ^{Ezek 36:27}Vložím vám do nitra svého Ducha a způsobím, abyste se řídili mými pravidly, dodržovali mé zákony a jednali podle nich. ^{[1520]Ezek 36:28}Budete bydlet v zemi, kterou jsem dal vašim otcům. Budete mým lidem a já budu vaším Bohem. ^{Ezek 36:29}Ode vší vaší nečistoty vás zachráním. Přivolám také obilí a rozmnožím je. Nedopustím už na vás hlad. ^{Ezek 36:30}Rozmnožím ovoce na stromech i polní úrodu, abyste už mezi národy nesnášeli hanbu kvůli hladu. ^{Ezek 36:31}Pak si vzpomenete na své zlé cesty a nesprávné jednání a budete se sami sobě ošklivit kvůli svým vinám a své zvrhlosti. ^{Ezek 36:32}Nedělám to kvůli vám, praví Panovník Hospodin, toho si buďte vědomi. Vy buďte zahanbeni a styďte se za své způsoby, dome izraelský.

^{Ezek 36:33}Toto praví Panovník Hospodin: V den, kdy vás očistím od všech vin, znovu obydlím vaše města, aby se vystavělo, co leží v troskách. ^{Ezek 36:34}Zpustošená země bude obdělána, aby už před očima všech kolemjdoucích neležela pustá. ^{Ezek 36:35}Řeknou: ‚Z té zpustošené země je teď úplná zahrada Eden! A ta rozbořená města, jež ležela opuštěná v troskách, jsou teď opevněná a obydlená.‘ ^{Ezek 36:36}Tak poznají národy, které zbudou ve vašem okolí, že já Hospodin jsem vystavěl zbořeniny a znovu osázel pustiny. To říkám já Hospodin; já to učiním.

^{Ezek 36:37}Tak praví Panovník Hospodin: Znovu odpovím na modlitby domu Izraele ^[1521] a toto pro ně učiním: Rozmnožím jejich lid jako stádo ovcí. ^{Ezek 36:38}Bude jich jako stád posvěcených ovcí, jako ovcí v Jeruzalémě o svátcích – tak se ta rozbořená města zaplní lidmi jako ovcemi. Tehdy poznají, že já jsem Hospodin.“

Kapitola 37

Údolí suchých kostí

^{Ezek 37:1}Spočinula na mně ruka Hospodinova. Hospodin mě svým Duchem odvedl pryč a postavil mě doprostřed údolí plného kostí. ^{Ezek 37:2}Prováděl mě mezi nimi kolem dokola a hle – celá ta pláň jimi byla poseta a byly úplně vyschlé. ^{Ezek 37:3}„Synu člověčí,“ řekl mi, „mohou ty kosti ožít?“

„Panovníku Hospodine,“ odpověděl jsem, „to víš ty.“

^{Ezek 37:4}Tehdy mi řekl: „Prorokuj o těchto kostech a řekni jim: Suché kosti, slyšte slovo Hospodinovo! ^{Ezek 37:5}Toto praví Panovník Hospodin těmto kostem: Hle, já do vás přivedu ducha, abyste ožily. ^{Ezek 37:6}Dám na vás šlachy a pokryji vás masem, potáhnu vás kůží a vložím do vás ducha, abyste ožily. Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin.“

^{Ezek 37:7}Prorokoval jsem tedy, jak mi bylo přikázáno. A zatímco jsem prorokoval, náhle se ozval hluk: kosti se s rachotem začaly připojovat jedna ke druhé. ^{Ezek 37:8}Viděl jsem, jak se pokrývají šlachami a masem a jak se svrchu potahují kůží. Ducha však v sobě neměly.

^{Ezek 37:9}Tehdy mi řekl: „Prorokuj k duchu. Prorokuj, synu člověčí, a řekni mu – Tak praví Panovník Hospodin: Přijď, duchu, ze čtyř stran a dechni do těchto pobitých, ať ožijí!“ ^{Ezek 37:10}A když jsem prorokoval, jak mi přikázal, vstoupil do nich duch a ožili. Postavili se na nohy a byl jich obrovský, nesčíslný šik.

^{Ezek 37:11}„Synu člověčí,“ řekl mi potom, „tyto kosti jsou celý dům Izraele. Říkají: ‚Naše kosti vyschly, nemáme žádnou naději, jsme ztraceni.‘ ^{Ezek 37:12}Nuže, prorokuj a řekni jim – Tak praví Panovník Hospodin: Hle, já otevřu vaše hroby; z těch hrobů vás vyvedu, lide můj, a přivedu vás do izraelské země. ^{Ezek 37:13}Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin – až otevřu vaše hroby a z těch hrobů vás vyvedu, lide můj. ^{Ezek 37:14}Vložím do vás svého Ducha, abyste ožili, a dám vám spočinout ve vaší zemi. Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin. Jak jsem řekl, tak učiním, praví Hospodin.“

Jeden národ, jeden král

^{Ezek 37:15}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 37:16}„Synu člověčí, vezmi si kus dřeva a napiš na něj: ‚Dřevo Judovo a jeho druhů ze synů Izraele‘. Pak vezmi jiný kus a napiš na něj: ‚Dřevo Josefovo (totiž Efraimovo) a jeho druhů z celého domu Izraele‘. ^{Ezek 37:17}Pak je spoj jedno s druhým v jediné dřevo, ať jsou v tvé ruce jedno.

^{Ezek 37:18}Až se tě tví krajané zeptají: ‚Nepovíš nám, co to má podle tebe znamenat?‘ ^{Ezek 37:19}řekni jim – Tak praví Panovník Hospodin: ‚Hle, já vezmu dřevo Josefovo (které je v ruce Efraimově) a jeho druhů z izraelských kmenů a přiložím je ke dřevu Judovu. Spojím je v jediné dřevo a budou v mé ruce jedno.‘

^{Ezek 37:20}Podrž ta popsaná dřeva před jejich očima ^{Ezek 37:21}a řekni jim – Tak praví Panovník Hospodin: Hle, já vezmu syny Izraele z národů, kam odešli. Shromáždím je z celého okolí a přivedu je zpátky do vlasti. ^{Ezek 37:22}V té zemi, na izraelských horách, je učiním jediným národem a všem jim bude kralovat jeden král. Už to nebudou dva národy, už se nebudou dělit na dvě království. ^{Ezek 37:23}Už se nebudou poskvrňovat svými hnusnými modlami, svými nechutnými obrazy a všemi ostatními hříchy. Zachráním je odevšad, kde žili a hřešili, a očistím je. Budou mým lidem a já budu jejich Bohem.

^{Ezek 37:24}Můj služebník David bude jejich králem a všichni budou mít jediného pastýře. Budou se řídit mými zákony, dodržovat má ustanovení a jednat podle nich. ^{Ezek 37:25}Budou bydlet v zemi, kterou jsem dal svému služebníku Jákobovi a ve které bydleli jejich otcové. Budou v ní bydlet oni, jejich děti i děti jejich dětí až navěky a vůdcem jim navěky bude můj služebník David. ^{Ezek 37:26}Uzavřu s nimi smlouvu pokoje; bude to věčná smlouva s nimi. ^[1522] Zasadím je a rozmnožím a uprostřed nich zřídím navěky svou svatyni. ^{Ezek 37:27}Můj příbytek bude mezi nimi, já budu jejich Bůh a oni budou můj lid. ^{Ezek 37:28}Tehdy národy poznají, že já jsem Hospodin, Posvětitel Izraele, až bude má svatyně navěky uprostřed nich.“

Kapitola 38

Gog ze země Magog

^{Ezek 38:1}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Ezek 38:2}„Synu člověčí, obrať se proti Gogovi v zemi Magog, ^[1523] proti velevládci Mešeku a Tubalu. Prorokuj proti němu ^{Ezek 38:3}a řekni – Tak praví Panovník Hospodin: Hle, já jsem proti tobě, Gogu, velevládce Mešeku a Tubalu! ^{Ezek 38:4}Přivedu si tě. Vrazím ti do čelistí háky a přivleču tě s celým tvým vojskem – koně i všechny jezdce v plné výstroji, nesčetný zástup s pavézami a štíty, všechny vyzbrojené meči, ^{Ezek 38:5}Peršany, Habešany i Libyjce s nimi, všechny se štíty a přilbami, ^{Ezek 38:6}Gomera se všemi jeho šiky i Bet-togarmu z dálného severu se všemi jeho šiky – všechny ty národy, které se k tobě připojí.

^{Ezek 38:7}Chystej se! Buď připraven i se všemi zástupy shromážděnými k tobě, neboť budeš jejich velitel. ^{Ezek 38:8}Po dlouhé době budeš povolán, po mnoha letech přitáhneš do země, která se vzpamatovala z válek a jejíž lid se shromáždil z mnoha národů na izraelské hory, jež byly tak dlouho posety troskami. Poté, co budou vyvedeni z národů, budou všichni bydlet v bezpečí, ^{Ezek 38:9}když vtom přitáhneš ty. Přiženeš se jako bouře a jako mračno přikryješ zem se všemi svými vojsky, s mnoha národy, které se k tobě připojí.

^{Ezek 38:10}Tak praví Panovník Hospodin: V ten den tě napadnou různé myšlenky a zosnuješ zlý plán. ^{Ezek 38:11}Řekneš si: ‚Zaútočím na zemi s nechráněnými vesnicemi, napadnu ty, kdo žijí v klidu a bezpečí – vždyť její obyvatelé vůbec nemají hradby, brány ani závory!‘ ^{Ezek 38:12}Vrhneš se na kořist a budeš plenit, vztáhneš ruku na osídlené trosky a na lid shromážděný z národů, který se stará o svá stáda a majetek a bydlí v samém středu země. ^{Ezek 38:13}Šeba a Dedan i zámořští kupci a všichni jejich draví lvi se tě zeptají: ‚Přicházíš se vrhnout na kořist? Shromáždil jsi vojska, abys plenil? Abys odnesl stříbro se zlatem, pobral stáda i majetek a pobral spoustu kořisti?‘

^{Ezek 38:14}Nuže, synu člověčí, prorokuj a řekni Gogovi – Tak praví Panovník Hospodin: V den, kdy bude můj lid Izrael bydlet v bezpečí, si jich povšimneš ^{Ezek 38:15}a přijdeš ze své domoviny na dálném severu se všemi národy, které se k tobě připojí – samí jezdci na koních, nesčetný zástup mocné armády. ^{Ezek 38:16}Přitáhneš na můj lid Izrael jako mračno, jež přikrývá zemi. V budoucnosti tě, Gogu, přivedu proti své zemi, aby mě národy poznaly, až se na tobě před jejich očima posvětím.

^{Ezek 38:17}Tak praví Panovník Hospodin: Ano, jsi to ty, o kom jsem mluvil v dávných dnech skrze své služebníky, izraelské proroky. Po celá léta tehdy prorokovali, že tě přivedu proti nim. ^{Ezek 38:18}V ten den, praví Panovník Hospodin, v den, kdy Gog zaútočí na izraelskou zem, vzplane můj prudký hněv. ^{Ezek 38:19}Ve svém rozhorlení, v plameni svého zuření prohlašuji: V ten den bude v izraelské zemi veliké zemětřesení! ^{Ezek 38:20}Mořské ryby i ptáci na nebi, divoká zvěř i všechna havěť lezoucí po zemi se přede mnou budou třást spolu se všemi lidmi všude na zemi. Sesují se hory, zbortí se srázy a každá hradba padne k zemi. ^{Ezek 38:21}Na všech svých horách povolám proti Gogovi meč, praví Panovník Hospodin, a všichni jeho muži obrátí meč proti sobě navzájem. ^{Ezek 38:22}Budu ho soudit morem a krveprolitím, průtrží mračen a kroupami jako kameny, budu dštít oheň a síru na něj a jeho šiky – na všechny ty národy, které se k němu připojí. ^{Ezek 38:23}Tak projevím svou velikost a svatost a dám se poznat před očima mnoha národů. Tehdy poznají, že já jsem Hospodin.“

Kapitola 39

Gogova porážka

^{Ezek 39:1}„Synu člověčí, prorokuj proti Gogovi a řekni – Tak praví Panovník Hospodin: Hle, já jsem proti tobě, Gogu, velevládce Mešeku a Tubalu! ^{Ezek 39:2}Přivedu si tě. Přitáhnu tě a vyvleču z dalekého severu a zavedu tě na hory Izraele, ^{Ezek 39:3}kde ti vyrazím luk z levice a šípy ti nechám vypadnout z pravice. ^{Ezek 39:4}Na izraelských horách padneš se všemi svými vojsky, s národy, které se k tobě připojí. Nakrmím tebou dravé ptáky i divou zvěř. ^{Ezek 39:5}Zůstaneš ležet venku na poli. Ano, tak jsem promluvil, praví Panovník Hospodin. ^{Ezek 39:6}Pošlu oheň i proti Magogovi a těm, kdo si žijí v bezpečí na pobřežích. Tehdy poznají, že já jsem Hospodin.

^{Ezek 39:7}Uprostřed svého lidu Izraele zjevím své svaté jméno a už nikdy nedopustím, aby bylo znesvěceno. Tehdy národy poznají, že já Hospodin jsem Svatý v Izraeli. ^{Ezek 39:8}Hle – už to přichází, už se to děje, praví Panovník Hospodin! To je ten den, o kterém jsem mluvil.

^{Ezek 39:9}Obyvatelé izraelských měst vyjdou pálit jejich zbraně – štíty i pavézy, luky i šípy, kyje i kopí. Budou s nimi topit sedm let. ^{Ezek 39:10}Nebudou nosit dříví z polí ani ho kácet v lesích, protože budou topit zbraněmi. Oberou o kořist ty, kdo je obírali, a vyplení ty, kdo je plenili, praví Panovník Hospodin.

^{Ezek 39:11}Toho dne určím Gogovi pohřebiště v Izraeli, průsmyk ležící na východ od moře. Tak se ten průsmyk zatarasí, neboť v něm pohřbí Goga se všemi jeho hordami, a nazvou jej Ge-hamon Gog, Údolí hordy Gogovy. ^{Ezek 39:12}Sedm měsíců je tam dům Izraele bude pohřbívat, aby očistili zem. ^{Ezek 39:13}Všichni obyvatelé země je budou pohřbívat a získají si tím pověst v den, kdy se oslavím, praví Panovník Hospodin. ^{Ezek 39:14}Muži k tomu určení budou stále procházet zemí a spolu s ostatními budou pohřbívat ostatky ležící na zemi, aby ji očistili. Po sedmi měsících pak zemi znovu prozkoumají. ^{Ezek 39:15}Projdou skrze ni, a jakmile spatří lidskou kost, postaví vedle ní znamení, aby ji hrobaři pohřbili v Ge-hamon Gogu ^{Ezek 39:16}(kde bude město jménem Hamona). Tak bude země očištěna.

^{Ezek 39:17}Synu člověčí, tak praví Hospodin – Řekni všem ptákům a veškeré divé zvěři: Shromážděte se a pojďte sem! Sejděte se ze všech stran k obětní hostině, kterou pro vás připravím, k veliké obětní hostině na horách Izraele. Budete žrát maso a chlemtat krev. ^{Ezek 39:18}Budete žrát maso hrdinů a chlemtat krev světových vládců – samých beranů, jehňat, kozlů a býků vypasených v Bášanu. ^{Ezek 39:19}Na obětní hostině, kterou pro vás připravím, budete žrát tuk, až budete plní, a budete pít krev až k opití. ^{Ezek 39:20}U mého stolu se nasytíte koni i jezdci, hrdiny i všemi válečníky, praví Panovník Hospodin.

^{Ezek 39:21}Předvedu svou slávu mezi národy. Všechny národy uvidí, jak vykonám svůj soud a jak na ně položím svou ruku. ^{Ezek 39:22}Od toho dne nadále bude dům Izraele vědět, že já jsem Hospodin, jejich Bůh. ^{Ezek 39:23}Tehdy národy poznají, že dům Izraele šel do vyhnanství za své viny. Protože mi byli nevěrní, skryl jsem před nimi svou tvář a vydal je do rukou jejich nepřátel, aby všichni padli mečem. ^{Ezek 39:24}Naložil jsem s nimi, jak si za svou nečistotu a za své hříchy zasloužili – skryl jsem svoji tvář před nimi.

^{Ezek 39:25}Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Teď už přivedu Jákoba ze zajetí! Nad celým domem Izraele se slituji a pro své svaté jméno se rozhorlím. ^{Ezek 39:26}Uvědomí si svou hanbu a všechnu tu nevěru, jíž se vůči mně dopouštěli, když ještě žili v bezpečí ve své zemi a nikdo je neděsil. ^{Ezek 39:27}Až je navrátím z národů a shromáždím je ze zemí jejich nepřátel, prokážu na nich svou svatost před očima mnoha národů. ^{Ezek 39:28}Tehdy poznají, že já jsem Hospodin, jejich Bůh – ačkoli jsem je vystěhoval mezi národy, znovu je shromáždím do vlasti a žádného z nich už nenechám ve vyhnanství. ^{Ezek 39:29}Už před nimi nebudu skrývat svoji tvář, neboť na dům Izraele vyliji svého Ducha, ^[1524] praví Panovník Hospodin.“

Kapitola 40

Vidění chrámového okrsku

^{Ezek 40:1}Desátého dne měsíce po novém roce, v pětadvacátém roce našeho vyhnanství ^[1525] a čtrnáctém roce po pádu města, právě toho dne na mně spočinula ruka Hospodinova a přivedl mě tam. ^{Ezek 40:2}V Božím vidění mě přivedl do izraelské země a postavil mě na velmi vysokou horu. Na ní se od jihu rýsovalo cosi jako město. ^{Ezek 40:3}Přivedl mě tam a hle – v bráně stál kdosi napohled jako z bronzu, v ruce lněnou šňůru a měřicí tyč. ^{Ezek 40:4}„Synu člověčí,“ řekl mi ten muž, „pozorně se dívej, bedlivě poslouchej a dobře si všímej všeho, co ti ukážu, neboť právě proto jsi sem byl přiveden. Všechno, co vidíš, oznam domu Izraele.“

^{Ezek 40:5}Spatřil jsem chrámový okrsek obehnaný kolem dokola vnější zdí. Tyč v ruce onoho muže byla dlouhá 6 loktů (počítaje lokty o dlaň delší). ^[1526] Změřil s ní tu zeď a byla na tyč silná a na tyč vysoká.

^{Ezek 40:6}Poté přešel k východní bráně. Vystoupil po schodech a změřil její práh: byl na tyč hluboký. ^{Ezek 40:7}Byly v ní výklenky na tyč široké a na tyč hluboké; výklenky byly 5 loktů od sebe. Také práh vedoucí do síně na vnitřní straně brány byl na tyč hluboký. ^{Ezek 40:8}Dále změřil síň brány: ^{[1527]Ezek 40:9}byla 8 loktů hluboká a měla pilíře 2 lokty silné. Síň byla na vnitřní straně brány. ^{Ezek 40:10}Uvnitř této východní brány byly po jedné i druhé straně tři výklenky a ty tři měly vždy stejné rozměry. Také pilíře po jedné i druhé straně měly vždy stejné rozměry.

^{Ezek 40:11}Změřil vchod do brány: byl 10 loktů široký a samotná brána byla 13 loktů široká. ^{Ezek 40:12}Před výklenky byla po jedné i druhé straně zídka na loket vysoká. Výklenky byly 6 loktů široké a 6 loktů hluboké. ^{Ezek 40:13}Skrze protilehlé vchody výklenků pak změřil strop: od zadní stěny jednoho výklenku po zadní stěnu druhého byla ta brána 25 loktů široká. ^{Ezek 40:14}Změřil také síň: ^[1528] kolem dokola až k pilířům ústícím do nádvoří měřila 60 loktů. ^{Ezek 40:15}Od vstupního průčelí až po průčelí síně na opačné straně byla brána 50 loktů dlouhá. ^{Ezek 40:16}Po stranách brány vedla do výklenků mezi pilíři okénka, která se směrem dovnitř zužovala; stejně tak to bylo i v síni. Po stranách vedla dovnitř okénka a na pilířích byly palmové ornamenty.

^{Ezek 40:17}Poté mě uvedl na vnější nádvoří. Kolem dokola nádvoří jsem uviděl jakési místnosti a dláždění. Po obvodu toho dláždění bylo celkem třicet místností. ^{Ezek 40:18}Dláždění přiléhalo k branám po celé délce jejich boků. To bylo dolní dláždění. ^{Ezek 40:19}Pak změřil vzdálenost od průčelí dolní brány k průčelí vnitřního nádvoří: 100 loktů. Tolik východ; nyní k severu.

^{Ezek 40:20}Muž změřil délku i šířku severní brány vnějšího nádvoří. ^{Ezek 40:21}Její tři výklenky po jedné i druhé straně a rovněž pilíře a síň měly stejné rozměry jako ty v první bráně. Byla 50 loktů dlouhá a 25 loktů široká. ^{Ezek 40:22}Její okénka, síň i palmy měly stejné rozměry jako ve východní bráně. Stoupalo se k ní po sedmi schodech a na protilehlé straně měla síň. ^{Ezek 40:23}Stejně jako východní brána i tato severní stála naproti bráně vedoucí do vnitřního nádvoří. Od brány k bráně naměřil 100 loktů.

^{Ezek 40:24}Pak mě odvedl k jihu, kde jsem uviděl jižní bránu. Změřil její pilíře i síň a měly stejné rozměry jako ty předchozí. ^{Ezek 40:25}Sama brána i její síň měla po stranách okénka stejně jako ty předchozí. Byla 50 loktů dlouhá a 25 loktů široká. ^{Ezek 40:26}Vedlo k ní sedm schodů a na protilehlé straně měla síň. Po jedné i druhé straně měla pilíře s palmovými ornamenty. ^{Ezek 40:27}I zde na jižní straně stála ještě další brána vedoucí do vnitřního nádvoří. Od této brány naměřil k vnější jižní bráně 100 loktů.

^{Ezek 40:28}Poté mě jižní branou uvedl na vnitřní nádvoří. Změřil tuto jižní bránu a měla stejné rozměry jako předchozí brány. ^{Ezek 40:29}Také její výklenky, pilíře a síň měly stejné rozměry jako ty předchozí. Sama brána i její síň měla po stranách okénka a byla 50 loktů dlouhá a 25 loktů široká. ^{Ezek 40:30}(Síně bran okolo vnitřního nádvoří byly 25 loktů široké a 5 loktů hluboké.) ^{Ezek 40:31}Síň byla obrácená k vnějšímu nádvoří. Měla pilíře s palmovými ornamenty a vedlo k ní osm schodů.

^{Ezek 40:32}Pak mě vnitřním nádvořím vedl na východ. Zde změřil bránu a měla stejné rozměry jako ty předchozí. ^{Ezek 40:33}Také její výklenky, pilíře a síň měly stejné rozměry jako ty předchozí. Sama brána i její síň měla po stranách okénka a byla 50 loktů dlouhá a 25 loktů široká. ^{Ezek 40:34}Síň byla obrácená k vnějšímu nádvoří. Měla po jedné i druhé straně pilíře s palmovými ornamenty a vedlo k ní osm schodů.

^{Ezek 40:35}Poté mě přivedl k severní bráně. Změřil ji a měla stejné rozměry jako ty předchozí. ^{Ezek 40:36}I ona měla výklenky, pilíře, síň a po stranách okénka. Byla 50 loktů dlouhá a 25 loktů široká. ^{Ezek 40:37}Síň byla obrácená ^[1529] k vnějšímu nádvoří. Měla po jedné i druhé straně pilíře s palmovými ornamenty a vedlo k ní osm schodů.

^{Ezek 40:38}Ze síně brány vedl vchod do postranní místnosti, kde se omývaly zápalné oběti. ^{Ezek 40:39}V síni stály po jedné i druhé straně vždy dva stoly, na kterých se porážely zápalné oběti, oběti za hřích i oběti odškodnění. ^{Ezek 40:40}Také zvenku po stranách severní brány, u schodů k jejímu vchodu, stály po jedné i druhé straně vždy dva stoly. ^{Ezek 40:41}Celkem tam tedy stálo osm stolů na porážení – čtyři z jedné a čtyři z druhé strany. ^{Ezek 40:42}Čtyři stoly pro zápalné oběti byly z tesaného kamene; každý byl půldruhého lokte dlouhý, půldruhého lokte široký a na loket vysoký. Na nich ležely nástroje k porážení zápalů a obětí. ^{Ezek 40:43}Uvnitř byly kolem dokola připevněny závěsné háky, na dlaň dlouhé. Stoly byly určeny pro maso obětí.

^{Ezek 40:44}Vedle vnitřní brány stály na vnitřním nádvoří dvě ^[1530] místnosti. Jedna přiléhala k severní bráně a byla obrácená k jihu, druhá přiléhala k jižní ^[1531] bráně a byla obrácená k severu. ^{Ezek 40:45}Onen muž mi řekl: „Tato místnost obrácená k jihu je pro kněze, kteří drží stráž u chrámu. ^{Ezek 40:46}Místnost obrácená k severu je pro kněze, kteří drží stráž u oltáře. Jsou to synové Sádokovi – jediní z Leviho potomků, kteří smějí přistupovat k Hospodinu, aby mu sloužili.“

^{Ezek 40:47}Poté změřil nádvoří: byl to 100 loktů dlouhý a 100 loktů široký čtverec. Před chrámem stál oltář.

Nový chrám

^{Ezek 40:48}Nato mě přivedl k předsíni chrámu a změřil její pilíře po jedné i druhé straně: byly 5 loktů silné. Brána měla šířku 14 loktů a její zárubně ^[1532] po jedné i druhé straně 3 lokte. ^{Ezek 40:49}Předsíň měla šířku 20 loktů, hloubku 12 loktů ^[1533] a stoupalo se k ní po deseti ^[1534] schodech. U pilířů stál po jedné i druhé straně vždy jeden sloup.

Kapitola 41

^{Ezek 41:1}Poté mě uvedl do chrámové lodi a změřil její pilíře po jedné i druhé straně: byly 6 loktů silné. ^{[1535]Ezek 41:2}Vchod měl šířku 10 loktů a jeho zárubně po jedné i druhé straně 5 loktů. Změřil celou loď a byla 40 loktů dlouhá a 20 loktů široká.

^{Ezek 41:3}Poté vstoupil do vnitřní místnosti a změřil pilíře jejího vchodu: byly 2 lokty silné. Vchod měl šířku 6 loktů a jeho zárubně po jedné i druhé straně ^[1536] 7 loktů. ^{Ezek 41:4}Změřil celou tuto místnost v čele chrámové lodi a byla 20 loktů dlouhá a 20 loktů široká. „To je nejsvětější svatyně,“ řekl mi.

^{Ezek 41:5}Poté změřil stěnu chrámu: byla 6 loktů silná. Celý chrám kolem dokola na šířku 4 loktů obepínaly postranní komory. ^{Ezek 41:6}Komory stály ve třech patrech nad sebou, vždy po třiceti v patře. Na stěně chrámu byly kolem dokola výstupky pro nosníky komor, tak aby nosníky nezasahovaly do samotné stěny chrámu. ^{Ezek 41:7}Komory po obvodu chrámu byly v každém dalším patře širší. Přístavba obepínající chrám byla stupňovitá, takže se komory v každém dalším patře rozšiřovaly. Ze spodního patra se stoupalo do horního přes prostřední. ^[1537]

^{Ezek 41:8}Všiml jsem si, že kolem dokola chrámu byla zvýšená plošina tvořící základ přístavby s postranními komorami. Byla vysoká celou tyč neboli 6 loktů. ^{[1538]Ezek 41:9}Vnější stěna postranních komor byla 5 loktů silná. Otevřené prostranství mezi postranními komorami chrámu ^{Ezek 41:10}a místnostmi na nádvoří obklopovalo chrám po stranách na šířku 20 loktů. ^{Ezek 41:11}Z prostranství vedly vchody do postranních komor, jeden ze severu a druhý z jihu. Mezi chrámem a tímto prostranstvím byla kolem dokola plošina 5 loktů široká.

^{Ezek 41:12}Mohutná stavba na západním okraji vyhrazeného prostranství byla 70 loktů dlouhá, 90 loktů široká a ze všech stran měla stěnu 5 loktů silnou.

^{Ezek 41:13}Poté změřil celý chrám: byl 100 loktů dlouhý. Vyhrazené prostranství včetně oné mohutné stavby a jejích stěn bylo také 100 loktů dlouhé. ^{Ezek 41:14}Právě tak i šířka vyhrazeného prostranství včetně čela chrámu na východě byla 100 loktů. ^{Ezek 41:15}Změřil také onu mohutnou stavbu na zadní straně vyhrazeného prostranství: včetně ochozů po jedné i druhé straně byla 100 loktů široká.

Vnitřek chrámové lodi i předsíně vedoucí do nádvoří ^{Ezek 41:16}stejně jako prahy, zužující se okna i trojité ochozy – všechno od prahu a dál bylo kolem dokola obloženo dřevem od podlahy až k oknům a okenicím, ^{Ezek 41:17}až po vchod do vnitřní svatyně. Kolem dokola po stěnách vnitřní i vnější části chrámu byli v pravidelných vzdálenostech ^{Ezek 41:18}vyřezáni cherubové a palmy, vždy jedna palma mezi dvěma cheruby. Každý cherub měl dvě tváře: ^{Ezek 41:19}lidskou tvář proti palmě z jedné strany a lví tvář proti palmě z druhé strany. Tak to bylo vyřezáno kolem dokola celého chrámu. ^{Ezek 41:20}Řezby cherubů a palem pokrývaly stěny chrámu od podlahy až nad vchod. ^{Ezek 41:21}Chrámová loď měla čtverhranné veřeje.

Před svatyní stálo cosi jako ^{Ezek 41:22}dřevěný oltář. Byl 3 lokty vysoký, 2 lokty široký ^[1539] a 2 lokty dlouhý. Jeho zpevněné rohy, podstavec ^[1540] a stěny byly ze dřeva. „To je stůl stojící před Hospodinem,“ řekl mi onen muž.

^{Ezek 41:23}Chrámová loď i svatyně měly dvojité dveře. ^{Ezek 41:24}Každé dveře měly po dvou křídlech a obě ta křídla byla otočná; jak první, tak druhé dveře měly po dvou křídlech. ^{Ezek 41:25}Na chrámových dveřích byly rytiny cherubů a palem, takové jako na stěnách. Na vnějším průčelí předsíně byla dřevěná římsa. ^{Ezek 41:26}Na bočních stěnách předsíně byla zužující se okna s palmami po jedné i druhé straně. Také na postranních komorách chrámu byly římsy.

Kapitola 42

Kněžské místnosti

^{Ezek 42:1}Poté mě odvedl severním směrem na vnější nádvoří, kde mě přivedl k budově s místnostmi, jež stála na severu za vyhrazeným prostranstvím naproti oné mohutné stavbě. ^{Ezek 42:2}Podél severního průčelí, kde měla budova vchod, byla 100 loktů dlouhá a široká byla 50 loktů. ^{Ezek 42:3}Naproti oněm 20 loktům vnitřního nádvoří a také naproti dláždění vnějšího nádvoří měla ochozy ve třech poschodích nad sebou. ^{Ezek 42:4}Na severní straně vedla před místnostmi 10 loktů široká a 100 loktů ^[1541] dlouhá chodba se vchody do místností. ^{Ezek 42:5}Horní místnosti byly nejužší, protože ustupovaly ochozu více než spodní a prostřední místnosti budovy. ^{Ezek 42:6}Místnosti byly ve třech poschodích a neměly sloupy, jaké stály na nádvoří; proto se budova od země stupňovitě zužovala od spodních místností přes ty prostřední. ^{Ezek 42:7}Venku na vnějším nádvoří stála před místnostmi zeď. Táhla se podél těchto místností v délce 50 loktů, ^{Ezek 42:8}a protože místnosti na vnějším nádvoří ^[1542] měly rovněž délku 50 loktů, dohromady to bylo 100 loktů podél celé stavby. ^{Ezek 42:9}Před spodními místnostmi tak vedla chodba, do níž se na východě vcházelo z vnějšího nádvoří. ^{Ezek 42:10}Její šířka byla dána zdí, která ji oddělovala od nádvoří.

Směrem na jih ^[1543] od vyhrazeného prostranství stála naproti oné mohutné stavbě další budova s místnostmi. ^{Ezek 42:11}Také ona měla vepředu chodbu. Všechno v ní vypadalo stejně jako u budovy na severní straně. Měly stejnou délku i šířku a stejné uspořádání všech vchodů a východů. ^{Ezek 42:12}Ke vchodům do místností jižní budovy tedy vedla chodba podél příslušné zdi a na jejím začátku byl vstup, kterým se do ní na východní straně vcházelo.

^{Ezek 42:13}Tehdy mi řekl: „Severní i jižní místnosti sousedící s vyhrazeným prostranstvím jsou svaté. Kněží, kteří přistupují k Hospodinu, tam jídají svatosvaté věci – moučné oběti, oběti za hřích i oběti odškodnění – a také tam svatosvaté věci ukládají, neboť je to svaté místo. ^{Ezek 42:14}Jakmile kněží vejdou dovnitř, nesmějí ze svatého místa vyjít na vnější nádvoří, dokud tam neodloží roucha, ve kterých sloužili; jsou totiž svatá. Než přijdou k místu určenému pro lid, převléknou se do jiných šatů.“

^{Ezek 42:15}Když dokončil měření uvnitř chrámového okrsku, odvedl mě východní branou ven, aby jej přeměřil kolem dokola. ^{Ezek 42:16}Měřicí tyčí nejdříve změřil východní stranu: celkem 500 loktů ^[1544] mírou tyče. ^{[1545]Ezek 42:17}Poté změřil severní stranu: celkem 500 loktů mírou tyče. ^{Ezek 42:18}Poté změřil jižní stranu: 500 loktů mírou tyče. ^{Ezek 42:19}Nakonec se obrátil k západní straně a změřil ji: 500 loktů mírou tyče. ^{Ezek 42:20}Tak změřil celý okrsek ze čtyř stran. Kolem dokola byl na délku i na šířku 500 loktů obehnán zdí, která oddělovala svaté od obyčejného.

Kapitola 43

Sláva se vrací

^{Ezek 43:1}Poté mě přivedl k východní bráně ^{Ezek 43:2}a hle – od východu přicházela sláva Boha Izraele! Jeho hlas zněl jako zvuk mohutných vod a jeho slávou se rozzářila země. ^{Ezek 43:3}Vidění, které jsem spatřil, bylo podobné tomu, které jsem měl, když přišel ^[1546] zničit město, a tomu, které jsem měl u průplavu Kebar. ^[1547] Padl jsem na tvář. ^{Ezek 43:4}Hospodinova sláva vstoupila východní branou do chrámu. ^{Ezek 43:5}Vtom se mě zmocnil Duch, přenesl mě na vnitřní nádvoří a hle – Hospodinova sláva naplnila chrám! ^[1548]

^{Ezek 43:6}Zatímco ten muž stál pořád vedle mě, uslyšel jsem, jak ke mně kdosi promlouvá z chrámu. ^{Ezek 43:7}„Synu člověčí,“ řekl mi, „zde je místo pro můj trůn, místo pro podnož mých nohou. Zde budu uprostřed synů Izraele přebývat navěky. Dům Izraele ani jeho králové už nebudou znesvěcovat mé svaté jméno svým smilstvem a náhrobky svých zemřelých králů. ^{Ezek 43:8}Kladli svůj práh vedle mého prahu a své veřeje vedle mých veřejí, takže mezi mnou a jimi zbývala jen zeď. Těmito ohavnostmi, které páchali, poskvrnili mé svaté jméno, a tak jsem je ve svém hněvu zničil. ^{Ezek 43:9}Teď ale své smilstvo i náhrobky svých králů ode mě odstraní, a tak budu uprostřed nich přebývat navěky.

^{Ezek 43:10}Synu člověčí, popiš domu Izraele tento chrám, aby se zastyděli za své hříchy. Ať si uvědomí dokonalost jeho rozměrů ^{Ezek 43:11}a zastydí se za vše, co páchali. Ukaž jim uspořádání chrámu a jeho zařízení, jeho vchody a východy – celé jeho uspořádání a všechny jeho předpisy, celé jeho uspořádání a všechny jeho zákony. Zapiš to vše před jejich očima, aby dodrželi veškeré jeho uspořádání a plnili všechny jeho předpisy.

^{Ezek 43:12}Toto je zákon chrámu. Vrchol té hory a celé jeho okolí je svatosvaté. Hle – toto je zákon chrámu.“

Oltář

^{Ezek 43:13}Toto jsou rozměry oltáře v loktech (počítaje lokty o dlaň delší): ^[1549] okolo něj je žlab na loket hluboký a na loket široký, lemovaný na dlaň vysokou obrubou. A toto je výška oltáře: ^{Ezek 43:14}od žlabu v zemi k okraji spodního stupně jsou to 2 lokty. Tento stupeň je na loket široký. Od tohoto nižšího stupně k okraji vyššího jsou to 4 lokty. Také tento stupeň je na loket široký. ^{Ezek 43:15}Na něm stojí 4 lokty vysoké ohniště, z něhož se zvedají čtyři rohy. ^{Ezek 43:16}Čtyři strany ohniště tvoří čtverec 12 loktů dlouhý a 12 loktů široký. ^{Ezek 43:17}Také horní stupeň je čtvercový, 14 loktů dlouhý a 14 loktů široký. Okolo oltáře je na loket široký žlab lemovaný půl lokte širokou obrubou. Od východu k němu stoupají schody.

^{Ezek 43:18}„Synu člověčí,“ řekl mi tehdy, „tak praví Panovník Hospodin: Toto jsou předpisy ohledně oltáře. V den, kdy bude postaven, aby se na něm přinášely zápalné oběti a aby byl skrápěn krví, ^{Ezek 43:19}dáš levitským kněžím z rodu Sádokova, ^[1550] kteří ke mně přistupují, aby mi sloužili, praví Panovník Hospodin, mladého býčka k oběti za hřích. ^{Ezek 43:20}Vezmeš trochu jeho krve a potřeš jí čtyři rohy oltáře, čtyři hrany horního stupně i obrubu kolem dokola. Tak jej očistíš od hříchu a vykonáš za něj smírčí obřady. ^{[1551]Ezek 43:21}Pak vezmeš býka oběti za hřích a necháš ho spálit na určeném místě chrámového okrsku mimo svatyni.

^{Ezek 43:22}Druhého dne přineseš k oběti za hřích kozla bez vady, aby jím očistili oltář tak, jako jej předtím očistili býčkem. ^{Ezek 43:23}Až dokončíš očišťování, přivedeš mladého býčka bez vady a berana bez vady. ^{Ezek 43:24}Položíš je před Hospodinem, kněží je posypou solí a obětují je jako zápalnou oběť Hospodinu.

^{Ezek 43:25}Po sedm dní budeš denně obětovat kozla za hřích; také ať se obětuje býk a beran, oba bez vady. ^{Ezek 43:26}Po sedm dní se takto budou konat smírčí obřady za oltář, aby byl očištěn a zasvěcen. ^{Ezek 43:27}Až ty dny uplynou, počínaje osmým dnem budou kněží na oltáři obětovat vaše zápalné i pokojné oběti a já ve vás najdu zalíbení, praví Panovník Hospodin.“

Kapitola 44

Levitové a kněží

^{Ezek 44:1}Poté mě znovu přivedl k vnější bráně svatyně, obrácené k východu. Byla zavřená. ^{Ezek 44:2}„Tato brána zůstane zavřená,“ řekl mi Hospodin. „Nebude se otevírat a nikdo jí nebude procházet. Zůstane zavřená, protože jí prošel Hospodin, Bůh Izraele. ^{[1552]Ezek 44:3}Jedině vládce, a pouze on, v ní smí sedat, aby jedl před Hospodinem. Bude přicházet síní brány a stejnou cestou bude odcházet.“

^{Ezek 44:4}Poté mě přivedl severní branou před chrám, a hle – spatřil jsem, jak Hospodinův chrám naplnila Hospodinova sláva. Padl jsem na tvář.

^{Ezek 44:5}„Synu člověčí,“ řekl mi Hospodin, „dobře si všímej, pozorně se dívej a bedlivě poslouchej všechno, co ti řeknu o všech předpisech Hospodinova chrámu a o všech jeho zákonech. Dobře si všímej vchodů do chrámu a všech východů ze svatyně.

^{Ezek 44:6}Řekni těm vzbouřencům, domu Izraele: Tak praví Panovník Hospodin – Dost už bylo vašich ohavností, dome Izraele! ^{Ezek 44:7}Přiváděli jste cizince s neobřezaným srdcem a neobřezaným tělem do mé svatyně, a tak znesvěcovali můj chrám, zatímco jste mi jako pokrm přinášeli tuk a krev. Všemi svými ohavnostmi jste porušovali mou smlouvu. ^{Ezek 44:8}Nedrželi jste stráž u mých svatých věcí a místo sebe jste na stráž u mé svatyně postavili jiné.

^{Ezek 44:9}Tak praví Panovník Hospodin: Žádný cizinec s neobřezaným srdcem a neobřezaným tělem nesmí vstoupit do mé svatyně, včetně všech cizinců žijících uprostřed synů Izraele. ^{Ezek 44:10}Ovšem levité, kteří se ode mě vzdálili, když Izrael bloudil, a kteří ode mne zabloudili za svými hnusnými modlami, ti ponesou svou vinu. ^{Ezek 44:11}Budou v mé svatyni sloužit jako stráže chrámových bran a budou chrámoví sluhové. Budou pro lid porážet zápaly a oběti a budou jim neustále k službám. ^{Ezek 44:12}Protože jim sloužili u jejich hnusných model a svedli dům Izraele k hříchu, proto jim přísahám, praví Panovník Hospodin, že ponesou svou vinu. ^{Ezek 44:13}Nepřiblíží se ke mně, aby mi konali kněžskou službu, nepřiblíží se k žádné z mých svatých ani svatosvatých věcí. Ponesou svou hanbu za hanebnosti, které páchali. ^{Ezek 44:14}Nechám je, aby drželi stráž u chrámu, aby se starali o všechnu jeho službu a o všechnu práci v něm.

^{Ezek 44:15}Avšak levitští kněží, synové Sádokovi, kteří drželi stráž u mé svatyně, když synové Izraele zabloudili ode mne, ti budou přistupovat ke mně, aby mi sloužili. Budou stát přede mnou, aby mi přinášeli tuk a krev, praví Panovník Hospodin. ^{Ezek 44:16}Budou vcházet do mé svatyně, budou přistupovat k mému stolu, aby mi sloužili, a budou u mě držet stráž.

^{Ezek 44:17}Kdykoli vejdou do bran vnitřního nádvoří, obléknou si lněná roucha. Kdykoli budou sloužit v branách vnitřního nádvoří nebo v chrámu, nesmějí na sobě mít nic vlněného. ^{Ezek 44:18}Na hlavách budou mít lněné turbany a kolem beder lněné spodky. Ať nenosí nic, v čem by se potili. ^{Ezek 44:19}Kdykoli budou vycházet na vnější nádvoří, kde je lid, svléknou si roucha, ve kterých sloužili, odloží je ve svatých místnostech a převléknou se do jiných šatů, aby svými rouchy neposvětili lid.

^{Ezek 44:20}Nesmějí si holit hlavu ani nosit dlouhé vlasy, ale budou ostříhaní nakrátko. ^{Ezek 44:21}Kdykoli mají vejít do vnitřního nádvoří, nesmí žádný z kněží pít víno. ^{Ezek 44:22}Nesmějí se oženit s vdovou ani zapuzenou ženou; mohou si vzít jen pannu rodem z izraelského domu nebo vdovu po knězi. ^[1553]

^{Ezek 44:23}Budou učit můj lid o rozdílu mezi svatým a obyčejným a ukazovat jim rozdíl mezi čistým a nečistým. ^{Ezek 44:24}Budou rozsuzovat spory a rozhodovat v nich podle mých předpisů. Budou dodržovat mé zákony a má pravidla pro všechny mé slavnosti a budou světit mé soboty.

^{Ezek 44:25}Nepřijdou k mrtvému člověku, aby se neposkvrnili. Jedině kvůli otci nebo matce, kvůli synovi nebo dceři a kvůli bratrovi nebo neprovdané sestře se smějí takto poskvrnit. ^{Ezek 44:26}Až se očistí, odpočítá se mu ještě sedm dní. ^{Ezek 44:27}V den, kdy pak vejde do vnitřního nádvoří svatyně, aby sloužil ve svatyni, ať přinese svou oběť za hřích, praví Panovník Hospodin.

^{Ezek 44:28}A toto bude jejich dědictví: jejich dědictví jsem já. Nedáte jim v Izraeli žádné vlastnictví; jejich vlastnictví jsem já. ^{Ezek 44:29}Budou jíst moučné oběti, oběti za hřích i oběti odškodnění a připadne jim všechno, co bude v Izraeli zasvěceno Hospodinu. ^{Ezek 44:30}To nejlepší ze všech prvotin a každý z vašich obětních příspěvků připadne kněžím. Také ze svého těsta dáte prvotiny knězi, aby na tvém domě spočinulo požehnání. ^{Ezek 44:31}Kněží nesmějí jíst nic zdechlého ani rozsápaného, ať už z ptactva nebo ze zvěře.“

Kapitola 45

Svatý díl země

^{Ezek 45:1}„Až si budete rozdělovat zemi na dědičné podíly, odevzdáte ze země svatý díl Hospodinu. Celé toto území o délce 25 000 loktů a šířce 20 000 ^[1554] loktů bude svaté. ^{Ezek 45:2}(Z něj bude pro svatyni vyčleněn čtverec o straně 500 loktů, lemovaný pruhem volné země širokým 50 loktů.) ^{[1555]Ezek 45:3}Z uvedené výměry odměříš svatosvatý díl 25 000 loktů dlouhý a 10 000 loktů široký, v němž bude stát svatyně. ^{Ezek 45:4}Bude to svatý díl země určený kněžím sloužícím ve svatyni, kteří přistupují k Hospodinu, aby mu sloužili. Zde bude místo pro jejich domy a svaté místo pro svatyni. ^{Ezek 45:5}Další 25 000 loktů dlouhý a 10 000 loktů široký díl země připadne levitům sloužícím u chrámu. Zde jim budou patřit města k bydlení. ^[1556]

^{Ezek 45:6}Díl země sousedící se svatým podílem dáte do majetku města. Bude 5000 loktů široký a 25 000 loktů dlouhý a bude patřit celému domu Izraele.

^{Ezek 45:7}Území po obou stranách svatého podílu a majetku města připadne vládci. Bude se prostírat od jejich západního okraje na západ a od jejich východního okraje na východ. Po délce bude od západní hranice až po východní sousedit vždy s jedním z kmenových podílů. ^{Ezek 45:8}Toto území bude v Izraeli jeho vlastnictvím. Moji vládci už nebudou utiskovat můj lid; nechají zbytek země jednotlivým kmenům domu Izraele.“

Výběr obětních dávek

^{Ezek 45:9}Tak praví Panovník Hospodin: „Dost už, izraelští vládci! Zřekněte se útlaku a násilí, řiďte se právem a spravedlností a přestaňte odírat můj lid, praví Panovník Hospodin.

^{Ezek 45:10}Mějte poctivé váhy, ^[1557] poctivou efu a poctivý bat. ^{[1558]Ezek 45:11}Efa i bat ať mají stejnou míru; bat je desetina chomeru a také efa je desetina chomeru. Základní jednotkou ať je chomer. ^{[1559]Ezek 45:12}Šekel ^[1560] ať váží dvacet ger. Dvacet a pětadvacet a patnáct šekelů ať vám vydá za hřivnu. ^[1561]

^{Ezek 45:13}Toto bude vaše obětní dávka: šestina efy z každého chomeru pšenice a šestina efy z každého chomeru ječmene. ^{[1562]Ezek 45:14}Předepsaná dávka oleje (měřeno batem) bude desetina batu z každého koru ^[1563] (jako deset batů tvoří chomer, tak také deset batů tvoří kor ^[1564]). ^{Ezek 45:15}Dále pak jedna z každých dvou set ovcí na svěžích izraelských pastvinách. To vše se použije na moučné, zápalné a pokojné oběti ke smíření za lid, praví Panovník Hospodin.

^{Ezek 45:16}Všechen lid země bude tuto obětní dávku odevzdávat vládci. ^{Ezek 45:17}Vládce pak bude dodávat zápalné i moučné oběti a úlitby o svátcích, novoluních, sobotách a vůbec o všech slavnostech domu Izraele. Postará se o oběti za hřích stejně jako o moučné, zápalné i pokojné oběti ke smíření za dům Izraele.“

Oběti při výročních slavnostech

^{Ezek 45:18}Tak praví Panovník Hospodin: „Prvního dne prvního měsíce vezmeš mladého býčka bez vady a očistíš svatyni od hříchu. ^{Ezek 45:19}Kněz vezme trochu krve z oběti za hřích a potře jí veřeje chrámu, čtyři hrany horního stupně oltáře a veřeje brány vnitřního nádvoří. ^{Ezek 45:20}Totéž uděláš i sedmého dne onoho měsíce za každého, kdo zhřešil nechtěně nebo z nevědomosti. Tak očistíte chrám.

^{Ezek 45:21}Čtrnáctého dne prvního měsíce budete slavit Hod beránka. ^[1565] Po sedm dní této slavnosti se budou jíst nekvašené chleby. ^{Ezek 45:22}Toho dne vládce přinese za sebe i za všechen lid země býčka jako oběť za hřích. ^{Ezek 45:23}Po sedm dní této slavnosti bude denně přinášet sedm býků a sedm beranů bez vady jako zápalnou oběť Hospodinu a jednoho kozla denně jako oběť za hřích. ^{Ezek 45:24}Jako moučnou oběť přidá ke každému býku a beranu efu mouky a ke každé efě přidá hin ^[1566] oleje.

^{Ezek 45:25}Totéž bude přinášet po sedm dní slavnosti začínající patnáctého dne sedmého měsíce: ^[1567] jak oběti za hřích, tak zápalné i moučné oběti a olej.“

Kapitola 46

Další předpisy pro vládce a lid

^{Ezek 46:1}Tak praví Panovník Hospodin: „Východní brána vnitřního nádvoří bude po šest pracovních dnů zavřená, ale v sobotní den a v den novoluní se otevře. ^{Ezek 46:2}Tehdy do brány zvenku skrze síň vejde vládce a zastaví se u jejích veřejí. Až budou kněží přinášet jeho zápalnou oběť a jeho pokojné oběti, bude se klanět u prahu brány. Poté odejde, ale brána se až do večera nezavře. ^{Ezek 46:3}Také lid země se bude o sobotách a novoluních u vchodu té brány klanět Hospodinu.

^{Ezek 46:4}V sobotní den přinese vládce Hospodinu jako zápalnou oběť šest beránků a jednoho berana, všechny bez vady. ^{Ezek 46:5}Jako moučnou oběť přidá k beranu efu ^[1568] mouky, k beránkům pak podle vlastní vůle. Ke každé efě přidá hin ^[1569] oleje. ^{Ezek 46:6}V den novoluní přinese mladého býčka, šest beránků a jednoho berana, všechny bez vady. ^{Ezek 46:7}Jako moučnou oběť přidá efu mouky k býčku a efu mouky k beranu, k beránkům pak podle vlastní možnosti. Ke každé efě přidá hin oleje. ^{Ezek 46:8}Když bude vládce přicházet, vejde do brány skrze síň a stejnou cestou odejde.

^{Ezek 46:9}Když bude o slavnostech přicházet před Hospodina lid země, ať ten, kdo se přijde klanět severní branou, vyjde branou jižní. Kdo přijde jižní branou, ať vyjde branou severní. Ať se nevrací branou, kterou přišel, ale vyjde branou naproti. ^{Ezek 46:10}Vládce bude uprostřed nich; přijde, když budou přicházet, a odejde, když budou odcházet. ^{Ezek 46:11}Jako moučná oběť se o svátcích a slavnostech bude přidávat efa mouky k býčku a efa mouky k beranu, k beránkům pak podle vlastní vůle. Ke každé efě se přidá hin oleje.

^{Ezek 46:12}Když bude vládce přinášet Hospodinu dobrovolný dar – ať už to bude oběť zápalná nebo pokojná – otevře se mu východní brána, aby přinesl svou zápalnou nebo pokojnou oběť tak jako v sobotní den. Poté odejde a brána se po jeho odchodu zavře.

^{Ezek 46:13}Každý den, ráno co ráno, přineseš Hospodinu jako zápalnou oběť ročního beránka bez vady. ^{Ezek 46:14}Ráno co ráno k němu jako moučnou oběť přidáš šestinu efy ^[1570] mouky a třetinu hinu ^[1571] oleje na zalití mouky. Tato moučná oběť Hospodinu je stálé a věčné ustanovení. ^{Ezek 46:15}Ráno co ráno budou přinášet beránka, moučnou oběť a olej ke stálé zápalné oběti.“

^{Ezek 46:16}Tak praví Panovník Hospodin: „Když vládce ze svého dědictví obdaruje kteréhokoli ze svých synů, bude to patřit i jeho potomkům a zůstane jim to jako dědičné vlastnictví. ^{Ezek 46:17}Když ale ze svého dědictví obdaruje někoho ze svých služebníků, bude mu to patřit až do léta svobody, ^[1572] kdy to bude vráceno vládci. Je to přece dědictví pro jeho syny – musí to zůstat jim. ^{Ezek 46:18}Vládce nesmí brát nic z dědičného podílu lidu, nesmí je vytlačovat z jejich vlastnictví. ^[1573] Svým synům dá dědictví z vlastního majetku, aby nikdo z mého lidu nebyl vyháněn ze svého vlastnictví.“

Chrámové kuchyně

^{Ezek 46:19}Poté mě vedl průchodem po straně brány ke svatým místnostem pro kněží, obráceným na sever. A hle – všiml jsem si tam jakéhosi místa na jeho západním konci. ^{Ezek 46:20}Tehdy mi řekl: „Toto je místo, kde budou kněží vařit oběti odškodnění a oběti za hřích a kde budou péci moučné oběti, aby je nevynášeli do vnějšího nádvoří, a neposvěcovali tak lid.“

^{Ezek 46:21}Poté mě odvedl na vnější nádvoří. Zavedl mě do jeho čtyř rohů, a hle – v každém rohu nádvoří byl jakýsi dvorek. ^{Ezek 46:22}Ohrazené dvorky ve čtyřech rozích nádvoří byly 40 loktů dlouhé a 30 loktů široké. Všechny čtyři měly stejné rozměry. ^{Ezek 46:23}Každý z těch čtyř dvorků měl uvnitř kolem dokola kamennou římsu, pod níž byla kolem dokola zřízena ohniště. ^{Ezek 46:24}„To jsou kuchyně,“ řekl mi, „kde chrámoví služebníci vaří oběti lidu.“

Kapitola 47

Řeka života

^{Ezek 47:1}Poté mě přivedl zpět ke vchodu do chrámu. A hle – zpod chrámového prahu směrem na východ proudila voda (chrám byl totiž obrácen k východu). Voda stékala zpod pravé strany chrámu na jih od oltáře. ^{Ezek 47:2}Poté mě odvedl severní branou ven a vedl mě okolo až k východní bráně vnějšího nádvoří. A hle – z její pravé strany se řinula voda.

^{Ezek 47:3}Onen muž se zatím s měřicí šňůrou v ruce vydal na východ. Odměřil tisíc loktů ^[1574] a provedl mě vodou – sahala po kotníky. ^{Ezek 47:4}Odměřil dalších tisíc a provedl mě vodou – sahala po kolena. Odměřil dalších tisíc a provedl mě vodou – sahala po pás. ^{Ezek 47:5}Odměřil dalších tisíc – a byla to řeka, kterou jsem nemohl přebrodit, protože byla tak hluboká, že se v ní muselo plavat a nešla přebrodit. ^{Ezek 47:6}„Vidíš to, synu člověčí?“ řekl mi.

Poté mě vzal zpět na břeh řeky. ^{Ezek 47:7}Když jsem se dostal zpátky, hle – na obou březích řeky bylo veliké množství stromů. ^{Ezek 47:8}„Tato voda teče do východního kraje,“ řekl mi. „Stéká do údolí Arava, vlévá se do Mrtvého moře, a jakmile se vlije do moře, jeho voda se uzdraví. ^{Ezek 47:9}Kamkoli ta řeka přiteče, zahemží se to živočichy a moře ožije velikou spoustou ryb. Kamkoli ta řeka přiteče, všechno se tam v její vodě uzdraví a ožije. ^{Ezek 47:10}Na březích se objeví rybáři a rozprostřou sítě od En-gedi až po En-eglajim. Budou mít tolik druhů ryb a takové množství jako ve Středozemním moři. ^{Ezek 47:11}Jeho bažiny a mokřiny ale nebudou uzdraveny; zůstanou kvůli soli. ^{Ezek 47:12}Na obou březích porostou nad řekou nejrůznější ovocné stromy. Jejich listí nikdy nezvadne a nepřestanou nést ovoce. Každý měsíc přinesou čerstvé plody, protože k nim proudí voda ze svatyně. Jejich ovoce bude pokrmem a jejich listí lékem.“

Hranice země

^{Ezek 47:13}Tak praví Panovník Hospodin: „Toto jsou hranice země, kterou si rozdělíte jako dědictví mezi dvanáct izraelských kmenů. Josef dostane dva díly, ^{Ezek 47:14}ale jinak ji rozdělíte stejným dílem pro všechny. O této zemi jsem přísahal, že ji dám vašim otcům, a proto vám připadne za dědictví. ^[1575]

^{Ezek 47:15}Toto jsou hranice země:

Na severu povede hranice od Středozemního moře přes Chetlon a Lebo-chamát ^[1576] k Cedadu ^{Ezek 47:16}a dále přes Berotu a Sibraim na pomezí Damašku a Chamátu až po Chacer-tikon na pomezí Chavranu. ^{Ezek 47:17}Hranice tedy půjde od moře až k Chacar-enanu, takže bude na severu zahrnovat území Damašku, na sever od něhož se rozkládá Chamát. To je severní strana.

^{Ezek 47:18}Na východě povede hranice mezi Chavranem a Damaškem a dále podél Jordánu mezi Gileádem a zemí Izraele k Mrtvému moři až po Támar. ^[1577] To je východní strana.

^{Ezek 47:19}Na jihu povede hranice od Támar k vodám Meriby v Kádeši a dál podél Egyptského potoka až ke Středozemnímu moři. To je jižní strana.

^{Ezek 47:20}Na západě bude hranici tvořit Středozemní moře až k místu naproti Lebo-chamátu. To je západní strana.

^{Ezek 47:21}Tuto zem si rozdělíte mezi izraelské kmeny. ^{Ezek 47:22}Rozdělíte si ji na dědičné podíly pro sebe i pro přistěhovalce žijící mezi vámi, kteří u vás zplodili děti. Ti pro vás budou jako rodilí Izraelci. ^[1578] Spolu s vámi připadne dědictví mezi kmeny Izraele i jim. ^{Ezek 47:23}Na území kmene, kde přistěhovalec žije, tam mu přidělíte dědictví, praví Panovník Hospodin.“

Kapitola 48

Dělení země

^{Ezek 48:1}„Toto jsou jména kmenů:

U severní hranice podél chetlonské cesty přes Lebo-chamát až k Chacar-enanu (což je území Damašku, s nímž na severu sousedí Chamát) bude mít od východu až na západ svůj podíl Dan.

^{Ezek 48:2}Vedle Danova území bude mít od východu až na západ svůj podíl Ašer.

^{Ezek 48:3}Vedle Ašerova území bude mít od východu až na západ svůj podíl Neftalí.

^{Ezek 48:4}Vedle území Neftalího bude mít od východu až na západ svůj podíl Manases.

^{Ezek 48:5}Vedle území Manasese bude mít od východu až na západ svůj podíl Efraim.

^{Ezek 48:6}Vedle Efraimova území bude mít od východu až na západ svůj podíl Ruben.

^{Ezek 48:7}Vedle Rubenova území bude mít od východu až na západ svůj podíl Juda.

^{Ezek 48:8}Vedle Judova území bude od východu až na západ podíl, který odevzdáte jako dar; bude 25 000 loktů široký a na délku se potáhne stejně jako ostatní od východu až na západ. ^[1579] Uprostřed něj bude svatyně.

^{Ezek 48:9}Díl, který z něj odevzdáte Hospodinu, bude 25 000 loktů dlouhý a 10 000 loktů široký. ^{Ezek 48:10}Tento svatý podíl připadne kněžím. Na severu i na jihu bude 25 000 loktů dlouhý, na západě i na východě 10 000 loktů široký. Uprostřed něj bude Hospodinova svatyně. ^{Ezek 48:11}Tento díl připadne posvěceným kněžím ze synů Sádokových, kteří drželi mou stráž a nepobloudili tak jako levité, když synové Izraele upadli do bludu. ^{[1580]Ezek 48:12}Proto jim jako zvláštní dar z odevzdaného podílu země připadne tento svatosvatý díl vedle území levitů.

^{Ezek 48:13}Vedle kněžského území bude díl levitů; i ten bude 25 000 loktů dlouhý a 10 000 loktů široký. Celkem to tedy bude 25 000 loktů na délku a 20 000 ^[1581] loktů na šířku. ^{Ezek 48:14}Nic z této prvotiny země se nesmí prodat, směnit ani na nikoho převést, neboť je svatá Hospodinu.

^{Ezek 48:15}Zbývající díl, 5000 loktů široký a 25 000 loktů dlouhý, je určen k běžnému užívání městu – pro zástavbu a volnou plochu. Město bude stát uprostřed ^{Ezek 48:16}a bude mít tyto rozměry: 4500 loktů na severu, 4500 loktů na jihu, 4500 loktů na východě a 4500 loktů na západě. ^{Ezek 48:17}K městu bude přiléhat pruh volné země: 250 loktů na severu, 250 loktů na jihu, 250 loktů na východě a 250 loktů na západě. ^{Ezek 48:18}Zbývající území po obou stranách města se potáhne podél svatého podílu na délku 10 000 loktů na východ a 10 000 loktů na západ. Jeho úroda poskytne obživu pracovníkům města. ^{Ezek 48:19}Budou je obdělávat městští pracovníci ze všech izraelských kmenů. ^{Ezek 48:20}Celé toto vyčleněné území tedy bude měřit 25 000 na 25 000 loktů. Tento čtverec vyčleníte jako svatý podíl, a to včetně majetku města.

^{Ezek 48:21}Zbývající území po obou stranách svatého podílu a majetku města připadne vládci. Bude se prostírat od 25 000 loktů svatého podílu až k východní hranici a rovněž na západ od těch 25 000 loktů až k západní hranici. Obě tato území sousedící s kmenovými podíly budou patřit vládci a uprostřed nich bude svatý podíl s chrámovou svatyní. ^{Ezek 48:22}Majetek levitů a majetek města tedy budou uprostřed majetku vládce, který se bude rozkládat mezi územími Judy a Benjamína.

^{Ezek 48:23}A nyní zbývající kmeny:

Od východu až na západ bude mít svůj podíl Benjamín.

^{Ezek 48:24}Vedle Benjamínova území bude mít od východu až na západ svůj podíl Šimeon.

^{Ezek 48:25}Vedle Šimeonova území bude mít od východu až na západ svůj podíl Isachar.

^{Ezek 48:26}Vedle Isacharova území bude mít od východu až na západ svůj podíl Zabulon.

^{Ezek 48:27}Vedle Zabulonova území bude mít od východu až na západ svůj podíl Gád. ^{Ezek 48:28}Na jihu povede hranice podél Gádova území od Támar k vodám Meriby v Kádeši a dál podél Egyptského potoka až ke Středozemnímu moři.

^{Ezek 48:29}Toto je země, kterou rozdělíte jako dědictví kmenům Izraele, a toto jsou jejich podíly, praví Panovník Hospodin.“

Nový Jeruzalém

^{Ezek 48:30}„Toto jsou vnější hranice města:

Na severní straně měřící 4500 loktů ^{Ezek 48:31}budou tři městské brány pojmenované podle izraelských kmenů: brána Rubenova, brána Judova a brána Leviho.

^{Ezek 48:32}Na východní straně měřící 4500 loktů budou tři brány: brána Josefova, brána Benjamínova a brána Danova.

^{Ezek 48:33}Na jižní straně měřící 4500 loktů budou tři brány: brána Šimeonova, brána Isacharova a brána Zabulonova.

^{Ezek 48:34}Na západní straně měřící 4500 loktů budou tři brány: brána Gádova, brána Ašerova a brána Neftalímova.

^{Ezek 48:35}Kolem dokola tedy bude měřit 18 000 loktů. Od toho dne se to město bude jmenovat: HOSPODIN JE TAM.“

Daniel

V královských službách

Kapitola 1

Neposkvrníme se

^{Dan 1:1}Ve třetím roce vlády judského krále Joakima ^[1582] přitáhl k Jeruzalému babylonský král Nabukadnezar ^[1583] a oblehl jej. ^{Dan 1:2}Hospodin mu vydal judského krále Joakima do rukou a s ním i část vybavení Božího chrámu. Nabukadnezar je s sebou odvezl do chrámu svého boha v Babylonii a uložil je v chrámové pokladnici.

^{Dan 1:3}Jednou král přikázal vrchnímu dvořanu Ašpenazovi, ať mu přivede některé izraelské mladíky z královského rodu a ze šlechty – ^{Dan 1:4}zdravé a krásné, v každém ohledu bystré, vzdělané a učenlivé, kteří by mohli sloužit v královském paláci. Takové měl učit babylonskému písemnictví a jazyku. ^{Dan 1:5}Král jim určil každodenní příděl pokrmů a vína z královského stolu. Tři roky měli být takto vychováváni a po jejich uplynutí měli vstoupit do královských služeb. ^{Dan 1:6}Mezi vybranými byli i Židé Daniel, Chananiáš, Mišael a Azariáš. ^{Dan 1:7}Vrchní dvořan je ale přejmenoval – Danielovi dal jméno Baltazar, Chananiášovi Šadrach, Mišaelovi Mešach a Azariášovi Abednego.

^{Dan 1:8}Daniel se však rozhodl, že se neposkvrní pokrmy a vínem z královského stolu. Žádal proto vrchního dvořana, aby se těmi věcmi nemusel poskvrňovat. ^{Dan 1:9}Bůh Danielovi u vrchního dvořana daroval přízeň a náklonnost, ^{Dan 1:10}ale ten mu přesto odpověděl: „Bojím se svého pána. Sám král určil, co máte jíst a pít. Co když uvidí, že vypadáte hůř než vaši vrstevníci? Král by mě kvůli vám připravil o hlavu!“

^{Dan 1:11}Daniel pak tedy požádal komorníka, kterého Danielovi, Chananiášovi, Mišaelovi a Azariášovi přidělil vrchní dvořan: ^{Dan 1:12}„Zkus to prosím s námi na deset dní. Ať nám dávají k jídlu jen zeleninu a k pití jen vodu. ^{Dan 1:13}Potom porovnáš, jak vypadáme my a jak mladíci, kteří jedí z královského stolu, a ráčíš s námi naložit podle toho, co uvidíš.“ ^{Dan 1:14}Komorník jim tedy vyhověl a na deset dní to s nimi zkusil.

^{Dan 1:15}Po deseti dnech vypadali zdravěji a silněji než všichni mladíci, kteří jedli z královského stolu. ^{Dan 1:16}Komorník tedy odnášel jejich vybrané pokrmy i víno, které měli pít, a nosil jim zeleninu. ^{Dan 1:17}A Bůh ty čtyři mládence obdaroval znalostí a pochopením veškerého písemnictví a moudrosti. Daniel kromě toho rozuměl všem viděním a snům.

^{Dan 1:18}Když uplynula králem stanovená lhůta, po níž měli být předvedeni k němu, přivedl je vrchní dvořan před Nabukadnezara. ^{Dan 1:19}Král s nimi hovořil a zjistil, že se nikdo z nich nevyrovná Danielovi, Chananiášovi, Mišaelovi a Azariášovi. A tak byli přijati do královských služeb. ^{Dan 1:20}Kdykoli od nich král potřeboval moudrou a rozumnou radu, zjistil, že desetkrát převyšují všechny věštce a kouzelníky v celém jeho království.

^{Dan 1:21}Daniel tam pak zůstal až do prvního roku krále Kýra. ^[1584]

Kapitola 2

Králův sen

^{Dan 2:1}Ve druhém roce své vlády měl Nabukadnezar sen, který ho rozrušil tak, že nemohl spát. ^{Dan 2:2}Král si proto nechal zavolat věštce, kouzelníky, čaroděje a mágy, aby mu pověděli, co se mu zdálo. Když přišli a stanuli před králem, ^{Dan 2:3}řekl jim: „Zdál se mi sen, který mě rozrušil. Musím se dozvědět, co znamená.“

^{Dan 2:4}Mágové králi odpověděli (aramejsky): ^[1585] „Ať žiješ, králi, navěky! Rač nám prosím ten sen vyprávět a my jej vyložíme.“

^{Dan 2:5}Král ale mágům řekl: „Tímto prohlašuji: Pokud mi nesdělíte onen sen i jeho výklad, nechám vás rozčtvrtit a vaše domy obrátit v smetiště. ^{Dan 2:6}Pokud mi však sen i jeho výklad sdělíte, zahrnu vás dary, odměnami a vysokými poctami. Nuže, povězte mi, co se mi zdálo a co to znamená.“

^{Dan 2:7}Znovu tedy králi odpověděli: „Nechť nám král prosím vypráví ten sen a my jej vyložíme.“

^{Dan 2:8}Král však řekl: „Je mi to jasné! Snažíte se získat čas, protože víte, že jsem prohlásil: ^{Dan 2:9}‚Pokud mi nepovíte, co se mi zdálo, čeká vás jediný trest.‘ Domluvili jste se, že mi budete namlouvat lži a báchorky, dokud mě to nepřejde. Nuže, povězte mi ten sen, ať poznám, že mi ho dovedete i vyložit!“

^{Dan 2:10}Mágové na to králi odpověděli: „Žádný člověk na zemi nedokáže královské Výsosti sdělit, co žádá. Žádný král, jakkoli veliký a mocný, nikdy nic takového od žádného věštce, kouzelníka ani mága nežádal. ^{Dan 2:11}Král žádá nemožné. Nikdo to jeho Výsosti nedokáže sdělit, kromě bohů, kteří však mezi smrtelníky nebydlí.“

^{Dan 2:12}To krále rozhněvalo. Rozlítil se tak, že nařídil popravy všech mudrců v Babylonu. ^{Dan 2:13}Jakmile to nařízení vyšlo, začali mudrce popravovat a hledali také Daniela a jeho přátele, aby je popravili.

^{Dan 2:14}Když Arioch, velitel královské stráže, vyšel pobíjet babylonské mudrce, Daniel s ním promluvil moudře a uvážlivě. ^{Dan 2:15}Oslovil králova zmocněnce Ariocha takto: „Čím to, že král vydal tak přísný rozkaz?“ A když mu Arioch celou věc pověděl, ^{Dan 2:16}Daniel šel za králem a požádal o čas, aby mu mohl sen vyložit.

^{Dan 2:17}Potom se Daniel vrátil domů a celou věc pověděl svým přátelům Chananiášovi, Mišaelovi a Azariášovi: ^{Dan 2:18}Ať prosí Boha nebes o slitování ohledně toho tajemství, aby Daniel a jeho přátelé nebyli popraveni s ostatními babylonskými mudrci. ^{Dan 2:19}V noci pak Danielovi bylo to tajemství zjeveno ve vidění. Daniel proto chválil Boha nebes ^{Dan 2:20}a řekl:

„Chváleno buď jméno Boží
od věků až na věky –
moudrost a síla jemu náleží!
^{Dan 2:21}On mění časy a období,
sesazuje krále a jiné nastolí.
Mudrce obdařuje moudrostí,
rozumným dává poznání.

^{Dan 2:22}Zjevuje věci skryté v hlubinách,
on ví, co leží v tmách,
a světlo u něj přebývá.

^{Dan 2:23}Chválím tě a oslavuji, Bože otců mých –
moudrost a sílu dal jsi mi!
Oznámil jsi mi, zač jsme tě prosili,
oznámil jsi nám sen královský!“

Bůh zjevuje tajemství

^{Dan 2:24}S tím se pak Daniel vydal za Ariochem, kterého král pověřil popravami babylonských mudrců. Přišel za ním a řekl mu: „Nepopravuj babylonské mudrce! Vezmi mě ke králi a já mu ten sen vyložím.“

^{Dan 2:25}Arioch vzal Daniela rychle ke králi a takto ho ohlásil: „Našel jsem mezi judskými vyhnanci muže, který králi vyloží jeho sen.“

^{Dan 2:26}Král se tedy Daniela zvaného Baltazar zeptal: „Ty bys mi uměl sdělit, co jsem viděl ve snu a co to znamená?“

^{Dan 2:27}Daniel králi odpověděl: „Tajemství, na něž se král ptá, mu nedokáže vysvětlit žádný mudrc, kouzelník, věštec ani jasnovidec. ^{Dan 2:28}Na nebi je však Bůh, který zjevuje tajemství. Ten králi Nabukadnezarovi ukázal, co se stane v posledních dnech. Sen a vidění, která jsi v mysli viděl na lůžku, jsou následující:

^{Dan 2:29}Když jsi, králi, ležel na lůžku, přemýšlel jsi o tom, co se bude dít v budoucnu, a Ten, který zjevuje tajemství, ti ukázal, co se stane. ^{Dan 2:30}Mně to tajemství nebylo zjeveno proto, že bych byl moudřejší než všichni ostatní, ale proto, aby se král dozvěděl, co to znamená, a abys porozuměl tomu, o čem jsi přemýšlel.

^{Dan 2:31}Nuže, králi, měl jsi vidění a hle, spatřils jakousi velikou sochu. Byla to ohromná socha neobyčejného vzhledu. Tyčila se před tebou a budila hrůzu. ^{Dan 2:32}Hlava té sochy byla z čistého zlata, hruď a paže ze stříbra, břicho a boky bronzové, ^{Dan 2:33}stehna železná a nohy zčásti železné a zčásti hliněné. ^{Dan 2:34}Díval ses a hle, z hory se bez dotyku lidské ruky vylomil kámen, zasáhl sochu do železných a hliněných nohou a rozdrtil je. ^{Dan 2:35}Vtom se všechno to železo, hlína, bronz, stříbro a zlato rozpadlo na kousky – jako plevy, když se v létě mlátí obilí. Vítr je roznesl, že po nich nezbylo památky. Ale ten kámen, který sochu zasáhl, se stal velikou horou a zaplnil celou zem.

^{Dan 2:36}Tolik sen. Teď povíme královské Výsosti jeho výklad. ^{Dan 2:37}Ty, králi, jsi král králů, protože ti Bůh nebes dal království a moc, sílu i slávu. ^{Dan 2:38}Dal ti do rukou celý obydlený svět, všechny lidi, zvěř i ptactvo, a učinil tě vládcem nad tím vším. Ty jsi ta zlatá hlava.

^{Dan 2:39}Po tobě ale povstane jiné království, slabší než to tvé, a po něm třetí království, bronzové, které ovládne celý svět. ^{Dan 2:40}Nakonec přijde čtvrté království, silné jako železo. Železo totiž vše rozbíjí a drtí, a jako železo vše rozbíjí, tak bude i ono království vše rozbíjet a ničit. ^{Dan 2:41}A že jsi viděl nohy a prsty zčásti hliněné a zčásti železné, znamená, že to království bude rozdělené. Bude však mít v sobě něco ze síly železa, neboť jsi viděl do té obyčejné hlíny přimíšené železo. ^{Dan 2:42}Prsty nohou zčásti železné a zčásti hliněné znamenají, že to království bude zčásti silné a zčásti křehké. ^{Dan 2:43}A že jsi viděl železo smíšené s obyčejnou hlínou, znamená, že se lidská pokolení budou mísit, ale držet spolu nebudou, tak jako železo nedrží s hlínou.

^{Dan 2:44}Za dnů těch králů však Bůh nebes nastolí království, které se nikdy nezhroutí, království, které si nepřivlastní žádný lid. To království rozdrtí a ukončí všechna ostatní království, samo pak potrvá navěky. ^{Dan 2:45}To je smysl vidění, v němž jsi spatřil, jak se z hory bez dotyku lidské ruky vylomil kámen a rozdrtil železo, bronz, hlínu, stříbro i zlato. Veliký Bůh ukázal králi, co se bude dít v budoucnu. Ten sen je pravdivý a jeho výklad jistý.“

^{Dan 2:46}Král Nabukadnezar padl před Danielem na tvář a klaněl se mu. Nařídil také, ať se na jeho počest obětují oběti a vonné kadidlo. ^{Dan 2:47}Potom král řekl Danielovi: „Váš Bůh je opravdu Bůh bohů, Pán králů a zjevovatel tajemství – vždyť tys mi to tajemství dokázal vyjevit!“

^{Dan 2:48}Král pak Daniela povýšil a zahrnul ho množstvím vzácných darů. Jmenoval ho správcem celé provincie Babylon a také nejvyšším ze všech babylonských mudrců. ^{Dan 2:49}Na Danielovu žádost pak správou babylonské provincie pověřil Šadracha, Mešacha a Abednega. Sám Daniel ovšem zůstával na královském dvoře.

Kapitola 3

Klanějte se zlaté soše!

^{Dan 3:1}Král Nabukadnezar nechal vyrobit zlatou sochu. Byla 60 loktů vysoká a 6 loktů široká. ^[1586] Nechal ji postavit na pláni Dura v provincii Babylon. ^{Dan 3:2}Potom dal shromáždit satrapy, hejtmany, místodržící, radní, pokladníky, soudce, hodnostáře a všechny úředníky provincií, aby se dostavili k zasvěcení té sochy, kterou vztyčil král Nabukadnezar.

^{Dan 3:3}Satrapové, hejtmani, místodržící, radní, pokladníci, soudci, hodnostáři a všichni úředníci provincií se tedy shromáždili k zasvěcení té sochy, kterou vztyčil král Nabukadnezar. Když stanuli před sochou, kterou Nabukadnezar vztyčil, ^{Dan 3:4}zvolal hlasatel mocným hlasem: „Lidé všech národů a jazyků, přikazuje se vám toto: ^{Dan 3:5}Jakmile uslyšíte roh, píšťalu, citeru, harfu, cimbál, buben a všechnu tu hudbu, padněte a klanějte se zlaté soše, kterou vztyčil král Nabukadnezar. ^{Dan 3:6}Kdokoli by nepadl a neklaněl se, bude ihned hozen do rozpálené ohnivé pece!“

^{Dan 3:7}Jakmile tedy všichni ti lidé ze všech národů a jazyků uslyšeli roh, píšťalu, citeru, harfu, cimbál a všechnu tu hudbu, padali a klaněli se té zlaté soše, kterou vztyčil král Nabukadnezar.

^{Dan 3:8}Tehdy ale přišli jistí mágové s obviněním proti Židům. ^{Dan 3:9}„Ať žiješ, králi, navěky!“ pozdravili krále Nabukadnezara. ^{Dan 3:10}„Sám jsi, Výsosti, ráčil vydat nařízení, že každý, kdo uslyší roh, píšťalu, citeru, harfu, cimbál, buben a všechnu tu hudbu, musí padnout a klanět se té zlaté soše, ^{Dan 3:11}a kdokoli by nepadl a neklaněl se, bude hozen do rozpálené ohnivé pece. ^{Dan 3:12}Jsou tu ale jistí Židé, které jsi ráčil pověřit správou provincie Babylon – Šadrach, Mešach a Abednego – a tito muži si z tebe, králi, nic nedělají. Tvé bohy nectí a zlaté soše, kterou jsi vztyčil, se neklanějí.“

^{Dan 3:13}Nabukadnezar soptil hněvem. Poručil, ať mu Šadracha, Mešacha a Abednega přivedou, a když ty muže ke králi přivedli, ^{Dan 3:14}Nabukadnezar jim řekl: „Je to pravda, Šadrachu, Mešachu a Abednego, že nectíte mé bohy a neklaníte se zlaté soše, kterou jsem vztyčil? ^{Dan 3:15}Jste teď připraveni, jakmile uslyšíte roh, píšťalu, citeru, harfu, cimbál, buben a všechnu tu hudbu, padnout a klanět se té soše, kterou jsem vyrobil? Jestli se nepokloníte, budete ihned hozeni do rozpálené ohnivé pece! A který bůh by vás mohl zachránit z mé moci?“

^{Dan 3:16}„Na to ti, Nabukadnezare, nepotřebujeme sami odpovídat,“ řekli králi Šadrach, Mešach a Abednego. ^{Dan 3:17}„Jestli nás Bůh, kterého ctíme, bude chtít zachránit, zachrání nás z rozpálené ohnivé pece i ze tvé moci, králi. ^{Dan 3:18}A i kdyby ne, vezmi na vědomí, králi, že tvé bohy ctít nebudeme a zlaté soše, kterou jsi vztyčil, se nepokloníme.“

V ohnivé peci

^{Dan 3:19}Nabukadnezar se na Šadracha, Mešacha a Abednega rozzuřil. S tváří zkřivenou vztekem ihned poručil rozpálit tu pec sedmkrát více, než se rozpalovala obvykle, ^{Dan 3:20}a největším silákům ze svého vojska přikázal, ať Šadracha, Mešacha a Abednega svážou a hodí je do rozpálené ohnivé pece.

^{Dan 3:21}A tak ty muže svázali, jak byli – v pláštích, kalhotách i čepicích – a hodili je do rozpálené ohnivé pece. ^{Dan 3:22}Protože byl králův rozkaz tak přísný, rozpálili pec tak silně, že ty muže, kteří do ní Šadracha, Mešacha a Abednega házeli, sežehl plamen. ^{Dan 3:23}Tito tři muži, Šadrach, Mešach a Abednego, pak dopadli svázaní doprostřed rozpálené ohnivé pece.

^{Dan 3:24}Náhle se král Nabukadnezar zděsil. Vstal a ohromen se ptal svých rádců: „Copak jsme nehodili do plamenů tři svázané muže?“

„Jistě, Výsosti,“ odpověděli.

^{Dan 3:25}„Jenže já vidím čtyři muže,“ on na to, „a rozvázané! Procházejí se v plamenech, vůbec nic jim není a ten čtvrtý vypadá jako boží syn!“ ^[1587]

^{Dan 3:26}Nabukadnezar přistoupil k otvoru rozpálené ohnivé pece a zvolal: „Šadrachu, Mešachu, Abednego, služebníci Nejvyššího Boha, pojďte ven!“

A tak Šadrach, Mešach a Abednego vyšli z ohně ven. ^{Dan 3:27}Satrapové, hejtmani, místodržící i královští rádcové se shromáždili, aby viděli ty muže, kterým oheň vůbec neublížil. Ani vlasy na hlavě neměli ožehlé, ani na pláštích nebylo nic znát a nebyli ani cítit ohněm.

^{Dan 3:28}Nabukadnezar tehdy prohlásil: „Požehnán buď Bůh Šadrachův, Mešachův a Abednegův, jenž poslal svého anděla a zachránil své služebníky, kteří se na něj spolehli! Vzepřeli se dokonce i královskému rozkazu a raději by položili život, než aby sloužili a klaněli se jinému bohu, než je jejich Bůh. ^{Dan 3:29}Proto nařizuji lidem všech národů a jazyků: Kdokoli by se rouhal Bohu Šadrachovu, Mešachovu a Abednegovu, bude rozčtvrcen a jeho dům obrácen v smetiště. Žádný jiný Bůh přece nedokáže zachránit jako tento!“

^{Dan 3:30}Král se pak postaral, aby se Šadrachovi, Mešachovi a Abednegovi v babylonské provincii dobře dařilo.

Další králův sen

^{Dan 3:31}Král Nabukadnezar lidem všech národů a jazyků v celém obydleném světě:

Hojný pokoj vám!

^{Dan 3:32}S potěšením vám dávám na vědomost divy a zázraky, které při mně vykonal Nejvyšší Bůh.

^{Dan 3:33}Jak nesmírné jsou jeho divy,
jak mocné jeho zázraky!
Jeho království trvá navěky,
jeho vláda nad všemi pokoleními! ^[1588]

Kapitola 4

^{Dan 4:1}Já, Nabukadnezar, jsem žil šťastně a spokojeně doma ve svém paláci. ^{Dan 4:2}Vtom se mi ale zdál hrůzný sen. To, co jsem v mysli viděl na lůžku, mě ohromilo. ^{Dan 4:3}Nařídil jsem proto, ať se ke mně dostaví všichni babylonští mudrci, aby mi ten sen vyložili. ^{Dan 4:4}Když se věštci, kouzelníci, mágové a jasnovidci dostavili, vyprávěl jsem jim ten sen, ale nedokázali mi ho vyložit. ^{Dan 4:5}Nakonec přede mne předstoupil Daniel, který se podle mého boha jmenuje Baltazar a přebývá v něm duch svatých bohů.

Vyprávěl jsem mu tedy svůj sen: ^{Dan 4:6}„Baltazare, nejvyšší z věštců, vím, že v tobě přebývá duch svatých bohů a že ti žádné tajemství není těžké. Toto jsem viděl ve snu; pověz mi, co to znamená.

^{Dan 4:7}Na lůžku jsem měl v mysli toto vidění: Hle, spatřil jsem, jak se uprostřed země tyčí obrovský strom. ^{Dan 4:8}Rostl a sílil, až jeho vrchol dosáhl k nebi, a ten strom byl vidět ze všech konců světa. ^{Dan 4:9}Měl krásné listí a hojné ovoce, kterým se všichni sytili. Zvěř odpočívala v jeho stínu, ptáci hnízdili v jeho větvích a všem tvorům dával obživu.

^{Dan 4:10}Vidění, které jsem v mysli spatřil na lůžku, pokračovalo: Hle, z nebe sestoupil svatý posel ^{Dan 4:11}a volal mocným hlasem: ‚Porazte ten strom a osekejte mu větve, zbavte ho listí a rozházejte ovoce! Ať uteče zvěř, jež byla pod ním, tak jako ptáci z jeho větví! ^{Dan 4:12}Pařez i s kořeny mu však ponechte v zemi, v poutech železných a bronzových mezi trávou na poli. Nebeská rosa ať jej napájí a o pastvu ať se dělí se zvěří. ^{Dan 4:13}Lidský rozum ať jej opustí a dostane rozum zvířecí, dokud mu neuplyne sedm období. ^{Dan 4:14}Toto je výrok oznámený posly, rozsudek vydaný svatými, aby všichni živí poznali, že nad lidským královstvím vládne Nejvyšší, a komu chce, je udílí, a že nad ním může postavit i nejnižšího z lidí.‘

^{Dan 4:15}Toto je tedy sen, který jsem já, král Nabukadnezar, viděl. Ty mi jej teď, Baltazare, vylož, neboť mi jej žádný z mudrců mého království vyložit nedokáže. Ty to však dokážeš, neboť v tobě přebývá duch svatých bohů.“

Ten strom jsi ty

^{Dan 4:16}Daniel zvaný Baltazar tam dlouho stál otřesen. To, co mu přicházelo na mysl, ho děsilo. Král ho však vyzval: „Neboj se, Baltazare, toho snu ani jeho výkladu.“

Baltazar odpověděl: „Kéž by ten sen, můj pane, byl o tvých nepřátelích a jeho výklad o tvých odpůrcích! ^{Dan 4:17}Ten strom, který jsi viděl růst a sílit, až jeho vrchol dosáhl k nebi, strom, který byl vidět z celého světa, ^{Dan 4:18}který měl krásné listí a hojné ovoce, jímž se všichni sytili, strom, v jehož stínu odpočívala zvěř a v jehož větvích hnízdili ptáci – ^{Dan 4:19}ten strom jsi, králi, ty! Vyrostl jsi a zesílil, tvá mohutnost rostla, až dosáhla k nebi, a tvá vláda sahá až na kraj světa.

^{Dan 4:20}Viděl jsi, králi, svatého posla, jak sestupuje z nebe a říká: ‚Porazte ten strom a zničte jej, pařez i s kořeny mu však ponechte v zemi, v poutech železných a bronzových mezi trávou na poli, ať jej nebeská rosa napájí a o pastvu ať se dělí se zvěří, dokud mu neuplyne sedm období.‘

^{Dan 4:21}Zde je tedy výklad, Výsosti; zde je výrok Nejvyššího o mém královském pánu: ^{Dan 4:22}Budeš odehnán pryč od lidí a budeš bydlet mezi zvířaty. Budeš jíst trávu jako býk a nebeskou rosou se napojíš. Tak strávíš sedm období, než poznáš, že nad lidským královstvím vládne Nejvyšší, a komu chce, je udílí. ^{Dan 4:23}Onen rozkaz, že stromu má být ponechán pařez i s kořeny, pak znamená, že své království znovu dostaneš, až uznáš vládu Nebes. ^{Dan 4:24}Kéž proto královská Výsost ráčí přijmout moji radu: Naprav své hříchy spravedlností a svou vinu laskavostí k trpícím. Kéž bys byl dlouho šťastně živ!“

^{Dan 4:25}To vše se potom králi Nabukadnezarovi stalo. ^{Dan 4:26}Uběhlo dvanáct měsíců. Když se král jednou procházel po terasách babylonského královského paláce, ^{Dan 4:27}zvolal: „Veliký Babylon! Svou vlastní mocí a silou jsem ho vybudoval v královské sídlo ke slávě své velebnosti!“

^{Dan 4:28}Král to ještě ani nedořekl, když z nebe zazněl hlas: „Slovo pro tebe, králi Nabukadnezare: Ztratil jsi království! ^{Dan 4:29}Budeš odehnán pryč od lidí, budeš bydlet mezi zvířaty a budeš jíst trávu jako býk. Tak strávíš sedm období, než poznáš, že nad lidským královstvím vládne Nejvyšší, a komu chce, je udílí!“

^{Dan 4:30}V tom okamžiku se to slovo o Nabukadnezarovi splnilo. Byl odehnán pryč od lidí, jedl trávu jako býk a tělo měl mokré od rosy, až mu narostly vlasy jako orlí peří a nehty jako ptačí pařáty.

^{Dan 4:31}Já, Nabukadnezar, jsem po té době nakonec pozvedl oči k nebi a rozum se mi vrátil. Tehdy jsem dobrořečil Nejvyššímu a chválil jsem a velebil Věčně živého:

Jeho vláda trvá navěky,
jeho království nad všemi pokoleními.
^{Dan 4:32}Všichni, kdo bydlí na zemi,
jsou před ním zcela nicotní.

Jak se mu zlíbí, zachází s nebeskými zástupy
i s těmi, kdo bydlí na zemi.
Jeho ruku nemůže nikdo zastavit,
nikdo mu neřekne: „Cos to učinil?“

^{Dan 4:33}Když mi byl navrácen rozum, vrátila se mi také má vznešenost a vzhled příslušný ke královské velebnosti. Tehdy mě našli moji rádcové a velmoži, byl jsem znovu nastolen na královský trůn a dostalo se mi ještě nesmírnější moci než předtím.

^{Dan 4:34}Já, Nabukadnezar, teď proto chválím, velebím a oslavuji Krále nebes. Všechny jeho skutky jsou správné a jeho cesty spravedlivé; on umí pokořit ty, kteří žijí v pýše!

Kapitola 5

Mene tekel

^{Dan 5:1}Král Belšasar ^[1589] jednou vystrojil velikou hostinu pro tisíc svých velmožů a v jejich společnosti popíjel víno. ^{Dan 5:2}Napit tím vínem pak Belšasar poručil, ať přinesou zlaté a stříbrné nádoby, které jeho otec ^[1590] Nabukadnezar odnesl z jeruzalémského chrámu: „Král z nich bude pít se svými velmoži, manželkami a konkubínami!“ ^{Dan 5:3}A tak přinesli ty zlaté nádoby odnesené z Božího chrámu v Jeruzalémě a král se svými velmoži, manželkami a konkubínami z nich pil. ^{Dan 5:4}Popíjeli víno a oslavovali bohy ze zlata a stříbra, z bronzu a železa, ze dřeva i kamene.

^{Dan 5:5}Vtom se přímo před svícnem objevily prsty lidské ruky a začaly psát na omítku královského paláce. Když král spatřil tu píšící ruku, ^{Dan 5:6}zbledl hrůzou. Kolena se mu roztřásla, že se sotva držel na nohou.

^{Dan 5:7}Vykřikl, ať přivedou kouzelníky, mágy a jasnovidce. Potom těm babylonským mudrcům řekl: „Kdokoli ten nápis přečte a vyloží mi ho, bude oblečen purpurem, na krk dostane zlatý řetěz a stane se třetím nejmocnějším v království!“ ^[1591]

^{Dan 5:8}Všichni královští mudrci tedy předstupovali, ale nedovedli králi ten nápis přečíst ani vyložit. ^{Dan 5:9}To krále Belšasara vyděsilo ještě víc a byl čím dál bledší. I jeho velmoži byli zděšení.

^{Dan 5:10}Když královna matka uslyšela hlasy krále a velmožů, vešla do hodovní síně. „Ať žiješ, králi, navěky!“ řekla. „Neděs se tolik a nebuď bledý. ^{Dan 5:11}Máš ve svém království muže, v němž přebývá duch svatých bohů. Ten za dnů tvého otce prokázal jasnozřivost, důvtip a moudrost, jakou mívají bohové. Král Nabukadnezar, tvůj otec, jej proto ustanovil nejvyšším z věštců, kouzelníků, mágů a jasnovidců. ^{Dan 5:12}Daniel, jemuž král dal jméno Baltazar, totiž prokázal vzácného ducha, rozumnost a důvtip ve vykládání snů, odhalování tajemství a řešení záhad. Nech proto zavolat Daniela – on ti ten nápis vyloží.“

^{Dan 5:13}A tak Daniela přivedli před krále. „Ty jsi ten Daniel z židovských vyhnanců, které můj královský otec přivedl z Judska?“ zeptal se ho král. ^{Dan 5:14}„Slyšel jsem, že je v tobě duch bohů a že jsi prokázal jasnozřivost, důvtip a vzácnou moudrost. ^{Dan 5:15}Před chvílí ke mně přivedli mudrce a kouzelníky, aby mi přečetli a vyložili tento nápis, ale vůbec to nedokázali. ^{Dan 5:16}O tobě jsem ale slyšel, že dovedeš vykládat smysl a řešit záhady. Nuže, dokážeš-li ten nápis přečíst a vyložit, budeš oblečen purpurem, na krk dostaneš zlatý řetěz a staneš se třetím nejmocnějším v království.“

^{Dan 5:17}Daniel na to králi odpověděl: „Nech si své dary. Odměnit můžeš někoho jiného. Ten nápis ale králi přečtu a jeho smysl vyložím.

^{Dan 5:18}Slyš, králi! Nejvyšší Bůh dal tvému otci Nabukadnezarovi království, velikost, slávu a velebnost. ^{Dan 5:19}Pro tu velikost, kterou ho obdařil, jej s bázní a chvěním ctili lidé všech národů a jazyků. Koho chtěl, zabil, a koho chtěl, ušetřil. Koho chtěl, povýšil, a koho chtěl, ponížil. ^{Dan 5:20}Když ale zpyšněl v srdci a zatvrdil se v nadutosti, byl ze svého královského trůnu sesazen a o svou slávu připraven. ^{Dan 5:21}Byl odehnán pryč od lidí a dostal rozum zvířecí. Žil mezi divokými osly, jedl trávu jako býk a tělo měl mokré od rosy, než poznal, že nad lidským královstvím vládne Bůh Nejvyšší, a koho chce, nad ním může postavit.

^{Dan 5:22}Ale ty, jeho syn ^[1592] Belšasar, ses v srdci nepokořil, přestože jsi to všechno věděl. ^{Dan 5:23}Naopak ses pozvedl proti Pánu nebes. Nechal sis přinést nádoby z jeho chrámu a popíjel jsi z nich se svými velmoži, manželkami a konkubínami. Oslavoval jsi bohy ze stříbra, zlata, bronzu, železa, dřeva i kamene, kteří nevidí, neslyší ani nic nevědí – ale Bohu, který má v moci každý tvůj dech a každý tvůj krok, jemu jsi slávu nevzdal! ^{Dan 5:24}To proto poslal onu ruku, která napsala ten nápis.

^{Dan 5:25}Ten nápis zní takto:

MENE MENE TEKEL UFARSIN.

^{Dan 5:26}Smysl těch slov je následující:

Mene – Bůh tvé kralování ‚sečetl‘ a podtrhl.

^{Dan 5:27}Tekel – byl jsi ‚zvážen‘ na vahách a shledán příliš lehkým.

^{Dan 5:28}Peres ^[1593] – tvé království je ‚rozpolceno‘ a dáno Médům a Peršanům!“

^{Dan 5:29}Belšasar hned na to přikázal, ať Daniela obléknou purpurem, na krk mu dají zlatý řetěz a prohlásí ho třetím nejmocnějším v království. ^{Dan 5:30}Ještě té noci pak byl babylonský král Belšasar zabit. ^[1594]

Kapitola 6

Ve lví jámě

^{Dan 6:1}Království pak obdržel Darjaveš Médský ve věku dvaašedesáti let. ^{Dan 6:2}Darjaveš se rozhodl ustanovit po celém královském území sto dvacet satrapů ^{Dan 6:3}a nad nimi tři vezíry, z nichž jedním byl Daniel. Satrapové se zodpovídali vezírům, aby tím nebyl obtěžován král. ^{Dan 6:4}Daniel pak mezi vezíry a satrapy natolik vynikal svým vzácným duchem, že mu král zamýšlel svěřit celé království. ^{Dan 6:5}Vezíři a satrapové se proto snažili najít na Danielově vládní službě nějakou chybu. Nemohli ale žádnou chybu ani nedbalost najít, protože byl spolehlivý a žádného pochybení ani nedbalosti se nedopustil. ^{Dan 6:6}Nakonec si ti muži řekli: „Na toho Daniela nikdy nic nenajdeme, leda by se to týkalo jeho náboženství.“

^{Dan 6:7}A tak se ti vezíři a satrapové nahrnuli ke králi a zvolali: „Ať žiješ, králi Darjaveši, navěky! ^{Dan 6:8}Všichni královští vezíři, hejtmani, satrapové, rádci a místodržící se usnesli, že by se mělo vydat královské nařízení potvrzující tento výnos: Každý, kdo by se v příštích třiceti dnech modlil k jakémukoli bohu nebo člověku kromě tebe, králi, bude hozen do lví jámy. ^{Dan 6:9}Nuže, králi, potvrď ten edikt svým podpisem, aby podle nepomíjivého zákona Médů a Peršanů nemohl být změněn.“ ^{Dan 6:10}A tak král Darjaveš ten edikt podepsal.

^{Dan 6:11}Když se Daniel dozvěděl, že byl vydán takový předpis, šel domů, kde měl v horní místnosti okna otevřená směrem k Jeruzalému. Třikrát denně tam poklekal, aby se modlil ke svému Bohu a vzdával mu chválu tak jako předtím.

^{Dan 6:12}Vtom se ale dovnitř nahrnuli ti muži a přistihli Daniela, jak se modlí k Bohu a prosí ho o pomoc. ^{Dan 6:13}Šli tedy za králem a připomněli mu onen královský edikt: „Nepodepsal jsi snad výnos, že každý, kdo by se v příštích třiceti dnech modlil k jakémukoli bohu nebo člověku kromě tebe, králi, bude hozen do lví jámy?“

„To slovo platí,“ přisvědčil král, „podle nepomíjivého zákona Médů a Peršanů.“

^{Dan 6:14}Na to králi řekli: „Daniel, ten židovský vyhnanec, si z tebe, králi, ani z ediktu, který jsi podepsal, nic nedělá. Třikrát denně se modlí ty své modlitby!“

^{Dan 6:15}Když to král uslyšel, velice se zarmoutil. Rozhodně chtěl Daniela zachránit, a usiloval o jeho záchranu až do západu slunce. ^{Dan 6:16}Tehdy se ale ke králi znovu nahrnuli ti muži a naléhali na něj: „Pamatuj, králi, že podle zákona Médů a Peršanů nemůže být žádný královský edikt ani rozkaz změněn!“

^{Dan 6:17}Nakonec tedy král vydal rozkaz, ať Daniela přivedou a hodí ho do lví jámy. Král tehdy Danielovi řekl: „Kéž tě tvůj Bůh, jemuž věrně sloužíš, zachrání!“ ^{Dan 6:18}Když pak přinesli kamennou desku a přikryli s ní ústí té jámy, král ji zapečetil svým prstenem i prsteny svých velmožů, aby se na Danielově osudu už nedalo nic změnit. ^{Dan 6:19}Potom se král odebral do paláce. Odmítl jídlo i obvyklé radovánky a celou noc nespal.

^{Dan 6:20}Ráno hned za úsvitu král vstal a spěchal ke lví jámě. ^{Dan 6:21}Jakmile se k ní přiblížil, zavolal sevřeným hlasem na Daniela: „Danieli, služebníku živého Boha! Dokázal tě tvůj Bůh, jemuž věrně sloužíš, zachránit před lvy?“

^{Dan 6:22}„Ať žiješ, králi, navěky!“ odpověděl mu Daniel. ^{Dan 6:23}„Můj Bůh poslal svého anděla, aby těm lvům zavřel tlamy. Vůbec mi neublížili, neboť jsem byl před Bohem shledán nevinným. A ani tobě, králi, jsem neprovedl nic zlého.“

^{Dan 6:24}Král se velice zaradoval a hned přikázal, ať Daniela vytáhnou z jámy. Když ho z té jámy vytáhli, nenašli na něm ani škrábnutí, protože věřil ve svého Boha. ^{Dan 6:25}Na králův rozkaz pak přivedli ty muže, kteří Daniela napadli, a hodili je do lví jámy i s jejich ženami a dětmi. Ještě než dopadli na dno, lvi se na ně vrhli a roztrhali je na kusy.

^{Dan 6:26}Král Darjaveš pak napsal lidem všech národů a jazyků:

Hojný pokoj vám!

^{Dan 6:27}Tímto nařizuji, aby všude, kam sahá má královská moc, lidé s bázní a chvěním ctili Danielova Boha.

Neboť on je Bůh živý,
on trvá navěky.
Jeho království se nezhroutí
a jeho vláda nikdy neskončí.

^{Dan 6:28}On umí vysvobodit a zachránit,
on koná divy a zázraky
jak na nebi, tak i na zemi.
On Daniela zachránil ze spárů lvích!

^{Dan 6:29}A tak se Danielovi za vlády Darjaveše a Kýra ^[1595] Perského dobře dařilo.

Danielova vidění

Kapitola 7

Budoucí království

^{Dan 7:1}V prvním roce babylonského krále Belšasara měl Daniel ve snu vidění. To, co v mysli spatřil na lůžku, pak sepsal. Zde začíná záznam onoho snu:

^{Dan 7:2}Já Daniel jsem v noci měl toto vidění: Hle, spatřil jsem, jak nad velikým mořem bouří čtyři nebeské větry. ^{Dan 7:3}Vtom se z moře vynořily čtyři obrovské šelmy, každá jiná.

^{Dan 7:4}První vypadala jako lev, ale měla orlí křídla. Potom jsem viděl, jak jí ta křídla byla vylomena; byla zvednuta ze země, takže stála na nohách jako člověk, a dostala lidské srdce.

^{Dan 7:5}A hle, vtom se objevila druhá šelma, podobná medvědu. Na jedné straně byla vztyčená, v zubech držela tři žebra a bylo jí řečeno: „Vstaň, sežer mnoho těl!“

^{Dan 7:6}Díval jsem se dál a hle, objevila se další šelma, podobná pardálu, ale na zádech měla čtyři ptačí křídla. Měla čtyři hlavy a byla jí dána moc.

^{Dan 7:7}Potom to noční vidění pokračovalo a hle, spatřil jsem čtvrtou šelmu. Byla děsivá a hrozná a měla strašnou sílu. Svými obrovskými železnými zuby hltala a drtila a zbytek rozdupávala nohama. Lišila se od všech šelem, které ji předcházely, a měla deset rohů. ^{Dan 7:8}Když jsem ty rohy pozoroval, hle, začal mezi nimi růst jiný, malý roh a tři z těch dřívějších rohů byly vyvráceny, aby mu udělaly místo. Na tom rohu jsem spatřil jakoby lidské oči a ústa, jež vedla pyšné řeči.

^{Dan 7:9}Díval jsem se dál a uviděl toto:

Byly rozestaveny trůny
a Odvěký se posadil.
Roucho měl bílé jako sníh,
vlasy na hlavě jak vlnu beránčí.
Jeho trůn – žhnoucí plameny
a jeho kola – oheň hořící!
^{Dan 7:10}Proud ohnivé řeky od něj vychází,
miliony jsou jeho sloužících
a miliardy před ním stojících.
Soudní dvůr se posadil
a byly otevřeny knihy.

^{Dan 7:11}Díval jsem se dál, neboť jsem slyšel, jaké pyšné řeči vedl onen malý roh. Vtom jsem uviděl, jak ta šelma byla zabita a její tělo vydáno zkáze v plamenech. ^{Dan 7:12}Ostatní šelmy směly ještě určitou dobu zůstat naživu, byly však zbaveny své moci.

^{Dan 7:13}Potom to noční vidění pokračovalo:

Hle, přichází s nebeskými oblaky
synu člověka podobný.
Před Odvěkého předstoupil,
před jeho tvář ho přivedli.
^{Dan 7:14}Byla mu dána vláda, sláva i království,
aby jej ctili všichni lidé, národy i jazyky.
Jeho vláda je věčná – nikdy neskončí,
jeho království se nezhroutí!

^{Dan 7:15}To, co jsem já Daniel v mysli viděl, mě velmi rozrušilo. ^{Dan 7:16}Přistoupil jsem tedy k jednomu z těch, kdo tam stáli, a ptal se jej, co to všechno znamená. On mi to tedy pověděl a vyložil: ^{Dan 7:17}„Ty čtyři obrovské šelmy jsou čtyři králové, kteří povstanou ze země. ^{Dan 7:18}Království ale obdrží svatí Nejvyššího a budou jím vládnout na věky a věky věků.“

^{Dan 7:19}Potom jsem chtěl vědět, co znamená ta čtvrtá šelma, která se lišila od všech ostatních: Byla strašná a děsivá, se železnými zuby a bronzovými drápy, hltala a drtila a zbytek rozdupávala nohama. ^{Dan 7:20}Také jsem chtěl vědět, co znamená těch deset rohů na její hlavě a proč vyrostl další roh a tři vypadly, aby mu udělaly místo, a proč ten roh měl oči a ústa, jež vedla pyšné řeči, a proč vypadal mohutněji než ostatní. ^{Dan 7:21}Díval jsem se tedy dál a viděl jsem, jak ten roh vede válku proti svatým a přemáhá je. ^{Dan 7:22}Vtom ale přišel ten Odvěký a rozhodl ve prospěch svatých Nejvyššího. Tehdy nastal čas, aby se svatí ujali království.

^{Dan 7:23}Ten, který tam stál, mi tedy odpověděl:

„Ta čtvrtá šelma je čtvrté království na zemi,
jež bude odlišné ode všech ostatních:
Pohltí celou zemi,
podupe ji a rozdrtí.
^{Dan 7:24}Těch deset rohů je deset králů,
kteří povstanou z toho království.

Po nich povstane jiný král,
odlišný od těch předešlých,
a ty tři krále sesadí.
^{Dan 7:25}Povede řeči proti Nejvyššímu,
jeho svatým bude činit příkoří
a pokusí se změnit i časy a předpisy.
Svatí budou vydáni do jeho rukou
na čas a časy a půl času. ^[1596]

^{Dan 7:26}Potom však zasedne soud
a odejme mu jeho moc,
aby byl zahuben a zničen navěky.
^{Dan 7:27}Království, moc i sláva
všech království pod nebem
pak bude odevzdána svatému lidu,
který náleží Nejvyššímu.
Jeho království potrvá věčně
a budou jej ctít a poslouchat všechny mocnosti.“

^{Dan 7:28}Tím ta řeč skončila. Z toho, co mi přicházelo na mysl, jsem já Daniel zbledl hrůzou. To slovo jsem si ale uchoval v srdci. ^[1597]

Kapitola 8

Otřesná vzpoura

^{Dan 8:1}Ve třetím roce vlády krále Belšasara jsem já Daniel měl další vidění, jež následovalo po onom předchozím. ^{Dan 8:2}V tomto vidění jsem se viděl v královském sídelním městě Súsách v provincii Elam; stál jsem v tom vidění u řeky Ulaj. ^{Dan 8:3}Zvedl jsem oči a hle, spatřil jsem na břehu jakéhosi berana se dvěma rohy. Oba rohy měl dlouhé, jeden však byl delší než druhý, ačkoli vyrostl později. ^{Dan 8:4}Viděl jsem toho berana trkat na západ, na sever i na jih; žádné zvíře nemělo sílu mu odolat a nebylo před ním žádné pomoci. Dělal si, co chtěl, a stále mohutněl.

^{Dan 8:5}Zatímco jsem o tom přemýšlel, hle, od západu uháněl přes celou zemi kozel s velkolepým rohem mezi očima, sotva se země dotýkal. ^{Dan 8:6}Jakmile se přiblížil k tomu dvourohému beranovi, kterého jsem viděl stát na břehu, zuřivě proti němu vyrazil. ^{Dan 8:7}Viděl jsem, jak na berana vztekle útočí, vráží do něj a láme mu oba rohy. Beran neměl sílu mu odolat. Kozel ho srazil k zemi, dupal po něm a beranovi nebylo žádné pomoci.

^{Dan 8:8}Kozel mohutněl dál a dál. Když byl ale na vrcholu sil, jeho veliký roh se zlomil a místo něj vyrostly do čtyř světových stran čtyři jiné velkolepé rohy. ^{Dan 8:9}Z jednoho z nich potom vyrazil jakýsi nepatrný roh, který se však nesmírně rozmáhal k jihu, k východu i k Nádherné zemi. ^{[1598]Dan 8:10}Rozmohl se až k nebeskému zástupu a některé hvězdy toho vojska strhl na zem a pošlapal je. ^{Dan 8:11}Ve svém rozmachu se postavil dokonce i proti Knížeti nebeského zástupu, když zrušil každodenní oběť a zpustošil jeho svatyni. ^{Dan 8:12}Vojsko i každodenní oběť mu při té vzpouře byly vydány do rukou. Srazil pravdu na zem a dařilo se mu vše, co podnikal.

^{Dan 8:13}Potom jsem slyšel mluvit jednoho svatého a jiný svatý se ho zeptal: „Jak dlouho potrvá, co bylo v tom vidění – ta otřesná vzpoura, zrušení každodenní oběti, vydání svatyně a pošlapání vojska?“

^{Dan 8:14}„Bude to 2300 večerů a jiter,“ ^[1599] odpověděl mu. ^[1600] „Pak bude svatyně znovu obnovena.“

^{Dan 8:15}Já Daniel jsem sledoval to vidění a snažil se je pochopit, když vtom přede mnou náhle stanula jakoby mužská postava. ^{Dan 8:16}Nad Ulajem jsem tehdy uslyšel lidský hlas, jak volá: „Gabrieli, vysvětli mu to vidění!“

^{Dan 8:17}Vykročil tedy směrem ke mně, a když se přiblížil, padl jsem v hrůze tváří k zemi. Tehdy mi řekl: „Rozuměj, lidský synu, že to vidění platí pro poslední čas.“

^{Dan 8:18}Když ke mně mluvil, ležel jsem v mrákotách tváří k zemi. Potom se mě dotkl, postavil mě na nohy ^{Dan 8:19}a řekl: „Hle, ukážu ti, co se stane v čase posledního hněvu; to vidění totiž platí pro určený poslední čas. ^{Dan 8:20}Ten dvourohý beran, jehož jsi viděl, jsou králové Médie a Persie. ^{Dan 8:21}Ten bradatý kozel je král Řecka a veliký roh mezi jeho očima je první řecký král. ^{Dan 8:22}To, že se zlomil a místo něj povstaly čtyři jiné, znamená, že z jeho národa povstanou čtyři království, ale ne s jeho silou.

^{Dan 8:23}Ke konci jejich kralování povstane k dovršení vzpoury král nesmírně surový a záludný. ^{Dan 8:24}Získá obrovskou moc, ale ne svou vlastní silou. Způsobí nevídanou zkázu a podaří se mu vše, co podnikne. Bude hubit mocné bojovníky i svatý lid ^{Dan 8:25}a díky jeho chytrosti se bude dařit bludu. Ve své nadutosti znenadání zpustoší mnohé národy, až se nakonec postaví proti Knížeti knížat, a tehdy bude bez přispění lidské ruky zničen.

^{Dan 8:26}Vidění o večerech a jitrech, které ti bylo sděleno, je pravdivé. Ty ho však zachovej v tajnosti, neboť se týká vzdálené budoucnosti.“

^{Dan 8:27}Já Daniel jsem tehdy klesl vyčerpáním a dlouhé dny jsem stonal, než jsem mohl znovu vstát a věnovat se službě králi. I nadále jsem však byl tím viděním otřesen a nemohl je pochopit.

Kapitola 9

Zhřešili jsme

^{Dan 9:1}V prvním roce Darjaveše, syna Ahasverova (původem Méda), jenž byl ustanoven vládcem babylonského království ^{[1601]Dan 9:2}– nuže v prvním roce jeho vlády jsem já Daniel porozuměl z knih, že podle Hospodinova slova k proroku Jeremiášovi potrvá zkáza Jeruzaléma sedmdesát let. ^{[1602]Dan 9:3}Tehdy jsem se obrátil k Pánu Bohu, abych jej hledal v modlitbách a prosbách, s postem, v pytlovině a popelu.

^{Dan 9:4}Modlil jsem se k Hospodinu, svému Bohu, a toto jsem vyznával:

„Ach Pane Bože veliký a hrozný, zachovávající smlouvu a milosrdenství těm, kdo tě milují a dodržují tvá přikázání! ^{Dan 9:5}Zhřešili jsme, zkazili se, jednali jsme zle! ^[1603] Vzbouřili jsme se a odvrátili se od tvých přikázání a zákonů. ^{Dan 9:6}Neposlouchali jsme tvé služebníky proroky, kteří ve tvém jménu mluvili k našim králům a vůdcům, k našim otcům a všem obyvatelům země.

^{Dan 9:7}Tobě, Pane náš, přísluší spravedlnost, nám je ale dnes hanba – nám všem z Judy, Jeruzaléma i z celého Izraele, v zemích blízkých i vzdálených, kamkoli jsi nás vyhnal za všechnu tu nevěru, jíž jsme se vůči tobě dopouštěli. ^{Dan 9:8}Hanba nám, Hospodine – nám, našim králům a vůdcům, jakož i našim otcům, neboť jsme zhřešili proti tobě! ^{Dan 9:9}Náš Pán Bůh však má soucit a odpuštění, ačkoli jsme se proti němu vzbouřili. ^{Dan 9:10}Neposlouchali jsme Hospodina, svého Boha, a neřídili se jeho zákony, které nám předkládal skrze své služebníky proroky. ^{Dan 9:11}Celý Izrael přestoupil tvůj Zákon a odvrátil se, aby neslyšeli tvůj hlas.

To proto na nás dopadla zlořečení a kletby zapsané v Zákoně Božího služebníka Mojžíše, ^[1604] neboť jsme zhřešili proti tobě. ^{Dan 9:12}Naplnil jsi své hrozby, jimiž jsi nás i naše vládce varoval, a dopustil jsi na nás hrozné neštěstí. Nikde pod celým nebem se nestalo nic takového, jako se stalo v Jeruzalémě! ^{Dan 9:13}Ani když na nás přišlo všechno to neštěstí popsané v Zákoně Mojžíšově, nesnažili jsme se usmířit Hospodina, svého Boha, tím, že bychom se odvrátili od svých hříchů a uvědomili si jeho pravdu. ^{Dan 9:14}Hospodin proto neopomněl dopustit na nás to neštěstí. Hospodin, náš Bůh, je totiž spravedlivý ve všech svých skutcích, my jsme ho ale neposlouchali.

^{Dan 9:15}Ano, Pane Bože náš, ty jsi mocnou rukou vyvedl svůj lid z Egypta a získal sis jméno, které máš až dodnes; my jsme však zhřešili a jednali jsme zle! ^{Dan 9:16}Ach Pane, který vždy jednáš spravedlivě, odvrať prosím svůj prudký hněv od svého města Jeruzaléma, od své svaté hory. Vždyť kvůli našim hříchům, kvůli nepravostem našich otců se Jeruzalém i tvůj lid stal terčem posměchu pro všechny okolo.

^{Dan 9:17}Nyní tedy, Bože náš, vyslyš modlitby a prosby svého služebníka. Kvůli sobě samému, Pane, rozjasni svou tvář nad svou zpustošenou svatyní. ^{Dan 9:18}Nakloň své ucho, Bože můj, a slyš! Otevři své oči a pohlédni na naše trosky, na město, jež nese tvé jméno! Neprosíme tě pro svou vlastní spravedlnost, ale pro tvůj veliký soucit. ^{Dan 9:19}Ach Pane, slyš! Ach Pane, odpusť! Ach Pane, naslouchej a jednej! Kvůli sobě samému, Bože můj, neotálej, vždyť tvé město i tvůj lid nese tvé jméno!“

Sedmdesát týdnů

^{Dan 9:20}Ještě když jsem se modlil a vyznával svůj hřích i hřích svého lidu Izraele a prosil jsem Hospodina, svého Boha, o slitování nad jeho svatou horou ^{Dan 9:21}– nuže ještě když jsem se modlil, vtom ke mně náhle přiletěl onen Gabriel, jehož jsem předtím spatřil ve vidění, ^[1605] a dotkl se mě. Bylo to v době večerní oběti.

^{Dan 9:22}„Danieli,“ promluvil ke mně zřetelně, „jsem tu teď proto, abych ti zjevil tajemství. ^{Dan 9:23}Hned, jakmile ses začal modlit, byla vyslána odpověď a já jsem ti ji přišel vyřídit. Jsi velmi drahocenný. Dobře tedy poslouchej má slova a porozuměj tomu vidění:

^{Dan 9:24}Sedmdesát týdnů ^[1606] je lhůta určená
tvému lidu i svatému městu,
aby ta vzpoura skončila
a nastal konec hříchu,
aby očištěna byla nepravost
a spravedlnost přišla navěky,
aby se zpečetilo prorocké vidění
a pomazán byl Nejsvětější ze svatých. ^[1607]

^{Dan 9:25}A proto věz a rozuměj:

Od vydání nařízení,
aby byl Jeruzalém obnoven,
až k Mesiáši ^[1608] vůdci
sedmero týdnů uplyne
a šedesát dva týdny.
Jeruzalém bude obnoven
i s náměstím a příkopem,
přestože časy budou zlé.

^{Dan 9:26}Až dvaašedesát týdnů uplyne,
Mesiáš bude zabit a opuštěn.
To město i svatyni uvrhne do zkázy
lid vůdce, který přichází.
Jeho konec přijde jako povodeň;
i když boj potrvá až do konce,
je rozhodnuto o zkáze!

^{Dan 9:27}On potvrdí smlouvu s mnohými
v týdnu posledním.
Až pak ten týden dojde do půli,
obětem i darům konec učiní.
Otřesná ohavnost se v chrámě ^[1609] objeví,
než ničitele zachvátí
konec mu určený.“

Kapitola 10

Byl jsem vyslán za tebou

^{Dan 10:1}Ve třetím roce perského krále Kýra se Danielovi zvanému Baltazar dostalo zjevení a on je pochopil, když mu byl ve vidění vnuknut jeho výklad. To poselství je pravdivé a týká se velikého boje.

^{Dan 10:2}Já Daniel jsem v té době držel třítýdenní smutek. ^{Dan 10:3}Nejedl jsem žádné vybrané pokrmy, maso ani víno jsem nevzal do úst a nepotíral jsem se žádnou mastí, dokud ty tři týdny neuplynuly.

^{Dan 10:4}Čtyřiadvacátého dne prvního měsíce ^[1610] jsem stál na břehu veliké řeky Tigris. ^{Dan 10:5}Zvedl jsem oči a hle, spatřil jsem jakéhosi muže oděného plátnem a přepásaného na bocích pásem z ryzího zlata. ^{Dan 10:6}Tělo měl jako z chrysolitu, tvář jako blesk, oči jako hořící pochodně, paže a nohy jako třpyt leštěného bronzu a jeho hlas zněl jako burácení zástupů.

^{Dan 10:7}Já Daniel jsem byl jediný, kdo to vidění spatřil. Muži, kteří byli se mnou, je neviděli, ale padla na ně taková hrůza, že se utíkali schovat. ^{Dan 10:8}Zůstal jsem tedy sám. Jakmile jsem to veliké vidění spatřil, všechna síla mě opustila, zbledl jsem jako mrtvý a nemohl jsem se vzchopit. ^{Dan 10:9}Potom zaburácel jeho hlas, a jakmile jsem ten hlas uslyšel, padl jsem v mrákotách tváří k zemi.

^{Dan 10:10}Vtom se mě dotkla ruka a zatřásla mnou, takže jsem se zvedl na kolena a dlaně. ^{Dan 10:11}„Danieli drahý,“ oslovil mě, „pečlivě poslouchej, co ti budu říkat, a postav se, neboť jsem byl vyslán za tebou.“ Když ke mně promluvil tato slova, s rozechvěním jsem vstal.

^{Dan 10:12}Tehdy pokračoval: „Neboj se, Danieli. Už od prvního dne, kdy ses ke svému Bohu začal modlit za porozumění a pokořovat se před ním v postu, byly tvé prosby vyslyšeny a já přicházím s odpovědí na ně. ^{Dan 10:13}Jedenadvacet dnů se ale proti mně stavěl kníže perského království, než mi přišel na pomoc Michael, jeden z předních knížat. Zdržel jsem se tedy u perských králů, ^{Dan 10:14}ale teď jsem přišel, abych ti vysvětlil, co potká tvůj lid v posledních dnech. To vidění je totiž o budoucích časech.“

^{Dan 10:15}Když ke mně mluvil, byl jsem skloněn tváří k zemi, neschopen slova. ^{Dan 10:16}Vtom se kdosi podobný člověku dotkl mých rtů. Otevřel jsem tedy ústa, abych promluvil. „Můj pane,“ řekl jsem té postavě přede mnou, „kvůli tomu vidění jsem přemožen bolestí a nemohu se vzchopit. ^{Dan 10:17}Copak s tebou, pane, může mluvit někdo, jako jsem já, tvůj služebník? Všechna síla mě opustila a nemohu se ani nadechnout.“

^{Dan 10:18}Ten kdosi podobný člověku se mě však znovu dotkl a posílil mě. ^{Dan 10:19}„Neboj se, drahý!“ řekl mi. „Pokoj tobě. Naber sílu a vzchop se!“

Když ke mně mluvil, byl jsem posílen a řekl jsem: „Mluv, pane, neboť jsi mě posílil.“

^{Dan 10:20}Tehdy promluvil: „Víš, proč jsem za tebou přišel? (Brzy se totiž musím vrátit, abych bojoval s knížetem Persie, a potom přijde ještě kníže Řecka.) ^{Dan 10:21}Nuže, musím ti oznámit, co je zapsáno v Knize pravdy. (Nikdo však se mnou nespojil síly v boji proti nim, jedině Michael, váš kníže.

Kapitola 11

^{Dan 11:1}Proto jsem už v prvním roce Darjaveše Médského povstal, ^[1611] abych jej posílil a podpořil.)“

Sever proti jihu

^{Dan 11:2}„Teď ti tedy povím pravdu: V Persii povstanou ještě tři králové a po nich přijde čtvrtý, který bude mnohem bohatší než všichni ostatní. Pomocí svého bohatství podnítí všechny proti řecké říši.

^{Dan 11:3}Potom povstane bojovný král, který ovládne obrovskou říši a bude si dělat, co se mu zlíbí. ^{Dan 11:4}Na vrcholu moci se ale jeho říše rozpadne a bude rozdělena do čtyř světových stran. Nepřipadne ovšem jeho potomkům a nebude už mít takovou moc jako za něj. Království mu bude odňato a rozděleno jiným.

^{Dan 11:5}Jižní král bude mocný, ale jeden z jeho velitelů se vzmůže ještě více, takže ovládne ještě větší říši nežli on. ^{Dan 11:6}Po mnoha letech pak obě království uzavřou spojenectví. Dcera jižního krále bude na potvrzení dohody provdána za severního krále, svou moc si však dlouho neudrží a ani on nezůstane u moci. V těch dnech totiž bude spolu se svou družinou i se svým otcem a ochráncem zrazena.

^{Dan 11:7}Trůnu se pak ujme nástupce z téhož rodu. Zaútočí na vojska severního krále i na jeho pevnosti a podaří se mu nad nimi zvítězit. ^{Dan 11:8}Ukořistí také jejich bohy, jejich sochy, vzácné náčiní, stříbro i zlato a odveze je do Egypta. Potom nechá severního krále celé roky na pokoji. ^{Dan 11:9}Ten se sice pokusí říši jižního krále napadnout, ale stáhne se zpět na své vlastní území.

^{Dan 11:10}Synové severního krále potom povstanou k boji a shromáždí obrovské vojsko, jež bude postupovat jako nezadržitelná povodeň, až zaútočí i na jeho pevnost. ^{Dan 11:11}Jižní král tehdy vztekle vytáhne a vrhne se s ním do boje. Severní král proti němu postaví obrovské vojsko, to však bude i přes své množství poraženo. ^{Dan 11:12}Po rozprášení toho vojska bude jižní král naplněn pýchou, že pobil mnoho tisíc nepřátel, ale vítězství si nakonec neudrží.

^{Dan 11:13}Severní král totiž znovu postaví obrovské vojsko, ještě větší než to předešlé, a po několika letech se s mohutnou a vyzbrojenou armádou dá na pochod. ^{Dan 11:14}(Mnozí tehdy povstanou proti jižnímu králi. I ve tvém lidu se pozvednou bojovní muži, aby naplnili vidění, ale padnou.) ^{Dan 11:15}Severní král přitáhne k opevněnému městu, navrší k němu násep a dobude je. Jižní vojsko se neubrání, ani ti nejlepší vojáci nebudou moci obstát.

^{Dan 11:16}Tento útočník si bude dělat, co se mu zlíbí, a nikdo před ním neobstojí. Se svou ničivou mocí stane i v Nádherné zemi. ^{[1612]Dan 11:17}Rozhodne se přitáhnout s celou silou svého království, pak ale s jižním králem uzavře dohodu. Na její stvrzení mu dá svou dceru za ženu, ale jen proto, aby mu skrze ni škodil. To se mu však nepodaří a nesplní. ^{Dan 11:18}Obrátí tedy pozornost k přímořským zemím a mnohé z nich dobude. Jeden vojevůdce však jeho zpupnost ukončí, dokonce mu tu jeho zpupnost oplatí. ^{Dan 11:19}Proto se vrátí zpět do pevností ve své vlastní zemi, tam ale klesne, padne a bude pryč.

^{Dan 11:20}Jeho nástupce vyšle výběrčího daní k udržování královské nádhery. Zakrátko pak bude zahuben, nikoli však v lítém boji.“

Bezbožný král

^{Dan 11:21}„Jeho nástupcem bude opovrženíhodný muž, kterému nepřísluší královský majestát. Znenadání přijde a zmocní se království pokryteckými úskoky. ^{Dan 11:22}Ohromná vojska před ním budou smetena a zahubena, včetně vůdce smlouvy. ^{Dan 11:23}Skrze podvodná spojenectví, která uzavře, vystoupá k moci, ačkoli bude mít jen hrstku stoupenců. ^{Dan 11:24}Znenadání přitáhne do nejbohatších provincií a provede něco, co neprovedl nikdo z jeho otců ani z otců jeho otců. Svým stoupencům rozdělí kořist, lup a bohatství. Bude chystat úklady i proti pevnostem – ale jen načas.

^{Dan 11:25}Sebere sílu a odvahu a vytáhne s mohutným vojskem proti jižnímu králi. Ten proti němu postaví do boje mohutné a nesmírně početné vojsko, ale bude poražen skrze úklady nachystané proti němu. ^{Dan 11:26}Zahubí ho ti, kteří jedí z jeho stolu; jeho vojsko bude smeteno a mnoho mužů padne v boji. ^{Dan 11:27}Oba ti králové pak s proradným srdcem zasednou k jednomu stolu. Budou si navzájem říkat lži, ale nic nezmůžou, neboť v určený čas stejně přijde konec. ^{Dan 11:28}Severní král se s ohromným bohatstvím vydá zpět do své země a cestou projeví své nepřátelství proti svaté smlouvě. Teprve pak se vrátí do své země.

^{Dan 11:29}V určený čas vytáhne znovu na jih, ale toto tažení nedopadne jako to předešlé. ^{Dan 11:30}Postaví se mu totiž středomořské loďstvo, takže se bude muset zkroušeně vrátit. Svůj hněv proto obrátí proti svaté smlouvě a při svém návratu odmění ty, kteří svatou smlouvu opustili. ^{Dan 11:31}Jeho vojska obsadí a znesvětí chrámovou pevnost, zruší každodenní oběť a vztyčí tam otřesnou ohavnost. ^{[1613]Dan 11:32}Svou úlisností svede ty, kdo porušují smlouvu; lidé znající svého Boha se mu ale statečně vzepřou.

^{Dan 11:33}Moudří lidé budou přinášet poučení mnohým, po jistou dobu však budou padat mečem, budou upalováni, zatýkáni a okrádáni. ^{Dan 11:34}V té době se jim dostane nepatrné pomoci, neboť se k nim připojí mnoho pokrytců. ^{Dan 11:35}I někteří z moudrých zakolísají, aby byli tříbeni, čištěni a běleni až do konce, který přijde v určený čas.

^{Dan 11:36}Onen král si bude dělat, co se mu zlíbí. Sám sebe vyvýší a zveličí nade všechny bohy. Povede neslýchané řeči proti Bohu bohů a bude se mu dařit, dokud se nezavrší čas hněvu, neboť se musí naplnit, co bylo rozhodnuto. ^{Dan 11:37}Nebude uznávat boha svých otců ani Miláčka žen, ani žádného jiného boha nebude uznávat, protože nade všechny zveličí sám sebe. ^{Dan 11:38}Na místě Nejmocnějšího Boha bude ctít boha, kterého jeho otcové neznali; bude ho ctít zlatem, stříbrem, drahokamy a klenoty. ^{Dan 11:39}S tímto cizím bohem ovládne nejmocnější pevnost. Ty, kdo jej uznají, zahrne poctami, svěří jim moc nad mnohými a za odměnu jim rozdělí zem.“

Poslední bitva

^{Dan 11:40}„V posledním čase na něj zaútočí jižní král, ale severní král se proti němu vyřítí s vozy, jezdci a mohutným loďstvem. Jako povodeň vtrhne do mnoha zemí, ^{Dan 11:41}až přijde i do Nádherné země. ^[1614] Mnohé národy tehdy padnou, ale některé se z jeho moci zachrání: Edom, Moáb a přední z Amonců. ^{Dan 11:42}Zmocní se mnoha zemí; ani Egypt mu nebude moci uniknout. ^{Dan 11:43}Ovládne zlaté a stříbrné poklady a veškeré bohatství Egypta, podmaní si Libyjce i Habešany.

^{Dan 11:44}Vtom ho však vylekají zprávy z východu a ze severu. S velikou zuřivostí vyrazí, aby pobil a vyhladil mnohé. ^{Dan 11:45}Svůj hlavní stan postaví mezi mořem a Nádhernou svatou horou. Tam potká svůj konec a nebude mu pomoci.“

Kapitola 12

Vytrvej až do konce

^{Dan 12:1}„V tom čase povstane Michael,
veliký kníže a tvého lidu ochránce.
Čas soužení tehdy nastane,
jaké dosud nebylo od chvíle,
kdy se stali národem.
V tom čase bude tvůj lid zachráněn –
každý, kdo je zapsán ve knize. ^[1615]

^{Dan 12:2}Tehdy se probudí mnozí,
kdo v prachu země spí.
Jedni k věčnému životu,
jiní k hanbě, pro věčnou výstrahu.
^{Dan 12:3}Moudří budou zářit jasem oblohy;
ti, kteří mnohé k spravedlnosti přivádí,
budou jak hvězdy navždy, navěky!

^{Dan 12:4}Ty Danieli, však ta slova zachovej v tajnosti a zapečeť tu knihu pro poslední čas. Mnozí budou procházet sem a tam a poznání se rozroste.“

^{Dan 12:5}Já Daniel jsem pak spatřil další dva muže – jeden stál na tomto břehu řeky a druhý na protějším. ^{Dan 12:6}Ten se zeptal muže oděného plátnem, ^[1616] stojícího nad hladinou řeky: „Jak dlouho to potrvá? Kdy už ty hrůzy skončí?“

^{Dan 12:7}Tehdy ten muž oděný plátnem, stojící nad hladinou řeky, zvedl svou pravici i levici k nebi a slyšel jsem, jak přísahá při Věčně živém: „Po času a časech a polovině času, ^[1617] až se dovrší útlak svatého lidu, tehdy toto vše skončí.“

^{Dan 12:8}Já jsem však tomu, co jsem slyšel, nerozuměl. Proto jsem se zeptal: „Jak to všechno dopadne, můj pane?“

^{Dan 12:9}„Musíš jít, Danieli,“ odpověděl mi. „Ta slova zůstanou tajemstvím zapečetěným pro poslední čas. ^{Dan 12:10}Mnozí budou čištěni, běleni a tříbeni. Zlí lidé budou i nadále zlí a nikdo z nich neporozumí. Moudří však porozumějí. ^{Dan 12:11}Od zrušení každodenní oběti a vztyčení otřesné ohavnosti uplyne 1290 dnů. ^{[1618]Dan 12:12}Blaze tomu, kdo trpělivě přečká 1335 dnů.

^{Dan 12:13}Ty však vytrvej až do konce. Potom odpočineš, ale v poslední den vstaneš, abys přijal odplatu.“

Ozeáš

Kapitola 1

^{Hos 1:1}Slovo Hospodinovo, které dostal Ozeáš, syn Beériho, za vlády judských králů Uziáše, Jotama, Achaze a Ezechiáše a za vlády izraelského krále Jeroboáma, syna Jehoašova. ^[1619]

Děti ze smilstva

^{Hos 1:2}Zde začíná Hospodinova řeč skrze Ozeáše. Hospodin Ozeášovi řekl: „Jdi, vezmi si ženu oddanou smilstvu a budeš s ní mít děti ze smilstva. Tato země totiž opustila Hospodina jako smilná nevěstka.“ ^{Hos 1:3}A tak šel a oženil se s Gomerou, dcerou Diblaimovou. Ta pak počala a porodila mu syna.

^{Hos 1:4}Hospodin Ozeášovi řekl: „Dej mu jméno Jizreel, Boží setba. Už brzy totiž potrestám Jehuův dům za jizreelské vraždění ^[1620] a skoncuji s izraelským královstvím. ^{Hos 1:5}Toho dne zlomím luk Izraele v údolí Jizreel.“

^{Hos 1:6}Gomer pak počala znovu a porodila dceru. Hospodin Ozeášovi řekl: „Dej jí jméno Lo-ruchama, Nemilovaná. Už se totiž nad domem Izraele nesmiluji; víckrát už jim neodpustím. ^{Hos 1:7}Nad domem Judy se ale smiluji a zachráním je – nikoli ovšem skrze luk a meč, bitvu, koně či jezdce, ale skrze Hospodina, jejich Boha.“

^{Hos 1:8}Jakmile Gomer odkojila Lo-ruchamu, znovu počala a porodila syna. ^{Hos 1:9}Hospodin řekl: „Dej mu jméno Lo-ami, Ne můj lid. Nejste totiž můj lid a já nejsem váš Bůh.“

Kapitola 2

^{Hos 2:1}Přesto však synů Izraele bude jako mořského písku, který se nedá změřit ani spočítat. ^[1621] Tam, kde slyšeli: „Nejste můj lid,“ jim budou říkat: „Synové živého Boha.“ ^{Hos 2:2}Synové Judy a synové Izraele se sjednotí pod jediným vůdcem a povstanou ze země. Ano, veliký bude den Jizreele!

^{Hos 2:3}Říkejte svým bratrům: „Ami, Můj lid“ a svým sestrám: „Ruchama, Milovaná“.

Nevěrná manželka

^{Hos 2:4}Žalujte matku svou, žalujte,
neboť mi není manželkou
a já nejsem jejím manželem!
Ať očistí svou tvář od smilstva,
cizoložství ať mezi prsy nechová –
^{Hos 2:5}jinak ji svléknu donaha,
abych ji obnaženou ukázal
jako v den, kdy se zrodila,
a obrátím ji v poušť a suchopár,
aby žízní zmírala.
^{Hos 2:6}Ani její děti nebudu milovat,
protože jsou to děti ze smilstva.
^{Hos 2:7}Jejich matka totiž smilnila,
nestydatá byla jejich rodička.
Říkala: „Půjdu za svými milenci,
kteří mi jídlo i vodu dávají,
kteří mi dávají vlnu i len,
olej i nápoje.“

^{Hos 2:8}Proto jí zatarasím cestu trním
a zastavím ji zdí,
aby netrefila svými stezkami.
^{Hos 2:9}Za svými milenci se požene, ale nedožene je,
bude je hledat, ale nenajde.
Tehdy si řekne:
„Vrátím se zpátky za svým manželem,
vždyť mi s ním bylo líp než teď!“

^{Hos 2:10}Až dosud ale uznat nechtěla,
že jsem jí obilí, víno i olej dával já,
že jsem jí dával hojnost stříbra i zlata,
které utráceli na Baala.
^{Hos 2:11}Své obilí si proto v čas sklizně vezmu zpět
a v době vinobraní víno své;
strhnu z ní svou vlnu i svůj len,
jimiž se přikrývala ve své nahotě.
^{Hos 2:12}Brzy odhalím její sprostotu
před zraky jejích milenců
a nikdo ji nezachrání přede mnou.
^{Hos 2:13}Ukončím veškeré její veselí,
její svátky i její novoluní,
její soboty i všechny její slavnosti.
^{Hos 2:14}Zpustoším její vinice i fíkové sady,
o kterých říká: „Tím mi zaplatili moji milenci,“
a proměním je v lesní houštiny,
kde budou požírány divokými zvířaty.
^{Hos 2:15}Potrestám ji za ty dny,
ve kterých uctívá baaly kadidly
a ozdobená náušnicemi a sponami
chodí za svými milenci –
na mě však vůbec nemyslí,
praví Hospodin.

Zasnoubím si tě navěky

^{Hos 2:16}Pak si ji ale znovu nakloním;
povedu ji po poušti,
kde k ní láskyplně promluvím.
^{Hos 2:17}Její vinice jí tehdy navrátím,
Rokle neštěstí ^[1622] se jí stane Bránou k naději,
a tehdy mi odpoví jako zamlada,
jako v den, kdy vyšla z Egypta.
^{Hos 2:18}Toho dne, praví Hospodin,
mi budeš říkat: „Manželi“ –
Baalem ^[1623] mě nenazveš už nikdy víc.
^{Hos 2:19}Jména baalů totiž z tvých úst odstraním,
aby už nebyli svým jménem vzýváni.
^{Hos 2:20}V ten den uzavřu smlouvu kvůli nim
s divokou zvěří a s ptáky na nebi
i s havětí, co leze po zemi;
luk, meč a válku ze země vymýtím,
všem dám odpočinout v bezpečí.

^{Hos 2:21}Zasnoubím si tě navěky,
zasnoubím si tě právem a spravedlností,
láskou a milosrdenstvím.
^{Hos 2:22}Zasnoubím si tě také věrností,
abys poznala, kdo je Hospodin.

^{Hos 2:23}V ten den odpovím,
praví Hospodin,
odpovím nebi
a to odpoví zemi.
^{Hos 2:24}Země odpoví obilí,
vínu i oleji
a to vše odpoví Jizreeli. ^{[1624]
Hos 2:25}Do země si jej zaseji
a nad Lo-ruchamou se smiluji. ^[1625]
Lo-amiho oslovím: „Jsi můj lid,“
a on mi odpoví: „Můj Bůh jsi ty!“ ^[1626]

Kapitola 3

Zůstaneš se mnou

^{Hos 3:1}Hospodin mi řekl: „Jdi a znovu miluj svou ženu, která má milence a je ti nevěrná. Právě tak Hospodin miluje syny Izraele, kteří se obracejí k cizím bohům a milují posvátné rozinkové koláče.“ ^[1627]

^{Hos 3:2}Zaplatil jsem tedy za ni patnáct šekelů ^[1628] stříbra a půldruhého chomeru ^[1629] ječmene. ^{Hos 3:3}Potom jsem jí řekl: „Zůstaneš se mnou nadlouho; nebudeš smilnit ani spát s mužem a ani já s tebou.“

^{Hos 3:4}Synové Izraele totiž zůstanou nadlouho bez krále a vůdce, bez oběti a posvátného sloupu, bez efodu a bůžků. ^{Hos 3:5}Potom synové Izraele znovu začnou hledat Hospodina, svého Boha, i svého krále Davida; v posledních časech se s bázní obrátí k Hospodinu a k jeho dobrotě.

Kapitola 4

Hospodinova žaloba

^{Hos 4:1}Slyšte slovo Hospodinovo, synové Izraele,
Hospodin má žalobu na obyvatele země:
V této zemi není věrnost ani láska
a nikdo nezná Boha.
^{Hos 4:2}Jen samé kletby, lži a vraždění,
zlodějství a cizoložení –
rozmáhá se to víc a víc,
jedno krveprolití za druhým!
^{Hos 4:3}To proto země uvadá
a každý její obyvatel je vyčerpán;
polní zvěř i ptáci na nebi
hynou společně s mořskými rybami.

^{Hos 4:4}Ať si však nikdo nestěžuje,
nikdo ať nikoho neobviňuje –
vždyť jsi to, knězi, právě ty,
na koho tu teď žaluji. ^{[1630]
Hos 4:5}Potácíš se ve dne jako za noci
a s tebou se potácejí také proroci;
hubíš svůj vlastní lid ^{[1631]
Hos 4:6}a můj lid hyne bez špetky poznání.

Protožes odmítl poznání,
i já tě odmítnu od kněžství;
na Zákon svého Boha nedbal jsi,
ani já nebudu dbát na tvé potomky.
^{Hos 4:7}Jak se rozmáhali víc a víc,
tím více proti mně hřešili;
svou Slávu nahradili ^[1632] mrzkostí.
^{Hos 4:8}Živí se oběťmi mého lidu za hřích,
dychtivě baží po jejich špatnosti.

^{Hos 4:9}Kněz proto dopadne tak jako lid –
budu je trestat za jejich způsoby,
za jejich skutky jim odplatím!
^{Hos 4:10}Budou jíst, ale nenasytí se,
budou smilnit, ale nerozmnoží se,
protože opustili Hospodina
a pustili se ^{Hos 4:11}do smilstva.

Kvůli vínu, kvůli burčáku
přišli o rozum!
^{Hos 4:12}Můj lid se radí se dřevem,
nějaká hůlka jim dává předpověď;
dali se obloudit duchem smilstva,
smilně opustili svého Boha.
^{Hos 4:13}Obětují na horských vrcholech,
na pahorcích kouří kadidlem,
pod dubem, topolem, pod mohutným stromem,
v jejichž stínu je tak příjemně.

Ačkoli vaše dcery smilní
a vaše snachy cizoloží,
^{Hos 4:14}nebudu trestat vaše smilné dcery
ani ty vaše cizoložné snachy –
vždyť jsou to muži, kdo chodí za nevěstkami
a konají oběti s těmi kněžkami.
Špatně dopadne ten tupý lid!

^{Hos 4:15}Jestliže, Izraeli, smilníš ty,
ať aspoň Juda nehřeší!
Proto nechoďte do Gilgalu,
neputujte do Bet-avenu, ^[1633]
zdržte se přísahy:
„Jakože žije Hospodin!“

^{Hos 4:16}Izrael se umíněně vzpírá
jako umíněná kráva.
Jak ho má Hospodin teď nechat pást
svobodně jako beránka?
^{Hos 4:17}Efraim ^[1634] se spřáhl s modlami –
nech ho být!
^{Hos 4:18}Když už je pití vypito,
vrhnou se na smilstvo;
ti, kdo jsou lidu záštitou,
chovají v lásce zkaženost.

^{Hos 4:19}Vítr je svými křídly zachvátí,
budou se stydět za své oběti!

Kapitola 5

Efraim bude rozdrcen

^{Hos 5:1}Kněží, teď slyšte toto,
lide Izraele, dávej pozor,
královský dome, nakloň ucho!
Tento soud je veden proti vám,
neboť jste v Micpě byli past,
na hoře Tábor jste byli nástraha,
^{Hos 5:2}v Šitimu jáma hloubená.
Já je však všechny potrestám,
^{Hos 5:3}já přece Efraima znám
a Izrael se mi neschová!
Teď ses, Efraime, ke smilstvu obrátil
a Izrael se poskvrnil.

^{Hos 5:4}Svých skutků se nevzdají,
aby se ke svému Bohu vrátili;
duch smilstva je totiž v nich,
Hospodina už neznají.
^{Hos 5:5}Pýcha Izraele svědčí proti nim;
Izrael, Efraim, se v hříchu potácí
a Juda se potácí spolu s ním.

^{Hos 5:6}Se svými ovcemi a kravami
se za Hospodinem vydají;
budou ho hledat, ale nenajdou,
neboť jim zmizel daleko.
^{Hos 5:7}Hospodinu byli nevěrní,
někomu cizímu děti zplodili;
teď je to jejich novoluní pohltí
i s jejich pozemky.

^{Hos 5:8}V Gibeji na roh zatrubte,
v Rámě ať zazní polnice,
na poplach v Bet-avenu ^[1635] zakřičte:
„Benjamíne, jdou na tebe!“
^{Hos 5:9}Efraim bude zpustošen
v ten soudný den.
Pro všechny kmeny Izraele
oznamuji, co jisté je.

^{Hos 5:10}Vůdcové Judy jsou jako ti,
kdo posunují mezníky; ^[1636]
svou prchlivostí je zaplavím
jako povodní.
^{Hos 5:11}Efraim bude poroben,
soudem rozdrcen,
neboť si usmyslel jít za Nesmyslem.
^{Hos 5:12}Pro Efraima jsem jako vřed,
pro dům Judy jsem kostižer!

^{Hos 5:13}Když Efraim poznal, jak je nemocný,
a Juda uviděl svá zranění,
tehdy se Efraim k Asýrii obrátil,
aby se od velkokrále dočkal pomoci.
Ten vás však nebude moci uzdravit,
nemůže vyléčit vaše zranění!

^{Hos 5:14}Já totiž budu pro Efraima lvem,
pro dům Judy budu lvím samcem.
Já sám rozsápu je na kusy,
odvleču pryč a nebude jim pomoci.
^{Hos 5:15}Vrátím se zpět do svého doupěte,
dokud jim jejich vina nedojde
a nezačnou znovu hledat mě.
Tehdy pak ve svých úzkostech
mě budou hledat horlivě.

Kapitola 6

Láska, ne oběti

^{Hos 6:1}„Pojďme se vrátit k Hospodinu!
On nás ranil a on uzdraví,
udeřil a také ošetří.
^{Hos 6:2}Po dvou dnech nám život navrátí,
třetího dne nás znovu postaví,
abychom před ním mohli žít,
^{Hos 6:3}abychom Hospodina znali
a znát ho chtěli stále víc.
On se objeví tak jistě jako svítání,
přijde k nám jako průtrž na podzim,
jak jarní déšť, jenž zemi zavlaží.“

^{Hos 6:4}Co mám s tebou, Efraime, dělat?
Co s tebou, Judo, udělat?
Vaše láska je jako ranní mlha,
jak rosa, jež zrána vyprchá!
^{Hos 6:5}Proto jsem vás otesával skrze proroky,
ubíjel jsem vás svými výroky,
aby mé ^[1637] úsudky jak světlo zářily.
^{Hos 6:6}Chci totiž lásku, nikoli oběti,
poznání Boha spíš než zápaly.

^{Hos 6:7}Oni však jako Adam smlouvu zrušili,
ach, jak mi byli nevěrní!
^{Hos 6:8}Gileád je město lidí zločinných,
plné krvavých šlépějí.
^{Hos 6:9}Jako loupežníci číhající na lidi,
takto se tlupy kněží spolčují,
aby na cestě do Šechemu vraždili,
aby provozovali zvrhlosti!
^{Hos 6:10}V domě Izraele
vidím hroznou věc:
Efraim se tam zabývá smilstvem,
poskvrňuje se Izrael.

^{Hos 6:11}Ale i tebe, Judo, čeká žeň.

Utekli ode mě

Kdykoli úděl svého lidu obrátím,

Kapitola 7

^{Hos 7:1}kdykoli Izraele uzdravím,
tehdy se ukazuje Efraimův hřích
a zločiny Samaří:
Zabývají se podvody,
do domů lezou zloději,
tlupy lupičů jsou v ulicích.
^{Hos 7:2}Vůbec si v srdci nepřipouštějí,
že si pamatuji všechny jejich zločiny;
jejich skutky je teď obklíčily –
vždyť je mám stále na očích!

^{Hos 7:3}Obšťastňují krále svými zločiny
a velmože svou lží.
^{Hos 7:4}Všichni jsou samí cizoložníci,
rozpálené peci podobní,
ve které pekař ani topit nemusí,
než mu zadělané těsto prokvasí.
^{Hos 7:5}V den královy slavnosti
velmoži vínem rozpálení, zmožení –
a on si třese rukou se zrádci!
^{Hos 7:6}Jejich srdce se podobají peci,
zrádně se k němu lísají;
celou noc doutná jejich rozlícení,
ráno pak vzplane plameny.
^{Hos 7:7}Jako pec jsou všichni rozpálení,
své vlastní vládce sžírají;
jejich králové se všichni hroutí,
ke mně však nevolá žádný z nich.

^{Hos 7:8}Efraim se mísí s národy,
neobrácený pecen je Efraim.
^{Hos 7:9}Jeho sílu stravují cizinci
a on to netuší.
Hlavu mu pokrývají šediny
a on to netuší.
^{Hos 7:10}Ačkoli pýcha Izraele svědčí proti němu,
přesto se nevracejí k Hospodinu, svému Bohu,
nehledají ho navzdory tomu všemu.

^{Hos 7:11}Efraim je jako holub,
hloupý a bláhový:
Jednou volají k Egyptu,
pak zas do Asýrie běhají.
^{Hos 7:12}Kamkoli se obrátí,
přehodím přes ně svoji síť.
Pochytám je jak ptáky na nebi;
ztrestám je, když uslyším, jak se slétají.

^{Hos 7:13}Utekli ode mě – běda jim!
Záhuba na ně, že mě zradili!
Já jsem je toužil vykoupit,
oni však o mně mluví lži.
^{Hos 7:14}Nevolají ke mně ze srdcí,
když na svých lůžkách kvílejí,
zraňují se ^[1638] kvůli vínu a obilí,
ode mě se však odvracejí.

^{Hos 7:15}Já jsem je učil a jejich pažím dával sílu,
oni se ale spikli proti mně.
^{Hos 7:16}Obracejí se, ale ne k Nejvyššímu,
jsou jako křivý luk.
Jejich velmoži padnou mečem;
protože sami tak vztekle mluvili,
v Egyptě se jim vysmějí!

Kapitola 8

Zaseli vítr, sklidí vichřici

^{Hos 8:1}Polnici na rty!
Na dům Hospodinův letí orli!
Smlouvu se mnou totiž zrušili,
mému Zákonu se vzepřeli.
^{Hos 8:2}Ano, volají:
„Bože náš, Izrael tě zná!“
^{Hos 8:3}Izrael ale dobro opustil,
a tak jej bude stíhat protivník.

^{Hos 8:4}Dosazují si krále, ale beze mě;
bez mého vědomí si volí velmože;
vyrábějí si modly stříbrné
a zlaté k vlastní záhubě.
^{Hos 8:5}Zavrhni to své tele, Samaří!
Vzplanul jsem hněvem proti nim.
Jak dlouho ještě budou beztrestní?
^{Hos 8:6}To tele z Izraele pochází,
řemeslník je vyrobil.
To že je Bůh? Nikoli!
Rozbito bude na třísky
to tele v Samaří!

^{Hos 8:7}Protože vítr zasévali,
sklidí vichřici.
Klasy zůstanou bez zrní,
budou bez úrody, bez mouky.
Pokud se něco urodí,
spolykají to cizáci.
^{Hos 8:8}Izrael bude pohlcen –
mezi pohany teď zůstane
jako nepotřebný odpadek.
^{Hos 8:9}Chodili totiž do Asýrie
jako divoký osamělý osel –
Efraim kupoval si milence!
^{Hos 8:10}Prodávali se mezi pohany,
já je teď ale shromáždím,
aby už brzy cítit začali
břemeno krále nad velmoži.

^{Hos 8:11}Efraim má tolik oltářů k oběti za hřích –
z těch se mu ale staly oltáře k hřešení!
^{Hos 8:12}Ve svém Zákoně jsem jim toho napsal tolik –
jim je to ale cizí, jako by nerozuměli!
^{Hos 8:13}Když mi přinášejí své oběti,
obětují maso, aby se najedli –
Hospodinu se to nelíbí!
Teď si připomene jejich provinění
a jejich hříchy potrestá:
Půjdou zpátky do Egypta! ^[1639]

^{Hos 8:14}Izrael zapomněl na svého Tvůrce
a nastavěl si paláce;
Juda opevnil spoustu měst.
Já ale sešlu na jejich města oheň –
ten jim ty tvrze sežehne!

Kapitola 9

Přišly dny zúčtování

^{Hos 9:1}Neraduj se, Izraeli,
nejásej jako jiné národy!
Smilně jsi svého Boha opustil
a zamiloval sis mzdu nevěstky
všude tam, kde se mlátí obilí.
^{Hos 9:2}Mlat ani lis je však neuživí,
úroda vína přinese zklamání.
^{Hos 9:3}Nezůstanou už v Hospodinově zemi –
zpátky do Egypta půjde Efraim,
v Asýrii budou jíst nečisté pokrmy!

^{Hos 9:4}Nebudou už Hospodinu přinášet úlitby,
nepotěší ho svými oběťmi.
Jejich oběti budou jako chléb truchlících –
všichni, kdo ho jedí, se poskvrní.
Takový chléb jim krky nasytí,
do Hospodinova domu však nepatří.

^{Hos 9:5}Co si počnete v den sváteční,
v den Hospodinovy slavnosti?
^{Hos 9:6}I kdyby zkáze utekli,
Egypt je polapí,
Memfis jim pohřeb vystrojí.
Jejich stříbrné poklady si vezme trní,
v jejich příbytcích bude bodláčí.

^{Hos 9:7}Přišly dny zúčtování,
přišly dny odplaty.
Izrael ale vykřikuje: ^[1640]
„Prorok je blázen!
‚Muž ducha‘ zešílel!“
To proto, že jste tak zkažení,
máte tak velkou nenávist.
^{Hos 9:8}Prorok je Efraimovi strážným
společně s Bohem svým,
na všech cestách mu ale nastražili pasti,
v domě jeho Boha je nenávist.
^{Hos 9:9}Hluboko tonou ve své zvrácenosti
tak jako tehdy v Gibeji; ^[1641]
Bůh si však vzpomene na jejich viny
a ztrestá jejich hřích.

^{Hos 9:10}Když jsem nalezl Izrael,
byli jako hrozny v pustině.
Když jsem vaše otce uviděl,
byli jak na fíkovníku první ovoce.
Potom však odešli za Baal-peorem
a zasvětili se té obludě. ^[1642]
Stali se stejně ohavnými
jako ten jejich miláček!
^{Hos 9:11}Efraimova sláva jako pták uletí –
žádné porody, těhotenství ani početí!
^{Hos 9:12}A i kdyby děti odchovali,
o každé z nich je připravím.
Ach, běda jim,
až se od nich odvrátím!
^{Hos 9:13}Vídal jsem Efraima jako Týr –
zasazený byl mezi loukami,
teď však Efraim odvádí
své děti k vrahovi.

^{Hos 9:14}Dej jim, Hospodine –
co jim dáš?
Dej jim lůno neplodné
a prsy bez mléka!

^{Hos 9:15}V Gilgalu začaly všechny jejich zločiny –
tam jsem k nim tehdy pojal nenávist. ^[1643]
Kvůli zlu, které páchali,
je ze svého domu vypudím.
Nechci je milovat nikdy víc ^[1644] –
jejich vůdcové jsou vzbouřenci!
^{Hos 9:16}Efraim bude bit,
takže mu uschnou kořeny,
aby nerodil.
I kdyby ale děti zplodili,
ty jejich drahoušky pobiji.

^{Hos 9:17}Můj Bůh je zavrhne,
neboť ho neposlouchali;
budou z nich tuláci mezi pohany.

Kapitola 10

Samaří zanikne

^{Hos 10:1}Izrael býval bujná réva,
která své hrozny plodila.
Čím víc však míval ovoce,
tím víc si stavěl oltáře.
Čím lepší byla jeho zem,
tím líp si zdobil sloupy posvátné.
^{Hos 10:2}Jejich srdce je úlisné,
teď už je ale stihne trest:
Hospodin zboří jejich oltáře,
jejich posvátné sloupy roztluče!

^{Hos 10:3}„Nemáme krále,“ řeknou tehdy,
„neboť jsme Hospodina nectili.
I kdybychom však krále měli,
jak by nám mohl pomoci?“
^{Hos 10:4}Vedou své řeči,
uzavírají smlouvy lživými sliby
a jejich spory bují jako pelyněk
na poli zoraném.

^{Hos 10:5}Strachovat se budou samařští obyvatelé
o to bet-avenské veletele. ^[1645]
Jeho lid nad ním bude lkát,
jeho kněží budou naříkat,
že je ta jeho sláva opustila.
^{Hos 10:6}I samo tele odnesou do Asýrie
jako dar pro jejich velkokrále.
Efraim tehdy bude zahanben,
vlastní plány zklamou Izrael!

^{Hos 10:7}Zanikne Samaří i jeho král
tak jako pěna na vodách.
^{Hos 10:8}Zničena budou avenská návrší
– ten izraelský hřích –
a na jejich oltářích vzroste trní a bodláčí.
Tehdy řeknou horám: „Skryjte nás,“
a pahorkům: „Padněte na nás!“

^{Hos 10:9}Hřešíš, Izraeli, už od gibejských dní,
tam jsi se tehdy zastavil.
Copak je nepostihl tehdy v Gibeji
boj proti pachatelům bezpráví?
^{Hos 10:10}Potrestám je, kdy budu chtít:
Národy se spojí proti nim,
aby je spoutaly za jejich dvojí hřích.

^{Hos 10:11}Efraim býval povolná jalovička,
která obilí ráda mlátila.
Teď ale její krásnou šíji zapřáhnu
a Efraima poženu:
Juda bude orat
a Jákob vláčet.
^{Hos 10:12}Spravedlnost sejte
a lásku sklízejte;
zorejte ladem ležící zem! ^[1646]
Čas hledat Hospodina je přece zde,
ať přijde a spravedlností vás zalije.

^{Hos 10:13}Vy jste však pěstovali podlost
a sklízeli jste zlo,
živili jste se přetvářkou!
Protožes spoléhal na vlastní cestu
a na množství svých hrdinů,
^{Hos 10:14}vypukne proti tvému lidu válka,
každá tvá pevnost bude zbořena.
Jako když Šalman v boji zbořil Bet-arbel,
když matky s dětmi ubíjel,
^{Hos 10:15}právě tak v Bet-elu dopadnete –
vaše zločiny jsou tak zlé!
Za svítání, než začne den,
král Izraele bude zahuben.

Kapitola 11

Copak se tě mohu vzdát?

^{Hos 11:1}Když byl Izrael ještě dítětem,
zamiloval jsem si jej;
tehdy jsem povolal
svého syna z Egypta. ^{[1647]
Hos 11:2}Čím jsem je ale volal víc,
tím více ode mě ^[1648] odcházeli pryč –
baalům přinášeli oběti,
modly uctívali kadidly.

^{Hos 11:3}Já jsem Efraima učil chodit
a nosil jsem je v náručí;
oni však uznat nechtěli,
že jsem to já, kdo je uzdravil.
^{Hos 11:4}Táhl jsem je provazy lidskosti
a lany milování.
Byl jsem jim tím, kdo nadnáší
jho, které nosí na šíji;
skláněl jsem se k nim,
abych je nakrmil.

^{Hos 11:5}Nevrátí se snad do Egypta?
Asýrie jim bude kralovat!
Protože se odmítli vrátit ke mně,
^{Hos 11:6}v jejich městech bude řádit meč;
roztříští jejich závory,
jejich úmysly pohltí.
^{Hos 11:7}Můj lid se rozhodl ode mě odvrátit;
i když k Nejvyššímu volají,
nepozvedne je vůbec nic.

^{Hos 11:8}Copak se tě, Efraime, mohu vzdát?
Mohu tě, Izraeli, vydat napospas?
Copak s tebou jak s Admou naložím?
Zachovám se k tobě jako k Cebojim? ^[1649]
Srdce se ve mně obrací,
v nitru jsem pohnut lítostí.
^{Hos 11:9}Nevykonám svůj prudký hněv,
nevydám znovu Efraima záhubě.
Jsem přece Bůh, a ne člověk,
jsem Svatý uprostřed tebe –
nenavštívím tě už děsem.

^{Hos 11:10}Půjdou za Hospodinem
řvoucím jako lev.
Až zazní jeho řev,
jeho děti rozechvěle přispěchají od moře.
^{Hos 11:11}Přispěchají z Egypta jako rozechvělí ptáčci,
z asyrské země jako holoubci
a já je k nim domů navrátím,
praví Hospodin.

Kapitola 12

Navrať se ke svému Bohu

^{Hos 12:1}Efraim mě zahrnuje lží
a dům Izraele lstí.
Juda se Bohu stále zpěčuje –
Svatému, který věrný je.
^{Hos 12:2}Větrem se krmí Efraim,
honí se za větrem východním,
celý den rozmnožuje lež a násilí.
S Asýrií smlouvu sjednává,
a přitom nosí olej do Egypta.

^{Hos 12:3}Hospodin má žalobu proti Judovi;
Jákoba potrestá za jeho jednání,
za jeho skutky mu odplatí!
^{Hos 12:4}Už v lůně chytal svého bratra za paty, ^[1650]
jako muž potom s Bohem zápasil. ^{[1651]
Hos 12:5}Zápasil s andělem a zvítězil;
s pláčem u něj tehdy o milost žadonil.
Našel jej v Bet-elu ^[1652]
a tam s ním ^[1653] promluvil –
^{Hos 12:6}Hospodin je Bůh zástupů,
má jméno Hospodin!
^{Hos 12:7}Navrať se proto ke svému Bohu,
pečuj o právo a o lásku
a svému Bohu stále důvěřuj.

^{Hos 12:8}Kramář má v ruce falešná závaží,
miluje podvody.
^{Hos 12:9}Efraim říká: „Ach, jak jsem bohatý!
Pomohl jsem si ke jmění.
Mám tolik vyděláno, že jsem bez viny,
nenajdou na mně žádný hřích!“

^{Hos 12:10}Já jsem Hospodin, tvůj Bůh,
už od vyjití z Egypta;
pošlu tě bydlet zpátky do stanů
jako za dnů, kdy svátek slavíváš! ^{[1654]
Hos 12:11}Já mluvím skrze proroky,
já sám jim dávám mnohá vidění
a skrze tyto proroky
vás varuji.

^{Hos 12:12}Gileád je však samý zlořád,
proto je čeká zmar.
Že v Gilgalu obětují býky?
Z jejich oltářů budou kupy kamení
u polích zoraných!

^{Hos 12:13}Jákob utekl na pláně Aramu,
Izrael tam sloužil za ženu,
za ženu dělal pastuchu. ^{[1655]
Hos 12:14}Skrze proroka Hospodin vyvedl Izrael z Egypta
a skrze proroka o něj pečoval.
^{Hos 12:15}Efraim však svého Pána hořce popudil,
a tak na něj uvalí jeho zločiny,
jeho urážky mu odplatí!

Kapitola 13

Kdo ti pomůže

^{Hos 13:1}Efraimova slova bázeň budila,
v Izraeli býval vznešený,
provinil se ale ctěním Baala,
a tak se zahubil.
^{Hos 13:2}A nyní hřeší dál a dál;
odlévají si sochy ze stříbra,
modly, které si sami vymysleli –
všechny je řemeslník vyrobil!
Říkají, že se jim prý obětovat má…
Lidé líbají telata!
^{Hos 13:3}A proto budou jako ranní mlha,
jak rosa, jež zrána vyprchá,
jak z mlatu vichrem unášená pleva,
jako dým z komína.

^{Hos 13:4}Já jsem Hospodin, tvůj Bůh,
už od vyjití z Egypta;
Boha kromě mne nikdy nepoznáš,
není jiný Spasitel než já!
^{Hos 13:5}Na poušti jsem tě opatroval, ^[1656]
v zemi, jež byla suchopár.
^{Hos 13:6}Nakrmili se dosyta,
nasytili se a jejich srdce zpyšněla;
zapomněli na mě dočista.

^{Hos 13:7}Proto jim budu lvem,
jako leopard budu číhat na cestě;
^{Hos 13:8}napadnu je jak zuřivá medvědice,
vyrvu jim z hrudi srdce,
sežeru je tam jako lvice,
roztrhám je jak divá zvěř!

^{Hos 13:9}Izraeli, zničil ses!
Kdo ti pomůže?
^{Hos 13:10}Kde je tvůj král, tvůj zachránce?
Kde je ve všech tvých městech?
Kde jsou tví vládci, o nichž jsi pověděl:
„Dej mi krále a velmože!“ ^{[1657]
Hos 13:11}Rozhněván jsem ti krále dal
a rozzuřen ho odnímám!

^{Hos 13:12}Efraimův trest je zpečetěn,
jeho hřích dobře uložen. ^{Hos 13:13}Porodní křeče sevřou jej,
on je však dítě nemoudré –
jakmile přijde jeho čas,
opustit lůno se nechystá.

^{Hos 13:14}Vyplatím je z moci záhrobí,
vykoupím je ze smrti.
Kde jsou teď, smrti, ty tvé hrozby?
Kde je tvá zhouba, záhrobí? ^[1658]

Soucit bude mým očím skryt,
^{Hos 13:15}i když je Efraim nejplodnější mezi bratřími. ^[1659]
Východní vítr přichází,
vítr Hospodinův se zvedá nad pouští,
aby vysušil jeho potoky,
jeho prameny aby vyprahly;
vyplení jeho poklady,
o vše cenné ho připraví.

Kapitola 14

^{Hos 14:1}Samaří bude ztrestáno,
že se proti svému Bohu vzbouřilo.
Pod mečem klesnou,
jejich maličké utlučou,
jejich těhotné rozpářou!

Uzdravím jejich odvrácení

^{Hos 14:2}Vrať se, Izraeli, k Hospodinu, svému Bohu,
neboť jsi padl pro svůj hřích. ^{Hos 14:3}Vraťte se k Hospodinu
a vezměte s sebou slova modlitby:
„Odpusť nám všechnu naši vinu
a laskavě nás přijmi,
ať ti přineseme jako býčky
ovoce svých rtů.
^{Hos 14:4}Asýrie nás nezachrání,
neujedeme na koních.
Nebudeme už nazývat bohy
své vlastní výtvory;
u tebe přece smilování
najdou i sirotci!“

^{Hos 14:5}Uzdravím jejich odvrácení, ^[1660]
milerád je budu milovat;
můj hněv se od nich odvrátí.
^{Hos 14:6}Stanu se Izraeli rosou
a rozkvete jako lilie.
Zapustí kořeny jako cedr v Libanonu,
^{Hos 14:7}jeho koruna se rozroste.
Bude nádherný jako oliva,
jeho vůně bude cedrová.
^{Hos 14:8}V jeho stínu se lidé znovu zabydlí
a vyraší jako obilí.
Jak vinná réva rozkvetou
a získají si slávu,
jako má víno z Libanonu.

^{Hos 14:9}Co je mi, Efraime, do model?
Já tě vyslýchám, pečuji o tebe.
Jsem stále zeleným cypřišem,
tvá plodnost je ode mne.

^{Hos 14:10}Kdo je moudrý, ať tomu porozumí,
kdo je rozumný, ať pochopí,
že jsou poctivé Hospodinovy cesty
a spravedliví po nich kráčejí;
vzbouřenci však na nich klesají.

Joel

Kapitola 1

^{Joel 1:1}Slovo Hospodinovo, které dostal Joel, syn Petuelův.

Zničená země

^{Joel 1:2}Stařešinové, teď toto poslyšte,
všichni obyvatelé země, ucho nakloňte!
Stalo se co takového za vašich dnů
anebo za dnů vašich otců?
^{Joel 1:3}Svým dětem o tom povězte,
vaše děti zas svým dětem
a jejich děti potom těm,
kdo vystřídají je:
^{Joel 1:4}Co zbylo po housenkách,
sežraly kobylky,
co zbylo po kobylkách,
larvy sežraly,
a co zbylo po larvách,
sežraly ponravy.

^{Joel 1:5}Proberte se, opilci, plakejte,
kvílejte všichni, kdo víno pijete!
O sladký mok jste přišli teď,
od vašich úst byl odtržen.
^{Joel 1:6}Do mé země totiž vpadl lid
mocný a nesčetný,
se zuby, jako mají šelmy,
se lvími tesáky.
^{Joel 1:7}Mou vinnou révu zpustošil
a oklestil mé fíkoví;
zbavil je kůry, kterou odhodil,
zbyly jen bílé větévky.

^{Joel 1:8}Kvílej jako panna pytlem oděná,
když oplakává svého ženicha!
^{Joel 1:9}Z Hospodinova domu zmizela
moučná oběť i úlitba.
Kněží Hospodinu sloužící
se dali do truchlení.
^{Joel 1:10}Zpustlo pole,
vyschla země,
zničeno obilí,
víno pryč,
olej dochází.

^{Joel 1:11}Zoufejte, rolníci,
kvílejte, vinaři,
kvůli pšenici a ječmeni –
zničena byla sklizeň na poli!
^{Joel 1:12}Vinná réva uschla,
zvadlo fíkoví,
granátovníky i palmy s jabloněmi,
všechny stromy v sadu uvadly –
uvadlo samo lidské veselí.

Vyhlaste půst

^{Joel 1:13}Oblečte se pytlem, kněží, truchlete!
Sluhové oltáře, kvílejte!
Pojďte, nocujte v pytlovině,
kdo mému Bohu sloužíte!
Domu vašeho Boha je upřena
moučná oběť i úlitba.
^{Joel 1:14}Vyhlaste půst,
svolejte shromáždění,
shromážděte stařešiny
i všechny obyvatele země
do domu Hospodina, svého Boha,
a pojďte volat k Hospodinu!

^{Joel 1:15}Ach, ten den!
Hospodinův den blízko je,
zhouba od Všemohoucího blíží se! ^[1661]

^{Joel 1:16}Přímo před našima očima
se pokrm vytratil;
z domu našeho Boha
zmizel jásot a veselí.
^{Joel 1:17}Zrní se scvrklo pod hroudami,
zpustly stodoly,
sýpky jsou zbořeny,
neboť zvadlo obilí.
^{Joel 1:18}I dobytek už naříká!
Stáda krav bloudí sem a tam,
neboť se nemají kde pást;
i stáda ovcí jsou hlady zmožená.

^{Joel 1:19}Volám, Hospodine, k tobě!
Širé pastviny spolkl oheň
a lesy lehly popelem.
^{Joel 1:20}Sténá k tobě i divá zvěř,
protože vyschla voda v potoce;
širé pastviny spolkl oheň!

Kapitola 2

Strašlivé vojsko

^{Joel 2:1}Ať na Sionu troubí polnice,
na mé svaté hoře poplach vyhlaste!
Všichni obyvatelé země ať se třesou,
neboť přichází Hospodinův den!
Ano, blíží se
^{Joel 2:2}temný a chmurný den,
den zahalený soumrakem!

Jako se úsvit rozlévá po horách,
blíží se veliká a mocná armáda,
jaká odpradávna nikdy nebyla
a navěky už nebude žádná podobná:

^{Joel 2:3}Před nimi sžírající oheň,
za nimi plamen plápolá.
Před nimi zem jak zahrada Eden,
za nimi zpustošená pustina –
uniknout není kam!
^{Joel 2:4}Napohled se podobají koním,
řítí se vpřed jak oři váleční.
^{Joel 2:5}Rachotí jako jízda s vozy,
skáčou přes horské vrcholy.
Hučí, jako když slámu hltají plameny,
jako mocné vojsko seřazené do bitvy.

^{Joel 2:6}Před nimi se chvějí národy,
ve tváři blednou zděšením.
^{Joel 2:7}Řítí se vpřed jako vojáci,
jako hrdinové útočí na hradby;
směru se drží každý z nich,
ze své dráhy se neodchýlí.
^{Joel 2:8}Jeden do druhého nevráží,
každý sleduje svůj cíl,
a i když na obranu narazí,
neřídne jejich šik.
^{Joel 2:9}Na město se vrhají,
řítí se na hradby,
šplhají na domy,
vnikají okny jako zloději.

^{Joel 2:10}Před nimi země třese se
i samo nebe se musí chvět;
slunce a měsíc zatmí se
a zmizí záře hvězd. ^[1662]

^{Joel 2:11}Hospodin sám pak burácí
v čele své armády;
jeho tábor je obrovský,
řipraven plnit jeho rozkazy.

Veliký, vskutku hrozný je Hospodinův den!
Kdo jej může snést?

Roztrhněte svá srdce

^{Joel 2:12}A proto ještě teď, praví Hospodin,
vraťte se ke mně celým srdcem svým,
s postem, pláčem a truchlením!
^{Joel 2:13}Roztrhněte svá srdce,
a ne pláště své,
k Hospodinu, svému Bohu, vraťte se;
je přece milostivý a soucitný,
nesmírně trpělivý, velmi laskavý
a který od zla upouští. ^{[1663]
Joel 2:14}Kdo ví? Třeba se rozmyslí, pohnut lítostí,
a požehnání nám zanechá,
aby zas byly moučné oběti a úlitby
pro Hospodina, vašeho Boha.

^{Joel 2:15}Ať na Sionu troubí polnice,
vyhlaste půst,
všechny svolejte!
^{Joel 2:16}Shromážděte lid,
posvěťte shromáždění,
sezvěte starce,
shromážděte děti
i malé kojence.
Ženich ať vyjde z ložnice
a nevěsta ze svého pokoje.
^{Joel 2:17}Kněží, kteří Hospodinu sloužíte,
plačte mezi síní a oltářem!
Proste: „Ušetři, Hospodine, svůj lid,
nevydávej posměchu své dědictví,
ať nejsou pořekadlem pro pohany! ^[1664]
Proč se má říkat mezi národy:
‚Jejich Bůh? Co je s ním?‘“

Hospodin se slituje

^{Joel 2:18}Hospodin se pak rozhorlí pro svou zem
a nad svým lidem se slituje.
^{Joel 2:19}Hospodin svému lidu odpoví:
„Hle, posílám vám obilí,
víno a olej do sytosti! ^[1665]
Nevydám vás už nikdy víc
posměchu mezi pohany.
^{Joel 2:20}Severní vojsko od vás vyženu
daleko na vyprahlou pustinu –
jeho přední voj do Moře mrtvého,
zadní pak do Středozemního;
a vzejde z něho smrad a puch.“

Ano, on vykonal věci veliké,
^{Joel 2:21}neboj se, země, jásej a raduj se!
Hospodin vykonal věci veliké,
^{Joel 2:22}ať už se nebojí polní zvěř!
Širé pastviny zas budou zelené,
stromy ponesou své ovoce
a fíkovník s révou vydají užitek. ^[1666]

^{Joel 2:23}Synové Sionu, jásejte,
v Hospodinu, svém Bohu, se radujte,
neboť vám dá déšť, jak se patří,
vylije na vás liják vydatný,
podzimní i jarní, jako dřív. ^{[1667]
Joel 2:24}Tvá humna budou plná obilí,
tvé lisy budou tonout ve vínu a oleji.

^{Joel 2:25}Nahradím vám roky, jež sežraly kobylky,
larvy, ponravy i housenky –
mé veliké vojsko,
které jsem na vás vypravil.
^{Joel 2:26}Budete jíst a jíst až do sytosti
a jméno Hospodina, svého Boha, velebit,
toho, jenž pro vás koná zázraky:
Můj lid už navěky nedojde potupy!
^{Joel 2:27}A tehdy poznáte, že já jsem v Izraeli,
že váš Bůh jsem já, Hospodin,
a žádný jiný není.
Můj lid už navěky nedojde potupy!

Kapitola 3

Déšť Ducha

^{Joel 3:1}Na všechny lidi pak vyliji svého Ducha ^[1668]
a vaši synové i dcery budou prorokovat;
vaši starci budou mívat sny
a vaši mladíci vídat vidění.
^{Joel 3:2}Ano, i na otroky a otrokyně
vyliji svého Ducha v oněch dnech.
^{Joel 3:3}Ukážu zázraky na nebi i na zemi,
krev, oheň a stoupající dým.
^{Joel 3:4}Slunce zakryje tma a měsíc krev,
než přijde veliký a hrozný Hospodinův den.
^{Joel 3:5}Každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno,
však bude zachráněn.
Na hoře Sion, v Jeruzalémě
vyvázne, jak Hospodin slíbil,
hrstka přeživších,
které povolal Hospodin. ^[1669]

Kapitola 4

Údolí rozsudku

^{Joel 4:1}Hle, v tom čase a v ty dny,
kdy úděl Judy a Jeruzaléma obrátím,
^{Joel 4:2}shromáždím všechny národy
do Jošafatského ^[1670] údolí
a budu se tam s nimi soudit
o Izrael, můj lid a mé dědictví,
které rozptýlili mezi pohany.
Rozdělili si moji zemi
^{Joel 4:3}a losovali o můj lid.
Chlapce za nevěstku nabízeli
a za víno platili dívkami,
aby se napili.

^{Joel 4:4}Co vůbec máte proti mně, Týre a Sidone a všechny filištínské kraje? Za co se mi to mstíte? Jestliže se mi chcete mstít, rychle a rázně vám to oplatím! ^{Joel 4:5}Pobrali jste mé stříbro a zlato, mé vzácné poklady jste odnesli do svých chrámů. ^{Joel 4:6}Judský a jeruzalémský lid jste prodali Řekům, aby je zahnali daleko od vlasti.

^{Joel 4:7}Hle, já je probudím, aby se vrátili z míst, kam jste je prodali, a vaše činy vám odplatím. ^{Joel 4:8}Vaše syny a dcery vydám napospas synům Judy a ti je prodají Sabejským, daleko mezi pohany. Tak praví Hospodin.

^{Joel 4:9}Provolejte to mezi národy:
Vyhlaste boj!
Probuďte hrdiny!
Do útoku, všichni vojáci!
^{Joel 4:10}Ukujte ze svých pluhů meče
a ze svých srpů oštěpy; ^[1671]
i slaboch ať řekne:
„Jsem udatný!“
^{Joel 4:11}Rychle sem, všechny národy!
Shromážděte se z okolí!
Přiveď tam, Hospodine, svoje hrdiny!

^{Joel 4:12}Jen ať se národy probudí
a přitáhnou do Jošafatského ^[1672] údolí,
neboť se tam posadím,
abych soudil všechny národy v okolí.
^{Joel 4:13}Uchopte srp,
sklizeň dozrála!
Šlapejte hrozny,
lis už je plný,
káď už přetéká; ^[1673]
jejich hanebnost je veliká!

^{Joel 4:14}Davy a davy jsou
v Údolí rozsudku!
Hospodinův den blízko je,
v Údolí rozsudku! ^{[1674]
Joel 4:15}Slunce a měsíc zatmí se
a zmizí záře hvězd.
^{Joel 4:16}Hospodin bude ze Sionu řvát,
burácet bude z Jeruzaléma –
nebe i země se budou třást! ^[1675]
Hospodin bude útočištěm pro svůj lid,
pro syny Izraele bude pevností.

Požehnaný Sion

^{Joel 4:17}A tehdy poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh,
jenž bydlí na své svaté hoře Sionu.
Jeruzalém pak znovu bude svatý
a nevpadnou už do něj cizáci.

^{Joel 4:18}V ten den budou hory oplývat vínem,
kopce přetékat budou mlékem
a každou judskou roklí voda poteče.
Z Hospodinova domu pramen vyrazí
a zavlaží Akátové údolí. ^[1676]

^{Joel 4:19}Egypt se stane pustinou,
z Edomu bude pustá poušť
kvůli násilí, jež páchali na synech Judy,
když vraždili nevinné v jejich zemi.
^{Joel 4:20}Juda však bude trvat navěky
a Jeruzalém po všechna pokolení.

^{Joel 4:21}Pomstím jejich krev, kterou jsem nepomstil.
Na Sionu bydlí Hospodin!

Amos

Kapitola 1

^{Amos 1:1}Slova Amose, jednoho z tekojských pastevců. Dva roky před zemětřesením, za vlády judského krále Uziáše ^[1677] a izraelského krále Jeroboáma, syna Jehoašova, ^[1678] měl vidění o Izraeli.

^{Amos 1:2}Říkal:

Hospodin bude ze Sionu řvát,
burácet bude z Jeruzaléma! ^[1679]
Vyprahnou louky pastýřů,
uschne i vrchol Karmelu.

Už toho mám dost!

^{Amos 1:3}Toto praví Hospodin:

Damašek hřešil trojnásob,
čtyřnásob – už toho mám dost!
Za to, že Gileáda mlátili
cepy okovanými, ^{[1680]
Amos 1:4}sešlu na Chazaelův dům oheň,
aby pohltil Ben-hadadovy paláce.
^{Amos 1:5}Rozlámu závoru Damašku;
odstraním trůnícího v Údolí hříchu,
třímajícího žezlo v Bet-edenu.
Aramejský lid bude vyhnán do Kíru, ^[1681]
praví Hospodin.

^{Amos 1:6}Toto praví Hospodin:

Gaza hřešila trojnásob,
čtyřnásob – už toho mám dost!
Za to, že vyháněli všechen lid
a prodávali je Edomským,
^{Amos 1:7}sešlu na hradby Gazy oheň,
aby pohltil její paláce.
^{Amos 1:8}Odstraním toho, kdo trůní v Ašdodu,
kdo třímá žezlo v Aškelonu.
Obrátím svou ruku proti Ekronu
a zbytky Filištínů zahynou,
praví Panovník Hospodin.

^{Amos 1:9}Toto praví Hospodin:

Týr hřešil trojnásob,
čtyřnásob – už toho mám dost!
Za to, že prodávali vyhnance Edomským
a na bratrskou smlouvu ani nevzpomněli,
^{Amos 1:10}sešlu na hradby Týru oheň,
aby pohltil jeho paláce.

^{Amos 1:11}Toto praví Hospodin:

Edom hřešil trojnásob,
čtyřnásob – už toho mám dost!
Za to, že bratra stíhal mečem
a všechen soucit potlačil,
neustále jen soptil hněvem,
dál a dál ve svém zuření –
^{Amos 1:12}za to sešlu na Teman oheň,
aby pohltil paláce v Bosře.

^{Amos 1:13}Toto praví Hospodin:

Amonci hřešili trojnásob,
čtyřnásob – už toho mám dost!
Za to, že v Gileádu rozpárali těhotné,
aby rozšiřovali své hranice,
^{Amos 1:14}zapálím na hradbách Raby oheň,
aby pohltil její paláce
uprostřed vřavy v den boje,
uprostřed bouře v den vichřice.
^{Amos 1:15}Jejich král půjde do vyhnanství
a jeho velmoži spolu s ním,
praví Hospodin.

Kapitola 2

^{Amos 2:1}Toto praví Hospodin:

Moáb hřešil trojnásob,
čtyřnásob – už toho mám dost!
Za to, že kosti edomského krále
spálili na prášek,
^{Amos 2:2}sešlu na Moába oheň,
aby pohltil keriotské paláce.
Moáb zahyne uprostřed vřavy,
válečného křiku a troubení.
^{Amos 2:3}Odstraním z jeho středu soudce,
všechny jeho velmože pobiji spolu s ním,
praví Hospodin.

^{Amos 2:4}Toto praví Hospodin:

Juda hřešil trojnásob,
čtyřnásob – už toho mám dost!
Za to, že Hospodinův zákon zavrhli
a neřídili se jeho pravidly,
že se dali svést svými podvody,
za kterými už jejich předci šli,
^{Amos 2:5}za to sešlu na Judu oheň,
aby pohltil jeruzalémské paláce.

Hřích Izraele

^{Amos 2:6}Toto praví Hospodin:

Izrael hřešil trojnásob,
čtyřnásob – už toho mám dost!
Nevinné prodávají za peníz
a ubohé za dva sandály. ^{[1682]
Amos 2:7}Chudé zašlapávají do země
a ponížené krátí na právech.
Za nevěstkou chodí otec i syn,
aby mé svaté jméno prznili.
^{Amos 2:8}Při kdejakém oltáři
se na zabavených pláštích ^[1683] válejí
a v chrámě svého boha
pijí víno vybrané na pokutách.

^{Amos 2:9}Já jsem před nimi Emorejce porazil,
ač byli jako cedry vysocí
a jako duby mohutní.
Zničil jsem je shora od koruny
až dolů po kořeny.
^{Amos 2:10}Já jsem vás vyvedl z Egypta
a čtyřicet let po poušti vedl vás,
aby vám emorejská země připadla.

^{Amos 2:11}Z vašich synů jsem probouzel proroky
a z vašich mladíků nazíry. ^[1684]
Copak to tak není, Izraelci?
praví Hospodin.
^{Amos 2:12}Vy jste však nazíry napájeli vínem,
prorokům jste přikazovali: „Neprorokujte!“

^{Amos 2:13}Hle, já vás k zemi přitlačím
jako těžký vůz plný obilí.
^{Amos 2:14}Běžec nebude mít kam utéct,
silákovi síla nezbude,
hrdina nezachrání se.
^{Amos 2:15}Neobstojí ani lukostřelec,
rychlonohý posel neunikne,
jezdec na koni nezachrání se.
^{Amos 2:16}Nejstatečnější hrdina
v ten den bude nahý utíkat,
praví Hospodin.

Kapitola 3

Zúčtuji s vámi

^{Amos 3:1}Slyšte, Izraelci, slovo, jež Hospodin mluví proti vám – proti celé té čeládce, kterou jsem vyvedl z Egypta:

^{Amos 3:2}Jedině vás jsem vyvolil
ze všech čeledí na zemi,
a proto s vámi zúčtuji
za všechen váš hřích!

^{Amos 3:3}Mohou snad jít dva společně,
když nejsou ve shodě?
^{Amos 3:4}Řve snad v divočině lev,
když nemá úlovek?
Vrčí snad ve svém doupěti,
když kořist nelapil?
^{Amos 3:5}Padne snad do pasti na zem pták,
když chybí návnada?
Sklapne snad někdy past,
aniž by kořist lapila?
^{Amos 3:6}Když se ve městě troubí na poplach,
copak lid nemá strach?
Když se ve městě stane neštěstí,
copak to nedopustil Hospodin? ^[1685]

^{Amos 3:7}Jistě! Panovník Hospodin nepůsobí nic,
aniž sdílí své tajemství
se svými služebníky, proroky.
^{Amos 3:8}Lev řve,
kdo by se nebál?
Panovník Hospodin mluví,
kdo by neprorokoval?

^{Amos 3:9}Na palácích v Ašdodu zvolejte,
vyhlaste na palácích v Egyptě:
Shromážděte se na hory Samaří –
jen se podívejte na ten zmatek,
na to vykořisťování!
^{Amos 3:10}Jednat správně jsou neschopní,
praví Hospodin.
To, co hromadí ve svých palácích,
získali násilím a loupeží!

^{Amos 3:11}Nuže, toto praví Panovník Hospodin:

Tuto zem obklíčí protivník,
strhne tvé pevnosti
a tvé paláce vyplení.

^{Amos 3:12}Toto praví Hospodin:

Jako když pastýř vyrve z tlamy lva
jen dvě nohy anebo kus ucha,
tak budou vyrváni Izraelci,
kteří si hoví na divanech v Samaří,
na damaškových polštářích.

^{Amos 3:13}Slyšte to a varujte dům Jákobův, praví Panovník Hospodin, Bůh zástupů:

^{Amos 3:14}V den, kdy s Izraelem zúčtuji
za jeho vzbouření,
zúčtuji také s betelskými oltáři: ^[1686]
Rohy oltáře budou odsekány
a popadají k zemi.
^{Amos 3:15}Udeřím na zimní dům tak jako na letní
a zřítí se domy ze slonoviny;
ty skvělé domy vymizí,
praví Hospodin.

Kapitola 4

Nevrátili jste se

^{Amos 4:1}Vy, bášanské krávy, tohle poslyšte,
vy, jež se na samařské hoře pasete,
vy, které utiskujete ubohé,
vy, které chudé drtíte
a manželům říkáte:
„Přines, ať pijeme!“

^{Amos 4:2}Panovník Hospodin
přísahá při své svatosti:
Hle, přijdou na vás dny,
kdy vás potáhnou na hácích
a vaše děti na udicích!
^{Amos 4:3}Jednu za druhou vás odvedou
skrz hradbu zbořenou
a k Harmonu vás poženou,
praví Hospodin.

^{Amos 4:4}Jděte si do Bet-elu zahřešit,
v Gilgalu hřešte ještě víc!
Ráno co ráno přinášejte oběti
a každé tři dny desátky.
^{Amos 4:5}Palte kvašené chleby jako oběť vděčnosti
a hlučně pokřikujte o své štědrosti –
tak to přece máte, Izraelci, rádi,
praví Panovník Hospodin.

^{Amos 4:6}Ve všech vašich městech jsem způsobil,
že jste co do úst neměli;
ve všech vašich vesnicích
byl nedostatek potravy.
A přesto jste se ke mně nevrátili,
praví Hospodin.

^{Amos 4:7}Odepřel jsem vám také déšť,
když do žně zbývaly tři měsíce.
Jedno město jsem skrápěl deštěm,
druhému jsem jej však odepřel;
jeden díl země byl zavlažen,
druhý však uschl bez deště.
^{Amos 4:8}Ze dvou tří měst se k dalšímu plahočili,
aby se vody napili,
uhasit žízeň ale nemohli.
A přesto jste se ke mně nevrátili,
praví Hospodin.

^{Amos 4:9}Vaše zahrady a vinice jsem bil
znovu a znovu plísní a snětí;
vaše fíky a olivy žraly housenky.
A přesto jste se ke mně nevrátili,
praví Hospodin.

^{Amos 4:10}Poslal jsem na vás mor jako na Egypt,
vaše mladíky jsem mečem bil,
vaše koně byli zajati,
vaše tábory jsem puchem naplnil.
A přesto jste se ke mně nevrátili,
praví Hospodin.

^{Amos 4:11}Já Bůh jsem mezi vámi působil zkázu,
jako když jsem rozvrátil Sodomu a Gomoru;
byli jste jako oharek vyrvaný z plamenů.
A přesto jste se ke mně nevrátili,
praví Hospodin.

^{Amos 4:12}Tak tedy s tebou, Izraeli, naložím,
a protože tak s tebou naložím,
připrav se, Izraeli, setkat s Bohem svým!

^{Amos 4:13}Hle – tvůrce hor a stvořitel větru,
jenž oznamuje člověku své myšlenky,
ten, který tvoří svítání i tmu
a překračuje zemské výšiny, v má jméno Hospodin, Bůh zástupů.

Kapitola 5

Panna izraelská padne

^{Amos 5:1}Slyšte slovo, jež pronáším nad vámi – žalozpěv nad domem Izraele:

^{Amos 5:2}Panna izraelská padne
a víckrát nevstane.
Opuštěna bude v zemi své,
nikdo ji nezvedne.

^{Amos 5:3}Toto praví Panovník Hospodin domu Izraele:

Městu, jež vytáhne s tisícem,
jen sto jich zůstane
a tomu, jež se stem vytáhne,
zůstane jen deset.

^{Amos 5:4}Toto praví Hospodin domu Izraele:

Hledejte mne, ať žijete!
^{Amos 5:5}Nehledejte Bet-el,
do Gilgalu nechoďte,
do Beer-šeby neputujte.
Gilgal totiž bude vysídlen
a z Bet-elu nic nezbude.
^{Amos 5:6}Hledejte Hospodina, ať žijete!
Ať se na dům Josefův nevrhne
jak oheň, který stravuje,
který nikdo v Bet-elu uhasit nemůže!

^{Amos 5:7}Vy ale obracíte právo v pelyněk
a spravedlnost k zemi srážíte.

^{Amos 5:8}Ten, který stvořil Plejády a Orion,
který obrací stín smrti na jitro
a den pak zase stmívá v noc,
ten, který přivolává mořské vody
a vylévá je na zemi,
má jméno Hospodin.
^{Amos 5:9}Do zkázy umí vrhnout mocného,
záhuba přijde i na pevnost!

^{Amos 5:10}Vy ale nenávidíte toho, kdo soudí v bráně,
štítíte se toho, kdo mluví pravdivě.

^{Amos 5:11}Protože dupete po chudácích
a nutíte je odvádět daně z obilí,
nebudete bydlet v těch svých palácích,
které jste si postavili z kamení;
z těch výtečných vinic, co jste sázeli,
nebudete moci víno pít.
^{Amos 5:12}Jen já vím, kolik je vašich vin
a jak hrozný je váš hřích.

Nevinné sužujete, berete úplatek,
ubohé v bráně krátíte na právech.
^{Amos 5:13}Rozumný bude v té době mlčet –
ty časy budou zlé.

^{Amos 5:14}Hledejte dobré, a ne zlé,
ať žijete!
Hospodin, Bůh zástupů, pak s vámi bude,
jak říkáte.
^{Amos 5:15}Zlo nenáviďte a dobro milujte,
u soudu v bráně právo podpořte –
snad se Hospodin, Bůh zástupů, smiluje
nad tím, co z Josefa zůstane.

^{Amos 5:16}Nuže, toto praví Panovník Hospodin, Bůh zástupů:

Nářek bude znít na všech prostranstvích,
„Ach, běda!“ bude slyšet na všech ulicích.
Rolníky povolají k oplakávání
a znalce žalozpěvů k truchlení.
^{Amos 5:17}Nářek bude znít na všech vinicích,
až projdu mezi vámi,
praví Hospodin.

Nenávidím vaše svátky

^{Amos 5:18}Běda těm, kteří touží
po Hospodinově dni!
K čemu vám bude Hospodinův den?
Přijde s tmou, a ne se světlem!
^{Amos 5:19}Jako by někdo utíkal před lvem
a potkal by se s medvědem;
jako by se doma opřel rukou o zeď
a byl by uštknut hadem.
^{Amos 5:20}Hospodinův den nepřinese světlo, ale tmu,
černotu bez jediného paprsku!

^{Amos 5:21}Nenávidím vaše svátky, jsou mi odporné,
vaše shromáždění nemohu vydržet!
^{Amos 5:22}Když mi přinášíte zápalné a moučné oběti,
mně se to nelíbí.
Na pokojné oběti z vašich dobytčat
se nechci ani podívat.
^{Amos 5:23}S rámusem svých písní mě nechte být,
nechci poslouchat vaše hraní na loutny!
^{Amos 5:24}Ať se valí právo jako mocná řeka,
spravedlnost jako proud, jenž nevysychá!

^{Amos 5:25}Přinášeli jste mi oběti a dary
těch čtyřicet let na poušti,
dome izraelský?
^{Amos 5:26}Nosili jste svého „krále“ Sakúta
a hvězdu svého „boha“ Saturna –
obrazy, jež jste si museli sami udělat?
^{Amos 5:27}Proto vás vystěhuji až za Damašek,
praví Hospodin,
Bůh zástupů – tak se jmenuje.

Kapitola 6

Bude konec hostinám

^{Amos 6:1}Běda těm, kdo mají na Sionu klid,
běda sebejistým na hoře Samaří!
Máte se za výkvět prvního mezi národy,
celý dům Izraele chodí za vámi.

^{Amos 6:2}Na Kalne se jděte podívat
a odtud na Veliký Chamát
a pak dolů na filištínský Gat.
Jste lepší než tato království?
Mají snad větší území než vy?

^{Amos 6:3}Zlý den byste chtěli odvrátit,
nastolujete však násilí.
^{Amos 6:4}Vyleháváte na lůžkách slonových,
povalujete se na svých polštářích.
Cpete se výběrovým skopovým
a nejšťavnatějším telecím.
^{Amos 6:5}Vyjete u loutny, jako byste byli David,
loudíte tóny na hudebních nástrojích.
^{Amos 6:6}Pijete víno plnými miskami,
mažete se nejjemnějšími oleji
a zkáza Josefa vás vůbec netrápí.
^{Amos 6:7}Proto budete vyhnáni mezi prvními,
bude konec vašim hostinám i válení!

Jákobova pýcha

^{Amos 6:8}Panovník Hospodin přísahá sám při sobě – Hospodin, Bůh zástupů, prohlašuje:

Z Jákobovy pýchy se mi dělá špatně,
jeho paláce jsou mi odporné.
Proto to město vydám v plen
i se vším, co je v něm!

^{Amos 6:9}Zbude-li v jediném domě jen deset lidí, zemřou i ti. ^{Amos 6:10}Přijde-li příbuzný, aby vynesl a spálil jejich ostatky, a najde někoho, kdo se tam v koutku skryl, zeptá se: „Je s tebou ještě někdo?“ „Nikdo,“ hlesne on. A tehdy řekne: „Tiše! Ať ani nezmíníme Hospodinovo jméno!“

^{Amos 6:11}Hle, Hospodin dává rozkazy –
rozbije veliký dům na kusy
a malý domek na třísky!

^{Amos 6:12}Dokážou koně běžet po skále?
Dá se snad s voly orat moře?
Vy jste však dokázali obrátit právo v jed
a ovoce spravedlnosti v pelyněk –
^{Amos 6:13}vy, kdo jásáte radostí
nad Lo-debarem nicotným
a říkáte: „Nedobyli jsme svými silami
ten mocný Karnajim?“

^{Amos 6:14}Hle, dome Izraele, jsem to já,
praví Hospodin, Bůh zástupů,
kdo vzbudí proti vám
národ, který vás bude utlačovat
od Lebo-chamátu až po údolí Arava!

Kapitola 7

Víckrát je neušetřím

^{Amos 7:1}Panovník Hospodin mi ukázal toto: Když skončila senoseč pro krále a tráva začínala růst k pozdnímu sečení, hle – nachystal roje kobylek! ^{Amos 7:2}Když sežraly veškerou zeleň na zemi, řekl jsem: „Hospodine, Pane můj, prosím odpusť! Jak to Jákob vydrží? Vždyť je tak maličký!“ ^{Amos 7:3}A Hospodin byl pohnut lítostí. „Nestane se to,“ řekl Hospodin.

^{Amos 7:4}Panovník Hospodin mi ukázal toto: Hle – Panovník Hospodin volal, že povede soud ohněm! Když strávil širý oceán a měl pohltit i zem, ^{Amos 7:5}řekl jsem: „Panovníku Hospodine, prosím přestaň! Jak to Jákob vydrží? Vždyť je tak maličký!“ ^{Amos 7:6}A Hospodin byl pohnut lítostí. „Nestane se ani toto,“ řekl Panovník Hospodin.

^{Amos 7:7}Potom mi ukázal toto: Pán stál na hradbě s olovnicí, s olovnicí v ruce. ^{Amos 7:8}„Co vidíš, Amosi?“ zeptal se mě Hospodin. „Olovnici,“ odpověděl jsem. Tehdy mi Pán řekl: „Hle, spouštím olovnici doprostřed svého lidu, Izraele. ^[1687] Víckrát už je neušetřím.

^{Amos 7:9}Izákovy obětní výšiny budou zničeny,
z izraelských svatyní budou sutiny,
až s mečem povstanu
proti Jeroboámovu domu!“ ^[1688]

Izrael bude vyhnán

^{Amos 7:10}Betelský kněz Amaciáš tehdy vzkázal izraelskému králi Jeroboámovi: „Amos proti tobě osnuje spiknutí v samém srdci Izraele. Země nemůže všechny ty jeho řeči snést. ^{Amos 7:11}Amos totiž říká:

‚Jeroboám zahyne mečem!
Izrael bude vyhnán ze země!‘“

^{Amos 7:12}Potom Amaciáš řekl Amosovi: „Seber se, vidoucí, ^[1689] a utíkej do Judska! Tam si vydělávej na chleba, prorokuj si tam. ^{Amos 7:13}V Bet-elu už ale víckrát neprorokuj – vždyť je to králova svatyně, je to chrám království!“

^{Amos 7:14}Amos na to Amaciášovi odpověděl: „Nebýval jsem prorok ani prorocký učedník – choval jsem dobytek a pěstoval fíky. ^{Amos 7:15}Hospodin mě ale vzal od ovcí a řekl mi: ‚Jdi, prorokuj mému lidu, Izraeli.‘ ^{Amos 7:16}Proto teď slyš slovo Hospodinovo. Ty říkáš:

‚Neprorokuj o Izraeli,
o domu Izákovu neřečni!‘

^{Amos 7:17}Nuže, toto praví Hospodin:

Tvá žena bude smilnit ve městě
a tví synové i dcery padnou mečem.
Tvá země bude rozměřena provazcem
a ty zemřeš v zemi nečisté.
Izrael musí být jistojistě
ze své země vysídlen!“

Kapitola 8

Zralí pro konec

^{Amos 8:1}Panovník Hospodin mi ukázal toto: Hle – koš zralého ovoce! ^{Amos 8:2}„Co vidíš, Amosi?“ zeptal se mě. „Koš zralého ovoce,“ odpověděl jsem. Tehdy mi Hospodin řekl: „Můj lid Izrael je zralý pro konec! Víckrát už je neušetřím.

^{Amos 8:3}V ten den se chrámové zpěvy obrátí v kvílení, praví Panovník Hospodin. Všude spousta rozházených mrtvol! Všude ticho.“

^{Amos 8:4}Slyšte, vy, kdo šlapete po chudácích, ^[1690]
vy, kdo ničíte ubožáky na zemi,
^{Amos 8:5}se slovy:

„Kdy už skončí svátek novoluní,
abychom prodávali obilí?
Kdy už skončí den sobotní,
abychom zrní nabídli,
abychom z míry ubrali a k ceně přidali,
abychom šidili falešnými váhami, ^{[1691]
Amos 8:6}abychom si nuzné koupili za peníz
a ubohé za dva sandály,
abychom místo zrní
prodávali otruby?“

^{Amos 8:7}Hospodin přísahá při Pýše Jákobově: „Nikdy nezapomenu na žádný jejich skutek.“

^{Amos 8:8}Copak se kvůli tomu neotřese země,
nedá se každý její obyvatel do pláče?
Jako Nil se celá rozlije,
vzedme se a zase opadne
jako ta řeka v Egyptě!

^{Amos 8:9}V ten den,
praví Panovník Hospodin,
nechám slunce zajít v poledne
a zatemním zemi vprostřed dne.
^{Amos 8:10}Vaše slavnosti obrátím v truchlení
a všechny vaše písně v kvílení.
Všechny vás obleču do pytloviny
a všechny hlavy budou oholeny.
Nechám zem truchlit jako nad jednorozeným –
její poslední den bude nejtrpčí!

^{Amos 8:11}Hle, přicházejí dny,
praví Panovník Hospodin,
kdy na zem pošlu hlad –
ne hlad po chlebu ani žízeň po vodě,
ale po slyšení Hospodinových slov.
^{Amos 8:12}Od moře k moři se budou plahočit
a od severu bloudit na východ,
aby hledali Hospodinovo slovo,
ale nenajdou.

^{Amos 8:13}V ten den budou omdlévat žízní
krásné panny i statní mladíci –
^{Amos 8:14}ti, kteří přísahají na hřích Samaří.
Prý: „Jakože je tvůj Bůh, Dane, živ! ^[1692]
Jakože žije pouť do Beer-šeby!“ –
takoví padnou, aby už nevstali.

Kapitola 9

Nikdo neunikne

^{Amos 9:1}Spatřil jsem Pána, jak stojí nad oltářem a říká:

„Udeř ty sloupy do hlavic,
ať se zachvějí základy!
Strhni je jim všem na hlavy.
Ty, kdo přežijí, mečem pobiji!
Neuteče ani jeden z nich,
neunikne mi ani jediný!

^{Amos 9:2}I kdyby se zakopali do pekla,
má ruka by je odtud vytáhla.
Kdyby snad vystoupili do nebe,
i odtud strhnu je.
^{Amos 9:3}Kdyby se ukryli na vršku Karmelu,
najdu je a odtud přivedu.
Kdyby se mi schovali na mořském dně,
přikážu hadu, ať je odtud vyštípe.
^{Amos 9:4}Kdyby je nepřátelé do zajetí zahnali,
přikážu meči, aby je tam vyhubil.
Spočinu na nich svým pohledem –
avšak ne v dobrém, ale ve zlém!

^{Amos 9:5}Panovník, Hospodin zástupů,
se dotkne země a ta se roztřese,
všichni její obyvatelé se dají do pláče.
Jako Nil se celá rozlije
a zase opadne jako ta řeka v Egyptě.
^{Amos 9:6}Ten, který si staví v nebi komnaty
a svoji klenbu založil na zemi,
ten, který přivolává mořské vody
a vylévá je na zemi,
má jméno Hospodin.

^{Amos 9:7}Copak nejste, Izraelci, pro mě
stejní jako Habešané?
praví Hospodin.
Copak jsem Izrael nevyvedl z Egypta
stejně jako Filištíny z Kaftoru ^[1693]
a Aramejce z Kíru?

^{Amos 9:8}Hle, oči Panovníka Hospodina utkvěly
na tomto hříšném království!
Vyhladím dům Jákobův ze země,
nevyhladím je však úplně,
praví Hospodin.

^{Amos 9:9}Hle, už dávám rozkazy! ^[1694]

Budu přesívat dům Izraele
přes všechny národy,
tak jako se přesívá sítem,
aby nepropadly žádné kamínky.
^{Amos 9:10}Stejně tak zahynou mečem
v mém lidu všichni hříšníci,
kteří říkají: „Nám se nic nestane.
Nepotká nás žádné neštěstí!“

Obnovím svůj lid

^{Amos 9:11}Toho dne obnovím
zbořený stan Davidův.
Opravím jeho trhliny
a jeho trosky obnovím –
vztyčím jej jako za dávných dnů.
^{Amos 9:12}Tehdy jim připadne zbytek Edomu
i všechny národy mé jméno nesoucí,
praví Hospodin, který to způsobí.

^{Amos 9:13}Hle, přicházejí dny,
praví Hospodin,
kdy žence dožene oráč
a toho, kdo šlape hrozny, rozsévač.
Hory budou tehdy vínem oplývat
a všechny kopce přímo přetékat. ^[1695]

^{Amos 9:14}Svůj lid Izrael přivedu zpět ze zajetí.
Vystavějí města, jež museli opustit,
a budou v nich znovu žít.
Budou sázet vinice a jejich víno pít,
zakládat zahrady a ovoce z nich jíst. ^{[1696]
Amos 9:15}Zasadím je v jejich zemi,
kterou jsem dal jim,
a z té země nebudou už nikdy vyrváni,
praví Hospodin, tvůj Bůh.

Abdiáš

Kapitola 1

^{Obad 1:1}Vidění Abdiášovo. Toto praví Panovník Hospodin o Edomu.

Trest nad Edomem

Od Hospodina jsme slyšeli zprávu,
že byl vyslán posel k národům:
„Vzhůru! Do útoku!
Válčete proti Edomu!“ ^[1697]

^{Obad 1:2}Hle, činím tě nepatrným mezi národy,
budeš v největším opovržení!
^{Obad 1:3}Pýcha tvého srdce tě oklamala,
tebe, jenž bydlíš v rozeklaných skalách.
Myslíš si ve výšce svého obydlí:
„Kdo by mě k zemi porazil?“
^{Obad 1:4}I kdyby ses vznášel jako orel
a postavil sis hnízdo mezi hvězdami,
i odtamtud bych tě srazil,
praví Hospodin.

^{Obad 1:5}Přepadnou-li tě v noci lupiči,
vezmou jen to, co budou chtít.
Přijdou-li na tvé hrozny česáči,
nechají aspoň paběrky. ^[1698]
Jaké však bude tvé neštěstí!
^{Obad 1:6}Jak jen Ezaua vyplení!
Jak vyloupí jeho poklady!
^{Obad 1:7}Všichni tví spojenci
tě poženou až k hranicím;
ti, s kterými žiješ v pokoji,
tě podvedou a porazí;
ti, kteří tvůj chléb jídali,
na tebe léčku nastraží –
nebudeš mít ani ponětí!

^{Obad 1:8}Toho dne, praví Hospodin,
vyhubím z Edomu mudrce,
na Ezauově hoře rozum nezbude!
^{Obad 1:9}Tví hrdinové, Temane, zděsí se –
na Ezauově hoře každý zahyne!

Kvůli vraždění, ^{Obad 1:10}kvůli násilí
na Jákobovi, tvém bratrovi,
budeš zahalen do ostudy,
vyhlazen budeš navěky!
^{Obad 1:11}V ten den ses stranou postavil –
v den, kdy jeho vojsko zajali cizinci,
kdy do jeho bran vešli barbaři,
kdy o Jeruzalém losem házeli –
tehdys byl jako jeden z nich!

^{Obad 1:12}Nekochej se nad bratrem svým
v den jeho neštěstí!
Neraduj se nad judskými syny
v den jejich záhuby!
Nevychloubej se tolik
v den soužení!
^{Obad 1:13}Nevcházej do brány mého lidu
v den jejich pohromy!
Nekochej se jeho trápením
v den jeho pohromy!
Nesahej po jeho jmění
v den jeho pohromy!
^{Obad 1:14}Nestav se na rozcestí,
abys hubil ty, kdo utekli!
Nevydávej ty, kdo přežili,
v den soužení!

Hospodinův den

^{Obad 1:15}Blízko je Hospodinův den
proti všem národům. ^[1699]
To, co jsi dělal, se stane tobě,
tvé činy se ti vrátí na hlavu.
^{Obad 1:16}Jako jste pili na mé svaté hoře,
tak budou věčně pít všechny národy.
Budou pít a pít až k zalknutí,
až zmizí, jako by nebyly.

^{Obad 1:17}Na hoře Sion však bude záchrana
a ta hora bude svatá.
Dům Jákobův pak získá zpět
svůj dědičný majetek.
^{Obad 1:18}Dům Jákobův pak bude ohněm
a Josefův dům plamenem,
dům Ezauův však bude strništěm.
Sežehnou ho a stráví jej –
v Ezauově domě nikdo nezbude!
Tak promluvil Hospodin.

^{Obad 1:19}Obyvatelé Negevu získají Ezauovu horu,
obyvatelé podhůří pak filištínský kraj;
získají také kraj Efraim a Samaří,
Benjamín pak získá Gileád.
^{Obad 1:20}Vojsko izraelských vyhnanců
obsadí Kanaán až po Sareptu
a Jeruzalémští vyhnanci v Sefaradu
obsadí města v Negevu.
^{Obad 1:21}Zachránění ^[1700] vystoupí na horu Sion,
aby vládli nad Ezauovou horou.

A nastane království Hospodinovo.

Jonáš

Kapitola 1

Pryč od Hospodina

^{Jonah 1:1}Jonáš, syn Amitajův, ^[1701] dostal slovo od Hospodina: ^{Jonah 1:2}„Vstaň a jdi do Ninive, toho velikého města, a kaž mu, neboť jejich špatnost vystoupila přede mne.“

^{Jonah 1:3}Jonáš ale vstal a dal se na útěk za moře, pryč od Hospodina. Sestoupil do Jafy, kde našel loď plující do Taršiše. ^[1702] Zaplatil a vstoupil na palubu, aby se s nimi plavil za moře, pryč od Hospodina.

^{Jonah 1:4}Hospodin však na moře seslal veliký vítr, a na moři se strhla tak veliká bouře, až hrozilo, že loď ztroskotá. ^{Jonah 1:5}Námořníci strachy volali každý ke svému bohu a vyhazovali náklad z lodi do moře, aby jí odlehčili.

Jonáš zatím sestoupil do podpalubí, kde si lehl a tvrdě usnul. ^{Jonah 1:6}Když ho tam našel kapitán, obořil se na něj: „Co? Ty tu spíš?! Vstaň a volej ke svému bohu! Třeba si nás všimne a nezahyneme.“

^{Jonah 1:7}Lodníci se pak domluvili: „Pojďme losovat, ať zjistíme, kvůli komu na nás přišlo to neštěstí.“ Losovali tedy a los padl na Jonáše. ^{Jonah 1:8}začali ho vyslýchat: „Teď nám pověz, proč na nás přišlo to neštěstí! Co jsi zač? Odkud cestuješ? Z jaké jsi země? Z jakého národa?“ ^{Jonah 1:9}Odpověděl jim: „Jsem Hebrej a uctívám Hospodina, Boha nebes, který stvořil moře i pevninu.“ ^{Jonah 1:10}Těch mužů se zmocnila veliká bázeň a říkali mu: „Cos to provedl?“ (Prozradil jim totiž, že utíká pryč od Hospodina.)

^{Jonah 1:11}Bouře na moři zuřila stále víc, a tak se ho ptali: „Co s tebou máme udělat, aby se moře utišilo?“ ^{Jonah 1:12}„Hoďte mě do moře,“ odpověděl jim, „tím ho utišíte. Vím, že vás ta veliká bouře přepadla kvůli mně.“

^{Jonah 1:13}Lodníci se pokoušeli veslovat zpátky k pevnině, ale marně. Moře totiž bouřilo stále silněji. ^{Jonah 1:14}Nakonec tedy volali k Hospodinu: „Prosím, Hospodine, kéž nezahyneme kvůli smrti toho muže. Netrestej nás za prolití nevinné krve! Vždyť ty sám, Hospodine, konáš svou vůli.“ ^{Jonah 1:15}Pak Jonáše hodili do moře, a moře přestalo zuřit.

^{Jonah 1:16}Mužů se zmocnila veliká bázeň před Hospodinem. Obětovali Hospodinu a zavázali se mu sliby.

Kapitola 2

V břiše ryby

^{Jonah 2:1}Hospodin však zařídil, aby Jonáše spolkla jedna veliká ryba, a Jonáš v jejím břiše strávil tři dny a tři noci. ^{Jonah 2:2}V břiše té ryby se Jonáš modlil k Hospodinu, svému Bohu, ^{Jonah 2:3}a řekl toto:

„Volal jsem ve své úzkosti
k Hospodinu, ať mi odpoví.
Křičel jsem z útrob záhrobí,
abys vyslyšel mé volání.

^{Jonah 2:4}Uvrhl jsi mě do hlubin,
doprostřed moře mě strhl vír.
Pohřben jsem tvými příboji,
zavalen tvými vlnami.

^{Jonah 2:5}Myslel jsem, že jsem odehnán,
že na mě nespočineš očima.
Jak bych se ještě mohl podívat
na tvůj svatý chrám?

^{Jonah 2:6}Voda mě obklopila ze všech stran,
kolem dokola je hlubina,
má hlava tone v chaluhách.
^{Jonah 2:7}Ke kořenům hor se propadám,
závora země za mnou navždy zapadla.

Tys mě však z propasti vyzvedl,
Hospodine, Bože můj!
^{Jonah 2:8}Když už mě život opouštěl,
na Hospodina jsem se rozpomněl.
Má modlitba k tobě dolehla,
našla tvůj svatý chrám.

^{Jonah 2:9}Ti, kdo marné nicotnosti ctí,
sami se zbavují věrnosti.
^{Jonah 2:10}Já ti však s vděčným voláním
přinášet budu oběti.
Co slíbil jsem, to vyplním.
U Hospodina je spasení!“

^{Jonah 2:11}Hospodin pak té rybě přikázal, ať Jonáše vyvrhne na pevninu.

Kapitola 3

Třeba se rozmyslí

^{Jonah 3:1}A Jonáš podruhé dostal slovo od Hospodina: ^{Jonah 3:2}„Vstaň a jdi do Ninive, toho velikého města, a kaž mu, co ti sám řeknu.“

^{Jonah 3:3}Jonáš tedy vstal a šel do Ninive, jak mu Hospodin řekl. Ninive bylo nesmírně veliké město; projít jej trvalo tři dny. ^{Jonah 3:4}Jonáš vešel do města a už prvního dne, kdy jím začal procházet a volat: „Ninive bude za čtyřicet dnů zničeno,“ ^{Jonah 3:5}obyvatelé Ninive uvěřili Bohu. Vyhlásili půst a všichni od nejmenších až po největší oblékli pytlovinu.

^{Jonah 3:6}Když se ta zpráva donesla ninivskému králi, vstal ze svého trůnu, svlékl si plášť, zahalil se pytlovinou, usedl v popelu ^{Jonah 3:7}a nechal v Ninive vyhlásit toto:

Výnosem krále a jeho velmožů se nařizuje:

Lidé ani zvířata, skot ani brav ať neokusí žádnou potravu; ať nejedí ani nepijí. ^{Jonah 3:8}Lidé i zvířata ať se zahalí pytlovinou a volají ze vší síly k Bohu. Každý ať se odvrátí od svých zlých cest a od násilí, které mu lpí na rukou. ^{Jonah 3:9}Kdo ví? Třeba se Bůh rozmyslí, slituje se a upustí od svého planoucího hněvu, takže nezahyneme.

^{Jonah 3:10}A když Bůh uviděl, jak se zachovali a jak se odvrátili od svých zlých cest, slitoval se a přestože řekl, že s nimi naloží zle, upustil od toho a neprovedl to.

Kapitola 4

Zlobíš se právem?

^{Jonah 4:1}Jonáše ale popadla veliká zlost. Rozzlobilo ho to tak, ^{Jonah 4:2}že se k Hospodinu modlil: „No prosím, Hospodine, neříkal jsem to ještě doma? Právě proto jsem předtím utíkal za moře: Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a soucitný, shovívavý, nesmírně trpělivý, velmi laskavý a který od zla upouští. ^{[1703]Jonah 4:3}Radši mě teď, Hospodine, rovnou zabij! To radši zemřu, než abych žil!“

^{Jonah 4:4}Hospodin mu odpověděl: „Myslíš, že se zlobíš právem?“

^{Jonah 4:5}Jonáš pak odešel z města a usadil se na východ od něj. Postavil si tam budku a sedl si do jejího stínu, aby vyhlížel, co se s tím městem stane. ^{Jonah 4:6}Hospodin Bůh zařídil, aby nad Jonášem vyrostl lopuch, ^[1704] rozprostřel se mu nad hlavou a svým stínem mu ulevil od jeho zloby. Jonáš měl z toho lopuchu velikou radost.

^{Jonah 4:7}Druhého dne za svítání ale Hospodin zařídil, aby ten lopuch nahlodal červ, takže uschl. ^{Jonah 4:8}Když pak vyšlo slunce, Bůh zařídil, aby od východu přivanul horký vítr. Slunce pražilo Jonášovi na hlavu, až omdléval. Bylo mu na umření. Říkal: „Radši zemřu, než abych žil!“

^{Jonah 4:9}Hospodin Jonášovi odpověděl: „Myslíš, že se kvůli tomu lopuchu zlobíš právem?“

„Jistěže právem!“ opáčil Jonáš. „Zlobím se k smrti!“

^{Jonah 4:10}„Tobě je líto toho lopuchu?“ řekl Hospodin. „Vždyť jsi ho neobdělával a nepěstoval. Přes noc vyrostl, přes noc zašel. ^{Jonah 4:11}A mně nemá být líto Ninive, toho velikého města? Vždyť v něm žije více než sto dvacet tisíc lidí, kteří ani nerozeznají svou pravici od levice – a k tomu tolik zvířat!“

Micheáš

Kapitola 1

^{Mic 1:1}Slovo Hospodinovo, které dostal Micheáš Morešetský za vlády judských králů Jotama, Achaze a Ezechiáše ^[1705] – to, co přijal ve vidění o Samaří a Jeruzalémě.

^{Mic 1:2}Slyšte, všechny národy,
naslouchej, země i všichni v ní!
Panovník Hospodin teď proti vám svědčí,
Panovník z chrámu své svatosti.

Hospodin přichází

^{Mic 1:3}Hle – Hospodin opouští svůj příbytek,
už sestupuje, šlape po výšinách země!
^{Mic 1:4}Hory se pod ním rozpouštějí,
rozvírají se rokliny,
podobají se vosku v ohni,
vodě stékající horským úbočím.

^{Mic 1:5}A to vše kvůli Jákobově vzpouře,
kvůli hříchům domu Izraele.
Co je Jákobova vzpoura?
Kdo jiný než Samaří?
Co jsou obětní výšiny Judy?
Jeruzalém – kdo jiný?

^{Mic 1:6}„Proto Samaří obrátím v kupu sutin,
místo vhodné tak pro vinici.
Její kameny svalím do údolí,
obnažím její základy.
^{Mic 1:7}Všechny její modly budou rozbity,
všechny její výdělky ohněm spáleny,
všechny její sochy zpustoším.
Co si vydělala na nevěstčích poplatcích,
tím se znovu bude platit za nevěstky.“

Soud nad Judou

^{Mic 1:8}Proto naříkám a běduji,
vysvlečen chodím, bosý. ^[1706]
Jako šakali musím výt
a kvílím jako pštrosi.
^{Mic 1:9}Nezhojitelná rána Samaří
totiž postihla i Judu.
Až k samé bráně zasáhla můj lid,
až k Jeruzalému!

^{Mic 1:10}Nemluvte o tom v Gatu, ^[1707]
už ani neplakejte.
V Bet-ofře (v tom Domě prachu)
se v prachu svíjejte.
^{Mic 1:11}Rozšafní obyvatelé Šafíru,
táhněte v hanbě a nahotě!
Obyvatelé Ceananu nevyjdou více,
útulný Bet-ecel pláče;
oporu v něm už nemáte.
^{Mic 1:12}Obyvatelé Marotu jen trnou,
čekají, kdy přijde úleva;
Hospodin ale seslal pohromu
k bráně Jeruzaléma.
^{Mic 1:13}Do vozů zapřahejte rychle,
obyvatelé Lachiše!
Zde začal hřích Dcery sionské,
zde je zdroj vzpoury Izraele.
^{Mic 1:14}S Morešet-gatem rozluč se,
jako když otec dává věno nevěstě.
V domech Achzibu, ach, zebe
zklamání králů Izraele!
^{Mic 1:15}Přivedu na vás dobyvatele,
obyvatelé Mareše!
Urození z Izraele půjdou maršem
do adulamské jeskyně.

^{Mic 1:16}Ohol si hlavu ve smutku
nad svými hýčkanými syny.
Pořiď si lysinu jako sup –
odejdou ti do vyhnanství!

Kapitola 2

Běda hrabivcům

^{Mic 2:1}Běda těm, kdo chystají špatnosti,
kdo osnují zlo i v posteli!
Už od svítání je páchají –
vždyť si to mohou dovolit.
^{Mic 2:2}Zatouží po poli a už je zabírají,
po domě a už ho mají.
Odírají muže i jejich rodiny,
připravují je o dědictví.

^{Mic 2:3}A proto tak praví Hospodin:

„Hle, já na tu tlupu chystám pohromu –
teď už se nevykroutíte!
Přestanete chodit s hlavou nahoru –
ty časy budou zlé.
^{Mic 2:4}V ten den o vás složí popěvek,
zazpívají vám posměšný žalozpěv:
‚To je náš konec –
můj lid přišel o svůj majetek!
Ach, on mi bere, co je mé,
naše pole dělí mezi proradné!‘“

^{Mic 2:5}A tak vám už nikdo nevyměří podíl
v Hospodinově shromáždění.

Falešní proroci

^{Mic 2:6}„Neprorokovat!“ říkají proroci.
„Takhle se přece neprorokuje;
taková hanba na nás nepřijde!“
^{Mic 2:7}To se má říkat, dome Jákobův:
„Copak Hospodin ztratil trpělivost?
Copak je tohle jeho dílo?“
Nepřinesou snad má slova užitek
těm, kteří žijí poctivě?

^{Mic 2:8}Vy ale jako nepřítel
proti mému lidu stojíte. ^[1708]
Strháváte pláště těm,
kdo žijí pokojně,
kdo bezelstně jdou kolem
a nejednají bojovně.
^{Mic 2:9}Ženy v mém lidu vyháníte
z útulných domovů
a jejich děti navždy okrádáte
o moji nádheru.

^{Mic 2:10}Seberte se a jděte –
zde odpočinek nenajdete!
Co se poskvrnilo, propadne zkáze,
zničeno to bude strašlivě.

^{Mic 2:11}Kdyby nějaký prolhaný podvodník
přišel se slovy:
„Víno a pivo, tak zní mé proroctví“ –
to by byl prorok pro tento lid!

Pastýř Izraele

^{Mic 2:12}„Jistěže vás všechny posbírám, Jákobe,
jistěže shromáždím zbytky Izraele.
Umístím je pohromadě jak ovce v ohradě,
budou jako stádo na své pastvině –
veliká lidská změť.
^{Mic 2:13}Ten, který jim razí cestu, vyjde před nimi,
a tak projdou branou a ven vyrazí.
Jejich Král půjde před nimi –
v jejich čele bude Hospodin!“

Kapitola 3

Obvinění izraelských vůdců

^{Mic 3:1}Řekl jsem:

„Slyšte, vy přední v Jákobovi,
vůdcové domu Izraele:
Nemáte snad znát právo,
^{Mic 3:2}vy, kdo nenávidíte dobro a milujete zlo;
vy, kdo stahujete lidi z kůže
a maso z kostí trháte;
^{Mic 3:3}vy, kdo maso mého lidu hryžete,
odíráte je z kůže a jejich kosti lámete;
vy, kdo je porcujete jako do hrnce
a jako maso do kotle?“

^{Mic 3:4}K Hospodinu pak budou volat,
ale nevyslyší je.
V ten čas před nimi skryje tvář,
protože jednali tak zle.

^{Mic 3:5}Toto praví Hospodin o prorocích,
kteří svádějí můj lid:
„Když dostanou dobře najíst,
hlásají: ‚Blahobyt!‘
Kdo je však nenakrmí,
proti tomu jdou do války.
^{Mic 3:6}A proto na vás přijde noc – už žádná vidění;
temno a žádné věštění.
Slunce zapadne nad těmi proroky,
den se nad nimi zatemní.
^{Mic 3:7}Vidoucí budou zahanbeni,
věštci se zastydí,
všichni si studem tváře zakryjí,
protože jim Bůh neodpoví.“

^{Mic 3:8}Já jsem však naplněn mocí,
Duchem Hospodinovým,
spravedlností a smělostí,
abych Jákobovi jeho vzpouru oznámil
a Izraeli jeho hřích.

^{Mic 3:9}Slyšte to, vy přední v domě Jákobově,
vůdcové domu Izraele,
vy, kdo pohrdáte právem
a všechno rovné křivíte;
^{Mic 3:10}vy, kdo budujete Sion krví
a Jeruzalém příkořím: ^{[1709]
Mic 3:11}Jeho vládci soudí za úplatky,
jeho kněží učí za odměny,
za peníze věští jeho proroci.
Přitom spoléhají na Hospodina se slovy:
„Copak vprostřed nás není Hospodin?
Nepřijde na nás žádné neštěstí!“
^{Mic 3:12}Nuže, právě kvůli vám
bude Sion jak pole rozorán!
Z Jeruzaléma bude trosek hromada
a z chrámové hory zarostlá vyvýšenina! ^[1710]

Kapitola 4

Na horu Hospodinovu

^{Mic 4:1}V posledních dnech se přihodí,
že hora Hospodinova domu bude čnít
nad horské vrcholy,
vysoko nad všechny výšiny.
Pohrnou se k ní lidské zástupy,
^{Mic 4:2}mnohé národy půjdou se slovy:
„Pojďme, vystupme na horu Hospodinovu,
k Bohu Jákobovu – do jeho domu!
Bude nás vyučovat cestám svým
a my budeme chodit jeho stezkami.“

Ze Sionu bude znít Hospodinovo učení,
z Jeruzaléma se jeho slovo rozšíří.
^{Mic 4:3}On bude soudit lidské zástupy,
napraví i daleké mocné národy.
Tehdy ze svých mečů ukují pluhy
a ze svých kopí srpy.
Národ proti národu nepozvedne meč,
už nikdy se nebudou chystat do boje. ^[1711]

^{Mic 4:4}Každý usedne ve stínu svého révoví,
každý pod svůj fíkovník a nikdo už je nezděsí –
tak promluvila ústa Hospodina zástupů.
^{Mic 4:5}Všechny národy následují
každý jméno svých bohů;
my však následujeme jméno Hospodina,
našeho Boha na věky věků!

Příslib záchrany

^{Mic 4:6}V onen den, praví Hospodin,
posbírám kulhavé a zahnané shromáždím –
ty, jež jsem předtím ranil neštěstím.
^{Mic 4:7}Kulhavou obdařím potomky,
ze zahnané učiním mocný lid
a Hospodin bude kralovat nad nimi
na hoře Sion od toho dne až navěky.
^{Mic 4:8}Migdal-edere, ty Věži stáda,
pahorku Dcery sionské,
k tobě se navrátí dávná vláda,
království Dcery jeruzalémské.

^{Mic 4:9}Proč tedy teď tak běduješ?
Což s tebou není Král?
Copak zahynul tvůj Rádce,
že máš bolesti jako rodička?
^{Mic 4:10}Svíjej se, Dcero sionská,
v bolestech jako rodička,
protože musíš odejít z města
a budeš venku nocovat.
Až do Babylonu musíš jít
a tam dojdeš záchrany;
tam tě Hospodin vykoupí
z nepřátelského sevření.

^{Mic 4:11}Teď se proti tobě sbírají
mnohé národy se slovy:
„Jen ať je Sion znesvěcen!
Kochejme se tím pohledem!“
^{Mic 4:12}Oni však netuší,
jak smýšlí Hospodin;
nechápou jeho plán,
že je sbírá jak snopy na svůj mlat.
^{Mic 4:13}Vstaň a mlať, Dcero sionská,
vždyť ti dám roh ze železa
a z bronzu kopyta!
Rozdrtíš mnohé národy,
zasvětíš Hospodinu jejich zisk
a Pánu vší země jejich bohatství.

^{Mic 4:14}Teď se šikuj, Dcero šiků,
vždyť jsme v obležení.
Soudce Izraele budou bít
holí do tváří!

Kapitola 5

Vládce z Betléma

^{Mic 5:1}„Ty však, Betléme efratský,
maličký mezi judskými knížaty,
právě z tebe mi má vzejít
ten, jenž bude Vládcem v Izraeli,
jehož původ je pradávný,
ode dnů věčnosti.“

^{Mic 5:2}(Hospodin je tedy nechá napospas,
jen dokud neporodí rodička. ^[1712]
Zbytek jeho bratří se pak vrátí zpět
a připojí se k synům Izraele.)

^{Mic 5:3}On vstane a bude pást
v síle Hospodinově,
ve jménu Hospodina, svého Boha,
které je vznešené.
Tehdy budou žít v bezpečí,
neboť on bude veliký
až po nejzazší zemské končiny.

^{Mic 5:4}On bude naším pokojem.

Až k nám do země vtrhnou Asyřané,
až budou šlapat po našich palácích,
sedm pastýřů proti nim postavíme,
osm vojevůdců rozených,
^{Mic 5:5}aby Asýrii pásli mečem,
Nimrodovu zemi mečem taseným!

On nás vysvobodí,
až k nám do země vtrhnou Asyřané,
až budou šlapat po našich hranicích.

Vítězný pozůstatek

^{Mic 5:6}Ti, kdo pozůstanou z Jákoba
uprostřed mnohých národů,
budou jak rosa od Hospodina,
jak déšť padající na trávu,
jenž ve smrtelníka nedoufá
a nezávisí na člověku.
^{Mic 5:7}Ti, kdo pozůstanou z Jákoba mezi pohany,
uprostřed mnohých národů,
budou jak lev mezi lesní zvěří,
jak mladý lev mezi stády ovcí;
drtí a trhá je, kudy jde,
a nikdo mu je nevyrve.
^{Mic 5:8}Tvá ruka se zvedne nad tvými nepřáteli,
všichni tví protivníci budou vymýceni!

^{Mic 5:9}„Toho dne, praví Hospodin,
vaše koně mezi vámi vymýtím
a vaše vozy zničím.
^{Mic 5:10}Vymýtím města ve vaší zemi
a zbořím všechny vaše pevnosti.
^{Mic 5:11}Vymýtím kouzla z vaší ruky
a nezbudou vám už žádní věštci.
^{Mic 5:12}Vymýtím mezi vámi ty modly a sloupy,
abyste se vlastnímu dílu klanět přestali.
^{Mic 5:13}Vyvrátím mezi vámi ty posvátné kůly
a vaše města vyhladím.
^{Mic 5:14}Vykonám pomstu s hněvem a zuřením
nad neposlušnými národy!“

Kapitola 6

Hospodinova žaloba

^{Mic 6:1}Slyšte, co praví Hospodin:
„Vstaň a veď žalobu před horami,
ať pahorky slyší, co prohlásíš!

^{Mic 6:2}Slyšte, hory, Hospodinovu při,
slyšte, odvěké zemské základy!
Hospodin má žalobu na svůj lid,
vznáší obvinění proti Izraeli:

^{Mic 6:3}Lide můj, co jsem ti udělal?
Čím jsem tě vyčerpal?
Odpověz mi!
^{Mic 6:4}Vyvedl jsem tě z Egypta,
vykoupil tě z domu otroctví
a postavil jsem ti do čela
Mojžíše, Árona a Miriam. ^{[1713]
Mic 6:5}Vzpomeň si, lide můj,
co chystal moábský král Balák
a co mu odpověděl Balaám, syn Beorův. ^[1714]
Vzpomeň si, co se stalo od Šitimu po Gilgal, ^[1715]
abys znal Hospodinovy spravedlivé skutky.“

^{Mic 6:6}Jak mám před Hospodina předstoupit,
jak se poklonit před Bohem nejvyšším?
Mám před něj přijít se zápaly,
s jednoletými telaty?
^{Mic 6:7}Má Hospodin zalíbení v tisíci beranech,
v nesčíslných řekách oleje?
Mám dát svého prvorozeného za svůj přestupek,
vlastního potomka za hřích duše své?

^{Mic 6:8}Oznámil ti, člověče, co je dobré
a co od tebe žádá Hospodin:
Abys jednal spravedlivě,
miloval milosrdenství
a kráčel se svým Bohem v pokoře.

Hřích a trest

^{Mic 6:9}Hlas Hospodinův volá na město
(a tvé jméno ctít je moudré):
„Ať to slyší ten váš kmen,
vy, shromáždění ve městě! ^{[1716]
Mic 6:10}To mám trpět mrzké poklady v domě ničemy
a míry ošizené a mizerné?
^{Mic 6:11}To mám uznávat nepoctivé váhy
a falešná závaží v mošně? ^{[1717]
Mic 6:12}Vaši boháči jsou násilníci
a vaši občané mluví lež;
hovoří zrádným jazykem!

^{Mic 6:13}Právě proto jsem tě ranil trápením,
abych tě zničil za tvůj hřích.
^{Mic 6:14}Budeš jíst, ale nenasytíš se,
bude ti kručet v břiše.
Budeš tlačit, ale neporodíš,
a co porodíš, to vydám meči.
^{Mic 6:15}Zaseješ, ale nedočkáš se sklizně;
vylisuješ olivy, ale nepomažeš se olejem;
vytlačíš mošt, ale vína se nenapiješ.

^{Mic 6:16}Řídíte se Omriho pravidly
a všemi Achabovými způsoby; ^[1718]
následujete jejich rady,
a proto vás vydám zpustošení.
Výsměch čeká vaše občany –
budete tupeni, že jste můj lid!“

Kapitola 7

Zkažený lid

^{Mic 7:1}Běda mi!
Jsem jako sběrač po vinobraní,
jak ten, kdo paběrkuje po sklizni –
nezůstal ani hrozen k ochutnání,
ani jeden vytoužený zralý fík!
^{Mic 7:2}Zbožní ze země vyhynuli,
jediný člověk není poctivý.
Všichni číhají, jak by vraždili,
každý svého bratra lapá do sítí.
^{Mic 7:3}Obě ruce mají ke zlu šikovné;
úředník i soudce berou úplatek,
mocný poroučí, co si zamane,
a všichni kují pikle.
^{Mic 7:4}Nejlepší z nich je jako trní,
poctivec horší než plot z bodláčí.
Už přichází ten vyhlížený den –
den, kdy se s tebou zúčtuje!
Teď přijde zmatek nad zmatek!

^{Mic 7:5}Nespoléhejte na bližní,
nevěřte ani příteli,
chraň se svá ústa otevřít
i před ženou, co máš v náručí!
^{Mic 7:6}Syn pohrdá svým otcem,
dcera se staví proti matce,
snacha své tchyni vzdoruje –
člověk má nepřátele ve vlastní rodině.

^{Mic 7:7}Já ale Hospodina vyhlížím,
čekám na Boha – on mě zachrání,
můj Bůh mě vyslyší!

Mým světlem je Hospodin

^{Mic 7:8}Nejásej, nepříteli, nade mnou –
i když jsem padl, povstanu!
I když teď sedím vprostřed tmy,
mým světlem je Hospodin.
^{Mic 7:9}Proti Hospodinu hřešil jsem,
a proto nesu jeho hněv,
dokud se mého sporu neujme
a neobhájí mě.
Vyvede mě znovu na světlo
a spatřím jeho spravedlnost.
^{Mic 7:10}Až to uvidí můj nepřítel,
hanba ho přikryje –
toho, který mi říkával:
„Kdepak je Hospodin, ten tvůj Bůh?“
Na vlastní oči se podívám,
až ho jak bláto na ulicích rozdupou!

^{Mic 7:11}Bude to den obnovy tvých zdí,
den, kdy se tvé meze rozšíří;
^{Mic 7:12}den, kdy připutují až k vám
z Asýrie i z měst Egypta,
ze zemí od Egypta až po Eufrat,
od moře k moři a od hor k horám.
^{Mic 7:13}Země se však stane pustinou
kvůli svým obyvatelům;
to bude ovoce jejich skutků.

Kdo je jako ty?

^{Mic 7:14}Svou holí pas svůj lid,
stádo, jež je tvým dědictvím.
Ať žijí sami v zarostlé krajině,
uprostřed země podobné zahradě.
Ať se pasou v Bášanu i Gileádu
jako za dávných dnů!

^{Mic 7:15}„Jako tehdy, když jste opustili Egypt,
ukážu vám své zázraky.“

^{Mic 7:16}Ať se národy zastydí, až to uvidí,
ať jsou zbaveni vší odvahy!
Ať si ústa rukou přikryjí,
ať jim ohluchnou uši!
^{Mic 7:17}Ať lížou prach jako had,
jako nějaký zeměplaz!
Ať lezou s chvěním ze svých děr
k Hospodinu, našemu Bohu, s děsem,
ať z tebe mají bázeň!

^{Mic 7:18}Kdo je Bůh jako ty?
Kdo odpouští viny a hřích promíjí
pozůstatku svého dědictví?
Nezůstáváš rozhněvaný navždycky,
neboť sis milosrdenství oblíbil.
^{Mic 7:19}Znovu se nad námi slituješ,
naše provinění pošlapeš,
všechny naše hříchy smeteš hluboko do moře!
^{Mic 7:20}Projevíš svou věrnost Jákobovi,
své milosrdenství Abrahamovi,
jak jsi přísahal našim otcům
tehdy za starodávných dnů. ^[1719]

Nahum

Kapitola 1

^{Nah 1:1}Ortel nad Ninive. Kniha vidění Nahuma z Elkoše.

Žárlivý mstitel

^{Nah 1:2}Žárlivý Bůh a mstitel je Hospodin,
Hospodin se mstí, a to zuřivě!
Hospodin se mstí na protivnících svých,
ke svým nepřátelům chová hněv.
^{Nah 1:3}Hospodin je trpělivý, však velmi mocný –
neopomíjí trest! ^[1720]

Jeho cesta vede bouří a vichřicí,
mraky jsou prach od jeho kroků.
^{Nah 1:4}Okřikne moře, a to se vysuší,
vysuší i každou řeku.
Bášan i Karmel pak uvadají,
vadne i kvítí Libanonu.
^{Nah 1:5}Hory se před ním chvějí,
rozpadají se pahorky.
Před jeho tváří se zmítá země,
svět i všichni, kdo bydlí v něm.
^{Nah 1:6}Kdo obstojí před jeho hněvem?
Kdo snese žár jeho zuření?
Jak plamen šlehá jeho vztek,
skály se před ním drolí na kusy!

^{Nah 1:7}Hospodin je dobrý,
útočištěm je v den soužení,
zná se k těm, kdo v něj doufají.
^{Nah 1:8}S Ninive ale skoncuje
v nezadržitelné záplavě;
své nepřátele do tmy zažene!

^{Nah 1:9}Co si to o Hospodinu myslíte?
On udělá rázný konec,
protivník už se nezvedne!
^{Nah 1:10}Budou zapleteni v trní,
svým vínem budou zpití,
zhltnuti budou jak suché plevy.
^{Nah 1:11}Z tebe, Ninive, vyšel ten,
jenž o Hospodinu smýšlí zle
a spřádá plány zločinné!

^{Nah 1:12}Tak praví Hospodin:

„I když mají klid a jsou tak početní,
přece vymizí, až budou skoseni.
I když jsem tě, Judo, pokořil,
nepokořím tě nikdy víc.
^{Nah 1:13}Jeho jho na tobě teď rozlomím
a roztrhnu tvé okovy.“

^{Nah 1:14}O tobě, Ninive, pak velí Hospodin:
„Tvé jméno neponesou žádní potomci!
Z chrámu tvých bohů vyhladím
tesané modly i odlitky.
Chystám ti hrob. Jsi hanebný!“

Kapitola 2

Je rozhodnuto

^{Nah 2:1}Hle, už jsou vidět na horách
nohy posla dobrých zpráv –
přichází pokoj zvěstovat. ^[1721]
Své svátky teď, Judo, svěť
a naplň sliby své.
Už tě nenapadne ten zločinec –
je bezezbytku vyhlazen!

^{Nah 2:2}Už na tebe, Ninive, táhne ničitel.
Jen tu svou pevnost střež,
na cestu pozor dej,
opásej se na bedrech,
všechnu svou sílu posbírej!
^{Nah 2:3}Hospodin Jákobovi hrdost navrací,
hrdost, jež Izraeli náleží,
ačkoli jej plenitelé plenili
a jeho ratolesti zlámali.

^{Nah 2:4}Rudé jsou štíty jeho hrdinů,
bojovníci v šatu z šarlatu.
Vozy se blýskají ocelí
v den, kdy jsou k boji hotoví,
kdy se les kopí zavlní.
^{Nah 2:5}Vozy se zběsile ženou v ulicích,
řítí se přes náměstí,
podobají se pochodním,
jako blesky se míhají.

^{Nah 2:6}Ninive svolává své chrabré vojáky,
ti se však cestou potácí,
a když přispěchají na hradby,
kolem nich už je obléhací štít.
^{Nah 2:7}Říční stavidla se protrhla!
Palác se rozpadá!
^{Nah 2:8}Je rozhodnuto! Město obnaženo,
do vyhnanství je odvlečou.
Jeho otrokyně jak holubice pláčou,
bijí se do prsou.

^{Nah 2:9}Ninive bývalo svěžím jezerem,
teď ale všichni utíkají pryč.
„Stůjte přece! Zastavte se!“
A nikdo se neotočí.
^{Nah 2:10}Berte stříbro, berte zlato!
Ta nepřeberná zásoba!
Poklady v celých hromadách!
^{Nah 2:11}Zkáza! Zhouba! Záhuba!
Odvaha je ta tam, třesou se kolena.
Úzkost svírá všechna břicha,
bledá je každá tvář!

^{Nah 2:12}Kde je teď to doupě lví?
Kde se jejich mladí krmili?
Kde to obcházel lev se lvicí a mláďaty,
aniž je kdo mohl vyplašit?
^{Nah 2:13}Lev trhal hojnou kořist lvíčatům
a pro své lvice rdousil.
Pelech měl plný úlovků,
v doupěti samou kořist.

^{Nah 2:14}„Hle, já jsem proti tobě!“
praví Hospodin zástupů.
„Tvé vozy spálím v oblacích kouře,
tvá lvíčata spolkne meč.
Vezmu ti kořist z celé země,
hlas tvých poslů už se neozve!“

Kapitola 3

Běda Ninive

^{Nah 3:1}Běda tomu městu vraždění!
Je plné lží a loupeží
a nepřestává plenit.
^{Nah 3:2}Už sviští bič!
Kola rachotí!
Koně se dali v trysk!
Vozy lomozí!
^{Nah 3:3}Jízda útočí!
Mečů blýskání!
Kopí třpyt!
Kolik jen padlých,
mrtvol hromady!
Všude bezpočtu mrtvých,
až přes ně lidé padají!
^{Nah 3:4}To vše proto, že tolik smilnila
ta smilnice tak vábivá,
mistryně kouzel, která kupčila
s národy skrze smilstva svá
a s pokoleními skrze svá kouzla.

^{Nah 3:5}„Hle, já jsem proti tobě!“
praví Hospodin zástupů.
„Vyhrnu ti sukni nad hlavu;
ukážu národům tvou nahotu
a královstvím tvou ostudu.
^{Nah 3:6}Nakydám na tebe ohavnosti
a veřejně tě potupím,
vystavím tě na odiv!
^{Nah 3:7}Kdo tě uvidí, uteče od tebe
a řekne: ‚Zničeno je Ninive;
copak ho někdo lituje?‘
Kde bych ti tedy našel
nějaké těšitele?“

^{Nah 3:8}Copak jsi lepší, než byly Théby ^[1722]
mezi nilskými rameny,
obklopené vodami?
Řeka jim byla opevněním
a vodu měly za hradby.
^{Nah 3:9}Mocný Habeš, Egypt bez hranic,
Put i Libye mezi jejich spojenci.
^{Nah 3:10}I Thébané však byli vyhnáni,
museli jít do zajetí.
Jejich děti byly rozráženy
na každém nároží.
O jejich přední muže losovali,
všichni jejich velmoži dostali řetězy.

^{Nah 3:11}Tak i ty budeš jako opilec,
úplně bez sebe.
I ty se budeš potácet
a hledat skrýš před nepřítelem.
^{Nah 3:12}Všechny tvé pevnosti jsou jako fíkoví –
stačí se do nich opřít,
a zralé fíky padají
do úst tomu, kdo je sní!
^{Nah 3:13}Jen se podívej na své vojáky –
jsou jako ženy!
Brány tvé země jsou nepřátelům otevřeny,
oheň pohltil tvé závory.

^{Nah 3:14}Čerpej si vodu pro čas obležení,
své pevnosti si opevni!
Šlapej hlínu, mačkej jíl,
chop se formy na cihly!
^{Nah 3:15}Stejně tě tam ale zhltnou plameny
a meč tě vyhladí;
zhltne tě jako kobylky!

Zkus se rozmnožit jako kobylky,
rozmnož se jako žravý hmyz!
^{Nah 3:16}I kdyby tvých kupců bylo sebevíc,
ještě víc než hvězd na nebi,
jak kobylky se vylíhnou a uletí.
^{Nah 3:17}Tví dvořané jsou jak žravý hmyz,
tví úředníci se hemží v rojích.
V chladný den usedají na zídky,
pak ale vyjde slunce a zas uletí
a nikdo neví, kam se poděli.

^{Nah 3:18}Asyrský králi, tví pastýři usnuli,
tví hodnostáři ulehli!
Po horách rozptýlen je tvůj lid
a není, kdo by je shromáždil.
^{Nah 3:19}Není léku na tvé zranění,
tvá rána už se nezhojí.
Všichni, kdo o tobě uslyší,
zatleskají samou radostí.
Vždyť koho se nedotklo
tvé ustavičné zlo?

Abakuk

Kapitola 1

^{Hab 1:1}Ortel, který ve vidění přijal prorok Abakuk.

Jak dlouho ještě?

^{Hab 1:2}Jak dlouho mám, Hospodine, volat,
a ty neslyšíš?
Křičím k tobě: „Násilí!“
a ty nezachráníš?
^{Hab 1:3}Proč mě necháváš vidět neštěstí?
Proč bezpráví jen přihlížíš?
Přede mnou jen zkáza a násilí,
rostou hádky a rozpory.
^{Hab 1:4}Zákon se zdá být bezmocný
a právo nelze prosadit.
Spravedlivý obklíčen je ničemy,
a tak se právo převrací.

Já konám

^{Hab 1:5}„Jen se rozhlédněte po národech,
užasněte a divte se!
Já konám dílo ve vašich dnech,
o kterém neuvěříte,
i kdyby vám to někdo vyprávěl.

^{Hab 1:6}Hle – probouzím Babyloňany,
národ krutý a prchlivý,
který se rozejde širou zemí,
aby obsadil území, jež jim nepatří.
^{Hab 1:7}Jsou strašliví a úděsní,
právo a čest si sami určují.
^{Hab 1:8}Jejich koně jsou rychlejší než leopard,
divočejší než vlci zvečera.
Jejich jízda uhání střemhlav,
jejich jezdci se ženou zdaleka,
letí jak orel, jako když kořist napadá.

^{Hab 1:9}Každý přichází páchat násilí,
kupředu míří každý z nich,
zajatců jak písku sbírají.
^{Hab 1:10}Králům se jen vysmívají,
k smíchu jsou jim vladaři.
Každé pevnosti se smějí,
navrší násep a dobudou ji.
^{Hab 1:11}Pak ale jako vítr přeletí a budou pryč –
kdo má svou sílu za boha, se provinil!“

Jak můžeš přihlížet?

^{Hab 1:12}Copak tu nejsi, Hospodine, od věků?
Ty neumíráš, ^[1723] svatý Bože můj.
Ty jsi jim, Hospodine, svěřil soud,
poslal jsi je, Skálo má, zjednat nápravu.
^{Hab 1:13}Ty máš však čisté oči,
nemůžeš přihlížet trápení
a dívat se na neštěstí.
Proč tedy snášíš proradníky?
Proč mlčíš, když darebák
požírá spravedlivějšího, než je sám?

^{Hab 1:14}Učinil jsi lidi jak ryby v moři,
jak drobnou havěť bez vůdce?
^{Hab 1:15}Nepřátelé ale všechny loví udicí,
tahají čeřenem, chytají do sítí.
Proto se radují a jásají,
^{Hab 1:16}proto své síti obětují
a svému čeřeni pálí oběti.
Vždyť si díky nim užívají do sytosti
ty nejvydatnější pokrmy.
^{Hab 1:17}To budou pořád vyprazdňovat svou síť
a bez lítosti vraždit národy?

Kapitola 2

^{Hab 2:1}Budu držet svoji stráž,
na baště budu stát a sledovat,
abych poznal, jak ke mně promluví
a jak odpoví na mé výčitky. ^[1724]

Spravedlivý bude žít

^{Hab 2:2}A Hospodin mi odpověděl:

„Zapiš to vidění zřetelně na tabulky,
aby je čtenář mohl snadno číst.
^{Hab 2:3}To vidění ukazuje k době určené,
svědčí o konci a neklame.
Vyčkávej na něj, bude-li otálet;
přijde totiž jistě a neopozdí se.

^{Hab 2:4}Hle – kdo je nadutý,
nemá poctivou duši.
Spravedlivý však bude žít
díky své věrnosti. ^[1725]

^{Hab 2:5}Zrádné je totiž bohatství; ^[1726]
nadutec nemá chvíli klid.
Otevírá chřtán jako záhrobí,
jako smrt nemůže se nasytit,
i kdyby uchvátil všechny národy
a všechny lidi si přivlastnil.“

Pětkrát běda

^{Hab 2:6}Copak o něm ti všichni nesloží posměšná přísloví a popěvky? Zanotují si:

Běda tomu, kdo hromadí, co mu nepatří!
Jak dlouho bude bohatnout tím, co zabavil?
^{Hab 2:7}Znenadání povstanou tvoji dlužníci,
ti, kdo se před tebou chvějí, se probudí
a staneš se jejich kořistí!
^{Hab 2:8}Protože jsi plenil mnohé národy,
ti, kdo zůstanou, zas tebe vyplení –
za to, že jsi vraždil lidi a znásilňoval zemi
i město se všemi obyvateli.

^{Hab 2:9}Běda tomu, kdo chtivě shání
pro svůj dům mrzký zisk,
aby si na výšině hnízdo postavil,
unikl z dosahu všech neštěstí!
^{Hab 2:10}Vlastnímu domu jsi hanbu připravil,
když jsi kosil mnohé národy –
vlastním životem za to zaplatíš.
^{Hab 2:11}Vždyť bude křičet i kamení ze zdi
a trámy ze střechy se přidají.

^{Hab 2:12}Běda tomu, kdo staví město na krvi,
kdo zakládá obec příkořím! ^{[1727]
Hab 2:13}Copak Hospodin zástupů neurčil,
že dřina národů přijde do ohně,
že se namáhají zbytečně? ^{[1728]
Hab 2:14}Celou zemi totiž naplní
poznání slávy Hospodinovy,
tak jako vody naplňují moře. ^[1729]

^{Hab 2:15}Běda tomu, kdo dává pít svému bližnímu,
kdo jej opíjí z číše svého hněvu,
aby se díval na jeho nahotu!
^{Hab 2:16}Ne slávou, ale hanbou budeš opilý.
Teď pij ty; ukaž, jak jsi neobřezaný!
Blíží se k tobě kalich z pravice Hospodinovy;
ne slávou, ale zvratky budeš pokrytý.
^{Hab 2:17}Tvé násilí na Libanonu tě zavalí,
tvé vybíjení zvířat tě bude děsit –
za to, že jsi vraždil lidi a znásilňoval zemi
i město se všemi obyvateli.

^{Hab 2:18}Na co je modla, kterou někdo vytesal,
odlitá socha, jež vyučuje klam?
Ve vlastní dílo věří, kdo ji vytvořil,
dělá si bůžky, kteří mluvit neumí.
^{Hab 2:19}Běda tomu, kdo říká dřevu: „Vstávej!“
kdo prosí němý kámen: „Probuď se!“
Může ta věc být jeho učitel?
Hle, je to obloženo zlatem a stříbrem,
ducha v tom ale nenajdeš.

^{Hab 2:20}Hospodin je ale ve svém svatém chrámě –
ať před ním zmlkne celá zem!

Kapitola 3

Abakukova modlitba

^{Hab 3:1}Modlitba proroka Abakuka. Na nápěv písně nářků.

^{Hab 3:2}Slyšel jsem, Hospodine, tvoji zvěst,
před tvým dílem stojím s úžasem. ^[1730]
Oživ je, Hospodine, znovu po letech,
po všech těch letech je znovu zjev,
na slitování se v té vřavě rozpomeň!

^{Hab 3:3}Z Temanu přichází Bůh,
Svatý přichází z hory Paranu. ^[1731] séla ^[1732]
Jeho sláva halí nebesa,
země je plná jeho chval.
^{Hab 3:4}Jeho jas je jako svítání,
z jeho ruky září paprsky –
tam je zdroj jeho sil.
^{Hab 3:5}Před jeho tváří jde Rána morová,
v patách mu kráčí Nákaza!
^{Hab 3:6}Zastavil se a měří zem;
národy se chvějí pod jeho pohledem.
Odvěká pohoří se drolí na kusy,
věčná návrší se sklánějí –
jemu patří stezky věčnosti!
^{Hab 3:7}Kúšanské stany vidím v bolestech,
plachty Midiánu třesou se.

^{Hab 3:8}To se, Hospodine, zlobíš na řeky?
To míří na řeky tvé zuření?
To ses tak proti moři rozlítil,
že jsi na svých ořích vyrazil
a na svých vozech vítězných?
^{Hab 3:9}Třímáš svůj obnažený luk,
tvé oštěpy složily bojovou přísahu. séla
Rozdělil jsi zemi řekami,
^{Hab 3:10}hory tě zahlédly a už se svíjejí.
Už se valí vodní přívaly,
z hlubiny je slyšet hučení,
do výšky se vlny vzdouvají.
^{Hab 3:11}Slunce i měsíc zůstaly ve svém obydlí,
před září tvých šípů utekly,
před blýskáním tvého kopí.

^{Hab 3:12}Ve svém rozhořčení kráčíš zemí,
ve svém hněvu šlapeš národy.
^{Hab 3:13}Vyšel jsi zachránit svůj lid,
svého pomazaného zachránit.
Vůdce zlého domu jsi rozdrtil,
obnažil jsi jej od hlavy až po paty. séla
^{Hab 3:14}Prorazil jsi mu hlavu jeho oštěpy,
když se nás jeho nájezdníci hnali rozprášit,
když už se těšili, jak pohltí
ubožáky ve skrýších.
^{Hab 3:15}Se svými oři cváláš po moři,
až se mocné vody vzdouvaly.

^{Hab 3:16}Jak jsem to uslyšel, celý se chvěji,
od toho zvuku se mi třesou rty.
Jako by mi kostižer vlezl do kostí
a nohy pode mnou poklesly.
Budu však čekat na den soužení,
jež stihne lid, který na nás útočí.

^{Hab 3:17}I kdyby nerozkvetl fíkovník
a hrozny na vinicích nebyly,
i kdyby zklamala plodnost olivy
a pole nedala co jíst,
i kdyby zmizely ovce z ohrady
a dobytek zmizel ze stájí,
^{Hab 3:18}já se však v Hospodinu budu veselit,
budu šťastný v Bohu, svém Zachránci.
^{Hab 3:19}Mou silou je můj Pán, Hospodin,
on dává mým nohám hbitost laní,
vodí mě na mé výšiny. ^[1733]

Pro předního zpěváka, na strunné nástroje.

Sofoniáš

Kapitola 1

^{Zeph 1:1}Slovo Hospodinovo, které dostal Sofoniáš, syn Kušiho, syna Gedaliášova, syna Amariášova, syna Ezechiášova, za vlády judského krále Jošiáše, syna Amonova. ^[1734]

Přichází Hospodinův den

^{Zeph 1:2}„Smetu z povrchu země dočista všechno,
praví Hospodin.
^{Zeph 1:3}Smetu lidi i dobytek,
smetu nebeské ptáky i mořské ryby –
všechna pohoršení spolu s ničemy!
Vyhladím z povrchu země samo lidstvo,
praví Hospodin.

^{Zeph 1:4}Vztáhnu ruku i na Judu
a na všechny obyvatele Jeruzaléma.
Na tomto místě vyhladím
zbytky uctívání Baala,
každou připomínku na kněží,
kteří obětovali modlám –
^{Zeph 1:5}ty, kdo se na střechách
klanějí nebeskému zástupu; ^[1735]
ty, kdo se klanějí a přísahají Hospodinu,
zároveň však i tomu jejich Molochu; ^{[1736]
Zeph 1:6}ty, kdo se od Hospodina odvracejí,
kdo Hospodina nehledají
a kdo se po něm neptají.“

^{Zeph 1:7}Zmlkněte před Panovníkem Hospodinem,
neboť je blízko Hospodinův den!
Hospodin oběť připravil
a pozvané už posvětil.

^{Zeph 1:8}„V den té Hospodinovy oběti
zúčtuji s knížaty a princi
i se všemi, kdo se oblékají
rouchy z ciziny.
^{Zeph 1:9}V ten den zúčtuji
s každým, kdo přeskakuje práh ^[1737]
a kdo plní chrám svého Pána
násilím a lstí.

^{Zeph 1:10}V ten den, praví Hospodin,
zazní od Rybné brány křik,
od Nového města kvílení
a hlučný třeskot od Výšin.
^{Zeph 1:11}Kvílejte vy, kdo bydlíte v Kotlině!
Celý dav kramářů bude zahuben,
vyhlazeni budou všichni, kdo počítají peníze!

^{Zeph 1:12}V ten čas prohledám Jeruzalém s lucernami
a zúčtuji s těmi, kdo si hoví jak víno v sedlině,
s těmi, kdo si v duchu říkají:
‚Hospodin nic nespraví ani nezkazí.‘
^{Zeph 1:13}Jejich bohatství se stane kořistí,
jejich domy budou zbořeny.
Stavějí si domy, už je však nezabydlí,
sázejí vinohrady, neokusí však víno z nich.“

^{Zeph 1:14}Blízko je ten veliký Hospodinův den,
blízko je a rychle blíží se!
Slyš! To je Hospodinův den,
hrdina zoufale volá do boje!
^{Zeph 1:15}Ten den bude den zuření,
den úzkosti a sevření,
den zkázy a pohromy,
den chmury a temnoty,
den mračna a setmění,
^{Zeph 1:16}den troubení na roh beraní
proti městům s hradbami
a s vysokými baštami.

^{Zeph 1:17}„Tehdy sevřu lidi úzkostí,
aby jak slepci tápali,
protože proti Hospodinu hřešili.
Krev se z nich vyřine jako hlína
a vnitřnosti jak lejna!“

^{Zeph 1:18}Jejich stříbro a zlato je nezachrání
v den Hospodinova zuření, ^[1738]
až plamen jeho horlení
pohltí celou zemi.
Ano, skoncuje, a to rychle,
se všemi obyvateli země!

Kapitola 2

Výzva k pokání

^{Zeph 2:1}Sesbírejte se, jen se seberte,
vy nestydatý národe,
^{Zeph 2:2}dříve než přijde rozsudek
a dnešek jak plevy odvane;
dříve než na vás dopadne
žár Hospodinova hněvu;
dříve než na vás dopadne
den Hospodinova hněvu!
^{Zeph 2:3}Hledejte Hospodina, všichni pokorní země,
kteří se jeho právem řídíte.
Spravedlnost hledejte,
ledejte pokoru –
snad se skryjete
v den Hospodinova hněvu.

Soud nad národy

^{Zeph 2:4}Gaza opuštěna bude,
Aškelon zpustne,
Ašdod bude vyhnán v poledne,
Ekron vykořeněn.
^{Zeph 2:5}Běda, obyvatelé Přímoří,
národe Kréťanů;
slovo Hospodinovo na vás míří,
Kanaáne, země Filištínů:
„Do posledního vás zahladím!“
^{Zeph 2:6}Přímoří se stane pastvinou
s chýšemi pastýřů a ovčí ohradou.
^{Zeph 2:7}Připadne pozůstalým z Judova domu,
kteří tam najdou pastvu.
Večer pak ulehnou v domech Aškelonu –
Hospodin změní jejich osud!

^{Zeph 2:8}„Slyšel jsem Moábovy nadávky
i urážky synů Amonových,
kterými častují můj lid
a roztahují se na jeho území.
^{Zeph 2:9}Proto, jakože jsem živ,
praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele,
Moáb dopadne jako Sodoma,
Amonovi synové jako Gomora:
hájemství kopřiv a solných jam,
věčná pustina!
Pozůstatek mého lidu je vyrabuje,
zbytek mého národa se zmocní jejich země.“

^{Zeph 2:10}To vše kvůli jejich pýše,
kvůli urážkám a povyšování se
nad lid Hospodina zástupů.
^{Zeph 2:11}Hospodin pro ně bude strašlivý,
až vysílí všechny bohy na zemi;
pak se mu pokloní i vzdálené národy,
každý ze svého území.

^{Zeph 2:12}„I vás, Habešané,
probodne můj meč!“

^{Zeph 2:13}Napřáhne ruku i na sever:
zničí Asýrii, zpustoší Ninive,
že bude podobné poušti vyprahlé.
^{Zeph 2:14}Stáda pak budou léhat v něm,
všemožná zvěř v celých zástupech.
Pelikán a výr budou hnízdit na sloupech,
z oken se ozve jejich zpěv.
Na prahu jen hromady sutin,
cedrové trámy strženy.
^{Zeph 2:15}To je to město hýření –
hovělo si v bezpečí a namlouvalo si:
„Já, jen já, a nikdo víc!“
Jak je zpustošeno, jen zvěř tu peleší!
Každý kolemjdoucí nad ním zasyčí
a pěstí zahrozí.

Kapitola 3

Soud nad Jeruzalémem

^{Zeph 3:1}Běda tomu zatvrzelému městu
plnému špíny a útisku!
^{Zeph 3:2}Nikoho neposlouchá,
nedá se poučit;
nedoufá v Hospodina,
ke svému Bohu se nechce přiblížit.

^{Zeph 3:3}Jeho velmoži jsou řvoucí lvi,
jeho soudci jak vlci večerní,
po kterých ráno zbývají
jen ohryzané kosti.
^{Zeph 3:4}Jeho proroci jsou dobrodruzi,
lidé prosáklí zradou.
Jeho kněží znesvěcují svatyni,
když znásilňují Zákon.
^{Zeph 3:5}Hospodin je v tom městě spravedlivý,
nekoná žádné zlo.
Ráno co ráno, denně bez ustání
vynáší na světlo svůj soud;
zlosyn však neví, co je stud!

^{Zeph 3:6}„Vyhladil jsem národy,
že jejich bašty zpustly.
Jejich ulice jsem zničil,
že tudy nikdo nechodí.
Z jejich měst zůstaly rozvaliny,
z jejich obyvatel nezbyl jediný.
^{Zeph 3:7}Myslel jsem si: ‚Teď mě snad budeš ctít,
teď se snad necháš poučit!‘
Jejich domov by pak nebyl zničen,
nedopadl by na ně žádný trest.
Oni však o to horlivěji
páchají hanebnost při všem, co dělají.

^{Zeph 3:8}Proto mě čekejte, praví Hospodin,
v den, kdy povstanu, abych svědčil! ^[1739]
Toto je můj soud: Posbírám národy,
shromáždím království
a vyliji na ně svou prchlivost,
všechnu svou rozpálenou zlost.
Ano! Žár mé žárlivosti
pohltí celou zemi!“

Příslib spásy

^{Zeph 3:9}„Tehdy dám národům čisté rty,
aby všichni vzývali jméno Hospodin
a společně mu sloužili.
^{Zeph 3:10}Ti, kdo mě uctívají za habešskými řekami,
můj rozptýlený lid,
ti mi přinesou mé oběti.

^{Zeph 3:11}V ten den už se nebudete muset stydět
za všechny své vzpoury proti mně.
Tehdy z vašeho středu odstraním
ty vaše pyšné chvastouny.
Už nikdy nebudete namyšlení
na hoře mé svatosti.
^{Zeph 3:12}Ponechám ve vašem středu
pokorný a ponížený lid –
ty, kteří v Hospodinově jménu
nacházejí své bezpečí.
^{Zeph 3:13}Pozůstatek Izraele už nebude jednat zle,
nebudou mluvit lež,
lstivý jazyk se u nich nenajde.
Budou se pást a odpočívat v bezpečí
a nikdo už je nezděsí.“ ^[1740]

^{Zeph 3:14}Jásej, Dcero sionská!
Prozpěvuj, Izraeli!
Raduj a vesel se celým srdcem,
Dcero jeruzalémská!
^{Zeph 3:15}Hospodin zrušil tvůj rozsudek
a nepřítele odvrátil.
Hospodin, Král Izraele, je vprostřed tebe –
neboj se už žádné pohromy!

^{Zeph 3:16}V ten den řeknou Jeruzalému:
„Neboj se, Sione, nesvěšuj ruce!
^{Zeph 3:17}Hospodin, tvůj Bůh, je vprostřed tebe –
hrdina, jenž tě zachrání.
Šťastně se bude z tebe veselit,
až tě svou láskou obnoví; ^[1741]
zajásá nad tebou samou radostí
^{Zeph 3:18}jako v den slavnosti.“ ^[1742]

„Odstraním z tebe neštěstí,
abys už nenesl břímě potupy. ^{[1743]
Zeph 3:19}Hle – v ten čas skoncuji
se všemi, kdo tě trápili!
Zachráním ale kulhavou
a zahnanou zpět přivedu.
Způsobím jim čest a slávu
v každé zemi, kde nesli pohanu.
^{Zeph 3:20}V ten čas vás znovu přivedu,
v ten čas vás shromáždím.
Ano, dám vám čest a slávu
mezi všemi národy na zemi,
až změním váš osud před vašimi zraky,
praví Hospodin.“

Ageus

Kapitola 1

Můj chrám je v troskách

^{Hag 1:1}Ve druhém roce vlády krále Dareia, ^[1744] prvního dne šestého měsíce, ^[1745] přišlo skrze proroka Agea slovo Hospodinovo k judskému místodržiteli Zerubábelovi, synu Šealtielovu, a k veleknězi Jošuovi, synu Jocadakovu: ^[1746]

^{Hag 1:2}„Tak praví Hospodin zástupů – Tento lid říká: ‚Ještě nepřišel ten čas; není čas budovat Hospodinův chrám.‘“

^{Hag 1:3}Proto skrze proroka Agea přišlo slovo Hospodinovo: ^{Hag 1:4}„Podle vás je tedy čas, abyste si žili ve svých vyzdobených domech, zatímco tento chrám je v troskách?

^{Hag 1:5}Nuže tak praví Hospodin zástupů: Všimněte si, jak se vám vede. ^{Hag 1:6}Sejete mnoho, a sklízíte málo. Jíte, a nenajíte se. Pijete, a máte žízeň. Oblékáte se, a vůbec to nehřeje. Kdo něco vydělá, nosí to v měšci děravém.

^{Hag 1:7}Tak praví Hospodin zástupů: Všimněte si, jak se vám vede! ^{Hag 1:8}Vypravte se do hor, přivezte dřevo a stavte chrám. Já pak v něm najdu zalíbení, a tak se oslavím, praví Hospodin. ^{Hag 1:9}Očekáváte mnoho, a je z toho málo. Co přivezete domů, to rozfoukám. A proč? praví Hospodin zástupů. Protože můj chrám je v troskách a vy se staráte každý jen o svůj dům. ^{Hag 1:10}Proto nad vámi nebe zadrželo rosu a země zadržela svou úrodu. ^{Hag 1:11}Přivolal jsem sucho na tuto zemi i na hory, na obilí, víno, olej i na vše ostatní, co roste ze země, a také na lidi, na dobytek a na všechno, na čem pracujete.“

^{Hag 1:12}Zerubábel, syn Šealtielův, velekněz Jošua, syn Jocadakův, i všechen zbývající lid tehdy poslechli hlas Hospodina, svého Boha, totiž slova proroka Agea, neboť ho poslal Hospodin, jejich Bůh. A lid byl naplněn bázní před Hospodinem.

^{Hag 1:13}Ageus, Hospodinův posel, pak lidu vyřídil Hospodinovo poselství: „Já jsem s vámi, praví Hospodin.“

^{Hag 1:14}Hospodin tenkrát roznítil ducha judského místodržitele Zerubábela, syna Šealtielova, ducha velekněze Jošuy, syna Jocadakova, i ducha všeho zbývajícího lidu. Přišli a dali se do práce na chrámu Hospodina zástupů, svého Boha. ^{Hag 1:15}Bylo to čtyřiadvacátého dne šestého měsíce. ^[1747] Ve druhém roce vlády krále Dareia,

Kapitola 2

Budoucí sláva

^{Hag 2:1}jednadvacátého dne sedmého měsíce, ^[1748] přišlo skrze proroka Agea slovo Hospodinovo: ^{Hag 2:2}„Promluv k judskému místodržiteli Zerubábelovi, synu Šealtielovu, k veleknězi Jošuovi, synu Jocadakovu, i ke zbývajícímu lidu: ^{Hag 2:3}Zbývá mezi vámi ještě někdo, kdo viděl tento chrám v jeho dřívější slávě? A jak ho vidíte teď? Nepřipadá vám jako nic?

^{Hag 2:4}Nuže vzchop se, Zerubábeli! praví Hospodin. Vzchop se, veleknězi Jošuo, synu Jocadakův! Vzchop se, všechen lide této země, praví Hospodin, a dejte se do práce. Vždyť já jsem s vámi, praví Hospodin zástupů. ^{Hag 2:5}To je slovo, které jsem vám dal, když jste vycházeli z Egypta. ^[1749] Můj Duch zůstává vprostřed vás. Nebojte se!

^{Hag 2:6}Tak praví Hospodin zástupů: Ještě jednou, a to brzy, otřesu nebem i zemí, mořem i souší. ^{Hag 2:7}Otřesu všemi národy, takže přijdou se svými poklady, a já tento chrám naplním slávou, praví Hospodin zástupů. ^{Hag 2:8}Mé je stříbro a mé je zlato, praví Hospodin zástupů. ^{Hag 2:9}Sláva tohoto nového chrámu bude větší než toho prvního, praví Hospodin zástupů. Na tomto místě daruji pokoj, praví Hospodin zástupů.“

Ode dneška požehnám

^{Hag 2:10}Čtyřiadvacátého dne devátého měsíce ve druhém roce Dareiovy vlády ^[1750] dostal prorok Ageus slovo Hospodinovo: ^{Hag 2:11}„Tak praví Hospodin zástupů – Zeptej se kněží na zákon: ^{Hag 2:12}Kdyby někdo nesl v cípu svého pláště posvěcené maso a tím cípem by se dotkl chleba, kaše, vína, oleje nebo jakéhokoli jídla, posvětí se to?“

„Ne,“ odpověděli kněží. ^[1751]

^{Hag 2:13}„A kdyby se čehokoli takového dotkl někdo poskvrněný mrtvolou,“ pokračoval Ageus, „poskvrní se to?“

„Ano, poskvrní,“ odpověděli kněží. ^[1752]

^{Hag 2:14}Na to Ageus řekl: „Stejné je to v mých očích s tímto lidem a s tímto národem, praví Hospodin. Stejné je to se vším, co dělají a co tu obětují – je to nečisté!

^{Hag 2:15}Všímejte si ale, jak bude ode dneška dál. Jak bylo předtím, než se v Hospodinově chrámu začal pokládat kámen na kámen? ^{Hag 2:16}Kdo tehdy přišel k hromadě zrní pro dvacet měr, našel tam jen deset. Kdo přišel k vinné kádi pro padesát měr, našel tam jen dvacet. ^{Hag 2:17}Všechno, na čem jste pracovali, jsem bil plísní, snětí a kroupami, a přesto jste na mě nedbali, praví Hospodin. ^[1753]

^{Hag 2:18}Všímejte si, jak bude ode dneška dál, jak bude od čtyřiadvacátého dne devátého měsíce – ode dne, kdy byl znovu založen Hospodinův chrám. Všímejte si: ^{Hag 2:19}Je už v obilnici zrní? Réva, fíkovník, granátovník ani oliva ještě nerodí? Ode dneška vám požehnám.“

Slovo pro Zerubábela

^{Hag 2:20}Čtyřiadvacátého dne téhož měsíce ^[1754] dostal Ageus podruhé slovo Hospodinovo: ^{Hag 2:21}„Řekni judskému místodržiteli Zerubábelovi: Otřesu nebem i zemí. ^{Hag 2:22}Převrhnu královské trůny a sílu pohanských říší zničím. Převrhnu vozy i s vozataji, takže padnou koně a jejich jezdci se navzájem pobijí.

^{Hag 2:23}V ten den, praví Hospodin zástupů, tě vezmu, můj služebníku Zerubábeli, synu Šealtielův, praví Hospodin, a učiním tě svým pečetním prstenem, protože tebe jsem si vyvolil, praví Hospodin zástupů.“

Zachariáš

Kapitola 1

Vraťte se ke mně

^{Zech 1:1}V osmém měsíci druhého roku ^[1755] Dareiovy ^[1756] vlády dostal prorok Zachariáš, syn Berechiáše, syna Idova, slovo Hospodinovo:

^{Zech 1:2}„Hospodin se na vaše otce hrozně rozhněval. ^{Zech 1:3}Proto řekni lidu: Tak praví Hospodin zástupů – Vraťte se ke mně, praví Hospodin zástupů, a já se vrátím k vám, praví Hospodin zástupů. ^{Zech 1:4}Nebuďte jako vaši otcové, ke kterým volali dávní proroci: ‚Tak praví Hospodin zástupů: Odvraťte se od svých zlých cest, od svého zlého jednání!‘ Vy jste ale neposlouchali, vůbec jste si jich nevšímali, praví Hospodin. ^[1757]

^{Zech 1:5}Kde jsou teď vaši otcové? A ti proroci – žijí snad navěky? ^{Zech 1:6}Ale má slova a mé výnosy, které jsem svěřil svým služebníkům prorokům, ty přece vaše otce dostihly! Tehdy se obrátili a uznali: ‚Hospodin zástupů se rozhodl s námi naložit, jak si zasloužíme za své cesty a za své jednání.‘“

Koně v myrtoví

^{Zech 1:7}Čtyřiadvacátého dne jedenáctého měsíce, totiž měsíce šebat, ve druhém roce Dareiovy vlády ^[1758] dostal prorok Zachariáš, syn Berechiáše, syna Idova, slovo Hospodinovo.

^{Zech 1:8}V noci jsem měl vidění – hle, jakýsi jezdec na rudém koni! Stál mezi myrtami v hluboké rokli a za ním koně rudí, zlataví a bílí.

^{Zech 1:9}„Co to znamená, pane?“ zeptal jsem se.

„Ukážu ti, co to znamená,“ odpověděl mi anděl, který se mnou mluvil.

^{Zech 1:10}„To jsou ti, které poslal Hospodin, aby procházeli zemí,“ řekl onen muž stojící v myrtoví.

^{Zech 1:11}Ti pak Hospodinovu andělu stojícímu v myrtoví hlásili: „Prošli jsme zemí a hle – celá zem žije v klidu a pokoji.“

^{Zech 1:12}Nato Hospodinův anděl zvolal: „Hospodine zástupů, kdy už se konečně slituješ nad Jeruzalémem a judskými městy? Vždyť už se na ně hněváš sedmdesát let!“ ^{Zech 1:13}A Hospodin andělu mluvícímu se mnou odpověděl laskavými slovy plnými útěchy.

^{Zech 1:14}Anděl mluvící se mnou mi tedy řekl: „Volej – Tak praví Hospodin zástupů: Horlím pro Jeruzalém a Sion velikou horlivostí ^{Zech 1:15}a hrozně se hněvám na ty sebejisté národy. Když jsem se jen trochu rozzlobil, oni to neštěstí ještě zhoršili. ^{Zech 1:16}A proto tak praví Hospodin: Vrátím se k Jeruzalému s milosrdenstvím. Můj chrám v něm bude znovu vystavěn, praví Hospodin zástupů, a měřicí šňůra změří Jeruzalém.

^{Zech 1:17}Volej dál – Tak praví Hospodin zástupů: Má města budou znovu přetékat vším dobrým. Hospodin znovu potěší Sion a znovu vyvolí Jeruzalém.“

Kapitola 2

Rohy a kováři

^{Zech 2:1}Zvedl jsem oči a hle – uviděl jsem čtyři rohy.

^{Zech 2:2}„Co to znamená?“ zeptal jsem se anděla mluvícího se mnou.

„To jsou rohy, které rozprášily Judu, Izrael a Jeruzalém,“ odpověděl mi.

^{Zech 2:3}Pak mi Hospodin ukázal čtyři kováře.

^{Zech 2:4}„Co jdou dělat?“ ptal jsem se.

Odpověděl mi: „Tyto rohy rozprášily Judu tak, že nikdo ani nemohl zvednout hlavu. Tihle však přišli, aby jimi otřásli a srazili rohy národům, které pozvedly roh proti judské zemi a chtěly ji rozprášit.“

Muž s měřicí šňůrou

^{Zech 2:5}Zvedl jsem oči a hle – muž s měřicí šňůrou v ruce.

^{Zech 2:6}„Kam jdeš?“ zeptal jsem se.

„Změřit Jeruzalém,“ odpověděl mi. „Zjistit, jak je široký a dlouhý.“

^{Zech 2:7}Anděl mluvící se mnou pak odešel, ale naproti mu vyšel jiný anděl ^{Zech 2:8}se slovy: „Běž a pověz tomu mladíkovi: ‚V Jeruzalémě bude žít tolik lidí a dobytka, že se stane městem bez hradeb. ^{Zech 2:9}Já sám, praví Hospodin, budu ohnivou hradbou kolem něj a slávou vprostřed něj.‘“

^{Zech 2:10}„Pojďte, pojďte! Utečte ze severní země, praví Hospodin, neboť vás rozšířím do čtyř světových stran, praví Hospodin. ^{Zech 2:11}Pojď, Sione! Zachraň se, kdo ses zabydlel u Dcery babylonské!“

^{Zech 2:12}Neboť tak praví Hospodin zástupů, který mě pro svou slávu poslal k národům, které vás plenily: „Kdo se vás dotýká, dotýká se zornice mého oka. ^{Zech 2:13}Hle, mávnu po nich rukou a stanou se kořistí svých otroků.“ Tehdy poznáte, že mě poslal Hospodin zástupů.

^{Zech 2:14}„Jásej a vesel se, Dcero sionská! Hle – už přicházím, abych bydlel mezi vámi, praví Hospodin. ^{Zech 2:15}V onen den se mnohé národy připojí k Hospodinu a budou mým lidem a já budu bydlet mezi vámi.“ Tehdy poznáš, že mě k tobě poslal Hospodin zástupů. ^{Zech 2:16}Hospodin se ujme Judy jako svého dědictví ve svaté zemi a znovu vyvolí Jeruzalém. ^{Zech 2:17}Zmlkněte před Hospodinem, všichni lidé – vždyť už se probouzí, už vychází ze svého svatého příbytku!

Kapitola 3

Očištění velekněze

^{Zech 3:1}Potom mi ukázal velekněze Jošuu, jak stojí před Hospodinovým andělem; po pravici mu stál satan, ^[1759] aby ho obviňoval. ^{Zech 3:2}Hospodin však satanovi řekl: „Ztrestej tě Hospodin, satane! Ztrestej tě Hospodin, který vyvolil Jeruzalém! Copak to není oharek vyrvaný z ohně?“ ^[1760]

^{Zech 3:3}Jošua přitom stál před andělem oblečen do špinavých šatů. ^{Zech 3:4}Vtom znovu zazněl hlas a promluvil k těm, kdo stáli před ním: „Svlékněte mu ty špinavé šaty!“

Pak řekl Jošuovi: „Hle, snímám z tebe tvůj hřích a oblékám ti slavnostní roucho.“

^{Zech 3:5}Řekl jsem: „Vsaďte mu na hlavu čistý turban!“ ^[1761] Vsadili mu tedy na hlavu čistý turban a oblékli mu roucha. Hospodinův anděl stál u toho.

^{Zech 3:6}Potom Hospodinův anděl začal Jošuu nabádat: ^{Zech 3:7}„Tak praví Hospodin zástupů: Budeš-li chodit po mých cestách a zachovávat, co jsem ti svěřil, staneš se správcem mého domu a strážcem mých nádvoří a daruji ti přístup mezi ty, kteří tu stojí.

^{Zech 3:8}Slyš tedy, veleknězi Jošuo, ty i tví druhové, kteří sedí před tebou: Tito muži jsou znamením, že už přivádím svého služebníka, Výhonek. ^{[1762]Zech 3:9}Hle – kámen, který kladu před Jošuu, a na tom jednom kameni je sedm očí. Já sám na něj vyryji nápis, praví Hospodin, a hřích této země odstraním v jediném dni. ^{Zech 3:10}Toho dne, praví Hospodin zástupů, budete zvát své druhy k posezení ve stínu révy a fíkoví.“

Kapitola 4

Zlatý svícen a dvě olivy

^{Zech 4:1}Potom mě ten anděl mluvící se mnou znovu probudil, jako se probouzí ten, kdo spí.

^{Zech 4:2}„Co vidíš?“ zeptal se mě.

„Vidím svícen,“ odpověděl jsem, „celý ze zlata. Na vrcholu má mísu se sedmi kahany a k těm sedmi kahanům na vrcholu svícnu vede po sedmi hubicích. ^{Zech 4:3}A u něj stojí dvě olivy, jedna vpravo od mísy a druhá vlevo.“

^{Zech 4:4}Tehdy jsem se zeptal anděla mluvícího se mnou: „Co to znamená, pane?“

^{Zech 4:5}„Ty nevíš, co to znamená?“ řekl mi anděl mluvící se mnou.

„Ne, pane,“ odpověděl jsem.

^{Zech 4:6}Řekl mi: „Toto je slovo Hospodinovo k Zerubábelovi: Ne silou ani mocí, ale mým Duchem! praví Hospodin zástupů. ^{Zech 4:7}Co jsi, ty veliká horo? Před Zerubábelem jsi rovinou! Osadí totiž vrcholový kámen za hlučného křiku: ‚Milost, milost jemu!‘“

^{Zech 4:8}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Zech 4:9}„Zerubábelovy ruce tento chrám založily a jeho ruce ho dokončí. Tehdy poznáš, že mě k vám poslal Hospodin zástupů. ^{Zech 4:10}Kdo by pohrdal dnem malých začátků? Takoví se zaradují, až uvidí ten znamenitý kámen v ruce Zerubábelově.“ ^[1763]

„Těch sedm, to jsou oči Hospodinovy, jež procházejí všechnu zemi.“ ^[1764]

^{Zech 4:11}Zeptal jsem se ho: „A co znamenají ty dvě olivy vpravo a vlevo od svícnu?“

^{Zech 4:12}Zeptal jsem se znovu: „Co znamenají ty dvě olivové ratolesti, ze kterých dvěma zlatými trubicemi proudí zlatý olej?“

^{Zech 4:13}„Ty nevíš, co to znamená?“ řekl mi.

„Ne, pane,“ odpověděl jsem.

^{Zech 4:14}Tehdy mi řekl: „To jsou ti dva pomazaní olejem, kteří slouží Pánu vší země.“

Kapitola 5

Letící svitek

^{Zech 5:1}Znovu jsem zvedl oči a hle – jakýsi letící svitek!

^{Zech 5:2}„Co vidíš?“ zeptal se mě anděl.

„Vidím letící svitek, 20 loktů dlouhý a 10 loktů široký.“ ^[1765]

^{Zech 5:3}„To je kletba vypuštěná na celou zem,“ řekl mi. „Z jedné strany je napsáno: ‚Každý zloděj bude vyhlazen‘ a z druhé strany: ‚Každý křivopřísežník bude vyhlazen.‘ ^{Zech 5:4}Tu kletbu vypustím, praví Hospodin zástupů, a přijde na dům zloděje i na dům toho, kdo křivě přísahá mým jménem, a v tom domě zůstane, dokud nebude zničen – jak dřevo, tak i kámen!

Žena v koši

^{Zech 5:5}Potom anděl mluvící se mnou přistoupil a řekl mi: „Pozvedni oči a podívej se, co se to objevuje.“

^{Zech 5:6}„Co to je?“ zeptal jsem se.

„Koš na měření,“ ^[1766] odpověděl. „Takhle to vypadá s celou zemí.“

^{Zech 5:7}Vtom se zvedlo olověné víko a hle – v tom koši seděla jakási žena! ^{Zech 5:8}„To je Ničemnost,“ řekl anděl. Zatlačil ji zpět do koše a jeho otvor zaklopil olověným víkem.

^{Zech 5:9}Potom jsem zvedl oči a hle – uviděl jsem, jak se objevují dvě ženy s větrem v křídlech! (Měly totiž křídla jako čápi.) Vzaly ten koš a zvedly ho mezi nebe a zemi.

^{Zech 5:10}„Kam ten koš nesou?“ zeptal jsem se anděla mluvícího se mnou. ^{Zech 5:11}„Do babylonské země,“ odpověděl. „Vystavějí mu tam dům, a až bude hotov, položí ho v něm na podstavec.“

Kapitola 6

Čtyři vozy

^{Zech 6:1}Znovu jsem zvedl oči a hle – mezi dvěma horami se objevily čtyři vozy; a ty hory byly z bronzu. ^{Zech 6:2}První vůz táhli ryzáci, druhý vraníci, ^{Zech 6:3}třetí bělouši a čtvrtý grošáci – samí statní hřebci.

^{Zech 6:4}„Co to znamená, pane?“ zeptal jsem se anděla mluvícího se mnou.

^{Zech 6:5}„To vyrážejí čtyři nebeští duchové, kteří stáli před Pánem vší země,“ odpověděl mi anděl. ^{Zech 6:6}„Ten s vraníky vyráží do země na severu; za nimi vyrážejí bělouši, grošáci pak do země na jihu.“

^{Zech 6:7}Když ti statní hřebci vyrazili, byli dychtiví projít celou zem. Řekl jim: „Projděte celou zem!“ A tak prochodili zem.

^{Zech 6:8}Potom na mě zavolal: „Podívej se! Ti, kteří vyrazili na sever, ulevili mému Duchu, pokud jde o severní zem.“

Koruna pro velekněze

^{Zech 6:9}Dostal jsem slovo Hospodinovo: ^{Zech 6:10}„Vyber dary od vyhnanců Cheldaje, Tobiáše a Jedajáše, kteří se vrátili z Babylonu. Téhož dne jdi také do domu Jošiáše, syna Cefaniášova. ^{Zech 6:11}Vyber od nich stříbro a zlato, vyrob korunu a vlož ji na hlavu velekněze Jošuy, syna Jocadakova, ^{Zech 6:12}se slovy: ‚Tak praví Hospodin zástupů –

Muž jménem Výhonek ^[1767] vyraší zespoda
a vystaví Hospodinův chrám.
^{Zech 6:13}To on vystaví Hospodinův chrám
a oblékne se v majestát.
Usedne na svém trůnu jako vládce
a bude na svém trůnu knězem –
a to obojí bude ve shodě.‘

^{Zech 6:14}Koruna pak zůstane na památku v Hospodinově chrámě, kde bude svěřena Cheldajovi, ^[1768] Tobiášovi, Jedajášovi a Chenovi, synu Cefaniášovu.

^{Zech 6:15}Dokonce i z daleka budou lidé přicházet a stavět Hospodinův chrám a tehdy poznáte, že mě k vám poslal Hospodin zástupů. To se stane, ale jen pokud budete opravdu poslouchat Hospodina, svého Boha.“

Kapitola 7

Půst a spravedlnost

^{Zech 7:1}Čtvrtého dne devátého měsíce (totiž měsíce kislev) ve čtvrtém roce vlády krále Dareia ^[1769] dostal Zachariáš slovo Hospodinovo. ^{Zech 7:2}Z Bet-elu totiž poslali Sar-ecera a Regem-melecha s jeho muži, aby prosili Hospodina o přízeň ^{Zech 7:3}a zeptali se kněží v chrámě Hospodina zástupů a rovněž proroků: „Máme v pátém měsíci truchlit a postit se, jak to děláme už tolik let?“ ^[1770]

^{Zech 7:4}Tehdy jsem dostal slovo Hospodina zástupů: ^{Zech 7:5}„Řekni všemu lidu této země i kněžím: Už sedmdesát let se vždy v pátém a sedmém ^[1771] měsíci postíte a naříkáte – ale copak to děláte pro mě? ^{Zech 7:6}A když jíte a pijete, copak to neděláte jen sami pro sebe? ^{Zech 7:7}Nevolal snad Hospodin právě takovými slovy skrze dávné proroky, když se ještě v Jeruzalémě žilo v klidu a pokoji a stejně tak ve městech v jeho okolí, v Negevu i v podhůří?“

^{Zech 7:8}Zachariáš dostal slovo Hospodinovo: ^{Zech 7:9}„Takto promlouval Hospodin zástupů: ‚Prosazujte opravdové právo a jedni druhým projevujte soucit a laskavost. ^{Zech 7:10}Neutlačujte vdovy a sirotky, přistěhovalce ani chudáky a nevymýšlejte, jak jedni druhým ublížit.‘ ^[1772]

^{Zech 7:11}Oni to ale odmítli vnímat; vzpurně se otočili zády a zacpali si uši, aby neslyšeli. ^{Zech 7:12}V srdci se zatvrdili na křemen, aby neslyšeli Zákon ani slova, která Hospodin zástupů posílal svým Duchem skrze dávné proroky. Tak přišel veliký hněv od Hospodina zástupů. ^[1773]

^{Zech 7:13}Když jsem volal, neposlouchali; a tak když volali oni, dělal jsem, že neslyším, praví Hospodin zástupů. ^{Zech 7:14}Rozprášil jsem je vichřicí mezi všechny národy, které ani neznali. Země pak bez nich zpustla tak, že tudy nešlo ani cestovat. Kvůli nim se z té krásné země stala pustina!“

Kapitola 8

Vrátím se na Sion

^{Zech 8:1}Dostal jsem slovo Hospodina zástupů: ^{Zech 8:2}„Tak praví Hospodin zástupů: Horlím pro Sion velikou horlivostí; horlivostí pro něj jen hořím!

^{Zech 8:3}Tak praví Hospodin: Vrátím se na Sion a budu bydlet uprostřed Jeruzaléma. Jeruzalém bude nazýván Městem pravdy a hora Hospodina zástupů Horou svatosti.

^{Zech 8:4}Tak praví Hospodin zástupů: V ulicích Jeruzaléma budou znovu sedávat starci a stařenky, každý s holí v ruce, jak budou staří. ^{Zech 8:5}Ulice toho města budou plné chlapců a děvčat, kteří si tam budou hrát.

^{Zech 8:6}Tak praví Hospodin zástupů: Zdá-li se to pozůstatku tohoto lidu v těchto dnech nemožné, musí to být nemožné i pro mě? praví Hospodin zástupů.

^{Zech 8:7}Tak praví Hospodin zástupů: Hle, zachráním svůj lid ze země na východě i ze země, kde zapadá slunce. ^{Zech 8:8}Přivedu je zpět a budou bydlet v Jeruzalémě; budou mým lidem a já budu jejich Bohem věrně a spravedlivě.

^{Zech 8:9}Tak praví Hospodin zástupů: Vzchopte se, ať je chrám dostavěn – vy, kdo v těchto dnech slyšíte tato slova z úst proroků, a to už ode dne, kdy byly položeny základy domu Hospodina zástupů. ^{Zech 8:10}Ano, lidé i zvířata dosud pracovali bez odměny a kvůli nepřátelům nemohl nikdo v klidu přicházet ani odcházet, neboť jsem posílal všechny proti všem. ^{Zech 8:11}Teď už ale nebudu s pozůstatkem tohoto lidu nakládat tak jako dříve, praví Hospodin zástupů.

^{Zech 8:12}Setbě se bude dařit, réva vydá své ovoce, země vydá úrodu a nebe vydá rosu. To všechno dám pozůstatku tohoto lidu za dědictví. ^{Zech 8:13}Jako jste byli mezi národy kletbou, dome judský a dome izraelský, tak také budete požehnáním, až vás zachráním. Nebojte se a vzchopte se!

^{Zech 8:14}Tak praví Hospodin zástupů: Jako jsem se rozhodl naložit s vámi zle, když mě vaši otcové rozhněvali, a neslitoval jsem se, praví Hospodin zástupů, ^{Zech 8:15}právě tak jsem v těchto dnech rozhodnut zahrnout Jeruzalém a dům Judy dobrem. Nebojte se. ^{Zech 8:16}Toto dělejte: Mluvte mezi sebou pravdu a ve svých branách vynášejte soud pravdy a pokoje. ^{Zech 8:17}Nikdo nevymýšlejte, jak ublížit svým bližním, a nelibujte si v křivé přísaze. To všechno totiž nenávidím, praví Hospodin.“

^{Zech 8:18}Dostal jsem slovo Hospodina zástupů: ^{Zech 8:19}„Tak praví Hospodin zástupů: Půst ve čtvrtém, pátém, sedmém i desátém měsíci se pro dům Judy stanou šťastnými slavnostmi radosti a veselí. Jen ale milujte pravdu a pokoj!

^{Zech 8:20}Tak praví Hospodin zástupů: Ještě sem budou přicházet národy a obyvatelé mnoha měst. ^{Zech 8:21}Z jednoho města půjdou k druhému se slovy: ‚Pojďme prosit Hospodina o přízeň, pojďme hledat Hospodina zástupů! I já půjdu!‘ ^{Zech 8:22}Tak budou přicházet veliké kmeny a mocné národy, aby v Jeruzalémě hledaly Hospodina zástupů a prosily Hospodina o přízeň.

^{Zech 8:23}Tak praví Hospodin zástupů: V těch dnech se deset mužů mluvících jazyky všelijakých národů chytí cípu roucha jednoho Žida se slovy: ‚Půjdeme s vámi. Slyšeli jsme, že s vámi je Bůh!‘“

Kapitola 9

Osud nepřátel

^{Zech 9:1}Ortel:

Slovo Hospodinovo jde proti zemi Chadraku ^[1774]
a spočine až v Damašku.
(Vždyť k Hospodinu hledí všichni lidé
i všechny kmeny Izraele!)
^{Zech 9:2}Přijde i k Chamátu při jeho hranicích
i k Týru a Sidonu, ač jsou tak prohnaní:
^{Zech 9:3}Týr už se opevnil jako monastýr,
stříbra nakupil jak prachu hromady
a zlata jak bláta v ulicích.
^{Zech 9:4}Hle! Panovník ho však vyžene,
jeho hradby strhne do moře
a město zmizí v plamenech!

^{Zech 9:5}Spatří to Aškelon, zděsí se,
Gaza se strachy roztřese
a Ekron zklame jeho naděje.
Gaza pak přijde o krále,
Aškelon bude vylidněn,
^{Zech 9:6}v Ašdodu budou bydlet bastardi
a s pýchou Filištínů skoncuji:
^{Zech 9:7}Vyrvu jim krvavé sousto z úst,
ohavný pokrm ze zubů!
Kdo z nich zůstanou, připadnou našemu Bohu
a stanou se jedním z judských rodů;
Ekron pak čeká osud Jebusejců.

^{Zech 9:8}Utábořím se při svém domě jako stráž
proti těm, kdo by jej chtěli napadat.
Po mém lidu už nebude šlapat tyran –
teď už z nich nespustím svůj zrak!

Pokorný král

^{Zech 9:9}Jásej vesele, Dcero sionská,
dej se do zpěvu, Dcero jeruzalémská!
Hle, tvůj král k tobě přichází,
spravedlivý a vítězný;
pokorný, sedící na oslu,
na oslíku, osličím hříbátku.
^{Zech 9:10}Odstraní vozy z Efraima
i koně z Jeruzaléma,
válečné luky odstraní,
národům řekne: Mír!
Od moře k moři bude panovat,
od řeky Eufrat po světa kraj. ^[1775]

^{Zech 9:11}Pro krev mé smlouvy s tebou propustím
tvé vězně z jámy bez vody. ^{[1776]
Zech 9:12}Zpátky do bezpečí! Vězňové, máte naději!
Dnes oznamuji: Všechno ti dvakrát nahradím!
^{Zech 9:13}Já napnu Judu jako luk,
Efraima vložím na tětivu
a tvými syny, Sione, se proti Řekům oženu –
budeš mi mečem hrdinů!

^{Zech 9:14}Hospodin se zjeví nad nimi
a jako blesk vyrazí jeho šíp.
Panovník Hospodin zatroubí na polnici
a vyrazí v jižní vichřici.
^{Zech 9:15}Hospodin zástupů jim bude záštitou,
takže kamení z praku podupou.
Budou jíst a pít a hlučet jak po víně,
budou plní jak miska ke skrápění rohů oltáře.
^{Zech 9:16}Hospodin, jejich Bůh, zachrání v onen den
svůj lid jak stádo ovcí.
Jak drahokamy v čelence
pak zazáří v jeho zemi.
^{Zech 9:17}Jaká krása! Jaká nádhera!
Mládenci jako klasy plní sil,
panny jak víno kypící!

Kapitola 10

Hospodin navštíví svůj lid

^{Zech 10:1}Žádejte od Hospodina déšť,
když má na jaře pršet.
Hospodin působí hojnou průtrž mračen,
každému na poli zeleň dopřeje.
^{Zech 10:2}Bůžkové mluví bludy
a věštci vidí lži;
vykládají své marné sny
a potěšují přeludy.
Proto lid bloudí jako ovce,
zubožení, bez pastýře.

^{Zech 10:3}Proti těm pastýřům hněvem hořím,
s těmi vůdci teď zúčtuji!
Ano, Hospodin zástupů své stádo navštíví
a z domu Judy učiní slavného koně do války.
^{Zech 10:4}Z něj vzejde kámen úhelný,
z něj stanový kolík,
z něj bude luk do bitvy,
z něj všichni vladaři.
^{Zech 10:5}Budou z nich mocní bojovníci,
rozdupou nepřátele jak bláto v ulicích.
Budou se bít, neboť Hospodin bude s nimi
a zahanbí jezdce na koních.

^{Zech 10:6}Dům Judy učiním mocným
a dům Josefův zachráním.
Přivedu je zpět, vždyť je lituji,
a budou, jako bych je nebyl zapudil.
Jsem přece jejich Bůh, Hospodin –
já je vyslyším.
^{Zech 10:7}Efraimci budou jak mocní bojovníci,
jako po vínu se rozjaří.
Až to spatří jejich děti, budou se veselit,
před Hospodinem budou jásat radostí.

^{Zech 10:8}Hvízdnu na ně,
a tak je shromáždím,
protože jsem je vykoupil;
bude jich zase tolik jako dřív!
^{Zech 10:9}Rozptýlil jsem je mezi národy,
v té dálce však na mě znovu pomyslí;
přežijí i se svými dětmi
a znovu se sem navrátí.
^{Zech 10:10}Z egyptské země je vrátím zpět,
z Asýrie je shromáždím
zpět do Gileádu a libanonského kraje,
ale ani to jim nepostačí.
^{Zech 10:11}Budou procházet mořem soužení,
mořské vlny však budou sraženy;
vyschne i Nil a jeho hlubiny!
Pýcha Asýrie bude svržena,
žezlo Egypta to tam!
^{Zech 10:12}Učiním je mocnými v Hospodinu
a budou kráčet v jeho jménu,
praví Hospodin.

Kapitola 11

^{Zech 11:1}Své brány, Libanone, otevři –
tvé cedry oheň pohltí!
^{Zech 11:2}Kvílejte, cypřiše – cedry padly,
velikáni jsou zničeni!
Kvílejte, duby bášanské –
ten hustý les je vykácen!
^{Zech 11:3}Slyš, to kvílejí pastýři –
jejich skvělé louky zničeny!
Slyš, to řvou mladí lvi –
jordánské houštiny zničeny!

Ovce a pastýři

^{Zech 11:4}Toto mi řekl Hospodin, můj Bůh: „Pas ovce určené na porážku. ^{Zech 11:5}Ti, kdo je kupují, je zabíjejí bez výčitek svědomí. Ti, kdo je prodávají, říkají: ‚Sláva Hospodinu, to jsem bohatý!‘ Jejich vlastní pastýři je nešetří. ^{Zech 11:6}Proto ani já už nebudu šetřit obyvatele této země, praví Hospodin. Hle, vydám lidi napospas jejich bližním a napospas jejich králi. Rozbijí tu zemi na kusy, ale já je nevysvobodím.“

^{Zech 11:7}Pásl jsem tedy ovce určené na porážku pro ty, kdo s nimi kupčili. Vzal jsem si dvě hole; jednu jsem nazval Náklonnost a druhou Jednota. ^[1777] Začal jsem pást ty ovce ^{Zech 11:8}a za jediný měsíc jsem vyhnal tři pastýře.

Pak mi ale s nimi došla trpělivost a také ovce už mě měly dost. ^{Zech 11:9}Proto jsem řekl: „Nebudu vás pást. Co je na umření, ať umře; co se ztratilo, ať je ztraceno; a ty zbývající ať se spolu třeba požerou!“

^{Zech 11:10}Vzal jsem hůl jménem Náklonnost a zlámal ji, abych zrušil smlouvu, kterou jsem uzavřel se všemi národy. ^{Zech 11:11}Toho dne byla zrušena. Obchodníci s ovcemi, kteří mě pozorovali, tehdy poznali, že to je slovo od Hospodina.

^{Zech 11:12}Řekl jsem jim: „Jestli chcete, vyplaťte mi mzdu. A jestli ne, nevadí.“ Vyplatili mi tedy mzdu – třicet stříbrných.

^{Zech 11:13}Tehdy mi Hospodin řekl: „Hoď to hrnčířovi – tu úžasnou cenu, kterou mě ocenili!“ Vzal jsem tedy těch třicet stříbrných a hodil je hrnčířovi u Hospodinova chrámu.

^{Zech 11:14}Potom jsem zlámal druhou hůl jménem Jednota, abych zrušil bratrství mezi Judou a Izraelem.

^{Zech 11:15}Tehdy mi Hospodin řekl: „Převlékni se ještě za ztřeštěného pastýře. ^{Zech 11:16}Hle, vzbudím totiž v zemi pastýře, který se nebude starat o ztracené, nebude hledat maličké, nebude hojit zraněné, ba ani zdravé krmit nebude. Ty vypasené však bude jíst; bude je rvát i s kopýtky. ^[1778]

^{Zech 11:17}Běda mému ničemnému pastýři,
který opouští stádo!
Meč na jeho paži,
na jeho pravé oko!
Ať mu ta paže úplně ochrne,
ať mu to pravé oko oslepne!“

Kapitola 12

Spása Jeruzaléma

^{Zech 12:1}Ortel slova Hospodinova nad Izraelem.

Hospodin, který prostírá nebesa, zakladatel země a tvůrce ducha v lidském nitru, praví:

^{Zech 12:2}Hle – učiním Jeruzalém číší, po níž se zapotácejí všechny národy v okolí. Jeruzalém totiž bude obléhán a stejně tak i Juda.

^{Zech 12:3}V onen den učiním Jeruzalém přetěžkým balvanem pro všechny národy. Všichni, kdo se jej budou snažit vzepřít, se těžce poraní. Proti Jeruzalému se totiž shromáždí všechny světové národy.

^{Zech 12:4}V onen den, praví Hospodin, raním každého koně tak, že se splaší, a jezdce na něm tak, že zešílí. S otevřenýma očima budu bdít nad domem Judy, ale všechny koně národů oslepím. ^{Zech 12:5}Vůdcové Judy si tehdy v srdci pomyslí: „Obyvatelé Jeruzaléma mají sílu v Hospodinu zástupů, svém Bohu!“

^{Zech 12:6}V onen den učiním vůdce Judy pánví s uhlíky mezi dřívím a hořící pochodní mezi snopy. Budou hltat vpravo vlevo všechny národy v okolí, ale Jeruzalém zůstane na svém místě netknutý. ^{Zech 12:7}Hospodin ovšem zachrání nejprve judské příbytky, aby sláva domu Davidova a sláva obyvatel Jeruzaléma nepřevýšila slávu Judy.

^{Zech 12:8}V onen den Hospodin zaštítí obyvatele Jeruzaléma, takže nejslabší mezi nimi bude v onen den jako David a dům Davidův bude jako Bůh, jako anděl Hospodinův jdoucí před nimi.

Pláč nad Probodeným

^{Zech 12:9}V onen den budu chtít zničit všechny národy, které přitáhly proti Jeruzalému. ^{Zech 12:10}Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma ale vyliji Ducha milosti a modliteb a tehdy pohlédnou na mě, jehož probodli. ^[1779] Budou ho oplakávat, jako se oplakává jediný syn; budou nad ním hořce truchlit, jako když umře prvorozený.

^{Zech 12:11}V onen den se Jeruzalémem bude rozléhat veliký pláč, jako byl pláč v Hadad-rimonu na pláni u Megida. ^{Zech 12:12}Země bude oplakávat rod za rodem, každý rod zvlášť: rod domu Davidova zvlášť a jejich ženy zvlášť; rod Nátanova domu zvlášť a jejich ženy zvlášť; ^{Zech 12:13}rod domu Levi zvlášť a jejich ženy zvlášť; rod domu Šimei zvlášť a jejich ženy zvlášť ^{Zech 12:14}i všechny ostatní rody každý zvlášť a jejich ženy zvlášť.

Kapitola 13

Očista od modlářství

^{Zech 13:1}V onen den vytryskne domu Davidovu a obyvatelům Jeruzaléma pramen k omytí hříchu a nečistot.

^{Zech 13:2}V onen den, praví Hospodin zástupů, odstraním ze země jména model, takže si na ně už nikdo nevzpomene; odstraním ze země také proroky a ducha nečistoty. ^{Zech 13:3}A kdyby pak ještě někdo prorokoval, řekne mu jeho otec i matka, jeho vlastní rodiče: „Teď zemřeš, protože jsi v Hospodinově jménu lhal!“ A vlastní rodiče, jeho otec s matkou, ho probodnou, protože prorokoval.

^{Zech 13:4}V onen den se proroci budou stydět každý za své prorocké vidění. Aby druhé oklamali, přestanou nosit pláště z kožešiny. ^{Zech 13:5}„Nejsem prorok,“ řekne takový, „jsem rolník. Od mládí obdělávám zemi jako nevolník.“ ^{Zech 13:6}A když se někdo zeptá: „A co ty jizvy, co máš na hrudi?“ ^[1780] odpoví: „To mě zbili doma ti, kdo mě milují!“

^{Zech 13:7}Vzhůru, meči, na mého pastýře,
na mého blízkého přítele!
praví Hospodin zástupů.
Bij pastýře, ať se stádo rozprchne!
Obrátím svou ruku na ty maličké!

^{Zech 13:8}V celé zemi, praví Hospodin, budou dvě třetiny vyhlazeny a pomřou, takže v ní zůstane jen třetina. ^{Zech 13:9}I tu třetinu ale zavedu do ohně. Přetavím je, jako se taví stříbro, protříbím je, jako se tříbí zlato. Budou vzývat mé jméno a já je vyslyším. Řeknu: „To je můj lid!“ a oni odpoví: „Náš Bůh je Hospodin!“ ^[1781]

Kapitola 14

Hospodinův den

^{Zech 14:1}Hle, přichází Hospodinův den! Tvůj majetek padne za kořist přímo ve tvých zdech. ^{Zech 14:2}Shromáždím totiž všechny národy, aby napadly Jeruzalém. Město bude dobyto, domy vypleněny, ženy znásilněny. Polovina města půjde do vyhnanství, zbytek lidu ale zůstane ve městě. ^{Zech 14:3}Tehdy Hospodin vytáhne a bude bojovat s těmi národy – tak, jak on bojuje v den bitvy!

^{Zech 14:4}V onen den stanou jeho nohy na Olivetské hoře, ležící východně před Jeruzalémem. Olivetská hora se tehdy rozdělí vedví, takže od východu na západ vznikne širé údolí; polovina hory ustoupí na sever a polovina na jih. ^{Zech 14:5}Tímto mým horským údolím budete moci utéci, neboť se potáhne až k Acalu. Budete utíkat, jako jste utíkali před zemětřesením za dnů judského krále Uziáše. ^[1782] A tehdy přijde Hospodin, můj Bůh, a všichni svatí s ním.

^{Zech 14:6}V onen den nebude horko ani chladná tma. ^{Zech 14:7}Bude to nebývalý den – jen Hospodin ho zná – kdy zmizí rozdíl mezi dnem a nocí, takže bude světlo i v čas večera.

^{Zech 14:8}V onen den potečou z Jeruzaléma živé vody, ^[1783] polovina k Mrtvému moři na východě a polovina ke Středozemnímu moři na západě. Potečou v létě tak jako v zimě. ^{Zech 14:9}A Hospodin bude králem vší země.

V onen den bude Hospodin jediný a jeho jméno jediné. ^{Zech 14:10}Celý kraj od Geby na severu až po Rimon jižně od Jeruzaléma se změní v pustou pláň. Jeruzalém však zůstane nepohnutelně stát a bude se tyčit od Benjamínské brány až tam, kde stávala stará brána, k bráně Nárožní a od věže Chananel až po Královské lisy. ^{Zech 14:11}Jeruzalém bude obydlen a už nikdy nepropadne klatbě; bude se v něm bydlet bezpečně.

^{Zech 14:12}A toto je rána, kterou Hospodin raní všechny národy, které bojovaly proti Jeruzalému: Maso jim shnije vestoje, oči jim shnijí v lebce a jazyk jim shnije v ústech! ^{Zech 14:13}V onen den mezi ně Hospodin pošle hrozný zmatek; jeden druhého chytí za ruce a obrátí ruce proti sobě navzájem. ^{Zech 14:14}(Také Juda bude bojovat v Jeruzalémě. Nashromáždí se bohatství všech národů v okolí, zlato, stříbro a šaty v nepřeberném množství.) ^{Zech 14:15}Stejná rána postihne i koně, mezky, velbloudy, osly i všechen dobytek v jejich táborech.

^{Zech 14:16}Všichni, kdo pozůstanou ze všech těch národů, které přitáhly proti Jeruzalému, pak budou každoročně putovat, aby se klaněli Králi, Hospodinu zástupů, a slavili Svátek stánků. ^{Zech 14:17}Pokud některý lid země nepůjde do Jeruzaléma klanět se Králi, Hospodinu zástupů, nedostane se jim déšť. ^{Zech 14:18}A když se na tu pouť nevydá lid Egypta, nebude pršet ani na ně. Takovou ranou Hospodin raní národy, které by neputovaly slavit Svátek stánků. ^{Zech 14:19}Takový bude trest Egypta a trest všech národů, které by neputovaly slavit Svátek stánků.

^{Zech 14:20}V onen den bude na koňských zvoncích nápis: SVATÝ HOSPODINU. ^[1784] Hrnce v Hospodinově chrámu budou stejně svaté jako obětní mísy před oltářem. ^{Zech 14:21}Právě tak i každý hrnec v Jeruzalémě a Judsku bude svatý Hospodinu zástupů. Všichni obětující budou přicházet, brát si je a vařit v nich.

V onen den už nebude v chrámu Hospodina zástupů nikdo kupčit!

Malachiáš

Kapitola 1

^{Mal 1:1}Ortel slova Hospodinova nad Izraelem skrze Malachiáše.

Miluji vás

^{Mal 1:2}Miluji vás, praví Hospodin.

„Jak nás miluješ?“ ptáte se.

Neměl snad Jákob bratra Ezaua? praví Hospodin. Jákoba jsem si zamiloval, ^{Mal 1:3}ale Ezaua jsem zavrhl. Hory jsem mu obrátil v pustinu a jeho dědictví jsem nechal pouštním šakalům. ^[1785]

^{Mal 1:4}Edom ^[1786] si může říci: „Byli jsme poraženi, ale znovu vystavíme trosky.“

Hospodin zástupů však praví: Jen ať si stavějí, já budu bořit! Bude se jim říkat „Země zkaženosti“ a „Lid, na nějž se Hospodin hněvá navěky“. ^{Mal 1:5}Uvidíte to na vlastní oči a tehdy řeknete: „Hospodin je veliký i mimo izraelské území!“

Pohrdáte mým jménem

^{Mal 1:6}Syn má v úctě svého otce a služebník svého pána. Jsem-li tedy otec, kde je úcta ke mně? Jsem-li Pán, kde je bázeň přede mnou? praví Hospodin zástupů vám, kněží, kteří pohrdáte mým jménem.

„Jak pohrdáme tvým jménem?“ ptáte se.

^{Mal 1:7}Tak, že na můj oltář přinášíte poskvrněný chléb.

„Jak tě poskvrňujeme?“ ptáte se.

Tak, že říkáte: „Na Hospodinově stole nezáleží.“ ^{Mal 1:8}Když k oběti přinášíte slepé zvíře, copak to není špatně? Když přinášíte chromé a churavé, copak to není špatně? Jen to zkus nabídnout svému vladaři, jestli se mu tím zalíbíš a zahrne tě přízní, praví Hospodin zástupů.

^{Mal 1:9}Jen si zkoušejte naklonit si Boha, aby se nad vámi slitoval – jenže s tímhle v rukách? Projeví svou přízeň komukoli z vás? praví Hospodin zástupů.

^{Mal 1:10}Kdyby tak někdo z vás zavřel vrata, aby se můj oltář darmo nezapaloval! Nelíbíte se mi, praví Hospodin zástupů; o oběti z vašich rukou nestojím! ^{Mal 1:11}Vždyť mé jméno je veliké mezi národy od východu slunce až na západ – tam všude budou mému jménu přinášet kadidlo a čisté oběti. Ano, mé jméno je veliké mezi národy, praví Hospodin zástupů.

^{Mal 1:12}Vy ho však znesvěcujete, když říkáte: „Stůl Páně je možné poskvrnit; na pokrmu na něm obětovaném nezáleží.“ ^{Mal 1:13}Říkáte také: „Proč se dřít!“ a frkáte své posměšky, praví Hospodin zástupů. Přinášíte ukradené, chromé a churavé kusy a nabízíte mi je za oběť – copak to mohu z vašich rukou přijmout? praví Hospodin.

^{Mal 1:14}Prokletý je pokrytec, který má ve stádu samce, slíbí ho Pánu, ale pak obětuje nějaký pochroumaný kus. ^[1787] Vždyť já jsem veliký Král, praví Hospodin zástupů, a mé jméno je obávané mezi národy!

Kapitola 2

Varování kněžím

^{Mal 2:1}Teď tedy, kněží, varování pro vás: ^{Mal 2:2}Jestliže neposlechnete a nerozhodnete se vzdávat čest mému jménu, praví Hospodin zástupů, sešlu na vás prokletí a prokleji i vaše žehnání. A už jsem je také proklel, protože jste si to nevzali k srdci.

^{Mal 2:3}Hle, potrestám vaše potomky a vám vmetu lejna do tváří, lejna vašich svátečních obětí, aby vás s nimi vynesli! ^{[1788]Mal 2:4}Tehdy poznáte, že jsem vám poslal toto varování, aby byla zachována má smlouva s Levim, praví Hospodin zástupů. ^{Mal 2:5}Má smlouva s ním byla smlouvou života a pokoje. Jemu jsem uložil, aby žil v bázni, a on mě ctil a před mým jménem se chvěl strachy. ^{Mal 2:6}V jeho ústech byl zákon pravdy, na rtech se mu neobjevilo žádné bezpráví. Žil se mnou v pokoji a v poctivosti a mnohé odvrátil od jejich vin.

^{Mal 2:7}Ano, rty kněze mají střežit poznání a z jeho úst se má čerpat poučení, neboť je poslem Hospodina zástupů. ^{Mal 2:8}Vy jste však z té cesty sešli a svým učením jste mnohé srazili! Porušili jste Leviho smlouvu, praví Hospodin zástupů. ^{Mal 2:9}Proto vás také vydám pohrdání a přede všemi lidmi vás ponížím, protože nedbáte na mé cesty a při výkladu zákona nejste nestranní.

Jste nevěrní

^{Mal 2:10}Nemáme všichni jednoho Otce? Nestvořil nás jeden Bůh? Proč tedy znesvěcujeme smlouvu svých otců, když jsme jedni druhým nevěrní?

^{Mal 2:11}Juda je nevěrný, v Izraeli a v Jeruzalémě se děje ohavnost: Juda poskvrňuje svatyni, kterou Hospodin miluje, a žení se s dcerou cizího boha. ^{[1789]Mal 2:12}Ať Hospodin vyhladí z Jákobových stanů každého, kdo to provádí, ať je to kdokoli – i kdyby Hospodinu zástupů přinášel oběti!

^{Mal 2:13}A provádíte ještě něco: Zaléváte Hospodinův oltář slzami, pláčete a naříkáte, že už si nevšímá vašich obětí, že už ho z vašich rukou netěší. ^{Mal 2:14}Ptáte se: „Proč?“ Protože Hospodin je svědkem mezi tebou a manželkou tvého mládí, které jsi nevěrný. Vždyť je to tvá společnice, tvá manželka podle smlouvy!

^{Mal 2:15}Neučinil dva jedním? ^[1790] Měl přece ducha nazbyt. Proč tedy jedním? Šlo mu o símě Boží. Chraňte se tedy, abyste nebyli nevěrní manželce svého mládí. ^{Mal 2:16}Nenávidím rozvod! praví Hospodin, Bůh Izraele. Nenávidím ho jako plášť potřísněný násilím, praví Hospodin zástupů. Chraňte se tedy a nebuďte nevěrní.

Unavujete Hospodina

^{Mal 2:17}Unavujete Hospodina svými řečmi.

„Jak ho unavujeme?“ ptáte se.

Tak, že říkáte: „Hospodinu se líbí kdejaký zločinec; takové má zřejmě v oblibě!“ Také se ptáte: „Kde je ten Bůh soudu?“

Kapitola 3

^{Mal 3:1}Hle, už posílám svého posla, aby připravil cestu přede mnou. Pak náhle přijde do svého chrámu Panovník, po němž se ptáte, a anděl smlouvy, po němž toužíte. Hle, už přichází, praví Hospodin zástupů.

^{Mal 3:2}Kdo ale snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se ukáže? Vždyť bude jako ohnivá výheň, jako louh běliče! ^{Mal 3:3}Usedne a jako tavič pročišťuje stříbro, tak pročistí syny Leviho. Přetaví je jako zlato a stříbro, takže budou Hospodinu přinášet oběti ve spravedlnosti. ^{Mal 3:4}Oběti Judy a Jeruzaléma se pak zalíbí Hospodinu tak jako za dávných dnů.

^{Mal 3:5}Přijdu k vám tedy, abych soudil, a rychle usvědčím čaroděje, cizoložníky, křivopřísežníky, utlačovatele nádeníků, vdov a sirotků i ty, kdo činí ústrky přistěhovalcům a nemají bázeň přede mnou, praví Hospodin zástupů.

Okrádáte mě

^{Mal 3:6}Já Hospodin se neměním – proto jste, synové Jákobovi, nebyli zničeni. ^{Mal 3:7}Už od dob svých otců jste se odvraceli od mých pravidel a nedodržovali jste je. Vraťte se ke mně a já se vrátím k vám, praví Hospodin zástupů. ^[1791]

„Jak se máme vrátit?“ ptáte se.

^{Mal 3:8}Smí snad člověk okrádat Boha? Vždyť vy mě okrádáte!

„Jak tě okrádáme?“ ptáte se.

Na desátcích a obětech! ^{Mal 3:9}Jste naprosto prokletí, že mě okrádáte, vy, celý národe! ^{Mal 3:10}Sneste všechny desátky do obilnice, ať je v mém chrámě co jíst. Jen mě v tom vyzkoušejte, praví Hospodin zástupů, zda vám nezotvírám nebeské průduchy a nevyliji na vás požehnání, že ho ani nepoberete. ^{Mal 3:11}Zastavím kvůli vám škůdce, aby vám neničil úrodu země, a také réva na vinici vám nezajde, praví Hospodin zástupů. ^{Mal 3:12}Všechny národy řeknou: „Blaze vám!“ a vaše země bude nádherná, praví Hospodin zástupů.

Urážíte mě

^{Mal 3:13}Hrozně mě urážíte, praví Hospodin.

„Jak tě urážíme?“ ptáte se.

^{Mal 3:14}Říkáte: „Sloužit Bohu je k ničemu! Co z toho máme, plnit jeho úkoly a chodit před Hospodinem zástupů jako truchlící? ^{Mal 3:15}Proto říkáme: Blaze nadutcům! Nejlépe se vede zločincům – pokoušejí Boha, ale trestu uniknou.“

^{Mal 3:16}Tehdy spolu rozmlouvali ctitelé Hospodina a Hospodin naslouchal a slyšel je. Byla před ním sepsána pamětní kniha ^[1792] o těch, kdo ctili Hospodina a jeho jméno měli na mysli.

^{Mal 3:17}Ti budou v den, který připravuji, mým zvláštním pokladem, praví Hospodin zástupů, a já k nim budu laskavý, jako je laskavý otec k synovi, který mu slouží. ^{Mal 3:18}Tehdy znovu uvidíte rozdíl mezi spravedlivým a ničemným; mezi tím, kdo slouží Bohu, a tím, kdo mu neslouží.

Hospodinův den

^{Mal 3:19}Hle, už přichází ten den planoucí jako pec! Všichni nadutci a všichni zločinci budou jako strniště a den, který přichází, je sežehne, praví Hospodin zástupů. Nezůstane z nich kořen ani ratolest!

^{Mal 3:20}Vám, ctitelům mého jména, však vyjde slunce spravedlnosti a v jeho paprscích bude uzdravení. Vyrazíte a budete dovádět jako telátka vypuštěná z maštale. ^{Mal 3:21}Tehdy podupete ničemné – budou pod vašima nohama jako popel v den, který připravuji, praví Hospodin zástupů.

^{Mal 3:22}Pamatujte na Zákon mého služebníka Mojžíše, na pravidla a ustanovení, jež jsem mu svěřil na Orébu pro celý Izrael.

^{Mal 3:23}Hle, ještě než přijde ten veliký a hrozný Hospodinův den, pošlu k vám proroka Eliáše, ^{Mal 3:24}aby obrátil srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych až přijdu, neranil zemi prokletím.

Tóbijáš

Kapitola 1

^{Tob 1:1}Toto je kniha příběhů Tobita, syna Tobielova, syna Ananielova, syna Aduelova, syna Gabaelova, syna Rafaelova z pokolení Asielova z kmene Neftalím. ^{Tob 1:2}Ten byl za dnů asyrského krále Šalman-assara ^[1793] odvlečen do zajetí z Tišby, ležící jižně od neftalímského Kedeše v horní Galileji, kousek západně nad Chacorem, severně od Peoru.

Spravedlivý Tobit

^{Tob 1:3}Já, Tobit, jsem po všechny dny svého života chodil po cestách pravdy a spravedlnosti. Svým bratřím a krajanům, kteří byli se mnou odvlečeni do Ninive v asyrské zemi, jsem rozdal mnoho almužen.

^{Tob 1:4}Když jsem ještě zamlada žil ve své vlasti, v izraelské zemi, celý kmen mého praotce Neftalíma odpadl od domu Davidova. ^[1794] Odvrátili se také od města Jeruzaléma, jež bylo z celého Izraele vyvoleno, aby tam všechny izraelské kmeny přinášely oběti. Právě tam byl postaven a posvěcen Chrám – Boží příbytek – pro všechna budoucí pokolení. ^{Tob 1:5}Všichni mí bratři ale spolu s celým domem našeho praotce Neftalíma obětovali na kdejakém galilejském pahorku onomu teleti, které postavil v Danu izraelský král Jeroboám. ^[1795]

^{Tob 1:6}Často jsem tak o svátcích býval jediný, kdo se podle věčného nařízení, závazného pro celý Izrael, vydával do Jeruzaléma. ^[1796] Odcházel jsem do Jeruzaléma s prvotinami úrody, s prvorozenými dobytčaty, s desátky z dobytka a s první vlnou svých ovcí, ^{Tob 1:7}abych je odevzdával kněžím, synům Áronovým, pro oltář. Levitům sloužícím v Jeruzalémě jsem dával desátek z obilí, vína a oleje i z granátových jablek, fíků a dalšího ovoce. ^[1797] Druhý desátek jsem po šest let ^[1798] směňoval na peníze, které jsem každoročně chodil utratit do Jeruzaléma. ^{[1799]Tob 1:8}Třetí desátek jsem pak dával sirotkům, vdovám a přistěhovalcům, kteří se připojili k synům Izraele. Každý třetí rok jsem jim ho přinášel a dělil se s nimi, abychom spolu jedli, jak je to nařízeno v zákoně Mojžíšově ^[1800] a jak to požadovala Debora, matka našeho otce Ananiela (můj otec totiž zemřel a zanechal mě jako sirotka).

^{Tob 1:9}Jakmile jsem dospěl, vzal jsem si ženu pocházející z našeho rodu. Zplodil jsem s ní syna a dal mu jméno Tobiáš.

Zajatcem v Ninive

^{Tob 1:10}Když pak přišlo zajetí, byl jsem odvlečen do Asýrie a dostal jsem se do Ninive. Všichni mí bratři a příbuzní jedli pohanské pokrmy, ^{Tob 1:11}ale já jsem si dával pozor, abych pohanské pokrmy nejedl. ^{[1801]Tob 1:12}A že jsem celou svou duší pamatoval na svého Boha, ^{Tob 1:13}dal mi Nejvyšší milost a vážnost u Šalman-assara, takže jsem se stal nákupčím všeho, co král potřeboval. ^{Tob 1:14}Až do jeho smrti jsem jezdíval do Médie a dovážel mu odtamtud zboží. Tehdy jsem si v médské zemi u svého příbuzného Gabaela, syna Gabriova, uložil měšce s penězi – nějakých deset talentů stříbra. ^{[1802]Tob 1:15}Když ale Šalman-assar zemřel a po něm začal kralovat jeho syn Senacherib, ^[1803] s cestami do Médie byl konec a už jsem se do Médie nedostal.

^{Tob 1:16}Za dnů Šalman-assara jsem svým bratřím a soukmenovcům rozdal mnoho almužen. ^{Tob 1:17}Hladovějícím jsem dával chleba a nahým šaty, a když jsem viděl, že někdo z mých krajanů zemřel a pohodili ho za hradbami Ninive, vždycky jsem ho pohřbil.

^{Tob 1:18}Pohřbil jsem také každého z těch, které dal popravit Senacherib. Když se totiž vrátil poražen z Judska, kde ho Král nebes potrestal za jeho rouhání, ^[1804] byl tak rozzuřen, že nechal pobít množství Izraelců. Já jsem však jejich těla tajně bral a pohřbíval. Když je pak Senacherib hledal, nemohl je najít. ^{Tob 1:19}Jeden z obyvatelů Ninive ale šel a udal mě králi, že jsem ty mrtvé pohřbil já. Když jsem se dozvěděl, že o mně král ví a že po mně pátrají, aby mě zabili, ve strachu jsem utekl a skryl se. ^{Tob 1:20}Zabavili mi veškerý majetek, všechno propadlo královské pokladně. Nezůstalo mi nic než má žena Anna a syn Tobiáš.

^{Tob 1:21}Ani ne po čtyřiceti dnech krále zavraždili dva z jeho synů a uprchli do hor Araratu. ^[1805] Na jeho místě začal kralovat jeho syn Esar-chadon. ^[1806] Ten ustanovil Achikara, syna mého bratra Anaela, vrchním pokladníkem svého království a svěřil mu veškerou zemskou správu. ^{Tob 1:22}Achikar se za mě přimluvil a já se mohl vrátit do Ninive. Achikar byl totiž vrchním královským číšníkem, strážcem pečeti, zemským správcem a pokladníkem už za asyrského krále Senacheriba a Esar-chadon mu tento úřad svěřil znovu. Byl to můj synovec, jeden z mých příbuzných. ^[1807]

Kapitola 2

Slavnost obrácená v truchlení

^{Tob 2:1}Za vlády krále Esar-chadona jsem se tedy vrátil domů a znovu se shledal se svou ženou Annou a synem Tobiášem. O našem svátku Letnic (což je Svátek týdnů)^[1808] mi pak vystrojili skvělou hostinu. Sedl jsem si k jídlu ^{Tob 2:2}za prostřený stůl s množstvím nachystaných pokrmů a řekl jsem svému synu Tobiášovi: „Chlapče, jdi a vyhledej mezi našimi bratry v ninivském zajetí nějakého chudáka, který má srdce oddané Hospodinu. Přiveď ho, ať jí spolu se mnou. Počkám tu zatím na tebe, chlapče, dokud nepřijdeš.“

^{Tob 2:3}Tobiáš se tedy vydal hledat nějakého chudáka z našich bratří. Když se vrátil, řekl: „Otče!“

„Ano, synu?“ odpověděl jsem.

Pokračoval tedy: „Otče, představ si, zrovna zavraždili jednoho z našich krajanů! Zardousili ho a nechali ležet na náměstí.“

^{Tob 2:4}Hned jsem vyskočil, hostinu tam nechal netknutou a odnesl to tělo z ulice. Uložil jsem ho do jednoho domku, abych ho po západu slunce pohřbil. ^{Tob 2:5}Když jsem se vrátil, omyl jsem se^[1809] a v zármutku pojedl trochu chleba. ^{Tob 2:6}Vzpomněl jsem si na slova proroka Ámose o Bet-elu:

„Vaše slavnosti se obrátí v truchlení
a všechny vaše písně v nářek,“^[1810]

a rozplakal jsem se.

^{Tob 2:7}Když slunce zapadlo, šel jsem vykopat hrob a tělo jsem pohřbil. ^{Tob 2:8}Sousedé se mi vysmívali. Říkali: „Už mu otrnulo! Přece po něm kvůli tomu už jednou pátrali a chtěli ho zabít, a to utekl. A podívejte, zas pohřbívá mrtvé!“

Zakalený zrak

^{Tob 2:9}Tu noc jsem se umyl a šel jsem spát na dvůr; lehl jsem si u zdi, a že bylo horko, nepřikryl jsem si tvář. ^{Tob 2:10}To jsem ale nevěděl, že na zdi nade mnou sedí vrabci. Jejich teplý trus mi napadal do očí a udělal se mi na nich jakýsi zákal. Chodil jsem k lékařům, aby mě vyléčili, ale čím více mastmi mě mazali, tím více mé oči pod tím zákalem slábly, až nakonec osleply úplně. Čtyři roky jsem vůbec neviděl. Všichni mí bratři se kvůli mně rmoutili a Achikar mě dva roky živil, než odjel do Elymaidy.

^{Tob 2:11}Má žena Anna v té době vydělávala domácími řemesly. ^{Tob 2:12}Posílala výrobky zákazníkům a oni jí za ně platili. Sedmého dne měsíce dystru^[1811] dokončila plátno a poslala je zákazníkům. Ti jí zaplatili plnou cenu a navíc ještě darovali kůzle pro rodinu. ^{Tob 2:13}Když za mnou přišla domů, kozlík začal mečet.

Hned jsem si ji zavolal. „Odkud je to kůzle?“ ptal jsem se. „Snad není kradené? Vrať ho majitelům – nesmíme přece jíst nic kradeného!“

^{Tob 2:14}„Přidali mi ho k ceně jako dárek,“ bránila se. Já jsem jí ale nevěřil. Opakoval jsem jí, ať ho vrátí majitelům, a velmi jsem se na ni kvůli tomu zlobil.

Jenže ona mi vyčítala: „Kde jsou teď tvoje almužny? Kde jsou ty tvé spravedlivé skutky? Teď je vidět, jaký doopravdy jsi!“

Kapitola 3

Tobitova modlitba

^{Tob 3:1}Hluboce jsem se zarmoutil, naříkal jsem a plakal a ve svém nářku jsem se začal modlit:

^{Tob 3:2}„Spravedlivý jsi, Hospodine,
a všechny tvé skutky jsou spravedlivé.
Všechny tvé cesty jsou milosrdenství a pravda –
ty soudíš svět.

^{Tob 3:3}Vzpomeň teď na mě, Hospodine,
a shlédni na mě.
Netrestej mě za mé hříchy a omyly,
jichž jsem se dopustil já i mí otcové.
Když proti tobě hřešili
^{Tob 3:4}a neposlouchali tvé příkazy,
vydal jsi nás loupení, zajetí a smrti,
až jsme se stali pořekadlem, nadávkou a posměškem
u všech národů, mezi které jsi nás rozptýlil. ^[1812]

^{Tob 3:5}Všechny tvé soudy jsou pravdivé,
za své hříchy si je zasloužím –
vždyť jsme neplnili tvá přikázání
a v pravdě před tebou jsme nežili.

^{Tob 3:6}Nalož teď se mnou, jak se ti zlíbí,
přikaž, ať jsem zbaven života;
ať zmizím z povrchu země
a obrátím se v prach!
Je pro mě lepší umřít nežli žít
a poslouchat lži a urážky,
které mě tolik rmoutily.
Přikaž, Hospodine, ať jsem zbaven toho trápení,
už mě propusť, Hospodine, tam do věčnosti
a neodvracej ode mne svou tvář.
Je pro mě lepší umřít nežli žít,
než zakoušet tolik trápení
a poslouchat ty urážky!“

Trápení a modlitba Sáry z Ekbatan

^{Tob 3:7}Téhož dne si shodou okolností také Sára, dcera Raguela z médských Ekbatan, musela vyslechnout urážky od jedné ze služek svého otce. ^{Tob 3:8}Byla totiž sedmkrát provdána za muže, ale zlý démon Asmodaj ^[1813] vždycky ženicha zabil, ještě než se s ní spojil jako s manželkou.

Ta služka jí řekla: „To ty jsi své muže zabila! Vždyť už jsi byla provdána za sedm mužů a nemáš jméno ani po jednom. ^{Tob 3:9}Proč jsi na nás tak přísná? Proto, že tví manželé zemřeli? Běž za nimi! Ať z tebe navěky nevidíme syna ani dceru!“

^{Tob 3:10}Sára se toho dne velmi zarmoutila. S pláčem vyšla nahoru do pokoje svého otce a chtěla se oběsit. Pak se ale vzpamatovala a řekla si: „Ještě by to vyčetli mému otci. Řekli by mu: ‚Měl jsi jedinou milovanou dceru, a ta se ti samým neštěstím oběsila!‘ Tak bych přivedla svého stařičkého otce zármutkem do hrobu. Než abych se oběsila, raději poprosím Hospodina, ať zemřu a už nikdy v životě nemusím poslouchat urážky.“

^{Tob 3:11}V tu chvíli rozepjala ruce směrem k oknu ^[1814] a modlila se:

„Požehnaný jsi, milosrdný Bože,
ať je tvé jméno požehnané navěky,
ať tě všechna tvá díla navždy velebí!

^{Tob 3:12}K tobě, Hospodine, teď obracím svou tvář,
k tobě své oči pozvedám.
^{Tob 3:13}Přikaž, ať zmizím ze země,
ať už neslyším ty urážky!

^{Tob 3:14}Ty víš, Panovníku, že jsem nevinná,
že jsem se s mužem nikdy neposkvrnila
^{Tob 3:15}a že jsem zde v zemi svého zajetí
nezneuctila své jméno ani jméno otcovo.
Jsem otcova jediná dcera
a jiné dítě nemá, aby po něm dědilo.
Ani bratra nemá, ani blízkého příbuzného,
abych se měla stát jeho manželkou. ^[1815]

Sedm mužů už mi zahynulo –
proč mám ještě žít?
A jestli mě, Hospodine, nechceš nechat umřít,
laskavě na mě pohlédni,
ať už neslyším ty urážky!“ ^[1816]

Rafael – Bůh uzdravuje

^{Tob 3:16}V tu chvíli byla modlitba obou dvou před Boží slávou vyslyšena ^{Tob 3:17}a byl poslán Rafael, aby oba uzdravil. ^[1817] Tobita měl zbavit zákalu na očích, aby znovu viděl světlo Boží, a Sáru, dceru Raguelovu, měl dát za ženu Tobitovu synu Tobiášovi a zbavit ji zlého démona Asmodaje. (Tobiáš měl na ni totiž větší právo než všichni, kteří si ji chtěli vzít.)

V tutéž chvíli se Tobit vrátil ze dvora do svého domu a Sára, dcera Raguelova, sestoupila z horního pokoje.

Kapitola 4

Tobitova závěť

^{Tob 4:1}Onoho dne si Tobit vzpomněl na peníze, které si uložil u Gabaela v médských Ragách, ^{Tob 4:2}a řekl si: „Modlil jsem se, ať zemřu. Měl bych ale před smrtí ještě zavolat svého syna Tobiáše a říci mu o těch penězích.“

^{Tob 4:3}Zavolal si tedy svého syna Tobiáše, a když za ním přišel, řekl mu: „Pohřbi mě, jak se patří. Matku cti ^[1818] a neopouštěj ji po všechny dny jejího života. Dělej jí radost a nikdy ji nezarmucuj. ^{Tob 4:4}Pamatuj, chlapče, co všechno jí hrozilo, když tě ještě nosila v lůně. Až umře, pohřbi ji vedle mě ve stejném hrobě.

^{Tob 4:5}Po všechny své dny pamatuj, chlapče, na Hospodina: nehřeš a nepřestupuj jeho přikázání. Po všechny dny svého života jednej spravedlivě a nevydávej se cestami nepravosti. ^{Tob 4:6}Vždyť ti, kteří se řídí pravdou, budou mít úspěch v tom, co dělají. ^[1819]

^{Tob 4:7}Všem, kteří jednají spravedlivě, dávej ze svého majetku almužny. A když dáváš almužnu, nebuď lakomý. Neodvracej svou tvář od žádného chudáka – Bůh pak jistě neodvrátí svou tvář od tebe. ^{Tob 4:8}Když máš nadbytek, dávej almužnu podle toho, a máš-li málo, neboj se dávat almužnu i z toho mála. ^{Tob 4:9}Ukládáš si tím výborný poklad pro den nouze, ^{[1820]Tob 4:10}neboť almužna vysvobozuje ze smrti a nenechá člověka vejít do temnot. ^{Tob 4:11}Pro všechny, kdo ji dávají, je almužna výborným darem před tváří Nejvyššího.

^{Tob 4:12}Dávej si, chlapče, pozor na veškeré smilstvo. Hlavně si vezmi manželku z rodu svých otců; neber si za ženu cizinku, která není z tvého otcovského kmene. Jsme přece synové proroků – Noe, Abraham, Izák a Jákob jsou od věků naši otcové. Pamatuj, chlapče, že ti všichni si brali manželky ze svého příbuzenstva. Byli pak požehnáni ve svých dětech a jejich potomstvo dostane zemi za dědictví. ^{[1821]Tob 4:13}Miluj své bratry, chlapče. Nepovyšuj se v srdci nad své příbuzné – nad syny a dcery svého lidu – tím, že by sis u nich nevybral manželku. Vždyť: ‚Povýšenost plodí zkázu a mnoho neklidu, lenost pak nedostatek a velkou chudobu. Lenost je totiž matkou hladu.‘ ^[1822]

^{Tob 4:14}Nikomu, kdo pro tebe bude pracovat, nezadržuj mzdu přes noc, ale vyplať mu ji hned. ^[1823] Budeš-li sloužit Bohu, dostaneš i ty svou odměnu.

Dávej si, chlapče, pozor při všem, co děláš, a chovej se vždy zdvořile.

^{Tob 4:15}Nikomu nedělej, co sám nemáš rád. ^[1824] Nepij víno tak, že by ses opil; ať tě na tvé cestě neprovází opilství. ^{Tob 4:16}O svůj chléb se rozděl s hladovým a své šaty dávej nahým. ^[1825] Čehokoli máš nadbytek, rozdej v almužnách. A když dáváš almužnu, neměj nepřející oko. ^{Tob 4:17}Nad hrobem spravedlivých nešetři chlebem, hříšníkům ale nedávej. ^[1826]

^{Tob 4:18}Od každého moudrého si nech poradit a žádnou užitečnou radou nepohrdej. ^{Tob 4:19}V každý čas dobrořeč Hospodinu Bohu a pros ho, ať se tvé cesty vyrovnají a všechny tvé počiny i záměry ať se podaří. Žádný národ si totiž sám neví rady, ale Hospodin jim dobře poradí.

Hospodin ponižuje, kohokoli chce, až do nejhlubšího pekla. Pamatuj tedy, chlapče, na tato přikázání, ať ti nevymizí ze srdce.“

Vyzvedni peníze

^{Tob 4:20}„A teď ti, chlapče, něco prozradím. V médských Ragách jsem si u Gabaela, syna Gabriova, uložil deset talentů stříbra. ^{[1827]Tob 4:21}Neboj se, chlapče, že jsme zchudli. Budeš-li ctít Boha, vyhýbat se každému hříchu a dělat, co se líbí Hospodinu, tvému Bohu, budeš mít veliké bohatství.“

Kapitola 5

^{Tob 5:1}Tobiáš na to tehdy svému otci Tobitovi řekl: „Otče, udělám všechno, cos mi nařídil. ^{Tob 5:2}Jak ale ty peníze od Gabaela vyzvednu? Vždyť mě nezná a ani já jeho. Čím se mu prokážu, aby mě poznal, uvěřil mi a peníze mi vydal? Navíc ani nevím, kudy se jde do Médie.“

^{Tob 5:3}Tobit na to svému synu Tobiášovi odpověděl: „Podepsali jsme jeden druhému potvrzení. Jedno z nich jsme roztrhli a každý si nechal polovinu; druhé jsem uložil k penězům. Představ si, už je to dvacet let, co jsem tam to stříbro uložil! Teď si, chlapče, najdi někoho spolehlivého, kdo půjde s tebou. Zaplatíme mu za celou dobu až do tvého návratu. Jen od Gabaela vyzvedni ty peníze.“

Spolehlivý průvodce

^{Tob 5:4}Tobiáš tedy šel hledat někoho, kdo by znal cestu a doprovodil ho do Médie. Jen co vyšel, narazil na anděla Rafaela, stojícího před ním (nevěděl ale, že je to Boží anděl). ^{Tob 5:5}„Odkud jsi, mládenče?“ zeptal se ho Tobiáš.

„Ze synů Izraele, z tvých bratří,“ odpověděl. „Hledám tady práci.“

„A znáš cestu do Médie?“ zeptal se Tobiáš.

^{Tob 5:6}„Jistě, byl jsem tam mnohokrát,“ on na to. „Všechny cesty znám velmi dobře. Do Médie jsem šel vícekrát a nocoval jsem u našeho bratra Gabaela, který bydlí v médských Ragách. Cesta z Ekbatan do Rag zabere dobré dva dny, protože leží v horách.“ ^[1828]

^{Tob 5:7}Tobiáš mu řekl: „Počkej na mě, mládenče. Dojdu o tom povědět otci. Potřebuji, abys šel se mnou. Zaplatím ti za to.“

^{Tob 5:8}„Dobře, počkám tu na tebe,“ odpověděl mu, „ale nezdržuj se.“

^{Tob 5:9}Tobiáš to tedy šel povědět svému otci Tobitovi: „Právě jsem někoho našel. Je z našich bratří, ze synů Izraele.“

„Tak mi ho zavolej!“ odpověděl otec. „Ať zjistím, z jakého je rodu a kmene a zda je dost spolehlivý, aby mohl jít s tebou, chlapče.“

^{Tob 5:10}Tobiáš vyšel ven a zavolal ho. Řekl mu: „Otec tě volá, mládenče.“

Rafael s ním tedy šel dovnitř. Tobit ho hned pozdravil a on mu odpověděl: „Přeji mnoho štěstí.“

„Jaké já mám ještě štěstí?“ opáčil Tobit. „Jsem slepý na oči. Nevidím nebeské světlo. Vězím ve tmě jako mrtví, kteří už nikdy světlo nespatří. Jsem mrtvý zaživa! Lidský hlas slyším, ale nikoho nevidím.“

„Hlavu vzhůru,“ odpověděl Rafael. „Bůh tě brzy uzdraví, hlavu vzhůru.“

Tobit mu řekl: „Můj syn Tobiáš se chce vydat do Médie. Mohl bys jít s ním a dělat mu průvodce? Zaplatím ti za to, bratře.“

„Můžu s ním jít,“ odpověděl. „Znám všechny cesty. Šel jsem do Médie mnohokrát, prošel jsem všechny její hory i roviny a znám tam všechny cesty.“

^{Tob 5:11}Tobit se ještě zeptal: „Bratře, a z jaké jsi rodiny? Ze kterého kmene? Pověz mi to, bratře.“

^{Tob 5:12}„Na co potřebuješ znát můj kmen?“ odpověděl Rafael.

„Chci znát pravdu. Čí jsi, bratře? Jak se jmenuješ?“ naléhal Tobit.

^{Tob 5:13}Řekl mu tedy: „Jsem Azariáš, syn velikého Ananiáše z tvých bratří.“ ^[1829]

^{Tob 5:14}„Buď zdráv, bratře, vítej!“ odpověděl Tobit. „A nezlob se na mě, že jsem chtěl poznat pravdu o tvé rodině. Jsi bratr a jsi z dobrého a ušlechtilého pokolení. Znal jsem Ananiáše a Nátana, ty dva syny velikého Šemaiáše. Chodívali spolu se mnou do Jeruzaléma, se mnou se tam klaněli a nesešli z cesty. Tví bratři jsou dobří lidé. Jsi z dobrého rodu. Srdečně vítej!“ ^{Tob 5:15}Pak ještě dodal: „Zaplatím ti drachmu na den a také na výdaje ti dám stejně jako svému synovi. ^{Tob 5:16}Jdi s mým synem, a ještě ti pak ke mzdě něco přidám.“

^{Tob 5:17}„Půjdu s ním,“ odpověděl Rafael. „A neboj se, dojdeme tam ve zdraví a ve zdraví se ti vrátíme, protože cesta je bezpečná.“

„Buď požehnán, bratře!“ řekl mu Tobit.

Pak zavolal svého syna a řekl mu: „Chlapče, připrav si věci na cestu a běž se svým bratrem. Bůh, který je v nebesích, kéž vás cestou ochrání a ve zdraví vás přivede zpátky ke mně. Jeho anděl kéž vás provází svou ochranou, chlapče.“

Tobiáš vyšel ven, a než se vydal na cestu, políbil otce i matku. „Šťastnou cestu,“ řekl mu Tobit.

^{Tob 5:18}Jeho matka se rozplakala. „Proč jsi mé dítě poslal pryč?“ vyčítala Tobitovi. „Copak není naší oporou? Copak není stále s námi? ^{Tob 5:19}Peníze, peníze – copak je to smetí cennější než náš syn? ^{Tob 5:20}Stačí nám živobytí, jaké nám Hospodin dopřál!“

^{Tob 5:21}„Nedělej si starosti,“ řekl jí Tobit. „Náš chlapec ve zdraví odejde a ve zdraví se nám vrátí. Sama ho uvidíš v den, kdy se ti ve zdraví vrátí. ^{Tob 5:22}Nedělej si starosti, neboj se o něj, ženo. ^[1830] Půjde s ním dobrý anděl a jeho cesta se zdaří. Vrátí se ve zdraví.“

^{Tob 5:23}A tak přestala plakat.

Kapitola 6

Ryba z řeky Tigris

^{Tob 6:1}Chlapec se vydal na cestu a anděl s ním. Odešel s ním také jeho pes a doprovázel je. Šli spolu, až je zastihla první noc, a utábořili se u řeky Tigris. ^{Tob 6:2}Chlapec si šel opláchnout nohy v řece, když vtom z vody vyskočila veliká ryba a chtěla mu ukousnout nohu. Chlapec začal křičet, ^{Tob 6:3}ale anděl na něj zavolal: „Chyť ji a drž pevně!“ Chlapec rybu přemohl a vynesl na břeh. ^{Tob 6:4}„Vyvrhni ji,“ řekl mu anděl. „Vyndej žluč, srdce a játra a schovej si je. Ostatní vnitřnosti vyhoď. Její žluč, srdce a játra se dají použít jako lék.“ ^{Tob 6:5}Chlapec tedy rybu vyvrhl a vyndal žluč, srdce a játra. Kus ryby pak upekl a snědl a kus si nasolil a schoval.

^{Tob 6:6}Pak šli oba spolu dál. Když už byli blízko Médie, ^{Tob 6:7}chlapec se anděla zeptal: „Bratře Azariáši, co to má být za lék, to rybí srdce, játra a žluč?“

^{Tob 6:8}Odpověděl: „Srdce a játra té ryby nech doutnat před mužem nebo ženou, které trápí démon nebo zlý duch, a všechno to trápení zmizí a už se nikdy nevrátí. ^{Tob 6:9}A ta žluč, tou se člověku potřou oči, když se mu na nich vytvoří zákal. Pak se na ty zakalené oči dýchne, a budou zdravé.“

Dnes v noci se oženíš

^{Tob 6:10}Tak přišli do Médie. Když se blížili k Ekbatanům, ^{Tob 6:11}Rafael chlapce oslovil: „Bratře Tobiáši.“

„Copak?“ odpověděl.

„Dnes v noci musíme zůstat u Raguela,“ řekl mu. „Ten člověk je tvůj příbuzný a má dceru jménem Sára. ^{Tob 6:12}Žádného mužského dědice nemá, ani jinou dceru kromě Sáry. Ty jsi její nejbližší příbuzný, a tak máš přednost přede všemi muži, aby sis ji vzal a právoplatně zdědil majetek jejího otce. ^[1831] Ta dívka je navíc rozumná, statečná a velmi krásná a její otec je dobrý člověk.“ ^{Tob 6:13}Rafael pokračoval: „Máš právo si ji vzít. Poslechni mě, bratře. Dnes v noci o ní promluvím s jejím otcem, aby ti ji dal za nevěstu. Až se vrátíme z Rag, vystrojíme jí svatbu. Jsem si jist, že ti ji Raguel nemůže odepřít ani ji zaslíbit jinému. Jinak podle ustanovení Knihy Mojžíšovy propadne smrti; ^[1832] ví přece, že jeho dcera má právoplatně připadnout tobě a nikomu jinému. Takže mě poslechni, bratře. Dnes v noci si s ním o té dívce promluvíme a zasnoubíme ti ji. Až se pak budeme vracet z Rag, vezmeme ji s sebou a odvedeme ji do tvého domu.“

^{Tob 6:14}Tobiáš ale Rafaelovi namítl: „Bratře Azariáši, slyšel jsem, že už byla vdaná sedmkrát. Každý z těch mužů prý zemřel o svatební noci, jakmile k ní vešel do ložnice! Slyšel jsem, že je zabil nějaký démon, ^{Tob 6:15}a tak se bojím. Jí prý neublíží, ale kdo by se k ní chtěl přiblížit, toho zabije. Jsem jediný syn svého otce. Kdybych umřel, přivedl bych svého otce i matku samým zármutkem do hrobu. A jiného syna nemají, aby je pohřbil.“

^{Tob 6:16}Rafael mu na to řekl: „Copak si nepamatuješ, co ti otec přikázal? Máš si vzít ženu z příbuzenstva svého otce! ^[1833] Takže mě poslechni, bratře. S tím démonem si nedělej starosti a vezmi si ji. Jsem si jist, že ji dnes v noci dostaneš za ženu. ^{Tob 6:17}Až vejdeš do nevěstiny ložnice, vezmi trochu jater a srdce té ryby a polož to na žhavý popel v kadidelnici. Jakmile démon ucítí vůni, která z toho vzejde, uteče a nikdy v životě už se u ní neukáže. ^{Tob 6:18}A až půjdete spolu spát, oba nejdříve vstaňte a pomodlete se; proste Pána nebes o jeho milosrdenství a spásu. A neboj se, vždyť je ti souzena od věků. Ty ji zachráníš a s tebou odejde. Určitě s ní budeš mít děti a budou pro tebe jako bratři. Tak si nedělej starosti.“

^{Tob 6:19}Když Tobiáš uslyšel Rafaelova slova a dozvěděl se, že je Sára jeho příbuzná z otcovy strany, velice se do ní zamiloval a v srdci k ní přilnul.

Kapitola 7

Setkání s Raguelem

^{Tob 7:1}Když dorazili do Ekbatan, Tobiáš Rafaela požádal: „Bratře Azariáši, zaveď mě rovnou k našemu bratru Raguelovi.“ A tak ho zavedl k Raguelovu domu.

Zastihli Raguela, jak sedí u vchodu do dvora, a hned ho pozdravili. Odpověděl jim: „Srdečně vás zdravím, bratři. Vítejte a buďte zdrávi!“ Pak je uvedl dovnitř ^{Tob 7:2}a své ženě Edně řekl: „Ten mladík vypadá úplně jako bratr Tobit.“

^{Tob 7:3}Edna se jich tedy zeptala: „Odkud jste, bratři?“

„Ze synů Neftalíma odvlečených do Ninive,“ odpověděli.

^{Tob 7:4}„A neznáte našeho bratra Tobita?“ ona na to.

„Toho známe,“ řekli jí.

^{Tob 7:5}„A jak se mu daří?“ zeptala se.

„Je živ a zdráv,“ odpověděli, načež Tobiáš dodal: „Je to můj otec.“

^{Tob 7:6}Raguel vyskočil a začal ho líbat. Plakal a říkal mu: „Buď požehnán, chlapče! Máš dobrého a ušlechtilého otce. Je to hrozné, že takový spravedlivý a štědrý člověk oslepl!“ Objímal svého bratra Tobiáše a plakal. ^{Tob 7:7}Také jeho žena Edna kvůli němu plakala, stejně jako jejich dcera Sára. ^{Tob 7:8}Raguel pak porazil berana ze svého stáda a štědře je pohostil.

Manželská smlouva

^{Tob 7:9}Vykoupali se, umyli, a jen co usedli k jídlu, Tobiáš Rafaela vyzval: „Bratře Azariáši, řekni Raguelovi, ať mi dá mou sestru Sáru za ženu.“

^{Tob 7:10}Raguel to uslyšel a řekl chlapci: „Jez, pij a užij si dnešní noc. Nikdo kromě tebe, bratře, nemá právo si mou dceru Sáru vzít. Jinému muži ji ani dát nesmím, protože ty jsi můj nejbližší příbuzný. ^[1834] Teď ti ale povím čistou pravdu, chlapče. ^{Tob 7:11}Už jsem ji dal sedmi mužům ze svého příbuzenstva, a každý z nich zemřel v tu noc, kdy k ní vešel. Teď tedy, chlapče, jez a pij. Hospodin se o vás postará.“

^{Tob 7:12}Tobiáš ale řekl: „Nic takového. Nebudu už jíst ani pít, dokud mou věc nerozhodneš.“

„Tak dobrá,“ odpověděl Raguel. „Podle ustanovení Knihy Mojžíšovy je tvá. Samo Nebe rozhodlo, že ji dostaneš. Vezmi si svou sestru za ženu. Od teď budete svoji jako bratr a sestra; ode dneška navěky je tvá. Pán nebes kéž vás zdárně provede touto nocí, chlapče, a daruje vám milosrdenství a pokoj.“

^{Tob 7:13}Raguel pak zavolal svou dceru Sáru. Když za ním přišla, vzal ji za ruku a předal ji Tobiášovi se slovy: „Vezmi si ji. Podle zákona a podle ustanovení zapsaného v Knize Mojžíšově ti ji dávám za ženu. Přijmi ji a odveď ve zdraví ke svému otci. Bůh nebes kéž vás provází pokojem.“ ^{Tob 7:14}Potom zavolal její matku a řekl jí, ať přinese svitek. Na něj napsal manželskou smlouvu, že mu ji podle ustanovení Mojžíšova zákona dává za ženu, a dali se do jídla a pití.

^{Tob 7:15}Raguel pak zavolal svou ženu Ednu a řekl jí: „Ženo, ^[1835] připrav druhou ložnici a odveď tam Sáru.“ ^{Tob 7:16}A tak šla, ustlala v druhé ložnici, jak jí řekl, a odvedla ji tam. Rozplakala se nad ní, ale pak si utřela slzy a řekla jí: ^{Tob 7:17}„Hlavu vzhůru, dcero. Pán nebes kéž promění tvůj žal v radost. Hlavu vzhůru, dcero.“ Pak vyšla ven.

Kapitola 8

Svatební noc

^{Tob 8:1}Když dojedli a dopili, chtěli už jít spát. Doprovodili tedy mladíka a zavedli ho do ložnice. ^{Tob 8:2}Tobiáš si vzpomněl na Rafaelova slova a vyndal z měšce, který měl u sebe, játra a srdce té ryby a položil je na žhavý popel v kadidelnici. ^{Tob 8:3}Vůně z té ryby démona zapudila, takže uprchl až někam do horního Egypta. Rafael vyrazil za ním a hned ho spoutal na rukou a nohou a uvěznil ho tam.

^{Tob 8:4}Když rodiče odešli a zavřeli dveře od pokoje, Tobiáš vstal z lůžka a řekl Sáře: „Vstaň, sestro, pomodlíme se. Poprosíme našeho Pána o milosrdenství a spásu.“ ^{Tob 8:5}Vstala tedy a začali se modlit a prosit, aby se jim dostalo spásy. Tobiáš začal:

„Požehnaný jsi, Bože našich otců,
a požehnané tvé jméno po všechny věky věků.
Ať tě velebí nebesa
a celé tvé stvoření po všechny věky!

^{Tob 8:6}Ty jsi stvořil Adama
a stvořil jsi jeho ženu Evu,
jeho pomoc a oporu,
a z těch dvou vzešel lidský rod.
Ty jsi řekl: ‚Není dobré, aby byl člověk sám,
stvořme mu pomoc jemu podobnou.‘ ^[1836]

^{Tob 8:7}Já si teď tuto svou sestru neberu pro chtíč,
ale z ryzích pohnutek.
Smiluj se proto nade mnou i nad ní,
ať se dožijeme stáří společně.“

^{Tob 8:8}Pak oba řekli: „Amen, amen“ ^{Tob 8:9}a tu noc šli spát.

Hrob a hostina

^{Tob 8:10}Raguel ale vstal, zavolal si své služebníky a šli vykopat hrob. Řekl si totiž: „Co kdyby zemřel. Čekal by nás posměch a urážky!“ ^{Tob 8:11}Když hrob konečně vykopali, Raguel se vrátil domů a zavolal svou ženu. ^{Tob 8:12}„Pošli jednu ze služek, ať se jde podívat, jestli Tobiáš žije,“ řekl jí. „Jestli umřel, pohřbíme ho, ať se to nikdo nedozví.“

^{Tob 8:13}Poslali služku, rozsvítili lampu a otevřeli dveře. Služka vešla dovnitř a našla je, jak tam spolu leží a spí. ^{Tob 8:14}Pak vyšla ven a pověděla jim, že mladík žije a nic zlého se nestalo. ^{Tob 8:15}Raguel začal velebit ^[1837] Boha nebes:

„Požehnaný jsi, Bože, vším ryzím požehnáním,
ať tě všichni velebí po všechny věky!
^{Tob 8:16}Požehnaný jsi, že jsi mě potěšil –
že se nestalo, čeho jsem se bál,
ale zachoval ses k nám
podle svého velikého milosrdenství.
^{Tob 8:17}Požehnaný jsi, že ses smiloval
nad těmi dvěma jedináčky.
Daruj jim, Hospodine, milosrdenství a spásu
a dej, ať svůj život dožijí v radosti a milosrdenství.“

^{Tob 8:18}Pak řekl svým služebníkům, ať zasypou hrob, než začne svítat. ^{Tob 8:19}Ženě řekl, ať napeče hodně chleba. Došel ke stádu, přivedl dva býky a čtyři berany a nechal je porazit. Tak začali připravovat hostinu. ^{Tob 8:20}Pak zavolal Tobiáše a řekl mu: „Rozhodně teď odsud čtrnáct dní nikam nepůjdeš. ^[1838] Zůstaneš tady u mě a budeš jíst a pít a těšit mou dceru, která si toho tolik vytrpěla. ^{Tob 8:21}Potom si vezmi polovinu všeho mého majetku a vrať se ve zdraví ke svému otci. Druhá polovina vám připadne, až se ženou oba umřeme. Hlavu vzhůru, chlapče. Já jsem tvůj otec a Edna tvá matka; od teď jsme navždy při tobě a tvé sestře. Hlavu vzhůru, chlapče.“

Kapitola 9

Setkání s Gabaelem

^{Tob 9:1}Tobiáš potom zavolal Rafaela a řekl mu: ^{Tob 9:2}„Bratře Azariáši, vezmi s sebou čtyři služebníky a dva velbloudy a pokračuj do Rag. Dojdi ke Gabaelovi, předlož mu úpis ^[1839] a vyzvedni ty peníze. Potom Gabaela vezmi s sebou na svatbu. ^{Tob 9:3}Víš přece, že otec bude počítat dny, a pokud se i jediný den zdržím, velmi ho zarmoutím. ^{Tob 9:4}Sám jsi viděl, jak mě Raguel zapřísahal. Nemůžu tu přísahu porušit.“

^{Tob 9:5}Rafael se tedy vypravil se čtyřmi služebníky a dvěma velbloudy do médských Rag ke Gabaelovi, kde zůstali přes noc. Rafael mu předložil úpis a řekl mu, že Tobitův syn Tobiáš se oženil a zve ho na svatbu. Gabael vstal, odpočítal mu zapečetěné měšce a společně je zkontrolovali.

^{Tob 9:6}Časně ráno se spolu vydali na svatbu, a když dorazili do Raguelova domu, zastihli Tobiáše u stolu. Tobiáš vyskočil, aby Gabaela pozdravil, a ten mu s pláčem požehnal: „Dobrý a ušlechtilý muži, synu muže dobrého a ušlechtilého, spravedlivého a milosrdného, kéž ti Hospodin dá nebeské požehnání, i tvé ženě, tvému otci a matce tvé ženy. Chvála Bohu, že jsem v tobě mohl uvidět podobu svého bratrance Tobita!“

Kapitola 10

Můj chlapec zahynul!

^{Tob 10:1}Tobit zatím den co den počítal, za kolik dní Tobiáš dojde tam a zase zpět. Když ty dny uplynuly a jeho syn se stále nevracel, ^{Tob 10:2}řekl si: „Co ho tam jen zdržuje? Snad Gabael neumřel, takže mu ty peníze nemá kdo dát.“ ^{Tob 10:3}A začal se rmoutit.

^{Tob 10:4}Jeho žena Anna si říkala: „Můj chlapec zahynul, už není mezi živými,“ a začala svého syna oplakávat. Naříkala: ^{Tob 10:5}„Běda mi, chlapče, světlo mých očí, že jsem tě nechala odejít!“

^{Tob 10:6}Tobit jí odpovídal: „Tiše, ženo. ^[1840] Nedělej si starosti, určitě je v pořádku, jen tam narazili na nějaké potíže. Ten muž, který šel s ním, je spolehlivý, je to jeden z našich bratří. Nermuť se kvůli Tobiášovi, ženo, ^[1841] hned tu bude.“

^{Tob 10:7}Ona mu však řekla: „Ty buď tiše! Nech mě být a nelži mi! Můj chlapec zahynul.“ Každé ráno ho běžela vyhlížet k cestě, kterou její syn odešel, a nikdo ji nemohl přesvědčit. Vracela se až po západu slunce a celou noc vůbec nespala, jen naříkala a plakala.

Rozloučení s Raguelem

^{Tob 10:8}Mezitím uplynulo čtrnáct dní svatební hostiny, kterou se Raguel zavázal pro svou dceru vystrojit. ^[1842] Tobiáš za ním přišel a žádal ho: „Dovol mi odejít. Jsem si jist, že můj otec a matka už ani nevěří, že mě ještě uvidí. Prosím tě teď, otče, pusť mě, ať se mohu vrátit ke svému otci. Už jsem ti přece vysvětlil, v jakém stavu jsem ho nechal.“

^{Tob 10:9}„Jen zůstaň, chlapče,“ odpověděl Raguel Tobiášovi, „zůstaň se mnou. Vyšlu za tvým otcem Tobitem posly, aby mu o tobě dali zprávu.“

„To rozhodně ne,“ řekl on na to. „Prosím tě, dovol mi odsud odejít k mému otci.“

^{Tob 10:10}Raguel tedy vstal a předal Tobiášovi jeho ženu Sáru a polovinu veškerého svého majetku – otroky a otrokyně, skot i ovce, osly i velbloudy, šatstvo, peníze i nádobí – ^{Tob 10:11}a tak je propustil. Na rozloučenou Tobiáše objal a řekl mu: „Buď zdráv, chlapče, šťastnou cestu. Pán nebes kéž provází tebe i tvou ženu Sáru. Kéž ještě než umřu, uvidím vaše děti.“

^{Tob 10:12}Pak řekl své dceři Sáře: „Cti svého tchána a tchyni, dcero. ^[1843] I oni jsou od teď tví rodiče, tak jako my, kteří jsme tě zplodili. Jdi v pokoji, dcero. Kéž o tobě slyším dobré zprávy, dokud budu živ.“ Tak se s nimi rozloučil a propustil je.

^{Tob 10:13}Edna Tobiášovi řekla: „Synu a milovaný bratře, kéž tě Hospodin ještě za mého života přivede zpět. Kéž ještě než umřu, uvidím děti, které budeš mít s mou dcerou Sárou. Svěřuji ti před Hospodinem svou dceru do opatrování. Nikdy v celém svém životě ji nezarmucuj. Jdi v pokoji, chlapče. Od teď budu tvou matkou a Sára tvou ženou ^[1844]. Kéž se nám všem společně daří po všechny dny našeho života.“ Pak je oba políbila na rozloučenou a propustila je.

^{Tob 10:14}Tobiáš odešel od Raguela spokojeně a radostně a velebil Pána nebe i země a Krále vesmíru, že dal jeho cestě zdar. S Raguelem a jeho ženou Ednou se rozžehnal slovy: „Kéž je mi dáno, abych vás ctil jako rodiče po všechny dny vašeho života.“ ^[1845]

Kapitola 11

Tobitovo uzdravení

^{Tob 11:1}Když už byli skoro u Kaserinu, který leží poblíž Ninive, řekl Rafael: ^{Tob 11:2}„Víš, v jakém stavu jsme opustili tvého otce. ^{Tob 11:3}Pospěšme si napřed a připravme dům, než dorazí tvá žena s ostatními.“ ^{Tob 11:4}Vyrazili tedy spolu a Rafael mu připomněl: „Měj připravenou tu žluč.“ A vzadu za ním a Tobiášem běžel pes.

^{Tob 11:5}Anna seděla u cesty, kterou její syn odešel, a vyhlížela ho. ^{Tob 11:6}Jakmile ho zahlédla přicházet, řekla jeho otci: „Podívej se, přichází tvůj syn i ten muž, který šel s ním!“

^{Tob 11:7}(Ještě než Tobiáš došel ke svému otci, Rafael mu řekl: „Vím, že se jeho oči otevřou. ^{Tob 11:8}Vetři mu žluč té ryby do očí, lék zabere a odstraní mu z očí zákal. Tvůj otec znovu prohlédne a uvidí světlo.“)

^{Tob 11:9}Anna se rozběhla a padla svému synovi kolem krku. „Zase tě vidím, chlapče! Teď už můžu umřít,“ řekla mu s pláčem. ^{Tob 11:10}Tobit zatím vstal a klopýtavě vyšel ze vrat dvora. ^{Tob 11:11}Tobiáš k němu přistoupil, žluč té ryby v ruce, dýchl mu na oči, objal ho a řekl: „Hlavu vzhůru, otče.“ Potom použil lék. Nanesl mu ho ^{Tob 11:12}na oči a oběma rukama mu pak směrem od koutků zákal odstranil. ^{Tob 11:13}Tobit mu padl kolem krku a zavzlykal: „Zase tě vidím, chlapče, světlo mých očí!“ ^{Tob 11:14}Potom řekl:

„Požehnán buď Bůh,
požehnáno jeho veliké jméno
a požehnáni všichni jeho svatí andělé!
Kéž se jeho veliké jméno na nás projeví
a všichni andělé ať jsou požehnáni navždy, navěky.
Ano, potrestal mě,
ale nyní zase vidím svého syna Tobiáše.“

^{Tob 11:15}Tobiáš šel radostně dovnitř a z plných plic velebil Boha. Vyprávěl svému otci, jak se jeho cesta vydařila – že přinesl ty peníze a také že dostal za ženu Raguelovu dceru Sáru, a ta že už přichází a už je skoro u ninivské brány.

^{Tob 11:16}Tobit vyrazil své snaše k ninivské bráně naproti a cestou radostně velebil Boha. Když ho uviděli lidé v Ninive, jak jde sám a vykračuje si v plné síle, aniž by ho kdo vedl za ruku, žasli. Tobit před nimi vzdával díky Bohu, že se nad ním smiloval a otevřel mu oči. ^{Tob 11:17}Když přišel až k Sáře, ženě svého syna Tobiáše, požehnal jí: „Srdečně vítej, dcero. Požehnán buď tvůj Bůh, který tě k nám přivedl, dcero. Požehnán buď tvůj otec, požehnán buď můj syn Tobiáš, požehnána buď ty, dcero. Srdečně vítej ve svém domě, dcero – pojď dál s požehnáním a s radostí!“

^{Tob 11:18}Toho dne se radovali všichni Židé v Ninive. ^{Tob 11:19}Také Achikar a jeho synovec Nádab ^[1846] se přišli radovat s Tobitem. ^[1847]

Kapitola 12

Štědrá odměna

^{Tob 12:1}Když svatební veselí skončilo, Tobit zavolal svého syna Tobiáše a řekl mu: „Chlapče, nezapomeň zaplatit tomu muži, který šel s tebou, a ještě mu ke mzdě něco přidej.“ ^[1848]

^{Tob 12:2}On se ho zeptal: „Kolik mu mám zaplatit, otče? Nelitoval bych dát mu polovinu majetku, který se mnou přinesl. ^{Tob 12:3}Přivedl mě zpátky ve zdraví, mou ženu vyléčil, přinesl se mnou ty peníze, vyléčil i tebe – jak mu za to vůbec můžu zaplatit?“

^{Tob 12:4}„Máš pravdu, chlapče,“ odpověděl mu Tobit, „zaslouží si polovinu všeho, co přinesl.“

^{Tob 12:5}Tobiáš tedy zavolal Rafaela a řekl mu: „Přijmi jako mzdu polovinu všeho, co jsi přinesl, a jdi ve zdraví.“

^{Tob 12:6}Tehdy si je Rafael vzal oba stranou. „Velebte Boha,“ řekl jim. „Hlásejte přede všemi živými, jaké dobrodiní vám prokázal, ať je velebeno a chváleno jeho jméno. Všem lidem s úctou oznamujte Boží slova a neváhejte mu děkovat. ^{Tob 12:7}Královo tajemství je správné tajit, ale skutky Boží je třeba s úctou odhalovat a zvěstovat.

Konejte dobro, a zlo vás nepotká. ^{Tob 12:8}Dobro je opravdová modlitba ^[1849] a spravedlivá almužna, spíše než nespravedlivé bohatství. Dávat almužnu je lepší než hromadit zlato. ^{Tob 12:9}Almužna vysvobozuje ze smrti a smývá každý hřích. ^[1850] Ti, kdo dávají almužnu, se nasytí dlouhým životem. ^{Tob 12:10}Ti, kdo páchají hřích a bezpráví, jsou sami proti sobě.“

Já jsem Rafael

^{Tob 12:11}„Teď vám povím celou pravdu a nic vám nezatajím. Jak už jsem vám řekl, královo tajemství je správné zatajit, ale skutky Boží je třeba slavně odhalovat. ^{Tob 12:12}Takže když ses, Tobite, modlil – a také Sára – já jsem vaši modlitbu připomínal před Hospodinovou slávou. Stejně tak, když jsi pohřbíval mrtvé. ^{Tob 12:13}A když jsi neváhal vstát a zanechat hostiny a šel jsi pohřbít toho mrtvého, ^[1851] tehdy jsem byl za tebou poslán, abych tě podrobil zkoušce. ^{Tob 12:14}Zároveň mě Bůh poslal, abych tě uzdravil – a také tvou snachu Sáru. ^{[1852]Tob 12:15}Já jsem Rafael, jeden ze sedmi andělů, kteří stojí před Hospodinem a vcházejí před jeho slávu!“

^{Tob 12:16}Oba se vyděsili a s bázní padli na tvář. ^{Tob 12:17}On jim však řekl: „Nebojte se, pokoj vám. Velebte Boha po všechny věky. ^{Tob 12:18}Když jsem byl s vámi, nebylo to z mé dobroty, ale z vůle Boží. Jeho velebte po všechny dny a jeho oslavujte. ^{Tob 12:19}Viděli jste mě sice jíst, ale to jste měli vidění, nejedl jsem nic. ^{Tob 12:20}Nyní tedy velebte na zemi Hospodina a vzdávejte díky Bohu. Hle, já vystupuji k Tomu, který mě poslal. Zapište všechno, co se vám přihodilo.“ A vznesl se vzhůru.

^{Tob 12:21}Potom vstali, ale vidět už ho nemohli. ^{Tob 12:22}A tak velebili a chválili Boha a vzdávali mu díky za jeho veliké skutky – vždyť se jim zjevil Boží anděl!

Kapitola 13

Tobitův chvalozpěv

^{Tob 13:1}Tobit řekl:

^{Tob 13:2}„Požehnán buď navěky živý Bůh i jeho království –
on trestá, ale i soucit projeví,
přivádí do podsvětí hluboko pod zemí,
ale i vysvobozuje z hrozné záhuby;
jeho ruce neunikne vůbec nic!
^{Tob 13:3}Chvalte ho, synové Izraele, před národy –
on vás mezi ně rozptýlil,
^{Tob 13:4}ale tam vám ukázal, jak je veliký!
Vyvyšujte ho před všemi živými,
vždyť on je náš Pán, on je náš Bůh,
on je náš Otec, on je Bůh po všechny věky!

^{Tob 13:5}I když vás potrestal za vaše nepravosti,
znovu se nad vámi všemi smiluje
ve všech národech, kam vás rozptýlil.
^{Tob 13:6}Až se k němu obrátíte celým srdcem a celou duší
a budete před ním upřímní,
tehdy se i on k vám obrátí
a už nikdy před vámi svou tvář neskryje.
^{Tob 13:7}Nuže, pohleďte, jak s vámi naložil,
a vzdejte mu díky z plných plic.
Velebte Pána spravedlnosti
a vyvyšujte Krále věků. ^[1853]

^{Tob 13:8}Vzdávám mu díky v zemi svého zajetí,
jeho sílu a velikost zvěstuji národu hříšných:
‚Obraťte se, hříšníci, a jednejte před ním spravedlivě –
kdo ví, třeba si vás oblíbí a smiluje se nad vámi.‘
^{Tob 13:9}Vyvyšuji svého Boha,
má duše se raduje z Krále nebes.
O jeho velikosti ^{Tob 13:10}ať mluví všichni,
ať mu vzdávají díky v Jeruzalémě!

Jeruzaléme, ty svaté město,
on tě za skutky tvých synů potrestal,
ale nad syny spravedlivých se opět smiluje.
^{Tob 13:11}Vzdávej dík Hospodinu, jak se sluší, a veleb Krále věků,
ať se tvůj Stánek radostně znovu zbuduje.
^{Tob 13:12}Kéž v tobě Hospodin potěší všechny zajaté,
kéž v tobě vždycky, navěky miluje všechny ubohé!
^{Tob 13:13}Zářivé světlo ozáří všechny zemské kraje;
mnohé národy k tobě přijdou z dálek,
obyvatelé všech konců světa přijdou k tvému svatému jménu,
v rukách dary pro Krále nebes.
Pokolení za pokolením se v tobě bude veselit
a jméno tvého vyvoleného města potrvá
po všechna pokolení navěky.

^{Tob 13:14}Běda všem, kdo tě slovem urazí,
běda všem, kdo tě ničí a strhávají tvé hradby,
všem, kdo boří tvé věže a zapalují tvé domy!
Ale všichni ti, kteří tě ctí,
budou požehnáni navěky.
^{Tob 13:15}Tak už jdi a raduj se ze synů spravedlivých,
neboť se všichni shromáždí a budou velebit Pána věků.
Blaze těm, kdo tě milují,
blaze těm, kdo se zaradují z tvého pokoje.
^{Tob 13:16}Blaze všem, kdo se trápí tvými tresty,
neboť se z tebe budou radovat,
až uvidí všechnu tvou radost navěky.
Veleb, duše má, Hospodina, toho velikého Krále,
^{Tob 13:17}protože Jeruzalém bude zbudován
a v tom městě bude navěky jeho chrám.
Blaze mně, jestliže pozůstatek mého potomstva
spatří tvou slávu a vzdá díky Králi nebes.

Brány Jeruzaléma budou vystavěny ze safíru a smaragdu
a všechny tvé hradby z drahých kamenů.
Věže Jeruzaléma budou vystavěny ze zlata
a jejich bašty z ryzího zlata.
Ulice Jeruzaléma budou vydlážděny rubínem
a ofirským kamenem.
^{Tob 13:18}Brány Jeruzaléma budou zpívat radostné písně
a všechny jeho domy řeknou:
‚Haleluja, požehnán buď Bůh Izraele!‘
A požehnaní budou velebit to svaté jméno
navěky a navždy.“

Kapitola 14

^{Tob 14:1}Zde končí Tobitův chvalozpěv.

Tobitův odkaz

^{Tob 14:2}Tobit zemřel v pokoji ve sto dvanácti letech ^[1854] a byl slavnostně pohřben v Ninive. Když přišel o zrak, bylo mu šedesát dva let. Potom, co znovu prohlédl, žil v dostatku, dával almužny a nepřestával velebit Boha a oslavovat jeho velikost.

^{Tob 14:3}Když umíral, zavolal svého syna Tobiáše a přikázal mu: „Chlapče, vezmi své děti ^{Tob 14:4}a uteč do Médie. Věřím totiž, že se splní Boží výrok proti Ninive, který vyřkl Nahum. ^[1855] Věřím, že se to všechno Ašuru a Ninive stane a splní – že se splní všechno, co řekli izraelští proroci, které poslal Bůh. A také, že se žádný z těch výroků určitě nezmírní, ale všechno se to stane ve svůj čas. V Médii bude bezpečněji než v Asýrii a Babylonu. Jsem si jist a věřím, že všechno, co řekl Bůh, se naplní a stane. Ani jediné z těch slov jistě nezapadne.

Také všichni naši bratři, kteří ještě zůstali v izraelské zemi, budou rozptýleni a odvedeni z té krásné země do zajetí. Celá země Izrael zůstane pustá. Zpustne Samaří i Jeruzalém a Boží chrám bude na čas vypálen a zpustošen. ^{[1856]Tob 14:5}Bůh se však nad nimi znovu smiluje a přivede je zpět do izraelské země. Znovu budou stavět Boží chrám, avšak ne jako ten první, dokud se nenaplní stanovený čas. Potom se vrátí ze zajetí i všichni ostatní a velkolepě vystavějí Jeruzalém a bude v něm vybudován Boží chrám, jak o tom mluvili izraelští proroci. ^{Tob 14:6}Všechny národy na celé zemi, všichni se obrátí a budou opravdově ctít Boha. Všichni opustí své modly, které je zavádějí do lži a bludu, a budou spravedlivě velebit Boha věků. ^{Tob 14:7}Všichni synové Izraele, kteří budou v těch dnech ušetřeni, budou opravdově pamatovat na Boha. Shromáždí se a přijdou do Jeruzaléma a budou navěky žít v bezpečí v zemi Abrahamově, která jim připadne do vlastnictví. Ti, kdo opravdově milují Boha, se budou radovat, ale ti, kdo páchají hřích a bezpráví, takoví z celé té země zmizí.

^{Tob 14:8}Děti, přikazuji vám teď toto: Služte Bohu opravdově a dělejte, co se mu líbí. Také svým dětem uložte, aby jednaly spravedlivě a dávaly almužny. Ať vždy pamatují na Boha a velebí jeho jméno opravdově a z celé své síly. ^{Tob 14:9}A ty teď, chlapče, poslyš: Odejdi z Ninive a nezůstávej tu. V den, kdy vedle mě pohřbíš svou matku, v tentýž den už nenocuj uvnitř města. Vidím totiž, že se v něm děje spousta bezpráví a spousta podvodů a nikdo se ani nestydí.

^{Tob 14:10}Jen se, chlapče, podívej, co všechno provedl Nádab svému pěstounu Achikarovi. Vždyť ho málem zaživa pohřbil! Bůh mu ale to zneuctění oplatil, a tak se Achikar vrátil na světlo, kdežto Nádab odešel do věčné temnoty za to, že se pokoušel Achikara zabít. Ten díky svým almužnám unikl ze smrtelné léčky, kterou mu Nádab nastražil, a do té smrtelné léčky padl Nádab, a tak zahynul. ^{Tob 14:11}Jen se, děti, podívejte, k čemu vedou almužny a k čemu vede bezpráví. Bezpráví zabíjí. – A hle, má duše už odchází.“ Uložili ho na lůžko a on zemřel a byl slavnostně pohřben.

^{Tob 14:12}Když pak zemřela i matka, Tobiáš ji pohřbil vedle otce. On i jeho žena poté odešli do Médie a usadili se v médských Ekbatanech u jeho tchána Raguela. ^{Tob 14:13}Tobiáš o tchána i tchyni v jejich stáří s úctou pečoval a potom je v médských Ekbatanech pohřbil. Zdědil dům Raguelův i dům svého otce Tobita ^{Tob 14:14}a nakonec zemřel ve ctihodném věku sto sedmnácti let. ^{[1857]Tob 14:15}Než zemřel, doslechl se o zkáze Ninive a viděl, jak z něj do Médie odvádějí zajatce, které tam zajal médský král Kyaxares ^[1858]. Tobiáš velebil Boha za vše, co udělal synům Ninive a Asýrie. Ještě před smrtí se mohl zaradovat nad osudem Ninive a velebil Hospodina Boha na věky věků.

Báruk

Kapitola 1

^{Bar 1:1}Toto jsou slova knihy, kterou v Babylonu napsal Baruch, ^[1859] syn Neriáše, syna Machsejášova, syna Cidkiášova, syna Chasadiášova, syna Chilkiášova, ^{Bar 1:2}pátého roku poté, co Chaldejci dobyli Jeruzalém a vypálili ho ohněm, sedmého dne v tom měsíci. ^[1860]

Shromáždění vyhnanců v Babylonu

^{Bar 1:3}Baruch přečetl slova této knihy před Jekoniášem, synem judského krále Joakima, a přede vším lidem, který si přišel tu knihu poslechnout – ^{Bar 1:4}před velmoži, princi i staršími a vůbec přede vším lidem od nejmenšího až po největšího – přede všemi, kdo žili v Babylonu na řece Sud.

^{Bar 1:5}Ti všichni plakali a postili se a modlili se před Hospodinem. ^{Bar 1:6}Potom shromáždili peníze, každý podle svých možností, ^{Bar 1:7}a poslali je do Jeruzaléma knězi Joakimovi, synu Chilkiáše, syna Šalomova, a kněžím i všemu lidu, který byl v Jeruzalémě s ním. ^{Bar 1:8}(Už předtím, desátého dne měsíce sivan, ^[1861] Baruch převzal nádoby Hospodinova domu, které byly z chrámu odneseny, aby je dopravil zpět do Judska. Tyto stříbrné nádoby nechal vyrobit judský král Cidkiáš, syn Jošiášův, ^{Bar 1:9}poté co babylonský král Nabukadnezar ^[1862] odvlekl z Jeruzaléma Jekoniáše s předními muži, řemeslníky ^[1863], šlechtou i lidem země a odvedl je do Babylonu.)

^{Bar 1:10}Napsali jim:

Hle, posíláme vám peníze. Nakupte za ně celopaly, oběti za hřích a kadidlo, připravte pokrm a přineste na oltář Hospodinu, našemu Bohu. ^{Bar 1:11}Modlete se přitom za život babylonského krále Nabukadnezara a za život jeho syna Baltazara, ať jsou jejich dny jako dny nebe na zemi. ^{Bar 1:12}A nám ať Hospodin dá sílu a osvítí naše oči, abychom žili pod záštitou babylonského krále Nabukadnezara a pod záštitou jeho syna Baltazara, abychom jim sloužili po mnohé dny a nalezli u nich milost. ^{Bar 1:13}Modlete se za nás k Hospodinu, našemu Bohu, protože jsme proti Hospodinu, našemu Bohu, zhřešili a Hospodinův hněv a jeho rozhorlení se od nás dodnes neodvrátily. ^{Bar 1:14}Přečtěte tuto knihu, kterou vám posíláme, abyste ji veřejně přednesli v Hospodinově domě v den svátku a ve stanovených dnech.

Dnes je nám hanba

^{Bar 1:15}Řekněte: Hospodinu, našemu Bohu, náleží spravedlnost, ^[1864] nám ale – všem Judejcům, obyvatelům Jeruzaléma, ^{Bar 1:16}našim králům, našim předním mužům, našim kněžím, našim prorokům, našim otcům – nám všem je dnes hanba, ^{Bar 1:17}neboť jsme zhřešili před Hospodinem. ^{Bar 1:18}Neposlechli jsme ho, neslyšeli jsme hlas Hospodina, našeho Boha, že máme žít podle nařízení, která nám Hospodin postavil před oči. ^{Bar 1:19}Ode dne, kdy Hospodin vyvedl naše otce z Egypta, až dodnes jsme Hospodina, našeho Boha, neposlouchali a jeho hlasu jsme nedbali.

^{Bar 1:20}To proto nás dnes stíhá neštěstí a kletba, kterou Hospodin ohlásil svému služebníku Mojžíšovi v den, kdy vyvedl naše otce z Egypta, aby nám dal zemi oplývající mlékem a medem. ^{Bar 1:21}Nezaslechli jsme hlas Hospodina, našeho Boha, ve slovech proroků, které nám posílal, ^{Bar 1:22}ale každý z nás se řídil záměry svého zlého srdce ^[1865] – odešli jsme sloužit jiným bohům a páchali jsme, co je v očích Hospodina, našeho Boha, zlé.

Kapitola 2

^{Bar 2:1}Hospodin tedy naplnil svá slova, jimiž nás všechny varoval – naše soudce, kteří soudili Izrael, naše krále a vladaře i každého Izraelce a Judejce. ^{Bar 2:2}Nikde pod celým nebem se ještě nestalo, co Hospodin dopustil v Jeruzalémě. Jak je psáno v Zákoně Mojžíšově, ^{Bar 2:3}kdekdo z nás jedl maso vlastních synů a maso vlastních dcer! ^{[1866]Bar 2:4}Hospodin nás vydal do rukou všem okolním královstvím, k pohrdání a pustošení všemi národy v okolí, kam nás rozptýlil. ^{Bar 2:5}Místo, abychom byli vyvýšeni, jsme byli sraženi, ^[1867] neboť jsme zhřešili proti Hospodinu, našemu Bohu, když jsme neposlouchali jeho hlas.

^{Bar 2:6}Hospodinu, našemu Bohu, náleží spravedlnost, ale nám a našim otcům je dnes hanba. ^{Bar 2:7}Přišla na nás všechna neštěstí, kterými nám Hospodin hrozil, ^{Bar 2:8}my jsme se ale nesnažili usmířit Hospodina tím, že bychom se každý odvrátili od myšlenek svého zlého srdce. ^{Bar 2:9}Hospodin proto neopomněl přivést na nás ta neštěstí. Hospodin je totiž spravedlivý ve všech skutcích, jež nám přikázal plnit, ^{Bar 2:10}ale my jsme neposlechli jeho hlas, že máme žít podle nařízení, která nám postavil před oči.

Smiluj se nad námi

^{Bar 2:11}Hospodine, Bože Izraele, ^[1868] ty jsi vyvedl svůj lid z Egypta mocnou rukou, znameními a zázraky, velikou mocí a vztaženou paží a získal sis jméno, jaké máš až dodnes; ^{[1869]Bar 2:12}my jsme však, Hospodine, Bože náš, jednali hříšně, bezbožně a zle proti všem tvým příkazům. ^{Bar 2:13}Odvrať od nás svůj hněv – vždyť už nás mezi národy, kam jsi nás rozptýlil, zbyla jen hrstka! ^{Bar 2:14}Vyslyš naši modlitbu a naši prosbu, Hospodine. Vysvoboď nás kvůli sobě samému a dej nám milost před tváří těch, kdo nás odvlekli. ^{Bar 2:15}Ať celá země pozná, že ty jsi Hospodin, náš Bůh, a že Izrael i jeho potomstvo nese tvé jméno. ^{Bar 2:16}Shlédni ze svého svatého příbytku, Hospodine, a všimni si nás. Nakloň své ucho, Hospodine, a slyš, ^{Bar 2:17}otevři své oči, Hospodine, a hleď: Mrtví v podsvětí, kterým byl z nitra odňat dech, už Hospodinu slávu a spravedlnost nevzdají. ^{[1870]Bar 2:18}Slávu a spravedlnost ti, Hospodine, vzdá člověk živý, jenž kráčí s velikým trápením slabý a sehnutý, oči mu pohasínají a duše hladoví.

^{Bar 2:19}Hospodine, Bože náš, nemůžeme před tvou tváří prosit o slitování kvůli zásluhám našich otců a králů. ^{Bar 2:20}Vylil jsi na nás svůj hněv a prchlivost, jak jsi to prohlašoval skrze své služebníky proroky: ^{Bar 2:21}„Tak praví Hospodin: Skloňte svůj hřbet, služte babylonskému králi, ^[1871] a zůstanete v zemi, kterou jsem dal vašim otcům. ^{Bar 2:22}Pokud však neposlechnete Hospodinův hlas, že máte sloužit babylonskému králi, ^{Bar 2:23}nechám v judských městech i v Jeruzalémě utichnout hlas radosti a veselí, hlas ženicha a nevěsty a z celé té země bude pustina bez lidí.“ ^{[1872]Bar 2:24}My jsme však ten hlas, že máme sloužit babylonskému králi, neposlechli a ty jsi naplnil svá slova, jimiž jsi nás varoval skrze své služebníky proroky, že „kosti našich králů a kosti našich otců budou vyhrabány z hrobů.“ ^{[1873]Bar 2:25}A opravdu – leží pohozeny na denním žáru a nočním mrazu! Zemřeli v strašných útrapách, hladem, mečem a morem. ^{Bar 2:26}A z chrámu, který byl zasvěcen tvému jménu, jsi kvůli nepravosti domu Izraelova a domu Judova nechal jen to, čím je dnes.

^{Bar 2:27}Hospodine, Bože náš, naložil jsi s námi podle své nesmírné dobroty a svého velikého slitování, ^{Bar 2:28}jak jsi prohlásil skrze svého služebníka Mojžíše v den, kdy jsi mu nařídil napsat pro syny Izraele svůj Zákon: ^{Bar 2:29}„Jestliže neuposlechnete můj hlas, přísahám, že tento hlučný a početný zástup se mezi národy, kam ho rozptýlím, ztenčí v malý hlouček. ^{Bar 2:30}Vím, že mě neposlechnou, protože je to tvrdošíjný lid. ^[1874] V zemi svého vyhnanství se ale v srdci obrátí ^{Bar 2:31}a poznají, že já jsem Hospodin, jejich Bůh. Dám jim srdce a vnímavé uši, ^{[1875]Bar 2:32}a budou mě v zemi svého vyhnanství chválit. Budou připomínat mé jméno ^{Bar 2:33}a odvrátí se od své zatvrzelosti a od svých zločinů, neboť si uvědomí osud svých otců, kteří hřešili proti Hospodinu. ^{Bar 2:34}Tehdy je navrátím do země, kterou jsem zaslíbil jejich otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, a budou v ní vládnout. Rozmnožím je a už se nezmenší ^{Bar 2:35}a uzavřu s nimi věčnou smlouvu: Já budu jejich Bůh a oni můj lid. Už nikdy pak svůj lid Izrael nevyženu ze země, kterou jsem jim dal.“ ^[1876]

Kapitola 3

^{Bar 3:1}Všemohoucí Pane, Bože Izraele, se stísněnou duší a skleslým duchem voláme k tobě. ^{Bar 3:2}Vyslyš nás, Hospodine, a smiluj se nad námi, neboť jsme proti tobě zhřešili. ^{Bar 3:3}Ty trůníš navěky, my ale věčně hyneme.

^{Bar 3:4}Všemohoucí Pane, Bože Izraele, vyslyš modlitbu nás mrtvých Izraelců, potomků těch, kdo proti tobě hřešili. Oni neposlouchali hlas Hospodina, svého Boha, a nás teď proto stíhá neštěstí. ^{Bar 3:5}Nevzpomínej v tuto chvíli na nepravosti našich otců, ale pamatuj na svou moc a na své jméno. ^{Bar 3:6}Vždyť ty jsi Hospodin, náš Bůh! Tebe, Pane, budeme chválit, ^{Bar 3:7}neboť jsi do našich srdcí vložil úctu k tobě, abychom vzývali tvé jméno. Budeme tě chválit ve svém vyhnanství, neboť jsme ze svého srdce vypudili veškerou nepravost svých otců, kteří proti tobě zhřešili. ^{Bar 3:8}Pohleď dnes na nás v tomto vyhnanství, kam jsi nás rozptýlil, abychom byli potupeni, prokleti a potrestáni za všechny nepravosti našich otců, kteří tě opustili, Hospodine, Bože náš!

Chvála moudrosti

^{Bar 3:9}Slyš, Izraeli, přikázání života,
naslouchej, ať získáš rozumnost. ^{[1877]
Bar 3:10}Proč, Izraeli, pročpak jsi v zemi svých nepřátel –
zestárlý v cizí zemi,
^{Bar 3:11}poskvrněn s mrtvými
už patříš k těm, kdo jsou v podsvětí?
^{Bar 3:12}Opustils pramen moudrosti! ^{[1878]
Bar 3:13}Kdybys šel cestou Boží,
žil bys navěky v pokoji.
^{Bar 3:14}Pouč se, kde je rozumnost,
kde síla, kde poznání –
tehdy se dozvíš, kde je dlouhověkost a život,
kde světlo v očích a mír.

^{Bar 3:15}Kdo našel domov moudrosti,
kdo vstoupil do jejích pokladnic?
^{Bar 3:16}Kde jsou ti, kdo ovládali národy,
kdo panovali nad zemskými šelmami,
^{Bar 3:17}kdo se posmívali i ptactvu na nebi,
kdo hromadili stříbro a zlato, v něž lidé doufají,
a jejich majetek byl bezmezný?
^{Bar 3:18}Kde jsou ti, kdo se zabývali penězi,
ale nezbylo po nich vůbec nic?
^{Bar 3:19}Zmizeli dole v podsvětí
a místo nich povstali jiní.
^{Bar 3:20}Jejich nástupci spatřili světlo světa a žili na zemi,
ale nepoznali cestu moudrosti,
^{Bar 3:21}nechápali její stezky a nedosáhli jí
a jejich synové se jí vzdálili ještě víc.
^{Bar 3:22}Neslyšeli o ní v Kanaánu,
neukázala se v Temanu.
^{Bar 3:23}Synové Hagařini,
kteří na světě hledají poznání,
obchodníci z Midiánu ^[1879] a Temanu,
vypravěči bájí a hledači poznání –
ani ti nepoznali cestu moudrosti
a nevzpomněli si, kudy k ní.

^{Bar 3:24}Jak prostorný je, Izraeli, Boží příbytek,
jak rozsáhlé panství, jež Bůh spravuje!
^{Bar 3:25}Je nesmírné a bez konce,
nezměřitelně se tyčí do výše.
^{Bar 3:26}Tam se zrodili dávní obři slavné pověsti,
urostlé postavy a v boji zkušení. ^{[1880]
Bar 3:27}Nebyli to však oni, koho Bůh vyvolil,
neukázal jim cestu vědění,
^{Bar 3:28}a tak zahynuli, neboť rozum neměli;
zahynuli kvůli své hlouposti.

^{Bar 3:29}Kdo vystoupil do nebe, aby se chopil moudrosti,
kdo ji snesl dolů z oblaků? ^{[1881]
Bar 3:30}Kdo přeplaval moře, aby ji našel,
kdo ji za ryzí zlato nakoupí?
^{Bar 3:31}O její cestě nikdo neví,
nikdo netuší, kudy k ní.

^{Bar 3:32}Jen Vševědoucí, ten ji zná,
ten ji svým důvtipem prozkoumal.
On založil zemi navěky
a naplnil ji čtyřnohými zvířaty.
^{Bar 3:33}On vyslal světlo – a ono šlo,
zavolal je – a s bázní poslechlo.
^{Bar 3:34}Hvězdy se na svých místech zažehly
a začaly se veselit.
^{Bar 3:35}Zavolal je – a řekly: „Tady jsme,“
pro svého Stvořitele rozzářily se vesele.
^{Bar 3:36}Takový je náš Bůh
a nikdo jiný se mu nerovná.
^{Bar 3:37}Prozkoumal celou cestu vědění
a ukázal ji svému služebníku Jákobovi,
svému milovanému Izraeli.
^{Bar 3:38}Potom se moudrost ukázala na zemi
a přišla žít mezi lidmi. ^[1882]

Kapitola 4

^{Bar 4:1}Ona je knihou Božích přikázání,
zákonem, jenž trvá navěky.
Všichni, kdo se jí drží, budou žít,
kdo ji však opouštějí, zahynou.
^{Bar 4:2}Obrať se, Jákobe, a chop se jí,
její jasné záři vyjdi naproti.
^{Bar 4:3}Nedávej svou slávu jinému
a svou výsadu cizímu národu.
^{Bar 4:4}Blaze nám, Izraeli,
že víme, co se Bohu líbí!

Jeruzalém těší své děti

^{Bar 4:5}Hlavu vzhůru, lide můj,
vy, kdo jste připomínkou jména Izrael!
^{Bar 4:6}Byli jste prodáni národům,
ale ne ke své záhubě.
Byli jste vydáni svým sokům,
neboť jste vzbudili Boží hněv.
^{Bar 4:7}Popudili jste svého Stvořitele,
když jste místo Bohu obětovali démonům.
^{Bar 4:8}Zapomněli jste na věčného Boha,
který vás vychoval.
Zarmoutili jste i jeruzalémskou zem,
která vás kojila.
^{Bar 4:9}Spatřila totiž Boží hněv,
který na vás přišel, a řekla:

„Slyšte, sousedky Sionu,
Bůh mi způsobil hrozný žal.
^{Bar 4:10}Viděla jsem, co Věčný způsobil –
moji synové a dcery šli do zajetí!
^{Bar 4:11}Odkojila jsem je s radostí,
ale vyprovodila je s pláčem a truchlením.
^{Bar 4:12}Nikdo z vás ať nade mnou nejásá,
nad vdovou opuštěnou ze všech stran.
Kvůli hříchům svých dětí jsem zůstala sama,
neboť se odchýlily od Božího zákona
^{Bar 4:13}a jeho ustanovení jim byla neznámá.
Nešly cestami Božích přikázání
a nekráčely stezkami jeho spravedlivé výchovy.

^{Bar 4:14}Přijďte, sousedky Sionu,
a vzpomeňte, co Věčný způsobil –
moji synové a dcery šli do zajetí!
^{Bar 4:15}Přivedl na ně národ zdaleka,
národ surový, mluvící jiným jazykem,
který nebral ohled na starce
a neslitoval se nad dítětem. ^{[1883]
Bar 4:16}Milované syny vdově odvedli,
nechali ji opuštěnou, obrali ji i o dcery.

^{Bar 4:17}Jak bych vám já mohla pomoci?
^{Bar 4:18}Ten, kdo na vás dopustil toto neštěstí,
on vás zachrání z nepřátelského sevření. ^{[1884]
Bar 4:19}Jděte, děti, jenom jděte,
já musím zůstat samotná.
^{Bar 4:20}Vysvlékla jsem si roucho pokoje,
oblékla pytlovinu úpěnlivých proseb,
a dokud budu žít, budu křičet k Věčnému.

^{Bar 4:21}Hlavu vzhůru, děti,
volejte k Bohu a on vás zachrání
z útlaku nepřátel a z jejich sevření.
^{Bar 4:22}Spolehla jsem na Věčného, že vás zachrání,
a Svatý mě naplnil radostí –
váš věčný Spasitel vás brzy navštíví
svým milosrdenstvím!
^{Bar 4:23}Vyprovodila jsem vás s pláčem a truchlením,
Bůh mi vás ale navždy vrátí s radostí a veselím.
^{Bar 4:24}Jako teď sousedky Sionu vidí vaše zajetí,
tak brzy uvidí záchranu od vašeho Boha,
která k vám přijde s velikou slávou
a s nádherou Věčného.
^{Bar 4:25}Děti, sneste trpělivě tento hněv,
jenž na vás přišel od Boha.
Tvůj protivník tě dostihl,
brzy však uvidíš jeho záhubu
a stoupneš mu nohou na šíji. ^{[1885]
Bar 4:26}Moji miláčci odešli hrbolatými cestami,
byli odvedeni, jako když nájezdníci stádo uloupí.

^{Bar 4:27}Hlavu vzhůru, děti,
volejte k Bohu!
Ten, který na vás to vše dopustil,
si na vás vzpomene.
^{Bar 4:28}Tak jako jste se rozhodli Boha opustit,
nyní se k němu vraťte a hledejte ho
s desetinásobným úsilím.
^{Bar 4:29}Vždyť Ten, kdo na vás dopustil toto neštěstí,
vás zachrání a naplní vás věčnou radostí!“

Útěcha Jeruzaléma

^{Bar 4:30}Hlavu vzhůru, Jeruzaléme,
Ten, který ti dal jméno, tě utěší!
^{Bar 4:31}Běda těm, kdo ti ublížili,
kdo se radovali nad tvým zničením!
^{Bar 4:32}Běda městům, v kterých tvé děti otročily!
Běda městu, které věznilo tvé syny!
^{Bar 4:33}Jako se radovalo nad tvým zničením,
jako jásalo nad tvými troskami,
tak se zarmoutí nad vlastním zpustošením.
^{Bar 4:34}Zbavím to město halasu zástupů
a jeho zpupnost se změní v žal.
^{Bar 4:35}Věčný je zachvátí ohněm na dlouhé dny
a na dlouhý čas se v něm usadí démoni.

^{Bar 4:36}Vzhlédni k východu, Jeruzaléme,
a pohleď na radost, jež k tobě přichází od Boha.
^{Bar 4:37}Hle – přicházejí tví synové,
které jsi musel nechat odejít!
Přicházejí na rozkaz Svatého,
shromážděni od východu až po západ,
a radují se v Boží slávě.

Kapitola 5

^{Bar 5:1}Svlékni, Jeruzaléme, roucho žalu a trápení,
ozdob se navěky Boží slávou,
^{Bar 5:2}zahal se pláštěm Boží spravedlnosti,
nasaď si korunu slávy Věčného! ^{[1886]
Bar 5:3}Vždyť tvoji nádheru Bůh ukáže
všem lidem pod nebem
^{Bar 5:4}a tvé jméno od Boha bude znít navěky:
„Pokoj spravedlnosti“ a „Sláva zbožnosti“. ^[1887]

^{Bar 5:5}Povstaň, Jeruzaléme,
vystup na výšinu a vzhlédni k východu!
Pohleď, jak se tvé děti na rozkaz Svatého
shromáždily od západu až po východ
a radují se, že si Bůh vzpomenul.
^{Bar 5:6}Trmácely se od tebe pěšky,
když je nepřátelé odvedli,
Bůh ti je ale přivede slavně zpět –
ponesou se na nosítkách jako králové na trůnech! ^{[1888]
Bar 5:7}Bůh totiž přikázal všem vysokým horám
i věčným dunám, aby se snížily,
a roklím, aby se zaplnily zemí do roviny,
aby Izrael mohl bezpečně kráčet v Boží slávě. ^{[1889]
Bar 5:8}Na Boží příkaz také lesy i všechny vonné stromy
poskytly Izraeli stín.
^{Bar 5:9}Bůh sám totiž povede Izrael s radostí,
ve světle své slávy,
se svým milosrdenstvím a spravedlností.

Jeremiášův list

Následuje opis Jeremiášova listu zajatcům, které se babylonský král chystal odvést do Babylonu. Jeremiáš jim oznámil, co mu Bůh přikázal: ^[1890]

Kapitola 6

^{Bar 6:1}Za hříchy, které jste proti Bohu spáchali, vás babylonský král Nabukadnezar odvede jako zajatce do Babylonu. ^{[1891]Bar 6:2}Až přijdete do Babylonu, zůstanete tam mnoho let – celých sedm generací. ^[1892] Teprve potom vás odtud pokojně vyvedu. ^{Bar 6:3}V Babylonu brzy uvidíte bohy ze stříbra, zlata a dřeva, jak se nechávají nosit na ramenou a nahánějí pohanům strach. ^{Bar 6:4}Dávejte si pozor, ať se nechováte jako ti cizáci – ať se těch bůžků nezačnete bát i vy! ^{[1893]Bar 6:5}Až uvidíte, jak se jim zepředu i zezadu klaní zástupy, řekněte si v duchu: „Tobě, Pane, se máme klanět.“ ^{Bar 6:6}Je přece s vámi můj anděl; on bude bdít nad vašimi životy. ^[1894]

^{Bar 6:7}Jazyk těch bohů vybrousil truhlář, dali je pozlatit a postříbřit. Jsou ale falešní a mluvit neumějí. ^{Bar 6:8}Lidé berou zlato a dělají z něj koruny pro hlavy svých bohů jako pro nějakou parádivou dívku. ^{Bar 6:9}Jejich kněží občas to zlato a stříbro svým bohům ukradnou a utratí podle svého: dají ho třeba i chrámovým prostitutkám. ^{[1895]Bar 6:10}Oblékají těm svým stříbrným, zlatým a dřevěným bohům ozdobné šaty jako lidem, oni se ale neumějí bránit ani před rzí a červotočem. ^{Bar 6:11}Jsou nastrojení do purpurových šatů, z tváře se jim však musí utírat prach, který na ně sedá ve vrstvách. ^{Bar 6:12}Jeden bůžek třímá žezlo jako vládce nad krajem, kdyby ho ovšem někdo urazil, nezmůže se na to, dát ho popravit. ^{Bar 6:13}Druhý svírá v pravici mečík nebo sekyru, ale před válkou a lupiči se neuchrání. ^{Bar 6:14}Z toho je jasné, že to nejsou žádní bohové; proto se jich nebojte.

^{Bar 6:15}Jako je polámaný nástroj člověku k ničemu, tak je to i s jejich bohy, co trčí v jejich chrámech. ^{Bar 6:16}Oči mají plné prachu zvířeného těmi, kdo za nimi chodí. ^{Bar 6:17}Jako se ze všech stran zamyká člověk odsouzený k smrti za urážku krále, tak kněží opevňují chrámy těch bohů vraty, zámky a závorami, aby je neukradli lupiči. ^{Bar 6:18}Zapalují pro ně více lamp než sami pro sebe, ti bůžci ale žádnou z nich nevidí. ^{Bar 6:19}Jsou jako trám z chrámové stavby – uvnitř prý trouchniví, oni však necítí, jak je i jejich šaty rozežírá zemský hmyz. ^{Bar 6:20}Tvář mají zčernalou od chrámového dýmu. ^{Bar 6:21}Na tělo i hlavu jim sedají netopýři, vlaštovky a jiní ptáci, i kočky po nich lezou. ^{Bar 6:22}Z toho sami poznáte, že to nejsou žádní bohové; proto se jich nebojte.

^{Bar 6:23}I když jsou na povrchu zdobeni zlatem, vůbec se nelesknou – jsou zašlí tak, že by se museli vyleštit. Ani když je odlévali, necítili nic! ^{Bar 6:24}Ať už za ně lidé zaplatili cokoliv, ducha v sobě stejně nemají. ^{Bar 6:25}Nemají nohy, takže se musí nosit na ramenou, a tak ukazují před lidmi svou hanbu. I jejich služebníci se hrozí hanby – kdyby jim ti bůžci upadli na zem, museli by je zase postavit. ^{Bar 6:26}Vztyčí-li je někdo, sami od sebe se nepohnou, když je někdo položí, jistě se sami nezvednou; obětní dary se tedy před ně kladou jako před mrtvoly. ^{Bar 6:27}Jejich kněží pak ty oběti prodají, aby se obohatili. Jejich ženy něco z toho také naloží do soli, ale nerozdělí se s chudým ani bezmocným. A těch obětí se dotýkají i ženy, které mají měsíčky, a také šestinedělky! ^{[1896]Bar 6:28}Z toho poznáte, že to nejsou žádní bohové; nebojte se jich.

^{Bar 6:29}Jak je vůbec může někdo považovat za bohy? Vždyť těm stříbrným, zlatým a dřevěným bohům přinášejí oběti i ženy! ^{Bar 6:30}Kněží v jejich chrámech dřepí v roztržených košilích, vousy a vlasy vyholené, hlavy nepokryté, ^{Bar 6:31}a vyjí a skučí před svými bohy, jako se to dělá při pohřební hostině. ^{Bar 6:32}Kněží těm bůžkům také berou šaty a oblékají do nich své ženy a děti. ^{Bar 6:33}Ať se k nim člověk chová dobře nebo zle, nedokážou mu to oplatit. Ani krále nedovedou dosadit anebo sesadit. ^{Bar 6:34}Také neumějí dát bohatství, ba ani měďáky. Nesplní-li jim někdo daný slib, nedokáží si ho vynutit. ^{Bar 6:35}Neochrání člověka před smrtí a slabšího nezachrání před silným. ^{Bar 6:36}Slepci zrak nevrátí, člověka v nouzi nevysvobodí. ^{Bar 6:37}Nad vdovou se neslitují, nepomohou sirotkovi. ^{Bar 6:38}Tyto pozlacené a postříbřené kusy dřeva jsou něco jako kamení na horách – ti, kdo jim slouží, budou zklamáni. ^{Bar 6:39}Jak je vůbec možné myslet si a tvrdit, že jsou to bohové?!

^{Bar 6:40}Znemožňují je dokonce i sami Chaldejci. ^[1897] Když uvidí někoho němého, předvedou ho k Bélovi ^[1898] a žadoní, aby ten němý promluvil, jako by jim ten bůh mohl rozumět! ^{Bar 6:41}Sami nemají dost rozumu na to, aby to pochopili a opustili je. ^{Bar 6:42}Jejich ženy sedají na cestách omotané provázky a obětují otruby, ^{Bar 6:43}a když nějaký kolemjdoucí některou z nich odvede a vyspí se s ní, ona pak haní tu, která seděla vedle, že nebyla tak žádaná a nemá přetržený provázek. ^{[1899]Bar 6:44}Všechno kolem těch bůžků je naskrz falešné. Jak je vůbec možné myslet si a tvrdit, že by to mohli být bohové?!

^{Bar 6:45}Vyrobili je truhláři a zlatníci a nikdy z nich nebude nic víc, než co ti řemeslníci zamýšleli. ^{Bar 6:46}Sami jejich výrobci nebudou nijak dlouho žít. Jaképak bohy tedy asi mohou vyrobit? ^{Bar 6:47}Svým potomkům zanechali jen lži a hanebnost. ^{Bar 6:48}A když je ohrožuje válka nebo jiné neštěstí, jejich kněží se spolu radí, kam se i s těmi bohy schovají. ^{Bar 6:49}Proč je tak nepochopitelné, že to nejsou žádní bohové? Vždyť nedokážou ani sami sebe zachránit před válkou nebo neštěstím! ^{Bar 6:50}Jsou to jen pozlacené a postříbřené kusy dřeva – podle toho se pozná, že jsou falešní. Všem národům i králům bude jasné, že to nejsou žádní bohové, ale výrobky lidských rukou, a nic božského v nich nepůsobí. ^{Bar 6:51}Kdo by nevěděl, že to nejsou žádní bohové?

^{Bar 6:52}Nedosadí v zemi krále a nesešlou lidem déšť. ^{Bar 6:53}Nemohou rozhodnout něčí při, nezachrání ani toho, kdo trpí bezpráví, protože jsou bezmocní jako vrány mezi nebem a zemí. ^{Bar 6:54}Když v chrámu těch pozlacených a postříbřených bohů ze dřeva začne hořet, jejich kněží utečou a zachrání se, kdežto oni shoří uvnitř jako trámy. ^{Bar 6:55}Nedokážou se postavit proti králi ani proti nepřátelům. ^{Bar 6:56}Jak je vůbec možné přijmout a myslet si, že jsou to bohové?

^{Bar 6:57}Tihle pozlacení a postříbření bozi ze dřeva se neuchrání ani před zloději a lupiči. Jejich zlato a stříbro jim násilím vezmou a šaty, co měli na sobě, jim odnesou, ale ti bozi se sami na nic nezmohou. ^{Bar 6:58}Proto je lepší král, který předvádí svou statečnost, anebo hrnec, který svému majiteli doma dobře slouží, než tihle falešní bozi. Lepší jsou domovní dveře, které chrání, co je uvnitř, než tihle falešní bozi. Lepší je dřevěný sloup v paláci, než tihle falešní bozi! ^{Bar 6:59}Slunce, měsíc a hvězdy poslušně svítí a plní tak úkol, který dostaly. ^{[1900]Bar 6:60}Stejně tak blesk je dobře vidět, když uhodí. I vítr vane v každém kraji. ^{Bar 6:61}A když Bůh nařídí mrakům, aby putovaly přes celý svět, ony ten příkaz plní, a když je shůry seslán oheň, aby strávil hory a lesy, i on ten rozkaz vyplní. ^{Bar 6:62}Tyto modly se ale svým vzhledem ani mocí nemohou s tím vším vůbec poměřit. ^{Bar 6:63}Proto není možné myslet si anebo tvrdit, že to jsou bohové – vždyť nedokážou rozhodnout žádnou při, ani člověku jakkoli pomoci. ^{Bar 6:64}Vidíte tedy, že to nejsou žádní bohové; nebojte se jich.

^{Bar 6:65}Nemohou vyřknout kletbu nad králi ani jim dát požehnání. ^{Bar 6:66}Neukážou národům znamení na nebi, nesvítí jako slunce, nezáří jako měsíc. ^{Bar 6:67}Lepší než oni jsou i zvířata, která dokážou utéct do skrýše a pomoct si sama. ^{Bar 6:68}Každopádně je jasné, že to nejsou žádní bohové; proto se jich nebojte.

^{Bar 6:69}Ti jejich pozlacení a postříbření bozi ze dřeva jsou jako strašák v okurkovém poli, který nic neuhlídá. ^{[1901]Bar 6:70}Nebo se podobají trnitému křoví, na kterém sedá kdejaký pták, anebo mrtvole pohozené ve tmě. ^{Bar 6:71}Z tlejícího purpuru a kmentu, ^[1902] který mají na sobě, poznáte, že to nejsou žádní bohové. Nakonec shnijí i oni samotní, a budou na ostudu pro celou zemi. ^{Bar 6:72}Proto je lepší být spravedlivým člověkem bez model – takový se ostudě zdaleka vyhne!

Ester (přídavky)

Kapitola 1

Mordechajův sen

^{AddEsth 1:1a}Druhého roku vlády velkokrále Artaxerxe, ^[1903] prvního dne měsíce nisanu, ^[1904] se Mordechajovi, synu Jaira, syna Šimeiho, syna Kišova z kmene Benjamínova, zdál sen. ^{AddEsth 1:1b}Mordechaj byl Žid, bydlel v Súsách a byl důležitým mužem sloužícím na královském dvoře. ^{AddEsth 1:1c}Patřil k potomkům zajatců, které babylonský král Nabukadnezar odvlekl z Jeruzaléma s judským králem Jekoniášem. ^[1905]

^{AddEsth 1:1d}Zdálo se mu toto: Najednou bylo slyšet hluk a křik, hromobití a zemětřesení a na zemi zavládl zmatek. ^{AddEsth 1:1e}Vtom vylezli dva obrovští draci připravení k boji a ozval se jejich hrozný řev. ^{AddEsth 1:1f}Za zvuku toho řevu se všechny národy začaly chystat do války, aby bojovaly proti národu spravedlivých. ^{AddEsth 1:1g}Vtom nastal temný a chmurný den, přišla tíseň a úzkost a na zemi zavládlo trápení a veliký zmatek. ^{AddEsth 1:1h}Celý ten spravedlivý národ se chvěl strachem z nadcházející pohromy. Lidé se připravili na smrt a volali k Bohu. ^{AddEsth 1:1i}A z jejich volání jakoby z malého praménku vyrostla mohutná řeka plná vody. ^{AddEsth 1:1k}Rozlilo se světlo vycházejícího slunce, ponížení byli povýšeni a pohltili slavné.

^{AddEsth 1:1l}Když se Mordechaj probudil ze svého snu, ve kterém viděl, co se Bůh rozhodl učinit, přemítal o tom až do noci a usilovně se to všechno snažil pochopit.

^{AddEsth 1:1m}Když jednou Mordechaj odpočíval na dvoře se dvěma královými eunuchy, strážci paláce Gabathou a Tharrou, ^{[1906]AddEsth 1:1n}zaslechl, o čem uvažují, a odhalil jejich plány. Zjistil, že se chystají vztáhnout ruku na krále Artaxerxe, a tak je králi udal. ^{AddEsth 1:1o}Král vzal ty dva eunuchy k výslechu, a když se přiznali, nechal je popravit. ^{AddEsth 1:1p}Potom dal ty události zapsat do královské kroniky. Také Mordechaj o nich psal. ^{AddEsth 1:1q}Král pak Mordechaje pověřil službou u dvora a z vděčnosti ho obdaroval. ^{AddEsth 1:1r}Královské oblibě se ale těšil také Bugajec Haman, syn Hamedatův. ^[1907] Ten se chystal Mordechajovi a jeho lidu za ony dva královské eunuchy pomstít.

Králova slavnost

^{AddEsth 1:1}Stalo se to za dnů Artaxerxe (toho Artaxerxe, který vládl sto sedmadvaceti provinciím od Indie až po Etiopii), ^{AddEsth 1:2}v době, kdy král Artaxerxes vládl na trůně v Súsách. ^{AddEsth 1:3}Třetího roku své vlády král uspořádal hostinu pro své dvořany i pro představitele různých národů, pro věhlasné Peršany a Médy a pro vládce satrapií. ^{AddEsth 1:4}Sto osmdesát dní vystavoval na odiv bohatství své říše a nádheru svého slavnostního veselí.

^{AddEsth 1:5}Na závěr slavnosti pak král uspořádal sedmidenní hostinu pro představitele národů, kteří žili ve městě. Konala se na nádvoří královského paláce, ^{AddEsth 1:6}vyzdobeném závěsy z kmentu a plátna, které byly uvázány pomocí zlatých a stříbrných spon kmentovými a purpurovými šňůrami na pilíře z parského mramoru. Na dláždění ze smaragdového kamene, perleti a parského mramoru stála stříbrná a zlatá lehátka a na nich pestře zdobené průsvitné přehozy lemované rozvitými růžemi. ^{AddEsth 1:7}Stály tam zlaté a stříbrné číše a vzácný rubínový pohár v ceně 30000 talentů. Vína tam byla spousta a bylo to lahodné víno, jaké pije sám král. ^{AddEsth 1:8}Hostina neměla stanovený řád. Tak to chtěl král, který nařídil služebnictvu, aby splnili, cokoli si on nebo jeho hosté budou přát.

^{AddEsth 1:9}Královna Vašti zatím uspořádala v paláci krále Artaxerxe hostinu pro ženy.

Neposlušná Vašti

^{AddEsth 1:10}Sedmého dne král Artaxerxes v dobrém rozmaru řekl sedmi eunuchům, kteří mu sloužili, totiž Hamanovi, Bazanovi, Tharrovi, Borazovi, Zatholthovi, Abatazovi a Tharabovi, ^{[1908]AddEsth 1:11}ať k němu přivedou královnu. Chtěl ji posadit na trůn, nasadit jí korunu a všem velmožům i představitelům národů předvést její krásu. Byla totiž překrásná. ^{AddEsth 1:12}Královna Vašti ho ale neposlechla a s eunuchy nepřišla.

Král byl rozhořčen, přímo zuřil. ^{AddEsth 1:13}„Vašti mluvila tak a tak,“ řekl svým dvořanům. „Posuďte to podle zákona!“ ^{AddEsth 1:14}Přišli tedy k němu perští a médští velmoži Arkesaios, Sarsathaios a Malesear, ^[1909] kteří byli králi nejblíže a seděli na čestných místech po jeho boku. ^{AddEsth 1:15}Ti mu oznámili, jak má podle zákonů s královnou Vašti naložit kvůli tomu, že nesplnila, co jí král prostřednictvím eunuchů nařídil.

^{AddEsth 1:16}Memuchan ^[1910] králi a velmožům řekl: „Královna Vašti se neprovinila jen proti králi, ale i proti všem královým velmožům a hodnostářům.“ ^{AddEsth 1:17}Pak jim vylíčil královnina slova i to, jak králi odmlouvala, a pokračoval: „Ona odmlouvala králi Artaxerxovi! ^{AddEsth 1:18}Až teď vznešené manželky perských a médských velmožů uslyší, jak Vašti odpověděla králi, i ony si pak dovolí podobně urážet své manžely. ^{AddEsth 1:19}Jestliže se mnou král souhlasí, nechť vydá královské nařízení a to ať je zapsáno mezi zákony Médů a Peršanů, aby se dodržovalo navždy: Královna už nesmí přijít ke králi a on ať její královskou hodnost udělí nějaké jiné, lepší ženě. ^{AddEsth 1:20}Až král ten zákon stanoví, nechť jej dá rozhlásit po celém svém království. Všechny manželky pak budou ctít své manžely – ať už jsou chudí, nebo bohatí.“

^{AddEsth 1:21}Ta řeč se králi i velmožům zalíbila, a tak král udělal, jak Memuchan řekl. ^{AddEsth 1:22}Rozeslal listy do celého království, do každé země jejich jazykem, aby se mužům doma prokazovala úcta.

Kapitola 2

Ester a Mordechaj

^{AddEsth 2:1}Když bylo po všem, králův hněv nakonec vychladl. Přestal myslet na Vašti a zapomněl už na to, co prohlásil a jak ji odsoudil. ^{AddEsth 2:2}Královi služebníci tehdy řekli: „Nechť se pro krále dají vyhledat krásné a bezúhonné dívky. ^{AddEsth 2:3}Král nechť ve všech provinciích své říše ustanoví místní zmocněnce, kteří mu shromáždí všechny krásné panny do harému v Súsách, kde budou předány královskému eunuchovi, strážci žen, a kde se jim dostane vonných mastí a veškeré další péče. ^{AddEsth 2:4}Žena, která se králi zalíbí, se pak stane královnou namísto Vašti.“ To se králi zalíbilo a učinil tak.

^{AddEsth 2:5}V Súsách žil jeden Žid. Jmenoval se Mordechaj, syn Jaira, syna Šimeiho, syna Kišova z kmene Benjamínova. ^{AddEsth 2:6}Byl to jeden z jeruzalémských vyhnanců, které odvlekl do zajetí babylonský král Nabukadnezar. ^{AddEsth 2:7}Staral se o jednu dívku. Byla to překrásná dívka, dcera jeho strýce Aminadaba ^[1911] a jmenovala se Ester. Když její rodiče zemřeli, přijal ji k sobě do výchovy, aby se stala jeho ženou.

^{AddEsth 2:8}Když bylo vyhlášeno královo nařízení, začali do města Sús do péče Hegaje, strážce žen, shromažďovat mnoho dívek. Také Ester tehdy odvedli k Hegajovi. ^{AddEsth 2:9}Ta dívka se mu zalíbila a získala si jeho přízeň. Hned jí poskytl vonné masti a veškeré příděly, vybral pro ni také sedm děvčat z paláce a zacházel s ní i s jejími služebnými v harému pěkně. ^{AddEsth 2:10}Ester však neprozradila svou národnost a svůj původ, protože jí Mordechaj přikázal, aby o tom nemluvila. ^{AddEsth 2:11}Mordechaj se denně procházel kolem nádvoří harému, aby se dozvěděl, co se s Ester děje.

^{AddEsth 2:12}Vždy po uplynutí dvanácti měsíců nastávala chvíle, kdy dívky přicházely ke králi. Tak dlouho totiž trvala jejich příprava – šest měsíců se natíraly myrhovým olejem a dalších šest měsíců voňavkami a ženskými mastmi. ^{AddEsth 2:13}Každá dívka, která měla jít ke králi, dostala, o cokoli si řekla, a mohla si to vzít z harému s sebou do králových komnat. ^{AddEsth 2:14}Šla k němu večer a za rozednění odcházela do druhého harému, kde byl strážcem žen královský eunuch Hagaj. Podruhé už ke králi nešla, pokud ji jmenovitě nepozval.

Ester královnou

^{AddEsth 2:15} Když se naplnil čas, kdy měla Ester, dcera Mordechajova strýce Aminadaba, přijít ke králi, nezanedbala nic z toho, co jí eunuch Hagaj, strážce žen, přikázal. Každý, kdo Ester viděl, si ji oblíbil. ^{AddEsth 2:16}Tak Ester přišla ke králi Artaxerxovi; bylo to sedmého roku jeho vlády, dvanáctého měsíce ^[1912] (což je adar). ^{AddEsth 2:17}Král se do Ester zamiloval. Oblíbil si ji více než všechny ostatní panny a korunoval ji jako svou manželku. ^{AddEsth 2:18}Poté král na oslavu svého sňatku s Ester uspořádal sedmidenní hostinu pro všechny své dvořany i velmože a v celé své říši vyhlásil amnestii.

^{AddEsth 2:19}Mordechaj dál sloužil na královském dvoře ^{AddEsth 2:20}a Ester svůj původ stále ještě neprozradila. Tak jí to totiž Mordechaj přikázal; a také, aby ctila Boha a plnila jeho přikázání, jako když žila u něj doma. Ester proto na svých způsobech nic nezměnila.

^{AddEsth 2:21}Dva královi eunuchové, velitelé tělesné stráže (kteří těžce nesli Mordechajovo povýšení), se chystali krále Arxtaxerxe zabít. ^{AddEsth 2:22}Mordechaj se o tom plánu dozvěděl a ohlásil to Ester, která ty úklady oznámila králi. ^{AddEsth 2:23}Král poslal oba eunuchy k výslechu a nakonec je dal pověsit. Poté král nechal pořídit pochvalný záznam o Mordechajově oddanosti a dal jej uložit do královské knihovny.

Kapitola 3

Hamanův edikt

^{AddEsth 3:1}Po nějaké době král Artaxerxes vyznamenal Bugajce Hamana, syna Hamedatova. ^[1913] Povýšil ho a posadil na první místo mezi svými dvořany. ^{AddEsth 3:2}Všichni lidé u dvora se mu klaněli, protože to tak král nařídil. Jen Mordechaj se mu neklaněl.

^{AddEsth 3:3}Lidé u královského dvora se Mordechaje ptali: „Mordechaji, proč nedbáš královských slov?“ ^{AddEsth 3:4}Opakovali mu to každý den, ale on je neposlouchal, a tak Hamanovi nahlásili, že Mordechaj odporuje královým slovům. (Mordechaj jim také prozradil, že je Žid.)

^{AddEsth 3:5}Když Haman zjistil, že se mu Mordechaj neklaní, strašně se rozlítil ^{AddEsth 3:6}a usmyslel si, že všechny Židy v Artaxerxově říši vyhladí. ^{AddEsth 3:7}Ve dvanáctém roce vlády krále Artaxerxe pak Haman dospěl k rozhodnutí. Losem zjišťoval dny a měsíce jeden po druhém, aby určil jediný den, v němž hodlal zahubit Mordechajův národ – a los padl na čtrnáctý den měsíce adaru.

^{AddEsth 3:8}Pak řekl králi Artaxerxovi: „Je tu jeden národ rozptýlený mezi všemi národy tvé říše. Svými zákony se liší od všech ostatních národů a královské zákony neposlouchá. Není v králově zájmu nadále je trpět. ^{AddEsth 3:9}Pokud král souhlasí, ať je vydáno rozhodnutí, že mají být vyhlazeni. Já pak odvedu do královské pokladny deset tisíc talentů ^[1914] stříbra.“

^{AddEsth 3:10}Král si tedy sňal prsten a dal ho do ruky Hamanovi, aby pod výnos proti Židům připojil pečeť. ^{AddEsth 3:11}„Stříbro si nech,“ řekl král Hamanovi, „a s tím národem udělej, co chceš.“

^{AddEsth 3:12}Třináctého dne prvního měsíce proto byli svoláni královští písaři. Podle Hamanových pokynů napsali jménem krále Artaxerxe prefektům a místodržitelům všech provincií od Indie až po Etiopii. Celkem to bylo sto sedmadvacet provincií a představitelům každého z těch národů se psalo vždy v jejich vlastním jazyce. ^{AddEsth 3:13}Pak byli po celé Artaxerxově říši rozesláni poslové s nařízením, ať v určený den dvanáctého měsíce (což je adar) vyhladí židovský národ a vyplení jejich majetek.

^{AddEsth 3:13a}Toto je znění onoho listu:

Velkokrál Artaxerxes píše místodržitelům sto sedmadvaceti provincií od Indie až po Etiopii a podřízeným správcům toto:

^{AddEsth 3:13b}Stal jsem se vládcem mnohých národů a pánem celého světa, avšak rozhodl jsem se, že této své moci nebudu užívat zpupně, nýbrž že budu vládnout s ustavičnou laskavostí a mírností, abych svým poddaným umožnil stálý život bez bouří a zajistil jim ve své říši klid a bezpečné cesty od jednoho konce až po druhý, a tak nastolil všemi lidmi vytoužený mír.

^{AddEsth 3:13c}Ptal jsem se proto svých rádců, jak onoho cíle dosáhnu. Haman, který mezi námi vyniká moudrostí a zaujímá čestné místo hned po králi, tehdy osvědčil setrvalou oddanost a spolehlivou věrnost. ^{AddEsth 3:13d}Sdělil nám, že se mezi všechny národy světa vmísil jakýsi nepřátelský lid, jenž je svými zákony v rozporu se všemi ostatními národy a jenž ustavičně opomíjí královská nařízení, čímž je narušováno naše znamenité úsilí o zajištění jednotné vlády. ^{AddEsth 3:13e}Je nám tedy zřejmé, že tento národ jako jediný žije v neustálém rozporu s celým lidstvem, zvráceně se řídí svým podivným souborem zákonů, má nepříznivý poměr k naší vládě a tím nejhorším způsobem se staví proti našim zájmům, jimiž jsou klid a stabilita říše.

^{AddEsth 3:13f}Nařizujeme tedy: Všichni, které vám ve svém výnosu označil Haman (který je těmito našimi záležitostmi pověřen a je naším druhým otcem ^[1915]), ať jsou i se ženami a dětmi nemilosrdně a nelítostně až do kořene vyhlazeni nepřátelskými meči, a to čtrnáctého dne dvanáctého měsíce (což je adar) tohoto roku. ^{AddEsth 3:13g}Tak budou tito naši dávní i nynější nepřátelé v jediný den prudce uvrženi do podsvětí a do budoucna nás nechají vládnout nerušeně a v dokonalém klidu.

^{AddEsth 3:14}Opisy těchto listů nechali zveřejnit v každé provincii a všem národům bylo nařízeno, ať se na ten den připraví. ^{AddEsth 3:15}Věc byla urychleně vyřízena také v Súsách. Král s Hamanem se pustili do pitky, ve městě však zavládl rozruch.

Kapitola 4

Zachraň nás!

^{AddEsth 4:1}Když se Mordechaj dozvěděl, co se děje, roztrhl své šaty, oblékl se pytlovinou, posypal se popelem a vyšel do ulic města s hlasitým nářkem: „Chtějí vyhladit národ, který neudělal nic špatného!“ ^{AddEsth 4:2}Došel ale jen ke královské bráně; nesměl totiž vstoupit do paláce pokrytý pytlovinou a popelem. ^{AddEsth 4:3}(V každé provincii, kde byl ten výnos zveřejněn, drželi Židé veliký smutek. S pláčem a naříkáním si stlali v pytlovině a popelu.)

^{AddEsth 4:4}Za královnou proto přišly její služebné i její eunuši a oznámili jí to. Když uslyšela, co se stalo, zhrozila se. Poslala Mordechajovi šaty, aby se převlékl a odložil pytlovinu. On ale odmítl, ^{AddEsth 4:5}a tak Ester zavolala svého eunucha Hatacha, ^[1916] který jí byl přidělen, a poslala ho za Mordechajem zjistit, co se přesně děje. ^[1917]

^{AddEsth 4:7}Mordechaj mu vylíčil, co se stalo – že Haman králi slíbil odvést do pokladny deset tisíc talentů za vyhlazení Židů. ^{AddEsth 4:8}Dal mu i opis listu zveřejněného v Súsách ohledně jejich vyhlazení. Řekl mu, ať ho ukáže Ester a vyřídí jí, aby se šla za králem přimlouvat a prosit za svůj lid. „Vzpomeň si na svůj nízký původ,“ vzkázal jí, „na dny, kdy jsi vyrůstala u mne. Haman, druhý muž po králi, nad námi totiž vyřkl rozsudek smrti. Vzývej Hospodina a promluv o nás s králem. Zachraň nás před smrtí!“

^{AddEsth 4:9}Hatach tedy šel a všechno jí to vyřídil. ^{AddEsth 4:10}Ester mu odpověděla: „Jdi za Mordechajem a pověz mu: ^{AddEsth 4:11}Všechny národy v říši vědí, že kdokoli vejde ke králi do vnitřní síně bez pozvání, není pro něj záchrany, ať je to muž či žena. Jen ten, na koho by král ukázal zlatým žezlem, bude ušetřen. A já jsem ke králi nebyla pozvána už třicet dní!“

^{AddEsth 4:12}Když to Hatach Mordechajovi všechno vyřídil, ^{AddEsth 4:13}ten mu odpověděl: „Běž a řekni jí: Ester, nemysli si, že se v královském paláci jako jediná z Židů zachráníš. ^{AddEsth 4:14}Budeš-li teď dělat, že neslyšíš, Židům přijde pomoc a ochrana odjinud, ale ty i rodina tvého otce zahynete. Kdo ví? Snad ses stala královnou právě pro tento okamžik.“

^{AddEsth 4:15}Ester na to Mordechajovi vzkázala: ^{AddEsth 4:16}„Jdi a shromáždi Židy v Súsách. Tři dny se za mne postěte – nejezte a nepijte ve dne ani v noci. I já a mé služebné zůstaneme bez jídla. Potom poruším zákon a vejdu ke králi, i kdybych měla zahynout.“

Mordechajova modlitba

^{AddEsth 4:17}Mordechaj šel a udělal všechno, co mu Ester uložila. ^{AddEsth 4:17a}Vzpomínal na všechny Hospodinovy skutky a modlil se k Hospodinu:

^{AddEsth 4:17b}„Hospodine, všemohoucí Pane a Králi! Všechno je ve tvé moci a tvou vůli chránit Izrael nikdo nezvrátí. ^{AddEsth 4:17c}Ty jsi stvořil nebe a zemi i všechny úžasné věci pod nebem. Jsi Pánem všeho – tobě se, Hospodine, nemůže nikdo postavit.

^{AddEsth 4:17d}Ty znáš všechno. Ty víš, Hospodine, že jsem se tomu pyšnému Hamanovi neodmítl klanět ze zpupnosti, pýchy nebo ješitnosti. Vždyť pro záchranu Izraele bych byl ochoten i líbat mu nohy! ^{AddEsth 4:17e}Udělal jsem to, abych slávu člověka nenadřadil slávě Boží. Nebudu se klanět nikomu než tobě, svému Pánu. To, co dělám, tedy není z pýchy.

^{AddEsth 4:17f}Nyní, Hospodine, Bože a Králi, Bože Abrahamův, ušetři svůj lid! Chtějí nás totiž vyhubit, usilují vyhladit tvé dávné dědictví. ^{AddEsth 4:17g}Nepohrdej svým podílem, který sis pro sebe vykoupil z Egypta! ^{AddEsth 4:17h}Vyslyš mou prosbu a buď milostiv svému dědictví. Změň náš zármutek na veselí, abychom zůstali naživu a opěvovali tvé jméno, Hospodine. Nezavírej ústa těch, kdo tě chválí!“

^{AddEsth 4:17i}Podobně úpěl ze všech sil celý Izrael, protože stáli tváří v tvář smrti.

Esteřina modlitba

^{AddEsth 4:17k}Také královnu Ester zachvátila smrtelná úzkost, a tak hledala útočiště u Hospodina. Odložila své skvostné roucho a oblékla si šaty smutku a truchlení. Místo vzácných voňavek si hlavu pokryla popelem a špínou a pokořovala se přísným půstem. Odložila všechny okázalé ozdoby a zahalena prameny zcuchaných vlasů se takto modlila k Hospodinu, Bohu Izraele:

^{AddEsth 4:17l}„Pane můj, náš Králi, ty jsi jediný! ^[1918] Pomoz mi. Jsem sama, nemám jiného pomocníka než tebe a vydávám se do nebezpečí. ^{AddEsth 4:17m}Odmalička jsem ve svém rodném domě slýchala, že ty, Hospodine, sis vybral Izrael ze všech národů. Vybral sis naše otce ze všech předků jako věčné dědictví a splnil jsi jim všechno, co jsi řekl. ^{AddEsth 4:17n}Pak jsme se však proti tobě prohřešili a tys nás vydal do rukou našich nepřátel za to, že jsme uctívali jejich bohy. Jsi spravedlivý, Hospodine. ^{AddEsth 4:17o}Jim ale naše trpké zotročení nestačí! Přísahali teď na své modly, že zmaří tvé výroky, vyhladí tvé dědictví, zacpou ústa těm, kdo tě chválí, a uhasí tvůj oltář i slávu tvého chrámu, ^{AddEsth 4:17p}aby pak pohané z plna hrdla chválili své nicotné modly a navěky obdivovali krále, který je pouhý smrtelník.

^{AddEsth 4:17q}Nepředávej, Hospodine, své žezlo těm, kdo nejsou žádní bohové! Ať se nesmějí našemu zničení! Obrať jejich plány proti nim a toho, kdo na nás zaútočil, ztrestej pro výstrahu ostatním. ^{AddEsth 4:17r}Rozpomeň se, Hospodine! Dej se poznat ve chvíli našeho soužení! Králi bohů, jenž vládneš nad vší mocí, dodej mi odvahy! ^{AddEsth 4:17s}Vlož mi před tím lvem do úst vhodná slova a v jeho srdci probuď nenávist k tomu, kdo se s námi pustil do války. Ať je konec s ním i s těmi, kdo s ním souhlasí!

^{AddEsth 4:17t}Zachraň nás svou rukou a pomoz mi. Jsem sama a mám jen tebe, Hospodine. ^{AddEsth 4:17u}Ty znáš všechno. Ty víš, jak pohrdám slávou bezbožných a jak se mi hnusí lože neobřezanců a všech cizáků. ^{AddEsth 4:17v}Ty víš, k čemu mě tu nutí – jak se mi oškliví čelenka, již musím nosit na znamení své vznešenosti, kdykoli se mám ukázat před lidmi. Oškliví se mi jako hadry potřísněné krvácením a v soukromí ji nenosím. ^{AddEsth 4:17x}Tvá služebnice nejedla u Hamanova stolu; neslavila jsem královu hostinu a nepila víno, z něhož obětovali úlitbu. ^{AddEsth 4:17y}Tvá služebnice ode dne svého povýšení až dodnes neměla jinou radost než tebe, Hospodine, Bože Abrahamův.

^{AddEsth 4:17z}Bože, jsi silnější než všichni – vyslyš naše zoufalé hlasy! Vysvoboď nás z ruky zlosynů a mě osvoboď od mého strachu.“

Kapitola 5

Dnes pořádám slavnost

^{AddEsth 5:1}Třetího dne Ester dokončila modlitbu, odložila kajícné roucho a oblékla si slavnostní šaty. ^{AddEsth 5:1a}Když se takto okrášlila, volala Vševidoucího Boha a Zachránce. Potom si k sobě vzala dvě služky – o jednu se zlehka opírala a druhá šla za ní a nesla jí vlečku. ^{AddEsth 5:1b}Přímo zářila v rozkvětu své krásy, tvář měla šťastnou a vypadala mile, ale srdce se jí svíralo strachy. ^{AddEsth 5:1c}Prošla všemi dveřmi, až konečně stanula před králem. Seděl na královském trůně, na sobě všechny odznaky svého majestátu, celý ve zlatě a drahokamech a šla z něj nesmírná hrůza. ^{AddEsth 5:1d}Pozvedl tvář planoucí slávou a vrhl na ni pohled plný hněvu. Královně se podlomila kolena. Zbledla a začala omdlívat, až klesla na rameno služky, která šla před ní. ^{AddEsth 5:1e}Bůh ale obměkčil královo srdce. S obavou rychle vstal z trůnu, vzal ji do náručí a utěšoval ji mírnými slovy, dokud se nevzchopila: ^{AddEsth 5:1f}„Co je ti, Ester? Jsem přece tvůj manžel. ^[1919] Buď klidná, nezemřeš. To nařízení se týká jen našich poddaných. ^[1920] Pojď blíž.“

^{AddEsth 5:2a}Pak zvedl své zlaté žezlo, položil jí ho na šíji a objal ji.

„Pověz, co je s tebou,“ vybídl ji. Odpověděla: „Viděla jsem tě, pane, jako Božího anděla a srdce se mi zachvělo strachem z tvé slávy. Jsi totiž úžasný, pane, a tvá tvář je plná půvabu.“ ^{AddEsth 5:2b}A při těch slovech omdlela.

Král se polekal a všechno služebnictvo ji muselo křísit. ^{AddEsth 5:3}Potom jí král řekl: „Co si přeješ, Ester? Co si žádáš? Dám ti cokoli, třeba i půl království.“

^{AddEsth 5:4}„Dnes pořádám slavnost,“ odpověděla Ester. „Ráčil by král přijít i s Hamanem na hostinu, kterou dnes připravím?“

^{AddEsth 5:5}„Hned sežeňte Hamana,“ řekl na to král. „Ať Ester splníme její přání!“

A tak oba přišli na hostinu, na kterou je Ester pozvala. ^{AddEsth 5:6}Když potom popíjeli, král Ester vyzval: „Co si přeješ, královno Ester? Cokoli si žádáš, dostaneš.“

^{AddEsth 5:7}„Co si přeji,“ odpověděla, „a co si žádám? ^{AddEsth 5:8}Ráčí-li mi král prokázat laskavost, ať přijde také zítra s Hamanem na hostinu, kterou jim připravím. Zítra připravím totéž co dnes.“

^{AddEsth 5:9}Haman od krále odcházel velmi rozveselen a v dobrém rozmaru. Když však na dvoře uviděl Žida Mordechaje, strašně se rozhněval. ^{AddEsth 5:10}Přišel domů, zavolal své přátele a svou ženu Zósaru ^{AddEsth 5:11}a začal jim vykládat, jak je bohatý a jak ho král slavně poctil, když ho posadil na přední místo a povýšil ho nad přední hodnostáře království. ^{AddEsth 5:12}„Královna nepozvala na večeři s králem nikoho jiného než mne. A mám pozvání i na zítřek,“ vyprávěl Haman. ^{AddEsth 5:13}„Všechnu radost mi ale kazí, když vidím na dvoře toho Žida Mordechaje!“

^{AddEsth 5:14}Jeho žena Zósara a přátelé mu tedy poradili: „Nech uříznout kůl padesát loket ^[1921] vysoký a ráno řekni králi, ať dá Mordechaje na ten kůl pověsit. Pak můžeš jít s králem vesele na hostinu.“ Ten nápad se Hamanovi zalíbil, a tak dal připravit kůl.

Kapitola 6

Královská odměna

^{AddEsth 6:1}Hospodin té noci nenechal krále spát. Ten proto řekl svému písaři, ať přinese kroniku denních záznamů a předčítá mu z nich. ^{AddEsth 6:2}Narazil na záznam o tom, jak Mordechaj králi Artaxerxovi ohlásil, že dva eunuši z královy stráže chtěli na krále vztáhnout ruku. ^{AddEsth 6:3}Král se proto zeptal: „Jakým vyznamenáním nebo dobrodiním jsme se za to Mordechajovi odměnili?“

„Neodměnil jsi ho nijak,“ odpověděli královi sluhové. ^[1922]

^{AddEsth 6:4}A zatímco se král vyptával na ten Mordechajův projev oddanosti, najednou se v předsálí objevil Haman. „Kdo je to v předsálí?“ otázal se král. (To přišel Haman králi říct, ať pověsí Mordechaje na kůl, který dal připravit.)

^{AddEsth 6:5}„Hle, v předsálí stojí Haman,“ odpověděli královi služebníci.

„Nechte ho vejít,“ řekl král.

^{AddEsth 6:6}Potom se Hamana otázal: „Co mám udělat, když chci někoho vyznamenat?“

Haman si pomyslel: „Koho jiného by král mohl chtít vyznamenat než mě?“ ^{AddEsth 6:7}A tak králi odpověděl: „Chce-li král někoho vyznamenat, ^{AddEsth 6:8}ať královští sluhové přinesou roucho z jemné látky, jaké nosí král, a přivedou koně, na kterém jezdí král. ^{AddEsth 6:9}Ať to předají někomu z věhlasných králových dvořanů a ten ať toho králova oblíbence ustrojí, vysadí ho na koně a rozhlašuje v ulicích města: „Takto se povede každému, koho chce král vyznamenat.“

^{AddEsth 6:10}„Dobrá,“ odpověděl král Hamanovi. „To, co jsi řekl, udělej pro Žida Mordechaje, který slouží u dvora. Ani slůvko z toho, co jsi řekl, nevynechej!“

^{AddEsth 6:11}A tak Haman vzal to roucho a koně, ustrojil Mordechaje, vysadil ho na koně a pak procházel ulicemi města a rozhlašoval: „Takhle se povede každému, koho chce král vyznamenat.“ ^{AddEsth 6:12}Mordechaj se pak vrátil do paláce, ale Haman šel domů se zármutkem ve tváři.

^{AddEsth 6:13}Když pak Haman vyprávěl své ženě Zósaře a přátelům, co se mu přihodilo, přátelé i žena mu řekli: „Jestli ten Mordechaj patří k Židům, pak tvé pokoření před ním teprve začalo! Dozajista padneš a neobstojíš před ním, protože s ním je živý Bůh.“ ^{AddEsth 6:14}Ještě to ani nedořekli, když přišli eunuši, aby Hamana spěšně odvedli na hostinu, kterou připravila Ester.

Kapitola 7

Je to Haman!

^{AddEsth 7:1}Král i Haman tedy přišli hodovat ke královně. ^{AddEsth 7:2}Také tento den, při této druhé hostině, se král Ester zeptal: „Tak tedy, královno Ester, co si přeješ? Co si žádáš? Dostaneš cokoli, třeba i půl království!“ ^[1923]

^{AddEsth 7:3}Odpověděla: „Ráčí-li mi král prokázat laskavost, ať je mi darován život – to je mé přání! Ať je ušetřen i můj lid – to je má žádost! ^{AddEsth 7:4}Já i můj lid jsme totiž odsouzeni k záhubě. Máme být oloupeni a zotročeni, nás i naše děti mají prodat jako otroky a otrokyně. Náhodou jsem se o tom doslechla. Náš pronásledovatel si ale nezaslouží zůstat u královského dvora.“

^{AddEsth 7:5}„Kdo to je?“ přerušil ji král. „Kdo se to opovážil udělat?“

^{AddEsth 7:6}„Ten padouch,“ odpověděla Ester, „je tenhle zloduch Haman!“

Haman zůstal před králem a královnou otřesen. ^{AddEsth 7:7}Král vstal od hostiny a vyšel do zahrady. Haman se tehdy snažil královnu uprosit, protože viděl, že je s ním zle. ^{AddEsth 7:8}Vtom se král vrátil ze zahrady – Haman právě zhroucen na lehátku žadonil u královny. „Tak ty se mi doma ještě budeš sápat po ženě?!“ vykřikl král.

Jak to Haman uslyšel, oněměl hrůzou.

^{AddEsth 7:9}Bugathan, jeden z eunuchů, tehdy králi řekl: „Představ si, Haman dokonce pro Mordechaje, který se krále zastal, připravil kůl. Je vysoký na padesát loket, stojí u Hamanova domu.“

„Ať ho na něj pověsí!“ rozkázal král. ^{AddEsth 7:10}A tak Hamana pověsili na kůl, který připravil Mordechajovi. Teprve tehdy se králův hněv utišil.

Kapitola 8

Mordechajův edikt

^{AddEsth 8:1}Toho dne král Artaxerxes daroval Ester veškerý majetek pronásledovatele Hamana. Pak si dal zavolat Mordechaje. (Ester totiž prozradila, že je to její příbuzný.) ^{AddEsth 8:2}Král vzal prsten, který odebral Hamanovi, a dal ho Mordechajovi. Ester pak Mordechaje ustanovila správcem veškerého Hamanova majetku.

^{AddEsth 8:3}Potom šla Ester znovu promluvit s králem. Padla mu k nohám a žádala ho, aby odvrátil tu Hamanovu pohromu, to vše, co nachystal proti Židům. ^{AddEsth 8:4}Král na Ester ukázal svým zlatým žezlem, a tak se zvedla. Postavila se před králem ^{AddEsth 8:5}a řekla: „Ráčíš-li mi prokázat laskavost, ať je vyslán rozkaz, jímž budou odvolány výnosy, které rozeslal Haman, aby vyhubil všechny Židy ve tvé říši. ^{AddEsth 8:6}Vždyť jak bych mohla přihlížet utrpení svého lidu? A jak bych mohla vyváznout při záhubě svého rodu?“

^{AddEsth 8:7}Král na to Ester odpověděl: „Dal jsem ti všechen Hamanův majetek. Vyhověl jsem ti a pověsil ho na kůl za to, že vztáhl ruce na Židy. Co chceš víc? ^{AddEsth 8:8}Napište mým jménem, co sami uznáte za vhodné, a zpečeťte to mým prstenem. Ničemu, co se napíše z králova rozkazu a opatří mou pečetí, nelze odporovat.“

^{AddEsth 8:9}Třiadvacátého dne prvního měsíce (což je nisan) ^[1924] toho roku tedy byli svoláni písaři. Podle Mordechajových pokynů se napsalo jak Židům, tak správcům a vládcům provincií ve sto sedmadvaceti satrapiích od Indie až po Etiopii; každému jednotlivému kraji se psalo v jejich jazyce. ^{AddEsth 8:10}Výnos psaný královým jménem a zpečetěný jeho prstenem pak rozeslali po poslech. ^{AddEsth 8:11}Mordechaj v něm Židy vybízel, aby v každém městě zachovávali své zvyky a navzájem si pomáhali. Vyzval je, aby se vypořádali se svými protivníky a odpůrci, jak uznají za vhodné; ^{AddEsth 8:12}a to v celé Artaxerxově říši v tentýž den, třináctého dne dvanáctého měsíce (což je adar).

^{AddEsth 8:12a}Toto je znění onoho listu:

^{AddEsth 8:12b}Velkokrál Artaxerxes posílá pozdrav místodržitelům sto sedmadvaceti satrapií od Indie až po Etiopii – všem těm, kteří pečují o naše zájmy.

^{AddEsth 8:12c}Často se stává, že čím více jsou lidé zahrnováni štědrými poctami svých ušlechtilých dobrodinců, tím více jsou ctižádostiví. Nejenže se pak snaží škodit našim poddaným, ale neschopni unést svůj vlastní blahobyt, pokoušejí se dokonce spřádat plány proti svým dobrodincům. ^{AddEsth 8:12d}Nejenže popírají obyčejnou lidskou vděčnost, ale povzbuzeni lichotkami těch, kdo netuší, co je dobro, dokonce věří, že uniknou Bohu, který stále všechno sleduje, a jeho spravedlnosti, která nenávidí špatnost.

^{AddEsth 8:12e}Často i mnozí z těch, kterým je svěřena moc, podlehnou přemlouvání svých přátel, pověřených správou jednotlivých záležitostí. Nesou pak spoluvinu za prolévání nevinné krve a podílejí se na nenapravitelných škodách, ^{AddEsth 8:12f}protože ryzí rozvaha vládců byla oklamána podlou a zvrácenou lží.

^{AddEsth 8:12g}To vše je zřejmé nejen z dávných příběhů, které se nám dochovaly – sami přece kolem sebe vidíte, jaké zhoubné bezbožnosti páchají nehodní lidé, kteří jsou u moci. ^{AddEsth 8:12h}Do budoucna se proto musíme postarat, aby byl v říši zajištěn klid a mír pro všechny. ^{AddEsth 8:12i}Musíme přistoupit ke změnám, abychom to, co nám bude předneseno, napříště posuzovali náležitě a spravedlivě.

^{AddEsth 8:12k}Nuže, pobýval u nás jistý Haman Makedonský, ^[1925] syn Hamedatův (ve skutečnosti však nebyl perského původu a naše laskavost mu byla zcela cizí). ^{AddEsth 8:12l}Dostalo se mu přízně, kterou chováme ke všem národům, a to do té míry, že byl dokonce nazván naším ‚otcem‘, ^[1926] takže se mu všichni vždy klaněli jakožto druhé nejdůležitější osobě království. ^{AddEsth 8:12m}On ale toto své povýšení neunesl a chystal se nás připravit o vládu i o život. ^{AddEsth 8:12n}Lstivými a promyšlenými úskoky se dožadoval záhuby našeho zachránce a stálého dobrodince Mordechaje, naší nevinné královské společnice Ester i celého jejich národa. ^{AddEsth 8:12o}Myslel si, že nás tímto způsobem zaskočí jako bezbranné, aby pak mohl vládu nad Peršany předat Makedoncům.

^{AddEsth 8:12p}My jsme však zjistili, že Židé, které ten trojnásobný proklatec chtěl dát vyhladit, nejsou žádní zločinci, nýbrž že se řídí těmi nejspravedlivějšími zákony. ^{AddEsth 8:12q}Jsou to synové Nejvyššího, nejmocnějšího, živého Boha, díky němuž je také naše království řízeno tím nejlepším způsobem, a to jak za nás, tak za našich předků.

^{AddEsth 8:12r}Uděláte proto dobře, když se nebudete řídit výnosem, který rozeslal Haman, syn Hamedatův. Sám jeho autor i celá jeho rodina byli totiž pověšeni na kůly u brány v Súsách, když mu všemohoucí Bůh rychle vyměřil zasloužený trest.

^{AddEsth 8:12s}Opis tohoto listu vystavte na všech místech, aby se Židé mohli nadále svobodně řídit svými zákony, a pomáhejte jim v obraně proti těm, kdo na ně zaútočí v čas soužení, totiž třináctého dne dvanáctého měsíce (což je adar). ^{AddEsth 8:12t}Toho dne totiž všemocný Bůh způsobí svému vyvolenému národu radost namísto záhuby.

^{AddEsth 8:12u}A vy, Židé, slavte tento slavný den jako jeden ze svých významných svátků mnoha hostinami. Nám i našim přátelům mezi Peršany ať od nynějška připomíná záchranu, a těm, kdo proti nám kuli pikle, ať připomíná jejich záhubu.

^{AddEsth 8:12x}Každé město a kterákoli provincie, jež se nezachovají podle tohoto výnosu, budou nemilosrdně zpustošeny ohněm a mečem. Na věčné časy pak zůstanou neobyvatelné pro lidi a nepřístupné dokonce i pro divou zvěř a ptáky.

^{AddEsth 8:13}Opisy listu ať jsou vystaveny v celém království lidem na očích, aby Židé mohli být v ten den připraveni k boji proti svým nepřátelům.

^{AddEsth 8:14}Jízdní poslové spěšně vyrazili vyplnit králova slova a nařízení bylo vyvěšeno i v Súsách.

^{AddEsth 8:15}Mordechaj pak vyšel ven oblečen do královského roucha, se zlatým diadémem a purpurovou čelenkou z kmentu. Když ho v Súsách uviděli, začali se radovat ^{AddEsth 8:16}– pro Židy to byl slavný a šťastný den! ^{AddEsth 8:17}V každém městě a v každé provincii, kde bylo nařízení vystaveno, kdekoli byl ten výnos zveřejněn, propukli Židé v radost a veselí a pořádali bujaré hostiny. Mnozí z ostatních národů se tehdy požidovštili a dali se obřezat, protože dostali z Židů strach.

Kapitola 9

Vyhlazení nepřátel

^{AddEsth 9:1}Třináctého dne dvanáctého měsíce (což je adar), byl již královský výnos znám všude. ^{AddEsth 9:2}Nepřátelé Židů toho dne propadli záhubě. Dostali takový strach, že se nikdo z nich ani nezmohl na odpor. ^{AddEsth 9:3}Také vládci satrapií, dvořané a královští písaři měli Židy v úctě, protože na ně padl strach z Mordechaje. ^{AddEsth 9:4}Královo nařízení totiž bylo vyhlášeno v celém království. ^[1927]

^{AddEsth 9:6}Ve městě Súsách Židé pobili pět set mužů. ^{AddEsth 9:7}Mezi nimi Farsanestaina, Delfona, Fasgu, ^{AddEsth 9:8}Fardatha, Barea, Sarbacha, ^{AddEsth 9:9}Marmasima, Arufaina, Arsaina a Zabutaitana ^{[1928]AddEsth 9:10}– deset synů onoho nepřítele Židů, Bugajce Hamana, syna Hamedatova. Zabili je a kořist si odnesli.

^{AddEsth 9:11}Ještě téhož dne se král dozvěděl, kolik lidí v Súsách zahynulo. ^{AddEsth 9:12}„Jen ve městě Súsách zahubili Židé pět set mužů,“ řekl král Ester. „Jak myslíš, že si vedli ve zbytku říše? Co si ještě přeješ? Všechno ti splním.“

^{AddEsth 9:13}Ester králi odpověděla: „Ať je Židům dovoleno jednat podle toho výnosu i zítra. A těch deset Hamanových synů ať mohou pověsit.“

^{AddEsth 9:14}Král svolil, ať se tak stane, a vydal těla Hamanových synů místním Židům, aby je pověsili. ^{AddEsth 9:15}Židé se tedy shromáždili v Súsách i čtrnáctého adaru a pozabíjeli ještě tři sta mužů. Kořist si ale neodnesli.

^{AddEsth 9:16}Také ostatní Židé v království se shromáždili a pomáhali si, aby si zjednali klid od nepřátel. Jen třináctého adaru jich zahubili na patnáct tisíc, kořist si ale neodnesli. ^{AddEsth 9:17}Čtrnáctého dne téhož měsíce už měli klid, a tak slavili den klidu s radostí a veselím. ^{AddEsth 9:18}Židé ve městě Súsách se však shromáždili ještě čtrnáctého a neodpočívali. Teprve patnáctého slavili s radostí a veselím.

^{AddEsth 9:19}A proto tedy Židé rozptýlení všude na venkově pořádají radostné veselice a posílají si navzájem výslužku čtrnáctého adaru, zatímco obyvatelé velkých měst pořádají radostné veselice a posílají si navzájem výslužku patnáctého adaru.

Svátek purim

^{AddEsth 9:20}Mordechaj tyto věci zapsal do svitku a rozeslal ho všem Židům v Artaxerxově říši, blízkým i vzdáleným, ^{AddEsth 9:21}aby začali slavit tyto svátky čtrnáctého a patnáctého adaru. ^{AddEsth 9:22}V těch dnech si Židé zjednali klid od svých nepřátel – jejich zármutek se proměnil v radost a jejich trápení ve svátek, a proto měli celý tento měsíc (totiž adar) pořádat veselé sváteční hody a posílat výslužku přátelům a chudým.

^{AddEsth 9:23}Židé tedy přijali, co jim Mordechaj napsal o tom, ^{AddEsth 9:24}jak proti nim bojoval Haman Makedonský, ^[1929] syn Hamedatův – jak dospěl k rozhodnutí, že je vyhladí, jak ohledně toho házel los, ^{AddEsth 9:25}jak přišel za králem s tím, ať pověsí Mordechaje, a jak všechny ty pohromy, které zamýšlel přivést na Židy, nakonec přišly na něj, takže byl i se svými dětmi pověšen.

^{AddEsth 9:26}Podle toho losování dostaly ony dny jméno purim^[1930] (v jejich řeči se totiž „losy“ řeknou „purim“). Stalo se tak na základě tohoto listu a kvůli všemu, co Židé zakusili a co se jim přihodilo. ^{AddEsth 9:27}Mordechaj tyto svátky ustanovil a Židé je přijali pro sebe, pro své potomstvo i pro ty, kdo se k nim připojí, a zavázali se, že je budou zachovávat a nikdy nepřestanou. Tyto památné dny se slaví po všechna pokolení ve všech rodinách, ve městě i na venkově. ^{AddEsth 9:28}Tyto dny purim se budou u Židů slavit po všechny časy a jejich památka z jejich domovů nikdy nevymizí.

^{AddEsth 9:29}Královna Ester, dcera Aminadabova, a Žid Mordechaj pak napsali, co všechno vykonali, a připojili své potvrzení k listu ohledně purim. ^{[1931]AddEsth 9:31}Mordechaj a královna Ester to tehdy ustanovili sami ze svého popudu, ze své blahovůle a ze svého rozhodnutí. ^{[1932]AddEsth 9:32}Ester to ustanovila jako věčný příkaz, a tak to bylo zapsáno do kroniky.

Kapitola 10

Závěr

^{AddEsth 10:1}Král v celém svém království – jak ve vnitrozemí, tak na mořských ostrovech – vypsal daně. ^{AddEsth 10:2}Jeho síla a udatnost, jakož i bohatství a sláva jeho království jsou zaznamenány v Kronice perských a médských králů.

^{AddEsth 10:3}Mordechaj byl jakožto zmocněnec krále Artaxerxe mocný v celé říši a vážený mezi Židy. Žil tak, že si získal oblibu celého svého národa.

^{AddEsth 10:3a}Mordechaj řekl: „Stalo se to působením Božím. ^{AddEsth 10:3b}Vzpomínám si na sen, který se mi o tom zdál, a ten se do posledního slova naplnil. ^{AddEsth 10:3c}Byl tam malý pramének, který se stal řekou, bylo tam světlo, slunce a spousta vody. Ta řeka je Ester, kterou si král vzal za manželku a učinil ji královnou. ^{AddEsth 10:3d}Dva draci, to jsem já a Haman. ^{AddEsth 10:3e}Národy jsou ti, kdo se shromáždili, aby vyhubili Židy. ^{AddEsth 10:3f}A můj národ, to jsou Izraelci, kteří volali k Bohu a byli zachráněni. Hospodin zachránil svůj lid, Hospodin nás vysvobodil ze všech těch neštěstí! Bůh učinil veliké divy a zázraky, jaké se mezi národy ještě nestaly. ^{AddEsth 10:3g}Připravil proto dvojí los – jeden pro lid Boží, druhý pro všechny ostatní národy. ^{AddEsth 10:3h}Když pak přišel den, hodina a chvíle, kterou Bůh určil, oba ty losy byly vrženy mezi všemi národy. ^{AddEsth 10:3i}A Bůh si vzpomněl na svůj lid a obhájil své dědictví. ^{AddEsth 10:3k}Tyto dny měsíce adaru – čtrnáctého a patnáctého – se proto v jeho lidu Izraeli budou slavit v radostném a veselém shromáždění před Bohem po všechna pokolení až navěky.“

^{AddEsth 10:3l}Čtvrtého roku vlády Ptolemaia a Kleopatry ^[1933] přinesl tento list ohledně purim jistý Dositheos (který o sobě tvrdil, že je kněz a levita) a jeho syn Ptolemaios. Tvrdili, že list je pravý a že ho přeložil Ptolemaiův syn Lysimachos z Jeruzaléma.

Daniel (přídavky)

Kapitola 3

TŘI MUŽI V ROZPÁLENÉ PECI

Azariášova modlitba

^{AddDan 3:24}Procházeli se uprostřed plamenů, chválili Boha a velebili Hospodina. ^{AddDan 3:25}Azariáš ^[1934] se uprostřed ohně zastavil a začal se hlasitě modlit:

^{AddDan 3:26}„Požehnaný a chvályhodný jsi,
Hospodine, Bože našich otců,
tvému jménu patří sláva navěky!
^{AddDan 3:27}Spravedlivý jsi ve všem, cos s námi vykonal,
všechna tvá díla jsou pravdivá,
tvé cesty jsou přímé
a všechny tvé soudy pravdivé.
^{AddDan 3:28}Vykonal jsi oprávněné rozsudky
ve všem, cos přivodil nám a Jeruzalému,
svatému městu našich otců.
Vším tím, co jsi nám přivodil,
jsi nás spravedlivě soudil za náš hřích.

^{AddDan 3:29}Zhřešili jsme a bezbožně od tebe odpadli,
v každém ohledu jsme těžce hřešili
a neposlouchali tvé příkazy.
^{AddDan 3:30}Nezachovali jsme a nevykonali,
cos nám k našemu dobru přikázal.
^{AddDan 3:31}Všechno, co jsi nám přivodil,
všechno, cos s námi vykonal,
jsi spravedlivě usoudil.
^{AddDan 3:32}Vydals nás do rukou bezbožných nepřátel,
těm nejodpornějším buřičům,
a nespravedlivému králi,
tomu nejhoršímu na celé zemi.
^{AddDan 3:33}Teď už nesmíme ani ústa otevřít –
hanba a ostuda stihla tvé služebníky,
nás, kdo se ti klanějí.

^{AddDan 3:34}Pro své jméno – neopouštěj nás navždy!
Neruš svou smlouvu
^{AddDan 3:35}a neber nám své milosrdenství!
Pro svého milovaného Abrahama!
Pro svého služebníka Izáka!
Pro svého svatého Izraele!
^{AddDan 3:36}S nimi jsi hovořil a slíbils jim,
že jejich símě rozmnožíš jako hvězdy na nebi
a jako písek na mořském břehu. ^[1935]

^{AddDan 3:37}Dnes jsme však, Panovníku, nejmenší mezi všemi národy
a pro své hříchy jsme poníženi na celé zemi.
^{AddDan 3:38}Už nemáme vládce, proroka ani vůdce,
celopaly ani oběti, obětní dary ani kadidlo,
nemáme ani kam ti přinést oběti,
abychom slitování nalezli.
^{AddDan 3:39}Kéž ale přijmeš naši sklíčenou duši a zkroušeného ducha ^[1936]
jako celopaly beranů a býků
a jako tisíce tučných beránků.
^{AddDan 3:40}To ať je dnes před tebou naší obětí,
jež by nás přivedla za tebou –
vždyť nikdy nebudou zahanbeni ti,
kdo v tebe mají důvěru.

^{AddDan 3:41}Teď už tě následujeme celým srdcem,
ctíme tě a hledáme tvou tvář –
nezahanbuj nás!
^{AddDan 3:42}Nalož s námi podle své dobroty,
ve svém hojném milosrdenství.
^{AddDan 3:43}Vysvoboď nás ve své úžasné moci,
oslav své jméno, Hospodine!
^{AddDan 3:44}Ať se zastydí všichni, kdo tvým služebníkům škodili,
ať jsou zahanbeni a vší moci i vlády zbaveni
a jejich síla ať je zničena.
^{AddDan 3:45}Ať poznají, že ty jsi, Hospodine Bože, jediný
a že jsi slavný všude na zemi!“

Píseň tří mládenců

^{AddDan 3:46}Královi služebníci, kteří je tam hodili, tu pec neustále roztápěli naftou, smolou, koudelí a chrastím, ^{AddDan 3:47}až plameny šlehaly do výšky devětačtyřiceti loktů ^[1937] nad pec. ^{AddDan 3:48}Náhle vyrazily také do stran a sežehly Chaldejce, kteří stáli blízko pece. ^{AddDan 3:49}Do pece však spolu s Azariášovými společníky sestoupil také Hospodinův anděl. Vypudil z ní ohnivé plameny ^{AddDan 3:50}a způsobil, že vnitřkem pece jakoby vanul vlahý vánek. Oheň se jich vůbec nedotkl; nijak jim neublížil ani nevadil.

^{AddDan 3:51}Ti tři pak začali v peci jedním hlasem zpívat ke slávě a chvále Boží:

^{AddDan 3:52}„Požehnaný jsi, Hospodine, Bože našich otců,
chvályhodný a vyvýšený navěky!
Požehnané je tvé slavné a svaté jméno,
nade vše chvályhodné a vyvýšené navěky!
^{AddDan 3:53}Požehnaný jsi v chrámu své svaté slávy,
nade vše opěvovaný a slavný navěky!
^{AddDan 3:54}Požehnaný jsi na svém královském trůně,
nade vše opěvovaný a vyvýšený navěky!
^{AddDan 3:55}Požehnaný jsi, jenž trůníš nad cheruby a shlížíš do propasti,
chvályhodný a vyvýšený navěky!
^{AddDan 3:56}Požehnaný jsi na nebeské klenbě,
opěvovaný a oslavovaný navěky!

^{AddDan 3:57}Dobrořečte Hospodinu, všechna Hospodinova díla,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
^{AddDan 3:58}Dobrořečte Hospodinu, Hospodinovi andělé,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
^{AddDan 3:59}Dobrořečte Hospodinu, nebesa,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
^{AddDan 3:60}Dobrořečte Hospodinu, všechny vody nad nebem,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
^{AddDan 3:61}Dobrořečte Hospodinu, všechny mocnosti,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
^{AddDan 3:62}Dobrořečte Hospodinu, slunce a měsíci,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
^{AddDan 3:63}Dobrořečte Hospodinu, hvězdy na nebi,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky!

^{AddDan 3:64}Dobrořečte Hospodinu, všechny deště a vláhy,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
^{AddDan 3:65}Dobrořečte Hospodinu, všechny větry,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
^{AddDan 3:66}Dobrořečte Hospodinu, ohni a žáre,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
^{AddDan 3:67}Dobrořečte Hospodinu, chladno i horko,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
^{AddDan 3:68}Dobrořečte Hospodinu, rosy a jíní,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
^{AddDan 3:69}Dobrořečte Hospodinu, mraze a zimo,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
^{AddDan 3:70}Dobrořečte Hospodinu, ledy a sněhy,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
^{AddDan 3:71}Dobrořečte Hospodinu, noci a dni,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
^{AddDan 3:72}Dobrořečte Hospodinu, světlo a temnoto,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
^{AddDan 3:73}Dobrořečte Hospodinu, blesky a mraky,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky!

^{AddDan 3:74}Dobrořeč Hospodinu, země,
opěvuj a vyvyšuj ho navěky.
^{AddDan 3:75}Dobrořečte Hospodinu, hory a výšiny,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
^{AddDan 3:76}Dobrořečte Hospodinu, všechny zemské rostliny,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
^{AddDan 3:77}Dobrořečte Hospodinu, prameny,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
^{AddDan 3:78}Dobrořečte Hospodinu, moře a řeky,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
^{AddDan 3:79}Dobrořečte Hospodinu, velryby a všechna vodní havěti,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
^{AddDan 3:80}Dobrořečte Hospodinu, všichni ptáci na nebi,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
^{AddDan 3:81}Dobrořečte Hospodinu, všechna divoká i domácí zvěři,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky!

^{AddDan 3:82}Dobrořečte Hospodinu, všichni lidé,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
^{AddDan 3:83}Dobrořečte Hospodinu, Izraelité,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
^{AddDan 3:84}Dobrořečte Hospodinu, jeho kněží,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
^{AddDan 3:85}Dobrořečte Hospodinu, jeho služebníci,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
^{AddDan 3:86}Dobrořečte Hospodinu, duchové a duše spravedlivých,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky.
^{AddDan 3:87}Dobrořečte Hospodinu, svatí a pokorní v srdci,
opěvujte a vyvyšujte ho navěky!

^{AddDan 3:88}Dobrořečte Hospodinu, Chananiáši, Azariáši a Mišaeli, ^[1938]
opěvujte a vyvyšujte ho navěky –
vždyť nás vysvobodil z podsvětí,
spasil nás ze spárů smrti,
zachránil nás ze žhnoucího ohně v peci,
zachránil nás zprostřed plamenů.
^{AddDan 3:89}Děkujte Hospodinu – vždyť je tak dobrý
a jeho milosrdenství trvá navěky.
^{AddDan 3:90}Dobrořečte Hospodinu, Bohu bohů, všichni zbožní,
chvalte ho a děkujte mu –
vždyť jeho milosrdenství trvá navěky!“

ZUZANA

Kapitola 13

^{AddDan 13:1}V Babylonu bydlel muž jménem Joakim. ^{AddDan 13:2}Vzal si za ženu dceru Chilkiášovu, která se jmenovala Zuzana. Byla velice krásná a ctila Hospodina, ^{AddDan 13:3}neboť její rodiče byli spravedliví a dceru vychovali podle Mojžíšova zákona. ^{AddDan 13:4}Joakim byl velice bohatý a měl u svého domu zahradu. Židé se k němu přicházeli radit, protože byl z nich všech nejváženější.

^{AddDan 13:5}Onoho roku byli za soudce ustanoveni dva židovští starci, o kterých ale Pán řekl: „Z Babylonu vzešla bezbožnost – od starců a soudců pokládaných za vůdce lidu.“ ^{AddDan 13:6}Ti často pobývali v Joakimově domě a všichni, kdo měli nějaké spory, přicházeli za nimi. ^{AddDan 13:7}Když lidé v poledne odešli, chodívala Zuzana ven a procházela se v zahradě svého manžela. ^{AddDan 13:8}Ti dva starci se každý den dívali, jak chodí ven a prochází se, a začali po ní toužit. ^{AddDan 13:9}Ztratili rozum – odvrátili oči od pohledu k nebi a přestali dbát na spravedlnost a slušnost. ^{AddDan 13:10}Oba z ní byli úplně omráčení, ale se svým trápením se navzájem nesvěřili. ^{AddDan 13:11}Styděli se totiž přiznat svou žádostivost – že s ní chtěli spát. ^{AddDan 13:12}Každý den však dychtili po tom, aby ji viděli.

^{AddDan 13:13}Jednou si řekli: „Je čas jít domů na oběd.“ A tak odešli každý svou cestou. ^{AddDan 13:14}Oklikou se ale vrátili a narazili na sebe. Když jeden po druhém žádal vysvětlení, nakonec se ke své žádostivosti přiznali. A dohodli se, že vyčkají na chvíli, kdy Zuzanu zastihnou o samotě.

^{AddDan 13:15}Když tak vyčkávali na příhodný okamžik, Zuzana si vyšla do zahrady jako obvykle jen se dvěma služkami, a protože bylo horko, chtěla se tam vykoupat. ^{AddDan 13:16}Nikdo jiný tam nebyl, jen ti dva starci ji sledovali z úkrytu. ^{AddDan 13:17}„Přineste mi olej a masti,“ řekla služkám. „A zavřete bránu do zahrady, chci se vykoupat.“ ^{AddDan 13:18}Udělaly, jak jim řekla, zavřely bránu do zahrady a odešly vedlejší brankou, aby přinesly, co jim paní přikázala. Starců si nevšimly, protože byli schovaní.

^{AddDan 13:19}Když dívky odešly, oba starci vylezli a rozběhli se k ní. ^{AddDan 13:20}„Podívej,“ řekli jí, „brána zahrady je zavřená a nikdo nás nevidí. Chceme tě mít, tak nám vyhov a buď povolná. ^{AddDan 13:21}Jinak dosvědčíme, že tu s tebou byl nějaký mladík, a proto jsi poslala služky pryč.“

^{AddDan 13:22}„Nemám úniku!“ zasténala Zuzana. „Když to udělám, čeká mě smrt; ^[1939] když to neudělám, máte mě v hrsti. ^{AddDan 13:23}Já to však neudělám. Raději padnu do vaší léčky, než abych zhřešila proti Hospodinu.“ ^{AddDan 13:24}A tak Zuzana začala hlasitě volat o pomoc. Oba starci ji ale překřikovali ^{AddDan 13:25}a jeden z nich běžel otevřít bránu do zahrady. ^{AddDan 13:26}Lidé v domě uslyšeli ze zahrady křik a vyběhli se vedlejší brankou podívat, co se Zuzaně stalo. ^{AddDan 13:27}Když starci vyložili tu svou historku, služebníkům bylo velice stydno. Do Zuzany by totiž něco takového nikdy neřekli.

^{AddDan 13:28}Nazítří, když se k jejímu muži Joakimovi opět sešel lid, přišli také ti dva starci se svým zločinným plánem jak vydat Zuzanu na smrt. ^{AddDan 13:29}„Zavolejte Joakimovu ženu Zuzanu, dceru Chilkiášovu!“ řekli přede všemi. Zavolali ji tedy ^{AddDan 13:30}a ona přišla i se svými rodiči a dětmi a se všemi příbuznými. ^{AddDan 13:31}Zuzana byla velice půvabná a krásná na pohled. ^{AddDan 13:32}Tvář měla zahalenou, ale ti darebáci jí nařídili, ať závoj odkryje, aby se nabažili její krásy.

^{AddDan 13:33}Ti, kdo byli s ní, i všichni, kdo ji viděli, plakali. ^{AddDan 13:34}Oba starci před lidem povstali a položili jí ruce na hlavu. ^{AddDan 13:35}(Ona zatím vzhlédla s pláčem k nebi, protože v srdci důvěřovala Hospodinu.) ^{AddDan 13:36}Starci řekli: „Procházeli jsme se sami po zahradě a vtom přišla ona se dvěma služkami, zavřela bránu do zahrady a poslala služky pryč. ^{AddDan 13:37}Pak za ní přišel mladík, který tam byl schovaný, a lehl si k ní. ^{AddDan 13:38}My jsme byli právě v rohu zahrady, a když jsme tu nemravnost uviděli, rozběhli jsme se k nim ^{AddDan 13:39}a viděli jsme, jak spolu souloží. Jeho jsme chytit nedokázali, protože byl silnější než my – otevřel si bránu a utekl. ^{AddDan 13:40}Ji jsme však zadrželi. Vyptávali jsme se jí, co to bylo za mladíka, ^{AddDan 13:41}ale nechtěla nám to prozradit. To je naše svědectví.“

Shromáždění jim jakožto židovským stařešinům a soudcům uvěřilo a odsoudili Zuzanu k smrti. ^{AddDan 13:42}Zuzana tehdy hlasitě zvolala: „Věčný Bože, ty znáš každé tajemství a víš všechno dřív, než se to stane. ^{AddDan 13:43}Ty víš, že proti mně svědčili křivě. A hle, teď mám zemřít, i když jsem neprovedla nic, z čeho mě zlomyslně obvinili!“

^{AddDan 13:44}A Hospodin ji vyslyšel. ^{AddDan 13:45}Když ji odváděli na smrt, Bůh probudil svatého ducha v mládenci jménem Daniel. ^{AddDan 13:46}Ten začal nahlas volat: „Nejsem vinen krví této ženy!“

^{AddDan 13:47}Všechen lid se k němu obrátil a ptali se: „Proč to říkáš? Co to znamená?“

^{AddDan 13:48}Postavil se před ně a řekl jim: „Zbláznili jste se, synové Izraele? Odsoudili jste izraelskou dceru bez vyšetřování a jasného důkazu. ^{AddDan 13:49}Zpátky k soudu! Ti dva proti ní svědčili křivě.“

^{AddDan 13:50}Všechen lid se spěšně vrátil a stařešinové Daniela vyzvali: „Pojď, posaď se mezi nás a vysvětli nám to, protože Bůh ti daroval moudrost starců.“

^{AddDan 13:51}Daniel jim řekl: „Oddělte ty dva daleko od sebe a já povedu výslech.“

^{AddDan 13:52}Když pak byli jeden od druhého odděleni, zavolal jednoho z nich a řekl mu: „Ty starý padouchu! Tvé dávné hříchy tě teď dostihly: ^{AddDan 13:53}vynášel jsi nespravedlivé rozsudky, odsuzoval nevinné a propouštěl viníky. Hospodin ale řekl: ‚Nevydáš na smrt nevinného a poctivého.‘ ^{[1940]AddDan 13:54}Takže – když jsi tu ženu opravdu viděl – pověz mi, pod jakým stromem jsi je viděl spolu obcovat?“

„Pod lískou,“ odpověděl.

^{AddDan 13:55}„Dobrá,“ řekl na to Daniel. „Ta lež tě bude stát hlavu. Boží anděl už dostal od Boha rozkaz, aby tě k smrti zlískal!“

^{AddDan 13:56}Pak ho nechal odvést stranou a nařídil přivést druhého. Tomu řekl: „Ty kanaánský nežide! Krása tě omámila a žádostivost zkazila tvé srdce. ^{AddDan 13:57}Takhle jste zacházeli s dcerami izraelskými? Ony se vám ze strachu poddávaly, ale dcera judská vaši bezbožnost nesnesla. ^{AddDan 13:58}Teď mi tedy pověz, pod jakým stromem jsi je přistihl spolu obcovat?“

„Pod osikou,“ odpověděl.

^{AddDan 13:59}„Dobrá,“ řekl na to Daniel. „I tebe ta lež bude stát hlavu. Boží anděl už čeká s mečem, aby tě osekal. Zahubí vás oba!“

^{AddDan 13:60}Tehdy celé shromáždění pozvedlo hlas a velebilo Boha, který zachraňuje ty, kdo v něho doufají. ^{AddDan 13:61}Postavili se těm dvěma starcům, které Daniel jejich vlastními slovy usvědčil z křivého svědectví, a uložili jim stejně krutý trest, jako chtěli oni uložit svému bližnímu: ^{AddDan 13:62}usmrtili je podle Mojžíšova zákona. ^[1941] Toho dne byl zachráněn nevinný život.

^{AddDan 13:63}Chilkiáš a jeho žena chválili Boha za jejich dceru Zuzanu a stejně tak její manžel Joakim a všichni příbuzní, protože se na ní nenašlo nic nepatřičného. ^{AddDan 13:64}A Daniel se od toho dne stal v očích lidu velikým mužem.

BÉL A DRAK

Kapitola 14

^{AddDan 14:1}Král Astyages ^[1942] byl uložen ke svým otcům a jeho království převzal Peršan Kýros. ^{[1943]AddDan 14:2}Daniel byl členem družiny babylonského krále a byl nejváženější ze všech jeho důvěrníků. ^{AddDan 14:3}Babyloňané měli modlu jménem Bél, ^[1944] které každý den věnovali dvanáct měřic hladké bílé mouky, čtyřicet ovcí a šest soudků vína. ^{AddDan 14:4}Král tu modlu uctíval a chodil se jí každodenně klanět, avšak Daniel se klaněl svému Bohu.

^{AddDan 14:5}Král se ho zeptal: „Proč se neklaníš Bélovi?“

„Protože neuctívám modly zhotovené lidskýma rukama,“ odpověděl Daniel, „ale živého Boha, Stvořitele nebe i země, který má moc nade všemi živými.“

^{AddDan 14:6}Král namítl: „Tobě se zdá, že Bél není živý bůh? Copak nevidíš, kolik toho každý den sní a vypije?“

^{AddDan 14:7}Daniel mu odpověděl se smíchem: „Nenech se zmást, králi. Vždyť je to jen zevnitř hlína, zvenku bronz. Nikdy nic nejedl a nepil!“

^{AddDan 14:8}Král se rozhněval, zavolal Bélovy kněze a řekl jim: „Jestliže mi neřeknete, kdo vždycky tu spoustu jídla sní, zemřete. A jestliže prokážete, že to sní Bél, zemře Daniel – za to, že se Bélovi rouhal.“

^{AddDan 14:9}„Ať se stane, jak jsi řekl,“ odpověděl Daniel králi.

Bélových kněží bylo sedmdesát, nepočítaje ženy a děti. ^{AddDan 14:10}Když potom král s Danielem vešel do Bélova chrámu, ^{AddDan 14:11}Bélovi kněží řekli: „My tedy, králi, jdeme ven. Ty nech nanosit jídlo, namíchat a nalít víno a pak zavři dveře a zapečeť je svým prstenem. Když ráno přijdeš a zjistíš, že Bél všechno nesnědl, zemřeme; anebo zemře Daniel za to, že nás lživě obvinil.“ ^{AddDan 14:12}Byli bez starosti, protože si pod stolem udělali tajný vchod, kterým tam vždycky lezli a jedli ty obětiny. ^{AddDan 14:13}A tak odešli a král nechal Bélovi předložit jídlo.

^{AddDan 14:14}Daniel pak přikázal svým služebníkům, aby přinesli popel a posypali jím podlahu v celém chrámu, tak aby o tom věděl jen král. Potom vyšli ven, zavřeli dveře, zapečetili je královým prstenem a odešli pryč. ^{AddDan 14:15}V noci přišli jako obvykle kněží se svými ženami a dětmi a všechno snědli a vypili.

^{AddDan 14:16}Časně ráno přišel král s Danielem ^{AddDan 14:17}a zeptal se: „Danieli, jsou pečeti neporušené?“

„Neporušené, králi,“ odpověděl Daniel.

^{AddDan 14:18}Když otevřeli dveře, král se hned podíval na stůl a hlasitě zvolal: „Veliký jsi, Béle, a není v tobě žádný klam!“

^{AddDan 14:19}Daniel se však zasmál, zadržel krále, aby nevstoupil dovnitř, a řekl mu: „Podívej se na podlahu a posuď, čí jsou tyto stopy.“

^{AddDan 14:20}„Vidím stopy mužů, žen a dětí,“ řekl král. ^{AddDan 14:21}Rozzlobil se proto a dal zajmout kněze i jejich ženy a děti a museli mu ukázat tajné dveře, kterými tam chodili ty obětiny jíst. ^{AddDan 14:22}Král je pak nechal popravit a Béla vydal Danielovi, který ho zbořil i s jeho chrámem.

^{AddDan 14:23}Byl tam ještě veliký drak, kterého Babyloňané uctívali. ^{AddDan 14:24}Král řekl Danielovi: „Nemůžeš popřít, že tohle je živý bůh, tak se mu pokloň.“

^{AddDan 14:25}„Budu se klanět jen Hospodinu, svému Bohu,“ pravil Daniel, „protože jen on je živý Bůh. Když dovolíš, králi, já toho draka zabiju, bez meče a bez kyje.“

^{AddDan 14:26}„Dávám ti svolení,“ odvětil král.

^{AddDan 14:27}Daniel vzal pryskyřici, sádlo a chlupy, všechno to spolu uvařil, udělal z toho koláče a naházel je drakovi do tlamy. Drak to spolykal a praskl.

„Jen se podívejte, co jste uctívali!“ řekl tehdy Daniel.

^{AddDan 14:28}Když o tom Babyloňané uslyšeli, velice je to pobouřilo. Shromáždili se proti králi a říkali: „Z krále je Žid! Nechal strhnout Béla, zabít draka, povraždit kněze!“ ^{AddDan 14:29}Přišli za ním a řekli mu: „Vydej nám Daniela! Jinak tě zabijeme i s tvou rodinou.“ ^{AddDan 14:30}Když král viděl, jak prudce na něj dorážejí, musel jim Daniela vydat.

^{AddDan 14:31}Shodili ho do lví jámy a byl tam šest dní. ^{AddDan 14:32}V té jámě bylo sedm lvů a každý den jim házeli dva lidi a dvě ovce. Nyní však nedostali nic, aby sežrali Daniela.

^{AddDan 14:33}V Judsku tenkrát žil prorok Abakuk. Ten uvařil kaši, nalámal do košíku chleba a šel to jídlo zanést žencům na pole. ^{AddDan 14:34}Hospodinův anděl mu však řekl: „Jídlo, které máš, dones Danielovi do lví jámy v Babylonu.“

^{AddDan 14:35}„Pane,“ odpověděl Abakuk, „v Babylonu jsem nikdy nebyl a o žádné jámě nevím.“ ^{AddDan 14:36}Hospodinův anděl ho tedy vzal za vlasy a rychlostí větru ho odnesl až do Babylonu, rovnou k té jámě.

^{AddDan 14:37}„Danieli! Danieli!“ zvolal Abakuk. „Vezmi si jídlo, které ti poslal Bůh.“

^{AddDan 14:38}„Vzpomněl sis na mě, Bože,“ řekl na to Daniel. „Neopustil jsi ty, kdo tě milují.“ ^{AddDan 14:39}Pak vstal a najedl se a Boží anděl hned odnesl Abakuka zpátky domů.

^{AddDan 14:40}Sedmého dne přišel král, aby Daniela oplakával. Přišel k jámě, podíval se dovnitř a co nevidí – Daniel tam klidně sedí. ^{AddDan 14:41}Tehdy hlasitě zvolal: „Veliký jsi, Hospodine, Bože Danielův, a kromě tebe žádný jiný není!“ ^{[1945]AddDan 14:42}Pak nechal Daniela vytáhnout z jámy ven a shodit do ní ty, kdo mu chystali záhubu. A lvi je ihned před jeho očima sežrali.

Sírach

PROLOG

Kapitola preface

V Zákoně, Prorocích a ostatních spisech, jež následují po nich, se nám dostalo mnoha vzácných ponaučení, pro něž si Izrael zaslouží chválu za své vzdělání a moudrost. Ti, kdo je čtou, to ovšem nemají činit jen pro vlastní porozumění, ale jakožto milovníci vědění by měli být slovem i písmem prospěšní i lidem nezasvěceným. Také můj děd Ješua ^[1946] a se horlivě oddal četbě Zákona, Proroků a ostatních knih našich otců a získal v nich značnou zběhlost. Nabyl proto přesvědčení, že i on by měl sepsat něco sloužícího ke vzdělání a moudrosti, aby ti, kdo dychtí po poučení a přijímají je, pokročili dál v životě podle Zákona.

Prosím vás tedy, abyste četli s příznivou myslí a pozorně. Odpusťte, když se bude zdát, že se nám přes veškeré úsilí nepodařilo některé výrazy přeložit přesně. Když se totiž to, co bylo původně řečeno hebrejsky, převede do jiného jazyka, nemá to už tentýž význam. A to neplatí jen zde – vždyť i sám Zákon a Proroci i ostatní knihy se v překladu nemálo liší od toho, jak zněly původně.

Když jsem v osmatřicátém roce vlády krále Euergeta ^[1947] přišel do Egypta a nějakou dobu zde pobyl, setkal jsem se s nemalou potřebou ^[1948] vzdělání. Považoval jsem tedy za nutné, abych i já projevil pilnost a pracovitost, a tak jsem přeložil tuto knihu. Probděl jsem tenkrát mnoho nocí a vynaložil mnoho vědění, abych dovedl překlad do konce a vydal tu knihu zejména pro ty, kdo zde v cizině dychtí po poučení a chtějí přizpůsobit své mravy životu podle Zákona.

BOŽÍ MOUDROST V LIDSKÉM ŽIVOTĚ

Kapitola 1

Zdroj moudrosti

^{Sir 1:1}Veškerá moudrost je od Hospodina
a zůstává s ním navěky.
^{Sir 1:2}Kdo spočítá mořský písek,
dešťové kapky, dny věčnosti?
^{Sir 1:3}Kdo změří výšku nebes, šíři země,
hloubku propastí a moudrosti?
^{Sir 1:4}Moudrost byla stvořena před vším ostatním, ^[1949]
rozumné chápání je od věčnosti. ^{[1950]
Sir 1:6}Komu byl odhalen kořen moudrosti?
Kdo poznal její chytré úmysly? ^{[1951]
Sir 1:8}Moudrý je pouze jediný –
velikou bázeň budící,
na trůně kralující Hospodin.
^{Sir 1:9}On sám ji kdysi stvořil;
spatřil moudrost a rozměřil ji,
vylil ji na vše, co učinil –
^{Sir 1:10}na všechny lidi ve své štědrosti.
Obdařil jí ty, kdo jej milují.

Úcta k Hospodinu

^{Sir 1:11}Úcta k Hospodinu je slávou a chloubou,
radostí a skvostnou korunou.
^{Sir 1:12}Úcta k Hospodinu potěší srdce,
přináší veselí, radost a dlouhověkost.
^{Sir 1:13}Kdo Hospodina ctí, ten dobře skončí,
i v den smrti bude požehnán.
^{Sir 1:14}Ctít Hospodina je počátkem moudrosti, ^[1952]
věrným se jí dostalo už v matčině lůně.
^{Sir 1:15}Usadila se mezi lidmi na věčných základech
a jejich potomků se věrně přidrží.
^{Sir 1:16}Ctít Hospodina je vrcholem moudrosti;
její ovoce lidi opojí,
^{Sir 1:17}celý jejich dům naplní žádoucími věcmi
a zásobárny svými plody.
^{Sir 1:18}Úcta k Hospodinu je korunou moudrosti,
pokoj a zdraví dík ní vzkvétají.
^{Sir 1:19}Bůh spatřil moudrost a rozměřil ji,
seslal déšť vědění, rozumu a poznání
a ty, kdo se jich drží, slavně vyvýšil.
^{Sir 1:20}Ctít Hospodina je kořenem moudrosti
a jejími větvemi dlouhověkost. ^[1953]

^{Sir 1:22}Nespravedlivý hněv je neospravedlnitelný,
kdo má sklon k hněvu, toho čeká pád.
^{Sir 1:23}Trpělivý člověk vydrží, než přijde správný čas,
nakonec se bude znovu radovat.
^{Sir 1:24}Skryje svá slova pro správný čas,
jeho rozumnost pak mnohá ústa dosvědčí.

^{Sir 1:25}V pokladnicích moudrosti leží moudré výroky,
hříšníkovi se ale zbožnost hnusí.
^{Sir 1:26}Toužíš-li po moudrosti, dodržuj přikázání
a Hospodin tě jí obdaří.
^{Sir 1:27}Úcta k Hospodinu je moudrostí a vzděláním,
jemu se líbí věrnost a mírnost.
^{Sir 1:28}Úctě k Hospodinu se neprotiv
a nepřistupuj k němu s dvojakým srdcem.
^{Sir 1:29}Nemluv před lidmi jako pokrytec,
dávej si pozor na své rty.
^{Sir 1:30}Nevyvyšuj se, abys nepadl
a nepřivodil si hanbu.
Hospodin odhalí tvá tajemství
a uprostřed shromáždění tě umlčí,
neboť ses neoddal úctě k Hospodinu
a srdce máš plné lsti.

Kapitola 2

Na věrné čekají zkoušky

^{Sir 2:1}Chystáš-li se, chlapče, sloužit Hospodinu,
připrav svou duši na zkoušky.
^{Sir 2:2}Měj přímé srdce a buď trpělivý,
nelekej se v čase potíží.
^{Sir 2:3}Přilni k Hospodinu, nevzdaluj se od něj,
a budeš poctěn ve svůj poslední den.
^{Sir 2:4}Všechno, co tě potká, přijímej,
v náhlém ponížení vytrvej.
^{Sir 2:5}Zlato se přece zkouší v ohni,
a dobří lidé v peci ponížení.
^{Sir 2:6}Věř Hospodinu a ujme se tě,
napřim své cesty a doufej v něj.

^{Sir 2:7}Kdo ctíte Hospodina, očekávejte jeho slitování,
a neodvracejte se – jinak padnete.
^{Sir 2:8}Kdo ctíte Hospodina, věřte mu,
a vaše odměna vás nemine.
^{Sir 2:9}Kdo ctíte Hospodina, doufejte v jeho dobrodiní,
ve věčnou radost a slitování.
^{Sir 2:10}Pohleďte na dávná pokolení a vizte:
Kdo uvěřil Hospodinu a byl zahanben?
Kdo ho měl vytrvale v úctě a byl opuštěn?
Kdo ho vzýval a zůstal nevyslyšen?
^{Sir 2:11}Neboť Hospodin je soucitný a milosrdný,
odpouští hříchy a zachraňuje v čase soužení.

^{Sir 2:12}Běda zbabělému srdci a rukám ochablým –
hříšníkovi, který kráčí dvěma stezkami!
^{Sir 2:13}Běda ochablému srdci, které nevěří –
nedostane se mu proto ochrany!
^{Sir 2:14}Běda vám, kteří jste vytrvalost ztratili –
co uděláte, až vás navštíví Hospodin?

^{Sir 2:15}Ti, kdo ctí Hospodina, neodmítnou jeho výroky,
ti, kdo jej milují, se budou držet jeho cest.
^{Sir 2:16}Ti, kdo ctí Hospodina, se mu budou chtít líbit,
ti, kdo jej milují, se budou sytit Zákonem.
^{Sir 2:17}Ti, kdo ctí Hospodina, připraví svá srdce,
a své duše před ním pokoří.
^{Sir 2:18}Padněme raději do rukou Hospodinových,
nikoli ale do lidských –
vždyť jaká je jeho vznešenost,
takové i jeho slitování!

Kapitola 3

Cti otce i matku

^{Sir 3:1}Poslouchejte mě, děti, vždyť jsem váš otec,
jednejte tak, a budete v bezpečí.
^{Sir 3:2}Hospodin totiž postavil otce nad děti
a potvrdil matčino právo nad syny.
^{Sir 3:3}Kdo si váží otce, smývá své hříchy.
^{Sir 3:4}Kdo ctí svou matku, jako by si střádal poklady.
^{Sir 3:5}Kdo si váží otce, bude mít radost ze svých dětí,
a až se bude modlit, bude vyslyšen.
^{Sir 3:6}Kdo ctí svého otce, bude dlouho živ,
kdo poslouchá Hospodina, svou matku potěší
^{Sir 3:7}a bude sloužit svým rodičům jako pánům.

^{Sir 3:8}Važ si svého otce slovem i činem,
ať se ti dostane jeho požehnání.
^{Sir 3:9}Otcovské požehnání totiž upevňuje domy dětí,
matčino prokletí je však ze základů vyvrací.
^{Sir 3:10}Nechtěj se proslavit zneuctěním svého otce,
vždyť otcovo zneuctění ti k slávě neslouží.
^{Sir 3:11}Slávu má člověk ze cti svého otce
a matčino zahanbení je dětem k ostudě.

^{Sir 3:12}Ujmi se, chlapče, svého otce ve stáří
a nezarmucuj ho, dokud je naživu.
^{Sir 3:13}I když mu slábne rozum, ber na něj ohled
a nepohrdej jím, když sám jsi při síle.
^{Sir 3:14}Tvůj soucit s otcem ti nebude zapomenut,
započítá se ti jako oběť za hříchy.
^{Sir 3:15}Bůh si jej připomene ve tvůj den soužení
a tvé hříchy roztají jak led na slunci.
^{Sir 3:16}Kdo nechá otce na holičkách, je jako rouhač,
a toho, kdo zlobí matku, Hospodin prokleje.

Pýcha a pokora

^{Sir 3:17}Konej svou práci, chlapče, s vlídností
a dobří lidé tě budou milovat.
^{Sir 3:18}Čím jsi významnější, tím víc se pokořuj
a dojdeš milosti u Hospodina. ^{[1954]
Sir 3:20}Hospodinova moc je totiž veliká,
ale oslaven je tam, kde je pokora.
^{Sir 3:21}Nevyhledávej, co je pro tebe příliš nesnadné,
co je nad tvé síly, nezkoumej.
^{Sir 3:22}Mysli na to, co ti bylo svěřeno,
vždyť co je skryté, se tě netýká.
^{Sir 3:23}Nepleť se do toho, co ti nepřísluší,
vždyť už jsi přijal víc, než lze pochopit.
^{Sir 3:24}Namyšlenost už svedla mnohé na scestí,
jejich mysl pokazily špatné domněnky. ^[1955]

^{Sir 3:26}Zatvrzelé srdce špatně dopadne,
kdo miluje nebezpečí, ten v něm zahyne.
^{Sir 3:27}Zatvrzelé srdce zatíží útrapy,
hříšník bude vršit hřích na hřích.
^{Sir 3:28}Na potíže pyšného není lék,
zakořenil v něm zlý výhonek.
^{Sir 3:29}Srdce rozumného přemýšlí o moudrých výrocích,
mudrc touží po pozorném posluchači.

Pomáhej chudým

^{Sir 3:30}Voda uhasí plápolající oheň,
almužna smýt hříchy dovede.
^{Sir 3:31}Kdo oplácí dobrem, myslí na budoucnost,
ve chvíli pádu najde oporu.

Kapitola 4

^{Sir 4:1}Nepřipravuj, chlapče, chudáka o příjem,
potřebného marně čekat nenechej.
^{Sir 4:2}Toho, kdo hladoví, nezarmucuj,
nepopouzej člověka v jeho zoufalství.
^{Sir 4:3}Nepřidávej trápení rozhořčenému srdci,
potřebného nenech čekat na tvůj dar.
^{Sir 4:4}Neodmítej prosebníka, který je v úzkých,
neodvracej tvář od chudého.
^{Sir 4:5}Neodvracej oči od toho, kdo má nouzi,
nedej mu důvod, aby tě proklínal.
^{Sir 4:6}Kdyby tě totiž ve svém rozhořčení proklel,
jeho Stvořitel by tu prosbu vyslyšel.

^{Sir 4:7}Hleď, ať jsi ve shromáždění oblíben,
skláněj hlavu před velmožem.
^{Sir 4:8}Nakloň své ucho k hlasu chudého,
na pozdrav mu odpovídej laskavě.
^{Sir 4:9}Zachraň utlačovaného z rukou utlačovatele,
nebuď zbabělý, když máš vynést soud.
^{Sir 4:10}Sirotkům buď jako otec
a jejich matce nahraď manžela;
pak budeš jako syn Nejvyššího
a on tě bude milovat víc než tvá matka.

Cesta moudrosti

^{Sir 4:11}Moudrost vychovává své syny,
ujímá se těch, kdo ji hledají.
^{Sir 4:12}Kdo ji miluje, miluje život;
ti, kdo ji časně hledají, budou naplněni radostí.
^{Sir 4:13}Kdo se jí drží, zdědí slávu,
a kam vstoupí, tam Hospodin žehná.
^{Sir 4:14}Kdo jí slouží, slouží Svatému;
Hospodin miluje ty, kdo ji milují.
^{Sir 4:15}Kdo jí naslouchá, bude vládnout národy,
a kdo o ni dbá, bude bydlet v bezpečí.
^{Sir 4:16}Spolehne-li se na ni, získá ji
a jeho potomkům zůstane ve vlastnictví.
^{Sir 4:17}Nejdřív ho povede po křivolakých cestách,
dopustí na něj strach a zděšení,
svou výchovou ho potrápí,
dokud na něho nebude spolehnutí,
bude ho zkoušet svými příkazy.
^{Sir 4:18}Pak se však k němu rychle vrátí, učiní ho šťastným
a odhalí mu svá tajemství.
^{Sir 4:19}Zbloudí-li, pak ho opustí
a vydá ho napospas jeho neštěstí.

^{Sir 4:20}Čekej na příležitost a chraň se před zlem –
pak se za sebe stydět nebudeš.
^{Sir 4:21}Je totiž ostuda, která přináší hřích,
a ostuda, která přináší slávu a milost.
^{Sir 4:22}Nebuď na sebe příliš přísný,
ať tě zahanbení nezničí.
^{Sir 4:23}Nezdráhej se mluvit,
když je to k užitku; ^{[1956]
Sir 4:24}moudrost se přece pozná v řeči
a vzdělání v tom, jak promluvíš.
^{Sir 4:25}Nikdy neodporuj pravdě,
za svou nevědomost hanbi se.
^{Sir 4:26}Nestyď se vyznat vlastní hříchy,
nesnaž se přeprat říční proud.
^{Sir 4:27}Nepodřizuj se hlupákovi
a na mocného neber ohledy.
^{Sir 4:28}Usiluj o pravdu, i kdybys měl umřít,
a Hospodin Bůh povede tvůj boj.

^{Sir 4:29}Nebuď odvážný ve slovech,
a přitom líný a liknavý v činech.
^{Sir 4:30}Nedělej ze sebe doma lva,
nemysli, že tě sluhové chtějí obelhat.
^{Sir 4:31}Neměj nataženou ruku, abys bral,
a nezavírej ji, když máš rozdávat.

Kapitola 5

Neřiď se sám sebou

^{Sir 5:1}Nespoléhej se na své bohatství,
neříkej: „Já si vystačím.“
^{Sir 5:2}Neřiď se sám sebou a svou silou,
nežeň se za svým srdcem a jeho touhou.
^{Sir 5:3}Neříkej: „Kdo mi má co poroučet?“
Hospodin tě totiž jistě potrestá.

^{Sir 5:4}Neříkej: „Zhřešil jsem, a nic se mi nestalo“ –
Hospodin má přece času dost.
^{Sir 5:5}Nebuď si tak jist odpuštěním,
že bys klidně vršil hřích na hřích.
^{Sir 5:6}Neříkej: „Jeho slitování je veliké,
množství mých hříchů promine.“
Umí se totiž slitovat i rozhněvat,
jeho hněv na hříšníky dopadá.
^{Sir 5:7}Obrať se k Hospodinu bez otálení,
neodkládej to z jednoho dne na druhý.
Hospodinův hněv totiž přijde znenadání,
v den účtování tě zahubí.
^{Sir 5:8}Nespoléhej se na nekalé bohatství –
v den pohromy tě nespasí!

Ovládej se

^{Sir 5:9}Při každém větru nepřevívej obilí
a nevydávej se všemi cestami,
jako to dělají prolhaní hříšníci.
^{Sir 5:10}Buď stálý ve svém přesvědčení,
tvé výroky ať se nemění.
^{Sir 5:11}Buď pohotový k naslouchání,
odpověď si ale v klidu rozmysli. ^{[1957]
Sir 5:12}Odpověz bližnímu, máš-li co říct,
jinak si polož ruku na ústa.
^{Sir 5:13}Sláva i hanba pochází z mluvení,
člověka vlastní jazyk zahubí.
^{Sir 5:14}Nebuď znám jako pomlouvač,
nechystej jazykem žádnou lest.
Zloděje totiž čeká potupa,
lháře pak tvrdý odsudek.
^{Sir 5:15}Ve velkých ani malých věcech nechybuj,
z přítele v nepřítele neměň se.

Kapitola 6

^{Sir 6:1}Špatná pověst totiž působí ostudu a hanbu –
to bude dědictví prolhaných hříšníků.

^{Sir 6:2}Nenech se unášet svými žádostmi,
jinak tě rozsápají jako býk.
^{Sir 6:3}Přijdeš o své listí, ztratíš plody
a zůstaneš jako suchý strom.
^{Sir 6:4}Člověka zahubí jeho špatné sklony,
jeho nepřátelé se mu vysmějí.

Pravé přátelství

^{Sir 6:5}Vlídná řeč ti přidá přátele,
přívětivý jazyk vzbudí laskavost.
^{Sir 6:6}Mnoho ať je těch, kteří tě zdraví,
tvým rádcem ať je však jen jeden z tisíce.
^{Sir 6:7}Hledáš-li přítele, podrob ho zkoušce,
důvěřovat mu nespěchej.

^{Sir 6:8}Někdo je přítelem, jen když se mu to hodí,
v den tvého soužení tě však opustí.
^{Sir 6:9}Některý přítel se změní v nepřítele,
prozradí váš spor, a tak tě zahanbí.
^{Sir 6:10}Některý přítel s tebou sedá u stolu,
v den tvého soužení tě však opustí.
^{Sir 6:11}Když se ti vede dobře, je s tebou jako stín,
i tvé služebníky vyplísní.
^{Sir 6:12}Když ale klesneš, obrátí se proti tobě,
ani potkat tě chtít nebude.
^{Sir 6:13}Nepřátelům se vyhýbej
a dávej si pozor i na přátele.

^{Sir 6:14}Věrný přítel je pevná záštita,
kdo ho najde, našel poklad.
^{Sir 6:15}Věrný přítel je k nezaplacení,
jeho cenu nevyváží nic.
^{Sir 6:16}Věrný přítel je elixír života –
naleznou ho ti, kdo Hospodina ctí.
^{Sir 6:17}Ten, kdo ctí Hospodina, bude mít dobré přátele,
bude si jich hledět jako sám sebe.

Hledání moudrosti

^{Sir 6:18}Přijímej, chlapče, vzdělání už od mládí,
a až do stáří budeš nacházet moudrost.
^{Sir 6:19}Přistupuj k ní jak oráč a rozsévač,
čekej na její dobré plody.
Při jejím pěstování se jen trochu přičiníš
a brzy okusíš její úrody.
^{Sir 6:20}Pro tupce je ale neúrodná,
zabedněnec u ní nevytrvá.
^{Sir 6:21}Bude pro něj tvrdá jak prubířský kámen,
a tak ji zanedlouho odvrhne.
^{Sir 6:22}Moudrost totiž ke cti svého jména
je přístupná jen nemnohým.

^{Sir 6:23}Poslechni, chlapče, a přijmi mou radu,
neodmítej mé poučení:
^{Sir 6:24}Strč své nohy do jejích okovů,
svůj krk do jejího obojku.
^{Sir 6:25}Skloň se a nes ji na svých ramenou,
jejím poutům se nezpěčuj.
^{Sir 6:26}Vykroč k ní z celé duše své,
ze všech sil se drž jejích cest.
^{Sir 6:27}Sleduj a hledej ji, a dá se ti poznat;
až se jí zmocníš, už ji nepouštěj.
^{Sir 6:28}Nakonec v ní najdeš odpočinutí,
ona se stane tvou radostí.
^{Sir 6:29}Její okovy ti budou mocnou záštitou
a její obojek slavnostním rouchem.
^{Sir 6:30}Její jho ^[1958] bude zlatou ozdobou
a její pouta purpurovou šňůrou.
^{Sir 6:31}Oblečeš si ji jako slavnostní roucho
a nasadíš si jako nádhernou korunu.

^{Sir 6:32}Budeš-li chtít, chlapče, dá ti vzdělání,
oddáš-li se jí, budeš rozvážný.
^{Sir 6:33}Budeš-li rád naslouchat, pochopíš,
budeš-li dávat pozor, dojdeš moudrosti.
^{Sir 6:34}Vyhledávej společnost starších,
a kdo je moudrý, k tomu se připoj.
^{Sir 6:35}Pilně poslouchej každý zbožný výklad,
ať ti neuniknou hluboké výroky!
^{Sir 6:36}Uvidíš-li rozumného, choď za ním hned zrána,
tvé nohy ať ošlapají jeho práh!
^{Sir 6:37}Uvažuj o Hospodinových zákonech,
o jeho přikázáních stále přemítej.
On sám pak posílí tvé srdce
a touhou po moudrosti budeš obdařen.

Kapitola 7

Pravidla zbožného života

^{Sir 7:1}Nečiň zlé
a zlo tě nestihne.
^{Sir 7:2}Vyhni se nespravedlnosti
a mine tě.
^{Sir 7:3}Nezasévej, synu, do brázd zla
a nebudeš je sklízet sedmkrát.

^{Sir 7:4}Nežádej od Hospodina vládu
ani čestné místo od krále.
^{Sir 7:5}Nečiň se spravedlivým před Hospodinem,
a nedělej chytrého před králem.
^{Sir 7:6}Nesnaž se stát soudcem,
nemáš-li sílu odstranit křivdy,
aby ses nezalekl velmože
a neztratil svou poctivost.
^{Sir 7:7}Neproviňuj se proti obyvatelům města
a nespouštěj se s lůzou.

^{Sir 7:8}Neopakuj jeden hřích dvakrát –
už za ten první budeš potrestán!
^{Sir 7:9}Neříkej: „Bůh vezme v potaz mé četné dary,
Nejvyšší mě přijme pro mé oběti.“
^{Sir 7:10}Neochabuj ve svém modlení
a nezapomínej na almužny.
^{Sir 7:11}Neposmívej se člověku v jeho hořkosti,
vždyť Ten, který ponižuje, může i povýšit.
^{Sir 7:12}Nevymýšlej si na svého bratra lži
a nedělej nic podobného ani příteli.
^{Sir 7:13}Chraň se lži v každé podobě –
k dobru se nikdy neprolžeš!
^{Sir 7:14}Nežvaň ve shromáždění starců
a při modlitbě se neopakuj. ^[1959]

^{Sir 7:15}Neštiť se namáhavé dřiny,
ani zemědělství, jež založil Nejvyšší. ^{[1960]
Sir 7:16}Nezařazuj se mezi hříšníky –
pamatuj, že Boží hněv se nezpozdí!
^{Sir 7:17}Pokořuj se co nejvíce –
trestem bezbožníka je oheň a červ! ^[1961]

Pravidla dobrých vztahů

^{Sir 7:18}Nevyměň přítele za peníze,
vlastního bratra ani za zlato z Ofiru.
^{Sir 7:19}Nepohrdej moudrou a dobrou ženou –
její přízeň je nad zlato! ^{[1962]
Sir 7:20}Netýrej otroka, který poctivě pracuje,
ani nádeníka, který svědomitě dře.
^{Sir 7:21}Rozumného otroka miluj celým srdcem
a neupři mu svobodu.

^{Sir 7:22}Máš dobytek? Starej se o něj,
a je-li užitečný, drž si jej.
^{Sir 7:23}Máš syny? Vychovávej je –
ohýbej stromek dokud je mladý.
^{Sir 7:24}Máš dcery? Starej se, ať jsou cudné
a nerozmazluj je.
^{Sir 7:25}Provdej dceru a dokonáš veliké dílo,
dej ji rozumnému muži.
^{Sir 7:26}Máš ženu podle svého srdce? Nezapuzuj ji;
je-li ti však protivná, nesvěřuj se jí.

^{Sir 7:27}Z celého srdce si važ svého otce
a nezapomeň na matčiny porodní bolesti.
^{Sir 7:28}Pamatuj, že z nich ses narodil;
čím jim odplatíš vše, co ti dali?

^{Sir 7:29}Z celé své duše cti Hospodina
a važ si jeho kněží.
^{Sir 7:30}Ze všech svých sil miluj svého Stvořitele
a nezanedbávej jeho služebníky.
^{Sir 7:31}Měj v úctě Hospodina a važ si kněze;
dej mu jeho podíl, jak je ti přikázáno:
prvotinu úrody, odškodnění za hřích a plece obětin,
oběť zasvěcení a prvotinu z posvátných věcí. ^[1963]

^{Sir 7:32}Vztáhni svou ruku k chudému,
abys dostal plnost požehnání.
^{Sir 7:33}Prokazuj štědrost ke všem živým,
a ani mrtvému neodpírej laskavost.
^{Sir 7:34}Neodvracej se od plačících
a truchli s truchlícími. ^{[1964]
Sir 7:35}Neotálej navštěvovat nemocné –
pro takové skutky budeš oblíben.
^{Sir 7:36}Při všem, co činíš, pamatuj na svůj konec
a nikdy nezhřešíš.

Kapitola 8

Buď vždy opatrný

^{Sir 8:1}Nebojuj s mocným člověkem,
ať mu nepadneš do rukou.
^{Sir 8:2}Neveď spory s tím, kdo je bohatý –
jeho majetek tě převáží.
Zlato už přece zahubilo mnohé
a svedlo i srdce králů.
^{Sir 8:3}Nehádej se s užvaněným člověkem,
nepřikládej mu dříví na oheň.

^{Sir 8:4}Neposmívej se tupci,
ať nezačne urážet tvé předky.
^{Sir 8:5}Nezahanbuj člověka, který opouští svůj hřích;
pamatuj, že jsme se provinili všichni.
^{Sir 8:6}Neurážej člověka v jeho stáří,
vždyť i z nás budou jednou starci.
^{Sir 8:7}Neraduj se nad něčí smrtí;
pamatuj, že všichni musíme zemřít.

^{Sir 8:8}Nepřehlížej učení moudrých,
jejich výroky se zabývej.
Z nich totiž získáš poučení,
jak sloužit lidem vznešeným.
^{Sir 8:9}Nepohrdej učením starců,
i oni se přece poučili od svých otců.
Od nich se naučíš, jak být rozumný,
a kdy je pravá chvíle promluvit.

^{Sir 8:10}Nerozfoukávej uhlíky hříšníkovy,
ať tě nepohltí jeho plameny.
^{Sir 8:11}Nenech se vydráždit drzounem –
na tvá slova bude číhat v záloze.
^{Sir 8:12}Nepůjčuj člověku silnějšímu než jsi sám,
a půjčíš-li, počítej s tím, že proděláš.
^{Sir 8:13}Nezaručuj se nad své možnosti,
a zaručíš-li se, buď připraven zaplatit.

^{Sir 8:14}Nesuď se se soudcem –
rozsudek bude záležet na něm.
^{Sir 8:15}Nevydávej se na cestu s dobrodruhem,
aby ti nezpůsobil potíže.
Bude totiž jednat, jak si umane,
a kvůli jeho potrhlosti zahyneš.
^{Sir 8:16}Neveď spor se vznětlivým člověkem
a necestuj s ním někde v pustině.
V jeho očích totiž krev nemá cenu,
a tam, kde není pomoci, tě napadne.
^{Sir 8:17}Neraď se s hlupákem,
neudrží totiž tajemství.
^{Sir 8:18}Nedělej nic tajného před cizím,
nevíš totiž, co z toho vyvodí.
^{Sir 8:19}Neotvírej každému své srdce
a nenech si od každého projevovat přízeň.

Kapitola 9

Pozor na ženy

^{Sir 9:1}Nežárli na ženu ve svém náručí,
ať ji nenaučíš, jak ti ublížit.
^{Sir 9:2}Neoddávej se ženě celým srdcem,
jinak tě cele ovládne.
^{Sir 9:3}Nestýkej se s ženou lehkých mravů,
ať neskočíš na její návnadu.
^{Sir 9:4}Netoč se kolem zpěvačky,
ať nejsi lapen jejím uměním.
^{Sir 9:5}Nezírej na pannu,
ať kvůli ní neneseš vinu.
^{Sir 9:6}Nedávej své srdce nevěstkám,
ať nepřijdeš o dědictví.
^{Sir 9:7}Nebloumej po ulicích města,
nepotloukej se po jeho pustých zákoutích.

^{Sir 9:8}Odvrať svůj zrak od ženy pohledné,
na cizí krásu nezírej.
Ženská krása už svedla mnohé;
rozněcuje zamilovanost jako oheň.
^{Sir 9:9}Se vdanou ženou nikdy nesedej,
nikdy s ní nehoduj při víně,
aby ti k ní snad nepřirostlo srdce
a tvůj duch nesklouzl k záhubě.

Moudrost ve veřejném úřadě

^{Sir 9:10}Neopouštěj dávného přítele,
vždyť nový se mu sotva vyrovná.
Nový přítel je jak mladé víno:
teprve až zestárne, s potěšením ho vychutnáš.

^{Sir 9:11}Nežárli na slávu hříšníka,
vždyť nevíš, jaké ho čeká neštěstí.
^{Sir 9:12}Neměj zalíbení v zálibách bezbožných –
pamatuj, že se trestu dožijí.

^{Sir 9:13}Drž se dál od člověka, který má moc zabíjet,
a nebudeš stíhán smrtelným strachem.
Přiblížíš-li se mu, varuj se udělat chybný krok,
jinak tě připraví o život.
Uvědom si, že kráčíš mezi pastmi,
že se po městské hradbě procházíš.

^{Sir 9:14}Zkoumej bližního podle své možnosti,
a raď se s moudrými.
^{Sir 9:15}Rozprávěj s rozumnými
a všechny tvé rozmluvy ať jsou o zákonu Nejvyššího.
^{Sir 9:16}Stoluj společně s muži spravedlivými
a tvou chloubou ať je úcta k Hospodinu.

^{Sir 9:17}Řemeslník získá chválu za své výtvory,
ale vůdce lidu musí moudře mluvit.
^{Sir 9:18}Mluvka je postrachem svého města,
a kdo mluví zbrkle, bude pohrdán.

Kapitola 10

^{Sir 10:1}Moudrý soudce bude vychovávat svůj lid,
vláda rozumného bude spořádaná.
^{Sir 10:2}Jaký soudce lidu, takoví i jeho služebníci,
jaký vládce města, takoví i všichni obyvatelé.
^{Sir 10:3}Hloupý král zahubí svůj lid,
městu se daří, když jsou jeho vůdci rozumní.
^{Sir 10:4}Moc nad zemí je v Hospodinových rukách,
on vzbudí správného vůdce v pravý čas.
^{Sir 10:5}Zdar člověka je v Hospodinových rukách,
on přisoudí slávu znalci Písma.

Pýcha je odporná

^{Sir 10:6}Nezlob se na bližního kvůli kdejaké křivdě
a nikdy nejednej se zpupností.
^{Sir 10:7}Člověku i Hospodinu je pýcha odporná,
křivda se hnusí oběma.
^{Sir 10:8}Nadvláda přechází z národa na národ pomocí křivd,
nestydatosti a bohatství. ^[1965]

^{Sir 10:9}Čím se ten prach a popel tolik pyšní?
Vždyť mu už zaživa hnijí vnitřnosti!
^{Sir 10:10}Dlouhá nemoc se směje lékaři:
Dnes král, zítra nebožtík!
^{Sir 10:11}A po smrti člověk podědí
hmyz, havěť a červy.

^{Sir 10:12}Počátkem pýchy je opustit Hospodina,
v srdci se od Stvořitele odvrátit.
^{Sir 10:13}Počátkem pýchy je totiž hřích,
a kdo se hříchu drží, bude kypět neřestí.
Takové Hospodin překvapí pohromami,
vyvrátí je až k úplnému zničení.

^{Sir 10:14}Hospodin svrhl vladaře z trůnů
a dosadil místo nich laskavé. ^{[1966]
Sir 10:15}Hospodin vyrval národy z kořenů
a zasadil místo nich pokorné.
^{Sir 10:16}Hospodin zpustošil území národů
a vyvrátil je až k základům země.
^{Sir 10:17}Vypudil obyvatele, zahubil je
a jejich památku vyhladil ze země.
^{Sir 10:18}Pýcha nebyla určena lidem,
prchlivost není pro syny žen.

Hospodin si váží těch, kdo jej ctí

^{Sir 10:19}Které pokolení je vážené?
Pokolení lidské.
Které pokolení je vážené?
Ti, kdo Hospodina ctí.
Které pokolení je bezectné?
Pokolení lidské.
Které pokolení je bezectné?
Ti, kdo přestupují přikázání.

^{Sir 10:20}Vůdce je vážený uprostřed svých příbuzných,
Hospodin si váží těch, kdo jej ctí. ^{[1967]
Sir 10:22}Bohatý, slavný anebo chudý –
jejich chloubou je, že Hospodina ctí.
^{Sir 10:23}Není správné ponižovat rozumného chudáka
a není namístě oslavovat hříšníka.
^{Sir 10:24}Velmož, soudce i hodnostář jsou ve vážnosti,
větší je však ten, kdo Hospodina ctí.
^{Sir 10:25}Když moudrému otrokovi slouží svobodní,
rozumnému člověku to nevadí.

Chvála skromnosti

^{Sir 10:26}Když něco dokážeš, nedělej chytráka
a nenaparuj se, když nevíš kudy kam.
^{Sir 10:27}Lepší je pracovat a mít hojnost všeho
než se vychloubat a nemít na jídlo.
^{Sir 10:28}Získej si, chlapče, slávu skromností
a oceňuj sám sebe, jak si zasloužíš.
^{Sir 10:29}Kdo ospravedlní toho, kdo si sám škodí?
A kdo ocení toho, kdo se sám hanobí?
^{Sir 10:30}Chloubou chudáka je jeho vědění,
chloubou boháče jeho bohatství.
^{Sir 10:31}Kdo je vážený, když je chudý,
o co více jako bohatý? Kdo je v nevážnosti, když je bohatý,
o co více, zchudne-li?

Kapitola 11

^{Sir 11:1}Moudrost poníženého jej povýší
a usadí jej mezi velmoži.
^{Sir 11:2}Nechval člověka kvůli jeho kráse
a nikým nepohrdej pro jeho vzhled.
^{Sir 11:3}Včela je nepatrný létající hmyz,
její plody jsou ale ze všech nejsladší.
^{Sir 11:4}Nechlub se šaty, které nosíš,
a v den, kdy jsi poctěn, nezpychni.
Hospodinova díla jsou totiž mimo chápání
a jeho skutky jsou lidem ukryty.
^{Sir 11:5}Mnozí vládci museli usednout na zem
a korunován byl ten, na koho nikdo nemyslel.
^{Sir 11:6}Mnozí velmoži se dočkali strašné potupy
a slavní muži padli do rukou jiných.

Dostůj svým závazkům

^{Sir 11:7}Nikoho neobviňuj, dřív než věc vyšetříš,
nejprve přemýšlej, pak teprv kárej.
^{Sir 11:8}Nedávej odpověď, dřív než vše vyslechneš,
a neskákej člověku do řeči.
^{Sir 11:9}Nehádej se o to, co se tě netýká,
a nepleť se do sporů mezi hříšníky.

^{Sir 11:10}Nezabývej se, chlapče, mnoha věcmi –
budeš-li dělat příliš, přijdeš k úhoně.
Poženeš-li se, ničeho nedosáhneš,
dáš-li se na útěk, nezachráníš se.
^{Sir 11:11}Někdo se snaží, namáhá a vyčerpává,
ale čím více dělá, tím více strádá.
^{Sir 11:12}Jiný je malátný a potřebuje pomoc,
síly má málo a bídy víc než dost,
Hospodin ale na něj milostivě shlédne
a z jeho ponížení ho povznese –
^{Sir 11:13}povýší jej tak, že se mnozí podiví.

^{Sir 11:14}Štěstí i neštěstí, život i smrt,
chudoba i bohatství, vše pochází od Hospodina. ^{[1968]
Sir 11:17}Dar Hospodinův zůstane zbožným
a díky jeho přízni se jim bude dařit navěky.
^{Sir 11:18}Někdo bohatne odříkáním a lakotou
a za odměnu dostane tento úděl:
^{Sir 11:19}Řekne si: „Konečně klid,
teď si užiji svého majetku,“
nezná však příští okamžik,
kdy zemře a všechno zanechá jiným. ^[1969]

^{Sir 11:20}Dostůj svým závazkům a žij podle nich,
při svém úkolu zůstaň do stáří.
^{Sir 11:21}Neobdivuj skutky hříšníka,
spoléhej na Hospodina a své dílo dělej dál,
vždyť je tak snadné v Hospodinových očích,
nechat rychle a náhle zbohatnout chudáka.
^{Sir 11:22}Hospodinovo požehnání odmění zbožné,
jeho požehnání náhle rozkvete.

^{Sir 11:23}Neříkej: „Co ještě potřebuji?
Co bych si ještě opatřil?“
^{Sir 11:24}Neříkej: „Já si vystačím. ^[1970]
Co zlého se mi teď může přihodit?“

^{Sir 11:25}V den štěstí se zapomíná na neštěstí
v den neštěstí se nevzpomene na štěstí.
^{Sir 11:26}Neboť pro Hospodina je snadné v den smrti
odplatit člověku podle jeho jednání.
^{Sir 11:27}V hodině útrap se zapomíná na přepych,
když člověk umírá, ukáže se, jaký byl.
^{Sir 11:28}Neblahořeč nikoho před jeho smrtí;
člověk se pozná podle toho, jak skončí. ^[1971]

Pozor na zlé lidi

^{Sir 11:29}Nevoď každého k sobě domů,
podvodník zná totiž mnoho lstí.
^{Sir 11:30}Srdce pyšného je jak nastražená koroptev –
vyhlíží tvou zkázu jako zvěd.
^{Sir 11:31}Číhá, jak by dobro ve zlo obrátil,
i nejkrásnější věci pohaní.
^{Sir 11:32}Od jiskry se rozhoří oheň v uhlících
a hříšný člověk baží po krvi.
^{Sir 11:33}Dej pozor na ničemu, chystá neštěstí;
ať tě nepřivede navždy do hanby.
^{Sir 11:34}Otevři domov cizímu a způsobí ti zmatky,
i tvým nejbližším tě odcizí.

Kapitola 12

Komu prokazovat dobro

^{Sir 12:1}Prokazuješ-li dobro, poznej, komu je prokazuješ,
a on ti za tvou laskavost poděkuje.
^{Sir 12:2}Prokazuj dobro zbožnému a on tě odmění;
a když ne on, pak jistě Nejvyšší.
^{Sir 12:3}Žádné dobro nečeká toho, kdo se drží zla,
a také toho, kdo chudým nedává.
^{Sir 12:4}Zbožnému dej,
ale hříšnému nepomáhej.
^{Sir 12:5}Prokazuj dobro poníženému,
bezbožnému ale nedávej.
Odepři mu chléb a nedávej mu,
jinak se posílen vrhne na tebe:
za všechno dobrodiní, jež jsi mu prokázal,
bys potom dostal dvojnásobek zla.
^{Sir 12:6}Hříšníky totiž nenávidí i Nejvyšší
a ztrestá bezbožné, jak si zaslouží.
^{Sir 12:7}Dobrému dej,
ale hříšnému nepomáhej.

Nikdy nevěř nepříteli

^{Sir 12:8}Přítel se nepozná ve štěstí,
nepřítel se neukryje v neštěstí.
^{Sir 12:9}Má-li se člověk dobře, jeho nepřátelé se trápí, ^[1972]
má-li se špatně, i přítel ho opustí.

^{Sir 12:10}Nikdy nevěř svému nepříteli –
jako rez žere kov, tak působí jeho zlost.
^{Sir 12:11}I když se poníží a půjde shrbený,
udrž si odstup a chraň se před ním.
Chovej se k němu, jako bys leštil zrcadlo –
nakonec vše vyjde najevo.
^{Sir 12:12}Nestav ho po svůj bok,
jinak tě svrhne a zabere tvé místo.
Neposazuj ho po své pravici –
zatouží sedět tam, kde ty!
Nakonec pochopíš má slova,
s lítostí uznáš, že jsem tě varoval.

^{Sir 12:13}Kdo lituje zaklínače, kterého uštkl had,
nebo všechny, kdo si zahrávají s šelmami?
^{Sir 12:14}Stejně dopadne ten, kdo se stýká s hříšníkem –
do jeho hříchů se zaplete.
^{Sir 12:15}Nějakou dobu s tebou zůstane,
když ale zakolísáš, zradí tě.

^{Sir 12:16}Na rtech nepřítele mohou být sladká slova,
v srdci však přemítá, jak tě srazit do bláta.
V očích nepřítele mohou být i slzy,
když však přijde příležitost, vrhne se po tvé krvi.
^{Sir 12:17}Ve tvém neštěstí přispěchá dřív než ty –
předstírá pomoc, ale chce tě podrazit!
^{Sir 12:18}Bude třást hlavou a lomit rukama,
bude hodně vzdychat, tvář samá přetvářka!

Kapitola 13

Pozor na mocné a bohaté

^{Sir 13:1}Kdo sahá na smůlu, ten se ušpiní;
kdo se stýká s pyšným, bude mu podobný.
^{Sir 13:2}Nenakládej si břemeno, jenž bys neunes;
s mocnějším a bohatším se nestýkej.
Proč dávat k sobě kotel se džbánem?
Jeden se otluče, druhý rozbije.

^{Sir 13:3}Boháč ubližuje, a ještě chrlí výhrůžky,
chudáku se ublíží, a ještě se má omluvit.
^{Sir 13:4}Budeš-li mu užitečný, využije tě,
budeš-li v úzkých, nechá tě.
^{Sir 13:5}Máš-li majetek, bude bydlet u tebe,
bez výčitek tě vysaje.
^{Sir 13:6}Bude tě vodit za nos, dokud tě potřebuje,
bude se usmívat a povzbuzovat tě,
bude ti lichotit a ptát se:
Co potřebuješ?
^{Sir 13:7}Bude tě zahanbovat svým vybraným pokrmem,
nakonec se ti ale vysměje,
až tě dvakrát i třikrát tolik vysaje.
Když tě pak potká, nechá tě být,
hlavou nad tebou jenom zakroutí.
^{Sir 13:8}Dej si pozor, ať se nedáš vodit za nos,
ať nejsi ponížen pro svou pošetilost.

^{Sir 13:9}Když tě k sobě pozve velmož, drž se zpátky –
bude tě pak zvát o to víc!
^{Sir 13:10}Nevnucuj se, ať nejsi odmítnut,
a nestůj opodál, jinak tě přehlédnou.
^{Sir 13:11}Nezkoušej s ním mluvit jako rovný s rovným
a nedůvěřuj mu, když hodně mluví.
Svou dlouhou řečí tě chce jen prověřit,
s úsměvem ve tváři si tě vyzkouší.
^{Sir 13:12}Nelítostný člověk neuchová tvá tajemství,
neušetří tě trápení a vězení.
^{Sir 13:13}Dávej si pozor a buď strašně opatrný,
balancuješ totiž na kraji propasti. ^[1973]

^{Sir 13:15}Každý tvor miluje sobě rovného,
každý člověk svého bližního.
^{Sir 13:16}Každý hledá svého druha,
člověk lne k tomu, kdo se mu podobá.
^{Sir 13:17}Proč by se družil vlk s beránkem?
Stejně tak hříšník se zbožným člověkem.
^{Sir 13:18}Jaký soulad bude mezi hyenou a psem?
Jaký soulad mezi bohatým a chudákem?
^{Sir 13:19}Osli na poušti jsou kořistí pro lvy,
stejně tak se na chudácích pasou bohatí.
^{Sir 13:20}Pyšnému je poníženost odporná,
stejně tak se boháč štítí chudáka.

^{Sir 13:21}Když boháč zakolísá, přátelé ho podepřou;
když padne ponížený, přátelé ho odkopnou.
^{Sir 13:22}Když boháč uklouzne, mnozí ho zachytí;
když řekne nehoráznost, rádi ho omluví.
Když uklouzne ponížený, ještě mu to vyčtou;
když promluví rozumně, nedostane prostor.
^{Sir 13:23}Když promluví bohatý, všichni zmlknou,
jeho řeč pak vynášejí k oblakům.
Když promluví chudý, řeknou: „Kdo to je?“
a když klopýtne, ještě do něj strčí.
^{Sir 13:24}Bohatství je dobré – když na něm nelpí hřích.
Chudoba je zlá – to tvrdí bezbožník.

^{Sir 13:25}Srdce člověka se zračí ve tváři;
jak ve štěstí, tak v neštěstí.
^{Sir 13:26}Veselá tvář odráží šťastné srdce;
vymýšlet přísloví je úmorná práce!

Kapitola 14

^{Sir 14:1}Blaze člověku, který se neprovinil ústy
a nemusí se trápit svými hříchy.
^{Sir 14:2}Blaze tomu, koho neobviňuje svědomí
a kdo neztrácí svou naději.

Užitek bohatství

^{Sir 14:3}Skrblíkovi bohatství nijak neprospěje –
k čemu je jmění lakomci?
^{Sir 14:4}Co ušetří na sobě, hromadí pro jiné,
jeho majetek druzí prohýří.
^{Sir 14:5}Na koho bude hodný ten, kdo je k sobě zlý,
kdo se svým jměním neumí potěšit?
^{Sir 14:6}Kdo nepřeje ani sobě, je ze všech nejhorší –
sám se tak trestá za své špatnosti!
^{Sir 14:7}I když koná dobro, koná ho nevědomky;
nakonec svou špatnost stejně prozradí.
^{Sir 14:8}Člověk s nepřejícím pohledem je zlý, ^[1974]
odvrací tvář a druhé přehlíží.
^{Sir 14:9}Oko hrabivce nemá nikdy dost,
duši mu vysouší zlá nepravost.
^{Sir 14:10}Zlé oko je nenasytné, i když jde o chleba,
u jeho stolu je ale bída!

^{Sir 14:11}Chlapče, máš-li majetek, užívej si jej
a přinášej Hospodinu náležité oběti.
^{Sir 14:12}Pamatuj, že smrt nepočká
a ujednání s podsvětím neznáš.
^{Sir 14:13}Dokud neumřeš, prokazuj dobro příteli,
štědře rozdávej, co ti síly dovolí.
^{Sir 14:14}Nenech si ujít dobrý den,
ať tě tvůj díl dobrých tužeb nemine.
^{Sir 14:15}Nezanecháš snad svůj výdělek jinému?
Nepřipadne plod tvé dřiny dědicům?

^{Sir 14:16}Dávej a ber a užívej života,
vždyť v podsvětí už není žádné pohodlí.
^{Sir 14:17}Všechno živé stárne jako šat,
od věků je ujednáno: Musíš zemřít!
^{Sir 14:18}Jako listí na košatém stromě –
jedno opadává, jiné vyraší,
tak jsou i pokolení z masa a krve –
jedno umírá, druhé se narodí.
^{Sir 14:19}Každé lidské dílo práchniví a mizí
a kdo je vytvořil, se ztratí s ním.

Užitek moudrosti

^{Sir 14:20}Blaze člověku, který se oddá moudrosti
a který chce s rozumností hovořit.
^{Sir 14:21}Kdo v srdci přemítá o jejích cestách
a promýšlí její tajemství.
^{Sir 14:22}Vydej se za ní jak ohař po stopě,
na jejích cestách na ni vyčkávej!
^{Sir 14:23}Kdo nakukuje do jejího okna,
ten u jejích dveří poslouchá.
^{Sir 14:24}Kdo u jejího domu táboří,
zatluče kolík do jejích zdí.
^{Sir 14:25}Kdo postaví svůj stan blízko ní,
spočine ve šťastném obydlí.
^{Sir 14:26}Kdo svěří své děti do její ochrany,
bude nocovat pod jejími větvemi.
^{Sir 14:27}V jejím stínu najde úkryt před horkem
a v její slávě spočine.

Kapitola 15

^{Sir 15:1}Kdo ctí Hospodina, ten to dokáže,
kdo plní Zákon, moudrost nalezne.
^{Sir 15:2}Ona mu vyjde vstříc jako matka,
přijme ho jako panenská nevěsta.
^{Sir 15:3}Chlebem rozumnosti ho nakrmí,
napojí ho vodou moudrosti.
^{Sir 15:4}Opře se o ni a nezakolísá,
spolehne na ni a nebude zahanben.
^{Sir 15:5}Ona ho vyvýší nad jeho druhy,
uprostřed shromáždění mu ústa otevře.
^{Sir 15:6}Přinese mu potěšení a korunu radosti,
věčný věhlas mu dá jako dědictví.

^{Sir 15:7}Hňupové ji ale nenajdou,
hříšníci si jí ani nevšimnou.
^{Sir 15:8}Od pýchy je k ní totiž daleko,
lháři si na ni ani nevzpomenou.
^{Sir 15:9}Ústům hříšníka chvála nesluší,
Hospodin ji tam nevložil.
^{Sir 15:10}Chvála se přece má vzdávat s moudrostí –
pak ji doprovodí sám Hospodin.

Lidská svoboda a zodpovědnost

^{Sir 15:11}Neříkej: „Za mé pochybení může Hospodin,“
on přece nedělá, co se mu hnusí!
^{Sir 15:12}Neříkej: „Svedl mě na scestí,“
vždyť na co by mu byl hříšník!

^{Sir 15:13}Hospodinu se hnusí každá ohavnost
a nelíbí se ani jeho ctitelům.
^{Sir 15:14}On na počátku stvořil člověka
a nechal na něm, ať se rozhoduje za sebe.
^{Sir 15:15}Budeš-li chtít, dodržuj přikázání –
věrnost záleží na dobré vůli.
^{Sir 15:16}Oheň a vodu položil před tebe –
vztáhni ruku po tom, co si vybereš.
^{Sir 15:17}Život a smrt leží před člověkem –
v čem najde zalíbení, to dostane!

^{Sir 15:18}Hospodinova moudrost je veliká,
on je mocný vládce a vidí vše.
^{Sir 15:19}Jeho oči hledí na ty, kdo jej ctí,
on rozpozná každý lidský skutek.
^{Sir 15:20}Nikomu nepřikázal, ať je bezbožný,
a nikomu neschválil, ať hřeší.

Kapitola 16

Bůh ztrestá hříšníky

^{Sir 16:1}Nepřej si množství nezvedených dětí,
z bezbožných synů se neraduj.
^{Sir 16:2}I kdyby jich bylo mnoho, neraduj se z nich,
nebudou-li mít úctu k Hospodinu.
^{Sir 16:3}Nesázej na to, že budou dlouho žít,
a nespoléhej na jejich množství. ^[1975]
Jeden syn přece může být nad tisíc
a lépe umřít bezdětný, než zplodit bezbožníky.
^{Sir 16:4}Jediný rozumný přivede město k rozkvětu,
a pokolení ničemů z něj udělá pustinu.

^{Sir 16:5}Mnoho takového jsem viděl na vlastní oči,
na vlastní uši jsem slyšel i o horším:
^{Sir 16:6}Proti srocení hříšníků vyšlehl oheň, ^[1976]
proti odbojnému národu vzplál hněv. ^{[1977]
Sir 16:7}Hospodin neodpustil dávným obrům, ^[1978]
když se ve své síle vzbouřili.
^{Sir 16:8}Neušetřil město, kde bydlel Lot;
pro svou pýchu se mu zhnusili. ^{[1979]
Sir 16:9}Nesmiloval se nad prokletými národy, ^[1980]
jež byly pro své hříchy vyhnány, ^{[1981]
Sir 16:10}ani nad šesti sty tisíci poutníky, ^[1982]
kteří se spolčili ve své zatvrzelosti. ^[1983]

^{Sir 16:11}I kdyby tu byl jen jeden paličák,
byl by to div, kdyby nebyl potrestán.
Panovník se přece umí hněvat i slitovat,
má moc odpustit, anebo se rozhněvat.
^{Sir 16:12}Jeho přísnost je veliká jako jeho slitování,
každého bude soudit podle jeho skutků.
^{Sir 16:13}Hříšník neunikne se svou kořistí,
vytrvalost zbožného dojde odměny.
^{Sir 16:14}Hospodin odmění každou almužnu, ^[1984]
každý dostane podle svých skutků. ^[1985]

^{Sir 16:17}Neříkej:

„Před Hospodinem nejsem vidět.
Kdo si na mě tam nahoře vzpomene?
Mezi tolika lidmi o mě ani neví!
Co jsem já v nekonečném stvoření?
^{Sir 16:18}Hle, nebesa i nebesa nebes,
propast i země se chvějí, když přichází.
^{Sir 16:19}I samy hory a základy země
se třesou strachy, když na ně pohlíží.
^{Sir 16:20}Hospodin na mě ani nepomyslí.
Kdo by se zabýval mými cestami?
^{Sir 16:21}Když zhřeším, nikdo mě neuvidí;
když budu tajně nevěrný, kdo se to dozví? ^{[1986]
Sir 16:22}Kdo mu oznámí mé spravedlivé činy?
Kdo má čekat, až konečně smlouvu naplní?“

^{Sir 16:23}Kdo takhle přemýšlí, se musel zbláznit,
jen tupý pomatenec má takhle hloupé myšlenky.

Boží moudrost ve stvoření

^{Sir 16:24}Poslechni mě, chlapče, dosáhni vědění,
celým srdcem na má slova dbej.
^{Sir 16:25}Vyjevím ti nauku se vší uvážlivostí,
pečlivě ti předám vědění.

^{Sir 16:26}Na počátku Hospodin stvořil ^[1987] svá díla,
a když je dokončil, vymezil jim dráhy.
^{Sir 16:27}Uspořádal svá díla navěky
a jejich vládu do dalších pokolení.
Nehladoví a neunavují se,
neopouštějí své úkoly.
^{Sir 16:28}Žádné druhému nepřekáží,
proti jeho slovu se nikdy nebouří.
^{Sir 16:29}Potom Hospodin shlédl na zemi
a naplnil ji svým dobrodiním.
^{Sir 16:30}Její povrch pokryl všemožnými tvory
a ti se do ní musí navrátit.

Kapitola 17

^{Sir 17:1}Hospodin stvořil lidi z hlíny
a znovu je do ní navrací.
^{Sir 17:2}Určil jim čas a sečetl jejich dny,
dal jim však moc nade vším, co je na zemi.
^{Sir 17:3}Oblékl je silou, jakou má on sám,
ke svému obrazu je učinil.
^{Sir 17:4}Všem tvorům vnukl strach z lidí,
aby vládli nad zvěří i ptactvem. ^[1988]

^{Sir 17:6}Dal jim dar rozhodování, jazyk, oči a uši
a také srdce, aby přemýšleli.
^{Sir 17:7}Naplnil je rozumem a věděním,
také o dobru a zlu je poučil.
^{Sir 17:8}Vložil jim své světlo ^[1989] do srdcí,
aby jim ukázal velikost svého díla, ^{[1990]
Sir 17:10}aby jeho svaté jméno chválili
a líčili velkolepost jeho díla.

^{Sir 17:11}Předložil jim vědění,
zákon života jim dal za dědictví.
^{Sir 17:12}Uzavřel s nimi věčnou smlouvu,
o svých ustanoveních je poučil.
^{Sir 17:13}Spatřili nesmírnou slávu na vlastní oči,
vlastníma ušima slyšeli jeho slavný hlas.
^{Sir 17:14}Řekl jim: „Vyvarujte se všeho zla“ ^[1991]
a přikázal jim, jak se chovat k bližnímu. ^[1992]

Obrať se k Hospodinu

^{Sir 17:15}Lidské cesty leží stále před ním,
před jeho očima se neskryjí. ^{[1993]
Sir 17:17}Každému národu ustanovil vládce,
Hospodinovým podílem však zůstal Izrael. ^{[1994]
Sir 17:19}Všechny jejich skutky jsou před ním zjevné jak slunce,
své oči stále k jejich cestám upírá.
^{Sir 17:20}Jejich nepravosti nejsou Hospodinu skryty,
všechny jejich hříchy má před sebou. ^{[1995]
Sir 17:22}Lidská štědrost je pro Hospodina pečetí,
laskavosti člověka si váží jak zřítelnice oka.
^{Sir 17:23}Nakonec povstane a rozdá odměny,
každému odplatí, jak si zaslouží.
^{Sir 17:24}Kajícným umožňuje, aby se vrátili,
povzbuzuje ty, kdo ztrácejí naději.

^{Sir 17:25}Obrať se k Hospodinu a opusť hříchy,
popros ho osobně a přestaň klopýtat.
^{Sir 17:26}Vrať se k Nejvyššímu, odvrať se od nepravosti,
a velmi si zprotiv si každou ohavnost.

^{Sir 17:27}Kdo bude chválit Nejvyššího v podsvětí?
Nemají mu snad dobrořečit živí?
^{Sir 17:28}Mrtvý mu nevzdá díky, tak jak ten, kdo nikdy nebyl;
Hospodina mohou chválit jen živí a zdraví.
^{Sir 17:29}Jak veliké je Hospodinovo slitování
a odpuštění těm, kdo se k němu vracejí!
^{Sir 17:30}U lidí nic takového možné není,
vždyť lidský tvor je smrtelný.
^{Sir 17:31}Co je jasnější než slunce? A i ono mívá zatmění.
Tím spíše tělo a krev myslí na špatnosti.
^{Sir 17:32}Hospodin řídí mocnosti v nebeské výšce,
a všichni lidé jsou prach a popel.

Kapitola 18

Velikost Božího slitování

^{Sir 18:1}Ten, který je věčně živý, stvořil celý vesmír –
^{Sir 18:2}jedině Hospodin je spravedlivý. ^{[1996]
Sir 18:4}Nikomu není dáno vylíčit jeho díla.
Kdo vystihne jeho veliké skutky?
^{Sir 18:5}Kdo změří sílu jeho velebnosti?
Kdo plně vyjádří jeho milosrdenství?
^{Sir 18:6}Nelze nic ubrat ani přidat,
Hospodinovy divy nelze pochopit.
^{Sir 18:7}Když člověk dojde na konec, je teprv na začátku,
a když se zastaví, nebude o nic chytřejší.

^{Sir 18:8}Co je člověk a k čemu je?
Co je na něm dobré a co zlé?
^{Sir 18:9}Jeho život trvá
nanejvýš stovku let.
^{Sir 18:10}Jako kapka v moři anebo zrnko písku,
tak málo je to proti věčnosti.

^{Sir 18:11}Proto je Hospodin k lidem trpělivý,
proto je skrápí svým milosrdenstvím.
^{Sir 18:12}Vidí a chápe jejich bídný konec,
a tak se slitovává o to víc.
^{Sir 18:13}Člověk má slitování se svým bližním,
Hospodin má slitování se vším živým.
Kárá je, napomíná a učí,
jak pastýř své stádo je nazpět přivádí.
^{Sir 18:14}Má slitování s těmi, kdo přijmou jeho napomenutí
a kdo dychtí po jeho ustanoveních.

Dávej bez výčitek

^{Sir 18:15}Chlapče, ke svému dobrodiní nepřidávej výčitky
a své dary nikdy neprovázej slovy trpkými.
^{Sir 18:16}Nemírní snad rosa denní žár?
Stejně tak slovo je víc než dar.
^{Sir 18:17}Slovo je opravdu nad krásné dary
a štědrý člověk, ten dává obojí.
^{Sir 18:18}Nelaskavý hlupák ale dělá výčitky
a neochotný dar rozpláče oči.

Zpytuj sám sebe

^{Sir 18:19}Než promluvíš, nech se poučit
a pečuj o sebe dřív, než onemocníš.
^{Sir 18:20}Zpytuj sám sebe, než přijde soud,
a v hodině zúčtování najdeš shovívavost.
^{Sir 18:21}Pokoř se dřív, než onemocníš,
a když zhřešíš, projev pokání.

^{Sir 18:22}Ať ti nic nezabrání včas splnit slib;
nečekej, že smrt všechno spraví.
^{Sir 18:23}Než složíš slib, připrav se ho splnit,
ať nejsi jako ten, kdo Pána pokouší.

^{Sir 18:24}Mysli na Boží hněv v den smrti,
na čas odplaty, kdy odvrátí svou tvář.
^{Sir 18:25}Mysli na čas hladu, když jsi sytý,
na chudobu a nouzi ve dnech bohatství.
^{Sir 18:26}Časy se mění i od rána do večera,
před Hospodinem vše rychle ubíhá.

^{Sir 18:27}Moudrý člověk bude vždy opatrný,
i ve zlých dobách se zdrží chyb.
^{Sir 18:28}Každý rozumný uznává moudrost
a kdo ji najde, toho ona pochválí.
^{Sir 18:29}Ti, kdo znají moudré výroky, též sami zmoudří,
stanou se studnicí trefných přísloví.

^{Sir 18:30}Nenásleduj své žádosti,
drž na uzdě svůj chtíč.
^{Sir 18:31}Když si splníš, nač máš chuť,
budeš svým nepřátelům k smíchu.
^{Sir 18:32}Nelibuj si ve velkém přepychu,
jinak tě přivede na mizinu.
^{Sir 18:33}Nehoduj na dluh, abys nezchudl
a nezůstal s prázdnou kapsou.

Kapitola 19

^{Sir 19:1}Opilec svou prací nezbohatne,
a kdo pohrdá málem, pomalu zchudne.
^{Sir 19:2}Víno a ženy zkazí i rozumné muže,
kdo tráví čas s nevěstkami, ztratí zábrany.
^{Sir 19:3}Hniloba a červi se o něj postarají,
člověk bez zábran bude ztracený.

Pozor na pomluvy

^{Sir 19:4}Kdo lehko důvěřuje, je lehkomyslný,
a kdo hřeší, sám sobě uškodí.
^{Sir 19:5}Kdo je škodolibý, toho čeká odsouzení, ^{[1997]
Sir 19:6}kdo nestrpí pomluvy, vyhne se potížím.
^{Sir 19:7}Nikdy neopakuj, cos někde slyšel –
rozhodně o nic nepřijdeš.
^{Sir 19:8}Nevykládej nic příteli ani nepříteli,
a pokud tím nezhřešíš, neodhaluj nic.
^{Sir 19:9}Když tě uslyší, začne být ostražitý
a časem k tobě pojme nenávist.
^{Sir 19:10}Slyšels něco? Vezmi si to do hrobu.
Buď klidný, nepraskneš!
^{Sir 19:11}Hlupák trpí kvůli tomu, co vyslechl,
jako těhotná při porodu.
^{Sir 19:12}Pomluva v nitru hlupáka
je jako šíp zabodnutý do stehna.

^{Sir 19:13}Promluv si s přítelem, možná nic neprovedl,
a pokud provedl, už to víckrát neudělá.
^{Sir 19:14}Promluv si s bližním, možná nic neřekl,
a pokud řekl, nebude to opakovat.
^{Sir 19:15}Promluv si s přítelem, často je to jen pomluva;
nevěř všemu, co se povídá.
^{Sir 19:16}Možná se jen uřekl, nemyslel to zle.
Kdo se nikdy neprovinil ve slově?
^{Sir 19:17}Promluv si s bližním, než mu začneš vyhrožovat,
zákonu Nejvyššího podvol se. ^[1998]

Pravá a falešná moudrost

^{Sir 19:20}Všechna moudrost je v tom, ctít Hospodina,
všechna moudrost je v plnění Zákona. ^{[1999]
Sir 19:22}Žádná moudrost však není v tom, znát zlo;
v radě hříšníků není rozumnost.
^{Sir 19:23}Něčí chytrost je ohavná
a některý hlupák jen moudrost nepobral.
^{Sir 19:24}Lepší je ustrašený, který má méně rozumu,
než velký chytrák, který odporuje Zákonu.
^{Sir 19:25}Někdo je pronikavě chytrý, ale nespravedlivý,
a někdo zneužívá laskavost, aby vyhrál spor.
^{Sir 19:26}Některý ničema se zachmuřeně hrbí,
uvnitř je ale plný lsti.
^{Sir 19:27}Zakrývá si tvář, dělá, jako by neslyšel,
a když ho není vidět, vrhne se na tebe.
^{Sir 19:28}I když se mu k jeho hříchu nedostává sil,
při první příležitosti hned ublíží.
^{Sir 19:29}Člověk se pozná podle vzezření,
moudrého poznáš při prvním setkání.
^{Sir 19:30}Jeho oblečení, rozesmátá tvář,
i jeho krok prozrazuje, co je zač.

Kapitola 20

Pozor na mnohomluvnost

^{Sir 20:1}Některé pokárání je nevhodné
a někdo mlčí – to je rozumné.
^{Sir 20:2}Oč lepší je promluvit si než se rozzuřit!
^{Sir 20:3}Kdo přiznává chybu, vyhne se škodě.
^{Sir 20:4}Jako eunuch, který chce znásilnit pannu,
je ten, kdo chce násilím dopomoci právu.
^{Sir 20:5}Někdo mlčí a mají ho za moudrého
a jiný je protivný pro svou upovídanost.
^{Sir 20:6}Někdo mlčí, že nemá, co by řekl;
někdo mlčí, že čeká na svou chvíli.
^{Sir 20:7}Moudrý člověk mlčí, než přijde jeho chvíle,
tupý tlučhuba svou chvíli mine.
^{Sir 20:8}Kdo je mnohomluvný, ten se zprotiví;
kdo si osobuje moc, ten sklidí nenávist.

Paradoxy života

^{Sir 20:9}Člověku může prospět i neštěstí
a šťastná náhoda může uškodit.
^{Sir 20:10}Některý dar ti neprospěje,
jiný vynese ^[2000] dvojnásobek.
^{Sir 20:11}Někomu jeho sláva uškodí,
jiný se pozvedne z ponížení.
^{Sir 20:12}Někdo koupí mnoho za málo peněz,
nakonec ale platí sedminásobně.
^{Sir 20:13}Moudrý si pár slovy získá přízeň,
lichotky hlupáků jsou však zbytečné.

^{Sir 20:14}Dar od hlupáka ti bude k ničemu,
těší se totiž na velkou odměnu.
^{Sir 20:15}Dá málo a přidá hodně výčitek –
bude otvírat ústa jako hlasatel.
Dnes půjčí, zítra bude žádat zpět,
takový člověk se nedá snést.
^{Sir 20:16}Hlupák pak řekne: „Nemám přítele,
za moji dobrotu nikdo neděkuje;
^{Sir 20:17}i ti, které živím, o mně mluví zle!“
Kolik lidí a jak často se mu vysměje? ^[2001]

Nevhodná slova

^{Sir 20:18}Lepší je uklouznout než se uřeknout;
to proto darebáci padnou tak najednou.
^{Sir 20:19}Neomalený člověk je jako nevhodný žert,
který ulpívá na tupých rtech.
^{Sir 20:20}Moudrost z úst hlupáka nebude přijata,
neboť ji nepronese v pravý čas.

^{Sir 20:21}Někomu brání v hříchu nouze;
aspoň může odpočívat bez výčitek.
^{Sir 20:22}Někdo si ničí život kvůli studu;
bude se ničit kvůli hlupákům.
^{Sir 20:23}Někdo kvůli studu něco slíbí příteli
a zbytečně si ho znepřátelí.

^{Sir 20:24}Lež je pro člověka hanebná poskvrna,
jež na rtech tupců stále ulpívá.
^{Sir 20:25}Lepší je zloděj než ustavičný lhář,
oba však čeká záhuba.
^{Sir 20:26}Zvyky prolhaného vedou do hanby,
bude mít kabát z ostudy.

Užitek moudrosti

^{Sir 20:27}Moudrý se prosadí svými slovy,
rozumný se i mocným zalíbí.
^{Sir 20:28}Kdo obdělává půdu, sklidí hojnou úrodu,
a kdo se líbí mocným, usmíří křivdu.
^{Sir 20:29}Hostiny a dary zaslepují oči moudrým ^[2002]
a jako roubík brání ústům v kárání.
^{Sir 20:30}K čemu je moudrost, která je skrytá,
k čemu je zakopaný poklad?
^{Sir 20:31}Lepší je ten, kdo skrývá hloupost,
nežli ten, kdo skrývá moudrost.

Kapitola 21

Utíkej před hříchem

^{Sir 21:1}Zhřešil jsi, chlapče? Nepokračuj dál.
Omluv se za to, cos udělal.
^{Sir 21:2}Utíkej před hříchem jako před hadem;
když se k němu přiblížíš, uštkne tě.
Hřích totiž hryže jako lev,
pase po lidském životě!
^{Sir 21:3}Každá nepravost je jak dvojsečný meč,
zasadí ránu, na kterou není lék.
^{Sir 21:4}Hrubost a drzost ničí majetek,
stejně tak i dům pyšného bude zpustošen.
^{Sir 21:5}Rovnou k Božím uším jde prosba chudáka,
a jeho soud pak rychle přispěchá.
^{Sir 21:6}Kdo nesnese pokárání, jde cestou hříšníka,
kdo ale ctí Hospodina, bude se v srdci kát.
^{Sir 21:7}Velký řečník je známý v širém okolí,
moudrý však pozná, kdy se mýlí.

^{Sir 21:8}Kdo si za peníze druhých staví dům,
jako by sbíral kamení na svou mohylu.
^{Sir 21:9}Tlupa ničemů je jako chumáč koudele,
najdou svůj konec v ohnivých plamenech.
^{Sir 21:10}Cesta hříšníků je hladce dlážděná,
končí však jámou do pekla.

Rozdíl mezi moudrým a hlupákem

^{Sir 21:11}Kdo zachovává Zákon, ovládá své myšlenky,
vrcholem úcty k Hospodinu je moudrost.
^{Sir 21:12}Kdo není chytrý, nedá se poučit,
některá chytrost je však plná hořkosti.
^{Sir 21:13}Vědění moudrého se šíří jako povodeň,
jeho rada je životodárným pramenem.
^{Sir 21:14}Nitro hlupáka je jak prasklý džbán,
veškeré vědění z něj uniká.

^{Sir 21:15}Slyší-li moudré slovo někdo rozumný,
pochválí je a přidá k němu další.
Slyší-li je hlupák, ^[2003] nelíbí se mu,
proto je hodí za hlavu.
^{Sir 21:16}Řečnění hlupáka je jako břímě na cestě,
naslouchat rozumnému je ale požitek.
^{Sir 21:17}Výroky rozumného jsou ve shromáždění žádané,
o jeho slovech budou v srdci přemýšlet.

^{Sir 21:18}Moudrost je pro hlupáka jak rozbořený dům,
vědění hňupa je snůška nesmyslů.
^{Sir 21:19}Pro tupce je vzdělání jak na nohou okovy,
jako pouta na jeho pravici.
^{Sir 21:20}Na celé kolo se směje hlupák,
rozvážný se jen tiše usmívá.
^{Sir 21:21}Rozumnému je vzdělání zlatou broží,
je jako náramek na jeho pravici.

^{Sir 21:22}Hlupák bez okolků vchází do domu,
zkušený člověk uctivě počká venku.
^{Sir 21:23}Tupec hned ode dveří nahlíží do domu,
vychovaný člověk zůstane venku.
^{Sir 21:24}Poslouchat za dveřmi je nevychovanost,
rozumný člověk by se hanbou propadl.

^{Sir 21:25}Žvanilové tlachají o tom, co se jich netýká,
rozumní odměřují slova na vážkách.
^{Sir 21:26}Hlupáci mají srdce na jazyku,
moudří si drží jazyk v srdci.
^{Sir 21:27}Když bezbožník proklíná satana,
proklíná jen sám sebe.
^{Sir 21:28}Pomlouvač špiní sám sebe,
celé okolí ho bude nenávidět.

Kapitola 22

Lenoši a hlupáci

^{Sir 22:1}Lenoch je jako pokálený kámen,
ohavný tak, že si každý odplivne.
^{Sir 22:2}Lenoch je jako hromádka lejna,
kdo na něj sáhne, chce ho z ruky setřást.

^{Sir 22:3}Zplodit nevychovance je pro otce hanba,
a je-li to dcera, je to obzvlášť škoda.
^{Sir 22:4}Rozumná dcera dostane manžela,
hanebná působí svému otci žal.
^{Sir 22:5}Nestoudná dívka je ostudou otce i manžela,
oba dva jí budou pohrdat.
^{Sir 22:6}Nevhodné řeči jsou jak písnička v den truchlení,
rákoska a kázeň jsou ale moudré kdykoli. ^[2004]

^{Sir 22:9}Kdo učí hlupáka, jako by slepoval střepy,
jako by spáče ze sna probouzel.
^{Sir 22:10}Mluvit s hlupákem je jako mluvit s usínajícím –
na závěr řekne jen: „Cože?“
^{Sir 22:11}Plač nad mrtvým, protože jeho světlo zhaslo,
plač nad hlupákem, protože přišel o rozum.
Nad mrtvým plač méně, protože došel odpočinku,
život hlupáka je ale horší nežli smrt.
^{Sir 22:12}Nad mrtvým se truchlí po sedm dní,
nad bezbožným hlupákem ale po všechny jeho dny.

^{Sir 22:13}S tupcem nezapřádej dlouhý hovor
a za hňupem nechoď.
Dej si na něj pozor, ať nemáš těžkosti,
ať se neposkvrníš, když na něj narazíš.
Vyhni se mu a najdeš klid
a nebudeš unavován jeho šílenstvím.
^{Sir 22:14}Co tíží víc než olovo?
Hlupák – co jiného!
^{Sir 22:15}Písek, sůl i kus železa
uneseš snadněji než hňupa.

^{Sir 22:16}Vazba trámů v roubení stavby
nepovolí ani zemětřesením.
Stejně tak srdce opřené o rozhodnou vůli
se ve zlé chvíli nebojí.
^{Sir 22:17}Srdce ukotvené v rozumném rozhodnutí
je jako štukatura na hladké zdi.
^{Sir 22:18}Ploty stojící na kopci
neodolají větru
a bojácné srdce hlupáka s jeho myšlenkami
neodolá žádnému strachu.

Přátelství je třeba chránit

^{Sir 22:19}Při ráně do oka se spustí slzy,
při ráně do srdce se projeví city.
^{Sir 22:20}Házíš-li kameny, vyplašíš ptáky,
urážíš-li přítele, ničíš přátelství.
^{Sir 22:21}Jestliže jsi na přítele už vytasil meč,
nezoufej, ještě to lze vzít zpět.
^{Sir 22:22}Jestliže sis na přítele otevřel ústa,
neboj se, smíření je možné.
Ale urážka, povýšenost, prozrazené tajemství a zákeřnost –
takové věci každého přítele zaženou.

^{Sir 22:23}Když ti může důvěřovat tvůj bližní v nouzi,
nasytíš se spolu s ním, až ho potká štěstí.
V čase soužení zůstaň s ním,
a budeš mít podíl na jeho dědictví.
^{Sir 22:24}Než se rozhoří oheň, je v peci kouř a dým,
než dojde na krveprolití, padají urážky.

^{Sir 22:25}Nebudu se stydět chránit přítele,
nikdy se od něj neodvrátím.
^{Sir 22:26}Jestli se mi kvůli němu stane něco zlého,
každý, kdo to uslyší, si na něj dá pozor.

Modlitba o zdrženlivost

^{Sir 22:27}Kdo postaví stráž před má ústa
a přiloží na mé rty pečeť rozvahy,
abych kvůli nim nepadl,
a aby mě můj jazyk nezničil?

Kapitola 23

^{Sir 23:1}Hospodine, Otče a Pane mého života,
nenech mě mým slovům napospas,
nedopusť, abych kvůli nim padl!
^{Sir 23:2}Kdo napraví bičem moje smýšlení,
kdo vychová mé srdce k moudrosti?

Ať mi neprocházejí mé omyly,
ať mé hříchy nejsou přehlíženy,
^{Sir 23:3}ať mé omyly nenarůstají
a mé hříchy ať se nemnoží,
abych nepadl před svými nepřáteli
a nevysmál se mi můj protivník!

^{Sir 23:4}Hospodine, Otče a Bože mého života,
nenech mě povýšeně hledět na druhé
^{Sir 23:5}a všechnu žádostivost odvrať ode mne.
^{Sir 23:6}Ať se mě nezmocní chtíč a smyslnost,
nenech mě propadnout nestydatosti!

Pozor na přísahy a sprosté řeči

^{Sir 23:7}Poslechněte, děti, poučení jak mluvit;
kdo je bude dodržovat, nepadne do pasti.
^{Sir 23:8}Hříšníka dostihnou jeho vlastní rty,
pomlouvač a domýšlivec padnou kvůli nim.

^{Sir 23:9}Neměj ve zvyku brát do úst přísahu,
nezvykej si vyslovovat jméno Svatého.
^{Sir 23:10}Jako otrok, který je často vyslýchán,
neujde modřinám,
tak ten, kdo stále přísahá v tom Jménu,
nebude nikdy bez hříchu.
^{Sir 23:11}Kdo často přísahá, plní se špatností
a z jeho domu se nevzdálí bič.
Pochybí-li, ulpí na něm hřích,
přísahá-li nedbale, zhřeší dvojnásob,
přísahá-li křivě, nic ho neospravedlní,
jeho dům naplní pohromy.

^{Sir 23:12}Některé řeči jsou jako smrt –
ať se nikdy neobjeví v Jákobově dědictví!
Něco takového je zbožným lidem cizí,
v takových hříších si nelibují.
^{Sir 23:13}Nezvykej si mluvit sprostě a nevychovaně,
takové řeči jsou přece hříšné.
^{Sir 23:14}Pamatuj na svého otce a matku,
když sedíš mezi mocnými.
Nezapomeň na ně před nimi
a nezačni se chovat jako hlupáci –
jinak si budeš přát, aby ses nikdy nenarodil,
a budeš proklínat den svého zrození.
^{Sir 23:15}Když si člověk zvykne na sprosté řeči,
po zbytek života se toho nezbaví.

Pozor na smilstvo

^{Sir 23:16}Dva druhy lidí rozmnožují hříchy
a třetí přivolává hněv.
^{Sir 23:17}Vášeň rozpálená jak planoucí oheň
nezhasne – musí vyhořet.

Člověk oddaný tělesnému smilstvu
neustane, dokud ho ten oheň nespálí.
Smilníkovi chutná každý chléb,
nenechá toho, dokud neumře.

^{Sir 23:18}Člověk hřešící proti manželskému loži
si v duchu říká: „Kdo mě uvidí?
Kolem je tma, skrývají mě zdi,
nikdo mě nevidí, proč si dělat starosti?
Nejvyšší na mé hříchy ani nepomyslí.“
^{Sir 23:19}Obává se jenom lidských očí,
nepochopil, že oči Hospodinovy
jsou jasnější než deset tisíc sluncí;
pozorují všechny lidské cesty,
a zkoumají i nejtajnější zákoutí.
^{Sir 23:20}Bůh všechno znal, ještě než to stvořil,
a zná to nadále i po dokončení.
^{Sir 23:21}Onen muž bude potrestán před zraky města,
bude chycen ve chvíli, kdy to nečeká!

^{Sir 23:22}Stejně i žena, která opustila manžela
a opatřila mu dědice z cizího muže:
^{Sir 23:23}Zaprvé neposlechla Zákon Nejvyššího,
zadruhé ublížila svému muži,
zatřetí nestoudně cizoložila
a zplodila děti s cizím mužem.
^{Sir 23:24}Předvedou ji proto před shromáždění
a budou ji vyšetřovat kvůli jejím dětem.
^{Sir 23:25}Její děti nezapustí kořeny
a její ratolesti neponesou plody.
^{Sir 23:26}Její památka bude proklatá
a její potupa nebude nikdy smazána.
^{Sir 23:27}Její pozůstalí poznají,
že není nic lepšího než Hospodina ctít
a nic sladšího než dbát jeho přikázání.

Kapitola 24

Chvála Moudrosti

^{Sir 24:1}Moudrost se může sama sebou chlubit,
může se chválit mezi svými vlastními.
^{Sir 24:2}Otevře svá ústa ve shromáždění Nejvyššího,
bude se chlubit před jeho zástupy:

^{Sir 24:3}„Vyšla jsem z úst Nejvyššího
a jak opar jsem zahalila zem.
^{Sir 24:4}Přebývala jsem v nebeské výšině,
můj trůn byl v oblakovém sloupu.
^{Sir 24:5}Sama jsem kroužila po nebeské klenbě,
procházela se v propastné hloubce.
^{Sir 24:6}Vládla jsem mořským vlnám i celé zemi,
každému lidu a všem národům.
^{Sir 24:7}Tam všude jsem hledala místo ke spočinutí,
kousek země, kde se usídlit.

^{Sir 24:8}Stvořitel všeho mi tehdy dal příkaz,
můj Učinitel vybral místo pro můj stan.
„Usaď se v Jákobovi,“ řekl,
„v Izraeli měj své dědictví.“
^{Sir 24:9}Stvořil mě před věky, tehdy na počátku,
a až navěky nezaniknu. ^{[2005]
Sir 24:10}Sloužila jsem před ním ve svatostánku,
a tak jsem se usadila na Sionu.
^{Sir 24:11}Takto mě usídlil v Milovaném městě,
má moc je v Jeruzalémě.
^{Sir 24:12}V oslaveném lidu jsem zapustila kořeny,
v Hospodinově podílu a v jeho dědictví.

^{Sir 24:13}Rostu do výše jak libanonský cedr,
jako cypřiš z hory Hermonu.
^{Sir 24:14}Rostu do výše jak palma v En-gedi,
jak růžové keře v Jerichu,
jako skvostná oliva dole v údolí
a jako platan u vody.
^{Sir 24:15}Vydávám vůni jak skořice a balzám,
voním jako vzácná myrha,
jak vonné galbanum, onycha a pryskyřice,
jako ve svatostánku kadidlový dým. ^{[2006]
Sir 24:16}Rozprostírám své větve jako pistácie,
jsou to větve skvostné a líbezné.
^{Sir 24:17}Jak vinná réva plodím potěšení,
z mých květů bude hojné a skvostné ovoce. ^[2007]

^{Sir 24:19}Pojďte ke mně všichni, kdo po mně toužíte,
a nasyťte se mým ovocem. ^{[2008]
Sir 24:20}Vždyť vzpomínka na mě je sladší než med
a mé dědictví je nad včelí plástev.
^{Sir 24:21}Kdo mě jí, dostane ještě větší hlad,
kdo mě pije, bude mít ještě větší žízeň.
^{Sir 24:22}Kdo mě poslouchá, nebude zahanben,
a kdo se mnou zabývá, ten nezhřeší.“

Moudrost a Zákon

^{Sir 24:23}To vše říká Kniha smlouvy ^[2009] Nejvyššího Boha –
Zákon, svěřený nám Mojžíšem
jako dědictví Jákobových shromáždění. ^{[2010]
Sir 24:25}Oplývá moudrostí jak řeka Píšon ^[2011]
a jako Tigris v jarních dnech.
^{Sir 24:26}Přetéká rozumností jako Eufrat
a jako Jordán v čase žně.
^{Sir 24:27}Třpytí se poučením jako Nil, ^[2012]
jako Gíchon ve dnech vinobraní.

^{Sir 24:28}První člověk nemohl moudrost plně pochopit
a nepostihne ji ani ten poslední.
^{Sir 24:29}Její myšlenky jsou širší než oceán
a její záměry hlubší než propast.

^{Sir 24:30}A já jako zavodňovací příkop,
jako strouha vedoucí z řeky k zahradě,
^{Sir 24:31}řekl jsem: „Zavlažím svůj sad,
dám napít svému záhonku.“
A hle, ten můj příkop se změnil v řeku
a ta řeka v moře!
^{Sir 24:32}Rozžehnu tedy poučení jak ranní úsvit,
nechám ho zářit do dálky.
^{Sir 24:33}Nauku budu šířit jako proroctví,
předám ji příštím pokolením navěky.
^{Sir 24:34}Pohleďte, nenamáhal jsem se jen pro sebe,
ale pro všechny, kdo moudrost hledají.

Kapitola 25

Dobří a špatní muži

^{Sir 25:1}Ve třech věcech nacházím zalíbení –
jsou krásné před Hospodinem i před lidmi:
soulad mezi bratry, láska k bližním
a porozumění mezi manžely.
^{Sir 25:2}Tři druhy lidí nesnáším,
svým chováním jsou mi strašně odporní:
nadutý chudák, prolhaný boháč a chlípný stařec,
kterému to už nemyslí.

^{Sir 25:3}Co v mládí nenašetříš,
ve stáří nenajdeš.
^{Sir 25:4}Šedinám sluší soudnost
a starcům schopnost poradit.
^{Sir 25:5}Starcům sluší moudrost
a ctihodným rozvážné myšlení.
^{Sir 25:6}Korunou starců je bohatá zkušenost
a jejich chloubou, že Hospodina ctí.

^{Sir 25:7}Devíti lidem v srdci blahopřeji,
a desátého chci zmínit především:
ten, kdo se těší ze svých dětí,
a ten, kdo se dožije pádu svých nepřátel.
^{Sir 25:8}Blaze tomu, kdo žije s rozumnou ženou,
a tomu, kdo není zapřažen jako býk s oslicí. ^[2013]
Blaze tomu, kdo nehřeší slovem,
a tomu, kdo neotročí spodině.
^{Sir 25:9}Blaze tomu, kdo našel přítele, ^[2014]
a tomu, kdo mluví k pozorným uším.
^{Sir 25:10}Kdo došel moudrosti, je veliký,
kdo ctí Hospodina, je však největší.
^{Sir 25:11}Úcta k Hospodinu je nade vše;
tomu, kdo ji získal, se nikdo nerovná! ^[2015]

Dobré a špatné ženy

^{Sir 25:13}Jakoukoli ránu, jen ne ránu do srdce!
Jakékoli trápení, jen ne trápení od ženy!
^{Sir 25:14}Jakékoli potíže, jen ne potíže s protivníky!
Jakýkoli trest, jen ne trest od nepřátel!
^{Sir 25:15}Není jedu nad jed hadí
a není hněvu nad hněv ženy.

^{Sir 25:16}Raději budu žít se lvem a drakem
než bydlet se zlou ženou.
^{Sir 25:17}Ženská zloba mění její vzhled –
tváří se temně jak medvěd!
^{Sir 25:18}Když její muž sedí se svými přáteli,
nemůže udržet hořké povzdechy.
^{Sir 25:19}Proti ženské špatnosti je každá špatnost maličká –
kéž ji čeká osud hříšníka!
^{Sir 25:20}Co je výstup na písečnou dunu pro starce,
to je užvaněná žena pro tichého muže.

^{Sir 25:21}Nedej se ženskou krásou nachytat
a nedychti po ní kvůli bohatství. ^{[2016]
Sir 25:22}Hněv, hanba a velká ostuda čeká muže,
jenž se nechá živit od ženy.
^{Sir 25:23}Skleslá mysl, zasmušilá tvář,
rána do srdce – to je žena zlá.
Ochablé ruce, podlomená kolena ^[2017] –
to je žena netěšící svého manžela.
^{Sir 25:24}Hřích kdysi začal u ženy
a všichni umíráme kvůli ní.
^{Sir 25:25}Nenechávej vodu volně odtékat,
ani zlou ženu, aby volně mluvila.
^{Sir 25:26}Nedá-li na to, co jí říkáš,
odřízni si ji od těla! ^[2018]

Kapitola 26

^{Sir 26:1}Blaze muži dobré ženy –
jeho dny na zemi se zdvojnásobí!
^{Sir 26:2}Znamenitá žena je svému muži radostí, ^[2019]
a on prožije své roky v pokoji.
^{Sir 26:3}Dobrá žena je dobrý úděl,
dostane ji ten, kdo má Hospodina v úctě.
^{Sir 26:4}Boháč i chudák bude spokojen,
každou dobou projde s úsměvem.

^{Sir 26:5}Tří věcí se v srdci obávám
a čtvrté se přímo děsím:
veřejné pomluvy, srocení davů
a křivého nařčení – to vše je horší nežli smrt.
^{Sir 26:6}Žárlivá žena působí žal a bolest,
jazykem bičuje všechny kolem.

^{Sir 26:7}Zlá žena je jak nepadnoucí jho,
zvládnout ji je jako chytat štíra.
^{Sir 26:8}Opilá žena budí velkou zlost;
ani neskrývá svou hanebnost!
^{Sir 26:9}Smilná žena vrhá smělé pohledy,
její řasy ji prozradí.

^{Sir 26:10}Vrtošivou hlídej velmi přísně,
když najde příležitost, využije ji.
^{Sir 26:11}Dej pozor na její nestydaté pohledy
a nediv se, když proti tobě zhřeší.
^{Sir 26:12}Otevře ústa jak žíznivý pocestný,
co hltá vodu, kde se namane;
dřepne si na každý kolík,
každému šípu otevře toulec!

^{Sir 26:13}Půvabná žena těší svého manžela,
svým uměním ho osvěží do morku kostí.
^{Sir 26:14}Tichá žena je darem od Hospodina,
nic nenahradí její ukázněnou duši.
^{Sir 26:15}Cudná žena je vůbec nejpůvabnější,
její zdrženlivost nelze ničím vyvážit.

^{Sir 26:16}Jako východ slunce na Hospodinových výšinách
je krása dobré ženy ve spořádaném domě.
^{Sir 26:17}Jako světlo zářící na svatém svícnu
je krásná tvář na pohledném těle.
^{Sir 26:18}Jako zlaté sloupy se stříbrným podstavcem
jsou pěkné nohy na pevných chodidlech. ^[2020]

Tři nepatřičnosti

^{Sir 26:28}Dvě věci mě rmoutí
a kvůli třetí zuřím:
když bojovník trpí bídu,
když jsou rozumní muži špiněni,
a když se spravedlivý vrací k hříchu –
takového vydá Hospodin meči!

Nebezpečí ziskuchtivosti

^{Sir 26:29}Kupec se stěží vyhne provinění, na kramáři snadno ulpí hřích.

Kapitola 27

^{Sir 27:1}Kvůli zisku už mnozí zhřešili,
kdo se chce obohatit, oči zamhouří.
^{Sir 27:2}Jako se vráží kolík do škvíry mezi kameny,
tak se mezi koupi a prodej vklíní hřích.
^{Sir 27:3}Kdo se pevně nedrží úcty k Hospodinu,
tomu se brzy zřítí jeho dům.

Řeč prozrazuje srdce

^{Sir 27:4}Když se třese sítem, ukáže se smetí,
stejně tak špína člověka, když mluví.
^{Sir 27:5}Hrnčířovo nádobí prověřuje pec,
člověk se projevuje v rozmluvě.
^{Sir 27:6}Pěstitel se pozná podle ovoce, ^[2021]
řeč prozrazuje pohnutky srdce.
^{Sir 27:7}Nechval nikoho dřív, než promluví,
vždyť teprv tím se lidé zkoušejí.

^{Sir 27:8}Jdeš-li za právem, najdeš je,
jak slavnostním rouchem se jím oblečeš.
^{Sir 27:9}Vrána k vráně sedá,
poctivost poctivého hledá.
^{Sir 27:10}Lev číhá na kořist,
hřích na ty, kdo činí bezpráví.

^{Sir 27:11}Zbožný promlouvá vždy moudře,
hňup je proměnlivý jako fáze měsíce.
^{Sir 27:12}Neztrácej čas mezi hňupy,
zdržuj se raději mezi moudrými.
^{Sir 27:13}Řeči hlupáků jsou k zlosti,
jejich smích pramení z hříšné chlípnosti.
^{Sir 27:14}Nad jejich klením se ježí vlasy,
při jejich hádce si musíš zacpat uši.
^{Sir 27:15}Spor pyšných končí krveprolitím,
slyšet jejich urážky je utrpení.

Důvěra a zákeřnost

^{Sir 27:16}Kdo vyzrazuje tajemství, ztratil důvěru
a nikdy už nenajde blízkého přítele.
^{Sir 27:17}Měj rád svého přítele a buď mu věrný;
vyzradíš-li jeho tajemství, nedolézej za ním.
^{Sir 27:18}Jako když někdo zabije člověka,
tak jsi zabil přátelství svého druha.
^{Sir 27:19}Jako když ti uletí z ruky pták,
tak jsi ztratil druha a už ho nezískáš.
^{Sir 27:20}Nedolézej za ním, už se ti odcizil,
unikl jak srna chycená do pasti.
^{Sir 27:21}Ránu lze ovázat, po urážkách se smířit,
ale kdo vyzradil tajemství, nemá naději.

^{Sir 27:22}Kdo lstivě pomrkává, vymýšlí špatnosti
a nikdo ho od nich neodvrátí.
^{Sir 27:23}Kolem pusy ti maže med a žasne nad každým tvým slovem,
později ovšem změní tón
a bude tě chtít chytit za slovo.
^{Sir 27:24}Nenávidím toho mnoho, ale nic tak jako jeho –
i Hospodin už ho má dost!

^{Sir 27:25}Kdo hází kámen do vzduchu, hází si ho na hlavu;
kdo zákeřně zraňuje, zraní i sám sebe.
^{Sir 27:26}Kdo jámu kopá, sám do ní padá, ^[2022]
kdo chystá léčku, sám se nachytá.
^{Sir 27:27}Kdo páchá zlo, obrátí se to proti němu
a nepozná ani, odkud to přišlo.

^{Sir 27:28}Pyšný je plný posměchu a urážek,
pomsta už na něj číhá jako lev.
^{Sir 27:29}Kdo se radují z pádu zbožných, padnou do pasti,
ještě před smrtí je stráví bolesti.

Zlost a odpuštění

^{Sir 27:30}Zlost a prchlivost jsou ohavnost
a hříšník je mistrem obou dvou.

Kapitola 28

^{Sir 28:1}Kdo je mstivý, tomu se pomstí Hospodin,
jeho hříchy má dobře zapsány!
^{Sir 28:2}Odpusť svému bližnímu, když ti ublížil;
i tvé hříchy budou odpuštěny, když o to poprosíš. ^{[2023]
Sir 28:3}Když se člověk na člověka hněvá,
jak může čekat uzdravení od Hospodina?
^{Sir 28:4}Se sobě rovným nemá slitování
a za vlastní hříchy chce prosit? ^{[2024]
Sir 28:5}Chová zlost, sám pouhý smrtelník –
a kdo jeho hříchy odpustí?
^{Sir 28:6}Pamatuj na svůj konec a zanech nenávisti,
mysli na smrt a zánik a dodržuj přikázání.
^{Sir 28:7}Pamatuj na přikázání a nezlob se na bližní,
mysli na smlouvu Nejvyššího a nedbej na chyby.

^{Sir 28:8}Zdržuj se hádek a tvých hříchů bude míň,
hádku roznítí jen, kdo je vznětlivý.
^{Sir 28:9}Hříšník vyvolává bouři mezi přáteli,
šíří klepy mezi těmi, kdo žili v pokoji.
^{Sir 28:10}Čím více dřeva, tím větší oheň,
čím větší zatvrzelost, tím větší spor.
Čím více síly, tím více zloby,
čím větší bohatství, tím větší vztek.
^{Sir 28:11}Prudký spor roznítí oheň,
prudká hádka prolití krve.
^{Sir 28:12}Dýchneš-li na jiskru, rozhoří se,
plivneš-li na ni, uhasne,
obojí ale vzejde ze tvých úst.

Všetečný jazyk

^{Sir 28:13}Pomlouvač a lhář ať je zatracený –
zahubil už mnohé, kdo žili v pokoji!
^{Sir 28:14}Všetečný ^[2025] jazyk otřásl mnohými,
učinil je běženci mezi národy,
zbořil města opevněná hradbami
a rozvrátil domy vznešených.
^{Sir 28:15}Drzý jazyk připravil skvělé ženy o manželství,
obral je o plody jejich námahy.
^{Sir 28:16}Kdo na něj dá, neodpočne si,
nikdy si neužije domácí pohody.

^{Sir 28:17}Rána bičem dělá podlitiny,
rána jazykem drtí kosti.
^{Sir 28:18}Mnoho lidí padlo mečem,
mnohem víc ale jazykem.
^{Sir 28:19}Blaze tomu, kdo byl před ním uchráněn,
kdo nebyl vystaven jeho zlobě,
kdo nebyl obtížen jeho jhem
a nebyl spoután jeho řetězem.
^{Sir 28:20}Jeho jho je totiž ze železa
a jeho řetězy jsou bronzové.
^{Sir 28:21}Zemřít kvůli němu, je smrt nejhorší,
to už je lepší samo podsvětí!

^{Sir 28:22}Zbožných se ale jistě nezmocní,
ty jeho oheň nespálí.
^{Sir 28:23}Propadnou mu ti, kdo opouštějí Hospodina,
mezi nimi vzplane a nezhasne.
Vrhne se na ně jako lev,
jako leopard je roztrhá.

^{Sir 28:24}Obežeň tedy svůj statek trním,
své zlato a stříbro ulož pod zámek.
^{Sir 28:25}Svá slova odvažuj jemnými vážkami,
svá ústa opatři dveřmi se závorou.
^{Sir 28:26}Pozor, ať neuklouzneš jazykem
a nepadneš před protivníkem číhajícím na tebe.

Kapitola 29

Půjčky a záruky

^{Sir 29:1}Milosrdný půjčuje svému bližnímu;
kdo pomáhá, zachovává přikázání.
^{Sir 29:2}Půjč bližnímu, když to potřebuje,
a stejně tak bližnímu včas vracej.
^{Sir 29:3}Dodržuj slovo, ať je na tebe spoleh –
potom vždy najdeš, co potřebuješ.

^{Sir 29:4}Mnozí pokládají půjčku za dílo štěstěny
a těm, kdo jim pomohli, nadělali starosti.
^{Sir 29:5}Dokud něco nedostane, líbá bližnímu ruce
a o jeho penězích mluví pokorně.
Když ale přijde čas platit, dělá průtahy,
nabízí chabé výmluvy,
tvrdí, že se to právě nehodí.
^{Sir 29:6}Naléhá-li věřitel, získá zpět sotva polovic
a i to může pokládat za dílo štěstěny.
Jinak ovšem o své peníze přijde
a z dlužníka se mu ještě stane nepřítel.
Bude mu splácet kletbami a nadávkami,
místo, aby ho chválil, ještě ho potupí.
^{Sir 29:7}Mnozí se proto zdráhají půjčit – nikoli ze špatnosti,
jen nechtějí bezdůvodně o všechno přijít.

^{Sir 29:8}S poníženým však buď velkorysý,
nenech ho čekat na svou almužnu.
^{Sir 29:9}Poslušen přikázání pomoz chudákovi, ^[2026]
nenech ho v jeho nouzi odejít s prázdnou.
^{Sir 29:10}Nelituj peněz na bratra či přítele,
nenech je rezivět někde pod kamenem.
^{Sir 29:11}Ulož si poklad ^[2027] podle přikázání Nejvyššího,
prospěje ti to víc než zlato.
^{Sir 29:12}Do svých pokladnic ulož almužny,
a ty tě zachrání před každým neštěstím;
^{Sir 29:13}budou za tebe bojovat proti nepříteli
lépe než silný štít a těžké kopí.

^{Sir 29:14}Dobrý člověk se za bližního zaručí,
jen nestoudník by ho nechal být.
^{Sir 29:15}Nezapomeň na laskavost svého ručitele,
vždyť za tebe ručí svým životem.
^{Sir 29:16}Hříšník nedbá na majetek svého ručitele,
nevděčník zapomene na svého zachránce.
^{Sir 29:17}Ručení už zničilo mnoho úspěšných lidí,
otřáslo jimi jak mořské vlnobití.
^{Sir 29:18}Mocné muže vyhnalo z domovů,
museli bloudit u cizích národů.
^{Sir 29:19}Když se hříšník vrhne do ručení
a sleduje tím zisk, skončí u soudu.
^{Sir 29:20}Pomáhej bližnímu podle svých možností
a dávej přitom pozor, aby ses sám nezničil.

Soběstačnost a skromnost

^{Sir 29:21}K životu stačí voda, chléb a šaty ^[2028]
a dům, který poskytuje soukromí.
^{Sir 29:22}Lepší je chudý život ve vlastním přístřeší
než skvělé pokrmy u cizích.
^{Sir 29:23}Ať máš málo nebo hodně, buď spokojen
a nenech svou domácnost nikým urážet.

^{Sir 29:24}Je to bídný život, stěhovat se po cizích:
kde jsi na návštěvě, nemůžeš nic říct.
^{Sir 29:25}Musíš vítat hosty, dávat pít, a ani ti nepoděkují,
a navíc uslyšíš trpké povely:
^{Sir 29:26}„Pojď sem, cizinče, prostírej,
dej mi najíst, co máš po ruce!“
^{Sir 29:27}„Uvolni, cizinče, místo váženějšímu,
bratr přijel na návštěvu, potřebuje dům!“
^{Sir 29:28}Pro rozumného je těžké snášet
výtky domácích a urážky od věřitele.

Kapitola 30

Výchova se vyplatí

^{Sir 30:1}Kdo miluje svého syna, bude ho často trestat,
aby se z něj nakonec mohl radovat.
^{Sir 30:2}Kdo syna vychovává, tomu se to vyplatí,
bude na něj hrdý před svými známými.
^{Sir 30:3}Kdo syna vyučuje, popudí nepřátele k závisti
a bude jásat mezi přáteli.
^{Sir 30:4}Když otec zemře, jako by žil dál –
vždyť tu nechal syna, jenž se mu podobá!
^{Sir 30:5}V životě se radoval z jeho blízkosti,
nebude se nad ním rmoutit ani ve smrti.
^{Sir 30:6}Svým nepřátelům tu nechá mstitele
a přátelům toho, kdo projevuje vděk.

^{Sir 30:7}Kdo syna rozmazlí, bude obvazovat rány,
při každém výkřiku se mu srdce zastaví.
^{Sir 30:8}Nezkrocený kůň bude jančit,
syn nechaný sám sobě zdivočí.
^{Sir 30:9}Hýčkej dítě a bude tě strašit,
hraj si s ním a pak tě zarmoutí.
^{Sir 30:10}Nedováděj s ním, ať kvůli němu netrpíš,
ať jednou neskřípeš zuby v zoufalství.
^{Sir 30:11}Nedávej mu v mládí příliš volnosti
a nepřehlížej jeho chyby. ^{[2029]
Sir 30:12}Ohýbej mu šíji, dokud je mladý,
dej mu na zadek, dokud nedospěl.
Jinak se zatvrdí, bude neposlušný
a naplní ti srdce bolestí. ^{[2030]
Sir 30:13}Vychovej svého syna, dej si s ním práci,
jinak tě zahanbí svou drzostí.

Zdraví a spokojenost nade vše

^{Sir 30:14}Lepší je být chudý, ale zdravý a silný,
než bohatý, ale nemocný.
^{Sir 30:15}Zdraví a síla je nade všechno zlato
a svěží duch ^[2031] nad sebevětší bohatství.
^{Sir 30:16}Žádné bohatství není nad tělesné zdraví,
žádný požitek nad radost v srdci.
^{Sir 30:17}Lepší je smrt než trpký život
a věčný spánek než vleklá nemoc.
^{Sir 30:18}Lahůdky nabízené zavřeným ústům
jsou jako oběti pokládané před modlu ^[2032].
^{Sir 30:19}K čemu jsou modle oběti?
Nesní je přece, ani k nim nepřivoní!
Stejné je to s tím, koho stíhá Hospodin:
^{Sir 30:20}Hledí na to vše a vzdychá,
vzdychá jako eunuch, když objímá pannu.

^{Sir 30:21}Nepropadej zármutku
a netrap sám sebe chmurami.
^{Sir 30:22}Radostné srdce vlévá život do žil,
veselost člověku život prodlouží.
^{Sir 30:23}Zabav^[2033] svou duši a potěš srdce,
zármutek zažeň daleko od sebe.
Zármutek už přece zničil mnohé
a není z něj žádný užitek.
^{Sir 30:24}Závist a hněv zkracují život,
předčasně se stárne kvůli starostem.^{[2034]
Sir 30:25}Spokojené srdce přidává chuti,
takový člověk se dobře nají.

Kapitola 31

Nehoň se za bohatstvím

^{Sir 31:1}Bezesné noci vedou k vyčerpání,
starost o bohatství spánek zahání.
^{Sir 31:2}Starost o živobytí^[2035] nedá člověku spát,
probouzí ho ze sna jako těžká choroba.

^{Sir 31:3}Boháč dře, aby hromadil peníze,
a když přestane, nabaží se přepychem.
^{Sir 31:4}Chudák dře, aby se sotva uživil,
a když přestane, upadá do bídy.

^{Sir 31:5}Kdo miluje zlato, nezůstane spravedlivý,
kdo se žene za penězi, toho svedou na scestí.
^{Sir 31:6}Zlato už zničilo mnohé,
do tváře pohlédli zkáze.
^{Sir 31:7}Je pastí pro ty, kdo po něm dychtí,
každý hlupák se do ní chytí.

^{Sir 31:8}Blaze boháči, zůstane-li nevinný
a za zlatem se nehoní.
^{Sir 31:9}Kdo je to? Pojďme ho pochválit,
vždyť vykonal ve svém lidu zázraky.
^{Sir 31:10}Kdo se osvědčil jako dokonalý?
Takový ať se tím chlubí!
Kdo mohl zhřešit a nezhřešil,
někomu ublížit a neublížil?
^{Sir 31:11}Jeho majetek se upevní
a shromáždění bude mluvit o jeho štědrosti.

Chování u stolu

^{Sir 31:12}Usedl jsi ke vznešenému stolu?
Neotvírej ústa dokořán
a neříkej: „Taková spousta jídla!“
^{Sir 31:13}Pamatuj, že lačné oko je špatnost.
Je na světě vůbec něco horšího?
Vždyť pláče po všem, co vidí okolo!

^{Sir 31:14}Nenatahuj ruku po všem, co uvidíš,
a netlač se s nikým u misky.
^{Sir 31:15}Mysli na bližního jako sám na sebe
v každém ohledu se chovej pozorně.
^{Sir 31:16}Jez jako člověk, co ti přinesli,
a nehltej, ať nejsi odporný.
^{Sir 31:17}Přestaň jako první, tak jak se sluší,
nebuď nenasytný, abys nepohoršil.
^{Sir 31:18}Stoluješ-li s více lidmi,
nenatahuj ruku jako první.

^{Sir 31:19}Jak málo stačí vychovanému člověku!
Na lůžku pak nemusí lapat po dechu.
^{Sir 31:20}Kdo je střídmý, ten zdravě spí
a ráno se s čistou hlavou probudí.
Nespavost, nevolnost a břichabol,
to trápí toho, kdo nemá nikdy dost.
^{Sir 31:21}Když jsi nucen jíst přespříliš,
jdi se někam vyzvracet, ať se ti uleví.
^{Sir 31:22}Poslechni mě, chlapče, nepohrdej mnou,
nakonec zjistíš, že jsem měl pravdu.
Ve všem, co děláš, buď střídmý ^[2036]
a nebudeš stižen žádnou nemocí.

^{Sir 31:23}Skvělého hostitele lidé pochválí,
potvrdí zprávy o jeho štědrosti.
^{Sir 31:24}Skoupého hostitele celé město pomluví,
potvrdí zprávy o jeho špatnosti.

Pozor na víno

^{Sir 31:25}Nehraj si na hrdinu, když jde o víno,
víno už mnohé zničilo.
^{Sir 31:26}Kalená ocel se prověřuje v peci,
hádka po víně prověří pýchu v srdci.

^{Sir 31:27}Víno je elixír života, piješ-li ho s mírou.
Co by byl život bez vína?
Vždyť bylo stvořeno lidem pro radost.
^{Sir 31:28}Víno rozveselí srdce a obšťastní duši,
když se pije střídmě a ve správnou chvíli.
^{Sir 31:29}Víno v duši zhořkne, pije-li se nadmíru,
to vede jen k rozčilení a nesváru.

^{Sir 31:30}Opilý hlupák zuří až k vlastnímu zničení,
pití mu ubírá síly a přidává zranění.
^{Sir 31:31}Při pití vína bližního nekárej
a nepohrdej jím, když je v náladě.
Nedělej mu žádné výčitky,
své požadavky si nech na jindy.

Kapitola 32

Chování na hostinách

^{Sir 32:1}Byl jsi určen za správce hostiny? ^[2037]
Nenaparuj se, chovej se k hostům jako jeden z nich
a postarej se o ně, než se sám posadíš.
^{Sir 32:2}Až splníš své povinnosti, zasedni ke stolu,
aby ses bavil spolu s hosty
a za svou šikovnost získal vavřín chvály.

^{Sir 32:3}Mluv, starče, jak se na tě sluší,
se znalostí věci; ale neruš hudbu.
^{Sir 32:4}Když se zpívá, neplýtvej slovy
a nemudruj v nevhodnou chvíli.
^{Sir 32:5}Rubínová pečeť zasazená ve zlatě
je ladná hudba při hostině.
^{Sir 32:6}Smaragdová pečeť ve zlaté obrubě
je libý zpěv při lahodném víně.

^{Sir 32:7}Mluv, mladíku, je-li potřeba,
nanejvýš dvakrát a jsi-li otázán.
^{Sir 32:8}Buď stručný, řekni mnohé pár slovy –
buď jako ten, kdo ví, a přesto mlčí.
^{Sir 32:9}Nemluv s velmoži, jako bys jim byl rovný,
a nežvaň, když mluví někdo jiný.
^{Sir 32:10}Obliba kráčí před skromným člověkem,
jako se před hromem ukazuje blesk.

^{Sir 32:11}V pravý čas vstaň a neotálej,
pospěš si domů a neloudej se.
^{Sir 32:12}Tam se pak bav a dělej, co se ti zlíbí,
jen se neprohřešuj zpupnými slovy.
^{Sir 32:13}Hlavně však dobrořeč svému Stvořiteli,
který tě opájí svým dobrodiním.

Poslušnost Zákona

^{Sir 32:14}Kdo ctí Hospodina, přijme poučení,
a kdo časně vstává, dojde u něj chvály.
^{Sir 32:15}Kdo studuje Zákon, nasytí se jím,
pokrytce ale Zákon omrzí.
^{Sir 32:16}Ti, kdo ctí Hospodina, dosáhnou práva,
jejich dobré skutky budou zářit jako lucerna. ^{[2038]
Sir 32:17}Hříšník uhýbá před pokáráním,
vždy si umí najít výmluvy.

^{Sir 32:18}Soudný muž dá na rozumné rady,
drzoun ^[2039] a nadutec se ale nedá ničím odradit.
^{Sir 32:19}Nic nedělej, dokud se neporadíš,
aby ses potom nemusel trápit.
^{Sir 32:20}Nechoď hrbolatými cestami,
ať nezakopneš o kameny.
^{Sir 32:21}Ani rovnou cestou si nebuď jistý,
^{Sir 32:22}dávej si pozor i na vlastní děti.
^{Sir 32:23}Při všem, co děláš, buď opatrný ^[2040] –
i to je způsob, jak plnit přikázání.

^{Sir 32:24}Kdo věří Zákonu, dbá na přikázání,
kdo spoléhá na Hospodina, nebude zahanben.

Kapitola 33

^{Sir 33:1}Toho, kdo ctí Hospodina, nepotká nic zlého,
ve zkouškách se zas a znovu dočká záchrany.
^{Sir 33:2}Moudrému muži se Zákon nezoškliví,
pokrytec je ale jako loď v bouři.
^{Sir 33:3}Rozumný člověk Zákonu věří,
je pro něj spolehlivý jako proroctví. ^[2041]

^{Sir 33:4}Připrav si řeč a budeš mít posluchače,
využij své vzdělání předtím, než promluvíš.
^{Sir 33:5}Jak kolo od vozu je nitro hlupáka,
myšlenky se mu točí jako náprava.
^{Sir 33:6}Přítel vtipálek je jak bujný hřebec,
co řehtá pod každým jezdcem.

Protiklady života

^{Sir 33:7}Čím je významnější jeden den než jiný,
když na všechny dny v roce svítí stejné slunce?
^{Sir 33:8}To Hospodin je ve své mysli odlišil
a určil různá období a slavnosti.
^{Sir 33:9}Některé dny povýšil a posvětil,
jiné ustanovil jako všední.

^{Sir 33:10}Stejně tak jsou všichni lidé z hlíny,
vždyť Adam byl stvořen ze země.
^{Sir 33:11}Hospodin je však ve své moudrosti odlišil
a vedl každého po jiné cestě.
^{Sir 33:12}Některé požehnal a povýšil,
posvětil je a přivedl blíž k sobě.
Jiné proklel a ponížil
a odstranil je z jejich míst.
^{Sir 33:13}Jako hlína v rukou hrnčíře,
který ji tvaruje, jak se mu zlíbí,
jsou lidé v rukou svého Stvořitele,
který jim oplácí dle své úvahy.

^{Sir 33:14}Jako dobro stojí proti zlu
a život proti smrti,
tak i hříšník proti zbožnému.
^{Sir 33:15}Jen pohleď na díla Nejvyššího: samý protiklad,
jedno a druhé vždy stojí proti sobě.

^{Sir 33:16}Já jsem procitl jako poslední,
jako ten, kdo paběrkuje po vinařích.
^{Sir 33:17}S Hospodinovým požehnáním jsem je však dohonil
a naplnil lis hrozny jako jiní vinaři.
^{Sir 33:18}Vězte, že jsem se nenamáhal jen pro sebe,
ale pro všechny, kdo hledají poučení. ^[2042]

^{Sir 33:19}Poslechněte mě, vůdci zástupů,
předáci obce, popřejte mi sluchu!

Nevydávej se všanc

^{Sir 33:20}Dokud jsi živ, nevydávej se všanc
synu ani manželce, bratru ani příteli.
Nedávej jim své jmění,
abys pak nelitoval a nemusel o ně prosit.
^{Sir 33:21}Dokud jsi ještě živ a nevypustils duši,
nenech se nikým nahradit.
^{Sir 33:22}Je přece lepší, aby tě tvé děti prosily,
než abys od svých synů čekal almužny.
^{Sir 33:23}Ve všem, co děláš, si podrž vedení,
ať na tvé pověsti není poskvrny.
^{Sir 33:24}Až v den, kdy se tvůj život završí,
až v hodině smrti rozděl své dědictví.

Zacházení s otroky

^{Sir 33:25}Krmivo, hůl a náklad je pro osla,
chléb, kázeň a práce pro otroka.
^{Sir 33:26}Dej otrokovi práci a užiješ si klidu;
nech mu volné ruce a bude chtít svobodu.
^{Sir 33:27}Dobytku sehne šíji jho a řemení,
ničemnému otrokovi kláda a mučení.
^{Sir 33:28}Pošli ho do práce, ať nezahálí,
zahálka učí mnohé špatnosti.
^{Sir 33:29}Nalož mu práci, jak se na něj patří,
a bude-li neposlušný, nasaď mu okovy.
^{Sir 33:30}Na nikoho však nebuď příliš přísný
a nikdy nebuď nespravedlivý.

^{Sir 33:31}Máš-li otroka, ber ho jako sám sebe,
vždyť jsi za něj zaplatil vlastním životem. ^{[2043]
Sir 33:32}Máš-li otroka, zacházej s ním jako s bratrem,
vždyť ho potřebuješ jako sám sebe.
^{Sir 33:33}Ublížíš-li mu a on se zvedne a uteče,
kde ho nalezneš?

Kapitola 34

Nedej na sny

^{Sir 34:1}Nerozumný chová marné a falešné naděje
a sny dávají křídla hlupákům.
^{Sir 34:2}Kdo dá na sny,
jako by chytal stín a hnal se za větrem.
^{Sir 34:3}Ve snu je vidět pouhý odraz v zrcadle –
člověk se dívá jen sám na sebe.
^{Sir 34:4}Co čistého vzejde z nečistoty
a co pravdivého ze lži?
^{Sir 34:5}Věštby, znamení a sny jsou k ničemu,
jsou jako blouznění rodičky při porodu.
^{Sir 34:6}Pokud tě ve snech nenavštívil Nejvyšší,
neber na ně žádné ohledy.
^{Sir 34:7}Sny už oklamaly mnoho lidí,
a kdo na ně spoléhali, padli.
^{Sir 34:8}Zákon se naplní bez takovýchto lží
a moudrost je dokonalá v pravdomluvnosti.

Zkušenost a zbožnost

^{Sir 34:9}Vzdělaný ^[2044] člověk se mnohé dozvěděl,
a kdo je zkušený, bude mluvit rozumně.
^{Sir 34:10}Kdo neprošel zkouškami, málo ví,
kdo je zcestovalý, ten je chytřejší.
^{Sir 34:11}Na svých cestách jsem viděl mnoho věcí
a pochopil jsem víc, než umím vyjádřit.
^{Sir 34:12}Mnohokrát jsem byl v nebezpečí smrti
a jen díky tomuto jsem se zachránil.

^{Sir 34:13}Ti, kdo ctí Hospodina, budou žít,
neboť důvěřují svému Zachránci.
^{Sir 34:14}Kdo ctí Hospodina, bude bez starostí
a nemusí se bát – vždyť On je jeho nadějí.
^{Sir 34:15}Blaze tomu, kdo ctí Hospodina:
ví, koho se drží a o koho se opírá!
^{Sir 34:16}Hospodinovy oči hledí na ty, kdo jej milují,
je jejich mocnou záštitou a silnou oporou,
ochranou před horkem a před poledním žárem,
stráží před klopýtnutím a pomocí v pádu.
^{Sir 34:17}Hospodin povznáší duši a rozjasňuje oči,
dává zdraví, život a požehnání.

Nespravedlivé oběti

^{Sir 34:18}Oběť z nespravedlivého zisku je hanebná,
dary ničemů nedojdou zalíbení.
^{Sir 34:19}Dary bezbožných se Nejvyššímu nelíbí,
jejich hřích nesmyje sebevíc obětí.
^{Sir 34:20}Zabíjí syna před otcovými zraky,
kdo přináší oběti z majetku chudých.
^{Sir 34:21}Živobytí chudáků je skrovný chleba,
kdo je o něj obírá, je vrah.
^{Sir 34:22}Brát bližnímu živobytí je jako zabíjet,
a kdo neplatí nádeníkovi, prolévá krev.

^{Sir 34:23}Když jeden staví a druhý boří,
k čemu to je, než aby se nadřeli?
^{Sir 34:24}Když se jeden modlí a druhý proklíná,
čí hlas vyslyší Pán?
^{Sir 34:25}Kdo se omyl po dotyku mrtvoly a znovu se jí dotýká,
k čemu to je, že se umýval?
^{Sir 34:26}Tak i ten, kdo se postí kvůli svým hříchům
a pak jde a provádí je znovu:
Kdo vyslyší jeho modlitby
a k čemu to je, že se pokořil?

Kapitola 35

Spravedlivé oběti

^{Sir 35:1}Dodržovat Zákon vydá za hojné oběti,
dbát na přikázání je jako pořádat obětní hody.
^{Sir 35:2}Oplácet vděčnost vydá za oběť jemné mouky,
dávat almužnu je jako přinést oběť chvály.
^{Sir 35:3}Přestat se špatností – to se Hospodinu líbí,
přestat s nespravedlností je jako obřad smíření.
^{Sir 35:4}„Neukazuj se před Hospodinovou tváří s prázdnou;“ ^[2045]
jistě, vždyť tímto vším splníš přikázání.

^{Sir 35:5}Oběť spravedlivého zalévá oltář tukem
a její vůně stoupá před Nejvyššího.
^{Sir 35:6}Oběť spravedlivého člověka je příjemná
a nebude nikdy zapomenuta.

^{Sir 35:7}Oslavuj Hospodina svou štědrostí,
nešetři na prvotinách ze své úrody.
^{Sir 35:8}Každý dar přinášej s úsměvem,
desátek pro něj odděl radostně.
^{Sir 35:9}Dávej Nejvyššímu, jak on tě obdařil,
kolik jen tvá ruka štědře pobere.
^{Sir 35:10}Neboť Hospodin se odvděčuje
a odplatí ti sedminásobně.

Hospodin je spravedlivý

^{Sir 35:11}Nesnaž se ho ale podplatit, stejně to nepřijme,
na nespravedlivou oběť nespoléhej.
^{Sir 35:12}Hospodin je přece spravedlivý ^[2046]
a nebere na nikoho ohledy.
^{Sir 35:13}Ani chudákovi nestraní, ^[2047]
komu se však ukřivdilo, toho vyslyší.
^{Sir 35:14}Nepohrdne pokornou prosbou sirotka
ani vdovou, jež před ním vylévá své srdce.
^{Sir 35:15}Slzy, jež tečou vdově po tváři,
žalují na toho, kdo je způsobil!

^{Sir 35:16}Kdo slouží Bohu ochotně, dojde zalíbení,
jeho prosba vystoupí až k nebi.
^{Sir 35:17}Modlitba poníženého proniká oblaky,
a dokud nedojde cíle, nedá se utišit.
^{Sir 35:18}Neustane, dokud k ní Nejvyšší neobrátí pozornost,
aby se zastal spravedlivých a zajistil právo.

^{Sir 35:19}Hospodin bude jednat bez prodlení
a jako bojovník ^[2048] nebude váhavý,
^{Sir 35:20}dokud nerozdrtí bedra nemilosrdných
a nepotrestá národy,
^{Sir 35:21}dokud nevyhubí zpupné hordy
a nerozdrtí vládu nespravedlivých;
^{Sir 35:22}dokud člověku neoplatí podle jeho skutků
a neposoudí činy lidí podle jejich úmyslů;
^{Sir 35:23}dokud nezjedná svému lidu právo v jejich při
a nepotěší je svým milosrdenstvím.
^{Sir 35:24}Jak krásné je milosrdenství v době soužení –
jako dešťové mraky v době sucha!

Kapitola 36

Modlitba za Izrael

^{Sir 36:1}Smiluj se nad námi, Pane, Bože všehomíra,
shlédni na nás a sešli na všechny národy svůj strach.
^{Sir 36:2}Vztáhni svou ruku na cizí národy,
ať vidí tvou moc.
^{Sir 36:3}Jako jsi jim ukázal svou svatost na nás,
tak nám ukaž na nich svoji moc.
^{Sir 36:4}Ať tě poznají, jako jsme poznali i my,
že kromě tebe, Hospodine, jiný Bůh není.

^{Sir 36:5}Dej nová znamení, opakuj divy,
oslav svou paži a svou pravici.
^{Sir 36:6}Vzbuď svůj hněv a vylij vztek,
znič protivníka a nepřítele rozežeň.
^{Sir 36:7}Pospěš si, svůj slib si připomeň,
ať se vypráví o tvých mocných činech.
^{Sir 36:8}Toho, kdo unikne, ať pohltí zuřivý oheň
a trýznitelé tvého lidu ať propadnou záhubě.
^{Sir 36:9}Rozdrť hlavy nepřátelských vládců,
kteří říkají: „My jsme jediní!“

^{Sir 36:10}Shromáždi všechny Jákobovy kmeny
a vrať jim dědictví, které kdysi měli.
^{Sir 36:11}Smiluj se, Hospodine, nad lidem nesoucím tvé jméno,
nad Izraelem, kterého jsi učinil svým prvorozeným.
^{Sir 36:12}Slituj se nad svým svatým městem,
nad Jeruzalémem, kde je tvůj příbytek.
^{Sir 36:13}Naplň Sion svým majestátem
a svůj chrám ^[2049] svou slávou.

^{Sir 36:14}Vydej svědectví těm, které jsi kdysi stvořil,
a vyplň proroctví pronesená v tvém jménu.
^{Sir 36:15}Odměň ty, kteří tě očekávají,
ať je tvým prorokům dáno zapravdu.
^{Sir 36:16}Vyslyš, Hospodine, modlitbu svých prosebníků
podle požehnání, jež Áron dával tvému lidu. ^{[2050]
Sir 36:17}Všude na světě pak poznají,
že ty jsi Hospodin, Bůh věčnosti.

Výběr manželky

^{Sir 36:18}Břicho stráví každé jídlo,
některé jídlo je ale lepší než jiné.
^{Sir 36:19}Jako ústa rozeznají chuť masa,
tak rozumné srdce lživá slova.
^{Sir 36:20}Zvrácený člověk druhé zarmoutí,
zkušený ale ví, jak mu oplatit.

^{Sir 36:21}Žena si vezme každého manžela,
některá dívka je ale lepší než jiná.
^{Sir 36:22}Ženská krása rozjasňuje tvář muže,
překonává každou z jeho tužeb.
^{Sir 36:23}Mluví-li žena laskavě a jemně,
její muž je ten nejšťastnější člověk.
^{Sir 36:24}Kdo si bere ženu, získal největší jmění,
pomocnici sobě rovnou a opěrný pilíř. ^[2051]

^{Sir 36:25}Kdo nemá plot, toho mohou okrást,
kdo nemá ženu, ten bloudí a vzdychá.
^{Sir 36:26}Kdo by důvěřoval ozbrojenému lupiči,
který se toulá od vesnice k vesnici?
^{Sir 36:27}Stejně je na tom muž bez hnízda –
kde se večer octne, tam přespává.

Kapitola 37

Falešný přítel

^{Sir 37:1}Kdekdo prohlašuje: „Jsem tvým přítelem,“
někdo si tak ale jenom říká.
^{Sir 37:2}Není to až k smrti žalostné,
když se z blízkého přítele stane nepřítel?
^{Sir 37:3}Odkud se v nás bere ten zlý sklon,
že svět zahalila falešnost?
^{Sir 37:4}Někdo blahopřeje příteli k úspěchu,
v těžké chvíli se ale postaví proti němu.
^{Sir 37:5}Dobrý přítel se tě zastane před protivníkem;
když přijde boj, přikryje tě štítem. ^{[2052]
Sir 37:6}Nezapomínej na přítele v bitvě ^[2053]
a mysli na něj, když zbohatneš.

Neraď se s každým

^{Sir 37:7}Každý rádce dává radu,
některý ale k vlastnímu prospěchu.
^{Sir 37:8}Dávej si pozor na rádce,
nejdříve zjisti, co sleduje –
stará se přece hlavně o sebe!
Mohl by se postavit ^[2054] proti tobě,
^{Sir 37:9}říkat ti: „Jdeš dobře,“
a zpovzdálí sledovat, jak dopadneš.

^{Sir 37:10}Neraď se s tím, kdo tě podezřívá,
skrývej své plány před žárlivci.
^{Sir 37:11}Neraď se se ženou o její sokyni,
se zbabělcem o válce,
s obchodníkem o obchodě,
s kupujícím o prodeji,
s lakomcem o vděčnosti,
se surovcem o vlídnosti,
s lenochem o jakékoli práci,
s nádeníkem o dokončení díla,
s líným otrokem o velkých úkolech.
Na jejich rady nikdy nedej!

^{Sir 37:12}Zdržuj se raději se zbožným,
o němž víš, že zachovává přikázání.
Takový smýšlí jako ty,
a zakopneš-li, bude s tebou soucítit.
^{Sir 37:13}Drž se rady svého srdce –
není nic spolehlivějšího nad ně!
^{Sir 37:14}Duše člověka někdy lépe varuje
než sedm zvědů vysoko na hlídce.
^{Sir 37:15}Především ale žádej Nejvyššího,
aby tě vedl cestou pravdy.

Zdánlivá a skutečná moudrost

^{Sir 37:16}Počátkem každého činu je úvaha,
každému počínání předchází porada.
^{Sir 37:17}Veškeré jednání má kořen v srdci,
z nějž raší čtyři ratolesti: ^{[2055]
Sir 37:18}Dobro a zlo, život a smrt,
nad všemi ale vždy vládne jazyk.

^{Sir 37:19}Někdo je schopen vyučovat mnohé,
sám sobě ovšem prospět nedovede.
^{Sir 37:20}Někdo je skvělý řečník, ale protivný;
takový bude trpět hlady.
^{Sir 37:21}Od Hospodina totiž nemá obdarování,
a tak mu moudrost zcela chybí.
^{Sir 37:22}Někdo je moudrý jen sám pro sebe
a co vymyslí, to platí jen v jeho ústech.

^{Sir 37:23}Moudrý muž bude vzdělávat svůj lid
a co vymyslí, to platí.
^{Sir 37:24}Moudrému muži všichni žehnají,
chválí ho všichni, kdo ho uvidí.
^{Sir 37:25}Život člověka má jen jistý počet dnů,
dnů Izraele je však bezpočtu.
^{Sir 37:26}Moudrý se ve svém lidu dočká úcty, ^[2056]
jeho jméno bude žít navěky.

Buď střídmý

^{Sir 37:27}Chlapče, zkoumej v životě sám sebe,
zjisti, co ti škodí, a už to nedělej.
^{Sir 37:28}Všechno přece neprospívá všem
a ne každý všechno schvaluje. ^{[2057]
Sir 37:29}Nebuď lačný po kdejakém požitku
a nepropadej jídlu.
^{Sir 37:30}Přejídání přece působí nemoci
a nenasytnost vede k zvracení.
^{Sir 37:31}Na nenasytnost už mnozí zemřeli,
ale kdo je střídmý, bude dlouho živ.

Kapitola 38

Lékař léčí, Hospodin uzdravuje

^{Sir 38:1}Važ si lékaře, jak si za své služby zaslouží,
vždyť i jeho stvořil Hospodin.
^{Sir 38:2}Umění léčit má přece od Nejvyššího,
i král se mu za ně dary odvděčí.
^{Sir 38:3}Lékaře jeho vědění povýší,
získá mu obdiv i před velmoži.

^{Sir 38:4}Hospodin dal ze země vyrůst léčivým bylinám
a rozumný člověk jimi nepohrdá.
^{Sir 38:5}(Nezesládla snad voda od kusu dřeva,
aby se ukázala jeho síla? ^{[2058]
Sir 38:6}Hospodin daroval lidem vědění,
aby ho ctili za jeho divy.)
^{Sir 38:7}Lékař těmi bylinami léčí a odstraňuje bolest,
mastičkář z nich připravuje lék.
^{Sir 38:8}Jeho díla tak nikdy neskončí
a jeho pokoj zavládne všude na zemi.

^{Sir 38:9}Nepřehlížej to, chlapče, když jsi nemocný,
ale modli se k Hospodinu a on tě uzdraví.
^{Sir 38:10}Zanech provinění, napřim své ruce
a od každého hříchu očisti své srdce.
^{Sir 38:11}Obětuj kadidlo s bílou moukou jako památeční díl ^[2059]
s nejlepším olejem, jaký si můžeš dovolit. ^{[2060]
Sir 38:12}Potom dej prostor lékaři – vždyť i jeho stvořil Hospodin –
nenech ho odejít, vždyť je ti potřebný.

^{Sir 38:13}Někdy mají tvůj život v rukou lékaři;
^{Sir 38:14}i oni se totiž modlí k Hospodinu,
aby jim pomohl dát nemocným úlevu
a uzdravení, aby mohli žít.
^{Sir 38:15}Kdo hřeší před svým Stvořitelem,
ať padne do rukou lékaře! ^[2061]

Zármutek nad mrtvým

^{Sir 38:16}Chlapče, nad mrtvým prolévej slzy,
naříkej jako v hrozné bolesti.
Zaopatři tělo s patřičným obřadem
a nezanedbej jeho pohřeb.
^{Sir 38:17}Plakej hořce a vroucně naříkej,
zachovej smutek podle pravidel –
jeden dva dny, ať nepřijdeš do řečí,
potom se ale nechej utěšit.
^{Sir 38:18}Zármutek totiž vede ke smrti
a zarmoucené srdce připravuje o síly.
^{Sir 38:19}Zármutek zůstává i po neštěstí
a život ubožáka je zoufalý.

^{Sir 38:20}Nepropadej v srdci zármutku,
zažeň jej a pamatuj na vlastní konec.
^{Sir 38:21}Nezapomeň, že není návratu –
mrtvému nepomůžeš, sobě ublížíš.
^{Sir 38:22}Pamatuj na jeho osud, vždyť i tvůj bude takový –
on včera, a dnes ty!
^{Sir 38:23}Ulož s mrtvým k odpočinku také vzpomínky
a už netruchli – jeho duch je pryč.

Úděl řemeslníků

^{Sir 38:24}Znalec Písma pro svou moudrost potřebuje klid;
kdo nemá moc povinností, dosáhne moudrosti.
^{Sir 38:25}Jak může dojít moudrosti zemědělec,
který se stará jenom o bodec?
Jím žene krávy a stará se jen o ně
a jediné, o čem mluví, je dobytek;
^{Sir 38:26}své srdce věnuje orání brázdy
a spánek obětuje krmení jalovic.

^{Sir 38:27}Tak i každý umělec a řemeslník,
který pracuje dnem i nocí –
jako ten, kdo vyrývá rytiny do pečetí
a trpělivě vytváří stále nové vzory –
své srdce věnuje zpodobení předlohy
a spánek obětuje, aby dílo dokončil.

^{Sir 38:28}Tak i kovář, co stojí u kovadliny
a věnuje se práci s železem –
oheň a kouř mu stravují tělo,
zatímco bojuje s žárem pece,
údery kladiva mu ohlušují sluch,
zatímco sleduje tvar výkovku –
své srdce věnuje dokončení díla
a spánek obětuje konečné úpravě.

^{Sir 38:29}Tak i hrnčíř, co sedí u svého kruhu
a roztáčí ho nohama –
stále má starosti o své dílo,
přemýšlí, kolik by toho mohl udělat,
^{Sir 38:30}rukama dává hlíně tvar
a přemáhá ji nohama –
své srdce věnuje závěrečné glazuře
a spánek obětuje, aby čistil pec.

^{Sir 38:31}Ti všichni se spoléhají na své ruce
a každý je mistrem ve svém řemesle;
^{Sir 38:32}bez nich by nemohlo město rozkvétat,
nedalo by se bydlet ani cestovat.
^{Sir 38:33}V městské radě ale nejsou k nalezení,
neobsazují přední místa ve shromáždění,
na soudném stolci nikdy nesedí,
nerozjímají nad zákony a rozsudky.
^{Sir 38:34}Nevynikají právním vzděláním
a nejsou zběhlí v moudrých výrocích.
Svět ale stojí právě na nich –
když konají svou práci, jako by se modlili!

Kapitola 39

Úděl znalců Písma

^{Sir 39:1}Jak jiné je to s tím, kdo se oddá celou duší,
aby rozjímal nad Zákonem Nejvyššího!

Bude zkoumat moudrost všech předků
a zabývat se proroctvími.
^{Sir 39:2}Bude uchovávat výklady slavných mužů
a pronikat do tajuplných výroků.
^{Sir 39:3}Bude zkoumat skrytý smysl přísloví
a oddá se záhadám v podobenstvích.
^{Sir 39:4}Bude sloužit mezi velmoži
a objevovat se před vládci.
Bude cestovat po cizích zemích,
aby zakusil dobro i zlo mezi lidmi.
^{Sir 39:5}Bude své srdce obracet už za svítání
k Hospodinu, který ho stvořil,
a bude prosit před Nejvyšším.
Bude se modlit z plných plic
a prosit o odpouštění za své hříchy.

^{Sir 39:6}A pokud to veliký Hospodin bude chtít,
naplní ho duchem rozumnosti.
Stane se pramenem moudrých výroků
a v modlitbě bude vzdávat díky Hospodinu.
^{Sir 39:7}Rozvine svůj úsudek a vědění
a bude rozjímat o skrytých tajemstvích.
^{Sir 39:8}Projeví vzdělání, kterého nabyl,
a jeho chloubou bude Zákon Hospodinovy smlouvy.
^{Sir 39:9}Mnozí budou chválit jeho rozumnost
a nikdy na ni nezapomenou.
Vzpomínka na něj nevymizí
a jeho jméno bude žít po všechny věky.
^{Sir 39:10}O jeho moudrosti si budou vyprávět národy
a shromáždění bude chválit jeho zásluhy.
^{Sir 39:11}Bude-li dlouho živ, bude slavnější než tisíc jiných
a zemře-li, i tak může být spokojený.

Chvalte Hospodina za jeho díla

^{Sir 39:12}Chci ale vyjádřit ještě víc myšlenek –
jsem jich plný jako úplněk!
^{Sir 39:13}Poslechněte mě, zbožní synové, a vzkvétejte
jak růže zasazená v zavlaženém záhoně.
^{Sir 39:14}Vydejte vůni jako kadidlo
a rozviňte květ jako lilie.
Vyšlete vůni a zpívejte píseň chval,
dobrořečte Hospodinu za všechna jeho díla.
^{Sir 39:15}Velebte jeho jméno,
opěvujte ho s chválou.
Se zpěvem na rtech a hrou na harfy
ho chvalte touto písní:

^{Sir 39:16}Všechna díla Hospodinova jsou překrásná,
a každý jeho rozkaz se splní včas.
Neptejte se pořád, co a nač –
vše se ukáže v pravý čas!
^{Sir 39:17}Na jeho slovo se voda zastaví jak val,
na rozkaz jeho úst se nahromadí vodstva.
^{Sir 39:18}Všechna jeho vůle se na jeho příkaz vyplní
a jeho spásné dílo nikdo nezastaví.
^{Sir 39:19}Skutky všech smrtelníků jsou mu na očích
a nic se před ním nedokáže skrýt. ^{[2062]
Sir 39:20}Vidí vše od věků až do věků,
a nic ho nepřivede k údivu.
^{Sir 39:21}Neptejte se pořád, co a nač –
vše bylo stvořeno, jak je potřeba!

^{Sir 39:22}Jeho požehnání se rozlévá jak řeka
a napájí souši jako záplava. ^{[2063]
Sir 39:23}Jeho hněv je však údělem národů,
jako když obrátil zavlaženou zemi v solnou tůň.
^{Sir 39:24}Jeho cesty jsou rovné pro zbožné,
pro bezbožné jsou ale plné překážek.
^{Sir 39:25}Dobré věci jsou od počátku stvořeny pro dobré,
ale pro hříšníky věci zlé.
^{Sir 39:26}Základní věci potřebné k životu
jsou voda, oheň, železo a sůl,
mouka, mléko a med,
šťáva z hroznů, olej a oděv. ^{[2064]
Sir 39:27}To vše prospěje zbožným k dobrému,
ale hříšníkům se to zvrátí ke zlému.

^{Sir 39:28}Některé větry Bůh stvořil k trestání,
takže ve své prudkosti hýbou horami. ^[2065]
V den zúčtování se rozběsní,
aby se hněv jejich Stvořitele utišil.
^{Sir 39:29}Oheň a krupobití, hlad a choroby,
to všechno Bůh stvořil k trestání;
^{Sir 39:30}zuby šelem, zmije, štíři
i meč pomsty ke zhoubě bezbožných.
^{Sir 39:31}Ti všichni s radostí splní jeho příkazy,
připraveni mu sloužit kdekoli na zemi,
a až přijde jejich čas, nepřestoupí rozkaz.

^{Sir 39:32}Tím vším jsem si byl od počátku jist,
a proto jsem to promyslel a zapsal:
^{Sir 39:33}Všechna Hospodinova díla jsou dobrá
a každé splní svůj účel ve svůj čas.
^{Sir 39:34}Neříkejte proto, co je horší a co lepší –
až přijde čas, osvědčí se každé z nich!
^{Sir 39:35}A nyní ho opěvujte celým srdcem,
Hospodinovu jménu hlasitě dobrořečte!

Kapitola 40

Bídný úděl člověka

^{Sir 40:1}Každého člověka čeká těžká dřina,
na Adamových dětech leží těžké jho
ode dne, kdy vyjdou z matčina lůna,
do dne, kdy se vrátí do země, matky všech.
^{Sir 40:2}Jejich srdce plní strach a starosti,
mají předtuchu dne smrti.
^{Sir 40:3}Od toho, kdo sedí na skvostném trůnu,
až po ubožáka v prachu a popelu,
^{Sir 40:4}od toho, který nosí purpur a korunu,
až po toho, kdo chodí v pytlovině,
všude jen hněv a závist, neklid a zmatek,
strach ze smrti, zlost a svár.
^{Sir 40:5}Dokonce i v noci, když leží v posteli,
člověka trápí jeho sny.
^{Sir 40:6}Odpočine si jen málo, nebo vůbec ne,
i ve spánku je bdělý jako za bílého dne;
děsí ho představy v jeho mysli,
jako by právě utíkal z bitvy.
^{Sir 40:7}V nejvyšší nouzi pak procitá,
překvapen, že se není čeho bát.

^{Sir 40:8}Tak je tomu u všech tvorů od člověka po zvíře,
pro hříšníky to však platí sedminásobně:
^{Sir 40:9}Smrt a krev, svár a meč,
neštěstí a hlad, zkáza a bič.
^{Sir 40:10}To vše čeká na bezbožné
a kvůli nim také došlo k potopě.
^{Sir 40:11}Všechno na zemi se vrací do země,
tak jako všechna voda proudí do moře. ^[2066]

Klamné a skutečné radosti života

^{Sir 40:12}Všechny úplatky a křivdy jednou zmizí,
ale věrnost vytrvá navěky.
^{Sir 40:13}Nepoctivé bohatství vyschne jako řeka
a odezní jako hrom, co zaburácí v bouři.
^{Sir 40:14}Štědrý člověk má důvod k radosti,
zločinci ale míří do záhuby.
^{Sir 40:15}Potomci bezbožných nemají mnoho ratolestí,
jsou jako nečisté kořeny na holé skále,
^{Sir 40:16}jako rákosí kdekoli u vody na březích řeky,
co usychá ^[2067] dřív, než všechny byliny.
^{Sir 40:17}Dobročinnost je jako rajská zahrada
a almužna zůstává navěky.

^{Sir 40:18}Samostatnost a pracovitost přináší sladký život,
ale najít poklad je nad to obojí.

^{Sir 40:19}Mít děti a založit město – tím si člověk dělá jméno, ^[2068]
ale najít moudrost je nad to obojí.

Dobytek a zahrady činí člověka úspěšným,
ale výtečná žena je nad to obojí.

^{Sir 40:20}Víno a hudba potěšují srdce,
ale láska k moudrosti je nad to obojí.

^{Sir 40:21}Flétna a loutna zpříjemňují píseň,
ale příjemný hlas je nad to obojí.

^{Sir 40:22}Oko touží po kráse a půvabu,
ale rašící osení je nad to obojí.

^{Sir 40:23}Přítel nebo druh přijdou vždycky vhod,
ale žena s rozumem ^[2069] je nad to obojí.

^{Sir 40:24}Příbuzní a pomocníci zachrání v těžké chvíli,
ale almužna je nad to obojí. ^[2070]

^{Sir 40:25}Zlato a stříbro zajistí dobré postavení,
ale dobrá rada je nad to obojí.

^{Sir 40:26}Bohatství a síla pozvednou sebevědomí,
ale úcta k Hospodinu je nad to obojí.

Úcta k Hospodinu nepůsobí škodu,
kdo ji má, nemusí hledat oporu.
^{Sir 40:27}Úcta k Hospodinu je jako rajská zahrada –
zaštítí lépe než jakákoli sláva.

Žebrota

^{Sir 40:28}Nežij, chlapče, jako žebrák;
je lepší umřít nežli žebrat!
^{Sir 40:29}Když člověk šilhá po cizím stole,
jeho živoření ani není životem.
Jíst cizí jídlo, to poskvrňuje nitro;
moudrý a vychovaný si dá pozor.
^{Sir 40:30}Žebrota je sladká v ústech nestydy,
v břiše se mu ale jak oheň rozpálí.

Kapitola 41

Smrt

^{Sir 41:1}Ach, smrti, jak trpké je na tebe jen pomyslet,
když člověk pokojně užívá svůj majetek,
když má klid a ve všem se mu daří
a ještě mu chutná jíst!
^{Sir 41:2}Ach, smrti, tvůj rozsudek je správný
pro toho, kdo strádá a ubývá mu sil,
kdo je přestárlý a plný starostí,
kdo je popudlivý a ztratil naději.

^{Sir 41:3}Nestarej se, že musíš zemřít,
pomysli na své předky i potomky.
^{Sir 41:4}Je to Hospodinův rozsudek nad vším živým –
proč bys odmítal, co chce Nejvyšší?
Ať jsi žil deset, sto, či tisíc let,
v podsvětí ti to nikdo nevyčte.

Úděl bezbožných

^{Sir 41:5}Děti hříšníků vyrostou v ohavné lidi,
vždyť vyrůstají uprostřed bezbožných.
^{Sir 41:6}Děti hříšníků přijdou o dědictví,
jen hanba zůstane pro jejich potomky.
^{Sir 41:7}Děti vyčtou svému bezbožnému otci,
že kvůli němu musí snášet urážky.

^{Sir 41:8}Běda vám, bezbožní,
že jste opustili Zákon Nejvyššího Boha!
^{Sir 41:9}Když jste se narodili, bylo to k prokletí,
a když zemřete, kletba bude vaším dědictvím.
^{Sir 41:10}Vše, co vzešlo ze země, se do země navrátí;
stejně tak bezbožní půjdou z kletby do záhuby.

^{Sir 41:11}Lidské tělo je pomíjivé,
ale dobré jméno nikdy nezanikne. ^{[2071]
Sir 41:12}Starej se o své jméno, neboť ti zůstane
déle než tisíc pokladů ve zlatě.
^{Sir 41:13}Dny dobrého života jsou sečteny,
ale dobré jméno trvá navěky.

Správný stud

^{Sir 41:14}Děti, držte se mých naučení
a žijte v pokoji.
K čemu je moudrost, která je skrytá,
k čemu je zakopaný poklad?
^{Sir 41:15}Lepší je ten, kdo skrývá hloupost,
nežli ten, kdo skrývá moudrost. ^[2072]

^{Sir 41:16}Nad mými slovy se proto zamyslete,
ne vždy je totiž dobré se stydět
a ne všechno se jistě líbí všem.
^{Sir 41:17}Před otcem a matkou se styďte za smilstvo,
před vládcem a velmožem za lež,
^{Sir 41:18}před soudcem a hodnostářem za přestupek,
před shromážděním lidu za špatnost,
^{Sir 41:19}před společníkem a přítelem za křivdu
a před sousedy za krádež.

^{Sir 41:20}Před Boží pravdou a smlouvou styď se, ^[2073]
že se opíráš lokty při jídle,
^{Sir 41:21}že jsi nevrlý, když dáváš i dostáváš,
že neodpovídáš na pozdrav,
^{Sir 41:22}že se díváš na lehkou ženu,
že se od příbuzného odvracíš,
^{Sir 41:23}že si přivlastňuješ cizí podíl,
že pokukuješ po něčí ženě,
^{Sir 41:24}že se pleteš kolem jeho otrokyně (jejímu lůžku se vyhýbej),
^{Sir 41:25}že urážíš své přátele (když přidáváš k daru posměšek),
^{Sir 41:26}že opakuješ, co jsi slyšel,
a že prozrazuješ tajemství.
^{Sir 41:27}Tehdy se budeš stydět oprávněně
a všemi lidmi budeš oblíben.

Kapitola 42

Nesprávný stud

^{Sir 42:1}Za následující věci se ale nestyď
a neohlížej se na lidi, abys nehřešil:

^{Sir 42:2}Nestyď se za Zákon a smlouvu Nejvyššího,
za spravedlivý rozsudek i pro bezbožné,
^{Sir 42:3}za účty, jež vedeš se společníkem na cestě,
za dědictví, jež zanecháš pro své přátele,
^{Sir 42:4}za přesnost svých vah a závaží,
za veliký, anebo malý zisk,
^{Sir 42:5}za peníze vydělané obchodováním,
za přísnou výchovu svých dětí
a za pořádný výprask špatnému otrokovi.

^{Sir 42:6}Na ničemnou ženu je dobrá pečeť,
a kde je mnoho rukou, všechno zamykej.
^{Sir 42:7}Vše, co ukládáš, si zvaž a spočítej,
a každý výdaj i příjem si poznamenej.
^{Sir 42:8}Nestyď se poučit nerozumného hlupáka
nebo starce, který soupeří s mladými.
Takto projevíš své dobré vychování
a získáš uznání všech živých.

Starosti s dcerami

^{Sir 42:9}Dcera je skrytý důvod otcovy nespavosti,
starosti o ni jej okrádají o spaní:
Dokud je mladá, má strach, co kdyby odkvetla,
a když je provdaná, co kdyby se znelíbila!
^{Sir 42:10}Dokud je panna, co kdyby byla svedena
a ještě v otcově domě byla těhotná!
Když má manžela, co kdyby ho podvedla,
a když je provdána, co kdyby byla neplodná!

^{Sir 42:11}Vrtošivou dceru hlídej velmi přísně, ^[2074]
ať se ti tví nepřátelé nesmějí;
ať po městě nejdou řeči a mezi lidmi pomluvy,
ať nemáš na veřejnosti kabát z ostudy.
^{Sir 42:12}Nenech ji předvádět svou krásu před muži
a nenech ji vysedávat mezi ženami. ^{[2075]
Sir 42:13}Vždyť jako z šatů lezou moli,
tak ženská špatnost z ženy.

^{Sir 42:14}Lepší je mužská špatnost nežli ženská dobrota;
od ženy pochází hanba a potupa!

BOŽÍ MOUDROST V PŘÍRODĚ

Sláva Božího stvoření

^{Sir 42:15}Nyní připomenu Hospodinova díla,
budu vyprávět, co jsem viděl.
Hospodin stvořil svá díla slovy
a všechno stvoření se řídí jeho vůlí. ^{[2076]
Sir 42:16}Zářivé slunce na všechno shlíží
a Hospodinovo dílo je plné jeho slávy.
^{Sir 42:17}Hospodin nedal ani svým svatým,
aby vylíčili všechny jeho divy,
i když jim dal, aby stáli
bez úhony v jeho přítomnosti. ^[2077]

^{Sir 42:18}On zkoumá hloubku propastí i lidských srdcí
a rozpoznává jejich chytré úmysly,
neboť Nejvyšší zná vše, co je k poznání,
už odedávna ví, co přichází. ^{[2078]
Sir 42:19}Ohlašuje věci minulé i budoucí,
odhaluje stopy věcí skrytých.
^{Sir 42:20}Žádná myšlenka ho nemine,
jediné slovo se před ním neskryje.
^{Sir 42:21}Skvěle uspořádal díla své moudrosti –
on, jenž je od věků a bude navěky.
Nebylo co přidat ani co vzít,
nepotřeboval s ničím poradit. ^[2079]

^{Sir 42:22}Všechna jeho díla jsou tak žádoucí –
oslnivá, až oči přechází!
^{Sir 42:23}Všechno to žije a trvá navěky,
všechno poslušně plní své úlohy.
^{Sir 42:24}Všechno je v páru, jedno s druhým, ^[2080]
co stvořil, tomu nic nechybí.
^{Sir 42:25}Jedno doplňuje přednosti druhých –
kdo se dost vynadívá na slávu Boží?

Kapitola 43

Nebeské úkazy

^{Sir 43:1}Chlouba výšin je jasná obloha –
jak slavná podívaná jsou nebesa!

^{Sir 43:2}Slunce, když vychází, už za úsvitu hlásá:
dílo Nejvyššího, podivuhodná krása!
^{Sir 43:3}V poledne vysušuje celý kraj –
kdo jeho žáru odolá?
^{Sir 43:4}Člověk rozdmýchává pec, aby ji rozžhavil,
slunce však rozpaluje kopce třikrát víc.
Jeho ohnivých dechem se vzduch tetelí,
zář jeho paprsků oslepuje oči.
^{Sir 43:5}Veliký je Hospodin, který stvořil slunce,
a to na jeho povel spěchá po své dráze.

^{Sir 43:6}Měsíc je všude v pravou chvíli,
ukazuje čas, je věčným znamením. ^{[2081]
Sir 43:7}Měsíc vyznačuje doby pravidelných slavností: ^[2082]
když dospěje k úplňku, ubývá jeho svit,
^{Sir 43:8}a než uplyne „měsíc“ (to proto se tak jmenuje),
zas podivuhodně doroste.
Jako korouhev vojsku vysoko nahoře
září na klenbě nebeské.

^{Sir 43:9}Hvězdy svou slávou krášlí nebesa,
ozdobně září na Hospodinových výšinách.
^{Sir 43:10}Na povel Svatého se staví na místa,
nikdy neochabují, když drží stráž.

^{Sir 43:11}Pohleď na duhu a jejího Stvořitele chval –
jak nesmírně krásný je její jas!
^{Sir 43:12}Obloukem své slávy objímá nebesa –
Nejvyšší ji napjal vlastníma rukama!

Divy přírody

^{Sir 43:13}Na jeho rozkaz padá sníh,
jeho rozhodnutím blesky šlehají.
^{Sir 43:14}Když se otevřou dveře jeho pokladnic,
mraky se odtud jak ptáci rozletí.
^{Sir 43:15}Svou velikou mocí hromadí mraky
a ty pak rozbíjí v lední tříšť.
^{Sir 43:17a}Hlas jeho hromu otřásá zemí,
^{Sir 43:16}a když se ukáže, chvějí se hory.

Na jeho přání se zvedá jižní vítr,
^{Sir 43:17b}stejně i vichřice a prudký severák. ^{[2083]
Sir 43:18}Sněhové vločky sype jak třepetavé ptáčky,
jako když se snášejí hejna kobylek;
bělostně září, až oči přecházejí,
nad jejich chumelením se tají dech!
^{Sir 43:19}Jinovatkou jako by solil zem,
její střípky se ježí v námraze.
^{Sir 43:20}Studený severák zaduje
a na vodě ztvrdne led –
rozprostře se po každé hladině
a pokryje vodu krunýřem.

^{Sir 43:21}Polyká hory a rozpaluje pouště,
svým žárem hubí všechnu zeleň.
^{Sir 43:22}Potom zas mlha vše rychle uzdraví
a rosa po vedru přinese osvěžení.

^{Sir 43:23}Hospodin svou myšlenkou zkrotil mořské hlubiny
a zasadil v nich ostrovy.
^{Sir 43:24}Lodníci vyprávějí o nebezpečích na moři
a my jen žasneme nad jejich zprávami:
^{Sir 43:25}Jsou tam zvláštní a divná stvoření,
rozmanití živočichové a mořské obludy.
^{Sir 43:26}Díky Bohu jeho posel k cíli dorazí,
díky jeho slovu vše drží pospolu.

On je všechno

^{Sir 43:27}Dalo by se toho ještě říci mnoho,
a stejně by to nestačilo,
závěrem zbývá říci jen:
On je všechno!

^{Sir 43:28}Kde najdeme sílu, jak ho oslavit?
On přesahuje vše, co učinil!
^{Sir 43:29}Hrozný je Hospodin a nesmírně veliký,
jeho moc budí zděšení.
^{Sir 43:30}Oslavujte Hospodina, vyvyšujte jej, jak umíte,
on to vše ale stejně přesáhne.
Vyvyšujte ho bez ustání ze všech sil,
stejně to ale nestačí.
^{Sir 43:31}Kdo ho kdy viděl, aby jej vylíčil? ^[2084]
Kdo ho umí velebit, jak náleží?

^{Sir 43:32}Ještě je mnoho tajemství a větších než tato,
vždyť z jeho díla jsme zahlédli jen málo.
^{Sir 43:33}Hospodin stvořil všechno
a zbožným daroval moudrost.

Kapitola 44

BOŽÍ MOUDROST V DĚJINÁCH

Slavní muži Izraele

^{Sir 44:1}Nyní chvalme slavné muže,
otce, kteří nás zplodili.
^{Sir 44:2}Hospodin je obdařil velikou slávou,
svým majestátem od věků.
^{Sir 44:3}Jedni vládli královstvím
a proslavili se svou chrabrostí,
jiní zas moudře radili
a pronášeli proroctví.
^{Sir 44:4}Jedni vedli lid svými rozhodnutími
a jako vládci vydávali zákony.
Jiní jako učenci pronášeli moudré výroky
a užívali břitká přísloví. ^{[2085]
Sir 44:5}Jiní skládali zvučné melodie
nebo sepisovali eposy.
^{Sir 44:6}Jiní byli obdařeni velikým jměním
a žili pokojně ve svých příbytcích.

^{Sir 44:7}Ti všichni byli ctěni ve svém pokolení
a jejich současníci se jimi chlubili.
^{Sir 44:8}Někteří z nich se tolik proslavili,
že se o nich dosud pějí chvály.
^{Sir 44:9}Po jiných nezbylo ani památky;
zašli, jako by nikdy ani nebyli.
Skončili, jako by se vůbec nenarodili,
stejně jako jejich potomci.

^{Sir 44:10}Jinak je tomu se zbožnými muži,
jejichž dobrodiní neupadlo v zapomenutí.
^{Sir 44:11}Jejich pověst přejde na jejich potomky
a zůstane jim jako cenné dědictví. ^{[2086]
Sir 44:12}Jejich potomci se drží ustanovení smlouvy
a díky nim též i jejich děti.
^{Sir 44:13}Jejich potomstvo přetrvá navěky
a jejich sláva nikdy nezmizí.
^{Sir 44:14}Jejich těla byla pochována v pokoji,
jejich jméno však žije v dalších pokoleních.
^{Sir 44:15}Lidé budou vyprávět o jejich moudrosti
a hlásat jejich chválu, kdykoli se shromáždí.

Enoch a Noe

^{Sir 44:16}Enoch se líbil Hospodinu, a tak ho odsud vzal
jako vzor pokání pro další pokolení.
^{Sir 44:17}Noe byl shledán poctivým a spravedlivým
a zachoval ^[2087] lidský rod, když se Bůh rozhněval.
Díky němu zůstala na zemi alespoň hrstka,
když přišla potopa.
^{Sir 44:18}Byla s ním uzavřena věčná smlouva,
že potopa už nevyhladí každého tvora. ^[2088]

Abraham, Izák a Jákob

^{Sir 44:19}Abraham byl veliký otec mnoha národů, ^[2089]
kterému se slávou nikdo nerovnal.
^{Sir 44:20}Zachovával zákon Nejvyššího
a vstoupil s ním do smlouvy. ^[2090]
Onu smlouvu potvrdil na svém těle ^[2091]
a svou věrnost prokázal ve zkoušce. ^{[2092]
Sir 44:21}Proto mu Hospodin přísahal,
že v jeho jménu najdou národy požehnání, ^[2093]
že ho rozmnoží jako prach na zemi,
že jeho potomstvo vyvýší jako hvězdy ^[2094]
a dá jim dědictví od moře až k moři
a od řeky Eufrat až ke konci země. ^[2095]

^{Sir 44:22}Kvůli otci Abrahamovi
pak potvrdil přísahu Izákovi.
^{Sir 44:23}Smlouvu a požehnání všeho lidstva
nechal spočinout na hlavě Jákobově.
Přiznal mu svá požehnání,
předal mu zemi za dědictví,
které rozdělil na části
a přidělil dvanácti pokolením.

Kapitola 45

Mojžíš

^{Sir 45:1}Z Jákoba pak nechal vzejít zbožného muže,
který nalezl přízeň všech
a Bohem i lidmi byl milován:
byl to Mojžíš, požehnána buď jeho památka!
^{Sir 45:2}Dal mu slávu, kterou se rovná andělům, ^[2096]
a velikost, aby naháněl nepřátelům strach.
^{Sir 45:3}Na jeho slova Bůh zastavil ^[2097] zlá znamení
a oslavil ho před králi.
Dal mu přikázání pro svůj lid
a dal mu nahlédnout do své slávy. ^{[2098]
Sir 45:4}Za jeho věrnost a mírnost ho posvětil ^[2099]
a vyvolil ho mezi všemi živými.
^{Sir 45:5}Dal mu zaslechnout svůj hlas,
zavedl ho do temného mračna ^[2100]
a předal mu přikázání tváří v tvář:
zákon života a vědění,
aby učil Jákoba jeho ustanovením
a Izraele jeho rozhodnutím.

Áron

^{Sir 45:6}Pozdvihl jeho bratra z kmene Levi –
Árona, svatého jako Mojžíš.
^{Sir 45:7}Uzavřel s ním věčnou smlouvu
a svěřil mu kněžství uprostřed lidu.
Poctil ho skvostnými ozdobami
a oděl ho slavnými rouchy.
^{Sir 45:8}Oblékl ho dokonalou nádherou
a vystrojil ho odznaky moci:
kalhotami, pláštěm a efodem. ^{[2101]
Sir 45:9}Šat mu olemoval granátovými jablíčky
a dokola mnoha zlatými zvonky,
aby zvonily při každém jeho kroku,
aby byly slyšet v chrámu
na připomínku synů jeho lidu.

^{Sir 45:10}Dal mu posvátný oděv
vyšívaný zlatem, purpurem a nachem
a náprsník soudu s losy pravdy, ^[2102]
utkaný tkalcem z šarlatové šňůry.
^{Sir 45:11}Dále pak drahokamy s vyrytými jmény
zasazené do zlata jako pečeti,
s vyrytým nápisem od kamenorytce
na připomínku každého z kmenů Izraele.
^{Sir 45:12}Dále pak turban se zlatou ozdobou
s vyrytým nápisem: SVATOST.
Byla to chlouba úřadu, mistrovské dílo,
nádherná pastva pro oko.
^{Sir 45:13}Nic tak nádherného předtím nebylo,
nikdo cizí nebyl oblečen jako on –
jen jeho synové a jeho potomci
navždy a navěky.

^{Sir 45:14}Jeho zápalné oběti se budou obětovat
bez přestání dvakrát denně. ^{[2103]
Sir 45:15}Mojžíš ho pověřil jeho úřadem
a pomazal ho svatým olejem. ^[2104]
To se stalo věčnou smlouvou pro něj
i pro jeho potomstvo, dokud potrvá nebe,
že budou jako kněží sloužit Hospodinu
a žehnat lidu v jeho jménu. ^{[2105]
Sir 45:16}Hospodin ho vyvolil mezi všemi živými,
aby mu přinášel oběti –
kadidlo a příjemnou památeční vůni –
a aby konal smíření za lid. ^{[2106]
Sir 45:17}Udělil mu svá přikázání,
dal mu moc uplatňovat právní předpisy,
aby učil Jákoba Božím svědectvím
a osvětloval Izrael jeho Zákonem.

^{Sir 45:18}Na poušti se proti němu srotili cizáci,
protože na něj žárlili:
Dátan, Abiram a jejich muži
a Korachova tlupa v prudkém rozlícení.
^{Sir 45:19}Hospodin to však viděl a rozhořčil se,
a tak zahynuli jeho prudkým hněvem.
Zasáhl proti nim mocným divem
a strávil je plamenem svého ohně. ^[2107]

^{Sir 45:20}Áronovu slávu pak rozmnožil
a daroval mu dědictví:
přidělil mu prvotiny plodin ^[2108]
a především chleba do sytosti,
^{Sir 45:21}a tak jedí Hospodinovy oběti,
neboť je určil pro něj a jeho potomky.
^{Sir 45:22}Nedal mu ale dědictví v zemi
a mezi lidem nemá žádný podíl,
neboť jeho podílem i dědictvím je Hospodin.

Pinchas

^{Sir 45:23}Pinchas, syn Eleazarův, je třetí v řadě slavných mužů,
neboť horlil v úctě k Hospodinu;
postavil se vzpouře lidu s dobrým a odhodlaným srdcem,
a dosáhl pro Izrael smíření.
^{Sir 45:24}Proto s ním Hospodin uzavřel smlouvu pokoje,
aby spravoval svatyni a jeho lid
a aby on i jeho potomci
měli vznešené kněžství navěky. ^{[2109]
Sir 45:25}Podle smlouvy s Davidem, synem Jišajovým z kmene Juda,
přešlo království pouze z otce na syna;
dědictví Áronovo ale přechází
na všechny jeho potomky.

^{Sir 45:26}Chvalte Hospodina, neboť je dobrý
a dal vám korunu své slávy! ^[2110]
Kéž vám Hospodin dá moudré srdce,
abyste jeho lid soudili spravedlivě,
aby se jejich blahobyt nikdy neztratil
a jejich sláva přešla na jejich potomky!

Kapitola 46

Jozue a Káleb

^{Sir 46:1}Jozue, Nunův syn, byl mocný válečník
a Mojžíšův nástupce v prorockém úřadě.
Skutečně dostál svému jménu ^[2111] –
Božím vyvoleným přinesl spásu.
Potrestal nepřátele, kteří povstali proti nim,
aby uvedl Izraele do jeho dědictví.
^{Sir 46:2}Jak jen se proslavil, když pozdvihl ruce
a vytasil proti městům meč!
^{Sir 46:3}Kdo kdy před ním stál tak rozhodně?
On přece vedl Hospodinovy boje!
^{Sir 46:4}Když pokynul rukou, slunce zůstalo stát
a z jednoho dne se staly dva! ^{[2112]
Sir 46:5}Když ho nepřátelé tísnili ze všech stran,
vzýval Nejvyššího Panovníka
a veliký Hospodin ho vyslyšel
a spustil krupobití, prudké a mohutné. ^{[2113]
Sir 46:6}Vyrazil do boje proti tomu národu
a pobíjel protivníky na svahu, ^[2114]
aby pohané poznali jeho zbraně
a to, že bojuje na Hospodinově straně.

^{Sir 46:7}Cele se oddal Panovníkovi,
za Mojžíšových dnů svou zbožnost projevil.
On a Káleb, syn Jefunův,
se postavili proti celé obci,
zabránili lidu v hříchu
a umlčeli jeho zlé reptání. ^{[2115]
Sir 46:8}Jen oni dva se zachránili
ze šesti set tisíc pěších, ^[2116]
aby uvedli lid do jejich dědictví,
do země oplývající mlékem a medem.
^{Sir 46:9}Hospodin obdařil Káleba silou
a ta mu zůstala až do stáří, ^[2117]
kdy vystoupil na výšiny země,
kterou získali do dědictví jeho potomci,
^{Sir 46:10}aby všichni synové Izraele viděli,
jak dobré je jít za Hospodinem.

Soudci a Samuel

^{Sir 46:11}Kéž je požehnána památka soudců,
všech těch mužů slavné pověsti,
kteří nebyli nevěrní v srdci
a neodvrátili se od Hospodina!
^{Sir 46:12}Kéž jejich kosti vzklíčí z jejich hrobů
a jejich slavné jméno přejde na syny!

^{Sir 46:13}Samuel, miláček Hospodinův,
jako Hospodinův prorok zřídil království
a pomazal vládce pro svůj lid.
^{Sir 46:14}Soudil shromáždění podle Hospodinova zákona
a Hospodin opatroval Jákoba.
^{Sir 46:15}Pro svou věrnost byl uznán za proroka,
pro svá slova byl znám jako pravý vidoucí.
^{Sir 46:16}Když ho nepřátelé sevřeli ze všech stran,
vzýval Panovníka Hospodina
a obětoval mladého beránka.
^{Sir 46:17}Hospodin pak zahřměl z nebe,
rozezněl svůj hlas s velkým rachotem
^{Sir 46:18}a rozdrtil nepřátelské ^[2118] velitele,
všechny filištínské vůdce.
^{Sir 46:19}Než přišel čas jeho věčného odpočinku,
dosvědčil před Hospodinem a jeho pomazaným:
„Nikomu jsem nevzal majetek, ba ani sandále,“
a nikdo ho také neobvinil. ^{[2119]
Sir 46:20}Prorokoval ještě i poté, co zesnul,
i králi jeho konec oznámil. ^[2120]
Pronesl proroctví z hlubin hrobu,
aby ze svého lidu odstranil hřích.

Kapitola 47

Nátan a David

^{Sir 47:1}Po něm povstal Nátan,
aby prorokoval v době Davidově.

^{Sir 47:2}Jako se z pokojné oběti odnímá tuk,
tak se vyjímal David mezi syny Izraele.
^{Sir 47:3}Hrál si se lvy jako s kůzlaty
a s medvědy jako s jehňaty.
^{Sir 47:4}Nezabil snad ještě v mládí obra
a nesňal z lidu hanbu,
když vymrštil kámen z praku
a zarazil Goliášovu nadutost?
^{Sir 47:5}Vzýval totiž Hospodina, Nejvyššího,
a ten dodal jeho pravici sílu,
aby porazil mocného válečníka
a povznesl moc svého lidu.
^{Sir 47:6}Proto ho oslavovali za vítězství nad desetitisíci, ^[2121]
kvůli Hospodinovu požehnání ho opěvovali
a nasadili mu korunu slávy.
^{Sir 47:7}Vždyť rozdrtil nepřátele ze všech stran,
vyhubil své protivníky Filištíny
a navždy zdrtil jejich moc.

^{Sir 47:8}Při všem, co činil, chválil
Svatého Nejvyššího oslavnými slovy.
Celým srdcem zpíval žalmy
z lásky ke svému Stvořiteli.
^{Sir 47:9}Postavil před oltář zpěváky,
aby mu krásně zpívali.
^{Sir 47:10}Svátečním dnům dodal na kráse
a dokonale uspořádal výroční slavnosti,
aby ve svatyni zněla už od rána
chvála Hospodinova svatého jména.
^{Sir 47:11}Hospodin smazal jeho hříchy ^[2122]
a navěky povznesl jeho moc.
Uzavřel s ním smlouvu o království
a dal mu trůn slávy v Izraeli. ^[2123]

Šalomoun

^{Sir 47:12}Po něm nastoupil jeho moudrý syn,
který žil díky otci v hojnosti.
^{Sir 47:13}Šalomoun kraloval v době pokoje
a Bůh mu daroval mír ze všech stran,
aby jeho jménu postavil chrám
a připravil mu věčnou svatyni.

^{Sir 47:14}Jak jsi byl moudrý ve svém mládí –
přetékals rozumem jako Nil!
^{Sir 47:15}Tvá duše obsáhla celou zemi
a naplnils ji tajemnými výroky.
^{Sir 47:16}Tvá pověst pronikla až k vzdáleným ostrovům
a svou mírumilovností sis získal oblibu.
^{Sir 47:17}Tvé písně, přísloví a výroky
i tvé výklady obdivovaly všechny národy.
^{Sir 47:18}Ve jménu Hospodina Boha,
který se nazývá Bohem Izraele,
nahromadil jsi zlato jako cín
a rozmnožil stříbro jak olovo.

^{Sir 47:19}Uléhal jsi však po bok ženám
a stal ses otrokem svého těla.
^{Sir 47:20}Poskvrnil jsi svou slávu
a znesvětil své potomstvo,
takže jsi na své děti přivedl hněv
a zármutek kvůli svému nerozumu:
^{Sir 47:21}říše se rozdělila na dvě
a z Efraima vzniklo království rebelů.

^{Sir 47:22}Hospodin však neustane ve svém milosrdenství,
žádné ze svých slov nezruší;
nevyhladí potomky svého vyvoleného
a nevyhubí pokolení toho, který jej miloval.
Proto nechal Jákobovi pozůstatek lidu
a Davidovi kořen, jenž vzešel z něj. ^[2124]

Rechoboám a Jeroboám

^{Sir 47:23}Šalomoun spočinul u svých otců
a zanechal nástupce ze svých potomků:
největšího z hlupáků, Rechoboáma mdlého rozumu,
který svým rozhodováním vyvolal vzpouru lidu. ^[2125]

^{Sir 47:24}Jeroboám, syn Nebatův, svedl Izrael na scestí, ^[2126]
zavedl Efraima na cestu hříchu.
Jejich hříchy narůstaly stále víc,
až je Bůh vyhnal z jejich země.
^{Sir 47:25}Hnali se za kdejakou špatností,
až je dostihl jejich trest.

Kapitola 48

Eliáš

^{Sir 48:1}Pak povstal Eliáš, prorok jak oheň;
jeho slovo plálo jako pochodeň.
^{Sir 48:2}Přivedl na ně hlad
a svou horlivostí snížil jejich počet.
^{Sir 48:3}Hospodinovým slovem uzavřel nebe
a třikrát přivedl oheň na zem. ^[2127]

^{Sir 48:4}Jak ses, Eliáši, proslavil svými divy!
Kdo se může chlubit něčím podobným?
^{Sir 48:5}Vzkřísil jsi mrtvého ze spárů smrti,
slovem Nejvyššího vyvedl z podsvětí!
^{Sir 48:6}Uvrhl jsi krále do záhuby,
slavné jsi svrhl z jejich loží.
^{Sir 48:7}Na Sinaji jsi vyslechl Boží hrozbu,
na hoře Oréb trestní rozsudek.
^{Sir 48:8}Pomazal jsi krále k vykonání trestu
a proroka, aby byl tvým nástupcem.
^{Sir 48:9}Byl jsi vzat vzhůru v ohnivém vichru
na voze taženém koňmi z plamenů!

^{Sir 48:10}V pravý čas přijdeš, jak je o tobě psáno,
utišit Boží hněv, než se rozběsní,
abys obrátil otcovo srdce k synu
a Jákobovy kmeny znovu ustavil.
^{Sir 48:11}Blaze těm, kdo tě uvidí,
všem těm, kdo v lásce zemřeli!
Proto i my jistě budem žít!

Elíša

^{Sir 48:12}Eliáše pak uchvátila bouře
a jeho duch naplnil Elíšu.
Nikdy v životě se nechvěl před vladařem
a nikdo ho nemohl ovládnout.
^{Sir 48:13}Nebylo nic, co by nedokázal –
jeho tělo prorokovalo ještě po smrti!
^{Sir 48:14}Dokud byl naživu, konal divy,
a i když umřel, činil zázraky. ^[2128]

^{Sir 48:15}I přes to všechno se však lid neobrátil,
se svými hříchy nepřestal,
dokud ho neodvlekli z jeho země
a nerozehnali všude po světě.
^{Sir 48:16}Z lidu pak zůstal jen maličký zbytek
a vládce v domě Davida.
Část jich dělala, co je správné,
část ale hřešila pořád dál.

Ezechiáš

^{Sir 48:17}Ezechiáš opevnil své město
a zavedl do něj vodovod,
krumpáči vykopal tunel ve skále
a zřídil vodní nádrže. ^[2129]

^{Sir 48:18}Za jeho dnů přitáhl Senacherib
a místo sebe vyslal Rabsaka. ^[2130]
Ten začal Sionu hrozit pěstí
a ve své pýše se vychloubal.
^{Sir 48:19}Jejich srdce se tehdy chvěla, srdce a ruce se třásly,
trpěli bolestmi jako rodička.
^{Sir 48:20}Vzývali Hospodina, který je milosrdný,
vzpínali k němu ruce v modlitbách
a Svatý v nebi je brzy vyslyšel
a skrze Izaiáše je zachránil.
^{Sir 48:21}Udeřil na tábor Asyřanů –
jeho anděl je rozdrtil! ^[2131]

Izaiáš

^{Sir 48:22}Ano, Ezechiáš dělal, co se líbí Hospodinu,
a stále chodil po cestách svého otce Davida,
jak mu to přikázal prorok Izaiáš,
muž veliký a spolehlivý ve svém vidění.

^{Sir 48:23}Za jeho dnů slunce ustoupilo nazpět
a králův život se prodloužil. ^{[2132]
Sir 48:24}Nezdolným duchem viděl, co přijde,
a těšil ty, kdo na Sionu plakali.
^{Sir 48:25}Odhalil budoucnost až do konce věků
a věci skryté, ještě než nastaly.

Kapitola 49

Jošiáš

^{Sir 49:1}Jošiášova památka je jako vonná směs,
kterou připravil zručný voňavkář.
Všem ústům je libá jako med,
jak hudba, když se koná hodokvas.
^{Sir 49:2}Trápil se naším odpadlictvím ^[2133]
a hnusné ohavnosti odstranil.
^{Sir 49:3}Přilnul k Hospodinu celým srdcem
a prosadil zbožnost v bezbožných časech. ^[2134]

Jeremiáš

^{Sir 49:4}Kromě Davida, Ezechiáše a Jošiáše
všichni hřešili a hřešili.
Protože opustili Zákon Nejvyššího,
judští králové skončili;
^{Sir 49:5}svou moc nakonec předali jiným,
svou slávu dali cizákům.
^{Sir 49:6}Ti vypálili svaté, vyvolené město
a vyprázdnili jeho ulice,
^{Sir 49:7}jak to Jeremiáš pověděl.

Trápili ho, a přitom byl prorok
zasvěcený už v lůně matčině,
aby vyvracel, ničil a bořil,
ale i stavěl a sázel. ^[2135]

Ezechiel a dvanáct proroků

^{Sir 49:8}Ezechiel spatřil vidění Boží slávy,
jež mu byla ukázána nad vozem s cheruby.
^{Sir 49:9}Zmínil se také o Jobovi, ^[2136]
který vždy chodil spravedlivými cestami. ^[2137]

^{Sir 49:10}Kéž také kosti dvanácti proroků
znovu vzklíčí z hrobů,
neboť utěšovali Jákobův lid
a zachraňovali ho pevnou nadějí!

Zerubábel, Jošua a Nehemiáš

^{Sir 49:11}Jak máme vychválit Zerubábela?
Byl jako pečetní prsten na pravici,
^{Sir 49:12}stejně jako Jošua, syn Jocadakův.
Ti dva za svých dnů vystavěli Boží dům
a vztyčili Hospodinu svatý chrám,
vystrojený k jeho věčné slávě.

^{Sir 49:13}Také Nehemiášova památka je slavná:
on vztyčil naše stržené hradby,
vystavěl brány a závory
a znovu postavil naše domy.

První praotcové

^{Sir 49:14}Nikdo na světě nebyl jako Enoch –
ten byl přece vzat vzhůru ze země!
^{Sir 49:15}Nenarodil se také muž jako Josef ^[2138] –
i jeho kostem byla projevena čest.
^{Sir 49:16}Sem, Set a Enoš ^[2139] byli slavní,
Adam však vévodí všem živým stvořením.

Kapitola 50

Velekněz Šimon

^{Sir 50:1}Velekněz Šimon, syn Oniášův, ^[2140]
vůdce svých bratrů a chlouba lidu, ^[2141]
za svého života opravil Boží dům;
opevnil chrám za svých dnů.
^{Sir 50:2}Položil základy vysokých dvojitých hradeb,
do výše se tyčící chrámový okrsek.
^{Sir 50:3}Za jeho dnů byl vyhlouben vodojem,
nádrž rozlehlá jako moře.
^{Sir 50:4}Starostlivě chránil lid před neštěstím
a před obléháním město opevnil.

^{Sir 50:5}Jakou měl slávu, když stál uprostřed lidu,
když vycházel ze svatyně za oponou! ^{[2142]
Sir 50:6}Byl jako jitřenka vprostřed mraků,
jak měsíc v době úplňku,
^{Sir 50:7}jak slunce osvěcující chrám Nejvyššího,
jak duha zářící ve třpytných oblacích,
^{Sir 50:8}jak růže kvetoucí za jarních dnů,
jak lilie u vodních pramenů,
jak libanonský les v letní den,
^{Sir 50:9}jak oheň v kadidelnici s kadidlem,
jak nádoba tepaná z ryzího zlata
všemi drahokamy zdobená,
^{Sir 50:10}jak plody obsypaná oliva,
jak cypřiš tyčící se do oblak.

^{Sir 50:11}Když si bral slavnostní roucho
a oblékl skvostné ozdoby,
když vystupoval k svatému oltáři,
naplnil slávou chrámové nádvoří.

^{Sir 50:12}Když přijímal z rukou kněží části obětí,
a stál u oltářního ohniště
s věncem bratří kolem sebe,
byl jako mladý libanonský cedr,
obklopený kmeny palem.
^{Sir 50:13}A když všichni synové Áronovi ve své nádheře
stáli s Hospodinovou obětí v rukou
před celým shromážděním Izraele,
^{Sir 50:14}konal bohoslužbu u oltáře,
aby Nejvyššímu, Všemohoucímu vystrojil oběť.
^{Sir 50:15}Vzal do ruky pohár,
aby vykonal úlitbu z krve hroznů,
a vylil trochu k patě oltáře
jako příjemnou vůni Nejvyššímu, Králi vesmíru.

^{Sir 50:16}Synové Áronovi přitom pozvedli hlas
a zatroubili na kovové trubky,
aby zazněly hlasité fanfáry
na připomínku před Nejvyšším.
^{Sir 50:17}Všechen lid přitom společně
padl hned tváří k zemi,
aby se poklonil svému Hospodinu,
Nejvyššímu, Všemohoucímu Bohu.
^{Sir 50:18}Zpěváci ho začali chválit svým hlasem
a mocně zněla lahodná píseň.
^{Sir 50:19}Lid začal prosit Hospodina, Nejvyššího,
a modlil se k Milosrdnému,
dokud neskončil Hospodinův obřad
a nebyla dovršena bohoslužba.

^{Sir 50:20}Šimon pak sestoupil a pozvedl ruce
nad celým shromážděním synů Izraele,
aby jim svými rty dal Hospodinovo požehnání
a s hrdostí vyslovil jeho jméno.
^{Sir 50:21}Tehdy se lid znovu poklonil,
aby přijal požehnání od Nejvyššího.

EPILOG

Výzva k modlitbě

^{Sir 50:22}A nyní dobrořečte Bohu veškerenstva,
který všude koná divy veliké,
který nás pěstuje už od matčina lůna
a zahrnuje nás svým soucitem.
^{Sir 50:23}Kéž naplní naše srdce radostí
a daruje Izraeli mír
za našich dnů i navěky.
^{Sir 50:24}Kéž nás provází jeho soucit
a za našich dnů nás vykoupí!

Proti cizincům

^{Sir 50:25}Dva národy jsou mi odporné
a třetí není ani národem:
^{Sir 50:26}obyvatelé pohoří Seír, ^[2143] Filištíni
a tlupa hlupáků, co žijí v Šechemu.

Závěr spisu

^{Sir 50:27}Poučení moudrosti a vědění
zapsal do této knihy Ješua,
syn Siracha, syna Eleazarova z Jeruzaléma,
z jehož srdce moudrost tryskala.

^{Sir 50:28}Blaze tomu, kdo se těmito slovy bude zabývat;
kdo si je vezme k srdci, dojde moudrosti.
^{Sir 50:29}Bude-li podle nich jednat, zvládne všechno,
vždyť jeho stezkou bude Hospodinovo světlo.

Kapitola 51

Modlitba Ješuy, syna Sirachova

^{Sir 51:1}Vzdávám ti díky, Hospodine Králi,
chválím tě, Bože, Spasiteli můj!
Tvému jménu vzdávám díky –
^{Sir 51:2}vždyť jsi byl mým ochráncem i oporou!

Zachránils mé tělo ze záhuby,
z léčky pomlouvačného jazyka
a od rtů, jež vymýšlejí lži.
Před zraky protivníků jsi byl mou oporou;
zachránil jsi mě
^{Sir 51:3}svým velikým soucitem pro jméno své
před zuby, které mě chtěly pohltit,
před rukou těch, kdo mě chtěli zahubit,
před mnohým trápením, jež jsem zakusil,
^{Sir 51:4}před udušením mezi plameny,
před ohněm, jejž jsem nezapálil,
^{Sir 51:5}před zejícím jícnem podsvětí,
před nečistým jazykem a lživým slovem,
^{Sir 51:6}před křivým osočením u krále.

Můj život se k smrti naklonil,
má duše se přiblížila k podsvětí.
^{Sir 51:7}Odevšad mě obklíčili, nebylo pomoci,
hledal jsem člověka, jenž by mě podpořil,
nikde však ani jediný.

^{Sir 51:8}Vtom jsem si vzpomněl na tvůj soucit, Hospodine,
na tvé milosrdenství, jež trvá od věků;
na to, že vysvobozuješ doufající v tebe
a zachraňuješ je z rukou nepřátel.
^{Sir 51:9}Vyslal jsem ze země svou snažnou prosbu,
modlil se za záchranu před smrtí.
^{Sir 51:10}Volal jsem: „Hospodine, ty jsi můj Otec, ^[2144]
neopouštěj mě ve dnech soužení,
když jsem proti pyšným bezmocný!
Tvé jméno chci chválit bez přestání,
chci ti zpívat písně vděčnosti.“

^{Sir 51:11}A má modlitba byla vyslyšena;
zachránil jsi mě ze záhuby
a vysvobodil mě ve zlé chvíli.
^{Sir 51:12}Za to ti budu vzdávat díky a chválu,
dobrořečit budu Hospodinovu jménu!

Cesta k moudrosti

^{Sir 51:13}Zamlada, než jsem se vydal na svou pouť,
žádal jsem v modlitbách směle o moudrost.
^{Sir 51:14}Prosil jsem o ni před chrámem
a budu ji hledat až do konce.

^{Sir 51:15}Od prvního rozpuku až k plné zralosti
plnila mé srdce radostí.
Mé nohy vykročily přímými cestami,
už od mládí jdu v jejích šlépějích.

^{Sir 51:16}Sotva jsem naklonil ucho, hned jsem ji obdržel
a nalezl, co pro mě bylo velmi poučné.
^{Sir 51:17}Díky ní jsem začal dělat pokroky –
Toho, jenž mi dává moudrost, proto velebím!

^{Sir 51:18}Rozhodl jsem se uvádět ji ve skutek,
nadchl jsem se pro dobro a nebudu zahanben.
^{Sir 51:19}Zápasil jsem o moudrost celou svou duší,
plnil jsem Zákon se vší přesností,
vzpínal jsem ruce vzhůru k nebi
a litoval, jak málo jí rozumím.

^{Sir 51:20}Zaměřil jsem se na ni celou myslí
a nalezl ji v čistotě.
Mé srdce od počátku bylo jen její,
a proto nebudu opuštěn.
^{Sir 51:21}Mé nitro se chvělo touhou po ní,
a tak jsem získal cenné jmění:
^{Sir 51:22}Hospodin mi dal za odměnu jazyk,
a jím ho nyní budu chválit.

^{Sir 51:23}Pojďte ke mně, vy neučení,
a usaďte se v domě vědění.
^{Sir 51:24}Proč naříkat, že moudrost chybí,
a jen po ní prahnout celou duší?
^{Sir 51:25}Prohlašuji proto naplno:
Můžete ji získat zadarmo!
^{Sir 51:26}Skloňte svou šíji pod její jho,
svou duši nechte projít výchovou –
moudrost je nadosah, jen se natáhnout!

^{Sir 51:27}Pohleďte, s jak malým úsilím
jsem získal tolik pohodlí!
^{Sir 51:28}Získejte vzdělání, i kdyby stálo sebevíc,
vždyť se vám zlatě vyplatí.

^{Sir 51:29}Upřímně se radujte z Božího slitování,
nestyďte se ho chválit.
^{Sir 51:30}Věnujte se svému dílu, dokud je čas,
a v Boží čas vás bude čekat odměna.

Júdit

Kapitola 1

Nabukadnezar chystá válku

^{Jdt 1:1}Ve dvanáctém roce vlády asyrského krále Nabukadnezara vládnoucího ve velikém městě Ninive ^[2145] vybudoval médský král Arfaxad ^[2146] vládnoucí v Ekbatanech ^{Jdt 1:2}kolem svého města hradby. Z kamenných kvádrů tři lokte širokých a šest loktů dlouhých ^[2147] vystavěl hradby sedmdesát loktů vysoké a padesát loktů široké. ^{Jdt 1:3}Nad branami města vztyčil hradební věže do výšky sto loktů se základy šedesát loktů našíř. ^{Jdt 1:4}Městské brány, které vystavěl, byly sedmdesát loktů vysoké a čtyřicet loktů široké, aby jimi mohla vyrážet jeho jízdní vojska ^[2148] i sešikovaná pěchota.

^{Jdt 1:5}V oněch dnech král Nabukadnezar rozpoutal na rozlehlé planině v kraji Ragau proti Arfaxadovi válku. ^{Jdt 1:6}Na jeho stranu se ale postavili všichni obyvatelé hor a všichni, kdo bydleli podél Eufratu, Tigridu a Hydaspu ^[2149] a také v rovinách, kde vládl elymský král Arioch; do řad Cheleudovců ^[2150] se tak shromáždilo mnoho národů.

^{Jdt 1:7}Asyrský král Nabukadnezar proto poslal ke všem obyvatelům Persie a ke všem, kdo žili na západě – k obyvatelům Kilikie, Damašku, Libanonu a Antilibanonu, ke všem, kdo žili podél mořského pobřeží, ^{Jdt 1:8}k národům na Karmelu, v Gileádu, v Horní Galileji i na veliké pláni Esdraelon, ^{[2151]Jdt 1:9}ke všem obyvatelům Samaří a jeho měst, za Jordán k Jeruzalému, Bataně, Chelúsu, Kádeši a až k egyptské řece – k Dafné a Ramesesu a k celé zemi Gošen ^{Jdt 1:10}až za Soan a Memfis, ke všem obyvatelům Egypta až k hranicím Etiopie.

^{Jdt 1:11}Obyvatelé všech těch zemí ale na výzvu asyrského krále Nabukadnezara nedbali a nepřišli válčit po jeho boku, protože se ho nebáli. Nepřikládali mu žádnou váhu a jeho posly poslali s nepořízenou potupně zpět.

^{Jdt 1:12}Nabukadnezar se tehdy velice rozhněval na celou zemi a přísahal při svém trůnu a při svém království, že se pomstí a že svým mečem vyplení všechny kraje Kilikie, Damašku a Sýrie i obyvatele Moábu a syny Amonovy, celé Judsko i obyvatele Egypta – všechny, kdo žili mezi oběma moři. ^[2152]

Vítězství nad Arfaxadem

^{Jdt 1:13}V sedmnáctém roce vytáhl Nabukadnezar se svým vojskem proti králi Arfaxadovi do bitvy a porazil jej. Celé Arfaxadovo vojsko, celou jeho jízdu i všechny jeho vozy obrátil na útěk, ^{Jdt 1:14}zmocnil se jeho měst a došel až k Ekbatanám. Dobyl hradební věže, vydrancoval ulice města a jeho dřívější slávu obrátil v potupu. ^{Jdt 1:15}V horách Ragau pak zajal Arfaxada, probodal ho kopími a jednou provždy ho zničil. ^{Jdt 1:16}Pak se s vojskem a se všemi, kdo se k němu přidali – s celým tím ohromným množstvím válečníků – vrátil do Ninive a tam s celou svou armádou odpočíval a hodoval sto dvacet dní.

Kapitola 2

Rozhodnutí o pomstě

^{Jdt 2:1}Dvaadvacátého dne prvního měsíce osmnáctého roku se v paláci asyrského krále Nabukadnezara začalo mluvit o pomstě, kterou král předtím vyhlásil celé zemi. ^{Jdt 2:2}Tehdy k sobě svolal všechny své dvořany a pohlaváry, vyložil před nimi svůj tajný záměr a osobně rozhodl, že všechny ty proradné země budou zpustošeny. ^{Jdt 2:3}Schválili pak, že každý, kdo by se tím rozkazem neřídil, bude popraven.

^{Jdt 2:4}Když asyrský král Nabukadnezar ukončil poradu, zavolal si vrchního velitele své armády Holoferna, který byl ve velení druhý po něm, a řekl mu:

^{Jdt 2:5}„Tak praví Veliký král, pán vší země: Hle, vydej se na cestu a vezmi s sebou zkušené bojovníky – 120 000 pěších, 12 000 jezdců a množství koní. ^{Jdt 2:6}Vytáhni proti všem zemím na západě, kde neposlechli můj rozkaz. ^{Jdt 2:7}Vyřiď jim, ať si připraví půdu a vodu, ^[2153] protože na ně přitáhnu s hněvem. Celou zemi pokryji nohama svých vojsk a vydám ji za kořist svým vojákům. ^{Jdt 2:8}Jejich údolí budou plná raněných, každý potok i řeku naplní jejich mrtvoly, až se vylijí z koryt, ^{Jdt 2:9}a jejich zajatce odvleču do vyhnanství až na konec světa!

^{Jdt 2:10}Půjdeš tedy napřed a dobudeš pro mne celé jejich území. Když se ti vzdají, uchováš mi je, dokud je nepotrestám. ^{Jdt 2:11}S těmi, kdo se vzepřou, však neměj slitování – po celé té zemi je vydej napospas vraždění a loupení. ^{Jdt 2:12}Přísahám na svůj život a na sílu svého království: Toto jsem řekl a toto svou mocí vykonám! ^{Jdt 2:13}Nezanedbej žádný z rozkazů svého pána, ale svědomitě vykonej, co jsem ti nařídil, a to bezodkladně.“

Trestná výprava na západ

^{Jdt 2:14}Holofernes se vzdálil od svého panovníka a svolal všechny velmože a velitele a náčelníky asyrské armády. ^{Jdt 2:15}Nashromáždil 120 000 vybraných mužů do bitevních šiků a 12 000 jízdních lukostřelců, jak mu panovník nařídil, ^{Jdt 2:16}a uspořádal je tak, jak se šikuje vojsko do války. ^{Jdt 2:17}Vzal s sebou veliké množství velbloudů, oslů a mezků k přepravě nákladu a bezpočet ovcí, krav a koz k zajištění potravy. ^{Jdt 2:18}Celému mužstvu zajistil hojné příděly potravin a spoustu zlata a stříbra z královského paláce.

^{Jdt 2:19}S celou tou armádou vyrazil na pochod. Vytáhl před králem Nabukadnezarem a celou západní zemi pokryl válečnými vozy, jezdci a elitní pěchotou. ^{Jdt 2:20}Doprovázel je početný a rozmanitý zástup – bylo jich jako kobylek nebo písku na zemi – takové množství, že nešlo ani spočítat.

^{Jdt 2:21}Po třech dnech pochodu z Ninive dorazili na pláň Bektilet. Za Bektiletem, poblíž hor na sever od Horní Kilikie, se utábořili. ^{Jdt 2:22}Pak vzal Holofernes celou svou armádu, pěchotu, jezdce i vozy, a vydal se odtamtud do hor. ^{Jdt 2:23}Zpustošil kraje Put a Lud a vydrancoval celou zemi synů Rasisových a synů Izmaelových na pomezí pouště jižně od Cheleonu.

^{Jdt 2:24}Překročil Eufrat, táhl Mezopotámií a bořil všechna města na výšinách podél potoku Abron, až dorazil k moři. ^{Jdt 2:25}Dobyl území Kilikie a vraždil všechny, kdo se mu postavili na odpor. Dorazil až k jižní hranici Jáfetova území, kde sousedí s Arábií. ^{Jdt 2:26}Obklíčil všechny Midiánce, vypálil jejich stany a vyplenil jejich ovčince.

^{Jdt 2:27}V době sklizně pšenice pak sestoupil na rovinu u Damašku, vypálil jim všechna pole, vyhubil stáda ovcí a skotu, vyraboval města, zpustošil venkov a všechny mladé muže pobil ostřím meče. ^{Jdt 2:28}Na obyvatele Týru a Sidonu při mořském pobřeží padl strach a hrůza, stejně jako na obyvatele Šuru a Okiny a na všechny obyvatele Jamnie. Také obyvatelé Ašdodu a Aškelonu se ho velice báli.

Kapitola 3

Národy kapitulují

^{Jdt 3:1}Poslali k němu proto posly s žádostí o mír:

^{Jdt 3:2}„Hle, jsme otroci velikého krále Nabukadnezara a ležíme u tvých nohou. Nalož s námi podle své libosti. ^{Jdt 3:3}Hle, naše statky a celé naše území, všechna pšeničná pole, naše stáda ovcí, náš skot, všechny ohrady i naše stany ti leží u nohou. Nalož s nimi, jak se ti zlíbí. ^{Jdt 3:4}Hle, i naše města a jejich obyvatelé jsou tvými otroky. Přijď a nalož s nimi, jak se ti zlíbí.“

^{Jdt 3:5}Poté, co ti muži přišli za Holofernem a přednesli mu své poselství, ^{Jdt 3:6}sestoupil se svou armádou k mořskému pobřeží. V opevněných městech rozmístil své posádky a tamní vybrané bojovníky odvedl do svých pomocných oddílů. ^{Jdt 3:7}Lidé ve městech i v celé okolní krajině ho vítali s věnci a tančili s tamburínami. ^{Jdt 3:8}On ale zpustošil všechny jejich svatyně ^[2154] a vykácel jejich posvátné háje, protože dostal za úkol vyhladit všechny místní bohy, aby všechny národy uctívaly jen samotného Nabukadnezara a aby ho všechny jejich kmeny a všechny jazyky vzývaly jako boha.

^{Jdt 3:9}Tak dorazil až na okraj pláně Esdraelon, poblíž Dotanu naproti mohutnému Judskému pohoří. ^{Jdt 3:10}Utábořil se mezi Gebou a Skythopolí ^[2155] a zdržel se tam celý měsíc, aby doplnil zásoby pro celou svou armádu.

Kapitola 4

Izrael chystá obranu

^{Jdt 4:1}Když se synové Izraele, žijící v Judsku, doslechli o všem, co vrchní velitel asyrského krále Nabukadnezara Holofernes způsobil těm národům, a o tom, jak vyplenil všechny jejich chrámy a zpustošil je, ^{Jdt 4:2}zmocnil se jich strašlivý strach a začali se obávat o Jeruzalém a o chrám Hospodina, svého Boha. ^{Jdt 4:3}(Jen nedlouho předtím se totiž vrátili ze zajetí a teprve nedávno se všechen lid Judska znovu shromáždil, aby znovu zasvětil chrám, oltář i chrámové náčiní poté, co to vše bylo znesvěceno.) ^{[2156]Jdt 4:4}Poslali proto rozkazy do celého Samařska, do Kony a Bet-choronu, Abel-majimu a Jericha, do Choby a Aisoru i do údolí Salem. ^{Jdt 4:5}Rychle obsadili všechny horské vrcholy, opevnili tamní vesnice a připravili válečné zásoby potravin, protože na polích právě skončila sklizeň.

^{Jdt 4:6}Velekněz Joakim, který byl v těch dnech v Jeruzalémě, pak napsal obyvatelům Betulie a Betomestaimu (které leží naproti Esdraelonu u ústí pláně poblíž Dotanu), ^{Jdt 4:7}aby obsadili horské průsmyky, jimiž vede jediný přístup do Judska. Zde bylo možné postupující nepřátele snadno zastavit, protože těmi soutěskami mohli najednou projít nanejvýš dva muži. ^{Jdt 4:8}Synové Izraele se tedy zachovali podle rozkazů velekněze Joakima a rady starších celého izraelského lidu, která zasedala v Jeruzalémě.

Modlitba před bitvou

^{Jdt 4:9}Všichni izraelští muži začali s velikou horlivostí volat k Bohu a pokořovali se před ním přísným postem. ^{Jdt 4:10}Oni i jejich ženy a děti, jejich chovná zvířata i každý host, námezdný dělník a otrok, všichni se opásali pytlovinou. ^{Jdt 4:11}Všichni izraelští muži žijící v Jeruzalémě i jejich ženy a děti padli na tvář před chrámem, sypali si hlavy popelem a rozprostírali před Hospodinem svůj šat z pytloviny. ^{Jdt 4:12}Dokonce zahalili do pytloviny i oltář a začali jedním hlasem naléhavě volat k Bohu Izraele, aby nevydal jejich děti za kořist a jejich ženy napospas a aby nenechal zničit jejich dědičná města a znesvětit a zneuctít jejich posvátná místa, pohanům na posměch.

^{Jdt 4:13}A Hospodin vyslyšel jejich hlas a shlédl na jejich trápení. Po celém Judsku a také v Jeruzalémě před chrámem Všemohoucího Pána se totiž lidé mnoho dní postili. ^{Jdt 4:14}Velekněz Joakim a všichni kněží, kteří stojí před Hospodinem a slouží mu, přinášeli každodenní zápalnou oběť i záslibné a dobrovolné oběti lidu přepásáni pytlovinou. ^{Jdt 4:15}S popelem na svých turbanech volali ze všech sil k Hospodinu, aby se ve své dobrotivosti smiloval nad celým domem Izraele.

Kapitola 5

Co je to za lid?

^{Jdt 5:1}Když Holofernes, vrchní velitel asyrské armády, dostal zprávu, že se Izraelci připravili k boji – že uzavřeli horské průsmyky, opevnili všechny vysoké vrcholy a na pláních postavili zátarasy – ^{Jdt 5:2}velice se rozzuřil. Zavolal si všechny moábské vůdce, amonské velitele i všechny satrapy přímořských oblastí ^{Jdt 5:3}a řekl jim: „Vysvětlete mi, Kanaánci, co je to za lid, který bydlí v těch horách? Co je to za města, která obývá? Jak velikou mají armádu a v čem spočívá jejich síla a moc? Co je to za krále, který jim vládne a velí jejich vojsku? ^{Jdt 5:4}Jak to, že se mi nepřišli vzdát, tak jako všichni obyvatelé západu?“

^{Jdt 5:5}Achior, vůdce všech Amonců, mu odpověděl:

„Vyslechni, pane můj, řeč svého otroka. Povím ti pravdu o lidu, který bydlí v těchto horách naproti tobě. Z úst tvého otroka nevyjde žádná lež. ^{Jdt 5:6}Tento lid pochází z Chaldejců. ^{Jdt 5:7}Kdysi se přestěhovali do Mezopotámie, protože nechtěli následovat bohy svých otců narozených v zemi Chaldejců. ^{Jdt 5:8}Opustili cestu svých předků a začali uctívat Boha nebes – boha, kterého poznali. Když je proto vyhnali od tváře svých bohů, utekli do Mezopotámie a pobývali tam dlouhý čas. ^{Jdt 5:9}Jejich bůh jim ale řekl, ať z té cizí země odejdou a vydají se do země Kanaán. Zde se usadili a nahromadili množství zlata, stříbra i dobytka. ^[2157]

^{Jdt 5:10}Potom odešli do Egypta, protože kanaánskou zemi postihl hlad. Žili tam, dokud měli co jíst, a tak se tam rozmnožili, že jejich potomstvo nešlo ani spočítat. ^{Jdt 5:11}Egyptský král se ale postavil proti nim a lstivě je přinutil vyrábět cihly. Ponižovali je a zotročovali, ^{Jdt 5:12}ale oni volali k svému bohu, a on celou egyptskou zemi zasáhl ranami, proti kterým nebylo léku. Egypťané je proto od sebe vyhnali. ^{Jdt 5:13}Bůh pak před nimi vysušil Rudé moře ^{Jdt 5:14}a vyvedl je směrem k Sinaji a Kádeš-barné.

Vyhnali všechny obyvatele pouště, ^{Jdt 5:15}usadili se v zemi Emorejců a svou silou vyhladili všechny Chešbonce. Pak přešli Jordán a zabrali celé toto pohoří. ^{Jdt 5:16}Vyhnali před sebou Kanaánce, Perizejce, Jebusejce, Šechemské i všechny Girgašejce a žili tam dlouhý čas.

^{Jdt 5:17}Jejich bůh nenávidí nepravost, a tak dokud před ním nehřešili, vedlo se jim dobře. ^{Jdt 5:18}Když pak sešli z cesty, kterou jim určil, obrovské množství jich padlo v mnoha válkách a zbytek odvlekli do vyhnanství v cizí zemi. Chrám jejich boha byl srovnán se zemí a měst se zmocnili jejich nepřátelé. ^{Jdt 5:19}Teď se ale znovu obrátili ke svému bohu a vrátili se zpět z míst, kam byli rozptýleni. Znovu ovládli Jeruzalém, kde stojí jejich svatyně, a usadili se na svých horách, předtím opuštěných.

^{Jdt 5:20}Nuže, můj pane a vládce, jestliže ten lid hřeší proti svému bohu, byť i nevědomky, a my se přesvědčíme o jejich poklesku, pak pojďme a vyhlasme jim válku. ^{Jdt 5:21}Jestliže se ale ten národ neprovinil, pak si jich, můj pane, raději nevšímej. Jinak je jejich pán a bůh zaštítí a my budeme celému světu na posměch.“

^{Jdt 5:22}Když Achior dokončil tuto řeč, všechen lid shromážděný kolem velitelova stanu začal reptat. Holofernovi pohlaváři i všichni obyvatelé mořského pobřeží a také Moábci Holoferna žádali, aby ho dal rozsekat: ^{Jdt 5:23}„Přece se nebudeme bát Izraelců! Jen se podívej – vždyť je to bezmocný lid, na pořádný odpor se nezmůžou. ^{Jdt 5:24}Pojďme na ně, Holoferne, pane náš! Tvé mohutné vojsko je zhltne jako nic!“

Kapitola 6

Holofernova nadutost

^{Jdt 6:1}Když muži okolo poradního shromáždění přestali povykovat, vrchní velitel asyrské armády Holofernes se na Achiora před všemi nastoupenými cizinci i Amonci ^[2158] obořil:

^{Jdt 6:2}„A ty jsi kdo, Achiore, s těmi svými efraimskými žoldáky, že nám tu prorokuješ? Že prý nemáme válčit proti Izraelcům, že je prý jejich bůh zaštítí! Copak je nějaký bůh kromě Nabukadnezara? Až ukáže svou moc, vyhladí je z povrchu země a jejich bůh je nezachrání. ^{Jdt 6:3}Jsme královští služebníci, porazíme je jako jednoho muže! Neobstojí před silou naší jízdy, ^{Jdt 6:4}kterou je smeteme! Jejich hory se zpijí jejich krví a jejich pláně naplní jejich mrtvoly. Po našem útoku po nich nezbude ani stopy, až do posledního budou zničeni! Tak praví král Nabukadnezar, pán vší země. Tak promluvil a žádné z jeho slov nevyjde naprázdno.

^{Jdt 6:5}A ty, Achiore, žoldáku amonský, který jsi dnes těmito slovy projevil svou zvrhlost, od této chvíle už neuvidíš mou tvář, dokud tu egyptskou sebranku neztrestám. ^{Jdt 6:6}Až se pak vrátím, meč mého vojska a kopí ^[2159] mých služebníků probodne tvé boky a padneš jako jedna z jejich obětí. ^{Jdt 6:7}Prozatím tě ale mí služebníci odvedou do hor a nechají tě v jednom z měst v těch průsmycích. ^{Jdt 6:8}Nezahyneš, dokud tě nestihne jejich záhuba. ^{Jdt 6:9}A netvař se tak sklíčeně – vždyť přece v nitru doufáš, že se těch měst nezmocním. Tak jsem promluvil a žádné z mých slov nepadne nadarmo.“

Achior u Izraelců

^{Jdt 6:10}Holofernes pak nařídil mužům, kteří sloužili v jeho stanu, ať Achiora vezmou, odvedou ho do Betulie a předají do rukou Izraelcům. ^{Jdt 6:11}Služebníci se ho tedy chopili, vyvedli ho z tábora na otevřenou pláň a z té pláně ho vlekli do hor, až přišli k pramenům pod Betulií.

^{Jdt 6:12}Když je muži z města uviděli, ^[2160] vzali zbraně a vyběhli z města na vrchol hory. Ostatní zatím vrhali z praků kameny, aby Holofernovým služebníkům zabránili ve výstupu. ^{Jdt 6:13}Ti se tedy schovali pod horou, Achiora svázali, nechali ho ležet na úpatí a vrátili se ke svému pánovi.

^{Jdt 6:14}Izraelci pak sestoupili z města až k němu, rozvázali ho a odvedli do Betulie před městské předáky. ^{Jdt 6:15}V oněch dnech to byli Uziáš, syn Míkův z kmene Šimeonova, Chabris, syn Gothonielův, a Charmis, syn Melchielův. ^{Jdt 6:16}Svolali všechny starší města a na shromáždění se seběhli i všichni jejich mladíci a ženy. Postavili Achiora před všechen lid a Uziáš se ho zeptal, co se přihodilo. ^{Jdt 6:17}On jim pak vyprávěl, co se odehrálo před Holofernovou radou – co všechno pověděl asyrským vůdcům a také to, jak pyšně se Holofernes chvástal proti domu Izraele. ^{Jdt 6:18}Nato lid padl k zemi a klaněl se Bohu s voláním:

^{Jdt 6:19}„Hospodine, Bože nebes, pohleď na jejich pýchu! Smiluj se nad naším poníženým národem a shlédni dnes laskavě na ty, kdo se ti zasvětili.“

^{Jdt 6:20}Potom Achiora povzbudili a velmi ho chválili. ^{Jdt 6:21}Uziáš ho po shromáždění vzal k sobě domů, uspořádal tam hostinu pro městské starší a celou tu noc volali k Bohu Izraele o pomoc.

Kapitola 7

Obléhání Betulie

^{Jdt 7:1}Nazítří pak Holofernes přikázal celé své armádě i všem, kdo se k němu přidali jako spojenci, ať vytáhnou proti Betulii, obsadí horské průsmyky a pustí se do boje proti Izraelcům. ^{Jdt 7:2}Toho dne se všichni bojeschopní muži vydali na pochod. Jejich armáda čítala 180 000 pěších a 12 000 jezdců, nepočítáme-li zásobování a nesmírné množství doprovodných pěších jednotek. ^{Jdt 7:3}Utábořili se u pramene v údolí poblíž Betulie a jejich ležení sahalo na šířku od Dotanu až k Balbaimu a na délku od Betulie až po Kiamon, který leží naproti Esdraelonu.

^{Jdt 7:4}Když Izraelci uviděli, kolik jich je, velmi se zhrozili a říkali jeden druhému: „Brzy spolykají celou zem! Vysoké hory, údolí ani návrší neobstojí před jejich náporem.“ ^{Jdt 7:5}Všichni se pak chopili zbraní, na věžích zapálili hranice a celou noc zůstali na stráži. ^{Jdt 7:6}Druhého dne vyrazil Holofernes s celou svou jízdou před zraky Izraelců bydlících v Betulii. ^{Jdt 7:7}Prozkoumal přístupy k městu, vypátral vodní prameny a obsadil je a rozmístil u nich bojové jednotky.

Když se pak vrátil ke svému hlavnímu voji, ^{Jdt 7:8}přišli za ním všichni edomští náčelníci, moábští vůdci i velitelé od pobřeží a řekli mu:

^{Jdt 7:9}„Pane náš, vyslechni naši řeč, ať tvoje armáda neutrpí ztráty. ^{Jdt 7:10}Tento lid, synové Izraele, nespoléhá na svá kopí, ale na to, že bydlí ve vysokých horách – dostat se k vrcholkům jejich hor přece není snadné. ^{Jdt 7:11}Proto s nimi, pane, raději nebojuj v běžné bitvě, a z tvého vojska nepadne ani jeden muž. ^{Jdt 7:12}Zůstaň v táboře a ušetříš každého muže ze svého vojska. Tví služebníci ať mezitím obsadí vodní pramen, který vyvěrá na úpatí hory – ^{Jdt 7:13}odtud totiž všichni obyvatelé Betulie berou vodu. Až je přemůže žízeň, sami své město vydají.

My se svými muži zatím vystoupíme na nejbližší horské vrcholy, utáboříme se na nich a budeme hlídat, aby z města nevyšel jediný muž. ^{Jdt 7:14}Vyčerpá je hlad, tak jako jejich ženy a děti, a ještě než na ně přijde meč, popadají na ulicích před svými domy. ^{Jdt 7:15}Takto je krutě potrestáš za to, že se vzbouřili a nevyšli ti vstříc s prosbou o mír.“

^{Jdt 7:16}Jejich návrh se Holofernovi i celé jeho družině zalíbil, a tak nařídil, ať se stane, jak řekli. ^{Jdt 7:17}Oddíl Moábců vyrazil spolu s pěti tisíci Asyřanů, utábořili se v údolí a zmocnili se izraelských vodních zdrojů a pramenů. ^{Jdt 7:18}Edomité a Amonci se zatím vydali vzhůru a utábořili se v horách naproti Dotanu. Část z nich poslali na jih a na východ naproti Egrebelu, který leží poblíž Chusu u potoka Mochmur. Zbytek asyrského vojska tábořil na pláni a pokrýval celý povrch země. Jejich stany a zásoby se táhly do všech stran; bylo jich obrovské množství.

Vzdejme se!

^{Jdt 7:19}Synové Izraele byli zoufalí a začali volat k Hospodinu, svému Bohu. Obklíčili je totiž všichni jejich nepřátelé a nebylo před nimi úniku – ^{Jdt 7:20}vždyť je obléhalo celé asyrské vojsko – pěchota, vozy i jezdci. Po čtyřiatřiceti dnech došla obyvatelům Betulie všechna voda v nádobách ^{Jdt 7:21}a vyprázdnily se i všechny nádrže. Neměli už vodu k pití ani na den (dostávali totiž denní příděly). ^{Jdt 7:22}Jejich nemluvňata byla malátná, ženy a mladíci umdlévali žízní a padali ve městě na ulicích i v průchodech bran. Už jim došly síly.

^{Jdt 7:23}Všechen lid, mladíci, ženy i děti, se tehdy shromáždil k Uziášovi a městským předákům a s hlasitým křikem přede všemi staršími prohlásili:

^{Jdt 7:24}„Ať nás Bůh s vámi rozsoudí – vždyť jste nám velice ublížili! Nejednali jste s Asyřany o míru, ^{Jdt 7:25}a teď už nám není pomoci. Bůh nás vydal do jejich rukou, abychom před nimi padli žízní a úplným vyčerpáním. ^{Jdt 7:26}Tak už je zavolejte! Vydejte celou obec napospas Holofernovým mužům a celé jeho armádě. ^{Jdt 7:27}Je pro nás přece lepší padnout jim za kořist. Budou z nás otroci, ale přežijeme a nebudeme se muset dívat, jak nám naše nemluvňata umírají před očima a jak naše ženy a děti přicházejí o život. ^{Jdt 7:28}Zapřísaháme vás při nebi a zemi, při našem Bohu a Pánu našich otců, který nás trestá za naše hříchy a za prohřešky našich otců – udělejte ještě dnes, jak jsme řekli!“

^{Jdt 7:29}Celé shromáždění se pak jako jeden muž dalo do velikého nářku a hlasitě volali k Hospodinu, svému Bohu. ^{Jdt 7:30}Uziáš k nim pak promluvil:

„Hlavu vzhůru, bratři! Vydržme ještě pět dní, než nám Hospodin, náš Bůh, znovu prokáže své milosrdenství. Přece nás nadobro neopustí. ^{Jdt 7:31}Jestliže ty dny uběhnou a nepřijde nám žádná pomoc, pak udělám, jak jste řekli.“

^{Jdt 7:32}S tím rozpustil lid, každého na jeho stanoviště. Muži odešli k městským hradbám a věžím a své ženy a děti poslali domů. V celém městě zavládla veliká sklíčenost.

Kapitola 8

Zbožná vdova Judita

^{Jdt 8:1}Tehdy se o tom všem doslechla Judita, dcera Merariho, syna Oxova, syna Josefova, syna Uzielova, syna Elkiova, syna Ananiášova, syna Gedeonova, syna Rafainova, syna Achitubova, syna Eliášova, syna Chilkiášova, syna Eliabova, syna Natanaelova, syna Salamielova, syna Sarašadajova, ^[2161] syna Izraelova. ^{Jdt 8:2}Její muž Manases, pocházející z téhož kmene a rodu, zemřel během sklizně ječmene, ^{Jdt 8:3}když na poli dohlížel na vazače snopů a dostal úpal. Doma v Betulii pak ulehl na lůžko a zemřel, a tak ho pohřbili k jeho předkům na poli mezi Dotanem a Balamonem.

^{Jdt 8:4}Judita žila už tři roky a čtyři měsíce ve svém domě jako vdova. ^{Jdt 8:5}Na střešní terase si postavila stan, na bedrech se opásala pytlovinou a nosila vdovské šaty. ^{Jdt 8:6}Po všechny dny svého vdovství se postila, s výjimkou sobot a dnů před sobotou, novoluní a dnů před novoluním a dalších svátků a slavností Izraelova domu. ^{Jdt 8:7}Byla to velmi pohledná, překrásná žena. Její muž Manases jí po sobě zanechal zlato a stříbro, služebníky a služebnice, dobytek a pole a ona se o to vše dál starala. ^{Jdt 8:8}Nikdo proti ní nemohl říct zlého slova, protože byla velmi bohabojná.

Dejme svým bratřím příklad

^{Jdt 8:9}Judita se doslechla, jak lidé, zoufalí kvůli nedostatku vody, reptali proti svému předákovi. Doslechla se také, jak jim Uziáš odpověděl a jak jim přísahal, že za pět dní vydá město Asyřanům. ^{Jdt 8:10}Poslala proto svou služebnou, správkyni celého svého majetku, a pozvala starší města Uziáše, ^[2162] Chabrise a Charmise na návštěvu.

^{Jdt 8:11}Přišli za ní a ona jim řekla:

„Poslyšte, předáci lidu Betulie. Nebylo správné, jak jste dnes mluvili před lidem. Dokonce jste před Bohem přísahali, že vydáte město našim nepřátelům, pokud vám Hospodin v těchto dnech nepřijde na pomoc. ^{Jdt 8:12}Vždyť kdo jste vy, že pokoušíte Boha a stavíte se před lidmi nad něj? ^{Jdt 8:13}Zkoušíte teď Hospodina Všemohoucího – a přitom nic nechápete a nikdy nepochopíte! ^{Jdt 8:14}Když nevidíte do hloubky lidského srdce a nerozumíte pohnutkám lidské mysli, jak potom chcete vystihnout Boha, který to vše stvořil? Jak chcete porozumět jeho myšlení a pochopit jeho uvažování?

Ne, bratři, nehněvejte Hospodina, našeho Boha! ^{Jdt 8:15}Jestliže nám nechce pomoci během pěti dnů, může nás zachránit, kdykoli bude chtít, anebo nás také může před zraky našich nepřátel zahubit. ^{Jdt 8:16}Neklaďte Hospodinu, našemu Bohu, podmínky. Bůh není člověk, aby si nechal vyhrožovat, není lidský syn, aby se nechal ovládat. ^{Jdt 8:17}Proto od něj i nadále čekejme záchranu a volejme k němu o pomoc. Když se mu zlíbí, vyslyší nás. ^{Jdt 8:18}Neklaníme se přece bohům vyrobeným lidskýma rukama – takové věci se děly v dřívějších dobách, ale za našich časů až dodnes se žádný náš kmen, rod, okrsek ani město ničím takovým neprovinili. ^{Jdt 8:19}Naši otcové bývali kvůli tomu vydáni napospas meči a plenění, takže utrpěli hroznou porážku od svých nepřátel. ^{Jdt 8:20}My ale neznáme jiného Boha kromě něj, a tak spoléháme, že námi ani nikým z našeho národa nepohrdne.

^{Jdt 8:21}Vždyť dobudou-li nás, dobudou celé Judsko a vyplení i naši svatyni. Bůh nás za to znesvěcení nechá zaplatit naší vlastní krví! ^{Jdt 8:22}Budou-li naši bratři vyvražděni, půjde-li země do vyhnanství, a bude-li naše dědictví zpustošeno, Bůh to obrátí na naši hlavu. Kdekoli mezi národy budeme otročit, tam se pro své pány staneme urážkou a nadávkou. ^{Jdt 8:23}Když se vydáme do otroctví, nezískáme tím žádnou přízeň. Hospodin, náš Bůh, to obrátí k naší potupě.

^{Jdt 8:24}Nuže, bratři, dejme teď svým bratřím příklad. Jejich život závisí na nás. Osud svatyně, chrámu i oltáře, spočívá na nás. ^{Jdt 8:25}Především ale děkujme Hospodinu, našemu Bohu, že nás zkouší stejně jako naše otce. ^{Jdt 8:26}Jen si vzpomeňte, jak naložil s Abrahamem, jak zkoušel Izáka a co se přihodilo Jákobovi, když v syrské Mezopotámii pásl ovce svého strýce Lábana. ^{Jdt 8:27}Vždyť jako Hospodin čistil ohněm je, aby vyzkoušel jejich srdce, tak ani nás nebije ze msty, nýbrž pro výstrahu těm, kdo jsou mu blízko.“

^{Jdt 8:28}Uziáš jí odpověděl: „Všechno, co jsi řekla, jsi řekla dobře, a tvým slovům nemůže nikdo odporovat. ^{Jdt 8:29}Dnes to není poprvé, co se ukázala tvá moudrost. Už od počátku tvého života zná všechen lid tvou rozvážnost a dobrotu tvého srdce. ^{Jdt 8:30}Lid měl ale ukrutnou žízeň, a tak nás donutili pronést tu řeč, a zavázat se přísahou, kterou nemůžeme zrušit. ^{Jdt 8:31}Ty jsi ale zbožná žena; pomodli se za nás, ať Hospodin sešle déšť a naplní naše nádrže, ať s námi ještě není konec.“

^{Jdt 8:32}Na to jim Judita řekla: „Poslyšte, udělám něco, co si potomci našeho rodu budou připomínat z pokolení na pokolení. ^{Jdt 8:33}Vy dnes v noci stůjte u brány a já se svou služebnou vyjdu ven. A než uplyne lhůta, po níž jste chtěli vydat město našim nepřátelům, Hospodin skrze mě zachrání Izrael. ^{Jdt 8:34}Neptejte se ale, co se chystám udělat. Nic vám neřeknu, dokud to nevykonám.“

^{Jdt 8:35}Uziáš a ostatní předáci jí řekli: „Jdi v pokoji. A kéž tě předchází Hospodin, náš Bůh, aby potrestal naše nepřátele.“ ^{Jdt 8:36}S tím opustili její stan a vrátili se na svá stanoviště.

Kapitola 9

Juditina modlitba

^{Jdt 9:1}Judita padla na tvář, hlavu posypanou popelem, obnažená až na pytlovinu na holém těle. Právě ve chvíli, kdy se v Božím chrámě v Jeruzalémě přinášela večerní kadidlová oběť, začala Judita hlasitě volat k Hospodinu:

^{Jdt 9:2}„Hospodine, Bože mého praotce Šimeona! Ty jsi mu vložil do ruky meč, aby ztrestal cizince, kteří rozvázali panně pás, aby ji poskvrnili. ^[2163] Obnažili její stehna, aby ji zhanobili. Poskvrnili její lůno, aby ji potupili. Ty jsi řekl: „To se nesmí,“ ale oni to udělali! ^{Jdt 9:3}Za to jsi nechal povraždit jejich vůdce; jejich lůžko, zahanbené jejich svodem, bylo zbroceno krví, když byli sami svedeni. Pobil jsi otroky i s pány a pány i s jejich trůny. ^{Jdt 9:4}Jejich ženy jsi vydal za kořist a jejich dcery do zajetí. Všechnu kořist jsi nechal rozdělit svým milovaným synům, kteří horlili tvou horlivostí. Nemohli snést poskvrnění své rodné krve, a tak volali o pomoc k tobě.

Ach Bože, Bože můj, vyslyš také mne, vdovu! ^{Jdt 9:5}Ty jsi vykonal tyto věci i ty před nimi i ty po nich. Tys určil přítomnost i budoucnost. Co sis usmyslel, se stalo. ^{Jdt 9:6}Věci, o nichž jsi rozhodl, nastoupily a ohlásily se: „Zde jsme.“ Všechny tvé cesty jsou připraveny a tvůj soud je předem stanoven.

^{Jdt 9:7}Nuže pohleď – jsou tu Asyřané se svou obrovskou armádou. Chlubí se svými koňmi a jezdci, pyšní se silou své pěchoty a spoléhají na štíty a kopí, na luky a praky. Nevědí, že ty jsi Hospodin, který maří války. ^{Jdt 9:8}Tvé jméno je Hospodin. Rozdrť jejich sílu svou mocí, rozbij svým hněvem jejich panství! Vždyť chtějí znesvětit tvoji svatyni, poskvrnit stánek, kde přebývá tvé slavné jméno, čepelí urazit rohy na tvém oltáři.

^{Jdt 9:9}Pohleď na jejich pýchu, sešli svůj hněv na jejich hlavy a vlož do mé vdovské ruky sílu vykonat, co zamýšlím. ^{Jdt 9:10}Skrze mé svůdné rty znič otroka i s velitelem a velitele i s jeho pomocníkem – rozdrť jejich pýchu rukou ženy! ^{Jdt 9:11}Tvá síla přece není v množství a nevládneš díky silným. Ty jsi Bůh ponížených, pomocník nepatrných, zastánce slabých, obhájce zavržených a zachránce zoufalých.

^{Jdt 9:12}Ano, Bože mého otce, Bože Izraelova dědictví, Panovníku nebe a země, Stvořiteli vší vody, Králi veškerého svého stvoření, vyslyš prosím moji modlitbu! ^{Jdt 9:13}Dej, abych svými svůdnými slovy zasáhla a zranila ty, kdo se krutě spikli proti tvé smlouvě, proti tvému svatému chrámu, proti hoře Sion a proti domovu tvých synů. ^{Jdt 9:14}Dej, ať celý tvůj národ a každý kmen pozná a porozumí, že ty jsi Bůh, Bůh vší moci a síly – že jsi jediný, kdo zaštiťuje izraelský lid.“

Kapitola 10

Vstříc nepřátelům

^{Jdt 10:1}Takto Judita volala k Bohu Izraele. Když dokončila svou modlitbu, ^{Jdt 10:2}vstala, zavolala svou služebnou a sestoupila dovnitř domu, kde bydlela o sobotách a svátcích. ^{Jdt 10:3}Svlékla pytlovinu, kterou měla na sobě, odložila vdovské šaty, umyla si tělo vodou a natřela se vzácným olejem. Rozčesala si vlasy, nasadila si čelenku a oblékla se do svátečních šatů, kterými se strojila, když ještě žil její muž Manases. ^{Jdt 10:4}Obula si střevíce, navlékla si řetízky a náramky, prsteny a náušnice a všechny ostatní ozdoby. Takto se velice nazdobila, aby svedla oči všech mužů, kteří na ni pohlédnou. ^{Jdt 10:5}Své služebné dala měch vína a džbán oleje, naplnila jí mošnu pečivem z ječné mouky, sušenými fíky a čistými chleby, všechno to zabalila a nechala ji to nést. ^{Jdt 10:6}Pak se obě vydaly k bráně města Betulie, kde našly na stráži Uziáše s městskými staršími Chabrisem a Charmisem.

^{Jdt 10:7}Když uviděli, jak se proměnil její vzhled a do jakých šatů se převlékla, nesmírně užasli nad její krásou a řekli jí: ^{Jdt 10:8}„Kéž ti Bůh našich otců dá milost a kéž naplní tvá předsevzetí ke chloubě synů Izraele a k slávě Jeruzaléma!“

^{Jdt 10:9}Judita se poklonila Bohu a řekla jim: „Přikažte, ať mi otevřou městskou bránu, a já půjdu a provedu to, o čem jsme spolu mluvili.“

Přikázali tedy mladíkům, ať jí otevřou, jak požádala. ^{Jdt 10:10}Ti poslechli a Judita i se svou služebnou vyšla ven. Muži ji z města pozorovali, dokud nesestoupila z hory. Potom prošla údolím a zmizela jim z očí.

Před Holofernem

^{Jdt 10:11}Obě ženy šly přímo přes údolí, až je zastavila asyrská předsunutá hlídka. ^{Jdt 10:12}Chopili se Judity a ptali se jí: „Z jakého jsi národa? Odkud přicházíš a kam jdeš?“

„Jsem dcera Hebrejů,“ odpověděla. „Utíkám ale od nich pryč, protože vám brzy padnou za kořist. ^{Jdt 10:13}Jdu za vrchním velitelem vaší armády Holofernem, abych mu podala pravdivé zprávy. Ukážu mu, jak ovládnout celé pohoří, aniž by jediný z jeho mužů byl zraněn nebo zabit.“

^{Jdt 10:14}Když ti muži poslouchali její slova, hleděli na její tvář v naprostém úžasu nad její krásou. Nakonec jí řekli: ^{Jdt 10:15}„Zachránila sis život, když sis tak pospíšila k našemu pánu. Pojď hned do jeho stanu. Naši tě doprovodí a předají tě přímo jemu. ^{Jdt 10:16}Až staneš před ním, oznam mu úplně bez obav, cos řekla nám, a zachová se k tobě dobrotivě.“ ^{Jdt 10:17}Pak mezi sebou vybrali sto mužů jako doprovod pro Juditu a její služebnou a ti ji odvedli k Holofernovu stanu.

^{Jdt 10:18}Zpráva o jejím příchodu se rozkřikla po stanech a muži se začali sbíhat z celého tábora. Přicházeli a shlukovali se kolem ní, zatímco stála venku před Holofernovým stanem a čekala, až ji ohlásí. ^{Jdt 10:19}Všichni žasli nad její krásou a díky ní obdivovali také syny Izraele. Říkali si mezi sebou: „Kdo by mohl podceňovat lid, který má mezi sebou takové ženy? Raději z nich nenechme ani jediného muže. Kdyby někteří přežili, jistě by dokázali oklamat celý svět!“

^{Jdt 10:20}Vtom vyšla Holofernova tělesná stráž a celá jeho družina, aby Juditu uvedli do stanu. ^{Jdt 10:21}Holofernes odpočíval na svém lůžku pod purpurovým závěsem vyšívaným zlatem, smaragdy a jinými drahokamy, ^{Jdt 10:22}a když mu Juditu ohlásili, zamířil v doprovodu stříbrných lamp ke vstupní části stanu. ^{Jdt 10:23}Jakmile předstoupila před Holoferna a jeho družinu, všichni užasli nad její krásnou tváří. Judita se vrhla k zemi, aby se mu klaněla, ale jeho sloužící ji znovu postavili na nohy.

Kapitola 11

Juditina řeč

^{Jdt 11:1}Holofernes k ní promluvil: „Buď klidná, ženo, ničeho se neboj. Nikdy jsem neublížil člověku, který se rozhodl sloužit Nabukadnezarovi, králi vší země. ^{Jdt 11:2}Ani proti tvému lidu, bydlícímu v horách, bych nepozvedl kopí, kdyby mnou neopovrhli. Můžou si za to sami. ^{Jdt 11:3}Teď mi ale řekni, proč jsi od nich utekla a přešla k nám. Buď klidná, jsi v bezpečí. Budeš žít – dnes v noci i potom. ^{Jdt 11:4}Nikdo ti neublíží. Naopak, bude se s tebou zacházet dobrotivě, jako s každým, kdo slouží mému pánu, králi Nabukadnezarovi.“

^{Jdt 11:5}Judita mu na to řekla:

„Vyslechni milostivě slova své služebnice a dovol, ať tvá otrokyně před tebou promluví. Dnes v noci před svým pánem ^[2164] neřeknu žádnou lež. ^{Jdt 11:6}Budeš-li se řídit slovy své otrokyně, Bůh tvé počínání zdárně skončí a můj pán neselže v tom, co si předsevzal. ^{Jdt 11:7}Ať žije Nabukadnezar, král vší země, ať žije jeho moc! On tě poslal uvést na správnou cestu všechny živé tvory. Díky tobě mu budou sloužit nejen lidé, ale dokonce i divoká zvěř, dobytek a nebeští ptáci budou díky tvé síle žít pro Nabukandezara a celý jeho dům. ^{Jdt 11:8}Doslechli jsme se, jak jsi moudrý a všehoschopný. Po celém světě se šíří zpráva, že právě ty jsi nejlepší v celém království, zkušený a znalý a obdivuhodný ve vojenském umění.

^{Jdt 11:9}Teď ale k řeči, kterou přednesl na tvé poradě Achior. Slyšeli jsme jeho slova, protože muži z Betulie ho nechali naživu a on jim zopakoval všechno, co pověděl tobě. ^{Jdt 11:10}Nuže, můj pane a vládce, nepodceňuj to, co řekl, ale vezmi si to k srdci, protože je to pravda. Náš národ skutečně nebude potrestán a nepodlehne meči, pokud nezhřeší proti svému Bohu.

^{Jdt 11:11}Můj pán však nyní neodejde bez úspěchu a s prázdnou. Čeká je smrt, protože už je ovládl hřích, a jakmile tu nepředloženost spáchají, rozhněvají svého Boha. ^{Jdt 11:12}Došlo jim totiž jídlo a nemají ani dost vody, a tak se usnesli, že porazí všechen svůj dobytek, a jsou rozhodnuti využít i všechno to, co jim Bůh v jejich zákonech jíst zakázal. ^{[2165]Jdt 11:13}Rozhodli se, že spotřebují také prvotiny obilí a desátky vína a oleje, které předtím zasvětili a oddělili pro kněze, kteří slouží v Jeruzalémě před tváří našeho Boha. Těchto věcí se přitom nesmí nikdo z lidu ani jen rukou dotknout. ^{Jdt 11:14}Obyvatelé Betulie už vyslali poselstvo do Jeruzaléma (kde místní provádějí totéž), aby od rady starších přinesli povolení. ^{Jdt 11:15}Jakmile ho dostanou a provedou to, v ten den ti budou vydáni k záhubě.

^{Jdt 11:16}Když jsem to já, tvá otrokyně, všechno zjistila, utekla jsem od nich. Bůh mě poslal, abych s tebou vykonala věci, které ohromí celý svět, kdekoli o tom lidé uslyší. ^{Jdt 11:17}Tvá otrokyně je totiž bohabojná a slouží Bohu nebes dnem i nocí. Zůstanu nyní u tebe, můj pane. Tvá otrokyně bude vycházet v noci ven do údolí; tam se budu modlit k Bohu a on mi řekne, až své hříchy spáchají. ^{Jdt 11:18}Pak přijdu a povím ti to. Ty vyrazíš s celou svou armádou a nikdo z nich se ti nepostaví na odpor. ^{Jdt 11:19}Provedu tě celým Judskem až před Jeruzalém a postavím tvůj trůn uprostřed něj. Povedeš je jako ovce, které nemají pastýře, a ani pes na tebe nezavrčí. Toto mi bylo předpovězeno a zjeveno mou jasnozřivostí a byla jsem poslána, abych ti to vyřídila.“

^{Jdt 11:20}Juditina slova se Holofernovi a celé jeho družině zalíbila. Žasli nad její moudrostí a říkali: ^{Jdt 11:21}„Od jednoho konce světa po druhý není žena, která by tak krásně vypadala a tak moudře mluvila!“ ^{Jdt 11:22}Holofernes jí řekl: „Bůh udělal dobře, když tě poslal před tvým lidem, aby nám dal převahu a uvedl zkázu na všechny, kteří opovrhli mým pánem. ^{Jdt 11:23}Opravdu krásně vypadáš a skvěle i mluvíš. Budeš-li jednat tak, jak jsi řekla, tvůj Bůh bude mým bohem a ty budeš bydlet v domě krále Nabukadnezara a budeš slavná po celé zemi.“

Kapitola 12

Judita v Holofernově stanu

^{Jdt 12:1}Pak nechal Juditu zavést do místnosti, kde už bylo prostřeno jeho stříbrné nádobí, a nařídil, ať ji obslouží jeho vlastním jídlem a dají jí napít jeho vína. ^{Jdt 12:2}Judita ale řekla: „Nemohu to jíst, abych se neprohřešila. Vystačím s tím, co jsem si vzala s sebou.“

^{Jdt 12:3}Holofernes se jí zeptal: „Ale když ti dojde, co máš s sebou, kde seženeme podobné jídlo? Nemáme tu přece nikoho z tvého národa.“

^{Jdt 12:4}„Jakože jsi živ, můj pane,“ odpověděla mu Judita, „tvá otrokyně nespotřebuje, co má s sebou, dokud Pán mou rukou nevykoná to, co rozhodl.“

^{Jdt 12:5}Členové Holofernovy družiny pak Juditu zavedli do stanu. Až do půlnoci tam spala, ale za jitřní hlídky vstala ^{Jdt 12:6}a vzkázala Holofernovi: „Nechť můj pán nařídí, ať jeho otrokyni nechají vyjít ven k modlitbě.“

^{Jdt 12:7}Holofernes tedy svým strážím nařídil, ať jí nebrání. Takto zůstala v táboře tři dni. Každou noc se vydávala do údolí pod Betulií a tam se omývala u vodního pramene obsazeného hlídkou. ^{Jdt 12:8}Po koupeli se vždy modlila k Hospodinu, Bohu Izraele, aby ji vedl k vítězství jejího lidu. ^{Jdt 12:9}Když se pak očištěná vrátila zpět, zůstávala ve stanu, dokud jí večer nepřinesli její jídlo.

Holofernova hostina

^{Jdt 12:10}Čtvrtého dne uspořádal Holofernes hostinu pouze pro své sloužící; nepozval na ni žádného ze svých velitelů. ^{Jdt 12:11}Eunuchovi Bagóovi, správci všech svých osobních záležitostí, řekl: „Jdi za tou Hebrejkou, kterou máš na starosti, a přemluv ji, ať s námi přijde pojíst a popít. ^{Jdt 12:12}Byla by to přece hanba, nechat takovou ženu jít a ani se s ní nepobavit. Vždyť by se nám vysmála, kdybychom s ní nespali!“

^{Jdt 12:13}Bagóas se tedy vzdálil od Holoferna, přišel za Juditou a řekl jí: „Takové krásné děvče by se nemělo zdráhat přijít k mému pánovi. Byla by to pocta, být mu nablízku, napít se s námi vína pro obveselení a být dnes jako jedna z Asyřanek, které slouží v Nabukadnezarově paláci.“

^{Jdt 12:14}„Kdo jsem já, abych směla odporovat svému pánovi?“ odpověděla mu Judita. „Udělám hned vše, co mu uvidím na očích. Bude mi nadosmrti potěšením!“ ^{Jdt 12:15}Vstala a oblékla si skvostné šaty a všechny ženské ozdoby. Její služebná jí zatím šla prostřít na zem před Holofernem kožešiny, které Judita dostala od Bagóa, aby na nich mohla každodenně odpočívat při jídle. ^{Jdt 12:16}Poté Judita přišla a ulehla k hostině.

Holofernes z ní byl úplně bez sebe. Vášní se jen chvěl a nesmírně toužil se jí zmocnit. Ode dne, kdy ji uviděl, totiž jen čekal na příležitost, aby ji svedl. ^{Jdt 12:17}A tak jí Holofernes řekl: „Napij se a povesel se s námi.“

^{Jdt 12:18}„Napiju se, pane,“ odpověděla mu Judita, „vždyť dnes je největší den mého života.“ ^{Jdt 12:19}Pak si vzala, co jí připravila její služebná, a jedla a pila před ním. ^{Jdt 12:20}Holofernes se kvůli ní celý rozjařil a vypil takové množství vína, jaké v jednom dni nevypil za celý svůj život.

Kapitola 13

Juditin čin

^{Jdt 13:1}Když se připozdilo, Holofernovi sloužící se začali rychle loučit. Bagóas zvenčí zavřel stan a oddělil tak služebnictvo od svého pána. Všichni si šli lehnout, zmoženi dlouhou pitkou. ^{Jdt 13:2}Judita zůstala ve stanu sama s Holofernem rozvaleným na lůžku, jak byl zpitý vínem. ^{Jdt 13:3}Její služebná čekala venku před ložnicí, protože jí Judita řekla, že se půjde ven modlit jako každou noc. Totéž řekla i Bagóovi.

^{Jdt 13:4}Všichni od prvního do posledního tedy od Holoferna odešli a v ložnici nikdo nezůstal. Judita stanula u jeho lůžka a v duchu zašeptala: „Hospodine, všemohoucí Bože, shlédni v tuto hodinu na to, co svýma rukama vykonám k slávě Jeruzaléma! ^{Jdt 13:5}Teď je ta chvíle, aby ses ujal svého dědictví a naplnil mé předsevzetí rozdrtit nepřátele, kteří povstali proti nám.“

^{Jdt 13:6}Pak přistoupila k záhlaví Holofernova lože, sňala ze sloupku jeho šavli, ^{Jdt 13:7}nahnula se nad lůžkem, popadla Holoferna za vlasy a řekla: „Hospodine, Bože Izraele, posilni mě v tento den!“ ^{Jdt 13:8}Potom ho dvakrát vší silou sekla do krku a uťala mu hlavu. ^{Jdt 13:9}Svalila jeho tělo z lůžka, ze sloupků strhla závěs a hned vyšla ven. Holofernovu hlavu předala své služebné ^{Jdt 13:10}a ta ji strčila do mošny na jídlo.

Návrat do Betulie

Pak šly obě ven jako vždy, když se spolu chodívaly modlit. Prošly táborem, obešly údolí a stoupaly po svahu k Betulii. Když se přiblížily k městské bráně, ^{Jdt 13:11}Judita už zdálky na strážné volala: „Otevřete mi, otevřete bránu! Bůh, náš Bůh, je s námi! Ještě stále dokazuje svou sílu v Izraeli a svou moc proti nepřátelům, jak to učinil právě dnes!“

^{Jdt 13:12}Když ji tamní muži uslyšeli, pospíchali k bráně a svolali starší města. ^{Jdt 13:13}Všichni se seběhli, od nejmenšího po největšího, protože nemohli uvěřit, že přišla. Otevřeli bránu a přivítali obě ženy. Pak zapálili oheň, aby bylo světlo, a postavili se kolem nich.

^{Jdt 13:14}Judita před nimi hlasitě zvolala: „Chvalte Boha! Chvalte ho! Chvalte Boha, který nevzdálil své milosrdenství od Izraelova domu, ale rozdrtil dnes v noci nepřátele mou rukou.“

^{Jdt 13:15}Potom vytáhla z mošny tu hlavu a ukázala jim ji se slovy: „Pohleďte, hlava Holoferna, vrchního velitele asyrské armády. A zde je závěs, pod kterým ležel opilý. Hospodin ho zabil rukou ženy. ^{Jdt 13:16}Jakože je živ Hospodin, který mě ochránil na cestě, kterou jsem se vydala, přísahám, že Holoferna svedla a zahubila moje krása, ale nespáchal se mnou hřích, který by mě poskvrnil a zhanobil.“

^{Jdt 13:17}Všichni byli naprosto ohromeni. Padli tváří k zemi, klaněli se Bohu a volali jako jeden muž: „Požehnaný jsi, Bože náš, že jsi dnes zahubil nepřátele svého lidu!“

^{Jdt 13:18}Uziáš jí potom řekl: „Požehnaná jsi, dcero, od nejvyššího Boha nade všechny ženy na zemi! Požehnaný je Hospodin Bůh, Stvořitel nebe a země, který tě vedl, abys srazila hlavu vůdci našich nepřátel! ^{Jdt 13:19}Ti, kdo si připomínají Boží moc, nikdy nezapomenou na to, jak ses na něj spolehla. ^{Jdt 13:20}Kéž tě proto Bůh navěky poctí a zahrne tě dobrodiním, neboť když byl náš národ ponížen, nasadila jsi vlastní život a odvrátila naši záhubu, když jsi před naším Bohem kráčela přímou cestou.“ A všechen lid zvolal: „Amen, amen!“

Kapitola 14

Plán útoku

^{Jdt 14:1}Judita jim řekla: „Poslyšte, bratři. Vezměte tu hlavu a pověste ji na cimbuří našich hradeb. ^{Jdt 14:2}Až se ráno rozední a nad obzorem vyjde slunce, každý se chopte zbraní. Všichni bojeschopní muži ať v čele s veliteli vyrazí z města, jako byste se chystali postupovat na pláň proti asyrské předsunuté hlídce – ale dál nepokračujte. ^{Jdt 14:3}Asyřané popadnou zbraně a poběží do svého tábora vzbudit své velitele. Ti se seběhnou k Holofernovu stanu, ale jeho tam nenajdou. Padne na ně strach a dají se před vámi na útěk. ^{Jdt 14:4}Vy se spolu se všemi ostatními Izraelci pustíte za nimi a pobijete je na cestách. ^{Jdt 14:5}Před tím vším mi ale zavolejte Amonce Achiora, aby viděl a poznal toho, kdo pohrdal domem Izraele a kdo ho k nám poslal na smrt.“

^{Jdt 14:6}Poslali tedy pro Achiora do Uziášova domu. Když přišel a v ruce jednoho ze shromážděných mužů uviděl Holofernovu hlavu, omdlel a zhroutil se na zem. ^{Jdt 14:7}Když ho znovu zvedli, padl Juditě k nohám a klaněl se jí se slovy: „Ať ti dobrořečí ve všech judských příbytcích a všechny národy ať se hrozí tvého jména! ^{Jdt 14:8}Prosím, pověz mi, cos v těchto dnech udělala.“

Judita mu tedy přede všemi vyprávěla, co dělala ode dne, kdy odešla, až do chvíle, kdy s nimi takto hovořila. ^{Jdt 14:9}Když domluvila, propukl hlasitý jásot a celým městem se nesl radostný křik. ^{Jdt 14:10}Když Achior pochopil, co všechno udělal Bůh Izraele, horlivě v něho uvěřil a nechal se obřezat. Připojil se k domu Izraele a patří k němu až dodnes. ^[2166]

Zmatek mezi Asyřany

^{Jdt 14:11}Za úsvitu tedy pověsili Holofernovu hlavu na hradby, všichni muži se chopili zbraní a vyrazili po četách k horským průsmykům. ^{Jdt 14:12}Jakmile je Asyřané spatřili, poslali zprávu svým velitelům. Ti se pak s vojevůdci, setníky a všemi ostatními veliteli ^{Jdt 14:13}vydali k Holofernovu stanu. „Vzbuď našeho pána!“ řekli jeho osobnímu správci. „Ti otroci sebrali odvahu a vyrazili proti nám do boje, ke své naprosté zkáze.“

^{Jdt 14:14}Bagóas vešel dovnitř a zatleskal v předsíni stanu, neboť měl za to, že jeho pán uvnitř spí s Juditou. ^{Jdt 14:15}Když nikdo neodpovídal, rozhrnul plentu, vstoupil do ložnice a tam ho našel, jak leží na podlaze mrtvý s useknutou hlavou. ^{Jdt 14:16}Hlasitě vykřikl a s velikým nářkem, sténáním a bědováním roztrhl své roucho. ^{Jdt 14:17}Potom vpadl do stanu, kde bydlela Judita. Když ji tam nenašel, vyběhl mezi vojsko a křičel: ^{Jdt 14:18}„Ti otroci nás přelstili! Jediná hebrejská žena zhanobila dům krále Nabukadnezara! Podívejte, Holofernes leží na zemi, a bez hlavy!“

^{Jdt 14:19}Když ta slova uslyšeli asyrští vojevůdci, zmocnila se jich hrůza. Roztrhli své košile a jejich hlasité kvílení a bědování se rozléhalo celým táborem.

Kapitola 15

Izraelské vítězství

^{Jdt 15:1}Když to uslyšeli ti, kdo zůstali ve stanech, byli bez sebe ^{Jdt 15:2}strachem a hrůzou. Ani jeden z nich nezůstal druhému po boku, ale všichni se svorně ve zmatku rozutekli po všech cestách do údolí i do hor. ^{Jdt 15:3}Když se dali na útěk i ti, kteří tábořili v horách kolem Betulie, všichni izraelští válečníci se pustili za nimi.

^{Jdt 15:4}Uziáš tehdy poslal do Betomestaimu, Beby, Choby a Kony ^[2167] a do všech končin Izraele posly, aby rozhlásili, co se událo, a aby se všichni vrhli na nepřátele a zničili je. ^{Jdt 15:5}Když to synové Izraele uslyšeli, všichni jako jeden muž zaútočili na Asyřany a pobíjeli je až k Chobě. Dorazili i obyvatelé Jeruzaléma a celého pohoří, neboť i oni dostali zprávu, co se stalo v nepřátelském táboře. Muži z Gileádu a Galileje na nepřátele zaútočili z boku a krutě je bili až k damašským hranicím.

^{Jdt 15:6}Ostatní obyvatelé Betulie pak vtrhli do asyrského tábora, vydrancovali ho a pobrali tam veliké bohatství. ^{Jdt 15:7}Co zbylo, si po návratu z oné řeže rozdělili izraelští bojovníci a bylo tam toho tak ohromné množství, že spousta kořisti připadla také vesničkám a statkům v horách i na pláni.

Oslavy v Betulii

^{Jdt 15:8}Z Jeruzaléma pak přicestoval velekněz Joakim s radou izraelských starších, aby viděli to dobrodiní, které Hospodin prokázal Izraeli, a navštívili Juditu a pozdravili ji. ^{Jdt 15:9}Když k ní přišli, všichni jí jedním hlasem dobrořečili: „Jsi slávou Jeruzaléma a velikou pýchou Izraele, velikou chloubou našeho národa! ^{Jdt 15:10}Toto vše jsi dokázala svou vlastní rukou. Prokázala jsi Izraeli dobrodiní a Bohu jsi udělala radost. Kéž ti Všemohoucí Hospodin žehná na věčné časy.“

A všechen lid na to řekl: „Amen.“

^{Jdt 15:11}Třicet dní trvalo, než lid vyplenil tábor. Juditě připadl Holofernův stan a všechno jeho stříbrné nádobí, jeho lehátka, umyvadla i veškerý nábytek. Ona to vzala a naložila na mezky, zapřáhla vozy a navršila je kořistí. ^{Jdt 15:12}Všechny izraelské ženy se seběhly, aby ji spatřily. Dobrořečily jí a tančily na její počest. Judita natrhala zelené proutky a rozdávala je ženám okolo. ^{Jdt 15:13}Společně se ověnčily olivovými ratolestmi a všechen lid vyrazil ve slavnostním průvodu. Judita v čele vedla tančící ženy a všichni izraelští muži šli za nimi v plné zbroji s věnci a zpívali oslavné písně.

^{Jdt 15:14}Judita celému Izraeli předzpěvovala tento chvalozpěv a všechen lid se k ní přidal z plných plic. ^[2168]

Kapitola 16

Juditin chvalozpěv

^{Jdt 16:1}Judita zpívala:

„Zahrajte mému Bohu na tamburíny,
zpívejte Hospodinu s činely!
Zanotujte mu novou píseň,
jeho jméno vyvyšujte a vzývejte! ^{Jdt 16:2}Hospodin je Bůh, který maří války,
uprostřed svého lidu táboří,
vytrhl mě z rukou těch, kdo mě napadli.

^{Jdt 16:3}Asyřan přitáhl z hor na severu,
přitáhl se svou nespočetnou armádou.
Jeho mužstvo ucpalo říční koryta,
jeho jízda všechny kopce pokryla. ^{Jdt 16:4}Prohlásili, že vypálí mé území,
že mečem pobijí mé mladíky,
že mé kojence na zem pohodí,
že mé děti vezmou za kořist,
že mé panny uloupí.

^{Jdt 16:5}Všemohoucí Hospodin je ale přelstil –
rukou ženy! ^{Jdt 16:6}Jejich vladař nepadl rukou mladíků,
nesrazili ho synové Titánů,
nepřepadli ho pyšní Giganti,
ale Judita, dcera Merariho,
svou krásou ho zbavila všech sil. ^{Jdt 16:7}Odložila své vdovské šaty,
aby pozvedla trpící v Izraeli.
Tvář si potřela vonnou mastí, ^{Jdt 16:8}čelenkou vlasy sepnula,
oblékla jemné lněné šaty,
aby ho svedla. ^{Jdt 16:9}Oči mu omámila svými střevíci,
duši mu svou krásou ovládla –
a krk mu šavle přeťala!

^{Jdt 16:10}Peršané strnuli nad její odvahou,
Médové se zhrozili její smělosti. ^{Jdt 16:11}Můj ponížený lid tehdy spustil křik
a nepřítel se vyděsil.
Moji zesláblí vykřikli
a nepřátelé se zachvěli,
jakmile jen začali křičet,
obrátili je na útěk. ^{Jdt 16:12}Synové otrokyň je probodali,
jako děti zběhů je pobili,
před šiky mého Pána byli zničeni!

^{Jdt 16:13}Zazpívám svému Bohu novou píseň:
Veliký jsi, Hospodine, a slavný,
podivuhodný v síle a nepřemožitelný. ^{Jdt 16:14}Ať ti slouží celé tvé stvoření,
vždyť jsi jen promluvil, a ono vzniklo;
poslal jsi svého ducha a ten je vytvořil,
vždyť tvému hlasu se nevzepře nikdo! ^{Jdt 16:15}Základy hor se otřesou i s vodami,
skály jak vosk před tvou tváří roztají,
k těm, kdo tě uctívají, však budeš milosrdný. ^{Jdt 16:16}Vždyť všechny vonné oběti neznamenají skoro nic
a všechen tuk celopalů ještě míň,
ale ten, kdo Hospodina ctí,
bude navěky významný.

^{Jdt 16:17}Běda národům, jež se staví proti mému lidu;
v soudný den je ztrestá Všemohoucí Hospodin!
Jejich tělo vydá ohni a červům
a budou navěky plakat bolestí.“

Juditina sláva

^{Jdt 16:18}Tak dorazili do Jeruzaléma. Klaněli se Bohu, a jakmile se lid očistil, obětovali své celopaly, dobrovolné oběti a dary. ^{Jdt 16:19}Judita Bohu s přísahou zasvětila všechny Holofernovy věci, které dostala od lidu, i onen závěs, který si sama vzala z jeho ložnice. ^{Jdt 16:20}Tři měsíce pak lid oslavoval před jeruzalémskou svatyní a Judita s nimi.

^{Jdt 16:21}Potom se všichni rozešli domů. Také Judita se vrátila do Betulie, aby žila na svém statku. Po zbytek svého života byla slavná po celé zemi. ^{Jdt 16:22}Mnozí po ní toužili, ale ona se neoddala žádnému muži ode dne, kdy zemřel její manžel Manases a byl připojen ke svému lidu, až do konce svého života.

^{Jdt 16:23}Její pověst stále rostla. V domě svého muže se dožila stáří sto pěti let. Své služebné darovala svobodu, a když pak v Betulii zemřela, pochovali ji v hrobce jejího muže Manasese ^{Jdt 16:24}a dům Izraele ji oplakával po sedm dní. Svůj majetek ještě před smrtí rozdělila mezi příbuzné svého muže Manasese a své vlastní příbuzné.

^{Jdt 16:25}Za Juditiných dnů a ještě dlouho po její smrti už nikdo synům Izraele nenaháněl strach.

Moudrost Šalamounova

Kapitola 1

ŽIVOT V MOUDROSTI

Výzva ke spravedlnosti

^{Wis 1:1}Milujte spravedlnost, vládcové země,
smýšlejte o Hospodinu dobře
a hledejte ho upřímným srdcem.
^{Wis 1:2}On se dá najít těm, kdo ho nepokoušejí,
a ukazuje se těm, kdo mu nejsou nevěrní.
^{Wis 1:3}Křivé myšlenky ale od Boha odlučují
a pokoušená Moc usvědčuje hlupáky.
^{Wis 1:4}Do lstivé duše moudrost nevstoupí,
neusadí se v těle, jemuž vládne hřích.
^{Wis 1:5}Svatý duch poučení prchá před každou lstí,
vyhýbá se nerozumným myšlenkám
a pod tlakem nespravedlnosti umlká.

^{Wis 1:6}Moudrost je lidumilný duch,
rouhače však za jeho slova potrestá,
Bůh je totiž svědkem skrytých myšlenek,
skutečným strážcem srdce člověka
a posluchačem jeho jazyka.
^{Wis 1:7}Hospodinův duch naplňuje svět,
obepíná vše a žádný hlas mu neujde.
^{Wis 1:8}Proto neunikne nikdo, kdo mluví ničemně,
trestající spravedlnost ho nemine!
^{Wis 1:9}Úvahy bezbožníka vyjdou najevo:
k Hospodinu dojde zvuk jeho slov,
aby byla odsouzena jeho nepravost.
^{Wis 1:10}Boží žárlivé ucho slyší vše,
ani reptání šeptem mu neujde.
^{Wis 1:11}Proto dejte pozor na marné reptání
a chraňte svůj jazyk od pomluvy,
neboť ani tajné slovo není bez odezvy
a prolhaná ústa zabíjejí duši.

^{Wis 1:12}Nechoďte smrti naproti svým bludným životem
a svými skutky se nevystavujte záhubě.
^{Wis 1:13}Bůh totiž neučinil smrt
a záhuba živých ho netěší.
^{Wis 1:14}Vše stvořil k bytí:
tvorové světa se zrodili ke spáse
a není v nich žádný zhoubný jed. Podsvětí světu nevládne,
^{Wis 1:15}vždyť spravedlnost nikdy nezemře!

Smrtelný omyl bezbožných

^{Wis 1:16}Bezbožníci ale přivolávají smrt svými skutky i slovy;
mají ji za přítelkyni, a tak prahnou po ní.
I smlouvu s ní už uzavřeli, ^[2169]
a tak jí propadnou, jak si zaslouží.

Kapitola 2

^{Wis 2:1}Uvažují špatně, když říkají:

„Náš život je krátký a bolestný,
na lidskou smrt není lék
a z podsvětí, jak známo, nikdo nevyšel.
^{Wis 2:2}Jsme tu jen díky náhodě
a za chvíli jako bychom tu ani nebyli.
Dech v našem chřípí je pouhá pára
a myšlenka jen jiskra tlukoucího srdce.
^{Wis 2:3}Ta když uhasne, tělo se obrátí v popel
a duch se rozplyne jako řídký vzduch.
^{Wis 2:4}I naše jméno se časem zapomene
a na naše činy si nikdo nevzpomene.
Život pomine jak stopy po mracích
a jako mlha se rozptýlí,
když ji rozeženou sluneční paprsky
a slunce ji svým žárem zaplaší.
^{Wis 2:5}Náš čas pomíjí jako stín
a není návratu ze smrti –
její pečeť nelze rozlomit.

^{Wis 2:6}Vzhůru tedy, těšme se z přítomných rozkoší,
s mladickou vervou si užijme stvoření!
^{Wis 2:7}Nasyťme se drahých vín a vzácných vůní,
ať nám neuteče žádný jarní květ;
^{Wis 2:8}ověnčeme se poupaty růží,
dříve než každá uvadne.
^{Wis 2:9}Nikdo z nás se nedrž stranou hýření,
zanechme tu všude stopy své zábavy –
vždyť to je náš úděl a naše poslání.

^{Wis 2:10}Utiskujme spravedlivé chudáky,
nešetřeme vdovy,
neberme ohled na starce a jejich šediny.
^{Wis 2:11}Za zákon spravedlnosti mějme svoji sílu,
vždyť co je slabé, je nám k ničemu.

^{Wis 2:12}Spravedlivému pojďme chystat léčku,
vždyť je nám protivný a překáží našim činům.
Vytýká nám provinění proti Zákonu,
kárá nás, že popíráme vlastní výchovu.
^{Wis 2:13}Prý zná Boha, tak to aspoň tvrdí,
a říká si ‚Hospodinův služebník‘. ^{[2170]
Wis 2:14}Stal se obžalobou našich myšlenek,
je nám nepříjemné jen na něj pohledět!
^{Wis 2:15}Nežije totiž tak jako ostatní
a jeho způsoby se liší od jiných.
^{Wis 2:16}Považuje nás za mizery
a štítí se našich cest jako nečistých.
Tvrdí, že spravedliví skončí blaze
a chlubí se, že Bůh je jeho otec.

^{Wis 2:17}Nuže, uvidíme, zda mluvil pravdivě;
přesvědčme se, jak to s ním dopadne!
^{Wis 2:18}Je-li tenhle spravedlivý Božím synem,
jistě mu pomůže a zachrání ho z rukou nepřátel.
^{Wis 2:19}Prověřme ho urážkami a mučením,
abychom poznali, jak je laskavý,
a zjistili, co vydrží.
^{Wis 2:20}Pojďme ho odsoudit k potupné smrti,
vždyť má prý shůry zastání!“

^{Wis 2:21}Takto uvažují, protože zbloudili
zaslepeni vlastní špatností.
^{Wis 2:22}Neznají Boží tajemství,
nevěří v odměnu zbožnosti
a na odplatu bezúhonných duší nemyslí.
^{Wis 2:23}Bůh totiž stvořil člověka k neporušitelnosti
a učinil ho obrazem své vlastní podoby,
^{Wis 2:24}z ďáblovy závisti však na svět přišla smrt
a ti, kdo k němu patří, ji zakusí.

Kapitola 3

Odměna spravedlivých a trest bezbožných

^{Wis 3:1}Duše spravedlivých jsou však v ruce Boží
a muka smrti je netrápí.
^{Wis 3:2}Hlupákům připadá, že jsou mrtví,
a jejich odchod mají za neštěstí;
^{Wis 3:3}myslí, že šli od nás do záhuby,
oni však přebývají v pokoji.
^{Wis 3:4}Před zraky lidí mohli být ztrestáni,
došli však nesmrtelnosti, v niž doufali.
^{Wis 3:5}Krátce trpěli, ale přijmou veliké dobrodiní,
neboť Bůh je podrobil zkoušce
a shledal, že jsou jej hodni.
^{Wis 3:6}Zkoumal je jako zlato v tavicí peci
a jako zápalnou oběť přijal je.

^{Wis 3:7}Až je Bůh navštíví, tehdy zazáří
a rozletí se jak jiskry po strništi. ^{[2171]
Wis 3:8}Budou soudit lidstvo a vládnout nad národy
a Hospodin jim bude králem navěky.
^{Wis 3:9}Kdo na něj spoléhají, ti pravdu pochopí,
a kdo byli věrní, s ním budou v lásce žít.
Pro své svaté má přece milost a slitování
a nad svými vyvolenými bdí. ^[2172]

^{Wis 3:10}Bezbožní však budou za své smýšlení ztrestáni,
neboť nedbali o spravedlnost a od Hospodina odpadli.
^{Wis 3:11}Kdo pohrdá moudrostí a poučením,
je ubohý.
Jejich naděje je planá, námaha zbytečná
a jejich práce daremná.
^{Wis 3:12}Jejich ženy jsou hloupé,
děti špatné a jejich pokolení prokleté.

Raději neplodnost než bezbožnost

^{Wis 3:13}Blaze neplodné, která je bez poskvrny
a nepoznala hříšné spojení!
Taková totiž bude plodit,
až nastane soud nad dušemi.
^{Wis 3:14}Blaze eunuchu, který se nedopustil špatnosti
a nepojal proti Hospodinu zlé myšlenky!
Za svou věrnost dojde zvláštní milosti,
v Hospodinově chrámu jej čeká skvělé dědictví.
^{Wis 3:15}Poctivá námaha totiž přináší krásné plody
a kořen rozumnosti nelze vyvrátit.

^{Wis 3:16}Děti cizoložníků však nedospějí,
potomci hříšného spojení vymizí.
^{Wis 3:17}Budou-li dlouho živi, nebudou nijak vážení,
dokonce ani ve stáří se nedočkají cti.
^{Wis 3:18}Zemřou-li brzy, nebudou mít žádnou naději
ani útěchu v soudný den –
^{Wis 3:19}vždyť konce ničemů jsou ukrutné.

Kapitola 4

^{Wis 4:1}Lepší je nemít děti, a mít ctnost,
vždyť v její památce je nesmrtelnost.
Ctnost má uznání u Boha i u lidí:
^{Wis 4:2}je-li přítomna, lidé ji napodobují
a touží po ní, když je pryč.
Triumfálně kráčí věky ozdobená věncem
jako vítěz v závodě o neposkvrněnou trofej.

^{Wis 4:3}Bezbožným je spousta dětí k ničemu:
jejich plané výhonky nezapustí hluboké kořeny
a neuchytí se na pevném základu.
^{Wis 4:4}I kdyby načas vypustili větve,
stojí nejistě, vítr jimi kýve
a vichřice je vyrve z kořene.
^{Wis 4:5}Ratolesti se polámou, ještě než dorostou,
a jejich plody přijdou vniveč –
neuzrají k jídlu a budou k ničemu.
^{Wis 4:6}Ano, děti zplozené z hříšného styku
na soudu svědčí o špatnosti rodičů.

Konec spravedlivých a hříšníků

^{Wis 4:7}Spravedlivý však, i kdyby zemřel předčasně,
v klidu spočine.
^{Wis 4:8}Ctihodnost stáří přece není v dlouhověkosti
a neměří se počtem let.
^{Wis 4:9}Za šediny se počítá rozumnost
a život bez poskvrny vydá za stáří.

^{Wis 4:10}Boží oblíbenec se stal jeho miláčkem;
žil mezi hříšníky, ale byl přenesen. ^{[2173]
Wis 4:11}Bůh ho vzal, aby se v mysli nenakazil zlem
a v duši se nedal svést žádným úskokem.
^{Wis 4:12}Vždyť svůdnost neřesti dokáže dobro zastínit
a nevinnou mysl kazí vír žádosti.
^{Wis 4:13}Zakrátko došel zralosti,
jako by prožil dlouhé roky.
^{Wis 4:14}Hospodin si oblíbil jeho duši,
proto ho rychle vzal zprostřed špatnosti.
Lidé to uviděli, ale nepochopili,
toto poučení si k srdci nevzali:
^{Wis 4:15}Pro své vyvolené má Bůh milost a slitování,
on sám bdí nad svými svatými.

^{Wis 4:16}Mrtvý spravedlivý odsoudí živé bezbožníky
a rychle ukončené mládí usvědčí stáří ničemných.
^{Wis 4:17}Uvidí totiž, jak umírá moudrý,
ale nepochopí, jaký záměr s ním měl Hospodin
a proč ho odvedl do bezpečí.
^{Wis 4:18}Uvidí ho a opovrhnou jím,
Hospodin se jim však vysměje.
^{Wis 4:19}Zbudou z nich jen zohavené mrtvoly
k věčné potupě mezi mrtvými.
Zůstanou bez hlesu, sraženi tváří k zemi
a vyvráceni v základech.
Navždy zůstanou suchým úhorem,
budou trpět v bolestech
a vzpomínka na ně pomine.
^{Wis 4:20}Až se budou počítat jejich hříchy,
přijdou zděšeni
a jejich nepravosti je usvědčí z očí do očí.

Kapitola 5

Poslední soud

^{Wis 5:1}Tehdy se spravedlivý postaví s velkou smělostí
před ty, kdo ho utiskovali
a zlehčovali jeho útrapy.
^{Wis 5:2}Až ho uvidí, strašně se vyděsí,
ohromeni z jeho nenadálé záchrany.
^{Wis 5:3}Vydechnou samou úzkostí
a s lítostí spolu zanaříkají:

^{Wis 5:4}„To je ten, kterému jsme se smáli,
ten, kterého jsme my blázni haněli!
Jeho život nám přišel jako šílenství
a jeho konec byl potupný.
^{Wis 5:5}Jak to, že byl započítán mezi Boží syny
a má podíl mezi svatými?

^{Wis 5:6}To my jsme zbloudili z cesty pravdy,
světlo spravedlnosti nám chybělo
a slunce pro nás nevyšlo.
^{Wis 5:7}Dosyta jsme užili cest neřesti a záhuby,
trmáceli jsme se nepřístupnými pouštěmi,
cestu Hospodinovu jsme ale neznali.
^{Wis 5:8}K čemu nám byla ta naše namyšlenost?
K čemu nám pomohlo bohatství a nadutost?

^{Wis 5:9}To všechno přešlo jako stín,
jak zvěst, co rychle pomíjí.
^{Wis 5:10}Jako loď, co brázdí vzduté vody:
propluje, a není po ní stopy,
její kýl nezanechá brázdu mezi vlnami.
^{Wis 5:11}Nebo jako když pták přeletí po nebi:
po jeho cestě není ani známky –
údery perutí bičuje řídké ovzduší,
rozráží je jeho silný svist,
máváním křídel si cestu proráží,
po jeho letu však nezbude ani památky.
^{Wis 5:12}Nebo jako když se vystřelí šíp k terči:
prořízne vzduch a ten se za ním hned spojí,
takže jeho dráha už není k rozeznání.
^{Wis 5:13}Takto i my jsme se narodili a hned zmizeli,
neprojevili jsme ani náznak ctnosti,
ale vyčerpali jsme se špatností!“

^{Wis 5:14}Jakou naději má bezbožník?
Je jako pleva, již vítr unáší, ^[2174]
jako jemné jíní hnané vichřicí,
jako větrem rozptýlený dým –
mizí jako vzpomínka na hosta,
co se jen na den zastavil.
^{Wis 5:15}Spravedliví však žijí navěky;
jejich odměna je u Hospodina
a Nejvyššímu na nich záleží.
^{Wis 5:16}Proto obdrží slavné království
a krásnou korunu z ruky Hospodinovy,
který je ochrání svou pravicí
a svým ramenem je zaštítí.

^{Wis 5:17}Hospodin si obleče zbroj své horlivosti,
jako zbraň ke ztrestání nepřátel uchopí stvoření.
^{Wis 5:18}Obleče si pancíř spravedlnosti,
poctivý soud si jako přilbu nasadí,
^{Wis 5:19}svatost si vezme jako nepřemožitelný štít. ^{[2175]
Wis 5:20}Jako meč nabrousí svůj přísný hněv
a celý svět s ním půjde proti těm bláznům do boje.
^{Wis 5:21}Blesky vyšlehnou jako dobře mířené šípy,
vyrazí k cíli z mraků jak z napjatého luku
^{Wis 5:22}a kroupy plné hněvu vylétnou jako střely z praku.
Rozbouří se proti nim mořské vlny
a řeky je bez milosti zaplaví.
^{Wis 5:23}Zvedne se proti nim mocný vítr
a rozmetá je jako smršť.
Nepravost zpustoší celou zemi a ničemnost skácí trůny mocných.

Kapitola 6

HLEDÁNÍ MOUDROSTI

Výzva mocným

^{Wis 6:1}Slyšte, králové, a rozumějte,
poučte se, soudcové zemských končin;
^{Wis 6:2}naslouchejte, vládcové lidu,
pyšní na zástupy svých národů!
^{Wis 6:3}Vaši moc vám totiž dal Hospodin,
vládu vám svěřil Nejvyšší –
on sám prověří vaše skutky
a prozkoumá vaše úmysly.

^{Wis 6:4}Ve službách jeho království jste nesoudili správně,
neřídili jste se Zákonem
a nejednali podle Boží vůle.
^{Wis 6:5}Proto na vás přijde náhle a hrozivě,
neboť nadřízení budou souzeni zvlášť přísně. ^{[2176]
Wis 6:6}Kdo je bezvýznamný, zaslouží slitování,
ale mocní budou tvrdě zkoušeni.
^{Wis 6:7}Pán všehomíra se nezalekne nikoho,
nehledí na ničí velikost,
neboť sám stvořil malé i veliké
a o všechny stejně pečuje –
^{Wis 6:8}mocné však čeká neúprosný ortel.

^{Wis 6:9}Vám, vladaři, platí moje slova,
abyste poznali Moudrost a nepadli.
^{Wis 6:10}Kdo svatě zachovají svaté příkazy, se stanou svatými,
a kdo v nich najdou poučení, se jimi obhájí.
^{Wis 6:11}Žádejte si proto má slova,
prahněte po nich a dosáhnete poučení.

^{Wis 6:12}Moudrost je skvostná a nevadnoucí,
kdo ji milují, snadno ji spatřují,
a kdo ji hledají, ji nacházejí.
^{Wis 6:13}Těm, kdo touží, aby ji poznali,
sama pospíchá naproti.
^{Wis 6:14}Kdo ji hledá hned zrána, se neunaví:
najde ji sedět ve dveřích.
^{Wis 6:15}Přemýšlet o ní je vrcholem rozumnosti,
a kdo kvůli ní nespí, bude brzy bez starosti.
^{Wis 6:16}Sama vychází hledat ty, kdo jsou jí hodni,
laskavě se jim ukazuje na cestách
a v každé myšlence se s nimi setkává.

^{Wis 6:17}Počátkem moudrosti je upřímná touha dát se poučit;
v zájmu o poučení je láska k Moudrosti.
^{Wis 6:18}Láska k ní znamená dodržovat jejich zákony;
v péči o její zákony je záruka neporušitelnosti.
^{Wis 6:19}Neporušitelnost přivádí do blízkosti Boží
^{Wis 6:20}a touha po Moudrosti uvádí do království.
^{Wis 6:21}Proto, těší-li vás trůny a žezla, vládcové nad lidmi,
važte si moudrosti a budete kralovat navěky.

^{Wis 6:22}Co je Moudrost a jak vznikla, to vám vypovím,
neskryji před vámi její tajemství.
Budu ji stopovat od počátku stvoření,
vyjevím vše, co se o ní ví
a nenechám pravdu bez povšimnutí.
^{Wis 6:23}Nepůjdu s tím, kdo se sžírá závistí –
ta přece není družkou Moudrosti!
^{Wis 6:24}Ve množství moudrých je záchrana světa
a rozumný král je opora národa.
^{Wis 6:25}Přijměte tedy z mých slov poučení –
to se vám vyplatí!

Kapitola 7

Šalomounova cesta k Moudrosti

^{Wis 7:1}I já jsem jen smrtelník tak jako všichni,
potomek prvního člověka z hlíny.
V matčině lůně jsem byl zformován v tělo,
^{Wis 7:2}po deset měsíců ^[2177] jsem houstl v krvi
z mužského semene a rozkoše milostného spojení.
^{Wis 7:3}Když jsem se narodil, vdechl běžný vzduch,
na stejnou zemi jsem dopadl.
Nejdříve jsem jako všichni spustil křik,
^{Wis 7:4}pak mě odchovali v plenkách se vší starostí.
^{Wis 7:5}Žádný z králů přece neměl jiný počátek žití:
^{Wis 7:6}všichni přicházejí stejně a stejně i odcházejí.

^{Wis 7:7}Proto jsem se modlil a byl mi dán rozum,
vzýval jsem Boha a dostal ducha Moudrosti.
^{Wis 7:8}Cenil jsem si jí nad žezla a trůny
a bohatství jsem proti ní pokládal za nic.
^{Wis 7:9}Nepřirovnal bych k ní ani žádný drahokam –
vždyť všechno zlato je před ní jak trocha písku
a stříbro se vedle ní podobá blátu.
^{Wis 7:10}Miloval jsem ji nad zdraví a krásu,
dal jsem jí přednost i před světlem,
neboť její záře nehasne.

^{Wis 7:11}Spolu s ní se mi dostalo všeho dobrodiní,
z jejích rukou jsem přijal nezměrné bohatství.
^{Wis 7:12}Radoval jsem se, že Moudrost vévodí všemu,
nevěděl jsem však, že to vše od ní pochází.
^{Wis 7:13}Beze lsti jsem se jí učil, nezištně ji předávám,
její bohatství neskrývám.
^{Wis 7:14}Ona je pro lidi nevyčerpatelným pokladem
a kdo ji získají, navážou přátelství s Bohem –
dary poučení je totiž k němu dovedou.

Bůh dárcem poznání

^{Wis 7:15}Kéž mi Bůh dá, abych mluvil rozvážně
a uvažoval přiměřeně darům, jichž se mi dostalo,
neboť on je vůdcem Moudrosti i správcem mudrců.
^{Wis 7:16}My i naše slova jsme přece v jeho ruce,
též všechna rozumnost i zručnost v řemeslech.
^{Wis 7:17}On mi dal pravé poznání skutečnosti,
abych znal řád světa i působení živlů:
^{Wis 7:18}počátek, konec i prostředek časů
střídání slunovratů a změny ročních dob,
^{Wis 7:19}koloběh roků a postavení hvězd;
^{Wis 7:20}povahu živočichů a pudy šelem,
sílu duchů ^[2178] i lidské myšlenky,
rozmanitost bylin i působení kořínků.
^{Wis 7:21}Poznal jsem vše, co je zjevné i skryté,
neboť mne vyučila Moudrost, ta tvůrkyně všeho.

Božská podstata Moudrosti

^{Wis 7:22}Neboť v ní je duch rozumný a svatý,
jedinečný, mnohotvárný a jemný,
hbitý, čirý a neposkvrněný,
jasný, odolný, dobrotivý a pronikavý,
^{Wis 7:23}nespoutaný, dobročinný a lidumilný,
pevný, neochvějný a bezstarostný,
všemocný a vševidoucí,
prostupující všechny duchy
rozumné, čisté a velejemné.

^{Wis 7:24}Moudrost je hbitější než nejhbitější pohyb;
vše proniká a prostupuje svou čistotou.
^{Wis 7:25}Je výdechem Boží moci
a ryzím výtryskem slávy Všemohoucího –
proto se do ní nevmísí nic poskvrněného.
^{Wis 7:26}Je odleskem věčného světla,
čistým zrcadlem Božího působení
a obrazem jeho dobroty.
^{Wis 7:27}Je sama jediná, ale může všechno,
zůstává sama v sobě, ale vše obnovuje,
po všechna pokolení vchází do svatých duší
a činí z nich Boží přátele a proroky.

^{Wis 7:28}Neboť Bůh nikoho nemiluje víc
než toho, kdo žije s Moudrostí.
^{Wis 7:29}Ona je nad slunce krásnější,
překonává všechna souhvězdí –
i ve srovnání s denním světlem vítězí!
^{Wis 7:30}Den totiž musí noci ustoupit,
Moudrost však nepodlehne zlu.

Kapitola 8

^{Wis 8:1}Mocně se šíří od kraje ke kraji
a všechno řádně spravuje.

Šalomounova touha po Moudrosti

^{Wis 8:2}Miloval jsem ji a od mládí ji hledal,
toužil jsem vzít si ji jako nevěstu,
stal jsem se milovníkem jejího půvabu.
^{Wis 8:3}Soužití s Bohem jí dodává urozenosti,
vždyť ji miluje Pán vesmíru!
^{Wis 8:4}Ona je zasvěcena do Božího vědění
a rozhoduje, co On učiní.

^{Wis 8:5}Je-li bohatství v životě něčím žádoucím,
co je bohatší než Moudrost, která vše působí?
^{Wis 8:6}Je-li rozumnost aktivní,
kdo jiný než ona všechno vytváří?
^{Wis 8:7}Miluje-li kdo spravedlnost,
jejím ovocem jsou pak ctnosti;
vždyť učí mírnosti a rozvaze,
spravedlnosti a odvaze –
tomu nejužitečnějšímu v lidském životě. ^{[2179]
Wis 8:8}Touží-li kdo i po množství zkušeností,
ona zná minulost a budoucnost si domyslí;
chápe složité výroky a řeší hádanky,
předvídá znamení a divy
i to, jak se naplní časy a období.

^{Wis 8:9}Rozhodl jsem se tedy pojmout ji za životní družku,
neboť vím, že mi bude dobrou rádkyní
a oporou v starostech a trápení.
^{Wis 8:10}Díky ní získám slávu před zástupy
a čest mezi starci, ač jsem dosud mladík.
^{Wis 8:11}Na soudu se projevím jako bystrý muž
a před velmoži dojdu obdivu.
^{Wis 8:12}Budu-li mlčet, počkají,
ozvu-li se, zpozorní
a budu-li dlouze řečnit, sami pomlčí.

^{Wis 8:13}Díky ní dojdu nesmrtelnosti
a svým potomkům zanechám věčnou památku.
^{Wis 8:14}Budu vládnout nad lidmi
a národy se mi podřídí –
^{Wis 8:15}obávaní tyrani se budou děsit,
jakmile o mně uslyší.
Ve shromáždění lidu budu šlechetný
a ve válce statečný.
^{Wis 8:16}Až se vrátím domů, odpočinu si u ní,
neboť ve spojení s ní není hořkosti;
soužití s ní totiž není trápením,
ale potěšením a radostí.

^{Wis 8:17}Rozvažoval jsem a v srdci přemítal,
že nesmrtelnost je příbuzná s Moudrostí,
^{Wis 8:18}že pravé potěšení je v jejím přátelství,
v díle jejích rukou pak nepřeberné bohatství,
porozumění v její těsné blízkosti
a sláva v rozhovoru s ní –
a tak jsem chodil sem a tam
a hledal, jak ji pro sebe získat.
^{Wis 8:19}Byl jsem nadaný chlapec
a byla mi dána ušlechtilá duše,
^{Wis 8:20}nebo spíš jsem pro svou ušlechtilost
přišel do neposkvrněného těla.
^{Wis 8:21}Poznal jsem však, že bez Boha moudrost nezískám
(a to už byl znak rozumnosti – vědět, čí je to dar).
Obrátil jsem se proto k Hospodinu v modlitbě
a prosil jej z celého srdce:

Kapitola 9

Šalomounova modlitba Srov. 1.Král 3:6–9.

^{Wis 9:1}„Bože našich otců, Pane milosrdenství,
ty jsi svým slovem všechno učinil
^{Wis 9:2}a člověka jsi uzpůsobil ve své Moudrosti,
aby panoval nad tvými tvory,
^{Wis 9:3}aby spravoval svět ve svatosti a spravedlnosti
a konal soud s poctivou myslí.

^{Wis 9:4}Dej mi Moudrost, jež tvému trůnu přísedí,
a nevylučuj mě z počtu svých sloužících.
^{Wis 9:5}Jsem přece tvůj otrok, syn tvé děvečky,
slabý člověk s krátkým životem,
který jen málo chápe právo a zákony.
^{Wis 9:6}Vždyť i kdyby někdo z lidí byl dokonalý,
bez tvé Moudrosti by nebyl nic.
^{Wis 9:7}Tys mě ustanovil králem svého lidu
a soudcem nad svými syny a dcerami.
^{Wis 9:8}Řekls, ať postavím chrám na tvé svaté hoře
a oltář ve městě, kde přebýváš,
aby byl obrazem svatostánku,
který jsi od počátku připravil.

^{Wis 9:9}S tebou je Moudrost, která zná tvá díla
a byla při tom, když jsi tvořil svět.
Ona ví, co se líbí tvým očím
a co je správné podle tvých příkazů.
^{Wis 9:10}Sešli ji ze svatého nebe,
od trůnu své slávy ji pošli sem,
aby mi pomáhala při mém úsilí
a abych poznal, v čem máš zalíbení.
^{Wis 9:11}Ona vše ví a všemu rozumí,
a tak mě moudře povede v mém jednání
a svou slávou mě ochrání.
^{Wis 9:12}Tehdy ti mé skutky budou příjemné,
tvůj lid budu soudit spravedlivě
a budu hoden trůnu svého otce.

^{Wis 9:13}Kdo z lidí pozná Boží plány?
Kdo pochopí, co chce Hospodin?
^{Wis 9:14}Myšlenky smrtelníků jsou bídné
a naše záměry vrtkavé.
^{Wis 9:15}Neboť duši zatěžuje pomíjivé tělo
a ustaranou mysl tíží zemský stan.
^{Wis 9:16}Jen stěží chápeme, co je na zemi,
s námahou nacházíme, co máme na dosah –
kdo tedy prozkoumá, co je na nebi?
^{Wis 9:17}Kdo pozná tvé plány, dokud ho neobdaříš Moudrostí,
dokud mu nepošleš svého svatého ducha shůry?
^{Wis 9:18}Jedině tak se cesty pozemšťanů napřímily,
lidé poznali, v čem máš zalíbení,
a byli spaseni tvou Moudrostí.“

Kapitola 10

PŮSOBENÍ MOUDROSTI V DĚJINÁCH

Moudrost působila od Adama po Mojžíše

^{Wis 10:1}Moudrost chránila prvního člověka,
otce všech lidí, když byl stvořen jako jediný;
chránila jej před pádem
^{Wis 10:2}a dala mu sílu vládnout nade vším. ^{[2180]
Wis 10:3}Nešlechetný člověk se ale od ní v hněvu odvrátil
a v bratrovražedné zášti propadl smrti. ^{[2181]
Wis 10:4}Když pak kvůli němu přišla na zem potopa,
Moudrost ji znovu zachránila,
když přepravila spravedlivého
na kusu obyčejného dřeva. ^[2182]

^{Wis 10:5}Také když kvůli jejich svorné špatnosti
došlo ke zmatení mezi národy, ^[2183]
Moudrost poznala, kdo je spravedlivý,
zachovala ho Bohu bez úhony
a obrnila ho, když měl soucit k svému dítěti. ^[2184]

^{Wis 10:6}Moudrost chránila spravedlivého při záhubě bezbožných,
když prchal před ohněm, jenž padal na Pět měst. ^{[2185]
Wis 10:7}Na svědectví jejich špatnosti se z té pustiny ještě kouří,
plody rostlin tam nikdy nezrají
a solný sloup trčí jako pomník nevíry.
^{Wis 10:8}Protože pomíjeli Moudrost,
nejen že si znemožnili poznat dobro,
ale zanechali na světě také pomník své hlouposti,
aby nikomu neuniklo, v čem zklamali.

^{Wis 10:9}Moudrost zachránila z trápení
ty, kdo jí sloužili.
^{Wis 10:10}Vedla spravedlivého po přímých cestách,
když prchal před hněvem svého bratra. ^[2186]
Ukázala mu Boží království,
obdařila jej poznáním svatých věcí,
dala mu úspěch uprostřed trápení
a rozmnožila plody jeho dřiny.
^{Wis 10:11}Když ho utlačovali chamtivci,
stála při něm a pomohla mu k bohatství.
^{Wis 10:12}Ochránila ho před nepřáteli,
aby byl v bezpečí před jejich úskoky.
Pomohla mu k vítězství v těžkém boji,
aby poznal, že zbožnost je mocnější než cokoli.

^{Wis 10:13}Neopustila spravedlivého, když ho prodali,
ale uchránila ho před hříchem. ^{[2187]
Wis 10:14}Sestoupila s ním do jámy
a neopustila ho v okovech,
dokud mu nedala královské žezlo
a moc nad těmi, kdo ho týrali.
Ty, kdo ho obviňovali, usvědčila ze lži
a dala mu slávu navěky.

Moudrost vyvedla Izraelity z Egypta

^{Wis 10:15}Moudrost zachránila svatý a bezúhonný lid
před národem utiskovatelů.
^{Wis 10:16}Vstoupila do duše Hospodinova sluhy ^[2188]
a divy a znameními se postavila strašlivým králům.
^{Wis 10:17}Zbožným se odměnila za jejich námahu,
vedla je podivuhodnou cestou,
ve dne jim poskytovala stín
a v noci jim dala hvězdný svit.
^{Wis 10:18}Převedla je Rudým mořem,
vedla je vodní hlubinou.
^{Wis 10:19}Jejich nepřátele nechala utopit,
je však vytrhla ze dna propasti.
^{Wis 10:20}A tak spravedliví obrali bezbožné,
velebili tvé svaté jméno, Hospodine,
a svorně chválili tvou ochrannou ruku.
^{Wis 10:21}Neboť Moudrost otevřela ústa němým
a rozvázala jazyk nemluvňat.

Kapitola 11

Moudrost vedla Izraelity pouští

^{Wis 11:1}Moudrost dala úspěch jejich konání
prostřednictvím svatého proroka.
^{Wis 11:2}Procházeli neobydlenou pouští
a stavěli si stany na nepřístupných místech.
^{Wis 11:3}Nepřátelům se postavili na odpor
a protivníky odrazili.

^{Wis 11:4}Ve své žízni tě pak vzývali
a dostali vodu ze strmé skály,
lék proti žízni z tvrdého kamene. ^{[2189]
Wis 11:5}Co bylo pro jejich nepřátele trestem,
jim samým v jejich bídě prospělo.
^{Wis 11:6}Namísto pramene nevysychající řeky
zkalené zkaženou krví ^{[2190]
Wis 11:7}(což byl trest za rozkaz vraždit nemluvňata)
dal jsi jim nenadálou hojnost vody
^{Wis 11:8}a jejich tehdejší žízní jsi ukázal,
jak jsi potrestal jejich odpůrce.

^{Wis 11:9}Když přečkali zkoušky –
jakkoli milosrdná výchova to byla –
poznali, jaká muka zakoušejí bezbožní,
když na ně dopadá tvůj rozhněvaný soud.
^{Wis 11:10}Zkoumal jsi je totiž jako kárající otec,
ale bezbožné jsi trestal jako přísný král.
^{Wis 11:11}Blízcí i vzdálení byli trápení stejně –
^{Wis 11:12}stihlo je dvojí utrpení
a sténání při vzpomínce na minulost.
^{Wis 11:13}Když se totiž doslechli,
že jejich tresty prospívají spravedlivým,
uznali, že to způsobil Hospodin.
^{Wis 11:14}Kdysi ho sice zatratili a s výsměchem se ho zřekli,
ale ke konci událostí nad ním užasli,
když na rozdíl od spravedlivých žízní trpěli.

Hospodinova přísnost a shovívavost

^{Wis 11:15}Za jejich hloupé a zlé smýšlení,
které je svedlo, aby uctívali nerozumnou havěť a plazy,
jsi na ně za trest seslal hejno nerozumných tvorů, ^{[2191]
Wis 11:16}aby poznali, že čím kdo zachází, tím také schází.
^{Wis 11:17}Neboť tvá všemocná ruka,
která stvořila svět z beztvaré látky,
by na ně mohla seslat i houf medvědů či dravé lvy
^{Wis 11:18}nebo nějaké nově stvořené vzteklé příšery
soptící ohnivým dechem,
s hukotem vyfukující dým
a očima sršící strašlivé jiskry.
^{Wis 11:19}Ty by je mohly nejen rozdrtit svou ranou,
ale i k smrti vyděsit svým vzezřením.
^{Wis 11:20}Ale i bez nich mohli padnout jediným dechem,
kdyby je stihl rozsudek
a odfoukl tvůj mocný dech,
ty jsi ale vše zařídil mírně,
rozvážně a vyváženě.

^{Wis 11:21}Neboť při tobě je stále veliká síla.
Kdo by tvé mocné paži odolal?
^{Wis 11:22}Celý svět je před tebou jak smítko na misce vah
a jako krůpěj rosy, co zrána na zem dopadá.
^{Wis 11:23}Slitováváš se nade všemi, neboť jsi všemohoucí,
a přehlížíš hříchy lidí, aby mohli činit pokání.
^{Wis 11:24}Miluješ totiž vše, co existuje,
a nic z toho, cos učinil, ti není protivné.
Kdybys to přece nenáviděl,
vůbec bys to býval nestvořil.
^{Wis 11:25}Jak by něco mohlo trvat, kdyby sis to nepřál?
Jak by se mohlo zachovat, co jsi nepovolal ty sám?
^{Wis 11:26}Jsi ke všemu šetrný, protože je to tvé,
Hospodine, který život miluješ!

Kapitola 12

^{Wis 12:1}Ve všem je tvůj neporušitelný duch,
^{Wis 12:2}a proto jen mírně káráš ty, kdo chybují.
Připomínáš jim, čím hřeší, a napomínáš je,
aby se zbavili špatnosti a tobě, Hospodine, věřili.

Hospodinův trest nad Kanaánci

^{Wis 12:3}Zhnusil sis ty, kdo kdysi bydleli v tvé svaté zemi,
^{Wis 12:4}kvůli ohavnostem, které páchali –
zaříkávání a bezbožné obřady,
^{Wis 12:5}nelítostné vraždění dětí
a obětní hody s lidským masem a krví!
A tak ses rozhodl ty zasvěcence tajných obřadů
^{Wis 12:6}a rodiče vraždící bezbranné životy
vyhubit rukama našich otců,
^{Wis 12:7}aby země, která je ti ze všech nejdražší,
mohla být důstojně osídlena Božími dětmi.
^{Wis 12:8}Byl jsi k nim ale shovívavý, protože jsou to lidé,
a poslal jsi sršně jako předvoj své armády,
aby je vyhladili pozvolně. ^{[2192]
Wis 12:9}Mohls ty bezbožníky porazit před spravedlivými v boji,
naráz je zničit nebezpečnou zvěří nebo přísným slovem,
^{Wis 12:10}ale svým pozvolným trestem jsi dával prostor pokání,
i když jsi věděl, že jsou zlé plemeno
a špatnost je jim vrozená
a že nikdy nezmění své smýšlení,
^{Wis 12:11}neboť to byl rod už od počátku prokletý.
Když jsi tedy netrestal jejich hříchy,
nebylo to proto, že by ses někoho obával.

Hospodinova svrchovanost a spravedlnost

^{Wis 12:12}Vždyť kdo řekne: „Cos to udělal?“
Kdo se tvému rozhodnutí postaví?
Kdo tě obviní, žes vyhubil národy, kterés učinil?
Kdo se s tebou bude přít jako obhájce nespravedlivých?
^{Wis 12:13}Kromě tebe přece není žádný bůh, který by o vše pečoval,
před nímž bys musel ospravedlňovat své soudy,
^{Wis 12:14}ani žádný král či vládce, který by se ti mohl postavit
a hájit ty, které jsi potrestal.

^{Wis 12:15}Jsi spravedlivý, a tak vše spravedlivě řídíš;
odsoudit toho, kdo nezaslouží trest,
pokládáš za neslučitelné se svou mocí.
^{Wis 12:16}Neboť tvá síla je počátkem spravedlnosti:
tvá svrchovanost nad všemi v tobě budí shovívavost ke všem.
^{Wis 12:17}Projevuješ sílu, když lidé pochybují o tvé dokonalé moci,
a ty, kdo ji znají, usvědčuješ z nerozvážnosti.
^{Wis 12:18}I když jsi svrchovaný v síle, soudíš poctivě;
zacházíš s námi velmi shovívavě,
vždyť máš moc přemáhat, kdykoli chceš.

^{Wis 12:19}Těmito skutky jsi svůj lid naučil,
že spravedlivý má být lidumil,
a dal jsi svým synům dobrou naději,
že z hříchu lze činit pokání.
^{Wis 12:20}Jestliže jsi nepřátele svých dětí
trestal tak ohleduplně a šetrně,
i když si zasloužili smrt,
a dals jim čas a prostor zbavit se špatnosti –
^{Wis 12:21}s jakou opatrností jsi pak soudil své vlastní syny,
jejichž otcům jsi dal přísahy a smlouvy s tak dobrými přísliby?
^{Wis 12:22}Káral jsi nás sice,
naše nepřátele jsi ale trestal tisíckrát více,
abychom v roli soudců pamatovali na tvou dobrotu
a v roli souzených očekávali milosrdenství.

Hospodinův trest nad Egypťany

^{Wis 12:23}Ty, kteří žili hloupě a nespravedlivě,
jsi proto potrápil jejich vlastními ohavnostmi.
^{Wis 12:24}Na cestách bludu totiž velmi zbloudili,
když za bohy pokládali ta nejhorší a nejohavnější zvířata
a jak hloupá nemluvňata se dali oklamat.
^{Wis 12:25}Jak malým dětem, jimž chybí rozum,
jsi jim udělil směšný trest.
^{Wis 12:26}Na koho ale takový směšný trest neplatí,
zakusí Boží soud, jaký si zasloužil.
^{Wis 12:27}Když se totiž ve svém utrpení zlobili
na tvory, které pokládali za bohy
a skrze které byli trestáni,
uviděli a poznali, že pravý Bůh je Ten,
kterého předtím znát nechtěli;
proto je také stihl ten nejkrutější trest.

Kapitola 13

Bláhovost uctívání přírody

^{Wis 13:1}Všichni, kdo Boha neznali, byli od přírody bláhoví;
z viditelných dobrodiní nedovedli poznat Toho, který je,
a při pohledu na díla, která vytvořil,
nerozpoznali umělce.
^{Wis 13:2}Za bohy, kteří vládnou světu,
pak považovali oheň, vítr či letmý vzduch,
hvězdnou oblohu, dravou vodu či světla na nebi.
^{Wis 13:3}Jestliže je, okouzleni tou krásou, lidé pokládali za bohy,
pak ať pochopí, jak moc Pán všechny ty věci předčí –
vždyť je sám stvořil: on je Původce té krásy!
^{Wis 13:4}Jestliže je ohromilo jejich mocné působení,
ať z toho poznají, oč mocnější je Ten, kdo je utvořil.
^{Wis 13:5}Vždyť na vznešenosti stvoření a jeho kráse
lze úsudkem vidět jeho Původce.

^{Wis 13:6}Tito lidé však zaslouží jen malé pokárání,
vždyť možná jen zbloudili přitom,
jak hledají Boha a touží jej najít.
^{Wis 13:7}Zabývají se jeho díly a při svém bádání
spoléhají na zrak – na všechnu tu krásu, co je k vidění.
^{Wis 13:8}Ani oni se ale nemohou vymluvit;
^{Wis 13:9}jestliže totiž získali tolik znalostí,
aby probádali celý svět,
proč nemohli svého Pána najít rychleji? ^[2193]

Bláhovost uctívání model

^{Wis 13:10}Ubožáci vkládající naději do mrtvých věcí
a dílo lidských rukou považují za bohy:
zlato, stříbro a uměleckou tvorbu,
obrazy živých tvorů
či bezcenný kámen otesaný dávnou rukou.
^{Wis 13:11}Nějaký drvoštěp pokácí vhodný strom,
pilně z něj oškrábe všechnu kůru,
vhodně ho opracuje a vyrobí něco
užitečného pro denní potřebu.
^{Wis 13:12}Odštěpky z té práce si pak zatopí
a připraví si pokrm, jímž se nasytí.

^{Wis 13:13}Jen odpad, který už je úplně na nic –
nějaký zkroucený a sukovitý kus –
vezme a začne jej ořezávat pro zábavu,
zručně ho tvaruje, aby zahnal nudu,
až vytvoří lidskou podobu
^{Wis 13:14}nebo vyobrazí nějakou sprostou zvěř.
Pak to natře hlinkou, povrch zbarví červeně,
každou skvrnu na tom zamaže,
^{Wis 13:15}zhotoví tomu náležitý příbytek,
postaví to ke zdi a ukotví železem.
^{Wis 13:16}Postará se, aby to nespadlo,
protože ví, že si to nepomůže samo –
vždyť je to jen soška, co potřebuje pomoc!

^{Wis 13:17}Pak se k tomu modlí za majetek, za ženu i za děti –
nestydí se mluvit k věci bez duše!
^{Wis 13:18}O zdraví prosí chabý předmět,
o život žádá mrtvou věc,
o přispění snažně prosí věc úplně neschopnou,
o radu na cestě žádá to, co neudělá ani krok,
^{Wis 13:19}o zdar, výdělek a fortel v ruce
žadoní u věci, která sama rukou nepohne. ^[2194]

Kapitola 14

Ohavnost modloslužby

^{Wis 14:1}Jiný se chystá k daleké cestě,
hodlá se plavit přes bouřlivé moře –
a vzývá dřevo chatrnější
než loď, která ho poveze!
^{Wis 14:2}Tu loď totiž vymyslela touha po zisku
a vyrobilo ji moudré řemeslo,
^{Wis 14:3}řídí ji však, Otče, tvá prozřetelnost,
neboť ty jsi vyznačil cestu po moři
a bezpečnou stezku mezi vlnami.
^{Wis 14:4}Tak jsi ukázal, že vždy dokážeš zachránit,
aby se mohl plavit i ten, kdo to neumí.
^{Wis 14:5}Chceš, aby tvá moudrá díla nebyla bez užitku,
a tak lidé svěřují život i nepatrnému dřevu
a živi a zdrávi proplují bouří na voru.
^{Wis 14:6}Vždyť i na počátku, když hynuli pyšní obři, ^[2195]
naděje světa našla útočiště na voru
a řízením tvé ruky zanechala světu
sémě nového rodu. ^[2196]

^{Wis 14:7}Požehnáno je dřevo, jež slouží spravedlnosti,
^{Wis 14:8}prokletá však modla – i ten, kdo ji vytvořil!
On protože ji vyráběl,
ona protože ji, pomíjivou, nazývají bohem.
^{Wis 14:9}Bezbožníka i jeho bezbožnost si Bůh oškliví stejně –
^{Wis 14:10}výtvor i jeho tvůrce proto stihne trest.
^{Wis 14:11}I modly pohanů proto čeká soud,
neboť jsou v Božím stvoření ohavnost;
jsou to pasti lidských duší
a léčky pro nohy nemoudrých.

Počátky a konce modloslužby

^{Wis 14:12}Vynález model byl počátkem smilstva,
jejich objev zkázou života;
^{Wis 14:13}vždyť zpočátku nebyly a nebudou navěky!
^{Wis 14:14}Lidskou pomýleností vstoupily na svět,
a proto je čeká rychlý konec.

^{Wis 14:15}Otec sžíraný předčasným zármutkem
si udělal sošku náhle ztraceného dítěte
a kdysi mrtvého člověka začal ctít jako boha.
Pro svou čeleď ustanovil tajné rituály
a zasvěcovací obřady,
^{Wis 14:16}a když se ten bezbožný zvyk časem ujal,
stal se zákonem a sošky se uctívaly na královský rozkaz.
^{Wis 14:17}Když se totiž lidé nemohli klanět vladařům,
neboť bydleli daleko,
představili si tam v dálce jejich podobu
a vystavili na odiv sochu ctěného krále,
aby mu mohli, i když byl nepřítomný,
horlivě pochlebovat, jako by tam byl.

^{Wis 14:18}Umělcova ctižádost pak k šíření kultu
přiměla i ty, kdo toho krále neznali.
^{Wis 14:19}Nejspíš se chtěl vladaři zavděčit,
a tak jeho podobu šikovně přikrášlil.
^{Wis 14:20}A lid přivábený půvabem jeho díla
začal považovat za předmět nábožné úcty
někoho, kdo ještě před nedávnem
byl ctěn jen jako člověk.
^{Wis 14:21}Toto se všem živým stalo pastí,
neboť lidé porobení mocí či neštěstím
připsali ono nevyslovitelné Jméno dřevu a kamení.

^{Wis 14:22}Jako by nestačilo, jak se pletli v poznání Boha,
jejich život je kvůli nevědomosti jeden velký boj
a oni to zlo ještě považují za pokoj.
^{Wis 14:23}Rituálně vraždí děti, konají tajné obřady
a divoké hostiny s podivnými mravy,
^{Wis 14:24}nedbají na čistotu života ani manželství,
jeden druhého zákeřně vraždí a trápí cizoložením.
^{Wis 14:25}Je toho celá hromada: krvelačnost, vražda, lest a zlodějina,
úplatky, věrolomnost, vzpoura a křivá přísaha,
^{Wis 14:26}projevy nepřátelství vůči nevinným,
a zapomínání na dobrodiní,
prznění duší a střídání pohlaví,
nepořádek v manželství, život v cizoložství a neřesti.

^{Wis 14:27}Tento kult model, jež ani nelze jmenovat,
je počátkem, příčinou i koncem všeho zla.
^{Wis 14:28}Tito lidé třeští v bujarém veselí, prorokují lži,
oddávají se neřesti a lehce skládají křivé přísahy.
^{Wis 14:29}Spoléhají totiž na bezduché modly,
a tak se nebojí, že za ty falešné přísahy budou ztrestáni.
^{Wis 14:30}Za obojí je však stihne spravedlivý trest –
za to, že špatně smýšleli o Bohu a propadli modlářství,
a za to, že pohrdli Svatostí a lstivě skládali křivé přísahy.
^{Wis 14:31}Když totiž ti zločinci přísahají na modly,
nečekají je žádné zázraky,
ale spravedlivý trest, který vždy stíhá hříšníky.

Kapitola 15

Ochrana před modloslužbou

^{Wis 15:1}Ty, Bože náš, jsi ale laskavý, věrný a trpělivý
a vše řídíš svým milosrdenstvím.
^{Wis 15:2}I když zhřešíme, jsme tví, neboť známe tvoji moc;
hřešit však nebudeme, neboť víme, že ti patříme.
^{Wis 15:3}Znát tě je přece dokonalá spravedlnost
a vědět o tvé moci je kořenem nesmrtelnosti.
^{Wis 15:4}Klamavé lidské smyšlenky nás nesvedly,
ani neplodné snažení malířů –
postavy pomazané rozmanitými barvami,
^{Wis 15:5}jejichž vzhled podněcuje žádost hlupáků
a vyvolává touhu po bezduché postavě mrtvé sochy.
^{Wis 15:6}Kdo je tvoří a touží po nich a uctívají je,
milují špatnost a zaslouží si takovéto naděje.

Zaslepenost modloslužby

^{Wis 15:7}Také hrnčíř pracně hněte jemnou hlínu
a tvoří všechny věci k našim potřebám.
Z téže hlíny však vytvořil úplně stejně
nádoby sloužící k účelům čistým i opačným. ^[2197]
Jaké ale bude mít každá užití,
o tom rozhoduje jen hrnčíř.
^{Wis 15:8}Z téže hlíny ten ničema tvoří i nicotného boha,
i když byl sám před nedávnem ze země zformován
a zakrátko odejde, odkud byl vzat,
až bude požádán o duši, která mu byla půjčena.
^{Wis 15:9}Vůbec se nestará, že musí umřít
a že jeho život je krátký,
ale soupeří se zlatníky a stříbrotepci,
napodobuje slévače
a chlubí se ubohostmi, které vytvoří.

^{Wis 15:10}Jeho srdce je jak popel,
jeho naděje nicotnější než prach
a jeho život bezcennější než hlína.
^{Wis 15:11}Nepoznal totiž svého Tvůrce,
který mu vdechl čilou duši
a vzbudil v něm dech života.
^{Wis 15:12}Má za to, že náš život je jen bezvýznamná hra,
naše existence že je výnosná zábava;
třebas i ničemností, hlavně se prý musí vydělat!
^{Wis 15:13}Ví totiž líp než všichni ostatní, že hřeší,
když z hlinité látky vyrábí křehké nádoby i modly.

Nesmyslnost egyptské modloslužby

^{Wis 15:14}Největší hlupáci, ubožejší než malé děti,
jsou ovšem nepřátelé, kteří utiskovali tvůj lid.
^{Wis 15:15}Pokládají totiž všechny pohanské modly za bohy,
třebaže nemohou používat oči k vidění,
ani nos, aby se nadechli,
ani uši k slyšení,
ani prsty na rukou, aby hmatali,
a jejich nohy chodit neumí.

^{Wis 15:16}Stvořil je totiž člověk,
vyrobila je bytost s propůjčeným dechem.
Žádný člověk přece nedokáže
vyrobit boha ke své podobě.
^{Wis 15:17}Smrtelník hříšnýma rukama tvoří jen mrtvoly;
je na tom líp než jeho bůžci –
on přece žije, ale oni nikoli!

Nesmyslnost uctívání zvířat

^{Wis 15:18}Oni však uctívají dokonce i nejhnusnější zvířata,
která jsou hloupější než všechna ostatní
^{Wis 15:19}a ani jako zvířata nejsou nijak krásná,
že by se člověku líbila.
Takto tedy ztratili Boží uznání i jeho požehnání.

Kapitola 16

^{Wis 16:1}Byli proto po zásluze potrestáni takovýmito zvířaty
a potrápeni množstvím havěti.
^{Wis 16:2}Ke svému lidu jsi však namísto trestu byl laskavý,
a abys uspokojil jejich touhu, přichystals jim k jídlu
křepelky jako zvláštní lahůdku.
^{Wis 16:3}Jedni tedy, i když prahli po pokrmu,
kvůli ohavnosti zvířat na ně poslaných
ztratili sebemenší chuť.
Druzí zatím, i když dočasně strádali,
okusili dokonce zvláštní lahůdku.
^{Wis 16:4}Na jejich utlačovatele měla přijít neúprosná bída,
a těm druhým se jen mělo ukázat,
jaká muka jejich nepřátele postihla.

Hadi na poušti

^{Wis 16:5}Vždyť když je napadla strašlivá divá zvěř
a hynuli uštknutím svíjejících se hadů,
tvůj hněv netrval až do konce –
^{Wis 16:6}pro výstrahu byli vystrašeni jenom na chvilku,
protože měli znamení spásy ^[2198]
na připomínku přikázání tvého Zákona.
^{Wis 16:7}Kdo se k němu obrátil, nebyl zachráněn tím, co viděl,
ale tebou, Spasitelem všech.

^{Wis 16:8}I tím jsi naše nepřátele přesvědčil,
že ty sám zachraňuješ ze všech neštěstí.
^{Wis 16:9}Neboť je zabíjely štípance od much a kobylek
a nenašel se pro ně lék,
neboť zasluhovali právě tento trest.

^{Wis 16:10}Tvé syny však ani zuby jedovatých hadů nepřemohly,
neboť jsi je ve svém milosrdenství uzdravil.
^{Wis 16:11}Byli bodáni, aby si připomněli tvé výroky,
rychle však byli zachraňováni,
aby neupadali do hlubokého zapomnění
a o tvé dobrodiní nepřišli.
^{Wis 16:12}Nevyléčila je bylina ani žádný obklad,
ale tvé slovo, Hospodine, které uzdravuje všechny.
^{Wis 16:13}Vždyť máš moc nad životem i smrtí,
přivádíš k branám podsvětí a také odtud vyvádíš.
^{Wis 16:14}Člověk ve své ničemnosti dokáže zabít,
avšak dech, který vyšel, už zpět nevrátí,
tak jako nemůže vysvobodit zajatou duši.

Z nebe přichází zkáza i záchrana

^{Wis 16:15}Uniknout tvé ruce je nemožné;
^{Wis 16:16}když tě bezbožníci odmítali znát,
potrestal jsi je svým silným ramenem:
stíhaly je neobvyklé deště, kroupy a hrozné bouře
a vybíjel je blesk.
^{Wis 16:17}Kupodivu ten oheň nejvíce působil
ve vodě, která ho jinak uháší –
spravedlivým totiž pomáhá celý vesmír!
^{Wis 16:18}Občas se plamen krotil,
aby nespálil zvířata vyslaná proti bezbožným
a aby oni při pohledu na to chápali,
že je stíhá Boží soud.
^{Wis 16:19}Jindy zas vzplanul i ve vodě a silněji než běžný oheň,
aby zničil plody nespravedlivé země.

^{Wis 16:20}Svůj lid jsi však naopak živil andělským pokrmem
a dal jsi jim bez práce hotový chléb z nebe
předčící všechny rozkoše a uspokojující všechny chutě.
^{Wis 16:21}Tato tvá podpora ukázala tvou náklonnost k tvým dětem
a podle touhy toho, kdo ji přijímal,
se mana měnila v to, co si kdo přál.
^{Wis 16:22}Pokrm podobný sněhu a ledu ^[2199] odolal žáru a neroztál,
aby poznali, že oheň planoucí v krupobití
a blýskající v lijácích ničí úrodu nepřátel,
^{Wis 16:23}jindy však nevyužívá své moci,
aby se spravedliví mohli nasytit.

^{Wis 16:24}Stvoření totiž slouží tobě, svému Tvůrci:
rozněcuje se, aby ztrestalo nespravedlivé,
a utišuje se ve prospěch těch, kdo spoléhají na tebe.
^{Wis 16:25}Proto se i tehdy všemu přizpůsobovalo
a sloužilo tvé štědrosti, která vše živí,
podle přání těch, kdo byli v nouzi.

^{Wis 16:26}Tvoji synové, které, Hospodine, miluješ,
totiž měli pochopit, že člověk nežije díky úrodě,
ale že tvé slovo pečuje o ty, kdo věří v tebe.
^{Wis 16:27}Vždyť co ani oheň nezničil, jednoduše tálo,
když to jen letmo zahřál sluneční paprsek,
^{Wis 16:28}abychom poznali, že máme vstávat před svítáním,
abychom ti vzdali dík
a modlili se k tobě, než se rozední.
^{Wis 16:29}Nevděčníkova naděje roztaje jako zimní led,
jako přebytečná voda odteče.

Kapitola 17

Egypťany děsí rána tmy

^{Wis 17:1}Veliké jsou tvé soudy, Hospodine, a těžko vysvětlitelné;
nepoučené duše proto zbloudily.
^{Wis 17:2}Bezbožníci si mysleli, že mají svatý národ v hrsti,
sami však byli vězni temnot a zajatci dlouhé noci, ^[2200]
leželi zamčeni pod svými střechami,
vypovězeni od věčné prozřetelnosti.
^{Wis 17:3}Domnívali se, že jsou se svými tajnými hříchy skryti
pod temnou rouškou zapomnění,
byli však rozehnáni v strašném zděšení
a lekali se přeludů.

^{Wis 17:4}Ani nejskrytější úkryt je před strachem nechránil,
ozývaly se kolem nich děsivé zvuky
a objevovaly se temné přízraky se zachmuřenou tváří.
^{Wis 17:5}Sebesilnější oheň nestačil, aby jim dal světlo,
ani zářící pochodně hvězd nedokázaly prozářit
onu hroznou noc.
^{Wis 17:6}Svítil jim jen děsuplný samovznícený oheň
a oni v té hrůze pokládali to, co viděli,
za ještě horší než to, co vidět nemohli.

^{Wis 17:7}Jejich kouzelnické čáry byly bezmocné
a namyšlený rozum zůstal zahanben.
^{Wis 17:8}Neboť ty, kdo slibovali, že vypudí
obavy a neklid z ochořelých duší,
samotné ochromil směšný strach.
^{Wis 17:9}I když je neděsilo nic hrozného,
tolik se lekali lezoucí havěti a hadího syčení,
^{Wis 17:10}že umírali hrůzou a neodvážili se ani hledět do vzduchu,
před kterým nelze nikam uniknout.

^{Wis 17:11}Špatnost je totiž zbabělá a odsuzuje sama sebe;
tíživým svědomím si stále přidělává potíže.
^{Wis 17:12}Strach přece není nic než odmítnutí pomoci,
kterou rozum nabízí.
^{Wis 17:13}Jak v lidském nitru slábne očekávání,
tak roste mučivý strach z neznámé příčiny.

^{Wis 17:14}Oni však spali všichni stejným spánkem
v noci, jež byla jinak zcela bezmocná,
neboť vzešla z nitra bezmocného pekla.
^{Wis 17:15}Tu je stíhaly obludné přízraky,
tu zas byli ochromeni malomyslností,
přepadeni náhlým a nečekaným zděšením.
^{Wis 17:16}A tak se každý z nich zhroutil tam, kde byl,
a byl uvězněn v neuzamčeném žaláři.
^{Wis 17:17}Ať to byl rolník, pastevec
nebo dělník pachtící se v pustině,
každý byl dostižen neodvratitelným osudem,
spoután v temnotě tímtéž řetězem.

^{Wis 17:18}Šum větru i libý zpěv ptáků v hustém větvoví,
spád mohutného proudu vody
^{Wis 17:19}či hrubý rachot padajícího kamení,
nevídaný běh hopsavé zvěře,
ryk nejdravějších šelem
či ozvěna v horských jeskyních –
to vše je ochromovalo strachem.
^{Wis 17:20}Celý svět byl ozařován zářivým světlem
a setrvával v nerušeném díle,
^{Wis 17:21}jen nad nimi se prostírala tíživá noc,
obraz temnoty, jež je měla pohltit –
oni však sami sebe tížili ještě víc!

Kapitola 18

Ohnivý sloup provází Izrael

^{Wis 18:1}Tvým svatým ale zářilo to nejjasnější světlo;
Egypťané je slyšeli, ale jejich podobu neviděli,
a tak je blahoslavili, že netrpěli těmi ranami.
^{Wis 18:2}Byli vděční, že se jim nemstí za dřívější křivdy,
a prosili je o odpuštění za předešlé spory.
^{Wis 18:3}Svému lidu jsi místo temnot dal ohnivý sloup
jako průvodce neznámou cestou
a jako neškodné slunce pro jejich slavnou pouť.
^{Wis 18:4}Ti druzí však o světlo po zásluze přišli
a byli uvězněni v temnotách,
neboť drželi v zajetí tvé syny,
skrze něž měl svět dostat neporušitelné světlo Zákona.

Pobití egyptských prvorozených

^{Wis 18:5}Když se Egypťané rozhodli zabíjet nemluvňata svatých,
takže se zachránilo jen jediné odložené dítě,
za trest jsi jim vzal množství jejich dětí
a velkou vodou jsi zahubil všechny společně.
^{Wis 18:6}O té noci se naši otcové dozvěděli předem,
aby byli dobré mysli,
když jasně poznali, jakým přísahám uvěřili.

^{Wis 18:7}Tvůj lid očekával záchranu spravedlivých
i zkázu nepřátel,
^{Wis 18:8}neboť čím jsi potrestal protivníky,
tím jsi nás k sobě povolal a oslavil.
^{Wis 18:9}Svaté děti ušlechtilých totiž tajně přinášely oběti
a jednomyslně se zavázaly Božím zákonem,
že svatí budou rovným dílem
sdílet tentýž dobrý i zlý úděl.
Už předem zpívali otcovské chvalozpěvy
^{Wis 18:10}a ozvěnou jim zněl neladný křik nepřátel,
když se k nim nesl jejich žalostný pláč nad dětmi.
^{Wis 18:11}Stejným trestem byl potrestán otrok i pán
a člověk z lidu trpěl stejně jako král.
^{Wis 18:12}Všem bez výjimky zemřelo toutéž smrtí
tolik lidí, že to nešlo spočítat.
Živí je nestačili ani pohřbívat,
protože naráz padl nejcennější díl jejich potomstva.
^{Wis 18:13}Kvůli svým kouzlům nechtěli ničemu věřit,
až při ztrátě prvorozenců ale uznali,
že tento lid je Boží syn.

^{Wis 18:14}Když všude vládlo hluboké ticho
a noc ve svém běhu dospěla do půli,
^{Wis 18:15}vyrazilo tvé všemohoucí slovo
od královského trůnu z nebe
jako lítý válečník do země odsouzené k záhubě,
^{Wis 18:16}třímající tvůj neodvolatelný rozkaz jako ostrý meč.
Stanulo tam a naplnilo vše smrtí,
stálo na zemi a dotýkalo se nebe.

^{Wis 18:17}Egypťany náhle vyděsily strašné přízraky ve snách
a dolehl na ně nečekaný strach.
^{Wis 18:18}Leželi polomrtví jeden tam a jiný tady
a bylo jasně vidět, proč umírají.
^{Wis 18:19}Ty děsivé sny je předem varovaly,
aby až budou hynout, věděli, proč trpí.

Zkouška na poušti

^{Wis 18:20}Smrtelná zkouška se ovšem dotkla i spravedlivých,
takže jich velmi mnoho padlo na poušti.
Boží hněv ale netrval dlouho,
^{Wis 18:21}neboť do boje přispěchal bezúhonný muž ^[2201]
a jako zbroj své služby přinesl
modlitbu a kadidlovou oběť smíření.
Postavil se hněvu a učinil přítrž neštěstí,
a tak se prokázal jako tvůj služebník.
^{Wis 18:22}Nepřemohl rozlícení tělesnou silou
ani účinkem zbraní,
ale podmanil si mstitele slovem,
když mu připomněl smlouvy a přísahy dané otcům.
^{Wis 18:23}Když už se mrtví vršili na hromadách,
postavil se doprostřed, zastavil Boží hněv
a odřízl mu cestu k živým.
^{Wis 18:24}Na jeho splývavém rouchu byl totiž celý svět;
slavná jména otců vyryta na čtyřech řadách kamenů ^[2202]
a tvá velebnost na koruně vsazené mu na hlavu. ^{[2203]
Wis 18:25}Před tímto anděl zhouby couvl, toho se polekal,
neboť už pouhá zkouška hněvu stačila.

Kapitola 19

Nevídaná pouť Izraelitů

^{Wis 19:1}Bezbožné však stíhal nelítostný hněv až do konce,
neboť Bůh předem věděl, co budou konat:
^{Wis 19:2}že dovolí lidu odejít a rychle je pošlou pryč,
ale pak si to rozmyslí a budou je pronásledovat.
^{Wis 19:3}Neboť ještě drželi smutek,
ještě truchlili na hrobech zemřelých,
když v tom se hloupě rozhodli jinak
a ty, které sami s prosbami vyhnali,
nyní pronásledovali jako uprchlíky.
^{Wis 19:4}K tomuto konci je vlekl spravedlivý osud;
způsobil, že zapomněli, co se stalo,
aby dovršili trest,
který v jejich mukách ještě chyběl.
^{Wis 19:5}Tvůj lid tak prožil nevídanou pouť,
oni však našli nebývalou smrt.

^{Wis 19:6}Celé stvoření se ve své podstatě znovu přetvářelo
v poslušnosti tvým příkazům,
aby se tvým dětem nestalo nic zlého.
^{Wis 19:7}Ukázal se oblak, který zastiňoval tábor,
a tam, kde dříve byla voda, se vynořila souš –
průchodná cesta skrze Rudé moře,
travnatá pláň z divokých vln.
^{Wis 19:8}Celý národ tudy prošel pod záštitou tvé ruky
a viděl podivuhodné zázraky.
^{Wis 19:9}Vždyť se pásli jako koně, skotačili jako beránci
a chválili tě, Hospodine, žes je vysvobodil.
^{Wis 19:10}Pamatovali si totiž ještě, co se dělo v jejich vyhnanství:
jak země místo zvířat zplodila komáry
a řeka místo ryb vychrlila samé žáby.
^{Wis 19:11}Později uviděli i nový způsob zrození ptáků,
když si ve své žádostivosti začali žádat lahůdky.
^{Wis 19:12}Pro jejich uspokojení
jim totiž z moře vzešly křepelky.

Provinění a trest Egypťanů

^{Wis 19:13}Ony tresty však hříšníky nestihly bez varování:
předcházelo je strašné blýskání.
Právem trpěli za vlastní špatnosti,
neboť se chovali k cizincům s nejkrutější záští.
^{Wis 19:14}Jiní totiž neznámé příchozí jen nepřijímali,
tito však zotročili hosty, kteří jim prokazovali dobrodiní. ^{[2204]
Wis 19:15}Ti první tedy budou souzeni jen za to,
že přijali cizince nepřátelsky;
^{Wis 19:16}tito však nejprve slavnostně přijali osoby,
které měly stejná práva jako oni,
ale pak je začali trápit ukrutnými robotami.
^{Wis 19:17}Byli proto zasaženi slepotou
jako tamti u dveří spravedlivého Lota, ^[2205]
když je obklopila hluboká temnota
a každý tápal kudy do vlastních dveří.

Živly jsou k službám Hospodinu

^{Wis 19:18}Jako když tóny loutny tvoří akordy,
přitom však zůstávají samy bez změny,
tak se mezi sebou přeskupují živly.
To vše je zcela zřejmé
při pohledu na minulé děje:
^{Wis 19:19}Suchozemští tvorové se změnili na vodní,
a ti plovoucí vylezli na zem.
^{Wis 19:20}Oheň ve vodě ještě zesílil svou moc
a voda zapomněla na svou hasivost. ^{[2206]
Wis 19:21}Plameny však nesežehly tělo křehkých tvorů,
kteří jimi procházeli,
ani neroztál snadno rozpustný nebeský pokrm,
ledu podobný.

^{Wis 19:22}V tom všem jsi, Hospodine, povýšil a oslavil svůj lid;
neopustils jej, ale vždy a všude jsi jej podpořil!

1. Makabejských

Kapitola 1

POČÁTEK BOJŮ

Původ Antiocha Epifana

^{1Macc 1:1}Poté, co Alexandr Makedonský, ^[2207] syn Filipův, ovládl Řecko, vytáhl ze země Kitejců, ^[2208] porazil Dareia, ^[2209] krále Peršanů a Médů, ^[2210] a stal se králem místo něj. ^{1Macc 1:2}Svedl mnoho bitev, zmocnil se pevností a pobil místní krále. ^{1Macc 1:3}Pronikl až na kraj světa a pobral kořist mnoha národů. Svět mu ležel u nohou, ^[2211] a tak zpyšněl a v srdci propadl nadutosti. ^{1Macc 1:4}Shromáždil obrovskou armádu a podrobil si země, národy i vladaře, takže mu museli odvádět daň.

^{1Macc 1:5}Poté však ulehl na lůžko a poznal, že umírá. ^{1Macc 1:6}Zavolal proto své slovutné velmože, s nimiž od mládí vyrůstal, a ještě za života mezi ně rozdělil své království. ^{1Macc 1:7}Alexandr kraloval dvanáct let, a když zemřel, ^{1Macc 1:8}nastoupili k moci jeho velmoži, každý na svém území. ^{1Macc 1:9}Po jeho smrti si všichni nasadili na hlavy koruny a po nich je mnoho let nosili jejich synové. A po celé zemi šířili jen víc a více neštěstí.

^{1Macc 1:10}Z nich vzešel hříšný výhonek, Antiochos Epifanes, ^[2212] syn krále Antiocha. Byl rukojmím v Římě a v roce 137 řeckého království ^[2213] se stal králem.

Vyplenění chrámu

^{1Macc 1:11}V té době povstali v Izraeli jistí bezbožníci a mnohé přesvědčili slovy: „Pojďme uzavřít smlouvu s pohanskými národy v našem okolí – vždyť od té doby, co se od nich oddělujeme, nás stíhají jen samá neštěstí!“ ^{[2214]1Macc 1:12}Některým z lidu se ty řeči líbily, ^{1Macc 1:13}a tak se horlivě vydali ke králi. Ten jim dal povolení řídit se pohanskými zákony, ^{1Macc 1:14}a oni tedy podle pohanského zvyku vybudovali v Jeruzalémě gymnasion, ^{[2215]1Macc 1:15}odstraňovali si obřízku ^[2216] a odpadli od svaté smlouvy. Spřáhli se s pohany a zaprodali se páchání zla.

^{1Macc 1:16}Když Antiochos upevnil svou vládu nad Sýrií, rozhodl se ovládnout také Egypt, aby tak panoval nad oběma říšemi. ^{1Macc 1:17}Vpadl tedy do Egypta s mohutným vojskem, s vozy a slony, s jízdou a velkým loďstvem ^{1Macc 1:18}a svedl bitvu s egyptským králem Ptolemaiem. ^[2217] Ptolemaios se obrátil na útěk a zůstalo tam mnoho padlých. ^{1Macc 1:19}Antiochos dobyl egyptská opevněná města a vyplenil Egypt.

^{1Macc 1:20}Po porážce Egypta se Antiochos v roce 143 ^[2218] vydal zpět. Přitáhl do Izraele a s mohutným vojskem vešel do Jeruzaléma. ^{1Macc 1:21}Pyšně vstoupil do svatyně a sebral zlatý oltář, světelný svícen a všechno jeho náčiní, ^{1Macc 1:22}stůl na chleby předložení, konvice pro úlitby, číše a zlaté kadidelnice, oponu i věnce. Sloupal všechny zlaté ozdoby z průčelí chrámu, ^{1Macc 1:23}pobral stříbro, zlato, vzácné náčiní a také skryté poklady, které našel. ^{1Macc 1:24}Všechno to vzal a odtáhl do své země. Prolil mnoho krve a mluvil velmi zpupně. ^{1Macc 1:25}Po celém Izraeli tehdy nastalo veliké truchlení.

^{1Macc 1:26}Přední mužové a starci kvíleli,
panny i mládenci chřadli a krása žen uvadla.
^{1Macc 1:27}Každý ženich propukl v pláč
a nevěsta naříkala v ložnici.
^{1Macc 1:28}Země se ustrnula nad svými obyvateli
a celý dům Jákobův se zahalil do hanby.

Obsazení Jeruzaléma

^{1Macc 1:29}Po dvou letech král do judských měst poslal vrchního výběrčího daní. Ten přitáhl do Jeruzaléma s mohutným vojskem, ^{1Macc 1:30}a protože předstíral pokojné úmysly, místní mu uvěřili. Pak ale město zničehonic napadl, způsobil mu velikou porážku a pobil mnoho Izraelců. ^{1Macc 1:31}Když město vyplenil, vypálil ho a rozbořil domy i hradební zdi. ^{1Macc 1:32}Nepřátelé odvlekli ženy a děti do zajetí a zabavili dobytek.

^{1Macc 1:33}Pak znovu vystavěli Město Davidovo a udělali si z něj pevnost s vysokou a mohutnou hradbou a pevnými věžemi. ^{1Macc 1:34}Dosadili tam hříšné a bezbožné muže, a ti se tam opevnili. ^{1Macc 1:35}Uložili si tam zbraně a potraviny, uskladnili kořist, kterou shromáždili z Jeruzaléma, a stali se velikou hrozbou.

^{1Macc 1:36}Byla to pro svaté místo léčka
a pro Izrael napořád zlý nepřítel.
^{1Macc 1:37}Prolévali nevinnou krev kolem svatyně
a poskvrnili ji.
^{1Macc 1:38}Obyvatelé Jeruzaléma se kvůli nim rozprchli
a stalo se z něj sídlo cizáků.
Město se svým potomkům stalo cizinou,
jeho děti ho opustily.
^{1Macc 1:39}Jeho svatyně zpustla jako poušť,
jeho slavnosti se změnily v truchlení,
jeho soboty se staly potupou
a jeho čest opovržením.
^{1Macc 1:40}Jak bylo dříve slavné, bylo teď zneuctěno
a jeho vznešenost se změnila v truchlení.

Zavedení pohanského kultu

^{1Macc 1:41}Král pak vydal výnos pro celé království, že všichni mají tvořit jeden lid ^{1Macc 1:42}a každý má opustit své vlastní zvyky. Všichni pohané králova slova poslechli, ^{1Macc 1:43}a dokonce i mnozí Izraelci s radostí přijali jeho náboženství a začali obětovat modlám a znesvěcovat sobotu.

^{1Macc 1:44}Král vyslal do Jeruzaléma a do judských měst posly s rozkazy, ať se ve své zemi začnou řídit cizími zvyky. ^{1Macc 1:45}Nařídil, ať zruší zápaly, pokojné oběti i úlitby ve svatyni, ať znesvěcují soboty a svátky, ^{1Macc 1:46}ať poskvrní svatyni i svaté kněží, ^{1Macc 1:47}ať postaví oltáře, posvátné okrsky a modlářské chrámy, ať obětují vepře a jiná nečistá zvířata, ^{1Macc 1:48}ať nechávají své syny neobřezané. Měli tak zohavit své duše vším nečistým a znesvěcujícím, ^{1Macc 1:49}aby zapomněli na Zákon a opustili všechna ustanovení. ^{1Macc 1:50}Kdokoli by se královým nařízením nepodrobil, měl zemřít.

^{1Macc 1:51}Všechna tato nařízení vydal pro celé království a nade vším lidem ustanovil dozorce. Judským obcím pak přikázal, aby v každé z nich konali oběti. ^{1Macc 1:52}Mnozí z lidu – každý, kdo odpadl od Zákona – se přidali. Páchali v zemi zlo ^{1Macc 1:53}a zahnali Izrael, aby hledal útočiště v kdejaké skrýši.

^{1Macc 1:54}Patnáctého dne měsíce kislev 145 roku ^[2219] Antiochos vztyčil na chrámovém oltáři Otřesnou ohavnost. ^[2220] V okolních judských městech postavili oltáře ^{1Macc 1:55}a pálili kadidlo ve dveřích domů a na ulicích. ^{1Macc 1:56}Knihy Zákona, které našli, roztrhali a spálili, ^{1Macc 1:57}a u koho se našla Kniha smlouvy nebo kdo žil podle Zákona, toho stihl králův rozsudek smrti. ^{1Macc 1:58}Měsíc za měsícem se dopouštěli násilí na všech Izraelcích, které přistihli ve městech.

^{1Macc 1:59}Vždy pětadvacátého dne v měsíci obětovali na oltáříku, který stál na oltáři v chrámu. ^{1Macc 1:60}Ženy, které nechaly své děti obřezat, podle nařízení popravovali ^{1Macc 1:61}stejně jako jejich příbuzné a ty, kdo obřízku provedli. Novorozeňata věšeli na krcích jejich matek. ^{1Macc 1:62}Mnozí v Izraeli však zůstali silní a pevně si předsevzali, že nebudou jíst nic nečistého. ^{1Macc 1:63}Volili raději smrt, než aby se poskvrnili pokrmem a znesvětili svatou smlouvu; a tak umírali. ^{1Macc 1:64}Na Izrael tehdy dolehl strašlivý hněv.

Kapitola 2

Matatiáš truchlí nad Jeruzalémem

^{1Macc 2:1}Matatiáš, syn Jana, syna Šimonova, kněz ze synů Joaribových, v těch dnech odešel z Jeruzaléma a usadil se v Modiinu. ^{1Macc 2:2}Měl pět synů: Jana (přezdívaného Gadi), ^{1Macc 2:3}Šimona (zvaného Thasi), ^{1Macc 2:4}Judu (zvaného Makabejský), ^{1Macc 2:5}Eleazara (zvaného Avaran) a Jonatana (zvaného Apfus). ^{1Macc 2:6}Když viděl, k jakým rouháním dochází v Judsku a v Jeruzalémě, ^{1Macc 2:7}zvolal:

„Běda mi –
proč jsem se narodil?!
Abych přihlížel zkáze svého lidu
a zkáze svatého města?
Musím tu jen sedět,
když město padlo do rukou nepřátel
a svatyni ovládli cizáci?

^{1Macc 2:8}Jeho chrám skončil jako muž beze cti,
^{1Macc 2:9}jeho skvostné nářadí padlo za kořist,
jeho nemluvňata pozabíjena v ulicích
a jeho mládenci padli nepřátelskou čepelí.
^{1Macc 2:10}Který národ neuchvátil část jeho království
a nezmocnil se jeho kořisti?
^{1Macc 2:11}Jeruzalém byl obrán o všechny své ozdoby
a místo svobody se ocitl v otroctví.

^{1Macc 2:12}Hle, naše svatá místa –
naše krása a sláva – byla zničena!
Pohané je znesvětili,
^{1Macc 2:13}nač máme ještě žít?!“

^{1Macc 2:14}Matatiáš i jeho synové roztrhli svá roucha, oblékli se do pytloviny a dali se do velikého nářku.

Neopustíme Zákon!

^{1Macc 2:15}Královi lidé, kteří nutili k odpadlictví, přišli také do města Modiin, aby místní přinutili obětovat. ^{1Macc 2:16}Mnozí Izraelci se k nim přidali, ale Matatiáš a jeho synové se drželi pospolu. ^{1Macc 2:17}Královi lidé se obrátili na Matatiáše a řekli: „Jsi vážený a významný představitel tohoto města a máš podporu svých synů i bratrů. ^{1Macc 2:18}Pojď tedy hned jako první a splň královo nařízení, jak to udělaly všechny národy i mužové z Judska a ti, co zůstali v Jeruzalémě! Pak budeš i se svými syny patřit mezi královy přátele a budeš i se svými syny poctěn zlatem, stříbrem a mnoha dary.“

^{1Macc 2:19}Matatiáš jim odpověděl zvučným hlasem: „I když krále poslouchají všechny národy v říši, i když každý odpadl od náboženství svých otců a dal přednost jeho příkazům, ^{1Macc 2:20}já a mí synové a bratři budeme žít podle smlouvy našich otců. ^{1Macc 2:21}V žádném případě neopustíme Zákon a ustanovení! ^{1Macc 2:22}Královy rozkazy neuposlechneme a od svého náboženství se neuchýlíme napravo ani nalevo.“

^{1Macc 2:23}Sotva to dořekl, jeden Žid před očima všech přistoupil, aby podle králova nařízení obětoval na modiinském oltáři. ^{1Macc 2:24}Jak to Matatiáš uviděl, rozhorlil se a pohnut v nitru dal průchod spravedlivému hněvu: přiskočil k němu a na tom oltáři ho podřízl. ^{1Macc 2:25}Zároveň zabil králova posla, který je nutil obětovat, a zbořil ten oltář. ^{1Macc 2:26}Rozhorlil se pro Zákon jako kdysi Pinchas proti Zimrimu, synu Salovu. ^[2221]

^{1Macc 2:27}Matatiáš začal ve městě hlasitě provolávat: „Každý, kdo horlí pro Zákon a zůstává ve Smlouvě, ať jde za mnou!“ ^{1Macc 2:28}On i jeho synové pak utekli do hor. Všechno, co měli, nechali ve městě.

Sobotní boj

^{1Macc 2:29}Mnozí, kdo hledali spravedlnost a právo, tehdy odešli do pustiny a usadili se tam ^{1Macc 2:30}i se svými dětmi, ženami a dobytkem, protože na ně všechno to zlo těžce doléhalo. ^{1Macc 2:31}Královým mužům a jednotkám, které byly v Jeruzalémě, ve Městě Davidově, bylo oznámeno, že lidé, kteří mařili výkon králova rozhodnutí, se uchýlili do úkrytů v pustině. ^{1Macc 2:32}Vyrazilo za nimi proto množství vojáků, dostihli je a utábořili se proti nim.

V sobotu se proti nim sešikovali k boji ^{1Macc 2:33}a volali na ně: „Už dost! Odejděte odsud, řiďte se královým nařízením a zůstanete naživu.“

^{1Macc 2:34}„Neodejdeme,“ odpověděli. „Královým nařízením se řídit nebudeme a sobotu neznesvětíme.“ ^{1Macc 2:35}Vojáci je tedy ihned napadli, ^{1Macc 2:36}oni však na to neodpověděli. Nehodili po nich ani kamenem, ani nezatarasili své úkryty, ^{1Macc 2:37}ale prohlásili: „Raději všichni zemřeme v nevinnosti. Nebe a země jsou nám svědky, že nás zabíjíte nespravedlivě!“ ^{1Macc 2:38}Zaútočili na ně v sobotu a oni zemřeli i se svými ženami, dětmi a dobytkem – na tisíc lidských životů.

^{1Macc 2:39}Když se to dozvěděl Matatiáš a jeho synové, velice nad nimi truchlili. ^{1Macc 2:40}Potom si řekli: „Pokud se všichni zachováme tak jako naši bratři, pokud nebudeme proti pohanům bojovat za svůj život a své zákony, brzy nás ze země vyhladí.“ ^{1Macc 2:41}A tak se onoho dne usnesli: „Napadne-li nás někdo v sobotní den, budeme proti němu bojovat, abychom všichni nezemřeli, jako zemřeli naši bratři ve svých úkrytech.“

^{1Macc 2:42}Tehdy se k nim přidala skupina chasidů, udatných bojovníků z Izraele, samých oddaných stoupenců Zákona. ^{1Macc 2:43}Připojili se k nim také všichni, kdo byli na útěku před tím zlem, a posílili jejich řady. ^{1Macc 2:44}Postavili tedy vojsko a pobili hříšníky ve svém hněvu a bezbožníky ve svém rozlícení. Ti, kdo přežili, utekli, aby se zachránili u pohanů. ^{1Macc 2:45}Matatiáš a jeho druhové pak obcházeli kolem, bořili všechny oltáře, ^{1Macc 2:46}násilím obřezávali neobřezané chlapce, které na území Izraele našli, ^{1Macc 2:47}a vyháněli nadutce. Dílo se jim dařilo. ^{1Macc 2:48}Uchránili Zákon před rukama pohanů a králů a nenechali hříšníka zvítězit.

Matatiášova smrt

^{1Macc 2:49}Když se přiblížil den jeho smrti, promluvil Matatiáš ke svým synům: „Dnes vládne zpupnost a výsměch; je čas zmaru a zuřivého hněvu. ^{1Macc 2:50}Nuže, chlapci, rozhorlete se pro Zákon a položte životy za smlouvu našich otců! ^{1Macc 2:51}Vzpomeňte si na skutky otců, které vykonali za svých časů, a přejte si sami velikou slávu a věčné jméno.

^{1Macc 2:52}Neprokázal snad Abraham věrnost ve zkoušce a nebylo mu to uznáno za spravedlnost? ^{[2222]1Macc 2:53}Josef zachoval přikázání v čase svého soužení a stal se pánem Egypta. ^{[2223]1Macc 2:54}Náš otec Pinchas za svou velikou horlivost získal smlouvu věčného kněžství. ^{[2224]1Macc 2:55}Jozue splnil rozkaz a stal se soudcem Izraele. ^{1Macc 2:56}Káleb vydal svědectví před shromážděním a získal zemi za dědictví. ^{[2225]1Macc 2:57}David za svou zbožnost získal královský trůn do věčného dědictví. ^{[2226]1Macc 2:58}Eliáš byl za svou velkou horlivost pro Zákon vzat do nebe. ^{[2227]1Macc 2:59}Chananiáš, Azariáš a Mišael byli pro svou víru zachráněni z plamenů. ^{[2228]1Macc 2:60}Daniel byl pro svou nevinnost vysvobozen ze lvích tlam. ^[2229]

^{1Macc 2:61}Vězte, že kdokoli ve všech těch pokoleních spoléhal na Boha, nikdy nepadl. ^{1Macc 2:62}Nelekejte se řečí hříšníka, protože jeho sláva skončí v hnoji a červech. ^{1Macc 2:63}Dnes se naparuje, zítra se ale po něm slehne zem; obrátí se v prach a z jeho plánů nic nezbude. ^{1Macc 2:64}Vy, chlapci, ale buďte stateční a silní v Zákoně, neboť skrze něj dosáhnete slávy!

^{1Macc 2:65}Zde je váš bratr Šimon – vím, že je to rozvážný muž. Vždy ho poslouchejte, on vám bude místo otce. ^{1Macc 2:66}A Juda Makabejský, udatný bojovník už od mládí, bude vaším vojevůdcem a povede boj proti pohanům. ^{1Macc 2:67}Shromážděte k sobě všechny, kdo zachovávají Zákon, a vykonejte pomstu za svůj lid. ^{1Macc 2:68}Dejte pohanům plnou odplatu a držte se předpisů Zákona.“

^{1Macc 2:69}Pak jim požehnal a byl připojen ke svým otcům. ^{1Macc 2:70}Zemřel v roce 146. ^[2230] Byl pohřben do hrobu svých otců v Modiinu a celý Izrael ho oplakával s hlubokým zármutkem.

Kapitola 3

JUDA MAKABEJSKÝ

Judova první vítězství

^{1Macc 3:1}Po něm nastoupil jeho syn Juda, zvaný Makabejský. ^{1Macc 3:2}Všichni jeho bratři a všichni, kdo se přidali k jeho otci, mu pomáhali a s radostí bojovali za Izrael.

^{1Macc 3:3}Velice proslavil svůj lid;
jak obr oblékl se pancířem,
opásal se válečnou zbrojí a sváděl bitvy,
aby chránil tábor svým mečem.
^{1Macc 3:4}Ve svých činech byl jako lev,
jak lvíče, co po kořisti řve.
^{1Macc 3:5}Pátral po bezbožných a stíhal je;
upaloval ty, kdo trápili jeho lid.
^{1Macc 3:6}Bezbožní se třásli strachem z něj
a všichni zločinci se děsili:
jeho rukama se dařila záchrana.

^{1Macc 3:7}Ztrpčoval vládu mnoha králům
a svými činy těšil Jákoba –
navěky buď požehnána jeho památka!
^{1Macc 3:8}Prošel judskými městy,
vyhubil v nich neznabohy,
a tak odvrátil od Izraele hněv. ^{[2231]
1Macc 3:9}Proslavil se až na kraj země
a přivedl zpět ztracené.

^{1Macc 3:10}Apollonios tehdy shromáždil pohany a mohutné vojsko ze Samaří k boji proti Izraeli. ^{1Macc 3:11}Když to Juda zjistil, vytáhl proti němu, porazil ho a zabil. Zůstalo mnoho padlých a zbytek utekl. ^{1Macc 3:12}Rozebrali si tedy kořist a Juda si vzal Apolloniův meč, se kterým pak bojoval po zbytek života.

^{1Macc 3:13}Když se velitel syrského vojska Seron dozvěděl, že Juda shromáždil hrstku mužů, sbor věrných, připravených jít s ním do boje, ^{1Macc 3:14}prohlásil: „Získám si v království pověst a slávu. Půjdu do boje proti Judovi a jeho mužům, kteří pohrdli královým nařízením!“ ^{1Macc 3:15}Uspořádal tedy další tažení a šlo s ním mohutné vojsko neznabohů, aby mu pomohlo ztrestat Izraelce.

^{1Macc 3:16}Když se dostali až k Bet-choronskému průsmyku, vyšel proti nim Juda s hrstkou bojovníků. ^{1Macc 3:17}Když ale uviděli, jaké proti nim táhne vojsko, řekli Judovi: „Jak můžeme s takovou hrstkou bojovat proti tak velké přesile? Navíc jsme dnes vyčerpaní a ještě jsme nic nejedli.“

^{1Macc 3:18}Juda odpověděl: „Hrstka může snadno přemoci velké množství. Nebesům je jedno, uskuteční-li záchranu skrze mnoho, anebo málo mužů. ^{1Macc 3:19}Vítězství v boji nezávisí na velikosti vojska, neboť síla pochází z Nebes. ^{1Macc 3:20}Oni jdou proti nám s velikou zpupností a bezbožností, aby nás i naše ženy a děti vyhladili a oloupili. ^{1Macc 3:21}My však bojujeme za své životy a za své zákony. ^{1Macc 3:22}Bůh je před námi rozdrtí; nebojte se jich!“

^{1Macc 3:23}Jakmile to dořekl, vyrazil náhle do útoku. Seron byl se svým vojskem rozdrcen ^{1Macc 3:24}a hnali ho od Bet-choronského průsmyku až dolů na pláň. Padlo tam na osm set nepřátel a zbytek utekl do země Filištínů. ^{1Macc 3:25}Juda a jeho bratři tehdy začali být obávaní a na pohany v celém okolí padla hrůza. ^{1Macc 3:26}Jeho pověst se donesla až ke králi a národy si vyprávěly o Judových šicích.

Antiochos pověřuje Lysia

^{1Macc 3:27}Když ta slova uslyšel král Antiochos, strašně se rozzuřil. Nechal shromáždit všechna vojska svého království v jednu obrovskou armádu, ^{1Macc 3:28}otevřel svou pokladnici, vyplatil jednotkám roční žold a vyhlásil plnou pohotovost. ^{1Macc 3:29}Pak ale zjistil, že v jeho pokladnách není dost peněz. Daňové výnosy totiž poklesly kvůli rozbrojům a pohromám, které v zemi sám způsobil, když zrušil pradávná ustanovení. ^{1Macc 3:30}Dělal si starosti, že už nebude mít tolik jako dřív na výdaje a dary, které byl zvyklý rozdávat štědřeji než králové před ním. ^{1Macc 3:31}V té naprosté bezradnosti se rozhodl, že potáhne do Persie, vybere daně z tamějších provincií a tak nashromáždí spoustu peněz.

^{1Macc 3:32}Pověřil tedy Lysia, váženého muže z královského rodu, aby spravoval království od řeky Eufrat až k hranicím Egypta, ^{1Macc 3:33}a až do svého návratu mu svěřil výchovu svého syna Antiocha. ^{1Macc 3:34}Předal mu polovinu vojsk i slony a zplnomocnil ho, aby konal veškerou jeho vůli. Pokud jde o obyvatele Judska a Jeruzaléma, ^{1Macc 3:35}měl proti nim poslat armádu, která by vyhladila a zničila sílu Izraele i pozůstatky Jeruzaléma, aby tam po nich nezůstala ani památka. ^{1Macc 3:36}Celé jejich území měl osídlit cizinci a přidělit jim tam pozemky. ^{1Macc 3:37}V roce 147 ^[2232] tedy král se zbývající polovinou vojsk vyrazil ze svého sídelního města Antiochie, překročil řeku Eufrat a vydal se na cestu horními provinciemi.

Přípravy k boji

^{1Macc 3:38}Lysias vybral mezi královými důvěrníky udatné muže, Ptolemaia, syna Dorymenova, Nikanora a Gorgia, ^{1Macc 3:39}a poslal s nimi 40 000 mužů a 7000 jezdců, aby vpadli do Judska a podle králova rozkazu ho zpustošili. ^{1Macc 3:40}Vyrazili tedy s celou armádou, a když tam dorazili, utábořili se na pláni u Emauz. ^{1Macc 3:41}Připojilo se k nim také vojsko za Sýrie a ze země Filištínů. Když o nich uslyšeli místní obchodníci, vzali obrovské množství stříbra a zlata a také okovy a přišli do tábora, aby si nakoupili Izraelce jako otroky.

^{1Macc 3:42}Juda a jeho bratři viděli, že je velmi zle – vojska už tábořila na jejich území. Když se dozvěděli, že král vydal rozkazy k úplnému vyhlazení lidu, ^{1Macc 3:43}řekli si mezi sebou: „Pojďme odvrátit záhubu svého lidu. Bojujme za svůj lid a za svatyni!“ ^{1Macc 3:44}A tak se sešlo shromáždění, aby se připravili k boji a také aby se modlili a prosili Boha o milosrdenství a slitování.

^{1Macc 3:45}Jeruzalém byl neobydlený jako pustina,
nikdo z jeho synů tam nezůstal.
Svatyně byla pošlapávána cizinci,
z hradu byl útulek pro pohany.
Radost opustila Jákoba,
flétna a harfa utichla.

^{1Macc 3:46}Shromáždili se proto a přesunuli se do Micpy naproti Jeruzalému, protože Micpa bývala dříve pro Izrael místem modlitby. ^{1Macc 3:47}Onoho dne se postili. Oblékli se do pytloviny, hlavu si posypali popelem a roztrhli svá roucha. ^{1Macc 3:48}Rozvinuli svitek Zákona a zkoumali v něm to, nač se jiné národy dotazují obrazů svých bohů. ^{1Macc 3:49}Přinesli kněžská roucha, prvotiny a desátky a povolali nazíry, ^[2233] kteří dovršili dny svého slibu. ^{1Macc 3:50}Potom začali volat k Nebesům:

„Co si s nimi počneme?
Kam je vezmeme?
^{1Macc 3:51}Tvá svatyně byla pošlapána a znesvěcena,
tví kněží truchlí ve svém ponížení.
^{1Macc 3:52}Hle, pohané se srotili proti nám, aby nás zničili –
ty sám víš, jak s námi chtějí naložit!
^{1Macc 3:53}Jak proti nim obstojíme,
pokud nám nepomůžeš?“

^{1Macc 3:54}Zatroubili na trubky a dali se do hlasitého křiku. ^{1Macc 3:55}Juda pak ustanovil vůdce lidu – velitele nad tisíci, nad sty, nad padesáti a deseti. ^{[2234]1Macc 3:56}Všechny, kdo právě stavěli domy nebo se zasnoubili, vysadili vinici nebo byli bázliví, vyzval, aby se podle Zákona vrátili do svých domovů. ^{[2235]1Macc 3:57}Pak se vojsko dalo do pohybu a utábořilo se jižně od Emauz.

^{1Macc 3:58}Juda tehdy řekl: „Připravte se a bojujte udatně! Ráno se postavte do boje proti těmto pohanům, kteří se proti nám srotili, aby zničili nás i naši svatyni. ^{1Macc 3:59}Raději zemřeme v boji, než abychom přihlíželi zkáze našeho národa a naší svatyně! ^{1Macc 3:60}Ať se však stane, jak si budou přát Nebesa.“

Kapitola 4

Vítězství u Emauz

^{1Macc 4:1}Gorgias mezitím vzal 5000 mužů a 1000 vybraných jezdců a vyrazil s tímto vojskem ještě v noci, ^{1Macc 4:2}aby nečekaně přepadl tábor Židů a pobil je. Cestu mu ukazovala hradní posádka. ^{1Macc 4:3}Juda se to ale dozvěděl, a tak se svými bojovníky vyrazil, aby napadl královskou armádu u Emauz, ^{1Macc 4:4}dokud byly ještě Gorgiovy jednotky mimo tábor. ^{1Macc 4:5}Gorgias tedy v noci vpadl do Judova tábora, a když tam nikoho nenašel, začal je hledat po horách. Řekl si totiž: „Dali se před námi na útěk.“

^{1Macc 4:6}Za svítání se Juda s třemi tisíci mužů objevil na planině (neměli ale tolik pancířů a mečů, kolik by si přáli). ^{1Macc 4:7}Když spatřili mohutně opevněný tábor pohanů a kolem jízdu, samé zkušené válečníky, ^{1Macc 4:8}Juda promluvil ke svým mužům: „Nelekejte se jejich množství; nebojte se jejich útoku! ^{1Macc 4:9}Vzpomeňte si, jak byli zachráněni naši otcové v Rudém moři, když je se svou armádou pronásledoval farao. ^{1Macc 4:10}Pojďme teď vzývat Nebesa. Bude-li Bůh chtít, vzpomene si na smlouvu s našimi otci a toto vojsko dnes před námi rozdrtí. ^{1Macc 4:11}Všechny národy pak poznají, že Izrael má svého vysvoboditele a zachránce!“

^{1Macc 4:12}Cizáci pozvedli oči, a když viděli, jak se k nim Židé blíží, ^{1Macc 4:13}vyrazili z tábora do boje. Vtom Judovi muži zatroubili ^{1Macc 4:14}a vyrazili do útoku. Pohané byli poraženi a utíkali na pláň. ^{1Macc 4:15}Všichni, kdo zůstali pozadu, padli mečem. Zbytek pronásledovali až do Gezeru a až k idumejským pláním a k Ašdodu a Jamnii. Padlo z nich asi 3000 mužů.

^{1Macc 4:16}Když Juda se svým vojskem ukončil pronásledování a vrátil se, ^{1Macc 4:17}řekl svým mužům: „Zadržte touhu po kořisti; čeká nás ještě další boj. ^{1Macc 4:18}Gorgias a jeho armáda jsou poblíž v horách. Teď se tedy postavte našim nepřátelům a bojujte proti nim! Potom si můžete v klidu rozebrat kořist.“

^{1Macc 4:19}Sotva to dořekl, objevil se oddíl nepřátel a rozhlížel se z horského hřebene. ^{1Macc 4:20}Zjistili, že jejich vojsko muselo být poraženo, protože jejich tábor byl vypálen (viděli totiž dým, který prozrazoval, co se stalo). ^{1Macc 4:21}Ten pohled je nesmírně vyděsil, a když pak ještě spatřili na pláni Judovo vojsko připravené k bitvě, ^{1Macc 4:22}utekli všichni do země Filištínů.

^{1Macc 4:23}Juda se tedy vrátil, aby vyplenil tábor. Pobrali tam množství zlata, stříbra, purpurových a nachových látek a spoustu jiných cenností. ^{1Macc 4:24}Cestou zpět pak zpívali chvalozpěvy a velebili Nebesa:

„Hospodin je tak dobrý!
Jeho milosrdenství trvá navěky!“

^{1Macc 4:25}Toho dne byl Izrael slavně zachráněn.

Porážka Lysiova elitního vojska

^{1Macc 4:26}Všichni cizáci, kteří se zachránili, přišli Lysiovi oznámit, co se stalo. ^{1Macc 4:27}Když to uslyšel, znejistěl a zmalomyslněl. S Izraelem to nedopadlo tak, jak si přál, a nevydařilo se, co mu král přikázal. ^{1Macc 4:28}Následujícího roku proto shromáždil 60 000 vybraných bojovníků a 5000 jezdců, aby Židy konečně porazil. ^{1Macc 4:29}Přitáhli do Idumeje a utábořili se v Bet-curu. Proti nim vytáhl Juda a jeho 10 000 mužů.

^{1Macc 4:30}Když uviděl to mohutné vojsko, začal se modlit:

„Požehnaný jsi, Spasiteli Izraele, který jsi porazil mocného válečníka rukou svého služebníka Davida ^[2236] a tábor Filištínů jsi vydal do rukou Saulova syna Jonatana a jeho zbrojnoše. ^{[2237]1Macc 4:31}Rozdrť toto vojsko rukou svého lidu Izraele, ať je zahanbena jejich pěchota i jezdectvo! ^{1Macc 4:32}Zastraš je; podlom jejich důvěru ve vlastní sílu, ať jsou otřeseni svou porážkou! ^{1Macc 4:33}Poraz je mečem těch, kdo tě milují, ať tě všichni, kdo znají tvé jméno, chválí chvalozpěvy!“

^{1Macc 4:34}Potom vyrazili proti sobě, a když se střetli, padlo z Lysiova vojska 5000 mužů. ^{1Macc 4:35}Když Lysias viděl ústup svých šiků a odvahu Judových vojáků připravených buď ušlechtile žít, anebo zemřít, stáhl se do Antiochie. Tam pak najímal žoldnéře, aby s ještě větším vojskem znovu vtrhl do Judska.

Očištění chrámu

^{1Macc 4:36}Juda a jeho bratři tehdy řekli: „Pohleďte, naši nepřátelé jsou poraženi. Pojďme očistit svatyni a znovu ji zasvětit!“ ^{1Macc 4:37}Celé vojsko se tedy shromáždilo a vystoupili na horu Sion. ^{1Macc 4:38}Uviděli tam zpustošenou svatyni a znesvěcený oltář, vrata spálená, nádvoří porostlá křovím jako v lese nebo někde v horách a rozbořené postranní komory. ^{1Macc 4:39}Roztrhli svá roucha, dali se do velkého nářku a sypali si hlavu popelem. ^{1Macc 4:40}Padli tváří k zemi, a když na znamení zazněly trubky, začali volat k Nebesům.

^{1Macc 4:41}Juda tehdy určil muže, kteří měli bojovat s hradní posádkou, dokud on s ostatními neočistí svatyni. ^{1Macc 4:42}Vybral bezúhonné kněze oddané Zákonu, ^{1Macc 4:43}kteří očistili svatyni a odnesli poskvrněné kameny na nečisté místo. ^{1Macc 4:44}Když se pak radili, co udělat se znesvěceným oltářem pro zápalné oběti, ^{1Macc 4:45}došli k závěru, že bude lepší ho zbourat, než aby jim byl potupou – vždyť ho poskvrnili pohané. A tak oltář zbořili ^{1Macc 4:46}a kameny uložili na vhodné místo na chrámové hoře, dokud nepřijde prorok a nerozhodne o nich. ^{1Macc 4:47}Pak podle Zákona vzali netknuté kameny ^[2238] a postavili nový oltář po vzoru toho dřívějšího. ^{1Macc 4:48}Stejně tak obnovili svatyni i vnitřek chrámu a posvětili nádvoří. ^{1Macc 4:49}Vyrobili nové posvátné náčiní a vnesli do chrámu svícen, kadidlový oltář a stůl. ^{1Macc 4:50}Na oltáři zapálili kadidlo a rozžehli světla na svícnu, aby svítila v chrámu. ^{1Macc 4:51}Na stůl položili chleby, zavěsili opony a dokončili tak veškeré dílo, které konali.

^{1Macc 4:52}Ráno za úsvitu pětadvacátého dne devátého měsíce (což je měsíc kislev) roku 148 ^[2239] přišli ^{1Macc 4:53}a na nově postaveném oltáři zápalných obětí přinesli oběť podle Zákona. ^{1Macc 4:54}Oltář byl znovu zasvěcen s písněmi a citerami, harfami a činely ve stejnou dobu a stejný den, kdy ho národy znesvětily. ^{1Macc 4:55}Všechen lid padl na tvář. Klaněli se a dobrořečili Nebesům za štěstí, které jim bylo dopřáno.

^{1Macc 4:56}Posvěcení oltáře slavili po osm dní. Radostně přinášeli zápalné oběti stejně jako oběti vděčnosti a chvály. ^{1Macc 4:57}Průčelí chrámu ozdobili zlatými věnci a štítky, obnovili brány i postranní komory a osadili je dveřmi. ^{1Macc 4:58}Mezi lidem zavládla nesmírná radost, že byla odvrácena potupa, kterou způsobili pohané. ^{1Macc 4:59}Juda a jeho bratři i celé shromáždění Izraele pak stanovili, že se každoročně v danou dobu, po osm dní od pětadvacátého dne měsíce kislev má slavit svátek posvěcení oltáře, a to s veselím a radostí. ^[2240]

^{1Macc 4:60}Tenkrát opevnili horu Sion vysokými hradbami a mohutnými věžemi, aby už nemohli přijít pohané a pošlapat svatá místa tak jako předtím. ^{1Macc 4:61}Juda tam umístil posádku, aby město chránila, a opevnil k jeho ochraně také Bet-cur, aby lid měl nějakou pevnost proti Idumeji.

Kapitola 5

Boje s okolními národy

^{1Macc 5:1}Když se pohané v okolí doslechli, že byl znovu postaven oltář a svatyně obnovena do dřívější podoby, nesmírně je to rozzuřilo ^{1Macc 5:2}a rozhodli se, že vyhladí Jákobovy potomky, kteří žili mezi nimi. Začali je tedy zabíjet a vyhánět.

^{1Macc 5:3}Juda se u Akrabateny v Idumeji pustil do boje se syny Ezauovými, protože dotírali na Izrael. Způsobil jim těžkou porážku, pokořil je a obral o kořist. ^{1Macc 5:4}Vzpomněl si také na podlost synů Baianových, ^[2241] kteří se pro lid stali pastí a osidlem, neboť je přepadali na cestách. ^{1Macc 5:5}Zahnal je do jejich pevností, oblehl je a vydal klatbě; ty pevnosti pak vypálil i se všemi, kdo byli uvnitř. ^{1Macc 5:6}Vytáhl také proti synům Amonovým, kde narazil na silné a početné vojsko pod velením Timotea. ^{1Macc 5:7}Svedl s nimi mnoho bitev, až je rozdrtil a na hlavu porazil. ^{1Macc 5:8}Pak se zmocnil Jaezeru s okolními vesnicemi a vrátil se do Judska.

Záchrana bratří v Galileji a Gileádu

^{1Macc 5:9}Také v Gileádu se pohané srotili proti Izraelcům, kteří žili na jejich území, a chtěli je vyhladit. Ti však utekli do pevnosti Datema, ^{1Macc 5:10}odkud poslali Judovi a jeho bratřím dopis tohoto znění:

„Pohané v okolí se srotili proti nám, aby nás vyhladili. ^{1Macc 5:11}Chystají se přitáhnout a zaútočit na pevnost, do níž jsme se uchýlili. Jejich vojsku velí Timoteus. ^{1Macc 5:12}Pospěš si tedy a vysvoboď nás z jejich rukou! Mnozí z nás už padli; ^{1Macc 5:13}všechny naše bratry v Tobiášově kraji ^[2242] pobili a jejich ženy i s dětmi a čeledí odvlekli do zajetí. Zahynulo tam na tisíc mužů.“

^{1Macc 5:14}Sotva ten dopis dočetli, dorazili jiní poslové, tentokrát z Galileje – roucha roztržená a podobné zprávy: ^{1Macc 5:15}„Obyvatelé Ptolemaidy, Týru a Sidonu se spojili se všemi cizáky v Galileji, aby nás vyhubili!“

^{1Macc 5:16}Jakmile Juda a všechen lid ty zprávy vyslechli, svolali velké shromáždění, aby se poradili, co mají udělat pro své bratry sužované pod náporem nepřátel. ^{1Macc 5:17}Juda řekl svému bratru Šimonovi: „Vyber si muže a jdi zachránit naše bratry v Galileji. Já a můj bratr Jonatan půjdeme do Gileádu.“ ^{1Macc 5:18}V Judsku ovšem nechal Josefa, syna Zachariášova, a vojevůdce Azariáše, aby se zbytkem vojska zůstali na stráži. ^{1Macc 5:19}Přikázal jim: „Stůjte v čele lidu, dokud se nevrátíme. Nepouštějte se ale do boje s pohany.“ ^{1Macc 5:20}Šimonovi pak bylo přiděleno 3000 mužů k tažení do Galileje a Judovi 8000 mužů do Gileádu.

^{1Macc 5:21}Šimon se tedy vypravil do Galileje a svedl tam mnoho bitev s pohany. Nakonec byli pohané poraženi ^{1Macc 5:22}a on je pronásledoval až k branám Ptolemaidy. Z pohanů padlo na 3000 mužů a Šimon je obral o kořist. ^{1Macc 5:23}Potom vzal Židy z Galileje a z Arbatů i dovedl je spolu se ženami a dětmi a vším majetkem s velikou radostí do Judska.

^{1Macc 5:24}Juda Makabejský a jeho bratr Jonatan zatím překročili Jordán a vydali se na třídenní cestu pouští, ^{1Macc 5:25}kde narazili na Nabatejce. ^[2243] Ti jim vyšli přátelsky vstříc a vyprávěli jim, co všechno se přihodilo jejich bratřím v Gileádu: ^{1Macc 5:26}„Mnozí z nich jsou obklíčeni v Bosře, Beceru, Alemě, Chasfě, Makedu a Karnajimu,“ (což jsou všechno velká opevněná města). ^{1Macc 5:27}„Někteří jsou obklíčeni také v ostatních gileádských městech a nepřátelé se připravují zítra na ty pevnosti zaútočit a všechny obyvatele v jediný den pochytat a vyhladit.“

^{1Macc 5:28}Juda si proto se svým vojskem pospíšil zpátky přes poušť k Bosře. Zmocnil se města, všechno mužské obyvatelstvo pobil ostřím meče, pobral všechnu kořist a město vypálil. ^{1Macc 5:29}Ještě v noci odtud vyrazil a táhl až k pevnosti Datema. ^{1Macc 5:30}Za úsvitu pozvedli oči a hle – obrovské vojsko, které ani nešlo spočítat, přistavovalo žebříky a obléhací stroje, aby pevnost dobyli a přepadli Židy uvnitř.

^{1Macc 5:31}Když Juda viděl, že boj už začal a z města stoupá k nebi veliký křik a troubení, ^{1Macc 5:32}řekl svým bojovníkům: „Bojujte dnes za své bratry!“ ^{1Macc 5:33}Vyrazil k nim se třemi oddíly zezadu, za hlasitého troubení a volání modliteb. ^{1Macc 5:34}Timoteovo vojsko podle toho poznalo, že je to Makabejský, a dalo se před ním na útěk. Zasadil jim tenkrát drtivou porážku – onoho dne tam padlo na 8000 nepřátel.

^{1Macc 5:35}Potom se obrátil k Alemě. ^[2244] Zaútočil na ni a zmocnil se jí, pobil všechno mužské obyvatelstvo, pobral kořist a město vypálil. ^{1Macc 5:36}Odtud pak táhl dál a zmocnil se Chasfy, Makedu a Beceru a ostatních gileádských měst.

^{1Macc 5:37}Po nějaké době Timoteus shromáždil jiné vojsko a utábořil se před Rafonem na protějším břehu potoka. ^{1Macc 5:38}Juda vyslal zvědy prozkoumat jejich tábor a ti mu oznámili: „Shromáždili se k němu všichni pohané z okolí, obrovské vojsko. ^{1Macc 5:39}Najali si na pomoc také Araby. Táboří za potokem a jsou připraveni vytáhnout proti tobě do boje.“ Juda tedy vyrazil proti nim.

^{1Macc 5:40}Když se Juda se svým vojskem blížil k potoku, Timoteus řekl velitelům svého vojska: „Pokud přebrodí k nám jako první, nedokážeme mu odolat, protože nás jistě přemůže. ^{1Macc 5:41}Pokud se ale bude bát a utáboří se na svém břehu, přebrodíme se k němu a přemůžeme my jeho.“

^{1Macc 5:42}Když se Juda přiblížil k potoku, rozestavil na břehu správce vojska a rozkázal jim: „Nikomu nedovolte tábořit. Ať jdou všichni do boje!“ ^{1Macc 5:43}Pak se jako první přebrodil naproti a všechen lid za ním. Všichni pohané byli poraženi, takže odhazovali zbraně a utíkali do posvátného okrsku v Karnajimu. ^{1Macc 5:44}Izraelci ale to město dobyli a posvátný okrsek vypálili i se všemi, kdo se tam ukrývali. Tak bylo dobyto Karnajim; nepřátelé už nemohli před Judou obstát.

^{1Macc 5:45}Juda potom shromáždil všechny Izraelce z Gileádu, malé i velké, spolu s jejich ženami, dětmi a čeledí (byl jich obrovský zástup), aby se vydali do Judska. ^{1Macc 5:46}Došli až k Efronu. Toto veliké a mohutně opevněné město jim stálo v cestě. Nemohli se mu vyhnout ani napravo, ani nalevo, ale museli projít skrz ně. ^{1Macc 5:47}Obyvatelé města je ale odmítli vpustit a zatarasili brány kamením.

^{1Macc 5:48}Juda jim poslal přátelský vzkaz: „Chceme projít vaší zemí cestou do naší země. Nikdo vám neublíží, jen tudy pěšky projdeme.“ Oni mu ale nechtěli otevřít. ^{1Macc 5:49}Juda proto nechal ve vojsku rozhlásit, ať se každý připraví k boji tam, kde stojí. ^{1Macc 5:50}Jeho bojovníci se tedy sešikovali a Juda bojoval proti tomu městu celý den a celou noc, až mu město padlo do rukou. ^{1Macc 5:51}Všechny muže pobil ostřím meče a město srovnal se zemí, pobral v něm kořist a prošel jím přes mrtvoly.

^{1Macc 5:52}Pak překročili Jordán a přitáhli na velikou pláň před Bet-šeanem. ^{1Macc 5:53}Juda přitom celou cestu popoháněl opozdilce a povzbuzoval lid, dokud nepřišli do Judska. ^{1Macc 5:54}S radostí a veselím pak vystoupili na horu Sion a přinesli zápalné oběti za to, že se šťastně navrátili a nikdo z nich nepadl.

Záchrana Izraele v rukou Matatiášových synů

^{1Macc 5:55}V době, kdy byl Juda s Jonatanem v Gileádu a jeho bratr Šimon v Galileji před Ptolemaidou, ^{1Macc 5:56}doslechli se o jejich statečných činech a úspěšných bojích také vojevůdci Josef, syn Zachariášův, a Azariáš. ^{1Macc 5:57}Řekli si: „Získejme si také slávu; pojďme bojovat proti pohanům v okolí!“ ^{1Macc 5:58}Vydali tedy rozkazy svým bojovníkům a vytáhli proti Jamnii. ^{1Macc 5:59}Z města proti nim vyrazil do boje Gorgias se svými muži. ^{1Macc 5:60}Josef a Azariáš byli poraženi a nepřátelé je pronásledovali až k judským hranicím. Onoho dne padlo z izraelského lidu na 2000 mužů. ^{1Macc 5:61}Lid utrpěl velikou porážku, protože snili o hrdinských činech a neposlechli Judu a jeho bratry. ^{1Macc 5:62}Nepatřili však do rodiny mužů, jejichž rukou měl být Izrael zachráněn.

^{1Macc 5:63}Juda a jeho bratři ale dosáhli veliké slávy v celém Izraeli i u všech národů, k nimž se donesla jejich pověst. ^{1Macc 5:64}Všichni přicházeli za nimi a blahopřáli jim.

^{1Macc 5:65}Juda se pak se svými bratry vypravil na jih bojovat proti synům Ezauovým. Dobyl Hebron a okolní vesnice, zbořil jeho opevnění a vypálil hradební věže rozmístěné ze všech stran. ^{1Macc 5:66}Pak podnikl tažení do země Filištínů a procházel Marešou. ^{1Macc 5:67}Onoho dne padli v bitvě někteří kněží, když chtěli prokázat své hrdinství a zapojili se neuváženě do boje. ^{1Macc 5:68}Juda se pak obrátil k Ašdodu ve filištínské zemi, zbořil jejich oltáře a spálil sochy jejich bohů, pobral ve městech kořist a vrátil se do Judska.

Kapitola 6

Porážka a smrt Antiocha Epifana

^{1Macc 6:1}Král Antiochos se při svém tažení horními provinciemi doslechl, že v Persii je město Elymais proslulé bohatstvím stříbra a zlata. ^{1Macc 6:2}(Byl tam nesmírně bohatý chrám se zlatými závěsy, pancíři a zbraněmi, které tam zanechal makedonský král Alexandr, syn Filipův, první řecký vladař.) ^{1Macc 6:3}Antiochos tedy přitáhl k městu, aby se ho zmocnil a vydrancoval ho, ale nepodařilo se mu to. Obyvatelé města se totiž o jeho záměrech dozvěděli ^{1Macc 6:4}a vyšli proti němu do boje. Král se dal na útěk a s velikým roztrpčením odtud odtáhl zpět do Babylonu.

^{1Macc 6:5}Do Persie za ním dorazily zprávy, že armáda, jež táhla do Judska, utrpěla porážku: ^{1Macc 6:6}Lysias, který stál v čele mohutného vojska, podlehl Židům a ti jsou teď posilněni zbraněmi, zásobami a bohatou kořistí, kterou pobrali pobitým vojskům. ^{1Macc 6:7}Strhli prý také „ohavnost“, ^[2245] kterou král nechal postavit na jeruzalémském oltáři a svoji svatyni znovu obehnali vysokými hradbami, stejně jako královo město Bet-cur. ^[2246]

^{1Macc 6:8}Jakmile král tu zprávu uslyšel, byl zdrcen a velmi rozrušen. Padl na lůžko a samým roztrpčením onemocněl, neboť mu jeho plány nevyšly. ^{1Macc 6:9}Zůstal ležet mnoho dní, protože ho to hluboké roztrpčení přepadalo stále znova. Nakonec poznal, že umírá. ^{1Macc 6:10}Zavolal proto všechny své důvěrníky a řekl jim: „Spánek opustil mé oči a srdce mám obtížené starostmi. ^{1Macc 6:11}Říkám si: Do jakého soužení jsem se to dostal, jaká hrozná bouře mnou zmítá? Vždyť jsem byl ve své vládě tak laskavý a oblíbený! ^{1Macc 6:12}Teď si však vzpomínám, jaké zlo jsem spáchal v Jeruzalémě. Pobral jsem odtud všechno zlaté a stříbrné náčiní a bezdůvodně jsem nechal vyhladit judské obyvatelstvo. ^{1Macc 6:13}Teď chápu, že právě za to mě potkalo toto neštěstí. Hle, umírám samým roztrpčením v cizí zemi!“

^{1Macc 6:14}Zavolal Filipa, jednoho ze svých důvěrníků, a pověřil ho správou celého království. ^{1Macc 6:15}Svěřil mu korunu, své roucho i pečetní prsten, aby se ujal jeho syna Antiocha a vychoval ho jako budoucího krále. ^{1Macc 6:16}A tak tam tedy v roce 149 ^[2247] král Antiochos zemřel.

^{1Macc 6:17}Když se o králově smrti dozvěděl Lysias, dosadil mladičkého Antiocha (jehož od dětství vychovával) na trůn a dal mu přídomek Eupator. ^[2248]

Obléhání jeruzalémského hradu

^{1Macc 6:18}Vojáci hradní posádky sužovali Izraelce shromážděné kolem svatyně. Snažili se jim neustále škodit a podporovat pohany. ^{1Macc 6:19}Juda se proto rozhodl, že se jich zbaví, a svolal všechen lid, aby je oblehli. ^{1Macc 6:20}A tak se v roce 150 ^[2249] shromáždili, vyrobili střelecké plošiny a obléhací stroje a hrad oblehli.

^{1Macc 6:21}Někteří z posádky však ze sevření unikli (a připojili se k nim ještě nějací neznabozi z Izraele). ^{1Macc 6:22}Vypravili se ke králi a řekli mu: „Jak dlouho ještě budeš odkládat spravedlnost? Kdy už pomstíš naše bratry? ^{1Macc 6:23}Dobrovolně jsme se poddali tvému otci, řídili se jeho výroky a poslouchali jeho nařízení. ^{1Macc 6:24}Naši soukmenovci na nás kvůli tomu zanevřeli a oblehli nás v pevnosti. Koho z nás pak chytili, toho zabili a vyrabovali naše statky. ^{1Macc 6:25}Nevztáhli ovšem ruku jen na nás, ale i na všechny sousední kraje. ^{1Macc 6:26}Hle, právě teď obléhají jeruzalémský hrad a chtějí se ho zmocnit; navíc také opevnili svatyni a Bet-cur. ^{1Macc 6:27}Pokud jim v tom rychle nezabráníš, napáchají ještě větší škody a už je nebudeš moci zadržet.“

Porážka u Bet-zacharie

^{1Macc 6:28}Když to král uslyšel, rozzuřil se a svolal všechny své důvěrníky a velitele pěchoty i jízdy. ^{1Macc 6:29}Shromáždily se k němu také zástupy žoldnéřů z jiných království i z mořských ostrovů, ^{1Macc 6:30}takže jeho vojsko čítalo 100 000 pěších, 20 000 jezdců a 32 slonů vycvičených k boji. ^{1Macc 6:31}Prošli Idumeou a utábořili se před Bet-curem. Mnoho dní se jej snažili dobýt pomocí obléhacích strojů, které postavili, ale místní bojovali statečně; podnikali výpady a stroje jim pálili.

^{1Macc 6:32}Juda se tedy přesunul od jeruzalémského hradu a utábořil se naproti královu ležení u Bet-zacharie. ^{1Macc 6:33}Král vstal za svítání a uháněl s vojskem směrem k Bet-zacharii. Tam se za zvuku trubek šikovali do boje. ^{1Macc 6:34}Slonům přinesli šťávu z hroznů a moruší, aby je rozdráždili k boji. ^{1Macc 6:35}Potom zvířata rozdělili mezi bojové šiky. Ke každému slonovi postavili 1000 mužů s kroužkovým brněním a s bronzovými helmicemi; kromě toho ke každému zvířeti přidělili 500 vybraných jezdců. ^{1Macc 6:36}Kdekoli to zvíře bylo, byli vždy včas i oni, a kamkoli šlo, šli i oni s ním a nevzdalovali se od něj. ^{1Macc 6:37}Na každém slonu stály důmyslně připásané dřevěné věže s pevným krytím a na každém byli čtyři vojáci, kteří odtud bojovali, a jeden indický vozataj. ^{1Macc 6:38}Zbylou jízdu král rozmístil po obou křídlech vojska, aby doráželi na nepřítele a kryli vlastní šiky. ^{1Macc 6:39}Jakmile na jejich zlaté a stříbrné štíty zasvitlo slunce, hory se od nich rozzářily a zasvítily jako hořící pochodně. ^{1Macc 6:40}Jedna část královských šiků se rozvinula po vysokých svazích, druhá po nížinách. Postupovali pevně a uspořádaně. ^{1Macc 6:41}Všichni, kdo slyšeli hřmot jejich zástupu, pochod vojska a řinčení jejich zbraní, se třásli strachy. Byla to nesmírně mohutná a silná armáda.

^{1Macc 6:42}Juda vyrazil se svým vojskem do útoku a z králova vojska padlo 600 mužů. ^{1Macc 6:43}Eleazar zvaný Avaran si všiml, že jeden ze slonů je chráněn pancíři s královským znakem a převyšuje všechna ostatní zvířata. Pomyslel si, že na něm jede král, ^{1Macc 6:44}a obětoval život, aby zachránil svůj lid a získal si věčnou slávu. ^{1Macc 6:45}Odvážně se proti zvířeti rozběhl prostředkem šiku a pobíjel nepřátele vpravo vlevo, takže se před ním rozestupovali na obě strany. ^{1Macc 6:46}Skočil pod slona, bodl ho zespodu a zabil ho. Slon se zhroutil a přilehl ho k zemi, a tak Eleazar zemřel. ^{1Macc 6:47}Když ale Židé viděli sílu a bojovnost královských vojsk, ustoupili před nimi.

Obléhání Sionu

^{1Macc 6:48}Královská vojska pak vytáhla proti Židům do Jeruzaléma a král se s nimi utábořil v Judsku naproti hoře Sion. ^{1Macc 6:49}Uzavřel mír s obyvateli Bet-curu. Ti opustili město, protože tam neměli dost potravin, aby vydrželi obléhání (země totiž toho roku držela sobotní odpočinek). ^{[2250]1Macc 6:50}Král se tedy Bet-curu zmocnil a zanechal tam posádku, aby město hlídala. ^{1Macc 6:51}Pak se dal do vytrvalého obléhání svatyně. Postavil tam střelecké plošiny a obléhací stroje: ohňomety, kamenomety, samostříly a praky.

^{1Macc 6:52}Židé si proti nim také postavili bojové stroje a vytrvale se bránili. ^{1Macc 6:53}Neměli už ale v zásobárnách potravu, protože byl sedmý rok a zbytky zásob snědli ti, kdo se do Judska uchýlili před pohany. ^{1Macc 6:54}Když je přemohl hlad, trousili se jeden po druhém do svých domovů a u svatyně zůstala jen hrstka mužů.

^{1Macc 6:55}Tehdy se Lysias doslechl, že Filip (kterého král ještě za svého života pověřil, ať vychová jeho syna Antiocha k nástupu na trůn), ^{1Macc 6:56}se prý vrátil z Persie a Médie s vojsky, která provázela krále, a usiluje o převzetí vlády. ^{1Macc 6:57}Dal tedy spěšně povel ke stažení a před králem, vojevůdci i mužstvem prohlásil: „Den ode dne slábneme, potravin nám ubývá, místo, které dobýváme, je silně opevněné a ještě na nás doléhá starost o království. ^{1Macc 6:58}Nuže, podejme těmto lidem pravici a uzavřeme s nimi i s celým jejich národem mír! ^{1Macc 6:59}Nechme je žít podle jejich zvyklostí tak jako dříve. Právě proto, že jsme jim zakázali jejich zvyklosti, se totiž vzbouřili a provedli toto vše.“

^{1Macc 6:60}Ta řeč se králi i velitelům zalíbila, a tak Židům poslali nabídku míru. Ti ji přijali, ^{1Macc 6:61}a když král s veliteli stvrdil dohodu přísahou, vyklidili pevnost. ^{1Macc 6:62}Král potom vystoupil na horu Sion, a když viděl, jak mohutná to byla pevnost, porušil složenou přísahu a přikázal strhnout hradby kolem dokola. ^{1Macc 6:63}Potom rychle odtáhl zpátky do Antiochie. Když zjistil, že město ovládá Filip, dal se s ním do boje a zmocnil se města silou.

Kapitola 7

Bakchidovo trestné tažení

^{1Macc 7:1}Roku 151 ^[2251] unikl Demetrios, syn Seleukův, z Říma, ^[2252] vylodil se s hrstkou mužů v přímořském městě, ^[2253] kde se nechal prohlásit králem. ^{1Macc 7:2}Zatímco vcházel do královského sídla svých otců, jeho vojáci zajali Antiocha a Lysia a chtěli je k němu přivést. ^{1Macc 7:3}Když mu to ale oznámili, řekl: „Nechci je vidět!“ ^{1Macc 7:4}Vojáci je tedy zabili a Demetrios nastoupil na svůj královský trůn.

^{1Macc 7:5}Poté k němu přišli všichni bezbožníci a neznabozi z Izraele v čele s Alkimem, který chtěl být veleknězem, ^{1Macc 7:6}a vznesli před králem obvinění proti svému lidu: „Juda a jeho bratři pobili všechny tvé věrné a nás vyhnali z naší země. ^{1Macc 7:7}Nuže, pošli nějakého spolehlivého muže, ať vidí všechnu tu zkázu, kterou způsobili nám a králově zemi, a ať je potrestá i se všemi jejich přisluhovači!“

^{1Macc 7:8}Král vybral Bakchida, jednoho ze svých důvěrníků, místodržícího v Zaeufratí; ten měl v říši velký vliv a byl oddaný králi. ^{1Macc 7:9}Vyslal ho s neznabohem Alkimem, jehož ustanovil za velekněze, a dal mu příkazy, ať Izrael ztrestá. ^{1Macc 7:10}Dali se tedy na pochod, a když s mohutným vojskem přitáhli do Judska, vyslali k Judovi a jeho bratrům posly se lstivou nabídkou míru. ^{1Macc 7:11}Oni ale na jejich slova nedali, neboť viděli, že přitáhli s mohutným vojskem.

^{1Macc 7:12}K Alkimovi a Bakchidovi přišla jen skupina znalců Písma, aby hledali spravedlivou dohodu. ^{1Macc 7:13}Tito chasidé byli první z Izraelců, kteří žádali o mír. ^{1Macc 7:14}Řekli si totiž: „S vojsky přišel kněz z Áronova rodu; ^[2254] ten nám jistě neublíží!“ ^{1Macc 7:15}Alkimos s nimi tedy vedl mírová jednání a zavázal se jim přísahou: „Vám ani vašim druhům neuděláme nic zlého.“ ^{1Macc 7:16}A tak mu uvěřili. On ale šedesát z nich zajal a ještě týž den je dal zabít. Jak praví Písmo:

^{1Macc 7:17}„Těla tvých svatých pohodili,
jejich krev rozlili kolem Jeruzaléma
a nebylo nikoho, kdo by je pochoval.“ ^[2255]

^{1Macc 7:18}Na všechen lid z nich tehdy padl strach a hrůza. Říkali si: „Nejde jim o pravdu ani o spravedlnost. Vždyť porušili dohodu a slib, který nám odpřisáhli!“

^{1Macc 7:19}Bakchides pak odtáhl od Jeruzaléma a utábořil se v Bet-zaitu. Nechal zajmout mnohé z těch, kdo k němu přeběhli, a spolu s dalšími muži z lidu je dal popravit a naházet do veliké jámy. ^{1Macc 7:20}Potom svěřil zemi Alkimovi, vojsko mu nechal na pomoc a sám se vrátil ke králi.

^{1Macc 7:21}Alkimos usiloval o to, udržet si velekněžský úřad, ^{1Macc 7:22}a všelijací škůdci lidu se k němu přidali. Zmocnili se judské země a přivedli Izrael do velikého neštěstí. ^{1Macc 7:23}Když Juda viděl, že Alkimos se svými stoupenci napáchali mezi Izraelci více zla než pohané, ^{1Macc 7:24}obešel všechna judská území, ztrestal všechny přeběhlíky a zabránil jim vycházet do kraje.

^{1Macc 7:25}Alkimos viděl, že Juda a jeho stoupenci se vzchopili, a poznal, že před ním nemůže obstát. Obrátil se proto na krále a obvinil je z nejhorších zločinů.

Porážka zpupného Nikanora

^{1Macc 7:26}Král tedy vyslal Nikanora, jednoho ze svých slavných vojevůdců, který z duše nenáviděl Izrael, a přikázal mu, ať ten lid vyhladí. ^{1Macc 7:27}Nikanor přitáhl do Jeruzaléma s mohutným vojskem a lstivě vyslal k Judovi a jeho bratrům mírové posly se slovy: ^{1Macc 7:28}„Vyhněme se boji! Přijdu jen s několika muži, abychom si v klidu promluvili tváří v tvář.“

^{1Macc 7:29}Přišel tedy za Judou a mírumilovně se spolu pozdravili. Nepřátelé však byli připraveni Judu unést. ^{1Macc 7:30}Juda poznal, že k němu Nikanor přišel se lstivým úmyslem, a tak si na něj dával pozor a už se s ním nechtěl setkat osobně. ^{1Macc 7:31}Když Nikanor viděl, že jeho záměr je odhalen, vytáhl proti Judovi do bitvy u Kfar-šalemu. ^{1Macc 7:32}Z Nikanorova vojska tam padlo na 500 mužů a ostatní utekli do Města Davidova.

^{1Macc 7:33}Po nějaké době vystoupil Nikanor na horu Sion. Někteří kněží a starší lidu vyšli z chrámu, aby ho v míru přivítali a ukázali mu zápalnou oběť, kterou přinášeli za krále. ^{1Macc 7:34}On se jim však vysmál, tropil si z nich žerty, ponižoval je, mluvil nadutě ^{1Macc 7:35}a v záchvatu hněvu přísahal: „Jestli mi ihned nevydáte do rukou Judu a jeho vojsko, vypálím tento dům, jakmile se vrátím s vítězstvím!“ Pak odešel nesmírně rozezlen.

^{1Macc 7:36}Kněží se vrátili do vnitřního nádvoří, postavili se před oltářem a před chrámem a dali se do pláče se slovy:

^{1Macc 7:37}„Ty sis tento dům vyvolil,
aby se v něm vzývalo tvé jméno
a aby byl pro tvůj lid
domem modlitby a přímluvy.
^{1Macc 7:38}Potrestej toho člověka i s jeho vojskem;
ať padnou mečem!
Vzpomeň si na jejich rouhání
a nedovol jim žít!“

^{1Macc 7:39}Nikanor vytáhl z Jeruzaléma a utábořil se u Bet-choronu, kde se k němu připojilo syrské vojsko. ^{1Macc 7:40}Juda se s třemi tisíci mužů utábořil v Chadaše a takto se modlil:

^{1Macc 7:41}„Když se kdysi rouhali vyslanci asyrského krále, vyšel tvůj anděl a pobil jich 185 000. ^{[2256]1Macc 7:42}Stejně tak dnes rozdrť toto vojsko před námi, ať i ostatní poznají, že Nikanor potupil tvou svatyni. Suď ho, jak si za svou špatnost zaslouží!“

^{1Macc 7:43}Vojska se střetla v bitvě třináctého dne měsíce adaru. Nikanorova armáda byla poražena a on sám v boji padl jako první. ^{1Macc 7:44}Když jeho vojsko vidělo, že Nikanor padl, zahodili zbraně a dali se na útěk. ^{1Macc 7:45}Judovi bojovníci je pronásledovali den cesty od Chadaše až ke Gezeru, troubili přitom na trubky a svolávali všechny do boje.

^{1Macc 7:46}Židé ze všech okolních vesnic tedy vyrazili, odřízli jim cestu a hnali je proti jejich pronásledovatelům, takže všichni padli mečem; nezůstal z nich ani jediný. ^{1Macc 7:47}Obrali je o hojnou kořist, Nikanorovi usekli hlavu a také pravou ruku, kterou tak zpupně pozdvihl, odnesli ji k Jeruzalému a vystavili tam. ^{1Macc 7:48}Lid se nesmírně radoval a slavili ten den jako den veliké radosti. ^{1Macc 7:49}Také ustanovili, že tento svátek budou slavit každoročně třináctého dne měsíce adar. ^{1Macc 7:50}V Judsku pak nakrátko zavládl klid.

Kapitola 8

Chvála Římanů

^{1Macc 8:1}Juda se doslechl o slávě Římanů a o jejich veliké moci, o přízni, kterou prokazují všem, kdo se k nim chtějí připojit, a o přátelství, které uzavírají se všemi, kdo k nim přijdou. ^{1Macc 8:2}Vyprávěli mu o jejich válkách a statečných činech, které vykonali proti Galům, a jak si je podrobili a přinutili odvádět daně. ^{1Macc 8:3}Slyšel i o všem, co vykonali v Hispánii – jak se zmocnili tamních stříbrných a zlatých dolů ^{1Macc 8:4}a jak se celé té země zmocnili svou rozvahou a vytrvalostí, i když to byla země od nich velmi vzdálená. Přemohli též krále, kteří na ně zaútočili až od konce světa; drtivě je porazili a ti, kdo přežili, jim musejí odvádět roční daň. ^{1Macc 8:5}Porazili v boji také makedonské krále Filipa a Persea ^[2257] i další, kteří proti nim povstali, a podrobili si je. ^{1Macc 8:6}Stejně tak porazili Antiocha Velikého, ^[2258] krále Sýrie, ^[2259] který proti nim vytáhl do války se sto dvaceti slony, s jízdou a vozy a s obrovskou armádou. ^{1Macc 8:7}Chytili ho živého a uložili mu i jeho nástupcům platit vysokou daň, dávat rukojmí a postoupit ^{1Macc 8:8}své nejlepší provincie – Indii, Médii a Lýdii. Ty mu odebrali a svěřili je králi Eumenovi. ^[2260]

^{1Macc 8:9}Řekové měli v úmyslu Římany zničit, ^{1Macc 8:10}ale oni se o tom plánu dozvěděli, poslali proti nim jednoho vojevůdce a zaútočili na ně. Mnoho jich pobili a jejich ženy a děti odvedli do zajetí, jejich zemi vydrancovali a ovládli, jejich pevnosti zbořili a vzali je do otroctví až dodnes.

^{1Macc 8:11}Rozdrtili a zotročili také všechna ostatní království i ostrovy, které se jim kdy postavily na odpor. Ke svým spojencům a k těm, kdo se jim svěřili pod ochranu, však zachovali přátelství. ^{1Macc 8:12}Podrobili si krále blízké i vzdálené, takže všichni, kteří se o nich doslechli, se před nimi třásli. ^{1Macc 8:13}Komu chtějí pomoci k vládě, ten vládne, a koho chtějí, toho sesadí. Stali se obrovskou velmocí. ^{1Macc 8:14}Přes to všechno se žádný z nich nenechal korunovat ani nechodí v královském purpuru, aby se tím pyšnil, ^{1Macc 8:15}ale ustanovili si senát, kde tři sta dvacet senátorů denně rokuje o tom, jak nejlépe spravovat záležitosti lidu. ^{1Macc 8:16}Jednomu z nich dávají vždy na rok důvěru, aby je vedl a vládl celé jejich zemi, a toho jednoho pak všichni poslouchají bez jakékoli závisti a žárlivosti.

Spojenecká smlouva

^{1Macc 8:17}Juda vybral Eupolema, syna Janova z rodu Akosova, a Jásona, syna Eleazarova, a poslal je do Říma. Měli tam dojednat přátelství a spojenectví, ^{1Macc 8:18}díky němuž by se zbavili svého jha. Viděli totiž, jak řecká říše Izrael zotročuje. ^{1Macc 8:19}Po předlouhé cestě dorazili do Říma, vešli do senátu, a když dostali slovo, řekli: ^{1Macc 8:20}„Juda Makabejský, jeho bratři a židovský lid nás vyslali k vám, abychom s vámi uzavřeli spojenectví a mír a byli započteni mezi vaše spojence a přátele.“

^{1Macc 8:21}Senát návrh schválil. ^{1Macc 8:22}Zde je znění listiny, kterou Římané vyryli na bronzové tabulky a poslali do Jeruzaléma, aby byla Izraelcům dokladem jejich přátelství a spojenectví:

^{1Macc 8:23}Kéž se Římanům a Židům navěky daří na moři i na souši! Kéž se jim vyhne meč a nepřítel!

^{1Macc 8:24}Začne-li válka proti Římu nebo proti komukoli z jeho spojenců po celé jeho říši, ^{1Macc 8:25}poskytnou jim Židé ochotnou pomoc, jak budou okolnosti požadovat. ^{1Macc 8:26}Nebudou nepřátelům dodávat ani opatřovat obilí, zbraně, peníze, ani lodě. Tak rozhodl Řím. Tyto závazky se budou zachovávat bez dalších nároků.

^{1Macc 8:27}Stejně tak začne-li válka proti Židům, poskytnou Římané všemožnou pomoc jim, jak budou okolnosti požadovat. ^{1Macc 8:28}a nebudou dodávat nepřátelům obilí, zbraně, peníze ani lodě. Tak rozhodl Řím. Tyto závazky se budou zachovávat beze lsti.

^{1Macc 8:29}Za těchto podmínek uzavírají Římané smlouvu s židovským lidem. ^{1Macc 8:30}Jestliže se obě strany dodatečně rozhodnou cokoli přidat nebo ubrat, učiní tak podle své vůle a toto přidání či ubrání bude závazné.

^{1Macc 8:31}Ohledně křivd, kterých se vůči Židům dopustil král Demetrios, jsme mu napsali následovně:

Proč jsi obtížil Židy, naše spojence a přátele, svým jhem? ^{1Macc 8:32}Přijdou-li si na tebe znovu stěžovat, zjednáme jim právo a vyhlásíme ti válku na souši i na moři!

Kapitola 9

Konec Judy Makabejského

^{1Macc 9:1}Když se Demetrios doslechl, že Nikanor a jeho armáda padli v boji, poslal do Judska podruhé Bakchida a Alkima a s nimi pravé křídlo vojska. ^{1Macc 9:2}Vytáhli směrem na Gilgal, utábořili se před arbelskou Mesalotou, obsadili ji a mnoho obyvatel pobili. ^{1Macc 9:3}Prvního měsíce roku 152 ^[2261] se utábořili před Jeruzalémem. ^{1Macc 9:4}Pak odtud ale odtáhli a vydali se s 20 000 muži a 2000 jezdci do Beerotu. ^[2262]

^{1Macc 9:5}Juda zatím tábořil v Elase s oddílem 3000 vybraných mužů. ^{1Macc 9:6}Když uviděli to obrovské množství nepřátel, dostali hrozný strach a mnoho se jich z tábora vytratilo, takže tam zůstalo sotva 800 mužů.

^{1Macc 9:7}Juda viděl, že se mu vojsko rozuteklo, ještě než bitva začala. Srdce se mu sevřelo, protože neměl kdy své muže znovu shromáždit. ^{1Macc 9:8}Hluboce skleslý pak promluvil k těm, kdo zůstali: „Vzhůru, vyrazme proti svým nepřátelům – třeba proti nim dokážeme bojovat.“

^{1Macc 9:9}Oni ho ale odrazovali: „To určitě nedokážeme. Pojďme si raději zachránit holý život! Pak se vrátíme se svými bratry a budeme s nimi bojovat. Teď je nás ale málo.“

^{1Macc 9:10}„V žádném případě!“ odpověděl jim Juda. „Utéct před nimi nesmíme. Nastal-li náš čas, raději statečně zemřeme za své bratry, než abychom zpochybnili svou pověst.“

^{1Macc 9:11}Nepřátelské vojsko vyrazilo z tábora a postavilo se proti nim. Jízda se rozdělila na dva oddíly, prakovníci a lučištníci se vysunuli před hlavní voj, všichni udatní bojovníci stáli v první linii a Bakchides byl na pravém křídle. ^{1Macc 9:12}Když zazněly trubky, hlavní voj chráněný oběma křídly se dal do pohybu. Také Judovi muži tedy zatroubili k útoku. ^{1Macc 9:13}Země se třásla hlukem vojsk a bitva zuřila od rána až do večera.

^{1Macc 9:14}Juda si všiml, že Bakchides je s jádrem svého vojska na pravém křídle. Všichni, kdo měli statečné srdce, se k němu přidali, ^{1Macc 9:15}pravé křídlo nepřátel rozdrtili a pronásledovali je horami směrem k Ašdodu. ^{1Macc 9:16}Když vojáci na levém křídle viděli, že pravé křídlo je poraženo, pustili se za Judou a jeho muži zezadu. ^{1Macc 9:17}Rozpoutala se krutá bitva a na obou stranách zůstalo mnoho padlých. ^{1Macc 9:18}Padl i Juda a ostatní utekli. ^{1Macc 9:19}Jonatan a Šimon odnesli tělo svého bratra Judy a pohřbili ho do hrobu svých otců v Modiinu. ^{1Macc 9:20}Celý Izrael ho s velkým nářkem a zármutkem oplakával. Truchlili mnoho dní a naříkali:

^{1Macc 9:21}„Ach, jak padl hrdina, ^[2263]
zachránce Izraele!“

^{1Macc 9:22}Ostatní Judovy příběhy, jeho boje a statečné činy nebyly přes svou velikost ani zapsány, neboť jich bylo příliš mnoho.

JONATAN

Ty povedeš náš boj!

^{1Macc 9:23}Po Judově smrti se ve všech končinách Izraele vyrojili bezbožníci a všichni zlosynové znovu zvedli hlavu. ^{1Macc 9:24}V oněch dnech nastal velmi krutý hlad a celá země přešla na jejich stranu. ^{1Macc 9:25}Bakchides vybral největší neznabohy a udělal z nich pány země. ^{1Macc 9:26}Ti pak slídili a pátrali po Judových stoupencích a přiváděli je k Bakchidovi, který je mstivě ponižoval. ^{1Macc 9:27}V Izraeli nastalo veliké soužení, jaké nebylo od dob posledních proroků.

^{1Macc 9:28}Všichni Judovi stoupenci se tedy shromáždili a řekli Jonatanovi: ^{1Macc 9:29}„Od smrti tvého bratra Judy tu není nikdo jako on, aby se postavil našim nepřátelům, proti Bakchidovi a všem těm, kdo nenávidí náš národ. ^{1Macc 9:30}Proto jsme si dnes zvolili tebe, abys byl místo něho naším vůdcem a velitelem. Ty povedeš náš boj!“ ^{1Macc 9:31}Jonatan se tedy ujal velení a nastoupil na místo svého bratra Judy.

Pomsta za bratra Jana

^{1Macc 9:32}Když se to dozvěděl Bakchides, hledal způsob, jak ho zabít. ^{1Macc 9:33}Jonatan a jeho bratr Šimon to ale zjistili, utekli se všemi svými druhy do Tekojské pouště a utábořili se u vodní nádrže Asfar. ^{1Macc 9:34}(Bakchides se o tom dozvěděl v sobotu a sám s celým svým vojskem přešel na druhý břeh Jordánu.) ^[2264]

^{1Macc 9:35}Jonatan poslal svého bratra Jana v čele družiny ke spřáteleným Nabatejcům s prosbou, aby si u nich mohli uložit své hojné zásoby. ^{1Macc 9:36}Vtom ale přitáhl Jambriho kmen z Medeby, zmocnili se Jana se vším, co měl u sebe, a ujeli.

^{1Macc 9:37}Po nějaké době se Jonatanovi a jeho bratru Šimonovi donesla zpráva: „Jambriho kmen pořádá velikou svatbu. Nevěsta je dcera předního kanaánského velmože a přivádějí ji s velkým doprovodem z Nadabatu.“ ^{1Macc 9:38}Jonatan a Šimon pamatovali na vraždu svého bratra Jana, a tak vyrazili a ukryli se v horské roklině. ^{1Macc 9:39}Pak se rozhlédli, a hle – blížil se veliký hlučný průvod s hojnými zásobami. Naproti jim mířil ženich se svými přáteli a bratry, za zvuku tamburín a písní a s mohutnou výzbrojí. ^{1Macc 9:40}Židé na ně vyrazili ze zálohy a začali je pobíjet, takže zůstalo mnoho padlých a zbytek se rozutekl po horách. Potom pobrali všechnu kořist. ^{1Macc 9:41}A tak se svatba změnila v truchlení a prozpěvování v nářek. ^{1Macc 9:42}Takto pomstili vraždu svého bratra a vrátili se do mokřin kolem Jordánu.

Bitva s Bakchidem a Alkimova smrt

^{1Macc 9:43}Když se o tom dozvěděl Bakchides, vytáhl v sobotu s mohutným vojskem až k břehům Jordánu. ^{1Macc 9:44}Jonatan řekl svým vojákům: „Vzhůru, bojujme o život! Dnes je to jiné než včera a předevčírem! ^{1Macc 9:45}Vidíte, boj nám hrozí zezadu i zpředu. Zde je voda Jordánu, zde zas močál a houštiny. Není kam ustoupit. ^{1Macc 9:46}Proto teď volejte k Nebesům, ať vyváznete z rukou svých nepřátel!“

^{1Macc 9:47}Rozpoutal se boj a Jonatan napřáhl ruku, aby zabil Bakchida, ale ten před ním ustoupil zpátky. ^{1Macc 9:48}Jonatan a jeho muži pak skočili do Jordánu a přeplavali na druhý břeh. Nepřátelé se už za nimi přes řeku nepustili. ^{1Macc 9:49}Toho dne padlo na Bakchidově straně na tisíc mužů.

^{1Macc 9:50}Bakchides se vrátil do Jeruzaléma a dal v Judsku budovat opevněná města – pevnost v Jerichu, dále Emauzy, Bet-choron, Bet-el, Timnu, Piraton a Tefon. Opatřil je vysokými hradbami, branami a závorami ^{1Macc 9:51}a umístil v nich posádky, aby trápily Izrael. ^{1Macc 9:52}Dále opevnil město Bet-cur, Gezer a jeruzalémský hrad a zřídil v nich posádky a zásobárny potravin. ^{1Macc 9:53}Syny předních mužů země vzal jako rukojmí a dal je hlídat v jeruzalémském hradu.

^{1Macc 9:54}Druhého měsíce roku 153 ^[2265] nařídil Alkimos zbourat zeď vnitřního nádvoří svatyně. Chtěl zničit dílo proroků! ^[2266] Jakmile však Alkimos začal s bouráním, ^{1Macc 9:55}v tu chvíli ho ranila mrtvice a zabránila mu pokračovat v díle. Oněměl a ochrnul, takže už nemohl promluvit ani pořídit závěť. ^{1Macc 9:56}Alkimos tenkrát zemřel v hrozných bolestech. ^{1Macc 9:57}Když Bakchides zjistil, že Alkimos zemřel, vrátil se ke králi. V Judsku pak byl dva roky klid.

Konec války

^{1Macc 9:58}Všichni bezbožníci se potom domluvili: „Podívejte, Jonatan a jeho muži si žijí v klidu a pokoji. Když sem teď přivedeme Bakchida, pochytá je všechny za jedinou noc.“ ^{1Macc 9:59}A tak šli a radili se s ním. ^{1Macc 9:60}Bakchides vytáhl s mohutným vojskem a potají rozeslal dopisy všem svým stoupencům v Judsku, že mají Jonatana a jeho muže zajmout. To se jim ale nepovedlo, protože jejich záměr byl vyzrazen. ^{1Macc 9:61}Jonatanovi muži pak v zemi pochytali na padesát mužů, původců té zrady, a popravili je.

^{1Macc 9:62}Jonatan se pak se Šimonem a svými muži stáhl do Bet-basy v poušti, znovu ji vystavěl z trosek a opevnil. ^{1Macc 9:63}Když se to Bakchides dozvěděl, shromáždil všechny své jednotky a povolal i své stoupence z Judska. ^{1Macc 9:64}Přitáhl k Bet-base, utábořil se před ní, postavil obléhací stroje a mnoho dní město dobýval.

^{1Macc 9:65}Jonatan nechal svého bratra Šimona uvnitř a sám jen s hrstkou mužů vyšel do kraje. ^{1Macc 9:66}Udeřil na Odomeru a jeho bratry i na Fasironův kmen v jejich stanech a ti se pak přidali k němu a rozšířili jeho bojové jednotky. ^{1Macc 9:67}Šimon a jeho muži zatím vyrazili z města a spálili nepřátelům obléhací stroje. ^{1Macc 9:68}Tak bojovali proti Bakchidovi, až ho porazili. Způsobili mu obrovské potíže, neboť jeho plán a postup vyšel naprázdno. ^{1Macc 9:69}Strašně se proto rozzuřil na ty bezbožníky, kteří mu radili, ať táhne do izraelské země, a mnoho z nich dal zabít. Pak se rozhodl, že odtáhne domů.

^{1Macc 9:70}Když se to dozvěděl Jonatan, poslal k němu poselstvo, aby s ním uzavřel mír a dojednal navrácení zajatců. ^{1Macc 9:71}Bakchides souhlasil a návrh přijal. Odpřisáhl, že mu neprovede nic zlého, dokud bude živ. ^{1Macc 9:72}Vydal zajatce, které předtím odvedl z Judska, vrátil se do své země a už nikdy nevkročil na jejich území. ^{1Macc 9:73}Tak si meč v Izraeli oddechl. Jonatan se usadil v Michmasu, stal se soudcem lidu a odstranil z Izraele neznabohy.

Kapitola 10

Vzpoura Alexandra Epifana

^{1Macc 10:1}V roce 160 ^[2267] se Alexandr Epifanes, syn Antiochův, ^[2268] vylodil u Ptolemaidy a obsadil ji. Místní ho přijali a on se tam prohlásil králem.

^{1Macc 10:2}Když se o tom dozvěděl král Demetrios, shromáždil obrovské vojsko a vytáhl proti Alexandrovi do boje. ^{1Macc 10:3}Zároveň poslal přátelský dopis Jonatanovi, aby mu polichotil. ^{1Macc 10:4}Pomyslel si totiž: „Raději se s ním rychle dohodněme na příměří, než se dohodne s Alexandrem proti nám. ^{1Macc 10:5}Určitě si vzpomene na všechno zlo, které jsme způsobili jemu, jeho bratrům a jeho národu.“ ^{1Macc 10:6}A tak Jonatanovi jako svému spojenci udělil právo shromažďovat vojsko a opatřovat si zbraně. Dokonce nechal propustit rukojmí držená v jeruzalémském hradu.

^{1Macc 10:7}Jonatan tedy přišel do Jeruzaléma a veřejně ten dopis přečetl všemu lidu i těm, kdo byli na hradě. ^{1Macc 10:8}Když uslyšeli, že mu král povolil shromažďovat vojsko, dostali veliký strach. ^{1Macc 10:9}Hradní posádka vydala Jonatanovi rukojmí a on je vrátil jejich rodičům. ^{1Macc 10:10}Jonatan se tehdy usadil v Jeruzalémě a začal s výstavbou a obnovou města. ^{1Macc 10:11}Stavitelům uložil, ať znovu vybudují hradby a opevní horu Sion ze všech stran kamennými kvádry; a tak se stalo. ^{1Macc 10:12}Cizáci, kteří byli v pevnostech, jež postavil Bakchides, se tehdy rozutekli. ^{1Macc 10:13}Každý opustil své místo a vrátil se do své země. ^{1Macc 10:14}Pár odpadlíků od Zákona a přikázání zůstalo jen v Bet-curu, kde našli útočiště.

Jonatan se stává veleknězem

^{1Macc 10:15}Když se král Alexandr doslechl o všech slibech, které Demetrios dal Jonatanovi (vyprávěli mu také o bojích a statečných činech, které Jonatan se svými bratry vykonal, a o útrapách, které přečkali), ^{1Macc 10:16}pomyslel si: „Jiného takového nenajdeme. Pojďme si z něj hned udělat přítele a spojence!“ ^{1Macc 10:17}Napsal mu tedy dopis tohoto znění:

^{1Macc 10:18}Král Alexandr zdraví svého bratra Jonatana.

^{1Macc 10:19}Slyšeli jsme o tobě, že jsi znamenitý a schopný muž a zasloužíš si být naším přítelem. ^{1Macc 10:20}Proto tě ode dneška jmenujeme veleknězem tvého národa a udělujeme ti titul Králův přítel. Hleď tedy smýšlet jako my a zachovávat naše přátelství.

A s tím dopisem mu poslal také purpurový plášť a zlatý věnec. ^{1Macc 10:21}Sedmého měsíce roku 160 ^[2269] o Svátku stánků pak Jonatan oblékl svaté roucho. Zároveň shromáždil vojsko a opatřil množství zbraní.

Demetriovy sliby Židům

^{1Macc 10:22}Když se o tom doslechl Demetrios, byl roztrpčen. Pomyslel si: ^{1Macc 10:23}„Jak jsme to mohli dopustit? Alexandr nás předešel a získal si přátelství a podporu Židů dříve než my! ^{1Macc 10:24}I já jim napíšu působivý dopis. Slíbím jim pocty a dary, aby se přidali ke mně.“ ^{1Macc 10:25}A tak jim poslal dopis tohoto znění:

Král Demetrios zdraví židovský národ.

^{1Macc 10:26}S radostí slyšíme, že dodržujete dohody s námi, zůstáváte našimi přáteli a nepřidáváte se k našim nepřátelům. ^{1Macc 10:27}Nuže, vytrvejte i nadále a zachovávejte nám věrnost! Vaše jednání bohatě odměníme: ^{1Macc 10:28}poskytneme vám velké daňové úlevy a zahrneme vás dary.

^{1Macc 10:29}Tímto všechny Židy osvobozuji a zprošťuji je odvodů, poplatků ze soli a peněžních daní koruně. ^{1Macc 10:30}Judsku a třem krajům, jež k němu patří ze Samařska a Galileje, ode dneška odpouštím svůj nárok na třetinu výnosu obilí a polovinu ovocné sklizně, a to od dnešního dne navždy. ^{1Macc 10:31}Jeruzalém se svým okolím, se svými desátky a dávkami budiž svatý a svobodný od daní. ^{1Macc 10:32}Vzdávám se také práva na jeruzalémský hrad a předávám ho veleknězi, aby na hradě zřídil posádku podle svého uvážení. ^{1Macc 10:33}Všechny Židy odvlečené z Judska kamkoli do mého království propouštím na svobodu bez dalších nároků a všichni ať jsou zproštěni daní, a to i ze zvířat.

^{1Macc 10:34}Všechny svátky, soboty, novoluní a vyhrazené dny, jakož i tři dny před svátkem a po něm nechť jsou pro všechny Židy v mém království osvobozeny od daní. ^{1Macc 10:35}Nikdo nebude mít právo od nikoho z nich vymáhat platby nebo je jakkoli obtěžovat.

^{1Macc 10:36}Do královských vojsk budou Židé začleněni v počtu 30 000 mužů a dostane se jim žold, jaký přísluší všem královým vojskům. ^{1Macc 10:37}Někteří z nich budou přiděleni do nejdůležitějších královských pevností a jiní budou jmenováni do odpovědných funkcí v království. Jejich předáky a veliteli ať jsou jejich krajané a ať se řídí svými zákony podobně, jak to král nařídil i v Judsku.

^{1Macc 10:38}Tři okresy připojené k Judsku ze Samařska budou patřit k Judsku. Budou mít jediné velení a nebudou podléhat žádné jiné pravomoci než veleknězově. ^{1Macc 10:39}Ptolemaidu a přilehlé území dávám darem jeruzalémské svatyni na pokrytí nákladů spojených s bohoslužbou. ^{1Macc 10:40}Sám také dám každoročně 15 000 šekelů stříbra z královských příjmů z míst k tomu určených. ^{1Macc 10:41}Všechny přebytky, které úředníci v předešlých letech nevraceli, se budou od nynějška dávat na chrámové služby. ^{1Macc 10:42}Dále se odpouští 5000 šekelů stříbra, které jsem vybíral z ročních příjmů z provozu chrámu, a ponechávají se kněžím konajícím bohoslužbu. ^{1Macc 10:43}A kdokoli se kvůli dluhům na královské dani nebo čemukoli jinému uchýlí do jeruzalémského chrámu či do jeho okrsku, ať je osvobozen on i všechen jeho majetek v mém království.

^{1Macc 10:44}Výstavba a obnova chrámového okrsku bude hrazena z královské pokladny. ^{1Macc 10:45}Stejně tak bude z královské pokladny hrazena výstavba a opevnění hradeb okolo Jeruzaléma, jakož i výstavba hradeb v Judsku.

^{1Macc 10:46}Když Jonatan s lidem tyto nabídky vyslechli, neuvěřili jim a nepřijali je, protože si pamatovali, kolik utrpení Demetrios Izraeli způsobil a jak krutě je utlačoval. ^{1Macc 10:47}Rozhodli se raději pro Alexandra, který s nimi jednal o smíru jako první, a zůstali jeho spojenci po všechny dny.

^{1Macc 10:48}Král Alexandr potom shromáždil mohutné vojsko a postavil se proti Demetriovi. ^{1Macc 10:49}Oba králové se utkali v bitvě. Demetriovo vojsko se dalo na útěk, ale Alexandr je pronásledoval a porazil. ^{1Macc 10:50}Bitva prudce zuřila až do západu slunce a Demetrios toho dne padl.

Alexandrova diplomacie

^{1Macc 10:51}Alexandr pak poslal k egyptskému králi Ptolemaiovi ^[2270] vyslance s tímto poselstvím:

^{1Macc 10:52}„Když jsem se vrátil do svého království, usedl na trůn svých otců a chopil se vlády, porazil jsem Demetria a ovládl naši zemi. ^{1Macc 10:53}Svedl jsem proti němu bitvu, v níž jsme ho i s jeho vojskem porazili, a usedl jsem na jeho královský trůn. ^{1Macc 10:54}Nuže, pojďme teď spolu uzavřít přátelství! Dej mi svou dceru za ženu, ať se stanu tvým zetěm. Tobě i jí dám náležité dary.“

^{1Macc 10:55}Král Ptolemaios odpověděl:

„Šťastný to den, kdy ses vrátil do země svých otců a usedl na jejich královský trůn! ^{1Macc 10:56}Rád vyhovím tvé žádosti, ale vyjeď mi vstříc do Ptolemaidy, abychom se osobně poznali. Potom se stanu tvým tchánem, jak jsi psal.“

^{1Macc 10:57}A tak se Ptolemaios v roce 162 ^[2271] vypravil se svou dcerou Kleopatrou z Egypta a dorazil do Ptolemaidy. ^{1Macc 10:58}Král Alexandr mu vyšel vstříc a on mu dal svou dceru Kleopatru za ženu. Vystrojil jim v Ptolemaidě svatbu s velkou slávou, jak to dělají králové.

^{1Macc 10:59}Král Alexandr potom napsal Jonatanovi, ať za ním přijede. ^{1Macc 10:60}Jonatan se tedy s velkou slávou vypravil do Ptolemaidy, kde se setkal s oběma králi. Daroval jim i jejich důvěrníkům stříbro a zlato a mnoho dalších darů a získal si jejich přízeň. ^{1Macc 10:61}Bezbožníci a vyvrhelové z Izraele se tehdy proti němu spolčili a stěžovali si na něj u krále, ale ten na ně vůbec nedal. ^{1Macc 10:62}Naopak přikázal, aby Jonatanovi svlékli jeho šat a oblékli ho purpurem; a tak se stalo. ^{1Macc 10:63}Král ho pak posadil po svém boku a řekl svým hodnostářům: „Vyjděte s ním doprostřed města a vyhlaste, ať si na něj nikdo kvůli ničemu nestěžuje a ať ho nikdo ničím neobtěžuje!“ ^{1Macc 10:64}Když jeho žalobníci viděli, jaké veřejné pocty se mu dostalo a jak je oblečen purpurem, všichni se rozutekli. ^{1Macc 10:65}Král ho zahrnul poctami, započítal ho mezi své přední přátele a ustanovil ho místodržícím a vládcem provincie. ^{1Macc 10:66}Jonatan se pak spokojeně a šťastně vrátil do Jeruzaléma.

Vítězství u Ašdodu

^{1Macc 10:67}V roce 165 ^[2272] se Demetrios, ^[2273] syn Demetriův, vrátil z Kréty do země svých předků. ^{1Macc 10:68}Když o tom uslyšel král Alexandr, velice se roztrpčil a vrátil se do Antiochie. ^{1Macc 10:69}Za správce provincie Velká Sýrie potvrdil Apollonia, který shromáždil mohutné vojsko, utábořil se u Jamnie a poslal veleknězi Jonatanovi tento vzkaz:

^{1Macc 10:70}Ty jsi jediný, kdo se proti nám bouří! Kvůli tobě musím snášet posměch a urážky. Proč se chceš proti nám držet u moci jen v těch horách? ^{1Macc 10:71}Když tolik důvěřuješ svým vojskům, pojď k nám dolů na pláň a poměřme síly zde!

Na mé straně jsou vojska z měst. ^{1Macc 10:72}Poptej se a dozvíš se, kdo jsem já a moji spojenci. Každý ti řekne, že před námi nemůžete obstát – vždyť i tví otcové byli už dvakrát poraženi ve vlastní zemi! ^{1Macc 10:73}Ani ty teď neodoláš mé jízdě a tomuto vojsku. Zde na pláni nejsou skály ani balvany, aby ses měl kam skrýt!

^{1Macc 10:74}Apolloniův vzkaz Jonatana hluboce popudil. Vybral tedy 10 000 mužů a vytáhl z Jeruzaléma. Na pomoc mu přišel také jeho bratr Šimon. ^{1Macc 10:75}Utábořili se u Joppy. Místní před nimi ale zavřeli brány, protože v Joppě byla Apolloniova posádka. Jonatan se Šimonem tedy na město zaútočili ^{1Macc 10:76}a obyvatelé dostali takový strach, že brány otevřeli. Tak Jonatan ovládl Joppu.

^{1Macc 10:77}Když se to Apollonios dozvěděl, shromáždil 3000 jezdců a mohutné vojsko a táhl k Ašdodu, jako by chtěl pokračovat tím směrem. Zároveň ale postupoval i na pláň, protože spoléhal na svoji početnou jízdu. ^{1Macc 10:78}Jonatan se hnal za ním k Ašdodu a obě vojska se střetla v bitvě. ^{1Macc 10:79}Jenže Apollonios jim nechal v zádech ukrytou tisícovku jezdců. ^{1Macc 10:80}Až tehdy Jonatan zjistil, že má v zádech nepřátelskou zálohu. Ta jeho vojsko obklíčila a od rána až do večera je zasypávala šípy. ^{1Macc 10:81}Mužstvo se ale drželo podle Jonatanova rozkazu, dokud se nepřátelští koně neunavili.

^{1Macc 10:82}Tehdy dorazil Šimon se svým vojskem, a protože jízda už byla vyčerpaná, zaútočil na pěchotu. Byli poraženi a dali se na útěk ^{1Macc 10:83}a také jízda se rozprchla po pláni. Utekli do Ašdodu a vešli do chrámu své modly Dágona, ^[2274] aby se zachránili. ^{1Macc 10:84}Jonatan ale Ašdod i okolní osady vypálil a vyplenil. Spálil rovněž Dágonův chrám i s těmi, kdo v něm hledali útočiště. ^{1Macc 10:85}A tak padlo mečem nebo uhořelo na 8000 nepřátel.

^{1Macc 10:86}Jonatan odtud táhl dál, a když se utábořil u Aškelonu, obyvatelé města mu vyšli vstříc s velikou slávou. ^{1Macc 10:87}On i jeho muži se pak vrátili do Jeruzaléma s hojnou kořistí.

^{1Macc 10:88}Když o tom všem uslyšel král Alexandr, zahrnul Jonatana ještě většími poctami. ^{1Macc 10:89}Poslal mu zlatou sponu, kterou obvykle bývají vyznamenáni jen královi nejbližší, a daroval mu do vlastnictví Ekron s celým okolím.

Kapitola 11

Ptolemaiův vpád do Sýrie

^{1Macc 11:1}Egyptský král shromáždil vojsko tak početné, jako je písku na mořském břehu, a také množství lodí. Chtěl se lstivě zmocnit Alexandrova království a připojit je ke své říši, ^{1Macc 11:2}a tak přitáhl do Sýrie s příslibem míru. Obyvatelé měst mu otevírali brány a vycházeli mu vstříc, protože král Alexandr přikázal, ať ho vítají – vždyť to byl jeho tchán. ^{1Macc 11:3}Jenže pokaždé, když Ptolemaios vstoupil do nějakého města, nechával v něm posádku svého vojska.

^{1Macc 11:4}Takto postupoval až k Ašdodu. Tam mu ukázali vypálený Dágonův chrám, trosky Ašdodu i okolních obcí, pohozená těla a zohavené trupy těch, které Jonatan upálil v boji. Podél královy cesty navršili hromady mrtvol ^{1Macc 11:5}a vyprávěli mu, co Jonatan spáchal, aby ho očernili. Král však mlčel. ^{1Macc 11:6}Jonatan vyšel s velkou slávou vstříc králi do Joppy, kde se pozdravili a přenocovali. ^{1Macc 11:7}Potom krále doprovodil až k řece Eleuteros ^[2275] a vrátil se zpět do Jeruzaléma.

^{1Macc 11:8}Král Ptolemaios ovládl pobřežní města až k přímořské Seleukii a spřádal zlé plány proti Alexandrovi. ^{1Macc 11:9}Odeslal vyslance ke králi Demetriovi se vzkazem:

Pojďme spolu uzavřít smlouvu. Dám ti svou dceru, kterou teď má Alexandr, a budeš vládnout v království svého otce. ^{1Macc 11:10}Lituji totiž, že jsem dal svou dceru jemu, protože se mě pokusil zabít.

^{1Macc 11:11}Takto Alexandra očerňoval, protože dychtil po jeho království. ^{1Macc 11:12}Vzal mu pak svoji dceru a dal ji Demetriovi – takto se s Alexandrem rozešel a propuklo mezi nimi otevřené nepřátelství. ^{1Macc 11:13}Nakonec Ptolemaios vstoupil do Antiochie a nechal se korunovat za krále nad Sýrií. ^[2276] Měl tedy na hlavě dvě koruny – egyptskou a syrskou.

^{1Macc 11:14}Král Alexandr byl právě tou dobou v Kilikii, protože tamní obyvatelstvo se proti němu bouřilo. ^{1Macc 11:15}Když se však dozvěděl o Ptolemaiových činech, vyrazil proti němu do boje. Ptolemaios mu vytáhl naproti, prudce na něj zaútočil a zahnal ho na útěk. ^{1Macc 11:16}Alexandr se uchýlil do Arábie, aby tam našel útočiště, a Ptolemaios slavil triumf. ^{1Macc 11:17}Arab Zabdiel pak Alexandra sťal a jeho hlavu poslal Ptolemaiovi.

^{1Macc 11:18}Tři dny nato ale král Ptolemaios zemřel a místní obyvatelé pak pobili posádky, které zanechal v pevnostech. ^{1Macc 11:19}Tak se roku 167 ^[2277] stal králem Demetrios. ^[2278]

Jonatanova diplomacie

^{1Macc 11:20}V oněch dnech shromáždil Jonatan muže z Judska k útoku na jeruzalémský hrad a postavil proti němu mnoho obléhacích strojů. ^{1Macc 11:21}Někteří bezbožníci, nepřátelé svého národa, se tehdy vypravili ke králi a oznámili mu, že Jonatan obléhá hrad. ^{1Macc 11:22}Ta zpráva krále rozzuřila. Jakmile ji vyslechl, hned se přesunul do Ptolemaidy a napsal Jonatanovi, ať zastaví obléhání a co nejrychleji se k němu dostaví k rozhovorům.

^{1Macc 11:23}Když to Jonatan uslyšel, dal rozkazy, aby se v obléhání pokračovalo. Vybral si některé ze starších Izraele a kněží a vydal se s nimi do nebezpečí. ^{1Macc 11:24}Vzal stříbro, zlato, roucha a mnoho dalších darů, vypravil se za králem do Ptolemaidy a příznivě si ho naklonil. ^{1Macc 11:25}Někteří bezbožníci z jeho národa si na něj sice stěžovali, ^{1Macc 11:26}ale král se k němu zachoval tak jako jeho předchůdci. Vyznamenal jej před všemi svými důvěrníky, ^{1Macc 11:27}potvrdil jeho velekněžství i ostatní předešlé pocty a zařadil ho mezi své přední přátele.

^{1Macc 11:28}Jonatan tehdy krále požádal, aby osvobodil Judsko a tři samařské okresy od daní, a slíbil mu za to 300 talentů stříbra. ^{[2279]1Macc 11:29}Král svolil a napsal o tom všem Jonatanovi list tohoto znění:

^{1Macc 11:30}Král Demetrios zdraví svého bratra Jonatana a židovský národ.

^{1Macc 11:31}Zde je opis listu, který jsme ohledně vás napsali ctěnému Lasthenovi. ^[2280] Posíláme ho na vědomí i vám:

^{1Macc 11:32}Král Demetrios zdraví velectěného Lasthena.

^{1Macc 11:33}Rozhodli jsme se udělit židovskému národu – našim přátelům a věrným spojencům – jisté výsady za jejich oddanost k nám. ^{1Macc 11:34}Potvrzujeme, že jim náleží území Judska, jakož i Efraim, Lod a Ramatajim, tři okresy, jež byly se všemi příslušnými územími připojeny k Judsku od Samaří.

Všechny ty, kdo přinášejí v Jeruzalémě oběti, osvobozujeme od královských dávek, které od nich král dříve každoročně vybíral z polní úrody a z ovocných stromů. ^{1Macc 11:35}Dále se od nynějška zříkáme všech právoplatných poplatků z desátků a dalších právoplatných odvodů jako je solná daň a peněžní daň koruně. ^{1Macc 11:36}Žádná z těchto výsad nebude zrušena od nynějška až navěky.

^{1Macc 11:37}Nyní nech vyhotovit opis této listiny. Ten ať je předán Jonatanovi a veřejně vystaven na svaté hoře.

Demetriův nevděk

^{1Macc 11:38}Král Demetrios viděl, že v jeho zemi panuje klid a nikdo se mu nestaví na odpor, a tak rozpustil všechna svá vojska a poslal je všechny domů s výjimkou cizineckých jednotek, jež najal u ostrovních národů. Tím si znepřátelil všechna vojska, která sloužila už jeho předkům.

^{1Macc 11:39}Jistý Tryfon, dříve jeden z Alexandrových mužů, si všiml, že všechna vojska proti Demetriovi reptají. Vypravil se proto k Arabovi Imalkuovi, který vychovával Alexandrova malého syna Antiocha. ^{1Macc 11:40}Naléhal na něj, ať mu ho vydá, aby se mohl ujmout vlády místo svého otce. Líčil mu, co všechno Demetrios napáchal a jakou nenávist k němu chovají jeho vojska, a zdržel se tam delší čas.

^{1Macc 11:41}Jonatan mezitím krále Demetria požádal, ať odvolá posádku jeruzalémského hradu a dalších pevností, protože stále vedli válku proti Izraeli. ^{1Macc 11:42}Demetrios poslal Jonatanovi tuto odpověď:

Nejenže to pro tebe a pro tvůj národ učiním, ale při první vhodné příležitosti tebe i tvůj národ vysoce poctím. ^{1Macc 11:43}Teď ale budu rád, když mi pošleš podpůrné jednotky, protože všechna má vojska se ode mne odvrátila.

^{1Macc 11:44}Jonatan mu tedy do Antiochie poslal 3000 zkušených bojovníků. Když dorazili, král se z jejich příchodu zaradoval. ^{1Macc 11:45}Uprostřed města se pak shromáždilo místní obyvatelstvo, asi 120 000 mužů, a chtěli zabít krále. ^{1Macc 11:46}Ten utekl do svého paláce, ale místní muži obsadili ulice města a začali útočit. ^{1Macc 11:47}Král zavolal na pomoc židovské bojovníky a ti mu všichni přišli na pomoc. Rozptýlili se po městě a pobili toho dne na 100 000 mužů. ^{1Macc 11:48}Město vypálili, pobrali v něm toho dne mnoho kořisti a krále zachránili.

^{1Macc 11:49}Když místní zjistili, že Židé ovládají město, jak se jim zlíbí, opustila je odvaha a začali krále úpěnlivě prosit: ^{1Macc 11:50}„Usmiřme se! Ať už ti Židé přestanou bojovat proti nám i městu!“ ^{1Macc 11:51}A odhodili zbraně a uzavřeli mír. Takto se Židé proslavili před králem a přede všemi obyvateli jeho království a vrátili se do Jeruzaléma s hojnou kořistí.

^{1Macc 11:52}Král Demetrios kraloval na svém trůně a v jeho zemi panoval klid. ^{1Macc 11:53}Porušil ale všechny své sliby Jonatanovi a zanevřel na něj. Místo, aby ho odměnil za prokázanou oddanost, začal ho hrozně utiskovat.

Jonatanovy úspěchy

^{1Macc 11:54}Po nějaké době se Tryfon vrátil s malým chlapcem Antiochem, ^[2281] kterého prohlásil králem a nasadil mu korunu. ^{1Macc 11:55}Přidala se k němu všechna vojska, která Demetrios propustil, a dala se do boje proti Demetriovi; ten byl poražen a dal se na útěk. ^{1Macc 11:56}Tryfon vzal slony a zmocnil se Antiochie.

^{1Macc 11:57}Mladý Antiochos pak napsal Jonatanovi:

Potvrzuji ti velekněžství, ustanovuji tě nad těmi čtyřmi okresy a řadím tě mezi královy přátele.

^{1Macc 11:58}Poslal mu také zlaté stolní nádobí a dal mu právo pít ze zlatých pohárů, oblékat purpur a nosit zlatou sponu. ^{1Macc 11:59}Jeho bratra Šimona pak jmenoval místodržitelem od Tyrského srázu až k hranicím Egypta.

^{1Macc 11:60}Jonatan se pak vypravil do Zaeufratí. Procházel tamními městy a celé syrské vojsko se přidalo na jeho stranu. Když dorazil do Aškelonu, obyvatelé města ho přivítali s poctami, ^{1Macc 11:61}když ale odtud zamířil do Gazy, místní obyvatelé před ním zavřeli brány. Oblehl tedy město a přilehlé obce vypálil a vydrancoval. ^{1Macc 11:62}Když ho pak obyvatelé Gazy prosili o mír, Jonatan jim vyhověl. Syny předních měšťanů vzal jako rukojmí a poslal je do Jeruzaléma. Potom procházel zemí dál až do Damašku.

^{1Macc 11:63}Později se Jonatan doslechl, že do Kádeše v Galileji přitáhli Demetriovi velitelé s mohutným vojskem a chtějí ho zbavit moci. ^{1Macc 11:64}Vyrazil tedy proti nim, ale svého bratra Šimona zanechal v Judsku. ^{1Macc 11:65}Šimon se utábořil u Bet-curu a mnoho dní město obléhal a dobýval. ^{1Macc 11:66}Nakonec ho prosili o mír a on jim vyhověl. Vyhnal je ale odtud, město zabral a zřídil v něm posádku.

^{1Macc 11:67}Jonatan zatím se svým vojskem tábořil u Genezaretského jezera. Časně ráno vytáhli na chacorskou pláň, ^{1Macc 11:68}kde se s nimi utkalo vojsko cizáků. Ti na ně ale v horách nachystali zálohu. Zatímco hlavní voj postupoval přímo proti Jonatanovi, ^{1Macc 11:69}záložní jednotka vyrazila ze svého místa a pustila se do boje. ^{1Macc 11:70}Všichni Jonatanovi muži se dali na útěk; v poli nezůstal nikdo kromě velitelů Matatiáše, syna Abšalomova, a Judy, syna Chalfiho.

^{1Macc 11:71}Jonatan tehdy roztrhl své roucho, posypal si hlavu prachem a modlil se. ^{1Macc 11:72}Pak se vrátil do boje proti nepřátelům a udeřil na ně tak, že se dali na útěk. ^{1Macc 11:73}Když to zjistili Jonatanovi vlastní prchající vojáci, vrátili se a pronásledovali s ním nepřátele až do jejich tábora u Kádeše. Tam se zastavili. ^{1Macc 11:74}Toho dne padlo na 3000 cizáků a Jonatan se pak vrátil do Jeruzaléma.

Kapitola 12

Spojenectví s Římem a Spartou

^{1Macc 12:1}Když Jonatan viděl, že je příhodná chvíle, poslal vybrané vyslance do Říma, aby s Římany obnovil a upevnil přátelství. ^{1Macc 12:2}Obdobné listy rozeslal také do Sparty a do dalších míst. ^{1Macc 12:3}Poslové se vydali do Říma, vešli do senátu a promluvili: „Velekněz Jonatan a židovský národ nás poslali obnovit naše dřívější přátelství a spojenectví.“ ^{1Macc 12:4}Senát jim pak vystavil průvodní listy pro příslušné místní úřady k zajištění bezpečného návratu do Judska.

^{1Macc 12:5}Zde je znění listu, který Jonatan napsal Sparťanům:

^{1Macc 12:6}Velekněz Jonatan, národní rada starších, kněží a ostatní židovský lid zdraví své bratry Sparťany.

^{1Macc 12:7}Váš král Areios kdysi poslal našemu veleknězi Oniášovi list, ^[2282] v němž zmiňuje naše bratrství, jak dokládá přiložený opis. ^{1Macc 12:8}Oniáš přijal vašeho vyslance s poctami a převzal list, v němž se výslovně mluví o našem spojenectví a přátelství. ^{1Macc 12:9}Nemáme to sice zapotřebí, jelikož nacházíme posilu ve svých svatých knihách, ^{1Macc 12:10}přesto jsme se ale rozhodli obnovit s vámi tímto listem bratrství a přátelství, abychom se vám neodcizili. Vždyť od doby, kdy jste nám svůj list poslali, už uplynul dlouhý čas. ^[2283]

^{1Macc 12:11}Vždy a stále na vás pamatujeme při obětech, které přinášíme o svátcích i ostatních stanovených dnech, a také při modlitbách, neboť se sluší a patří pamatovat na bratry. ^{1Macc 12:12}Radujeme se z vaší slávy, ^{1Macc 12:13}na nás však ze všech stran dolehla mnohá soužení a četné války, když na nás útočili králové z našeho okolí. ^{1Macc 12:14}Nechtěli jsme ale vás ani ostatní spojence a přátele kvůli těmto válkám obtěžovat. ^{1Macc 12:15}Máme přece nebeskou pomoc, jejímž přispěním jsme byli osvobozeni od nepřátel a naši nepřátelé byli pokořeni.

^{1Macc 12:16}Vybrali jsme proto Numenia, syna Antiochova, a Antipatra, syna Jásonova, a poslali je k Římanům, aby obnovili naše dřívější přátelství a spojenectví s nimi. ^{1Macc 12:17}Uložili jsme jim, aby se vypravili také k vám, vyřídili vám pozdravy a předali vám náš dopis o obnově našeho bratrství. ^{1Macc 12:18}Budeme tedy rádi, když nám na to odpovíte.

^{1Macc 12:19}Zde je znění listu, který kdysi Sparťané poslali Oniášovi:

^{1Macc 12:20}Spartský král Areios zdraví velikého kněze Oniáše.

^{1Macc 12:21}V jednom spisu se našla zmínka, že Sparťané a Židé jsou bratři a že společně pocházíme z rodu Abrahamova. ^{[2284]1Macc 12:22}Nyní, když jsme se to dozvěděli, budeme rádi, když nám napíšete, jak se vám daří.

^{1Macc 12:23}My vám píšeme toto: vaše stáda a vaše majetky jsou naše a naše zase vaše. Ukládáme svým vyslancům, aby vám toto vyřídili.

Další Jonatanovy a Šimonovy úspěchy

^{1Macc 12:24}Jonatan dostal zprávu, že Demetriovi velitelé přitáhli znovu – s ještě větším vojskem než dříve – a chtějí s ním válčit. ^{1Macc 12:25}Vyrazil tedy z Jeruzaléma a táhl jim naproti do chamátského kraje, aby jim zabránil ve vpádu na své území. ^{1Macc 12:26}Vyslal do jejich tábora zvědy a ti mu po návratu oznámili, že se ho nepřátelé chystají v noci napadnout. ^{1Macc 12:27}Po západu slunce proto Jonatan vydal svým mužům rozkaz, aby bděli ve zbrani a celou noc drželi bojovou pohotovost. Kolem tábora také rozestavěl stráže. ^{1Macc 12:28}Když se nepřátelé dozvěděli, že Jonatan je se svými muži připraven k boji, zachvátil je strach a hrůza. Nechali ve svém táboře hořet ohně a vytratili se. ^{[2285]1Macc 12:29}Jonatan a jeho muži o tom až do rána nevěděli, protože viděli hořící ohně. ^{1Macc 12:30}Pustili se za nimi, ale už je nedostihli, protože nepřátelé mezitím překročili řeku Eleuteros. ^{[2286]1Macc 12:31}Jonatan se tedy obrátil proti arabskému kmeni Zabadejců, porazil je a obral o kořist. ^{1Macc 12:32}Potom táhl dál až do Damašku, odkud procházel celý ten kraj.

^{1Macc 12:33}Šimon mezitím také podnikl tažení. Postoupil až k Aškelonu a okolním pevnostem, načež se obrátil k Joppě a dobyl ji. ^{1Macc 12:34}Dozvěděl se totiž, že místní chtějí pevnost vydat Demetriovým mužům. Zřídil tam tedy posádku, aby město hlídala.

^{1Macc 12:35}Když se Jonatan vrátil, svolal starší lidu a radil se s nimi, že je potřeba vystavět v Judsku pevnosti, ^{1Macc 12:36}zvýšit jeruzalémské hradby a vztyčit vysokou zeď mezi hradem a zbytkem města. Hrad měl být od města oddělen a odloučen, aby jeho posádka nemohla nic nakupovat ani prodávat. ^{1Macc 12:37}Sešli se tedy, aby opevnili město, a Jonatan dal u potoka na východní straně opravit zřícenou část hradeb, která se jmenuje Chafenata. ^{1Macc 12:38}Šimon pak vystavěl Chadídu v podhůří, opevnil ji a opatřil branami a závorami.

Jonatan zajat

^{1Macc 12:39}Tryfon toužil stát se vládcem Sýrie ^[2287] a nosit královskou korunu. Chystal se proto vztáhnout ruku na krále Antiocha, ^{1Macc 12:40}ale bál se, že mu v tom Jonatan zabrání a vyhlásí mu válku. Vypravil se tedy a přitáhl do Bet-šeanu, aby ho zajal a zabil. ^{1Macc 12:41}Jonatan mu ale vytáhl k Bet-šeanu naproti se 40 000 vybranými bojovníky.

^{1Macc 12:42}Když Tryfon uviděl, s jak velikým vojskem dorazil, neodvážil se na něj vztáhnout ruku, ^{1Macc 12:43}ale přijal ho s poctami, představil ho všem svým důvěrníkům, předal mu dary a nařídil všem svým pobočníkům i vojsku, ať ho poslouchají jako jeho samého. ^{1Macc 12:44}Jonatanovi pak řekl: „Proč plýtváš silami celého vojska, když spolu neválčíme? ^{1Macc 12:45}Pošli je hned domů a vezmi si k sobě jen malou družinu, se kterou mě doprovodíš do Ptolemaidy. Chci ti to město i ostatní pevnosti předat včetně zbytku vojska a všech úředníků; potom se hned vrátím domů. Proto tu přece jsem.“

^{1Macc 12:46}Jonatan mu uvěřil a udělal, co řekl. Rozpustil své jednotky a ty se vrátily do Judska . ^{1Macc 12:47}Vzal s sebou jen 3000 mužů, z nichž ještě 2000 nechal v Galileji, a tak jich s ním šlo jen 1000. ^{1Macc 12:48}Jakmile Jonatan vstoupil do Ptolemaidy, místní zavřeli brány, zajali ho a všechny, kdo ho doprovázeli, pobili mečem.

^{1Macc 12:49}Tryfon zatím poslal vojska a jízdu do Galileje a na Velkou pláň, ^[2288] aby pobili všechny ostatní Jonatanovy muže. ^{1Macc 12:50}Ti usoudili, že Jonatan byl zajat a zahynul spolu se svým doprovodem, a tak si navzájem dodali odvahy a vytáhli v sevřeném šiku do boje. ^{1Macc 12:51}Když pronásledovatelé viděli, že Židé jsou připraveni bojovat o život, raději se vrátili.

^{1Macc 12:52}Všichni v pořádku dorazili do Judska a oplakávali Jonatana i jeho muže. Velice se báli a celý Izrael hluboce truchlil. ^{1Macc 12:53}Všichni pohané z okolí je chtěli zničit, protože si řekli: „Teď nemají vůdce ani zastánce. Pojďme s nimi bojovat a vyhladit jejich památku ze světa!“

Kapitola 13

ŠIMON

Zůstal jsem jen já

^{1Macc 13:1}Šimon dostal zprávu, že Tryfon shromáždil veliké vojsko a chystá se vtrhnout do judské země a zpustošit ji. ^{1Macc 13:2}Když viděl, jak se lid chvěje strachy, přišel do Jeruzaléma, shromáždil lid ^{1Macc 13:3}a takto je povzbudil: „Sami víte, kolik jsme toho já, mí bratři a celý rod mého otce vykonali pro Zákon a svatyni a jaké boje a útrapy jsme zažili. ^{1Macc 13:4}Všichni mí bratři padli za Izrael, až jsem zůstal jen já sám. ^{1Macc 13:5}A já abych si teď v tomto čase útlaku chtěl zachovat život? Nikdy! Nezasloužím si přece víc než moji bratři. ^{1Macc 13:6}Naopak pomstím svůj národ a svatyni i vaše ženy a děti, teď když se všichni pohané z nenávisti spolčili, aby nás zničili.“

^{1Macc 13:7}Jakmile lidé vyslechli ta slova, znovu se v nich probudila odvaha ^{1Macc 13:8}a začali hlasitě volat: „Ty jsi naším vůdcem namísto svých bratří Judy a Jonatana! ^{1Macc 13:9}Veď náš boj! Uděláme všechno, co nám přikážeš!“

^{1Macc 13:10}A tak shromáždil všechny bojovníky, urychlil dostavbu jeruzalémských hradeb a opevnil město ze všech stran. ^{1Macc 13:11}Potom poslal Jonatana, syna Abšalomova, s dost silným vojskem do Joppy. Ten vyhnal místní obyvatele a usadil se tam.

Jonatanova smrt

^{1Macc 13:12}Tryfon pak vytáhl s mohutným vojskem z Ptolemaidy, aby vtrhl do Judska, a vedl s sebou Jonatana jako zajatce. ^{1Macc 13:13}Šimon se tedy utábořil v Chadídě naproti pláni. ^{1Macc 13:14}Když se Tryfon dozvěděl, že Šimon nastoupil na místo svého bratra Jonatana a chce s ním bojovat, poslal k němu vyslance se vzkazem: ^{1Macc 13:15}„Tvého bratra Jonatana držíme v zajetí kvůli penězům, které dlužil královské pokladně za svá privilegia. ^{[2289]1Macc 13:16}Pošli tedy 100 talentů stříbra a dva jeho syny jako rukojmí (aby se proti nám po propuštění nevzbouřil), a propustíme ho.“

^{1Macc 13:17}Šimon pochopil, že to byla lstivá slova, přesto však poslal pro peníze i pro chlapce. Nechtěl totiž u lidu vyvolat bouři nevole, ^{1Macc 13:18}kdyby si řekli: „Jonatan zahynul jen proto, že Šimon neposlal peníze a chlapce.“ ^{1Macc 13:19}A tak oba chlapce i těch 100 talentů poslal, ale Tryfon ho podvedl a Jonatana nepropustil.

^{1Macc 13:20}Tryfon se vydal na pochod, aby vtrhl do země a zpustošil ji. Šli ale oklikou přes Adorajim a Šimon je se svým vojskem sledoval po celé trase, kudy šli. ^{1Macc 13:21}Posádka jeruzalémského hradu vysílala za Tryfonem posly a naléhala, aby k nim co nejrychleji vyrazil přes poušť a poslal jim jídlo. ^{1Macc 13:22}Přichystal tedy všechnu svou jízdu na cestu, ale té noci napadla veliká spousta sněhu. Kvůli tomu sněžení za nimi nemohl vyrazit, a tak odtáhl a zamířil do Gileádu. ^{1Macc 13:23}Když se přiblížil k Baskamě, zabil Jonatana a tam ho pochovali. ^{1Macc 13:24}Odtud se pak Tryfon vrátil zpátky do své země.

^{1Macc 13:25}Šimon poslal pro ostatky svého bratra Jonatana a pohřbil ho v Modiinu, městě svých otců. ^{1Macc 13:26}Celý Izrael ho oplakával s velikým nářkem a truchlili nad ním mnoho dní. ^{1Macc 13:27}Šimon pak nad hrobem svého otce a svých bratrů vybudoval pomník z kamene hlazeného zepředu i zezadu a vysoký, aby byl vidět zdálky. ^{1Macc 13:28}Postavil také sedm pyramid, jednu proti druhé, pro svého otce a matku a čtyři bratry. ^{1Macc 13:29}Kolem nich vztyčil kolonádu s mohutnými sloupy, jež na věčnou památku ozdobil zbrojí. Kromě zbroje tam byly vytesané lodě, aby se jimi mohli kochat všichni mořeplavci. ^{1Macc 13:30}Takovou hrobku vybudoval v Modiinu; stojí tam až dodnes.

Spojenectví s Demetriem

^{1Macc 13:31}Tryfon zacházel s mladičkým králem Antiochem lstivě a nakonec ho dal zabít. ^{1Macc 13:32}Stal se králem místo něj, nasadil si na hlavu syrskou ^[2290] korunu a napáchal v zemi mnoho zla. ^{1Macc 13:33}Šimon vybudoval judské pevnosti, obehnal je silnými hradbami s vysokými věžemi, s branami a závorami a uskladnil v pevnostech potraviny. ^{1Macc 13:34}Vybral a vyslance a poslal je ke králi Demetriovi, aby dal zemi úlevy, protože Tryfon stále jen loupil. ^{1Macc 13:35}Král Demetrios mu na jeho žádost odpověděl a napsal mu dopis tohoto znění:

^{1Macc 13:36}Král Demetrios zdraví přítele králů, velekněze Šimona, a celý židovský národ s jeho staršími.

^{1Macc 13:37}Zlatý věnec a palmovou ratolest, které jste poslali, přijímáme a jsme připraveni uzavřít s vámi trvalý mír. Úředníkům napíšeme, ať vám poskytnou daňové úlevy. ^{1Macc 13:38}Všechny výsady, jež jsme vám udělili, zůstávají v platnosti. Pevnosti, které jste vybudovali, vám patří. ^{1Macc 13:39}Odpouštíme všechny dosavadní chyby a omyly, jakož i peněžní daň koruně, kterou jste dlužili. Jakékoli další daně se v Jeruzalémě vybíraly, nadále se vybírat přestanou. ^{1Macc 13:40}A jestliže jsou někteří z vás způsobilí k zapsání do naší osobní stráže, nechť se přihlásí. Kéž mezi námi panuje mír!

^{1Macc 13:41}Tak byl roku 170 ^[2291] Izrael zbaven jha pohanů ^{1Macc 13:42}a lidé začali ve svých listinách a smlouvách uvádět: „V prvním roce vlády Šimona, velikého velekněze, vojevůdce a vládce Židů.“

Dobytí Gezeru a jeruzalémského hradu

^{1Macc 13:43}V těch dnech se Šimon utábořil před Gezerem, oblehl ho vojsky a začal ho dobývat. Postavil obléhací věž, přisunul ji k městu, prolomil jednu z hradebních věží a města se zmocnil. ^{1Macc 13:44}Vojáci z obléhací věže vyskákali do města a nastal veliký rozruch. ^{1Macc 13:45}Obyvatelé města vystoupili se ženami a dětmi na hradby, roucha roztržená, a s hlasitým křikem prosili Šimona o mír: ^{1Macc 13:46}„Nezacházej s námi podle našich špatností, ale podle svého milosrdenství!“

^{1Macc 13:47}Šimon tedy s nimi uzavřel dohodu a ukončil obléhání. Vyhnal je však z města, dal očistit domy, ve kterých byly modly, a teprve potom vstoupil do města s chvalozpěvy a dobrořečením. ^{1Macc 13:48}Vymýtil odtamtud všechnu nečistotu a usadil tam muže, kteří žili podle Zákona, posílil opevnění a vybudoval si tam sídlo.

^{1Macc 13:49}Židé mezitím bránili posádce jeruzalémského hradu vycházet do kraje a cokoli nakupovat nebo prodávat. Na hradě byl hrozný nedostatek jídla a dost z nich hlady pomřelo. ^{1Macc 13:50}Nakonec začali volat k Šimonovi s prosbou o mír a on jim vyhověl. Vyhnal je ale odtud a očistil hrad od poskvrnění. ^{1Macc 13:51}Třiadvacátého dne druhého měsíce roku 171 ^[2292] vešli do města se zpěvem a palmovými ratolestmi, s harfami, citerami a činely, s písněmi a chvalozpěvy, protože byl z Izraele vypuzen úhlavní nepřítel. ^{1Macc 13:52}Šimon stanovil, aby se tento den radostně slavil rok co rok. Zesílil pak opevnění chrámové hory na straně k hradu a usadil se tam se svými muži. ^{1Macc 13:53}Když Šimon viděl, že jeho syn Jan dospěl v muže, ustanovil ho velitelem všech vojsk. Jan se pak usadil v Gezeru.

Kapitola 14

Chvála Šimona Makabejského

^{1Macc 14:1}Roku 172 ^[2293] shromáždil král Demetrios svá vojska a táhl do Médie, aby tam získal posily pro boj s Tryfonem. ^{1Macc 14:2}Když se však Arsakes, ^[2294] král Peršanů a Médů, dozvěděl, že Demetrios vnikl na jeho území, poslal jednoho ze svých vojevůdců, aby ho zajal živého. ^{1Macc 14:3}Ten vytáhl, Demetriovo vojsko porazil, krále zajal a přivedl ho k Arsakovi, který ho nechal uvěznit.

^{1Macc 14:4}Po všechny Šimonovy dny
zažívala judská země klid.
Usiloval o prospěch pro svůj lid,
jenž se těšil z jeho slavné vlády po všechny dny.

^{1Macc 14:5}Ke své slávě navíc dobyl přístav Joppu,
a získal přístup k mořským ostrovům.
^{1Macc 14:6}Rozšířil území svého lidu
a ovládl celou krajinu.
^{1Macc 14:7}Spoustu zajatců přivedl zpět domů,
stal se pánem Gezeru, Bet-curu i jeruzalémského hradu.
Odstranil z něj nečistotu
a nikdo neobstál proti němu.

^{1Macc 14:8}Lidé obdělávali svou zem v míru,
země dávala svou úrodu
a stromy v rovinách nesly ovoce.
^{1Macc 14:9}Starci sedali na náměstích
a hovořili spolu o štěstí.
Mladíci se odívali krásnými šaty
a válečnou zbrojí.

^{1Macc 14:10}Města zásobil potravinami
udělal z nich pevnosti,
a jeho slavná pověst se šířila
do všech konců světa.
^{1Macc 14:11}Zajistil v zemi mír
a Izrael byl plný radosti.
^{1Macc 14:12}Každý usedal pod svou révu a svůj fíkovník
a nikoho se už nebáli.
^{1Macc 14:13}Všichni, kdo je napadali, zmizeli ze země;
v těch dnech byli poraženi králové!

^{1Macc 14:14}Podpíral ve svém lidu všechny ubohé,
bádal v Zákoně
a vykořenil všechny bezbožné a zlé.
^{1Macc 14:15}Dodal slávu svatyni
a rozmnožil její vybavení.

Obnovené spojenectví s Římem a Spartou

^{1Macc 14:16}O Jonatanově smrti se doslechli i v Římě, a dokonce až ve Spartě, a velmi se zarmoutili. ^{1Macc 14:17}Když se pak dozvěděli, že se po něm stal veleknězem jeho bratr Šimon a že dál vládne zemi i jejím městům, ^{1Macc 14:18}napsali mu na bronzových tabulkách, aby s ním obnovili přátelství a spojenectví, které uzavřeli s jeho bratry Judou a Jonatanem. ^{1Macc 14:19}Tabulky se pak četly před shromážděním v Jeruzalémě. ^{1Macc 14:20}Zde je znění listu, který Sparťané poslali:

Město Sparta a jeho vládci zdraví své bratry: velikého kněze Šimona, starší, kněžstvo i všechen židovský lid.

^{1Macc 14:21}Vyslanci, které jste poslali k našemu lidu, nám podali zprávu o vaší slávě a cti. Jejich příchod nás potěšil ^{1Macc 14:22}a zprávu o nich jsme takto zapsali mezi veřejná usnesení:

Židovští vyslanci Numenios, syn Antiochův, a Antipatros, syn Jásonův, k nám přišli obnovit vzájemné přátelství. ^{1Macc 14:23}Lid se usnesl přijmout tyto muže s poctami a uložit zápis jejich slov do veřejného archivu, aby na ně spartský lid vždy pamatoval.

Opis této listiny byl vyhotoven pro velekněze Šimona.

^{1Macc 14:24}Šimon pak Numenia poslal také do Říma s velikým zlatým štítem vážícím 1000 min, ^[2295] aby potvrdil spojenectví s Římany.

Pamětní nápis

^{1Macc 14:25}Když o tom všem uslyšel lid, řekli si: „Jak se Šimonovi a jeho synům odvděčíme? ^{1Macc 14:26}On, jeho bratři a celý rod jeho otce přece bojovali jako hrdinové! Zahnali nepřátele Izraele a zajistili nám svobodu.“ A tak zhotovili nápis na bronzových tabulkách a vystavili ho na sloupech na hoře Sion. ^{1Macc 14:27}Zde je znění onoho nápisu:

Osmnáctého dne měsíce elul roku 172, ^[2296] to jest třetího roku Šimonova slavného velekněžství v Chasar am-Elu, ^{[2297]1Macc 14:28}nám bylo na velikém shromáždění kněží, lidu, vůdců národa a starších země oznámeno toto:

^{1Macc 14:29}V zemi se rozpoutalo mnoho válek, a tehdy Šimon, syn Matatiášův, kněz ze synů Joaribových, a jeho bratři podstoupili nebezpečí a vzepřeli se nepřátelům svého národa, aby bránili svatyni a Zákon. Tak získali svému národu velikou slávu. ^{1Macc 14:30}Jonatan svůj národ sjednotil a stal se jeho veleknězem, než byl připojen ke svému lidu. ^{1Macc 14:31}Když se pak nepřátelé rozhodli napadnout jejich zem a vztáhnout ruce na svatyni, ^{1Macc 14:32}povstal Šimon a bojoval za svůj národ. Vynaložil značné vlastní prostředky, aby vyzbrojil vojsko svého národa a dal jim žold. ^{1Macc 14:33}Opevnil judská města a také Bet-cur na judských hranicích, kde dříve vládly zbraně nepřátel, a zřídil tam posádku židovských bojovníků. ^{1Macc 14:34}Opevnil přímořskou Joppu a Gezer na hranicích Ašdodu, kde dříve žili nepřátelé. Usadil v těch městech Židy a zásobil je vším potřebným k jejich obnově.

^{1Macc 14:35}Když lid viděl Šimonovu oddanost i slávu, kterou se rozhodl získat svému národu, ustanovil ho svým vůdcem a veleknězem. Učinili tak pro všechny jeho činy, pro spravedlnost a oddanost, kterou svému národu prokázal, a pro veškerou jeho snahu o povznesení národa. ^{1Macc 14:36}Za jeho dnů se mu podařilo vyhnat ze země pohany i ty, kteří přebývali v jeruzalémském Městě Davidově, kde si postavili hrad, ze kterého podnikali výpady a poskvrňovali okolí svatyně a těžce poškozovali její čistotu. ^{1Macc 14:37}Šimon tam zřídil židovskou posádku a pro bezpečnost země i města hrad opevnil a zvýšil jeruzalémské hradby. ^{1Macc 14:38}Pro to vše mu král Demetrios potvrdil velekněžství, ^{1Macc 14:39}zařadil ho mezi své přátele a vyznamenal ho velikými poctami. ^{1Macc 14:40}Doslechl se totiž, že Římané přijali Šimonovy vyslance s veškerou slávou a že Židy označili za své přátele, spojence a bratry.

^{1Macc 14:41}Židé a jejich kněží se usnesli takto: Ať je Šimon natrvalo jejich vůdcem a veleknězem, dokud nepovstane pravý prorok. ^{1Macc 14:42}Ať je jejich vojevůdcem a zastáncem svatyně. Ať ustanovuje správce v záležitostech chrámu, země, zbraní a pevností. ^{1Macc 14:43}Ať pečuje o svatyni, ať ho všichni poslouchají a všechny listiny v zemi ať jsou vystavovány jeho jménem. Ať se obléká purpurem a zlatem.

^{1Macc 14:44}Nikdo z lidu ani z kněží nebude smět nic z uvedeného zrušit. Nikdo nebude moci odporovat Šimonovým nařízením, svolávat v zemi shromáždění bez jeho vědomí, odívat se purpurem nebo nosit zlatou sponu. ^{1Macc 14:45}Kdokoli se těmto ustanovením vzepře nebo něco z toho odmítne, bude potrestán.

^{1Macc 14:46}Všechen lid se usnesl, že Šimonovi ukládá plnit tyto povinnosti. ^{1Macc 14:47}Šimon to přijal a svolil, že bude stát v čele všech: že bude veleknězem, vojevůdcem a vladařem Židů i jejich kněží. ^{1Macc 14:48}Bylo rozhodnuto, že se tento nápis vyryje na bronzové tabulky a vystaví se na viditelném místě v chrámovém okrsku. ^{1Macc 14:49}Opis pak bude uložen do pokladnice, aby ho Šimon a jeho synové měli po ruce.

Kapitola 15

Nástup krále Antiocha

^{1Macc 15:1}Antiochos, ^[2298] syn krále Demetria, poslal z mořských ostrovů list Šimonovi, knězi a vladaři Židů a celému národu. ^{1Macc 15:2}Stálo v něm toto:

Král Antiochos zdraví velikého kněze a vladaře Šimona a celý židovský národ.

^{1Macc 15:3}Protože se království našich předků zmocnili jistí ničemové, chci se domoci vlády, abych království uvedl do dřívějšího stavu. Najal jsem si početné vojsko a vypravil válečné lodě ^{1Macc 15:4}a chci se vylodit na pevnině, abych potrestal ty, kdo zničili naši zem a zpustošili mnoho měst v mém království.

^{1Macc 15:5}Proto ti nyní potvrzuji všechny úlevy, které ti poskytli králové přede mnou, a promíjím ti i všechny ostatní dávky, které ti promíjeli. ^{1Macc 15:6}Dále ti povoluji ražbu vlastních mincí pro tvou zemi ^{1Macc 15:7}a uděluji svobodu Jeruzalému a svatyni. Ponechávám ti všechny zbraně, které sis opatřil, jakož i pevnosti, které jsi postavil a držíš ve své moci. ^{1Macc 15:8}Odpouští se ti vše, co dlužíš na královské dani, jakož i budoucí dávky od nynějška až navěky.

^{1Macc 15:9}Jakmile se chopíme království, vyznamenáme tě, tvůj národ i chrám takovými poctami, že vaše sláva bude zjevná po celé zemi.

^{1Macc 15:10}Roku 174 ^[2299] vtrhl Antiochos do země svých předků. Všechna vojska se připojila k němu, takže Tryfonovi zůstala jen hrstka. ^{1Macc 15:11}Když ho Antiochos začal pronásledovat, uchýlil se do přímořského Doru, ^{1Macc 15:12}protože věděl, že je s ním zle a vojska ho opustila. ^{1Macc 15:13}Antiochos se tedy utábořil u Doru a s ním 120 000 bojovníků a 8000 jezdců. ^{1Macc 15:14}K obklíčení města se na moři připojily lodě, takže sevřel město z pevniny i z moře a nikomu nedovolil vycházet ani vcházet.

Dopisy z Říma

^{1Macc 15:15}Z Říma dorazil Numenios se svými průvodci a nesl dopis králům a jejich zemím. Stálo v něm toto:

^{1Macc 15:16}Římský konsul Lucius zdraví krále Ptolemaia.

^{1Macc 15:17}Přišli k nám vyslanci Židů, naši přátelé a spojenci, poslaní veleknězem Šimonem a židovským lidem, aby obnovili naše dávné přátelství a spojenectví. ^{1Macc 15:18}Přinesli zlatý štít vážící tisíc min. ^{[2300]1Macc 15:19}Usnesli jsme se tedy, že napíšeme králům a jejich zemím, ať se jim nepokoušejí škodit, ať nebojují proti nim, jejich městům ani jejich zemi a ať se nespolčují s těmi, kdo proti nim válčí.

^{1Macc 15:20}Rozhodli jsme se od nich ten štít přijmout. ^{1Macc 15:21}Jestliže nějací ničemové uprchli z jejich země k vám, předejte je veleknězi Šimonovi, aby je potrestal podle jejich zákona.

^{1Macc 15:22}Totéž napsal králi Demetriovi, Attalovi, Ariaratovi a Arsakovi ^{[2301]1Macc 15:23}a do všech zemí – do Sampsamy, Sparťanům, na Délos, do Myndu, do Sikyonu, do Karie, na Samos, do Pamfylie, do Lykie, do Halikarnasu, na Rhodos, do Faselidy, na Kós, do Sidy, na Arados, do Gortyny, na Knidos, na Kypr a do Kyrény. ^{1Macc 15:24}Jeden opis listu poslali také veleknězi Šimonovi.

Antiochův obrat proti Židům

^{1Macc 15:25}Král Antiochos zatím tábořil u Doru. Neustále proti městu vysílal své jednotky, stavěl obléhací stroje a svíral Tryfona tak, že nemohl vycházet ani vcházet. ^{1Macc 15:26}Šimon mu poslal na pomoc 2000 vybraných bojovníků, stříbro, zlato a množství vojenského vybavení. ^{1Macc 15:27}On to ale nechtěl přijmout. Zrušil dokonce všechny dřívější dohody se Šimonem a zanevřel na něj.

^{1Macc 15:28}Poslal k němu Athenobia, jednoho ze svých důvěrníků, aby s ním jednal a vzkázal mu:

„Zmocnili jste se měst mého království, Joppy, Gezeru a jeruzalémského hradu. ^{1Macc 15:29}Jejich území jste zpustošili, způsobili jste v zemi veliké škody a ovládli mnoho míst mého království.

^{1Macc 15:30}Nyní tedy vraťte města, kterých jste se zmocnili, a odveďte daň z oblastí, které jste ovládli mimo judské území. ^{1Macc 15:31}Nebo za ně zaplaťte 500 talentů stříbra a dalších 500 talentů za způsobené škody a za neodvedené daně z měst. ^[2302] Jinak přitáhneme a budeme s vámi bojovat.“

^{1Macc 15:32}Králův důvěrník Athenobios tedy dorazil do Jeruzaléma, a když viděl nádheru Šimonova dvora, jeho skříň se zlatým a stříbrným nádobím a ostatní okázalé vybavení, zůstal v úžasu. Vyřídil králova slova ^{1Macc 15:33}a Šimon mu odpověděl:

„Nezabrali jsme cizí zemi ani cizí vlastnictví. Je to dědictví po našich otcích, jehož se na čas neprávem zmocnili naši nepřátelé. ^{1Macc 15:34}Jen využíváme příležitosti ujmout se svého dědictví po otcích. ^{1Macc 15:35}Co se týče Joppy a Gezeru, které požaduješ, ty způsobily našemu lidu a zemi veliké škody; zaplatíme za ně 100 talentů stříbra.“ ^[2303]

Athenobios na to neřekl jediné slovo. ^{1Macc 15:36}Rozhněván se vrátil ke králi, vylíčil mu ta slova i Šimonovu nádheru a všechno, co viděl, a král se velmi rozlítil.

Vítězství nad Kendebaiem

^{1Macc 15:37}Tryfon mezitím nastoupil na loď a uprchl do Orthosie. ^{1Macc 15:38}Král pak jmenoval Kendebaia vrchním velitelem přímoří a svěřil mu pěchotu i jízdu. ^{1Macc 15:39}Nařídil mu, ať se utáboří na judských hranicích, ať opevní Kidron, zesílí jeho brány a bojuje proti lidu. Sám zatím pronásledoval Tryfona.

^{1Macc 15:40}Kendebaios přitáhl do Jamnie a začal popouzet lid vpády do Judska, při kterých odváděl lidi do zajetí a vraždil. ^{1Macc 15:41}Opevnil Kidron a umístil tam jezdce i pěchotu, aby odtud podnikali výpady podél judských cest, jak mu král nařídil.

Kapitola 16

^{1Macc 16:1}Jan se vypravil z Gezeru a oznámil svému otci Šimonovi, co Kendebaios provádí. ^{1Macc 16:2}Šimon tedy zavolal oba své nejstarší syny, Jana i Judu, a řekl jim: „Já, mí bratři a celý rod mého otce jsme od mládí až dodnes bojovali ve válkách za Izrael a mnohokrát se nám podařilo Izrael zachránit. ^{1Macc 16:3}Teď už jsem starý, ale vy jste díky Bohu v nejlepších letech. Nastupte po mně a mém bratrovi, jděte a bojujte za náš národ a pomoc Nebes ať je s vám!“

^{1Macc 16:4}Potom vybral v zemi 20 000 bojovníků a jezdce a vytáhli proti Kendebaiovi. Přenocovali v Modiinu, ^{1Macc 16:5}ráno vstali, vytáhli na pláň a hle, proti nim tam stálo obrovské vojsko – pěchota i jízda! Dělilo je od nich jen koryto potoka. ^{1Macc 16:6}Jan se svým vojskem zaujal postavení proti nim, a když viděl, že vojáci mají strach překročit potok, překročil ho jako první. Když to jeho muži uviděli, vydali se přes potok za ním. ^{1Macc 16:7}Pak promíchal své jednotky a postavil jezdce mezi pěší, protože nepřátelská jízda byla příliš početná. ^{1Macc 16:8}Zatroubili do útoku a Kendebaios se svým vojskem musel utéct. Zůstalo mnoho padlých a zbytek utekl do pevnosti.

^{1Macc 16:9}Janův bratr Juda byl raněn, ale Jan pronásledoval Kendebaia až do jeho pevnosti Kidron. ^{1Macc 16:10}Někteří utekli do věží v polích u Ašdodu, ale Jan je vypálil; padlo tam na 2000 mužů. Potom se v pořádku vrátil do Judska.

Šimonova smrt

^{1Macc 16:11}Místodržícím jerišské pláně byl jmenován Ptolemaios, syn Abubův. Měl spoustu stříbra a zlata, ^{1Macc 16:12}neboť byl veleknězovým zetěm. ^{1Macc 16:13}Jeho srdce ale zpychlo a rozhodl se, že ovládne zemi; přemýšlel tedy, jak by se Šimona a jeho synů lstivě zbavil. ^{1Macc 16:14}Šimon právě objížděl města v zemi a staral se o jejich potřeby.

V jedenáctém měsíci (což je měsíc šebat) roku 177 ^[2304] přijel Šimon se svými syny Matatiášem a Judou do Jericha. ^{1Macc 16:15}Syn Abubův je lstivě přijal v pevnůstce zvané Dok, kterou postavil. Uspořádal pro ně velikou hostinu, ale ukryl tam své muže. ^{1Macc 16:16}Když se Šimon a jeho synové opili, Ptolemaios a jeho lidé vstali, chopili se zbraní, vrhli se na Šimona a uprostřed hodování ho zabili i s jeho dvěma syny a několika sluhy. ^{1Macc 16:17}Spáchal tak hroznou zradu a oplatil dobro zlem.

Šimonův nástupce Jan

^{1Macc 16:18}Ptolemaios o tom sepsal zprávu a poslal ji králi. Žádal, ať mu pošle na pomoc vojsko a předá mu města i venkov. ^{1Macc 16:19}Další muže poslal do Gezeru zabít Jana. ^[2305] Napsal také velitelům jednotek, ^[2306] že jim dá stříbro, zlato a dary, přejdou-li na jeho stranu. ^{1Macc 16:20}Další muže poslal, aby se zmocnili Jeruzaléma a chrámové hory.

^{1Macc 16:21}Kdosi je však předběhl a oznámil Janovi v Gezeru, že jeho otec i bratři zahynuli, a dodal: „Král poslal vrahy i na tebe.“ ^{1Macc 16:22}Jan byl tou zprávou naprosto zděšen. Své vrahy pak nechal zajmout a popravit, protože se včas dozvěděl, že ho jdou zabít.

^{1Macc 16:23}Ostatní Janovy příběhy, jeho boje a statečné činy, stavba hradeb, které obnovil, a jeho další skutky ^{1Macc 16:24}jsou popsány v kronice jeho velekněžství od doby, kdy se stal veleknězem po svém otci.

2. Makabejských

Kapitola 1

LISTY ŽIDŮM V EGYPTĚ

První list

^{2Macc 1:1}Židovským bratřím v Egyptě

posílají pozdrav s přáním dokonalého pokoje

vaši bratři Židé v Jeruzalémě a v judské zemi.

^{2Macc 1:2}Kéž vám Bůh prokáže dobrodiní a pamatuje na svou smlouvu se svými věrnými služebníky Abrahamem, Izákem a Jákobem. ^{2Macc 1:3}Kéž vám všem dá takové srdce, abyste ho ctili a plnili jeho vůli s oddaností a ochotou. ^{2Macc 1:4}Kéž vaše srdce otevře svému Zákonu a přikázáním a naplní vás pokojem. ^{2Macc 1:5}Kéž vyslyší vaše prosby, usmíří se s vámi a neopustí vás ve zlých dobách. ^{2Macc 1:6}Takto se tu za vás nyní modlíme.

^{2Macc 1:7}Roku 169 ^[2307] za vlády krále Demetria, ^[2308] jsme vám my Židé psali uprostřed největšího soužení, které u nás v oněch letech nastalo. Jáson ^[2309] a jeho stoupenci zradili svatou zemi a království, ^{2Macc 1:8}podpálili chrámovou bránu a prolili nevinnou krev. My jsme se však modlili k Hospodinu a byli jsme vyslyšeni, a tak jsme znovu přinesli zápalné i moučné oběti, zapálili svícny a předložili chleby. ^{2Macc 1:9}Nyní tedy slavte i vy Den stánků v měsíci kislevu. ^[2310]

Psáno roku 188. ^[2311]

Druhý list

^{2Macc 1:10}Obyvatelé Jeruzaléma a Judska, rada starších a Juda ^[2312]

posílají pozdrav s přáním pevného zdraví

Aristobulovi, ^[2313] potomku pomazaných kněží a učiteli krále Ptolemaia, jakož i všem Židům v Egyptě.

^{2Macc 1:11}Bůh nás zachránil z velikých nebezpečí, a proto mu velice děkujeme, že se postavil na naši stranu proti králi. ^{2Macc 1:12}On sám totiž zahnal ty, kdo napadli svaté město. ^{2Macc 1:13}Když vladař přitáhl do Persie, jeho vojsko vypadalo nepřemožitelně, ale byli rozdrceni v Nanájině ^[2314] chrámu, kde jim Nanájini kněží nachystali léčku. ^{2Macc 1:14}Antiochos tam se svou družinou přišel, protože si chtěl pod záminkou svatby s bohyní přivlastnit chrámové poklady jako její věno. ^{2Macc 1:15}Když Nanájini kněží vyložili poklady, Antiochos jen s několika průvodci vstoupil dovnitř posvátného okrsku, a jakmile tam vešel, kněží chrám uzamkli. ^{2Macc 1:16}Otevřeli skryté dveře ve stropě a začali na ně házet kameny, až vladaře rozdrtili. Pak je rozsekali na kusy, uťali jim hlavy a hodili je k těm, kdo zůstali venku. ^{2Macc 1:17}Za to vše ať je požehnán náš Bůh, který ty bezbožníky vydal na smrt!

^{2Macc 1:18}Jelikož se pětadvacátého kislevu chystáme slavit očištění chrámu, považujeme za svou povinnost uvědomit vás o tom, abyste i vy mohli slavit Den stánků a Den ohně, který se ukázal, když Nehemiáš vystavěl chrám a oltář a přinesl na něm oběti. ^{2Macc 1:19}Když byli totiž naši otcové odváděni do Persie, tehdejší zbožní kněží vzali z oltáře trochu ohně, tajně ho ukryli uvnitř vyschlé studny a zajistili ho tam tak, aby o tom úkrytu nikdo nevěděl. ^{2Macc 1:20}Po mnoha letech se Bohu zalíbilo, aby perský král vypravil Nehemiáše zpět. Ten poslal potomky těch kněží, kteří kdysi oheň ukryli, ať ho najdou. Když nám oznámili, že nenašli oheň, ale nějakou hustou tekutinu, přikázal jim, ať ji naberou a přinesou. ^{2Macc 1:21}Přinesli pak vše potřebné k oběti a Nehemiáš kněžím přikázal, ať tou tekutinou polijí dříví i obětní dary na něm ležící. ^{2Macc 1:22}Stalo se tak, a když po chvíli vysvitlo slunce, které bylo dosud pod mrakem, vzplál tak velký oheň, že všichni užasli. ^{2Macc 1:23}Zatímco oheň stravoval oběť, kněží se modlili a s kněžími i všichni ostatní. Jonatan předzpěvoval a ostatní s Nehemiášem odpovídali. ^{2Macc 1:24}Modlitba zněla takto:

„Hospodine, Pane a Bože, Stvořiteli všeho, strašlivý a silný, spravedlivý a milosrdný, jediný šlechetný králi, ^{2Macc 1:25}jediný dobrodinče, jediný spravedlivý, všemohoucí a věčný! Ty, který zachraňuješ Izrael ze všeho zlého, ty, který jsi vyvolil naše otce a posvětil je, ^{2Macc 1:26}přijmi tuto oběť za všechen svůj izraelský lid! Ochraňuj a posvěcuj toto své dědictví! ^{2Macc 1:27}Shromáždi náš rozptýlený lid, osvoboď ty, kdo otročí mezi pohany, shlédni na opovržené a potupené, ať národy poznají, že ty jsi náš Bůh! ^{2Macc 1:28}Ztrestej ty, kdo nás utlačují a urážejí ve své zpupnosti! ^{2Macc 1:29}Zasaď svůj lid na svém svatém místě, jak řekl Mojžíš.“ ^[2315]

^{2Macc 1:30}Kněží zpívali chvalozpěvy. ^{2Macc 1:31}Oheň pohltil obětní dary a Nehemiáš přikázal vylít zbylou tekutinu na veliké kameny. ^{2Macc 1:32}Když se tak stalo, vzplál plamen, ale světlo zářící z oltáře ho pohltilo.

^{2Macc 1:33}Ta věc se roznesla a též perskému králi oznámili, že na místě, kde přesídlení kněží ukryli oheň, se objevila tekutina, jejíž pomocí Nehemiášovi lidé zasvětili obětní dary. ^{2Macc 1:34}Když král tu věc ověřil, nechal místo ohradit a prohlásil je za posvátné. ^{2Macc 1:35}Značné příjmy, které odtud král získával, pak rozděloval svým oblíbencům. ^{2Macc 1:36}Nehemiášovi lidé tu tekutinu nazvali neftar, což se překládá jako „očištění“. Většina lidí ji ale nazývá „nafta“.

Kapitola 2

^{2Macc 2:1}V záznamech jsou zmínky o tom, že to byl prorok Jeremiáš, kdo přikázal přesídlencům vzít trochu ohně, jak bylo řečeno, ^{2Macc 2:2}a že tento prorok přesídlencům předal Zákon a nařídil jim, aby nezapomínali na Hospodinova přikázání a aby se nedali obloudit pohledem na zlaté a stříbrné sošky a na jejich nádheru. ^{2Macc 2:3}A také dalšími podobnými slovy je povzbuzoval, aby se Zákon nevytratil z jejich srdcí. ^[2316]

^{2Macc 2:4}V tom spisu také stálo, že prorok na Boží pokyn přikázal, aby ho doprovázely stánek a truhla, a odešel na horu, na kterou vystoupil Mojžíš a z které spatřil Boží dědictví. ^{2Macc 2:5}Když tam Jeremiáš přišel, našel prostornou jeskyni. Přinesl tam stánek, truhlu i kadidlový oltář a zatarasil vchod. ^{2Macc 2:6}Pak přišli někteří z jeho průvodců, aby označili cestu, ale nemohli ji najít. ^{2Macc 2:7}Když to Jeremiáš zjistil, vyčetl jim to a řekl: „To místo zůstane neznámé, dokud se Bůh nesmiluje a neshromáždí svůj lid. ^{2Macc 2:8}Tehdy Hospodin ty věci znovu ukáže a zjeví se oblak Hospodinovy slávy, jako se ukazoval v době Mojžíšově nebo tehdy, když Šalomoun žádal, aby byl velkolepě posvěcen chrám.“

^{2Macc 2:9}Uvádělo se také, jak Šalomoun ve své moudrosti přinesl oběť při zasvěcení a dokončení chrámu. ^{2Macc 2:10}Jako když se Mojžíš modlil k Hospodinu a z nebe sestoupil oheň a pohltil obětní dary, tak se modlil i Šalomoun a oheň sestoupil a strávil celopaly. ^{2Macc 2:11}Mojžíš kdysi řekl: „Oběť za hřích byla pohlcena plamenem proto, že se nesnědla.“ ^{[2317]2Macc 2:12}Stejně tak slavil osmidenní svátek Šalomoun. ^[2318]

^{2Macc 2:13}Totéž se vypráví i v Nehemiášových spisech a pamětech; také to, jak Nehemiáš zakládal knihovnu a shromáždil tam spisy králů a proroků, spisy Davidovy a královské listiny o darech pro svatyni. ^{2Macc 2:14}Stejně tak i Juda shromáždil všechny spisy poztrácené kvůli válce, jež nás potkala. Teď už je tedy máme u sebe; ^{2Macc 2:15}kdybyste je potřebovali, pošlete si pro ně.

^{2Macc 2:16}Píšeme vám proto, že se chystáme slavit očištění. Byli bychom rádi, kdybyste tyto dny slavili i vy. ^{2Macc 2:17}Bůh, který zachránil všechen svůj lid, navrátil také všem své dědictví, království, kněžství a posvěcení, ^{2Macc 2:18}jak přislíbil v Zákoně. Proto skládáme naději v Boha, že se nad námi brzy smiluje a shromáždí nás ze všech končin pod nebem ke své svatyni. Zachránil nás přece z velikých neštěstí a svůj chrám očistil.

Autorova předmluva

^{2Macc 2:19}Toto je příběh o Judovi Makabejském a jeho bratrech, o očištění velikého chrámu a posvěcení oltáře ^{2Macc 2:20}a také o bojích proti Antiochu Epifanovi a jeho synu Eupatorovi ^{2Macc 2:21}a o nebeských zjeveních hrdým a statečným bojovníkům za judaismus. I když jich byla jen hrstka, dokázali si podrobit celou zem a zahnat na útěk hordy barbarů. ^{2Macc 2:22}Dobyli zpět svůj světoznámý chrám, osvobodili město a znovu zavedli zákony, kterým hrozilo zrušení, neboť Hospodin k nim byl milostivý a velmi laskavý.

^{2Macc 2:23}To vše už vylíčil v pěti knihách Jáson z Kyrény, a tak se to pokusíme shrnout do jednoho spisu. ^{2Macc 2:24}Vzhledem k záplavě údajů a k obtížnosti, kterou takové množství látky přináší čtenářům, kteří se chtějí ponořit do dějinných příběhů, ^{2Macc 2:25}rozhodli jsme se dbát o to, abychom pobavili ty, kdo si rádi počtou, usnadnili práci těm, kdo si ty události chtějí zapamatovat, a všem čtenářům abychom přitom prospěli. ^{2Macc 2:26}Pro nás, kdo jsme si předsevzali úkol onen spis zestručnit, to není jednoduchý úkol, nýbrž námaha vyžadující mnoho potu a probdělých nocí. ^{2Macc 2:27}Je to podobně nesnadné jako připravovat hostinu a snažit se vyhovět ostatním. Přesto tu dřinu rádi podstoupíme, neboť ji mnozí přijmou s povděkem. ^{2Macc 2:28}Podrobné líčení každé jednotlivosti ponecháme dějepisci a sami se vynasnažíme probrat události jen ve stručných obrysech. ^{2Macc 2:29}Vždyť jako stavitel nového domu má na starosti celou stavbu, zatímco ten, kdo se věnuje jeho výmalbě a výzdobě, hledá jen vhodné okrasné prostředky, tak podobně je tomu i v našem případě. ^{2Macc 2:30}Proniknout do tématu, důkladně je probrat a zabývat se mnoha jednotlivostmi přísluší dějepisci. ^{2Macc 2:31}Tomu, kdo chce téma jen převyprávět, ovšem musí být dovoleno mluvit stručně a nezabíhat do podrobností. ^{2Macc 2:32}Začněme tedy s vyprávěním a neprotahujme už předmluvu. Bylo by přece hloupé před započetím výkladu hýřit mnoha slovy a samotný výklad potom zkracovat.

Kapitola 3

HELIODOR A CHRÁMOVÝ POKLAD

Šimonovo křivé udání

^{2Macc 3:1}Svaté město žilo v klidu a míru a díky zbožnosti velekněze Oniáše ^[2319] a jeho nenávisti k nepravostem se zákony zachovávaly se vší pečlivostí. ^{2Macc 3:2}Tehdy se stávalo, že i samotní králové prokazovali úctu svatyni a dodávali chrámu slávy vzácnými dary, ^{2Macc 3:3}takže i syrský ^[2320] král Seleukos ^[2321] z vlastních příjmů přispíval na veškeré náklady spojené s konáním obětí.

^{2Macc 3:4}Jistý Šimon z pokolení Benjamín, ustanovený za správce chrámu, se tehdy dostal do sporu s veleknězem kvůli provozu městských tržišť. ^{2Macc 3:5}Když nemohl Oniáše přemoci, odešel za Apolloniem, synem Tharseovým, který byl v té době místodržitelem v Koilé Sýrii ^[2322] a Fénicii. ^{2Macc 3:6}Oznámil mu, že jeruzalémská pokladnice je plná nevýslovného bohatství; to množství peněz se prý nedá ani spočítat, a přitom vůbec neodpovídá nákladům na oběti; vše by to ale mohlo připadnout do královy moci. ^{2Macc 3:7}Když se pak Apollonios setkal s králem, pověděl mu, co se dozvěděl o těch penězích. Král vybral svého kancléře Heliodora a poslal ho s rozkazy, aby zmíněné bohatství odnesl. ^{2Macc 3:8}Heliodor se hned vydal na cestu pod záminkou, že jede na obhlídku měst v Koilé Sýrii a ve Fénicii; ve skutečnosti však jel provést králův záměr.

^{2Macc 3:9}Když dorazil do Jeruzaléma, velekněz ho přátelsky přijal, stejně jako celé město. Heliodor vyložil, jaké udání dostal, a sdělil, proč přišel. Pak se vyptával, zdali je to doopravdy tak. ^{2Macc 3:10}Velekněz mu vysvětloval, že v pokladně jsou uložené prostředky pro vdovy a sirotky ^{2Macc 3:11}a něco že patří jednomu velmi vysoce postavenému muži, Hyrkánovi, synu Tobiášovu. Celkem že to dělá 400 talentů stříbra a 200 talentů zlata, v rozporu s tím, co klamně udal ten bezbožník Šimon. ^{2Macc 3:12}Je prý zcela vyloučeno, aby přišli ke škodě ti, kdo spoléhají na svatost tohoto místa a na vznešenost a nedotknutelnost chrámu ctěného po celém světě.

Zděšení v Jeruzalémě

^{2Macc 3:13}Heliodor však trval na tom, že podle rozkazů, které má od krále, musí být prostředky každopádně zabaveny do královské pokladny. ^{2Macc 3:14}V den, který určil, pak vešel do chrámového okrsku, aby pořídil soupis pokladů.

Po celém městě zavládlo nesmírné zděšení. ^{2Macc 3:15}Kněží se ve svých rouchách vrhli před oltář a volali k Nebesům, která stanovila, že se tyto vklady mají vkladatelům zachovat neporušené. ^{2Macc 3:16}Každého, kdo zahlédl veleknězovu tvář, zabolelo srdce, neboť jeho výraz i bledost prozrazovaly vnitřní muka. ^{2Macc 3:17}Polila ho hrůza, a jak se chvěl po celém těle, odhaloval přihlížejícím utrpení svého srdce. ^{2Macc 3:18}Lidé v zástupech vybíhali z domů ke společné modlitbě, protože svatyni hrozila potupa. ^{2Macc 3:19}Ženy vyšly do ulic opásané na prsou pytlovinou a panny, které byly zavřené doma, přibíhaly ke dveřím nebo ke stěnám domů a jiné se vykláněly z oken. ^{2Macc 3:20}Všechny vzpínaly ruce k Nebesům a modlily se. ^{2Macc 3:21}Byl to žalostný pohled na celý ten zmatený dav lidí na kolenou a na zděšení velekněze zachváceného úzkostí.

Boží zásah

^{2Macc 3:22}Židé vzývali všemohoucího Hospodina, aby těm, kdo svěřili své prostředky chrámu, zachoval vše neporušené a netknuté. ^{2Macc 3:23}Heliodor zatím plnil, co se rozhodlo.

^{2Macc 3:24}Když už byl se svými ozbrojenci v pokladnici, Vládce duchů a veškeré moci způsobil tak veliké zjevení, že všichni, kdo se tam s Heliodorem opovážili vstoupit, byli ohromeni Boží mocí a omdlévali hrůzou. ^{2Macc 3:25}Ukázal se jim totiž kůň s překrásným postrojem a strašlivým jezdcem v sedle. Prudce se vrhl na Heliodora a dorážel na něj předními kopyty. Jeho jezdec vypadal jako ve zlaté zbroji. ^{2Macc 3:26}Zjevili se mu pak také dva mladíci, mimořádně silní, nesmírně krásní a ve skvostných šatech. Postavili se k němu z obou stran a bez ustání ho bičovali, takže mu vysázeli množství ran.

^{2Macc 3:27}Heliodor se náhle skácel k zemi a obestřela ho hluboká tma. Vzali ho tedy a položili na nosítka. ^{2Macc 3:28}Téhož člověka, který před chvílí do chrámové pokladnice vstoupil s velkým doprovodem a se všemi ozbrojenci, odnášeli nyní bezmocného. Tak poznali jasně Boží moc. ^{2Macc 3:29}Heliodor zůstal bezhlesně ležet beze vší naděje na záchranu, ^{2Macc 3:30}zatímco Židé chválili Hospodina, který oslavil svou svatyni. Chrám, který byl chvilku předtím plný strachu a neklidu, se po zjevení všemohoucího Hospodina naplnil radostí a veselím.

Heliodorovo obrácení

^{2Macc 3:31}Někteří z Heliodorových druhů hned žádali Oniáše, ať vzývá Nejvyššího, aby mu daroval život, když už má smrt na jazyku. ^{2Macc 3:32}Velekněz dostal strach, aby snad král nepodezíral Židy, že se na Heliodorovi dopustili nějakého zločinu, a tak přinesl oběť za jeho záchranu. ^{2Macc 3:33}Když velekněz konal smírnou oběť, zjevili se Heliodorovi znovu titíž mladíci odění do stejných šatů. Přistoupili k němu a řekli: „Buď velice vděčný veleknězi Oniášovi, neboť díky němu ti Hospodin daroval život. ^{2Macc 3:34}Dostal jsi z Nebes za vyučenou, proto všem rozhlašuj velkolepou Boží moc!“ Po těch slovech zmizeli.

^{2Macc 3:35}Heliodor tenkrát přinesl oběť Hospodinu a složil veliké sliby Tomu, který ho zachoval naživu. Rozloučil se s Oniášem a odebral se zpět ke králi. ^{2Macc 3:36}Všem pak vydával svědectví o činech velikého Boha, které viděl na vlastní oči. ^{2Macc 3:37}Když se ho potom král zeptal, kdo by se hodil k tomu, aby znovu vyřídil jeruzalémské záležitosti, odpověděl mu: ^{2Macc 3:38}„Máš-li nějakého nepřítele nebo vlastizrádce, pošli ho tam! Pokud se vůbec zachrání, vrátí se ti vytrestaný, protože kolem toho místa je skutečně jakási Boží moc. ^{2Macc 3:39}Ten, který má příbytek na nebi, je totiž strážcem a ochráncem toho místa a bije a hubí ty, kdo přicházejí se zlými úmysly.“

Tak to tedy proběhlo s Heliodorem a zachováním pokladu.

Kapitola 4

PRONÁSLEDOVÁNÍ ZA ANTIOCHA EPIFANA

Další Šimonovy zločiny

^{2Macc 4:1}Zmíněný Šimon, udavač pokladu a vlasti, začal pomlouvat Oniáše. Prý to byl on, kdo podněcoval Heliodora a způsobil všechna ta neštěstí. ^{2Macc 4:2}Opovážil se onoho dobrodince města, ochránce krajanů a horlivého zastánce zákonů nazvat velezrádcem! ^{2Macc 4:3}Jeho nepřátelství zašlo tak daleko, že kterýsi z Šimonových důvěrníků páchal i vraždy.

^{2Macc 4:4}Když Oniáš viděl, jak je to soupeření nebezpečné a jak Apollonios, syn Menestheův, místodržitel Koilé Sýrie a Fénicie, Šimonovu proradnost ještě prohlubuje, ^{2Macc 4:5}odebral se ke králi. Nikoli však jako žalobce svých spoluobčanů, nýbrž se zájmem o veřejný i soukromý prospěch všeho lidu. ^{2Macc 4:6}Viděl totiž, že Šimon s tím šílenstvím nepřestane a že bez králova zásahu už nebude možné obnovit v obci klid.

Jáson zavádí řecké zvyky

^{2Macc 4:7}Po smrti Seleuka převzal království Antiochos zvaný Epifanes. ^[2323] Velekněžský úřad tehdy díky úplatkům získal Oniášův bratr Jáson, ^{2Macc 4:8}který králi při jedné návštěvě nasliboval 360 talentů stříbra a navíc 80 talentů z jakýchsi jiných příjmů. ^{2Macc 4:9}Krom toho se zavázal, že zaplatí ještě dalších 150 talentů, pokud od krále dostane pravomoc zřídit gymnasion ^[2324] a efébii ^[2325] a založit v Jeruzalémě spolek antiochovců. ^[2326]

^{2Macc 4:10}Král to schválil, a jakmile se Jáson ujal úřadu, hned začal u svých krajanů zavádět řecký způsob života. ^{2Macc 4:11}Rušil laskavé královské výsady, které pro Židy získal Jan, otec onoho Eupolema, který kdysi šel vyjednat přátelství a spojenectví s Římany. ^[2327] Rušil také řádná občanská práva a zaváděl nové nemravné obyčeje. ^{2Macc 4:12}S potěšením postavil gymnasion přímo pod jeruzalémským hradem a nejlepší mladé muže přiměl nosit řecké klobouky. ^{[2328]2Macc 4:13}Zvrhlost onoho Jásona neznala mezí (bezbožník to byl, žádný velekněz!). Helenizace a rozmach cizích způsobů dosáhly takového vrcholu, ^{2Macc 4:14}že kněží se už přestali zajímat o službu u oltáře. Chrámem pohrdali, oběti zanedbávali a jen zaznělo znamení gongu, spěchali účastnit se nemravné podívané na zápasišti. ^{2Macc 4:15}Hodnoty svých předků považovali za bezcenné a nejvíc jim záleželo na řeckých poctách. ^{2Macc 4:16}Kvůli tomu také padli do těžkých nesnází, protože ti, jejichž způsoby tolik obdivovali a jimž se chtěli ve všem podobat, se stali jejich nepřáteli a katy. ^{2Macc 4:17}Bezbožně odmítat božské zákony se totiž nevyplácí, jak se ještě ukáže.

^{2Macc 4:18}V Týru se pak jako každé čtyři roky konaly hry, jimž byl přítomen také král, ^{2Macc 4:19}a ten mizera Jáson tam jako vyslance Jeruzaléma poslal antiochovce, aby tam donesli 300 stříbrných drachem na oběť Heraklovi. ^[2329] Sami doručitelé ale chápali, že se to nehodí, a tak požádali, aby prostředky nebyly užity na oběť, ale na úhradu jiných nákladů. ^{2Macc 4:20}Odesilatel je tedy chtěl věnovat na Heraklovu oběť, díky doručitelům však připadly na vybavení trojveslic.

^{2Macc 4:21}Když pak byl v Egyptě korunován za krále Filometor, ^[2330] Antiochos tam poslal Apollonia, syna Menestheova, a od něj se dozvěděl, že tento král bude nepřítelem jeho vlády. Snažil se tedy postarat o vlastní bezpečnost a vydal se do Joppy, odkud zamířil do Jeruzaléma. ^{2Macc 4:22}Jáson i celé město ho velkolepě přijali s ovacemi a průvodem pochodní. On pak se svým vojskem pokračoval do Fénicie.

Menelaos se stává veleknězem

^{2Macc 4:23}Po třech letech poslal Jáson Menelaa, bratra zmíněného Šimona, aby králi donesl peníze a vyřídil s ním některé důležité věci. ^{2Macc 4:24}Když Menelaa králi představili, začal mu lichotit a tvářil se jako vlivný člověk, a tak pro sebe získal velekněžský úřad, protože nabídl o 300 talentů stříbra více než Jáson. ^{2Macc 4:25}Vrátil se tedy s pověřovacími listinami od krále, ale velekněžství si ničím nezasloužil. Naopak měl v sobě zlobu krutého tyrana a zuřivost divoké šelmy. ^{2Macc 4:26}A tak Jáson, který předtím získal úřad svého bratra úplatkem, byl sám úplatkem sesazen a skončil jako uprchlík v zemi Amonců.

^{2Macc 4:27}Menelaos zastával úřad, ale peníze slíbené králi řádně neplatil, ^{2Macc 4:28}i když to požadoval velitel hradu Sostratos, který měl vybírání poplatků za úkol. Král si proto nechal oba předvolat. ^{2Macc 4:29}Menelaos se mezitím nechal ve velekněžském úřadě zastupovat svým bratrem Lysimachem a Sostratos velitelem kyperských žoldnéřů Kratetem.

Vražda Oniáše

^{2Macc 4:30}V té době došlo ke vzpouře obyvatel Tarsu a Mallu, protože jejich města byla věnována darem králově konkubíně Antiochidě. ^{2Macc 4:31}Král proto spěchal ty záležitosti urovnat a nechal se zastupovat Andronikem, jedním ze svých hodnostářů. ^{2Macc 4:32}Menelaos tehdy usoudil, že nastala vhodná příležitost, ukradl část zlatého chrámového nádobí a daroval je Andronikovi. Jiné kusy se mu podařilo rozprodat v Týru a okolních městech.

^{2Macc 4:33}Když se o tom dozvěděl Oniáš, veřejně to odsoudil ze svého bezpečného ústraní v Dafně u Antiochie. ^{2Macc 4:34}Menelaos proto Andronika tajně přesvědčoval, že Oniáše musí zneškodnit. Ten se tedy vydal za Oniášem, lstí získal jeho důvěru, zavázal se přísahami a stvrdil je stiskem pravice. A ačkoli ho úplně nezbavil podezření, přesto se mu podařilo vylákat ho z jeho bezpečného útočiště. Pak ho hned bez ostychu před spravedlností zabil.

^{2Macc 4:35}Nehorázná vražda takového muže pobouřila a popudila už nejen Židy, ale i mnoho pohanů. ^{2Macc 4:36}Když se král vrátil z kilikijských krajů, Židé z hlavního města si přišli stěžovat a jejich rozhořčení nad Oniášovou bezdůvodnou vraždou sdíleli i Řekové. ^{2Macc 4:37}Antiochos byl hluboce zarmoucen a pohnut lítostí a při vzpomínce na skromnost a příkladný život zesnulého se rozplakal. ^{2Macc 4:38}V zápalu hněvu pak Andronikovi ihned odňal purpurový plášť, strhl mu šaty, nechal ho provést celým městem až na místo, kde spáchal ten zločin na Oniášovi, a tam toho vraha sprovodil ze světa. Tak ho Hospodin potrestal, jak si zasloužil.

Vzpoura proti Lysimachovi a soud s Menelaem

^{2Macc 4:39}Lysimachos ve městě páchal s Menelaovým vědomím množství svatokrádeží, a když se to proslechlo i na veřejnosti, srotil se proti němu lid (neboť už byla rozkradena spousta zlatých nádob). ^{2Macc 4:40}Zástupy se bouřily a byly čím dál rozhněvanější. Lysimachos proto vyzbrojil na 3000 mužů a rozpoutal násilnosti, v jejichž čele stanul jistý Auranos, muž pokročilý jak věkem, tak bezhlavostí. ^{2Macc 4:41}Když lidé zpozorovali, že na ně Lysimachos útočí, chopili se jedni kamenů, druzí kusů dřeva a jiní aspoň sbírali popel ležící kolem a porůznu to házeli na Lysimachovy muže. ^{2Macc 4:42}Mnoho z nich tak zranili, některé i zabili, a všechny zahnali na útěk. Samotného toho svatokrádežníka pak zneškodnili u pokladnice.

^{2Macc 4:43}Poté začal soud s Menelaem. ^{2Macc 4:44}Král se dostavil do Týru a tři muži, poslaní radou starších, před ním přednesli žalobu. ^{2Macc 4:45}Když Menelaos viděl, že už je skoro ztracen, slíbil Ptolemaiovi, synu Dorymenovu, veliký úplatek, pokud krále obměkčí. ^{2Macc 4:46}Ptolemaios tedy vzal krále stranou do sloupořadí, jako by šli jen na vzduch, a tam ho přesvědčil, aby změnil názor. ^{2Macc 4:47}Král pak Menelaa, viníka všeho toho zla, zprostil obžaloby a ty nebožáky, kterým by i divoši ^[2331] přiznali u soudu právo, odsoudil k smrti. ^{2Macc 4:48}Obhájci města, lidu a posvátného nádobí tak bezodkladně podstoupili nespravedlivý trest. ^{2Macc 4:49}Sami obyvatelé Týru byli tou křivdou rozhořčeni a pomohli jim vystrojit velkolepý pohřeb. ^{2Macc 4:50}Menelaos tak díky hrabivosti mocných zůstal v úřadě. Byl to čím dál horší ničema, až se stal nejproradnějším nepřítelem vlastních spoluobčanů.

Kapitola 5

Jásonův konec

^{2Macc 5:1}V této době Antiochos uspořádal druhé tažení do Egypta. ^{2Macc 5:2}Po celém městě se tehdy téměř čtyřicet dní zjevovali jezdci ve zlatých šatech pádící vzduchem, pluky kopiníků v plné zbroji seřazené po četách a s tasenými meči, ^{2Macc 5:3}jízdní oddíly nastoupené proti sobě, útoky a nájezdy z obou stran, srážky štítů, množství kopí a déšť šípů, záblesky zlatých postrojů a všelijakých pancířů. ^{2Macc 5:4}Všichni se proto modlili, aby ten úkaz byl dobrým znamením.

^{2Macc 5:5}Pak se rozšířila klamná zpráva, že prý Antiochos zahynul. Jáson tehdy vzal nejméně tisíc mužů a neočekávaně zaútočil na Jeruzalém. Obránci hradeb byli zahnáni, a když město konečně padlo, Menelaos hledal útočiště v hradu. ^{2Macc 5:6}Jáson nemilosrdně pobíjel vlastní spoluobčany, aniž pomyslel, že vítězství nad soukmenovci je tou největší porážkou. Měl za to, že triumfuje nad nepřáteli, nikoli nad krajany. ^{2Macc 5:7}K moci se ale nedostal. Za své úklady nakonec sklidil jen hanbu a musel se jako uprchlík vrátit zpět do země Amonců, ^{2Macc 5:8}kde došel bídného konce. Byl obviněn u arabského krále Arety, a tak prchal od města k městu všemi pronásledovaný, nenáviděný jako zrádce Zákona a odporný jako kat své vlasti a spoluobčanů. Nakonec byl zahnán do Egypta, ^{2Macc 5:9}odkud odplul do Sparty, aby tam hledal útočiště u svých příbuzných. Ten, který tolik lidí vypudil z vlasti, tedy sám zahynul v cizině. ^{2Macc 5:10}Ten, který nechal tolik mrtvých ležet bez pohřbu, zůstal sám neoplakán, bez obřadu a bez místa odpočinku v rodové hrobce.

Dobytí Jeruzaléma a vyplenění chrámu

^{2Macc 5:11}Když se o všech těch událostech dozvěděl král, měl za to, že v Judsku vypuklo povstání. Rozběsněn jako šelma vyrazil z Egypta, město dobyl ^{2Macc 5:12}a vojákům dal rozkaz, aby nelítostně pobíjeli všechny, kdo jim přijdou pod ruku, a vraždili i ty, kdo utečou do domů. ^{2Macc 5:13}Nastalo vyhlazování mladých i starých, zabíjení mládenců, žen i dětí a vraždění panen i nemluvňat. ^{2Macc 5:14}Za pouhé tři dny bylo zmařeno 80 000 životů: 40 000 bylo povražděno rukama vojáků a stejný počet byl prodán do otroctví.

^{2Macc 5:15}To však králi nestačilo a v doprovodu Menelaa, toho zrádce zákonů i vlasti, se opovážil vkročit do nejsvětějšího chrámu na celé zemi. ^{2Macc 5:16}Do svých ničemných rukou bral posvátné náčiní a odnášel neposvěcenýma rukama dary, které jiní králové darovali k poctě a k šíření slávy tohoto místa. ^{2Macc 5:17}Antiochos si ve své zpupnosti neuvědomoval, že sám Pán to místo vydal pohrdání, když se nakrátko rozhněval nad hříchy obyvatel města. ^{2Macc 5:18}Kdyby však nebyli zapleteni do tolika hříchů, dopadl by Antiochos jako Heliodor, když ho král Seleukos poslal prověřit chrámovou pokladnici – jen by tam vkročil, hned by dostal za vyučenou a byl své drzosti zbaven. ^{2Macc 5:19}Hospodin si ovšem nevyvolil národ pro svatyni, ale svatyni pro národ. ^{2Macc 5:20}Proto i sama svatyně měla účast na neštěstí národa, aby se později podílela i na jeho dobrodiních. Co bylo kvůli hněvu Všemohoucího opuštěno, mělo být po smíření s velikým Pánem se vší slávou znovu obnoveno.

^{2Macc 5:21}Antiochos pak z chrámu odnesl 1800 talentů a pospíšil si do Antiochie. Ve své pýše a nadutosti si představoval, že se dokáže plavit po souši a chodit po moři. ^{2Macc 5:22}V zemi zanechal své zástupce, aby ubližovali národu: v Jeruzalémě Filipa, původem z Frygie (který se choval jako ještě větší barbar než ten, kdo ho jmenoval), ^{2Macc 5:23}na hoře Gerizim pak Andronika a k nim ještě Menelaa (který své spoluobčany utiskoval hůře než kdo jiný).

Z nenávisti k židovským občanům ^{2Macc 5:24}pak král poslal Apollonia, vládce Mysie, s 22 000 vojáky a s rozkazem všechny dospělé pobít a ženy a mladíky prodat. ^{2Macc 5:25}Ten dorazil do Jeruzaléma, tvářil se mírumilovně a vyčkával až do svatého sobotního dne. Když viděl, že Židé odpočívají, uspořádal přehlídku svých vojsk v plné zbrani. ^{2Macc 5:26}Všechny, kdo se přišli podívat, ale dal pozabíjet a potom vtrhl se zbraněmi do města a povraždil tam obrovské množství lidí.

^{2Macc 5:27}Juda, zvaný též Makabejský, tehdy shromáždil asi deset mužů a uchýlil se s nimi na poušť. Žili tam v horách jako divoká zvěř a jedli jen rostlinnou stravu, aby se neposkvrnili.

Kapitola 6

Kruté potlačení judaismu

^{2Macc 6:1}Brzy nato král poslal Geronta Athénského, ^[2332] aby Židy přinutil přestupovat otcovské zákony a opustit zákony Boží. ^{2Macc 6:2}Měli znesvětit jeruzalémský chrám a nazvat ho po Diovi Olympském; chrám na hoře Gerizim pak měl nést jméno Dia Pohostinného – podle povahy místních obyvatel. ^{2Macc 6:3}Byl to trýznivý a téměř nesnesitelný nápor zla.

^{2Macc 6:4}Pohané naplnili chrám nevázaností, hýřením a zábavou s nevěstkami. V posvátných nádvořích souložili se ženami a zaváděli tam další nemravnosti. ^{2Macc 6:5}Oltář byl plný nečistých obětin, které předpisy zapovídají. ^{2Macc 6:6}Nikdo nesměl slavit soboty, zachovávat tradiční svátky nebo se byť jen přiznat k židovství.

^{2Macc 6:7}Každý měsíc v den králových narozenin byli Židé surově nuceni účastnit se obětí. Když se slavily dionýsie, nutili je kráčet k poctě Dionýsa v průvodu s břečťanovými věnci. ^{2Macc 6:8}Na Ptolemaiův podnět ^[2333] vyšlo nařízení, že sousední řecká města mají s Židy zacházet stejně a nutit je k účasti na obětech. ^{2Macc 6:9}Ti, kdo by na řecké obyčeje odmítli přistoupit, měli být popraveni. Bylo tedy zjevné, že nastává pohroma.

^{2Macc 6:10}Dvě ženy odvedli k soudu za to, že daly obřezat své syny. Provedli je veřejně městem s děťátky pověšenými na prsou a pak je svrhli z hradeb. ^[2334]

^{2Macc 6:11}Jiní se tajně scházeli v nedalekých jeskyních ke slavení soboty, ale kdosi je udal Filipovi, a tak byli upáleni, protože se z úcty ke svátečnímu dni odmítali bránit.

Poučení z pronásledování

^{2Macc 6:12}Vybízím tedy čtenáře této knihy, aby nad těmi pohromami nezoufali. Raději ať uváží, že takové tresty nejsou našemu národu k záhubě, ale k poučení. ^{2Macc 6:13}To, že se bezbožníkům nedává mnoho času, ale hned je stíhají tresty, je přece projevem velikého dobrodiní. ^{2Macc 6:14}U ostatních národů totiž Pán s trestem trpělivě vyčkává, dokud se nenaplní míra jejich hříchů. S námi se však rozhodl jednat jinak, ^{2Macc 6:15}aby nás nemusel trestat, až když naše hříchy dosáhnou vrcholu. ^{2Macc 6:16}Nikdy od nás tedy nevzdaluje své slitování. Vychovává svůj lid pohromami, ale neopouští jej. ^{2Macc 6:17}Tolik budiž řečeno pro připomínku a po krátké odbočce se vraťme k vyprávění.

Eleazarovo mučednictví

^{2Macc 6:18}Eleazarovi, jednomu z předních znalců Písma, muži pokročilého věku a vznešeného vzhledu, násilím otevřeli ústa a nutili ho pozřít vepřové maso. ^{2Macc 6:19}On však zvolil raději slavnou smrt než poskvrněný život. Dobrovolně šel na mučidla ^{2Macc 6:20}a to sousto vyplivl. (A tak by se při vší lásce k životu měli zachovat všichni, kdo vytrvale odmítají pozřít pokrmy, které je zakázáno jíst.)

^{2Macc 6:21}Ti, kdo měli ony nemravné obětní hody na starosti, si ho vzali stranou, a protože ho znali ještě ze starých dob, domlouvali mu, ať si přinese maso, které jíst smí, sám si je připraví a předstírá, že jí maso z oběti nařízené králem. ^{2Macc 6:22}Tak by se prý vyhnul smrti a díky jejich starému přátelství by se s ním zacházelo vlídně.

^{2Macc 6:23}On však učinil ušlechtilé rozhodnutí hodné svého věku, důstojnosti stáří, ušlechtilosti svých šedin a vzorného života už od dětství, a hlavně v souladu se svatým Božím Zákonem. Bez váhání jim odpověděl, ať ho pošlou na onen svět:

^{2Macc 6:24}„K našemu věku se nehodí přetvářka. Mnoho mladých by si mohlo pomyslet, že devadesátiletý Eleazar přestoupil k cizáckým způsobům. ^{2Macc 6:25}Kdyby kvůli mé přetvářce pro chvilku pomíjivého žití sami zbloudili, přivolal bych na své stáří jen hanbu a poskvrnu. ^{2Macc 6:26}I kdybych teď unikl lidskému trestu, rukám Všemohoucího přece neuniknu, ať živý, či mrtvý. ^{2Macc 6:27}Když se teď statečně rozloučím se životem, osvědčím důstojnost stáří ^{2Macc 6:28}a mladým zanechám ušlechtilý příklad, jak ochotně a ušlechtile umřít za vznešené a svaté zákony.“

Jen co to dořekl, hned šel na mučidla. ^{2Macc 6:29}A ti, kdo se k němu před chvílí chovali dobrotivě, se teď na něj rozezlili, protože jeho slova pokládali za šílenství. ^{2Macc 6:30}Když už pod ranami umíral, zasténal: „Hospodin, který má svaté poznání, ví, že i když jsem se mohl vyhnout smrti, snáším na těle kruté bolesti od bičování, ale v nitru z úcty k němu trpím rád.“ ^{2Macc 6:31}Tak zemřel a svou smrtí zanechal nejen mladým, ale i většině svého národa vzor ušlechtilosti a památku ctnosti.

Kapitola 7

Mučednictví sedmi bratrů a jejich matky

^{2Macc 7:1}Jindy zas bylo zatčeno sedm bratrů i s matkou. Král je dal trýznit biči a důtkami, aby je donutil pozřít zakázané vepřové maso. ^{2Macc 7:2}Jeden z nich vystoupil jako jejich mluvčí a řekl: „Nač se ptáš a co chceš od nás vědět? Jsme připraveni raději zemřít než přestoupit zákony otců!“

^{2Macc 7:3}Král se rozzuřil a nařídil rozpálit pánve a kotle. ^{2Macc 7:4}Jakmile se rozpálily, rozkázal, ať jejich mluvčímu vyříznou jazyk, stáhnou mu kůži z hlavy a utnou mu končetiny; ostatní bratři s matkou se museli dívat. ^{2Macc 7:5}Když byl úplně znetvořený, ale ještě dýchal, dal ho král přinést k ohništi a smažit na pánvi. Zatímco se z pánve valil hustý dým, bratři se s matkou vzájemně povzbuzovali k ušlechtilé smrti: ^{2Macc 7:6}„Pán Bůh to vidí a jistě se nad námi smiluje, jak to výslovně prohlásil Mojžíš ve své písni: ‚Nad svými služebníky se slituje.‘“ ^[2335]

^{2Macc 7:7}Když takto zemřel první z bratrů, přivedli s posměchem druhého. Rvali mu z hlavy vlasy i s kůží a ptali se ho: „Budeš to jíst, než tě úd po údu zmučíme?“ ^{2Macc 7:8}Odpověděl jim jazykem svých otců: „Nikdy!“ A tak i on podstoupil stejné mučení jako ten první. ^{2Macc 7:9}S posledním vydechnutím řekl: „Ty proklatče, zbavuješ nás přítomného života, ale Král vesmíru, pro jehož zákony umíráme, nás vzbudí k životu věčnému!“

^{2Macc 7:10}Po něm se vysmívali třetímu. Když ho požádali o jazyk, rychle ho vyplázl. Sám statečně nastavil ruce ^{2Macc 7:11}a směle řekl: „Tyto údy mi dalo Nebe a kvůli jeho zákonům se jich zříkám v naději, že je od něj dostanu zpět!“ ^{2Macc 7:12}Sám král se svou družinou žasli, jak je ten mladík odvážný a z utrpení si nic nedělá.

^{2Macc 7:13}Když zemřel i ten, mučili a zohavovali stejným způsobem čtvrtého. ^{2Macc 7:14}Před smrtí řekl: „Milerád zemřu rukou lidí v naději, že mě Bůh znovu vzkřísí. Pro tebe ale žádné vzkříšení k životu nebude!“

^{2Macc 7:15}Poté začali zohavovat pátého. ^{2Macc 7:16}Ten pohlédl na krále a řekl: „Máš moc nad lidmi a děláš si, co chceš, ale i ty jsi smrtelný. Jen si nemysli, že Bůh náš národ opustil. ^{2Macc 7:17}Počkej a uvidíš jeho velkolepou moc, až bude mučit tebe a tvé potomky!“

^{2Macc 7:18}Po něm přivedli šestého. Když už umíral, řekl: „Nic si marně nenamlouvej. Trpíme totiž sami kvůli sobě, neboť jsme zhřešili proti svému Bohu – to proto se dějí tyto hrůzy. ^{2Macc 7:19}Nemysli si ale, že sám unikneš trestu, když ses odvážil bojovat proti Bohu!“

^{2Macc 7:20}Obzvlášť obdivuhodná byla jejich matka – čest její památce! V jediný den viděla umírat svých sedm synů, ale snášela to statečně, protože měla pevnou naději v Hospodinu. ^{2Macc 7:21}Plna ušlechtilé moudrosti rozněcovala svou ženskou mysl mužnou horlivostí a každého z nich povzbuzovala jazykem otců: ^{2Macc 7:22}„Nevím, jak jste vznikli v mém lůně. Nebyla jsem to já, kdo vám daroval dech a život a kdo každého z vás složil z jednotlivých částeček. ^{2Macc 7:23}Sám Stvořitel vesmíru, který formuje vznik člověka a dává původ všem věcem, vám proto ve svém milosrdenství dech i život znovu navrátí, protože se nyní zříkáte sami sebe kvůli jeho zákonům.“

^{2Macc 7:24}Antiochos měl za to, že je ponižován, a matčin neuctivý tón se mu nelíbil. Nejmladší syn byl ještě naživu, a tak mu začal domlouvat. Dokonce ho přesvědčoval přísahami, že mu zajistí bohatství a štěstí, že ho učiní svým přítelem a svěří mu úřady, jen když se vzdá otcovských zvyků. ^{2Macc 7:25}Mladík ale na to vůbec nedbal, a tak si král zavolal jeho matku a naléhal na ni, aby chlapci poradila, ať se zachrání. ^{2Macc 7:26}Naléhal na ni tak dlouho, až souhlasila, že ho přesvědčí. ^{2Macc 7:27}Na výsměch onomu krutému tyranu se pak naklonila k synovi a řekla mu jazykem otců: „Synu, měj se mnou slitování. Devět měsíců jsem tě nosila v lůně, tři roky tě kojila, živila tě, vychovávala a starala se o tebe až do tohoto věku. ^{2Macc 7:28}Prosím tě, chlapče, rozhlédni se po nebi i po zemi, podívej se na všechno, co je v nich, a pochop, že Bůh to stvořil z ničeho. Právě tak vznikl i lidský rod. ^{2Macc 7:29}Neboj se tohoto kata. Ukaž, že jsi hoden svých bratrů, a přijmi smrt, abych z Božího milosrdenství dostala s tvými bratry zpět i tebe.“

^{2Macc 7:30}Ještě ani nedomluvila, když mladík zvolal: „Na co čekáte? Králův příkaz neuposlechnu. Poslouchám jen přikázání Zákona, který byl dán našim otcům skrze Mojžíše. ^{2Macc 7:31}Ty jsi způsobil všechno to zlo, které se děje Hebrejům, a Božím rukám jistě neunikneš. ^{2Macc 7:32}My trpíme kvůli svým hříchům. ^{2Macc 7:33}Jestliže se živý Bůh nakrátko rozhněval, takže nás kárá a trestá, opět se se svými služebníky usmíří. ^{2Macc 7:34}Ty však, bezbožníku ze všech lidí nejmizernější, se nevznášej v marné pýše a v pochybných nadějích! Vztahuješ ruce na služebníky Nebes, ^{2Macc 7:35}ale ještě jsi neunikl soudu všemohoucího a vševidoucího Boha. ^{2Macc 7:36}Naši bratři teď podstoupili chvilkové utrpení, ale mají s Bohem smlouvu věčného života. Ty však budeš na Božím soudu za svou zpupnost spravedlivě potrestán. ^{2Macc 7:37}Tak jako mí bratři, i já vydávám své tělo i duši za zákony otců a vzývám Boha, aby se už brzy smiloval nad svým národem a ty abys musel pod zkouškami a ranami vyznat, že on jediný je Bůh. ^{2Macc 7:38}Kéž se hněv Všemohoucího, který spravedlivě dopadl na celý náš národ, zastaví u mne a mých bratrů!“

^{2Macc 7:39}Král se rozzuřil a naložil s ním ještě hůře než s ostatními, roztrpčen tím výsměchem. ^{2Macc 7:40}A tak i on zemřel bez poskvrnění a v plné důvěře k Hospodinu.

^{2Macc 7:41}Jako poslední pak po svých synech zemřela i matka. ^{2Macc 7:42}Tolik tedy o těch obětních hodech a o nesmírných mukách.

Kapitola 8

POVSTÁNÍ JUDY MAKABEJSKÉHO

Počátek odporu

^{2Macc 8:1}Juda, zvaný též Makabejský, a jeho společníci přicházeli potají do vesnic, svolávali soukmenovce a přibírali k sobě ty, kdo zůstávali věrni judaismu. Shromáždili tak na 6000 mužů. ^{2Macc 8:2}Vzývali Hospodina, aby shlédl na svůj všemi utiskovaný lid; aby se slitoval nad chrámem znesvěceným bezbožníky; ^{2Macc 8:3}aby se smiloval i nad pustošeným městem, jemuž hrozí, že bude srovnáno se zemí; aby vyslyšel krev, která k němu volá; ^{2Macc 8:4}aby se rozpomenul na zločinné vraždění nevinných nemluvňátek, pomstil se za rouhání proti svému jménu a ukázal svou nenávist ke zlu.

^{2Macc 8:5}Když Makabejský postavil své vojsko, pohané už před ním nemohli obstát, protože Hospodinův hněv se proměnil ve slitování. ^{2Macc 8:6}Nečekaně vypaloval města i vesnice, dobýval výhodné pozice a nemálo nepřátel zahnal na útěk. ^{2Macc 8:7}Nejraději tyto výpady podnikal pod pláštěm noci a pověst o jeho statečnosti se šířila do všech stran.

^{2Macc 8:8}Když Filip viděl, že Juda pomalu, ale jistě postupuje stále dál a má stále častější úspěchy, napsal Ptolemaiovi, místodržiteli Koilé Sýrie a Fénicie, aby mu poskytl podporu v hájení králových zájmů. ^{2Macc 8:9}Ptolemaios okamžitě pověřil Nikanora, syna Patroklova, jednoho z králových předních přátel, přidělil mu nejméně 20 000 mužů ze všemožných národů a poslal ho, aby to židovské pokolení do posledního vyhladil. Po bok mu postavil vojevůdce Gorgia, muže zkušeného v boji. ^{2Macc 8:10}Nikanor se rozhodl, že z prodeje židovských zajatců zaplatí daň ve výši 2000 talentů, kterou král dlužil Římanům. ^{2Macc 8:11}Hned rozeslal do přímořských měst výzvy k nákupu židovských otroků a nabízel devadesát kusů za talent, protože nečekal trest Všemohoucího, který ho měl brzy stihnout.

Porážka Nikanora

^{2Macc 8:12}Juda se o Nikanorově tažení dozvěděl. Když ale svým mužům sdělil, že se blíží vojsko, ^{2Macc 8:13}zbabělci a ti, kteří nevěřili v Boží spravedlnost, se rozutekli pryč. ^{2Macc 8:14}Ostatní prodávali vše, co jim zbývalo, a přitom prosili Hospodina, aby je zachránil před bezbožným Nikanorem, který je prodával ještě před bitvou. ^{2Macc 8:15}Ne-li kvůli nim, pak aspoň kvůli smlouvám s jejich otci a kvůli svému vznešenému a velkolepému jménu, které je nad nimi vzýváno. ^{2Macc 8:16}Makabejský pak shromáždil svých 6000 mužů a povzbuzoval je, ať se nelekají nepřátel a neobávají se té veliké spousty pohanů, kteří proti nim nespravedlivě vytáhli. Vyzýval je, ať bojují statečně ^{2Macc 8:17}a ať mají před očima bezbožné zneuctění svatyně, znásilnění potupeného města i zrušení pořádků zděděných po otcích. ^{2Macc 8:18}„Oni spoléhají na zbraně a svou odvahu,“ řekl jim, „kdežto my spoléháme na všemohoucího Boha, který může jediným pokývnutím zničit ty, kdo táhnou proti vám, a třeba i celý svět.“

^{2Macc 8:19}Připomínal jim ještě, jak Bůh pomáhal jejich předkům, jak padlo 185 000 Senacheribových mužů ^{[2336]2Macc 8:20}a jak došlo v Babylonii k bitvě proti Galaťanům, do které společně vytáhlo 8000 Židů a 4000 Makedonců, a když se Makedonci dostali do nesnází, těch 8000 Židů díky pomoci z Nebes zahubilo 120 000 nepřátel a všichni si odnesli bohatou kořist.

^{2Macc 8:21}Takto jim dodal odvahy a připravil je zemřít za zákony a vlast. Pak rozdělil své vojsko na čtyři oddíly. ^{2Macc 8:22}Do jejich čela přibral své bratry Šimona, Josefa, Jonatana, každému přidělil 1500 mužů ^{2Macc 8:23}a Eleazara pověřil, aby předčítal ze svaté knihy. Pak vydal heslo „S pomocí Boží!“ a sám v čele prvního oddílu vytáhl do boje s Nikanorem.

^{2Macc 8:24}Protože měli na své straně Všemohoucího, pobili více než 9000 nepřátel, většinu Nikanorova vojska zranili nebo zmrzačili a všechny zahnali na útěk. ^{2Macc 8:25}Těm, kdo přišli nakupovat, vzali peníze a pronásledovali je dost daleko, ale pak se museli vrátit, protože už nezbýval čas. ^{2Macc 8:26}Byl totiž den před sobotou, a tak je nemohli pronásledovat dál. ^{2Macc 8:27}Posbírali jejich zbraně, svlékli jim zbroj a sobotu slavili vroucím chválením a velebením Hospodina, který je chránil až do tohoto dne, kdy jim znovu začal prokazovat milosrdenství. ^{2Macc 8:28}Po sobotě rozdali část kořisti obětem pronásledování, vdovám a sirotkům a zbytek rozdělili sobě a svým dětem. ^{2Macc 8:29}Když to provedli, uspořádali veřejnou modlitbu a prosili milosrdného Hospodina, aby se se svými služebníky plně usmířil.

Porážka Timoteje a Bakchida

^{2Macc 8:30}V bojích s Timoteovými a Bakchidovými vojsky pak pobili více než 20 000 nepřátel a zmocnili se pevností na vysokých horách. O nesmírné množství kořisti se rozdělili rovnou měrou s oběťmi pronásledování, sirotky, starci a vdovami. ^{2Macc 8:31}Posbírali všechny zbraně a pečlivě je uložili na vhodná místa. Ostatní kořist odnesli do Jeruzaléma. ^{2Macc 8:32}Zabili také nejhoršího bezbožníka, náčelníka Timoteovy družiny, který Židům způsobil mnoho trápení. ^{2Macc 8:33}Když pak ve svém rodném městě oslavovali vítězství, upálili ty, kdo založili požár v bráně svatyně, ^[2337] totiž Kalisthena a ty, kdo se s ním uchýlili do jeho domku. Tak je stihla zasloužená odplata za jejich bezbožnost.

^{2Macc 8:34}Nikanor, ten trojnásobný proklatec, který přivedl tisíc kupců, aby jim prodával Židy, ^{2Macc 8:35}byl s Hospodinovou pomocí pokořen těmi, které pokládal za nic. Přišel o své vojsko, a tak musel odložit nádherný šat a jako osamělý zběh prchal krajinou, až se s největším štěstím dostal do Antiochie. ^{2Macc 8:36}Ten, který dříve sliboval, že vyrovná daň Římanům z prodeje jeruzalémských zajatců, nyní dosvědčoval, že Židé mají jakéhosi Ochránce a že jsou díky němu nepřemožitelní, protože se řídí zákony, které jim stanovil.

Kapitola 9

Konec Antiocha Epifana

^{2Macc 9:1}V té době se Antiochos s ostudou vracel z Persie. ^{2Macc 9:2}Zaútočil totiž na město jménem Persepolis a pokusil se je dobýt a vyloupit jeho chrám. Lid ale povstal na obranu města, chopil se zbraní a útok odrazil. Antiochos tak utrpěl porážku od místních obyvatel a s hanbou odtáhl. ^{2Macc 9:3}U Ekbatan ho dostihla zpráva o tom, co se stalo s Nikanorem a s Timoteovým vojskem. ^{2Macc 9:4}V záchvatu hněvu dostal nápad, že by si na Židech mohl zahojit potupu své porážky. Rozkázal tedy vozatajovi, ať žene bez zastávky až do cíle cesty. To už se ale nad ním vznášel trest Nebes. Ve své zpupnosti totiž prohlásil: „Až přijedu do Jeruzaléma, udělám z něj židovský hromadný hrob!“

^{2Macc 9:5}Vševidoucí Hospodin, Bůh Izraele, ho tehdy zasáhl nevyléčitelnou a neviditelnou ranou. Jen co ta slova dořekl, postihla ho nesnesitelná bolest v útrobách a prudké křeče vnitřností. ^{2Macc 9:6}A zcela po právu! Vždyť sám předtím trýznil útroby druhých mnoha neslýchanými mukami. ^{2Macc 9:7}Přesto ale vůbec neupustil od své zpupnosti, ale dmul se pýchou ještě víc. V zápalu protižidovské zuřivosti poroučel, ať se jede ještě rychleji. A tak se přihodilo, že při té šílené jízdě vypadl z vozu a narazil tak tvrdě, že si hrozně polámal všechny údy v těle. ^{2Macc 9:8}Ten, který si ještě před chvilkou ve své nadčlověčí pýše představoval, že může rozkazovat mořským vlnám a zvážit na vahách horské vrcholy, ^[2338] zůstal ležet na zemi, takže ho museli odnést na nosítkách. Tak se stal pro všechny důkazem Boží moci. ^{2Macc 9:9}Jeho bezbožné tělo se hemžilo červy, v bolestech a utrpení mu zaživa odpadávalo maso a jeho hnilobný zápach byl odporný celému vojsku. ^{2Macc 9:10}Ten, kterému se ještě před chvilkou zdálo, že se dotýká hvězd, teď tak nesnesitelně zapáchal, že s ním nikdo nemohl vydržet.

^{2Macc 9:11}To ho zlomilo. Konečně začal od své veliké pýchy upouštět a pod tímto Božím bičem přicházel k sobě; jeho bolesti totiž každým okamžikem rostly. ^{2Macc 9:12}Když už svůj zápach nemohl snášet ani on sám, prohlásil: „Je správné podřizovat se Bohu; ať si smrtelník nemyslí, že je mu rovný!“

^{2Macc 9:13}Pak se ten mizera modlil k Pánu (který se nad ním už nehodlal smilovat), a sliboval, ^{2Macc 9:14}že udělí svobodu svatému městu, které předtím spěchal srovnat se zemí a udělat z něj hromadný hrob; ^{2Macc 9:15}že prý postaví všechny Židy na roveň Athéňanům (přitom jim předtím nechtěl dopřát ani pohřeb, ale dával je pohodit i s jejich dětmi na pospas ptákům a zvěři); ^{2Macc 9:16}dále že vyzdobí překrásnými dary svatý chrám (který předtím vyloupil); že mnohonásobně nahradí všechno svaté náčiní; že bude z vlastních příjmů přispívat na oběti ^{2Macc 9:17}a kromě toho všeho že se sám stane Židem, navštíví celý obydlený svět a bude všude rozhlašovat Boží moc.

Antiochův list Židům

^{2Macc 9:18}Když však jeho utrpení nijak nepolevovalo – dopadl totiž na něj spravedlivý Boží soud – nakonec v zoufalství napsal Židům prosebný dopis. Jeho obsah byl takovýto:

^{2Macc 9:19}Vzácným židovským občanům

posílá pozdrav s přáním hojného zdraví a zdaru

král a vojevůdce Antiochos.

^{2Macc 9:20}Doufám, že se máte dobře a vaše děti též a vše se vám daří, jak si přejete. Sám pak skládám naději v Nebesa ^{2Macc 9:21}a s láskou vzpomínám na vaši úctu a náklonnost.

Při návratu z Persie jsem ochořel těžkou nemocí, a pokládám proto za nutné začít se starat o veřejný pořádek. ^{2Macc 9:22}Nepropadám nad svým stavem beznaději a pevně doufám, že se z té choroby zotavím. ^{2Macc 9:23}Je mi však známo, že i můj otec, když se vypravoval na tažení do horních krajů, jmenoval svého nástupce, ^{2Macc 9:24}aby lidé v zemi věděli, komu je svěřena vláda, a nedocházelo k žádným nepokojům, kdyby se snad přihodilo něco nečekaného nebo přišla nějaká nepříjemná zpráva. ^{2Macc 9:25}Navíc pozoruji, že na svou příležitost vyčkávají okolní velmožové a sousedé mého království a čekají, co bude.

Proto jmenuji králem svého syna Antiocha, jehož jsem mnohým z vás často představoval a doporučoval, když jsem vyrážel do horních satrapií. Jemu posílám níže uvedený dopis. ^[2339]

^{2Macc 9:26}Žádám vás tedy a prosím, abyste pamatovali na to, jak jsem dbal o vaše veřejné i soukromé blaho, a abyste každý zachovávali dosavadní přízeň mně i mému synovi. ^{2Macc 9:27}Jsem totiž přesvědčen, že se k vám bude chovat vlídně a laskavě a následovat tak mého příkladu.

^{2Macc 9:28}Tak tedy ten vrah a rouhač skončil svůj život; ve strašných bolestech, jaké sám působil druhým, zemřel tou nejbídnější smrtí v horách cizí země. ^{2Macc 9:29}Tělo přivezl jeho důvěrník Filip. Ten se pak z obavy z jeho syna Antiocha uchýlil do Egypta k Ptolemaiu Filometorovi.

Kapitola 10

Očištění chrámu

^{2Macc 10:1}Makabejský a jeho muži pod Hospodinovým vedením dobyli zpět chrám i město. ^{2Macc 10:2}Zbořili oltáře, které cizáci postavili na náměstí, stejně jako posvátné okrsky. ^{2Macc 10:3}Očistili chrám a pak postavili nový oltář. Pomocí kamenů vykřesali oheň a po dvouleté přestávce přinesli oběti. Zapálili kadidlo, rozsvítili svícen a předložili chleby. ^{2Macc 10:4}Když to udělali, padli tváří k zemi a prosili Hospodina, aby už nikdy nedopustil taková neštěstí, a kdyby snad někdy znovu zhřešili, aby je trestal mírněji a nevydával je rouhačským a barbarským pohanům.

^{2Macc 10:5}Očištění chrámu proběhlo přesně v tentýž den, kdy předtím cizáci chrám znesvětili – pětadvacátého dne téhož měsíce, to jest kislevu. ^{2Macc 10:6}Po osm dní konali radostné oslavy na způsob Stánků a připomínali si, jak ještě nedávno trávili Svátek stánků na horách a v jeskyních jako divoká zvěř. ^{[2340]2Macc 10:7}Proto se zelenými pruty, rozkvetlými větvičkami i palmovými ratolestmi obětovali chvalozpěvy Tomu, který jim dopřál očistit svoji svatyni. ^{2Macc 10:8}Poté odhlasovali a veřejným nařízením vyhlásili, že tyto dny má každoročně slavit celý židovský národ. ^[2341]

BOJE ZA VLÁDY ANTIOCHA EUPATORA

Nástup Antiocha Eupatora

^{2Macc 10:9}Takový byl tedy konec Antiocha zvaného Epifanes. ^{2Macc 10:10}Nyní vyložíme události za Antiocha Eupatora, ^[2342] což byl syn onoho bezbožníka, a stručně shrneme tehdejší válečné útrapy.

^{2Macc 10:11}Jakmile Antiochos převzal království, jmenoval říšským kancléřem a velitelem Koilé Sýrie a Fénicie jistého Lysia. ^{2Macc 10:12}Ptolemaios zvaný Makron se totiž prve začal chovat k Židům spravedlivě (ve srovnání s bezprávím, jaké se jim dělo předtím) a snažil se s nimi vycházet v míru. ^{2Macc 10:13}Královi důvěrníci ho za to u Eupatora obviňovali a také se o něm všeobecně mluvilo jako o zrádci, protože opustil Kypr, který mu svěřil ještě Filometor, a přešel na stranu Antiocha Epifana. A tak, protože nebyl schopen zastávat svůj v úřad se ctí, pozřel jed a vzal si život.

Výprava do Idumeje

^{2Macc 10:14}Když se velitelem té oblasti stal Gorgias, udržoval žoldnéřské vojsko a při každé příležitosti rozdmýchával válku s Židy. ^{2Macc 10:15}Kromě toho Židy sužovali také Idumejci, kteří ovládali důležité pevnosti, přijímali jeruzalémské zběhy a pokoušeli se rozdmýchávat válku. ^{2Macc 10:16}Makabejský a jeho muži tedy v modlitbách žádali Boha, aby bojoval na jejich straně, a vyrazili proti idumejským pevnostem. ^{2Macc 10:17}Prudce na ta místa zaútočili a dobyli je. Zahnali všechny obránce hradeb a vraždili každého, kdo jim přišel do cesty. Pobili tak ne méně než 20 000 mužů.

^{2Macc 10:18}Dalších nejméně 9000 nepřátel se uchýlilo do dvou velmi dobře opevněných věží, zásobených vším, co je při obležení potřeba. ^{2Macc 10:19}Makabejský tam proto zanechal Šimona a Josefa a též Zachea s dostatkem svých mužů, aby pokračovali v obléhání, a sám se odebral na potřebnější místa. ^{2Macc 10:20}Šimonovi muži však podlehli chamtivosti a nechali se od lidí v těch věžích podplatit. Dostali 70 000 drachem a nechali za to některé z nich uniknout. ^{2Macc 10:21}Když se to Makabejský dozvěděl, shromáždil vůdce lidu a vznesl obvinění, že tito muži prodali své bratry, protože za peníze propustili jejich nepřátele. ^{2Macc 10:22}Dal je proto popravit jako zrádce a pak obě věže rychle dobyl. ^{2Macc 10:23}A že se mu dařilo, kdykoli se chopil zbraně, pobil také v těchto dvou pevnostech více než 20 000 mužů.

Porážka Timotea

^{2Macc 10:24}Timoteus (ten, kterého Židé předtím porazili), nyní sebral obrovské žoldnéřské vojsko, shromáždil nemálo koní ze Sýrie ^[2343] a přitáhl, aby se Judska zmocnil bojem. ^{2Macc 10:25}Když se blížil, Makabejský a jeho muži se začali modlit. Hlavy si posypali hlínou, bedra opásali pytlovinou, ^{2Macc 10:26}padli na schody před oltářem a prosili, aby jim byl Bůh milostiv, aby byl nepřítelem jejich nepřátel a protivníkem jejich protivníků, jak stojí v Zákoně. ^[2344]

^{2Macc 10:27}Pak vstali od modlitby, chopili se zbraní a táhli daleko od města. Zastavili se, až když se přiblížili k nepřátelům. ^{2Macc 10:28}Hned za rozbřesku se obě strany vrhly do útoku. Jedni měli záruku úspěchu a vítězství nejen ve své statečnosti, ale i ve svém spoléhání na Hospodina; druzí si za svého vojevůdce určili zuřivost. ^{2Macc 10:29}Boj stále sílil, když vtom se nepřátelům zjevilo z Nebes pět vznešených mužů na koních se zlatými uzdami a postavili se do čela Židů. ^{2Macc 10:30}Dva z nich vzali Makabejského mezi sebe, kryli ho svou zbrojí a chránili ho před zraněním. Na nepřátele pak vrhali šípy a blesky, takže se oslepení a zmatení zraňovali sami mezi sebou. ^{2Macc 10:31}Padlo tenkrát 20 500 mužů a k tomu 600 jezdců.

^{2Macc 10:32}Sám Timoteus uprchl do velmi dobře střežené pevnosti zvané Gezer, kde velel Chaireas. ^{2Macc 10:33}Makabejský a jeho muži tu pevnost čtyři dni s radostí obléhali. ^{2Macc 10:34}Lidé uvnitř spoléhali na nedobytnost toho místa, a tak se hrozně rouhali a sprostě jim nadávali. ^{2Macc 10:35}Když svítalo na pátý den, dvacet makabejských mladíků už bylo kvůli tomu rouhání vzteky bez sebe. Neohroženě zaútočili na hradbu a s divokou zuřivostí pobíjeli každého, kdo jim přišel do cesty. ^{2Macc 10:36}Podobně i ostatní využili zmatku a vrhli se do útoku proti obleženým, podpalovali věže, zažehovali hranice a zaživa ty rouhače upalovali. Jiní prorazili brány, pustili dovnitř zbytek vojska, a tak to město dobyli. ^{2Macc 10:37}Timotea, který se skrýval v jakési jámě, zabili, stejně jako jeho bratra Chairea a Apollofana.

^{2Macc 10:38}Když to vše vykonali, se zpěvy a díkůvzdáním chválili Hospodina, který prokazuje Izraeli veliká dobrodiní a dává mu vítězství.

Kapitola 11

Lysiovo tažení

^{2Macc 11:1}Lysias, králův poručník, spřízněnec a říšský kancléř, nesl ty události velmi těžce. V kratičkém okamžiku ^{2Macc 11:2}shromáždil na 80 000 pěších a veškerou jízdu a vytáhl proti Židům. Zamýšlel, že z jejich města učiní řecké sídlo, ^{2Macc 11:3}z chrámu začne vybírat poplatky (tak jako to dělal s posvátnými okrsky ostatních národů), a úřad velekněze že vždy na rok pronajme. ^{2Macc 11:4}Vůbec ovšem nepočítal s Boží mocí; pyšně spoléhal na desetitisíce svých pěších, tisíce jezdců a osmdesát slonů.

^{2Macc 11:5}Vtrhl do Judska, přitáhl k Bet-curu (což je pevnost vzdálená asi pět stadií ^[2345] od Jeruzaléma) a začal s obléháním. ^{2Macc 11:6}Když Makabejský a jeho muži dostali zprávu, že Lysias obléhá pevnosti, s nářkem a slzami spolu prosili Hospodina, aby poslal dobrého anděla k záchraně Izraele. ^{2Macc 11:7}Makabejský se pak sám jako první chopil zbraní a povzbuzoval ostatní, aby s ním podstoupili nebezpečí a vydali se na pomoc svým bratřím. A tak s ním ochotně vyrazili. ^{2Macc 11:8}Přímo u Jeruzaléma se v jejich čele zjevil jezdec v bílém rouše máchající zlatou zbraní. ^{2Macc 11:9}Všichni tedy chválili milosrdného Boha a osmělili se natolik, že byli připraveni napadnout nejen lidi, ale i nejdivočejší zvěř nebo třeba železné hradby. ^{2Macc 11:10}Postupovali v bojovém šiku spolu se svým nebeským spojencem, neboť Hospodin se nad nimi smiloval. ^{2Macc 11:11}Vrhli se na nepřátele jako lvi a skolili z nich 11 000 pěších a 1600 jezdců. Všechny ostatní zahnali na útěk; ^{2Macc 11:12}většinou vyvázli zranění a beze zbraní.

Mírové dohody

Sám Lysias se zachránil potupným útěkem. ^{2Macc 11:13}Protože však nebyl hloupý, přemýšlel o porážce, kterou utrpěl, a došlo mu, že Hebrejové jsou nepřemožitelní, jelikož jejich spojencem je mocný Bůh. ^{2Macc 11:14}Poslal k nim proto posly, aby je přemluvili k dohodě o všech spravedlivých podmínkách. Dokonce prý bude i krále přemlouvat a nutit, aby se stal jejich přítelem. ^{2Macc 11:15}Makabejský souhlasil se všemi Lysiovými návrhy, neboť mu ležel na srdci obecný prospěch, a král schválil všechny židovské podmínky, které Makabejský písemně předal Lysiovi.

^{2Macc 11:16}Lysias napsal Židům list tohoto znění:

Lysias zdraví židovský lid.

^{2Macc 11:17}Vaši vyslanci Jan a Abšalom mi předali níže opsanou listinu a žádali o odpověď na návrhy v ní uvedené. ^{2Macc 11:18}Vše, co bylo zapotřebí, jsem přednesl králi, a co bylo přípustné, to schválil. ^{2Macc 11:19}Zachováte-li náklonnost vládě, pokusím se i nadále prosazovat váš prospěch. ^{2Macc 11:20}Vaši i mí vyslanci mají ode mne příkaz, aby se s vámi domluvili na podrobnostech. ^{2Macc 11:21}Buďte zdrávi!

Čtyřiadvacátého dne čtvrtého dioskoru roku 148. ^[2346]

^{2Macc 11:22}Králův list zněl takto:

Král Antiochos zdraví bratra Lysia.

^{2Macc 11:23}Poté, co náš otec odešel k bohům, si přejeme, aby se obyvatelé říše mohli pokojně věnovat svým záležitostem. ^{2Macc 11:24}Doslechli jsme se, že Židé nesouhlasí s tím, jak u nich otec zavedl řecké obyčeje, ale dávají přednost vlastnímu způsobu života a žádají, aby jim byly povoleny jejich vlastní zákony.

^{2Macc 11:25}Protože si přejeme, aby i tento národ žil bez nepokojů, stanovujeme, aby jim byl navrácen chrám a aby se směli řídit zvyky svých předků. ^{2Macc 11:26}Budeme rádi, když k nim vyšleš posly s nabídkou smíru, aby znali naše mínění, byli dobré mysli a s radostí se věnovali svým záležitostem.

^{2Macc 11:27}Králův list k národu byl takovýto:

Král Antiochos zdraví židovskou radu starších i ostatní Židy.

^{2Macc 11:28}Daří-li se vám dobře, plní se mé přání. Také my jsme zdrávi. ^{2Macc 11:29}Menelaos nám oznámil, že byste se rádi vrátili z boje domů a věnovali se svým záležitostem. ^{2Macc 11:30}Nuže, všem, kdo se vrátí do třicátého xantiku, zaručuji plnou beztrestnost.

^{2Macc 11:31}Židé nechť se řídí svými stravovacími předpisy i dalšími zákony tak jako dříve a nikdo z nich ať není žádným způsobem postihován kvůli přestupkům spáchaným v nevědomosti. ^{2Macc 11:32}Posílám také Menelaa, aby vás povzbudil. ^{2Macc 11:33}Buďte zdrávi!

Patnáctého xantiku roku 148.

^{2Macc 11:34}Také Římané jim poslali dopis, v němž stálo:

Quintus Memmius a Titus Manilius, římští legáti, zdraví židovský lid.

^{2Macc 11:35}Vše, co vám povolil králův spřízněnec Lysias, schvalujeme i my. ^{2Macc 11:36}Zvažte podmínky, o kterých rozhodl, že se mají přednést králi. Potom k nám hned někoho pošlete, abychom navrhli, co pro vás bude přijatelné. Jsme totiž na cestě do Antiochie. ^{2Macc 11:37}Pošlete někoho co nejdříve, abychom zjistili váš názor. ^{2Macc 11:38}Buďte zdrávi!

Patnáctého xantiku roku 148.

Kapitola 12

Krveprolití v Joppě a Jamnii

^{2Macc 12:1}Po uzavření těchto dohod Lysias odjel ke králi a Židé se opět začali věnovat zemědělství. ^{2Macc 12:2}Místní velitelé Timoteus a Apollonios, syn Genaiův, dále Hieronymos a Demofon a také velitel kyperských jednotek Nikanor je ale nenechávali žít v klidu a pokoji.

^{2Macc 12:3}Obyvatelé Joppy provedli tuto hroznou bezbožnost: Pozvali Židy, kteří u nich bydleli, aby i se ženami a dětmi vyrazili na projížďku na připravených lodích. Zdálo se, že jim nehrozí nic zlého, ^{2Macc 12:4}protože se na tom shodlo celé město. Židé tedy na to přistoupili, neboť chtěli žít v míru a neměli žádné podezření. Když ale vypluli na širé moře, joppští jich tam nejméně 200 utopili.

^{2Macc 12:5}Když se Juda dozvěděl o ukrutném osudu svých krajanů, vydal rozkazy svým mužům ^{2Macc 12:6}a vzýval Boha, spravedlivého soudce. Pak vyrazil proti vrahům svých bratří, v noci vypálil jejich přístav, spálil lodi a povraždil všechny, kdo se tam uchýlili. ^{2Macc 12:7}Městské brány však zůstaly uzavřeny, a tak odtáhl s tím, že se tam ještě vrátí, aby všechny obyvatele Joppy vyhladil.

^{2Macc 12:8}Pak ale dostal zprávu, že totéž chtějí provést místním Židům i obyvatelé Jamnie. ^{2Macc 12:9}I na Jamnii tedy v noci zaútočil a podpálil jim přístav i s loďstvem, takže záři těch plamenů bylo vidět až v Jeruzalémě na vzdálenost 240 stadií. ^[2347]

Výprava do Gileádu

^{2Macc 12:10}Odtud se vypravili na tažení proti Timoteovi. Jen co však urazili devět stadií, ^[2348] přepadli je Arabové: nejméně 5000 pěších a 500 jezdců. ^{2Macc 12:11}Rozpoutala se prudká bitva a Judovi muži s pomocí Boží zvítězili. Poražení kočovníci pak Judu žádali o smír a slibovali mu stáda i jinou potřebnou pomoc. ^{2Macc 12:12}Juda usoudil, že opravdu mohou být v mnoha ohledech užiteční, a tak souhlasil, že s nimi uzavře mír. Podali si na to ruku a Arabové se vrátili do svých stanů.

^{2Macc 12:13}Zaútočil pak také na jedno město ze všech stran opevněné příkopy a hradbami. Žila v něm směsice všelijakých pohanů a jmenovalo se Kaspin. ^{2Macc 12:14}Lidé uvnitř spoléhali na nedobytnost hradeb a zásoby potravin, a tak se k Judovým mužům chovali dosti nevychovaně; nadávali jim, a dokonce se i rouhali a říkali nepřijatelné věci. ^{2Macc 12:15}Judovi muži však vzývali velikého Vládce vesmíru, který za Jozuových časů bez beranidel a obléhacích strojů zbořil Jericho. ^[2349] Divoce se vrhli proti hradbám ^{2Macc 12:16}a z Boží vůle město dobyli. Způsobili tam nepopsatelné krveprolití, takže blízké jezero vypadalo, jako by přetékalo krví, ačkoli bylo dvě stadia ^[2350] široké.

Výprava proti Timoteovi

^{2Macc 12:17}Odtud táhli dál, a když urazili 750 stadií, ^[2351] přišli do Charaku k takzvaným tobiánským Židům. ^{[2352]2Macc 12:18}Timotea ale v těch končinách nezastihli, protože tehdy už odtud s nepořízenou odtáhl; v jednom místě však zanechal velmi silnou posádku. ^{2Macc 12:19}Makabejští velitelé Dositheos a Sosipater tedy vytáhli proti mužům, které Timoteus v té pevnosti zanechal, a více než 10 000 jich pobili. ^{2Macc 12:20}Makabejský rozdělil své vojsko na oddíly, jmenoval jejich velitele a hnal se za Timoteem, který měl s sebou 120 000 pěších a 2500 jezdců.

^{2Macc 12:21}Když Timoteus dostal zprávu o Judově útoku, odeslal ženy a děti i čeleď se zásobami napřed do místa zvaného Karnajim (díky úzkým průsmykům, které ho obklopují, totiž bylo téměř nepřístupné a nedobytné). ^{2Macc 12:22}Jako první se objevil Judův oddíl a na nepřátele padl strach a hrůza, protože se jim zjevil Vševidoucí. Rozutekli se střemhlav do všech stran, takže se často zraňovali navzájem a jedni druhým nabíhali na hroty mečů. ^{2Macc 12:23}Juda je neúprosně pronásledoval, probodával ty proklatce a pobil na 30 000 mužů.

^{2Macc 12:24}Sám Timoteus padl do rukou Dositheovým a Sosipatrovým oddílům. S velikou prohnaností je žádal, ať ho propustí bez úhony, protože má prý v moci rodiče a bratry mnohých z nich a mohlo by se jim prý něco stát. ^{2Macc 12:25}Mnoha slovy je tedy přesvědčil, že splní svůj slib a vrátí je živé a zdravé, a tak ho v zájmu záchrany svých bratří propustili.

Další vítězné výpravy

^{2Macc 12:26}Juda pak táhl do Karnajimu a tam v Atargatině chrámu povraždil 25 000 lidí. ^[2353]

^{2Macc 12:27}Po jejich drtivé porážce vytáhl proti opevněnému městu Efron, kde bydlel Lysias a spousta pohanů z nejrůznějších národů. Před hradbami stáli statní mladíci a udatně se bránili, zatímco uvnitř bylo velké množství válečných strojů a střel. ^{2Macc 12:28}Židé však vzývali Vládce, který mocně drtí sílu nepřátel, a tak město uchvátili a pobili v něm na 25 000 lidí.

^{2Macc 12:29}Odtud pak vytáhli a vrhli se na Skythopoli, ^[2354] vzdálenou 600 stadií ^[2355] od Jeruzaléma. ^{2Macc 12:30}Místní Židé ale dosvědčovali, jakou k nim mají obyvatelé města náklonnost a jak přátelsky se k nim chovali v dobách neštěstí. ^{2Macc 12:31}Judovi muži jim tedy poděkovali a vyzvali je, ať jejich národu zachovají náklonnost i v budoucnu. Poté se vrátili do Jeruzaléma, protože se blížila Slavnost týdnů. ^[2356]

^{2Macc 12:32}Po tomto svátku, zvaném též Letnice, vyrazili proti veliteli Idumeje Gorgiovi, ^{2Macc 12:33}který měl s sebou 3000 pěších a 400 jezdců. ^{2Macc 12:34}V bitvě, která se rozpoutala, padlo také několik Židů. ^{2Macc 12:35}Jistý Dositheos, udatný jezdec z Bakenorova oddílu, ale Gorgia zajal. Chytil ho za plášť a násilím ho vlekl stranou, protože chtěl toho proklatce dostat živého, ale jeden z thráckých jezdců se na něj vrhl a usekl mu paži. Gorgiovi se tak podařilo uniknout do Marešy.

^{2Macc 12:36}Ezriovi muži už byli dlouhým bojem vyčerpáni. Juda proto začal vzývat Hospodina, aby se ukázal jako jejich spojenec a vojevůdce. ^{2Macc 12:37}Potom jako válečný pokřik spustil chvalozpěv v jazyce otců, vrhl se nečekaně na Gorgiovy muže a obrátil je na útěk.

Modlitba za padlé hříšníky

^{2Macc 12:38}Juda pak posbíral své vojsko a vedl je do města Adulam. Právě nastával sedmý den, a tak se podle zvyku očistili a oslavili tam sobotu.

^{2Macc 12:39}Následujícího dne, když už to bylo nutné, šli Judovi muži odnést těla padlých a uložit je k jejich příbuzným do otcovských hrobů. ^{2Macc 12:40}U každého z padlých však pod košilí našli amulety jamnijských božstev, jaké Židům Zákon zakazuje. Všem bylo hned jasné, že to byl důvod, proč padli. ^{2Macc 12:41}Velebili proto společně Hospodina, spravedlivého soudce, který zjevuje, co je skryté. ^{2Macc 12:42}Potom se oddali modlitbě a prosili, aby byl spáchaný hřích plně odpuštěn.

Šlechetný Juda pak vyzval lid, aby se varovali hříchu – vždyť na vlastní oči viděli, co se kvůli hříchu stalo těmto padlým. ^{2Macc 12:43}Uspořádal mezi mužstvem sbírku, jež vynesla asi 2000 drachem, a ty poslal do Jeruzaléma, aby byla přinesena oběť za hřích. Zachoval se velmi krásně a ušlechtile, neboť měl na mysli vzkříšení z mrtvých. ^{2Macc 12:44}Kdyby totiž neočekával, že padlí vstanou, bylo by zbytečné a hloupé se za ty mrtvé modlit. ^{2Macc 12:45}Protože však pohlížel k nádherné odměně, jež čeká ty, kdo zemřeli ve zbožnosti, byla to myšlenka svatá a zbožná. Proto uspořádal smírnou oběť za zesnulé, aby byli zbaveni svého hříchu.

Kapitola 13

Menelaův konec

^{2Macc 13:1}Roku 149 ^[2357] se Judovi muži dozvěděli, že do Judska táhne s velikým houfem Antiochos Eupator ^{2Macc 13:2}a s ním jeho poručník, říšský kancléř Lysias. Měli s sebou helénské vojsko čítající 110 000 pěších, 5300 jezdců, 22 slonů a 300 válečných vozů opatřených na kolech kosami.

^{2Macc 13:3}Přidal se k nim také Menelaos a s velkou vychytralostí Antiocha povzbuzoval. Nikoli však kvůli záchraně vlasti, ale kvůli naději, že bude znovu dosazen do úřadu. ^{2Macc 13:4}Jenže Král králů proti tomu proklatci vzbudil Antiochův hněv. Když Lysias připomněl, že to on je viníkem všech neštěstí, nechal ho král odvést do Beroje a popravit tak, jak je v těch končinách zvykem. ^{2Macc 13:5}(Mají tam totiž padesát loket ^[2358] vysokou věž plnou popela, zakončenou kruhovým ochozem, který se svažuje dolů k tomu popelu. ^{2Macc 13:6}Tam zvednou každého, kdo se provinil svatokrádeží nebo jiným velkým zločinem, a vydají ho záhubě.)

^{2Macc 13:7}Takovou smrtí tedy zemřel ten bezbožník Menelaos a nebyl ani pohřben. ^{2Macc 13:8}A zcela po právu! Spáchal totiž mnoho hříchů proti oltáři, jehož oheň a popel je svatý, a proto i sám našel smrt v popelu.

Vítězství Boží!

^{2Macc 13:9}Král se blížil s barbarským úmyslem, že Židům ukáže ještě horší pohromy než jeho otec. ^{2Macc 13:10}Když se to Juda dozvěděl, vyzval lid, ať všichni ve dne i v noci vzývají Hospodina, aby tak jako dříve přišel i nyní na pomoc těm, kterým hrozí, že budou připraveni o Zákon, vlast i svatý chrám. ^{2Macc 13:11}Kéž nedopustí, aby se lid, který teprve nedávno krátce nabral dech, dostal do područí zpropadených pohanů! ^{2Macc 13:12}Všichni tedy svorně poslechli. Tři dny se bez přestání v slzách postili a na kolenou vzývali milosrdného Hospodina. Juda je potom povzbudil a vyhlásil pohotovost.

^{2Macc 13:13}Sám se pak po poradě se staršími rozhodl, že vytáhnou a s Boží pomocí věc rozhodnou dříve, než královo vojsko vtrhne do Judska a zmocní se města. ^{2Macc 13:14}Svěřil vše Stvořiteli světa a vyzval své muže, aby statečně bojovali na život a na smrt za Zákon, chrám, město, vlast i její zřízení. Potom se s vojskem utábořil u Modiinu.

^{2Macc 13:15}Svým mužům vydal heslo „Vítězství Boží!“ a s vybranými nejlepšími mladíky v noci zaútočil na královský stan. Pobil v táboře na 2000 mužů a probodl vůdčího slona i jeho jezdce. ^{2Macc 13:16}Naplnili celý tábor strachem a zmatkem a nakonec se úspěšně stáhli zpět, ^{2Macc 13:17}právě když začalo svítat. Stalo se to díky ochraně a pomoci, kterou Hospodin poskytoval Judovi.

Králova kapitulace

^{2Macc 13:18}Když král poznal odvahu Židů, pokusil se ta místa získat lstí. ^{2Macc 13:19}Přitáhl k mohutné židovské pevnosti Bet-cur, ale narazil na odpor, byl odražen a poražen. ^{2Macc 13:20}Juda zásoboval posádku uvnitř vším potřebným. ^{2Macc 13:21}Židovský voják Rodokos vyzrazoval nepřátelům tajemství, byl však odhalen, dopaden a uvězněn. ^{2Macc 13:22}Král potom znovu vyjednával s obyvateli Bet-curu. Nabídl a přijal podmínky míru, odtáhl, znovu na Judovy muže zaútočil a byl poražen.

^{2Macc 13:23}Potom dostal zprávu, že Filip, kterého pověřil správou království, se v Antiochii vzbouřil. Vyděsil se, svolal Židy, ustoupil jim a odpřisáhl všechny jejich spravedlivé požadavky. Usmířil se s nimi, přinesl oběť, uctil chrám, projevil štědrost svatyni ^{2Macc 13:24}a uznal Makabejského. Místodržitelem od Ptolemaidy až po gerarský kraj ustanovil Hegemonida.

^{2Macc 13:25}Odešel do Ptolemaidy, ale místní obyvatelé byli kvůli těm dohodám pobouřeni. Byli roztrpčeni a chtěli smlouvu zrušit. ^{2Macc 13:26}Lysias vystoupil na řečniště a hájil dohodu, jak mohl. Přesvědčil je, utišil je, získal je a pak se vrátil do Antiochie. Tak proběhly události kolem králova tažení a jeho stažení.

Kapitola 14

BOJE S NIKANOREM ZA KRÁLE DEMETRIA

Alkimovy úklady

^{2Macc 14:1}Po třech letech se Juda a jeho muži dozvěděli, že Demetrios, syn Seleukův, ^[2359] se s množstvím vojáků vylodil v tripoliském přístavu, ^{[2360]2Macc 14:2}nechal zabít Antiocha i jeho poručníka Lysia a zmocnil se země.

^{2Macc 14:3}Jistý Alkimos, bývalý velekněz, který se však v dobách povstání vědomě poskvrnil, pochopil, že pro něj není žádná záchrana a že už nebude mít přístup ke svatému oltáři. ^{2Macc 14:4}Někdy v roce 151 ^[2361] se proto vypravil ke králi Demetriovi, přinesl mu kromě obvyklých olivových větviček z chrámu také zlatý věnec a palmovou ratolest. Jinak toho dne zůstal zticha. ^{2Macc 14:5}Příležitost k prosezení svého šíleného záměru ovšem dostal, když ho Demetrios přizval na zasedání rady a zeptal se ho, jaká nálada panuje mezi Židy a jak smýšlejí. Na to odpověděl:

^{2Macc 14:6}„Ti z Židů, kterým se říká chasidé a které vede Juda Makabejský, rozdmychávají válku, podněcují vzpouru a brání pokojnému životu v říši. ^{2Macc 14:7}Právě proto jsem byl oloupen o svou dědičnou hodnost (to jest velekněžství), ale teď jsem zde, ^{2Macc 14:8}především proto, že mám na srdci zájmy krále, a potom také proto, že myslím na své spoluobčany. Vždyť kvůli nerozvážnosti zmíněných chasidů je teď na tom celý náš národ velmi zle.

^{2Macc 14:9}Nuže, králi, teď už to všechno víš. Rač se proto postarat o naši zemi i o náš těžce zkoušený národ s vlídnou laskavostí, kterou prokazuješ všem. ^{2Macc 14:10}Dokud je totiž Juda naživu, nebude v říši klid.“

^{2Macc 14:11}Když Alkimos takto promluvil, začali Demetria podněcovat další královi rádci, kteří k Judovi chovali zášť. ^{2Macc 14:12}Král tedy ihned vybral Nikanora, někdejšího velitele slonů, a jmenoval ho místodržitelem Judska. Vyslal ho ^{2Macc 14:13}s rozkazem odstranit Judu, jeho muže rozprášit a za velekněze velikého chrámu dosadit Alkima. ^{2Macc 14:14}K Nikanorovi se houfně přidávali pohané, kteří před Judou uprchli z Judska. Mysleli si, že židovská neštěstí a pohromy jim přinesou štěstí.

Nikanor zjednává mír

^{2Macc 14:15}Když se Židé dozvěděli o Nikanorově příchodu a vpádu pohanů, sypali si hlavy hlínou a modlili se k Tomu, který ustanovil svůj lid navěky a stále se zjevně ujímá svého dědictví. ^{2Macc 14:16}Na rozkaz velitele pak odtud ihned vyrazili a střetli se s nepřáteli u osady Hadasa. ^{2Macc 14:17}Do boje s Nikanorem se pustil Judův bratr Šimon, ale v boji poněkud podléhal, zaskočen nenadálým útokem.

^{2Macc 14:18}Nikanor se však zdráhal vyřešit věc krveprolitím, protože se doslechl o odvaze Judových mužů a o jejich statečnosti v bojích za vlast. ^{2Macc 14:19}Poslal proto Posidonia, Theodota a Matatiáše, aby nabídli smír a vedli vyjednávání.

^{2Macc 14:20}Když byly podmínky důkladně probrány, velitel je sdělil vojákům a ti jednomyslně souhlasili. Dohoda tedy byla schválena ^{2Macc 14:21}a byl určen den, kdy se velitelé mají sejít o samotě. Z každé strany předjel bojový vůz a byla připravena křesla. ^{2Macc 14:22}Juda ale na vhodných místech rozestavil ozbrojence, aby byli připraveni, kdyby nepřátelé znenadání provedli nějaký úskok. Rozhovory pak proběhly hladce.

^{2Macc 14:23}Nikanor se usadil v Jeruzalémě a neprováděl nic nepatřičného. Naopak rozpustil hordy, které se kolem něho předtím srotily. ^{2Macc 14:24}Judu měl stále nablízku a upřímně k tomu muži přilnul. ^{2Macc 14:25}Pobízel ho, ať se ožení a zplodí děti, a Juda se skutečně oženil, měl se dobře a užíval života.

Nikanorův obrat proti Judovi

^{2Macc 14:26}Alkimos si ale jejich vzájemné náklonnosti všiml. Vzal dohodu, kterou spolu ti dva uzavřeli, a vypravil se k Demetriovi. Namluvil mu, že Nikanor pomýšlí na zradu, neboť si prý jako svého nástupce určil nepřítele říše Judu. ^{2Macc 14:27}Král pak rozčílen a popuzen pomluvami toho ničemy napsal Nikanorovi, že se mu ta dohoda nelíbí, a nařídil mu, ať Makabejského ihned pošle v poutech do Antiochie.

^{2Macc 14:28}Když Nikanor tu zprávu dostal, byl bezradný. Nechtělo se mu rušit dohodu, když se Juda ničím neprovinil, ^{2Macc 14:29}ale protože králi nelze odporovat, čekal na vhodnou příležitost, aby jeho rozkaz splnil lstí. ^{2Macc 14:30}Makabejský si všiml, že Nikanor k němu začal být odměřený a že se při obvyklých setkáních chová nevlídněji. Pochopil, že ta odměřenost nevěstí nic dobrého, a tak shromáždil velké množství svých mužů a ukryl se.

^{2Macc 14:31}Když Nikanor poznal, že ho Juda pořádně přelstil, přišel do přesvatého chrámu a kněžím, kteří právě přinášeli obvyklé oběti, rozkázal, ať mu Judu vydají. ^{2Macc 14:32}Ti se však zapřísahali, že nevědí, kde se hledaný muž skrývá. ^{2Macc 14:33}Nikanor tedy vztáhl pravici proti chrámu a přísahal: „Jestli mi Judu nevydáte v poutech, srovnám tuto Boží svatyni se zemí, zbořím oltář a postavím zde slavný chrám Dionýsovi!“

^{2Macc 14:34}Po těch slovech odešel. Kněží vztáhli ruce k nebi a vzývali Toho, který byl vždy Ochráncem našeho národa: ^{2Macc 14:35}„Hospodine, který nic nepotřebuješ, ty sám jsi rozhodl, že u nás má být chrám, v němž bys přebýval. ^{2Macc 14:36}Nyní tedy, svatý Pane všeho posvěcení, zachovej tento nedávno očištěný dům neposkvrněný navěky!“

Razisova hrdinská smrt

^{2Macc 14:37}Jistý Razis, člen jeruzalémské rady starších, byl tehdy udán Nikanorovi. Byl to muž velmi dobré pověsti, který miloval všechny své krajany natolik, že ho pro jeho oddanost nazývali „otcem Židů“. ^{2Macc 14:38}Už dříve, v dobách povstání, byl totiž obviněn z judaismu a za judaismus byl se vší horlivostí ochoten nasadit tělo i duši.

^{2Macc 14:39}Nikanor chtěl předvést svou nenávist k Židům, a tak poslal více než 500 vojáků, aby Razise zajali ^{2Macc 14:40}– domníval se totiž, že tím Židům zasadí těžkou ránu. ^{2Macc 14:41}Vojáci se tedy chystali zmocnit věže, kde byl Razis obklíčen. Už se dobývali skrz vnější vrata a poslali pro oheň, aby vrata podpálili, když Razis nalehl na svůj meč. ^{2Macc 14:42}Chtěl totiž raději důstojně zemřít než padnout do rukou těm proklatcům a trpět urážky nehodné své důstojnosti.

^{2Macc 14:43}Ve spěchu a rozrušení si však nezasadil ránu přesně. Proto, když už se dav hrnul skrz bránu, vyběhl směle na hradbu a statečně se vrhl dolů mezi ně. ^{2Macc 14:44}Vojáci se rychle rozestoupili a Razis padl na prázdné místo doprostřed. ^{2Macc 14:45}Byl však ještě živý a hořel odhodláním, a tak se zvedl, a i když mu z hrozných ran crčela krev, prodral se vojskem, postavil se na strmou skálu, ^{2Macc 14:46}a přestože už ztratil skoro poslední kapku krve, vyrval si vnitřnosti a oběma rukama je vrhl do davu. Přitom vzýval Pána života i ducha, aby mu je jednou navrátil. Takto zemřel.

Kapitola 15

Nikanorova zpupnost

^{2Macc 15:1}Když se Nikanor dozvěděl, že Juda je se svými muži v oblasti Samaří, rozhodl se zaútočit na ně pro větší jistotu v den odpočinku. ^{2Macc 15:2}Židé, kteří byli donuceni ho doprovázet, však říkali: „Nevyhlazuj je takto krutě a barbarsky. Ucti den, který Vševidoucí posvětil nade všechny ostatní.“ ^{2Macc 15:3}Ten trojnásobný proklatec se jich zeptal: „Je snad v nebi nějaký vládce, který nařídil slavit sobotní den?“

^{2Macc 15:4}„Sám živý Hospodin, Vládce na nebi!“ odpověděli. „To on přikázal zachovávat sedmý den.“

^{2Macc 15:5}„Já jsem zase vládce na zemi,“ opáčil Nikanor, „a přikazuji vám vzít zbraně a splnit povinnost vůči králi!“ Tento svůj podlý záměr však naplnit nedokázal.

Juda spoléhá na Hospodina

^{2Macc 15:6}Nikanor se ve své nesmírné zpupnosti a pýše rozhodl, že si postaví veřejný pomník svého vítězství nad Judou a jeho muži. ^{2Macc 15:7}Makabejský ale stále s plnou důvěrou spoléhal, že mu Hospodin přijde na pomoc. ^{2Macc 15:8}Povzbuzoval své muže, ať se nebojí vpádu pohanů. Ať si raději připomínají, kolikrát už jim Nebesa pomohla, a i nyní očekávají, že jim Všemohoucí daruje vítězství. ^{2Macc 15:9}Nabádal je slovy Zákona i Proroků a připomínal jim zápasy, kterými prošli, a tak jim dodal odvahy. ^{2Macc 15:10}Když je vyburcoval k odhodlání, vydal jim rozkazy, přičemž jim líčil pohanskou věrolomnost a porušování přísah. ^{2Macc 15:11}Každého z nich vyzbrojil ne toliko ochranou štítů a kopí, jako spíš slovy ušlechtilého povzbuzení. Pak jim ještě vyprávěl svůj přesvědčivý sen a všechny jím nadmíru potěšil.

^{2Macc 15:12}Měl totiž vidění, jak někdejší velekněz Oniáš (ten dobrý a počestný člověk skromného vystupování a laskavé povahy, který uměl příhodně mluvit a od dětství byl vychován k veškeré ctnosti), rozepjal ruce a modlil se za celé židovské společenství. ^{2Macc 15:13}Podobně se mu potom zjevil ctihodný stařec v šedinách, zahalený podivuhodným a vznešeným majestátem. ^{2Macc 15:14}Vtom promluvil Oniáš a řekl: „Tento muž miluje své bratry a velmi se modlí za lid a svaté město; je to Jeremiáš, prorok Boží!“ ^{2Macc 15:15}Jeremiáš pak vztáhl pravici a předal Judovi zlatý meč se slovy: ^{2Macc 15:16}„Přijmi tento svatý meč jako dar od Boha. Jím pobiješ své protivníky.“

^{2Macc 15:17}Povzbuzeni Judovými překrásnými slovy, která v nich probouzela odvahu a dodávala mužnost mladíkům, se rozhodli, že nebudou stavět tábor, ale pustí se směle do boje. Chtěli vše raději vyřešit statečným bojem muže proti muži, než aby vydali ohrožení město, svaté zákony a chrám. ^{2Macc 15:18}Obava o ženy a děti, bratry a příbuzné je tolik netížila, neboť jejich největší a hlavní starostí byl posvěcený chrám. ^{2Macc 15:19}Ti, kdo zůstali ve městě, byli neméně znepokojeni obavou o ty, kdo bojovali venku.

^{2Macc 15:20}Všichni očekávali nadcházející rozhodnou bitvu. Nepřátelé už přitáhli, vojsko sešikované do boje, sloni na výhodných pozicích a jízda rozestavená na křídlech. ^{2Macc 15:21}Makabejský pozoroval nastupující vojska a viděl rozmanitost jejich výzbroje i divokost zvířat. Pozvedl ruce k nebi a vzýval Hospodina, který činí divy. Věděl totiž, že vítězství nelze získat zbraněmi, ale že On je dává dle svého uvážení těm, kdo si je zaslouží. ^{2Macc 15:22}Vzýval ho tedy těmito slovy:

„Pane, ty jsi poslal svého anděla k judskému králi Ezechiášovi a pobil v Senacheribově táboře na 185 000 mužů. ^{[2362]2Macc 15:23}Vládce nebes, pošli svého dobrého anděla také nyní před námi, ať rozsévá strach a hrůzu! ^{2Macc 15:24}Svou mocnou paží rozdrť ty, kdo rouhavě útočí na tvůj svatý lid!“ Těmi slovy skončil.

Nikanorův konec

^{2Macc 15:25}Nikanorovi muži se blížili s troubením a válečnými zpěvy, ^{2Macc 15:26}zatímco Judovi muži šli vstříc nepřátelům s prosbami a modlitbami. ^{2Macc 15:27}Rukama bojovali a srdcem se modlili k Bohu; pobili nejméně 35 000 mužů a velice se nad tím projevem Boží moci radovali. ^{2Macc 15:28}Po bitvě se vesele vraceli domů, když vtom poznali Nikanora, jak tam leží mrtev v plné zbroji. ^{2Macc 15:29}Spustil se křik a rozruch a začali velebit Vládce v jazyce svých otců.

^{2Macc 15:30}Juda, který bojoval tělem i duší v první linii za své spoluobčany a od mládí projevoval oddanost svým krajanům, pak přikázal, aby Nikanorovi usekli hlavu a ruku v rameni a přinesli je do Jeruzaléma. ^{2Macc 15:31}Když tam dorazil, svolal své krajany, postavil kněze před oltář a poslal i pro hradní posádku. ^{2Macc 15:32}Ukázal jim hlavu toho mizery Nikanora i ruku toho rouhače, kterou předtím pyšně vztáhl proti svatému příbytku Všemohoucího. ^{2Macc 15:33}Pak tomu bezbožnému Nikanorovi vyřízl jazyk a dal ho po kouskách naházet ptákům. A ruku toho zlosyna pověsili naproti chrámu.

^{2Macc 15:34}Všichni se obrátili k nebi a začali velebit Hospodina, který se tak zjevně projevil: „Požehnaný, který zachoval svou svatyni bez poskvrny!“ ^{2Macc 15:35}Nikanorovu useknutou hlavu pak Juda nechal zavěsit na hrad jako viditelné a každému jasné znamení Hospodinovy pomoci. ^{2Macc 15:36}Všichni pak veřejným hlasováním rozhodli, že tento den se musí nějak slavit a že třináctý den dvanáctého měsíce (zvaného aramejsky adar), totiž den před Mordechajovou slavností, ^[2363] bude významným svátkem.

Závěr

^{2Macc 15:37}Tak to tedy dopadlo s Nikanorem a od těch dob bylo město v moci Hebrejů. Já zde proto své vyprávění skončím. ^{2Macc 15:38}Je-li sepsáno krásně a poutavě, odpovídá to mému přání. Je-li nevalné a průměrné, odpovídá to mým schopnostem. ^{2Macc 15:39}Neboť jako je škodlivé pít samotné víno, škodí naopak též samotná voda; a jako je víno smíšené s vodou lahodné a působí dobrou náladu, tak i styl vyprávění potěší sluch čtenářů tohoto spisu. Zde je tedy konec.

Matouš

Kapitola 1

Mesiášův rodokmen

^{Matt 1:1}Kniha rodu Ježíše Krista, ^[2364] syna Davidova, syna Abrahamova:

^{Matt 1:2}Abraham zplodil Izáka, Izák zplodil Jákoba, Jákob zplodil Judu a jeho bratry, ^{Matt 1:3}Juda zplodil Perese a Zeracha z Támar, Peres zplodil Checrona, Checron zplodil Rama, ^{Matt 1:4}Ram zplodil Aminadaba, Aminadab zplodil Nachšona, Nachšon zplodil Salmona, ^{Matt 1:5}Salmon zplodil Boáze z Rachab, Boáz zplodil Obéda z Rút, Obéd zplodil Jišaje, ^{Matt 1:6}Jišaj pak zplodil krále Davida.

David zplodil Šalomouna z manželky Uriášovy, ^{Matt 1:7}Šalomoun zplodil Rechoboáma, Rechoboám zplodil Abiáše, Abiáš zplodil Asu, ^{Matt 1:8}Asa zplodil Jošafata, Jošafat zplodil Jehorama, Jehoram zplodil Uziáše, ^{Matt 1:9}Uziáš zplodil Jotama, Jotam zplodil Achaze, Achaz zplodil Ezechiáše, ^{Matt 1:10}Ezechiáš zplodil Menašeho, Menaše zplodil Amona, Amon zplodil Jošiáše, ^{Matt 1:11}Jošiáš zplodil Jekoniáše a jeho bratry a pak přišlo babylonské zajetí.

^{Matt 1:12}Po odvlečení do Babylonu Jekoniáš zplodil Šealtiela, Šealtiel zplodil Zerubábela, ^{Matt 1:13}Zerubábel zplodil Abihuda, Abihud zplodil Eliakima, Eliakim zplodil Azora, ^{Matt 1:14}Azor zplodil Sádoka, Sádok zplodil Achima, Achim zplodil Eliuda, ^{Matt 1:15}Eliud zplodil Eleazara, Eleazar zplodil Matana, Matan zplodil Jákoba ^{Matt 1:16}a Jákob zplodil Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš zvaný Kristus.

^{Matt 1:17}Celkem tedy bylo čtrnáct pokolení od Abrahama po Davida, čtrnáct pokolení od Davida po babylonské zajetí a čtrnáct pokolení od babylonského zajetí po Krista.

Bůh je s námi

^{Matt 1:18}Narození Ježíše Krista se událo takto: Jeho matka Marie byla zasnoubena Josefovi, ale předtím, než se vzali, se ukázalo, že je těhotná z Ducha svatého. ^{Matt 1:19}Její muž Josef byl spravedlivý, a protože ji nechtěl veřejně zostudit, rozhodl se, že se s ní rozejde v tichosti. ^{Matt 1:20}Když však o tom přemýšlel, hle, ve snu se mu ukázal Hospodinův anděl a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se vzít si Marii za manželku, neboť to, co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. ^{Matt 1:21}Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, ^[2365] neboť on zachrání svůj lid od jejich hříchů.“

^{Matt 1:22}To vše se stalo, aby se naplnilo, co Hospodin řekl ústy proroka: ^{Matt 1:23}„Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,“ ^[2366] což se překládá: Bůh je s námi.

^{Matt 1:24}Když se Josef probudil, zachoval se, jak mu přikázal Hospodinův anděl, a vzal si Marii za manželku. ^{Matt 1:25}Nespal s ní ale až do doby, kdy porodila syna, jemuž dal jméno Ježíš.

Kapitola 2

Mudrcové z Východu

^{Matt 2:1}Ježíš se narodil v judském Betlémě za dnů krále Heroda. ^[2367] Tehdy do Jeruzaléma přišli mudrcové z Východu. ^{Matt 2:2}„Kde je ten narozený židovský král?“ ptali se. „Spatřili jsme na Východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“

^{Matt 2:3}Když se to doslechl král Herodes, velmi se rozrušil a celý Jeruzalém s ním. ^{Matt 2:4}Svolal všechny vrchní kněze a učitele lidu a ptal se jich, kde se má narodit Mesiáš.

^{Matt 2:5}„V judském Betlémě,“ odpověděli mu. „Neboť tak je psáno skrze proroka:

^{Matt 2:6}‚Ty však, Betléme v judské zemi,
nejsi z judských knížat vůbec nejmenší,
vždyť právě z tebe vzejde Panovník,
Pastýř pro Izrael, můj lid.‘“ ^[2368]

^{Matt 2:7}Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a vyptával se jich, kdy přesně se jim ta hvězda ukázala. ^{Matt 2:8}Potom je poslal do Betléma se slovy: „Jděte a pečlivě vyhledejte to dítě. Jakmile je najdete, oznamte mi to, abych se mu mohl jít poklonit i já.“

^{Matt 2:9}Jakmile vyslechli krále, vyrazili na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, je předcházela, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. ^{Matt 2:10}Když tu hvězdu spatřili, zmocnila se jich nesmírná radost. ^{Matt 2:11}Vešli do domu, a když tam uviděli dítě s jeho matkou Marií, padli na kolena a klaněli se mu. Otevřeli své poklady a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. ^{Matt 2:12}Když potom od Boha dostali ve snu pokyn, aby se nevraceli k Herodovi, vrátili se do své země jinudy.

Útěk do Egypta

^{Matt 2:13}A hle, po jejich odjezdu se Josefovi ve snu ukázal Hospodinův anděl a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti nepovím. Herodes totiž bude to dítě hledat, aby ho zabil.“

^{Matt 2:14}Ještě tu noc tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a odešel do Egypta, ^{Matt 2:15}kde zůstal až do Herodovy smrti. Tak se naplnilo, co Hospodin promluvil ústy proroka: „Povolal jsem svého Syna z Egypta.“ ^[2369]

^{Matt 2:16}Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, nesmírně se rozhněval a dal v Betlémě a v celém okolí povraždit všechny chlapce mladší dvou let, podle času, na který se vyptal mudrců. ^{Matt 2:17}Tehdy se naplnilo slovo proroka Jeremiáše:

^{Matt 2:18}„V Rámě je slyšet křik –
naříkání a mnohé úpění.
Ráchel tam pláče nad svými dětmi,
nad jejich ztrátou se nedá utěšit!“ ^[2370]

^{Matt 2:19}Když potom Herodes zemřel, hle, Hospodinův anděl se ve snu ukázal Josefovi v Egyptě ^{Matt 2:20}a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do izraelské země. Ti, kdo usilovali o život dítěte, jsou již mrtví.“

^{Matt 2:21}Josef tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a přišel do izraelské země. ^{Matt 2:22}Uslyšel ale, že v Judsku místo svého otce Heroda kraluje Archelaos, ^[2371] a tak se tam bál jít. Když potom od Boha dostal ve snu pokyn, obrátil se do galilejského kraje. ^{Matt 2:23}Přišel tam a bydlel ve městě zvaném Nazaret. Tak se naplnila slova proroků, že bude nazýván Nazaretský. ^[2372]

Kapitola 3

Hlas volajícího

^{Matt 3:1}V těch dnech začal Jan Křtitel kázat v Judské poušti: ^{Matt 3:2}„Čiňte pokání! Nebeské království je blízko!“ ^{Matt 3:3}To je ten, o kterém mluvil prorok Izaiáš, když říkal:

„Hlas volajícího na poušti:
Připravte Pánovu cestu!
Urovnejte jeho stezky!“ ^[2373]

^{Matt 3:4}Ten Jan nosil oděv z velbloudí srsti, kolem boků měl kožený pás a jeho pokrmem byly kobylky a lesní med. ^{Matt 3:5}Jeruzalém, celé Judsko i celý jordánský kraj tehdy vycházel k němu, ^{Matt 3:6}vyznávali své hříchy a on je křtil v řece Jordán.

^{Matt 3:7}Když ale uviděl, že se k němu přichází pokřtít mnoho farizeů a saduceů, řekl jim: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, jak utéct před přicházejícím hněvem? ^{Matt 3:8}Začněte nést ovoce odpovídající vašemu pokání. ^{Matt 3:9}A nemyslete, že si můžete říkat: ‚Máme otce Abrahama.‘ Říkám vám, že Bůh je schopen Abrahamovi vzbudit potomky z tohoto kamení! ^{Matt 3:10}Sekera je už napřažena ke kořeni stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a vhozen do ohně.

^{Matt 3:11}Jistě, já vás křtím vodou k pokání, ale ten, který přichází po mně, je silnější než já. Jemu nejsem hoden ani zout sandály. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. ^{Matt 3:12}Už má lopatu v ruce a vyčistí svůj mlat. Svou pšenici shromáždí do obilnice, ale plevy bude pálit neuhasitelným ohněm!“

Milovaný Syn

^{Matt 3:13}Tehdy přišel Ježíš z Galileje za Janem k Jordánu, aby se od něj nechal pokřtít. ^{Matt 3:14}Jan mu v tom ale velmi bránil: „Já potřebuji být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš za mnou?“

^{Matt 3:15}„Nebraň tomu,“ odpověděl mu Ježíš. „Takto máme naplnit veškerou spravedlnost.“ A tak mu nebránil.

^{Matt 3:16}Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody a hle, otevřela se mu nebesa a spatřil Božího Ducha, jak sestupuje z nebe jako holubice a přichází na něj. ^{Matt 3:17}Vtom se z nebe ozval hlas: „Toto je můj milovaný Syn, kterého jsem si oblíbil.“ ^[2374]

Kapitola 4

Je psáno

^{Matt 4:1}Tehdy byl Ježíš veden Duchem na poušť, aby tam byl pokoušen od ďábla. ^{Matt 4:2}Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. ^{Matt 4:3}Vtom k němu přistoupil Pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto kamení, ať se promění v chleby.“

^{Matt 4:4}On však odpověděl: „Je psáno: ‚Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým slovem vycházejícím z Božích úst.‘“ ^[2375]

^{Matt 4:5}Tehdy ho ďábel vzal do svatého města a postavil ho na vrcholek chrámu. ^{Matt 4:6}„Jsi-li Boží Syn,“ řekl, „vrhni se dolů! Je přece psáno:

‚Svým andělům přikáže o tobě
a ponesou tě na rukou,
abys nenarazil nohou na kámen.‘“ ^[2376]

^{Matt 4:7}Ježíš mu řekl: „Také je psáno: ‚Nepokoušej Hospodina, svého Boha.‘“ ^[2377]

^{Matt 4:8}Poté ho ďábel vzal na velmi vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich slávu. ^{Matt 4:9}„To všechno ti dám,“ řekl mu, „když padneš na kolena a pokloníš se mi.“

^{Matt 4:10}„Odejdi, satane!“ řekl mu na to Ježíš. „Je přece psáno: ‚Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.‘“ ^{[2378]Matt 4:11}Tenkrát ho ďábel opustil a hle, přistoupili andělé a sloužili mu.

Světlo v Galileji

^{Matt 4:12}Když Ježíš uslyšel, že Jan byl uvězněn, vrátil se do Galileje. ^{Matt 4:13}Opustil Nazaret a přišel bydlet do pobřežního města Kafarnaum v krajinách Zabulon a Neftalí. ^{Matt 4:14}Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše:

^{Matt 4:15}„Země Zabulon a země Neftalí,
při cestě k moři, za Jordánem,
Galilea pohanů:
^{Matt 4:16}Lid, který bydlel v temnotách,
uviděl veliké světlo,
obyvatelům krajiny stínu smrti
světlo se zaskvělo.“ ^[2379]

^{Matt 4:17}Od té doby začal Ježíš kázat: „Čiňte pokání! Nebeské království je blízko!“ ^[2380]

^{Matt 4:18}Jednou se procházel podél Galilejského jezera a uviděl dva bratry, jak házejí síť do vody. Byli to rybáři Šimon (později zvaný Petr) a jeho bratr Ondřej. ^{Matt 4:19}Řekl jim: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí!“ ^{Matt 4:20}Oni hned opustili sítě a šli za ním. ^{Matt 4:21}Poodešel dál a uviděl jiné dva bratry – Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana – jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě. Zavolal je ^{Matt 4:22}a oni hned opustili loď i svého otce a šli za ním.

^{Matt 4:23}Ježíš pak procházel celou Galileu, učil v jejich synagogách, kázal evangelium o Království a uzdravoval každou nemoc a každý neduh mezi lidmi. ^{Matt 4:24}Zpráva o něm se roznesla i po celé Sýrii, a tak k němu přiváděli všechny nemocné, sužované různými neduhy a bolestmi, posedlé, trpící padoucnicí i ochrnuté a on je uzdravoval. ^{Matt 4:25}A šly za ním veliké zástupy nejen z Galileje, ale i z Dekapole, Jeruzaléma, Judska a Zajordánska.

Kapitola 5

Blaze vám

^{Matt 5:1}Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu. Posadil se, a když k němu přistoupili jeho učedníci, ^{Matt 5:2}začal je učit:

^{Matt 5:3}„Blaze chudým v duchu,
neboť jim patří nebeské království.
^{Matt 5:4}Blaze plačícím,
neboť budou potěšeni.
^{Matt 5:5}Blaze mírným,
neboť dostanou zemi za dědictví.
^{Matt 5:6}Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti,
neboť budou nasyceni.
^{Matt 5:7}Blaze milosrdným,
neboť dojdou milosrdenství.
^{Matt 5:8}Blaze čistým v srdci,
neboť uvidí Boha.
^{Matt 5:9}Blaze těm, kdo působí pokoj,
neboť budou nazváni Božími dětmi.
^{Matt 5:10}Blaze pronásledovaným pro spravedlnost,
neboť jim patří nebeské království.

^{Matt 5:11}Blaze vám, když vám budou zlořečit a pronásledovat vás a šířit o vás všelijaké zlé a lživé řeči kvůli mně. ^{Matt 5:12}Radujte se a jásejte, protože vaše odplata v nebesích je veliká. Takto totiž pronásledovali proroky, kteří byli před vámi.

^{Matt 5:13}Vy jste sůl země. Kdyby sůl ztratila svou chuť, čím se zas osolí? Nebude už k ničemu, jen se vyhodí ven a lidé ji pošlapou. ^{Matt 5:14}Vy jste světlo světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto. ^{Matt 5:15}Stejně tak se nerozsvěcí lampa, aby ji postavili pod vědro, ale na svícen, a tehdy svítí všem, kdo jsou v domě. ^{Matt 5:16}Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“

Naplnění zákona

^{Matt 5:17}„Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. ^{Matt 5:18}Amen, říkám vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani nejmenší písmenko, ani jediná čárka ze Zákona, než se to všechno naplní. ^{Matt 5:19}Kdokoli by zrušil jedno z těchto nejmenších přikázání a tak by učil lidi, bude v nebeském království považován za nejmenšího. Ale kdokoli by je plnil a učil, ten bude v nebeském království považován za velikého. ^{Matt 5:20}Říkám vám, že pokud vaše spravedlnost nebude o mnoho převyšovat spravedlnost znalců Písma a farizeů, nikdy nevstoupíte do nebeského království.

^{Matt 5:21}Slýchali jste, že předkům bylo řečeno: ‚Nezabíjej,‘ ^[2381] a kdokoli by někoho zabil, bude vydán soudu. ^{Matt 5:22}Já vám však říkám, že každý, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu. Kdokoli by svému bratru řekl: ‚Tupče!‘ ^[2382] bude vydán veleradě, a kdokoli by mu řekl: ‚Blázne!‘ bude vydán pekelnému ohni. ^{Matt 5:23}Proto když bys přinášel na oltář svůj dar a tam si vzpomněl, že tvůj bratr má něco proti tobě, ^{Matt 5:24}nech svůj dar tam před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem. Teprve potom přijď obětovat svůj dar. ^{Matt 5:25}Se svým odpůrcem se dohodni rychle, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj odpůrce nevydal soudci a soudce zřízenci a byl bys vsazen do vězení. ^{Matt 5:26}Amen, říkám ti: Určitě odtamtud nevyjdeš, dokud nevrátíš poslední haléř.

^{Matt 5:27}Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Necizolož.‘ ^{[2383]Matt 5:28}Já vám však říkám, že každý, kdo by se chtivě podíval na ženu, už s ní zcizoložil ve svém srdci. ^{Matt 5:29}Svádí-li tě tvé pravé oko, vyloupni je a zahoď pryč. Je pro tebe lepší, aby zahynul jeden tvůj úd, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla. ^{Matt 5:30}Svádí-li tě tvá pravá ruka, usekni ji a zahoď pryč. Je pro tebe lepší, aby zahynul jeden tvůj úd, než aby celé tvé tělo přišlo do pekla.

^{Matt 5:31}Také bylo řečeno: ‚Kdo chce zapudit svou manželku, musí jí dát rozlukový list.‘ ^{[2384]Matt 5:32}Já vám však říkám, že každý, kdo zapudí svou manželku (kromě případu smilstva), přivádí ji k cizoložství; a každý, kdo si zapuzenou vezme, cizoloží.

^{Matt 5:33}Slýchali jste také, že předkům bylo řečeno: ‚Nebudeš křivě přísahat‘ ^[2385] a ‚Své sliby Hospodinu splň.‘ ^{[2386]Matt 5:34}Já vám však říkám, abyste vůbec nepřísahali, ani při nebi, protože to je Boží trůn, ^{Matt 5:35}ani při zemi, protože to je podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože to je město toho velikého Krále. ^{Matt 5:36}Nepřísahej ani na svou hlavu. Nemůžeš přece jediný svůj vlas udělat bílým nebo černým. ^{Matt 5:37}Ať je tedy vaše slovo ‚Ano‘ ano a ‚Ne‘ ne. Co je nad to, je od Zlého.

^{Matt 5:38}Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko, zub za zub.‘ ^{[2387]Matt 5:39}Já vám však říkám, abyste neodporovali zlému člověku. Když tě někdo udeří do pravé tváře, nastav mu i druhou. ^{Matt 5:40}Když se s tebou někdo chce soudit, aby tě připravil o košili, nech mu i plášť. ^{Matt 5:41}Když tě někdo nutí jít s ním jednu míli, jdi dvě. ^{Matt 5:42}Tomu, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si od tebe chce půjčit, se neodvracej.

^{Matt 5:43}Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Miluj svého bližního ^[2388] a svého nepřítele měj v nenávisti.‘ ^{Matt 5:44}Já vám však říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. ^{Matt 5:45}Tak budete synové svého Otce v nebesích. On přece dává svému slunci vycházet na dobré lidi i na zlé a posílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé. ^{Matt 5:46}Jakou máte odplatu, když milujete jen ty, kdo milují vás? Nedělají snad totéž i výběrčí daní? ^{Matt 5:47}A co mimořádného děláte, když zdravíte jen své bratry? Nedělají to snad i pohané? ^{Matt 5:48}Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“

Kapitola 6

Skrytá zbožnost

^{Matt 6:1}„Dávejte si pozor, abyste nepředváděli svou spravedlnost lidem na odiv. Neměli byste totiž odměnu u svého Otce v nebesích. ^{Matt 6:2}Když dáváš chudým, nevytrubuj před sebou, jako to dělají pokrytci v synagogách a na ulicích, aby sklízeli chválu od lidí. Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu. ^{Matt 6:3}Raději, když dáváš chudým, ať tvá levice neví, co dělá pravice. ^{Matt 6:4}Tak tvé dobrodiní zůstane vskrytu a tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění.

^{Matt 6:5}Také když se modlíte, nebuďte jako pokrytci. Ti totiž při modlitbě rádi postávají v synagogách a na nárožích ulic, aby se ukazovali před lidmi. Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu. ^{Matt 6:6}Raději, když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři dveře a modli se ke svému Otci, který je vskrytu. Tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění.

^{Matt 6:7}Když se tedy modlíte, neříkejte prázdná slova jako pohané, kteří si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. ^{Matt 6:8}Nebuďte jako oni. Váš Otec ví, co potřebujete, ještě předtím, než ho poprosíte. ^{Matt 6:9}Proto se modlete takto:

Otče náš, který jsi v nebesích,
ať se posvětí tvé jméno!
^{Matt 6:10}Ať přijde tvé království!
Ať se stane tvoje vůle
jako v nebi, tak i na zemi.
^{Matt 6:11}Dej nám i dnes náš denní chléb
^{Matt 6:12}a odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
^{Matt 6:13}A neuveď nás do pokušení,
ale vysvoboď nás od Zlého. ^[2389]

^{Matt 6:14}Odpustíte-li totiž lidem jejich prohřešky, odpustí také váš nebeský Otec vám. ^{Matt 6:15}Ale když lidem jejich prohřešky neodpustíte, neodpustí ani váš Otec vaše prohřešky vám.

^{Matt 6:16}A když se postíte, nebuďte zasmušilí jako pokrytci, kteří hyzdí své tváře, aby ukázali lidem, že se postí. Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu. ^{Matt 6:17}Když se postíš, raději si pomaž hlavu olejem a umyj si tvář, ^{Matt 6:18}aby tvůj půst nebyl zjevný lidem, ale tvému Otci, který je vskrytu. A tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění.“

Bůh, nebo mamon?

^{Matt 6:19}„Nehromaďte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde se zloději vloupávají a kradou. ^{Matt 6:20}Raději si hromaďte poklady v nebi, kde je mol a rez neničí a kde se zloději nevloupávají ani nekradou. ^{Matt 6:21}Vždyť tam, kde je tvůj poklad, bude i tvé srdce.

^{Matt 6:22}Oko je lampou těla. Je-li tvé oko štědré, celé tvé tělo bude jasné. ^{Matt 6:23}Je-li však tvé oko lakomé, celé tvé tělo bude temné. Jestliže je světlo v tobě tmou, jak veliká bude sama tma?!

^{Matt 6:24}Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude toho jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“

Nemějte starosti

^{Matt 6:25}„Proto vám říkám: Nemějte starost o svůj život ani o své tělo – co budete jíst a pít a co si oblečete. Není snad život víc než jídlo a tělo víc než oblečení? ^{Matt 6:26}Podívejte se na ptáky na obloze. Nesejí, nesklízejí, neshromažďují do stodol, ale váš nebeský Otec je živí. Nejste snad vy mnohem dražší? ^{Matt 6:27}Copak si někdo z vás samými starostmi prodlouží život o jediný den? ^{Matt 6:28}A proč si děláte starosti s oblečením? Pomyslete na polní lilie, jak rostou. Nepracují ani nepředou, ^{Matt 6:29}ale říkám vám, že ani Šalomoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich. ^{Matt 6:30}Jestliže tedy Bůh takto obléká polní trávu, která dnes je a zítra bude hozena do pece, neoblékne snad mnohem spíš vás, vy malověrní?

^{Matt 6:31}Nemějte tedy starosti. Neříkejte: ‚Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si oblečeme?‘ ^{Matt 6:32}Všechny ty věci vyhledávají pohané, ale váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. ^{Matt 6:33}Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno. ^{Matt 6:34}Nemějte starost o zítřek; zítřek bude mít své vlastní starosti. Den má dost svého trápení.“

Kapitola 7

Jak chcete, aby se chovali k vám…

^{Matt 7:1}„Nesuďte, abyste nebyli souzeni. ^{Matt 7:2}Jakým soudem totiž soudíte, takovým budete souzeni, a jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno. ^{Matt 7:3}Proč vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš? ^{Matt 7:4}Jak můžeš říci svému bratru: ‚Nech mě, ať ti vytáhnu z oka třísku,‘ a přitom máš sám v oku trám! ^{Matt 7:5}Pokrytče, vytáhni nejdříve trám z vlastního oka, a tehdy prohlédneš, abys vytáhl třísku z oka svého bratra.

^{Matt 7:6}Nedávejte svaté věci psům a neházejte své perly sviním; jinak je zašlapou, otočí se a roztrhají vás.

^{Matt 7:7}Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. ^{Matt 7:8}Neboť každý, kdo prosí, dostává; kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. ^{Matt 7:9}Kdo z vás je takový člověk, že podá svému synu kámen, když tě prosí o chléb? ^{Matt 7:10}Nebo když prosí o rybu, dáš mu snad hada? ^{Matt 7:11}Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré věci těm, kdo ho prosí?

^{Matt 7:12}Chovejte se k lidem přesně tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám. Právě v tom spočívá Zákon i Proroci.“

Poznáte je po ovoci

^{Matt 7:13}„Vcházejte těsnou branou. Prostorná brána a široká cesta vede do záhuby a kdekdo tudy kráčí. ^{Matt 7:14}Těsná brána a úzká cesta však vede k životu a málokdo ji nachází.

^{Matt 7:15}Dávejte si pozor na falešné proroky, kteří k vám přicházejí v ovčím rouše, ale uvnitř jsou to draví vlci. ^{Matt 7:16}Poznáte je po jejich ovoci. Sklízejí se snad hrozny z trní a fíky z bodláčí? ^{Matt 7:17}Tak tedy každý dobrý strom nese dobré ovoce a špatný strom nese zlé ovoce. ^{Matt 7:18}Dobrý strom nemůže nést zlé ovoce, stejně jako špatný strom nemůže nést dobré ovoce. ^{Matt 7:19}Každý strom, který nenese dobré ovoce, bývá vyťat a vhozen do ohně. ^{Matt 7:20}A tak tedy: poznáte je po jejich ovoci.

^{Matt 7:21}Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích. ^{Matt 7:22}Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali? Nevymítali jsme ve tvém jménu démony? Nedělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?‘ ^{Matt 7:23}A tehdy jim jasně řeknu: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mě vy, kdo pácháte zlo!‘

^{Matt 7:24}Každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podobný moudrému muži, který postavil svůj dům na skále. ^{Matt 7:25}Pak padl déšť, přišly záplavy, strhly se vichřice a udeřily na ten dům, ale ten nespadl, protože byl založen na skále. ^{Matt 7:26}Každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude však podobný bláznu, který svůj dům postavil na písku. ^{Matt 7:27}Pak padl déšť, přišly záplavy, strhly se vichřice a udeřily na ten dům, a ten spadl a jeho pád byl hrozný.“

^{Matt 7:28}Když Ježíš dokončil tuto řeč, zástupy žasly nad jeho učením. ^{Matt 7:29}Učil je totiž jako ten, kdo má zmocnění, a ne jako znalci Písma.

Kapitola 8

Naše neduhy sňal

^{Matt 8:1}Když pak sestupoval z hory, šly za ním veliké zástupy. ^{Matt 8:2}Vtom přišel jeden malomocný a klaněl se mu se slovy: „Pane, kdybys jen chtěl, dokážeš mě očistit.“

^{Matt 8:3}On vztáhl ruku a dotkl se ho se slovy: „Já to chci. Buď čistý!“ A jeho malomocenství bylo ihned očištěno. ^{Matt 8:4}Potom mu Ježíš řekl: „Dej pozor, abys to nikomu neříkal. Jdi ale, ukaž se knězi a obětuj Bohu dar, který přikázal Mojžíš ^[2390] – na svědectví pro ně.“

^{Matt 8:5}Když vcházel do Kafarnaum, přistoupil k němu římský setník a prosil ho: ^{Matt 8:6}„Pane, můj služebník leží doma raněn mrtvicí a strašně trpí.“

^{Matt 8:7}Ježíš mu řekl: „Já přijdu a uzdravím ho.“

^{Matt 8:8}Setník však odpověděl: „Pane, nezasloužím si, abys vešel pod mou střechu. Řekni jen slovo, a můj služebník bude uzdraven. ^{Matt 8:9}Sám jsem přece člověk, který podléhá velení a velí vojákům. Když někomu řeknu ‚Jdi,‘ jde; když řeknu jinému ‚Přijď,‘ přijde; když řeknu svému otroku ‚Udělej to,‘ udělá to.“

^{Matt 8:10}Ježíš, překvapen tím, co uslyšel, řekl těm, kdo šli za ním: „Amen, říkám vám, takovou víru jsem nikde v Izraeli nenašel! ^{Matt 8:11}Říkám vám, že mnozí přijdou od východu i od západu a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v nebeském království, ^{Matt 8:12}ale synové království budou vyvrženi do té venkovní tmy. Tam bude pláč a skřípění zubů.“

^{Matt 8:13}Tomu setníkovi pak Ježíš řekl: „Jdi. Ať se ti stane, jak jsi uvěřil.“ A v tu chvíli byl jeho služebník uzdraven.

^{Matt 8:14}Když potom Ježíš přišel do Petrova domu, uviděl tam jeho tchyni, jak leží s horečkou. ^{Matt 8:15}Dotkl se její ruky, horečka ji opustila a ona vstala a začala ho obsluhovat. ^{Matt 8:16}Večer k němu přivedli mnoho lidí posedlých démony a on ty duchy vymítal slovem a všechny nemocné uzdravil. ^{Matt 8:17}Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše: „Naše neduhy sňal a naše nemoci nesl.“ ^[2391]

Kdo to vůbec je?

^{Matt 8:18}Když Ježíš viděl, kolik je kolem něj lidí, přikázal učedníkům, ať se přeplaví na druhý břeh. ^{Matt 8:19}Tehdy k němu přistoupil jeden znalec Písma se slovy: „Mistře, budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“

^{Matt 8:20}Ježíš mu odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“

^{Matt 8:21}Jiný z jeho učedníků mu řekl: „Pane, dovol mi nejdřív odejít a pochovat svého otce.“

^{Matt 8:22}Ježíš mu odpověděl: „Pojď za mnou a nech mrtvé pochovávat své mrtvé.“

^{Matt 8:23}Potom nastoupil na loď a jeho učedníci za ním. ^{Matt 8:24}Na jezeře se náhle strhla veliká bouře, takže se vlny valily přes loď. On ale spal.

^{Matt 8:25}Přistoupili tedy a vzbudili ho: „Pane, zachraň nás, vždyť umíráme!“

^{Matt 8:26}„Proč se bojíte, malověrní?“ řekl jim Ježíš. Potom vstal, okřikl vítr i vlny, a nastal naprostý klid.

^{Matt 8:27}Učedníci byli ohromeni. „Kdo to vůbec je?“ ptali se. „Vždyť ho poslouchá i vítr a vlny!“

Stádo prasat

^{Matt 8:28}Když se pak přeplavil na druhou stranu do gadarenského ^[2392] kraje, střetli se s ním dva posedlí, kteří vyšli z hrobů. Byli tak nebezpeční, že tou cestou ani nemohl nikdo chodit. ^{Matt 8:29}Začali křičet: „Co je ti po nás, Boží Synu? Přišel jsi nás předčasně trýznit?“

^{Matt 8:30}Opodál se páslo veliké stádo prasat. ^{Matt 8:31}Démoni ho tedy prosili: „Když nás vymítáš, pošli nás do toho stáda prasat.“

^{Matt 8:32}„Jděte!“ řekl jim, a tak vyšli, vstoupili do toho stáda prasat a celé to stádo se rozeběhlo ze srázu dolů do jezera, kde utonulo. ^{Matt 8:33}Pasáci prasat tehdy utekli, a když přišli do města, všechno to o těch posedlých vyprávěli. ^{Matt 8:34}Celé město hned vyšlo Ježíšovi naproti, a jakmile ho uviděli, žádali ho, ať opustí jejich kraj.

Kapitola 9

Co je snadnější

^{Matt 9:1}Nastoupil tedy na loď, přeplavil se a přišel do svého města. ^{Matt 9:2}Vtom k němu přinesli ochrnutého člověka na nosítkách. Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Hlavu vzhůru, synu. Tvé hříchy jsou odpuštěny.“

^{Matt 9:3}Někteří znalci Písma si řekli: „Ten člověk se rouhá!“

^{Matt 9:4}Ježíš ale znal jejich myšlenky, a tak se jich zeptal: „Proč si hned myslíte něco zlého? ^{Matt 9:5}Co je podle vás snadnější říci: ‚Jsou ti odpuštěny hříchy,‘ anebo: ‚Vstaň a choď‘? ^{Matt 9:6}Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy“ – tehdy pověděl ochrnutému – „Vstaň, vezmi si lehátko a jdi domů.“

^{Matt 9:7}A on vstal a odešel domů. ^{Matt 9:8}Když to uviděly zástupy, zmocnil se jich úžas a vzdaly slávu Bohu, který dal lidem takovou moc.

Nové víno

^{Matt 9:9}Cestou odtud Ježíš uviděl člověka jménem Matouš, jak sedí v celnici. Řekl mu: „Pojď za mnou,“ a on vstal a šel za ním. ^{Matt 9:10}Když pak Ježíš stoloval v jeho domě, přišlo tam mnoho výběrčích daní a různých hříšníků a stolovali s Ježíšem a jeho učedníky.

^{Matt 9:11}Uviděli to farizeové a řekli jeho učedníkům: „Jak to, že váš mistr jí s výběrčími daní a hříšníky?“

^{Matt 9:12}Ježíš to uslyšel a odpověděl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. ^{Matt 9:13}Jděte a přemýšlejte, co znamená: ‚Chci milosrdenství, ne oběti.‘ ^[2393] Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšníky.“

^{Matt 9:14}Potom k němu přišli učedníci Jana Křtitele. „Jak to, že my a farizeové se postíme často, ale tvoji učedníci se nepostí?“ ptali se.

^{Matt 9:15}Ježíš jim odpověděl: „Mohou ženichovi přátelé truchlit, dokud je ženich ještě s nimi? Přijdou dny, kdy jim bude ženich vzat, a tehdy se budou postit.

^{Matt 9:16}Nikdo nepřišívá na starý plášť záplatu z nové látky. Taková výplň odtrhne i kus roucha a díra bude ještě horší. ^{Matt 9:17}Také se nelije nové víno do starých měchů. Jinak se měchy roztrhnou, víno se rozlije a měchy se zničí. Nové víno se lije do nových měchů, a tak se obojí zachová.“

Každou nemoc, každý neduh

^{Matt 9:18}Zatímco k nim takto mluvil, náhle k němu přistoupil představený synagogy a klaněl se mu se slovy: „Moje dcera právě zemřela. Pojď ale, vlož na ni ruku, a bude žít!“

^{Matt 9:19}Ježíš tedy vstal a šel za ním a jeho učedníci také. ^{Matt 9:20}Náhle se zezadu přiblížila žena, která dvanáct let trpěla krvácením, a dotkla se cípu jeho roucha. ^{Matt 9:21}Řekla si totiž: „Jestli se jen dotknu jeho roucha, budu uzdravena.“

^{Matt 9:22}Ježíš se otočil, a když ji uviděl, řekl: „Hlavu vzhůru, dcero. Tvá víra tě uzdravila.“ A od té chvíle byla zdravá.

^{Matt 9:23}Když Ježíš dorazil k domu představeného synagogy a uviděl hudebníky a hlučný zástup kvílících, ^{Matt 9:24}řekl: „Odejděte! Ta dívka neumřela, jenom spí.“ Jen se mu ale vysmívali. ^{Matt 9:25}Když byl zástup konečně pryč, Ježíš vešel dovnitř, vzal ji za ruku a ta dívka vstala. ^{Matt 9:26}Zpráva o tom se roznesla po celé zemi.

^{Matt 9:27}Cestou odtud šli za Ježíšem dva slepci a křičeli: „Smiluj se nad námi, synu Davidův!“

^{Matt 9:28}Když došel domů, slepci přišli za ním. „Věříte, že to dokážu?“ zeptal se jich Ježíš.

„Ano, Pane,“ odpověděli.

^{Matt 9:29}Dotkl se tedy jejich očí a řekl: „Ať se vám stane podle vaší víry!“ ^{Matt 9:30}Vtom se jim otevřely oči. Ježíš je přísně napomenul: „Dejte pozor, ať se to nikdo nedozví.“ ^{Matt 9:31}Ale oni šli a roznesli zprávu o něm po celé zemi.

^{Matt 9:32}Sotva odešli, vtom k němu lidé přivedli němého člověka posedlého démonem. ^{Matt 9:33}Když pak byl ten démon vyhnán a němý začal mluvit, zástupy užasly a říkaly: „Něco takového je v Izraeli nevídáno!“

^{Matt 9:34}Farizeové ale říkali: „Vymítá démony knížetem démonů.“

^{Matt 9:35}Takto Ježíš obcházel všechna města a vesnice, vyučoval v jejich synagogách, kázal evangelium o Království a uzdravoval každou nemoc a každý neduh. ^{Matt 9:36}Když se díval na zástupy, byl pohnut soucitem k nim, protože byli ztrápení a zmatení jako ovce bez pastýře. ^{Matt 9:37}Tehdy řekl svým učedníkům: „Žeň je obrovská, ale dělníků málo. ^{Matt 9:38}Proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň.“

Kapitola 10

Jako ovce mezi vlky

^{Matt 10:1}Potom svolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vymítali a aby uzdravovali každou nemoc a každý neduh. ^{Matt 10:2}A toto jsou jména dvanácti apoštolů:

Nejprve Šimon zvaný Petr a jeho bratr Ondřej, Jakub Zebedeův a jeho bratr Jan, ^{Matt 10:3}Filip a Bartoloměj, Tomáš a výběrčí daní Matouš, Jakub Alfeův a Tadeáš, ^{Matt 10:4}Šimon Horlivec ^[2394] a Jidáš Iškariotský, který ho potom zradil.

^{Matt 10:5}Těchto dvanáct Ježíš vyslal s těmito pokyny: „Nechoďte na cestu pohanů, nevstupujte do města Samaritánů, ^{Matt 10:6}ale raději jděte ke ztraceným ovcím z lidu Izraele. ^{Matt 10:7}Jděte a ohlašujte: ‚Nebeské království je blízko!‘ ^{[2395]Matt 10:8}Nemocné uzdravujte, mrtvé křiste, malomocné očišťujte, démony vymítejte. Zdarma jste dostali, zdarma dejte. ^{Matt 10:9}Neberte si s sebou do opasků zlato, stříbro ani peníze ^{Matt 10:10}ani mošnu ani náhradní košile ani obuv ani hůl – dělník si přece zaslouží svůj pokrm.

^{Matt 10:11}Když přijdete do města nebo vesnice, najděte tam hodného člověka a zůstaňte u něj, dokud neodejdete. ^{Matt 10:12}Když budete vcházet do něčího domu, popřejte mu pokoj. ^{Matt 10:13}Bude-li toho ten dům hoden, pak ať váš pokoj přejde na něj. Nebude-li hoden, ať se váš pokoj vrátí k vám. ^{Matt 10:14}Pokud vás někdo nepřijme a nebude poslouchat vaše slova, vyjděte z toho domu nebo města a setřeste si z nohou i jeho prach. ^{Matt 10:15}Amen, říkám vám, že v soudný den bude sodomskému a gomorskému kraji lehčeji než takovému městu.

^{Matt 10:16}Posílám vás jako ovce mezi vlky, proto buďte chytří jako hadi a nevinní jako holubice. ^{Matt 10:17}Dejte si pozor na lidi, protože vás budou vydávat soudům a bičovat vás ve svých shromážděních. ^{Matt 10:18}Kvůli mně vás povedou i před vládce a krále na svědectví pro ně a pro národy. ^{Matt 10:19}Když vás jim vydají, nestarejte se, jak a co máte říkat. Co máte říci, vám bude dáno v tu chvíli. ^{Matt 10:20}Nejste to totiž vy, kdo mluví, ale Duch vašeho Otce, který mluví ve vás.

^{Matt 10:21}Bratr bratra i otec syna tehdy vydá na smrt, děti povstanou proti svým rodičům a zabijí je. ^{Matt 10:22}Kvůli mému jménu vás budou všichni nenávidět, ale kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn. ^{Matt 10:23}Když vás budou pronásledovat v jednom městě, utečte do jiného. Amen, říkám vám, že neprojdete izraelská města, než přijde Syn člověka.

^{Matt 10:24}Není učedník nad mistra ani služebník nad svého pána. ^{Matt 10:25}Pro učedníka je dost na tom, když bude jako jeho mistr a služebník jako jeho pán. Jestliže hospodáře nazvali Belzebubem, čím spíše jeho domácí?

^{Matt 10:26}Nebojte se jich. Není totiž nic skrytého, co nebude zjeveno, ani nic tajného, co nebude poznáno. ^{Matt 10:27}Co vám říkám ve tmě, mluvte na světle; co slyšíte šeptat do ucha, hlásejte ze střech! ^{Matt 10:28}Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou. Raději se bojte Toho, který může duši i tělo zahubit v pekle. ^{Matt 10:29}Neprodávají se snad dva vrabci za haléř? Přitom ani jeden z nich nepadne na zem bez vědomí vašeho Otce. ^{Matt 10:30}Vám jsou ale spočítány i všechny vlasy na hlavě! ^{Matt 10:31}Proto se nebojte. Jste dražší než mnoho vrabců.

^{Matt 10:32}Kdokoli mě vyzná před lidmi, toho i já vyznám před svým Otcem v nebesích. ^{Matt 10:33}Kdo by mě ale před lidmi zapřel, toho i já zapřu před svým Otcem v nebesích.

^{Matt 10:34}Nemyslete si, že jsem přišel, abych na zem přinesl pokoj. Nepřišel jsem přinést pokoj, ale meč. ^{Matt 10:35}Přišel jsem, abych rozdělil člověka proti jeho otci, dceru proti matce a snachu proti tchyni. ^{Matt 10:36}Člověk bude mít nepřátele ve vlastní rodině. ^[2396]

^{Matt 10:37}Kdo má rád otce nebo matku více než mě, není mě hoden. Kdo má rád syna nebo dceru více než mě, není mě hoden. ^{Matt 10:38}Kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden. ^{Matt 10:39}Kdo nalezne svou duši, ten ji ztratí, a kdo ztratí svou duši kvůli mně, ten ji nalezne.

^{Matt 10:40}Kdo vás přijímá, ten přijímá mě, a kdo přijímá mě, přijímá Toho, který mě poslal. ^{Matt 10:41}Kdo přijímá proroka jakožto proroka, dostane odplatu proroka. Kdo přijímá spravedlivého jakožto spravedlivého, dostane odplatu spravedlivého. ^{Matt 10:42}Kdo by třeba jen podal pohár studené vody jednomu z těchto maličkých, protože je to můj učedník, amen, říkám vám, že nepřijde o svou odplatu.“

Kapitola 11

^{Matt 11:1}Když Ježíš dokončil tyto pokyny svým dvanácti učedníkům, odešel odtud, aby učil a kázal v jejich městech.

Více než prorok

^{Matt 11:2}Jan se ve vězení doslechl o Kristových skutcích a poslal za ním své učedníky ^{Matt 11:3}s otázkou: „Jsi Ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?“

^{Matt 11:4}Ježíš jim odpověděl: „Jděte a vyprávějte Janovi, co tu slyšíte a vidíte: ^{Matt 11:5}slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou čistí, hluší slyší, mrtví se křísí a chudým se káže evangelium. ^{Matt 11:6}A blaze tomu, kdo se nade mnou nepohoršuje.“

^{Matt 11:7}Když pak ti muži odešli, Ježíš promluvil k zástupům o Janovi: „Co jste si přišli do pouště prohlédnout? Třtinu větrem se klátící? ^{Matt 11:8}Na co jste se šli podívat? Na člověka v nádherných šatech? Ti, kdo nosí nádherné šaty, jsou k vidění v královských domech. ^{Matt 11:9}Na co jste se tedy šli podívat? Na proroka? Ano, říkám vám, a více než na proroka. ^{Matt 11:10}Toto je ten, o kterém je psáno:

‚Hle, posílám svého posla před tváří tvou,
jenž připraví tvou cestu před tebou.‘ ^[2397]

^{Matt 11:11}Amen, říkám vám, žádné ženě se nenarodil nikdo nad Jana Křtitele, ale kdo je nejmenší v nebeském království, je větší než on. ^{Matt 11:12}Ode dnů Jana Křtitele až dosud nebeské království snáší násilí a násilníci je uchvacují. ^{Matt 11:13}Až po Jana o tom prorokovali všichni Proroci i Zákon. ^{Matt 11:14}Jste-li to ochotni přijmout, on je ten Eliáš, který měl přijít. ^{Matt 11:15}Kdo má uši, slyš!

^{Matt 11:16}Ke komu mám ale přirovnat toto pokolení? Podobá se dětem, které sedí na návsi a volají na druhé:

^{Matt 11:17}‚Pískali jsme vám, a netančili jste;
naříkali jsme, a neplakali jste!‘

^{Matt 11:18}Jan totiž přišel, nejedl a nepil a oni říkají: ‚Je posedlý!‘ ^{Matt 11:19}Přišel Syn člověka, jí a pije – a oni říkají: ‚Podívejte, žrout a pijan vína, přítel výběrčích daní a hříšníků!‘ Moudrost je ale potvrzena svými skutky.“

Pojďte ke mně

^{Matt 11:20}Městům, ve kterých se stalo nejvíce jeho zázraků, tehdy začal vyčítat, že nečinila pokání: ^{Matt 11:21}„Běda tobě, Korozaim, běda tobě, Betsaido! Kdyby se zázraky, které se dějí u vás, staly v Týru a Sidonu, dávno by činili pokání v pytlovině a popelu. ^{Matt 11:22}Říkám vám: Týru a Sidonu bude v soudný den lehčeji než vám! ^{Matt 11:23}A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do pekla se propadneš! Vždyť kdyby se zázraky, které se dějí v tobě, staly v Sodomě, zůstala by stát až dodnes. ^{Matt 11:24}Říkám vám: Sodomské zemi bude v soudný den lehčeji než tobě.“

^{Matt 11:25}V té době Ježíš řekl: „Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. ^{Matt 11:26}Jistě, Otče, neboť tak se ti zalíbilo. ^{Matt 11:27}Všechno je mi dáno od mého Otce a nikdo nezná Syna, jedině Otec, a ani Otce nikdo nezná, jedině Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit.

^{Matt 11:28}Pojďte ke mně, všichni upracovaní a obtěžkaní, a já vám dám odpočinout. ^{Matt 11:29}Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem mírný a pokorný v srdci, a vaše duše najdou odpočinutí. ^{Matt 11:30}Mé jho je totiž příjemné a mé břemeno lehké.“

Kapitola 12

Pán soboty

^{Matt 12:1}Jednou v sobotu Ježíš procházel obilím. Jeho učedníci dostali hlad, a tak začali trhat klasy a jíst. ^{Matt 12:2}Když to uviděli farizeové, řekli mu: „Podívej se, tvoji učedníci dělají, co se v sobotu nesmí!“

^{Matt 12:3}On jim však řekl: „Copak jste nečetli, co udělal David, když se svými muži dostal hlad? ^{Matt 12:4}Jak vešel do Božího domu a jedl posvátné chleby předložení, které nesměl jíst on ani jeho muži, ale pouze samotní kněží? ^{Matt 12:5}A nečetli jste v Zákoně ani to, že kněží svou sobotní prací v chrámu znesvěcují sobotu, a jsou nevinní? ^{Matt 12:6}Říkám vám ale, že zde je někdo větší nežli chrám. ^{Matt 12:7}Kdybyste věděli, co znamená: ‚Chci milosrdenství, ne oběti,‘ ^[2398] neodsuzovali byste nevinné. ^{Matt 12:8}Syn člověka je totiž pánem i nad sobotou.“

^{Matt 12:9}Odešel odtud a přišel do jejich synagogy. ^{Matt 12:10}Byl tu jeden člověk s ochrnutou rukou, a tak se Ježíše vyptávali: „Smí se v sobotu uzdravovat?“ Chtěli ho totiž z něčeho obvinit.

^{Matt 12:11}On jim však řekl: „Je snad mezi vámi takový člověk, že kdyby měl jednu ovci a ta by mu v sobotu spadla do jámy, nevzal by ji a nevytáhl? ^{Matt 12:12}O co cennější je člověk než ovce? A proto se v sobotu smí konat dobro.“

^{Matt 12:13}Tehdy řekl tomu muži: „Natáhni ruku.“ A když ji natáhl, byla znovu zdravá jako ta druhá. ^{Matt 12:14}Farizeové se pak odešli radit, jak by ho zničili.

Hle, můj služebník

^{Matt 12:15}Ježíš se to ale dozvěděl a odešel odtud. Šly za ním veliké zástupy a on je všechny uzdravil. ^{Matt 12:16}Přísně je však napomínal, aby ho neuváděli ve známost. ^{Matt 12:17}Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše:

^{Matt 12:18}„Hle, můj služebník, jehož jsem vyvolil,
můj milovaný, kterého jsem si oblíbil.
Na něj položím svého Ducha,
on oznámí spravedlnost národům.
^{Matt 12:19}Nebude se hádat ani křičet,
jeho hlas na ulicích slyšet nebude.
^{Matt 12:20}Nalomenou třtinu nedolomí
a doutnající knot neuhasí,
dokud nedovede spravedlnost k vítězství.
^{Matt 12:21}A v jeho jménu bude naděje národů.“ ^[2399]

Ježíš a Belzebub

^{Matt 12:22}Potom k němu přivedli slepého a němého člověka posedlého démonem a on ho uzdravil, takže mluvil a viděl. ^{Matt 12:23}Všechny zástupy žasly: „Není snad tohle ten Syn Davidův?“

^{Matt 12:24}Když to uslyšeli farizeové, řekli: „Tenhle nevymítá démony jinak než Belzebubem, knížetem démonů!“

^{Matt 12:25}Ježíš ale znal jejich myšlenky, a tak jim řekl: „Každé království rozdělené samo proti sobě zpustne a žádné město nebo dům rozdělený proti sobě neobstojí. ^{Matt 12:26}Vymítá-li satan satana, je rozdělen sám proti sobě. Jak tedy obstojí jeho království? ^{Matt 12:27}A pokud já vymítám démony Belzebubem, kým je vymítají vaši synové? Oni proto budou vašimi soudci. ^{Matt 12:28}Vymítám-li však démony Božím Duchem, jistě k vám přišlo Boží království. ^{Matt 12:29}Jak může někdo vejít do silákova domu a uloupit jeho majetek, pokud toho siláka nejdříve nespoutá? Teprve tehdy vyloupí jeho dům. ^{Matt 12:30}Kdo není se mnou, je proti mně; kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.

^{Matt 12:31}Proto vám říkám: Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu jim odpuštěno nebude. ^{Matt 12:32}Kdokoli by řekl slovo proti Synu člověka, bude mu odpuštěno, ale kdokoli by mluvil proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím.

^{Matt 12:33}Šlechtěte strom, a jeho ovoce bude dobré. Nechte strom zplanět, a jeho ovoce bude zlé. Strom se přece pozná po ovoci. ^{Matt 12:34}Plemeno zmijí! Jak byste mohli mluvit dobré věci, když jste zlí? Co na srdci, to na jazyku! ^{Matt 12:35}Dobrý člověk vynáší ze svého dobrého pokladu to dobré, zlý člověk vynáší ze zlého pokladu zlé. ^{Matt 12:36}Říkám vám ale, že z každého prázdného slova, které lidé řeknou, budou skládat účty v soudný den. ^{Matt 12:37}Svými vlastními slovy budeš ospravedlněn, svými vlastními slovy budeš odsouzen.“

Zlé pokolení

^{Matt 12:38}Tehdy mu někteří ze znalců Písma a farizeů odpověděli: „Mistře, chceme od tebe vidět nějaké znamení.“

^{Matt 12:39}On jim však řekl: „Zlé a cizoložné pokolení vyžaduje znamení, ale žádné znamení nedostane – kromě znamení proroka Jonáše. ^{Matt 12:40}Jako byl Jonáš tři dny a tři noci v břiše velryby, ^[2400] tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. ^{Matt 12:41}Obyvatelé Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť po Jonášově kázání činili pokání, ^[2401] a hle, zde je někdo víc než Jonáš. ^{Matt 12:42}Královna Jihu povstane na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť přijela z kraje světa, aby slyšela Šalomounovu moudrost, ^[2402] a hle, zde je někdo víc než Šalomoun.

^{Matt 12:43}Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po vyprahlých místech a hledá odpočinek, ale nenachází. ^{Matt 12:44}Tehdy si řekne: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ A když přijde a nalezne ho vymetený a ozdobený, ale prázdný, ^{Matt 12:45}jde a přibere k sobě sedm jiných duchů, horších než je sám. Pak vejdou dovnitř, zabydlí se tam a nakonec tomu člověku bude hůře než na začátku. Tak tomu bude i s tímto zlým pokolením.“

Ježíšova rodina

^{Matt 12:46}A zatímco ještě mluvil k zástupům, hle, jeho matka a bratři stáli venku, neboť s ním chtěli promluvit. ^{Matt 12:47}Někdo mu řekl: „Pohleď, tvá matka a tví bratři stojí venku. Chtějí s tebou mluvit.“

^{Matt 12:48}On mu však odpověděl: „Kdo je má matka? Kdo jsou mí bratři?“ ^{Matt 12:49}Ukázal rukou na své učedníky a řekl: „Pohleď, má matka a mí bratři. ^{Matt 12:50}Kdokoli plní vůli mého nebeského Otce, to je můj bratr, má sestra, má matka.“

Kapitola 13

Podobenství o rozsévači

^{Matt 13:1}Toho dne Ježíš vyšel z domu a posadil se na břehu jezera. ^{Matt 13:2}Sešly se k němu tak veliké zástupy, že nastoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu ^{Matt 13:3}a on jim v podobenstvích vyprávěl o mnoha věcech. Řekl: „Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval. ^{Matt 13:4}A jak rozséval, některá semena padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je. ^{Matt 13:5}Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla dost země, a ihned vzešla, protože země neměla hloubku. ^{Matt 13:6}Když pak vyšlo slunce, spálilo je, a protože neměla kořen, uschla. ^{Matt 13:7}Jiná zas padla do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je. ^{Matt 13:8}Ještě jiná však padla na dobrou půdu a vydala úrodu – některé stonásobnou, jiné šedesátinásobnou a jiné třicetinásobnou. ^{Matt 13:9}Kdo má uši, slyš!“

^{Matt 13:10}Tehdy k němu přistoupili učedníci a ptali se: „Proč s nimi mluvíš v podobenstvích?“

^{Matt 13:11}„Vám je dáno znát tajemství nebeského království,“ odpověděl jim, „ale jim to dáno není. ^{Matt 13:12}Tomu, kdo má, totiž bude dáno a bude mít hojnost, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má. ^{Matt 13:13}Proto k nim mluvím v podobenstvích, že vidí, ale nevidí a slyší, ale neslyší ani nerozumějí. ^{Matt 13:14}Naplňuje se na nich Izaiášovo proroctví:

‚Sluchem uslyšíte, ale nepochopíte,
zrakem uvidíte, ale neprohlédnete.
^{Matt 13:15}Neboť srdce tohoto lidu ztvrdlo;
ušima ztěžka slyšeli a oči pevně zavřeli,
jen aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli,
srdcem nepochopili a neobrátili se,
abych je nemohl uzdravit.‘ ^[2403]

^{Matt 13:16}Ale blaze vašim očím, že vidí, a vašim uším, že slyší. ^{Matt 13:17}Amen, říkám vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, co vy vidíte, ale neviděli a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.

^{Matt 13:18}Poslechněte si tedy význam podobenství o rozsévači: ^{Matt 13:19}Ke každému, kdo slyší slovo o Království a nerozumí, přichází ten Zlý a uchvacuje to, co bylo zaseto do jeho srdce. To je ten, u koho bylo zaseto podél cesty. ^{Matt 13:20}Na skalnaté zemi je zaseto u toho, kdo slyší Slovo a hned je s radostí přijímá, ^{Matt 13:21}ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Jakmile kvůli Slovu nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadá. ^{Matt 13:22}Do trní je zaseto u toho, kdo slyší Slovo, ale starosti tohoto světa a oklamání bohatstvím to slovo dusí, a tak se stává neplodným. ^{Matt 13:23}Do dobré země je zaseto u toho, kdo slyší Slovo a rozumí a který opravdu přináší úrodu: někdo stonásobnou, jiný šedesátinásobnou a jiný třicetinásobnou.“

Jiná podobenství o Království

^{Matt 13:24}Pověděl jim další podobenství: „Nebeské království je, jako když člověk rozsívá na svém poli dobré semeno. ^{Matt 13:25}Ale zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel mezi pšenici koukol a odešel. ^{Matt 13:26}Když pak vzešla stébla a přinesla úrodu, tehdy se ukázal i koukol. ^{Matt 13:27}Služebníci toho hospodáře tedy přišli a ptali se ho: ‚Pane, nenasel jsi na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal ten koukol?‘ ^{Matt 13:28}Odpověděl jim: ‚To udělal nepřítel.‘ Služebníci se zeptali: ‚Chceš, abychom ho šli vytrhat?‘ ^{Matt 13:29}Ale on řekl: ‚Nikoli, protože byste při trhání koukolu mohli vytrhnout i pšenici. ^{Matt 13:30}Nechte obojí růst spolu až do žně. V čas žně řeknu žencům: Vytrhejte nejdříve koukol a svažte do snopků ke spálení. Pšenici ale shromážděte do mé obilnice.‘“

^{Matt 13:31}Pověděl jim další podobenství: „Nebeské království je jako hořčičné zrnko, které člověk vzal a zasel na svém poli. ^{Matt 13:32}To zrnko je sice nejmenší ze všech semen, ale když vyroste, je větší než jiné byliny a je z něj strom, takže ptáci přiletí a uhnízdí se v jeho větvích.“

^{Matt 13:33}Vyprávěl jim ještě další podobenství: „Nebeské království je jako kvas, který žena vzala a zadělala do tří měřic mouky, ^[2404] až nakonec všechno zkvasilo.“

^{Matt 13:34}To všechno Ježíš zástupům vyprávěl v podobenstvích. Jinak než v podobenství k nim vůbec nemluvil. ^{Matt 13:35}Tak se naplnilo slovo proroka:

„Otevřu svá ústa v podobenstvích,
budu vyprávět věci skryté od stvoření světa.“ ^[2405]

^{Matt 13:36}Tehdy propustil zástupy a šel domů. Tam za ním přišli jeho učedníci a žádali: „Vysvětli nám to podobenství o koukolu na poli.“

^{Matt 13:37}Odpověděl jim: „Rozsévač dobrého semene je Syn člověka, ^{Matt 13:38}pole je tento svět, dobré semeno jsou synové Království a koukol jsou synové toho Zlého. ^{Matt 13:39}Nepřítel, který je rozsívá, je ďábel, žeň je konec tohoto světa a ženci jsou andělé. ^{Matt 13:40}Jako se tedy sbírá koukol a spaluje se v ohni, tak to bude na konci světa. ^{Matt 13:41}Syn člověka pošle své anděly a ti vyberou z jeho království všechno pohoršující, totiž ty, kdo páchají zlo, ^{Matt 13:42}a uvrhnou je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů. ^{Matt 13:43}Spravedliví tehdy zazáří v království svého Otce jako slunce. Kdo má uši, slyš!

^{Matt 13:44}Nebeské království je, jako když člověk najde poklad ukrytý v poli. Znovu ho ukryje a pak jde, s radostí prodá všechno, co má, a koupí to pole.

^{Matt 13:45}Nebeské království je, jako když kupec hledající krásné perly ^{Matt 13:46}najde jednu velmi vzácnou perlu. Jde, prodá všechno, co má, a koupí ji.

^{Matt 13:47}Nebeské království je jako síť spuštěná do moře, která nabírá všechno možné. ^{Matt 13:48}Když se naplní, rybáři ji vytáhnou na břeh, sednou si a to, co je dobré, vyberou do kádí; to, co je špatné, ale vyhodí. ^{Matt 13:49}Totéž se bude dít na konci světa: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých ^{Matt 13:50}a vhodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.

^{Matt 13:51}Pochopili jste to všechno?“

„Ano,“ odpověděli mu.

^{Matt 13:52}Na to jim řekl: „Každý učitel Písma, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré věci.“

Prorok beze cti

^{Matt 13:53}Když Ježíš dokončil tato podobenství, šel odtud. ^{Matt 13:54}Přišel do svého domovského města a učil je v jejich synagoze tak, že žasli a říkali: „Odkud má tenhle takovou moudrost a zázračné schopnosti? ^{Matt 13:55}Není to snad syn toho tesaře? Nejmenuje se jeho matka Marie a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda? ^{Matt 13:56}Nejsou snad všechny jeho sestry u nás? Odkud tedy má všechny tyto věci?“ ^{Matt 13:57}A tak se nad ním pohoršovali.

Ježíš jim řekl: „Prorok není beze cti; jedině ve své vlasti a ve svém domě.“ ^{Matt 13:58}A kvůli jejich nevíře tam nevykonal mnoho zázraků.

Kapitola 14

Přines mi jeho hlavu!

^{Matt 14:1}V tu dobu uslyšel zprávu o Ježíši i tetrarcha Herodes. ^{[2406]Matt 14:2}„To je Jan Křtitel!“ řekl svým služebníkům. „Vstal z mrtvých, a proto se skrze něj dějí zázraky.“

^{Matt 14:3}Herodes totiž Jana zatkl, spoutal a uvěznil kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, ^{Matt 14:4}protože Jan mu říkal: „Tvůj sňatek s ní je nezákonný!“ ^{[2407]Matt 14:5}Herodes ho tedy chtěl zabít, ale bál se zástupu, protože ho měli za proroka.

^{Matt 14:6}Dcera té Herodiady pak na oslavě Herodových narozenin tančila uprostřed hodovníků a Herodovi se tak zalíbila, ^{Matt 14:7}že jí přísahal splnit jakékoli přání. ^{Matt 14:8}Předem navedena svou matkou mu tedy řekla: „Přines mi na téhle míse hlavu Jana Křtitele!“ ^{Matt 14:9}Králi se to nelíbilo, ale kvůli přísaze a kvůli svým hostům poručil, ať jí to splní. ^{Matt 14:10}Poslal tedy kata, aby Jana ve vězení sťal. ^{Matt 14:11}Když na míse přinesli jeho hlavu, dali ji té dívce a ta ji odnesla matce. ^{Matt 14:12}Později přišli Janovi učedníci, vzali tělo a pochovali je. Potom šli a pověděli to Ježíšovi.

Pět chlebů a dvě ryby

^{Matt 14:13}Když to Ježíš uslyšel, odplavil se odtud o samotě na pusté místo. Jakmile se to doslechly zástupy, vypravily se za ním pěšky z měst. ^{Matt 14:14}Když vystoupil z loďky a uviděl veliký zástup lidí, byl naplněn soucitem k nim a uzdravoval jejich nemocné.

^{Matt 14:15}Večer pak k němu přišli učedníci a řekli: „Tohle místo je pusté a už je dost pozdě. Propusť zástupy, ať si jdou do vesnic koupit něco k jídlu.“

^{Matt 14:16}„Nemusejí odcházet,“ odpověděl jim Ježíš. „Vy jim dejte najíst.“

^{Matt 14:17}„Nic tu nemáme,“ namítli, „jen pět chlebů a dvě ryby.“

^{Matt 14:18}„Přineste mi je,“ řekl jim. ^{Matt 14:19}Nechal zástup posadit na trávě, vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, lámal a dával ty chleby učedníkům a učedníci zástupům. ^{Matt 14:20}A tak se všichni najedli do sytosti. Potom posbírali nalámané kousky, které zbyly: dvanáct plných košů. ^{Matt 14:21}Jedlo tam tehdy kolem pěti tisíc mužů kromě žen a dětí.

To jsem já!

^{Matt 14:22}Hned potom přiměl učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu, než on propustí zástupy. ^{Matt 14:23}Když zástupy propustil, vystoupil o samotě na horu, aby se modlil. Pozdě večer tam zůstal sám. ^{Matt 14:24}Loď už byla daleko od břehu, zmítána vlnami, protože vítr vál proti ní. ^{Matt 14:25}Krátce před svítáním ^[2408] se k nim Ježíš vydal pěšky po hladině. ^{Matt 14:26}Když ho učedníci uviděli kráčet po jezeře, vyděsili se a křičeli strachy: „To je přízrak!“

^{Matt 14:27}„Vzchopte se, to jsem já!“ promluvil na ně hned Ježíš. „Nebojte se.“

^{Matt 14:28}„Pane, jestli jsi to ty,“ odpověděl mu Petr, „přikaž, ať k tobě přijdu po vodě.“

^{Matt 14:29}„Pojď!“ řekl mu.

A Petr vystoupil z lodi a kráčel po vodě, aby přišel k Ježíši. ^{Matt 14:30}Když ale viděl, jak silný je vítr, dostal strach a začal se topit. „Pane, zachraň mě!“ vykřikl.

^{Matt 14:31}Ježíš ihned vztáhl ruku a chytil ho. „Proč jsi pochyboval, malověrný?“ řekl mu.

^{Matt 14:32}Jakmile pak nastoupili na loď, vítr se utišil. ^{Matt 14:33}Ti, kdo byli na lodi, se mu začali klanět a říkali: „Ty jsi opravdu Boží Syn!“

^{Matt 14:34}Když se přeplavili, přistáli u Genezaretu. ^{Matt 14:35}Místní ho poznali a rozeslali posly po celém okolí. Přinesli k němu všechny nemocné ^{Matt 14:36}a prosili ho, aby se směli aspoň dotknout cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.

Kapitola 15

Co člověka špiní

^{Matt 15:1}Tehdy k Ježíši přišli znalci Písma a farizeové z Jeruzaléma. ^{Matt 15:2}„Proč tvoji učedníci přestupují tradici starších?“ říkali. „Vždyť si před jídlem neumývají ruce!“

^{Matt 15:3}„A proč vy kvůli své tradici přestupujete Boží přikázání?“ odpověděl jim Ježíš. ^{Matt 15:4}„Bůh řekl: ‚Cti otce i matku‘ ^[2409] a ‚Kdokoli by zlořečil otci nebo matce, musí zemřít.‘ ^{[2410]Matt 15:5}Vy ale říkáte, že kdokoli by řekl otci nebo matce: ‚To, čím bych ti měl vypomoci, jsem daroval Bohu,‘ ^{Matt 15:6}ten už nemusí svého rodiče nijak uctít. A tak jste kvůli své tradici zrušili Boží slovo. ^{Matt 15:7}Pokrytci, Izaiáš o vás správně prorokoval:

^{Matt 15:8}‚Tento lid mě ctí svými rty,
srdcem je mi však vzdálený.
^{Matt 15:9}Nadarmo mě ale uctívají,
když učí lidské nauky a příkazy.‘“ ^[2411]

^{Matt 15:10}Pak svolal zástup a řekl jim: „Slyšte a rozumějte. ^{Matt 15:11}Člověka nešpiní to, co mu vchází do úst, ale to, co mu z úst vychází.“

^{Matt 15:12}Tehdy k němu přistoupili učedníci a řekli mu: „Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli ta slova?“

^{Matt 15:13}„Každá sazenice,“ odpověděl, „kterou nesázel můj nebeský Otec, bude vykořeněna. ^{Matt 15:14}Nechte je, jsou to slepí vůdcové slepých. Povede-li slepý slepého, oba padnou do jámy.“

^{Matt 15:15}„Vysvětli nám to podobenství,“ požádal ho Petr.

^{Matt 15:16}„Vy jste ještě tak nechápaví?“ řekl Ježíš. ^{Matt 15:17}„Nerozumíte, že všechno, co vchází do úst, jde do břicha a vypouští se do žumpy? ^{Matt 15:18}Co ale z úst vychází, jde ze srdce a špiní to člověka. ^{Matt 15:19}Ze srdce totiž vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilnění, krádeže, křivá svědectví, urážky. ^{Matt 15:20}Tyto věci špiní člověka. Ale jíst neumytýma rukama, to člověka nešpiní.“

Víra pohanské ženy

^{Matt 15:21}Ježíš pak odtud odešel a odebral se do okolí Týru a Sidonu. ^{Matt 15:22}Jedna kanaánská žena z toho kraje šla za ním a křičela: „Pane, Synu Davidův, smiluj se nade mnou! Má dcera je hrozně posedlá ďáblem.“ ^{Matt 15:23}On jí však neodpověděl ani slovo.

Jeho učedníci přistoupili a prosili ho: „Pošli ji pryč, když za námi pořád křičí.“

^{Matt 15:24}Odpověděl jí tedy: „Byl jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu Izraele.“

^{Matt 15:25}Ona však přistoupila a klaněla se mu se slovy: „Pane, pomoz mi.“

^{Matt 15:26}„Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psům,“ odvětil.

^{Matt 15:27}Ona však řekla: „Ano, Pane, ale i psi jedí zbytky ze stolu svých pánů.“

^{Matt 15:28}„Jak velikou máš víru, ženo!“ odpověděl jí na to Ježíš. „Ať se ti stane, jak toužíš.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.

Sedm chlebů a pár rybek

^{Matt 15:29}Ježíš se pak odtud vrátil ke Galilejskému jezeru, vystoupil na horu a posadil se tam. ^{Matt 15:30}Tehdy k němu přišlo veliké množství lidí. Měli s sebou chromé, slepé, němé, zmrzačené a mnohé jiné. Pokládali mu je k nohám a on je uzdravoval. ^{Matt 15:31}Když lidé viděli, jak němí mluví, zmrzačení jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí, užasli a vzdali slávu Bohu Izraele.

^{Matt 15:32}Potom Ježíš svolal své učedníky a řekl: „Je mi těch lidí líto. Jsou se mnou už tři dny a nemají co jíst. Nechci je poslat pryč hladové, vždyť by cestou padli vyčerpáním.“

^{Matt 15:33}„Kde v téhle pustině vezmeme tolik chleba?“ namítli učedníci. „Jak bychom mohli nasytit takový zástup?“

^{Matt 15:34}„Kolik máte chlebů?“ zeptal se Ježíš.

„Sedm – a pár malých rybek,“ odpověděli.

^{Matt 15:35}Ježíš tedy nechal zástupy posadit na zem, ^{Matt 15:36}vzal těch sedm chlebů a ty ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a učedníci zástupům. ^{Matt 15:37}A tak se všichni najedli do sytosti. Potom posbírali nalámané kousky, které zbyly: sedm plných košů. ^{Matt 15:38}Jedlo tam tehdy čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí. ^{Matt 15:39}A když propustil zástupy, nastoupil na loď a připlul do magadanského kraje.

Kapitola 16

Farizejský a saducejský kvas

^{Matt 16:1}Potom ho přišli pokoušet farizeové a saduceové. Žádali ho, aby jim ukázal nějaké znamení z nebe. ^{Matt 16:2}Odpověděl jim: „Večer říkáte: ‚Bude hezky, nebe se červená.‘ ^{Matt 16:3}Za svítání ale: ‚Dnes bude ošklivo, nebe se červená mraky.‘ Umíte rozeznat nebeské úkazy, ale znamení těchto časů rozeznat neumíte? ^{Matt 16:4}Zlé a cizoložné pokolení vyhledává znamení, ale žádné znamení nedostane – kromě znamení Jonášova.“ ^[2412] Tehdy je nechal a odešel.

^{Matt 16:5}Když se učedníci přeplavili na druhý břeh, zjistili, že zapomněli vzít chleba. ^{Matt 16:6}Ježíš jim řekl: „Dejte pozor, varujte se kvasu farizeů a saduceů.“

^{Matt 16:7}Dohadovali se tedy mezi sebou: „Vždyť jsme s sebou žádný chleba nevzali.“

^{Matt 16:8}Ježíš to ale věděl, a tak řekl: „Proč se spolu dohadujete, vy malověrní, že nemáte chleba? ^{Matt 16:9}Copak ještě nechápete? Nevzpomínáte si na těch pět chlebů pro pět tisíc, a kolik jste nasbírali košů? ^{Matt 16:10}Ani na těch sedm chlebů pro ty čtyři tisíce, a kolik jste nasbírali košů? ^{Matt 16:11}Jak to, že nechápete, že jsem nemluvil o chlebu? Varujte se farizejského a saducejského kvasu!“

^{Matt 16:12}Tehdy pochopili, že jim neřekl, aby se vyvarovali chlebového kvasu, ale farizejského a saducejského učení.

Ty jsi Mesiáš

^{Matt 16:13}Když Ježíš přišel do okolí Cesareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: „Za koho mají lidé Syna člověka?“

^{Matt 16:14}Odpověděli: „Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jiného z proroků.“

^{Matt 16:15}„A za koho mě máte vy?“ zeptal se.

^{Matt 16:16}„Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ odpověděl mu Šimon Petr.

^{Matt 16:17}„Blaze tobě, Šimone, synu Jonášův,“ řekl mu na to Ježíš. „Tohle ti totiž nezjevilo tělo a krev ^[2413], ale zjevil ti to můj Otec v nebesích. ^{Matt 16:18}A já ti říkám, že jsi Petr ^[2414] a na té skále ^[2415] postavím svou církev a brány pekel ji nepřemohou. ^{Matt 16:19}Dám ti klíče nebeského království: cokoli svážeš na zemi, bude svázáno v nebi, a cokoli na zemi rozvážeš, bude rozvázáno v nebi.“ ^{Matt 16:20}Tehdy učedníky přísně napomenul, aby nikomu neříkali, že on je Mesiáš.

Vezmi svůj kříž

^{Matt 16:21}Od té doby začal Ježíš oznamovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma, mnoho vytrpět od starších, vrchních kněží a znalců Písma, být zabit a třetího dne vstát z mrtvých. ^{Matt 16:22}Petr ho tehdy vzal stranou a začal ho kárat: „Bůh tě chraň, Pane, to se ti nesmí stát!“

^{Matt 16:23}On se ale odvrátil a řekl Petrovi: „Odstup ode mě, satane! Svádíš mě, protože nemyslíš na Boží věci, ale na lidské.“

^{Matt 16:24}Potom Ježíš řekl svým učedníkům: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě. ^{Matt 16:25}Kdokoli by si chtěl zachránit život, ztratí jej, ale kdokoli by ztratil svůj život pro mě, ten jej nalezne. ^{Matt 16:26}Co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sobě uškodil? Co dá člověk na oplátku za svůj život?

^{Matt 16:27}Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly a tehdy každému odplatí podle jeho skutků. ^{Matt 16:28}Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, jistě nezakusí smrt, dokud nespatří Syna člověka přicházet v jeho království.“

Kapitola 17

Ježíš, Mojžíš a Eliáš

^{Matt 17:1}Po šesti dnech Ježíš k sobě vzal Petra, Jakuba a jeho bratra Jana, vyvedl je o samotě na vysokou horu ^{Matt 17:2}a proměnil se před nimi. Jeho tvář zazářila jako slunce a jeho šaty zbělely jako světlo. ^{Matt 17:3}A hle, uviděli Mojžíše a Eliáše, jak s ním rozmlouvají.

^{Matt 17:4}Petr na to Ježíšovi řekl: „Pane, dobře, že jsme tu! Jestli chceš, uděláme tu tři stánky – jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“

^{Matt 17:5}Než to dořekl, náhle je zahalil zářící oblak. Vtom se z oblaku ozval hlas: „Toto je můj milovaný Syn, kterého jsem si oblíbil. ^[2416] Jeho poslouchejte.“

^{Matt 17:6}Když to učedníci uslyšeli, padli na tvář a hrozně se báli. ^{Matt 17:7}Ježíš přistoupil a dotkl se jich se slovy: „Vstaňte, nebojte se.“ ^{Matt 17:8}A když zvedli oči, neviděli už nikoho než samotného Ježíše.

^{Matt 17:9}Cestou zpět z hory jim Ježíš přikázal: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.“

^{Matt 17:10}Učedníci se ho zeptali: „Proč tedy znalci Písma říkají, že nejdříve musí přijít Eliáš?“

^{Matt 17:11}„Jistě, ‚přijde Eliáš a všechno napraví.‘“ ^[2417] odpověděl Ježíš. ^{Matt 17:12}„Já vám však říkám, že Eliáš už přišel, ale oni ho nepoznali a udělali s ním, co chtěli. Totéž od nich vytrpí i Syn člověka.“ ^{Matt 17:13}Tehdy učedníci pochopili, že jim to řekl o Janu Křtiteli.

Víra přenáší hory

^{Matt 17:14}A když přišli k zástupu, přistoupil k němu jeden člověk, padl před ním na kolena ^{Matt 17:15}a řekl: „Pane, smiluj se nad mým synem. Má padoucnici a hrozně tím trpí. Často padá do ohně anebo do vody. ^{Matt 17:16}Přivedl jsem ho ke tvým učedníkům, ale nemohli ho uzdravit.“

^{Matt 17:17}„Vy nevěřící a zvrácené pokolení!“ zvolal Ježíš. „Jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás budu snášet? Přiveďte mi ho sem.“ ^{Matt 17:18}Ježíš pak tomu démonovi pohrozil a on vyšel a chlapec byl v tu chvíli uzdraven.

^{Matt 17:19}Učedníci později přišli za Ježíšem a v soukromí se ho zeptali: „Proč jsme ho my nemohli vyhnat?“

^{Matt 17:20}[21] „Kvůli své malověrnosti,“ odpověděl jim. „Amen, říkám vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete téhle hoře: ‚Přejdi odsud tam,‘ a ona přejde a nic pro vás nebude nemožné.“ ^[2418]

Synové jsou svobodní

^{Matt 17:22}Ještě když se zdržovali v Galileji, Ježíš jim řekl: „Syn člověka bude vydán do lidských rukou. ^{Matt 17:23}Zabijí ho, ale třetího dne bude vzkříšen.“ Učedníci z toho byli zdrceni.

^{Matt 17:24}Jakmile přišli do Kafarnaum, přistoupili k Petrovi výběrčí chrámové daně. ^[2419] „Váš učitel neplatí daně?“ ptali se.

^{Matt 17:25}„Ale ano,“ odpověděl Petr.

Když pak přišel domů, Ježíš ho předešel otázkou: „Co myslíš, Šimone, od koho vybírají pozemští králové daně a poplatky? Od vlastních synů, anebo od cizích?“

^{Matt 17:26}„Od cizích,“ odpověděl Petr.

„Synové jsou tedy svobodní!“ řekl mu Ježíš. ^{Matt 17:27}„Ale abychom je neurazili, jdi k jezeru a nahoď udici. V ústech první chycené ryby najdeš peníz. ^[2420] Ten vezmi a dej jim ho za mě i za sebe.“

Kapitola 18

Nejmenší jsou největší

^{Matt 18:1}V tu dobu přišli učedníci za Ježíšem s otázkou: „Kdo je v nebeském království největší?“

^{Matt 18:2}Ježíš k sobě zavolal malé dítě a postavil je doprostřed ^{Matt 18:3}se slovy: „Amen, říkám vám, pokud se neobrátíte a nebudete jako děti, vůbec do nebeského království nepřijdete. ^{Matt 18:4}Kdokoli se poníží a bude jako toto dítě, ten je v nebeském království největší. ^{Matt 18:5}Kdokoli by takové dítě přijal v mém jménu, přijímá mě.

^{Matt 18:6}Kdokoli by ale svedl jednoho z těchto maličkých, kteří ve mne věří, bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili veliký mlýnský kámen a utopili ho v mořské hlubině. ^{Matt 18:7}Běda světu kvůli pohoršením! Pohoršení sice musejí přicházet, ale běda člověku, skrze kterého pohoršení přichází. ^{Matt 18:8}Svádí-li tě tedy tvá ruka nebo noha, usekni ji a zahoď od sebe. Je pro tebe lepší, abys chromý nebo zmrzačený vstoupil do života, než mít obě ruce nebo obě nohy a být uvržen do věčného ohně. ^{Matt 18:9}A jestliže tě svádí tvé oko, vyloupni je a zahoď od sebe. Je pro tebe lepší vejít do věčného života jednooký, než mít obě oči a být uvržen do pekelného ohně.

^{Matt 18:10}[11] Dejte si pozor, abyste nepohrdali žádným z těchto maličkých. Říkám vám totiž, že jejich andělé v nebesích neustále hledí na tvář mého nebeského Otce. ^{[2421]Matt 18:12}Co myslíte, kdyby nějaký člověk měl sto ovcí a jedna z nich by zabloudila, nenechá těch devadesát devět na horách a nepůjde hledat tu bloudící? ^{Matt 18:13}A když ji konečně najde, amen, říkám vám, že se z ní raduje více než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily. ^{Matt 18:14}Právě tak není vůle vašeho Otce v nebesích, aby zahynul jediný z těchto maličkých.“

Kolikrát mám odpustit?

^{Matt 18:15}„Kdyby tvůj bratr proti tobě ^[2422] zhřešil, jdi a napomeň ho mezi čtyřma očima. ^{Matt 18:16}Jestliže tě poslechne, získal jsi bratra. Pokud tě neposlechne, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva bratry, aby každé slovo bylo potvrzeno výpovědí dvou nebo tří svědků. ^{[2423]Matt 18:17}Nechce-li však poslechnout ani je, řekni to církvi. A pokud odmítne poslechnout i církev, ať je tedy pro tebe cizí jako pohan a výběrčí daní.

^{Matt 18:18}Amen, říkám vám, že cokoli svážete na zemi, bude svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude rozvázáno v nebi. ^{Matt 18:19}Říkám vám také, že pokud se dva z vás na zemi shodnou ohledně čehokoli, za co by prosili, stane se jim to od mého nebeského Otce. ^{Matt 18:20}Neboť kdekoli se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.“

^{Matt 18:21}Tehdy k němu přistoupil Petr a řekl: „Pane, kolikrát proti mně může můj bratr zhřešit a já mu mám odpustit? Sedmkrát?“

^{Matt 18:22}Ježíš mu odpověděl: „Neříkám ti, že sedmkrát, ale sedmasedmdesátkrát. ^[2424]

^{Matt 18:23}Nebeské království se totiž podobá králi, který chtěl se svými služebníky vyrovnat účty. ^{Matt 18:24}A když začal počítat, přivedli mu jednoho, který mu dlužil deset tisíc hřiven. ^{[2425]Matt 18:25}Když neměl čím zaplatit, poručil jeho pán, aby ho prodali i se ženou, s dětmi a se vším, co měl, a tím aby se zaplatil dluh. ^{Matt 18:26}Služebník padl na kolena a začal se mu klanět se slovy: ‚Měj se mnou strpení a všechno ti zaplatím!‘ ^{Matt 18:27}Pán se tedy nad ním slitoval, odpustil mu dluh a nechal ho jít. ^{Matt 18:28}Když ale ten služebník odešel, našel svého druha, který mu dlužil sto denárů, ^[2426] popadl ho a začal ho škrtit se slovy: ‚Zaplať, co dlužíš!‘ ^{Matt 18:29}Ten padl na kolena a prosil ho: ‚Měj se mnou strpení a zaplatím ti!‘ ^{Matt 18:30}On ale nechtěl. Odešel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí, co dluží. ^{Matt 18:31}Když jeho druhové viděli, co se stalo, byli zdrceni. Šli za svým pánem a pověděli mu všechno, co se stalo. ^{Matt 18:32}Jeho pán ho tedy zavolal. ‚Ty zlý služebníku!‘ řekl mu. ‚Odpustil jsem ti celý dluh, protože jsi mě prosil. ^{Matt 18:33}Neměl ses nad svým druhem slitovat, jako jsem se já slitoval nad tebou?!‘ ^{Matt 18:34}Jeho pán se rozhněval a vydal ho mučitelům, dokud nezaplatí celý dluh.

^{Matt 18:35}Totéž udělá i můj nebeský Otec vám, pokud každý ze srdce neodpustíte svému bratru.“

Kapitola 19

Co Bůh spojil

^{Matt 19:1}Když Ježíš dokončil tuto řeč, odešel z Galileje a přišel do judského kraje za Jordánem. ^{Matt 19:2}Šly za ním veliké zástupy a on je tam uzdravil.

^{Matt 19:3}Tehdy za ním přišli farizeové a pokoušeli ho: „Smí člověk z jakéhokoli důvodu zapudit manželku?“

^{Matt 19:4}„Copak jste nečetli,“ odpověděl jim, „že Stvořitel je od počátku ‚učinil jako muže a ženu‘ ^{[2427]Matt 19:5}a řekl: ‚Proto muž opustí otce i matku, přilne ke své manželce a ti dva budou jedno tělo‘? ^{[2428]Matt 19:6}A tak už nejsou dva, ale jedno tělo. Co Bůh spojil, člověče nerozděluj.“

^{Matt 19:7}Namítli mu: „Proč tedy Mojžíš přikázal, že zapuzená manželka má dostat rozlukový list?“ ^[2429]

^{Matt 19:8}Odpověděl jim: „To kvůli tvrdosti vašeho srdce vám Mojžíš povolil zapudit manželku, ale od počátku to tak nebylo. ^{Matt 19:9}Proto vám říkám, že kdo zapudí svou manželku z jiného důvodu než kvůli smilstvu a vezme si jinou, cizoloží.“ ^[2430]

^{Matt 19:10}„Jestli je to mezi mužem a ženou takhle, je lepší se neženit!“ řekli mu na to učedníci.

^{Matt 19:11}„Ne všichni přijímají toto slovo,“ odpověděl jim, „ale jen ti, kterým je to dáno. ^{Matt 19:12}Jsou eunuchové, kteří se tak narodili z lůna matky, jsou eunuchové, kteří se jimi stali lidským přičiněním, a jsou eunuchové, kteří se jimi stali sami pro nebeské království. Kdo to může přijmout, ať to přijme.“

Kdo vejde do Království

^{Matt 19:13}Tehdy k němu přinesli malé děti, aby na ně vkládal ruce a modlil se, ale učedníci je okřikovali. ^{Matt 19:14}Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim přicházet ke mně – vždyť právě takovým patří nebeské království!“ ^{Matt 19:15}Vkládal tedy na ně ruce a pak odtud odešel.

^{Matt 19:16}Vtom k němu přišel jeden muž s otázkou: „Mistře, co dobrého mám udělat, abych měl věčný život?“

^{Matt 19:17}On mu však řekl: „Proč se mě vyptáváš na dobro? Jen Jediný je dobrý. Chceš-li ale vejít do života, dodržuj přikázání.“

^{Matt 19:18}„A která?“ zeptal se.

Ježíš odpověděl: „‚Nezabíjej, necizolož, nekraď, nelži, ^{Matt 19:19}cti otce i matku‘ ^[2431] a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘“ ^[2432]

^{Matt 19:20}„To všechno dodržuji,“ řekl mladík. „Co mi ještě schází?“

^{Matt 19:21}Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“ ^{Matt 19:22}Když to ten mladík uslyšel, smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku.

^{Matt 19:23}Tehdy Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, říkám vám, pro boháče je nesnadné vstoupit do nebeského království. ^{Matt 19:24}A říkám vám znovu: To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“

^{Matt 19:25}Když to učedníci uslyšeli, byli naprosto ohromeni. „Kdo tedy může být spasen?“ ptali se.

^{Matt 19:26}Ježíš se na ně podíval a řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno.“

^{Matt 19:27}„Podívej se,“ ozval se Petr, „my jsme všechno opustili a šli za tebou. Co bude s námi?“

^{Matt 19:28}Ježíš odpověděl: „Amen, říkám vám, kteří jste mě následovali, že při znovuzrození světa, až se Syn člověka posadí na trůnu své slávy, budete i vy sedět na dvanácti trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele. ^{Matt 19:29}A každý, kdo pro mé jméno opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku ^[2433] nebo děti nebo pole, získá stokrát více a obdrží za dědictví věčný život. ^{Matt 19:30}Mnozí první pak budou poslední a poslední první.“

Kapitola 20

O dělnících na vinici

^{Matt 20:1}„Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel za svítání, aby najal dělníky na svou vinici. ^{Matt 20:2}Domluvil se s dělníky na denáru za den a poslal je na svou vinici. ^{Matt 20:3}Když vyšel ven okolo deváté hodiny, uviděl jiné, jak postávají na návsi a zahálejí, ^{Matt 20:4}a tak jim řekl: ‚Jděte i vy na mou vinici. Dám vám spravedlivou odměnu.‘ ^{Matt 20:5}A tak šli. V poledne a kolem třetí odpoledne vyšel znovu a udělal totéž. ^{Matt 20:6}Když pak vyšel kolem páté odpoledne, našel jiné, jak tam postávají, a tak jim řekl: ‚Proč tu stojíte a celý den zahálíte?‘ ^{Matt 20:7}‚Nikdo nás nenajal,‘ odpověděli mu. Řekl jim tedy: ‚Jděte i vy na mou vinici.‘

^{Matt 20:8}Večer řekl pán vinice svému správci: ‚Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, počínaje od posledních až po první.‘ ^{Matt 20:9}Přišli tedy ti najatí kolem páté odpoledne a dostali každý po jednom denáru. ^{Matt 20:10}Když přišli na řadu ti první, mysleli si, že dostanou víc, ale i oni dostali každý po jednom denáru. ^{Matt 20:11}A když ho dostali, začali reptat na hospodáře: ^{Matt 20:12}‚Tihle poslední pracovali jednu hodinu a tys je postavil naroveň nám, kteří jsme v tom horku dřeli celý den!‘ ^{Matt 20:13}On však jednomu z nich odpověděl: ‚Příteli, já ti nekřivdím. Nedomluvil ses se mnou na denáru? ^{Matt 20:14}Vezmi si, co ti patří, a běž; já ale chci dát tomuto poslednímu stejně jako tobě. ^{Matt 20:15}Nesmím si snad na svém dělat, co chci? Anebo snad kvůli mé štědrosti trpíš závistí?‘

^{Matt 20:16}Takto budou poslední první a první poslední.“

Můžete pít můj kalich?

^{Matt 20:17}Cestou vzhůru do Jeruzaléma si Ježíš vzal dvanáct učedníků stranou a řekl jim: ^{Matt 20:18}„Hle, blížíme se k Jeruzalému. Tam bude Syn člověka vydán vrchním kněžím a znalcům Písma a ti ho odsoudí k smrti. ^{Matt 20:19}Vydají ho pohanům, aby se mu vysmívali, zbičovali ho a ukřižovali, ale třetího dne bude vzkříšen.“

^{Matt 20:20}Tehdy k němu přišla matka Zebedeových synů se svými syny, klaněla se mu a o něco ho prosila.

^{Matt 20:21}„Co chceš?“ zeptal se jí.

^{Matt 20:22}Odpověděla: „Řekni, ať tito dva moji synové mohou sedět ve tvém království jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“

„Nevíte, o co prosíte,“ řekl jí na to Ježíš. „Můžete snad pít kalich, který mám pít?“

„Můžeme,“ odvětili.

^{Matt 20:23}Na to jim řekl: „Ano, budete pít můj kalich. Dát vám sedět po mé pravici a levici ovšem nenáleží mně, ale těm, pro které to připravil můj Otec.“

^{Matt 20:24}A když to uslyšelo ostatních deset, rozhořčili se na ty dva bratry. ^{Matt 20:25}Ježíš je však zavolal k sobě a řekl: „Víte, že vládcové národů nad nimi panují a velikáni nad nimi užívají moc. ^{Matt 20:26}Tak to ale mezi vámi nebude. Kdo by mezi vámi chtěl být veliký, ať je vaším služebníkem. ^{Matt 20:27}Kdo by mezi vámi chtěl být první, ať je vaším otrokem. ^{Matt 20:28}Právě tak Syn člověka nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

Dva slepci

^{Matt 20:29}Když pak vycházeli z Jericha, šel za ním veliký zástup. ^{Matt 20:30}U cesty právě seděli dva slepci. Když slyšeli, že tudy jde Ježíš, vykřikli: „Pane, Synu Davidův, smiluj se nad námi!“ ^{Matt 20:31}Zástup je napomínal, ať mlčí, ale oni křičeli tím více: „Pane, Synu Davidův, smiluj se nad námi!“

^{Matt 20:32}Ježíš se zastavil, zavolal je a zeptal se: „Co pro vás mám udělat?“

^{Matt 20:33}„Pane,“ odpověděli, „ať se nám otevřou oči!“ ^{Matt 20:34}Naplněn soucitem se Ježíš dotkl jejich očí a oni ihned prohlédli a následovali ho.

Kapitola 21

Král na oslíku

^{Matt 21:1}Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfagé u Olivetské hory, poslal Ježíš dva učedníky ^{Matt 21:2}a řekl jim: „Jděte do vesnice před vámi. Hned tam najdete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. ^{Matt 21:3}Kdyby vám někdo něco namítal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje‘ a hned je pošle.“ ^{Matt 21:4}To se stalo, aby se naplnilo slovo proroka:

^{Matt 21:5}„Povězte Dceři sionské:
Hle, tvůj král přichází k tobě,
mírný, sedící na oslu,
na oslíku, osličím hříbátku.“ ^[2434]

^{Matt 21:6}Učedníci šli a udělali, jak jim Ježíš přikázal. ^{Matt 21:7}Přivedli oslici s oslátkem, položili na ně pláště a posadili ho na ně. ^{Matt 21:8}Veliký zástup pak prostíral své pláště na cestě a jiní sekali větve ze stromů a stlali je na cestu. ^{Matt 21:9}Zástupy, které šly zepředu i zezadu, volaly:

„Hosana, ^[2435] Synu Davidův!“
„Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!“ ^[2436]
„Hosana na výsostech!“

^{Matt 21:10}Když vjížděl do Jeruzaléma, ve městě zavládlo vzrušení. Všichni se ptali: „Kdo to je?“

^{Matt 21:11}„Ježíš,“ odpovídaly zástupy, „ten prorok z galilejského Nazaretu!“

Doupě lupičů

^{Matt 21:12}Ježíš pak vešel do chrámu a vyhnal všechny, kdo tam prodávali a nakupovali. Zpřevracel stoly směnárníků i sedačky prodavačů holubic ^{Matt 21:13}se slovy: „Je psáno: ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby,‘ ale vy jste z něj udělali ‚doupě lupičů‘!“ ^[2437]

^{Matt 21:14}V chrámě ho obklopili slepí a chromí a on je uzdravil. ^{Matt 21:15}Když ale vrchní kněží a znalci Písma viděli divy, které konal, a děti, jak v chrámě křičí: „Hosana, Synu Davidův!“ rozhořčili se. ^{Matt 21:16}„Slyšíš, co říkají?“ ptali se ho.

„Ovšem,“ odvětil Ježíš. „Copak jste nikdy nečetli: ‚Z úst nemluvňátek a kojenců sis připravil chválu‘?“ ^{[2438]Matt 21:17}Potom je opustil a odešel z města do Betanie, kde přenocoval.

Uschlý fíkovník

^{Matt 21:18}Za svítání cestou zpět do města dostal hlad. ^{Matt 21:19}Uviděl u cesty jeden fíkovník, šel k němu, ale nenašel na něm nic než listí. Řekl mu tedy: „Ať se z tebe už navěky nerodí ovoce!“ A ten fíkovník hned uschl.

^{Matt 21:20}Když to viděli učedníci, podivili se: „Jak to, že ten fíkovník tak rychle uschl?“

^{Matt 21:21}Ježíš jim odpověděl: „Amen, říkám vám, když budete mít víru a nebudete pochybovat, nejenže budete moci tohle udělat fíkovníku, ale i kdybyste řekli této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře!‘ stane se to. ^{Matt 21:22}Když budete věřit, dostanete, o cokoli v modlitbě požádáte.“

Jakým právem

^{Matt 21:23}Když přišel do chrámu a vyučoval tam, přistoupili k němu vrchní kněží a starší lidu se slovy: „Jakým právem to děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!“

^{Matt 21:24}„Já se vás také na něco zeptám,“ řekl jim na to Ježíš. „Když mi odpovíte, i já vám odpovím, jakým právem to dělám. ^{Matt 21:25}Odkud se vzal Janův křest? Z nebe, nebo z lidí?“

Začali se tedy mezi sebou dohadovat: „Když řekneme, že z nebe, řekne: ‚Tak proč jste mu nevěřili?‘ ^{Matt 21:26}Když řekneme, že z lidí, musíme se bát zástupu, protože všichni mají Jana za proroka.“ ^{Matt 21:27}Nakonec mu řekli: „Nevíme.“

„Ani já vám tedy neřeknu, jakým právem to dělám,“ odpověděl jim Ježíš.

O dvou synech

^{Matt 21:28}„Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Šel za prvním a řekl: ‚Synu, jdi dnes pracovat na vinici.‘ ^{Matt 21:29}Odpověděl: ‚Nechce se mi,‘ ale pak si to rozmyslel a šel. ^{Matt 21:30}Potom šel za druhým a řekl mu totéž. Ten odpověděl: ‚Ano, pane, půjdu,‘ ale nešel. ^{Matt 21:31}Který z těch dvou naplnil otcovu vůli?“

„Ten první,“ řekli.

Ježíš jim odpověděl: „Amen, říkám vám, že výběrčí daní a nevěstky jdou do Božího království před vámi. ^{Matt 21:32}Když k vám Jan přišel cestou spravedlnosti, nevěřili jste mu, ale výběrčí daní a nevěstky mu uvěřili. Ale ani potom, co jste to viděli, jste si nerozmysleli, že mu uvěříte.“

O zlých vinařích

^{Matt 21:33}„Poslechněte si další podobenství: Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji plotem, vykopal v ní lis a postavil věž. ^[2439] Pak ji pronajal vinařům a vydal se na cestu. ^{Matt 21:34}Když se přiblížil čas vinobraní, poslal k vinařům své služebníky, aby převzali její úrodu. ^{Matt 21:35}Vinaři se těch služebníků chopili a jednoho ztloukli, jiného zabili a dalšího kamenovali. ^{Matt 21:36}Poslal tedy ještě jiné služebníky, více než předtím, a těm udělali totéž.

^{Matt 21:37}Nakonec k nim poslal svého syna. Řekl si: ‚Před mým synem se zastydí.‘ ^{Matt 21:38}Když ale vinaři toho syna uviděli, řekli si: ‚Tohle je dědic. Pojďme ho zabít a zmocnit se dědictví!‘ ^{Matt 21:39}Chopili se ho, vyvlekli z vinice ven a zabili. ^{Matt 21:40}Co tedy pán vinice udělá s oněmi vinaři, až přijde?“

^{Matt 21:41}Odpověděli mu: „Ty zlosyny zle zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odevzdávat ovoce v čas sklizně.“

^{Matt 21:42}Ježíš jim řekl: „Nikdy jste nečetli v Písmech?

‚Kámen staviteli zavržený
stal se kamenem úhelným.
Sám Hospodin to učinil
a v našich očích je to div.‘ ^[2440]

^{Matt 21:43}Proto vám říkám, že Boží království vám bude vzato a bude dáno lidu, který ponese jeho ovoce. ^{Matt 21:44}Kdo upadne na ten kámen, ten se roztříští, a na koho ten kámen padne, toho rozdrtí.“ ^[2441]

^{Matt 21:45}Když vrchní kněží a farizeové slyšeli ta jeho podobenství, pochopili, že mluví o nich, ^{Matt 21:46}a chtěli ho zatknout. Báli se ale zástupů, protože lidé ho měli za proroka.

Kapitola 22

O královské svatbě

^{Matt 22:1}Ježíš pak pokračoval dalším podobenstvím. Řekl jim: ^{Matt 22:2}„Nebeské království se podobá králi, který svému synu vystrojil svatbu. ^{Matt 22:3}Poslal své služebníky, aby svolali pozvané hosty na svatbu, ale oni nechtěli přijít. ^{Matt 22:4}Poslal tedy ještě jiné služebníky a řekl jim: ‚Povězte pozvaným: Hle, připravil jsem pro vás hostinu. Dal jsem porazit býčky i vykrmená telata, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘ ^{Matt 22:5}Ale oni na to nedbali a odešli jeden na svůj statek a jiný za svým obchodem. ^{Matt 22:6}Ostatní se pak chopili jeho služebníků, ztýrali je a zabili. ^{Matt 22:7}Král se rozhněval. Poslal svá vojska a ty vrahy zahubil a jejich město spálil. ^{Matt 22:8}Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je sice připravena, ale ti, kdo byli pozváni, nebyli hodni. ^{Matt 22:9}Proto jděte na nároží a zvěte na svatbu, kohokoli najdete.‘ ^{Matt 22:10}Služebníci tedy vyšli do ulic a shromáždili všechny, které našli – zlé i dobré, a tak se svatební místnost naplnila hosty.

^{Matt 22:11}Když pak vešel král, aby se podíval na hosty, uviděl tam člověka, který nebyl oblečen do svatebního roucha. ^{Matt 22:12}Řekl mu: ‚Příteli, jak jsi sem mohl vejít bez svatebního roucha?‘ A on oněměl. ^{Matt 22:13}Král pak řekl služebníkům: ‚Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte do té venkovní tmy! Tam bude pláč a skřípění zubů.‘

^{Matt 22:14}Je totiž mnoho povolaných, ale málo vyvolených.“

Čí je ten obraz?

^{Matt 22:15}Tehdy farizeové odešli a radili se, jak by ho chytili za slovo. ^{Matt 22:16}Pak za ním poslali své učedníky s herodiány. „Mistře,“ řekli, „víme, že jsi pravdomluvný, pravdivě učíš Boží cestě a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo. ^{Matt 22:17}Proto nám řekni, co si myslíš: Je správné dávat císaři daň, nebo ne?“

^{Matt 22:18}Ježíš znal jejich podlost, a tak jim řekl: „Proč mě pokoušíte, pokrytci? ^{Matt 22:19}Ukažte mi peníz daně.“ Přinesli mu tedy denár. ^{Matt 22:20}„Čí je ten obraz a nápis?“ zeptal se jich.

^{Matt 22:21}„Císařův,“ odpověděli.

„Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim. ^{Matt 22:22}V úžasu nad tím, co slyšeli, ho nechali být a odešli.

Bůh je Bohem živých

^{Matt 22:23}Tentýž den k němu přišli saduceové (kteří tvrdí, že není žádné vzkříšení) a zeptali se ho: ^{Matt 22:24}„Mistře, Mojžíš řekl, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka. ^{[2442]Matt 22:25}U nás bylo sedm bratrů. První se oženil, ale zemřel bez potomků, a tak zanechal svou ženu svému bratru. ^{Matt 22:26}Totéž se stalo i s druhým a třetím bratrem až po sedmého. ^{Matt 22:27}Nakonec pak zemřela i ta žena. ^{Matt 22:28}Kdo z těch sedmi ji tedy bude mít za manželku, až přijde vzkříšení? Měli ji přece všichni!“

^{Matt 22:29}Ježíš jim řekl: „Mýlíte se, protože neznáte Písma ani Boží moc. ^{Matt 22:30}Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako andělé v nebi. ^{Matt 22:31}Ale pokud jde o vzkříšení z mrtvých – copak jste nečetli, jak vám Bůh řekl: ^{Matt 22:32}‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? ^[2443] On není Bohem mrtvých, ale živých!“ ^{Matt 22:33}A když to zástupy uslyšely, žasly nad jeho učením.

Největší přikázání

^{Matt 22:34}Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, sešli se tam. ^{Matt 22:35}Jeden z nich, znalec Zákona, se pak zeptal, aby ho vyzkoušel: ^{Matt 22:36}„Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?“

^{Matt 22:37}Ježíš mu řekl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ ^{[2444]Matt 22:38}To je první a největší přikázání. ^{Matt 22:39}Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ ^{[2445]Matt 22:40}V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

Syn, nebo Pán?

^{Matt 22:41}A když už se farizeové sešli, Ježíš se jich zeptal: ^{Matt 22:42}„Co si myslíte o Mesiáši? Čí je to syn?“

„Davidův,“ odpověděli.

^{Matt 22:43}Na to jim řekl: „Jak ho tedy David může v Duchu nazývat Pánem? Říká přece:

^{Matt 22:44}‚Hospodin řekl mému Pánu:
Seď po mé pravici,
než ti tvé nepřátele
k nohám položím.‘ ^[2446]

^{Matt 22:45}Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?“

^{Matt 22:46}A nikdo mu nedokázal odpovědět ani slovo. Od toho dne se ho už nikdo neodvážil na nic zeptat.

Kapitola 23

Nebuďte jako oni

^{Matt 23:1}Tehdy Ježíš mluvil k zástupům a svým učedníkům. ^{Matt 23:2}Řekl: „Na Mojžíšově místě se posadili znalci Písma a farizeové. ^{Matt 23:3}Proto plňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale neřiďte se jejich skutky, protože oni mluví, ale nejednají. ^{Matt 23:4}Svazují těžká, neúnosná břemena a nakládají je lidem na bedra, ale sami s nimi nechtějí ani pohnout prstem. ^{Matt 23:5}Všechno dělají, jen aby se ukázali před lidmi. Rozšiřují své modlitební řemínky a prodlužují si třásně na šatech. ^{Matt 23:6}Milují čestná místa na večeřích, přední sedadla ve shromážděních, ^{Matt 23:7}zdravení na náměstích, a když je lidé oslovují: ‚Rabbi!‘ ^[2447]

^{Matt 23:8}Vy si ale nenechte říkat ‚rabbi‘, protože máte jediného Učitele, a vy všichni jste bratři. ^{Matt 23:9}A nikoho si na zemi nenazývejte ‚otcem‘, protože máte jediného Otce, který je v nebi. ^{Matt 23:10}Také si nenechte říkat ‚vůdcové‘, protože máte jediného Vůdce, Mesiáše. ^{Matt 23:11}Kdo je z vás největší, ten bude vaším služebníkem. ^{Matt 23:12}Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se poníží, bude povýšen.“

Pokrytci!

^{Matt 23:13}[14] „Ale běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, zavíráte nebeské království před lidmi! Sami tam nevcházíte a těm, kdo chtějí vejít, bráníte! ^[2448]

^{Matt 23:15}Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, obcházíte moře i souš, abyste jednoho člověka obrátili na víru, a když ho získáte, uděláte z něj dvakrát většího zatracence, než jste sami!

^{Matt 23:16}Běda vám, slepí vůdcové! Říkáte: ‚Když někdo přísahá na chrám, nic to neznamená, ale kdo přísahá při chrámovém zlatu, ten je zavázán.‘ ^{Matt 23:17}Blázni! Slepci! Co je větší – zlato, nebo chrám, který to zlato posvěcuje? ^{Matt 23:18}Říkáte také: ‚Když někdo přísahá na oltář, nic to neznamená, ale kdo přísahá na dar ležící na něm, ten je zavázán.‘ ^{Matt 23:19}Slepci! Co je větší – dar, nebo oltář, který ten dar posvěcuje? ^{Matt 23:20}Kdo přísahá na oltář, přísahá na něj i na všechno, co na něm leží. ^{Matt 23:21}Kdo přísahá na chrám, přísahá na něj i na Toho, kdo v něm bydlí. ^{Matt 23:22}Kdo přísahá na nebe, přísahá na Boží trůn i na Toho, kdo na něm sedí!

^{Matt 23:23}Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, dáváte desátky z máty, kopru a kmínu, ale vynechali jste to nejdůležitější ze Zákona – spravedlnost, milosrdenství a věrnost! Tomuto jste se měli věnovat a tamto nevynechávat. ^{Matt 23:24}Slepí vůdcové, komára cedíte, ale velblouda polykáte!

^{Matt 23:25}Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, čistíte kalich a mísu zvenčí, zevnitř jsou ale plné hrabivosti a neřesti. ^{Matt 23:26}Farizeji, ty slepče, nejdříve vyčisti kalich zevnitř, pak bude čistý i navenek!

^{Matt 23:27}Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, podobáte se nabíleným hrobům! Navenek sice vypadají krásně, ale uvnitř jsou plné mrtvých kostí a všemožné špíny. ^{Matt 23:28}Tak se i vy navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste plní pokrytectví a nemravnosti!

^{Matt 23:29}Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, stavíte hroby prorokům, zdobíte náhrobky spravedlivých ^{Matt 23:30}a říkáte: ‚Kdybychom žili za dnů našich otců, neprolévali bychom s nimi krev proroků.‘ ^{Matt 23:31}Tím sami sebe usvědčujete jako syny těch, kdo vraždili proroky. ^{Matt 23:32}Dovršte tedy dílo svých otců! ^{Matt 23:33}Hadi! Plemeno zmijí! Jak byste mohli uniknout pekelnému trestu?

^{Matt 23:34}Pohleďte, proto k vám posílám proroky, mudrce a učitele Písma. Vy některé zabijete a ukřižujete, jiné budete bičovat ve svých shromážděních a pronásledovat je od města k městu. ^{Matt 23:35}Tak na vás padne veškerá spravedlivá krev prolitá na zemi – od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše, syna Berechiášova, kterého jste zavraždili mezi svatyní a oltářem. ^{Matt 23:36}Amen, říkám vám, že to všechno padne na toto pokolení!

^{Matt 23:37}Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo jsou k tobě posíláni! Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste. ^{Matt 23:38}Hle, váš dům vám teď zůstane pustý. ^{Matt 23:39}Říkám vám, že od této chvíle mě neuvidíte, dokud neřeknete: ‚Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!‘“ ^[2449]

Kapitola 24

Počátky porodních bolestí

^{Matt 24:1}Tehdy Ježíš odešel z chrámu. Cestou k němu přistoupili jeho učedníci, aby mu ukázali chrámové stavby. ^{Matt 24:2}On jim ale řekl: „Vidíte to všechno? Amen, říkám vám, že tu nezůstane kámen na kameni. Všechno bude zbořeno.“

^{Matt 24:3}Když se pak posadil na Olivetské hoře, přistoupili k němu učedníci o samotě. „Řekni nám, kdy to bude?“ ptali se. „Jaké bude znamení tvého příchodu a konce světa?“

^{Matt 24:4}Ježíš jim odpověděl: „Dávejte pozor, aby vás někdo nesvedl. ^{Matt 24:5}Mnozí přijdou pod mým jménem se slovy: ‚Já jsem Mesiáš‘ a svedou mnohé. ^{Matt 24:6}Až uslyšíte válečný hluk a zprávy o válkách, hleďte, abyste se nestrachovali. Musí to přijít, ale to ještě nebude konec. ^{Matt 24:7}Národ povstane proti národu a království proti království a na různých místech vypuknou hladomory a zemětřesení. ^{Matt 24:8}To všechno jsou jen počátky porodních bolestí.

^{Matt 24:9}Tehdy vás budou trápit a zabíjet a kvůli mému jménu vás budou nenávidět všechny národy. ^{Matt 24:10}Tehdy mnozí odpadnou a budou se vzájemně zrazovat a nenávidět ^{Matt 24:11}a povstane mnoho falešných proroků a svedou mnohé. ^{Matt 24:12}A protože se rozšíří špatnost, láska mnohých vychladne. ^{Matt 24:13}Kdo však vytrvá až do konce, bude zachráněn. ^{Matt 24:14}Toto evangelium o Království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům. A potom přijde konec.“

Otřesná ohavnost

^{Matt 24:15}„Až uvidíte na svatém místě stát ‚otřesnou ohavnost‘, ^[2450] o níž mluvil prorok Daniel (kdo čte, rozuměj), ^{Matt 24:16}tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utečou do hor. ^{Matt 24:17}Kdo bude na střeše, ať nesestupuje, aby si z domu něco vzal, ^{Matt 24:18}a kdo na poli, ať se nevrací zpátky ani pro plášť. ^{Matt 24:19}Běda bude v těch dnech těhotným a kojícím. ^{Matt 24:20}Modlete se, abyste nemuseli utíkat v zimě nebo v sobotní den. ^{Matt 24:21}Tehdy totiž nastane velké soužení, jaké do té doby nebylo od počátku světa a jaké už nikdy nebude. ^{Matt 24:22}Kdyby ty dny nebyly zkráceny, nezachránil by se vůbec nikdo. Kvůli vyvoleným však ty dny budou zkráceny.

^{Matt 24:23}Kdyby vám tehdy někdo řekl: ‚Hle, Mesiáš je tu!‘ anebo: ‚Tady je!‘ nevěřte. ^{Matt 24:24}Povstanou totiž falešní mesiášové a falešní proroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, takže by svedli (kdyby to bylo možné) i vyvolené. ^{Matt 24:25}Hle, řekl jsem vám to předem.

^{Matt 24:26}Řeknou-li vám: ‚Pohleďte, je na poušti!‘ nevycházejte; anebo: ‚Hle, je na tajném místě,‘ nevěřte. ^{Matt 24:27}Příchod Syna člověka nastane jako blesk – rozzáří oblohu od východu až na západ. ^{Matt 24:28}‚Kde je mrtvola, tam se slétnou supi.‘“ ^[2451]

Příchod Syna člověka

^{Matt 24:29}„Hned po soužení oněch dnů

‚slunce se zatmí
a měsíc nevydá světlo,
hvězdy budou padat z nebe
a nebeské mocnosti se zachvějí.‘ ^[2452]

^{Matt 24:30}Tehdy se na nebi objeví znamení Syna člověka a tehdy budou všechna pokolení země kvílet ^[2453] a spatří Syna člověka přicházet na nebeských oblacích s velikou slávou a mocí. ^{[2454]Matt 24:31}A on pošle své anděly s hlasitou polnicí a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř světových stran, od jednoho konce nebe až po druhý.

^{Matt 24:32}Poučte se od fíkovníku tímto podobenstvím: Když jeho větve konečně začnou rašit a nasazovat listí, víte, že se blíží léto. ^{Matt 24:33}Stejně tak, až uvidíte toto vše, vězte, že se už blíží, že už je ve dveřích! ^{Matt 24:34}Amen, říkám vám, že to pokolení nepomine, než se to všechno stane. ^{Matt 24:35}Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.

^{Matt 24:36}Ten den a hodinu však nikdo nezná – ani nebeští andělé, ani Syn ^[2455] – jedině sám můj Otec. ^{Matt 24:37}Jak ale bylo za dnů Noemových, tak bude i při příchodu Syna člověka. ^{Matt 24:38}Stejně jako ve dnech před potopou jedli a pili, ženili se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do archy, ^{Matt 24:39}a ničeho si nevšimli až do chvíle, kdy přišla potopa a všechny smetla, ^[2456] tak to bude i při příchodu Syna člověka.

^{Matt 24:40}Tehdy budou dva na poli; jeden bude vzat a druhý zanechán. ^{Matt 24:41}Dvě budou mlít mlýnským kamenem; jedna bude vzata a druhá zanechána. ^{Matt 24:42}Proto bděte, neboť nevíte, ve které chvíli přijde váš Pán. ^{Matt 24:43}Uvažte – kdyby hospodář věděl, ve kterou noční dobu přijde zloděj, bděl by a nenechal by ho vloupat se do jeho domu. ^{Matt 24:44}Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v nečekanou chvíli.

^{Matt 24:45}Kdo je tedy věrný a moudrý služebník, kterého pán ustanovil nad svým služebnictvem, aby jim dával pokrm v patřičný čas? ^{Matt 24:46}Blaze služebníku, kterého pán při příchodu zastihne, že tak jedná. ^{Matt 24:47}Amen, říkám vám, že ho ustanoví nade vším svým majetkem. ^{Matt 24:48}Zlý služebník by si v srdci řekl: ‚Můj pán je pryč nadlouho,‘ ^{Matt 24:49}a začal by bít své spoluslužebníky a jíst a pít s opilci. ^{Matt 24:50}Jeho pán ale přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná, ^{Matt 24:51}odhalí ho a vykáže ven mezi pokrytce. Tam bude pláč a skřípění zubů.“

Kapitola 25

O deseti družičkách

^{Matt 25:1}„Tehdy bude nebeské království podobné deseti družičkám, které vzaly své lampy a vyšly naproti ženichovi. ^{Matt 25:2}Pět z nich bylo rozumných a pět bláhových. ^{Matt 25:3}Ty bláhové si s sebou vzaly lampy, ale žádný olej. ^{Matt 25:4}Ty rozumné si kromě lamp vzaly také nádobky s olejem. ^{Matt 25:5}Když ženich dlouho nešel, začaly všechny podřimovat a usnuly.

^{Matt 25:6}O půlnoci se strhl křik: ‚Ženich je tu! Jděte mu naproti!‘ ^{Matt 25:7}Všechny družičky vstaly a připravily si lampy. ^{Matt 25:8}Tehdy řekly ty bláhové těm rozumným: ‚Dejte nám trochu svého oleje, naše lampy hasnou.‘ ^{Matt 25:9}Ty rozumné jim ale odpověděly: ‚Nebude ho dost pro nás všechny. Jděte si raději nakoupit k prodavačům.‘ ^{Matt 25:10}Když odešly kupovat olej, přišel ženich a ty, které byly připravené, s ním šly na svatbu. A dveře se zavřely.

^{Matt 25:11}Když potom přišly ty zbylé družičky a říkaly: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ ^{Matt 25:12}odpověděl jim: ‚Amen, říkám vám, že vás neznám.‘

^{Matt 25:13}Proto bděte, vždyť neznáte den ani hodinu.“

O hřivnách

^{Matt 25:14}„Je to, jako když si člověk při odchodu na cestu svolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek. ^{Matt 25:15}Jednomu dal pět hřiven, ^[2457] dalšímu dvě a dalšímu jednu, každému podle jeho schopností, a odešel na cestu. ^{Matt 25:16}Ten, který dostal pět hřiven, ihned šel, nechal je vydělávat a získal jiných pět. ^{Matt 25:17}Podobně ten, který dostal dvě hřivny, získal jiné dvě. ^{Matt 25:18}Ten, který dostal jednu, ale šel, zakopal ji v zemi, a tak ukryl peníze svého pána.

^{Matt 25:19}Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a účtoval s nimi. ^{Matt 25:20}Když přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl dalších pět hřiven a řekl: ‚Pane, dal jsi mi pět hřiven a podívej, získal jsem pět dalších.‘ ^{Matt 25:21}Jeho pán mu řekl: ‚Výborně, dobrý a věrný služebníku! Byl jsi věrný v mále, svěřím ti mnoho. Sdílej radost svého pána.‘

^{Matt 25:22}Potom přistoupil ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: ‚Pane, dal jsi mi dvě hřivny a podívej, získal jsem další dvě.‘ ^{Matt 25:23}Jeho pán mu řekl: ‚Výborně, dobrý a věrný služebníku! Byl jsi věrný v mále, svěřím ti mnoho. Sdílej radost svého pána.‘

^{Matt 25:24}Potom přistoupil ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: ‚Pane, věděl jsem, že jsi přísný člověk, že sklízíš, kde jsi nezasel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. ^{Matt 25:25}A tak jsem odešel a ukryl tvou hřivnu v zemi, protože jsem se bál. Podívej, zde máš, co ti patří.‘ ^{Matt 25:26}Jeho pán mu odpověděl: ‚Ty zlý a líný služebníku! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? ^{Matt 25:27}Měl jsi tedy dát mé peníze směnárníkům a já bych si po návratu vzal, co mi patří, i s úrokem!

^{Matt 25:28}Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, kdo jich má deset. ^{Matt 25:29}Každému, kdo má, totiž bude dáno, a bude mít hojnost, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má. ^{Matt 25:30}A toho neužitečného služebníka vyhoďte do té venkovní tmy. Tam bude pláč a skřípění zubů.‘“

Ovce a kozli

^{Matt 25:31}„Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na trůnu své slávy. ^{Matt 25:32}Všechny národy budou shromážděny před ním a on je oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. ^{Matt 25:33}Ovce postaví po své pravici, ale kozly po levici. ^{Matt 25:34}Král tehdy řekne těm po své pravici: ‚Pojďte, vy požehnaní mého Otce, přijměte za dědictví Království, které je pro vás připraveno od stvoření světa. ^{Matt 25:35}Neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a přijali jste mě, ^{Matt 25:36}byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocný a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.‘

^{Matt 25:37}Tehdy mu ti spravedliví odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového a dali ti najíst anebo žíznivého a dali ti napít? ^{Matt 25:38}Kdy jsme tě viděli jako cizince a přijali tě anebo nahého a oblékli tě? ^{Matt 25:39}Kdy jsme tě viděli nemocného anebo v žaláři a přišli jsme k tobě?‘ ^{Matt 25:40}Král jim odpoví: ‚Amen, říkám vám, že cokoli jste udělali pro nejmenšího z těchto mých bratrů, to jste udělali pro mě.‘

^{Matt 25:41}Těm po své levici tehdy řekne: ‚Jděte ode mě, vy proklatí, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly! ^{Matt 25:42}Neboť jsem hladověl, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít. ^{Matt 25:43}Byl jsem cizincem, a nepřijali jste mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, nemocný a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘

^{Matt 25:44}Tehdy mu odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého nebo jako cizince nebo nahého nebo nemocného nebo ve vězení, a neposloužili ti?‘ ^{Matt 25:45}Poví jim: ‚Amen, říkám vám, že cokoli jste neudělali pro nejmenšího z nich, to jste neudělali pro mě.‘ ^{Matt 25:46}Takoví tedy půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“

Kapitola 26

Poslední pomazání

^{Matt 26:1}Když Ježíš domluvil všechna tato slova, řekl svým učedníkům: ^{Matt 26:2}„Víte, že za dva dny jsou Velikonoce. Tehdy bude Syn člověka zrazen a ukřižován.“

^{Matt 26:3}Na dvoře velekněze jménem Kaifáš se zatím sešli vrchní kněží se staršími lidu, ^{Matt 26:4}aby se poradili, jakou lstí by se mohli Ježíše zmocnit a zabít ho. ^{Matt 26:5}Dohodli se jen, že to nebude o svátcích, aby mezi lidmi nevypuklo povstání.

^{Matt 26:6}Když pak byl Ježíš v Betanii a stoloval v domě Šimona Malomocného, ^{Matt 26:7}přistoupila k němu žena s alabastrovou nádobkou velmi vzácné masti a vylila mu ji na hlavu. ^{Matt 26:8}Když to uviděli učedníci, rozhořčili se: „K čemu taková ztráta? ^{Matt 26:9}Mohlo se to draze prodat a rozdat chudým!“

^{Matt 26:10}Ježíš si toho všiml. „Proč tu ženu trápíte?“ řekl jim. „Udělala pro mě něco krásného. ^{Matt 26:11}Chudé tu budete mít vždycky, ^[2458] ale mě vždycky mít nebudete. ^{Matt 26:12}Když mi tato žena polila tělo mastí, připravila mě na pohřeb. ^{Matt 26:13}Amen, říkám vám, že kdekoli na celém světě bude kázáno toto evangelium, bude se mluvit také o tom, co udělala ona, na její památku.“

^{Matt 26:14}Jeden z Dvanácti – jmenoval se Jidáš Iškariotský – tehdy odešel k vrchním kněžím. ^{Matt 26:15}„Co mi dáte, když vám ho zradím?“ zeptal se. Odpočítali mu třicet stříbrných. ^{[2459]Matt 26:16}Od té chvíle pak hledal příležitost, aby jim ho vydal.

Poslední večeře

^{Matt 26:17}Prvního dne Svátku nekvašených chlebů přišli za Ježíšem učedníci s otázkou: „Kde ti máme připravit velikonoční večeři?“

^{Matt 26:18}Odpověděl jim: „Jděte k jistému člověku ve městě a řekněte: ‚Mistr vzkazuje: Můj čas nadešel. U tebe budu se svými učedníky slavit Hod beránka.‘“ ^{[2460]Matt 26:19}Učedníci tedy udělali, jak jim Ježíš uložil, a připravili beránka.

^{Matt 26:20}Večer, když byl za stolem s Dvanácti, ^{Matt 26:21}uprostřed jídla řekl: „Amen, říkám vám, že jeden z vás mě zradí.“

^{Matt 26:22}Zcela zdrceni se jeden po druhém ptali: „Snad to nejsem já, Pane?“

^{Matt 26:23}„Zradí mě ten, kdo se mnou smočil ruku v míse,“ odpověděl jim. ^{Matt 26:24}„Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, kdo Syna člověka zrazuje. Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec nenarodil.“

^{Matt 26:25}Jeho zrádce Jidáš na to řekl: „Jsem to snad já, Rabbi?“

„Sám jsi to řekl,“ odpověděl mu Ježíš.

^{Matt 26:26}Když jedli, Ježíš vzal chléb, požehnal, lámal a dal učedníkům se slovy: „Vezměte a jezte; toto je mé tělo.“ ^{Matt 26:27}Potom vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něj všichni; ^{Matt 26:28}toto je má krev nové smlouvy, ^[2461] která se prolévá za mnohé na odpuštění hříchů. ^{Matt 26:29}Říkám vám, že od této chvíle už neokusím plod vinné révy až do dne, kdy ho s vámi budu pít nový v království svého Otce.“

^{Matt 26:30}A když zazpívali žalm, odešli na Olivetskou horu.

Getsemane

^{Matt 26:31}Tehdy jim Ježíš řekl: „V tuto noc ode mě všichni odpadnete. Je přece psáno: ‚Budu bít pastýře a stádo ovcí se rozprchne.‘ ^{[2462]Matt 26:32}Až ale vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje.“

^{Matt 26:33}„I kdyby od tebe všichni odpadli,“ prohlásil Petr, „já neodpadnu nikdy!“

^{Matt 26:34}Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, že ještě dnes v noci, než zakokrhá kohout, mě třikrát zapřeš.“

^{Matt 26:35}Petr se ale dušoval: „I kdybych měl s tebou zemřít, nikdy tě nezapřu!“ A podobně mluvili i všichni ostatní učedníci.

^{Matt 26:36}Když Ježíš s učedníky dorazil na místo zvané Getsemane, řekl jim: „Posaďte se tu. Já se zatím půjdu tamhle modlit.“ ^{Matt 26:37}Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny a vtom na něj začala padat úzkost a tíha. ^{Matt 26:38}„Je mi úzko až k smrti,“ řekl jim. „Zůstaňte tu a bděte se mnou!“

^{Matt 26:39}Kousek poodešel, padl na tvář a modlil se: „Otče můj, je-li to možné, ať mě ten kalich mine! Ať se však nestane má vůle, ale tvá.“

^{Matt 26:40}Když se vrátil k učedníkům, zjistil, že spí. „Nemohli jste se mnou bdít ani hodinu?“ řekl Petrovi. ^{Matt 26:41}„Bděte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení. Duch je odhodlaný, ale tělo malátné.“

^{Matt 26:42}Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, nemůže-li mě tento kalich minout, ale musím ho vypít, ať se stane tvoje vůle!“

^{Matt 26:43}A když se vrátil, zjistil, že zase spí. Víčka jim ztěžkla únavou. ^{Matt 26:44}Nechal je tedy, znovu odešel a potřetí se modlil stejnými slovy.

^{Matt 26:45}Potom se vrátil k učedníkům a řekl jim: „Ještě pořád spíte a odpočíváte? Pohleďte, přišla chvíle, kdy je Syn člověka vydáván do rukou hříšníků. ^{Matt 26:46}Vstávejte, pojďme! Můj zrádce už je blízko.“

^{Matt 26:47}Ještě to ani nedořekl, když vtom přišel Jidáš, jeden z Dvanácti, a s ním veliký zástup s meči a holemi, poslaný od vrchních kněží a starších lidu. ^{Matt 26:48}Jeho zrádce si s nimi domluvil znamení: „Je to ten, kterého políbím. Toho se chopte.“ ^{Matt 26:49}Ihned přistoupil k Ježíši a políbil ho se slovy: „Buď zdráv, Rabbi!“

^{Matt 26:50}Ježíš mu řekl: „Příteli, tak proto jsi přišel?“

Vtom Ježíše obstoupili, vrhli se na něj a zajali ho. ^{Matt 26:51}Jeden z těch, kdo byli s Ježíšem, náhle vytasil meč, rozmáchl se, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu ucho.

^{Matt 26:52}Ježíš mu ale řekl: „Vrať svůj meč na místo. Všichni, kdo meč berou, mečem padnou. ^{Matt 26:53}Myslíš, že nemohu požádat svého Otce, aby mi hned dal aspoň dvanáct legií andělů? ^{Matt 26:54}Jak by se pak ale naplnila Písma, že to musí takhle být?“

^{Matt 26:55}V oné chvíli řekl Ježíš zástupům: „Jsem snad zločinec, že jste se mě vypravili zatknout s meči a holemi? Když jsem s vámi denně sedával v chrámu a učil vás, nezatkli jste mě. ^{Matt 26:56}Ale to všechno se děje, aby se naplnila prorocká Písma.“

Tehdy ho všichni učedníci opustili a utekli.

Před Veleradou

^{Matt 26:57}Ti, kdo Ježíše zatkli, ho pak odvedli k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili znalci Písma a starší. ^{Matt 26:58}Petr ho ale zpovzdálí následoval až na veleknězův dvůr. Vešel dovnitř a sedl si mezi sluhy, aby viděl konec.

^{Matt 26:59}Vrchní kněží i celá Velerada pak proti Ježíšovi hledali falešné svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti. ^{Matt 26:60}Nic ale nenašli, ačkoli předstupovalo mnoho falešných svědků. Nakonec předstoupili dva, ^{Matt 26:61}kteří řekli: „Tento muž prohlásil: ‚Mohu zbořit Boží chrám a za tři dny ho postavit!‘“

^{Matt 26:62}Tehdy vstal velekněz a tázal se ho: „Nic neodpovíš na svědectví těch mužů?“

^{Matt 26:63}Ježíš ale mlčel.

„Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Mesiáš, Boží Syn!“ naléhal velekněz.

^{Matt 26:64}„Sám jsi to řekl,“ odpověděl mu Ježíš. „Říkám vám ale, že napříště uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet na nebeských oblacích.“ ^[2463]

^{Matt 26:65}Tehdy si velekněz roztrhl roucho a zvolal: „Rouhal se! K čemu ještě potřebujeme svědky? Právě jste slyšeli rouhání! ^{Matt 26:66}Co o tom soudíte?“

„Ať zemře!“ vykřikli.

^{Matt 26:67}Pak mu začali plivat do tváře a bít ho pěstmi. Jiní ho tloukli holemi ^{Matt 26:68}a říkali: „Prorokuj nám, Mesiáši, kdo tě udeřil?“

Neznám ho!

^{Matt 26:69}Petr zatím seděl venku na dvoře. Přistoupila k němu jedna služka a řekla: „Ty jsi byl také s tím Ježíšem z Galileje.“

^{Matt 26:70}On to ale přede všemi zapřel: „Nevím, o čem mluvíš!“

^{Matt 26:71}Zamířil k bráně, ale tam ho uviděla jiná a řekla ostatním: „Tenhle byl také s tím Ježíšem z Nazaretu.“

^{Matt 26:72}Petr ho však znovu zapřel. „Toho člověka neznám!“ dušoval se.

^{Matt 26:73}Po malé chvíli ho obklopili kolemstojící a řekli: „Určitě k nim patříš. I tvé nářečí tě prozrazuje!“

^{Matt 26:74}Tehdy se začal zaklínat a přísahat: „Toho člověka neznám!“

A vtom zakokrhal kohout. ^{Matt 26:75}Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: „Než zakokrhá kohout, třikrát mě zapřeš.“ Vyšel ven a hořce se rozplakal.

Kapitola 27

Třicet stříbrných

^{Matt 27:1}Ráno se všichni vrchní kněží a starší lidu usnesli, že Ježíš musí zemřít. ^{Matt 27:2}Spoutali ho, odvedli a vydali ho římskému prokurátoru Pilátovi.

^{Matt 27:3}Když jeho zrádce Jidáš uviděl, že Ježíš byl odsouzen, vyčítal si to a vrátil těch třicet stříbrných vrchním kněžím a starším. ^{Matt 27:4}„Zhřešil jsem!“ zvolal. „Zradil jsem nevinnou krev!“

„Co je nám do toho?“ odpověděli. „To je tvoje věc!“

^{Matt 27:5}On pak ty peníze zahodil v chrámě, vyběhl ven a šel se oběsit.

^{Matt 27:6}Vrchní kněží mince posbírali, ale potom si řekli: „Nemůžeme je dát do pokladny, jsou to přece krvavé peníze.“ ^{Matt 27:7}Dohodli se tedy, že za ně koupí Hrnčířské pole, aby sloužilo k pohřbívání cizinců. ^{Matt 27:8}Proto se mu až dodnes říká Krvavé pole. ^{Matt 27:9}Tehdy se naplnilo slovo proroka Jeremiáše:

„Vzali třicet stříbrných, cenu za Převzácného,
na kterou ho ocenili synové Izraele,
^{Matt 27:10}a dali je za hrnčířovo pole,
jak mi uložil Hospodin.“ ^[2464]

Před Pilátem

^{Matt 27:11}Ježíš zatím stanul před prokurátorem. Ten se ho zeptal: „Tak ty jsi židovský král?“

„Sám to říkáš,“ odpověděl mu Ježíš.

^{Matt 27:12}Na žaloby vrchních kněží a starších pak ale vůbec neodpovídal. ^{Matt 27:13}„Neslyšíš, z čeho všeho tě obviňují?“ zeptal se ho Pilát. ^{Matt 27:14}Ježíš ale k prokurátorovu velikému překvapení vůbec na nic neodpovídal.

^{Matt 27:15}Prokurátor měl ve zvyku propouštět o svátcích na přání lidu jednoho vězně. ^{Matt 27:16}Tehdy tam měli významného vězně jménem Barabáš. ^{[2465]Matt 27:17}Když se sešly zástupy, Pilát se jich zeptal: „Koho chcete, abych vám propustil? Barabáše, nebo Ježíše zvaného Mesiáš?“ ^{Matt 27:18}(Věděl totiž, že mu ho vydali z pouhé zášti.)

^{Matt 27:19}Zatímco Pilát předsedal soudu, jeho žena mu poslala vzkaz: „Neměj nic do činění s tím spravedlivým! Dnes jsem kvůli němu měla hrozné sny.“

^{Matt 27:20}Vrchní kněží a starší ale navedli dav, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše aby nechali zemřít.

^{Matt 27:21}Prokurátor se jich zeptal: „Kterého z těch dvou vám mám propustit?“

„Barabáše!“ zvolali.

^{Matt 27:22}„A co mám udělat s Ježíšem zvaným Mesiáš?“ ptal se Pilát.

„Ukřižovat!“ zvolali všichni.

^{Matt 27:23}„Co udělal zlého?“ ptal se dál.

Oni však křičeli ještě víc: „Ukřižovat!“

^{Matt 27:24}Když tedy Pilát viděl, že nic nezmůže a že je stále jen větší a větší rozruch, vzal vodu a před zástupem si umyl ruce. „Nejsem vinen krví tohoto muže,“ řekl. „Je to vaše věc!“

^{Matt 27:25}A všechen lid zvolal: „Jeho krev na nás a na naše děti!“

^{Matt 27:26}Tak jim tedy propustil Barabáše, ale Ježíše nechal zbičovat a vydal ho k ukřižování.

^{Matt 27:27}Prokurátorovi vojáci vzali Ježíše do paláce, kde se k němu sešla celá posádka. ^{Matt 27:28}Svlékli ho a přehodili mu rudý plášť. ^{Matt 27:29}Upletli trnovou korunu, nasadili mu ji na hlavu a do pravé ruky mu dali hůl. Pak před ním klekali a posmívali se mu: „Ať žije židovský král!“ ^{Matt 27:30}Plivali na něj a vzali tu hůl a bili ho do hlavy. ^{Matt 27:31}Když se mu dost naposmívali, svlékli mu ten plášť a oblékli mu jeho šaty. Potom ho odvedli k ukřižování.

Golgota

^{Matt 27:32}Když vyšli, potkali jednoho člověka z Kyrény jménem Šimona a přinutili ho nést mu kříž. ^{Matt 27:33}Když dorazili na místo zvané Golgota (což znamená Lebka), ^{Matt 27:34}dali Ježíšovi napít octa smíšeného se žlučí. ^[2466] Jakmile to okusil, nechtěl to pít.

^{Matt 27:35}Když ho ukřižovali, losovali o jeho šaty. ^{Matt 27:36}Pak tam seděli a hlídali ho. ^{Matt 27:37}Nad hlavu mu dali nápis s jeho proviněním:

TOTO JE JEŽÍŠ, ŽIDOVSKÝ KRÁL.

^{Matt 27:38}Spolu s ním byli ukřižováni dva zločinci, jeden po pravici a druhý po levici. ^{Matt 27:39}Kolemjdoucí pokyvovali hlavami ^{Matt 27:40}a posmívali se mu: „Hej, když umíš zbořit chrám a za tři dny ho postavit, zachraň sám sebe! Jestli jsi Boží Syn, slez z kříže!“

^{Matt 27:41}Podobně se mu vysmívali i vrchní kněží se znalci Písma a staršími: ^{Matt 27:42}„Jiné zachránil, ale sám se zachránit nemůže! Jestli je král Izraele, ať teď sleze z kříže, a uvěříme v něj! ^{Matt 27:43}Spoléhal na Boha, tak ať ho teď vysvobodí, jestli o něj stojí! ^[2467] Říkal přece: ‚Jsem Boží Syn‘!“ ^{Matt 27:44}A tak podobně ho hanobili i zločinci, kteří byli ukřižováni s ním.

^{Matt 27:45}V poledne se po celé zemi setmělo až do tří hodin. ^{[2468]Matt 27:46}Okolo třetí pak Ježíš hlasitě vykřikl: „Eli, Eli, lama sabachtani?“ to je: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ ^[2469]

^{Matt 27:47}Když to uslyšeli někteří z kolemstojících, říkali: „Ten člověk volá Eliáše!“ ^{Matt 27:48}Jeden z nich rychle odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nabodl na prut a dával mu napít. ^{Matt 27:49}Ostatní říkali: „Nech ho, uvidíme, jestli mu přijde na pomoc Eliáš!“

^{Matt 27:50}Ježíš znovu hlasitě vykřikl a vypustil duši.

^{Matt 27:51}V té chvíli se chrámová opona roztrhla vedví odshora až dolů, země se třásla, skály pukaly, ^{Matt 27:52}hroby se otvíraly a těla mnoha zesnulých svatých vstala. ^{Matt 27:53}Ti pak po jeho vzkříšení vyšli z hrobů, přišli do svatého města a ukázali se mnoha lidem. ^{Matt 27:54}Když setník a ti, kdo hlídali Ježíše s ním, viděli to zemětřesení a všechno, co se dělo, hrozně se vyděsili a říkali: „Opravdu to byl Boží Syn!“

^{Matt 27:55}Zpovzdálí přihlíželo mnoho žen, které Ježíše doprovázely z Galileje a pomáhaly mu. ^{Matt 27:56}Mezi nimi také Marie Magdaléna, Marie, matka Jakubova a Josefova, a matka Zebedeových synů.

Hrob ve skále

^{Matt 27:57}V podvečer přišel bohatý člověk z Arimatie jménem Josef, který se také stal Ježíšovým učedníkem. ^{Matt 27:58}Šel Piláta požádat o Ježíšovo tělo a Pilát mu nechal tělo vydat. ^{Matt 27:59}Josef tělo vzal, zavinul do čistého plátna ^{Matt 27:60}a pochoval do svého nového hrobu, který si vytesal ve skále. Dveře hrobu zavalil velkým kamenem a odešel. ^{Matt 27:61}Naproti hrobu seděla Marie Magdaléna a ta druhá Marie.

^{Matt 27:62}Nazítří, po dni příprav, se vrchní kněží a farizeové sešli u Piláta. ^{Matt 27:63}„Pane,“ řekli mu, „vzpomněli jsme si, že když ten bludař ještě žil, řekl: ‚Po třech dnech vstanu.‘ ^{Matt 27:64}Nařiď tedy, ať je hrob hlídán až do třetího dne, aby snad nepřišli jeho učedníci, neukradli ho a neřekli lidu: ‚Vstal z mrtvých!‘ To by byl ještě horší blud, než ten první!“

^{Matt 27:65}„Máte stráž,“ odpověděl jim Pilát. „Jděte a hlídejte, jak umíte.“ ^{Matt 27:66}A tak šli, zapečetili kámen a obsadili hrob strážnými.

Kapitola 28

Není tu, vstal!

^{Matt 28:1}Když skončila sobota a svítalo na první den týdne, přišla se Marie Magdaléna a ta druhá Marie podívat na hrob.

^{Matt 28:2}Vtom nastalo veliké zemětřesení, neboť z nebe sestoupil Hospodinův anděl. Přišel, odvalil kámen a posadil se na něm. ^{Matt 28:3}Jeho obličej zářil jako blesk a roucho měl bílé jako sníh. ^{Matt 28:4}Strážní se strachem z něj roztřásli a zůstali jako mrtví.

^{Matt 28:5}„Nebojte se,“ řekl anděl ženám. „Vím, že hledáte ukřižovaného Ježíše. ^{Matt 28:6}Není tu, vstal, jak předpověděl. Pojďte se podívat, kde ležel. ^{Matt 28:7}Pospěšte si a řekněte jeho učedníkům, že vstal z mrtvých. Hle, předchází vás do Galileje, tam ho spatříte. To jsem vám měl říci.“

^{Matt 28:8}S rozechvěním a s nesmírnou radostí tedy pospíchaly od hrobu a běžely to oznámit jeho učedníkům. ^{Matt 28:9}Cestou se s nimi náhle setkal Ježíš. „Buďte zdrávy,“ řekl. Padly před ním na kolena, objímaly mu nohy a klaněly se mu. ^{Matt 28:10}„Nebojte se,“ opakoval jim Ježíš. „Jděte vyřídit mým bratrům, ať jdou do Galileje. Tam mě spatří.“

^{Matt 28:11}Zatímco ženy odcházely, někteří ze stráže dorazili do města a oznámili vrchním kněžím všechno, co se stalo. ^{Matt 28:12}Ti se shromáždili a po poradě se staršími dali vojákům spoustu peněz ^{Matt 28:13}se slovy: „Mluvte takhle: ‚V noci přišli jeho učedníci a ukradli ho, když jsme spali.‘ ^{Matt 28:14}Kdyby se o tom doslechl prokurátor, my ho uklidníme a postaráme se, abyste neměli potíže.“ ^{Matt 28:15}Strážní vzali peníze a dělali, jak byli poučeni. A toto vysvětlení je mezi Židy rozšířeno až dodnes.

Já jsem s vámi

^{Matt 28:16}Jedenáct učedníků pak odešlo do Galileje na horu, kterou jim Ježíš určil. ^{Matt 28:17}A když ho spatřili, klaněli se mu, i když někteří pochybovali.

^{Matt 28:18}Ježíš k nim přistoupil a řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. ^{Matt 28:19}Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého ^{Matt 28:20}a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“

Marek

Kapitola 1

Hlas volajícího

^{Mark 1:1}Počátek evangelia o Ježíši Kristu, ^[2470] Božím Synu. ^{[2471]Mark 1:2}Jak je psáno u proroka Izaiáše:

„Hle, posílám před tebou svého posla,
aby připravil tvou cestu.“ ^{[2472]
Mark 1:3}„Hlas volajícího na poušti:
Připravte cestu pro Pána!
Vyrovnejte jeho stezky!“ ^[2473]

^{Mark 1:4}Tak přišel Jan, křtil na poušti a kázal křest pokání na odpuštění hříchů. ^{Mark 1:5}Vycházela k němu celá judská země i všichni Jeruzalémští, vyznávali své hříchy a on je křtil v řece Jordán. ^{Mark 1:6}Jan byl oblečen velbloudí srstí a koženým pásem kolem boků, jedl kobylky a lesní med. ^{Mark 1:7}Kázal: „Po mně přichází někdo silnější než já! Nejsem hoden ani sehnout se a rozvázat mu řemínek sandálu. ^{Mark 1:8}Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.“

^{Mark 1:9}V těch dnech přišel Ježíš z galilejského Nazaretu a dal se od Jana pokřtít v Jordánu. ^{Mark 1:10}Když vystupoval z vody, ihned uviděl protržená nebesa a Ducha sestupujícího na něj jako holubice. ^{Mark 1:11}Z nebe zazněl hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, kterého jsem si oblíbil.“ ^[2474]

Království je blízko

^{Mark 1:12}Duch ho pak ihned vypudil na poušť. ^{Mark 1:13}Byl na poušti čtyřicet dní a pokoušel ho satan. Byl tam s divokou zvěří a sloužili mu andělé.

^{Mark 1:14}Poté, co byl Jan uvězněn, Ježíš přišel do Galileje a kázal Boží evangelium: ^{Mark 1:15}„Čas se naplnil – Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“

^{Mark 1:16}Když se pak procházel podél Galilejského jezera, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak házejí síť do vody (byli to totiž rybáři). ^{Mark 1:17}Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí!“ ^{Mark 1:18}Ihned opustili sítě a šli za ním.

^{Mark 1:19}Poodešel dál a uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě. ^{Mark 1:20}Ihned je zavolal a oni nechali svého otce Zebedea na lodi s nádeníky a odešli za ním.

Zázraky v Kafarnaum

^{Mark 1:21}Když potom přišli do Kafarnaum, vešel hned v sobotu do synagogy a učil. ^{Mark 1:22}Nad jeho učením tam jen žasli, protože je učil jako ten, kdo má zmocnění, a ne jako znalci Písma. ^{Mark 1:23}V jejich synagoze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Vykřikl: ^{Mark 1:24}„Ach, co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zničit? Vím, kdo jsi – ten Svatý Boží!“

^{Mark 1:25}„Zmlkni,“ okřikl ho Ježíš, „a vyjdi z něj!“ ^{Mark 1:26}Nečistý duch tím mužem zalomcoval, hlasitě vykřikl a vyšel z něj.

^{Mark 1:27}Všichni byli tak ohromeni, že se začali ptát jeden druhého: „Co to má znamenat? Co je to za nové učení? Rozkazuje mocně i nečistým duchům a poslouchají ho!“ ^{Mark 1:28}A zpráva o něm se ihned roznesla po celém galilejském kraji.

^{Mark 1:29}Když odešli ze synagogy, hned šli s Jakubem a Janem domů k Šimonovi a Ondřejovi. ^{Mark 1:30}Šimonova tchyně tam ležela v horečce, a tak mu o ní hned řekli. ^{Mark 1:31}Přistoupil, vzal ji za ruku a zvedl ji. Horečka ji opustila a ona je začala obsluhovat.

^{Mark 1:32}Večer po západu slunce k němu přinesli všechny nemocné a posedlé. ^{Mark 1:33}Celé město se seběhlo ke dveřím ^{Mark 1:34}a on uzdravil množství lidí trápených různými neduhy a vyhnal množství démonů. Démonům nedovoloval mluvit, protože ho znali.

Kdybys jen chtěl

^{Mark 1:35}Ráno vstal dlouho před rozedněním a šel ven. Odešel na opuštěné místo a tam se modlil. ^{Mark 1:36}Šimon a ostatní se ale pustili za ním. ^{Mark 1:37}Když ho našli, řekli mu: „Všichni tě hledají!“

^{Mark 1:38}On jim odpověděl: „Pojďme dál, do okolních městeček, abych kázal i tam. Vždyť proto jsem přišel.“ ^{Mark 1:39}Kázal tedy v jejich synagogách po celé Galileji a vymítal démony.

^{Mark 1:40}Přišel k němu jeden malomocný a na kolenou ho prosil: „Kdybys jen chtěl, můžeš mě očistit!“

^{Mark 1:41}Naplněn soucitem, ^[2475] Ježíš vztáhl ruku a dotkl se ho se slovy: „Já to chci. Buď čistý!“ ^{Mark 1:42}Malomocenství ho hned opustilo a byl čistý.

^{Mark 1:43}Ježíš ho pak ihned poslal pryč s přísným varováním: ^{Mark 1:44}„Dej pozor, abys nikomu nic neříkal. Jdi se ale ukázat knězi a obětuj za své očištění dar, který přikázal Mojžíš, ^[2476] na svědectví pro ně.“

^{Mark 1:45}On ale šel a začal hodně mluvit a rozhlašovat tu věc tak, že Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. A lidé se k němu scházeli odevšad.

Kapitola 2

Co je snadnější?

^{Mark 2:1}Po několika dnech opět přišel do Kafarnaum. Když se proslechlo, že je doma, ^{Mark 2:2}shromáždilo se takové množství lidí, že už se nevešli ani ke dveřím. Zatímco k nim promlouval Slovo, ^{Mark 2:3}přišli k němu čtyři muži a nesli ochrnutého. ^{Mark 2:4}Kvůli davu ho ale k němu nemohli přinést, a tak odkryli střechu nad místem, kde byl, probořili ji a nosítka s tím ochrnutým spustili dolů. ^{Mark 2:5}Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, tvé hříchy jsou odpuštěny.“

^{Mark 2:6}Byli tu ale někteří ze znalců Písma. Seděli tam a v srdcích si říkali: ^{Mark 2:7}„Jak to mluví? To je rouhání! Kdo může odpouštět hříchy než samotný Bůh?“

^{Mark 2:8}Ježíš v duchu ihned poznal, co si pro sebe říkají, a zeptal se jich: „Jak to přemýšlíte? ^{Mark 2:9}Co je snadnější? Říci ochrnutému: ‚Tvé hříchy jsou odpuštěny,‘ anebo: ‚Vstaň, vezmi si lehátko a choď?‘ ^{Mark 2:10}Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy“ – tehdy pověděl ochrnutému – ^{Mark 2:11}„říkám ti, vstaň, vezmi si lehátko a jdi domů.“

^{Mark 2:12}On hned vstal, přede všemi vzal své lehátko a odešel. Všichni byli ohromeni a oslavovali Boha: „Nic takového jsme nikdy neviděli!“

Nové víno

^{Mark 2:13}Ježíš šel znovu na břeh jezera. Všechen zástup tam přicházel k němu a on je vyučoval. ^{Mark 2:14}Když cestou uviděl Leviho, syna Alfeova, jak sedí v celnici, řekl mu: „Pojď za mnou.“ A on vstal a šel za ním.

^{Mark 2:15}Ježíš pak stoloval v jeho domě a spolu s Ježíšem a jeho učedníky tehdy stolovali i mnozí výběrčí daní a různí hříšníci. Mnozí takoví ho totiž následovali. ^{Mark 2:16}Když znalci Písma a farizeové uviděli, že jí s výběrčími daní a hříšníky, říkali jeho učedníkům: „Jak to, že jí s výběrčími daní a hříšníky?“

^{Mark 2:17}Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšníky.“

^{Mark 2:18}Janovi učedníci a farizeové měli ve zvyku se postit. Někteří přišli a ptali se ho: „Proč se Janovi učedníci a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?“

^{Mark 2:19}Ježíš jim odpověděl: „Mohou se ženichovi přátelé postit, dokud je ženich ještě s nimi? Dokud mají ženicha u sebe, nemohou se postit. ^{Mark 2:20}Přijdou dny, kdy jim bude ženich vzat, a tehdy, v ten den, se budou postit.

^{Mark 2:21}Nikdo nepřišívá záplatu z nové látky na starý plášť. Jinak se ta nová výplň od starého utrhne a díra bude ještě horší. ^{Mark 2:22}Nikdo nelije nové víno do starých měchů. Jinak víno měchy roztrhne, víno se rozlije a měchy se zničí. Nové víno se lije do nových měchů.“

Pán soboty

^{Mark 2:23}Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou trhat klasy. ^{Mark 2:24}Farizeové mu řekli: „Podívej se! Jak to, že dělají, co se v sobotu nesmí?“

^{Mark 2:25}Odpověděl jim: „Copak jste nikdy nečetli, co udělal David, když měl se svými muži nouzi a hlad? ^{Mark 2:26}Jak za velekněze Abiatara vešel do Božího domu a jedl posvátné chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i svým mužům?“

^{Mark 2:27}Potom dodal: „Sobota byla učiněna pro člověka, ne člověk pro sobotu. ^{Mark 2:28}Syn člověka je pánem i nad sobotou.“

Kapitola 3

^{Mark 3:1}Když znovu přišel do synagogy, byl tu člověk s ochrnutou rukou. ^{Mark 3:2}Sledovali ho, zda jej uzdraví v sobotu, aby ho mohli obžalovat. ^{Mark 3:3}Ježíš tomu muži s ochrnutou rukou řekl: „Postav se doprostřed.“

^{Mark 3:4}Potom se jich zeptal: „Smí se v sobotu konat dobro, nebo zlo? Zachránit život, nebo zničit?“ Oni však mlčeli.

^{Mark 3:5}S hněvem se po nich rozhlédl, zarmoucen tvrdostí jejich srdce, a řekl tomu muži: „Natáhni ruku.“ A když ji natáhl, byla znovu zdravá. ^{Mark 3:6}Farizeové se pak hned odešli radit s herodiány, jak by ho zničili.

Boží Syn

^{Mark 3:7}Ježíš odešel se svými učedníky k jezeru a za ním šla velká spousta lidí z Galileje, z Judska, ^{Mark 3:8}z Jeruzaléma i z Idumeje, Zajordánska a z okolí Týru a Sidonu. Když slyšeli, jaké věci dělal, přišla jich k němu velká spousta.

^{Mark 3:9}Proto řekl svým učedníkům, aby pro něj kvůli zástupu měli stále připravenou loďku, aby ho neumačkali. ^{Mark 3:10}Uzdravil jich totiž tolik, že všichni, kdo měli nějaká trápení, se na něj tlačili, aby se ho dotkli. ^{Mark 3:11}A nečistí duchové, jakmile ho uviděli, před ním padali a křičeli: „Ty jsi Boží Syn!“ ^{Mark 3:12}Ale on jim velmi hrozil, aby ho neprozrazovali.

Dvanáct apoštolů

^{Mark 3:13}Potom vystoupil na horu, povolal k sobě ty, které sám chtěl, a přišli k němu. ^{Mark 3:14}Ustanovil jich dvanáct, ^[2477] aby byli s ním, aby je poslal kázat ^{Mark 3:15}a aby měli moc vymítat démony. ^{Mark 3:16}Ustanovil jich dvanáct:

Šimona (kterému dal jméno Petr),

^{Mark 3:17}Jakuba Zebedeova,

jeho bratra Jana (ty dva pojmenoval Boanerges, „Synové hromu“),

^{Mark 3:18}Ondřeje,

Filipa,

Bartoloměje,

Matouše,

Tomáše,

Jakuba Alfeova,

Tadeáše,

Šimona Horlivce ^[2478]

^{Mark 3:19}a Jidáše Iškariotského, který ho potom zradil.

Rozdělený dům

^{Mark 3:20}Když se pak vrátil domů, znovu se sešel takový zástup, že se nemohli ani najíst. ^{Mark 3:21}Když se to dozvěděli jeho příbuzní, vypravili se, aby si ho vzali, protože lidé říkali, že se pominul.

^{Mark 3:22}Znalci Písma, kteří přišli z Jeruzaléma, říkali, že má Belzebuba a že vymítá démony knížetem démonů. ^{Mark 3:23}Zavolal je tedy a mluvil k nim v podobenstvích: „Jak může satan vymítat satana? ^{Mark 3:24}Pokud se království rozdělí samo proti sobě, nemůže obstát. ^{Mark 3:25}Také když se dům rozdělí sám proti sobě, nemůže obstát. ^{Mark 3:26}Jestliže tedy satan povstal sám proti sobě a je rozdělen, nemůže obstát a je s ním konec. ^{Mark 3:27}Nikdo ale nemůže přijít do domu siláka a uloupit jeho majetek, pokud toho siláka nejdříve nespoutá. Teprve tehdy vyloupí jeho dům.

^{Mark 3:28}Amen, říkám vám, že všechny hříchy budou lidským synům odpuštěny, i rouhání, jakkoli by se rouhali. ^{Mark 3:29}Kdo by se ale rouhal proti Duchu svatému, tomu nebude nikdy odpuštěno; takový se provinil věčným hříchem.“ ^{Mark 3:30}(Říkali totiž o něm, že má nečistého ducha.)

Ježíšova rodina

^{Mark 3:31}Tehdy dorazili jeho bratři a matka. Zůstali venku a vzkázali mu, že ho volají. ^{Mark 3:32}Kolem něj seděl zástup lidí; řekli mu: „Pohleď, tvá matka a tví bratři jsou venku a hledají tě.“

^{Mark 3:33}On jim však odpověděl: „Kdo je má matka? Kdo jsou mí bratři?“

^{Mark 3:34}Rozhlédl se po těch, kdo seděli kolem něj, a řekl: „Pohleďte, má matka a mí bratři. ^{Mark 3:35}Kdokoli plní Boží vůli, ten je můj bratr, sestra a matka.“

Kapitola 4

Podobenství o rozsévači

^{Mark 4:1}Znovu pak začal vyučovat u jezera. Shromáždil se k němu tak obrovský zástup, že nastoupil do lodi na jezeře a posadil se. Celý ten zástup byl na břehu ^{Mark 4:2}a on je v podobenstvích učil o mnoha věcech. Ve svém vyučování jim řekl:

^{Mark 4:3}„Slyšte: Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval. ^{Mark 4:4}A jak rozséval, některá semena padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je. ^{Mark 4:5}Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla dost země, a ihned vzešla, protože země neměla hloubku. ^{Mark 4:6}Když pak vyšlo slunce, spálilo je, a protože neměla kořen, uschla. ^{Mark 4:7}Jiná zas padla do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je, takže nevydala úrodu. ^{Mark 4:8}Ještě jiná však padla na dobrou půdu, vzešla, vzrostla a vydala úrodu – některé dalo třicetinásobek, jiné šedesátinásobek a jiné stonásobek.“ ^{Mark 4:9}Potom dodal: „Kdo má uši k slyšení, slyš.“

^{Mark 4:10}Jakmile byl o samotě, ti, kdo byli s ním, se ho spolu s Dvanácti ptali na ta podobenství. ^{Mark 4:11}„Vám je svěřeno tajemství Božího království,“ odpověděl jim, „ale těm, kdo jsou vně, se to všechno děje v podobenstvích, ^{Mark 4:12}aby

‚hleděli a hleděli, ale nechápali,
poslouchali a slyšeli, ale nerozuměli,
aby se snad neobrátili
a nebylo jim odpuštěno.‘“ ^[2479]

^{Mark 4:13}Tehdy jim řekl: „Vy to podobenství nechápete? A jak porozumíte všem ostatním podobenstvím? ^{Mark 4:14}Rozsévač rozsévá Slovo. ^{Mark 4:15}Ti, kterým se rozsévá Slovo podél cesty, jsou tito: Jakmile uslyší, ihned přichází satan a bere Slovo, které do nich bylo zaseto. ^{Mark 4:16}Ti, kterým se seje na skalnatou půdu, jsou pak tito: Jakmile uslyší Slovo, hned je s radostí přijímají, ^{Mark 4:17}ale nemají v sobě kořen a jsou nestálí. Když potom kvůli Slovu nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadají. ^{Mark 4:18}Další jsou ti, kterým se seje do trní: To jsou ti, kteří slyší Slovo, ^{Mark 4:19}ale pak přicházejí starosti tohoto světa, oklamání bohatstvím a chtivost po dalších věcech a dusí Slovo, takže se stává neplodným. ^{Mark 4:20}A pak jsou ti, u kterých se seje na dobré půdě: Slyší Slovo, přijímají je a přinášejí úrodu – jeden třicetinásobnou, jiný šedesátinásobnou a jiný stonásobnou.“

Jiná podobenství o Království

^{Mark 4:21}Dále jim řekl: „Přináší se snad lampa, aby ji postavili pod vědro nebo pod postel? Nemá se postavit na svícen? ^{Mark 4:22}Není totiž nic skrytého, co by nemělo být zjeveno, ani nic tak utajeného, aby to nevyšlo najevo. ^{Mark 4:23}Má-li kdo uši k slyšení, slyš!“

^{Mark 4:24}Řekl jim také: „Dávejte pozor na to, co posloucháte. Jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno a ještě vám bude přidáno. ^{Mark 4:25}Tomu, kdo má, bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.“

^{Mark 4:26}Potom řekl: „Boží království působí, jako když člověk hodí zrno na zem. ^{Mark 4:27}Spí a vstává ve dne i v noci a to zrno klíčí a roste, a on ani neví jak. ^{Mark 4:28}Země totiž plodí úrodu sama od sebe – nejdříve stéblo, potom klas a potom zralé obilí v klasu. ^{Mark 4:29}A když úroda dozraje, ihned se chopí srpu, protože nastala žeň.“

^{Mark 4:30}Řekl také: „K čemu přirovnáme Boží království? Jakým podobenstvím ho představíme? ^{Mark 4:31}Je jako zrnko hořčice, které když je zaseto do země, je nejmenší ze všech semen na zemi. ^{Mark 4:32}Jakmile je však zaseto, roste, až je větší než všechny byliny, a vypouští mohutné větve, takže i ptáci mohou hnízdit v jeho stínu.“

^{Mark 4:33}Přinášel jim Slovo v mnoha takových podobenstvích, nakolik byli schopni rozumět. ^{Mark 4:34}Nemluvil k nim jinak než v podobenstvích, ale svým učedníkům všechno v soukromí vysvětloval.

Kdo to vůbec je?

^{Mark 4:35}Večer onoho dne jim řekl: „Přeplavme se na druhou stranu.“ ^{Mark 4:36}Opustili tedy zástup a vzali ho, jak byl, na loďku. Byly s ním i jiné loďky. ^{Mark 4:37}Tehdy se strhla veliká větrná bouře. Vlny se valily na loď a ta se už naplňovala vodou.

^{Mark 4:38}On ale spal na polštáři na lodní zádi. Vzbudili ho tedy: „Mistře, nezajímá tě, že umíráme?“

^{Mark 4:39}Když se probudil, okřikl vítr a přikázal vlnám: „Tiše, klid!“ Vítr se utišil a nastal naprostý klid.

^{Mark 4:40}„Proč se tak bojíte?“ řekl jim pak. „Ještě pořád nemáte víru?“

^{Mark 4:41}Byli z toho úplně vyděšení. „Kdo to vůbec je?“ ptali se jeden druhého. „Vždyť ho poslouchá i vítr a vlny!“

Kapitola 5

Legie

^{Mark 5:1}Tehdy se přeplavili přes jezero do gerasenského ^[2480] kraje. ^{Mark 5:2}Jakmile vystoupil z lodi, ihned proti němu z hrobů vyšel člověk posedlý nečistým duchem. ^{Mark 5:3}Bydlel v hrobech a nikdo ho už nemohl ani svázat řetězem. ^{Mark 5:4}Předtím býval často spoután okovy a řetězy, ale on ty řetězy vždy roztrhal a okovy rozlámal, takže ho nikdo nemohl zkrotit. ^{Mark 5:5}Pořád, ve dne i v noci, byl v hrobkách a na horách, křičel a tloukl se kamením.

^{Mark 5:6}Jakmile z dálky uviděl Ježíše, přiběhl a padl před ním na kolena. ^{Mark 5:7}Hlasitě vykřikl: „Co je ti do mě, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Pro Boha tě zapřísahám, netrýzni mě!“ ^{Mark 5:8}(Ježíš mu totiž řekl: „Vyjdi z toho člověka, nečistý duchu!“)

^{Mark 5:9}„Jak se jmenuješ?“ ptal se ho Ježíš.

„Mé jméno je Legie,“ odpověděl. „Je nás totiž hodně.“ ^{Mark 5:10}A velice ho prosil, ať je nevyhání z toho kraje.

^{Mark 5:11}Na úbočí hory se tam páslo veliké stádo prasat. ^{Mark 5:12}Démoni ho proto prosili: „Pusť nás do těch prasat, ať vejdeme do nich!“ ^{Mark 5:13}Ježíš jim to povolil, a tak ti nečistí duchové vyšli a vstoupili do prasat. Asi dvoutisícové stádo se jich pak rozběhlo ze srázu dolů do jezera, kde utonulo.

^{Mark 5:14}Pasáci tehdy utekli a rozhlásili to ve městě i na venkově. Lidé se šli podívat, co se to stalo. ^{Mark 5:15}Když přišli k Ježíšovi a viděli toho, který býval posedlý tou Legií, jak tam sedí oblečen a při zdravém rozumu, dostali strach. ^{Mark 5:16}Jakmile jim očití svědkové vylíčili, jak to bylo s tím posedlým a s těmi prasaty, ^{Mark 5:17}začali ho prosit, ať opustí jejich kraj.

^{Mark 5:18}Když pak nastupoval na loď, žádal ho ten, který býval posedlý, aby s ním mohl zůstat. ^{Mark 5:19}On mu to ale nedovolil. Řekl mu: „Jdi domů ke svým a vypravuj jim, jak veliké věci pro tebe udělal Pán a jak se nad tebou slitoval.“ ^{Mark 5:20}Odešel tedy a začal v Dekapoli rozhlašovat, co všechno pro něj Ježíš udělal. Všichni byli ohromeni.

Kdo se mě dotkl?

^{Mark 5:21}Když se pak Ježíš přeplavil lodí zpátky na druhý břeh, sešel se k němu u jezera veliký zástup. ^{Mark 5:22}Přišel k němu jeden z představených synagogy jménem Jairus, a jakmile ho uviděl, padl mu k nohám. ^{Mark 5:23}Snažně ho prosil: „Moje dcerka umírá! Pojď, vlož na ni ruce, ať je uzdravená a může žít.“ ^{Mark 5:24}A tak šel s ním.

Veliký zástup šel za ním a tlačili se na něj. ^{Mark 5:25}Byla tam jedna žena, která už dvanáct let krvácela. ^{Mark 5:26}Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů, utratila všechno, co měla, ale nic jí nepomohlo a bylo jí čím dál hůř. ^{Mark 5:27}Když uslyšela o Ježíši, prošla k němu davem zezadu a dotkla se jeho roucha. ^{Mark 5:28}Řekla si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho roucha, budu uzdravena.“ ^{Mark 5:29}Její krvácení ihned přestalo a na těle pocítila, že byla z toho trápení uzdravena.

^{Mark 5:30}Ježíš v nitru ihned pocítil, že z něj vyšla moc. Otočil se v davu a zeptal se: „Kdo se dotkl mého roucha?“

^{Mark 5:31}Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, že se na tebe tlačí dav, a ptáš se: Kdo se mě dotkl?“

^{Mark 5:32}On se ale rozhlížel, aby viděl, kdo to udělal. ^{Mark 5:33}Když ta žena poznala, co se s ní stalo, přistoupila, v posvátné úctě před ním padla na kolena a pověděla mu celou pravdu. ^{Mark 5:34}Ježíš jí odpověděl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji a buď uzdravena ze svého trápení.“

Talita kum

^{Mark 5:35}Ještě to ani nedořekl, když přišli poslové z domu představeného synagogy se slovy: „Tvá dcera umřela. Proč ještě obtěžovat mistra?“

^{Mark 5:36}Ježíš ale jejich slova neposlouchal. „Neboj se, jenom věř,“ řekl představenému synagogy.

^{Mark 5:37}Nikomu nedovolil, aby ho doprovázel, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana. ^{Mark 5:38}Když přišel k domu představeného synagogy a uviděl veliký rozruch, všechny plačící a hlasitě naříkající, ^{Mark 5:39}vešel dovnitř a řekl jim: „Proč ten rozruch a pláč? To dítě neumřelo. Jen spí.“ ^{Mark 5:40}Oni se mu ale smáli.

Když všechny vyhnal, vzal otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním, a vešel do místnosti, kde bylo dítě. ^{Mark 5:41}Vzal dívku za ruku a řekl jí: „Talitha kum,“ což se překládá: „Děvčátko, říkám ti, vstávej.“ ^{Mark 5:42}Ta dívka hned vstala a začala se procházet. Bylo jí dvanáct let. Přítomných se zmocnil nesmírný úžas, ^{Mark 5:43}ale on jim jasně přikázal, ať se o tom nikdo nedozví. Řekl jim také, ať jí dají najíst.

Kapitola 6

Prorok beze cti

^{Mark 6:1}Potom odtud odešel a přišel do svého domovského města; jeho učedníci šli s ním. ^{Mark 6:2}Když v sobotu začal učit v synagoze, mnozí z posluchačů žasli. „Odkud to má?“ ptali se. „Co to dostal za moudrost? A jak to, že se jeho rukama dějí takové zázraky? ^{Mark 6:3}Není to snad ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josefa, Judy a Šimona? Nejsou snad jeho sestry tady s námi?“ A tak se nad ním pohoršovali.

^{Mark 6:4}Ježíš jim odpověděl: „Prorok není beze cti; jedině ve své vlasti, u svých příbuzných a ve vlastním domě.“ ^{Mark 6:5}A nemohl tam vykonat žádný zázrak, jen na několik nemocných vložil ruce a uzdravil je.

^{Mark 6:6}Překvapen jejich nevírou pak obcházel okolní vesnice a učil.

Nic si s sebou neberte

^{Mark 6:7}Potom k sobě svolal dvanáct učedníků a začal je vysílat po dvou. Dal jim moc nad nečistými duchy ^{Mark 6:8}a uložil jim, ať si na cestu neberou nic kromě hole: ani mošnu ani chléb ani peníze do opasku; ^{Mark 6:9}ať mají obuté sandály, ale neberou si ani náhradní košile.

^{Mark 6:10}„Když vejdete do něčího domu,“ řekl jim, „zůstaňte tam, dokud neodejdete. ^{Mark 6:11}Kdyby vás ale někde nepřijali a neposlouchali, vyjděte odtud a setřeste z nohou prach na svědectví proti nim.“

^{Mark 6:12}A tak šli a vyzývali lidi k pokání. ^{Mark 6:13}Vymítali mnoho démonů a mnoho nemocných mazali olejem a uzdravovali.

Smrt Jana Křtitele

^{Mark 6:14}Jak se jeho pověst šířila, uslyšel o něm i král Herodes. ^[2481] Říkalo se: ^[2482] „Jan Křtitel vstal z mrtvých! To proto se skrze něj dějí zázraky.“ ^{Mark 6:15}Jiní říkali: „Je to Eliáš,“ a další: „Je to prorok jako jeden z dávných proroků.“ ^{Mark 6:16}Když to Herodes uslyšel, řekl: „Je to Jan, kterého jsem nechal stít. Vstal z mrtvých!“

^{Mark 6:17}Herodes totiž osobně poslal pro Jana, dal ho zatknout, spoutat a uvěznit kvůli Herodiadě, s níž se oženil, ačkoli byla manželkou jeho bratra Filipa. ^{Mark 6:18}Jan Herodovi říkal: „Tvůj sňatek s bratrovou manželkou je nezákonný!“ ^{Mark 6:19}Herodias mu to měla za zlé a chtěla ho zabít, ale nemohla. ^{Mark 6:20}Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to spravedlivý a svatý člověk, a tak ho chránil. Když ho slyšel, býval velmi znepokojen, ale přesto mu rád naslouchal.

^{Mark 6:21}Příhodný den však přišel, když Herodes na oslavu svých narozenin uspořádal hostinu pro své velmože a velitele a pro přední muže Galileje. ^{Mark 6:22}Když přišla dcera té Herodiady a zatančila, zalíbila se Herodovi i jeho hostům natolik, že král dívce řekl: „Požádej mě, o co chceš, a dám ti to.“ ^{Mark 6:23}Odpřísáhl: „Splním ti jakékoli přání až do polovice mého království.“

^{Mark 6:24}Šla tedy za svou matkou a ptala se jí: „O co mám žádat?“

„O hlavu Jana Křtitele!“ řekla jí matka.

^{Mark 6:25}A tak hned spěchala za králem a žádala: „Chci, abys mi hned teď přinesl na míse hlavu Jana Křtitele.“

^{Mark 6:26}Krále přepadla úzkost, ale kvůli svým přísahám a svým hostům jí to nechtěl odmítnout. ^{Mark 6:27}Hned poslal kata s příkazem, ať přinese Janovu hlavu. Ten odešel, sťal ho ve vězení ^{Mark 6:28}a přinesl jeho hlavu na míse. Dal ji té dívce a ta ji dala své matce. ^{Mark 6:29}Když o tom uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho tělo a pohřbili ho.

Pět chlebů a dvě ryby

^{Mark 6:30}Potom se apoštolové sešli k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co dělali a co učili. ^{Mark 6:31}Tehdy jim řekl: „Pojďte jen vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Těch, kdo k nim přicházeli a zase odcházeli, bylo totiž tolik, že neměli ani chvilku na jídlo.

^{Mark 6:32}Odpluli tedy lodí o samotě na pusté místo. ^{Mark 6:33}Ale když odcházeli, mnozí je uviděli a poznali. Seběhli se tam ze všech měst pěšky a předstihli je. ^{Mark 6:34}Když Ježíš vystoupil, uviděl veliký zástup lidí. Byl naplněn soucitem k nim, protože byli jako ovce bez pastýře. Tehdy je začal učit o mnoha věcech.

^{Mark 6:35}Když se už připozdilo, přišli za ním jeho učedníci. „Tohle místo je pusté a už je moc hodin,“ řekli. ^{Mark 6:36}„Propusť je, ať si jdou do okolních statků a vesnic koupit jídlo. Vždyť nemají co jíst.“

^{Mark 6:37}Odpověděl jim: „Vy jim dejte najíst.“

„To máme jít nakoupit chleba za dvě stě denárů ^[2483] a dát jim najíst?“ namítli.

^{Mark 6:38}„Kolik máte chlebů?“ řekl jim. „Jděte se podívat.“

Když to zjistili, řekli: „Pět – a dvě ryby.“

^{Mark 6:39}Tehdy jim dal pokyn, aby všechny posadili v hloučcích na zelené trávě. ^{Mark 6:40}Když se rozložili ve skupinách po stu a po padesáti, ^{Mark 6:41}vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, lámal ty chleby a dával svým učedníkům, aby jim je předkládali. I ty dvě ryby rozdělil všem, ^{Mark 6:42}a tak se všichni najedli do sytosti. ^{Mark 6:43}Potom sebrali dvanáct košů plných kousků chleba a ryb. ^{Mark 6:44}A ty chleby jedlo pět tisíc mužů.

To jsem já!

^{Mark 6:45}Hned potom přiměl své učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu k Betsaidě, než rozpustí zástup. ^{Mark 6:46}A když se s nimi rozloučil, odešel na horu, aby se modlil.

^{Mark 6:47}Pozdě večer byla loď uprostřed jezera a on sám na zemi. ^{Mark 6:48}Uviděl je, jak se dřou s veslováním, protože vítr vál proti nim. Krátce před svítáním ^[2484] se k nim vydal pěšky po hladině a chtěl je minout. ^{Mark 6:49}Když ho uviděli, jak kráčí po jezeře, mysleli, že je to přízrak, a křičeli strachy. ^{Mark 6:50}Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se.

On ale na ně hned promluvil: „Vzchopte se, to jsem já! Nebojte se.“ ^{Mark 6:51}Nastoupil k nim do lodi a vítr se utišil. Oni z toho byli úplně omráčení úžasem. ^{Mark 6:52}Nepochopili totiž nic ohledně těch chlebů; jejich srdce bylo tvrdé.

^{Mark 6:53}A když se přeplavili, přistáli u Genezaretu, kde zakotvili. ^{Mark 6:54}Jakmile vystoupili z lodi, lidé ho hned poznali. ^{Mark 6:55}Zběhali celý ten kraj a začali na nosítkách snášet nemocné tam, kde slyšeli, že je. ^{Mark 6:56}Ať přišel do vesnic, do měst nebo na venkov, lidé pokládali nemocné na ulice a prosili ho, aby se mohli dotknout aspoň cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.

Kapitola 7

Co člověka špiní

^{Mark 7:1}Farizeové a někteří znalci Písma, kteří dorazili z Jeruzaléma, se sešli u Ježíše ^{Mark 7:2}a uviděli některé jeho učedníky jíst chleby ‚nečistýma‘ (to jest neumytýma) rukama. ^{Mark 7:3}Farizeové a všichni Židé totiž nejedí, aniž by si obřadně umyli ruce, a tak dodržují tradici starších. ^{Mark 7:4}Když přijdou z trhu, nejedí, dokud se nevykoupou. A je ještě mnoho jiných věcí, které přijali a dodržují, jako očišťování pohárů, džbánů, měděných nádob a lehátek. ^{[2485]Mark 7:5}Farizeové a znalci Písma se ho tedy zeptali: „Proč se tvoji učedníci nechovají podle tradice starších a jedí chléb nečistýma rukama?“

^{Mark 7:6}On jim odpověděl: „Izaiáš o vás pokrytcích prorokoval správně. Jak je psáno:

‚Tento lid mě ctí svými rty,
srdcem je mi však vzdálený.
^{Mark 7:7}Nadarmo mě ale uctívají,
když učí lidské nauky a příkazy.‘ ^[2486]

^{Mark 7:8}Opustili jste Boží přikázání, ale lidské tradice dodržujete.“

^{Mark 7:9}Potom pokračoval: „Opravdu pěkně zavrhujete Boží přikázání, abyste zachovali svou vlastní tradici! ^{Mark 7:10}Mojžíš řekl: ‚Cti otce i matku‘ ^[2487] a ‚Kdokoli by zlořečil otci nebo matce, musí zemřít.‘ ^{[2488]Mark 7:11}Vy ale říkáte, že kdyby člověk řekl otci nebo matce: ‚To, čím bych ti měl vypomoci, je korban‘ (to jest dar Bohu), ^{Mark 7:12}tak už podle vás nemusí pro svého otce nebo matku nic udělat. ^{Mark 7:13}Rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou jste ustanovili. A podobných věcí děláte spoustu.“

^{Mark 7:14}Znovu pak svolal zástup a řekl jim: „Slyšte mě všichni a rozumějte. ^{Mark 7:15}[16] Nic, co do člověka vchází zvenku, ho nemůže pošpinit. Člověka špiní to, co z něj vychází!“ ^[2489]

^{Mark 7:17}Když pak odešel od zástupu do domu, učedníci se ho vyptávali na to podobenství. ^{Mark 7:18}On jim odpověděl: „To jste tak nechápaví? Nerozumíte, že cokoli vchází do člověka zvenku, ho nemůže pošpinit? ^{Mark 7:19}Nejde to přece do jeho srdce, ale do břicha a odtud do stoky!“ Tak očistil všechny pokrmy.

^{Mark 7:20}Potom řekl: „Člověka špiní to, co z něj vychází. ^{Mark 7:21}Z nitra lidského srdce vycházejí zlé myšlenky, smilnění, krádeže, vraždy, ^{Mark 7:22}cizoložství, chamtivost, ničemnost, lstivost, nestydatost, závist, urážky, pýcha, potrhlost. ^{Mark 7:23}Všechny tyto zlé věci vycházejí z nitra a špiní člověka.“

Víra pohanské ženy

^{Mark 7:24}Potom vstal a odešel odtud do okolí Týru. ^[2490] Vešel do jednoho domu a ačkoli nechtěl, aby se to někdo dozvěděl, nedalo se to utajit. ^{Mark 7:25}Hned se totiž o něm doslechla jedna žena, která měla dcerku s nečistým duchem. Přišla, padla mu k nohám ^{Mark 7:26}a prosila ho, aby z její dcery vyhnal démona.

Ta žena byla Řekyně, rodem Syroféničanka, ^{Mark 7:27}a tak jí řekl: „Napřed nech najíst děti. Není správné vzít chleba dětem a hodit ho psům.“

^{Mark 7:28}Ona však odpověděla: „Ano, Pane, ale i psi pod stolem jedí zbytky po dětech.“

^{Mark 7:29}„Díky tomu, cos řekla, můžeš jít domů,“ odvětil jí na to. „Ten démon už z tvé dcery vyšel.“ ^{Mark 7:30}Když pak přišla domů, zjistila, že dívka leží na lůžku a že démon je pryč.

Efatha!

^{Mark 7:31}Ježíš pak odešel z týrského kraje, prošel Sidon a přes území Dekapole dorazil ke Galilejskému jezeru. ^{Mark 7:32}Tam k němu přivedli hluchoněmého člověka a prosili ho, aby na něj vložil ruku. ^{Mark 7:33}On si ho vzal stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, plivl a dotkl se jeho jazyka. ^{Mark 7:34}Potom vzhlédl k nebi, vzdychl a řekl mu: „Efatha!“ což znamená: „Otevři se!“ ^{Mark 7:35}Jeho uši se ihned otevřely, pouto jeho jazyka se uvolnilo a začal mluvit správně.

^{Mark 7:36}Ježíš jim zakázal komukoli to říkat, ale čím více jim to zakazoval, tím více to rozhlašovali. ^{Mark 7:37}Lidé byli naprosto ohromeni. Říkali: „Všechno udělal dobře! Dokonce dává hluchým sluch a němým řeč!“

Kapitola 8

Sedm chlebů a pár rybek

^{Mark 8:1}V těch dnech se znovu sešlo veliké množství lidí. Když jim pak došlo jídlo, Ježíš svolal své učedníky a řekl jim: ^{Mark 8:2}„Je mi jich líto. Jsou se mnou už tři dny a nemají co jíst. ^{Mark 8:3}Když je pošlu domů hladové, padnou na cestě vyčerpáním. A někteří přišli zdaleka.“

^{Mark 8:4}„Jak by tu někdo mohl ty lidi nakrmit? namítli učedníci. „Vždyť je tu pustina!“

^{Mark 8:5}„Kolik máte chlebů?“ zeptal se jich.

„Sedm,“ odpověděli.

^{Mark 8:6}Nechal tedy zástup posadit na zem, vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali. Ti je pak předložili zástupu. ^{Mark 8:7}Měli také pár malých rybek. Ježíš je požehnal a řekl, ať předkládají i je. ^{Mark 8:8}A tak se najedli do sytosti a ještě nasbírali sedm košů nalámaných kousků, které zbyly. ^{Mark 8:9}Bylo tam tehdy okolo čtyř tisíc lidí. Když je Ježíš propustil, ^{Mark 8:10}ihned nastoupil s učedníky na loď a přijel do dalmanutského kraje.

Farizejský kvas

^{Mark 8:11}Tehdy přišli farizeové a začali se s ním hádat a pokoušet ho. Chtěli od něj nějaké znamení z nebe. ^{Mark 8:12}„Proč toto pokolení žádá znamení?“ zasténal Ježíš v duchu. „Amen, říkám vám, že toto pokolení žádné znamení nedostane!“ ^{Mark 8:13}Opustil je, nastoupil zase do lodi a odplul na druhou stranu.

^{Mark 8:14}Zapomněli ale vzít chléb a neměli s sebou na lodi víc než jeden bochník. ^{Mark 8:15}Ježíš jim zdůrazňoval: „Pečlivě se varujte kvasu farizeů a kvasu Herodova.“

^{Mark 8:16}Začali se tedy mezi sebou dohadovat, že nemají chleba.

^{Mark 8:17}Ježíš to ale věděl, a tak jim řekl: „Proč se dohadujete, že nemáte chleba? Ještě nechápete a nerozumíte? Ještě máte tvrdé srdce? ^{Mark 8:18}Máte oči, a nevidíte? Máte uši, a neslyšíte? ^[2491] Už si nevzpomínáte? ^{Mark 8:19}Když jsem nalámal pět chlebů pěti tisícům, kolik plných košů nalámaných kousků jste nasbírali?“

„Dvanáct,“ odpověděli.

^{Mark 8:20}„A co těch sedm chlebů pro čtyři tisíce? Kolik plných košů nalámaných kousků jste nasbírali?“

„Sedm,“ odpověděli.

^{Mark 8:21}Na to jim řekl: „Ještě nerozumíte?“

Vidíš něco?

^{Mark 8:22}Když přišli do Betsaidy, přivedli k němu slepce a prosili ho, aby se ho dotkl. ^{Mark 8:23}Vzal slepce za ruku a odvedl ho za vesnici. Plivl mu na oči, vložil na něj ruce a ptal se ho: „Vidíš něco?“

^{Mark 8:24}On vzhlédl a řekl: „Rozeznávám lidi – vidím něco jako chodící stromy.“

^{Mark 8:25}Znovu mu vložil ruce na oči, a když vzhlédl, byl uzdraven. Viděl všechno jasně i na dálku. ^{Mark 8:26}Ježíš ho pak poslal domů se slovy: „Do vesnice ale nechoď.“

Ty jsi Mesiáš

^{Mark 8:27}Ježíš a jeho učedníci pak vyšli do vesnic kolem Cesareje Filipovy. Cestou se svých učedníků ptal: „Za koho mě mají lidé?“

^{Mark 8:28}Odpověděli: „Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní za jednoho z proroků.“

^{Mark 8:29}„A za koho mě máte vy?“ zeptal se.

„Ty jsi Mesiáš!“ odpověděl mu Petr.

^{Mark 8:30}On je ale přísně napomenul, aby to o něm nikomu neříkali.

^{Mark 8:31}Tehdy je začal učit, že Syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen staršími, vrchními kněžími i znalci Písma, být zabit a po třech dnech vstát z mrtvých. ^{Mark 8:32}Protože ty věci říkal otevřeně, Petr ho vzal stranou a začal ho kárat.

^{Mark 8:33}Ježíš se ale obrátil, podíval se na své učedníky a okřikl Petra: „Odejdi ode mě, satane! Nemyslíš na Boží věci, ale na lidské.“

^{Mark 8:34}Potom svolal zástup se svými učedníky a řekl jim: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě. ^{Mark 8:35}Kdokoli by si chtěl zachránit život, ten jej ztratí, ale kdokoli by ztratil život pro mě a pro evangelium, ten jej zachrání. ^{Mark 8:36}Co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sobě uškodil? ^{Mark 8:37}Co dá člověk na oplátku za svůj život? ^{Mark 8:38}Kdo by se v tomto cizoložném a hříšném pokolení styděl za mě a za má slova, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly.“

Kapitola 9

^{Mark 9:1}A řekl jim: „Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří, jak Boží království přišlo v moci.“

Ježíš, Mojžíš a Eliáš

^{Mark 9:2}Po šesti dnech Ježíš k sobě vzal Petra, Jakuba a Jana, vyvedl je samotné stranou na vysokou horu a proměnil se před nimi. ^{Mark 9:3}Jeho šaty se rozzářily a úplně zbělely, tak jak by je žádný bělič na zemi nemohl vybělit. ^{Mark 9:4}A uviděli Eliáše a Mojžíše, jak rozmlouvají s Ježíšem.

^{Mark 9:5}Petr na to Ježíšovi řekl: „Rabbi, dobře, že jsme tu! Uděláme tu tři stánky – jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ ^{Mark 9:6}Byli totiž tak vyděšení, že nevěděl, co říct.

^{Mark 9:7}Vtom se objevil oblak a zahalil je. Z oblaku zazněl hlas: „Toto je můj milovaný Syn. ^[2492] Toho poslouchejte.“ ^{Mark 9:8}Hned se rozhlédli, ale neviděli už u sebe nikoho než samotného Ježíše.

^{Mark 9:9}Cestou zpět z hory jim přikázal, aby nikomu neříkali, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. ^{Mark 9:10}Nechali si to tedy pro sebe. Jen se dohadovali, co to je ‚vstát z mrtvých‘.

^{Mark 9:11}Potom se ho zeptali: „Proč ale znalci Písma říkají, že nejdříve musí přijít Eliáš?“

^{Mark 9:12}On jim odpověděl: „Jistě, ‚nejdříve přijde Eliáš a všechno napraví‘. Co je ale psáno o Synu člověka? Že musí mnoho vytrpět a být pohrdán. ^{Mark 9:13}Říkám vám, že Eliáš už přišel a oni mu udělali, co chtěli, jak je to o něm psáno.“

Pomoz mé nevíře!

^{Mark 9:14}Když potom přišel k učedníkům, uviděl kolem nich spoustu lidí a znalce Písma, jak se s nimi dohadují. ^{Mark 9:15}Jakmile ho všichni v zástupu spatřili, byli ohromeni. Běželi k němu a zdravili ho.

^{Mark 9:16}„Proč se s nimi dohadujete?“ zeptal se jich Ježíš.

^{Mark 9:17}„Mistře,“ odpověděl mu jeden ze zástupu, „přivedl jsem k tobě svého syna, který má němého ducha. ^{Mark 9:18}Kdykoli se ho zmocní, trhá jím a on má pěnu u úst, skřípe zuby a celý ztuhne. Řekl jsem tvým učedníkům, ať toho ducha vyženou, ale nedokázali to!“

^{Mark 9:19}„Vy nevěřící pokolení!“ zvolal Ježíš. „Jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás budu snášet? Přiveďte ho ke mně.“ ^{Mark 9:20}A tak ho k němu přivedli. Jakmile ho chlapec uviděl, hned jím ten duch začal zmítat, až upadl a s pěnou u úst se válel po zemi. ^{Mark 9:21}Ježíš se zeptal jeho otce: „Jak dlouho se mu to děje?“

„Od dětství,“ odpověděl. ^{Mark 9:22}„Často s ním házel i do ohně a do vody, aby ho zabil. Můžeš-li ale něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám!“

^{Mark 9:23}„‚Můžeš-li‘?“ opáčil Ježíš. „Pro věřícího je možné všechno.“

^{Mark 9:24}„Já věřím!“ zvolal hned chlapcův otec. „Pomoz mé nevíře!“

^{Mark 9:25}Když Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, okřikl nečistého ducha: „Němý a hluchý duchu, já ti přikazuji: vyjdi z něj a už do něj nevcházej!“ ^{Mark 9:26}A tak s křikem a velikým zmítáním vyšel. Chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že zemřel. ^{Mark 9:27}Když ho ale Ježíš vzal za ruku a zvedl ho, vstal.

^{Mark 9:28}Jakmile přišel domů, učedníci se ho v soukromí ptali: „Proč jsme ho my nemohli vyhnat?“

^{Mark 9:29}Odpověděl jim: „Tento druh démonů nemůže vyjít jinak než skrze modlitbu.“ ^[2493]

Nejmenší jsou největší

^{Mark 9:30}Pak odtud odešli. Procházeli Galilejí, ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl. ^{Mark 9:31}Učil totiž své učedníky a říkal jim: „Syn člověka bude vydán do lidských rukou, zabijí ho a třetího dne po svém zabití vstane z mrtvých.“ ^{Mark 9:32}Oni ta slova nechápali, ale báli se ho zeptat.

^{Mark 9:33}Když přišel domů do Kafarnaum, ptal se jich: „O čem jste se to cestou dohadovali?“ ^{Mark 9:34}Oni však mlčeli, neboť se cestou mezi sebou hádali, kdo z nich je největší.

^{Mark 9:35}Posadil se tedy, zavolal těch Dvanáct k sobě a řekl jim: „Chce-li někdo být první, ať je poslední ze všech a služebník všech.“ ^{Mark 9:36}Vzal dítě a postavil je uprostřed. Potom je vzal do náručí se slovy: ^{Mark 9:37}„Kdokoli přijme jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne, a kdokoli přijme mne, nepřijímá mne, ale Toho, který mě poslal.“

^{Mark 9:38}„Mistře,“ řekl mu na to Jan, „viděli jsme jednoho, který nechodí s námi, jak ve tvém jménu vymítá démony. Snažili jsme se mu v tom zabránit, protože nechodí s námi.“

^{Mark 9:39}„Nebraňte mu!“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nemůže vykonat zázrak v mém jménu a hned nato o mně mluvit zle. ^{Mark 9:40}Kdo není proti nám, je s námi. ^{Mark 9:41}Kdo by vám podal i jen pohár vody, protože patříte Mesiáši, amen, říkám vám, že nepřijde o svou odplatu.

^{Mark 9:42}Kdokoli by ale svedl jednoho z těchto maličkých, kteří ve mne věří, bylo by pro něj mnohem lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře. ^{Mark 9:43}[44] Kdyby tě sváděla tvá ruka, usekni ji. Je pro tebe lepší vejít zmrzačený do života, než jít s oběma rukama do pekla, do toho neuhasitelného ohně. ^{[2494]Mark 9:45}[46] A kdyby tě sváděla tvá noha, usekni ji. Je pro tebe lepší vejít chromý do života, než být s oběma nohama uvržen do pekla. ^{[2495]Mark 9:47}A kdyby tě svádělo tvé oko, zahoď je. Je pro tebe lepší vejít jednooký do Božího království, než být s oběma očima uvržen do pekla, ^{Mark 9:48}kde ‚jejich červ nehyne a oheň nehasne‘. ^[2496]

^{Mark 9:49}Každý totiž bude solen ohněm. ^{[2497]Mark 9:50}Sůl je dobrá. Kdyby ale sůl přestala být slaná, čím ji osolíte? Mějte v sobě sůl a žijte spolu v pokoji.“

Kapitola 10

Co Bůh spojil

^{Mark 10:1}Potom vstal, odešel odtud a přes krajinu za Jordánem přišel do judské země. Tam se k němu znovu sešly zástupy a on je podle svého zvyku opět učil.

^{Mark 10:2}Tehdy k němu přišli farizeové a pokoušeli ho otázkou: „Smí muž zapudit manželku?“

^{Mark 10:3}„Co vám přikázal Mojžíš?“ řekl jim na to.

^{Mark 10:4}„Mojžíš nám dovolil napsat rozlukový list a zapudit ji,“ ^[2498] odpověděli.

^{Mark 10:5}„To přikázání vám napsal kvůli tvrdosti vašeho srdce,“ řekl jim na to Ježíš. ^{Mark 10:6}„Od počátku stvoření je ale Bůh ‚učinil jako muže a ženu‘. ^{[2499]Mark 10:7}‚Proto člověk opustí svého otce i matku, přilne ke své manželce ^{[2500]Mark 10:8}a ti dva budou jedno tělo.‘ ^[2501] A tak už nejsou dva, ale jedno tělo. ^{Mark 10:9}Co Bůh spojil, ať člověk nerozděluje.“

^{Mark 10:10}Doma se ho na to učedníci znovu vyptávali. ^{Mark 10:11}Odpověděl jim: „Kdokoli zapudí svou manželku a vezme si jinou, cizoloží proti ní. ^{Mark 10:12}Také žena, která opustí svého muže a vdá se za jiného, cizoloží.“

Kdo vejde do Království

^{Mark 10:13}Tehdy k němu přinášeli malé děti, aby se jich dotkl, ale učedníci je okřikovali. ^{Mark 10:14}Když to Ježíš uviděl, rozhořčil se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim – vždyť právě takovým patří Boží království! ^{Mark 10:15}Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něj nevejde.“ ^{Mark 10:16}Potom je bral do náručí, vkládal na ně ruce a žehnal jim.

^{Mark 10:17}Když se znovu vydal na cestu, doběhl je jeden muž, poklekl před ním a ptal se ho: „Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?“

^{Mark 10:18}„Proč mě nazýváš dobrým?“ opáčil Ježíš. „Nikdo není dobrý, jen jediný – Bůh. ^{Mark 10:19}Přikázání znáš: ‚Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, nepodváděj, cti svého otce i matku.‘“ ^[2502]

^{Mark 10:20}„Mistře,“ odpověděl, „to všechno jsem dodržoval odmalička.“

^{Mark 10:21}Ježíš se na něj zadíval, zamiloval si ho a řekl mu: „Schází ti jen jedno – jdi, prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“ ^{Mark 10:22}Ta slova ho ale zarmoutila, a tak smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku.

^{Mark 10:23}Ježíš se ohlédl a řekl svým učedníkům: „Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“ ^{Mark 10:24}Učedníci byli z jeho slov ohromeni. Ježíš jim tedy zopakoval: „Synáčkové, jak těžké je ^[2503] vejít do Božího království! ^{Mark 10:25}To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“

^{Mark 10:26}V naprostém ohromení se jeden druhého ptali: „Kdo tedy může být spasen?“

^{Mark 10:27}Ježíš se na ně podíval a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. U Boha je možné všechno.“

^{Mark 10:28}„Podívej se,“ ozval se Petr, „my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou.“

^{Mark 10:29}Ježíš odpověděl: „Amen, říkám vám, že není nikdo, kdo by opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole kvůli mně a kvůli evangeliu ^{Mark 10:30}a nepřijal by nyní v tomto čase stokrát tolik domů a bratrů a sester a matek a dětí a polí s pronásledováním a v nadcházejícím věku věčný život. ^{Mark 10:31}Mnozí první pak budou poslední a poslední první.“

Můžete pít můj kalich?

^{Mark 10:32}Byli na cestě vzhůru do Jeruzaléma. Ježíš šel napřed a oni ho ohromeně a se strachem následovali. Tehdy vzal těch Dvanáct znovu k sobě a začal jim opakovat, co se mu má stát: ^{Mark 10:33}„Hle, blížíme se k Jeruzalému. Tam bude Syn člověka vydán vrchním kněžím a znalcům Písma. Odsoudí ho k smrti, vydají pohanům, ^{Mark 10:34}budou se mu vysmívat, zbičují ho, poplivou a zabijí, ale třetího dne vstane z mrtvých.“

^{Mark 10:35}Tehdy k němu přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan se slovy: „Mistře, prosíme, abys nám splnil přání.“

^{Mark 10:36}„Co pro vás mám udělat?“ zeptal se jich.

^{Mark 10:37}„Nech nás sedět ve své slávě – jednoho po tvé pravici a druhého po tvé levici.“

^{Mark 10:38}„Nevíte, o co prosíte,“ řekl jim na to Ježíš. „Můžete snad pít kalich, který piji, a podstoupit křest, který podstupuji?“

^{Mark 10:39}„Můžeme,“ odvětili.

Na to jim Ježíš řekl: „Ano, budete pít kalich, který piji, a podstoupíte křest, který podstupuji. ^{Mark 10:40}Dát vám sedět po mé pravici nebo levici však není na mně. To místo patří těm, pro něž je připraveno.“

^{Mark 10:41}A když to uslyšelo ostatních deset, rozhořčili se na Jakuba a Jana. ^{Mark 10:42}Ježíš je ale zavolal k sobě a řekl jim: „Víte, že věhlasní vládcové národů nad nimi panují a jejich velikáni nad nimi užívají moc. ^{Mark 10:43}Tak to ale mezi vámi nebude. Kdo by mezi vámi chtěl být veliký, ať je vaším služebníkem. ^{Mark 10:44}Kdo by mezi vámi chtěl být první, ať je otrokem všech. ^{Mark 10:45}Ani Syn člověka přece nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

Bartimeus

^{Mark 10:46}Přišli do Jericha. Když pak se svými učedníky a s velikým zástupem vycházel z Jericha, u cesty seděl slepý žebrák Bartimeus, syn Timeův. ^{Mark 10:47}Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ ^{Mark 10:48}Mnozí ho okřikovali, ať mlčí, ale on křičel tím více: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“

^{Mark 10:49}Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho.“

A tak toho slepce zavolali. „Hlavu vzhůru!“ říkali mu. „Vstávej, volá tě!“ ^{Mark 10:50}On odhodil svůj plášť, zvedl se a došel k Ježíšovi.

^{Mark 10:51}Ježíš se ho zeptal: „Co mám pro tebe udělat?“

„Rabboni, ať vidím!“ odpověděl slepec.

^{Mark 10:52}Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě uzdravila.“ A on hned prohlédl a následoval ho na cestě.

Kapitola 11

Král na oslíku

^{Mark 11:1}Když se přiblížili k Jeruzalému – k Betfagé a Betanii u Olivetské hory, poslal dva ze svých učedníků ^{Mark 11:2}a řekl jim: „Jděte do vesnice před vámi. Hned jak do ní vejdete, najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdo nikdy neseděl. Odvažte ho a přiveďte. ^{Mark 11:3}Kdyby se vás někdo ptal: ‚Co to děláte?‘ řekněte: ‚Pán ho potřebuje,‘ a hned ho sem pošle.“

^{Mark 11:4}Odešli tedy, a když našli oslátko přivázané u dveří venku na ulici, odvázali je. ^{Mark 11:5}Někteří z kolemstojících jim řekli: „Co to děláte? Jak to, že odvazujete oslátko?“ ^{Mark 11:6}Když jim ale odpověděli, jak jim Ježíš řekl, nechali je.

^{Mark 11:7}Potom to oslátko přivedli k Ježíši, přikryli je svými plášti a on si na ně sedl. ^{Mark 11:8}Mnozí prostírali na cestě své pláště, jiní pak ratolesti, které nařezali v polích. ^{Mark 11:9}Ti, kdo šli napřed, i ti, kdo šli za ním, volali:

„Hosana!“ ^[2504]
„Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!“ ^{[2505]
Mark 11:10}„Požehnané království našeho otce Davida!“
„Hosana na výsostech!“

^{Mark 11:11}Tak dorazil do Jeruzaléma a do chrámu. Když si všechno prohlédl, byl už večer, a tak se Dvanácti odešel do Betanie.

Doupě lupičů

^{Mark 11:12}Když druhého dne vycházeli z Betanie, Ježíš dostal hlad. ^{Mark 11:13}Zdálky uviděl fíkovník s listím, a tak šel k němu, zda by snad na něm něco nenalezl. Když přišel, nenašel na něm nic než listí, protože nebyl čas fíků. ^{Mark 11:14}Řekl mu: „Ať už z tebe nikdy nikdo nejí ovoce!“ A jeho učedníci to slyšeli.

^{Mark 11:15}Tak přišli do Jeruzaléma. Když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo v chrámě prodávali i kupovali. Zpřevracel stoly směnárníků i sedačky prodavačů holubic ^{Mark 11:16}a nikomu nedovoloval ani přenášet zboží přes chrámové nádvoří. ^{Mark 11:17}Potom je vyučoval: „Není snad psáno, že ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby pro všechny národy‘? Vy jste z něj ale udělali ‚doupě lupičů‘!“ ^[2506]

^{Mark 11:18}Když to uslyšeli vrchní kněží a znalci Písma, začali hledat způsob, jak ho zničit, protože se ho báli. Všechen zástup totiž žasl nad jeho učením. ^{Mark 11:19}Večer pak znovu odešli z města.

Boží víra

^{Mark 11:20}Když pak šli ráno zase kolem toho fíkovníku, uviděli, že od kořenů uschl. ^{Mark 11:21}Petr se tehdy rozpomněl a zvolal: „Mistře, podívej se, ten fíkovník, který jsi proklel, uschl!“

^{Mark 11:22}Ježíš jim na to řekl: „Mějte Boží víru. ^{Mark 11:23}Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře,‘ a nepochyboval by v srdci, ale věřil by, že se děje to, co říká, stane se mu to. ^{Mark 11:24}Proto vám říkám: Věřte, že všechno, o co při modlitbě prosíte, jste dostali, a budete to mít. ^{Mark 11:25}[26] Když se postavíte k modlitbě, odpouštějte, pokud něco proti někomu máte, aby i váš Otec v nebesích odpustil vaše prohřešky vám.“ ^[2507]

Jakým právem

^{Mark 11:27}Tak znovu přišli do Jeruzaléma. Když se procházel v chrámu, přistoupili k němu vrchní kněží, znalci Písma a starší lidu ^{Mark 11:28}se slovy: „Jakým právem to všechno děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!“

^{Mark 11:29}„Také se vás na něco zeptám,“ řekl jim Ježíš. „Odpovězte mi a já vám pak řeknu, jakým právem to dělám. ^{Mark 11:30}Byl Janův křest z nebe, nebo z lidí? Odpovězte mi.“

^{Mark 11:31}Začali se mezi sebou dohadovat: „Když řekneme, že z nebe, řekne nám: ‚Tak proč jste mu nevěřili?‘ ^{Mark 11:32}Když ale řekneme, že z lidí…“ Báli se totiž zástupů, protože všichni měli Jana za opravdového proroka. ^{Mark 11:33}Nakonec mu řekli: „Nevíme.“

„Ani já vám tedy nepovím, jakým právem to dělám,“ řekl jim Ježíš.

Kapitola 12

O zlých vinařích

^{Mark 12:1}Tehdy jim začal vyprávět podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji plotem, vykopal v ní lis a postavil věž. ^[2508] Pak ji pronajal vinařům a vydal se na cestu. ^{Mark 12:2}Když nastal čas vinobraní, poslal k vinařům služebníka, aby od nich převzal díl z úrody vinice. ^{Mark 12:3}Ti se ho však chopili, ztloukli ho a poslali pryč s prázdnou. ^{Mark 12:4}Poslal k nim tedy ještě jiného služebníka. Toho poranili na hlavě a zohavili. ^{Mark 12:5}A tak poslal ještě dalšího. Toho zabili a stejně tak mnoho jiných. Některé tloukli a jiné zabíjeli.

^{Mark 12:6}Nakonec už mu zbýval jen jediný – jeho milovaný syn. Poslal ho tedy k nim, neboť si říkal: ‚Před mým synem se zastydí.‘ ^{Mark 12:7}Vinaři si ale řekli: ‚Tohle je dědic. Pojďme ho zabít, a dědictví bude naše!‘ ^{Mark 12:8}Chopili se ho, zabili a vyvlekli ho z vinice ven.

^{Mark 12:9}Co tedy udělá pán vinice? Přijde, ty vinaře zahubí a vinici dá jiným. ^{Mark 12:10}Nečetli jste snad Písmo?

‚Kámen staviteli zavržený
stal se kamenem úhelným.
^{Mark 12:11}Sám Hospodin to učinil
a v našich očích je to div.‘“ ^[2509]

^{Mark 12:12}Když pochopili, že to podobenství řekl o nich, chtěli ho zatknout. Báli se ale zástupu, a tak ho nechali a odešli.

Čí je ten obraz?

^{Mark 12:13}Potom k němu poslali některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo. ^{Mark 12:14}Přišli a řekli mu: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo, ale pravdivě učíš Boží cestě. Je správné dávat císaři daň, nebo ne? ^{Mark 12:15}Máme platit, nebo ne?“

On ale znal jejich pokrytectví, a tak jim řekl: „Proč mě pokoušíte? Přineste mi denár, ať se podívám.“ ^{Mark 12:16}Když mu ho podali, zeptal se jich: „Čí je ten obraz a nápis?“

„Císařův,“ odpověděli.

^{Mark 12:17}„Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim Ježíš. Zůstali nad tím v úžasu.

Bůh je Bohem živých

^{Mark 12:18}Potom k němu přišli saduceové (kteří tvrdí, že není žádné vzkříšení) a ptali se ho: ^{Mark 12:19}„Mistře, Mojžíš nám napsal, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru vzbudil potomka. ^{[2510]Mark 12:20}Bylo sedm bratrů. První se oženil, zemřel a nezanechal potomka. ^{Mark 12:21}Pak si ji vzal druhý, ale také zemřel a nezanechal potomka. Stejně tak třetí. ^{Mark 12:22}Ani jeden z těch sedmi nezanechal potomka. Nakonec pak zemřela i ta žena. ^{Mark 12:23}Až tedy při vzkříšení vstanou z mrtvých, kdo z nich ji bude mít za manželku? Vždyť ji mělo všech sedm!“

^{Mark 12:24}Ježíš jim odpověděl: „Nemýlíte se proto, že neznáte Písma ani Boží moc? ^{Mark 12:25}Až lidé vstanou z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat, ale budou jako andělé v nebi. ^{Mark 12:26}A ohledně toho, že mrtví vstávají – copak jste nečetli v Knize Mojžíšově, jak k němu Bůh promluvil z keře: ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? ^{[2511]Mark 12:27}On přece není Bohem mrtvých, ale živých! Velice se mýlíte.“

Největší přikázání

^{Mark 12:28}Jeden ze znalců Písma slyšel jejich rozpravu a viděl, jak dobře jim odpověděl. Přistoupil tedy a zeptal se ho: „Které přikázání je ze všech nejdůležitější?“

^{Mark 12:29}Ježíš mu odpověděl: „Nejdůležitější je: ‚Slyš, Izraeli – Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. ^{Mark 12:30}Proto miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.‘ ^{[2512]Mark 12:31}Druhé je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ ^[2513] Žádné přikázání není důležitější než tato dvě.“

^{Mark 12:32}Na to mu ten znalec Písma řekl: „Mistře, to jsi opravdu řekl dobře. Ano, Bůh je jediný a není žádný kromě něj. ^{Mark 12:33}A milovat ho celým srdcem, celým rozumem a ze vší síly a milovat svého bližního jako sám sebe – to je nade všechny zápaly a oběti.“

^{Mark 12:34}Když Ježíš uviděl, jak moudře mu odpověděl, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ A nikdo se ho už neodvažoval na nic zeptat.

Syn, nebo Pán?

^{Mark 12:35}Když potom Ježíš vyučoval v chrámu, zeptal se: „Jak mohou znalci Písma říkat, že Mesiáš je Davidův syn? ^{Mark 12:36}Vždyť sám David řekl v Duchu svatém:

‚Hospodin řekl mému Pánu:
Seď po mé pravici,
než ti tvé nepřátele
k nohám položím.‘ ^[2514]

^{Mark 12:37}Sám David ho nazývá Pánem – jak tedy může být Mesiáš jeho syn?“ A veliký zástup ho rád poslouchal.

Dva haléřky

^{Mark 12:38}Ve svém vyučování říkal: „Dejte si pozor na znalce Písma, kteří rádi chodí ve slavnostních pláštích, nechají se zdravit na náměstích, ^{Mark 12:39}sedají na předních sedadlech ve shromážděních a na čestných místech při večeřích ^{Mark 12:40}a kteří vyjídají vdovské domy pod záminkou dlouhých modliteb. Takové čeká nejtěžší trest!“

^{Mark 12:41}Potom se posadil naproti pokladnici a díval se, jak do ní lidé házejí peníze. A mnoho bohatých tam házelo hodně. ^{Mark 12:42}Když pak přišla jedna chudá vdova, hodila tam dva haléřky (což je jeden čtvrťák). ^{Mark 12:43}Tehdy svolal své učedníky a řekl jim: „Amen, říkám vám, že tato chudá vdova dala více než všichni, kdo házeli peníze do pokladnice. ^{Mark 12:44}Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ale tato žena dala ze svého nedostatku všechno, co měla, celé své živobytí.“

Kapitola 13

Počátky porodních bolestí

^{Mark 13:1}Cestou z chrámu mu jeden z jeho učedníků řekl: „Mistře, pohleď, jaké kameny a jaké stavby!“

^{Mark 13:2}Ježíš mu řekl: „Vidíš ty veliké stavby? Nezůstane tu kámen na kameni. Všechno bude zbořeno.“

^{Mark 13:3}Když se pak posadil na Olivetské hoře naproti chrámu, Petr, Jakub, Jan a Ondřej se ho v soukromí ptali: ^{Mark 13:4}„Řekni nám, kdy to bude. Jaké bude znamení času, kdy se to všechno naplní?“

^{Mark 13:5}Ježíš jim začal vysvětlovat: „Dávejte pozor, aby vás někdo nesvedl. ^{Mark 13:6}Mnozí přijdou pod mým jménem se slovy: ‚Já jsem Mesiáš‘ a svedou mnohé. ^{Mark 13:7}Až uslyšíte válečný hluk a zprávy o válkách, nestrachujte se, protože se to musí dít. Ale to ještě nebude konec. ^{Mark 13:8}Národ povstane proti národu a království proti království a na různých místech vypuknou zemětřesení a hladomory. To jsou ale jen počátky porodních bolestí.

^{Mark 13:9}Dávejte na sebe pozor. Budou vás vydávat soudům a shromážděním. Budete biti a kvůli mně stanete před vládci a králi, abyste jim vydali svědectví. ^{Mark 13:10}Především ale musí být všem národům kázáno evangelium. ^{Mark 13:11}Když vás budou odvádět a dávat do vězení, nedělejte si předem starosti, co máte říci, ale mluvte, co vám bude dáno v tu chvíli. Nejste to totiž vy, kdo mluví, ale Duch svatý.

^{Mark 13:12}Bratr bratra i otec syna vydá na smrt a děti povstanou proti rodičům a zabijí je. ^{Mark 13:13}Kvůli mému jménu vás budou všichni nenávidět, ale kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn.“

Otřesná ohavnost

^{Mark 13:14}„Až uvidíte onu ‚otřesnou ohavnost‘, ^[2515] jak stojí, kde by neměla (kdo čte, rozuměj), tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utečou do hor. ^{Mark 13:15}Kdo bude na střeše, ať neschází do domu, aby si odtud něco vzal. ^{Mark 13:16}Kdo bude na poli, ať se nevrací ani pro plášť. ^{Mark 13:17}Běda bude v těch dnech těhotným a kojícím. ^{Mark 13:18}Modlete se, aby to nebylo v zimě. ^{Mark 13:19}Ty dny totiž budou dny soužení, jaké do této doby nebylo od počátku Božího stvoření a jaké už nikdy nebude. ^{Mark 13:20}Kdyby Hospodin ty dny nezkrátil, nezachránil by se vůbec nikdo. Kvůli svým vyvoleným však ty dny zkrátil.

^{Mark 13:21}Kdyby tehdy někdo řekl: ‚Hle, Mesiáš je tu!‘ anebo ‚Pohleďte, tam je!‘ nevěřte. ^{Mark 13:22}Povstanou totiž falešní mesiášové a falešní proroci a budou předvádět znamení a zázraky, aby sváděli (kdyby to bylo možné) dokonce i vyvolené. ^{Mark 13:23}Dávejte tedy pozor. Všechno jsem vám řekl předem.“

Příchod Syna člověka

^{Mark 13:24}„Ve dnech po onom soužení

‚slunce se zatmí
a měsíc nevydá světlo,
^{Mark 13:25}hvězdy budou padat z nebe
a nebeské mocnosti se zachvějí.‘ ^[2516]

^{Mark 13:26}Tehdy spatří Syna člověka, jak přichází v oblacích s velikou mocí a slávou. ^{[2517]Mark 13:27}Pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od nejzazšího konce země po nejzazší konec nebe.

^{Mark 13:28}Poučte se od fíkovníku tímto podobenstvím: Když jeho větve konečně začnou rašit a nasazovat listí, víte, že léto je blízko. ^{Mark 13:29}Stejně tak, až uvidíte, jak se dějí tyto věci, vězte, že je blízko, že už je ve dveřích! ^{Mark 13:30}Amen, říkám vám, že toto pokolení nepomine, než se to všechno stane. ^{Mark 13:31}Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.

^{Mark 13:32}Ten den a hodinu však nikdo nezná – ani andělé v nebi, ani Syn, jedině Otec. ^{Mark 13:33}Dávejte pozor, bděte. ^[2518] Nevíte totiž, kdy ten čas přijde. ^{Mark 13:34}Je to, jako když člověk odešel na cestu: opustil svůj dům a svěřil správu svým služebníkům. Každému určil jeho práci a vrátnému přikázal, aby bděl. ^{Mark 13:35}Proto bděte. Nevíte totiž, kdy přijde pán domu – zda večer, o půlnoci, za kuropění, nebo za svítání. ^{Mark 13:36}Aby vás snad, když znenadání přijde, nenalezl spící. ^{Mark 13:37}Co říkám vám, říkám všem: Bděte.“

Kapitola 14

Poslední pomazání

^{Mark 14:1}Bylo to dva dny před Velikonocemi a Svátkem nekvašených chlebů. Vrchní kněží se znalci Písma hledali způsob, jak by se ho lstí zmocnili a zabili ho. ^{Mark 14:2}Říkali si totiž: „O svátcích ne, aby mezi lidmi nevypuklo povstání.“

^{Mark 14:3}Když pak byl Ježíš v Betanii a stoloval v domě Šimona Malomocného, přišla žena s alabastrovou nádobkou velmi drahé masti z pravého nardu. A když tu nádobku rozbila a vylila na jeho hlavu, ^{Mark 14:4}někteří se rozhořčili: „K čemu taková ztráta? ^{Mark 14:5}Ta mast se mohla prodat aspoň za tři sta denárů! ^[2519] Mohlo se to rozdat chudým!“ A hubovali ji.

^{Mark 14:6}Ježíš jim ale řekl: „Nechte ji. Proč ji trápíte? Udělala pro mě něco krásného. ^{Mark 14:7}Chudé tu budete mít vždycky ^[2520] a můžete jim pomáhat, kdykoli budete chtít; mě ale vždycky mít nebudete. ^{Mark 14:8}Ona udělala, co mohla. Předem pomazala mé tělo k pohřbu. ^{Mark 14:9}Amen, říkám vám, že kdekoli na celém světě bude kázáno evangelium, bude se mluvit také o tom, co udělala ona, na její památku.“

^{Mark 14:10}Jeden z Dvanácti – jmenoval se Jidáš Iškariotský – tehdy odešel k vrchním kněžím, aby jim ho zradil. ^{Mark 14:11}Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili, že mu dají peníze. Začal tedy hledat příležitost, jak by jim ho vydal.

Poslední večeře

^{Mark 14:12}Prvního dne Svátku nekvašených chlebů, kdy se obětuje velikonoční beránek, se ho učedníci zeptali: „Kam ti máme jít připravit k jídlu velikonočního beránka?“

^{Mark 14:13}Poslal tedy dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města. Tam vás potká muž nesoucí džbán vody. Jděte za ním. ^{Mark 14:14}Kam vejde, tam řekněte hospodáři: ‚Mistr se ptá: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?‘ ^{Mark 14:15}On vám ukáže velikou horní místnost, prostřenou a připravenou. Tam nám připravte večeři.“ ^{Mark 14:16}Učedníci tedy odešli, a když přišli do města, našli všechno tak, jak jim řekl, a připravili beránka.

^{Mark 14:17}Večer pak přišel Ježíš se Dvanácti. ^{Mark 14:18}Když byli za stolem, Ježíš uprostřed jídla řekl: „Amen, říkám vám, že jeden z vás, kdo jí se mnou, mě zradí.“

^{Mark 14:19}Zdrceni se jeden po druhém začali ptát: „Snad ne já?“

^{Mark 14:20}„Je to jeden ze Dvanácti,“ řekl jim, „ten, který se mnou namáčí ruku do mísy. ^{Mark 14:21}Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, kdo Syna člověka zrazuje. Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec nenarodil.“

^{Mark 14:22}Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dal jim ho se slovy: „Vezměte, to je mé tělo.“ ^{Mark 14:23}Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něj všichni.

^{Mark 14:24}Tehdy jim řekl: „To je má krev nové ^[2521] smlouvy, která se prolévá za mnohé. ^{Mark 14:25}Amen, říkám vám, že už neokusím plod vinné révy až do dne, kdy ho budu pít nový v Božím království.“ ^{Mark 14:26}A když zazpívali žalm, vyšli na Olivetskou horu.

Getsemane

^{Mark 14:27}Tehdy jim Ježíš řekl: „Všichni ode mě odpadnete. Je přece psáno: ‚Budu bít pastýře a ovce se rozprchnou.‘ ^{[2522]Mark 14:28}Ale až vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje.“

^{Mark 14:29}„I kdyby všichni odpadli,“ prohlásil Petr, „já nikdy!“

^{Mark 14:30}Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, že ještě dnes v noci, dříve než dvakrát zakokrhá kohout, mě třikrát zapřeš.“

^{Mark 14:31}On se ale dušoval: „I kdybych měl s tebou zemřít, nikdy tě nezapřu!“ A podobně mluvili i všichni ostatní.

^{Mark 14:32}Když pak přišli na místo zvané Getsemane, řekl svým učedníkům: „Posaďte se tu, než se pomodlím.“ ^{Mark 14:33}Vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vtom na něj začala padat hrůza a tíha. ^{Mark 14:34}Řekl jim: „Je mi úzko až k smrti. Zůstaňte tu a bděte.“

^{Mark 14:35}Kousek poodešel, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li to možné, ta hodina minula. ^{Mark 14:36}Tehdy řekl: „Abba, ^[2523] Otče, pro tebe je možné všechno. Odejmi ode mě tento kalich! Ať se však nestane má vůle, ale tvá.“

^{Mark 14:37}Když se pak vrátil, zjistil, že spí. „Šimone, ty spíš?“ řekl Petrovi. „Nemohl jsi bdít ani hodinu? ^{Mark 14:38}Bděte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení. Duch je odhodlaný, ale tělo malátné.“

^{Mark 14:39}Znovu odešel a modlil se týmiž slovy. ^{Mark 14:40}Když se vrátil, zjistil, že zase spí. Víčka jim ztěžkla únavou. Nevěděli, co mu na to říci.

^{Mark 14:41}Když se pak vrátil potřetí, řekl jim: „Ještě pořád spíte a odpočíváte? Dost už! Pohleďte, přišla chvíle, kdy je Syn člověka vydáván do rukou hříšníků. ^{Mark 14:42}Vstávejte, pojďme! Můj zrádce už je blízko.“

^{Mark 14:43}Ještě to ani nedořekl, když vtom přišel Jidáš, jeden ze Dvanácti, a s ním zástup s meči a holemi, poslaný od vrchních kněží, znalců Písma a starších. ^{Mark 14:44}Jeho zrádce s nimi měl smluvené znamení: „Je to ten, kterého políbím. Chopte se ho a veďte ho opatrně.“ ^{Mark 14:45}Jakmile přišel, hned přistoupil k němu a políbil ho se slovy: „Rabbi!“ ^[2524]

^{Mark 14:46}V tu chvíli se na něj vrhli a zajali ho. ^{Mark 14:47}Jeden z těch, kdo stáli kolem něj, vytasil meč, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu ucho.

^{Mark 14:48}Ježíš jim řekl: „Jsem snad zločinec, že jste se mě vypravili zatknout s meči a holemi? ^{Mark 14:49}Když jsem s vámi denně býval v chrámu a učil, nezatkli jste mě. Ať se však naplní Písma!“

^{Mark 14:50}Tehdy ho všichni opustili a utekli. ^{Mark 14:51}Jeden mladík ho ale následoval oblečen jen kusem plátna na holém těle. Chytili ho, ^{Mark 14:52}ale on tam to plátno nechal a utekl nahý.

Před Veleradou

^{Mark 14:53}Ježíše pak odvedli k veleknězi, kde se sešli všichni vrchní kněží i starší a znalci Písma. ^{Mark 14:54}Petr ho ale zpovzdálí následoval až dovnitř na veleknězův dvůr. Tam si sedl mezi sluhy a ohříval se u ohně.

^{Mark 14:55}Vrchní kněží s celou Veleradou pak proti Ježíši hledali svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nic nenacházeli. ^{Mark 14:56}Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví se neshodovala. ^{Mark 14:57}Nějací lidé pak vstali a křivě proti němu svědčili: ^{Mark 14:58}„Slyšeli jsme ho říci: ‚Zbořím tento chrám udělaný rukama a za tři dny postavím jiný, neudělaný rukama.‘“ ^{Mark 14:59}Ale ani tak se jejich svědectví neshodovala.

^{Mark 14:60}Nato se přede všemi postavil velekněz a tázal se Ježíše: „Nic neodpovíš na jejich svědectví?“

^{Mark 14:61}On ale mlčel a nic neodpovídal. Nakonec se ho velekněz zeptal: „Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?“

^{Mark 14:62}„Jsem,“ řekl Ježíš. „A vy uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky.“ ^[2525]

^{Mark 14:63}Tehdy si velekněz roztrhl roucho a zvolal: „K čemu ještě potřebujeme svědky? ^{Mark 14:64}Slyšeli jste rouhání! Co o tom soudíte?“

A všichni rozhodli, že zaslouží smrt. ^{Mark 14:65}Někteří po něm začali plivat. Zahalili mu tvář, bili ho pěstmi a říkali: „Prorokuj!“ A sluhové ho tloukli holemi.

Neznám ho!

^{Mark 14:66}Petr byl zatím dole na dvoře. Přišla tam jedna z veleknězových služek, ^{Mark 14:67}a když si všimla Petra, jak se ohřívá, podívala se na něj a řekla: „Ty jsi byl také s tím Ježíšem z Nazaretu.“

^{Mark 14:68}On to ale zapřel: „Nerozumím. Nevím, o čem mluvíš!“ Vyšel ven před dvůr a vtom zakokrhal kohout. ^[2526]

^{Mark 14:69}Potom ho ta služka uviděla znovu a začala říkat kolemstojícím: „Je to jeden z nich!“ ^{Mark 14:70}On to ale znovu zapíral.

Po malé chvíli se kolemstojící znovu obrátili na Petra: „Určitě jsi jeden z nich. Vždyť jsi Galilejec!“

^{Mark 14:71}Tehdy se začal zaklínat a přísahat: „Člověka, o kterém mluvíte, neznám!“

^{Mark 14:72}A vtom podruhé zakokrhal kohout. Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: „Než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš“ a propukl v pláč.

Kapitola 15

Před Pilátem

^{Mark 15:1}Hned za svítání, když se vrchní kněží poradili se staršími a znalci Písma i s celou Veleradou, svázali Ježíše, odvedli ho a vydali Pilátovi.

^{Mark 15:2}Pilát se ho zeptal: „Tak ty jsi židovský král?“

„Sám to říkáš,“ odpověděl Ježíš.

^{Mark 15:3}Vrchní kněží ho začali obviňovat z mnoha věcí. ^{Mark 15:4}Pilát se ho znovu ptal: „Proč nic neodpovídáš? Neslyšíš, z čeho všeho tě obviňují?“ ^{Mark 15:5}Ježíš už ale vůbec neodpovídal; to Piláta udivilo.

^{Mark 15:6}O svátcích měl ovšem ve zvyku propouštět na jejich žádost jednoho vězně. ^{Mark 15:7}Tehdy byl spolu s jinými vzbouřenci, kteří při vzpouře spáchali vraždu, uvězněn jeden muž jménem Barabáš. ^{Mark 15:8}Dav přistoupil k Pilátovi a žádal, aby se zachoval jako obvykle. ^{Mark 15:9}Pilát se jich zeptal: „Chcete, abych vám propustil židovského krále?“ ^{Mark 15:10}(Věděl totiž, že mu ho vrchní kněží vydali z pouhé zášti.)

^{Mark 15:11}Vrchní kněží ale vyburcovali dav, ať žádá o propuštění Barabáše.

^{Mark 15:12}„A co mám udělat s tím, kterého nazýváte židovským králem?“ ptal se jich Pilát.

^{Mark 15:13}„Ukřižuj ho!“ vykřikli všichni.

^{Mark 15:14}„Co udělal zlého?“ ptal se Pilát.

Oni však křičeli ještě víc: „Ukřižuj ho!“

^{Mark 15:15}Pilát chtěl vyhovět davu, a tak jim propustil Barabáše, ale Ježíše nechal zbičovat a vydal ho k ukřižování.

^{Mark 15:16}Vojáci ho odvedli dovnitř na nádvoří paláce zvaného Praetorium a svolali celou posádku. ^{Mark 15:17}Oblékli mu purpurový plášť a nasadili mu korunu upletenou z trní. ^{Mark 15:18}Pak ho začali zdravit: „Ať žije židovský král!“ ^{Mark 15:19}Bili ho holí do hlavy, plivali na něj, klekali před ním a klaněli se mu. ^{Mark 15:20}Když se mu dost naposmívali, svlékli z něj ten plášť a oblékli mu jeho šaty. Potom ho odvedli k ukřižování.

Golgota

^{Mark 15:21}Jistý Šimon Kyrénský (otec Alexandra a Rufa) se právě vracel z pole, a když procházel kolem, přinutili ho nést mu kříž. ^{Mark 15:22}Tak Ježíše přivedli na místo zvané Golgota (což v překladu znamená Lebka). ^{Mark 15:23}Podávali mu víno s myrhou, ale on odmítl. ^{Mark 15:24}Zatímco ho křižovali, losovali o jeho šaty, kdo si co vezme.

^{Mark 15:25}Ukřižovali ho v devět hodin ráno. ^{Mark 15:26}Na nápisu s jeho proviněním stálo:

ŽIDOVSKÝ KRÁL.

^{Mark 15:27}[28] Spolu s ním ukřižovali dva zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. ^{[2527]Mark 15:29}Kolemjdoucí pokyvovali hlavami a posmívali se mu: „Aha! Když umíš zbořit chrám a za tři dny ho postavit, ^{Mark 15:30}zachraň sám sebe! Slez z toho kříže!“

^{Mark 15:31}Podobně se vysmívali i vrchní kněží se znalci Písma. Společně říkali: „Jiné zachránil, ale sám se zachránit nemůže! ^{Mark 15:32}Ať ten Mesiáš, ten král Izraele, teď sleze z kříže, ať to uvidíme a uvěříme.“ A hanobili ho i ti, kdo byli ukřižováni s ním.

^{Mark 15:33}V poledne se po celé zemi setmělo až do tří hodin odpoledne. ^{Mark 15:34}Ve tři hodiny Ježíš hlasitě vykřikl: „Eloi, Eloi, lema sabachtani?“ což v překladu znamená: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ ^[2528]

^{Mark 15:35}Když to uslyšeli někteří z kolemstojících, říkali: „Podívejte, volá Eliáše!“ ^{Mark 15:36}Někdo pak odběhl, naplnil houbu octem, nabodl na prut a dával mu napít se slovy: „Nechte ho. Uvidíme, jestli přijde Eliáš, aby ho dal dolů!“

^{Mark 15:37}Vtom Ježíš hlasitě vykřikl a vydechl naposled.

^{Mark 15:38}Chrámová opona se roztrhla vedví odshora až dolů. ^{Mark 15:39}Když setník, který stál proti němu, uviděl, jak dodýchal, ^[2529] řekl: „Ten člověk byl opravdu Boží Syn!“

^{Mark 15:40}Byly tam také ženy, které přihlížely zpovzdálí; mezi nimi i Marie Magdaléna a Marie, matka Jozese a Jakuba Menšího, a Salome. ^{Mark 15:41}Ty ho následovaly a sloužily mu, když byl ještě v Galileji, a spolu s mnoha dalšími s ním přišly do Jeruzaléma.

Hrob ve skále

^{Mark 15:42}Nadcházel večer dne příprav (to jest dne před sobotou). ^{Mark 15:43}Josef z Arimatie, ctihodný člen Rady, který sám také očekával Boží království, se osmělil, přišel za Pilátem a požádal o Ježíšovo tělo. ^{Mark 15:44}Pilát se podivil, že Ježíš už zemřel. Zavolal setníka a ptal se ho, zda už zemřel. ^{Mark 15:45}Když se o tom od setníka přesvědčil, daroval tělo Josefovi. ^{Mark 15:46}Ten nakoupil plátno, sňal tělo z kříže, ovinul je plátnem a pochoval do hrobu vytesaného ve skále. Ke dveřím hrobu pak přivalil kámen. ^{Mark 15:47}Marie Magdaléna a Marie Jozesova se dívaly, kam byl pochován.

Kapitola 16

Není tu, vstal!

^{Mark 16:1}Když skončila sobota, Marie Magdaléna, Marie Jakubova a Salome nakoupily vonné masti, aby mohly jít a pomazat Ježíše. ^{Mark 16:2}Za svítání prvního dne v týdnu, jakmile vyšlo slunce, šly k hrobu. ^{Mark 16:3}Říkaly si: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu?“

^{Mark 16:4}Když ale vzhlédly, spatřily, že kámen je odvalen (přestože byl velmi veliký). ^{Mark 16:5}Vešly do hrobu, a když vpravo uviděly sedět mladíka oblečeného bílým rouchem, hrozně se vylekaly.

^{Mark 16:6}On jim však řekl: „Nelekejte se. Hledáte ukřižovaného Ježíše z Nazaretu. Vstal, není tu. Podívejte se, kam ho položili. ^{Mark 16:7}Jděte a řekněte jeho učedníkům i Petrovi, že vás předchází do Galileje. Tam ho spatříte, jak vám řekl.“

^{Mark 16:8}A tak vyšly ven a utekly od hrobu strachy bez sebe. A nikomu nic neřekly, protože se bály. ^[2530]

Do celého světa

^{Mark 16:9}V neděli ráno, když Ježíš vstal z mrtvých, ukázal se nejdříve Marii Magdaléně, z níž kdysi vyhnal sedm démonů. ^{Mark 16:10}Ta šla a oznámila to těm, kdo bývali s ním a nyní truchlili a plakali. ^{Mark 16:11}Když slyšeli, že žije a že ho viděla, neuvěřili.

^{Mark 16:12}Potom se dvěma z nich ukázal jiným způsobem na cestě, když šli na venkov. ^{Mark 16:13}Šli tedy a oznámili to ostatním. Ani těm neuvěřili.

^{Mark 16:14}Nakonec se ukázal jedenácti, když byli spolu u stolu. Vyčítal jim jejich nevíru a tvrdost srdce, protože nevěřili těm, kdo ho viděli vzkříšeného.

^{Mark 16:15}Potom jim řekl: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. ^{Mark 16:16}Kdo uvěří a pokřtí se, bude spasen, ale kdo neuvěří, bude odsouzen. ^{Mark 16:17}Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vymítat démony, budou mluvit v nových jazycích, ^{Mark 16:18}budou brát hady, a kdyby vypili něco jedovatého, nijak jim to neublíží; budou vkládat ruce na nemocné a ti se uzdraví.“

^{Mark 16:19}Když k nim Pán Ježíš domluvil, byl vzat vzhůru do nebe a posadil se po Boží pravici. ^{Mark 16:20}Oni vyšli a kázali všude a Pán jim pomáhal a potvrzoval Slovo znameními, která je doprovázela.

Lukáš

Kapitola 1

^{Luke 1:1}Už mnozí se pokusili sepsat vyprávění o věcech, které se mezi námi udály, ^{Luke 1:2}tak jak nám je předali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky Slova. ^{Luke 1:3}I já jsem se proto rozhodl po pořádku ti o tom napsat, vznešený Teofile, neboť jsem to všechno znovu pečlivě prozkoumal, ^{Luke 1:4}abys poznal, jak spolehlivé je učení, které jsi přijal.

Radostná novina

^{Luke 1:5}Za dnů judského krále Heroda ^[2531] žil jeden kněz, jménem Zachariáš, z Abiášova kněžského oddílu. Jeho manželka byla z dcer Áronových a jmenovala se Alžběta. ^{Luke 1:6}Ačkoli byli oba v Božích očích spravedliví a žili bezúhonně podle všech Hospodinových přikázání a ustanovení, ^{Luke 1:7}neměli dítě. Alžběta byla neplodná a oba už byli v pokročilém věku.

^{Luke 1:8}Jednou, když přišla řada na jeho oddíl, Zachariáš konal před Bohem kněžskou službu. ^{Luke 1:9}Podle zvyku kněžského úřadu na něj padl los, aby vešel do Hospodinova chrámu a obětoval kadidlo. ^{Luke 1:10}V čase zapalování kadidla se venku sešlo veliké množství lidí k modlitbě.

^{Luke 1:11}Vtom se Zachariášovi ukázal Hospodinův anděl; stál vpravo od kadidlového oltáře. ^{Luke 1:12}Když ho Zachariáš spatřil, byl ohromen a přemožen strachem. ^{Luke 1:13}Anděl mu však řekl: „Neboj se, Zachariáši! Tvá prosba byla vyslyšena. Tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. ^{Luke 1:14}Budeš se z toho radovat a veselit a z jeho narození budou mít radost mnozí, ^{Luke 1:15}neboť bude v Hospodinových očích veliký. Nebude pít víno ani opojný nápoj a už z lůna své matky bude naplněn Duchem svatým. ^{Luke 1:16}Mnohé ze synů Izraele obrátí k Hospodinu, jejich Bohu. ^{Luke 1:17}Před jeho tváří půjde v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům ^[2532] a nepovolné k moudrosti spravedlivých, aby přichystal Pánu připravený lid.“

^{Luke 1:18}„Podle čeho to poznám?“ zeptal se anděla Zachariáš. „Vždyť jsem stařec! I moje manželka je v pokročilém věku.“

^{Luke 1:19}Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Boží tváří! Byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tu radostnou novinu. ^{Luke 1:20}Protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svůj čas naplní, hle, budeš němý a nepromluvíš až do dne, kdy se ty věci stanou.“

^{Luke 1:21}Lidé zatím čekali na Zachariáše a divili se, že se tak dlouho zdržuje v chrámu. ^{Luke 1:22}Když konečně vyšel, nemohl s nimi mluvit, a tak poznali, že musel mít v chrámu vidění. Zůstával totiž němý a dorozumíval se s nimi posunky.

^{Luke 1:23}Po uplynutí své týdenní služby se pak vrátil domů. ^{Luke 1:24}Jeho manželka Alžběta zanedlouho počala, ale pět měsíců to tajila. Říkala si: ^{Luke 1:25}„Takto se ke mně zachoval Hospodin – přišel čas, kdy na mě pohlédl a zbavil mě veřejné pohany!“

Nic není nemožné

^{Luke 1:26}Když byla Alžběta v šestém měsíci, poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského města jménem Nazaret ^{Luke 1:27}k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. Ta panna se jmenovala Marie. ^{Luke 1:28}Když k ní přišel, řekl: „Zdravím tě, milostí obdařená, Hospodin s tebou!“ ^[2533]

^{Luke 1:29}Ta slova ji rozrušila. Co to bylo za pozdrav? přemýšlela. ^{Luke 1:30}Anděl jí ale řekl: „Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha! ^{Luke 1:31}Hle, počneš, porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. ^{Luke 1:32}Bude veliký, bude nazýván Synem Nejvyššího a Hospodin, náš Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida. ^{Luke 1:33}Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování bude bez konce.“

^{Luke 1:34}„Jak se to stane?“ zeptala se Marie anděla. „Vždyť jsem ještě nepoznala muže.“

^{Luke 1:35}„Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího,“ odpověděl jí anděl. „To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží. ^{Luke 1:36}A hle, tvá příbuzná Alžběta, o níž se říkalo, že je neplodná, i ona přes své stáří počala syna a je v šestém měsíci. ^{Luke 1:37}U Boha přece není nic nemožné.“

^{Luke 1:38}Marie řekla: „Hle, jsem služebnice Páně. Ať se mi stane podle tvého slova!“ Tehdy od ní anděl odešel.

Má duše velebí Hospodina

^{Luke 1:39}V těch dnech pak Marie vstala a spěšně odešla do hor, do města Judova. ^{Luke 1:40}Když vešla do Zachariášova domu, pozdravila Alžbětu, ^{Luke 1:41}a jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, děťátko v jejím lůnu poskočilo. Alžběta byla naplněna Duchem svatým ^{Luke 1:42}a hlasitě zvolala: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna! ^{Luke 1:43}Jaká čest, že ke mně přišla matka mého Pána! ^{Luke 1:44}Hle, jakmile tvůj pozdrav došel k mým uším, děťátko v mém lůnu poskočilo radostí. ^{Luke 1:45}Blaze té, která uvěřila, neboť se naplní, co jí Hospodin slíbil.“

^{Luke 1:46}Marie na to řekla:

„Má duše velebí Hospodina
^{Luke 1:47}a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli,
^{Luke 1:48}neboť si všiml ponížení své služebnice.
Hle, od nynějška všechna pokolení
budou vyprávět o mé blaženosti,
^{Luke 1:49}neboť mi učinil veliké věci Ten, který je mocný.
Jeho jméno je svaté
^{Luke 1:50}a jeho milosrdenství k těm, kdo jej ctí,
trvá od pokolení do pokolení.

^{Luke 1:51}Svou paží dokázal moc,
rozehnal ty, kdo mají v srdci pyšné myšlenky.
^{Luke 1:52}Mocné svrhl z trůnů
a ponížené povýšil.
^{Luke 1:53}Hladové nasytil dobrými věcmi
a bohaté propustil s prázdnou.
^{Luke 1:54}Ujal se Izraele, svého služebníka;
pamatoval na milosrdenství –
^{Luke 1:55}jak zaslíbil našim otcům –
vůči Abrahamovi a jeho semeni až navěky.“

^{Luke 1:56}Marie pak u ní zůstala asi tři měsíce a potom se vrátila domů.

Janovo narození

^{Luke 1:57}Alžbětě se tehdy naplnil čas k porodu a porodila syna. ^{Luke 1:58}Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, jak jí Hospodin prokázal své veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.

^{Luke 1:59}Osmého dne, když přišli dítě obřezat, chtěli mu dát jméno podle jeho otce, Zachariáš. ^{Luke 1:60}Jeho matka jim na to řekla: „Ne, bude se jmenovat Jan.“

^{Luke 1:61}Namítli jí: „Vždyť se tak ve tvém příbuzenstvu nikdo nejmenuje!“

^{Luke 1:62}Ptali se tedy posunky jeho otce, jak by ho chtěl pojmenovat. ^{Luke 1:63}Požádal o tabulku a napsal: „Jmenuje se Jan.“ Všichni se podivili ^{Luke 1:64}a vtom se mu otevřela ústa, rozvázal se mu jazyk a on dobrořečil Bohu.

^{Luke 1:65}Na všechny jejich sousedy přišla bázeň a lidé si o tom všem povídali po celých judských horách. ^{Luke 1:66}Všichni, kdo o tom slyšeli, si to uchovávali v srdci a říkali: „Co to bude za dítě?“ A ruka Hospodinova byla s ním.

^{Luke 1:67}Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a prorokoval:

^{Luke 1:68}„Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele,
neboť navštívil a vykoupil svůj lid!
^{Luke 1:69}Vyzdvihl nám roh spásy ^[2534]
v domě svého služebníka Davida,
^{Luke 1:70}jak to sliboval ústy svých svatých proroků,
kteří byli už od věků.
^{Luke 1:71}Spasil nás od našich nepřátel
a z ruky všech, kdo nás nenávidí.
^{Luke 1:72}Prokázal milosrdenství našim otcům
a vzpomenul na svou svatou smlouvu –
^{Luke 1:73}na přísahu, kterou dal našemu otci Abrahamovi,
^{Luke 1:74}že nás vysvobodí z ruky nepřátel,
abychom beze strachu sloužili jemu
^{Luke 1:75}ve svatosti a spravedlnosti před jeho tváří
po všechny dny svého života.

^{Luke 1:76}A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího,
neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty,
^{Luke 1:77}dát jeho lidu poznat spasení
v odpuštění jejich hříchů
^{Luke 1:78}pro niterné milosrdenství našeho Boha,
v němž nás navštíví jako Svítání shůry,
^{Luke 1:79}aby se ukázal bydlícím v temnotě a stínu smrti ^[2535]
a přivedl naše nohy na cestu pokoje.“

^{Luke 1:80}Chlapec pak rostl a sílil v duchu a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.

Kapitola 2

Ježíšovo narození

^{Luke 2:1}V těch dnech vydal Caesar Augustus nařízení, aby v celé říši proběhlo sčítání lidu. ^{Luke 2:2}(Toto sčítání proběhlo předtím, než se Quirinius stal správcem Sýrie.) ^{Luke 2:3}Všichni se tedy šli dát zapsat, každý do svého města.

^{Luke 2:4}Také Josef se vydal z galilejského města Nazaret do Judska, do města Davidova zvaného Betlém (protože byl z domu a rodu Davidova), ^{Luke 2:5}aby se nechal zapsat se svou snoubenkou Marií, která byla těhotná. ^{Luke 2:6}Když tam byli, Marii se naplnil čas k porodu ^{Luke 2:7}a porodila svého prvorozeného syna. Zavinula ho do plenek a položila do jeslí, protože v hostinci pro ně nebylo místo.

^{Luke 2:8}V tom kraji byli pastýři, kteří pobývali pod širým nebem a drželi noční hlídky u svého stáda. ^{Luke 2:9}Vtom před nimi stanul Hospodinův anděl a ozářila je Hospodinova sláva. Hrozně se vyděsili, ^{Luke 2:10}ale anděl jim řekl: „Nebojte se! Hle, zvěstuji vám velikou radost pro všechny lidi. ^{Luke 2:11}Dnes se vám ve městě Davidově narodil Spasitel – váš Mesiáš a Pán. ^{Luke 2:12}A toto vám bude znamením: najdete děťátko zavinuté do plenek, ležící v jeslích.“

^{Luke 2:13}A s tím andělem se hned objevilo množství nebeských zástupů takto chválících Boha:

^{Luke 2:14}„Sláva na výsostech Bohu
a na zemi pokoj –
Boží zalíbení v lidech.“

^{Luke 2:15}Jakmile od nich andělé odešli do nebe, pastýři si řekli: „Pojďme do Betléma! Podíváme se, jak se stalo, co nám Hospodin oznámil.“ ^{Luke 2:16}Pospíšili si tedy, a když přišli, nalezli Marii, Josefa i děťátko ležící v jeslích. ^{Luke 2:17}Poté, co ho uviděli, začali rozhlašovat, co jim bylo o tom dítěti řečeno, ^{Luke 2:18}a všichni, kdo to slyšeli, žasli nad tím, co jim pastýři říkali.

^{Luke 2:19}Marie všechna ta slova uchovávala a zvažovala ve svém srdci. ^{Luke 2:20}A ti pastýři při návratu oslavovali a chválili Boha, že slyšeli a viděli všechno tak, jak jim bylo řečeno.

Zasvěcení v chrámu

^{Luke 2:21}Osmého dne, když přišel čas obřízky, mu dali jméno Ježíš, jak ho anděl pojmenoval před jeho početím.

^{Luke 2:22}Když pak přišel čas jejich očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli ho do Jeruzaléma, aby ho postavili před Hospodinem, ^{Luke 2:23}jak je psáno v Hospodinově zákoně: „Každý chlapec otvírající lůno bude zasvěcen Hospodinu,“ ^{[2536]Luke 2:24}a přinesli oběť, jak říká Hospodinův zákon: „Dvě hrdličky nebo dvě holoubata.“ ^[2537]

^{Luke 2:25}A hle, v Jeruzalémě byl člověk jménem Simeon. Ten člověk byl spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl na něm. ^{Luke 2:26}Duchem svatým mu bylo sděleno, že nezakusí smrt, dokud neuvidí Hospodinova Mesiáše. ^{Luke 2:27}Veden Duchem tedy přišel do chrámu. Když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním naložili podle zvyklosti Zákona, ^{Luke 2:28}vzal ho do náručí, dobrořečil Bohu a řekl:

^{Luke 2:29}„Nyní, Hospodine, podle svého slova
propouštíš svého služebníka v pokoji.
^{Luke 2:30}Neboť mé oči spatřily tvé spasení,
^{Luke 2:31}jež jsi připravil před očima všech lidí –
^{Luke 2:32}světlo ke zjevení národům
a slávu tvého lidu Izraele.“

^{Luke 2:33}Ta slova naplnila jeho otce i matku úžasem. ^{Luke 2:34}Simeon jim požehnal a Marii, jeho matce, řekl: „Hle, on je určen k pádu i k pozdvižení mnohých v Izraeli. Stane se znamením, jež bude odmítáno ^{Luke 2:35}(a tvou vlastní duši pronikne meč), aby vyšlo najevo myšlení mnoha srdcí.“

^{Luke 2:36}Byla tam také prorokyně Anna, dcera Fanuelova z pokolení Ašer. Byla ve velmi pokročilém věku. Když se jako dívka vdala, žila sedm let se svým mužem ^{Luke 2:37}a potom byla vdovou až do svých osmdesáti čtyř let. Nevycházela z chrámu a dnem i nocí sloužila Bohu posty a modlitbami. ^{Luke 2:38}Přistoupila ve stejnou chvíli, vzdávala chválu Bohu a říkala o něm všem, kdo v Jeruzalémě očekávali vykoupení.

^{Luke 2:39}Když vykonali všechno podle Hospodinova zákona, vrátili se do svého města Nazaretu v Galileji. ^{Luke 2:40}Chlapec pak rostl a sílil, naplňován moudrostí, a Boží milost byla s ním.

Dvanáctiletý Ježíš

^{Luke 2:41}Jeho rodiče chodívali každý rok slavit Velikonoce do Jeruzaléma. ^{Luke 2:42}Také když mu bylo dvanáct let, putovali se účastnit slavnosti jako obvykle. ^{Luke 2:43}Když svátky skončily a oni se vraceli domů, chlapec Ježíš zůstal bez vědomí rodičů v Jeruzalémě. ^{Luke 2:44}V domnění, že je v karavaně, ušli den cesty, než ho začali hledat mezi příbuznými a známými. ^{Luke 2:45}Když ho však nenašli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě.

^{Luke 2:46}Po třech dnech ho našli v chrámu, jak sedí mezi učiteli, naslouchá jim a klade jim otázky. ^{Luke 2:47}Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho rozumností a odpověďmi, ^{Luke 2:48}ale když ho uviděli rodiče, zhrozili se.

„Cos nám to udělal, synu?“ řekla mu jeho matka. „Pohleď, tvůj otec a já jsme tě zoufale hledali!“

^{Luke 2:49}„Proč jste mě hledali?“ odpověděl. „Nevěděli jste, že musím být v domě svého Otce?“ ^{Luke 2:50}Oni však nechápali, o čem mluví.

^{Luke 2:51}Potom se s nimi vrátil do Nazaretu a byl jim poslušný. Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci. ^{Luke 2:52}Ježíš zatím rostl a byl čím dál moudřejší a milejší Bohu i lidem.

Kapitola 3

Hlas volajícího

^{Luke 3:1}Patnáctého roku vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judeu a Herodes ^[2538] byl tetrarchou Galileje, jeho bratr Filip tetrarchou na území Itureje a Trachonitidy a Lysaniáš tetrarchou Abilény, ^{Luke 3:2}za velekněze Annáše a Kaifáše, dostal Jan, syn Zachariášův, na poušti Boží slovo. ^{Luke 3:3}Procházel pak celým krajem kolem Jordánu a kázal křest pokání na odpuštění hříchů, ^{Luke 3:4}jak je to popsáno v knize výroků proroka Izaiáše:

„Hlas volajícího na poušti:
Připravte Pánovu cestu!
Napřimujte jeho stezky!
^{Luke 3:5}Každé údolí bude vyplněno
a každá hora a pahorek budou sníženy.
Křivé věci budou přímé,
hrbolaté cesty budou hladké
^{Luke 3:6}a veškeré lidstvo uvidí Boží spasení.“ ^[2539]

^{Luke 3:7}Zástupům lidí, kteří se k němu hrnuli, aby se dali pokřtít, říkal: „Plemeno zmijí! Kdo vám ukázal, jak utéci před přicházejícím hněvem? ^{Luke 3:8}Raději neste ovoce odpovídající vašemu pokání, než abyste říkali: ‚Máme otce Abrahama.‘ Říkám vám, že Bůh může Abrahamovi vzbudit potomky z tohoto kamení! ^{Luke 3:9}Ke kořeni stromů už dopadá sekera. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a vhozen do ohně!“

^{Luke 3:10}„Co máme dělat?“ ptaly se ho zástupy.

^{Luke 3:11}„Kdo má dvě košile, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádnou,“ odpověděl jim, „a kdo má jídlo, ať udělá totéž.“

^{Luke 3:12}Dokonce i výběrčí daní se přicházeli nechat pokřtít. „Mistře,“ ptali se ho, „co máme dělat?“

^{Luke 3:13}„Nevybírejte víc, než máte nařízeno,“ odpověděl jim.

^{Luke 3:14}„A co máme dělat my?“ ptali se vojáci.

„Nikoho nezastrašujte ani nevydírejte,“ odpověděl jim. „Spokojte se se svým žoldem.“

^{Luke 3:15}Lid byl plný očekávání a všichni si o Janovi v srdci říkali, jestli to snad není Mesiáš. ^{Luke 3:16}Jan ale dal všem tuto odpověď: „Jistě, já vás křtím vodou, ale přichází někdo silnější než já. Jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek sandálu. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. ^{Luke 3:17}Už drží v ruce lopatu, aby pročistil svůj mlat. Pšenici shromáždí do své obilnice, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.“ ^{Luke 3:18}Takto i mnoha jinými slovy napomínal lid a ohlašoval radostnou zprávu.

^{Luke 3:19}Když ale káral tetrarchu Heroda za jeho sňatek s Herodiadou, manželkou jeho bratra, a za všechno zlo, které napáchal, ^{Luke 3:20}Herodes k tomu všemu přidal ještě to, že Jana vsadil do vězení.

Milovaný Syn

^{Luke 3:21}Zatímco se křtil všechen lid, byl pokřtěn i Ježíš. Když se modlil, otevřelo se nebe ^{Luke 3:22}a Duch svatý na něj sestoupil v tělesné podobě jako holubice. Z nebe tehdy zazněl hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si oblíbil.“ ^[2540]

^{Luke 3:23}Když Ježíš začínal své působení, bylo mu asi třicet let. Byl to (jak se myslelo) syn Josefa,

syna Elího, ^{Luke 3:24}syna Matatova, syna Leviho, syna Melchiova, syna Janaje, syna Josefova, ^{Luke 3:25}syna Matatiáše, syna Amosova, syna Nahuma, syna Chesliho, syna Nogaha, ^{Luke 3:26}syna Machatova, syna Matatiáše, syna Šimeiho, syna Josecha, syna Jojadova, ^{Luke 3:27}syna Jochanana, syna Réšy, syna Zerubábela, syna Šealtielova, syna Neriho, ^{Luke 3:28}syna Melchiho, syna Idova, syna Kosamova, syna Elmadamova, syna Erova, ^{Luke 3:29}syna Ješuy, syna Eliezerova, syna Jorimova, syna Matatova, syna Leviho, ^{Luke 3:30}syna Šimeonova, syna Judy, syna Josefova, syna Jonamova, syna Eliakimova, ^{Luke 3:31}syna Meleova, syna Menamova, syna Mataty, syna Nátanova, syna Davidova, ^{Luke 3:32}syna Jišajova, syna Obédova, syna Boázova, syna Salmonova, syna Nachšonova, ^{Luke 3:33}syna Aminadaba, syna Ramova, ^[2541] syna Checrona, syna Peresova, syna Judy, ^{Luke 3:34}syna Jákobova, syna Izáka, syna Abrahamova, syna Teracha, syna Náchorova, ^{Luke 3:35}syna Seruga, syna Reúova, syna Pelega, syna Hebera, syna Šelacha, ^{Luke 3:36}syna Kainana, syna Arpakšada, syna Semova, syna Noemova, syna Lámechova, ^{Luke 3:37}syna Matuzaléma, syna Enochova, syna Járeda, syna Mahalalelova, syna Kénanova, ^{Luke 3:38}syna Enoše, syna Setova, syna Adamova, syna Božího.

Kapitola 4

Je psáno

^{Luke 4:1}Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého a Duch jej vedl na poušť. ^{Luke 4:2}Čtyřicet dní tam byl pokoušen ďáblem a v těch dnech nic nejedl. Když ty dny uplynuly, vyhladověl.

^{Luke 4:3}Tehdy mu ďábel řekl: „Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto kameni, ať se promění v chleba.“

^{Luke 4:4}Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: ‚Nejen chlebem bude člověk živ.‘“ ^[2542]

^{Luke 4:5}Potom ho ďábel odvedl vzhůru a v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa. ^{Luke 4:6}„Dám ti všechnu moc a slávu těchto království,“ řekl mu ďábel, „neboť mi byla předána a mohu ji dát, komu chci. ^{Luke 4:7}Když se mi pokloníš, bude to všechno tvoje.“

^{Luke 4:8}Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: ‚Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.‘“ ^[2543]

^{Luke 4:9}Tehdy ho přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: „Jsi-li Boží Syn, vrhni se odsud dolů. ^{Luke 4:10}Je přece psáno:

‚Svým andělům přikáže o tobě,
aby tě chránili,
^{Luke 4:11}a ponesou tě na rukou,
abys nenarazil nohou na kámen.‘“ ^[2544]

^{Luke 4:12}Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: ‚Nepokoušej Hospodina, svého Boha.‘“ ^[2545]

^{Luke 4:13}Když ďábel dokončil všechno to pokušení, opustil jej a čekal na další příležitost.

Duch je nade mnou

^{Luke 4:14}Ježíš se v moci Ducha vrátil do Galileje a zpráva o něm se roznesla po celém okolí. ^{Luke 4:15}Učil v jejich synagogách a všichni ho chválili.

^{Luke 4:16}Když přišel do Nazaretu, kde byl vychován, přišel podle svého zvyku v sobotní den do synagogy a vstal, aby četl. ^{Luke 4:17}Podali mu knihu proroka Izaiáše, a když ji otevřel, nalezl místo, kde bylo napsáno:

^{Luke 4:18}„Duch Hospodinův je nade mnou,
neboť mě pomazal nést evangelium chudým.
Poslal mě vyhlásit propuštění zajatým
a prohlédnutí slepým,
propustit soužené na svobodu
^{Luke 4:19}a vyhlásit léto Hospodinovy milosti.“ ^[2546]

^{Luke 4:20}Potom knihu zavřel, vrátil ji sluhovi a posadil se. Oči všech v synagoze byly upřeny na něj. ^{Luke 4:21}Začal jim vysvětlovat: „Dnes se toto Písmo naplnilo, když jste je slyšeli.“

^{Luke 4:22}Všichni mu přikyvovali a divili se slovům o milosti, jež mu plynula z úst. Říkali také: „Copak to není Josefův syn?“

^{Luke 4:23}Na to jim odpověděl: „Asi mi povíte to rčení: ‚Lékaři, uzdrav se sám! Co jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnaum, udělej i tady, kde jsi doma.‘“

^{Luke 4:24}Potom dodal: „Amen, říkám vám, že žádný prorok není doma vážený. ^{Luke 4:25}Řeknu vám popravdě, že za Eliášových dnů, když se nebe zavřelo na tři roky a šest měsíců a po celé zemi byl veliký hlad, v Izraeli bylo mnoho vdov, ^{Luke 4:26}ale Eliáš nebyl poslán k žádné z nich – jen k jedné vdově do sidonské Sarepty. ^{[2547]Luke 4:27}A za proroka Elíšy bylo v Izraeli mnoho malomocných, ale žádný z nich nebyl očištěn – jen syrský Náman.“ ^[2548]

^{Luke 4:28}Všechny, kdo to v synagoze slyšeli, popadla zuřivost. ^{Luke 4:29}Vstali a hnali ho ven z města až na okraj hory, na níž bylo jejich město postaveno. Chtěli ho shodit dolů, ^{Luke 4:30}ale on prošel jejich středem a mířil dál.

Zázraky v Kafarnaum

^{Luke 4:31}Sestoupil do galilejského města Kafarnaum. Když tam v sobotu učil, ^{Luke 4:32}lidé žasli nad jeho učením, protože jeho slovo mělo moc. ^{Luke 4:33}V jejich synagoze byl člověk posedlý nečistým duchem a ten hlasitě vykřikl: ^{Luke 4:34}„Ach, co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zničit? Vím, kdo jsi – ten Svatý Boží!“

^{Luke 4:35}„Zmlkni,“ okřikl ho Ježíš, „a vyjdi z něj!“ Démon jím smýkl doprostřed a vyšel z něj, aniž by mu ublížil.

^{Luke 4:36}Všech se zmocnil úžas a začali se dohadovat: „Co je to za slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům a oni vycházejí?“ ^{Luke 4:37}A zpráva o něm se šířila po celém okolí.

^{Luke 4:38}Potom vstal a odešel ze synagogy do Šimonova domu. Šimonova tchyně byla sužována vysokou horečkou, a tak ho za ni poprosili. ^{Luke 4:39}Postavil se nad ni, pohrozil horečce a ta ji opustila. Ona pak hned vstala a začala je obsluhovat.

^{Luke 4:40}Všichni, kdo měli nemocné různými neduhy, je k němu při západu slunce přiváděli a on na každého z nich vkládal ruce a uzdravoval je. ^{Luke 4:41}Z mnohých vycházeli démoni s křikem: „Ty jsi Boží Syn!“ On je ale okřikoval a nenechal je mluvit. Věděli totiž, že je Mesiáš.

^{Luke 4:42}Když se rozednilo, Ježíš odtud odešel na opuštěné místo. Zástupy ho hledaly, a když přišly k němu, chtěly ho zadržet, aby od nich neodcházel. ^{Luke 4:43}On jim však řekl: „Musím ohlašovat Boží království také jiným městům; to je mé poslání.“ ^{Luke 4:44}Kázal tedy v judských ^[2549] synagogách.

Kapitola 5

Jeď na hlubinu

^{Luke 5:1}Jednou, když stál na břehu Genezaretského jezera a lidé se na něj tlačili, aby slyšeli Boží slovo, ^{Luke 5:2}uviděl poblíž stát dvě lodi. Vystoupili z nich rybáři a prali sítě. ^{Luke 5:3}Do jedné z těch lodí, která patřila Šimonovi, nastoupil a poprosil ho, aby poodjel kousek od břehu. Potom se posadil a učil zástupy z lodi.

^{Luke 5:4}Když domluvil, řekl Šimonovi: „Jeď na hlubinu. Tam roztáhněte sítě k lovu.“

^{Luke 5:5}„Mistře,“ řekl mu na to Šimon, „dřeli jsme celou noc a nic jsme nechytili. Ale když to říkáš ty, spustím sítě.“ ^{Luke 5:6}Jakmile to udělali, nabrali takové množství ryb, že se jim sítě začaly trhat. ^{Luke 5:7}Zamávali proto na své společníky na druhé lodi, ať jim jedou na pomoc. A když připluli, naplnili obě lodi, až se ponořovaly.

^{Luke 5:8}Když to Šimon Petr uviděl, padl před Ježíšem na kolena. „Odejdi ode mě, Pane!“ zvolal. „Jsem jen hříšný člověk!“ ^{Luke 5:9}Spolu s ostatními byl totiž přemožen úžasem nad tím úlovkem ryb; ^{Luke 5:10}stejně tak i Šimonovi společníci, Zebedeovi synové Jakub a Jan.

Ježíš ale Šimonovi řekl: „Neboj se. Od nynějška budeš lovit lidi.“ ^{Luke 5:11}Jakmile s loděmi přirazili ke břehu, všechno opustili a šli za ním.

Kdybys jen chtěl

^{Luke 5:12}Jednou byl v jednom městě a hle, byl tam muž plný malomocenství. Když uviděl Ježíše, padl na tvář a prosil ho: „Pane, kdybys jen chtěl, můžeš mě očistit.“

^{Luke 5:13}Ježíš vztáhl ruku, dotkl se ho se slovy: „Já to chci. Buď čistý!“ a malomocenství ho hned opustilo.

^{Luke 5:14}Potom mu nařídil: „Nikomu to neříkej, ale na svědectví pro ně se jdi ukázat knězi a obětuj za své očištění, jak přikázal Mojžíš.“ ^[2550]

^{Luke 5:15}Zpráva o něm se ale šířila stále více a lidé se scházeli v ohromných zástupech, aby ho slyšeli a byli od něj uzdraveni ze svých nemocí. ^{Luke 5:16}On pak odcházel do pustin a modlil se.

Co je snadnější?

^{Luke 5:17}Jednoho dne, když vyučoval, seděli tam farizeové a vykladači Zákona, kteří se sešli ze všech galilejských i judských vesnic i z Jeruzaléma, a Hospodinova moc byla přítomna, aby je uzdravoval. ^{Luke 5:18}A hle, nějací muži nesli na lehátku ochrnutého člověka. Snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj, ^{Luke 5:19}ale když kvůli davu nenašli jinou možnost, vylezli na střechu a spustili ho skrze hliněné tašky i s lehátkem rovnou před Ježíše.

^{Luke 5:20}Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl: „Člověče, tvé hříchy jsou ti odpuštěny.“

^{Luke 5:21}Znalci Písma a farizeové se ale začali dohadovat: „Co je zač, že se tak rouhá? Kdo jiný může odpustit hříchy než samotný Bůh?“

^{Luke 5:22}Ježíš poznal, co si myslí, a odpověděl jim: „Jak to přemýšlíte? ^{Luke 5:23}Co je snadnější? Říci: ‚Tvé hříchy jsou ti odpuštěny,‘ anebo: ‚Vstaň a choď‘? ^{Luke 5:24}Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy“ – tehdy pověděl ochrnutému – „říkám ti, vstaň, vezmi si lehátko a jdi domů.“

^{Luke 5:25}A ten muž před nimi hned vstal, vzal, na čem ležel, odešel domů a cestou chválil Boha. ^{Luke 5:26}Všichni začali v naprostém ohromení oslavovat Boha. Naplněni bázní říkali: „Dnes jsme viděli něco neuvěřitelného!“

Nové víno

^{Luke 5:27}Ježíš šel dál. Když uviděl v celnici sedět výběrčího daní jménem Levi, řekl mu: „Pojď za mnou.“ ^{Luke 5:28}A on všechno opustil, vstal a šel za ním. ^{Luke 5:29}Levi mu pak ve svém domě vystrojil velikou hostinu a byla tam spousta výběrčích daní i jiných hostů. ^{Luke 5:30}Farizeové a jejich znalci Písma si kvůli tomu jeho učedníkům stěžovali: „Jak to, že jíte a pijete s výběrčími daní a hříšníky?“

^{Luke 5:31}Ježíš jim odpověděl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. ^{Luke 5:32}Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšné.“

^{Luke 5:33}Tehdy mu řekli: „Janovi učedníci se často postí a modlí, stejně jako učedníci farizeů, ale tvoji jedí a pijí.“

^{Luke 5:34}Odpověděl jim: „Můžete snad nutit ženichovy přátele k půstu, dokud je ženich ještě s nimi? ^{Luke 5:35}Přijdou dny, kdy jim bude ženich vzat, a tehdy, v těch dnech, se budou postit.“

^{Luke 5:36}Řekl jim ještě další podobenství: „Nikdo nepřišívá záplatu z nového pláště na starý. Musel by trhat nový plášť a záplata z nového se ke starému stejně nehodí. ^{Luke 5:37}Nikdo nelije nové víno do starých měchů. Jinak to nové víno měchy roztrhne, víno se rozlije a nádoby se zničí. ^{Luke 5:38}Nové víno se má lít do nových měchů. ^{Luke 5:39}Nikdo, kdo pil staré, ovšem nechce nové. Říká totiž: ‚Staré je dobré.‘“

Kapitola 6

Pán soboty

^{Luke 6:1}V sobotu se přihodilo, že procházel obilným polem. Jeho učedníci trhali klasy, rukama je mnuli a jedli. ^{Luke 6:2}Někteří z farizeů jim ale řekli: „Jak to, že děláte, co se v sobotu nesmí?“

^{Luke 6:3}Ježíš jim odpověděl: „Copak jste nečetli, co udělal David, když měl se svými muži hlad? ^{Luke 6:4}Jak vešel do Božího domu a vzal posvátné chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě samotných kněží, a jedl a dal i svým mužům?“ ^{Luke 6:5}Potom dodal: „Syn člověka je pánem i nad sobotou.“

^{Luke 6:6}V jinou sobotu pak vešel do synagogy a učil. Byl tu jeden člověk s ochrnutou pravou rukou. ^{Luke 6:7}Znalci Písma a farizeové dávali pozor, zda Ježíš bude v sobotu uzdravovat, aby ho měli za co obžalovat. ^{Luke 6:8}On ale znal jejich myšlenky, a tak tomu muži s uschlou rukou řekl: „Vstaň a postav se doprostřed.“ Vstal tedy a postavil se tam.

^{Luke 6:9}„Na něco se vás zeptám,“ řekl jim Ježíš. „Smí se v sobotu konat dobro, nebo zlo? Zachránit život, nebo zničit?“

^{Luke 6:10}Potom se po nich všech rozhlédl a řekl tomu člověku: „Natáhni ruku.“ A když to udělal, jeho ruka byla uzdravená. ^{Luke 6:11}Vzteky bez sebe se tedy začali domlouvat, co s Ježíšem provést.

Dvanáct apoštolů

^{Luke 6:12}V těch dnech pak vystoupil na horu, aby se modlil. Celou noc strávil v modlitbě k Bohu, ^{Luke 6:13}a když se rozednilo, zavolal své učedníky. Vybral z nich dvanáct a nazval je apoštoly:

^{Luke 6:14}Šimona (kterému dal jméno Petr), Ondřeje (jeho bratra), Jakuba, Jana, Filipa, Bartoloměje, ^{Luke 6:15}Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Šimona zvaného Zélot, ^{[2551]Luke 6:16}Judu Jakubova a Jidáše Iškariotského, který se stal zrádcem.

Blaze vám, běda vám

^{Luke 6:17}S těmi sestoupil z hory a stanul na pláni, kde čekalo množství jeho učedníků a veliká spousta lidí z celého Judska, z Jeruzaléma i z přímořského Týru a Sidonu. ^{Luke 6:18}Ti přišli, aby ho slyšeli a nechali se uzdravit ze svých neduhů. Také ti, kdo byli trápeni nečistými duchy, byli uzdravováni. ^{Luke 6:19}Každý v davu se ho snažil dotknout, neboť z něj vycházela moc a všechny uzdravovala.

^{Luke 6:20}Ježíš se rozhlédl po svých učednících a řekl:

„Blaze vám chudým,
neboť vám patří Boží království.
^{Luke 6:21}Blaze vám, kteří teď hladovíte,
neboť budete nasyceni.
Blaze vám, kteří teď pláčete,
neboť se budete smát.

^{Luke 6:22}Blaze vám, když vás budou lidé nenávidět a když vás vyobcují a potupí a vaše jméno zavrhnou jako zlé kvůli Synu člověka. ^{Luke 6:23}V ten den se radujte a jásejte, neboť hle, vaše odplata v nebi je veliká! Stejně se totiž chovali jejich otcové k prorokům.

^{Luke 6:24}Ale běda vám bohatým,
neboť už máte své potěšení.
^{Luke 6:25}Běda vám, kteří jste nasyceni,
neboť budete hladovět.
Běda vám, kteří se teď smějete,
neboť budete truchlit a naříkat.

^{Luke 6:26}Běda vám, když o vás budou všichni lidé mluvit dobře. Stejně se totiž chovali jejich otcové k falešným prorokům.“

Milujte své nepřátele

^{Luke 6:27}„Vám, kteří slyšíte, však říkám: Milujte své nepřátele! Buďte dobří k těm, kdo vás nenávidí, ^{Luke 6:28}žehnejte těm, kdo vás proklínají, a modlete se za ty, kdo vás pomlouvají. ^{Luke 6:29}Tomu, kdo tě bije do tváře, nastav také druhou a tomu, kdo ti bere plášť, nebraň vzít ani košili. ^{Luke 6:30}Každému, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si bere tvé věci, je nežádej zpět. ^{Luke 6:31}Chovejte se k lidem tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám.

^{Luke 6:32}Když milujete ty, kdo milují vás, jaká je to zásluha? I hříšníci přece milují ty, kdo milují je. ^{Luke 6:33}Chováte-li se dobře k těm, kdo se chovají dobře k vám, jaká je to zásluha? Totéž přece dělají i hříšníci. ^{Luke 6:34}Půjčujete-li těm, od nichž očekáváte, že vám to vrátí, jaká je to zásluha? I hříšníci půjčují hříšníkům, aby totéž dostali zpět. ^{Luke 6:35}Vy však milujte své nepřátele a buďte k nim dobří; půjčujte a neočekávejte nic zpět. Tehdy bude vaše odplata veliká a budete synové Nejvyššího, neboť on je laskavý i k nevděčným a zlým. ^{Luke 6:36}Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.

^{Luke 6:37}Nesuďte a nebudete souzeni. Neodsuzujte a nebudete odsouzeni. Odpouštějte a bude vám odpuštěno. ^{Luke 6:38}Dávejte a bude vám dáno. Dobrá míra, natlačená, natřesená a vrchovatá se octne ve vašem náručí. Jakou mírou měříte, takovou vám bude zase odměřeno.“

Strom se pozná po ovoci

^{Luke 6:39}Pověděl jim přirovnání: „Může vést slepý slepého? Nespadnou oba do jámy? ^{Luke 6:40}Není učedníka nad mistra; každý, kdo je vyučen, bude jako jeho mistr.

^{Luke 6:41}Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš? ^{Luke 6:42}Jak můžeš říkat svému bratru: ‚Bratře, nech mě, ať ti vytáhnu z oka třísku,‘ když nevidíš trám ve vlastním oku? Pokrytče, vytáhni nejdříve trám z vlastního oka, a tehdy prohlédneš, abys mohl vytáhnout třísku z oka svého bratra.

^{Luke 6:43}Strom, který nese špatné ovoce, není dobrý a strom, který nese dobré ovoce, není špatný. ^{Luke 6:44}Každý strom se přece pozná po vlastním ovoci: z trní se nesbírají fíky a z bodláčí se nesklízejí hrozny. ^{Luke 6:45}Dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu svého srdce to dobré, zlý pak vynáší ze zlého pokladu to zlé. Co má na srdci, to na jazyku!

^{Luke 6:46}Proč mi říkáte: ‚Pane, Pane,‘ když neděláte, co říkám? ^{Luke 6:47}Ukážu vám, komu se podobá každý, kdo ke mně přichází, slyší mé slovo a plní je: ^{Luke 6:48}Je jako člověk, který při stavbě svého domu vykopal základy hluboko ve skále. Když pak přišla povodeň, přivalila se na ten dům řeka, ale nemohla jím otřást, protože byl dobře postaven. ^{Luke 6:49}Ale ten, kdo mé slovo slyšel a nenaplnil, je jako člověk, který postavil dům rovnou na zemi, bez základů. Když se na něj přivalila řeka, hned spadl a zkáza toho domu byla hrozná.“

Kapitola 7

Řekni jen slovo

^{Luke 7:1}Když dokončil tuto řeč ke svým posluchačům, přišel do Kafarnaum. ^{Luke 7:2}Jeden setník tam měl na smrt nemocného služebníka, kterého si velmi cenil. ^{Luke 7:3}Když uslyšel o Ježíši, poslal k němu židovské starší s prosbou, aby přišel a jeho služebníka uzdravil. ^{Luke 7:4}Přišli tedy za Ježíšem a snažně ho prosili: „Zaslouží si, abys to pro něj udělal. ^{Luke 7:5}Vždyť miluje náš národ, i synagogu nám postavil.“ ^{Luke 7:6}Ježíš tedy šel s nimi.

Když už byl nedaleko jeho domu, poslal k němu ten setník přátele se vzkazem: „Pane, neobtěžuj se; nezasloužím si, abys vešel pod mou střechu. ^{Luke 7:7}Proto jsem se ani neodvážil za tebou přijít. Řekni jen slovo, a můj služebník bude uzdraven. ^{Luke 7:8}Sám jsem přece člověk, který podléhá velení a velí vojákům. Když někomu řeknu ‚Jdi,‘ jde; když řeknu jinému ‚Přijď,‘ přijde; když řeknu svému otroku ‚Udělej to,‘ udělá to.“

^{Luke 7:9}Když to Ježíš uslyšel, užasl nad ním, obrátil se a řekl zástupu, který jej následoval: „Říkám vám, že takovou víru jsem nenašel ani v Izraeli!“ ^{Luke 7:10}Poslové se pak vrátili do domu a toho služebníka tam našli uzdraveného.

Chlapče, vstaň!

^{Luke 7:11}Nedlouho poté šel do města jménem Naim doprovázen množstvím svých učedníků a spoustou dalších lidí. ^{Luke 7:12}Když se přiblížil k městské bráně, vynášeli právě mrtvého. Byl to jediný syn své matky a ta byla vdova. Doprovázela ji spousta lidí z města. ^{Luke 7:13}Jakmile Pán uviděl tu vdovu, byl k ní pohnut soucitem. „Neplač,“ řekl jí.

^{Luke 7:14}Přistoupil a dotkl se már. Nosiči se zastavili. Tehdy řekl: „Chlapče, říkám ti, vstaň!“ ^{Luke 7:15}a ten mrtvý se posadil a začal mluvit. Ježíš ho vrátil jeho matce.

^{Luke 7:16}Všech se zmocnila bázeň a začali oslavovat Boha: „Povstal mezi námi veliký prorok! Bůh navštívil svůj lid!“ ^{Luke 7:17}A tato zpráva o něm se rozšířila po celém Judsku i okolí.

Více než prorok

^{Luke 7:18}Janovi učedníci mu o tom všem vyprávěli. Jan tehdy zavolal dva z nich ^{Luke 7:19}a poslal je za Ježíšem s otázkou: „Jsi Ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“

^{Luke 7:20}Když k němu ti muži přišli, řekli: „Jan Křtitel nás k tobě poslal s otázkou: Jsi Ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“

^{Luke 7:21}Ježíš (který právě v tu hodinu uzdravil mnoho lidí od neduhů, trápení a zlých duchů a mnoha slepým daroval zrak) ^{Luke 7:22}jim odpověděl: „Jděte a vyřiďte Janovi, co jste viděli a slyšeli: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou čistí, hluší slyší, mrtví se křísí a chudým se káže evangelium. ^{Luke 7:23}A blaze tomu, kdo se nade mnou nepohoršuje.“

^{Luke 7:24}Když pak Janovi poslové odešli, promluvil k zástupům o Janovi: „Co jste si přišli do pouště prohlédnout? Třtinu větrem se klátící? ^{Luke 7:25}Na co jste se šli podívat? Na člověka v nádherných šatech? Pohleďte, ti, kdo nosí skvostné šaty a žijí v přepychu, jsou k vidění v královských domech. ^{Luke 7:26}Na co jste se tedy šli podívat? Na proroka? Ano, říkám vám, a více než na proroka. ^{Luke 7:27}Toto je ten, o kterém je psáno:

‚Hle, posílám svého posla před tváří tvou,
který připraví tvou cestu před tebou.‘ ^[2552]

^{Luke 7:28}Říkám vám, že žádné ženě se nenarodil nikdo větší než Jan, ale kdo je nejmenší v Božím království, je větší než on.“

^{Luke 7:29}Všichni jeho posluchači, i výběrčí daní, uznali Boží spravedlnost, když se dali pokřtít Janovým křtem. ^{Luke 7:30}Ale farizeové a znalci Zákona se od něj pokřtít nenechali, a tak odmítli Boží vůli pro sebe.

^{Luke 7:31}„Ke komu přirovnám lidi tohoto pokolení? Komu se podobají? ^{Luke 7:32}Jsou jako děti, které sedí na návsi a volají jedny na druhé:

‚Pískali jsme vám, a netančili jste,
naříkali jsme, a neplakali jste!‘

^{Luke 7:33}Jan Křtitel totiž přišel, nejedl chléb a nepil víno a vy říkáte: ‚Je posedlý!‘ ^{Luke 7:34}Přišel Syn člověka, jí a pije a vy říkáte: ‚Podívejte, žrout a pijan vína, přítel výběrčích daní a hříšníků!‘ ^{Luke 7:35}Moudrost je ale potvrzena všemi svými dětmi.“

Farizeus a hříšnice

^{Luke 7:36}Jeden z farizeů ho pozval, aby s ním pojedl. Vešel tedy do domu toho farizea a stoloval s ním. ^{Luke 7:37}A hle, jedna městská hříšnice se dozvěděla, že Ježíš stoluje v domě toho farizea. Přinesla alabastrovou nádobku s mastí, ^{Luke 7:38}poklekla s pláčem zezadu u jeho nohou, začala mu skrápět nohy slzami a vlastními vlasy je utírala; líbala mu nohy a mazala je mastí.

^{Luke 7:39}Když to uviděl farizeus, který ho pozval, řekl si: „Kdyby to byl prorok, věděl by, co je to za ženu, která se ho dotýká. Copak neví, jaká je to hříšnice?!“

^{Luke 7:40}„Šimone,“ oslovil ho Ježíš, „chci ti něco říci.“

„Jen mluv, mistře,“ odpověděl farizeus.

^{Luke 7:41}„Jistý věřitel měl dva dlužníky. Jeden dlužil pět set denárů ^[2553] a druhý padesát. ^{[2554]Luke 7:42}Když ale neměli čím zaplatit, oběma odpustil. Pověz mi, který z nich ho bude mít raději?“

^{Luke 7:43}„Řekl bych, že ten, kterému víc odpustil,“ odpověděl Šimon.

„Správně,“ řekl Ježíš.

^{Luke 7:44}Otočil se k té ženě a zeptal se Šimona: „Vidíš tu ženu? Když jsem přišel do tvého domu, nepodal jsi mi vodu na nohy, ale ona mi skrápěla nohy slzami a utírala je svými vlasy. ^{Luke 7:45}Nepolíbil jsi mě, ale ona mi od chvíle, kdy jsem vešel, nepřestala líbat nohy. ^{Luke 7:46}Nepomazal jsi mi hlavu olejem, ale ona mi pomazala nohy mastí. ^{Luke 7:47}Proto ti říkám: Je jí odpuštěno hodně hříchů, proto hodně miluje. Komu se odpouští málo, miluje málo.“

^{Luke 7:48}Tehdy jí řekl: „Tvé hříchy jsou odpuštěny.“

^{Luke 7:49}Ostatní hosté si mezi sebou začali říkat: „Kdo to vůbec je, že i hříchy odpouští?“

^{Luke 7:50}On ale té ženě řekl: „Tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji.“

Kapitola 8

Podobenství o rozsévači

^{Luke 8:1}Potom procházel jednotlivá města a vesnice, kázal a ohlašoval Boží království. Bylo s ním jeho Dvanáct ^{Luke 8:2}a také některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie zvaná Magdaléna, z níž vyšlo sedm démonů, ^{Luke 8:3}Johana, manželka Herodova úředníka Chuzy, také Zuzana a mnoho jiných, které ho podporovaly ze svých prostředků.

^{Luke 8:4}Když se začal scházet veliký zástup (neboť lidé z jednotlivých měst proudili za ním), promluvil v podobenství: ^{Luke 8:5}„Vyšel rozsévač, aby rozséval své zrno. A jak rozséval, jedno padlo podél cesty, bylo pošlapáno a sezobali je ptáci. ^{Luke 8:6}Jiné padlo na skálu, a když vzešlo, uschlo, protože nemělo vláhu. ^{Luke 8:7}Další padlo mezi trní a to rostlo spolu s ním, až je udusilo. ^{Luke 8:8}Jiné však padlo do dobré země, a když vzešlo, přineslo stonásobnou úrodu.“

Když to dořekl, zvolal: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“

^{Luke 8:9}Učedníci se ho ptali, co je to za podobenství. ^{Luke 8:10}Řekl jim: „Vám je dáno znát tajemství Božího království, k ostatním ale mluvím v podobenstvích, aby

‚hleděli, ale neviděli
a slyšeli, ale nerozuměli.‘ ^[2555]

^{Luke 8:11}Zrno v tom podobenství je Boží slovo. ^{Luke 8:12}Ti podél cesty jsou ti, kteří slyší, ale potom přichází ďábel a bere jim Slovo ze srdce, aby neuvěřili a nebyli spaseni. ^{Luke 8:13}Ti na skále jsou ti, kteří slyší Slovo a s radostí je přijímají, ale nemají kořeny. Ti věří jen dočasně, v době pokušení odpadají. ^{Luke 8:14}Zrno, které zapadlo mezi trní, jsou ti, kteří slyšeli, ale pozvolna bývají dušeni starostmi, bohatstvím a rozkošemi tohoto života, takže nedozrají, aby nesli ovoce. ^{Luke 8:15}Zrno v dobré zemi jsou ale ti, kteří slyší Slovo, chovají je v ušlechtilém a dobrém srdci a vytrvale přinášejí užitek.

^{Luke 8:16}Nikdo nerozsvítí lampu, aby ji přikryl nádobou nebo postavil pod postel. Postaví ji na svícen, aby příchozí viděli světlo. ^{Luke 8:17}Není totiž nic tajného, co nebude zjeveno, ani nic skrytého, co nebude poznáno a nevyjde najevo. ^{Luke 8:18}Proto dávejte pozor na to, jak posloucháte. Tomu, kdo má, totiž bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co si myslí, že má.“

Ježíšova rodina

^{Luke 8:19}Tehdy za ním přišla jeho matka a bratři, ale kvůli zástupu se k němu nemohli dostat. ^{Luke 8:20}Oznámili mu: „Tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí tě vidět.“

^{Luke 8:21}On jim však odpověděl: „Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo a plní je.“

Kdo to vůbec je?

^{Luke 8:22}Jednoho dne nastoupil se svými učedníky na loď a řekl jim: „Přeplavme se přes jezero.“ Odrazili od břehu ^{Luke 8:23}a on během plavby usnul. Vtom se na jezero snesla větrná bouře, takže začali nabírat vodu a hrozilo, že utonou.

^{Luke 8:24}Přistoupili tedy a vzbudili ho: „Mistře, mistře, umíráme!“

Vstal, okřikl vítr a vzedmuté vlny, ty rázem přestaly a byl klid. ^{Luke 8:25}„Kde je vaše víra?“ zeptal se jich.

Zděšeni a ohromeni se pak ptali jeden druhého: „Kdo to vůbec je, že přikazuje i větru a vodám a poslouchají ho?“

Legie

^{Luke 8:26}Takto se přeplavili do gerasenského ^[2556] kraje, který leží naproti Galileji. ^{Luke 8:27}Jakmile vystoupil na zem, setkal se s ním jeden muž z toho města, který byl už dlouho posedlý démony. Nenosil žádné šaty ani nebydlel v domě, ale v hrobkách. ^{Luke 8:28}Když uviděl Ježíše, vykřikl, padl před ním na zem a hlasitě zvolal: „Co je ti do mě, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Prosím tě, netrýzni mě!“ ^{Luke 8:29}Ježíš totiž tomu nečistému duchu přikázal, aby z toho člověka vyšel. (Předtím ho ten démon často popadal, takže ho museli spoutávat řetězy a držet ho v okovech, ale on ta pouta trhal a býval démonem hnán do pouště.)

^{Luke 8:30}„Jak se jmenuješ?“ zeptal se ho Ježíš.

„Legie,“ odpověděl. Vstoupilo totiž do něj množství démonů. ^{Luke 8:31}Ti ho teď prosili, aby je nevyháněl do bezedné propasti.

^{Luke 8:32}Na blízkém kopci se právě páslo veliké stádo prasat, a tak ho démoni prosili, aby jim dovolil vejít do nich. Jakmile jim to dovolil, ^{Luke 8:33}vyšli z toho člověka a vešli do prasat. Stádo se pak vrhlo ze srázu do jezera a utonulo.

^{Luke 8:34}Když pasáci uviděli, co se stalo, utekli a cestou to vyprávěli ve městě i na venkově. ^{Luke 8:35}Lidé se šli podívat, co se stalo. Když přišli k Ježíši a našli toho muže, z něhož vyšli démoni, jak sedí u Ježíšových nohou oblečen a při zdravém rozumu, dostali strach. ^{Luke 8:36}Očití svědkové jim pak vyprávěli, jak byl ten, který býval posedlý démony, zachráněn. ^{Luke 8:37}Všichni obyvatelé gadarenského kraje ho potom prosili, aby od nich odešel, neboť byli sevřeni velikým strachem. Nastoupil tedy do lodi, aby se vrátil.

^{Luke 8:38}Onen muž, ze kterého vyšli démoni, ho prosil, aby mohl zůstat s ním. Ježíš ho ale propustil. ^{Luke 8:39}„Vrať se domů,“ řekl mu, „a vypravuj, jak veliké věci pro tebe udělal Bůh.“ Odešel tedy a rozhlašoval po celém městě, jak veliké věci pro něj Ježíš udělal.

Kdo se mě dotkl?

^{Luke 8:40}Při návratu Ježíše vítal dav lidí; všichni už na něj čekali. ^{Luke 8:41}Vtom přišel muž jménem Jairus, představený synagogy. Padl Ježíši k nohám a prosil ho, aby s ním šel domů. ^{Luke 8:42}Měl totiž jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala.

Šel tedy za ním a davy ho tiskly ze všech stran. ^{Luke 8:43}Byla tam jedna žena, která už dvanáct let trpěla krvácením. Utratila všechno své živobytí na lékaře, ^[2557] ale žádný ji nemohl uzdravit. ^{Luke 8:44}Když se ale zezadu přiblížila k Ježíši a dotkla se cípu jeho roucha, její krvácení ihned přestalo.

^{Luke 8:45}„Kdo se mě dotkl?“ ptal se Ježíš.

Když se nikdo nepřiznával, ozval se Petr: „Mistře, davy se na tebe mačkají a tlačí…“

^{Luke 8:46}Ježíš ale opakoval: „Někdo se mě musel dotknout. Cítil jsem, jak ze mě vyšla moc.“

^{Luke 8:47}Žena viděla, že se to neutají. S rozechvěním přistoupila, padla před ním a pověděla mu přede všemi, proč se ho dotkla a jak byla hned uzdravena.

^{Luke 8:48}„Dcero,“ odpověděl jí Ježíš, „tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji.“

Děvčátko, vstaň!

^{Luke 8:49}Než to dořekl, přišel někdo z domu představeného synagogy se slovy: „Tvá dcera umřela. Není třeba obtěžovat mistra.“

^{Luke 8:50}Ježíš to však zaslechl a řekl mu: „Neboj se, jenom věř. Bude zachráněna.“

^{Luke 8:51}Když pak vcházel do toho domu, nepustil dovnitř nikoho kromě Petra, Jakuba, Jana a rodičů děvčátka. ^{Luke 8:52}Všichni nad ní plakali a kvíleli, ale on řekl: „Neplačte! Neumřela, jen spí.“

^{Luke 8:53}Začali se mu vysmívat, protože věděli, že umřela. ^{Luke 8:54}On ji ale vzal za ruku a zvolal: „Děvčátko, vstaň!“ ^{Luke 8:55}Tehdy se do ní vrátil duch a ihned vstala. Nechal jí tedy přinést něco k jídlu. ^{Luke 8:56}Její rodiče byli ohromeni, ale on jim zakázal komukoli říkat, co se stalo.

Kapitola 9

Nic si s sebou neberte

^{Luke 9:1}Ježíš pak svolal svých Dvanáct, dal jim sílu a moc vyhánět všechny démony a uzdravovat nemoci ^{Luke 9:2}a poslal je ohlašovat Boží království a uzdravovat nemocné. ^{Luke 9:3}Řekl jim: „Nic si na tu cestu neberte: ani hůl ani mošnu ani chléb ani peníze; neberte si ani náhradní košile. ^{Luke 9:4}Do kteréhokoli domu vejdete, zůstaňte tam a odtud zas jděte dál. ^{Luke 9:5}Kdekoli by vás nepřijali, vyjděte z toho města a setřeste si prach z nohou na svědectví proti nim.“

^{Luke 9:6}A tak vyšli a chodili po okolních vesnicích. Kázali evangelium a všude uzdravovali.

^{Luke 9:7}Když se o všem, co se dělo, doslechl i tetrarcha Herodes, ^[2558] nevěděl, co si má myslet. Někteří říkali: „Jan vstal z mrtvých,“ ^{Luke 9:8}jiní, že prý se zjevil Eliáš, a další, že vstal jeden z dávných proroků. ^{Luke 9:9}„Jana jsem sťal,“ říkal si Herodes. „Kdo to tedy je, že o něm slyším takové věci?“ A toužil se s ním setkat.

Pět chlebů a dvě ryby

^{Luke 9:10}Apoštolové se potom vrátili za Ježíšem a vyprávěli mu, co všechno dělali. Tehdy je vzal s sebou a odešel s nimi do ústraní poblíž města jménem Betsaida. ^{Luke 9:11}Jakmile se to dozvěděly zástupy, vydaly se za ním. Přijal je tedy, vyprávěl jim o Božím království a uzdravoval ty, kdo potřebovali uzdravit.

^{Luke 9:12}Když se začalo chýlit k večeru, přišlo za ním jeho Dvanáct. „Propusť ten zástup,“ řekli mu. „Ať se rozejdou do okolních vesnic a statků a najdou si tam nocleh a stravu, protože tady jsme v pustině.“

^{Luke 9:13}Odpověděl jim: „Vy jim dejte najíst.“

„Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby,“ namítli. „Ledaže bychom šli a všem těm lidem jídlo koupili.“ ^{Luke 9:14}(Jen mužů tam bylo kolem pěti tisíc.)

„Posaďte je ve skupinách asi po padesáti,“ řekl Ježíš učedníkům. ^{Luke 9:15}Když to udělali a všechny posadili, ^{Luke 9:16}vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal je, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali zástupu. ^{Luke 9:17}Všichni se najedli do sytosti a sebralo se ještě dvanáct košů nalámaných kousků, které jim zbyly.

Boží Mesiáš

^{Luke 9:18}Jednou, když se odešel modlit do ústraní, zeptal se přítomných učedníků: „Za koho mě mají zástupy?“

^{Luke 9:19}„Někteří za Jana Křtitele,“ odpověděli, „jiní za Eliáše a další říkají, že vstal jeden z dávných proroků.“

^{Luke 9:20}„A za koho mě máte vy?“ zeptal se.

„Za Božího Mesiáše!“ odpověděl mu Petr.

^{Luke 9:21}Tehdy je přísně napomenul, aby to nikomu neříkali. ^{Luke 9:22}Pověděl jim: „Syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen staršími, vrchními kněžími i znalci Písma, být zabit a třetího dne vstát z mrtvých.“

^{Luke 9:23}Všem pak řekl: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, bere svůj kříž každý den a následuje mne. ^{Luke 9:24}Kdokoli by si chtěl zachránit život, ztratí jej, ale kdokoli by ztratil svůj život pro mě, ten jej zachrání. ^{Luke 9:25}Co je člověku platné, kdyby získal celý svět, ale sám sebe ztratil nebo sám sobě uškodil? ^{Luke 9:26}Kdokoli by se styděl za mě a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde ve své slávě a ve slávě Otce a svatých andělů.

^{Luke 9:27}Říkám vám popravdě: Někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří Boží království.“

Ježíš, Mojžíš a Eliáš

^{Luke 9:28}Asi po týdnu vzal k sobě Petra, Jakuba a Jana a vystoupil na horu, aby se modlil. ^{Luke 9:29}Zatímco se modlil, změnil se vzhled jeho tváře, jeho oděv zbělel a rozzářil se. ^{Luke 9:30}A hle, mluvili s ním dva muži. Byli to Mojžíš a Eliáš, ^{Luke 9:31}kteří se ukázali ve slávě a mluvili o jeho odchodu, k němuž mělo dojít v Jeruzalémě.

^{Luke 9:32}Petr a jeho druhové však byli přemoženi spánkem. Jakmile se probudili, uviděli jeho slávu a ty dva muže po jeho boku. ^{Luke 9:33}Když se od něj začali vzdalovat, Petr Ježíše oslovil: „Mistře, dobře, že jsme tu! Uděláme tu tři stánky – jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl ale, co říká.

^{Luke 9:34}Než to dořekl, objevil se oblak a zahalil je. Když se ocitli v tom oblaku, dostali strach. ^{Luke 9:35}Z oblaku se ozval hlas: „Toto je můj Syn, můj Vyvolený. ^[2559] Toho poslouchejte.“ ^{Luke 9:36}Když ten hlas dozněl, našli tam jen samotného Ježíše. Zůstali zticha a v těch dnech nikomu neprozradili, co viděli.

Jak dlouho budu s vámi?

^{Luke 9:37}Když pak druhý den sestoupili z hory, vyšla mu naproti velká spousta lidí. ^{Luke 9:38}Vtom jeden muž z davu vykřikl: „Mistře, prosím tě, smiluj se nad mým synem – mám jenom jeho! ^{Luke 9:39}Náhle ho napadá zlý duch a zničehonic začne křičet. Zmítá jím, až má pěnu u úst. Sotva ho kdy opouští a hrozně ho trápí. ^{Luke 9:40}Prosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli!“

^{Luke 9:41}„Vy nevěřící a zvrácené pokolení!“ zvolal Ježíš. „Jak dlouho ještě budu s vámi a budu vás snášet? Přiveď sem svého syna.“

^{Luke 9:42}Než k němu došel, démon ho porazil a začal jím zmítat. Ježíš okřikl nečistého ducha, uzdravil chlapce a vrátil ho jeho otci. ^{Luke 9:43}Všichni byli ohromeni Boží velkolepostí.

Zatímco všichni žasli nad vším, co udělal, Ježíš se obrátil ke svým učedníkům: ^{Luke 9:44}„Dobře si pamatujte tato slova: Syn člověka bude vydán do lidských rukou.“ ^{Luke 9:45}Oni však ten výrok nepochopili. Jeho smysl jim zůstal skryt, takže mu nerozuměli, ale báli se ho zeptat.

Kdo je největší

^{Luke 9:46}Tehdy mezi nimi vyvstala otázka, kdo z nich je největší. ^{Luke 9:47}Když Ježíš viděl, jaké myšlenky mají v srdci, vzal dítě, postavil je vedle sebe ^{Luke 9:48}a řekl jim: „Kdokoli přijme takové dítě v mém jménu, přijímá mne, a kdokoli přijme mne, přijímá Toho, který mě poslal. Kdo je totiž mezi vámi ze všech nejmenší, ten bude veliký.“

^{Luke 9:49}„Mistře,“ řekl mu na to Jan, „viděli jsme někoho, jak ve tvém jménu vymítá démony, a bránili jsme mu, protože nechodí s námi.“

^{Luke 9:50}„Nebraňte mu,“ odpověděl Ježíš. „Kdo není proti nám, je s námi.“

Vzhůru do Jeruzaléma

^{Luke 9:51}Když se začal blížit čas, kdy měl být vzat vzhůru, pevně se rozhodl k cestě do Jeruzaléma. ^{Luke 9:52}Vyslal před sebou posly a ti šli napřed do jedné samařské vesnice, aby pro něj vše připravili. ^{Luke 9:53}Místní ho ale nepřijali, protože byl rozhodnut jít do Jeruzaléma. ^{Luke 9:54}Když to viděli učedníci Jakub a Jan, navrhli: „Pane, máme přivolat oheň z nebe, aby je pohltil?“ ^{[2560]Luke 9:55}Ježíš se však obrátil a okřikl je. ^{[2561]Luke 9:56}Šli tedy do jiné vesnice.

^{Luke 9:57}Cestou mu někdo řekl: „Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“

^{Luke 9:58}Ježíš mu odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“

^{Luke 9:59}Jiného vyzval: „Pojď za mnou!“ On ale řekl: „Pane, dovol, ať nejdřív odejdu a pochovám svého otce.“

^{Luke 9:60}Ježíš mu odpověděl: „Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé; ty pojď rozhlašovat Boží království!“

^{Luke 9:61}Další mu řekl: „Pane, půjdu za tebou, ale dovol, ať se napřed rozloučím se všemi doma.“

^{Luke 9:62}Ježíš mu odpověděl: „Kdo se chopí pluhu a ohlíží se zpátky, nehodí se pro Boží království.“

Kapitola 10

Beránci mezi vlky

^{Luke 10:1}Potom Pán určil dalších dvaasedmdesát ^[2562] a vyslal je před sebou po dvou do každého města a místa, kam měl sám přijít. ^{Luke 10:2}Řekl jim: „Žeň je obrovská, ale dělníků málo. Proto proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň. ^{Luke 10:3}Jděte. Hle, posílám vás jako beránky mezi vlky. ^{Luke 10:4}Neberte s sebou měšec ani mošnu ani obuv a s nikým se po cestě nezdravte.

^{Luke 10:5}Do kteréhokoli domu vejdete, nejdříve řekněte: ‚Pokoj tomuto domu.‘ ^{Luke 10:6}Bude-li tam přítel pokoje, váš pokoj spočine na něm; a pokud ne, navrátí se k vám. ^{Luke 10:7}V tom domě zůstávejte a jezte a pijte, co nabízejí – dělník si přece zaslouží svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu.

^{Luke 10:8}V kterémkoli městě vás přijmou, jezte, co vám nabídnou. ^{Luke 10:9}Uzdravujte v tom městě nemocné a říkejte jim: ‚Přišlo k vám Boží království.‘ ^{Luke 10:10}Když ale přijdete do nějakého města a nepřijmou vás, vyjděte na jeho ulice a řekněte: ^{Luke 10:11}‚Setřásáme na vás i ten prach z vašeho města, který nám ulpěl na nohou. Vězte ale, že přišlo Boží království!‘ ^{Luke 10:12}Říkám vám, že v onen den bude lehčeji Sodomě než takovému městu.

^{Luke 10:13}Běda tobě, Korozaim, běda tobě, Betsaido! Kdyby se zázraky, které se dějí u vás, staly v Týru a Sidonu, dávno by činili pokání v pytlovině a popelu. ^{Luke 10:14}Týru a Sidonu však bude na soudu lehčeji než vám. ^{Luke 10:15}A ty, Kafarnaum, které jsi až k nebi vyvýšeno, až do pekla budeš svrženo.

^{Luke 10:16}Kdo vám naslouchá, naslouchá mně. Kdo vás odmítá, odmítá mě. Kdo odmítá mě, odmítá Toho, který mě poslal.“

Vaše jména jsou v nebesích

^{Luke 10:17}Když se těch dvaasedmdesát vrátilo, radostně mu říkali: „Pane, i démoni se nám poddávají ve tvém jménu!“

^{Luke 10:18}Odpověděl jim: „Viděl jsem, jak satan spadl z nebe jako blesk. ^{Luke 10:19}Hle, uděluji vám moc šlapat po hadech a štírech i po veškeré síle nepřítele a vůbec nic vám neublíží. ^{Luke 10:20}Neradujte se ale z toho, že se vám poddávají duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“

^{Luke 10:21}V tu chvíli se Ježíš rozveselil v Duchu svatém a řekl: „Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Jistě, Otče, neboť tak se ti zalíbilo.

^{Luke 10:22}Všechno je mi dáno od mého Otce a nikdo neví, kdo je Syn, jedině Otec, a kdo je Otec, jedině Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit.“

^{Luke 10:23}V soukromí se pak obrátil k učedníkům a řekl jim: „Blaze očím, které vidí, co vy vidíte. ^{Luke 10:24}Říkám vám, že mnozí proroci a králové chtěli spatřit, co vy vidíte, ale nespatřili, a slyšet, co slyšíte, ale neslyšeli.“

Kdo je můj bližní?

^{Luke 10:25}A hle, jeden znalec Zákona vstal a chtěl ho vyzkoušet: „Mistře, co mám dělat, abych se stal dědicem věčného života?“

^{Luke 10:26}Ježíš mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“

^{Luke 10:27}Odpověděl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, ze vší své síly a celou svou myslí,‘ ^[2563] a ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘“ ^[2564]

^{Luke 10:28}„Správně jsi odpověděl,“ řekl mu Ježíš. „Dělej to a budeš žít.“

^{Luke 10:29}On se ale chtěl nějak ospravedlnit, a tak se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?“

^{Luke 10:30}Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk byl na cestě z Jeruzaléma do Jericha přepaden lupiči. Obrali ho, zbili, nechali ho tam ležet polomrtvého a odešli. ^{Luke 10:31}Náhodou tudy šel jeden kněz; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul. ^{Luke 10:32}Podobně to bylo s levitou, který se tam objevil; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul. ^{Luke 10:33}Potom k němu přišel jeden Samaritán, který tudy cestoval; když ho uviděl, byl pohnut soucitem. ^{Luke 10:34}Přistoupil, ovázal mu rány a polil je olejem a vínem. Naložil ho na svého mezka, dovezl do hostince a postaral se o něj. ^{Luke 10:35}Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: ‚Postarej se o něj. Cokoli bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se vrátím.‘

^{Luke 10:36}Co myslíš – kdo z těch tří byl tomu přepadenému bližním?“

^{Luke 10:37}„Ten, který mu prokázal milosrdenství,“ odpověděl znalec Zákona. „Jdi a jednej tak i ty,“ řekl mu Ježíš.

Jen jedno je potřeba

^{Luke 10:38}Cestou přišel do jedné vesnice, kde ho k sobě přijala jistá žena jménem Marta. ^{Luke 10:39}Její sestra Marie se posadila k Pánovým nohám a poslouchala jeho slova. ^{Luke 10:40}Marta však byla zaneprázdněna spoustou práce. Nakonec za ním přišla a řekla: „Pane, tebe nezajímá, že má sestra nechala všechnu práci na mně? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“

^{Luke 10:41}Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, staráš se a trápíš se mnoha věcmi. ^{Luke 10:42}Jen jedno je však potřeba. Marie si vybrala správně a to jí nikdo nevezme.“

Kapitola 11

Proste a bude vám dáno

^{Luke 11:1}Jednou se na jednom místě modlil, a když přestal, jeden z jeho učedníků mu řekl: „Pane, nauč nás modlit se, jako to Jan učil své učedníky.“ ^{Luke 11:2}Pověděl jim: „Když se modlíte, říkejte:

Otče, ^[2565] ať se posvětí tvé jméno!
Ať přijde tvé království! ^{[2566]
Luke 11:3}Dávej nám denně náš denní chléb
^{Luke 11:4}a odpusť nám naše hříchy –
vždyť i my odpouštíme každému,
kdo se proviňuje proti nám.
A neuveď nás do pokušení.“ ^[2567]

^{Luke 11:5}Potom jim řekl: „Někdo z vás třeba půjde o půlnoci za svým přítelem a požádá ho: ‚Příteli, půjč mi tři chleby. ^{Luke 11:6}Navštívil mě přítel, který je na cestách, a nemám, co bych mu nabídl.‘ ^{Luke 11:7}A on ti zevnitř odpoví: ‚Neobtěžuj mě. Dveře už jsou zamčené a děti jsou se mnou v posteli; nemohu vstát a něco ti dávat!‘ ^{Luke 11:8}Říkám vám: I kdyby nevstal a nedal ti to kvůli vašemu přátelství, zvedne se a dá ti, co potřebuješ, kvůli tvé neodbytnosti.

^{Luke 11:9}A tak vám říkám: Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. ^{Luke 11:10}Každý, kdo prosí, dostává, kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.

^{Luke 11:11}Který z vás otců podá svému synu ^[2568] hada, když tě poprosí o rybu? ^{Luke 11:12}A když poprosí o vejce, podáš mu snad štíra? ^{Luke 11:13}Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kteří ho prosí?“

Zlé pokolení

^{Luke 11:14}Jednou Ježíš vymítal démona němoty. Když démon vyšel a ten němý začal mluvit, zástupy užasly. ^{Luke 11:15}Někteří ale říkali: „Vymítá démony Belzebubem, knížetem démonů!“ ^{Luke 11:16}Jiní ho zase pokoušeli tím, že od něj žádali znamení z nebe.

^{Luke 11:17}On ale znal jejich myšlenky, a tak jim řekl: „Každé království rozdělené samo proti sobě pustne a dům rozdělený proti domu padá. ^{Luke 11:18}Pokud je i satan rozdělen sám proti sobě, jak obstojí jeho království? Říkáte přece, že vymítám démony Belzebubem. ^{Luke 11:19}A pokud já vymítám démony Belzebubem, kým je vymítají vaši synové? Oni proto budou vašimi soudci. ^{Luke 11:20}Vymítám-li však démony Božím prstem, jistě k vám přišlo Boží království.

^{Luke 11:21}Když silný ozbrojenec hlídá svůj palác, jeho majetek je v klidu. ^{Luke 11:22}Když ho ale napadne někdo silnější a přemůže ho, vezme mu všechnu výzbroj, na kterou spoléhal, a jeho kořist rozdělí.

^{Luke 11:23}Kdo není se mnou, je proti mně; kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.

^{Luke 11:24}Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po vyprahlých místech a hledá odpočinek. Když ho nenajde, řekne si: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ ^{Luke 11:25}Když přijde a nalezne jej vymetený a ozdobený, ^{Luke 11:26}jde a přibere sedm jiných duchů, horších, než je sám. Pak vejdou dovnitř, zabydlí se tam a nakonec tomu člověku bude hůře než na začátku.“

^{Luke 11:27}Během jeho řeči jedna žena ze zástupu vykřikla: „Blaze lůnu, které tě nosilo, a prsům, jež jsi sál!“

^{Luke 11:28}On na to řekl: „Spíše blaze těm, kdo slyší Boží slovo a dodržují je.“

^{Luke 11:29}Zatímco kolem něj houstly davy, Ježíš pokračoval: „Toto pokolení je zlé. Vyžaduje znamení, ale žádné znamení nedostane, kromě znamení Jonášova. ^{Luke 11:30}Jako se Jonáš stal znamením pro Ninivské, tak bude Syn člověka znamením pro toto pokolení. ^{[2569]Luke 11:31}Královna Jihu povstane na soudu s lidmi tohoto pokolení a odsoudí je, neboť přijela z kraje světa, aby slyšela Šalomounovu moudrost, ^[2570] a hle, zde je někdo víc než Šalomoun. ^{Luke 11:32}Obyvatelé Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť po Jonášově kázání činili pokání, ^[2571] a hle, zde je někdo víc než Jonáš.

^{Luke 11:33}Nikdo nerozsvítí lampu, aby ji postavil do skrýše nebo pod nádobu. Staví ji na svícen, aby příchozí viděli světlo. ^{Luke 11:34}Tvé oko je lampou těla. Je-li tvé oko štědré, celé tvé tělo je jasné. Když je však lakomé, je i tvé tělo temné. ^{Luke 11:35}Dej tedy pozor, ať světlo v tobě není tmou. ^{Luke 11:36}Když bude celé tvé tělo jasné a žádná jeho část nebude temná, pak bude celé tak jasné, jako když tě lampa osvěcuje svým jasem.“

Pokrytci!

^{Luke 11:37}Když domluvil, jeden farizeus ho pozval k sobě na oběd. Ježíš přišel a hned zamířil ke stolu. ^{Luke 11:38}Farizeus se podivil, když uviděl, že se před obědem nejdříve neumyl.

^{Luke 11:39}Pán mu na to řekl: „Vy farizeové leštíte pohár a mísu zvenku, ale vaše nitro je plné hrabivosti a podlosti. ^{Luke 11:40}Blázni! Copak Ten, který stvořil vnějšek, nestvořil také vnitřek? ^{Luke 11:41}Dejte chudým, co máte v mísách, a hle – všechno vám bude čisté!

^{Luke 11:42}Běda vám farizeům, že dáváte desátky z máty a routy a z kdejaké byliny, ale spravedlnost a Boží lásku opomíjíte. Těmto věcem jste se měli věnovat a tamty nezanedbávat.

^{Luke 11:43}Běda vám farizeům, neboť milujete čestná sedadla na shromážděních a zdravení na náměstích.

^{Luke 11:44}Běda vám, neboť jste jako nezřetelné hroby – lidé po nich chodí, ani to nevědí.“

^{Luke 11:45}„Mistře,“ ozval se jeden ze znalců Zákona, „když takhle mluvíš, urážíš i nás.“

^{Luke 11:46}„Běda i vám znalcům Zákona!“ odpověděl Ježíš. „Zatěžujete lidi neúnosnými břemeny, ale sami se těch břemen ani prstem nedotknete.

^{Luke 11:47}Běda vám, že stavíte hroby proroků, které zabili vaši otcové! ^{Luke 11:48}Tím jen dosvědčujete a schvalujete skutky svých otců. Oni je totiž zabíjeli a vy jim stavíte hroby. ^{Luke 11:49}Proto také Moudrost Boží řekla: ‚Pošlu k nim proroky a apoštoly; některé z nich zabijí a jiné budou pronásledovat.‘ ^{Luke 11:50}Toto pokolení se proto bude zodpovídat za krev všech proroků, prolévanou od stvoření světa – ^{Luke 11:51}od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a chrámem. Ano, říkám vám, toto pokolení se bude zodpovídat.

^{Luke 11:52}Běda vám znalcům Zákona, že jste vzali klíč k poznání! Sami jste nevešli a těm, kdo vcházeli, jste zabránili.“

^{Luke 11:53}Když pak odešel, začali ho znalci Písma a farizeové zle napadat. Stále znovu se vraceli k jeho výrokům ^{Luke 11:54}a snažili se vymyslet, jak by ho chytili za slovo.

Kapitola 12

Nebojte se jich

^{Luke 12:1}Mezitím se shromáždil mnohatisícový dav, takže lidé po sobě šlapali. Ježíš promluvil především ke svým učedníkům: „Dávejte si pozor na farizejský kvas, jímž je pokrytectví. ^{Luke 12:2}Není totiž nic skrytého, co nebude zjeveno, ani nic tajného, co nebude poznáno. ^{Luke 12:3}Co jste říkali ve tmě, bude slyšet na světle, a co jste ve svých pokojích šeptali do ucha, se bude hlásat ze střech.

^{Luke 12:4}Vám, svým přátelům, říkám: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo a potom nemají, co by udělali víc. ^{Luke 12:5}Ukážu vám, koho se máte bát: Bojte se Toho, který když zabije, má moc uvrhnout do pekla. Ano, říkám vám, Toho se bojte. ^{Luke 12:6}Neprodává se snad pět vrabců za dva haléře? Přitom ani jeden z nich není před Bohem zapomenut. ^{Luke 12:7}Vám jsou ale spočítány i všechny vlasy na hlavě! Proto se nebojte. Jste dražší než mnoho vrabců.

^{Luke 12:8}Říkám vám: Kdokoli mě vyzná před lidmi, toho i Syn člověka vyzná před Božími anděly. ^{Luke 12:9}Kdo mě ale před lidmi zapře, ten bude zapřen před Božími anděly. ^{Luke 12:10}Každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno, ale tomu, kdo by se rouhal Duchu svatému, odpuštěno nebude.

^{Luke 12:11}Když vás povedou do shromáždění a před vrchnosti a vlády, nestarejte se, čím a jak se máte hájit a co říkat. ^{Luke 12:12}Duch svatý vás v tu chvíli naučí, co máte říci.“

O bohatém bláznu

^{Luke 12:13}Někdo z davu ho požádal: „Mistře, řekni mému bratrovi, ať se se mnou rozdělí o dědictví!“

^{Luke 12:14}„Člověče,“ odpověděl mu Ježíš, „kdo mě ustanovil vaším soudcem nebo rozhodčím?“ ^{Luke 12:15}Tehdy všem řekl: „Dejte si pozor, varujte se veškeré chamtivosti! Život přece nespočívá v hromadění majetku.“

^{Luke 12:16}Potom jim vyprávěl podobenství: „Pole jednoho bohatého člověka přineslo hojnou úrodu. ^{Luke 12:17}Přemýšlel: ‚Co si počnu? Vždyť nemám kam shromáždit úrodu!‘ ^{Luke 12:18}Pak si řekl: ‚Udělám tohle – zbořím své stodoly, postavím větší a do nich shromáždím všechno své obilí a své zásoby. ^{Luke 12:19}Pak si budu moci říci: Podívej, máš spoustu zásob na spoustu let. Oddechni si, jez, pij, užívej!‘

^{Luke 12:20}Bůh mu ale řekl: ‚Ty blázne! Dnes v noci umřeš. Čí bude, co sis nachystal?‘

^{Luke 12:21}Tak je to, když někdo hromadí pro sebe, ale nebohatne v Bohu.“

Nemějte starosti

^{Luke 12:22}Potom se obrátil ke svým učedníkům: „Říkám vám, nemějte starost o svůj život ani o své tělo – co budete jíst a co si oblečete. ^{Luke 12:23}Život je přece víc než jídlo a tělo víc než oblečení. ^{Luke 12:24}Podívejte se na havrany. Nesejí ani nežnou, nemají spíže ani stodoly, ale Bůh je živí. Čím větší cenu máte vy než ptáci! ^{Luke 12:25}Copak si někdo z vás samými starostmi prodlouží život o jediný den? ^{Luke 12:26}Když nezmůžete ani to nejmenší, proč se staráte o to ostatní?

^{Luke 12:27}Podívejte se na lilie, jak rostou. Nepracují ani nepředou, ale říkám vám, že ani Šalomoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich. ^{Luke 12:28}Když Bůh takto obléká trávu, která je dnes na louce a zítra bude hozena do pece, čím spíše vás, vy malověrní?!

^{Luke 12:29}Nezabývejte se tím, co budete jíst a co pít, ani se tím nezneklidňujte. ^{Luke 12:30}Všechny ty věci vyhledávají pohané tohoto světa, ale váš Otec ví, že je potřebujete. ^{Luke 12:31}Hledejte raději jeho království a toto vše vám bude přidáno.

^{Luke 12:32}Neboj se, malé stádečko. Vašemu Otci se zalíbilo dát vám království. ^{Luke 12:33}Prodávejte svůj majetek a dávejte chudým. Pořiďte si měšce, které nezpuchřejí, nehynoucí poklad v nebi, kam zloděj nepřijde a kde mol neničí. ^{Luke 12:34}Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.“

Buďte připraveni

^{Luke 12:35}„Mějte přepásaná bedra a rozsvícené lampy. ^{Luke 12:36}Buďte jako lidé očekávající, kdy se jejich pán vrátí ze svatby, aby mu otevřeli, hned jak přijde a zatluče. ^{Luke 12:37}Blaze služebníkům, které pán při svém příchodu zastihne bdící. Amen, říkám vám, že se opáše zástěrou, posadí je za stůl, přistoupí a bude jim sloužit. ^{Luke 12:38}Přijde-li uprostřed noci nebo před svítáním ^[2572] a zastihne je připravené, blaze jim.

^{Luke 12:39}Pochopte, že kdyby hospodář věděl, v jakou hodinu má přijít zloděj, nedovolil by mu vloupat se do domu. ^{Luke 12:40}Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, o které netušíte.“

^{Luke 12:41}„Pane,“ zeptal se ho Petr, „říkáš to podobenství jen nám, nebo i všem ostatním?“

^{Luke 12:42}Pán odpověděl: „Kdo je ten věrný a moudrý správce, kterého pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim v patřičný čas dával vyměřený pokrm? ^{Luke 12:43}Blaze služebníku, kterého jeho pán při příchodu zastihne, že tak jedná. ^{Luke 12:44}Vpravdě vám říkám, že ho ustanoví nad vším svým majetkem. ^{Luke 12:45}Kdyby si ale ten služebník v srdci řekl: ‚Můj pán dlouho nejde‘ a začal by bít sluhy a služky a jíst, pít a opíjet se, ^{Luke 12:46}pak jeho pán přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná, odhalí ho a vykáže ven mezi nevěrné.

^{Luke 12:47}Služebník, který znal vůli svého pána, ale nepřipravil se a nejednal podle jeho vůle, bude hodně bit. ^{Luke 12:48}Ten, který ji neznal, bude bit méně, i když dělal trestuhodné věci. Komukoli je hodně dáno, od toho bude hodně vyžádáno. Komu svěřili hodně, od toho vyžádají víc.

^{Luke 12:49}Přišel jsem na zem založit oheň a jak toužím, aby už hořel! ^{Luke 12:50}Mám ale podstoupit křest a jak je mi úzko, dokud se nevykoná! ^{Luke 12:51}Myslíte si, že jsem přišel, abych na zem přinesl pokoj? Říkám vám, ne pokoj, ale rozdělení! ^{Luke 12:52}Od nynějška jich bude pět rozděleno v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. ^{Luke 12:53}Otec bude proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“ ^[2573]

Znamení času

^{Luke 12:54}Potom se obrátil k zástupům: „Když vidíte od západu přicházet oblak, hned říkáte: ‚Blíží se liják,‘ a je to tak. ^{Luke 12:55}Když fouká jižní vítr, říkáte: ‚Bude horko,‘ a bývá. ^{Luke 12:56}Pokrytci! Umíte rozeznat úkazy na zemi i na nebi; jak to, že nerozeznáte, jaký je teď čas?

^{Luke 12:57}A proč ani sami nepoznáte, co je správné? ^{Luke 12:58}Když jdeš se svým odpůrcem k vrchnosti, snaž se s ním cestou vypořádat. Jinak tě potáhne k soudci, soudce tě vydá biřici a biřic tě vsadí do vězení. ^{Luke 12:59}Říkám ti: Nikdy odtud nevyjdeš, dokud nevrátíš poslední haléř.“

Kapitola 13

O neplodném fíkovníku

^{Luke 13:1}V tu dobu mu někteří z přítomných vyprávěli o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s jejich oběťmi. ^{Luke 13:2}Ježíš jim odpověděl: „Myslíte si, že se jim to stalo, protože byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejci? ^{Luke 13:3}Říkám vám, že nikoli. Nebudete-li činit pokání, zahynete podobně všichni. ^{Luke 13:4}Myslíte si, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než všichni ostatní obyvatelé Jeruzaléma? ^{Luke 13:5}Říkám vám, že nikoli. Nebudete-li činit pokání, zahynete podobně všichni.“

^{Luke 13:6}Potom jim vyprávěl toto podobenství: „Jeden člověk vysadil na své vinici fíkovník. Přišel a hledal na něm ovoce, ale marně. ^{Luke 13:7}Řekl tedy vinaři: ‚Podívej se, už tři roky přicházím a hledám na tom fíkovníku ovoce, ale marně. Poraz ho. Proč tu má zabírat místo?‘ ^{Luke 13:8}Vinař mu odpověděl: ‚Nech ho tu ještě rok, pane. Okopám ho a pohnojím, ^{Luke 13:9}snad začne nést ovoce. Pokud ne, porazíš ho pak.‘“

Uzdravení v sobotu

^{Luke 13:10}V sobotu pak učil v jedné synagoze. ^{Luke 13:11}A hle, byla tam žena postižená už osmnáct let duchem nemoci; byla sehnutá tak, že se vůbec nemohla narovnat. ^{Luke 13:12}Když ji Ježíš uviděl, zavolal ji k sobě. „Ženo, tvá nemoc je pryč,“ řekl jí. ^{Luke 13:13}Vložil na ni ruce, a ona se hned narovnala a oslavovala Boha.

^{Luke 13:14}Představeného synagogy však rozhořčilo, že Ježíš uzdravoval v sobotní den, a tak řekl zástupu: „Je šest dní, kdy se má pracovat. Během nich přicházejte a nechte se uzdravovat, ale ne v sobotu!“

^{Luke 13:15}„Pokrytče!“ odpověděl mu Pán. „Neodvazuje snad každý z vás v sobotu svého vola nebo osla od žlabu a nevodí ho napájet? ^{Luke 13:16}A tato dcera Abrahamova, kterou satan držel svázanou už osmnáct let, nesměla být v sobotu rozvázána ze svého pouta?“

^{Luke 13:17}Když to řekl, všichni jeho protivníci se zastyděli, ale všechen zástup se radoval ze všech slavných skutků, které dělal.

O hořčičném zrnku a kvasu

^{Luke 13:18}Tehdy řekl: „Čemu se podobá Boží království? K čemu ho přirovnám? ^{Luke 13:19}Je podobné zrnku hořčice, které člověk vzal, hodil je do své zahrady a vyrostl z něj strom, v jehož větvích se uhnízdili ptáci.“

^{Luke 13:20}„K čemu přirovnám Boží království?“ opakoval. ^{Luke 13:21}„Je podobné kvasu, který žena vzala a zadělala do tří měřic mouky, ^[2574] až nakonec všechno zkvasilo.“

Těsné dveře

^{Luke 13:22}Na své pouti do Jeruzaléma procházel města i vesnice a učil. ^{Luke 13:23}Někdo se ho zeptal: „Pane, bude spasen jen málokdo?“

Tehdy jim řekl: ^{Luke 13:24}„Snažte se vejít úzkými dveřmi. Říkám vám, že mnozí se budou pokoušet vejít, ale nebudou moci. ^{Luke 13:25}Když hospodář vstane a zavře dveře, zůstanete venku. Budete tlouci na dveře: ‚Pane, otevři nám,‘ ale on vám odpoví: ‚Neznám vás. Nevím, odkud jste.‘ ^{Luke 13:26}Budete říkat: ‚Jedli jsme a pili s tebou. Učil jsi na našich ulicích!‘ ^{Luke 13:27}On však odpoví: ‚Říkám vám, že vás neznám. Nevím, odkud jste. Odejděte ode mě, všichni, kdo pácháte zlo!‘

^{Luke 13:28}Bude tam pláč a skřípění zubů, až uvidíte Abrahama, Izáka a Jákoba se všemi proroky v Božím království, ale sami budete vyhnáni ven. ^{Luke 13:29}Mnozí přijdou od východu i od západu, od severu i od jihu a budou stolovat v Božím království. ^{Luke 13:30}A hle, někteří poslední budou první a někteří první budou poslední.“

Jeruzaléme, Jeruzaléme!

^{Luke 13:31}V tu chvíli za ním přišli nějací farizeové. „Odejdi odsud,“ říkali mu. „Jdi pryč, Herodes tě chce zabít!“

^{Luke 13:32}Odpověděl jim: „Jděte a vyřiďte té lišce: Dnes i zítra budu vymítat démony a uzdravovat; třetího dne skončím. ^{Luke 13:33}Dnes, zítra i pozítří musím pokračovat v cestě. Kde jinde by měl prorok zemřít než v Jeruzalémě?

^{Luke 13:34}Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posíláni! Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste. ^{Luke 13:35}Hle, váš dům se vám zanechává pustý. ^[2575] Říkám vám, že mě už neuvidíte, dokud nepřijde čas, kdy řeknete: ‚Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!‘“ ^[2576]

Kapitola 14

Kdo se ponižuje, bude povýšen

^{Luke 14:1}Jednou, když v sobotu přišel jíst do domu jednoho z předních farizeů, pečlivě ho sledovali. ^{Luke 14:2}A hle, přímo před ním seděl člověk postižený vodnatelností. ^{Luke 14:3}Ježíš se přítomných znalců Zákona a farizeů zeptal: „Smí se v sobotu uzdravovat, nebo ne?“ ^{Luke 14:4}Mlčeli, a tak ho vzal, uzdravil a propustil.

^{Luke 14:5}Potom se jich zeptal: „Kdyby někomu z vás v sobotní den spadl syn ^[2577] anebo vůl do studny, copak byste ho hned nevytáhli?“ ^{Luke 14:6}Nezmohli se na žádnou odpověď.

^{Luke 14:7}Když si všiml, jak si hosté vybírají čestná místa, vyprávěl jim toto podobenství: ^{Luke 14:8}„Když jsi pozván na svatbu, nesedej si na čestné místo, neboť mohl být pozván někdo váženější než ty. ^{Luke 14:9}Tehdy by přišel váš hostitel a řekl ti: ‚Uvolni mu místo.‘ S ostudou by sis pak sedl úplně vzadu. ^{Luke 14:10}Když jsi pozván, raději si jdi sednout někam dozadu. Tvůj hostitel pak může přijít a říci ti: ‚Pojď dopředu, příteli.‘ Tak budeš poctěn před očima všech hostů. ^{Luke 14:11}Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

^{Luke 14:12}Potom se obrátil ke svému hostiteli: „Když pořádáš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, bratry, příbuzné ani bohaté sousedy. Mohli by totiž na oplátku zase pozvat tebe. ^{Luke 14:13}Když pořádáš hostinu, raději pozvi chudé, chromé, zmrzačené a slepé. ^{Luke 14:14}Blaze tobě, neboť ti nemají čím odplatit, ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“

Kdo bude hodovat v Království

^{Luke 14:15}Když to uslyšel jeden z hostů, řekl mu: „Blaze tomu, kdo bude hodovat v Božím království.“

^{Luke 14:16}Ježíš odpověděl: „Jeden člověk vystrojil velikou večeři a pozval mnoho hostů. ^{Luke 14:17}V čas večeře pak poslal svého sluhu, aby pozvaným řekl: ‚Pojďte, vše už je připraveno.‘ ^{Luke 14:18}Všichni se ale jeden jako druhý začali vymlouvat. První řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, omluv mě.‘ ^{Luke 14:19}Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mě.‘ ^{Luke 14:20}Další řekl: ‚Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.‘

^{Luke 14:21}Sluha se tedy vrátil a vyřídil to svému pánovi. Hospodář se rozhněval. ‚Vyjdi rychle do ulic a uliček,‘ řekl sluhovi. ‚Přiveď sem chudé, chromé, zmrzačené a slepé.‘ ^{Luke 14:22}Sluha se vrátil se slovy: ‚Pane, stalo se, jak jsi přikázal, a ještě je místo.‘ ^{Luke 14:23}Pán tehdy sluhovi poručil: ‚Vyjdi na cesty a mezi ploty a přinuť lidi přijít, ať je můj dům plný. ^{Luke 14:24}Říkám vám, že nikdo z původně pozvaných neokusí mou večeři!‘“

Spočítej náklad

^{Luke 14:25}Šly s ním veliké zástupy lidí. Ježíš se obrátil a řekl jim: ^{Luke 14:26}„Kdo chce přijít ke mně, ale nepřestane lpět na svém otci a matce, ženě a dětech, bratrech a sestrách, a dokonce na vlastním životě, nemůže být mým učedníkem. ^{Luke 14:27}Kdo není ochoten nést svůj kříž a jít za mnou, nemůže být mým učedníkem.

^{Luke 14:28}Když někdo z vás bude chtít postavit věž, nesedne si nejdříve, aby spočítal náklad, zda má na její dokončení? ^{Luke 14:29}Jinak, kdyby položil základy, ale nemohl stavbu dokončit, všichni okolo by se mu posmívali: ^{Luke 14:30}‚Tenhle člověk začal stavět a nemohl to dokončit!‘

^{Luke 14:31}Anebo když nějaký král potáhne do boje proti jinému, nesedne si nejdříve, aby se poradil, zda může s deseti tisíci čelit tomu, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci? ^{Luke 14:32}Jinak totiž k němu pošle poselstvo, dokud bude ještě daleko, a bude vyjednávat o míru. ^{Luke 14:33}Tak tedy žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.

^{Luke 14:34}Sůl je dobrá. Kdyby však i sůl ztratila svou chuť, čím se zas osolí? ^{Luke 14:35}Nehodí se do země ani do hnoje; musí se vyhodit. Kdo má uši k slyšení, slyš.“

Kapitola 15

O ztracené ovci

^{Luke 15:1}Všichni výběrčí daní a hříšníci ho chodívali poslouchat. ^{Luke 15:2}Farizeové a znalci Písma si ale stěžovali: „On přijímá hříšníky a jí s nimi!“

^{Luke 15:3}Vyprávěl jim tedy toto podobenství: ^{Luke 15:4}„Kdyby někdo z vás měl sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nenechá těch devadesát devět v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? ^{Luke 15:5}Jakmile ji najde, s radostí ji vezme na ramena, ^{Luke 15:6}přijde domů a svolá přátele i sousedy: ‚Radujte se se mnou, neboť jsem našel svou ztracenou ovci!‘ ^{Luke 15:7}Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.“

O ztracené minci

^{Luke 15:8}„Kdyby nějaká žena měla deset mincí ^[2578] a jednu minci ztratila, nerozsvítí lampu, nevymete dům a nebude pečlivě hledat, dokud ji nenajde? ^{Luke 15:9}Jakmile ji najde, svolá přítelkyně a sousedky: ‚Radujte se se mnou, neboť jsem našla svou ztracenou minci!‘ ^{Luke 15:10}Říkám vám, že právě tak je radost před Božími anděly nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“

O ztraceném synu

^{Luke 15:11}Ježíš pokračoval: „Jeden člověk měl dva syny. ^{Luke 15:12}Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který mi náleží.‘ A tak jim rozdělil své jmění.

^{Luke 15:13}Za pár dní mladší syn všechno prodal a odešel do daleké země, kde svůj majetek promrhal rozmařilým životem. ^{Luke 15:14}Když všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal trpět nouzi. ^{Luke 15:15}Později se uchytil u jednoho občana té země a ten ho poslal na pole pást prasata. ^{Luke 15:16}Toužil se najíst aspoň lusků, které žrala ta prasata, ale nedostával ani to.

^{Luke 15:17}Nakonec přišel k sobě. Řekl si: ‚Kolik nádeníků má u mého otce jídla nazbyt, a já tu umírám hlady! ^{Luke 15:18}Vstanu, půjdu k otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i proti tobě! ^{Luke 15:19}Už si nezasloužím být považován za tvého syna. Udělej mě jedním ze svých nádeníků.‘ ^{Luke 15:20}A tak vstal a vydal se ke svému otci.

Otec ho spatřil už z veliké dálky. Pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a zasypal ho polibky.

^{Luke 15:21}‚Otče,‘ řekl syn, ‚zhřešil jsem proti nebi i proti tobě. Už si nezasloužím být považován za tvého syna.‘

^{Luke 15:22}Otec však nařídil svým služebníkům: ‚Přineste nejlepší šaty a oblečte ho. Navlékněte mu prsten a obujte ho. ^{Luke 15:23}Přiveďte vykrmené tele a porazte je. Jezme a oslavujme, ^{Luke 15:24}neboť tento můj syn byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen!‘ A tak začali oslavovat.

^{Luke 15:25}Starší syn byl zatím na poli. Když se blížil domů, uslyšel hudbu a tanec. ^{Luke 15:26}Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se, co to má být. ^{Luke 15:27}Ten mu řekl: ‚Přišel tvůj bratr. Tvůj otec porazil tučné tele, že ho má zpátky živého a zdravého.‘

^{Luke 15:28}Ale on se rozhněval a ani nechtěl jít dovnitř. Když za ním vyšel jeho otec a prosil ho, ^{Luke 15:29}odpověděl mu: ‚Podívej se, kolik let ti sloužím! Nikdy jsem nezanedbal jediný tvůj příkaz, ale tys mi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil s přáteli. ^{Luke 15:30}Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prožral tvůj majetek s děvkami, porazil jsi pro něj vykrmené tele!‘

^{Luke 15:31}‚Synku,‘ řekl otec, ‚ty jsi stále se mnou a všechno, co mám, je tvé. ^{Luke 15:32}Ale oslavovat a radovat se bylo namístě, neboť tento tvůj bratr byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen.‘“

Kapitola 16

O nepoctivém správci

^{Luke 16:1}Ježíš řekl učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk, který zaměstnával správce. Ten byl před ním obviněn, že mrhá jeho majetkem. ^{Luke 16:2}Zavolal ho tedy a řekl mu: ‚Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého počínání, neboť budeš propuštěn.‘

^{Luke 16:3}Správce si řekl: ‚Co budu dělat, až mě můj pán propustí? Kopat nemohu, žebrat se stydím… ^{Luke 16:4}Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali do svých domů, až budu propuštěn!‘

^{Luke 16:5}Jednoho po druhém si pak zavolal všechny dlužníky svého pána. Prvního se zeptal: ‚Kolik dlužíš mému pánu?‘ ^{Luke 16:6}‚Sto sudů oleje,‘ odpověděl dlužník. Řekl mu: ‚Zde je tvůj úpis – rychle si sedni a napiš padesát.‘ ^{Luke 16:7}Dalšího se zeptal: ‚A kolik dlužíš ty?‘ ‚Sto měr pšenice,‘ odpověděl. Řekl mu: ‚Zde je tvůj úpis – napiš osmdesát.‘

^{Luke 16:8}A jeho pán ocenil, že si ten nepoctivý správce počínal rozumně! Synové světa totiž bývají ve svých záležitostech rozumnější než synové světla.

^{Luke 16:9}Říkám vám tedy: I špinavými penězi, ^[2579] které pominou, si můžete dělat přátele, abyste byli přijati do věčných příbytků. ^{[2580]Luke 16:10}Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i ve velkém. A kdo je nepoctivý v nejmenším, je nepoctivý i ve velkém. ^{Luke 16:11}Když jste nebyli věrní v zacházení se špinavými penězi, kdo vám svěří opravdové bohatství? ^{Luke 16:12}A když jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá to, co je vaše?

^{Luke 16:13}Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i penězům.“

^{Luke 16:14}Ale to všechno slyšeli i farizeové. Měli rádi peníze, a tak se mu vysmívali. ^{Luke 16:15}Ježíš jim ale řekl: „Vy chcete před lidmi vypadat spravedlivě, ale Bůh zná vaše srdce. Co je u lidí vznešené, je v Božích očích ohavnost!

^{Luke 16:16}Až do Jana tu byl Zákon a Proroci; od té doby se káže Boží království a každý se do něj násilně tlačí. ^{Luke 16:17}Spíše však pomine nebe a země, než aby přestala platit jediná čárka Zákona!

^{Luke 16:18}Každý, kdo zapudí svou manželku a vezme si jinou, cizoloží; také ten, kdo si bere zapuzenou, cizoloží.“

O boháči a Lazarovi

^{Luke 16:19}„Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do purpuru a kmentu a každého dne skvěle hodoval. ^{Luke 16:20}Byl také jeden žebrák jménem Lazar, který ležel u jeho vrat plný vředů ^{Luke 16:21}a toužil se najíst aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče. Dokonce i psi přicházeli a lízali mu vředy. ^{Luke 16:22}Jednoho dne ten žebrák zemřel a andělé ho odnesli do Abrahamova náručí. Zemřel i onen boháč a byl pohřben.

^{Luke 16:23}Když v pekle pozvedl v mukách oči, spatřil v dálce Abrahama a Lazara v jeho náručí. ^{Luke 16:24}‚Otče Abrahame,‘ zvolal boháč, ‚smiluj se nade mnou! Pošli Lazara, ať smočí koneček prstu ve vodě a svlaží mi jazyk, vždyť tu v tom plameni hrozně trpím!‘

^{Luke 16:25}‚Synu,‘ odpověděl Abraham, ‚vzpomeň si, že sis v životě užil dobrých věcí, tak jako Lazar zlých. Teď ho tedy čeká potěšení, ale tebe trápení. ^{Luke 16:26}Navíc mezi námi a vámi zeje veliká propast, aby ti, kdo by si přáli přejít odsud k vám nebo se snažili dostat odtamtud k nám, nemohli.‘

^{Luke 16:27}On na to řekl: ‚Prosím tě, otče, pošli ho tedy do mého otcovského domu. ^{Luke 16:28}Mám pět bratrů – ať je varuje, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk!‘

^{Luke 16:29}‚Mají Mojžíše a Proroky,‘ řekl Abraham. ‚Ať poslouchají je!‘

^{Luke 16:30}‚To ne, otče Abrahame,‘ boháč na to. ‚Kdyby k nim ale přišel někdo z mrtvých, činili by pokání.‘

^{Luke 16:31}On mu ale řekl: ‚Když neposlouchají Mojžíše a Proroky, nepřesvědčí je, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘“

Kapitola 17

Odpuštění, víra, pokora

^{Luke 17:1}Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pokušení, ale běda tomu, skrze koho přicházejí. ^{Luke 17:2}Bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl jednoho z těchto maličkých. ^{Luke 17:3}Mějte se na pozoru!

Kdyby tvůj bratr proti tobě zhřešil, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. ^{Luke 17:4}Kdyby proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát by se k tobě obrátil se slovy: ‚Je mi to líto,‘ musíš mu odpustit.“

^{Luke 17:5}Apoštolové Pánu řekli: „Dej nám víc víry.“

^{Luke 17:6}„Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko,“ odpověděl Pán, „řekli byste této moruši: ‚Vykořeň se a přesaď se do moře!‘ a poslechla by vás.

^{Luke 17:7}Kdo z vás by svému služebníkovi hned po jeho návratu z orby nebo pastvy řekl: ‚Pojď ke stolu‘? ^{Luke 17:8}Neřekne mu spíše: ‚Připrav mi večeři, vezmi si zástěru a obsluhuj mě; až se najím a napiji, můžeš jíst a pít i ty‘? ^{Luke 17:9}Děkuje snad tomu služebníku, že udělal, co mu bylo nařízeno? ^{Luke 17:10}Tak i vy, když uděláte všechno, co je vám nařízeno, říkejte: ‚Nezasloužíme chválu. Jen jsme jako služebníci splnili svou povinnost.‘“

Deset malomocných

^{Luke 17:11}Cestou do Jeruzaléma procházel pomezím Samaří a Galileje. ^{Luke 17:12}Když přicházel k jedné vesnici, setkalo se s ním deset malomocných. Zůstali stát opodál ^{Luke 17:13}a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“

^{Luke 17:14}Když je uviděl, řekl jim: „Jděte se ukázat kněžím.“ ^[2581] A jak šli, byli očištěni.

^{Luke 17:15}Jakmile jeden z nich uviděl, že je uzdraven, vrátil se a hlasitě chválil Boha. ^{Luke 17:16}Padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. Ten muž byl Samaritán.

^{Luke 17:17}„Copak jich nebylo očištěno deset?“ zeptal se Ježíš. „Kde je těch zbylých devět? ^{Luke 17:18}Nikdo z nich se nevrátil, aby vzdal Bohu slávu, jedině tento cizinec?“ ^{Luke 17:19}Potom mu řekl: „Vstaň a jdi. Tvá víra tě uzdravila.“

Kdy přijde Království

^{Luke 17:20}Když se ho jednou farizeové zeptali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Boží království nepřichází zjevně. ^{Luke 17:21}Nebude možné říci: ‚Je tu!‘ anebo: ‚Je tam.‘ Boží království už je přece mezi vámi!“

^{Luke 17:22}Svým učedníkům řekl: „Přijdou dny, kdy zatoužíte uvidět jeden ze dnů Syna člověka, ale neuvidíte. ^{Luke 17:23}Když vám tehdy řeknou: ‚Je tu,‘ anebo: ‚Je tam,‘ nikam nechoďte a za nikým se nežeňte. ^{Luke 17:24}Jako když blesk ozáří krajinu od jednoho konce oblohy až po druhý, tak se objeví Syn člověka ve svůj den. ^{[2582]Luke 17:25}Nejdříve ale musí mnoho vytrpět a být zavržen tímto pokolením.

^{Luke 17:26}Jak bylo za dnů Noemových, tak bude i za dnů Syna člověka: ^{Luke 17:27}Jedli a pili, ženili se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do archy. Pak přišla potopa a všechny zahubila. ^{Luke 17:28}Podobně bylo za dnů Lotových: Jedli a pili, kupovali a prodávali, sázeli a stavěli, ^{Luke 17:29}ale toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a všechny zahubil. ^{Luke 17:30}Právě tak to bude v den, kdy se objeví Syn člověka.

^{Luke 17:31}Kdo bude v ten den na střeše a jeho věci v domě, ať nesestupuje, aby je pobral; a také kdo bude na poli, ať se nevrací zpět. ^{Luke 17:32}Pamatujte na Lotovu ženu! ^{Luke 17:33}Kdokoli by si chtěl zachránit život, ten jej ztratí. Kdokoli by jej ztratil, ten jej zachová. ^{Luke 17:34}Říkám vám: V tu noc budou dva na jednom loži; jeden bude vzat a druhý zanechán. ^{Luke 17:35}[36] Dvě budou spolu mlít; jedna bude vzata a druhá zanechána.“ ^[2583]

^{Luke 17:37}„Kde, Pane?“ zeptali se ho.

„Kde je mrtvola, tam se slétnou supi,“ odpověděl.

Kapitola 18

O vytrvalé vdově

^{Luke 18:1}Vyprávěl jim také podobenství, jak je potřeba stále se modlit a nevzdávat se: ^{Luke 18:2}„V jednom městě byl jeden soudce, který se Boha nebál a člověka si nevážil. ^{Luke 18:3}V tom městě byla také jedna vdova. Pořád za ním chodila a říkala: ‚Zjednej mi právo proti mému odpůrci!‘ ^{Luke 18:4}Dlouho se mu nechtělo, ale potom si řekl: ‚Boha se nebojím, člověka si nevážím, ^{Luke 18:5}ale ta vdova na mě tak dotírá, že jí zjednám právo – jinak mě snad už úplně umoří!‘“

^{Luke 18:6}Tehdy Pán řekl: „Slyšeli jste, co řekl ten nespravedlivý soudce?! ^{Luke 18:7}A Bůh snad nezjedná právo svým vyvoleným, kteří k němu volají dnem i nocí? Myslíte, že jim bude otálet pomoci? ^{Luke 18:8}Říkám vám, že jim zjedná právo, a to rychle. Až ale přijde Syn člověka, najde na zemi víru?“

O farizeovi a výběrčím daní

^{Luke 18:9}Také některým z těch, kdo spoléhali na svou vlastní spravedlnost a ostatními pohrdali, vyprávěl podobenství: ^{Luke 18:10}„Dva lidé se šli do chrámu modlit; jeden byl farizeus a druhý výběrčí daní.

^{Luke 18:11}Farizeus se postavil a takto se sám pro sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vydřiduchové, nespravedliví, cizoložníci, třeba jako tenhle výběrčí daní. ^{Luke 18:12}Postím se dvakrát do týdne, desátky dávám ze všech svých příjmů…‘

^{Luke 18:13}Výběrčí daní zůstal úplně vzadu. Neodvažoval se ani vzhlédnout k nebi, ale bil se do prsou: ‚Bože, smiluj se nad hříšníkem, jako jsem já!‘ ^{Luke 18:14}Říkám vám, že tento muž, nikoli tamten, odešel domů ospravedlněn. Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

Kdo vejde do Království

^{Luke 18:15}Přinášeli k němu také nemluvňata, aby se jich dotýkal. Když to uviděli učedníci, okřikovali je. ^{Luke 18:16}Ježíš si je ale zavolal a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim – vždyť právě takovým patří Boží království! ^{Luke 18:17}Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něj nevejde.“

^{Luke 18:18}Tehdy se ho jeden přední muž zeptal: „Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?“

^{Luke 18:19}Ježíš mu ale řekl: „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý – jen jediný, Bůh. ^{Luke 18:20}Přikázání znáš: ‚Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, cti svého otce i matku.‘“ ^[2584]

^{Luke 18:21}On odpověděl: „To všechno jsem dodržoval odmalička.“

^{Luke 18:22}„Chybí ti jen jedno,“ řekl mu Ježíš, když to uslyšel. „Prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“ ^{Luke 18:23}Jeho však ta slova velice zarmoutila. Byl totiž nesmírně bohatý.

^{Luke 18:24}Když Ježíš uviděl, jak se velice zarmoutil, ^[2585] řekl: „Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství! ^{Luke 18:25}To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“

^{Luke 18:26}„Kdo tedy může být spasen?“ ptali se ti, kdo to slyšeli.

^{Luke 18:27}„Co je u lidí nemožné, je možné u Boha,“ odpověděl jim.

^{Luke 18:28}„Pohleď,“ ozval se tehdy Petr, „my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou.“

^{Luke 18:29}„Amen, říkám vám,“ odpověděl jim Ježíš, „že není nikdo, kdo by opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti kvůli Božímu království ^{Luke 18:30}a nepřijal by v tomto čase mnohem více a v nadcházejícím věku věčný život.“

Blížíme se k Jeruzalému

^{Luke 18:31}Tehdy vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: „Hle, blížíme se k Jeruzalému. Tam se naplní všechno, co je o Synu člověka psáno skrze proroky. ^{Luke 18:32}Bude vydán pohanům, bude zesměšněn, pohaněn a popliván. ^{Luke 18:33}Zbičují ho a zabijí, ale třetího dne vstane z mrtvých.“

^{Luke 18:34}Oni však nic z toho nepochopili. Smysl toho výroku jim zůstal skryt, takže nerozuměli, o čem mluví.

Pane, ať vidím!

^{Luke 18:35}Když přicházel k Jerichu, jeden slepec tam seděl u cesty a žebral. ^{Luke 18:36}Uslyšel procházející zástup a ptal se, co se to děje. ^{Luke 18:37}Když mu pověděli, že tudy jde Ježíš Nazaretský, ^{Luke 18:38}začal křičet: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ ^{Luke 18:39}Ti, kdo šli před Ježíšem, ho napomínali, ať mlčí, ale on křičel tím více: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“

^{Luke 18:40}Ježíš se zastavil a nechal ho k sobě přivést. Když přistoupil, Ježíš se ho zeptal: ^{Luke 18:41}„Co mám pro tebe udělat?“

„Pane, ať vidím!“ zvolal.

^{Luke 18:42}„Prohlédni,“ řekl mu Ježíš. „Tvá víra tě uzdravila.“ ^{Luke 18:43}A on ihned prohlédl. Potom šel za ním, oslavoval Boha a všechen lid, který to viděl, vzdal chválu Bohu.

Kapitola 19

Zacheus

^{Luke 19:1}Ježíš přišel do Jericha a procházel jím. ^{Luke 19:2}A hle, byl tam muž jménem Zacheus, hlavní výběrčí daní a veliký boháč. ^{Luke 19:3}Toužil se podívat, kdo je Ježíš, ale kvůli davu nemohl, neboť byl malé postavy. ^{Luke 19:4}Běžel tedy napřed a vylezl na planý fíkovník, aby ho uviděl, až tudy půjde.

^{Luke 19:5}Když tam Ježíš dorazil, vzhlédl a řekl mu: „Zachee, pojď rychle dolů. Dnes musím zůstat u tebe doma.“

^{Luke 19:6}Rychle tedy slezl a radostně ho přijal. ^{Luke 19:7}Všichni, kdo to viděli, si ale stěžovali: „To šel na návštěvu k takovému hříšníkovi?!“

^{Luke 19:8}Zacheus potom vstal a řekl Pánu: „Podívej se! Polovinu svého majetku teď dávám chudým, Pane, a kohokoli jsem nespravedlivě odíral na daních, vrátím mu to čtyřnásobně.“

^{Luke 19:9}„Dnes přišlo do tohoto domu spasení,“ řekl mu na to Ježíš. „I on je přece syn Abrahamův! ^{Luke 19:10}Syn člověka totiž přišel hledat a zachránit, co bylo ztracené.“

O hřivnách

^{Luke 19:11}Tehdy vyprávěl svým posluchačům další podobenství, protože se blížil k Jeruzalému a oni si mysleli, že se už nyní má zjevit Boží království. ^{Luke 19:12}Řekl jim: „Jeden urozený člověk odešel do daleké země, aby se odtamtud vrátil jako král. ^{Luke 19:13}Předtím si zavolal deset svých služebníků, dal jim deset hřiven ^[2586] a řekl jim: ‚Hospodařte s tím, dokud nepřijdu.‘ ^{Luke 19:14}Jeho krajané ho ale nenáviděli a hned vyslali poselstvo, aby vyřídilo: ‚Nechceme ho za krále!‘

^{Luke 19:15}Když se pak vrátil jako král, zavolal si služebníky, kterým svěřil peníze, aby zjistil, kolik kdo vydělal. ^{Luke 19:16}Přišel první a řekl: ‚Pane, tvá hřivna vynesla deset hřiven.‘ ^{Luke 19:17}Král odpověděl: ‚Výborně, můj dobrý služebníku! Protože jsi byl věrný v tom nejmenším, vládni deseti městům.‘

^{Luke 19:18}Přišel druhý a řekl: ‚Pane, tvá hřivna vydělala pět hřiven.‘ ^{Luke 19:19}Odpověděl mu: ‚Ty buď vládcem pěti měst.‘

^{Luke 19:20}Potom přišel další a řekl: ‚Pane, zde máš svou hřivnu. Měl jsem ji uloženou v šátku, ^{Luke 19:21}neboť jsem se tě bál. Jsi přísný člověk; vybíráš, co sis neuložil, a sklízíš, co jsi nezasel.‘ ^{Luke 19:22}Král mu řekl: ‚Soudím tě podle tvých vlastních slov, zlý služebníku. Věděl jsi, že jsem přísný člověk, že vybírám, co jsem neuložil, a sklízím, co jsem nezasel? ^{Luke 19:23}Proč jsi tedy nedal mé peníze směnárníkům, abych si je po návratu vybral i s úroky?‘ ^{Luke 19:24}Tehdy řekl své družině: ‚Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, který má deset hřiven.‘

^{Luke 19:25}‚Pane,‘ namítli, ‚vždyť už má deset hřiven.‘

^{Luke 19:26}Říkám vám: ‚Každému, kdo má, bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má. ^{Luke 19:27}A ty mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl jejich králem, přiveďte sem a pobijte je přede mnou.‘“

Král na oslíku

^{Luke 19:28}Po těch slovech se vydal kupředu, vzhůru k Jeruzalému. ^{Luke 19:29}Když se přiblížil k Betfagé a k Betanii u hory zvané Olivetská, poslal dva ze svých učedníků ^{Luke 19:30}se slovy: „Jděte do vesnice před vámi. Jakmile tam přijdete, najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdy nikdo neseděl. Odvažte ho a přiveďte. ^{Luke 19:31}Kdyby se vás někdo ptal, proč ho odvazujete, odpovězte: ‚Pán ho potřebuje.‘“

^{Luke 19:32}Poslové odešli a nalezli vše tak, jak jim řekl. ^{Luke 19:33}Když odvazovali oslátko, majitelé se jich ptali: „Proč to oslátko odvazujete?“

^{Luke 19:34}„Pán ho potřebuje,“ odpověděli.

^{Luke 19:35}Odvedli oslátko k Ježíši, přikryli je svými plášti a Ježíše posadili na ně. ^{Luke 19:36}A jak jel, prostírali své pláště na cestu.

^{Luke 19:37}Když se blížil k hřebeni Olivetské hory, odkud cesta klesá dolů, začalo celé množství učedníků hlasitě a radostně chválit Boha za všechny zázraky, které viděli. ^{Luke 19:38}Volali:

„Požehnaný král,
jenž přichází v Hospodinově jménu! ^[2587]
Pokoj na nebi
a sláva na výsostech!“

^{Luke 19:39}V davu byli i někteří farizeové. Řekli mu: „Mistře, napomeň své učedníky!“

^{Luke 19:40}Odpověděl jim: „Říkám vám, že kdyby zmlkli, křičelo by kamení!“

Doupě lupičů

^{Luke 19:41}Když dorazil na hřeben a uviděl město, rozplakal se nad ním: ^{Luke 19:42}„Ó kdybys poznalo aspoň v tento svůj den, co by ti přineslo pokoj! Teď je to ale tvým očím skryto. ^{Luke 19:43}Přijdou na tebe dny, kdy tě tví nepřátelé obklíčí valem a oblehnou tě. Sevřou tě ze všech stran ^{Luke 19:44}a srovnají tě se zemí, i tvé děti v tobě. Nenechají v tobě kámen na kameni, protože jsi nepoznalo čas svého navštívení.“

^{Luke 19:45}Potom přišel do chrámu a začal z něj vyhánět ty, kdo tam prodávali. ^{Luke 19:46}„Je psáno,“ říkal jim, „‚Můj dům je domem modlitby,‘ ^[2588] ale vy jste z něj udělali ‚doupě lupičů‘!“ ^[2589]

^{Luke 19:47}Každý den pak učil v chrámu. Vrchní kněží, znalci Písma a přední muži z lidu zatím hledali způsob, jak ho zničit. ^{Luke 19:48}Nevěděli ale, jak to provést, protože všechen lid mu visel na rtech.

Kapitola 20

Jakým právem

^{Luke 20:1}Jednoho dne, když učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, přišli vrchní kněží, znalci Písma a starší ^{Luke 20:2}se slovy: „Řekni nám, jakým právem to děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!“

^{Luke 20:3}Odpověděl jim: „Já se vás také na něco zeptám. Povězte mi, ^{Luke 20:4}byl Janův křest z nebe, nebo z lidí?“

^{Luke 20:5}Začali se spolu dohadovat: „Když řekneme, že z nebe, řekne nám: ‚Tak proč jste mu nevěřili?‘ ^{Luke 20:6}Když řekneme, že z lidí, všechen lid nás ukamenuje, protože jsou přesvědčeni, že Jan je prorok.“ ^{Luke 20:7}Nakonec mu řekli: „Nevíme, odkud.“

^{Luke 20:8}„Ani já vám tedy neřeknu, jakým právem to dělám,“ odpověděl jim Ježíš.

O zlých vinařích

^{Luke 20:9}Tehdy se obrátil k lidem a vyprávěl jim toto podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouho odcestoval. ^{Luke 20:10}V příslušný čas pak poslal k těm vinařům služebníka, aby mu dali díl z úrody vinice. Vinaři ho však zbili a poslali pryč s prázdnou. ^{Luke 20:11}Poslal tedy dalšího služebníka. I toho však zbili, zohavili a poslali pryč s prázdnou. ^{Luke 20:12}Poslal tedy třetího, ale i toho zranili a vyhnali.

^{Luke 20:13}Nakonec si pán vinice řekl: ‚Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna. Snad se před ním zastydí.‘ ^{Luke 20:14}Když ho ale vinaři uviděli, domluvili se spolu: ‚Tohle je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše!‘ ^{Luke 20:15}Pak ho vyvlekli z vinice ven a zabili.

Co tedy s nimi udělá pán vinice? ^{Luke 20:16}Přijde, ty vinaře zahubí a vinici dá jiným.“

„To snad ne!“ zvolali, jakmile to uslyšeli.

^{Luke 20:17}Podíval se na ně a řekl: „Co tedy znamená to, co je psáno:

‚Kámen staviteli zavržený
stal se kamenem úhelným‘? ^[2590]

^{Luke 20:18}Kdokoli na ten kámen padne, ten se roztříští. Na koho ten kámen padne, toho rozdrtí.“

^{Luke 20:19}Znalci Písma a vrchní kněží se ho v tu chvíli chtěli chopit, ale báli se lidu. Poznali totiž, že to podobenství vyprávěl o nich.

Čí je ten obraz?

^{Luke 20:20}Dali ho tedy sledovat. Poslali špehy, kteří se měli tvářit jako spravedliví a snažit se ho chytit za slovo, aby ho mohli vydat vládě a pravomoci římského prokurátora. ^{Luke 20:21}Zeptali se ho: „Mistře, víme, že mluvíš i učíš správně a že nikomu nestraníš, ale pravdivě vyučuješ Boží cestě. ^{Luke 20:22}Je správné dávat císaři daň, nebo ne?“

^{Luke 20:23}Ježíš poznal jejich záludnost. Řekl jim: ^{Luke 20:24}„Ukažte mi denár. Čí nese obraz a nápis?“

„Císařův,“ odpověděli.

^{Luke 20:25}„Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim. ^{Luke 20:26}A tak ho nedokázali veřejně chytit za slovo a v úžasu nad jeho odpovědí zmlkli.

Bůh je Bohem živých

^{Luke 20:27}Tehdy k němu přišli někteří ze saduceů (kteří popírají vzkříšení) a zeptali se ho: ^{Luke 20:28}„Mistře, Mojžíš nám napsal, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka. ^{[2591]Luke 20:29}Bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný. ^{Luke 20:30}Potom si ji vzal druhý, ^{Luke 20:31}třetí a tak dále. Všech sedm jich zemřelo, aniž by zanechali děti. ^{Luke 20:32}Nakonec pak zemřela i ta žena. ^{Luke 20:33}Kdo z nich ji tedy bude mít za manželku, až přijde vzkříšení? Vždyť ji mělo všech sedm!“

^{Luke 20:34}Ježíš jim odpověděl: „Synové tohoto věku se žení a vdávají. ^{Luke 20:35}Ti, kdo budou hodni dosáhnout příštího věku a vzkříšení z mrtvých, se už ale ženit a vdávat nebudou. ^{Luke 20:36}Také už nebudou moci zemřít – budou totiž jako andělé. Jsou to synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení. ^{Luke 20:37}A to, že mrtví vstávají, ukázal už Mojžíš u onoho keře, když Hospodina nazývá Bohem Abrahama, Bohem Izáka a Bohem Jákoba. ^{[2592]Luke 20:38}On přece není Bohem mrtvých, ale živých – pro něj jsou živí všichni!“

^{Luke 20:39}„Mistře, to jsi řekl dobře,“ poznamenali někteří znalci Písma. ^{Luke 20:40}Tamti už se ho totiž neodvažovali na nic ptát.

Syn, nebo Pán?

^{Luke 20:41}Ježíš se jich zeptal: „Jak mohou říkat, že Mesiáš je Davidův syn? ^{Luke 20:42}Sám David říká v knize Žalmů:

‚Hospodin řekl mému Pánu:
Seď po mé pravici,
^{Luke 20:43}než ti tvé nepřátele
k nohám položím.‘ ^[2593]

^{Luke 20:44}Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?“

^{Luke 20:45}Přede všemi lidmi pak řekl svým učedníkům: ^{Luke 20:46}„Dejte si pozor na znalce Písma, kteří rádi chodí ve slavnostních pláštích, milují zdravení na náměstích, přední sedadla ve shromážděních a čestná místa na večeřích ^{Luke 20:47}a kteří vyjídají vdovské domy pod záminkou dlouhých modliteb. Takové čeká nejtěžší trest!“

Kapitola 21

Dva haléřky

^{Luke 21:1}Když se rozhlédl, uviděl, jak bohatí vhazují své dary do chrámové pokladny. ^{Luke 21:2}Uviděl také jednu chudou vdovu, jak tam hází dva haléřky, ^{Luke 21:3}a řekl: „Vpravdě vám říkám, že tato chudá vdova dala ze všech nejvíce. ^{Luke 21:4}Všichni totiž přispívali ze svého nadbytku, ale tato žena dala ze svého nedostatku všechno, co měla – celé své živobytí.“

Znamení času

^{Luke 21:5}Někteří si povídali, jak je chrám krásný – ty kameny, ty obětní dary! Ježíš na to řekl: ^{Luke 21:6}„Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni. Všechno bude zbořeno.“

^{Luke 21:7}„Mistře, kdy to bude?“ zeptali se ho. „Jaké bude znamení času, kdy se to má stát?“

^{Luke 21:8}„Dávejte pozor, abyste se nenechali svést,“ odpověděl. „Mnozí přijdou pod mým jménem se slovy: ‚Já jsem Mesiáš!‘ a ‚Přišel čas!‘ Nechoďte za nimi. ^{Luke 21:9}Až uslyšíte o válkách a nepokojích, neděste se. Musí se to dít, ale to ještě není konec.“

^{Luke 21:10}Tehdy jim řekl: „Národ povstane proti národu a království proti království. ^{Luke 21:11}Budou veliká zemětřesení, na různých místech bude hlad a mor a přijdou hrůzy a veliká znamení z nebe.

^{Luke 21:12}Před tím vším ale vztáhnou ruce na vás a budou vás pronásledovat. Budou vás vydávat do shromáždění a vězení a kvůli mému jménu vás povedou před krále a vládce. ^{Luke 21:13}To bude vaše příležitost ke svědectví. ^{Luke 21:14}Vezměte si k srdci, že si nemáte předem rozmýšlet, jak se hájit. ^{Luke 21:15}Já sám vám dám výřečnost a moudrost, proti níž neodolá a neobstojí žádný z vašich protivníků. ^{Luke 21:16}Budou vás zrazovat i vlastní rodiče a bratři, příbuzní i přátelé a některé z vás vydají na smrt. ^{Luke 21:17}Kvůli mému jménu vás budou všichni nenávidět, ^{Luke 21:18}ale ani vlásek z vaší hlavy se neztratí. ^{Luke 21:19}Vydržte, a získáte život!“

Zkáza Jeruzaléma

^{Luke 21:20}„Až uvidíte Jeruzalém obležený vojskem, vězte, že přišla jeho zkáza. ^{Luke 21:21}Tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utíkají do hor. Kdo jsou ve městě, ať z něj odejdou, a kdo jsou na venkově, ať nechodí do města. ^{Luke 21:22}Nastanou totiž dny pomsty, kdy se naplní vše, co je psáno. ^{Luke 21:23}Běda bude v těch dnech těhotným a kojícím, protože na zemi přijde veliké strádání a hněv proti tomuto lidu. ^{Luke 21:24}Budou padat ostřím meče a budou odvedeni do zajetí mezi všechny národy. Po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se časy pohanů nenaplní.“

Příchod Syna člověka

^{Luke 21:25}„Na slunci, měsíci a hvězdách se ukážou znamení. Na zemi bude úzkost mezi národy, bezradnými před zuřícím mořským příbojem. ^{Luke 21:26}Lidé budou zmírat strachy v předtuše toho, co má přijít na svět, neboť nebeské mocnosti se budou otřásat. ^{Luke 21:27}Tehdy spatří Syna člověka, jak přichází v oblaku s mocí a velikou slávou. ^{[2594]Luke 21:28}Až se to všechno začne dít, vzpřimte se a pozvedněte hlavy, protože se blíží vaše vykoupení!“

^{Luke 21:29}Tehdy jim řekl podobenství: „Podívejte se na fíkovník a ostatní stromy. ^{Luke 21:30}Když vidíte, jak pučí, sami víte, že se blíží léto. ^{Luke 21:31}Stejně tak, až uvidíte, jak se dějí tyto věci, vězte, že se blíží Boží království! ^{Luke 21:32}Amen, říkám vám, že to pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane. ^{Luke 21:33}Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.

^{Luke 21:34}Dávejte si pozor, aby vaše srdce nebyla obtěžkána hodováním a opilstvím a staráním se o tento život. Ten den by vás pak náhle překvapil ^{Luke 21:35}jako past, neboť zastihne všechny, kdo žijí na zemi. ^{Luke 21:36}Proto vždy bděte a modlete se, abyste byli hodni uniknout všemu, co přijde, a mohli stanout před Synem člověka.“

^{Luke 21:37}Takto ve dne učíval v chrámě, ale večer odcházel a nocoval na hoře zvané Olivetská. ^{Luke 21:38}Všechen lid ho chodil už za úsvitu poslouchat do chrámu.

Kapitola 22

Poslední večeře

^{Luke 22:1}Blížil se Svátek nekvašených chlebů, zvaný také Velikonoce. ^{Luke 22:2}Vrchní kněží a znalci Písma hledali způsob, jak ho zabít, ale báli se lidu.

^{Luke 22:3}Tehdy vstoupil satan do Jidáše zvaného Iškariotský, který patřil ke Dvanácti. ^{Luke 22:4}Odešel a domluvil se s vrchními kněžími a s veliteli chrámové stráže, jak jim ho zradí. ^{Luke 22:5}Ti se zaradovali a dohodli se s ním, že mu dají peníze. ^{Luke 22:6}Jidáš souhlasil a začal hledat příležitost, aby jim ho zradil někde mimo zástup.

^{Luke 22:7}Tak přišel Den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit beránek. ^{Luke 22:8}Ježíš poslal Petra a Jana se slovy: „Jděte nám připravit beránka k velikonoční večeři.“

^{Luke 22:9}„Kde ho máme připravit?“ zeptali se.

^{Luke 22:10}Odpověděl: „Jen co vejdete do města, potká vás člověk nesoucí džbán vody. Až vejde do domu, jděte za ním. ^{Luke 22:11}Tam řekněte hospodáři: ‚Mistr se ptá: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?‘ ^{Luke 22:12}On vám pak ukáže velikou horní místnost prostřenou k jídlu. Tam připravte večeři.“ ^{Luke 22:13}Odešli tedy, nalezli všechno tak, jak jim řekl, a připravili beránka.

^{Luke 22:14}Když pak nadešla ta chvíle, posadil se s apoštoly za stůl. ^{Luke 22:15}Tehdy jim řekl: „Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka předtím, než budu trpět. ^{Luke 22:16}Říkám vám, že už ho neokusím, dokud nedojde naplnění v Božím království.“

^{Luke 22:17}Uchopil kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte jej a rozdělte se spolu. ^{Luke 22:18}Říkám vám, že už neokusím plod vinné révy, dokud nepřijde Boží království.“ ^{Luke 22:19}Vzal chléb, vzdal díky, lámal a dal jim ho se slovy: „To je mé tělo, ^[2595] které se dává za vás. To čiňte na mou památku.“ ^{Luke 22:20}Právě tak vzal po večeři kalich se slovy: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás.

^{Luke 22:21}Pohleďte ale – ruka mého zrádce je na stole vedle mé. ^{Luke 22:22}Syn člověka sice odchází, jak je určeno, ale běda tomu, kdo jej zrazuje.“ ^{Luke 22:23}Začali se tedy dohadovat, kdo z nich že se to chystá udělat.

Kdo je největší

^{Luke 22:24}Vznikl mezi nimi také spor, kdo z nich je asi největší. ^{Luke 22:25}On jim na to řekl: „Králové národů nad nimi panují a ti, kdo je ovládají, si nechají říkat dobrodinci. ^{Luke 22:26}Vy to tak ale nedělejte. Naopak, kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší a vedoucí ať je jako sloužící. ^{Luke 22:27}Vždyť kdo je větší – ten, kdo sedí, nebo ten, kdo slouží? Zdali ne ten, který sedí? Já jsem ale mezi vámi jako ten, který slouží.

^{Luke 22:28}Vy jste ti, kdo se mnou zůstali v mých zkouškách, ^{Luke 22:29}a já vám odkazuji království, jako je můj Otec odkázal mně. ^{Luke 22:30}V mém království budete jíst a pít u mého stolu; budete sedět na trůnech a soudit dvanáct pokolení Izraele.

^{Luke 22:31}Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici. ^{Luke 22:32}Prosil jsem ale za tebe, aby tvá víra neselhala. Až se jednou obrátíš, posiluj své bratry.“

^{Luke 22:33}„Pane,“ zvolal Petr, „s tebou jsem připraven jít i do vězení, i na smrt!“

^{Luke 22:34}On mu však odpověděl: „Říkám ti, Petře, než ráno zakokrhá kohout, třikrát zapřeš, že mě znáš.“

Getsemane

^{Luke 22:35}Zeptal se jich: „Když jsem vás poslal bez měšce, mošny a obuvi, scházelo vám něco?“

„Ne, vůbec nic,“ odpověděli.

^{Luke 22:36}Řekl jim: „Teď ale, kdo má měšec, ať si ho vezme, a také mošnu. Kdo nemá meč, ať prodá plášť a koupí si jej. ^{Luke 22:37}Říkám vám, že se na mně musí naplnit ještě toto Písmo: ‚Byl započten mezi zločince.‘ ^[2596] Naplňuje se totiž, co je o mně psáno.“

^{Luke 22:38}Řekli mu: „Pane, podívej se, máme dva meče!“

„To stačí,“ odpověděl.

^{Luke 22:39}Vyšel ven a podle svého zvyku se odebral na Olivetskou horu. Učedníci ho následovali. ^{Luke 22:40}Když přišel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste nepodlehli pokušení.“

^{Luke 22:41}Sám se vzdálil, co by kamenem dohodil, padl na kolena a modlil se: ^{Luke 22:42}„Otče, pokud chceš, odejmi ode mě tento kalich. Ať se však nestane má vůle, ale tvá!“ ^{Luke 22:43}Tehdy se mu ukázal anděl z nebe a posiloval ho. ^{Luke 22:44}Ve smrtelném zápasu se tedy modlil ještě vroucněji a jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve. ^[2597]

^{Luke 22:45}Když vstal od modlitby a přišel k učedníkům, zjistil, že pod tíhou zármutku usnuli. ^{Luke 22:46}„Jak to, že spíte?“ řekl jim. „Vstaňte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení.“

^{Luke 22:47}Ještě to ani nedořekl a byl tu houf lidí v čele s Jidášem, jedním z Dvanácti. Přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil, ^{Luke 22:48}ale ten mu řekl: „Jidáši, zrazuješ Syna člověka polibkem?“

^{Luke 22:49}Jeho druhové pochopili, k čemu se schyluje. „Pane,“ vykřikli, „máme se bít mečem?“ ^{Luke 22:50}Jeden z nich zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu pravé ucho.

^{Luke 22:51}„Nechte už toho!“ odpověděl Ježíš. Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.

^{Luke 22:52}Tehdy Ježíš řekl vrchním kněžím, velitelům stráže a starším, kteří na něj přišli: „Jsem snad zločinec, že jste se na mě vypravili s meči a holemi? ^{Luke 22:53}Denně jsem s vámi býval v chrámu, a ani jste se mě nedotkli. Ale toto je vaše chvíle – vláda temnoty.“

Neznám ho!

^{Luke 22:54}Tak ho zatkli a odvedli do domu nejvyššího kněze. Petr ho ale zpovzdálí následoval. ^{Luke 22:55}Když uprostřed dvora zapálili oheň a sesedli se okolo, posadil se mezi ně i Petr. ^{Luke 22:56}Jak seděl tváří k ohni, jedna služka si ho všimla, upřeně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním.“

^{Luke 22:57}On to ale zapřel: „Já ho neznám, ženo!“

^{Luke 22:58}Po chvilce si ho všiml jiný a řekl: „Ty jsi také jeden z nich.“

„Nejsem, člověče!“ opakoval Petr.

^{Luke 22:59}Když uplynula asi hodina, začal někdo jiný tvrdit: „Tenhle s ním určitě byl také – vždyť je to Galilejec!“

^{Luke 22:60}Petr ale řekl: „Nevím, o čem mluvíš, člověče!“

A vtom, ještě než to dořekl, zakokrhal kohout. ^{Luke 22:61}Pán se obrátil a podíval se na Petra. Ten si vzpomněl, jak mu Pán říkal: „Dříve než se ozve kohout, třikrát mě zapřeš.“ ^{Luke 22:62}Vyšel ven a hořce se rozplakal.

Před Veleradou

^{Luke 22:63}Ti, kdo Ježíše hlídali, se mu posmívali a tloukli ho. ^{Luke 22:64}Zavázali mu oči a ptali se: „Prorokuj, kdo tě udeřil?“ ^{Luke 22:65}Přitom ho zasypávali sprostými nadávkami.

^{Luke 22:66}Jakmile se rozednilo, sešli se starší lidu, vrchní kněží i znalci Písma a odvedli ho do své Velerady. ^{Luke 22:67}Vyzvali ho: „Jestli jsi Mesiáš, řekni nám to!“

„Kdybych vám to řekl, stejně neuvěříte,“ odpověděl Ježíš. ^{Luke 22:68}„A kdybych se vás zeptal, stejně mi neodpovíte. ^{Luke 22:69}Od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici Boží moci.“ ^[2598]

^{Luke 22:70}„Takže jsi Boží Syn?“ řekli všichni.

„Sami říkáte, že jsem,“ odpověděl Ježíš.

^{Luke 22:71}Na to zvolali: „K čemu ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z jeho úst!“

Kapitola 23

Před Pilátem

^{Luke 23:1}Celé jejich shromáždění vstalo a odvedli ho k Pilátovi. ^{Luke 23:2}Začali ho obviňovat: „Zjistili jsme, že tento muž rozvrací náš národ. Je proti odvádění daní císaři a nazývá se králem, Mesiášem.“

^{Luke 23:3}Pilát se ho zeptal: „Tak ty jsi židovský král?“

„Sám to říkáš,“ odpověděl Ježíš.

^{Luke 23:4}Nato Pilát řekl vrchním kněžím a zástupům: „Podle mě je ten člověk nevinný.“

^{Luke 23:5}Oni však naléhali: „Bouří lid! Učí po celém Judsku! Začal v Galileji a došel až sem!“

^{Luke 23:6}Jakmile to Pilát uslyšel, zeptal se: „Takže ten člověk je Galilejec?“ ^{Luke 23:7}A když se dozvěděl, že je z Herodova panství, poslal ho k Herodovi, který v těch dnech také pobýval v Jeruzalémě.

Před Herodem

^{Luke 23:8}Když Herodes uviděl Ježíše, měl velikou radost. Už dávno se s ním toužil setkat, neboť o něm hodně slyšel, a těšil se, že ho uvidí udělat nějaký zázrak. ^{Luke 23:9}Kladl mu spoustu otázek, ale Ježíš mu vůbec neodpovídal.

^{Luke 23:10}Stáli tam však vrchní kněží a znalci Písma a usilovně ho obviňovali. ^{Luke 23:11}A tak jím Herodes se svými vojáky pohrdl. Když se mu dost naposmíval, oblékl ho do skvostného roucha a poslal ho zpátky k Pilátovi. ^{Luke 23:12}Toho dne se Herodes s Pilátem spřátelili; předtím totiž k sobě chovali nenávist.

Ukřižuj ho!

^{Luke 23:13}Pilát svolal vrchní kněze, přední muže i lid ^{Luke 23:14}a řekl jim: „Přivedli jste mi tohoto člověka jako rozvraceče lidu. Hle, vyslechl jsem ho před vámi a neshledal jsem jej vinným v žádném bodě vaší obžaloby. ^{Luke 23:15}Dokonce ani Herodes ne, neboť jsem vás poslal k němu. Nespáchal nic, za co by zasloužil smrt. ^{Luke 23:16}[17] Dám ho zbičovat a propustím ho.“ ^[2599]

^{Luke 23:18}Všechen dav ale začal křičet: „Pryč s ním! Propusť nám Barabáše!“ ^{Luke 23:19}(Ten byl uvězněn za nějakou vzpouru ve městě a za vraždu.)

^{Luke 23:20}Pilát k nim znovu promluvil, protože chtěl Ježíše propustit.

^{Luke 23:21}Oni ale křičeli: „Ukřižuj, ukřižuj ho!“

^{Luke 23:22}Promluvil k nim tedy potřetí: „Ale co udělal zlého? Nezjistil jsem u něj nic, za co by zasloužil smrt. Dám ho zbičovat a propustím ho!“

^{Luke 23:23}Oni však naléhali a s velikým křikem se dožadovali, aby byl ukřižován. Jejich hlasy stále sílily, ^{Luke 23:24}až se Pilát rozhodl jejich žádosti vyhovět. ^{Luke 23:25}Toho, který byl uvězněn za vzpouru a vraždu, propustil, jak žádali, ale Ježíše na jejich přání vydal na smrt.

Cesta k popravišti

^{Luke 23:26}Když ho odváděli, chytili jistého Šimona Kyrénského, který se vracel z pole, a naložili mu kříž, aby ho nesl za Ježíšem.

^{Luke 23:27}Šlo za ním veliké množství lidu i mnoho žen, které nad ním plakaly a naříkaly. ^{Luke 23:28}Ježíš se k nim obrátil: „Dcery jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale nad sebou a nad svými dětmi. ^{Luke 23:29}Hle, přicházejí dny, kdy lidé řeknou: ‚Blaze neplodným, jejichž lůna nerodila a jejichž prsy nekojily!‘

^{Luke 23:30}Tehdy řeknou horám: ‚Padněte na nás,‘
a kopcům: ‚Skryjte nás!‘ ^[2600]

^{Luke 23:31}Když se toto děje se zeleným stromem, co se stane se suchým?“

Golgota

^{Luke 23:32}K popravě s ním vedli ještě další dva muže, zločince. ^{Luke 23:33}Když přišli na místo zvané Lebka, ukřižovali ho tam, i ty zločince – jednoho po pravici a druhého po levici. ^{Luke 23:34}Ježíš tehdy řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají!“ ^[2601] Vojáci zatím losovali o jeho šaty. ^[2602]

^{Luke 23:35}Lid stál a díval se. Kromě jiných se mu vysmívali také vůdcové: „Jiné zachránil, tak ať zachrání sám sebe, když je to Mesiáš, ten Boží Vyvolený!“

^{Luke 23:36}Vojáci se mu posmívali také. Přistupovali, nabízeli mu ocet ^{Luke 23:37}a říkali: „Zachraň se, jestli jsi židovský král!“ ^{Luke 23:38}Visel nad ním totiž nápis:

TOTO JE JEŽÍŠ, ŽIDOVSKÝ KRÁL.

^{Luke 23:39}Jeden ze zločinců, kteří tam viseli, se mu vysmíval: „Když jsi Mesiáš, zachraň sebe i nás!“

^{Luke 23:40}Ten druhý ho však okřikl: „To se ani Boha nebojíš? Máš stejný trest jako on, ^{Luke 23:41}ale my dostáváme spravedlivou odplatu za své skutky, kdežto tenhle nic zlého neudělal!“

^{Luke 23:42}Potom řekl Ježíšovi: „Vzpomeň si na mě, až přijdeš do svého království.“

^{Luke 23:43}Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, dnes budeš se mnou v ráji.“

^{Luke 23:44}Okolo poledne se po celé zemi setmělo až do tří hodin odpoledne. ^{Luke 23:45}Slunce se zatmělo a chrámová opona se roztrhla vpůli. ^{Luke 23:46}Ježíš hlasitě zvolal: „Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha!“ ^[2603] Po těch slovech vydechl naposled.

^{Luke 23:47}Když setník uviděl, co se stalo, vzdal slávu Bohu a řekl: „Ten člověk byl jistě spravedlivý!“ ^{Luke 23:48}Všichni v zástupu, který se sešel k té podívané, se při pohledu na to, co se stalo, bili do prsou a odcházeli pryč. ^{Luke 23:49}Všichni jeho přátelé, i ženy, které ho doprovázely z Galileje, stáli opodál a všechno to viděli.

Hrob ve skále

^{Luke 23:50}Jeden člen Rady, dobrý a spravedlivý muž jménem Josef, ^{Luke 23:51}nesouhlasil s Radou a jejím činem. Byl z judského města Arimatie a také očekával Boží království. ^{Luke 23:52}Šel za Pilátem a vyžádal si Ježíšovo tělo. ^{Luke 23:53}Sňal je, zavinul do plátna a pochoval ho do vytesané hrobky, do níž ještě nebyl nikdo pochován. ^{Luke 23:54}Byl den příprav a blížil se začátek soboty.

^{Luke 23:55}Přidaly se k němu i ženy, které s Ježíšem přišly z Galileje. Viděly hrob i to, jak bylo tělo pochováno. ^{Luke 23:56}Vrátily se domů a připravily vonné oleje a masti. V sobotu ovšem zachovaly přikázání o odpočinku.

Kapitola 24

Není tu, vstal!

^{Luke 24:1}Brzy ráno prvního dne v týdnu vzaly připravené vonné masti a vydaly se s dalšími ženami ke hrobu. ^{Luke 24:2}Našly však kámen odvalený od hrobu, ^{Luke 24:3}a když vešly dovnitř, nenašly tělo Pána Ježíše. ^{Luke 24:4}Nevěděly, co si o tom myslet, když vtom před nimi stanuli dva muži v zářícím rouchu. ^{Luke 24:5}Vylekané ženy sklonily tváře k zemi, ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? ^{Luke 24:6}Není tu, vstal! Vzpomeňte si, jak vám ještě v Galileji říkal: ^{Luke 24:7}‚Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí a být ukřižován, ale třetího dne vstane z mrtvých.‘“ ^[2604]

^{Luke 24:8}Tehdy si vzpomněly na jeho slova, ^{Luke 24:9}a když se vrátily od hrobu, vyprávěly to všechno jedenácti učedníkům i všem ostatním. ^{Luke 24:10}Byly to Marie Magdaléna, Johana, Marie Jakubova a ostatní, které byly s nimi. Řekly to apoštolům, ^{Luke 24:11}ale oni ta slova považovali za tlachání a nevěřili jim. ^{Luke 24:12}Petr však vstal a rozběhl se ke hrobu. Když se naklonil dovnitř, spatřil tam jen plátna. Vrátil se tedy domů v údivu nad tím, co se stalo.

Na cestě do Emauz

^{Luke 24:13}Téhož dne se dva z nich vydali do vesnice jménem Emauzy, vzdálené od Jeruzaléma šedesát honů, ^{[2605]Luke 24:14}a povídali si o všem, co se stalo. ^{Luke 24:15}Zatímco si povídali a probírali to, sám Ježíš se přiblížil a připojil se k nim. ^{Luke 24:16}Něco však bránilo jejich očím, aby ho poznali.

^{Luke 24:17}Ježíš se jich zeptal: „O čem si to cestou povídáte, že jste tak smutní?“

^{Luke 24:18}Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný návštěvník Jeruzaléma, který neví o tom, co se tam v těchto dnech stalo!“

^{Luke 24:19}„O čem?“ zeptal se jich.

„O Ježíši Nazaretském,“ odvětili. „Byl to prorok mocný ve skutcích i slovech před Bohem i přede vším lidem. ^{Luke 24:20}Vrchní kněží a naši vůdcové ho vydali, aby byl odsouzen k smrti, a nechali ho ukřižovat. ^{Luke 24:21}My jsme ale doufali, že to je on, kdo má vykoupit Izrael. Navíc je to už třetí den, co se to všechno stalo. ^{Luke 24:22}Také nás překvapily některé z našich žen. Ráno byly u hrobu ^{Luke 24:23}a nenašly jeho tělo. Pak přišly a říkaly, že dokonce měly vidění. Andělé jim prý řekli, že žije. ^{Luke 24:24}Někteří z našich šli ke hrobu a našli všechno tak, jak to ženy vyprávěly, ale jeho neviděli.“

^{Luke 24:25}Tehdy jim řekl: „Jak jste nechápaví! Jak je vám zatěžko věřit všemu, co pověděli proroci! ^{Luke 24:26}Copak to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, než vejde do své slávy?“ ^{Luke 24:27}Počínaje Mojžíšem a všemi proroky jim pak vykládal, co o něm bylo napsáno ve všech Písmech.

^{Luke 24:28}Když došli k vesnici, do níž mířili, naznačil, že půjde dál. ^{Luke 24:29}Oni ho však přemlouvali: „Zůstaň s námi, už se připozdívá; chýlí se už k večeru.“ Šel tedy dovnitř, že s nimi zůstane. ^{Luke 24:30}Když byli za stolem, vzal chléb, požehnal, lámal a podával jim. ^{Luke 24:31}Vtom se jim otevřely oči a poznali ho, ale on jim náhle zmizel.

^{Luke 24:32}Tehdy jeden druhému řekli: „Copak nám nehořelo srdce, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ ^{Luke 24:33}Ihned vstali a vrátili se do Jeruzaléma.

Tam našli oněch jedenáct shromážděných s ostatními, ^{Luke 24:34}jak říkají: „Pán opravdu vstal z mrtvých. Ukázal se Šimonovi!“ ^{Luke 24:35}Vyprávěli jim tedy, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba.

Dotkněte se mě

^{Luke 24:36}Zatímco o tom mluvili, stanul uprostřed nich Ježíš. „Pokoj vám,“ řekl. ^{Luke 24:37}Oni si ale v hrozném úleku mysleli, že vidí ducha.

^{Luke 24:38}Řekl jim tedy: „Proč jste tak vylekaní? Proč jste na pochybách? ^{Luke 24:39}Podívejte se na mé ruce a nohy – jsem to já! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti; jak vidíte, já je mám!“

^{Luke 24:40}Po těch slovech jim ukázal ruce i nohy. ^{Luke 24:41}Když stále nemohli samou radostí uvěřit a jen se divili, zeptal se jich: „Máte tu něco k jídlu?“ ^{Luke 24:42}Podali mu tedy kus pečené ryby, ^{Luke 24:43}on si ji vzal a pojedl před nimi.

Jste svědkové

^{Luke 24:44}Potom jim řekl: „Právě o tomto jsem mluvil, dokud jsem ještě byl s vámi: Musí se naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově zákoně, v Prorocích a Žalmech.“

^{Luke 24:45}Tehdy jim otevřel mysl, aby porozuměli Písmům. ^{Luke 24:46}Řekl jim: „Tak je psáno – Mesiáš musel trpět a třetího dne vstát z mrtvých. ^{Luke 24:47}Počínaje od Jeruzaléma pak v jeho jménu musí být kázáno pokání a odpuštění hříchů všem národům. ^{Luke 24:48}Vy jste toho svědkové. ^{Luke 24:49}Hle, já na vás sešlu zaslíbení svého Otce. Zůstaňte ale ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry.“

^{Luke 24:50}Potom je odvedl až k Betanii. Zvedl ruce, aby jim požehnal, ^{Luke 24:51}a zatímco jim žehnal, začal se jim vzdalovat, jak byl unášen vzhůru do nebe. ^{Luke 24:52}Klaněli se mu a potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma. ^{Luke 24:53}Všechen čas trávili v chrámu, kde oslavovali Boha.

Jan

Kapitola 1

Prolog

^{John 1:1}Na počátku bylo Slovo
a to Slovo bylo u Boha
a to Slovo bylo Bůh.
^{John 1:2}To bylo na počátku u Boha.

^{John 1:3}Všechno povstalo skrze něj
a bez něj nepovstalo nic, co je.
^{John 1:4}V něm byl život
a ten život byl světlem lidí.
^{John 1:5}A to světlo svítí ve tmě
a tma je nepohltila.

^{John 1:6}Od Boha byl poslán člověk jménem Jan. ^{John 1:7}Přišel kvůli svědectví, svědčit o tom Světle, aby všichni uvěřili skrze něj. ^{John 1:8}On nebyl to Světlo, ale přišel, aby o Světle vydal svědectví.

^{John 1:9}Tento byl to pravé Světlo osvěcující každého člověka přicházejícího na svět:

^{John 1:10}Byl na světě
a svět povstal skrze něj,
ale svět ho nepoznal.
^{John 1:11}Přišel do svého vlastního,
ale jeho vlastní ho nepřijali.

^{John 1:12}Ale těm, kteří ho přijali,
dal právo být Božími dětmi –
všem těm, kdo věří v jeho jméno.
^{John 1:13}Takoví nejsou narozeni z krve,
ani z vůle těla, ani z vůle muže,
ale z Boha.

^{John 1:14}To Slovo se stalo tělem
a přebývalo mezi námi.
Spatřili jsme jeho slávu,
slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn,
plný milosti a pravdy.

^{John 1:15}Jan o něm vydával svědectví a volal: „Toto je ten, o němž jsem řekl: Ten, který přichází za mnou, je přede mnou, neboť byl dříve než já.“

^{John 1:16}Z jeho plnosti jsme všichni přijali,
a sice milost za milost.
^{John 1:17}Zákon byl vydán skrze Mojžíše,
milost a pravda však přišla skrze Mesiáše Ježíše.
^{John 1:18}Boha nikdy nikdo neviděl;
jednorozený Syn, ^[2606] který je v Otcově náručí,
ten jej vylíčil.

Hlas na poušti

^{John 1:19}Toto je Janovo svědectví, když židovští představení poslali z Jeruzaléma kněze a levity s otázkou: „Kdo jsi?“ ^{John 1:20}Neodmítl jim přímou odpověď. „Já nejsem Mesiáš,“ prohlásil.

^{John 1:21}„Kdo tedy jsi?“ zeptali se ho. „Eliáš?“ ^[2607]

Řekl: „Nejsem.“

„Jsi ten Prorok?“ ^[2608]

Odpověděl: „Ne.“

^{John 1:22}Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kteří nás poslali. Co o sobě říkáš?“

^{John 1:23}Odpověděl jim slovy proroka Izaiáše: „Jsem

‚hlas volajícího na poušti:
Vyrovnejte Pánovu cestu!‘“ ^[2609]

^{John 1:24}Ti vyslanci patřili k farizeům. ^{John 1:25}Zeptali se ho: „Proč tedy křtíš, když nejsi Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?“

^{John 1:26}„Já křtím vodou,“ odpověděl Jan, „ale mezi vámi už povstal někdo, koho neznáte. ^{John 1:27}To je ten, který přichází po mně. Jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek sandálu.“ ^{John 1:28}Toto se stalo v Betanii za Jordánem, kde Jan křtil.

^{John 1:29}Druhého dne Jan uviděl Ježíše, jak přichází k němu, a řekl: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa! ^{[2610]John 1:30}To je ten, o němž jsem řekl: Po mně přichází muž, který je přede mnou, neboť byl dříve než já. ^{John 1:31}Já jsem ho neznal, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby byl zjeven Izraeli.“

^{John 1:32}Jan vydal svědectví: „Viděl jsem Ducha, jak sestoupil z nebe jako holubice a zůstal na něm. ^{John 1:33}Já jsem ho neznal, ale Ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: ‚Na koho spatříš sestoupit Ducha a zůstat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.‘ ^{[2611]John 1:34}Já jsem to viděl a vydávám svědectví, že on je Boží Syn.“

Co hledáte?

^{John 1:35}Druhého dne tam Jan znovu stál se dvěma ze svých učedníků. ^{John 1:36}Když uviděl Ježíše, jak prochází kolem, řekl: „Hle, Beránek Boží!“ ^{John 1:37}Jakmile ti dva učedníci uslyšeli, co říká, odešli za Ježíšem.

^{John 1:38}Ježíš se obrátil a uviděl, jak jdou za ním. „Co hledáte?“ zeptal se jich.

Řekli mu: „Rabbi“ (což se překládá: Učiteli), „kde bydlíš?“

^{John 1:39}„Pojďte se podívat,“ odpověděl jim. A tak se šli podívat, kde bydlí, a toho dne už u něj zůstali. Bylo to kolem čtvrté odpoledne.

^{John 1:40}Jeden z těch dvou, kteří to od Jana slyšeli a následovali ho, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. ^{John 1:41}Ten jako první nalezl svého bratra Šimona. Řekl mu: „Našli jsme Mesiáše!“ (což je v překladu Kristus) ^{[2612]John 1:42}a přivedl ho k Ježíši.

Ježíš se na něj podíval a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův. ^[2613] Budeš se jmenovat Kéfa“ (což se překládá Petr). ^[2614]

^{John 1:43}Dalšího dne se Ježíš chtěl vydat do Galileje. Našel Filipa a řekl mu: „Pojď za mnou.“ ^{John 1:44}(Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova.)

^{John 1:45}Filip našel Natanaela a řekl mu: „Našli jsme toho, o kterém psal Mojžíš v Zákoně a proroci – Ježíše, syna Josefova z Nazaretu!“

^{John 1:46}„Co dobrého může být z Nazaretu?“ opáčil Natanael.

„Pojď se podívat,“ řekl mu Filip.

^{John 1:47}Když Ježíš uviděl Natanaela, jak jde k němu, řekl o něm: „Hle, opravdový Izraelita, v němž není žádná lest!“

^{John 1:48}„Odkud mě znáš?“ zeptal se Natanael.

„Viděl jsem tě pod fíkovníkem,“ řekl mu Ježíš, „ještě než tě Filip zavolal.“

^{John 1:49}„Rabbi!“ zvolal Natanael, „Ty jsi Boží Syn, ty jsi král Izraele!“

^{John 1:50}Ježíš mu odpověděl: „Věříš proto, že jsem ti řekl: Viděl jsem tě pod fíkovníkem? Uvidíš ještě větší věci.“ ^{John 1:51}A dodal: „Amen, amen, říkám vám: Uvidíte otevřené nebe a Boží anděly, jak vystupují a sestupují na Syna člověka.“ ^[2615]

Kapitola 2

Nejlepší víno

^{John 2:1}Třetího dne se v Káně Galilejské konala svatba. Byla tam i Ježíšova matka ^{John 2:2}a na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. ^{John 2:3}Když začalo docházet víno, Ježíšova matka mu řekla: „Nemají víno.“

^{John 2:4}„Ženo, co ode mě chceš?“ odpověděl jí Ježíš. „Má chvíle ještě nepřišla.“

^{John 2:5}Jeho matka pak řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám řekne.“

^{John 2:6}Stálo tam šest kamenných nádob na vodu k židovskému očišťování, každá o obsahu dvou nebo tří měr. ^{[2616]John 2:7}Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte ty nádoby vodou.“ Když je naplnili až po okraj, ^{John 2:8}řekl jim: „Teď nalévejte a doneste vrchnímu správci svatby.“ A tak to udělali.

^{John 2:9}Jakmile vrchní správce svatby okusil tu vodu, z níž se stalo víno (a nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří tu vodu nalévali, věděli), zavolal ten vrchní správce ženicha ^{John 2:10}a řekl mu: „Každý člověk podává nejdříve nejlepší víno, a když jsou hosté opilí, podává to horší. Ty jsi zachoval nejlepší víno až do konce.“

^{John 2:11}Tak Ježíš v Káně Galilejské vykonal první ze svých zázračných znamení. Tehdy zjevil svou slávu a jeho učedníci v něj uvěřili. ^{John 2:12}Potom sestoupil spolu se svou matkou, bratry i učedníky do Kafarnaum, kde se několik dní zdrželi.

Zbořte tento chrám

^{John 2:13}Blížily se židovské Velikonoce, a tak se Ježíš vydal na cestu do Jeruzaléma. ^{John 2:14}V chrámu nalezl prodavače volů, ovcí a holubic a směnárníky sedící za stoly. ^{John 2:15}Tehdy si z provazů upletl bič a všechny z chrámu vyhnal i s ovcemi a voly. Směnárníkům rozházel peníze a zpřevracel stoly ^{John 2:16}a prodavačům holubic řekl: „Odneste to odsud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!“ ^{John 2:17}(Jeho učedníci si tehdy vzpomněli, že je psáno: „Horlivost pro tvůj dům mě pohltí.“) ^[2617]

^{John 2:18}Židé mu na to řekli: „Jakým znamením se nám prokážeš, když děláš takové věci?“

^{John 2:19}„Zbořte tento chrám,“ odpověděl Ježíš, „a za tři dny ho postavím.“

^{John 2:20}„Ten chrám se stavěl čtyřicet šest let!“ řekli na to Židé. „A ty ho postavíš za tři dny?“ ^{John 2:21}(On ale mluvil o chrámu svého těla. ^{John 2:22}Když byl potom vzkříšen z mrtvých, jeho učedníci si vzpomněli, že to říkal, a uvěřili Písmu i Ježíšovu slovu.)

^{John 2:23}Když byl o Velikonocích v Jeruzalémě, mnozí během toho svátku uvěřili v jeho jméno, neboť viděli znamení, která konal. ^{John 2:24}Ježíš se jim ale nesvěřoval, protože všechny znal. ^{John 2:25}Nepotřeboval, aby někdo vydával o člověku svědectví, neboť sám věděl, co je v člověku.

Kapitola 3

Nikodém

^{John 3:1}Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, židovský hodnostář. ^{John 3:2}Přišel za Ježíšem v noci a řekl mu: „Rabbi, víme, že jsi přišel jako učitel od Boha. Nikdo přece nemůže konat znamení, která konáš ty, není-li Bůh s ním.“

^{John 3:3}Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, říkám ti: Pokud se někdo nenarodí znovu, nemůže spatřit Boží království.“

^{John 3:4}„Jak se může člověk narodit, když je starý?“ řekl na to Nikodém. „Může se snad vrátit do matčina lůna a podruhé se narodit?“

^{John 3:5}Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, říkám ti: Kdo se nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království. ^{John 3:6}Co se narodilo z těla, je tělo; co se narodilo z Ducha, je duch. ^{John 3:7}Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se znovu narodit. ^{John 3:8}Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho hlas, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“

^{John 3:9}„Jak se to může stát?“ zeptal se Nikodém.

^{John 3:10}„Ty jsi učitel Izraele, a nevíš to?“ odpověděl mu Ježíš. ^{John 3:11}„Amen, amen, říkám ti, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale naše svědectví nepřijímáte. ^{John 3:12}Jestliže nevěříte, když jsem vám říkal pozemské věci, jak uvěříte, budu-li vám říkat nebeské? ^{John 3:13}Nikdo nevystoupil do nebe, jedině ten, který sestoupil z nebe, Syn člověka. ^{[2618]John 3:14}Jako Mojžíš vyzdvihl hada na poušti, ^[2619] tak musí být vyzdvižen Syn člověka, ^{John 3:15}aby každý, kdo věří v něj, měl věčný život.“

^{John 3:16}Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život. ^{John 3:17}Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něj spasen. ^{John 3:18}Kdo v něho věří, nebude souzen, ale kdo nevěří, je už odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího Syna. ^{John 3:19}A toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si více než světlo oblíbili tmu, protože jejich skutky byly zlé. ^{John 3:20}Každý, kdo koná zlo, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. ^{John 3:21}Kdo ale koná pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky byly vykonány v Bohu.

On musí růst

^{John 3:22}Potom Ježíš přišel se svými učedníky do judské země a tam s nimi pobýval a křtil. ^{John 3:23}Jan také křtil v Ainonu poblíž Salimu, protože tam bylo hodně vody. A lidé přicházeli a nechávali se křtít. ^{John 3:24}(Jan totiž ještě nebyl vsazen do žaláře.)

^{John 3:25}Tehdy mezi Janovými učedníky a jistým Židem došlo ke sporu ohledně očišťování. ^{John 3:26}Přišli tedy k Janovi a řekli mu: „Rabbi, pohleď, ten, který byl s tebou za Jordánem, ten, o němž jsi vydal svědectví, teď křtí a všichni přicházejí k němu!“

^{John 3:27}Jan odpověděl: „Člověk nemůže přijmout nic, není-li mu to dáno z nebe. ^{John 3:28}Vy sami jste mi svědky, že jsem řekl: Já nejsem Mesiáš, ale jsem poslán před ním. ^{John 3:29}Kdo má nevěstu, je ženich, ale přítel ženicha, který stojí a slyší ho, se z ženichova hlasu velmi raduje. Tato má radost se tedy naplnila. ^{John 3:30}On musí růst a já se menšit.“

^{John 3:31}Kdo přichází shůry, je nade všechny; kdo je ze země, je pozemský a mluví pozemské věci. Ten, který přišel z nebe, je nade všechny. ^{John 3:32}Svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá. ^{John 3:33}Kdo přijímá jeho svědectví, zpečetil to, že Bůh je pravdomluvný. ^{John 3:34}Ten, kterého poslal Bůh, mluví Boží slova, neboť Bůh dává Ducha bez omezení. ^{John 3:35}Otec miluje Syna a všechno dal do jeho rukou. ^{John 3:36}Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo Synu nevěří, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.

Kapitola 4

Voda života

^{John 4:1}Když se Ježíš dozvěděl, že farizeové slyšeli: „Ježíš získává a křtí více učedníků než Jan“ ^{John 4:2}(ačkoli Ježíš sám nekřtil, ale jeho učedníci), ^{John 4:3}opustil Judsko a vrátil se do Galileje. ^{John 4:4}Musel však projít Samařím.

^{John 4:5}Dorazil k samařskému městu zvanému Sychar, blízko pozemku, který kdysi dal Jákob svému synu Josefovi. ^{John 4:6}Dosud tam byla Jákobova studna a Ježíš, unaven cestou, se u ní posadil. Bylo okolo poledne.

^{John 4:7}Když jedna žena ze Samaří přišla načerpat vodu, Ježíš ji požádal: „Dej mi napít.“ ^{John 4:8}(Jeho učedníci totiž odešli do města nakoupit jídlo.)

^{John 4:9}Samařská žena se ho zeptala: „Jak to, že ty, Žid, žádáš mě, Samaritánku, o nápoj?“ (Židé se totiž se Samaritány nestýkají.)

^{John 4:10}Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala ten Boží dar, a kdo je ten, který ti říká: ‚Dej mi napít,‘ žádala bys ty jeho, a dal by ti živou vodu.“

^{John 4:11}„Pane, nemáš ani, čím bys čerpal,“ namítla žena, „a studna je hluboká. Odkud vezmeš tu živou vodu? ^{John 4:12}Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tu studnu dal? On sám z ní pil, i jeho synové a jeho dobytek.“

^{John 4:13}„Každý, kdo pije tuto vodu, bude znovu žíznit,“ odpověděl Ježíš. ^{John 4:14}„Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit už nikdy. Voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.“

^{John 4:15}„Pane, dej mi tu vodu,“ řekla žena, „ať už nežízním a nemusím sem chodit čerpat.“

^{John 4:16}„Jdi, zavolej svého muže a přijď sem,“ řekl jí Ježíš.

^{John 4:17}„Nemám muže,“ odpověděla žena. „To jsi řekla pravdu, že nemáš muže,“ řekl jí Ježíš. ^{John 4:18}„Měla jsi totiž pět mužů a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“

^{John 4:19}„Pane, vidím, že jsi prorok,“ odpověděla žena. ^{John 4:20}„Naši otcové uctívali Boha na této hoře, vy ale říkáte, že místo, kde se má uctívat, je v Jeruzalémě.“

^{John 4:21}„Ženo,“ řekl jí Ježíš, „věř mi, že přichází chvíle, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. ^{John 4:22}Vy ani nevíte, koho uctíváte; my víme, koho uctíváme, protože spása vyjde z Židů. ^{[2620]John 4:23}Přichází chvíle, a už je tu, kdy praví ctitelé budou uctívat Otce v duchu a v pravdě. Takové totiž Otec hledá, aby ho uctívali. ^{John 4:24}Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v duchu a v pravdě.“

^{John 4:25}Žena odpověděla: „Vím, že přijde Mesiáš“ (který je nazýván Kristus). „Až přijde, vysvětlí nám všechno.“

^{John 4:26}„To jsem já,“ řekl jí Ježíš; „ten, kdo s tebou mluví!“

Jeden rozsívá, jiný žne

^{John 4:27}Vtom přišli jeho učedníci. Překvapilo je, že mluví se ženou, ale žádný neřekl: „Co jí chceš?“ anebo: „Proč s ní mluvíš?“

^{John 4:28}Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: ^{John 4:29}„Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není to snad Mesiáš?“ ^{John 4:30}Vyšli tedy z města a šli k němu.

^{John 4:31}Mezitím ho učedníci prosili: „Rabbi, najez se!“

^{John 4:32}On jim však řekl: „Mě sytí pokrm, který vy neznáte.“

^{John 4:33}Učedníci se jeden druhého ptali: „Přinesl mu snad někdo jídlo?“

^{John 4:34}„Můj pokrm,“ řekl jim Ježíš, „je konat vůli Toho, který mě poslal, a dokončit jeho dílo. ^{John 4:35}Neříkáte snad, že do sklizně zbývají ještě čtyři měsíce? Hle, říkám vám: Pozvedněte oči a podívejte se na lány, že se už bělají ke žni! ^{John 4:36}Ten, kdo žne, získává odplatu a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radoval rozsévač i žnec. ^{John 4:37}V tom je pravdivé to rčení, že ‚jeden rozsívá a jiný žne‘. ^{John 4:38}Já jsem vás poslal sklízet, na čem jste sami nepracovali. Pracovali jiní a vy jste vstoupili do jejich práce.“

^{John 4:39}Díky slovům té ženy, která svědčila: „Řekl mi všechno, co jsem udělala,“ v něj mnozí Samaritáni z toho města uvěřili. ^{John 4:40}Když k němu ti Samaritáni přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam tedy dva dny ^{John 4:41}a díky jeho slovu jich uvěřilo ještě mnohem více. ^{John 4:42}Té ženě pak řekli: „Už nevěříme jen díky tvým slovům; sami jsme ho slyšeli a víme, že to je opravdu Spasitel světa.“

Tvůj syn žije

^{John 4:43}Po dvou dnech pak odtud odešel do Galileje. ^{John 4:44}Sám Ježíš měl totiž dosvědčit, že prorok není ve své vlasti v úctě. ^{John 4:45}Když přišel do Galileje, Galilejci ho vítali, neboť byli o svátcích v Jeruzalémě a viděli všechno, co tam dělal.

^{John 4:46}Znovu se vrátil do Kány Galilejské, kde proměnil vodu ve víno. Byl tam právě jeden královský úředník, jehož syn byl v Kafarnaum nemocný. ^{John 4:47}Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, šel k němu a prosil ho, aby šel jeho syna uzdravit, protože už umíral.

^{John 4:48}„Dokud neuvidíte znamení a zázraky, neuvěříte,“ řekl mu Ježíš.

^{John 4:49}„Pane, pojď, než mé dítě umře!“ naléhal královský úředník.

^{John 4:50}Ježíš mu řekl: „Jdi, tvůj syn žije.“

Ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel. ^{John 4:51}Na cestě se s ním setkali jeho služebníci a oznamovali mu: „Tvůj syn žije!“ ^{John 4:52}Vyptal se jich tedy, odkdy se mu udělalo lépe. Odpověděli: „Horečka ho opustila včera hodinu po poledni.“

^{John 4:53}Otec poznal, že to bylo ve chvíli, kdy mu Ježíš řekl: „Tvůj syn žije.“ Tehdy uvěřil on i celý jeho dům. ^{John 4:54}Tak Ježíš po svém návratu z Judska vykonal v Galileji už druhé znamení.

Kapitola 5

Vstaň a choď

^{John 5:1}Potom byl další židovský svátek, a tak se Ježíš vydal do Jeruzaléma. ^{John 5:2}V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník hebrejsky zvaný Bethesda, ^[2621] u něhož je pět sloupořadí. ^{John 5:3}[4] Ležela tam spousta nemocných, slepých, chromých a ochrnutých. ^{[2622]John 5:5}Byl mezi nimi jeden člověk, nemocný už třicet osm let.

^{John 5:6}Ježíš viděl, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen. „Chceš být uzdraven?“ zeptal se ho.

^{John 5:7}„Pane, nemám nikoho, kdo by mě snesl do rybníka, když se zvíří voda,“ odpověděl mu nemocný. „Když tam zamířím, někdo mě předstihne.“

^{John 5:8}„Vstaň, vezmi si lehátko a choď!“ řekl mu Ježíš. ^{John 5:9}A ten člověk byl ihned uzdraven, vzal své lehátko a začal chodit.

Ten den však byla sobota. ^{John 5:10}Židovští představení tedy uzdraveného napomínali: „Je sobota, nesmíš nosit lehátko!“

^{John 5:11}On jim však odpověděl: „Ten, kdo mě uzdravil, mi řekl: ‚Vezmi si lehátko a choď.‘“

^{John 5:12}„Kdo ti mohl říci: ‚Vezmi si lehátko a choď‘?!“ ptali se ho. ^{John 5:13}To ovšem ten uzdravený nevěděl; Ježíš se totiž vmísil do okolního davu.

^{John 5:14}Potom ho Ježíš nalezl v chrámě a řekl mu: „Pohleď, jsi uzdraven. Už nehřeš, ať se ti nepřihodí něco horšího.“ ^{John 5:15}Ten člověk pak odešel a oznámil židovským představeným, že ho uzdravil Ježíš.

Syn dělá to, co Otec

^{John 5:16}Židovští představení tedy začali Ježíše pronásledovat, protože to udělal v sobotu. ^{John 5:17}Ježíš jim odpověděl: „Můj Otec pracuje i dnes; proto pracuji i já.“ ^{John 5:18}A kvůli tomu ho chtěli zabít ještě více, neboť nejenom rušil sobotu, ale ještě nazýval Boha svým vlastním Otcem, a tak se dělal rovným Bohu.

^{John 5:19}Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Syn nemůže sám od sebe dělat nic, jedině to, co vidí dělat Otce. Cokoli dělá on, to podobně dělá i Syn. ^{John 5:20}Otec miluje Syna a ukazuje mu všechno, co sám dělá; a ukáže mu ještě větší skutky, abyste jen žasli. ^{John 5:21}Neboť jako Otec křísí mrtvé a dává život, tak i Syn dává život těm, kterým chce. ^{John 5:22}Otec nikoho nesoudí, ale svěřil veškerý soud Synu, ^{John 5:23}aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, který ho poslal.

^{John 5:24}Amen, amen, říkám vám: Kdo slyší mé slovo a věří Tomu, který mě poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale již přešel ze smrti do života.

^{John 5:25}Amen, amen, říkám vám: Přichází chvíle, a už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna a ti, kteří uslyší, budou žít. ^{John 5:26}Jako má Otec život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v sobě, ^{John 5:27}a dal mu také pravomoc konat soud, protože je Syn člověka. ^{John 5:28}Nedivte se tomu; přichází totiž chvíle, kdy všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší jeho hlas ^{John 5:29}a vyjdou – ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, ale ti, kdo konali zlo, budou vzkříšeni k soudu.

^{John 5:30}Sám od sebe nemohu dělat nic. Jak slyším, tak soudím a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal.

^{John 5:31}Svědčím-li sám o sobě, mé svědectví není pravé. ^{John 5:32}Svědčí však o mně někdo jiný a vím, že jeho svědectví o mně je pravdivé. ^{John 5:33}Poslali jste k Janovi a ten vydal svědectví pravdě. ^{John 5:34}Já ovšem nepřijímám svědectví od člověka, ale toto říkám pro vaši záchranu. ^{John 5:35}On byl hořící a zářící lampou, vy jste se však chtěli v jeho světle poradovat jen na čas. ^{John 5:36}Mám ale větší svědectví než Janovo: skutky, které mi dal Otec, abych je vykonal. Samotné skutky, které dělám, o mně svědčí, že mě poslal Otec. ^{John 5:37}A sám Otec, který mě poslal, o mně vydal svědectví. Vy jste ale nikdy neslyšeli jeho hlas a neviděli jeho tvář. ^{John 5:38}Jeho slovo ve vás nezůstává, neboť nevěříte tomu, kterého on poslal. ^{John 5:39}Zkoumáte Písma, neboť se domníváte, že v nich máte věčný život, a ta svědčí o mně. ^{John 5:40}Nechcete ale ke mně přijít, abyste měli život.

^{John 5:41}Nepřijímám chválu od lidí, ^{John 5:42}ale poznal jsem, že v sobě nemáte Boží lásku. ^{John 5:43}Já jsem přišel ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mě. Kdyby jiný přišel ve svém vlastním jménu, toho přijmete. ^{John 5:44}Jak byste vůbec mohli uvěřit? Přijímáte chválu jedni od druhých, ale chválu, která je od samotného Boha, nehledáte.

^{John 5:45}Nemyslete si, že já vás budu žalovat před Otcem. Ten, kdo na vás žaluje, je Mojžíš, v něhož doufáte. ^{John 5:46}Kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně. ^{John 5:47}Když ale nevěříte jeho spisům, jak uvěříte mým slovům?“

Kapitola 6

Pět chlebů a dvě ryby

^{John 6:1}Ježíš potom odešel za Galilejské (neboli Tiberiadské) jezero ^{John 6:2}a šel za ním veliký zástup, protože viděli, jaká zázračná znamení konal na nemocných. ^{John 6:3}Ježíš vystoupil na horu a posadil se tam se svými učedníky. ^{John 6:4}Blížily se židovské svátky Velikonoc.

^{John 6:5}Ježíš pozvedl oči, a když uviděl, že za ním jde takový zástup, zeptal se Filipa: „Kde nakoupíme chleby, aby se ti lidé najedli?“ ^{John 6:6}(To ovšem řekl, aby ho vyzkoušel, neboť sám věděl, co má udělat.)

^{John 6:7}Filip mu odpověděl: „Nestačilo by nám chleba ani za dvě stě denárů, ^[2623] aby se na každého dostalo aspoň trochu!“

^{John 6:8}Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl: ^{John 6:9}„Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě rybky. Ale co je to pro tolik lidí?“

^{John 6:10}Ježíš však řekl: „Zařiďte, ať se lidé posadí.“ Na tom místě bylo hodně trávy, a tak se posadili v počtu asi pěti tisíc mužů. ^{John 6:11}Ježíš vzal ty chleby, vzdal díky a rozdával sedícím; také ryb rozdal, kolik jen chtěli. ^{John 6:12}Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Posbírejte zbylé nalámané kousky, ať se nic neztratí.“ ^{John 6:13}Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů kousky z těch pěti ječných chlebů, které zbyly po těch, kdo jedli.

To jsem já!

^{John 6:14}Když lidé viděli, jaké zázračné znamení vykonal, říkali: „Je to opravdu ten Prorok, který měl přijít na svět!“ ^{[2624]John 6:15}Ježíš poznal, že se chystají přijít a vzít ho, aby ho udělali králem, a tak se o samotě vrátil na horu.

^{John 6:16}Večer jeho učedníci sešli dolů k jezeru, ^{John 6:17}nastoupili na loď a plavili se na druhý břeh do Kafarnaum. Ačkoli se už setmělo, Ježíš k nim nepřišel. ^{John 6:18}Jezero se začalo vzdouvat silným větrem. ^{John 6:19}Když odpluli asi pětadvacet nebo třicet honů, ^[2625] spatřili Ježíše, jak kráčí po hladině a blíží se k lodi. Vyděsili se, ^{John 6:20}ale on jim řekl: „To jsem já, nebojte se!“ ^{John 6:21}Tehdy ho ochotně vzali na loď, a ta se hned ocitla u břehu, k němuž pluli.

Chléb života

^{John 6:22}Druhého dne si zástup, který zůstal na protějším břehu jezera, uvědomil, že tam byla jen jediná loďka a že Ježíš na ni nenastoupil se svými učedníky, ale ti odpluli sami. ^{John 6:23}(Od Tiberiady ovšem připluly jiné loďky blízko k tomu místu, kde jedli chléb, když Pán vzdal díky.) ^{John 6:24}Když tedy zástup uviděl, že tam Ježíš ani jeho učedníci nejsou, nastoupili i oni do loděk a přijeli do Kafarnaum, kde hledali Ježíše.

^{John 6:25}Když ho pak našli na druhém břehu jezera, ptali se ho: „Rabbi, kdy ses sem dostal?“

^{John 6:26}Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Nehledáte mě proto, že jste viděli znamení, ale že jste jedli ty chleby a byli jste nasyceni. ^{John 6:27}Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu, který vám dá Syn člověka. Na něj totiž Bůh Otec vtiskl svou pečeť.“

^{John 6:28}„Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“ zeptali se ho.

^{John 6:29}Ježíš jim odpověděl: „Toto je ten Boží skutek – abyste věřili v toho, kterého on poslal.“

^{John 6:30}„Jaké znamení vykonáš, abychom ho viděli a uvěřili ti?“ zeptali se ho. „Co děláš? ^{John 6:31}Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: ‚Dal jim jíst chléb z nebe.‘“ ^[2626]

^{John 6:32}Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Ten chléb z nebe vám nedal Mojžíš. Můj Otec vám dává ten pravý chléb z nebe. ^{John 6:33}Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“

^{John 6:34}„Pane, dávej nám ten chléb vždycky,“ řekli mu.

^{John 6:35}Ježíš jim odpověděl: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět; kdo věří ve mě, nebude nikdy žíznit. ^{John 6:36}Ale jak jsem vám řekl: I když jste mě viděli, nevěříte. ^{John 6:37}Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven. ^{John 6:38}Sestoupil jsem z nebe, ne abych konal svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal. ^{John 6:39}A toto je vůle Toho, který mě poslal – abych nikoho z těch, které mi dal, neztratil, ale vzkřísil je v poslední den. ^{John 6:40}Neboť toto je vůle mého Otce, který mě poslal – aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl věčný život. A já ho vzkřísím v poslední den.“

^{John 6:41}Židé pak na něj reptali, že řekl: „Já jsem ten chléb, který sestoupil z nebe.“ ^{John 6:42}Říkali: „Není to snad ten Ježíš, syn Josefův? Jeho otce i matku známe; jak tedy může říkat: ‚Sestoupil jsem z nebe‘?“

^{John 6:43}„Přestaňte spolu reptat!“ odpověděl jim Ježíš. ^{John 6:44}„Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne můj Otec, který mě poslal; já ho pak vzkřísím v poslední den. ^{John 6:45}V Prorocích je psáno: ‚A budou všichni vyučeni od Boha.‘ ^[2627] Každý, kdo slyší Otce a učí se od něj, přichází ke mně. ^{John 6:46}Ne že by někdo viděl Otce; jediný, kdo viděl Otce, je ten, který je od Boha.

^{John 6:47}Amen, amen, říkám vám: Kdo věří, má věčný život. ^{John 6:48}Já jsem chléb života. ^{John 6:49}Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. ^{John 6:50}Toto je ten chléb sestupující z nebe, aby ten, kdo z něj jí, nezemřel. ^{John 6:51}Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdokoli by ten chléb jedl, bude žít navěky. Chléb, který dám já, je mé tělo, které dám za život světa.“

^{John 6:52}Židé se mezi sebou začali hádat: „Jak nám tenhle může dát jíst své tělo?“

^{John 6:53}Ježíš jim ale řekl: „Amen, amen, říkám vám: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte v sobě život. ^{John 6:54}Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má věčný život a já ho vzkřísím v poslední den. ^{John 6:55}Mé tělo je opravdu pokrm a má krev je opravdu nápoj. ^{John 6:56}Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. ^{John 6:57}Jako mě poslal živý Otec a já žiji skrze Otce, tak ten, kdo jí mne, bude žít skrze mě. ^{John 6:58}Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe. Ne jako když otcové jedli manu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“

^{John 6:59}Toto vše řekl, když učil v synagoze v Kafarnaum.

Těžká slova

^{John 6:60}Mnozí z jeho učedníků, kteří to slyšeli, si tehdy řekli: „To jsou těžká slova. Kdo to může poslouchat?“

^{John 6:61}Ježíš v nitru poznal, že jeho učedníci kvůli tomu reptají, a tak jim řekl: „Tohle vás uráží? ^{John 6:62}A co kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? ^{John 6:63}Duch je ten, kdo dává život; tělo nedokáže nic. Slova, která vám mluvím, jsou Duch a jsou život. ^{John 6:64}Někteří z vás ale nevěří.“ (Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěřili a kdo ho zradí.) ^{John 6:65}Potom dodal: „Proto jsem vám řekl, že ke mně nikdo nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“

^{John 6:66}Mnozí z jeho učedníků kvůli tomu odešli a už s ním nechtěli nic mít.

^{John 6:67}„Chcete odejít i vy?“ zeptal se Ježíš tehdy svých Dvanácti.

^{John 6:68}„Pane, ke komu bychom šli?“ odpověděl mu Šimon Petr. „Ty máš slova věčného života ^{John 6:69}a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!“

^{John 6:70}„Vyvolil jsem si vás dvanáct,“ řekl jim na to Ježíš; „jeden z vás je ale ďábel.“ ^{John 6:71}A to řekl o Jidáši, synu Šimona Iškariotského. Ten ho měl zradit, ačkoli byl jedním z Dvanácti.

Kapitola 7

Není to Mesiáš?

^{John 7:1}Potom Ježíš chodil po Galileji. Nechtěl se totiž zdržovat v Judsku, protože ho židovští představení chtěli zabít. ^{John 7:2}Blížila se židovská Slavnost stánků, ^{John 7:3}a tak mu jeho bratři řekli: „Odejdi odsud a vydej se do Judska, ať i tvoji učedníci vidí, jaké skutky děláš. ^{John 7:4}Nikdo, kdo chce být známý, přece nedělá nic v skrytu. Když děláš takové věci, ukaž se světu!“ ^{John 7:5}Ani jeho bratři v něj totiž nevěřili.

^{John 7:6}Ježíš jim odpověděl: „Pro vás je vždycky vhodný čas, ale můj čas ještě nepřišel. ^{John 7:7}Vás nemá svět proč nenávidět, ale mě nenávidí, protože o něm vydávám svědectví, že jeho skutky jsou zlé. ^{John 7:8}Jděte na slavnost sami. Já tam nejdu; můj čas se ještě nenaplnil.“ ^{John 7:9}To jim řekl a zůstal v Galileji.

^{John 7:10}Později, když jeho bratři odešli, vydal se na slavnost i on, ale ne zjevně, spíše potají. ^{John 7:11}Židovští představení už ho na slavnosti hledali. „Kde je?“ vyptávali se. ^{John 7:12}V lidu se o něm vedlo mnoho řečí; někteří říkali: „Je dobrý!“ a jiní zas: „Není! Jen obluzuje lidi!“ ^{John 7:13}Kvůli strachu z představených však o něm nikdo nemluvil otevřeně.

^{John 7:14}Asi v polovině svátku Ježíš vešel do chrámu a začal učit. ^{John 7:15}Židé jen žasli: „Jak to, že zná Písma, když se neučil?“

^{John 7:16}Ježíš jim odpověděl: „Mé učení není mé, ale Toho, který mě poslal. ^{John 7:17}Bude-li někdo chtít konat jeho vůli, pozná, je-li to učení z Boha, nebo zda mluvím sám od sebe. ^{John 7:18}Kdo mluví sám od sebe, hledá svou vlastní slávu. Kdo ale hledá slávu Toho, který ho poslal, ten je pravdomluvný a není na něm nic špatného. ^{John 7:19}Mojžíš vám dal Zákon, že? Přitom nikdo z vás Zákon neplní. Proč mě chcete zabít?“

^{John 7:20}„Jsi posedlý!“ odpověděl mu zástup. „Kdo tě chce zabít?“

^{John 7:21}Ježíš jim odpověděl: „Udělal jsem jeden skutek a všichni se divíte. ^{John 7:22}Mojžíš vám uložil obřízku (i když ta nepochází od Mojžíše, ale už od praotců), a vy obřezáváte chlapce i v sobotu. ^{John 7:23}Může-li člověk v sobotu přijímat obřízku a neporušovat tím Mojžíšův zákon, proč se na mě zlobíte, že jsem v sobotu uzdravil celého člověka? ^{John 7:24}Nesuďte podle zdání, suďte spravedlivým soudem.“

^{John 7:25}Někteří z Jeruzalémských začali říkat: „Není to snad ten, kterého chtějí zabít? ^{John 7:26}Podívejte se, mluví svobodně a nikdo nic nenamítá. Že by hodnostáři přece jen poznali, že je to Mesiáš? ^{John 7:27}Jenže o tomto víme, odkud je, ale až přijde Mesiáš, nikdo nebude vědět, odkud je.“

^{John 7:28}Ježíš, který zatím vyučoval v chrámě, tehdy zvolal: „Znáte mě a také víte, odkud jsem. Nepřišel jsem ale sám od sebe. Ten, který mě poslal, je pravdomluvný. Vy ho neznáte, ^{John 7:29}ale já ho znám, neboť jsem od něj a on mě poslal.“

^{John 7:30}Chtěli ho za to zatknout, ale nikdo na něj nevztáhl ruku, neboť ještě nepřišla jeho chvíle. ^{John 7:31}Mnozí ze zástupu v něj ale uvěřili. „Až přijde Mesiáš,“ říkali, „vykoná snad více znamení než on?“ ^{John 7:32}Jakmile farizeové uslyšeli, že zástup o něm vede takové řeči, společně s vrchními kněžími na něj poslali chrámovou stráž, aby ho zatkli.

^{John 7:33}Ježíš jim řekl: „Ještě na kratičko jsem s vámi; potom odejdu k Tomu, který mě poslal. ^{John 7:34}Budete mě hledat, ale nenajdete. Tam, kde jsem, se nedostanete.“

^{John 7:35}„Kam se chystá jít, že ho nenajdeme?“ ptali se Židé mezi sebou. „Půjde snad do řecké diaspory učit Řeky? ^{John 7:36}Co tím myslel, když řekl: ‚Budete mě hledat, ale nenajdete. Tam, kde jsem, se nedostanete‘?“

Řeky živé vody

^{John 7:37}V poslední den, když svátek vrcholil, Ježíš vstal a zvolal: „Kdo má žízeň, pojď ke mně a pij! ^{John 7:38}Kdo věří ve mne, z jeho nitra potečou řeky živé vody, jak praví Písmo.“ ^{[2628]John 7:39}(A to řekl o Duchu, kterého měli přijmout věřící v něho; neboť Duch ještě nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven.)

^{John 7:40}Jakmile to uslyšeli, mnozí v zástupu říkali: „Je to opravdu ten Prorok.“ ^{[2629]John 7:41}Někteří říkali: „Je to Mesiáš!“ A další: „Přijde snad Mesiáš z Galileje? ^{John 7:42}Neříká Písmo, že Mesiáš přijde ze semene Davidova, z Betléma, městečka, kde bydlel David?“ ^{[2630]John 7:43}Zástup se kvůli němu rozdělil na dva tábory. ^{John 7:44}Někteří se ho chtěli chopit, ale nikdo na něj nevztáhl ruku.

^{John 7:45}Strážní se tehdy vrátili k farizeům a vrchním kněžím. Ti se ptali: „Jak to, že jste ho nepřivedli?“

^{John 7:46}Strážní odpověděli: „Takhle nikdy nikdo nemluvil!“

^{John 7:47}„Snad jste se také nenechali obloudit?“ osopili se na ně farizeové. ^{John 7:48}„Uvěřil v něj snad někdo z hodnostářů nebo z farizeů? ^{John 7:49}Jenom ten proklatý dav, co nezná Zákon!“

^{John 7:50}Jeden z nich, Nikodém (který ho předtím navštívil), jim ale řekl: ^{John 7:51}„Copak náš Zákon někoho soudí, aniž by byl nejdříve vyslechnut a zjistilo se, co udělal?“

^{John 7:52}„Snad nejsi také z Galileje?“ odpověděli mu. „Studuj a uvidíš, že z Galileje žádný prorok nepovstal!“ ^[2631]

Kdo z vás je bez hříchu

^{John 7:53}Každý se pak vrátil domů,

Kapitola 8

^{John 8:1}ale Ježíš odešel na Olivetskou horu.

^{John 8:2}Za úsvitu se pak vrátil do chrámu, kam se k němu scházel všechen lid. Posadil se tedy a učil je. ^{John 8:3}Znalci Písma a farizeové tehdy přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed ^{John 8:4}se slovy: „Mistře, tato žena byla přistižena při činu, když cizoložila. ^{John 8:5}Mojžíš nám v Zákoně přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“ ^{John 8:6}Těmi slovy ho pokoušeli, aby ho mohli obžalovat.

Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. ^{John 8:7}Když se ho však nepřestávali ptát, zvedl se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní první hodí kamenem.“ ^{John 8:8}A opět se sklonil a psal po zemi.

^{John 8:9}Když to uslyšeli, začali se jeden po druhém vytrácet, počínaje od nejstarších. Nakonec tam Ježíš zůstal sám s tou ženou stojící uprostřed. ^{John 8:10}Ježíš se zvedl a zeptal se jí: „Kde jsou tvoji žalobci, ženo? Nikdo tě neodsoudil?“

^{John 8:11}„Nikdo, Pane,“ odpověděla.

„Ani já tě neodsuzuji,“ řekl jí Ježíš. „Jdi a už nehřeš.“

Já jsem

^{John 8:12}Ježíš k nim pak znovu promluvil: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude už chodit v temnotě, ale bude mít světlo života.“

^{John 8:13}Farizeové mu namítli: „Svědčíš sám o sobě, tvé svědectví neplatí.“

^{John 8:14}Ježíš jim odpověděl: „Ačkoli svědčím sám o sobě, mé svědectví platí, neboť vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy však nevíte, odkud přicházím ani kam jdu. ^{John 8:15}Vy soudíte tělesně, já nesoudím nikoho. ^{John 8:16}A i kdybych soudil, můj soud je pravdivý, neboť nejsem sám, ale je se mnou Otec, který mě poslal. ^{John 8:17}Ve vašem Zákoně je psáno, že svědectví dvou lidí je pravé. ^{[2632]John 8:18}Svědčím sám o sobě a svědčí o mně Otec, který mě poslal.“

^{John 8:19}Říkali mu tedy: „Kde je ten tvůj otec?“

Ježíš odpověděl: „Neznáte mě ani mého Otce. Kdybyste mě znali, znali byste i mého Otce.“ ^{John 8:20}Tato slova říkal u pokladnice, když učil v chrámě, ale nikdo ho nezatkl, neboť jeho chvíle ještě nepřišla.

^{John 8:21}Ježíš k nim znovu promluvil: „Já odcházím. Budete mě hledat, dokud nezemřete ve svém hříchu. Jdu tam, kam vy nemůžete.“

^{John 8:22}Židé na to říkali: „To se snad chce zabít, že říká: ‚Jdu tam, kam vy nemůžete‘?“

^{John 8:23}Odpověděl jim: „Vy jste zdola, já jsem shora. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa. ^{John 8:24}Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Nebudete-li věřit, že ‚já jsem,‘ ^[2633] zemřete ve svých hříších.“

^{John 8:25}„A kdo jsi?“ zeptali se ho.

„Říkám vám to už od začátku,“ odpověděl jim Ježíš. ^{John 8:26}„Mám o vás mnoho co říci a soudit. Ten, který mě poslal, je ovšem pravdomluvný a já říkám světu, co jsem slyšel od něj.“

^{John 8:27}Nepochopili však, že s nimi mluvil o Otci. ^{John 8:28}Proto jim Ježíš řekl: „Až vyzdvihnete Syna člověka, tehdy poznáte, kdo jsem. Nic nedělám sám od sebe, ale mluvím, jak mě naučil Otec. ^{John 8:29}Ten, který mě poslal, je se mnou. On mě nenechal samotného, neboť vždycky dělám, co se mu líbí.“ ^{John 8:30}A při těch slovech v něj mnozí uvěřili.

Pravda vás vysvobodí

^{John 8:31}Židům, kteří mu uvěřili, Ježíš řekl: „Když zůstanete v mém slově, budete opravdu mými učedníky. ^{John 8:32}Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“

^{John 8:33}„Jsme Abrahamovo símě!“ ohradili se. „Nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: ‚Budete svobodní‘?“

^{John 8:34}Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu. ^{John 8:35}A otrok nezůstává v domě navždy, navždy zůstává syn. ^{John 8:36}Když vás Syn vysvobodí, budete opravdu svobodní. ^{John 8:37}Vím, že jste Abrahamovo símě, ale chcete mě zabít, protože mé slovo u vás nemá místo. ^{John 8:38}Já mluvím o tom, co jsem viděl u svého Otce; vy zase děláte, co jste slyšeli od svého otce.“

^{John 8:39}„Náš otec je Abraham,“ odpověděli mu.

„Kdybyste byli děti Abrahama,“ řekl jim Ježíš, „dělali byste Abrahamovy skutky. ^{John 8:40}Vy mě ale chcete zabít – člověka, který vám pověděl pravdu, kterou slyšel od Boha. To Abraham nedělal. ^{John 8:41}Vy děláte skutky svého otce.“

„My jsme se nenarodili ze smilstva,“ odpověděli. „Máme jednoho Otce, Boha!“

^{John 8:42}Ježíš jim řekl: „Kdyby byl vaším Otcem Bůh, milovali byste mě, protože jsem vyšel z Boha a od něj přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, to on mě poslal. ^{John 8:43}Proč nerozumíte mé řeči? Nemůžete mé slovo ani slyšet! ^{John 8:44}Váš otec je ďábel a vy chcete plnit touhy svého otce. Od počátku to byl vrah a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví, jak je mu vlastní, neboť je lhář a otec lži. ^{John 8:45}Ale protože já říkám pravdu, nevěříte mi. ^{John 8:46}Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? A když říkám pravdu, proč mi nevěříte? ^{John 8:47}Kdo je z Boha, slyší Boží slova. Vy neslyšíte proto, že nejste z Boha.“

^{John 8:48}Židé mu odpověděli: „Neříkáme správně, že jsi posedlý Samaritán?“

^{John 8:49}„Nejsem posedlý,“ odpověděl Ježíš. „Jen ctím svého Otce, ale vy mnou pohrdáte. ^{John 8:50}Já však nehledám svoji slávu; je tu někdo jiný, který ji hledá a soudí. ^{John 8:51}Amen, amen, říkám vám: Kdokoli zachová mé slovo, navěky nespatří smrt.“

^{John 8:52}„Teď víme jistě, že jsi posedlý!“ řekli mu Židé. „Abraham zemřel, stejně tak proroci, a ty říkáš: ‚Kdokoli zachová mé slovo, navěky nezakusí smrt.‘ ^{John 8:53}Jsi snad větší než náš otec Abraham? Ten zemřel! I proroci zemřeli! Koho ze sebe děláš?“

^{John 8:54}Ježíš odpověděl: „Chválím-li sám sebe, má chvála nic neznamená. Ten, kdo mě chválí, je můj Otec, kterého vy nazýváte svým Bohem, ^{John 8:55}ale neznáte ho. Já ho znám. Kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhář. Ale znám ho a zachovávám jeho slovo. ^{John 8:56}Abraham se těšil, že uvidí můj den; uviděl ho a zaradoval se.“

^{John 8:57}„Ještě ti není padesát let, a viděl jsi Abrahama?“ řekli mu na to Židé.

^{John 8:58}Ježíš odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Dříve než byl Abraham, já jsem.“ ^{John 8:59}Tehdy vzali kamení a chtěli ho ukamenovat. Ježíš se ale skryl a opustil chrám.

Kapitola 9

Slepota

^{John 9:1}Když procházel kolem, všiml si člověka slepého od narození. ^{John 9:2}Jeho učedníci se ho zeptali: „Rabbi, kdo zhřešil: on, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?“

^{John 9:3}Ježíš odpověděl: „Nejde o to, zda zhřešil on, nebo jeho rodiče, ale aby na něm byly zjeveny Boží skutky. ^{John 9:4}Já musím dělat skutky Toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. ^{John 9:5}Dokud jsem na světě, jsem světlo světa.“

^{John 9:6}Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto a pomazal mu jím oči. ^{John 9:7}Potom mu řekl: „Jdi se umýt do rybníka Siloe“ (což se překládá Poslaný). Odešel tedy a umyl se, a když přišel, viděl.

^{John 9:8}Sousedé a ti, kdo ho dříve vídali žebrat, tedy řekli: „Není to snad ten, který tu sedával a žebral?“ ^{John 9:9}Někteří říkali, že je to on, a jiní, že je mu jen podobný.

On ale říkal: „Jsem to já!“

^{John 9:10}„Jak se ti otevřely oči?“ ptali se ho.

^{John 9:11}Odpověděl: „Člověk jménem Ježíš udělal bláto, pomazal mi oči a řekl mi: ‚Jdi se umýt k rybníku Siloe.‘ A když jsem odešel a umyl se, prohlédl jsem.“

^{John 9:12}„Kde ten člověk je?“ ptali se.

„Nevím,“ odpověděl.

^{John 9:13}A tak toho bývalého slepce přivedli k farizeům. ^{John 9:14}Toho dne, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, totiž byla sobota. ^{John 9:15}Farizeové ho znovu zpovídali, jak prohlédl. „Položil mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím,“ odpověděl jim.

^{John 9:16}„Ten člověk není od Boha, vždyť nedodržuje sobotu!“ říkali někteří z farizeů. Jiní zas říkali: „Jak by taková znamení mohl konat hříšník?“ A tak se rozdělili na dva tábory.

^{John 9:17}Pak se toho slepce znovu zeptali: „Kdo to podle tebe je, že ti otevřel oči?“

„Je to prorok,“ odpověděl.

^{John 9:18}Židovští představení mu ale nechtěli věřit, že býval slepý a prohlédl. Proto si zavolali jeho rodiče. ^{John 9:19}„Je tohle váš syn? Tvrdíte, že se narodil slepý?“ ptali se jich. „A jak to, že teď vidí?“

^{John 9:20}„Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý,“ odpověděli jeho rodiče. ^{John 9:21}„Jak to, že teď vidí, ale nevíme. Nevíme, kdo mu otevřel oči. Ptejte se jeho, je přece dospělý, může mluvit sám za sebe.“ ^{John 9:22}(Jeho rodiče to řekli, protože se báli židovských představených. Ti se už totiž dohodli, že kdokoli ho vyzná jako Mesiáše, bude vyobcován ze synagogy. ^{John 9:23}Proto jeho rodiče řekli: „Je dospělý, ptejte se jeho.“)

^{John 9:24}A tak toho bývalého slepce zavolali podruhé a řekli mu: „Vyznej před Bohem pravdu! Víme, že je to hříšník.“

^{John 9:25}„Jestli je to hříšník, nevím,“ odpověděl jim. „Vím jen, že jsem byl slepý a teď vidím.“

^{John 9:26}A tak ho vyslýchali dál: „Co ti udělal? Jak ti otevřel oči?“

^{John 9:27}„Už jsem vám to řekl,“ odpověděl jim. „Copak jste to neslyšeli? Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se také stát jeho učedníky?“

^{John 9:28}Tehdy mu začali spílat: „Sám jsi jeho učedník! My jsme Mojžíšovi učedníci! ^{John 9:29}Víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, ale o tomhle nevíme, co je zač.“

^{John 9:30}„To je právě divné,“ odpověděl jim ten člověk. „Vy nevíte, co je zač, a přitom mi otevřel oči. ^{John 9:31}Víme přece, že Bůh hříšníky neslyší; slyší jen toho, kdo Boha ctí a koná jeho vůli. ^{John 9:32}Jaktěživ nikdo neslyšel, že by někdo otevřel oči slepě narozeného. ^{John 9:33}Kdyby ten člověk nebyl od Boha, nic takového by nedokázal.“

^{John 9:34}Odpověděli mu: „Narodil ses plný hříchu, a chceš nás poučovat?“ A s tím ho vyhnali.

^{John 9:35}Když se Ježíš doslechl, že ho vyhnali, našel ho a zeptal se: „Věříš v Syna člověka?“

^{John 9:36}„Pane,“ odpověděl, „kdo to je, abych v něj mohl věřit?“

^{John 9:37}„Už jsi ho viděl,“ řekl mu Ježíš. „Je to ten, který s tebou mluví.“

^{John 9:38}„Věřím, Pane!“ zvolal a padl před ním na kolena.

^{John 9:39}Tehdy Ježíš řekl: ^[2634] „Přišel jsem na tento svět kvůli soudu: aby slepí viděli a vidoucí oslepli.“

^{John 9:40}Když to uslyšeli někteří z farizeů stojících poblíž, řekli mu: „Cože? Jsme snad i my slepí?“

^{John 9:41}„Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích,“ odpověděl jim Ježíš. „Vy ale říkáte: ‚Vidíme,‘ a tak váš hřích trvá.“

Kapitola 10

Dobrý pastýř

^{John 10:1}„Amen, amen, říkám vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká jinudy, je zloděj a lupič, ^{John 10:2}kdo ale vchází dveřmi, to je pastýř ovcí ^{John 10:3}a tomu vrátný otvírá. Ovce slyší jeho hlas a on své ovce volá jménem a vyvádí je. ^{John 10:4}Když je všechny vypustí, jde před nimi a ovce jdou za ním, neboť znají jeho hlas. ^{John 10:5}Za cizím nikdy nepůjdou, ale utečou od něj, neboť neznají hlas cizích.“ ^{John 10:6}Ježíš jim to řekl obrazně, ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci.

^{John 10:7}Ježíš k nim tedy znovu promluvil: „Amen, amen, říkám vám: Já jsem dveře ovcí. ^{John 10:8}Všichni, kolik jich přišlo přede mnou, ^[2635] jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly. ^{John 10:9}Já jsem dveře. Kdokoli vejde skrze mne, bude spasen a bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. ^{John 10:10}Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil; já jsem přišel, aby měly život – život v plnosti.

^{John 10:11}Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř za ovce pokládá svůj život. ^{John 10:12}Nádeník ale není pastýř a ovce mu nepatří; když vidí přicházet vlka, opouští ovce a utíká. Když se pak vlk vrhá na ovce a rozhání je, ^{John 10:13}nádeník utíká, protože je nádeník a na ovcích mu nezáleží.

^{John 10:14}Já jsem dobrý pastýř. Znám své ovce a mé ovce znají mě, ^{John 10:15}jako mě zná Otec a já znám Otce; a pokládám svůj život za ovce. ^{John 10:16}Mám však i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas, a tehdy bude jedno stádo a jeden pastýř.

^{John 10:17}Otec mě miluje, protože pokládám svůj život, abych ho zase přijal. ^{John 10:18}Nikdo mi ho nebere, sám ho pokládám. Mám moc ho položit a mám moc ho zase přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“

^{John 10:19}Kvůli těm slovům se mezi Židy strhla hádka. ^{John 10:20}Mnozí z nich říkali: „Je posedlý démonem a blázní! Co ho posloucháte?“ ^{John 10:21}Jiní říkali: „Posedlý člověk takhle nemluví. Může snad démon otvírat oči slepým?“

Jsme jedno

^{John 10:22}Přišla zima a v Jeruzalémě se konal svátek Zasvěcení chrámu. ^{[2636]John 10:23}Ježíš se procházel v chrámě, v Šalomounově sloupoví. ^{John 10:24}Tam ho obstoupili Židé se slovy: „Jak dlouho nás budeš napínat? Jestli jsi Mesiáš, řekni nám to jasně.“

^{John 10:25}„Řekl jsem vám to, a nevěříte,“ odpověděl jim Ježíš. „Skutky, které dělám ve jménu svého Otce, o mně vydávají svědectví. ^{John 10:26}Vy ale nevěříte, protože nejste z mých ovcí. ^{John 10:27}Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě. ^{John 10:28}Já jim dávám věčný život a nezahynou navěky a z mé ruky je nikdo nevyrve. ^{John 10:29}Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny ^[2637] a nikdo je nemůže vyrvat z ruky mého Otce. ^{John 10:30}Já a Otec jsme jedno.“

^{John 10:31}Židé tedy znovu vzali kamení, aby ho ukamenovali. ^{John 10:32}Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Za který z nich mě chcete kamenovat?“

^{John 10:33}„Nechceme tě kamenovat za dobrý skutek, ale za rouhání,“ odpověděli mu Židé. „Jsi člověk, a děláš ze sebe Boha!“

^{John 10:34}Ježíš odvětil: „Není ve vašem Zákoně psáno: ‚Řekl jsem: Jste bohové‘? ^{[2638]John 10:35}Jestliže ty, kteří dostali Boží slovo, nazval bohy – a Písmo nemůže být zrušeno – ^{John 10:36}proč mě, kterého Otec posvětil a poslal na svět, obviňujete z rouhání, když jsem řekl: ‚Jsem Boží Syn‘? ^{John 10:37}Nedělám-li skutky svého Otce, nevěřte mi. ^{John 10:38}Pokud je však dělám, i kdybyste nevěřili mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a věděli, že Otec je ve mně a já v něm.“

^{John 10:39}Chtěli ho tedy opět zatknout, ale unikl jim z rukou. ^{John 10:40}Vrátil se zpátky za Jordán, na místo, kde dříve křtil Jan, a zůstal tam. ^{John 10:41}Přicházelo tam za ním mnoho lidí. Říkali: „Jan sice nevykonal žádné znamení, ale všechno, co řekl o tomhle muži, byla pravda.“ ^{John 10:42}A mnozí tam v něho uvěřili.

Kapitola 11

Lazare, pojď ven!

^{John 11:1}Nějaký Lazar z Betanie, městečka Marie a její sestry Marty, onemocněl. ^{John 11:2}To byla ta Marie, která pomazala Pána mastí a vytřela mu nohy svými vlasy; ^[2639] její bratr Lazar byl nemocný. ^{John 11:3}Sestry vzkázaly Ježíšovi: „Pane, ten, koho máš tak rád, je nemocný.“

^{John 11:4}Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Ta nemoc není k smrti, ale k Boží slávě, aby skrze ni byl oslaven Boží Syn.“ ^{John 11:5}Ježíš miloval Martu i její sestru i Lazara. ^{John 11:6}Když uslyšel, že Lazar onemocněl, zůstal ještě dva dny tam, kde byl.

^{John 11:7}Potom řekl svým učedníkům: „Pojďme znovu do Judska.“

^{John 11:8}„Rabbi,“ řekli mu učedníci, „Židé tě posledně chtěli ukamenovat! Ty tam chceš jít znovu?“

^{John 11:9}Ježíš odpověděl: „Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, protože vidí světlo tohoto světa. ^{John 11:10}Kdo ale chodí v noci, klopýtá, protože nemá světlo.“ ^{John 11:11}A po těch slovech dodal: „Náš přítel Lazar usnul. Půjdu ho probudit.“

^{John 11:12}„Spánek mu prospěje, Pane,“ řekli mu na to učedníci. ^{John 11:13}Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni si mysleli, že mluví o obyčejném spánku.

^{John 11:14}Proto jim Ježíš řekl jasně: „Lazar zemřel. ^{John 11:15}A kvůli vám jsem rád, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu.“

^{John 11:16}Tomáš zvaný Dvojče tehdy ostatním učedníkům řekl: „Pojďme také, ať zemřeme s ním.“

^{John 11:17}Ježíš dorazil čtyři dny po Lazarově pohřbu. ^{John 11:18}Betanie byla blízko Jeruzaléma, asi patnáct honů, ^{[2640]John 11:19}a mnozí Židé přišli Martu a Marii utěšit ve smutku nad jejich bratrem. ^{John 11:20}Jakmile Marta uslyšela, že přichází Ježíš, vyšla mu naproti, ale Marie zůstala doma.

^{John 11:21}„Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel!“ řekla mu Marta. ^{John 11:22}„I teď ale vím, že o cokoli Boha požádáš, to ti Bůh dá.“

^{John 11:23}„Tvůj bratr vstane,“ řekl jí Ježíš.

^{John 11:24}„Vím, že vstane – při vzkříšení v poslední den,“ odpověděla Marta.

^{John 11:25}„Já jsem vzkříšení i život,“ řekl jí Ježíš. „Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, bude žít. ^{John 11:26}A každý, kdo žije a věří ve mě, nezemře navěky. Věříš tomu?“

^{John 11:27}„Ano, Pane,“ odpověděla. „Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Boží Syn, který má přijít na svět.“

^{John 11:28}A když to řekla, odešla a tajně zavolala svou sestru Marii: „Mistr je tu a volá tě.“ ^{John 11:29}Ta, jakmile to uslyšela, rychle vstala a šla k němu. ^{John 11:30}(Ježíš ještě nepřišel do vesnice, ale byl na tom místě, kam mu vyšla naproti Marta.) ^{John 11:31}Židé, kteří byli s Marií v domě a utěšovali ji, uviděli, že rychle vstala a šla ven, a tak se k ní přidali. Mysleli si: „Jde plakat k hrobu.“

^{John 11:32}Jakmile Marie přišla na místo, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám se slovy: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.“

^{John 11:33}Ježíš uviděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní. Hluboce pohnut v duchu a rozrušen ^{John 11:34}se zeptal: „Kam jste ho položili?“

„Pojď se podívat, Pane,“ řekli mu.

^{John 11:35}Ježíš se rozplakal.

^{John 11:36}„Podívejte, jak ho měl rád!“ řekli Židé. ^{John 11:37}Někteří ale namítli: „Když otevřel oči slepého, nemohl se postarat, aby tenhle člověk nezemřel?“

^{John 11:38}V hlubokém rozrušení přišel Ježíš až k hrobu. Byla to jeskyně zavalená kamenem. ^{John 11:39}„Odvalte ten kámen,“ řekl Ježíš.

„Pane, už zapáchá,“ namítla Marta, sestra mrtvého. „Vždyť je v hrobě čtvrtý den!“

^{John 11:40}„Neřekl jsem ti, že když budeš věřit, uvidíš Boží slávu?“ odpověděl jí Ježíš.

^{John 11:41}Když pak odstranili kámen od hrobu, Ježíš pozvedl oči a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. ^{John 11:42}Já vím, že mě vždycky slyšíš, ale říkám to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že jsi mě poslal.“

^{John 11:43}Jakmile to dořekl, hlasitě zvolal: „Lazare, pojď ven!“ ^{John 11:44}A ten, který zemřel, vyšel ven. Ruce i nohy měl svázané plátny a tvář měl ovinutou rouškou.

„Rozvažte ho a nechte ho jít,“ řekl jim Ježíš.

Je lepší, aby zemřel

^{John 11:45}Mnozí z těch Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš udělal, v něj tehdy uvěřili. ^{John 11:46}Někteří však odešli k farizeům a pověděli jim, co Ježíš udělal.

^{John 11:47}Vrchní kněží a farizeové shromáždili Veleradu. „Co budeme dělat?“ říkali. „Ten člověk koná mnoho zázračných znamení! ^{John 11:48}Když ho necháme, všichni v něj uvěří! Přijdou Římané a připraví nás o toto posvátné místo i o národ!“

^{John 11:49}Jeden z nich, Kaifáš, který byl toho roku veleknězem, jim řekl: „Vy nic nevíte! ^{John 11:50}Nechápete, že je pro nás lepší, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby celý tento národ zahynul?!“ ^{John 11:51}(To však neřekl sám od sebe, ale protože byl toho roku veleknězem, prorokoval, že Ježíš má zemřít za tento národ. ^{John 11:52}A nejen za tento národ, ale také aby shromáždil rozptýlené Boží děti v jedno.)

^{John 11:53}Od toho dne tedy byli rozhodnuti, že ho zabijí. ^{John 11:54}Ježíš proto už nechodil mezi Židy veřejně, ale odešel odtud do kraje poblíž pouště, do města jménem Efraim, a tam pobýval s učedníky.

^{John 11:55}Blížily se židovské Velikonoce. Mnozí z toho kraje putovali na Velikonoce vzhůru do Jeruzaléma, aby se očistili. ^{John 11:56}Hledali tam Ježíše, a když stáli v chrámu, povídali si mezi sebou: „Co myslíte? Že by nepřišel na svátek?“ ^{John 11:57}Vrchní kněží a farizeové však vydali nařízení, že pokud se někdo dozví, kde je, musí to oznámit, aby ho mohli zatknout.

Kapitola 12

Poslední pomazání

^{John 12:1}Šest dní před Velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého Ježíš vzkřísil z mrtvých. ^{John 12:2}Tam mu připravili večeři. Marta je obsluhovala a Lazar byl jedním z těch, kdo s ním stolovali. ^{John 12:3}Marie tehdy vzala libru ^[2641] velmi drahé masti z pravého nardu, pomazala Ježíšovy nohy a vytřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti.

^{John 12:4}Jeden z jeho učedníků, Jidáš Iškariotský, který ho měl zradit, řekl: ^{John 12:5}„Proč se ta mast neprodala za tři sta denárů? ^[2642] Mohlo se to rozdat chudým!“ ^{John 12:6}To však neřekl proto, že by měl starost o chudé, ale že byl zloděj. Měl totiž na starosti společnou pokladnu a z toho, co se do ní dávalo, si bral pro sebe.

^{John 12:7}Ježíš odpověděl: „Nech ji, tu mast schovávala pro den mého pohřbu. ^{John 12:8}Chudé tu budete mít vždycky, ^[2643] ale mě vždycky mít nebudete.“

^{John 12:9}Veliké množství Židů se dozvědělo, že Ježíš je tam, a tak přišli – nejen kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. ^{John 12:10}Vrchní kněží se proto rozhodli zabít i Lazara. ^{John 12:11}Mnozí Židé totiž kvůli němu odcházeli a uvěřili v Ježíše.

Král na oslíku

^{John 12:12}Nazítří onen veliký zástup lidí, kteří přišli na svátky, uslyšel, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. ^{John 12:13}Vzali palmové větve, vyšli mu naproti a volali:

„Hosana!“ ^[2644]
„Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!“ ^[2645]
„Ať žije král Izraele!“

^{John 12:14}Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno:

^{John 12:15}„Neboj se, Dcero sionská!
Hle, tvůj král přichází
sedící na oslátku.“ ^[2646]

^{John 12:16}Jeho učedníci tomu nejdříve nerozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že to o něm bylo psáno a že se to na něm vyplnilo. ^{John 12:17}Zástup, který byl s ním, vydával svědectví, že zavolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých. ^{John 12:18}Když slyšeli, jaké zázračné znamení vykonal, vyšli mu lidé naproti v celých zástupech.

^{John 12:19}Farizeové tehdy jedni druhým říkali: „Vidíte? Nic nezmůžete! Celý svět jde za ním!“

Zrno pšenice

^{John 12:20}Někteří z těch, kdo se přišli o tom svátku modlit, byli Řekové. ^{John 12:21}Přišli za Filipem, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: „Pane, chtěli bychom vidět Ježíše.“ ^{John 12:22}Filip o tom šel říci Ondřejovi a společně to pak řekli Ježíšovi.

^{John 12:23}Ježíš jim odpověděl: „Přišla chvíle, kdy má být Syn člověka oslaven. ^{John 12:24}Amen, amen, říkám vám: Pokud zrno pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Pokud však zemře, přinese hojnou úrodu. ^{John 12:25}Kdo lpí na svém životě, ten jej ztratí. Kdo na svém životě v tomto světě nelpí, uchrání jej k věčnému životu. ^{John 12:26}Kdo mi chce sloužit, ať mě následuje; tam, kde jsem já, bude i můj služebník. Kdokoli mi slouží, toho Otec poctí. ^{John 12:27}Jsem teď sevřen úzkostí a co mám říci? ‚Otče, vysvoboď mě z této chvíle‘? Ale proto jsem přišel, pro tuto chvíli. ^{John 12:28}Otče, oslav své jméno!“

Tehdy z nebe zazněl hlas: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“ ^{John 12:29}Zástup, který tam stál a slyšel to, řekl: „Zahřmělo.“ Někteří ale říkali: „Mluvil k němu anděl.“

^{John 12:30}Ježíš na to odpověděl: „Ten hlas nezazněl kvůli mně, ale kvůli vám. ^{John 12:31}Nyní se koná soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. ^{John 12:32}A já, až budu vyzdvižen od země, potáhnu všechny k sobě.“ ^{John 12:33}(Těmito slovy naznačil, jakou smrtí má zemřít.)

^{John 12:34}Zástup mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš tu zůstane navěky. Proč tedy říkáš, že Syn člověka musí být vyzdvižen? Kdo je ten Syn člověka?“

^{John 12:35}Ježíš jim řekl: „Ještě na kratičko je světlo s vámi. Choďte, dokud máte světlo, ať vás nezachvátí tma. Kdo totiž chodí ve tmě, neví, kam jde. ^{John 12:36}Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste byli syny světla.“ Když to Ježíš pověděl, odešel a skryl se před nimi.

Kdo uvěřil naší zprávě?

^{John 12:37}Ačkoli před nimi vykonal tolik znamení, přece v něj neuvěřili. ^{John 12:38}Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše:

„Kdo, Hospodine, uvěřil naší zprávě?
Komu se Hospodinova paže zjevila?“ ^[2647]

^{John 12:39}Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš ještě řekl:

^{John 12:40}„Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce,
aby očima neuviděli a srdcem nepochopili
a neobrátili se, abych je nemohl uzdravit.“ ^[2648]

^{John 12:41}To řekl Izaiáš, když zahlédl jeho slávu a mluvil o něm. ^{John 12:42}Přesto však v něho uvěřili i mnozí z hodnostářů, ale kvůli farizeům ho nevyznávali, aby nebyli vyobcováni ze synagogy. ^{John 12:43}Milovali totiž lidskou slávu více než slávu Boží.

^{John 12:44}Ježíš volal: „Kdo věří ve mne, věří ne ve mne, ale v Toho, který mě poslal. ^{John 12:45}Kdo vidí mě, vidí Toho, který mě poslal. ^{John 12:46}Já, světlo, jsem přišel na svět, aby žádný, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. ^{John 12:47}Slyší-li někdo má slova a neplní je, já ho nesoudím; nepřišel jsem totiž, abych soudil svět, ale abych svět spasil. ^{John 12:48}Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by ho soudil. V poslední den jej bude soudit slovo, které jsem mluvil. ^{John 12:49}Nemluvil jsem totiž sám od sebe, ale Otec, který mě poslal, ten mi dal přikázání, co mám říkat a co mluvit. ^{John 12:50}A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co mluvím, tedy mluvím tak, jak mi řekl Otec.“

Kapitola 13

Dal jsem vám příklad

^{John 13:1}Před Velikonočními svátky už Ježíš věděl, že přišla jeho chvíle, aby odešel z tohoto světa k Otci. Miloval své druhy na tomto světě, miloval je až do konce. ^{John 13:2}Ještě před večeří ďábel vnukl do srdce Jidáše, syna Šimona Iškariotského, že ho má zradit.

^{John 13:3}Ježíš, vědom si toho, že mu Otec dal všechno do rukou a že vyšel od Boha a jde k Bohu, ^{John 13:4}vstal od večeře, odložil plášť a opásal se ručníkem. ^{John 13:5}Nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je ručníkem, jímž byl přepásán.

^{John 13:6}Když přistoupil k Šimonu Petrovi, ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?!“

^{John 13:7}„Teď ještě nechápeš, co dělám,“ odpověděl mu Ježíš, „ale později porozumíš.“

^{John 13:8}„Ty mi přece nemůžeš mýt nohy!“ namítal Petr.

„Když tě neumyji, nebudeš mít se mnou nic společného,“ odpověděl Ježíš.

^{John 13:9}„Pane!“ zvolal Šimon Petr. „Nemyj mi jen nohy, ale i ruce a hlavu!“

^{John 13:10}Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, potřebuje umýt jen nohy, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“ ^{John 13:11}(Věděl totiž o svém zrádci, proto řekl: „Ne všichni jste čistí.“)

^{John 13:12}Když jim umyl nohy, znovu se oblékl, posadil se zpět za stůl a řekl jim: „Chápete, co jsem vám udělal? ^{John 13:13}Nazýváte mě Mistrem a Pánem a máte pravdu, neboť jím jsem. ^{John 13:14}Když jsem však já, váš Pán a Mistr, umyl nohy vám, máte i vy mýt nohy jeden druhému. ^{John 13:15}Dal jsem vám příklad, abyste se chovali, jako jsem se já zachoval k vám. ^{John 13:16}Amen, amen, říkám vám: Služebník není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal. ^{John 13:17}Teď to víte; blaze vám, když se tím budete řídit.

^{John 13:18}Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil; ať se ale naplní Písmo: ‚Ten, který jí se mnou chléb, pozvedl patu proti mně.‘ ^{[2649]John 13:19}Říkám vám to už teď, předtím než se to stane, abyste, až se to stane, uvěřili, že já jsem. ^{John 13:20}Amen, amen, říkám vám: Kdo přijímá mého posla, přijímá mě; a kdo přijímá mě, přijímá Toho, který mě poslal.“

Jeden z vás mě zradí

^{John 13:21}Po těchto slovech Ježíš hluboce rozrušen prohlásil: „Amen, amen, říkám vám, že jeden z vás mě zradí.“

^{John 13:22}Učedníci se začali rozhlížet jeden po druhém, netušíce, o kom to mluví. ^{John 13:23}Jeden z jeho učedníků, ten, kterého Ježíš miloval, ležel u stolu po Ježíšově boku. ^{John 13:24}Šimon Petr mu naznačil, ať se zeptá, o kom to mluvil. ^{John 13:25}Onen učedník ho tedy objal a zeptal se: „Pane, kdo to je?“

^{John 13:26}„Ten, komu podám namočené sousto,“ odpověděl Ježíš. Namočil sousto a podal je Jidášovi, synu Šimona Iškariotského. ^{John 13:27}A hned po tom soustu vešel do Jidáše satan.

„Co děláš, dělej rychle,“ řekl mu Ježíš. ^{John 13:28}Nikdo ze stolujících ale nerozuměl, proč mu to řekl. ^{John 13:29}Jidáš měl na starosti pokladnu, a tak si někteří mysleli, že mu Ježíš řekl, ať nakoupí, co je potřeba na svátek, nebo ať dá nějaké peníze chudým.

^{John 13:30}Jidáš vzal to sousto a hned vyšel ven. Byla noc.

Nové přikázání

^{John 13:31}Po jeho odchodu Ježíš řekl: „Syn člověka je teď oslaven a Bůh je oslaven v něm. ^{John 13:32}A protože je Bůh oslaven v něm, ^[2650] Bůh ho také oslaví sám v sobě, a to hned. ^{John 13:33}Moji drazí, ještě na kratičko jsem s vámi. Budete mě hledat, ale říkám vám, co jsem už řekl Židům: ‚Jdu tam, kam vy nemůžete.‘ ^[2651]

^{John 13:34}Dávám vám nové přikázání: Milujte jedni druhé. Milujte jedni druhé, jako jsem já miloval vás. ^{John 13:35}Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, když budete mít lásku jedni k druhým.“

^{John 13:36}Šimon Petr se ho zeptal: „Pane, kam jdeš?“

„Tam, kam jdu, teď za mnou nemůžeš,“ odpověděl mu Ježíš, „ale přijdeš za mnou později.“

^{John 13:37}„Pane, proč za tebou nemohu teď?“ ptal se Petr. „Položím za tebe život!“

^{John 13:38}„Položíš za mě život?“ opáčil Ježíš. „Amen, amen, říkám ti: Než zakokrhá kohout, třikrát mě zapřeš.“

Kapitola 14

Cesta, pravda a život

^{John 14:1}„Nermuťte se v srdcích. Věříte v Boha, věřte i ve mne. ^{John 14:2}V domě mého Otce je mnoho pokojů. Kdyby to tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. ^{John 14:3}Až odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. ^{John 14:4}Víte, kam jdu, a cestu znáte.“

^{John 14:5}„Pane, nevíme, kam jdeš,“ přerušil ho Tomáš. „A jak můžeme znát cestu?“

^{John 14:6}„Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. ^{John 14:7}Kdybyste mě znali, znali byste i mého Otce. ^[2652] Od nynějška už ho znáte a viděli jste ho!“

^{John 14:8}„Pane,“ řekl mu Filip, „stačí, když nám ukážeš Otce.“

^{John 14:9}„Filipe,“ odvětil Ježíš, „tak dlouho jsem s vámi a nepoznal jsi mě? Kdo viděl mě, viděl Otce. Jak můžeš říkat: ‚Ukaž nám Otce‘? ^{John 14:10}Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec ve mně? Slova, která vám říkám, neříkám sám od sebe. To Otec, který ve mně přebývá, on působí ty skutky. ^{John 14:11}Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně, už jen kvůli těm skutkům věřte.

^{John 14:12}Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve mne, bude dělat skutky, které dělám já. A bude dělat ještě větší skutky, neboť odcházím k Otci. ^{John 14:13}O cokoli poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu. ^{John 14:14}Když mě budete o něco prosit v mém jménu, já to udělám.“

Jiný Utěšitel

^{John 14:15}„Jestliže mě milujete, zachovávejte má přikázání. ^{John 14:16}Já pak požádám Otce a dá vám jiného Utěšitele, aby s vámi zůstal navěky, ^{John 14:17}totiž Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijmout, neboť ho nevidí a nezná. Vy ho však znáte, neboť žije u vás a bude ve vás. ^{John 14:18}Nenechám vás jako sirotky, přijdu k vám. ^{John 14:19}Ještě kratičko a svět mě neuvidí, ale vy mě uvidíte. Protože já žiji, budete žít i vy. ^{John 14:20}V ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně a já ve vás. ^{John 14:21}Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován mým Otcem a já ho budu milovat a dám se mu poznat.“

^{John 14:22}Juda (ne ten Iškariotský) mu řekl: „Pane, proč se chceš dát poznat nám, a ne světu?“

^{John 14:23}Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo; můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a zůstaneme u něj. ^{John 14:24}Kdo mě nemiluje, nezachová moje slova. A slovo, které slyšíte, není mé, ale Toho, který mě poslal, Otcovo. ^{John 14:25}To vše jsem vám říkal, dokud jsem žil u vás. ^{John 14:26}Avšak Utěšitel, ten Duch svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.

^{John 14:27}Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám; já dávám jinak, než jak dává svět. Nermuťte se v srdcích a nemějte strach. ^{John 14:28}Slyšeli jste mě říci: ‚Odcházím a zase k vám přijdu.‘ ^[2653] Kdybyste mě milovali, byli byste rádi, že jdu k Otci, neboť můj Otec je větší než já. ^{John 14:29}Řekl jsem vám to teď, předtím než se to stane, abyste, až se to stane, uvěřili.

^{John 14:30}Už s vámi nebudu dlouho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Nemá na mně nic, ^{John 14:31}ale přichází, aby svět poznal, že miluji Otce a že jednám, jak mi Otec přikázal. Vstaňte, pojďme odsud.“

Kapitola 15

Réva a ratolesti

^{John 15:1}„Já jsem ušlechtilá réva a můj Otec je vinař. ^{John 15:2}Každou ratolest, která ve mně nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla více ovoce. ^{John 15:3}Vy jste již čistí díky slovu, které jsem k vám mluvil. ^{John 15:4}Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, pokud nezůstane ve kmeni, tak ani vy, pokud nezůstanete ve mně.

^{John 15:5}Já jsem vinná réva a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce; beze mě nedokážete nic. ^{John 15:6}Jestliže někdo nezůstane ve mně, bude odhozen pryč jako ratolest a uschne. Pak budou posbírány, hozeny na oheň a shoří. ^{John 15:7}Jestliže zůstanete ve mně a má slova zůstanou ve vás, proste, o cokoli chcete, a stane se vám to. ^{John 15:8}Když ponesete hojné ovoce, bude tím oslaven můj Otec a budete moji učedníci.

^{John 15:9}Jako Otec miloval mě, tak jsem i já miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. ^{John 15:10}Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, tak jako jsem já zachoval přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. ^{John 15:11}Toto jsem vám pověděl, aby má radost byla ve vás a vaše radost aby byla dokonalá. ^{John 15:12}Toto je mé přikázání: Milujte jedni druhé, jako jsem já miloval vás. ^{John 15:13}Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.

^{John 15:14}Vy jste moji přátelé, děláte-li, co vám přikazuji. ^{John 15:15}Nebudu vás už nazývat služebníky, neboť služebník neví, co dělá jeho pán. Vás jsem ale nazval přáteli, neboť jsem vám předal všechno, co jsem slyšel od svého Otce. ^{John 15:16}Já jsem si vybral vás, ne vy mě. Ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; aby vám Otec dal, o cokoli ho poprosíte v mém jménu. ^{John 15:17}Toto vám přikazuji: Milujte jedni druhé.“

Svět vás bude nenávidět

^{John 15:18}„Když vás bude svět nenávidět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. ^{John 15:19}Kdybyste patřili světu, svět by miloval, co je jeho. Vy však světu nepatříte, neboť jsem vás ze světa vyvolil, a proto vás svět nenávidí. ^{John 15:20}Pamatujte na má slova: Služebník není větší než jeho pán. ^[2654] Jestliže pronásledovali mě, budou pronásledovat i vás; jestliže zachovali mé slovo, zachovají i vaše. ^{John 15:21}To všechno vám ale udělají kvůli mému jménu, neboť neznají Toho, který mě poslal. ^{John 15:22}Kdybych nepřišel a nemluvil k nim, neměli by hřích, teď ale pro svůj hřích nemají výmluvu. ^{John 15:23}Kdo nenávidí mě, nenávidí i mého Otce. ^{John 15:24}Kdybych mezi nimi nedělal skutky, které neudělal nikdo jiný, neměli by hřích. Teď ale viděli, a nenáviděli – jak mě, tak mého Otce. ^{John 15:25}Ale to vše se děje, aby se naplnilo, co je psáno v jejich Zákoně: ‚Nenáviděli mě bez příčiny.‘ ^[2655]

^{John 15:26}Až přijde ten Utěšitel, kterého vám pošlu od Otce, totiž Duch pravdy, který vychází z Otce, ten o mně bude vydávat svědectví. ^{John 15:27}A vy také vydávejte svědectví, protože jste od počátku se mnou.

Kapitola 16

^{John 16:1}Toto jsem vám pověděl, abyste se nenechali svést. ^{John 16:2}Vyobcují vás ze shromáždění. Ano, přichází doba, kdy každý, kdo vás bude zabíjet, si bude myslet, že tím slouží Bohu. ^{John 16:3}Budou to dělat, protože nepoznali Otce ani mě. ^{John 16:4}Předpověděl jsem vám to, abyste si v té době vzpomněli, že jsem vám to řekl. Zpočátku jsem vám to neříkal, protože jsem byl s vámi.“

Duch pravdy

^{John 16:5}„Teď odcházím k Tomu, který mě poslal, a nikdo z vás se mě neptá: ‚Kam jdeš?‘ ^{John 16:6}Kvůli tomu, co jsem vám řekl, naplnil vaše srdce zármutek. ^{John 16:7}Říkám vám ale pravdu: Je pro vás lepší, abych odešel. Když neodejdu, nepřijde k vám Utěšitel; když ale odejdu, pošlu ho k vám. ^{John 16:8}Až přijde, odhalí světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud. ^{John 16:9}Hřích, že nevěří ve mne; ^{John 16:10}spravedlnost, že jdu k Otci a už mě neuvidíte; ^{John 16:11}a soud, že vládce tohoto světa je již odsouzen.

^{John 16:12}Ještě vám mám mnoho co říci, ale teď to nemůžete unést. ^{John 16:13}Až ale přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. Nebude totiž mluvit sám od sebe, ale řekne vše, co uslyší – oznámí vám i věci budoucí. ^{John 16:14}On mě oslaví, neboť vám oznámí, co přijme ode mě. ^{John 16:15}Všechno, co má Otec, je mé. Proto jsem řekl, že vám oznámí, co přijme ode mě.

^{John 16:16}Za okamžik mě už neuvidíte a za další okamžik mě znovu spatříte.“

Úzkost se obrátí v radost

^{John 16:17}Někteří z jeho učedníků se začali jeden druhého ptát: „Co tím chce říci? Prý: ‚Za okamžik mě už neuvidíte a za další okamžik mě spatříte‘ a: ‚Odcházím k Otci.‘ ^{John 16:18}Co tím myslí, když říká: ‚Za okamžik‘? Nevíme, o čem mluví.“

^{John 16:19}Ježíš poznal, že se ho chtěli zeptat, a tak jim řekl: „Dohadujete se o tom, že jsem řekl: ‚Za okamžik mě už neuvidíte a za další okamžik mě spatříte‘? ^{John 16:20}Amen, amen, říkám vám, že budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat. Budete se trápit, ale vaše úzkost se obrátí v radost. ^{John 16:21}Když žena rodí, zakouší úzkost, protože přišla její chvilka. Poté, co porodí děťátko, ale na trápení zapomene pro radost, že se na svět narodil člověk. ^{John 16:22}I vy teď zakoušíte úzkost, ale až se znovu uvidíme, vaše srdce bude jásat radostí a tu radost vám nikdo nevezme.

^{John 16:23}V ten den se mě nebudete ptát na nic. Amen, amen, říkám vám, že o cokoli poprosíte Otce v mém jménu, to vám dá. ^{John 16:24}Až dosud jste v mém jménu o nic neprosili. Proste a dostanete, a vaše radost bude dokonalá. ^{John 16:25}Dosud jsem k vám mluvil obrazně. Přichází chvíle, kdy k vám už nebudu o Otci mluvit obrazně, ale otevřeně.

^{John 16:26}V ten den budete prosit v mém jménu a neříkám, že budu prosit Otce za vás. ^{John 16:27}Sám Otec vás totiž miluje, protože jste milovali mě a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha. ^{John 16:28}Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět. Teď zase opouštím svět a jdu k Otci.“

^{John 16:29}Jeho učedníci mu řekli: „Hle, teď už nemluvíš obrazně, ale otevřeně! ^{John 16:30}Teď víme, že víš všechno a není třeba, aby se tě někdo vyptával. Teď věříme, že jsi vyšel od Boha.“

^{John 16:31}„Teď věříte?“ opáčil Ježíš. ^{John 16:32}„Hle, přichází chvíle, a už přišla, kdy se rozprchnete každý svou cestou. Necháte mě samotného, ale nejsem sám, protože je se mnou Otec. ^{John 16:33}Toto vše jsem vám pověděl, abyste ve mně nalezli pokoj. Na světě zakoušíte soužení, ale buďte stateční – já jsem přemohl svět.“

Kapitola 17

Ať jsou jedno

^{John 17:1}Když to Ježíš pověděl, zvedl oči k nebi a řekl: „Otče, přišla ta chvíle – oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe. ^{John 17:2}Dal jsi mu právo na všechny lidi, aby všem, které jsi mu svěřil, daroval věčný život. ^{John 17:3}A to je ten věčný život – aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista. ^{John 17:4}Zjevil jsem tvou slávu na zemi; dílo, jež jsi mi svěřil, jsem vykonal. ^{John 17:5}Nyní mě, Otče, uveď k sobě do slávy, kterou jsem u tebe měl předtím, než byl svět.

^{John 17:6}Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a dal jsi je mně. Zachovali tvé slovo ^{John 17:7}a nyní poznali, že všechno, co jsi mi dal, pochází od tebe. ^{John 17:8}Slova, jež jsi mi svěřil, jsem předal jim a oni je přijali. Skutečně poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě poslal.

^{John 17:9}Prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, jež jsi mi dal, neboť jsou tvoji. ^{John 17:10}Všechno mé je tvé, a co je tvé, je mé. Má sláva je v nich. ^{John 17:11}Já už nejsem na světě, ale oni jsou na světě a já jdu k tobě. Svatý Otče, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. ^{John 17:12}Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je ve tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je a nikdo z nich nezahynul, kromě onoho syna zatracení, aby se naplnilo Písmo. ^{[2656]John 17:13}Teď ale jdu k tobě a toto říkám na světě, aby má radost v nich byla dokonalá. ^{John 17:14}Dal jsem jim tvé slovo a svět je začal nenávidět, protože nepatří světu, jako ani já nepatřím světu. ^{John 17:15}Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je uchránil před Zlým. ^{John 17:16}Nepatří světu, jako ani já nepatřím světu. ^{John 17:17}Posvěť je pravdou; tvé slovo je pravda. ^{John 17:18}Jako jsi poslal na svět mě, tak jsem já poslal na svět je. ^{John 17:19}Posvěcuji sám sebe za ně, aby i oni byli posvěceni pravdou.

^{John 17:20}Neprosím ale jen za ně. Prosím i za ty, kteří ve mě uvěří skrze jejich slovo. ^{John 17:21}Ať jsou všichni jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě; ať jsou i oni jedno v nás, aby svět věřil, že jsi mě poslal. ^{John 17:22}Dal jsem jim slávu, kterou jsi dal mně, aby byli jedno, jako my jsme jedno. ^{John 17:23}Já v nich a ty ve mně, aby byli dokonale jedno a aby svět poznal, že jsi mě poslal a že jsi je miloval, jako jsi miloval mě.

^{John 17:24}Otče, chci, aby ti, jež jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby viděli slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval před stvořením světa. ^{John 17:25}Spravedlivý Otče, svět tě nezná, ale já tě znám. Tihle poznali, že jsi mě poslal, ^{John 17:26}a já jsem jim dal poznat tvé jméno a ještě dám, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a já v nich.“

Kapitola 18

Zatčení v zahradě

^{John 18:1}Když to Ježíš dořekl, odešel se svými učedníky za potok Kedron, kde byla zahrada; do té se svými učedníky vešel. ^{John 18:2}To místo však znal i jeho zrádce Jidáš, protože se tam Ježíš s učedníky často scházel. ^{John 18:3}Jidáš vzal s sebou oddíl vojáků a chrámovou stráž od vrchních kněží a farizeů a přišli tam s lucernami, pochodněmi a zbraněmi.

^{John 18:4}Ježíš, vědom si všeho, co jej čekalo, jim vyšel vstříc se slovy: „Koho hledáte?“

^{John 18:5}„Ježíše Nazaretského!“ odpověděli.

„To jsem já,“ řekl jim (a jeho zrádce Jidáš stál mezi nimi). ^{John 18:6}Jakmile jim Ježíš řekl: „To jsem já,“ ucouvli a padli k zemi.

^{John 18:7}„Koho hledáte?“ zeptal se jich znovu.

„Ježíše Nazaretského!“ opakovali.

^{John 18:8}„Už jsem vám řekl, že to jsem já,“ odpověděl Ježíš. „Když hledáte mě, nechte ostatní odejít.“ ^{John 18:9}(To řekl, aby splnil své slovo: „Z těch, které jsi mi dal, jsem neztratil nikoho.“) ^[2657]

^{John 18:10}Tehdy Šimon Petr vytasil meč, který měl s sebou, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu pravé ucho. Ten sluha se jmenoval Malchus. ^{John 18:11}„Vrať ten meč do pochvy,“ řekl Ježíš Petrovi. „Nemám snad pít kalich, který mi dal Otec?“

Před Annášem

^{John 18:12}Oddíl s velitelem a s židovskou stráží tehdy Ježíše zatkli a spoutali. ^{John 18:13}Přivedli ho nejdříve k Annášovi. Byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem. ^{John 18:14}(To byl ten Kaifáš, který židovským představeným poradil, že je lepší, aby jeden člověk zemřel za lid.) ^[2658]

^{John 18:15}Petr s dalším učedníkem šli za Ježíšem. Onen učedník se znal s veleknězem, a tak mohl jít za Ježíšem do veleknězova dvora. ^{John 18:16}Petr ale zůstal venku u dveří. Onen druhý učedník, který se znal s veleknězem, tedy vyšel, promluvil s vrátnou a uvedl Petra dovnitř. ^{John 18:17}Vrátná se Petra zeptala: „Nepatříš také k jeho učedníkům?“

„Nepatřím,“ řekl.

^{John 18:18}Protože bylo chladno, otroci a strážní rozdělali oheň. Stáli okolo a ohřívali se. Petr tam stál a ohříval se s nimi.

^{John 18:19}Velekněz Ježíše vyslýchal ohledně jeho učedníků a jeho učení. ^{John 18:20}Ježíš mu odpověděl: „Mluvil jsem ke světu veřejně. Vždycky jsem učil v synagogách nebo v chrámě, kde se scházejí všichni Židé; nic jsem neříkal potají. ^{John 18:21}Proč se ptáš mě? Zeptej se těch, kdo mě slyšeli mluvit. Ti vědí, co jsem říkal.“

^{John 18:22}Když to řekl, jeden z kolemstojících strážných udeřil Ježíše do tváře: „Takhle se odpovídá veleknězi?“

^{John 18:23}„Jestli jsem řekl něco špatného, dokaž to,“ odpověděl mu Ježíš. „Jestli ne, tak proč mě biješ?“

^{John 18:24}Annáš ho tedy poslal v poutech k veleknězi Kaifášovi.

^{John 18:25}Šimon Petr zatím stál u ohně a ohříval se. Zeptali se ho: „Nepatříš snad k jeho učedníkům?“

„Nepatřím,“ zapřel Petr.

^{John 18:26}Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný toho, jemuž Petr usekl ucho, na to řekl: „Copak jsem tě s ním neviděl tam v zahradě?“

^{John 18:27}Petr ho však znovu zapřel. Vtom zakokrhal kohout.

Před Pilátem

^{John 18:28}Ježíše zatím vedli od Kaifáše do prokurátorova paláce. Právě svítalo. Sami ovšem do paláce nevešli, aby se neposkvrnili před Hodem beránka, ^{John 18:29}a tak Pilát vyšel k nim. „Z čeho tohoto muže viníte?“ ptal se.

^{John 18:30}„Kdyby to nebyl zločinec, nevodili bychom ho k tobě,“ odpověděli.

^{John 18:31}„Nechte si ho,“ řekl jim Pilát. „Suďte ho podle vlastního zákona.“

„My nesmíme nikoho popravit,“ odpověděli židovští představení. ^{John 18:32}(Tak se naplnila Ježíšova slova, jimiž naznačoval, jakou smrtí má zemřít.) ^[2659]

^{John 18:33}Pilát se vrátil do paláce a zavolal si Ježíše. „Tak ty jsi židovský král?“ zeptal se ho.

^{John 18:34}Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli?“

^{John 18:35}„Jsem snad Žid?“ řekl Pilát. „Tvůj národ a vrchní kněží mi tě vydali. Co jsi udělal?“

^{John 18:36}„Mé království není z tohoto světa,“ odpověděl Ježíš. „Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán židovským vůdcům. Mé království ale není odsud.“

^{John 18:37}„Takže jsi král?“ zeptal se ho Pilát.

„Sám říkáš, že jsem král,“ odpověděl Ježíš. „Narodil jsem se a přišel jsem na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo patří pravdě, mě poslouchá.“

^{John 18:38}„Co je pravda?“ odtušil Pilát.

Po těch slovech vyšel znovu ven k Židům. „Podle mě je nevinný,“ řekl jim. ^{John 18:39}„Jak je tu zvykem, měl bych na Velikonoce propustit jednoho vězně. Chcete, abych propustil židovského krále?“

^{John 18:40}Tehdy začali křičet: „Toho ne! Pusť Barabáše!“ (A ten Barabáš byl zločinec.)

Kapitola 19

Hle, člověk!

^{John 19:1}Pilát tehdy Ježíše vzal a nechal ho zbičovat. ^{John 19:2}Vojáci upletli trnovou korunu a narazili mu ji na hlavu. Navlékli mu purpurový plášť ^{John 19:3}a s voláním: „Ať žije židovský král!“ jej tloukli holemi.

^{John 19:4}Pilát pak znovu vyšel ven. „Hle, vedu ho ven k vám,“ řekl jim. „Vězte, že podle mě je nevinný.“

^{John 19:5}Ježíš vyšel ven s trnovou korunou a v purpurovém plášti. „Hle, člověk!“ řekl jim Pilát.

^{John 19:6}„Ukřižovat, ukřižovat!“ vykřikli vrchní kněží a strážní, jakmile ho uviděli.

„Ukřižujte si ho sami,“ řekl jim Pilát. „Podle mě je nevinný.“

^{John 19:7}Židé mu odpověděli: „My máme zákon a podle našeho zákona musí zemřít, protože ze sebe dělal Božího Syna.“

^{John 19:8}Když Pilát uslyšel ta slova, dostal ještě větší strach. ^{John 19:9}Vrátil se zpět do paláce a ptal se Ježíše: „Odkud jsi?“

Ježíš neodpovídal.

^{John 19:10}„Nemluvíš se mnou?“ naléhal Pilát. „Nevíš, že mám moc tě ukřižovat, anebo tě propustit?“

^{John 19:11}Tehdy Ježíš odpověděl: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry. Ten, kdo mě tobě vydal, má proto větší hřích.“

^{John 19:12}Pilát se ho pak znovu pokoušel propustit, ale Židé křičeli: „Jestli ho propustíš, nejsi císařův přítel! Kdokoli se dělá králem, protiví se císaři!“

^{John 19:13}Když Pilát uslyšel ta slova, vyvedl Ježíše ven a zasedl k soudu na místě zvaném Dlažba, hebrejsky Gabata. ^{John 19:14}Bylo to v den příprav před svátkem Velikonoc, kolem poledne. „Hle, váš král,“ řekl Pilát Židům.

^{John 19:15}Ti však začali křičet: „Pryč s ním! Pryč s ním! Ukřižuj ho!“

„Mám ukřižovat vašeho krále?“ ptal se Pilát.

„Nemáme krále kromě císaře!“ odpověděli vrchní kněží.

^{John 19:16}Tehdy jim Ježíše vydal k ukřižování.

Golgota

Chopili se ho vojáci. ^{John 19:17}Ježíš nesl svůj kříž až na místo jménem Lebka, hebrejsky zvané Golgota. ^{John 19:18}Tam ho ukřižovali a s ním dva jiné z obou stran a Ježíše uprostřed.

^{John 19:19}Pilát dal napsat a připevnit na kříž nápis tohoto znění:

JEŽÍŠ NAZARETSKÝ, ŽIDOVSKÝ KRÁL.

^{John 19:20}Ten nápis četlo mnoho Židů, neboť místo, kde byl Ježíš ukřižován, leželo poblíž města. A bylo to napsáno hebrejsky, řecky a latinsky.

^{John 19:21}Židovští vrchní kněží Pilátovi namítali: „Nepiš ‚Židovský král‘, ale ‚Tento říkal: Jsem židovský král.‘“

^{John 19:22}„Co jsem napsal, to jsem napsal,“ odpověděl Pilát.

^{John 19:23}Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozpárali je na čtyři díly, pro každého vojáka jeden. Vzali mu i košili, a když zjistili, že je beze švů, odshora dolů utkaná vcelku, ^{John 19:24}řekli si spolu: „Netrhejme ji, raději losujme, komu připadne.“ Když to ti vojáci udělali, naplnilo se Písmo, jež říká:

„Rozdělili si mé šaty,
o mé roucho házeli los.“ ^[2660]

^{John 19:25}U Ježíšova kříže stála i jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdaléna. ^{John 19:26}Když Ježíš uviděl matku a učedníka, kterého miloval, ^[2661] jak tam stojí, řekl své matce: „Ženo, hle, tvůj syn.“ ^{John 19:27}Potom řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka.“ A ten učedník ji od té chvíle přijal k sobě.

^{John 19:28}Když potom Ježíš věděl, že je již všechno dokonáno, řekl, aby se naplnilo Písmo: „Žízním!“ ^{[2662]John 19:29}Stála tam nádoba plná octa. Naplnili tedy houbu octem, nasadili na yzop a podali mu ji k ústům. ^{John 19:30}Když Ježíš okusil ocet, řekl: „Je dokonáno!“ Sklonil hlavu a odevzdal ducha.

Zahradní hrob

^{John 19:31}Bylo to v den příprav na obzvlášť významnou sobotu. Židovští představení nechtěli, aby těla zůstala na křížích až do soboty, a tak požádali Piláta, aby odsouzeným nechal zlámat nohy a dal je sejmout z křížů. ^{John 19:32}A tak přišli vojáci a zlámali nohy jednomu i druhému, kteří byli ukřižováni s ním. ^{John 19:33}Když ale přišli k Ježíši a uviděli, že je již mrtev, nelámali mu nohy. ^{John 19:34}Jeden z vojáků mu probodl bok kopím a hned vyšla krev a voda. ^{John 19:35}Ten, který to viděl, vydává svědectví a jeho svědectví je pravdivé. On ví, že říká pravdu, abyste vy uvěřili. ^{John 19:36}Toto se stalo, aby se naplnilo Písmo: „Nezlámou mu jedinou kost.“ ^{[2663]John 19:37}A jiné místo v Písmu říká: „Uvidí, koho probodli.“ ^[2664]

^{John 19:38}Josef z Arimatie (který byl Ježíšův učedník, ale tajný, kvůli strachu z židovských představených) pak požádal Piláta, aby mohl sejmout Ježíšovo tělo z kříže. Pilát svolil, a tak přišel a sňal Ježíšovo tělo. ^{John 19:39}Přišel i Nikodém (který kdysi přišel za Ježíšem v noci) a přinesl směs myrhy a aloe, okolo sta liber. ^{[2665]John 19:40}Vzali Ježíšovo tělo a podle židovského pohřebního zvyku je zavinuli do pláten s těmi vonnými mastmi. ^{John 19:41}Poblíž místa jeho ukřižování byla zahrada a v té zahradě nový hrob, v němž ještě nebyl nikdo pochován. ^{John 19:42}A protože byl židovský den příprav, pochovali Ježíše do toho hrobu, neboť byl blízko.

Kapitola 20

Proč pláčeš?

^{John 20:1}Ráno prvního dne v týdnu šla Marie Magdaléna ještě za tmy k hrobu. Když uviděla kámen odvalený od hrobu, ^{John 20:2}běžela k Šimonu Petrovi a k dalšímu učedníkovi, kterého měl Ježíš rád, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho dali!“

^{John 20:3}Petr se zvedl a spolu s tím druhým učedníkem vyrazili k hrobu. ^{John 20:4}Běželi společně, ale ten druhý učedník Petra předběhl a dorazil k hrobu první. ^{John 20:5}Naklonil se dovnitř, spatřil ležící plátna, ale dovnitř nešel. ^{John 20:6}Po něm dorazil Šimon Petr. Vešel do hrobu a spatřil ležící plátna. ^{John 20:7}Rouška, která mu přikrývala hlavu, však nebyla mezi plátny; ležela svinutá zvlášť. ^{John 20:8}Když potom vešel i ten druhý učedník, který dorazil k hrobu jako první, uviděl a uvěřil. ^{John 20:9}(Ještě totiž nerozuměli Písmu, svědčícímu, že musí vstát z mrtvých.) ^{John 20:10}A tak se ti učedníci vrátili zpět.

^{John 20:11}Marie ale zůstala venku u hrobu a plakala. V pláči se naklonila do hrobu ^{John 20:12}a na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, uviděla sedět dva anděly v bílém rouchu, jednoho u hlavy a druhého u nohou. ^{John 20:13}„Proč pláčeš, ženo?“ zeptali se jí.

„Vzali mého Pána a nevím, kam ho dali,“ odpověděla.

^{John 20:14}Po těch slovech se obrátila a uviděla tam stát Ježíše (nevěděla ale, že je to on). ^{John 20:15}„Proč pláčeš, ženo?“ zeptal se jí Ježíš. „Koho hledáš?“

V domnění, že je to zahradník, odpověděla: „Pane, jestli jsi ho odnesl ty, řekni mi, kam jsi ho dal, ať si ho mohu odnést.“

^{John 20:16}„Marie!“ řekl jí Ježíš.

Obrátila se a zvolala hebrejsky: „Rabboni!“ (což znamená „Učiteli“).

^{John 20:17}„Nedrž mě,“ řekl jí Ježíš. „Ještě jsem nevystoupil ke svému Otci. Jdi ale k mým bratrům a vyřiď jim: ‚Vystupuji ke svému Otci a k vašemu Otci, ke svému Bohu a k vašemu Bohu.‘“

^{John 20:18}Marie Magdaléna pak šla a zvěstovala učedníkům, že viděla Pána a co jí řekl.

Pokoj vám

^{John 20:19}Večer téhož dne, onoho prvního dne v týdnu, se učedníci kvůli strachu z židovských představených sešli za zavřenými dveřmi. Vtom přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: „Pokoj vám.“ ^{John 20:20}Po těch slovech jim ukázal své ruce i bok. Učedníci byli šťastní, že vidí Pána. ^{John 20:21}„Pokoj vám,“ opakoval Ježíš. „Jako mě poslal Otec, i já posílám vás.“ ^{John 20:22}Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. ^{John 20:23}Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny; komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.“

^{John 20:24}Když tehdy mezi ně Ježíš přišel, jeden z Dvanácti, Tomáš zvaný Dvojče, tam nebyl. ^{John 20:25}Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ „Dokud neuvidím stopu hřebů v jeho rukou,“ odpověděl jim, „dokud prstem nesáhnu tam, kde byly hřeby, dokud nevložím ruku do jeho boku, nikdy neuvěřím.“

^{John 20:26}O týden později byli jeho učedníci znovu uvnitř a Tomáš s nimi. Dveře byly zavřené, ale Ježíš přišel a postavil se doprostřed se slovy: „Pokoj vám.“ ^{John 20:27}Potom řekl Tomášovi: „Polož sem prst. Podívej se na mé ruce. Natáhni ruku a vlož mi ji do boku. Přestaň být nevěřící a začni věřit.“

^{John 20:28}„Můj Pán a můj Bůh!“ zvolal Tomáš.

^{John 20:29}„Uvěřil jsi, protože jsi mě viděl,“ řekl mu Ježíš. „Blaze těm, kteří neviděli, a uvěřili.“

^{John 20:30}Ježíš ovšem před svými učedníky vykonal i mnoho jiných znamení, která v této knize nejsou zapsána. ^{John 20:31}Tato jsou ale zapsána, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn, a abyste skrze víru měli život v jeho jménu.

Kapitola 21

Snídaně u jezera

^{John 21:1}Potom se Ježíš znovu ukázal učedníkům u Tiberiadského jezera. ^[2666] Stalo se to takto: ^{John 21:2}Šimon Petr, Tomáš zvaný Dvojče, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a další dva jeho učedníci byli spolu.

^{John 21:3}„Jdu na ryby,“ řekl jim Šimon Petr.

„Půjdeme s tebou,“ odpověděli. A tak šli a nastoupili na loď. Té noci ale nic nechytili.

^{John 21:4}Za svítání stál na břehu Ježíš (učedníci ale nevěděli, že je to on). ^{John 21:5}„Nemáte něco k jídlu, hoši?“ zavolal na ně.

„Nemáme,“ odpověděli.

^{John 21:6}„Hoďte síť napravo od lodi a něco najdete,“ řekl jim. Hodili tedy síť a už ji ani nemohli utáhnout, kolik v ní bylo ryb.

^{John 21:7}Učedník, kterého Ježíš miloval, ^[2667] tehdy řekl Petrovi: „To je Pán!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, oblékl si plášť (protože byl svlečený) a vrhl se do vody.

^{John 21:8}Ostatní učedníci pak připluli s lodí (nebyli totiž daleko od břehu, jen asi dvě stě loket) ^[2668] a táhli tu síť s rybami. ^{John 21:9}Když vystoupili na břeh, uviděli rozdělaný oheň a na něm rybu a chléb.

^{John 21:10}Ježíš jim řekl: „Přineste trochu ryb, které jste teď nalovili.“ ^{John 21:11}Šimon Petr tedy šel a vytáhl na břeh plnou síť – 153 velkých ryb! A přestože jich bylo tolik, síť se neroztrhla.

^{John 21:12}„Pojďte snídat,“ řekl jim Ježíš. Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ protože věděli, že je to Pán. ^{John 21:13}Ježíš přistoupil, vzal chléb a podával jim ho a podobně i rybu. ^{John 21:14}Tak se Ježíš už potřetí po svém zmrtvýchvstání ukázal učedníkům.

Pas mé ovce

^{John 21:15}Po snídani se Ježíš zeptal Šimona Petra: „Šimone Janův, ^[2669] miluješ mě více než oni?“

„Ano, Pane,“ odpověděl mu. „Ty víš, že tě mám rád.“

Ježíš mu na to řekl: „Pas mé beránky.“

^{John 21:16}Potom se ho zeptal podruhé: „Šimone Janův, miluješ mě?“

„Ano, Pane,“ odpověděl mu. „Ty víš, že tě mám rád.“

Tehdy mu Ježíš řekl: „Pečuj o mé ovce.“

^{John 21:17}Potom se ho zeptal potřetí: „Šimone Janův, máš mě rád?“

Petr se zarmoutil, že se ho Ježíš potřetí zeptal: „Máš mě rád?“ Odpověděl mu: „Pane, ty víš všechno. Ty víš, že tě mám rád.“

Ježíš mu na to řekl: „Pas mé ovce. ^{John 21:18}Amen, amen, říkám ti: Když jsi byl mladší, oblékal ses a chodils, kam jsi chtěl. Až zestárneš, rozpřáhneš ruce, oblékne tě jiný a povede tě, kam nechceš.“ ^{John 21:19}(To řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha.) Po těch slovech mu řekl: „Následuj mě.“

^{John 21:20}Petr se otočil a uviděl za sebou jít učedníka, kterého Ježíš miloval. (Byl to ten, který ho tehdy při večeři objal a zeptal se: „Pane, kdo tě zradí?“) ^{[2670]John 21:21}Když ho Petr uviděl, zeptal se Ježíše: „Pane, a co on?“

^{John 21:22}Ježíš mu řekl: „Jestli ho tu chci nechat, dokud nepřijdu, co je ti po tom? Ty mě následuj.“ ^{John 21:23}Mezi bratry se pak rozneslo, že ten učedník nezemře. Ježíš mu však neřekl, že nezemře, ale: „Jestli ho tu chci nechat, dokud nepřijdu, co je ti po tom?“

Epilog

^{John 21:24}To je ten učedník, který vydává svědectví o těchto věcech a zapsal je; a víme, že jeho svědectví je pravdivé. ^{John 21:25}Ježíš ovšem udělal i mnoho jiných věcí. Kdyby měly být všechny jednotlivě vypsány, mám za to, že by bylo napsáno tolik knih, že by se ani nevešly na svět.

Skutky

Kapitola 1

Budete mými svědky

^{Acts 1:1}První knihu jsem sepsal, drahý Teofile, ^[2671] o všem, co Ježíš začal dělat a učit ^{Acts 1:2}až do dne, kdy byl vzat vzhůru poté, co skrze Ducha svatého dal pokyny svým vyvoleným apoštolům. ^{Acts 1:3}Těm také po svém umučení mnoha jistými důkazy prokázal, že je živý, když se jim po čtyřicet dní ukazoval a mluvil o Božím království. ^{Acts 1:4}Když se s nimi sešel, přikázal jim: „Neopouštějte Jeruzalém, ale očekávejte Otcovo zaslíbení, o kterém jste mě slyšeli mluvit. ^{Acts 1:5}Jan křtil vodou, ale vy budete brzy pokřtěni Duchem svatým.“ ^[2672]

^{Acts 1:6}Ti, kdo s ním byli, se ho zeptali: „Pane, obnovíš už teď království Izraele?“

^{Acts 1:7}Odpověděl jim: „Není vaše věc znát časy a doby, které si Otec ponechal ve své pravomoci. ^{Acts 1:8}Přijmete ale moc Ducha svatého přicházejícího na vás a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku, v Samaří a až na konec světa.“

^{Acts 1:9}Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a zmizel jim z očí v oblaku. ^{Acts 1:10}Zatímco se upřeně dívali, jak odchází do nebe, hle, přistoupili k nim dva muži v bílém rouchu ^{Acts 1:11}a řekli jim: „Co tu stojíte a hledíte k nebi, Galilejci? Tento Ježíš, který od vás byl vzat do nebe, se vrátí právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“

V horní místnosti

^{Acts 1:12}Tehdy se vrátili do Jeruzaléma od Olivetské hory ležící poblíž města – na vzdálenost sobotní cesty. ^{[2673]Acts 1:13}Když přišli, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali:

Petr, Jakub, Jan, Ondřej, Filip, Tomáš, Bartoloměj, Matouš, Jakub (syn Alfeův), Šimon Zélot ^[2674] a Juda (syn Jakubův).

^{Acts 1:14}Ti všichni svorně setrvávali v modlitbách společně s ženami i s Ježíšovou matkou Marií a s jeho sourozenci.

Nový apoštol

^{Acts 1:15}V té době vstal uprostřed shromážděných učedníků ^[2675] Petr (bylo jich tam asi sto dvacet) a řekl: ^{Acts 1:16}„Bratři, muselo se naplnit, co v Písmu Davidovými ústy předpověděl Duch svatý o Jidášovi, který na Ježíše přivedl stráže, ^{Acts 1:17}ačkoli patřil mezi nás a měl podíl na této službě.“

^{Acts 1:18}(Jidáš za své špinavé peníze získal pole. Poté, co se oběsil, roztrhl se v půli a vyhřezly mu všechny vnitřnosti. ^{Acts 1:19}Vědělo se o tom po celém Jeruzalémě, takže to pole dostalo v jejich řeči jméno Chakel-dama, totiž Krvavé pole.)

^{Acts 1:20}„V knize Žalmů je psáno:

‚Jeho příbytek ať zůstane pustý
a ať v něm nikdo nebydlí‘ ^[2676]

a dále:

‚Jeho pověření ať přijme jiný.‘ ^[2677]

^{Acts 1:21}Jeden z těch, kdo s námi chodili po celý čas, kdy Pán Ježíš pobýval mezi námi, ^{Acts 1:22}od Janova křtu až do dne, kdy byl od nás vzat vzhůru, se proto musí stát spolu s námi svědkem jeho vzkříšení.“

^{Acts 1:23}Navrhli dva – Josefa Barnabáše, zvaného také Justus, a Matěje. ^{Acts 1:24}Potom se modlili: „Ty, Pane, znáš srdce všech lidí. Ukaž, kterého z těch dvou jsi vyvolil, ^{Acts 1:25}aby měl podíl na této službě a stal se apoštolem namísto Jidáše, který se odvrátil a odešel, kam patří.“ ^{Acts 1:26}Potom losovali: los padl na Matěje, a tak byl připočten k jedenácti apoštolům.

Kapitola 2

Den Letnic

^{Acts 2:1}Když přišel den Letnic, ^[2678] byli všichni jednomyslně spolu. ^{Acts 2:2}Náhle se z nebe ozval hukot, jako by se řítil prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli. ^{Acts 2:3}Ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, které se rozdělily a spočinuly na každém z nich. ^{Acts 2:4}Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.

^{Acts 2:5}V Jeruzalémě tehdy pobývali zbožní Židé z každého národa na světě. ^{Acts 2:6}Když se ozval ten hukot, sešla se spousta lidí a byli ohromeni, protože je každý slyšel mluvit svou vlastní řečí. ^{Acts 2:7}Úžasem bez sebe říkali: „Hleďte, copak ti všichni, kdo tu mluví, nejsou Galilejci? ^{Acts 2:8}Jak to, že tedy každý slyšíme svou rodnou řeč? ^{Acts 2:9}Parthové, Médové, Elamité a obyvatelé Mezopotámie, Judeje i Kappadokie, Pontu a Asie, ^{Acts 2:10}Frygie i Pamfylie, Egypta i krajů Libye vedle Kyrény a příchozí z Říma, jak Židé, tak proselyté, ^{Acts 2:11}Kréťané i Arabové – slyšíme je mluvit našimi jazyky o velikých Božích věcech!“ ^{Acts 2:12}Všichni žasli a nevěděli, co si o tom myslet. „Co má tohle znamenat?“ ptali se jeden druhého.

^{Acts 2:13}Někteří se ale posmívali a říkali: „Opili se novým vínem!“

Bůh ho učinil Mesiášem!

^{Acts 2:14}Tehdy vstal Petr s ostatními jedenácti a hlasitě k nim promluvil: „Židé a všichni, kdo pobýváte v Jeruzalémě, chci vám něco oznámit. Dobře mě poslouchejte: ^{Acts 2:15}Tito lidé vůbec nejsou opilí, jak si myslíte – vždyť je teprve devět hodin! ^{Acts 2:16}Děje se ale, co bylo předpověděno ústy proroka Joele:

^{Acts 2:17}‚V posledních dnech, praví Bůh,
vyliji svého Ducha na všechny lidi.
Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat,
vaši mladíci uvidí vidění, vaši starci budou mít sny.
^{Acts 2:18}Jistěže na své služebníky a služebnice v těch dnech
vyliji svého Ducha a budou prorokovat.
^{Acts 2:19}Ukážu zázraky na nebi a znamení na zemi,
krev a oheň a oblaka dýmu.
^{Acts 2:20}Slunce se obrátí v tmu a měsíc v krev,
než přijde veliký a zjevný Hospodinův den.
^{Acts 2:21}Každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno,
však bude zachráněn.‘ ^[2679]

^{Acts 2:22}Slyšte má slova, Izraelité: Bůh vám dokázal, kdo je Ježíš Nazaretský, když skrze něj mezi vámi konal divy, zázraky a znamení, jak sami dobře víte. ^{Acts 2:23}Když vám ho Bůh podle své jisté vůle a prozřetelnosti vydal, ukřižovali jste ho rukama bezbožníků. ^{Acts 2:24}Bůh jej ale vzkřísil a zprostil utrpení smrti, protože nemohl zůstat v její moci. ^{Acts 2:25}David o něm říká:

‚Hospodina vidím před sebou napořád,
je po mé pravici, nezakolísám.
^{Acts 2:26}Mé srdce je šťastné, můj jazyk zpívá,
také mé tělo v naději odpočívá.
^{Acts 2:27}Nenecháš v záhrobí duši mou,
svého svatého nevydáš rozkladu.
^{Acts 2:28}Cesty života jsi mi oznámil,
ve své přítomnosti mě sytíš radostí!‘ ^[2680]

^{Acts 2:29}Bratři, o praotci Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pochován – jeho hrob tu máme dodneška! ^{Acts 2:30}Jako prorok ale věděl, co mu Bůh zaslíbil: přísahal mu, že na jeho trůn posadí jednoho z jeho vlastních potomků. ^{Acts 2:31}Když říkal, že jeho duše nezůstane v záhrobí a jeho tělo nepodlehne rozkladu, předvídal tedy Mesiášovo vzkříšení.

^{Acts 2:32}A právě Ježíše Bůh vzkřísil – my všichni jsme toho svědkové! ^{Acts 2:33}Byl vyvýšen na Boží pravici, přijal od Otce zaslíbení Ducha svatého a to, co teď vidíte a slyšíte, je jeho vylití. ^{Acts 2:34}David přece nevystoupil do nebe, ale sám říká:

‚Hospodin řekl mému Pánu:
Seď po mé pravici,
^{Acts 2:35}než ti tvé nepřátele
k nohám položím.‘ ^[2681]

^{Acts 2:36}Ať si je všechen lid Izraele jist, že Bůh učinil Pánem a Mesiášem právě Ježíše, kterého jste ukřižovali!“

^{Acts 2:37}Ta slova je zasáhla do srdce. Začali se Petra a ostatních apoštolů ptát: „Co máme dělat, bratři?“

^{Acts 2:38}„Čiňte pokání,“ odpověděl Petr, „a každý se nechte pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy. I vy přijmete dar Ducha svatého, ^{Acts 2:39}neboť to zaslíbení platí pro vás a vaše potomky i pro všechny, kdo jsou daleko – kohokoli povolá Hospodin, náš Bůh.“ ^{Acts 2:40}Dosvědčoval to ještě mnoha jinými slovy a vyzýval je: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“

Měli všechno společné

^{Acts 2:41}Ti, kdo ochotně přijali jeho slova, se pak dali pokřtít a toho dne se připojilo okolo tří tisíc lidí. ^{Acts 2:42}Zůstávali v apoštolském učení a ve společenství, v lámání chleba a v modlitbách.

^{Acts 2:43}Všechny naplnila posvátná úcta a skrze apoštoly se dělo mnoho zázraků a znamení. ^{Acts 2:44}Všichni věřící byli pospolu a měli všechno společné. ^{Acts 2:45}Prodávali pozemky a majetky a rozdělovali všem, jak kdo potřeboval. ^{Acts 2:46}Denně zůstávali svorně v chrámu a ve svých domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a upřímným srdcem. ^{Acts 2:47}Chválili Boha a všem lidem byli příjemní. Pán pak denně přidával k jejich společenství další zachráněné.

Kapitola 3

Co mám, to ti dám

^{Acts 3:1}Petr a Jan se jednou ve tři hodiny šli účastnit odpoledních modliteb v chrámu. ^{Acts 3:2}Právě tam byl přinesen jeden muž, chromý od narození. Každý den ho pokládali u chrámových vrat zvaných Krásná brána, aby si od těch, kdo vcházeli do chrámu, něco vyžebral. ^{Acts 3:3}Když uviděl Petra a Jana, jak se chystají vejít do chrámu, prosil je o almužnu.

^{Acts 3:4}Petr mu spolu s Janem pohlédl do očí a řekl: „Podívej se na nás.“ ^{Acts 3:5}Když vzhlédl, v očekávání, že od nich něco dostane, ^{Acts 3:6}Petr mu řekl: „Stříbro a zlato nemám, ale co mám, to ti dám. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a ^[2682] choď!“ ^{Acts 3:7}Vzal ho za pravou ruku, zvedl ho a do jeho nohou a kloubů se ihned vlila síla. ^{Acts 3:8}Vyskočil na nohy a začal chodit. Pak s nimi vešel do chrámu, kde se procházel, poskakoval a chválil Boha.

^{Acts 3:9}Všichni ho tam viděli, jak chodí a chválí Boha, ^{Acts 3:10}a poznali, že je to ten, který sedával a žebral u Krásné brány. Ohromeni tím, co se mu stalo, byli úžasem bez sebe.

Čiňte pokání

^{Acts 3:11}Zatímco se ten uzdravený mrzák držel Petra a Jana, všichni se v ohromení seběhli k nim do Šalomounova sloupoví. ^{Acts 3:12}Když to Petr uviděl, promluvil k lidu: „Izraelité, proč se tomu divíte? Proč na nás hledíte, jako bychom svou vlastní mocí nebo zbožností způsobili, že tento muž chodí? ^{Acts 3:13}Bůh Abrahama, Izáka a Jákoba, Bůh našich otců, oslavil svého služebníka Ježíše, jehož jste sami vydali a zavrhli před Pilátem, který ho chtěl propustit. ^{Acts 3:14}Svatého a spravedlivého jste zavrhli a místo něj jste si vyžádali vraha. ^{Acts 3:15}Dárce života jste zabili, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých a my jsme toho svědky. ^{Acts 3:16}Bylo to jeho jméno, co na základě víry v něj dalo sílu tomuto muži, kterého vidíte a znáte. Ano, víra, která se opírá o něj, ho před vašima očima úplně uzdravila.

^{Acts 3:17}Bratři, vím, že jste to udělali z nevědomosti stejně jako vaši vůdcové. ^{Acts 3:18}Bůh to dopustil, aby se naplnilo, co předpověděl ústy všech svých proroků: že Mesiáš bude trpět. ^{Acts 3:19}Proto čiňte pokání a obraťte se, aby vaše hříchy byly smazány a od Hospodina přišel čas odpočinutí, ^{Acts 3:20}až k vám pošle ohlášeného Mesiáše – Ježíše, ^{Acts 3:21}který zatím musí zůstat v nebi až do času nápravy všech věcí, jak o tom Bůh od věků mluvil ústy všech svých svatých proroků. ^{Acts 3:22}Už Mojžíš řekl našim otcům: ‚Hospodin, váš Bůh, vám vzbudí z vašich bratrů Proroka, jako jsem já – toho poslouchejte. ^{Acts 3:23}Každý, kdo by toho Proroka neposlechl, bude vyobcován z lidu.‘ ^[2683]

^{Acts 3:24}Také Samuel a všichni proroci po něm předpovídali tyto dny. ^{Acts 3:25}Vy jste synové proroků a smlouvy, kterou Bůh uzavřel s našimi otci, když řekl Abrahamovi: ‚Ve tvém semeni dojdou požehnání všechna pokolení země.‘ ^{[2684]Acts 3:26}Když Bůh vzkřísil svého Služebníka, ^[2685] poslal ho v první řadě k vám, aby přinesl požehnání každému, kdo se odvrátí od svých špatností.“

Kapitola 4

Petr a Jan před Veleradou

^{Acts 4:1}A když takto mluvili k lidu, přišli na ně kněží s velitelem chrámové stráže a se saduceji. ^{Acts 4:2}Nemohli totiž snést, že učí lid a že v souvislosti s Ježíšem hlásají vzkříšení z mrtvých. ^{Acts 4:3}Zatkli je, a protože už byl večer, nechali je do druhého dne ve vězení. ^{Acts 4:4}Mnozí, kdo tu řeč slyšeli, však uvěřili, takže jejich počet dosáhl asi pěti tisíc mužů.

^{Acts 4:5}Nazítří se v Jeruzalémě sešli židovští hodnostáři, starší a znalci Písma, ^{Acts 4:6}velekněz Annáš a také Kaifáš, Jan, Alexandr a ostatní z velekněžského rodu. ^{Acts 4:7}Postavili Petra s Janem doprostřed a vyslýchali je: „Jakou mocí a v čím jménu jste to udělali?“

^{Acts 4:8}Tehdy jim Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: „Vůdcové lidu a starší Izraele, ^{Acts 4:9}jsme tu dnes vyslýcháni kvůli dobrému skutku, jímž bylo uzdravení nemocného člověka. ^{Acts 4:10}Proto vám všem i celému izraelskému lidu oznamuji, že tento člověk před vámi stojí zdravý ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, jehož jste vy ukřižovali a jehož Bůh vzkřísil z mrtvých. ^{Acts 4:11}To je ten

‚kámen vámi staviteli zavržený,
jenž se stal kamenem úhelným.‘ ^[2686]

^{Acts 4:12}V nikom jiném není spása – na světě není lidem dáno jiné jméno, v němž bychom mohli být spaseni!“

^{Acts 4:13}Když vůdcové viděli Petrovu a Janovu smělost a zjistili, že jsou to neučení a prostí lidé, žasli a poznali na nich, že byli s Ježíšem. ^{Acts 4:14}Když se podívali na toho uzdraveného muže, jak tam s nimi stojí, neměli co na to říci. ^{Acts 4:15}Poručili jim, ať odejdou z radní místnosti, a začali se radit: ^{Acts 4:16}„Co s těmi lidmi uděláme? Celý Jeruzalém ví, že se skrze ně stal zjevný zázrak, a my to nemůžeme popřít. ^{Acts 4:17}Aby se to ale mezi lidmi přestalo šířit, pohrozme jim, ať už o tom jménu s nikým nemluví.“ ^{Acts 4:18}A tak je zavolali a přikázali jim, ať už o Ježíšově jménu vůbec nemluví ani neučí.

^{Acts 4:19}Petr a Jan jim odpověděli: „Myslíte, že je v Božích očích správné, abychom poslouchali vás více než Boha? ^{Acts 4:20}Nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“

^{Acts 4:21}Když ale nemohli najít nic, za co by je potrestali, znovu jim pohrozili a s ohledem na lid je propustili. Všichni totiž oslavovali Boha za to, co se stalo – ^{Acts 4:22}člověk přes čtyřicet let chromý byl zázračně uzdraven!

Dej nám smělost

^{Acts 4:23}Poté, co byli propuštěni, přišli ke svým a vyprávěli, co jim řekli vrchní kněží a starší. ^{Acts 4:24}Když to bratři uslyšeli, svorně pozvedli hlas k Bohu: „Pane, ty jsi stvořil nebe i zemi, moře i všechno, co je v nich. ^{Acts 4:25}Ty jsi skrze Ducha svatého řekl ústy svého služebníka, našeho otce Davida:

‚Proč se národy vzbouřily
a lidé vymýšleli marnosti?
^{Acts 4:26}Králové země povstali
a vládcové se spřáhli proti Hospodinu
a proti jeho Pomazanému.‘ ^[2687]

^{Acts 4:27}A opravdu, Herodes a Pontius Pilát se spřáhli s pohany a s lidem Izraele proti tvému svatému služebníku Ježíši, jehož jsi pomazal, ^{Acts 4:28}a provedli, co tvá ruka a tvá vůle předurčila, že se má stát. ^{Acts 4:29}Pohleď nyní na jejich výhrůžky, Hospodine, a dej svým služebníkům, ať mluví tvé slovo se vší smělostí. ^{Acts 4:30}Vztahuj svou ruku k uzdravování a dej, ať se ve jménu tvého svatého služebníka Ježíše dějí znamení a zázraky!“

^{Acts 4:31}Místo, na kterém se shromáždili, se po jejich modlitbě zatřáslo. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali směle mluvit Boží slovo.

Jedno srdce, jedna duše

^{Acts 4:32}Celé to množství věřících mělo jedno srdce a jednu duši. Nikdo nic nenazýval svým vlastním majetkem, ale měli všechno společné. ^{Acts 4:33}Apoštolové vydávali svědectví o vzkříšení Pána Ježíše s velikou mocí a na všech spočívala veliká milost. ^{Acts 4:34}Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, protože ti, kdo vlastnili pole nebo domy, je prodávali a utržené peníze přinášeli ^{Acts 4:35}k nohám apoštolů. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.

^{Acts 4:36}Joses, který od apoštolů dostal jméno Barnabáš (což v překladu znamená Syn potěšení), levita původem z Kypru, ^{Acts 4:37}prodal své pole, přinesl peníze a položil je k nohám apoštolů.

Kapitola 5

Ananiáš a Zafira

^{Acts 5:1}Také jeden muž jménem Ananiáš se svou manželkou Zafirou prodal pozemek; ^{Acts 5:2}část utržených peněz ale s vědomím své manželky ukryl. Zbytek přinesl a položil k nohám apoštolů.

^{Acts 5:3}Petr mu na to řekl: „Ananiáši, to tě tak ovládl satan, že jsi lhal Duchu svatému? Proč jsi ukryl část peněz za to pole? ^{Acts 5:4}Copak nebylo tvé? Nemusel jsi ho prodávat. A když jsi ho prodal, bylo jen na tobě, co s penězi uděláš. Jak tě mohla taková věc napadnout? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!“

^{Acts 5:5}Když Ananiáš uslyšel ta slova, skácel se mrtev k zemi. Na všechny, kdo to slyšeli, padla veliká bázeň. ^{Acts 5:6}Několik mladíků vstalo, zabalili ho, odnesli ven a pohřbili.

^{Acts 5:7}Asi po třech hodinách pak přišla i jeho žena, která nevěděla, co se stalo. ^{Acts 5:8}Petr jí řekl: „Pověz mi, prodali jste to pole za tolik peněz?“

„Ano, za tolik,“ odpověděla.

^{Acts 5:9}„To jste se domluvili, že budete pokoušet Hospodinova Ducha?“ řekl jí na to Petr. „Poslouchej! Za dveřmi už se blíží kroky těch, kdo pohřbili tvého muže, a vynesou i tebe.“

^{Acts 5:10}Ihned se mu skácela mrtvá k nohám. Když mladíci vešli, nalezli ji mrtvou, a tak ji vynesli a pochovali vedle jejího muže. ^{Acts 5:11}Na celou církev i na všechny, kdo to slyšeli, tehdy padla veliká bázeň.

^{Acts 5:12}Rukama apoštolů se mezi lidmi dělo mnoho znamení a zázraků a všichni spolu svorně trávili čas v Šalomounově sloupoví. ^{Acts 5:13}Nikdo jiný se tam k nim neodvažoval připojit, ale lid si jich velmi vážil. ^{Acts 5:14}Množství mužů i žen se přidávalo k Pánu a věřících stále přibývalo. ^{Acts 5:15}Dokonce vynášeli nemocné na lůžkách a nosítkách a pokládali je na ulice, aby na některého z nich alespoň padl Petrův stín, až půjde kolem. ^{Acts 5:16}Množství lidí z okolních měst se scházelo do Jeruzaléma, přinášeli nemocné a trápené nečistými duchy a ti všichni byli uzdravováni.

Znovu před Veleradou

^{Acts 5:17}Tehdy povstal velekněz a všichni jeho stoupenci, totiž sekta saduceů. Naplněni nenávistí ^{Acts 5:18}nechali apoštoly zatknout a vsadit do veřejné věznice. ^{Acts 5:19}Hospodinův anděl ale v noci otevřel dveře vězení a vyvedl je ven. Řekl jim: ^{Acts 5:20}„Jděte, postavte se v chrámu a předneste lidu všechna slova tohoto Života.“ ^{Acts 5:21}Poslechli ho a za úsvitu přišli do chrámu a učili.

Velekněz a jeho stoupenci zatím svolali Veleradu (totiž celé staršovstvo synů Izraele) a poslali pro apoštoly do vězení. ^{Acts 5:22}Když tam ale strážní přišli, ve vězení je nenašli. Vrátili se tedy s hlášením: ^{Acts 5:23}„Věznici jsme našli bezpečně uzamčenou, u dveří stály stráže, ale když jsme odemkli, uvnitř nikdo nebyl.“ ^{Acts 5:24}Když ta slova uslyšel velitel chrámové stráže s vrchními kněžími, nemohli pochopit, co se to stalo.

^{Acts 5:25}Vtom někdo přišel s hlášením: „Hle, muži, které jste uvěznili, stojí v chrámu a učí lid!“ ^{Acts 5:26}Velitel se stráží pro ně ihned šel a přivedl je bez násilí; báli se totiž, aby je lid neukamenoval.

^{Acts 5:27}Když je přivedli a postavili před Veleradu, velekněz se jich zeptal: ^{Acts 5:28}„Copak jsme vám přísně nezakázali učit o tom jménu? Jenže vy jste svým učením naplnili celý Jeruzalém a chcete nás činit zodpovědnými za krev toho člověka!“

^{Acts 5:29}Petr a apoštolové odpověděli: „Je třeba více poslouchat Boha než lidi. ^{Acts 5:30}Bůh vašich otců vzkřísil Ježíše, kterého jste vy přibili na kříž a zabili. ^{Acts 5:31}Právě jeho Bůh vyvýšil na svou pravici jako Vůdce a Spasitele, aby dal Izraeli pokání a odpuštění hříchů. ^{Acts 5:32}A my jsme svědky těchto věcí a rovněž tak Duch svatý, jehož Bůh udělil těm, kdo ho poslouchají.“

^{Acts 5:33}Když to uslyšeli, rozzuřili se a začali se radit, jak je zabít. ^{Acts 5:34}Tehdy vstal ve Veleradě jeden farizeus jménem Gamaliel, učitel Zákona ctěný vším lidem. Nechal ty muže na chvíli vyvést ven a ^{Acts 5:35}potom řekl: „Izraelité, rozmyslete si, co s těmi lidmi chcete udělat. ^{Acts 5:36}Před nedávnem povstal Teudas. Prohlašoval se za někoho velikého a připojilo se k němu okolo čtyř set mužů. Když byl zabit, všichni jeho přívrženci se rozutekli a nic z toho nebylo. ^{Acts 5:37}Po něm povstal Juda Galilejský během sčítání lidu a strhl za sebou spoustu lidí. Ale i jeho přívrženci se rozutekli, jakmile zahynul. ^{Acts 5:38}Proto vám říkám: Nechte ty lidi být a propusťte je. Je-li tento úmysl a toto dílo z lidí, nic z toho nebude. ^{Acts 5:39}Je-li však z Boha, nic proti tomu nezmůžete. Nechcete snad bojovat proti Bohu!“

^{Acts 5:40}A tak ho poslechli. Zavolali apoštoly, dali je zbičovat, a když jim zakázali mluvit v Ježíšově jménu, propustili je. ^{Acts 5:41}A tak odešli z Velerady s radostí, že se jim dostalo cti snášet pohrdání pro jeho jméno. ^{Acts 5:42}Každého dne pak nepřestávali v chrámu a po domech učit a prohlašovat Ježíše za Mesiáše.

Kapitola 6

Sedm služebníků

^{Acts 6:1}V té době, když se počet učedníků stále rozrůstal, začali si ti, kdo mluvili řecky, stěžovat, že jejich vdovy jsou oproti hebrejským kráceny na denních přídělech jídla. ^{Acts 6:2}Dvanáct apoštolů proto svolalo shromáždění všech učedníků a řeklo: „Není správné, abychom se přestali věnovat Božímu slovu a sloužili u stolů. ^{Acts 6:3}Proto, bratři, vyberte ze svého středu sedm mužů dobré pověsti, plných Ducha a moudrosti, kterým tu práci svěříme. ^{Acts 6:4}Sami se pak budeme nadále věnovat modlitbě a službě Slova.“

^{Acts 6:5}Celé shromáždění s tím návrhem souhlasilo, a tak vybrali:

Štěpána (muže plného víry a Ducha svatého), Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parména a Mikuláše (proselytu z Antiochie).

^{Acts 6:6}Postavili je před apoštoly a ti na ně po modlitbě vkládali ruce.

^{Acts 6:7}Boží slovo se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě se mocně rozrůstal. Také veliké množství kněží přijalo víru.

^{Acts 6:8}Štěpán, plný víry a moci, konal mezi lidmi veliké zázraky a znamení. ^{Acts 6:9}Tehdy povstali někteří z takzvané synagogy Libertinů (totiž osvobozených otroků z Kyrény, Alexandrie, Kilikie a Asie) a začali Štěpánovi odporovat. ^{Acts 6:10}Nemohli ale obstát proti moudrosti a Duchu, v jehož moci mluvil. ^{Acts 6:11}Nastrčili proto muže, kteří prohlašovali: „Slyšeli jsme, jak se rouhá proti Mojžíšovi a proti Bohu!“ ^{Acts 6:12}Tím pobouřili lid i starší a znalce Písma, takže Štěpána nakonec zatkli a odvedli před Veleradu.

^{Acts 6:13}Tam postavili falešné svědky, kteří tvrdili: „Ten člověk neustále mluví proti tomuto svatému místu a proti Zákonu. ^{Acts 6:14}Slyšeli jsme ho říkat, že Ježíš Nazaretský zničí toto místo a změní ustanovení, která jsme dostali od Mojžíše!“

^{Acts 6:15}Všichni, kdo seděli ve Veleradě, na něj upřeli pohled a viděli jeho tvář jako tvář anděla.

Kapitola 7

Štěpánova řeč

^{Acts 7:1}Velekněz se ho zeptal: „Je to tak?“

^{Acts 7:2}Štěpán odpověděl: „Bratři a otcové, slyšte! Když byl náš otec Abraham ještě v Mezopotámii, předtím než se usadil v Cháranu, ukázal se mu Bůh slávy ^{Acts 7:3}a řekl mu: ‚Odejdi ze své země a ze svého příbuzenstva a pojď do země, kterou ti ukážu.‘ ^{[2688]Acts 7:4}Tehdy odešel ze země Chaldejců a usadil se v Cháranu. Když pak jeho otec zemřel, Bůh ho odtud přestěhoval do země, v níž teď bydlíte. ^{Acts 7:5}Nedal mu v ní za dědictví ani stopu země, ale slíbil ji dát do vlastnictví jemu a jeho semeni po něm. ^[2689] I když byl ještě bezdětný, ^{Acts 7:6}Bůh mu řekl: ‚Tvoji potomci budou žít jako přistěhovalci v cizí zemi. Budou zotročeni a utiskováni po čtyři sta let. ^{Acts 7:7}Národ, jemuž budou otročit, ale budu soudit,‘ řekl Bůh. ‚Potom odejdou a budou mi sloužit na tomto místě.‘ ^{[2690]Acts 7:8}Tehdy jim vydal smlouvu o obřízce. Když pak Abraham zplodil Izáka, osmého dne ho obřezal a stejně tak Izák Jákoba a Jákob dvanáct patriarchů.

^{Acts 7:9}Patriarchové žárlili na Josefa a prodali ho do Egypta, ale Bůh byl s ním. ^{Acts 7:10}Vysvobodil ho ze všech jeho soužení a dal mu před faraonem, egyptským králem, milost a moudrost, takže ho ustanovil správcem Egypta i celého svého domu.

^{Acts 7:11}Potom nastal po celém Egyptě i Kanaánu hlad a veliké soužení, takže naši otcové neměli co jíst. ^{Acts 7:12}Když Jákob uslyšel, že v Egyptě je obilí, poslal tam naše otce. ^{Acts 7:13}Když přišli podruhé, Josef se dal svým bratrům poznat, a tak se farao seznámil s Josefovou rodinou. ^{Acts 7:14}Josef pak k sobě pozval svého otce Jákoba i celé své příbuzenstvo v počtu sedmdesáti pěti osob. ^{Acts 7:15}Jákob tedy sestoupil do Egypta, kde zemřel on i naši otcové. ^{Acts 7:16}Potom byli přeneseni do Šechemu a pochováni v hrobě, který Abraham koupil za stříbro od synů Šechemova otce Chamora.

^{Acts 7:17}Jak se blížil čas, kdy se mělo naplnit Boží zaslíbení Abrahamovi, náš lid v Egyptě rostl a množil se, ^{Acts 7:18}dokud nepovstal jiný král, který už o Josefovi nevěděl. ^{Acts 7:19}Choval se k našemu národu lstivě a nutil naše předky odkládat vlastní novorozence, aby nepřežili.

^{Acts 7:20}V té době se narodil Mojžíš. Byl překrásný. Tři měsíce ho chovali v rodném domě, ^{Acts 7:21}a když ho museli odložit, vzala si ho faraonova dcera a vychovala ho jako vlastního syna. ^{Acts 7:22}Mojžíš byl vyučen veškeré moudrosti Egypťanů a byl mocný ve slovech i skutcích.

^{Acts 7:23}Když mu bylo čtyřicet let, rozhodl se navštívit své bratry, syny Izraele. ^{Acts 7:24}Uviděl, jak jeden z nich trpí bezpráví; zastal se ho, pomstil toho ubožáka a Egypťana zabil. ^{Acts 7:25}Myslel si, že jeho bratři porozumí, že jim Bůh skrze něho přináší spásu, ale oni nerozuměli. ^{Acts 7:26}Navštívil je i druhého dne a snažil se usmířit jejich potyčku: ‚Muži, jste bratři! Proč jeden druhému ubližujete?‘ ^{Acts 7:27}Ten, který ubližoval svému bližnímu, jej však odstrčil: ‚Kdo tě ustanovil naším vůdcem a soudcem? ^{Acts 7:28}Chceš mě snad zabít, jako jsi včera zabil toho Egypťana?‘ ^{[2691]Acts 7:29}Kvůli těm slovům pak Mojžíš utekl a žil jako přistěhovalec v midiánské zemi, kde zplodil dva syny.

^{Acts 7:30}Po dalších čtyřiceti letech se mu na poušti u hory Sinaj ukázal anděl v plameni hořícího keře. ^{Acts 7:31}Mojžíš se tomu vidění podivil. Když se přiblížil, aby se lépe podíval, zazněl k němu Hospodinův hlas: ^{Acts 7:32}‚Já jsem Bůh tvých otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.‘ Mojžíš se roztřásl a neodvažoval se podívat. ^{Acts 7:33}Hospodin mu řekl: ‚Zuj si obuv z nohou, protože místo, na němž stojíš, je svatá půda. ^{Acts 7:34}Zřetelně jsem viděl trápení svého lidu v Egyptě; slyšel jsem jejich nářek a sestoupil jsem, abych je vysvobodil. Nyní tedy pojď, pošlu tě do Egypta.‘ ^[2692]

^{Acts 7:35}Tohoto Mojžíše, kterého zavrhli, když řekli: ‚Kdo tě ustanovil vůdcem a soudcem?‘, toho Bůh poslal jako vůdce a vysvoboditele, když se mu prostřednictvím anděla ukázal v onom keři. ^{Acts 7:36}Tento Mojžíš je vyvedl na svobodu a konal zázraky a znamení v egyptské zemi, na Rudém moři a po čtyřicet let na poušti.

^{Acts 7:37}Tento Mojžíš řekl synům Izraele: ‚Bůh vám z vašich bratrů vzbudí Proroka, jako jsem já.‘ ^[2693]

^{Acts 7:38}Tento Mojžíš byl ve shromáždění Božího lidu na poušti. Stál mezi andělem, který k němu mluvil na hoře Sinaj, a našimi otci. To on přijal živá slova, aby je předal nám.

^{Acts 7:39}Naši otcové ho ale nechtěli poslouchat. Zavrhli ho a v srdcích se obrátili do Egypta. ^{Acts 7:40}Řekli Áronovi: ‚Udělej nám bohy, kteří by nás vedli! Kdo ví, co se stalo s tím Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta.‘ ^{[2694]Acts 7:41}Tehdy si udělali tele, přinesli té modle oběti a radovali se z výtvoru svých rukou. ^{Acts 7:42}Bůh se od nich odvrátil a nechal je sloužit nebeskému zástupu, jak je psáno v knize proroků:

‚Obětovali jste snad mně své oběti a dary
těch čtyřicet let na poušti, dome izraelský?
^{Acts 7:43}Vztyčili jste stánek Molocha
a hvězdu svého boha Remfana,
obrazy, jež jste si udělali, abyste se jim klaněli!
Proto vás vystěhuji až za Babylon.‘ ^[2695]

^{Acts 7:44}Naši otcové měli na poušti Stánek svědectví, jak nařídil Ten, který řekl Mojžíšovi, aby ho udělal podle vzoru, který viděl. ^{[2696]Acts 7:45}Tento stánek převzali naši otcové a s Jozuem jej vnesli na území pohanů, které Bůh před našimi otci vyhnal. Tak to bylo až do dnů Davida, ^{Acts 7:46}kterého si Bůh oblíbil a který prosil, aby mohl Bohu Jákobovu ^[2697] zřídit příbytek. ^{Acts 7:47}Šalomoun mu potom postavil dům.

^{Acts 7:48}Nejvyšší ale nebydlí v chrámech udělaných rukama. Jak říká prorok:

^{Acts 7:49}‚Nebe je můj trůn,
zemi mám u nohou jako podnožku.
Jaký mi chcete stavět dům, praví Hospodin,
a jaké místo, kde bych spočinul?
^{Acts 7:50}Copak jsem toto vše svou rukou nestvořil?‘ ^[2698]

^{Acts 7:51}Jak jste jen tvrdošíjní! Chybí vám obřízka srdce a uší! Stále jen vzdorujete Duchu svatému – jak vaši otcové, tak i vy! ^{Acts 7:52}Kterého z proroků vaši otcové nepronásledovali? Zabíjeli ty, kdo předpovídali příchod toho Spravedlivého, a vy jste ho teď zradili a zavraždili. ^{Acts 7:53}Přijali jste Zákon z rukou andělů, ale nezachovali jste ho!“

Ježíšův mučedník

^{Acts 7:54}Když to slyšeli, rozzuřili se tak, že na Štěpána začali skřípět zuby. ^{Acts 7:55}On však, plný Ducha svatého, upřel pohled k nebi. Uviděl Boží slávu a Ježíše stojícího po Boží pravici ^{Acts 7:56}a zvolal: „Hle, vidím otevřené nebe a Syna člověka stojícího po Boží pravici!“

^{Acts 7:57}Začali hlasitě křičet, zacpali si uši a svorně se na něj vrhli. ^{Acts 7:58}Vyhnali ho ven z města, kde ho kamenovali. Svědkové si tehdy odložili pláště k nohám mladíka jménem Saul.

^{Acts 7:59}Zatímco ho kamenovali, Štěpán se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha.“ ^{Acts 7:60}Klesl na kolena a hlasitě zvolal: „Nepočítej jim tento hřích, Pane!“ Po těch slovech zesnul.

Kapitola 8

^{Acts 8:1}Saul jeho smrt schvaloval.

Evangelium v Samaří

V té době přišlo na církev v Jeruzalémě veliké pronásledování, takže se všichni kromě apoštolů rozprchli po judských a samařských krajích. ^{Acts 8:2}Zbožní muži pochovali Štěpána a velmi ho oplakávali. ^{Acts 8:3}Saul zatím pustošil církev. Vcházel do domů, odvlékal muže i ženy a zavíral je do vězení.

^{Acts 8:4}Ti, kdo se rozprchli, ovšem kázali Slovo, kamkoli přišli. ^{Acts 8:5}Filip vešel do města Samaří a kázal tam Krista. ^{Acts 8:6}Lidé svorně naslouchali Filipovým slovům v celých zástupech, protože slyšeli a viděli znamení, která konal. ^{Acts 8:7}Nečistí duchové s velikým křikem vycházeli z mnoha posedlých a mnozí ochrnutí a chromí byli uzdraveni. ^{Acts 8:8}Celé město zažívalo velikou radost.

^{Acts 8:9}V tom městě žil jeden muž jménem Šimon. Už dlouho ohromoval samařský lid svou magií a prohlašoval se za někoho výjimečného. ^{Acts 8:10}Všichni, od nejmenšího až po největšího, ho dychtivě poslouchali a říkali: „Tohle je jistě ta veliká Boží moc!“ ^{Acts 8:11}Poslouchali ho proto, že je tak dlouho ohromoval svou magií. ^{Acts 8:12}Když ale uvěřili Filipovi kážícímu o Božím království a o jménu Ježíše Krista, dávali se muži i ženy pokřtít. ^{Acts 8:13}Uvěřil dokonce i sám Šimon a po svém křtu se stále držel Filipa. Když viděl, jak veliká znamení a zázraky se dějí, byl ohromen.

^{Acts 8:14}Apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že Samaří přijalo Boží slovo, a tak k nim vyslali Petra a Jana. ^{Acts 8:15}Ti přišli a modlili se za ně, aby přijali Ducha svatého. ^{Acts 8:16}(Na nikoho z nich totiž ještě nesestoupil; byli pouze pokřtěni ve jménu Pána Ježíše.) ^{Acts 8:17}Vkládali tedy na ně ruce a oni přijímali Ducha svatého.

^{Acts 8:18}Když Šimon uviděl, že se Duch svatý uděluje skrze vkládání rukou apoštolů, přinesl jim peníze ^{Acts 8:19}se slovy: „Dejte i mně tu moc, aby každý, na koho vložím ruce, přijal Ducha svatého!“

^{Acts 8:20}Petr mu na to řekl: „Ať jsou tvé peníze zatraceny s tebou! To sis myslel, že Boží dar jde koupit za peníze? ^{Acts 8:21}Nemáš podíl ani účast na téhle věci, protože tvé srdce není před Bohem upřímné. ^{Acts 8:22}Čiň pokání ze své špatnosti a modli se – snad ti Bůh ten úmysl tvého srdce odpustí. ^{Acts 8:23}Vidím, jak jsi plný hořkosti a spoutaný nepravostí.“

^{Acts 8:24}Šimon odpověděl: „Vy se za mě modlete k Pánu, ať se mi nestane nic z toho, co jste říkali!“

^{Acts 8:25}Poté, co vydali svědectví a promluvili Pánovo slovo, vraceli se apoštolové do Jeruzaléma a kázali evangelium v mnoha samařských vesnicích.

Etiopský komoří

^{Acts 8:26}Hospodinův anděl promluvil k Filipovi: „Vstaň a vydej se na jih, k pouštní cestě z Jeruzaléma dolů do Gazy.“ ^{Acts 8:27}Vydal se tedy na cestu a hle, narazil na jednoho Etiopana. Byl to komoří etiopské královny Kandaky, který spravoval všechny její poklady. Ten se přijel do Jeruzaléma poklonit Bohu ^{Acts 8:28}a právě se vracel domů. Seděl na voze a četl proroka Izaiáše. ^{Acts 8:29}Duch řekl Filipovi: „Dohoň ten vůz a jdi vedle něj.“

^{Acts 8:30}Filip ho tedy doběhl a uslyšel ho, jak čte proroka Izaiáše. Zeptal se ho: „Rozumíš tomu, co čteš?“

^{Acts 8:31}„Jak bych mohl?“ odpověděl. „Jedině kdyby mi to někdo vyložil.“ A prosil Filipa, aby nastoupil a přisedl k němu. ^{Acts 8:32}Místo, které v Písmu četl, bylo toto:

„Jak ovce na porážku veden byl,
jako když beránek před střihačem oněmí,
ústa neotevřel.
^{Acts 8:33}Ve svém ponížení byl zbaven práva
a kdo vylíčí jeho rod?
Vždyť byl na zemi připraven o život.“ ^[2699]

^{Acts 8:34}Komoří se Filipa zeptal: „Prosím tě, o kom to prorok mluví? O sobě, nebo o někom jiném?“ ^{Acts 8:35}Filip se ujal slova a počínaje tímto místem Písma mu zvěstoval Ježíše.

^{Acts 8:36}[37] A jak jeli, cesta vedla kolem nějaké vody. Komoří zvolal: „Pohleď, voda – co brání, abych byl pokřtěn?“ ^{[2700]Acts 8:38}a nechal zastavit vůz. Oba, Filip i komoří, sestoupili do vody a Filip ho pokřtil.

^{Acts 8:39}Když vystoupili z vody, Hospodinův Duch uchvátil Filipa a komoří ho už nespatřil; jel tedy svou cestou a radoval se. ^{Acts 8:40}Filip se pak octl v Azotu. Procházel všechna okolní města a kázal evangelium, až přišel do Cesareje.

Kapitola 9

Proč mě pronásleduješ?

^{Acts 9:1}Saul stále ještě chrlil smrtelné výhrůžky proti Pánovým učedníkům. ^[2701] Šel za veleknězem ^{Acts 9:2}a vyžádal si od něj listy pro synagogy v Damašku, aby tam mohl vyhledat přívržence té Cesty – jak muže, tak ženy – a přivést je v poutech do Jeruzaléma. ^{Acts 9:3}Když už se cestou blížil k Damašku, náhle ho obklopilo světlo z nebe. ^{Acts 9:4}Padl na zem a uslyšel hlas: „Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?“

^{Acts 9:5}Zeptal se: „Kdo jsi, Pane?“

Ten odpověděl: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. ^{Acts 9:6}Vstaň a jdi do města; tam se dozvíš, co máš dělat.“

^{Acts 9:7}Muži v Saulově doprovodu zůstali stát bez hlesu; slyšeli totiž hlas, ale nikoho neviděli. ^{Acts 9:8}Když se Saul zvedl ze země, otevřel oči, ale nic neviděl. Museli ho do Damašku odvést za ruku. ^{Acts 9:9}Po tři dny neviděl, nejedl ani nepil.

^{Acts 9:10}V Damašku žil jeden učedník jménem Ananiáš. Pán ho ve vidění oslovil: „Ananiáši!“

Odpověděl: „Zde jsem, Pane.“

^{Acts 9:11}Pán mu řekl: „Vstaň a jdi do ulice zvané Přímá. V Judově domě najdeš Saula z Tarsu – hle, právě se modlí ^{Acts 9:12}a ve vidění spatřil muže jménem Ananiáš, jak jde k němu a vkládá na něj ruku, aby prohlédl.“

^{Acts 9:13}Ananiáš namítl: „Pane, slyšel jsem od mnoha lidí, kolik zla ten muž napáchal tvým svatým v Jeruzalémě! ^{Acts 9:14}A teď má i zde od vrchních kněží pověření, aby spoutal všechny, kdo vzývají tvé jméno!“

^{Acts 9:15}Pán mu však řekl: „Jdi, neboť je to má vyvolená nádoba – bude přinášet mé jméno národům, králům i synům Izraele ^{Acts 9:16}a já mu ukážu, kolik musí vytrpět pro mé jméno.“

^{Acts 9:17}Ananiáš tedy šel do určeného domu. Vešel dovnitř, vložil na něj ruce a řekl: „Bratře Saule, Pán Ježíš, který se ti ukázal na cestě, po níž jsi šel, mě poslal, abys prohlédl a byl naplněn Duchem svatým.“ ^{Acts 9:18}Saul náhle prohlédl, jako by mu z očí spadly šupiny. Potom vstal a dal se pokřtít. ^{Acts 9:19}Přijal pokrm a posilnil se.

Saul popouzí Židy

Saul pak strávil několik dní s damašskými učedníky ^{Acts 9:20}a hned začal v synagogách kázat, že Ježíš je Boží Syn. ^{Acts 9:21}Všichni, kdo ho slyšeli, žasli a říkali: „Vždyť to je ten, který v Jeruzalémě hubil vyznavače toho jména! Copak sem nepřišel, aby je v poutech odvedl k vrchním kněžím?“ ^{Acts 9:22}Saul ale kázal stále mocněji a svými důkazy, že Ježíš je Mesiáš, popouzel damašské Židy.

^{Acts 9:23}Když už to trvalo dost dlouho, Židé se dohodli, že ho zabijí. ^{Acts 9:24}Saul se ale o jejich úkladech dozvěděl. Brány byly hlídány dnem i nocí, protože ho chtěli zabít, ^{Acts 9:25}a tak ho učedníci v noci vzali a spustili ho v koši přes hradbu.

^{Acts 9:26}Saul se tedy vrátil do Jeruzaléma. Pokoušel se připojit k učedníkům, ale všichni se ho báli. Nevěřili totiž, že je učedník. ^{Acts 9:27}Barnabáš se ho však ujal. Přivedl ho k apoštolům a vyprávěl jim, jak Saul uviděl na cestě Pána a mluvil s ním a také jak v Damašku směle mluvil v Ježíšově jménu. ^{Acts 9:28}A tak s nimi zůstal v Jeruzalémě. ^{Acts 9:29}Hovořil a přel se také s pořečtěnými Židy a ti mu začali ukládat o život. ^{Acts 9:30}Když se to dozvěděli bratři, odvedli ho do Cesareje a poslali do Tarsu.

^{Acts 9:31}Církve po celém Judsku, Galileji i Samaří pak zakoušely klid a sílily; žily v Hospodinově bázni a povzbuzovány Duchem svatým se rozrůstaly.

Petrova apoštolská cesta

^{Acts 9:32}Petr obcházel všechny církve a cestou přišel také ke svatým v Lyddě. ^{Acts 9:33}Tam nalezl člověka jménem Eneáš, který byl ochrnutý a už osm let byl upoután na lůžko. ^{Acts 9:34}Petr mu řekl: „Eneáši, Ježíš Kristus tě uzdravuje. Vstaň a ustel si!“ On hned vstal ^{Acts 9:35}a všichni obyvatelé Lyddy a Šáronu, kteří ho viděli, se obrátili k Pánu.

^{Acts 9:36}V Joppě pak žila jedna učednice jménem Tabita (což je v překladu Dorkas), ^[2702] která oplývala dobrými skutky a almužnami. ^{Acts 9:37}V těch dnech však onemocněla a zemřela. Omyli ji a položili do horní místnosti. ^{Acts 9:38}Lydda je blízko Joppy, a když se učedníci doslechli, že Petr je v Lyddě, poslali k němu dva muže s prosbou, aby k nim bez meškání přišel.

^{Acts 9:39}Petr vstal a šel s nimi. Když přišel, zavedli ho do horní místnosti, kde ho s pláčem obstoupily všechny vdovy a ukazovaly košile a pláště, které jim Dorkas dělala, dokud byla s nimi. ^{Acts 9:40}Petr poslal všechny ven, poklekl a modlil se. Potom se obrátil k jejímu tělu a řekl: „Tabito, vstaň!“ ^[2703] Otevřela oči, a když uviděla Petra, posadila se. ^{Acts 9:41}On jí podal ruku a pomohl jí vstát. Potom zavolal svaté i vdovy a ukázal jim ji živou.

^{Acts 9:42}Rozneslo se to po celé Joppě a mnozí uvěřili v Pána. ^{Acts 9:43}Petr pak v Joppě bydlel delší čas u jistého Šimona koželuha.

Kapitola 10

Co Bůh očistil, neměj za nečisté

^{Acts 10:1}V Cesareji žil jeden muž jménem Kornelius, setník praporu zvaného Italský. ^{Acts 10:2}Byl zbožný a bohabojný s celým svým domem, dával mnoho almužen lidu a stále se modlil k Bohu. ^{Acts 10:3}Jednou odpoledne kolem třetí hodiny jasně uviděl ve vidění Božího anděla, jak k němu jde a říká: „Kornelie!“

^{Acts 10:4}V úleku na něj vytřeštil oči a zeptal se: „Co je, Pane?“

Anděl mu řekl: „Tvé modlitby a almužny vzbudily Boží pozornost. ^{Acts 10:5}Hned pošli do Joppy a nech zavolat Šimona zvaného Petr. ^{Acts 10:6}Je hostem jistého Šimona koželuha, který má dům u moře.“

^{Acts 10:7}Když po těch slovech anděl odešel, Kornelius zavolal dva své služebníky a jednoho zbožného vojáka, který patřil k jeho pobočníkům. ^{Acts 10:8}Všechno jim vyložil a poslal je do Joppy.

^{Acts 10:9}Druhého dne, zatímco se cestou blížili k městu, Petr vystoupil na plochou střechu domu, aby se modlil. Okolo poledne ^{Acts 10:10}dostal hlad a chtěl jíst. Než mu však připravili jídlo, upadl do vytržení. ^{Acts 10:11}Uviděl otevřené nebe a něco jako velikou plachtu, jak se za čtyři cípy spouští na zem. ^{Acts 10:12}V ní byla všemožná čtvernohá polní zvířata i šelmy, plazi a ptáci. ^{Acts 10:13}Vtom k němu zazněl hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“

^{Acts 10:14}Petr odpověděl: „To ne, Pane! Nikdy jsem přece nejedl nic nečistého nebo poskvrněného.“

^{Acts 10:15}Ale hlas k němu promluvil znovu: „Co Bůh očistil, neměj za nečisté!“ ^{Acts 10:16}Opakovalo se to třikrát, než byla plachta vytažena zpátky do nebe.

^{Acts 10:17}Zatímco si Petr marně lámal hlavu, co mělo to vidění znamenat, hle, muži poslaní Korneliem se doptali na Šimonův dům. Když dorazili ke dveřím, ^{Acts 10:18}zavolali: „Je tu hostem Šimon zvaný Petr?“

^{Acts 10:19}Petr zatím přemýšlel o tom vidění. Duch mu řekl: „Hledají tě tři muži. ^{Acts 10:20}Vstaň, sejdi dolů a bez váhání odejdi s nimi, protože jsem je poslal já sám.“

^{Acts 10:21}Petr tedy sešel dolů k těm mužům a řekl: „Já jsem ten, koho hledáte. Co vás přivádí?“

^{Acts 10:22}Odpověděli: „Setník Kornelius, spravedlivý a bohabojný muž, který má dobrou pověst u celého židovského národa, dostal od svatého anděla pokyn, že tě má pozvat k sobě domů, aby vyslechl tvá slova.“ ^{Acts 10:23}Petr je tedy pozval dovnitř a pohostil.

Bůh nikomu nestraní

Nazítří vstal a odešel s nimi, doprovázen některými bratry z Joppy. ^{Acts 10:24}Druhého dne dorazili do Cesareje. Kornelius je očekával a svolal své příbuzné a blízké přátele. ^{Acts 10:25}Když Petr chtěl vejít, Kornelius mu vyšel vstříc, padl mu k nohám a poklonil se. ^{Acts 10:26}Petr ho ale zvedl se slovy: „Vstaň, vždyť i já jsem jen člověk!“

^{Acts 10:27}V rozhovoru s ním vešel dovnitř. Když uviděl shromážděné množství lidí, ^{Acts 10:28}řekl jim: „Sami víte, že pro Žida je nepřípustné, aby se stýkal s cizincem nebo ho navštěvoval. Bůh mi však ukázal, abych žádného člověka neměl za nečistého nebo poskvrněného, ^{Acts 10:29}a tak jsem bez námitek přijal vaše pozvání a přišel jsem. Mohu se zeptat, proč jste mě pozvali?“

^{Acts 10:30}Kornelius odpověděl: „Před třemi dny přesně touto dobou, o třetí odpoledne, jsem se doma modlil. Náhle se přede mnou postavil muž v zářícím rouchu ^{Acts 10:31}a řekl: ‚Kornelie, tvá modlitba byla vyslyšena a tvé almužny nezůstaly bez povšimnutí před Bohem. ^{Acts 10:32}Pošli do Joppy a nech zavolat Šimona zvaného Petr, který je hostem v domě Šimona koželuha u moře.‘ ^{Acts 10:33}Proto jsem k tobě hned poslal a ty jsi laskavě přišel. Teď jsme tu všichni před Boží tváří, abychom vyslechli, cokoli ti Bůh svěřil.“

^{Acts 10:34}Petr se ujal slova a řekl: „Opravdu vidím, že Bůh nikomu nestraní, ^{Acts 10:35}ale v každém národě se mu líbí, kdokoli ho ctí a koná spravedlnost. ^{Acts 10:36}To je to poselství, které Bůh svěřil synům Izraele; jím zvěstuje pokoj skrze Ježíše Krista, který je Pánem všech. ^{Acts 10:37}Sami víte, co se dělo po celém Judsku; začalo to v Galileji, po křtu, který kázal Jan. ^{Acts 10:38}Ježíše z Nazaretu Bůh pomazal Duchem svatým a mocí. Kamkoli přišel, konal dobro a uzdravoval všechny soužené od ďábla, protože Bůh byl s ním.

^{Acts 10:39}My jsme svědkové všeho, co dělal v judské zemi a v Jeruzalémě. Oni ho přibili na kříž a popravili, ^{Acts 10:40}ale Bůh jej třetího dne vzkřísil a dal, aby se ukázal – ^{Acts 10:41}ne všemu lidu, ale svědkům, které Bůh předem vyvolil – nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. ^{Acts 10:42}Uložil nám, abychom kázali všemu lidu a dosvědčovali, že on je ten, koho Bůh ustanovil soudcem živých i mrtvých. ^{Acts 10:43}Jemu vydávají svědectví všichni proroci: skrze jeho jméno přijme odpuštění hříchů každý, kdo v něj věří.“

^{Acts 10:44}Ještě než to Petr dořekl, Duch svatý sestoupil na všechny, kdo poslouchali jeho řeč. ^{Acts 10:45}Obřezaní věřící, kteří přišli s Petrem, užasli, že dar Ducha svatého je vylit i na pohany. ^{Acts 10:46}Slyšeli je totiž, jak mluví v jiných jazycích a velebí Boha. ^[2704]

Petr tehdy prohlásil: ^{Acts 10:47}„Copak jim někdo může odepřít křest vodou, když přijali Ducha svatého jako my?“ ^{Acts 10:48}A tak je nechal pokřtít v Pánově jménu. Potom ho pozvali, aby s nimi pobyl ještě několik dní.

Kapitola 11

Kdo jsem, abych bránil Bohu?

^{Acts 11:1}Apoštolové a ostatní bratři v Judsku se doslechli, že i pohané přijali Boží slovo. ^{Acts 11:2}Když Petr dorazil do Jeruzaléma, obřezaní věřící mu vytýkali: ^{Acts 11:3}„Šel jsi k neobřezancům a jedl jsi s nimi!“

^{Acts 11:4}Petr jim to začal po pořádku vysvětlovat: ^{Acts 11:5}„Jednou, když jsem se ve městě Joppe modlil, ve vytržení jsem spatřil vidění: z nebe se za čtyři cípy spouštělo něco jako veliká plachta. Když sestoupila až ke mně, ^{Acts 11:6}pozorně jsem se do ní podíval a spatřil jsem čtvernohá polní zvířata i šelmy, plazy a ptáky. ^{Acts 11:7}Tehdy jsem uslyšel hlas: ‚Vstaň, Petře, zabíjej a jez!‘

^{Acts 11:8}Odpověděl jsem: ‚To ne, Pane! Nikdy jsem nevzal do úst nic nečistého nebo poskvrněného.‘

^{Acts 11:9}Ten hlas z nebe ke mně ale promluvil znovu: ‚Co Bůh očistil, neměj za nečisté!‘ ^{Acts 11:10}Třikrát se to opakovalo, než to bylo všechno vytaženo zpátky do nebe.

^{Acts 11:11}Vtom se před domem, ve kterém jsem byl, objevili tři muži. Byli za mnou posláni z Cesareje ^{Acts 11:12}a Duch mi řekl, abych šel bez váhání s nimi. Doprovázelo mě těchto šest bratrů, s nimiž jsme vešli do domu toho muže. ^{Acts 11:13}Vyprávěl nám, jak ve svém domě uviděl anděla. Stanul před ním a řekl: ‚Pošli do Joppy a nech zavolat Šimona zvaného Petr. ^{Acts 11:14}Skrze to, co ti poví, budeš spasen ty i celý tvůj dům!‘

^{Acts 11:15}A jen, co jsem k nim začal mluvit, sestoupil na ně Duch svatý stejně jako na počátku na nás. ^{Acts 11:16}Tehdy jsem si vzpomněl na Pánova slova: ‚Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým.‘ ^{[2705]Acts 11:17}Jestliže jim Bůh dal stejný dar jako nám, když uvěřili v Pána Ježíše Krista, kdo jsem byl já, abych bránil Bohu?“

^{Acts 11:18}Po těch slovech se upokojili a začali chválit Boha: „Tak tedy i pohanům dal Bůh pokání k životu!“

Církev v Antiochii

^{Acts 11:19}Ti, kdo se rozprchli během pronásledování po Štěpánově smrti, dorazili až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie a šířili Boží slovo výhradně mezi Židy. ^{Acts 11:20}Někteří z nich, původem z Kypru a Kyrény, však po příchodu do Antiochie oslovili evangeliem o Pánu Ježíši také Řeky. ^{Acts 11:21}Hospodinova ruka byla s nimi a veliké množství jich uvěřilo a obrátilo se k Pánu.

^{Acts 11:22}Zpráva o tom se donesla k církvi v Jeruzalémě, a tak do Antiochie vyslali Barnabáše. ^{Acts 11:23}Když tam přišel a uviděl tu Boží milost, zaradoval se a všechny povzbuzoval, aby s oddaným srdcem zůstávali věrní Pánu. ^{Acts 11:24}(Byl to dobrý muž, plný Ducha svatého a víry.) A tak se k Pánu přidalo ještě mnoho dalších.

^{Acts 11:25}Barnabáš proto odešel do Tarsu vyhledat Saula, ^{Acts 11:26}a když ho našel, přivedl ho do Antiochie. Strávili v tamější církvi celý rok a učili spoustu lidí. Právě zde v Antiochii byli učedníci poprvé označeni za křesťany. ^[2706]

^{Acts 11:27}V té době přišli do Antiochie proroci z Jeruzaléma. ^{Acts 11:28}Jeden z nich jménem Agabos vstal a skrze Ducha oznamoval, že po celé říši bude veliký hlad. (Což se také splnilo za císaře Klaudia.) ^{Acts 11:29}Učedníci tedy rozhodli, že každý podle své možnosti pošle pomoc bratrům v Judsku. ^{Acts 11:30}To také udělali a poslali to starším po Barnabášovi a Saulovi.

Kapitola 12

Herodův marný boj

^{Acts 12:1}V té době král Herodes ^[2707] krutě napadl některé z těch, kdo patřili k církvi. ^{Acts 12:2}Jakuba, bratra Janova, popravil mečem, ^{Acts 12:3}a když viděl, že se to Židům líbí, rozhodl se zatknout i Petra. (Bylo to během Svátku nekvašených chlebů.) ^{[2708]Acts 12:4}Když se ho zmocnil, dal ho zavřít do vězení a hlídat čtyřmi čtveřicemi vojáků. Po Velikonocích ho totiž chtěl předvést k veřejnému slyšení.

^{Acts 12:5}Petr byl takto hlídán ve vězení, ale církev se za něj vroucně modlila k Bohu.

^{Acts 12:6}Noc předtím, než ho chtěl Herodes předvést, spal Petr mezi dvěma vojáky, spoután dvěma řetězy, a stráže přede dveřmi hlídaly vězení. ^{Acts 12:7}Vtom vedle něj stanul Hospodinův anděl a v cele zazářilo světlo. Udeřil Petra do boku a vzbudil ho: „Rychle vstávej!“ Řetězy mu spadly z rukou ^{Acts 12:8}a anděl mu řekl: „Oblékni se a obuj.“ Když to udělal, anděl pokračoval: „Vezmi si plášť a pojď za mnou.“ ^{Acts 12:9}Petr ho následoval ven, ale nevěděl, že to s tím andělem je doopravdy; myslel si, že má vidění. ^{Acts 12:10}Když minuli první i druhou stráž, přišli k železné bráně, která vedla do města, a ta se jim sama od sebe otevřela. Vyšli ven, přešli jednu ulici a vtom jej anděl opustil.

^{Acts 12:11}Když Petr přišel k sobě, řekl si: „Teď vidím, že to bylo doopravdy! Pán poslal svého anděla a vytrhl mě z Herodovy ruky a ze všeho, co židovský lid očekával.“ ^{Acts 12:12}Když to pochopil, šel do domu Marie, matky Jana Marka, kam se mnozí sešli k modlitbám.

^{Acts 12:13}Petr zatloukl na dveře brány a přišla otevřít služka jménem Rhodé. ^{Acts 12:14}Když poznala Petrův hlas, samou radostí neotevřela bránu, ale běžela dovnitř se zprávou, že Petr stojí před branou. ^{Acts 12:15}Říkali jí: „Blázníš?!“ Když ale tvrdila, že je to pravda, řekli: „To musí být jeho anděl.“

^{Acts 12:16}Petr však nepřestával tlouci. Když konečně otevřeli a spatřili ho, byli ohromeni. ^{Acts 12:17}Pohybem ruky je utišil a vyprávěl jim, jak ho Pán vyvedl z vězení. Potom řekl: „Povězte to Jakubovi a bratrům.“ Vyšel ven a zamířil jinam.

^{Acts 12:18}Když se rozednilo, mezi vojáky vypukl nemalý rozruch nad tím, co se stalo s Petrem. ^{Acts 12:19}Herodes ho marně hledal. Stráže nechal po výslechu popravit a odebral se z Judska do Cesareje, kde zůstal.

^{Acts 12:20}Herodes se tehdy velmi hněval na Týrské a Sidonské. Proto se za ním svorně vypravili, a když si získali královského komořího Blasta, žádali o smír (jejich kraj byl totiž závislý na dodávkách z králova území). ^{Acts 12:21}Ve stanovený den se Herodes v královském rouše posadil na trůn a pronesl k nim řeč. ^{Acts 12:22}Lid začal volat: „Hlas boží, ne lidský!“ ^{Acts 12:23}A vtom jej udeřil Hospodinův anděl, protože nevzdal slávu Bohu: vypustil duši rozežrán červy.

^{Acts 12:24}Boží slovo se pak šířilo a rozmáhalo se.

Barnabáš a Saul vysláni na cestu

^{Acts 12:25}Když Barnabáš a Saul splnili svůj úkol, vrátili se z ^[2709] Jeruzaléma a vzali s sebou i Jana Marka.

Kapitola 13

^{Acts 13:1}V antiochijské církvi byli proroci a učitelé:

Barnabáš, Šimon zvaný Černý, Lucius Kyrénský, Menachem, vychovaný společně s tetrarchou Herodem, a Saul.

^{Acts 13:2}Jednou, když uctívali Pána a postili se, Duch svatý řekl: „Oddělte mi Saula a Barnabáše pro dílo, k němuž jsem je povolal.“ ^{Acts 13:3}Po půstu a modlitbě na ně tedy vložili ruce a propustili je.

Kypr

^{Acts 13:4}Oni pak, vysláni Duchem svatým, přišli do Seleukie, odkud odpluli na Kypr. ^{Acts 13:5}Když dorazili do Salaminy, kázali Boží slovo v židovských synagogách; také Jan ^[2710] byl s nimi, aby jim pomáhal.

^{Acts 13:6}Procestovali ten ostrov až do Páfu, kde narazili na jednoho čaroděje, židovského falešného proroka jménem Bar-Jesus, ^{Acts 13:7}který se vetřel do přízně místního prokonzula Sergia Pavla. Tento rozumný muž si Barnabáše a Saula nechal zavolat, protože toužil slyšet Boží slovo. ^{Acts 13:8}Onen Elymas (neboli čaroděj, jak se jeho jméno překládá) jim však odporoval a snažil se prokonzulovi zabránit ve víře. ^{Acts 13:9}Saula, zvaného také Pavel, naplnil Duch svatý. Podíval se mu zpříma do očí ^{Acts 13:10}a řekl: „Ty ďáblův synu plný přetvářky a podlosti! Ty nepříteli vší spravedlnosti! Nepřestaneš podvracet Hospodinovy přímé cesty? ^{Acts 13:11}Hle, ruka Hospodinova tě teď raní slepotou! Bude to trvat, než zase uvidíš slunce!“

Vtom na Elymase padla temná mlha, takže tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku. ^{Acts 13:12}Když prokonzul uviděl, co se stalo, uvěřil, ohromen Pánovým učením.

Antiochie Pisidská

^{Acts 13:13}Pavel a jeho společníci pak odpluli z Páfu a dorazili do Perge v Pamfylii. Jan je však opustil a vrátil se do Jeruzaléma. ^{Acts 13:14}Pokračovali tedy z Perge sami, až dorazili do Antiochie Pisidské. V sobotu šli do synagogy a posadili se. ^{Acts 13:15}Když skončilo čtení Zákona a Proroků, představení synagogy je vyzvali: „Bratři, pokud máte pro lid nějaké slovo povzbuzení, mluvte.“

^{Acts 13:16}Pavel vstal, pokynul rukou a řekl: „Izraelité a všichni Boží ctitelé, slyšte: ^{Acts 13:17}Bůh tohoto lidu, Izraele, vyvolil naše otce. Pozdvihl tento lid, když pobýval v Egyptě, a vyvedl jej odtud svou vztaženou paží. ^{Acts 13:18}Po čtyřicet let snášel jejich způsoby ^[2711] na poušti, ^{Acts 13:19}a když vyhladil sedm národů v zemi Kanaán, rozdělil jim jejich zem losem. ^{Acts 13:20}To vše trvalo asi čtyři sta padesát let. Až do proroka Samuele jim dával soudce. ^{Acts 13:21}Když pak žádali o krále, Bůh jim dal Saula, syna Kíšova, muže z pokolení Benjamínova. Po čtyřiceti letech ^{Acts 13:22}jej však zavrhl a pozdvihl jim za krále Davida, o němž vydal toto svědectví: ‚Našel jsem Davida, syna Jišajova, muže podle mého srdce; on mi vyplní všechna přání.‘ ^[2712]

^{Acts 13:23}Z jeho semene Bůh vzbudil Izraeli zaslíbeného Spasitele – Ježíše, ^{Acts 13:24}před jehož příchodem kázal Jan všemu lidu Izraele křest pokání. ^{Acts 13:25}Ke konci své cesty Jan říkal: ‚Já nejsem ten, za koho mě pokládáte – hle, on přichází po mně! Jemu nejsem hoden ani rozvázat obuv na nohou.‘ ^[2713]

^{Acts 13:26}Bratři, synové rodu Abrahamova, i vy, kdo ctíte Boha spolu s nimi, vám bylo posláno toto slovo spásy. ^{Acts 13:27}Obyvatelé Jeruzaléma ani jejich vůdcové ho však nepoznali. Odsoudili ho, a tak naplnili hlasy Proroků, kteří se čtou každou sobotu. ^{Acts 13:28}Ačkoli nenašli nic, za co by zasloužil smrt, vyžádali si na Pilátovi jeho popravu. ^{Acts 13:29}Když naplnili všechno, co o něm bylo psáno, sňali jej z kříže a položili do hrobu. ^{Acts 13:30}Bůh jej ale vzkřísil z mrtvých! ^{Acts 13:31}On se pak po mnoho dní ukazoval těm, kdo s ním přišli z Galileje do Jeruzaléma, a ti teď o něm vydávají svědectví lidem.

^{Acts 13:32}Přinášíme vám tedy radostnou zprávu: Zaslíbení daná našim otcům ^{Acts 13:33}Bůh splnil nám, jejich potomkům, když vzkřísil Ježíše. Tak je to popsáno ve druhém Žalmu:

‚Ty jsi můj Syn,
já jsem ode dneška Otcem tvým!‘ ^[2714]

^{Acts 13:34}A že ho vzkřísil z mrtvých, aby nikdy nepodlehl zkáze, řekl takto:

‚Dám vám svatá zaslíbení
učiněná Davidovi.‘ ^[2715]

^{Acts 13:35}Proto na jiném místě říká:

‚Svého svatého nevydáš rozkladu.‘ ^[2716]

^{Acts 13:36}David ve svém pokolení zajisté posloužil Boží vůli. Když však zesnul a byl připojen ke svým otcům, podlehl rozkladu. ^{Acts 13:37}Ten, kterého Bůh vzkřísil, však rozklad nepoznal.

^{Acts 13:38}Bratři, oznamuji vám, že skrze něj se vám zvěstuje odpuštění hříchů. ^{Acts 13:39}Skrze něj je každý věřící ospravedlněn od všeho, od čeho vás Mojžíšův zákon ospravedlnit nemohl. ^{Acts 13:40}Dejte si však pozor, aby se vám nestalo, co je psáno v Prorocích:

^{Acts 13:41}‚Pohleďte, pohrdavci,
podivte se a zhyňte:
Já konám dílo ve vaší době,
dílo, jemuž neuvěříte,
i kdyby vám o něm někdo vyprávěl!‘“ ^[2717]

^{Acts 13:42}Když pak odcházeli ze synagogy, místní je prosili, aby jim o těch věcech vyprávěli příští sobotu. ^{Acts 13:43}Jakmile bylo shromáždění rozpuštěno, mnozí Židé i zbožní proselyté ^[2718] šli za Pavlem a Barnabášem. Ti je pak v rozhovoru nabádali, ať zůstávají v Boží milosti.

^{Acts 13:44}Příští sobotu se ke slyšení Božího slova sešlo skoro celé město. ^{Acts 13:45}Když Židé uviděli ty davy, naplnila je závist a začali rouhavě popírat, cokoli Pavel řekl.

^{Acts 13:46}Pavel a Barnabáš jim směle odpověděli: „Vy jste měli Boží slovo slyšet jako první. Protože ho však odmítáte, a považujete se tak za nehodné věčného života, hle, obracíme se k pohanům! ^{Acts 13:47}Tak nám to totiž přikázal Hospodin:

‚Učinil jsem tě světlem národů,
abys dal spásu celému světu.‘“ ^[2719]

^{Acts 13:48}Když to pohané uslyšeli, začali se radovat a oslavovat Pánovo slovo a všichni, kdo byli předurčeni k věčnému životu, uvěřili. ^{Acts 13:49}Pánovo slovo se pak šířilo po celém kraji.

^{Acts 13:50}Židovští vůdci ale poštvali bohabojné ^[2720] a vážené ženy i přední muže města, aby proti Pavlovi a Barnabášovi rozpoutali pronásledování a vyhnali je ze svého kraje. ^{Acts 13:51}Ti však na ně setřásli prach z nohou ^[2721] a přišli do Ikonia. ^{Acts 13:52}Učedníci pak byli plní radosti a Ducha svatého.

Kapitola 14

Ikonium

^{Acts 14:1}Také v Ikoniu šli do židovské synagogy a mluvili tak, že uvěřilo veliké množství Židů i Řeků. ^{Acts 14:2}Ti Židé, kteří neuvěřili, ale podnítili pohany a poštvali je proti bratrům. ^{Acts 14:3}Přesto tam strávili dlouhý čas a směle mluvili o Pánu, který potvrzoval poselství o své milosti a působil skrze jejich ruce znamení a zázraky. ^{[2722]Acts 14:4}Obyvatelstvo města se rozdělilo: jedni byli s Židy a druzí s apoštoly.

^{Acts 14:5}Když se je však pohané i Židé se svými vůdci rozhodli napadnout a kamenovat, ^{Acts 14:6}dozvěděli se to a utekli do lykaonských měst Lystry a Derbe a jejich okolí. ^{Acts 14:7}I tam šířili evangelium.

Lystra a Derbe

^{Acts 14:8}V Lystře sedával jeden muž. Nemohl na nohy, neboť byl od lůna své matky chromý a nikdy nechodil. ^{Acts 14:9}Také on naslouchal Pavlovým slovům. Když se mu Pavel podíval do očí a viděl jeho víru, že bude uzdraven, ^{Acts 14:10}řekl silným hlasem: „Postav se na nohy a stůj rovně!“ A on vyskočil a začal chodit.

^{Acts 14:11}Když lidé viděli, co Pavel udělal, začali lykaonsky volat: „Bohové sestoupili k nám v lidské podobě!“ ^{Acts 14:12}Barnabášovi začali říkat Zeus a Pavlovi Hermes (protože mluvil hlavně on). ^{Acts 14:13}Kněz Diova chrámu, který stál před městem, přivedl k branám ověnčené býky a chtěl s lidmi začít obětovat.

^{Acts 14:14}Jakmile to apoštolové Barnabáš a Pavel uslyšeli, roztrhli svá roucha, vběhli do davu a křičeli: ^{Acts 14:15}„Co to děláte? Vždyť jsme jen lidé jako vy! Přišli jsme vám zvěstovat, abyste se obrátili od těchto marností k živému Bohu, který stvořil nebe, zemi i moře a všechno v nich. ^{Acts 14:16}V minulých dobách nechával všechny národy chodit po jejich cestách, ^{Acts 14:17}ale nikdy o sobě nepřestal svědčit svým dobrodiním: z nebe nám dává déšť i časy úrody a naše nitro sytí jídlem a radostí.“ ^{[2723]Acts 14:18}A těmi slovy taktak upokojili davy, aby jim neobětovaly.

^{Acts 14:19}Vtom ale dorazili Židé z Antiochie a Ikonia a strhli davy k tomu, aby Pavla ukamenovali. Když už ho měli za mrtvého, vyvlekli ho za město. ^{Acts 14:20}Když ho však obstoupili učedníci, vstal a vrátil se do města. Druhého dne pak s Barnabášem odešel do Derbe.

Zpáteční cesta

^{Acts 14:21}I tomuto městu zvěstovali evangelium. Poté, co tu získali mnoho učedníků, vydali se na zpáteční cestu do Lystry, Ikonia a Antiochie. ^{Acts 14:22}Posilovali duše učedníků a vyzývali je, aby zůstávali ve víře a že do Božího království musíme vejít skrze mnohá soužení. ^{Acts 14:23}V každé církvi jim s modlitbou a postem vybrali starší a svěřili je Pánu, v něhož uvěřili.

^{Acts 14:24}Prošli Pisidii a přišli do Pamfylie. ^{Acts 14:25}Poté, co kázali slovo v Perge, odešli do Attalie ^{Acts 14:26}a odtud vypluli do Antiochie, odkud byli předtím svěřeni Boží milosti k dílu, které nyní vykonali. ^{Acts 14:27}Když tam dorazili, shromáždili církev a vyprávěli, co všechno Bůh skrze ně učinil a že otevřel dveře víry pohanům. ^{Acts 14:28}Zůstali tam s učedníky po delší čas.

Kapitola 15

Jeruzalémský sněm

^{Acts 15:1}Potom přišli někteří z Judska a začali bratry učit: „Pokud se nedáte obřezat podle Mojžíšova způsobu, nemůžete být spaseni.“ ^{Acts 15:2}Pavel a Barnabáš s nimi proto vedli nemalý spor a hádku, a tak bylo rozhodnuto, že Pavel, Barnabáš a někteří další půjdou s touto otázkou za apoštoly a staršími do Jeruzaléma. ^[2724]

^{Acts 15:3}Vysláni církví tedy procházeli Fénicií a Samařím a vyprávěli o obrácení pohanů a přinášeli všem bratrům velikou radost. ^{Acts 15:4}Když dorazili do Jeruzaléma, byli přijati církví, apoštoly i staršími a vyprávěli jim, co skrze ně Bůh udělal. ^{Acts 15:5}Povstali však někteří věřící ze sekty farizeů a říkali, že pohané se musí obřezávat a že se jim má přikázat, ať zachovávají Mojžíšův zákon.

^{Acts 15:6}Apoštolové a starší se tedy sešli, aby tu věc zvážili. ^{Acts 15:7}Po velikém dohadování vstal Petr a promluvil k nim: „Bratři! Sami víte, že Bůh z nás už dávno vybral mě, aby pohané slyšeli slovo evangelia z mých úst a uvěřili. ^{[2725]Acts 15:8}Bůh, který zná lidská srdce, jim tehdy vydal svědectví, když jim dal Ducha svatého tak jako nám. ^{Acts 15:9}Vírou očistil jejich srdce a neučinil žádný rozdíl mezi námi a jimi. ^{Acts 15:10}Proč tedy teď pokoušíte Boha? Proč nakládáte učedníkům jho, které nemohli unést ani naši otcové ani my? ^{Acts 15:11}Věříme přece, že jsme stejně jako oni spaseni milostí Pána Ježíše.“

^{Acts 15:12}Celé shromáždění zmlklo a poslouchali Barnabáše a Pavla, kteří vyprávěli, jaká znamení a zázraky skrze ně Bůh konal mezi pohany. ^{Acts 15:13}Když domluvili, vzal si slovo Jakub: „Poslouchejte mě, bratři. ^{Acts 15:14}Šimon tu vyprávěl, jak Bůh poprvé navštívil pohany, aby z nich přijal svůj vlastní lid. ^{Acts 15:15}S tím se plně shodují slova proroků, neboť je psáno:

^{Acts 15:16}‚Znovu se vrátím
a obnovím zbořený stan Davidův.
Jeho trosky obnovím
a vztyčím jej,
^{Acts 15:17}aby ostatní lidé hledali Hospodina –
všichni pohané mé jméno nesoucí,
praví Hospodin, který činí tyto věci,‘ ^{[2726]
Acts 15:18}věci, které oznamoval už před věky. ^[2727]

^{Acts 15:19}Proto soudím, abychom pohanům, kteří se obracejí k Bohu, nečinili potíže. ^{Acts 15:20}Napišme jim však, ať se vyhýbají modloslužbě, smilstvu, masu zardoušených zvířat a krvi. ^{Acts 15:21}Mojžíš má přece odedávna kazatele po všech městech, kde ho čtou v synagogách každou sobotu.“

Dopis věřícím z pohanů

^{Acts 15:22}Apoštolové a starší se shodli s celou církví, že do Antiochie pošlou s Pavlem a Barnabášem své zástupce. Byli to přední bratři Juda (zvaný také Barsabáš) a Silas. ^{Acts 15:23}Po nich poslali tento dopis:

Apoštolové, starší a všichni bratři zdraví bratry z pohanů v Antiochii, Sýrii a Kilikii.

^{Acts 15:24}Slyšeli jsme, že vás někteří od nás znepokojili a zmátli, když vám říkali, že se musíte dát obřezat a zachovávat Zákon. K ničemu takovému jsme je nepověřili. ^{Acts 15:25}My shromáždění jsme se svorně shodli, že k vám pošleme své zástupce spolu s našimi milovanými Barnabášem a Pavlem, ^{Acts 15:26}kteří pro jméno našeho Pána Ježíše Krista nasadili své životy. ^{Acts 15:27}Posíláme k vám Judu a Silase, kteří vám to vše ústně potvrdí:

^{Acts 15:28}Shodli jsme se s Duchem svatým, že na vás nebudeme vkládat žádné další břemeno kromě těchto nezbytných věcí: ^{Acts 15:29}vyhýbejte se modloslužbě, krvi, masu zardoušených zvířat a smilstvu. Uchráníte-li se těchto věcí, uděláte dobře. Buďte zdrávi.

^{Acts 15:30}Vysláni na cestu přišli do Antiochie, svolali shromáždění a předali dopis. ^{Acts 15:31}Bratři ho přečetli a měli z toho povzbuzení radost. ^{Acts 15:32}Juda se Silasem (kteří byli také proroci) pak mnoha slovy povzbuzovali a posilovali bratry. ^{Acts 15:33}[34] A když tam strávili nějaký čas, bratři je v pokoji vyslali zpět k apoštolům. ^{[2728]Acts 15:35}Pavel a Barnabáš zůstali v Antiochii také a spolu s mnoha dalšími vyučovali a kázali Pánovo slovo.

Pavlova druhá cesta

^{Acts 15:36}Po nějaké době Pavel řekl Barnabášovi: „Pojďme se vrátit a navštívit naše bratry ve všech městech, kde jsme kázali Pánovo slovo, ať zjistíme, jak se mají.“ ^{Acts 15:37}Barnabáš chtěl, aby s sebou vzali i Jana Marka, ^{Acts 15:38}ale Pavlovi se to nezdálo, protože je v Pamfylii opustil a nešel s nimi do díla. ^{Acts 15:39}Vznikl z toho tak ostrý spor, že se spolu rozešli. Barnabáš vzal s sebou Marka a odplul na Kypr, ^{Acts 15:40}kdežto Pavel si vybral Silase, a když ho bratři svěřili Boží milosti, vydal se na cestu. ^{Acts 15:41}Procházel Sýrii a Kilikii a posiloval církve.

Kapitola 16

^{Acts 16:1}Přišel do Derbe a Lystry a hle, byl tu jeden učedník jménem Timoteus, syn věřící Židovky a řeckého otce. ^{Acts 16:2}Bratři v Lystře a Ikoniu ho velmi chválili, ^{Acts 16:3}a tak se Pavel rozhodl, že ho vezme s sebou na cesty. Vzal ho tedy a kvůli tamějším Židům ho obřezal. (Všichni totiž věděli, že jeho otec byl Řek.) ^{Acts 16:4}Když pak procházeli města, předávali jim závazná rozhodnutí, na nichž se usnesli apoštolové a starší v Jeruzalémě. ^{Acts 16:5}Církve pak sílily ve víře a rostly v počtu každý den.

^{Acts 16:6}Procestovali Frygii a Galacii, protože jim Duch svatý zabránil kázat Slovo v Asii. ^{Acts 16:7}Když se přiblížili k Mysii, pokoušeli se jít do Bitynie, ale Duch Ježíšův jim to nedovolil. ^{Acts 16:8}Obešli tedy Mysii a dorazili do Troady. ^{Acts 16:9}Tam měl Pavel v noci vidění. Stál před ním nějaký Makedonec a prosil ho: „Přijď do Makedonie a pomoz nám!“

Filipy

^{Acts 16:10}Jakmile Pavel přijal to vidění, ihned jsme se rozhodli vyrazit do Makedonie, přesvědčeni, že nás Bůh povolal, abychom jim kázali evangelium. ^{Acts 16:11}Vypluli jsme z Troady, vydali se přímým směrem k Samothráké a příštího dne jsme dorazili do Neapole. ^{Acts 16:12}Odtud jsme odešli do Filip, které jsou předním městem té části Makedonie a římskou kolonií.

Poté, co jsme ve městě strávili několik dní, ^{Acts 16:13}vyšli jsme v sobotu za město k řece, kde bylo zvykem se modlit. Posadili jsme se tam a mluvili k ženám, které se tam shromáždily. ^{Acts 16:14}Naslouchala nám také jedna bohabojná ^[2729] žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir. Pán jí otevřel srdce, aby přijala, co Pavel říkal, ^{Acts 16:15}a tak se i s celou domácností nechala pokřtít. Potom nás prosila: „Pokud mě máte za věrnou Pánu, buďte hosty v mém domě.“ A tak nás přemluvila.

^{Acts 16:16}Jednou, když jsme se šli modlit, potkala nás jedna otrokyně, která měla věšteckého ducha a přinášela svým pánům veliké zisky předpovídáním budoucnosti. ^{Acts 16:17}Začala za Pavlem a za námi chodit a vykřikovala: „Tito lidé jsou služebníci Nejvyššího Boha! Ohlašují vám cestu spásy!“ ^{Acts 16:18}Když to trvalo mnoho dní, Pavel to už nemohl snést, a tak se obrátil a řekl tomu duchu: „Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, vyjdi z ní!“ V tu chvíli byl pryč.

^{Acts 16:19}Když její páni uviděli, že jejich naděje na další zisk je pryč, chopili se Pavla a Silase a táhli je na náměstí před úřad. ^{Acts 16:20}Přivedli je k městským správcům a řekli: „Tito lidé bouří naše město! Jakožto Židé ^{Acts 16:21}hlásají zvyky, které jsou pro nás Římany nepřijatelné a nepřípustné!“

^{Acts 16:22}A když se proti nim postavil i srocený dav, úředníci jim strhali šaty a nařídili, ať jsou zbiti holemi. ^{Acts 16:23}Po mnoha ranách je vsadili do vězení a žalářníkovi přikázali, aby je přísně hlídal. ^{Acts 16:24}Ten je podle rozkazu vsadil do nejhlubší cely a nohy jim sevřel kládou.

^{Acts 16:25}Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpívali chvály Bohu a vězňové jim naslouchali. ^{Acts 16:26}Vtom nastalo tak veliké zemětřesení, že se vězení otřáslo v základech. Všechny dveře se hned otevřely a všem spadly okovy. ^{Acts 16:27}Žalářník se probudil, a když uviděl dveře vězení otevřené, vytáhl meč a chtěl se zabít v domnění, že vězňové utekli. ^{Acts 16:28}Pavel však hlasitě vykřikl: „Neubližuj si! Všichni jsme tu!“

^{Acts 16:29}Žalářník si řekl o světlo, vběhl dovnitř a rozechvěn padl před Pavlem a Silasem na kolena. ^{Acts 16:30}Pak je vyvedl ven a ptal se: „Pánové, co mám dělat, abych byl spasen?“

^{Acts 16:31}Odpověděli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i tvůj dům!“ ^{Acts 16:32}Potom přinesli Pánovo slovo jemu i všem u něj doma. ^{Acts 16:33}(Ještě v tu noční hodinu je totiž vzal k sobě, aby jim omyl rány.) Hned nato se dal s celou svou domácností pokřtít. ^{Acts 16:34}Uvedl je do svého domu, prostřel stůl a radoval se, že s celou domácností uvěřil Bohu.

^{Acts 16:35}Když se rozednilo, poslali městští správci biřice se vzkazem: „Propusť ty lidi!“ ^{Acts 16:36}Žalářník tedy Pavlovi řekl: „Správci vzkázali, že máte být propuštěni. Pojďte ven a odejděte v pokoji.“

^{Acts 16:37}Pavel však odpověděl: „Zbili nás veřejně. Potom nás, římské občany, bez soudu vsadili do vězení – a teď nás chtějí vyhnat potají? To tedy ne! Ať přijdou a vyvedou nás sami!“

^{Acts 16:38}Biřicové to šli vyřídit městským správcům. Když uslyšeli, že to jsou římští občané, polekali se ^{Acts 16:39}a šli je prosit za odpuštění. Vyvedli je ven a prosili je, ať opustí město. ^{Acts 16:40}Pavel a Silas tedy vyšli z vězení, přišli k Lydii, kde se uviděli s bratry, povzbudili je a odešli.

Kapitola 17

Tesalonika

^{Acts 17:1}Přes Amfipolis a Apolonii pak přišli do Tesaloniky, kde byla židovská synagoga. ^{Acts 17:2}Pavel tam podle svého zvyku šel a po tři soboty k nim promlouval z Písem. ^{Acts 17:3}Vysvětloval a dokazoval jim, že Mesiáš musel trpět a vstát z mrtvých a že „toto je Mesiáš: Ježíš, kterého vám kážu!“ ^{Acts 17:4}Někteří z nich se dali přesvědčit a připojili se k Pavlovi a Silasovi, stejně jako veliké množství bohabojných Řeků i nemálo předních žen.

^{Acts 17:5}Ostatních Židů se ale zmocnila žárlivost. Sehnali nějaké pouliční povaleče, vyvolali srocení davu, vzbouřili město a přitáhli k Jásonovu domu. Hledali tam Pavla a Silase, aby je mohli odvést před lidový soud. ^{Acts 17:6}Když je však nenašli, odvlekli Jásona a některé bratry k městským radním s křikem: „Tito lidé rozvracejí celý svět! Teď přišli sem ^{Acts 17:7}a Jáson je přijal! Ti všichni porušují císařské nařízení, protože se hlásí k jinému králi – Ježíšovi!“

^{Acts 17:8}Ta slova dav i městské radní vylekala. ^{Acts 17:9}Když ale Jáson a ostatní složili záruku, propustili je.

Beroa

^{Acts 17:10}Bratři pak hned v noci vyslali Pavla i Silase do Beroje. Také tam po svém příchodu navštívili židovskou synagogu. ^{Acts 17:11}Tito Židé však byli ušlechtilejší než tesaloničtí. Přijali Slovo s velikou dychtivostí a každý den zkoumali Písma, zda je to všechno opravdu tak. ^{Acts 17:12}Mnozí z nich pak uvěřili, stejně jako nemálo vážených řeckých žen a mužů.

^{Acts 17:13}Když se ale Židé z Tesaloniky dozvěděli, že Pavel káže Boží slovo i v Beroji, přišli také tam a začali podněcovat a bouřit davy. ^{Acts 17:14}Bratři proto Pavla hned poslali k moři, ale Silas a Timoteus tam zůstali. ^{Acts 17:15}Ti, kdo Pavla doprovázeli, ho dovedli až do Athén. Odtud se vrátili se vzkazem pro Silase a Timotea, aby co nejrychleji přišli za Pavlem.

Athény

^{Acts 17:16}Když na ně Pavel čekal v Athénách a viděl, jak je to město plné model, jeho duch se bouřil. ^{Acts 17:17}Diskutoval tedy s Židy i bohabojnými Řeky v synagoze a každý den také s lidmi, které potkával na náměstí. ^{Acts 17:18}Debatovali s ním rovněž někteří epikurejští a stoičtí filosofové. Jedni říkali: „Co nám chce ten žvanil povídat?“ a jiní: „Zdá se být zvěstovatelem cizích božstev!“ (Kázal jim totiž Ježíše a vzkříšení z mrtvých.)

^{Acts 17:19}Chopili se ho a vyvedli na Areopag se slovy: „Mohli bychom vědět, jaké nové učení to hlásáš? ^{Acts 17:20}Zní nám to nějak zvláštně, a tak chceme vědět, co to má být.“ ^{Acts 17:21}(Všichni Athéňané i cizinci, kteří tam pobývali, se totiž nezabývali ničím jiným, než aby říkali nebo poslouchali něco nového.)

^{Acts 17:22}Pavel se postavil doprostřed Areopagu a řekl: „Athéňané, vidím, že jste v každém ohledu velmi nábožní lidé. ^{Acts 17:23}Když jsem se tu procházel a pozoroval vaše náboženství, našel jsem také oltář, na němž je napsáno: NEZNÁMÉMU BOHU. Nuže, koho ctíte, aniž ho znáte, toho vám zvěstuji.

^{Acts 17:24}Bůh, který stvořil svět i všechno v něm, je Pánem nebe i země. Nebydlí v chrámech udělaných rukama ^{Acts 17:25}ani si nedává lidskýma rukama sloužit, jako by něco potřeboval, protože sám všem dává život i dech a všechno. ^{Acts 17:26}Z jednoho člověka učinil celé lidstvo, aby žilo na celém zemském povrchu. Vyměřil jim určená období a hranice jejich života, ^{Acts 17:27}aby hledali Boha, zda by se ho snad mohli dotknout a nalézt ho – ačkoli není daleko od žádného z nás. ^{Acts 17:28}‚Vždyť jím žijeme, hýbeme se a trváme.‘ ^[2730] Jak řekli někteří z vašich básníků: ‚Jsme přece jeho rodina.‘ ^[2731]

^{Acts 17:29}Když tedy jsme Boží rodina, nemůžeme si myslet, že by se božská bytost mohla podobat zlatu, stříbru nebo kameni, výtvoru lidské zručnosti a důvtipu. ^{Acts 17:30}Bůh ale přehlédl časy této nevědomosti a nyní ukládá všem lidem všude, aby činili pokání. ^{Acts 17:31}Určil totiž den, v němž bude spravedlivě soudit svět skrze muže, kterého k tomu ustanovil, o čemž podal každému důkaz, když ho vzkřísil z mrtvých.“

^{Acts 17:32}A jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, jedni se začali posmívat, ale jiní řekli: „Poslechneme si to od tebe někdy jindy.“ ^{Acts 17:33}Tehdy je Pavel opustil. ^{Acts 17:34}Někteří se ale k němu připojili a uvěřili; mimo jiné i Dionýsios Areopagita, žena jménem Damaris a ještě další.

Kapitola 18

Korint

^{Acts 18:1}Potom se Pavel vydal z Athén do Korintu. ^{Acts 18:2}Tam se setkal s jedním Židem jménem Akvila, původem z Pontu, který se s manželkou Priscillou nedávno přistěhoval z Itálie (císař Klaudius totiž nařídil, že všichni Židé musí opustit Řím). Pavel se k nim přidal, ^{Acts 18:3}protože jeho řemeslem, stejně jako jejich, bylo šití stanů. Bydlel tedy a pracoval u nich ^{Acts 18:4}a každou sobotu hovořil v synagoze a přesvědčoval Židy i Řeky.

^{Acts 18:5}Když pak z Makedonie dorazili Silas a Timoteus, Pavel se zcela oddal kázání Slova a dokazoval Židům, že Ježíš je Mesiáš. ^{Acts 18:6}Když mu však odporovali a rouhali se, setřásl si prach z pláště se slovy: „Vaše krev na vaši hlavu, já jsem od ní čistý! Od této chvíle půjdu k pohanům.“

^{Acts 18:7}Odešel odtud a vstoupil do domu jistého bohabojného muže jménem Titus Justus, jehož dům sousedil se synagogou. ^{Acts 18:8}Krispus, představený synagogy, pak s celou svou domácností uvěřil Pánu. Stejně tak mnozí Korinťané, kteří naslouchali Pavlovi, uvěřili a dali se pokřtít.

^{Acts 18:9}Jedné noci Pán řekl Pavlovi ve vidění: „Neboj se, mluv a nemlč! ^{Acts 18:10}Já jsem s tebou a nikdo se tě ani nedotkne, aby ti ublížil. Mnozí v tomto městě totiž patří mně.“ ^{Acts 18:11}A tak tu Pavel zůstal půldruhého roku a vyučoval mezi nimi Boží slovo.

^{Acts 18:12}Když se však řeckým ^[2732] prokonzulem stal Gallio, Židé se svorně postavili proti Pavlovi a přivedli ho před soud ^{Acts 18:13}s žalobou: „Tento muž navádí lidi, aby ctili Boha v rozporu se Zákonem!“

^{Acts 18:14}Pavel se chystal něco říci, ale Gallio se obrátil k Židům: „Ach, vy Židé! Kdyby šlo o nějaké bezpráví nebo vážný zločin, měl bych důvod vás vyslechnout. ^{Acts 18:15}Když se ale přete o slovech a jménech a o vašem Zákoně, vyřešte si to sami. Já takové věci soudit nehodlám!“ ^{Acts 18:16}A s tím je vyhnal ze soudní síně.

^{Acts 18:17}Všichni se pak vrhli na představeného synagogy Sostena a bili ho přímo před soudem, ale Gallio na to vůbec nedbal.

Návrat do Antiochie a třetí cesta

^{Acts 18:18}Když tam Pavel pobyl ještě nějakou dobu, rozloučil se s bratry a vyrazil s Priscillou a Akvilou na zpáteční cestu do Sýrie. V Kenchrejích si kvůli slibu, který složil, dal ostříhat vlasy. ^{[2733]Acts 18:19}Když dorazil do Efesu, nechal je oba tam; sám šel do synagogy a hovořil se Židy. ^{Acts 18:20}Přemlouvali ho, aby ještě nějaký čas zůstal, ale on nesvolil. ^{Acts 18:21}Při loučení jim řekl: „Bude-li Bůh chtít, znovu se k vám vrátím.“ Vyplul z Efesu ^{Acts 18:22}a poté, co přistál v Cesareji, se vydal do Jeruzaléma. Tam pozdravil církev a odešel do Antiochie.

^{Acts 18:23}Když tam strávil nějaký čas, vypravil se znovu na cestu. Postupně procházel Galacii a Frygii a posiloval všechny učedníky.

^{Acts 18:24}Do Efesu zatím přišel jeden Žid jménem Apollos, výmluvný muž a znalec Písma, původem z Alexandrie. ^{Acts 18:25}Byl obeznámen s Pánovou cestou, a tak vroucně mluvil a přesně učil o Ježíši. Znal však jenom Janův křest. ^{Acts 18:26}Když začal směle mluvit v synagoze, uslyšeli ho Priscilla s Akvilou, vzali ho k sobě a vysvětlili mu Boží cestu ještě přesněji.

^{Acts 18:27}Apollos se potom chtěl vydat do Řecka, ^[2734] a tak ho bratři povzbudili a napsali učedníkům, aby ho přijali. Když tam dorazil, velmi prospěl těm, kdo z Boží milosti uvěřili. ^{Acts 18:28}Mocně totiž překonával Židy, když veřejně dokazoval z Písma, že Ježíš je Mesiáš.

Kapitola 19

Pavel v Efesu

^{Acts 19:1}Zatímco byl Apollo v Korintu, Pavel prošel hornatým vnitrozemím a dorazil do Efesu, kde nalezl nějaké učedníky. ^{Acts 19:2}Zeptal se jich: „Přijali jste Ducha svatého, když jste uvěřili?“

„Nikdy jsme o Duchu svatém ani neslyšeli,“ řekli mu na to.

^{Acts 19:3}„Jak jste tedy byli pokřtěni?“ ptal se.

„Janovým křtem,“ odpověděli.

^{Acts 19:4}Pavel jim řekl: „Jan svým křtem vedl lidi k pokání a vyzýval je k víře v toho, který měl přijít po něm – v Ježíše.“

^{Acts 19:5}Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jménu Pána Ježíše. ^{Acts 19:6}Když pak na ně Pavel položil ruce, sestoupil na ně Duch svatý, takže začali mluvit v jiných jazycích a prorokovat. ^{Acts 19:7}Těch mužů bylo celkem asi dvanáct.

^{Acts 19:8}Pavel pak šel do synagogy a tři měsíce tam směle mluvil; hovořil s lidmi a přesvědčoval je o Božím království. ^{Acts 19:9}Když však někteří zatvrzele odmítali víru a veřejně tu Cestu haněli, Pavel se od nich odvrátil. Odvedl učedníky s sebou a každý den pak promlouval v posluchárně jistého Tyranna. ^{Acts 19:10}To se dělo po dva roky, takže všichni obyvatelé Asie, jak Židé, tak Řekové, slyšeli Pánovo slovo.

^{Acts 19:11}Bůh konal skrze Pavlovy ruce neobyčejné zázraky. ^{Acts 19:12}Lidé dokonce odnášeli šátky a zástěry z jeho těla na nemocné; nemoci je opouštěly a zlí duchové vycházeli.

^{Acts 19:13}Nějací potulní židovští zaklínači ^[2735] se pak pokusili vzývat jméno Pána Ježíše nad těmi, kdo měli zlé duchy: „Zaklínáme vás Ježíšem, kterého káže Pavel!“ ^{Acts 19:14}Tak to dělalo sedm synů židovského vrchního kněze Skévy. ^{Acts 19:15}Zlý duch jim odpověděl: „Ježíše znám, o Pavlovi vím, ale kdo jste vy?“ ^{Acts 19:16}A ten člověk, ve kterém byl zlý duch, se na ně vrhl, přemohl je a zbil tak, že z toho domu utekli nazí a zranění.

^{Acts 19:17}Když se to rozneslo mezi všemi Židy i Řeky bydlícími v Efesu, na všechny padla bázeň a jméno Pána Ježíše bylo ve velké vážnosti. ^{Acts 19:18}Mnozí z těch, kdo uvěřili, pak přicházeli a vyznávali a odhalovali své praktiky. ^{Acts 19:19}Také mnozí z těch, kteří se zabývali magií, přinášeli své knihy a přede všemi je pálili. Když pak spočítali jejich cenu, zjistili, že stály padesát tisíc stříbrných. ^{[2736]Acts 19:20}Tak se mocně šířilo Pánovo slovo a rozmáhalo se.

Efeská Atremis

^{Acts 19:21}Po těchto událostech se Pavel veden Duchem rozhodl, že se přes Makedonii a Řecko ^[2737] vydá do Jeruzaléma. „Až tam pobudu,“ řekl, „musím se také podívat do Říma.“ ^{Acts 19:22}Dva ze svých pomocníků, Timotea a Erasta, tehdy poslal do Makedonie, ale sám zůstal ještě načas v Asii.

^{Acts 19:23}Někdy v té době nastal kvůli té Cestě nemalý rozruch. ^{Acts 19:24}Jeden stříbrotepec jménem Demétrios totiž vyráběl stříbrné napodobeniny Artemidina chrámu, což řemeslníkům přinášelo nemalý výdělek. ^{Acts 19:25}Svolal je tedy stejně jako výrobce z příbuzných oborů a promluvil k nim: „Pánové, víte, že z tohoto řemesla pramení náš blahobyt. ^{Acts 19:26}Jak ale vidíte a slyšíte, onen Pavel přesvědčil a odvrátil veliké množství lidí nejen v Efesu, ale skoro po celé Asii. Že prý ‚bohové vyrobení rukama nejsou žádní bohové!‘ ^{Acts 19:27}Nejenže je tím ohrožena pověst našeho řemesla; hrozí také, že chrám veliké bohyně Artemis už nebude nic znamenat, a tak se sníží věhlas té, kterou ctí celá Asie a celý svět!“

^{Acts 19:28}Když to uslyšeli, popadl je hněv a začali křičet: „Veliká je efeská Artemis!“ ^{Acts 19:29}Město zachvátil zmatek. Všichni se společně hnali do divadla a vlekli s sebou Pavlovy společníky na cestách, Makedonce Gaia a Aristarcha. ^{Acts 19:30}Pavel chtěl vyjít k lidu, ale učedníci ho nenechali. ^{Acts 19:31}Také někteří jeho přátelé z asijských nejvyšších kruhů mu naléhavě vzkazovali, ať se neodvažuje do divadla.

^{Acts 19:32}Tam jedni křičeli to, druzí ono, ve shromáždění vládl zmatek a mnozí ani nevěděli, proč se sešli. ^{Acts 19:33}Z davu pak vytáhli jistého Alexandra, který zastupoval Židy. Alexandr pokynul rukou a chtěl před lidem pronést obhajobu. ^{Acts 19:34}Jakmile však poznali, že je to Žid, všichni začali jednohlasně křičet: „Veliká je efeská Artemis!“ Trvalo to asi dvě hodiny.

^{Acts 19:35}Městský tajemník pak uklidňoval dav slovy: „Občané Efesu! Kdo by nevěděl, že město Efes je strážcem chrámu veliké Artemis a její sochy spadlé z nebe? ^{Acts 19:36}Tyto věci jsou nepopiratelné, a tak je třeba, abyste zachovali klid a neprovedli nic unáhleného. ^{Acts 19:37}Přivedli jste sem tyto muže, ti se však nedopustili žádné svatokrádeže ani rouhání proti vaší bohyni. ^{Acts 19:38}Chce-li Demétrios a ostatní řemeslníci někoho žalovat, od toho jsou tu veřejné soudy a místodržitelé. Tam ať se soudí. ^{Acts 19:39}Máte-li nějaké další požadavky, budou projednány v zákonném shromáždění. ^{Acts 19:40}Hrozí nám totiž, že kvůli dnešku budeme obviněni ze vzpoury. Pro toto srocení není žádný důvod a nevíme, jak bychom je mohli obhájit.“ A po těchto slovech shromáždění rozpustil.

Kapitola 20

V Makedonii, Řecku a Asii

^{Acts 20:1}Jakmile to pozdvižení skončilo, Pavel svolal učedníky, rozloučil se s nimi a vyrazil do Makedonie. ^{Acts 20:2}Prošel ty kraje, mnohokrát povzbudil místní učedníky a dorazil do Řecka, ^{Acts 20:3}kde strávil tři měsíce. Potom se chystal odplout do Sýrie, ale kvůli židovským úkladům se rozhodl vrátit přes Makedonii. ^{Acts 20:4}Doprovázeli ho:

Sopater z Beroje, Aristarchos a Sekundus z Tesaloniky, Gaius a Timoteus z Derbe a Tychikos a Trofimos z Asie.

^{Acts 20:5}Ti šli napřed a čekali v Troadě na nás, ^{Acts 20:6}kteří jsme po Svátku nekvašených chlebů ^[2738] vypluli z Filip. Během pěti dnů jsme dorazili k nim do Troady a strávili jsme tam týden.

^{Acts 20:7}Když jsme se prvního dne po sobotě sešli k lámání chleba, ^[2739] Pavel k nim mluvil, a protože se druhý den chystal odejít, protáhl svou řeč až do půlnoci. ^{Acts 20:8}V horní místnosti, kde se shromáždili, svítilo hodně lamp. ^{Acts 20:9}Jeden mladík jménem Eutychus seděl v okně a při Pavlově dlouhé řeči se o něj pokoušel hluboký spánek. Nakonec ho spánek přemohl a on spadl z třetího poschodí dolů. Když ho zvedli, byl mrtev. ^{Acts 20:10}Pavel sešel dolů a objal jej; potom ho vzal do náruče a řekl: „Buďte klidní, je v něm život!“ ^{Acts 20:11}Pak vystoupil nahoru, lámal chléb a po jídle ještě dlouho mluvil, až do rána, kdy odešel. ^{Acts 20:12}Toho chlapce pak přivedli živého a byli nesmírně potěšeni.

^{Acts 20:13}My ostatní jsme vyrazili napřed. Vypluli jsme na lodi k Assu, kde jsme měli přibrat Pavla; přál si tam totiž jít sám pěšky. ^{Acts 20:14}Když jsme se v Assu setkali, vzali jsme ho na palubu a připluli do Mitylény. ^{Acts 20:15}Odtud jsme pokračovali dál a druhého dne jsme se přiblížili k ostrovu Chios. Nazítří jsme připluli k Sámu a dalšího dne jsme dorazili do Milétu. ^{Acts 20:16}Pavel se totiž rozhodl minout Efes, aby se v Asii nezdržel. Spěchal do Jeruzaléma, kam se chtěl dostat pokud možno na den Letnic.

Pavel se loučí

^{Acts 20:17}Z Milétu poslal zprávu do Efesu a zavolal k sobě starší církve. ^{Acts 20:18}Když k němu přišli, řekl jim: „Sami víte, jak jsem strávil všechen čas, kdy jsem byl s vámi, od prvního dne, kdy jsem přišel do Asie: ^{Acts 20:19}Jak jsem sloužil Pánu se vší pokorou, v slzách a uprostřed mnoha zkoušek, které mě potkaly kvůli židovským úkladům; ^{Acts 20:20}jak jsem vám nezamlčel nic užitečného, ale kázal vám a učil veřejně i po domech; ^{Acts 20:21}jak jsem Židům i Řekům vydával svědectví o pokání k Bohu a o víře v našeho Pána Ježíše.

^{Acts 20:22}Teď ale jdu, puzen Duchem, do Jeruzaléma. Nevím, co mě tam čeká, ^{Acts 20:23}ačkoli mi Duch svatý v každém městě potvrzuje, že mě čekají pouta a soužení. ^{Acts 20:24}Já však na to nedbám; v životě mi nejde o nic víc, než abych dokončil svůj běh a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše: abych byl svědkem evangelia o Boží milosti.

^{Acts 20:25}Teď vím, že nikdo z vás, mezi nimiž jsem chodil a kázal o Božím království, mě už nikdy neuvidí. ^{Acts 20:26}Proto před vámi dnešní den prohlašuji, že jsem čistý od krve všech, ^{Acts 20:27}neboť jsem nic nezamlčel, ale oznámil vám veškerou Boží vůli. ^{Acts 20:28}Dbejte tedy na sebe i na celé stádo, jehož správci vás Duch svatý ustanovil, abyste pásli Boží ^[2740] církev, kterou vykoupil svou vlastní krví. ^{Acts 20:29}Vím, že po mém odchodu mezi vás přijdou draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. ^{Acts 20:30}I z vás samotných povstanou lidé, kteří budou překrucovat pravdu, aby strhli učedníky za sebou. ^{Acts 20:31}Proto bděte a pamatujte, že jsem po tři roky dnem i nocí bez přestání v slzách napomínal jednoho každého z vás.

^{Acts 20:32}Teď vás tedy svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vybudovat vás a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými. ^{Acts 20:33}Od nikoho jsem nechtěl stříbro, zlato ani šaty. ^{Acts 20:34}Sami víte, že jsem těmato rukama vydělával na potřeby své i svých společníků. ^{Acts 20:35}Tím vším jsem vám ukázal, že máme poctivě pracovat, pomáhat slabým a pamatovat na slova Pána Ježíše, který řekl: ‚Požehnanější je dávat než dostávat.‘“

^{Acts 20:36}Po těch slovech s nimi všemi poklekl a modlil se. ^{Acts 20:37}Všichni se dali do velikého pláče, objímali Pavla a líbali ho. ^{Acts 20:38}Nejvíce se rmoutili nad jeho slovy, že už ho nikdy neuvidí. Tak ho doprovázeli až k lodi.

Kapitola 21

Připraven zemřít

^{Acts 21:1}Když jsme se konečně rozloučili, zvedli jsme kotvy a vypluli přímým směrem na ostrov Kós. Druhý den jsme dorazili na Rhodos a odtud do Patary. ^{Acts 21:2}Tam jsme našli loď, která plula do Fénicie, nalodili se a vypluli. ^{Acts 21:3}Přiblížili jsme se na dohled ke Kypru, nechali jej vlevo a plavili se dál do Sýrie. Když jsme pak přistáli v Týru, kde měla loď vyložit náklad, ^{Acts 21:4}vyhledali jsme místní učedníky a týden u nich zůstali. Ti Pavla skrze Ducha varovali, ať nechodí do Jeruzaléma. ^{Acts 21:5}Když jsme po týdnu měli pokračovat v cestě, všichni nás i s ženami a dětmi vyprovodili za město, kde jsme na břehu poklekli a modlili se. ^{Acts 21:6}Po rozloučení jsme nastoupili na loď a oni se vrátili domů.

^{Acts 21:7}Z Týru jsme zamířili do Ptolemaidy, kde naše plavba skončila. Pozdravili jsme bratry a strávili s nimi jeden den. ^{Acts 21:8}Nazítří jsme pokračovali pěšky do Cesareje. Navštívili jsme evangelistu Filipa (jednoho z oněch sedmi) ^[2741] a zůstali u něj v domě. ^{Acts 21:9}Filip měl čtyři mladé dcery, které prorokovaly.

^{Acts 21:10}Když jsme tam strávili několik dní, dorazil z Judska jeden prorok jménem Agabos. ^{Acts 21:11}Přišel k nám, vzal Pavlův pás a svázal si ruce i nohy se slovy: „Tak praví Duch svatý: Muže, jemuž patří tento pás, takto spoutají židovští vůdci v Jeruzalémě a vydají ho do rukou pohanů.“ ^{Acts 21:12}Když jsme to uslyšeli, prosili jsme ho spolu s místními učedníky, ať nechodí do Jeruzaléma.

^{Acts 21:13}„K čemu ten pláč?“ odpověděl Pavel. „Proč mi lámete srdce? Pokud jde o mě, jsem připraven nejen být svázán, ale také v Jeruzalémě zemřít pro jméno Pána Ježíše!“ ^{Acts 21:14}Protože se ale nedal přesvědčit, nechali jsme toho se slovy: „Děj se vůle Páně!“

Pavel v Jeruzalémě

^{Acts 21:15}Po několika dnech jsme byli připraveni, a tak jsme se vydali vzhůru do Jeruzaléma. ^{Acts 21:16}Několik učedníků z Cesareje šlo s námi, aby nás dovedli k jistému Mnásonovi z Kypru, dávnému učedníkovi, u něhož jsme měli být ubytováni.

^{Acts 21:17}Když jsme došli do Jeruzaléma, bratři nás tam vřele přijali. ^{Acts 21:18}Druhého dne šel Pavel s námi k Jakubovi, kde se shromáždili všichni starší. ^{Acts 21:19}Pavel je pozdravil a vyprávěl jim postupně všechno, co Bůh skrze jeho službu vykonal mezi pohany.

^{Acts 21:20}Když to uslyšeli, vzdali slávu Bohu. Potom mu řekli: „Vidíš, bratře, kolik tisíc Židů už uvěřilo, a ti všichni jsou horliví milovníci Zákona. ^{Acts 21:21}O tobě ale mají zprávy, že učíš všechny Židy mezi pohany, aby odpadli od Mojžíše. Prý je navádíš, aby nedávali obřezat své syny a nezachovávali naše zvyky. ^{Acts 21:22}Co s tím? Určitě se doslechnou, že jsi přišel. ^{Acts 21:23}Udělej tedy, co ti říkáme: Máme tu čtyři muže, kteří na sebe vzali slib. ^{Acts 21:24}Podrob se spolu s nimi očistnému obřadu a zaplať za ně, co je potřeba, aby si oholili hlavy. ^[2742] Tak všichni poznají, že na těch zprávách o tobě nic není a že naopak žiješ řádně a zachováváš Zákon. ^{Acts 21:25}Pokud jde o věřící z pohanů, těm jsme napsali rozhodnutí, ať se vyhýbají masu obětovanému modlám, dále krvi, masu zardoušených zvířat a smilstvu.“

Zatčen v Chrámu

^{Acts 21:26}Druhého dne se tedy Pavel spolu s oněmi muži podrobil očistnému obřadu. Potom šel do chrámu ohlásit, kdy uplyne doba jejich očišťování a za každého z nich bude přinesena oběť.

^{Acts 21:27}Když už těch sedm dní mělo uplynout, uviděli ho v chrámu Židé z Asie. Vzbouřili všechen lid a vrhli se na něj ^{Acts 21:28}s křikem: „Izraelité, pomozte! To je ten člověk, který všude všechny učí proti tomuto lidu, Zákonu i tomuto místu! Navíc ještě do chrámu přivedl Řeky, aby toto svaté místo poskvrnil!“ ^{Acts 21:29}(Předtím s ním totiž ve městě viděli Trofima z Efesu a domnívali se, že ho Pavel přivedl do chrámu.)

^{Acts 21:30}Byl z toho rozruch po celém městě. Lidé se sběhli, chopili se Pavla a táhli ho ven z chrámu. Dveře se za ním ihned zavřely. ^{Acts 21:31}Už se ho chystali zabít, když k veliteli římské posádky dorazila zpráva, že se celý Jeruzalém bouří. ^{Acts 21:32}Ihned vzal vojáky a setníky a seběhl k nim. Jakmile uviděli velitele s vojáky, přestali Pavla bít. ^{Acts 21:33}Velitel přistoupil, zatkl ho a dal ho spoutat dvěma řetězy. Potom se ptal, kdo to je a co udělal. ^{Acts 21:34}V davu však jedni křičeli to a druzí ono. Nemohl kvůli hluku zjistit nic jistého, a tak poručil, ať ho odvedou do pevnosti. ^{Acts 21:35}Po schodišti ho vojáci kvůli násilí davu museli nést. ^{Acts 21:36}Šla za ním totiž spousta lidí a křičeli: „Pryč s ním!“

^{Acts 21:37}Když už měl být Pavel zaveden do pevnosti, oslovil velitele: „Mohu s tebou mluvit?“

„Ty umíš řecky?“ odpověděl velitel. ^{Acts 21:38}„Takže ty nejsi ten Egypťan, který nedávno vzbouřil a odvedl na poušť ty čtyři tisíce hrdlořezů?“

^{Acts 21:39}„Jsem Žid z Tarsu v Kilikii, občan onoho významného města,“ odvětil Pavel. „Proto tě žádám, dovol mi promluvit k lidu.“

Jsem Žid

^{Acts 21:40}Pavel se s velitelovým svolením postavil na schodišti a pokynul rukou lidu. Když se rozhostilo ticho, promluvil k nim hebrejsky: ^[2743]

Kapitola 22

^{Acts 22:1}„Bratři a otcové, vyslechněte prosím mou obhajobu před vámi!“

^{Acts 22:2}Když uslyšeli, že k nim mluví hebrejsky, ztišili se ještě více.

Pavel pokračoval: ^{Acts 22:3}„Jsem Žid narozený v kilikijském Tarsu, ale vychovaný zde v tomto městě. Zákonu našich otců jsem byl vyučen v největší přísnosti u nohou Gamalielových a byl jsem horlivcem pro Boha, jako jste dodnes vy všichni. ^{Acts 22:4}Tu Cestu jsem pronásledoval až k smrti. Zatýkal jsem muže i ženy a dával je do vězení, ^{Acts 22:5}jak může dosvědčit i velekněz a všichni starší. Od nich jsem také přijal dopisy pro naše bratry v Damašku, kam jsem se vypravil, abych i tamější přívržence přivedl v poutech do Jeruzaléma k potrestání.

^{Acts 22:6}Když už jsem se cestou blížil k Damašku, okolo poledne mě náhle obklopilo veliké světlo z nebe. ^{Acts 22:7}Padl jsem na zem a uslyšel hlas: ‚Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?‘ ^{Acts 22:8}Zeptal jsem se: ‚Kdo jsi, Pane?‘ a on odpověděl: ‚Já jsem Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ.‘ ^{Acts 22:9}Moji společníci viděli světlo; hlas, který ke mně mluvil, ale neslyšeli. ^{Acts 22:10}Zeptal jsem se: ‚Pane, co mám dělat?‘ a Pán mi řekl: ‚Vstaň a jdi do Damašku; tam se dozvíš všechno, co máš dělat.‘ ^{Acts 22:11}Byl jsem oslepen jasem toho světla, a tak mě moji společníci museli do Damašku odvést za ruku.

^{Acts 22:12}Jistý Ananiáš, zbožný stoupenec Zákona s dobrou pověstí u všech místních Židů, ^{Acts 22:13}přišel za mnou. Postavil se ke mně a řekl: ‚Bratře Saule, prohlédni!‘ Hned v tu chvíli jsem ho uviděl ^{Acts 22:14}a on řekl: ‚Bůh našich otců tě vyvolil, abys poznal jeho vůli, spatřil jeho Spravedlivého a uslyšel hlas z jeho úst. ^{Acts 22:15}Přede všemi lidmi mu budeš svědkem toho, co jsi viděl a slyšel. ^{Acts 22:16}Na co ještě čekáš? Vstaň, pokřti se, smyj své hříchy a vzývej jeho jméno!‘

^{Acts 22:17}Potom jsem se vrátil do Jeruzaléma. Při modlitbě jsem v chrámu upadl do vytržení ^{Acts 22:18}a viděl jsem Pána. Řekl mi: ‚Pospěš si! Rychle opusť Jeruzalém, neboť tvé svědectví o mně tu nepřijmou.‘ ^{Acts 22:19}Namítl jsem: ‚Pane, oni vědí, že jsem v synagogách zatýkal a bičoval ty, kdo věřili v tebe. ^{Acts 22:20}Když byla prolévána krev tvého svědka Štěpána, stál jsem tam, schvaloval to a hlídal pláště těch, kdo ho zabíjeli.‘ ^{Acts 22:21}Na to mi Pán řekl: ‚Jen jdi. Pošlu tě k dalekým národům.‘“

Římský občan

^{Acts 22:22}Až po to slovo mu naslouchali. Teď ale začali křičet: „Pryč s ním ze světa! Nemá právo žít!“ ^{Acts 22:23}Když takto křičeli, rvali si pláště a házeli do vzduchu prach, ^{Acts 22:24}velitel ho nechal odvést do pevnosti. Nařídil, ať ho vyslýchají bičováním, aby zjistil, proč na něj tolik křičeli. ^{Acts 22:25}Poté, co ho připoutali řemeny, Pavel oslovil velícího setníka: „Vy smíte bičovat římského občana – navíc bez soudu?“

^{Acts 22:26}Jakmile to setník uslyšel, odešel to ohlásit veliteli: „Dej si pozor, co děláš. Ten člověk je římský občan!“

^{Acts 22:27}Velitel se šel Pavla zeptat: „Pověz mi, ty jsi římský občan?“

„Ano,“ odpověděl Pavel.

^{Acts 22:28}Velitel mu řekl: „Já jsem získal občanství za spoustu peněz!“

„Já jsem se tak už narodil,“ odpověděl Pavel.

^{Acts 22:29}Ti, kdo ho měli vyslýchat, od něj okamžitě ustoupili. I velitel dostal strach, když si uvědomil, že nechal spoutat římského občana.

Před Veleradou

^{Acts 22:30}Velitel chtěl zjistit, z čeho přesně jej Židé obviňují. Nazítří ho proto nechal vyvést z vězení a nařídil, ať se sejdou vrchní kněží i celá Velerada. Pak přivedl Pavla a postavil ho před ně.

Kapitola 23

^{Acts 23:1}Pavel se pozorně rozhlédl po Veleradě a řekl: „Bratři, v každém ohledu mám čisté svědomí; až dodneška jsem se řídil Božími zákony.“

^{Acts 23:2}Velekněz Ananiáš hned přikázal těm, kdo stáli u něj, aby ho bili přes ústa. ^{Acts 23:3}Pavel mu odpověděl: „Tebe bude bít Bůh, ty zbílená stěno! Sedíš tu, abys mě soudil podle Zákona, a proti Zákonu mě nařizuješ bít?!“ ^[2744]

^{Acts 23:4}Ti, kdo stáli u něj, mu řekli: „Ty spíláš Božímu veleknězi?“

^{Acts 23:5}„Nevěděl jsem, bratři, že je to velekněz,“ odpověděl Pavel. „Je přece psáno: ‚Vůdci svého lidu nespílej.‘“ ^[2745]

^{Acts 23:6}Pavel věděl, že ve Veleradě je jedna strana saduceů a druhá farizeů, a tak zvolal: „Bratři, já jsem farizeus, farizeův syn. Stojím před soudem kvůli naději zmrtvýchvstání!“ ^{Acts 23:7}Jakmile to řekl, farizeové se začali se saduceji hádat, a tak se shromáždění rozdělilo. ^{Acts 23:8}(Saduceové totiž tvrdí, že není žádné vzkříšení ani anděl nebo duch, ale farizeové to obojí vyznávají.)

^{Acts 23:9}Strhl se veliký křik. Z farizejské strany povstali někteří znalci Písma a bojovali za něj: „Nenašli jsme na něm nic zlého. Co když k němu mluvil duch nebo anděl?“ ^{Acts 23:10}Hádka narůstala tak, že se velitel začal obávat, aby Pavla neroztrhali. Poručil tedy vojákům, ať jdou dolů, vyrvou jim ho a odvedou do pevnosti.

^{Acts 23:11}Tu noc před ním stanul Pán. „Buď statečný,“ řekl mu. „Jako jsi o mně svědčil v Jeruzalémě, musíš svědčit i v Římě.“

Spiknutí

^{Acts 23:12}Když se rozednilo, někteří Židé se spolčili a zapřísáhli se, že nebudou jíst ani pít, dokud Pavla nezabijí. ^{Acts 23:13}Těch spiklenců bylo nejméně čtyřicet. ^{Acts 23:14}Přišli k vrchním kněžím a starším a řekli: „Složili jsme přísahu, že se nedotkneme jídla, dokud nezabijeme Pavla. ^{Acts 23:15}Vy teď spolu s Veleradou vzkažte veliteli, ať ho přivede k vám, jako byste chtěli jeho věc důkladněji prozkoumat. Ještě než k vám dojde, jsme připraveni ho zabít.“

^{Acts 23:16}O té léčce se však doslechl syn Pavlovy sestry. Vydal se tedy za Pavlem do pevnosti a pověděl mu to. ^{Acts 23:17}Pavel pak k sobě zavolal jednoho ze setníků a řekl mu: „Vezmi toho mladíka k veliteli. Má pro něj zprávu.“

^{Acts 23:18}Setník ho dovedl za velitelem s hlášením: „Vězeň Pavel mě zavolal a požádal, abych k tobě přivedl tohoto mladíka, že ti má něco říci.“

^{Acts 23:19}Velitel ho vzal za ruku, poodešel s ním stranou a ptal se: „Co mi chceš povědět?“

^{Acts 23:20}Mladík mu řekl: „Židé se dohodli, že tě požádají, abys zítra přivedl Pavla do Velerady, jako by chtěli jeho věc důkladněji prozkoumat. ^{Acts 23:21}Ty jim ale nevěř! Číhá na něj nejméně čtyřicet mužů, kteří se zapřisáhli, že nebudou jíst ani pít, dokud ho nezabijí. Jsou už připraveni a čekají jen na tvé rozhodnutí!“

^{Acts 23:22}Velitel pak mladíka propustil a přikázal mu: „Nikomu neříkej, že jsi mi to prozradil!“

Odeslán do Cesareje

^{Acts 23:23}Zavolal si dva setníky a řekl jim: „Na devátou večer připravte dvě stě vojáků k cestě do Cesareje. Vezměte také sedmdesát jezdců a dvě stě lehkooděnců. ^{Acts 23:24}Přiveďte mezky pro Pavla a bezpečně ho dopravte k prokurátoru Felixovi.“

^{Acts 23:25}Potom napsal dopis tohoto znění:

^{Acts 23:26}Klaudius Lysiáš zdraví vznešeného prokurátora Felixe.

^{Acts 23:27}Tohoto muže se zmocnili Židé a chtěli ho zabít. Když jsem se dozvěděl, že je to římský občan, zasáhl jsem se svým oddílem a zachránil ho. ^{Acts 23:28}Protože jsem chtěl zjistit, z čeho jej obviňují, přivedl jsem ho do jejich Velerady. ^{Acts 23:29}Shledal jsem, že jej obviňují kvůli sporným otázkám jejich Zákona a že nespáchal nic, zač by zasloužil smrt nebo vězení. ^{Acts 23:30}Když jsem se pak dozvěděl, že se ho chystají úkladně zavraždit, ihned jsem ho odeslal k tobě. Jeho žalobcům jsem přikázal, ať svá obvinění vůči němu přednesou tobě.

^{Acts 23:31}Vojáci vzali Pavla a podle rozkazu ho v noci odvedli do Antipatridy. ^{Acts 23:32}Nazítří se vrátili do pevnosti a zanechali ho v doprovodu jezdců. ^{Acts 23:33}Ti po příjezdu do Cesareje doručili dopis prokurátorovi a předali mu Pavla. ^{Acts 23:34}Poté, co si dopis přečetl, zeptal se, z které je provincie. Když zjistil, že z Kilikie, ^{Acts 23:35}řekl: „Vyslechnu tě, jakmile se dostaví tvoji žalobci.“ Zatím ho nechal hlídat v Herodově paláci.

Kapitola 24

Souzen před Felixem

^{Acts 24:1}Po pěti dnech do Cesareje dorazil velekněz Ananiáš s některými staršími a s jistým řečníkem Tertullem, aby Pavla obvinili před prokurátorem.

^{Acts 24:2}Jakmile byl Pavel předvolán, Tertullus přednesl obžalobu: „Vznešený Felixi! Díky tobě již dlouho zakoušíme pokoj a díky tvé prozíravosti vše v tomto národě spěje k lepšímu, ^{Acts 24:3}což bezvýhradně a všeobecně přijímáme s nejhlubší vděčností. ^{Acts 24:4}Abych tě však příliš nezdržoval, prosím, abys nás krátce vyslyšel s vlídností sobě vlastní.

^{Acts 24:5}Shledali jsme, že tento muž je jako morová nákaza. Jakožto vůdce té sekty nazaretských vyvolává nepokoje mezi všemi Židy po celém světě. ^{Acts 24:6}[7] Pokusil se dokonce znesvětit chrám, a tak jsme ho zajali. ^{[2746]Acts 24:8}Když provedeš výslech, sám se budeš moci přesvědčit o všem, z čeho jej žalujeme.“

^{Acts 24:9}Židé s tou řečí souhlasili a potvrzovali, že je to pravda.

^{Acts 24:10}Prokurátor tedy pokynul k Pavlovi a ten se ujal slova: „Vím, že náš národ spravuješ již řadu let, a tak se budu hájit s klidnou myslí. ^{Acts 24:11}Jak si můžeš ověřit, v Jeruzalémě, kam jsem přišel uctívat Boha, jsem nepobyl více než dvanáct dní. ^{Acts 24:12}Nikdo mě neviděl hádat se s někým v chrámu nebo podněcovat davy, ať už v synagogách, nebo ve městě. ^{Acts 24:13}To, z čeho mě tu obviňují, nemohou nijak prokázat.

^{Acts 24:14}Přiznávám však před tebou, že sloužím Bohu našich otců jako stoupenec té Cesty, kterou oni nazývají sektou. Věřím všemu, co je psáno v Zákoně a v Prorocích, ^{Acts 24:15}a mám v Bohu naději, kterou chovají i oni, že nastane vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých. ^{Acts 24:16}Proto se snažím, abych měl vždy čisté svědomí před Bohem i před lidmi.

^{Acts 24:17}Po letech jsem se vrátil do Jeruzaléma, abych svému národu přinesl dary pro chudé a oběti. ^{Acts 24:18}Někteří Židé z Asie mě zastihli v chrámu, když jsem se bez davu a hluku podrobil očistnému obřadu. ^{Acts 24:19}Pokud proti mně něco mají, měli by tu stát před tebou a žalovat mě. ^{Acts 24:20}Anebo ať řeknou zde tito, jaký zločin na mě našli, když jsem stál před Veleradou. ^{Acts 24:21}Snad šlo o to jediné, co jsem mezi nimi zvolal: ‚Dnes jsem před vámi souzen kvůli vzkříšení z mrtvých!‘“

^{Acts 24:22}Felix (který o té Cestě leccos věděl) pak případ odročil: „Rozhodnu vaši při, až se dostaví velitel Lysiáš.“ ^{Acts 24:23}Pak poručil setníkovi, který Pavla střežil, ať mu ulehčí vazbu a nikomu z jeho přátel ať nebrání postarat se o něj.

^{Acts 24:24}Po několika dnech pak Felix přišel se svou manželkou Drusillou, která byla Židovka. Poslal pro Pavla a vyslechl si ho ohledně víry v Mesiáše. ^{Acts 24:25}Když ale Pavel mluvil o spravedlnosti, o zdrženlivosti a o nadcházejícím soudu, Felix dostal strach. „Prozatím odejdi,“ řekl mu. „Zavolám si tě, až budu mít čas.“ ^{Acts 24:26}Přitom ovšem doufal, že mu Pavel nabídne nějaký úplatek. Proto si ho také nechával často zavolat, aby si pohovořili.

^{Acts 24:27}Po dvou letech Felixe v úřadu vystřídal Porcius Festus. Felix se ovšem chtěl zavděčit Židům, a tak nechal Pavla ve vězení.

Kapitola 25

Odvolávám se k císaři!

^{Acts 25:1}Tři dny poté, co se Festus ujal vlády v provincii, vypravil se z Cesareje vzhůru do Jeruzaléma. ^{Acts 25:2}Vrchní kněží a přední Židé mu tehdy oznámili žalobu proti Pavlovi. Prosili ho ^{Acts 25:3}a dožadovali se té laskavosti, aby ho nechal poslat do Jeruzaléma (chystali totiž léčku, že ho po cestě zabijí). ^{Acts 25:4}Festus odpověděl: „Pavel je ve vazbě v Cesareji, kam se sám chystám brzy odjet. ^{Acts 25:5}Ať se tam vaši zástupci vypraví se mnou, a pokud ten muž provedl něco zlého, ať ho žalují.“

^{Acts 25:6}Poté, co mezi nimi strávil osm nebo deset dní, vrátil se do Cesareje. Druhého dne zasedl k soudu a poručil, ať předvedou Pavla. ^{Acts 25:7}Jakmile se dostavil, obstoupili ho Židé, kteří přišli z Jeruzaléma, a vznášeli proti němu těžká obvinění, která však nemohli dokázat.

^{Acts 25:8}Pavel se hájil: „Ani proti židovskému Zákonu ani proti chrámu ani proti císaři jsem se v ničem neprovinil.“

^{Acts 25:9}Festus, který se chtěl zavděčit Židům, Pavlovi odpověděl: „Chceš jít do Jeruzaléma a tam být ohledně toho přede mnou souzen?“

^{Acts 25:10}Pavel na to řekl: „Stojím před císařským soudem, jemuž podléhám. Židům jsem nijak neublížil, jak sám velmi dobře víš. ^{Acts 25:11}Jsem-li skutečně vinen a spáchal jsem něco, zač si zasloužím smrt, neodmítám zemřít. Jestliže však na tom, z čeho mě obviňují, nic není, nikdo mě jim nemůže vydat. Odvolávám se k císaři!“

^{Acts 25:12}Festus to probral se svými poradci a odpověděl: „K císaři ses odvolal, k císaři půjdeš!“

Festus a Agripa

^{Acts 25:13}Za několik dní do Cesareje dorazil král Agrippa ^[2747] s Bereniké, aby pozdravili Festa. ^{Acts 25:14}Zdrželi se tam delší dobu, a tak Festus králi vyprávěl o Pavlově při: „Felix tu zanechal jednoho vězně. ^{Acts 25:15}Když jsem byl v Jeruzalémě, vrchní kněží a židovští starší mi o něm řekli a žádali jeho odsouzení.

^{Acts 25:16}Odpověděl jsem jim, že Římané nemají ve zvyku odsoudit člověka, aniž by obžalovaný stanul svým žalobcům tváří v tvář a dostal možnost hájit se proti jejich obvinění. ^{Acts 25:17}Jakmile se tu sešli, beze všech odkladů jsem příštího dne zasedl k soudu a poručil, ať toho muže předvedou. ^{Acts 25:18}Když ale vystoupili jeho žalobci, nevznesli proti němu nějaké těžké obvinění, jak bych očekával. ^{Acts 25:19}Vedli s ním jen spor o nějakých otázkách toho jejich náboženství a o nějakém mrtvém Ježíši, o kterém Pavel tvrdil, že žije. ^{Acts 25:20}Protože se v těch věcech nevyznám, navrhl jsem mu, zda by chtěl jít do Jeruzaléma, kde by to mohl soud projednat. ^{Acts 25:21}Pavel se však odvolal, že chce zůstat ve vazbě až do rozhodnutí Jeho Veličenstva. Nařídil jsem tedy, ať zůstane ve vazbě, dokud ho nepošlu k císaři.“

^{Acts 25:22}Agrippa Festovi řekl: „Toho člověka bych si také rád poslechl.“

„Uslyšíš ho zítra,“ odpověděl Festus.

Před králem Agripou

^{Acts 25:23}Druhého dne přišli Agrippa a Bereniké s veškerou nádherou a spolu s veliteli a význačnými muži města vstoupili do jednací síně. Když byl na Festův rozkaz přiveden Pavel, ^{Acts 25:24}Festus zahájil: „Králi Agrippo a všichni přítomní, vidíte tu muže, o něhož mě v Jeruzalémě i zde žádala celá židovská obec s křikem, že nesmí zůstat naživu. ^{Acts 25:25}Shledal jsem, že neprovedl nic, za co by zasloužil smrt, ale když se sám odvolal k Jeho Veličenstvu, rozhodl jsem se ho k němu poslat. ^{Acts 25:26}Nemám však nic určitého, co bych o něm císaři napsal. Proto jsem ho přivedl před vás a zvláště před tebe, králi Agrippo, abych po tomto slyšení měl co napsat. ^{Acts 25:27}Zdá se mi totiž nerozumné posílat vězně a neuvést, z čeho je obviněn.“

Kapitola 26

^{Acts 26:1}Potom Agrippa vyzval Pavla: „Smíš promluvit sám za sebe.“ Pavel pokynul rukou a začal svou obhajobu: ^{Acts 26:2}„Jsem šťasten, králi Agrippo, že se dnes mám hájit proti všem židovským obviněním právě před tebou, ^{Acts 26:3}zejména proto, že jsi znalcem všech židovských zvyků a záležitostí. Proto tě prosím, vyslechni mě trpělivě.

^{Acts 26:4}Všichni Židé vědí, jaký život jsem od mládí vedl, nejdříve ve své vlasti a potom v Jeruzalémě. ^{Acts 26:5}Znají mě odedávna a kdyby chtěli, mohou dosvědčit, že jsem žil podle nejpřísnějšího proudu v našem náboženství jako farizeus. ^{Acts 26:6}A teď tu stojím, abych byl souzen kvůli naději, že Bůh splní zaslíbení, které dal našim otcům. ^{Acts 26:7}Dvanáct našich pokolení přitom dnem i nocí vroucně slouží Bohu v naději na splnění právě tohoto zaslíbení. Kvůli této naději mě Židé žalují, králi Agrippo! ^{Acts 26:8}Co je podle vás neuvěřitelného na tom, že Bůh křísí mrtvé?

^{Acts 26:9}Sám jsem se ovšem také domníval, že se musím všemožně stavět proti jménu Ježíše Nazaretského, ^{Acts 26:10}což jsem také v Jeruzalémě dělal. Z pověření vrchních kněží jsem uvěznil mnoho svatých a hlasoval jsem pro jejich smrt. ^{Acts 26:11}Po všech synagogách jsem je často nechával bičovat a nutil je k rouhání. Ve svém nepříčetném hněvu jsem je začal pronásledovat dokonce i v jiných městech.

^{Acts 26:12}Jednou jsem se s plnou mocí a pověřením od vrchních kněží vypravil do Damašku. ^{Acts 26:13}Cestou jsem, králi, uviděl světlo z nebe. I když to bylo kolem poledne, zářilo jasněji než slunce a obklopilo mě i můj doprovod. ^{Acts 26:14}Když jsme všichni padli k zemi, uslyšel jsem hlas, který mi hebrejsky ^[2748] řekl: ‚Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? Marně kopeš proti bodcům!‘ ^{Acts 26:15}Zeptal jsem se: ‚Kdo jsi, Pane?‘ a on řekl: ‚Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. ^{Acts 26:16}Zvedni se však a stůj. Ukázal jsem se ti, abych tě učinil služebníkem a svědkem toho, co jsi viděl, i toho, v čem se ti ještě ukážu. ^{Acts 26:17}Budu tě vysvobozovat od tohoto lidu i od pohanů, ke kterým tě posílám, ^{Acts 26:18}abys otvíral jejich oči, aby se obrátili od tmy ke světlu a od satanovy moci k Bohu, aby vírou ve mne přijali odpuštění hříchů a podíl mezi posvěcenými.‘

^{Acts 26:19}A tak jsem, králi Agrippo, nebyl neposlušný tomu nebeskému vidění. ^{Acts 26:20}Začal jsem zvěstovat nejdříve v Damašku, potom v Jeruzalémě, po celé judské zemi a také pohanům, že mají činit pokání, obrátit se k Bohu a svými skutky prokazovat své pokání. ^{Acts 26:21}To je důvod, proč se mě Židé v chrámu chopili a pokoušeli se mě zabít. ^{Acts 26:22}Díky Boží pomoci, kterou až dodnes zakouším, tu však stojím a vydávám svědectví malému i velkému. Neříkám nic než to, co předpověděli proroci i Mojžíš: ^{Acts 26:23}že Mesiáš má trpět, jako první vstát z mrtvých a zvěstovat světlo tomuto lidu i pohanům.“ ^[2749]

^{Acts 26:24}Festus však Pavlovu obhajobu přerušil: „Pavle, ty šílíš!“ vykřikl. „Tvá veliká učenost tě přivádí k šílenství!“

^{Acts 26:25}„Nešílím, vznešený Feste,“ odpověděl Pavel. „Má slova jsou pravdivá a rozumná. ^{Acts 26:26}Král, před nímž tak otevřeně mluvím, těm věcem dobře rozumí. Jsem si jist, že mu nic z toho neuniklo, neboť se to nedělo někde v ústraní. ^{Acts 26:27}Věříš prorokům, králi Agrippo? Vím, že věříš.“

^{Acts 26:28}„Téměř jsi mě přesvědčil, abych se stal křesťanem,“ odpověděl mu Agrippa.

^{Acts 26:29}„Kéž by Bůh dal!“ řekl na to Pavel. „Kéž by ses nejen ty, ale každý, kdo mě dnes slyší, stal ne téměř, ale úplně tím, co já – ovšem bez těchto pout.“

^{Acts 26:30}Nato král vstal a s ním i prokurátor a Bereniké a ostatní přísedící. ^{Acts 26:31}Cestou odtud si povídali: „Ten člověk nedělá nic, zač by si zasloužil smrt nebo vězení!“

^{Acts 26:32}Agrippa na to Festovi řekl: „Kdyby se neodvolal k císaři, mohl být propuštěn.“

Kapitola 27

V mořské bouři

^{Acts 27:1}Jakmile bylo rozhodnuto, že vyplujeme do Itálie, svěřili Pavla s několika dalšími vězni setníku Juliovi z císařského praporu. ^{Acts 27:2}Nastoupili jsme na adramyttskou loď, která měla plout podél pobřeží Asie, a vypluli jsme. Byl s námi také Makedonec Aristarchos z Tesaloniky.

^{Acts 27:3}Druhého dne jsme přistáli v Sidonu. Julius se k Pavlovi choval vlídně a dovolil mu zajít k přátelům, aby se o něj postarali. ^{Acts 27:4}Když jsme odtud vyrazili, museli jsme kvůli protivětru obeplout Kypr. ^{Acts 27:5}Míjeli jsme pobřeží Kilikie a Pamfylie až do přistání v lykijské Myře. ^{Acts 27:6}Tam setník našel alexandrijskou loď mířící do Itálie a přivedl nás na ni.

^{Acts 27:7}Řadu dní jsme se plavili pomalu a s obtížemi, až jsme se dostali naproti Knidu. Vítr nám nedovolil pokračovat tím směrem, a tak jsme obepluli Krétu podél Salmony. ^{Acts 27:8}Po obtížné plavbě kolem pobřeží jsme dorazili na místo zvané Pěkné přístavy poblíž města Lasaia.

^{Acts 27:9}Ztratili jsme hodně času; minul už dokonce i Půst ^[2750] a další plavba by byla nebezpečná. Pavel je proto varoval: ^{Acts 27:10}„Pánové, podle mého by plavba skončila neštěstím a velikou škodou nejen na lodi a nákladu, ale i na našich životech!“ ^{Acts 27:11}Setník ale více důvěřoval kormidelníkovi a majiteli lodi než Pavlovým slovům. ^{Acts 27:12}Protože přístav nebyl vhodný k přezimování, většina rozhodla, že odtud vyplují a pokusí se dorazit do Fénixu, kde by mohli přezimovat. Tento krétský přístav byl totiž obrácený k jihozápadu a severozápadu.

^{Acts 27:13}Když se zvedl lehký jižní vítr, zdálo se jim, že se mají držet svého předsevzetí. Zvedli kotvy a pluli těsně podél Kréty. ^{Acts 27:14}Od ostrova ale znenadání udeřil orkán zvaný Euroklydon ^{Acts 27:15}a opřel se do lodi. Ta mu nemohla čelit, a tak jsme se nechali unášet, ^{Acts 27:16}až jsme se dostali do závětří jednoho ostrůvku zvaného Kauda. ^[2751] Tam jsme s vypětím sil ovládli vlečný člun ^{Acts 27:17}a vytáhli ho na palubu. Lodníci pak stáhli loď lany, aby ji zpevnili. Ze strachu, aby nenarazili na Syrtskou mělčinu, spustili vlečnou kotvu a nechali se unášet dál. ^{Acts 27:18}Bouře námi zmítala tak prudce, že jsme druhého dne začali vyhazovat náklad. ^{Acts 27:19}Třetího dne jsme vlastníma rukama vyhodili lodní výbavu. ^{Acts 27:20}Bouře nepřestávala zuřit ani po mnoha dnech. Nebylo vidět slunce ani hvězdy, až se nakonec ztrácela všechna naděje, že se zachráníme.

^{Acts 27:21}Když už dlouho ani nemohli jíst, Pavel se postavil doprostřed a řekl: „Pánové, měli jste mě poslechnout. Kdybychom nevypluli z Kréty, ušetřili bychom si toto neštěstí a škodu. ^{Acts 27:22}Teď vás ale vyzývám, abyste se vzchopili. I když bude loď zničena, nikdo z vás nepřijde o život. ^{Acts 27:23}Dnes v noci mě navštívil anděl toho Boha, jemuž patřím a sloužím, a ^{Acts 27:24}řekl mi: ‚Neboj se, Pavle, dostaneš se před císaře. ^[2752] A hle, Bůh se z dobroty k tobě rozhodl zachovat všechny, kdo se plaví s tebou.‘ ^{Acts 27:25}Proto se vzchopte, pánové! Věřím totiž Bohu, že vše dopadne, jak mi bylo řečeno. ^{Acts 27:26}Musíme ale narazit na nějaký ostrov.“

^{Acts 27:27}Už čtrnáctou noc jsme byli unášeni napříč Adriatikem. Kolem půlnoci měli námořníci dojem, že se blíží země. ^{Acts 27:28}Spustili olovnici a naměřili dvacet sáhů; ^[2753] o kousek dál ji spustili znovu a naměřili patnáct sáhů. ^{[2754]Acts 27:29}Z obavy, abychom nenarazili na útesy, spustili ze zádi čtyři kotvy a toužebně očekávali den. ^{Acts 27:30}Tehdy se námořníci pokusili uniknout z lodi. Pod záminkou, že chtějí roztahovat kotvy také z přídi, spustili člun na moře, ^{Acts 27:31}ale Pavel řekl setníkovi a vojákům: „Pokud nezůstanou na lodi, nezachráníte se!“ ^{Acts 27:32}Vojáci tedy přesekli lana a nechali člun uplavat.

^{Acts 27:33}Před svítáním Pavel všechny vyzýval, aby pojedli: „Dnes je to čtrnáct dní, co samou úzkostí nic nejíte. ^{Acts 27:34}Proto vás prosím, v zájmu své záchrany něco snězte; nikdo z vás nepřijde ani o vlásek!“ ^{Acts 27:35}Po těch slovech vzal chléb, přede všemi vzdal díky Bohu, lámal a začal jíst. ^{Acts 27:36}Všechny to povzbudilo a něco pojedli. ^{Acts 27:37}(Na lodi nás bylo celkem 276 osob.) ^{Acts 27:38}Posilněni jídlem pak sypali pšenici do moře, aby odlehčili loď.

^{Acts 27:39}Konečně se rozednilo. Nemohli tu zem poznat, ale viděli jakousi zátoku s plochým břehem. Na ten se chtěli pokusit s lodí najet. ^{Acts 27:40}Odsekli kotvy a nechali je v moři. Uvolnili také provazy u kormidel, přední plachtu napnuli do větru a pustili se ke břehu. ^{Acts 27:41}V mořské úžině však loď najela na mělčinu. Příď pevně uvízla a nemohla se pohnout, zatímco záď se tříštila pod náporem vln.

^{Acts 27:42}Vojáci se rozhodli pobít vězně, aby některý neuplaval a neunikl. ^{Acts 27:43}Setník jim ale v tom úmyslu zabránil, protože chtěl zachránit Pavla. Nařídil, aby ti, kdo umí plavat, vyskočili první a dostali se ke břehu. ^{Acts 27:44}Ostatní je měli následovat na prknech nebo jiných troskách lodi. Tak se nakonec všichni v pořádku dostali na břeh.

Kapitola 28

Na Maltě

^{Acts 28:1}Když jsme se zachránili, zjistili jsme, že se ten ostrov jmenuje Malta. ^{Acts 28:2}Domorodci se k nám zachovali neobyčejně laskavě. Zapálili oheň a všechny nás k němu pozvali, protože pršelo a bylo chladno. ^{Acts 28:3}Pavel nasbíral hromadu roští. Když přikládal na oheň, zakousla se mu do ruky zmije unikající před žárem. ^{Acts 28:4}Když domorodci uviděli, jak mu od ruky visí had, říkali si: „Ten člověk je určitě vrah! Zachránil se z moře, ale Spravedlnost ho nenechala naživu.“ ^{Acts 28:5}Pavel však hada setřásl do ohně a nic zlého se mu nestalo. ^{Acts 28:6}Domorodci očekávali, že oteče anebo náhle padne mrtev. Když ale dlouho čekali a viděli, že se mu nic zlého neděje, změnili názor a začali říkat, že je to bůh.

^{Acts 28:7}V těch místech měl pozemky přední muž toho ostrova jménem Publius. Ten nás přijal a po tři dny nás přátelsky hostil. ^{Acts 28:8}Publiův otec byl právě na lůžku sužován horečkou a úplavicí. Pavel ho navštívil, po modlitbě na něj vložil ruce a uzdravil ho. ^{Acts 28:9}Po té události začali přicházet i ostatní nemocní z toho ostrova a byli uzdravováni. ^{Acts 28:10}Zahrnuli nás mnoha poctami, a když jsme měli vyplout, naložili nám, co jsme potřebovali.

Konečně Řím

^{Acts 28:11}Po třech měsících jsme odtud vypluli na alexandrijské lodi se znakem Blíženců, která na tom ostrově zůstala přes zimu. ^{Acts 28:12}Na tři dny jsme zastavili v Syrakusách, ^{Acts 28:13}odkud jsme pokračovali do Regia. Po jednom dni se zvedl jižní vítr, a tak jsme dalšího dne přistáli v Puteolech. ^{Acts 28:14}Tam jsme nalezli bratry a na jejich pozvání jsme u nich týden zůstali.

A tak jsme dorazili do Říma. ^{Acts 28:15}Když o nás uslyšeli tamější bratři, vyšli nám naproti až k Appiově tržišti ^[2755] a další ke Třem krčmám. ^[2756] Jakmile je Pavel uviděl, vzdal díky Bohu a nabyl odvahy. ^{Acts 28:16}V Římě Pavel dostal povolení bydlet v soukromí s vojákem, který ho hlídal.

^{Acts 28:17}Po třech dnech Pavel svolal místní židovské představené. Když se sešli, řekl jim: „Bratři, ačkoli jsem se nijak neprovinil proti našemu lidu ani proti otcovským zvykům, byl jsem v Jeruzalémě zatčen a vydán Římanům. ^{Acts 28:18}Ti mě po výslechu chtěli propustit s tím, že jsem nespáchal nic, za co bych zasloužil smrt. ^{Acts 28:19}Židé však byli proti, a tak jsem byl nucen odvolat se k císaři – ovšem ne proto, abych žaloval na svůj národ. ^{Acts 28:20}Pozval jsem vás tedy, abychom se poznali a promluvili spolu, neboť jsem tímto řetězem spoután kvůli naději Izraele.“

^{Acts 28:21}Odpověděli mu: „Nedostali jsme o tobě žádný dopis z Judska a nikdo z bratrů k nám nepřišel se zprávou nebo žalobou na tebe. ^{Acts 28:22}Chceme si však poslechnout tvé názory; o té sektě ^[2757] totiž víme, že je všeobecně odmítána.“

^{Acts 28:23}V den, který mu určili, se jich u něj doma sešlo ještě více. Vykládal jim a svědčil o Božím království a od rána až do večera je z Mojžíšova zákona a Proroků přesvědčoval o Ježíši. ^{Acts 28:24}Někteří se jeho slovy dali přesvědčit, ale jiní nevěřili. ^{Acts 28:25}Když se nemohli shodnout a začali se rozcházet, Pavel jim pověděl ještě toto: „Duch svatý správně řekl našim otcům skrze proroka Izaiáše:

^{Acts 28:26}‚Jdi k tomuto lidu a řekni:
Sluchem uslyšíte, ale nepochopíte,
zrakem uvidíte, ale neprohlédnete.
^{Acts 28:27}Neboť srdce tohoto lidu ztvrdlo;
ušima ztěžka slyšeli a oči pevně zavřeli,
jen aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli,
srdcem nepochopili a neobrátili se,
abych je nemohl uzdravit.‘ ^[2758]

^{Acts 28:28}[29] Proto vězte, že Boží spása byla poslána pohanům. Oni uslyší!“ ^[2759]

^{Acts 28:30}Pavel pak zůstal celé dva roky ve vlastním pronájmu a přijímal všechny, kdo za ním přicházeli. ^{Acts 28:31}Kázal o Božím království a učil o Pánu Ježíši Kristu se vší smělostí a bez překážek.

Římanům

Kapitola 1

^{Rom 1:1}Pavel služebník Krista Ježíše, povolaný apoštol, oddělený pro Boží evangelium, ^{Rom 1:2}které Bůh skrze své proroky již dávno zaslíbil ve svatých Písmech. ^{Rom 1:3}Toto evangelium je o jeho Synu – který tělem pocházel z Davidova semene, ^{Rom 1:4}Duchem svatým však byl Boží Syn, jak se mocně ukázalo jeho vzkříšením z mrtvých – o našem Pánu Ježíši Kristu. ^{Rom 1:5}Skrze něj a pro jeho jméno se nám dostalo této milosti, totiž apoštolství, aby lidé ze všech národů došli k poslušnosti víry; ^{Rom 1:6}k nim patříte i vy, povolaní Ježíšem Kristem.

^{Rom 1:7}Všem Bohem milovaným povolaným svatým v Římě:

Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.

Nestydím se za evangelium

^{Rom 1:8}Především za vás všechny děkuji svému Bohu skrze Ježíše Krista – vždyť o vaší víře mluví celý svět! ^{Rom 1:9}Bůh, jemuž sloužím svým duchem v evangeliu jeho Syna, je mi svědkem, že se o vás neustále zmiňuji ^{Rom 1:10}ve svých modlitbách. Stále prosím za to, aby se mi konečně už někdy podařilo přijít z Boží vůle k vám. ^{Rom 1:11}Toužím se s vámi setkat, abych se s vámi podělil o nějaký duchovní dar k vašemu posílení, ^{Rom 1:12}to jest, abychom se navzájem povzbudili: vy mojí vírou a já vaší.

^{Rom 1:13}Nechci, bratři, abyste nevěděli, že jsem vás už mnohokrát chtěl navštívit (ale dosud mi v tom vždy bylo zabráněno), abych přinesl užitek i mezi vámi tak jako mezi ostatními národy. ^{Rom 1:14}Jsem dlužníkem Řeků i barbarů, vzdělaných i prostých, ^{Rom 1:15}takže pokud jde o mě, jsem odhodlán kázat evangelium i u vás v Římě.

^{Rom 1:16}Nestydím se za evangelium – vždyť je to Boží moc ke spasení každého, kdo věří, předně Žida, ale i Řeka. ^{Rom 1:17}V něm se totiž zjevuje Boží spravedlnost z víry k víře, jak je psáno: „Spravedlivý pak bude žít z víry.“ ^[2760]

Lidská zvrácenost

^{Rom 1:18}Z nebe se zjevuje Boží hněv proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svévolně potlačují pravdu. ^{Rom 1:19}Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné, neboť jim to Bůh odhalil. ^{Rom 1:20}Jeho neviditelné znaky – jeho věčnou moc a božství – lze už od stvoření světa rozumem postřehnout v jeho díle. Nemají tedy výmluvu. ^{Rom 1:21}Ačkoli Boha poznali, nectili ho jako Boha. Místo aby byli vděční, propadli ve svých myšlenkách marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě. ^{Rom 1:22}Prohlašují se za moudré, ale jsou blázni. ^{Rom 1:23}Slávu nesmrtelného Boha vyměnili za pouhé obrazy smrtelného člověka, ptáků, zvěře i plazů. ^{Rom 1:24}Bůh je proto vydal nečistotě, po níž v srdci toužili, aby si navzájem prznili těla, ^{Rom 1:25}když vyměnili Boží pravdu za lež a ctili stvoření a sloužili mu raději nežli Stvořiteli, který je požehnaný navěky. Amen.

^{Rom 1:26}Bůh je proto vydal hanebným vášním. Jejich ženy vyměnily přirozené obcování za to, které je proti přírodě. ^{Rom 1:27}Stejně tak muži opustili přirozené obcování se ženou a vzpláli touhou k sobě navzájem; muži páchají nestydatost s muži a za svou zvrácenost na sebe přivádějí nevyhnutelnou odplatu. ^{Rom 1:28}Když jim známost Boha nebyla dost dobrá, Bůh je vydal jejich zvrácené mysli, aby dělali, co není správné. ^{Rom 1:29}Jsou prolezlí nepravostí, podlostí, chamtivostí a záští; jsou plní závisti, vraždychtivosti, svárlivosti, lsti a zlomyslnosti; ^{Rom 1:30}štváči a pomlouvači, odpůrci Boha, zpupní, arogantní, vychloubační, vynalézaví ve zlu, vzpurní k rodičům; ^{Rom 1:31}nerozumní, nespolehliví, bezcitní a nemilosrdní. ^{Rom 1:32}Přestože znají Boží rozsudek smrti nad pachateli těchto věcí, nejenže je sami dělají, ale ještě to ostatním schvalují.

Kapitola 2

Bůh nikomu nestraní

^{Rom 2:1}Chceš-li však někoho soudit, člověče, věz, že sám nemáš výmluvu, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe – vždyť sám děláš to, co soudíš! ^{Rom 2:2}Víme, že Boží soud nad pachateli těch věcí se zakládá na pravdě. ^{Rom 2:3}Myslíš si snad, člověče, že unikneš Božímu soudu, když soudíš druhé, ale sám děláš totéž? ^{Rom 2:4}To si nevážíš jeho štědré laskavosti, shovívavosti a trpělivosti? Nechápeš, že tě Boží dobrota vede k pokání?

^{Rom 2:5}Ty si ale svou tvrdostí a nekajícím srdcem proti sobě hromadíš hněv, který se zjeví v den hněvu a Božího spravedlivého soudu. ^{Rom 2:6}On „odplatí každému podle jeho skutků“ ^[2761] – ^{Rom 2:7}těm, kdo vytrvale konají dobro a hledají slávu, čest a nesmrtelnost, věčným životem; ^{Rom 2:8}těm, kdo ve svém sobectví odmítají pravdu a řídí se nepravostí, však odplatí zuřivým hněvem. ^{Rom 2:9}Soužení a úzkost čeká duši každého člověka, který koná zlo, předně Žida, ale i Řeka. ^{Rom 2:10}Každého, kdo koná dobro, předně Žida, ale i Řeka, pak čeká sláva, čest a pokoj. ^{Rom 2:11}Bůh totiž nestraní nikomu.

^{Rom 2:12}Všichni, kdo hřešili bez Zákona, bez Zákona také zahynou; všichni, kdo hřešili pod Zákonem, budou souzeni Zákonem. ^{Rom 2:13}Před Bohem totiž nejsou spravedliví ti, kdo Zákon slyší, ale ti, kdo Zákon plní. ^{Rom 2:14}Pohané nemají Zákon, ale když sami přirozeně dělají, co Zákon žádá, pak jsou Zákonem sami sobě. Nemají sice Zákon, ^{Rom 2:15}ale prokazují působení Zákona zapsaného v jejich srdcích. Dosvědčuje to i jejich svědomí: jejich vlastní myšlenky je někdy obviňují a jindy obhajují. ^{Rom 2:16}Takto bude podle mého evangelia v onen den Bůh soudit lidská tajemství skrze Krista Ježíše.

Má Žid výhodu?

^{Rom 2:17}Ty si ovšem říkáš Žid, spoléháš na Zákon a chlubíš se Bohem. ^{Rom 2:18}Znáš jeho vůli a víš, co je správné, neboť se učíš ze Zákona. ^{Rom 2:19}Pokládáš se za vůdce slepých a světlo zatemněných, ^{Rom 2:20}vychovatele nevědomých a učitele nedospělých, neboť máš Zákon za ztělesnění poznání a pravdy. ^{Rom 2:21}Když poučuješ druhého, proč se nepoučíš sám? Kážeš: „Nekraď,“ ^[2762] a přitom sám kradeš? ^{Rom 2:22}Říkáš: „Necizolož,“ ^[2763] a sám cizoložíš? Štítíš se model, a přitom pácháš svatokrádež? ^{Rom 2:23}Chlubíš se Zákonem, a přitom zneuctíváš Boha porušováním Zákona? ^{Rom 2:24}Jak je psáno, „Pohané pohrdají Božím jménem kvůli vám“. ^[2764]

^{Rom 2:25}Obřízka má totiž cenu, jen pokud dodržuješ Zákon. Pokud Zákon porušuješ, z tvé obřízky nic nezbylo. ^{Rom 2:26}Kdyby neobřezaný člověk dodržoval ustanovení Zákona, nebude se mu to počítat za obřízku? ^{Rom 2:27}Není tělesně obřezán, ale plní Zákon, a tak odsoudí tebe, který i s literou a obřízkou Zákon porušuješ.

^{Rom 2:28}Pravý Žid totiž není ten, kdo je jím zjevně, a pravá obřízka není ta zjevná na těle. ^{Rom 2:29}Skutečným Židem je ten, kdo je jím v nitru a má srdce obřezané Duchem, ne literou. Takový dojde chvály, nikoli od lidí, ale od Boha.

Kapitola 3

^{Rom 3:1}Má tedy Žid nějakou výhodu? Má obřízka nějakou cenu? ^{Rom 3:2}Každopádně, velikou! Především jim byla svěřena Boží slova. ^{Rom 3:3}Jistě, někteří z nich byli nevěrní, ale copak jejich nevěrnost může zrušit Boží věrnost? ^{Rom 3:4}V žádném případě! Ať si je každý člověk lhář, Bůh bude pravdomluvný. Jak je psáno:

„Ve svých výrocích budeš ospravedlněn,
ve svém soudu budeš vítězem.“ ^[2765]

^{Rom 3:5}Když ale naše nepravost dokazuje Boží spravedlnost, co na to řekneme? Není Bůh (lidsky řečeno) nespravedlivý, když nás trestá svým hněvem? ^{Rom 3:6}V žádném případě! Vždyť jak by potom Bůh soudil svět? ^{Rom 3:7}Někdo namítne: „Proč ale mám být souzen jako hříšník, když se mou lží jen potvrzuje Boží pravdomluvnost k jeho slávě?“ ^{Rom 3:8}To už by se mohlo rovnou říci: „Páchejme zlo, ať přijde dobro.“ Někteří pomlouvači o nás tvrdí, že právě takto mluvíme, ale čeká je spravedlivý trest.

Nikdo není spravedlivý

^{Rom 3:9}Nuže, jsme na tom lépe než pohané? Ani v nejmenším! Právě jsme přece usvědčili Židy i Řeky, že jsou všichni poddaní hříchu. ^{[2766]Rom 3:10}Jak je psáno:

„Nikdo není spravedlivý, není ani jediný;
^{Rom 3:11}nikdo nechce porozumět, Bůh nikomu nechybí.
^{Rom 3:12}Všichni zabloudili z cesty, dočista se zkazili;
není, kdo by konal dobro, není vůbec žádný.“ ^[2767]

^{Rom 3:13}„Zející hrob je hrdlo jejich,
nástroje klamu jejich jazyky. ^[2768]
Hadí jed skrývají pod svými rty, ^{[2769]
Rom 3:14}hořké kletby z úst jim tryskají.“ ^[2770]

^{Rom 3:15}„Prolévat krev spěchají jejich nohy,
^{Rom 3:16}zkáza a bída jsou jejich průvodci,
^{Rom 3:17}cestu pokoje ale neznají; ^{[2771]
Rom 3:18}na Boží bázeň vůbec nehledí.“ ^[2772]

^{Rom 3:19}Víme, že cokoli Zákon říká, říká těm, kdo jsou pod Zákonem, aby tak byla zacpána každá ústa a aby byl celý svět vystaven Božímu soudu. ^{Rom 3:20}Na základě skutků Zákona před ním nebude ospravedlněn nikdo; Zákon totiž přináší jen poznání hříchu.

Víra ospravedlňuje

^{Rom 3:21}Nyní je však mimo Zákon zjevena Boží spravedlnost, kterou Zákon i Proroci dosvědčují – ^{Rom 3:22}Boží spravedlnost, která skrze víru v Ježíše Krista ^[2773] přichází ke všem, kdo věří.

Není totiž rozdílu: ^{Rom 3:23}všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva. ^{Rom 3:24}Jsou však zdarma ospravedlňováni jeho milostí, skrze vykoupení v Kristu Ježíši. ^{Rom 3:25}Jeho Bůh určil za oběť smíření pro ty, kdo věří v jeho krev, aby tak prokázal svou vlastní spravedlnost. Bůh totiž ve své shovívavosti prominul předešlé hříchy, ^{Rom 3:26}aby nyní prokázal svou spravedlnost, aby se ukázalo, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo věří v Ježíše.

^{Rom 3:27}Kde je tedy chlouba? Byla vyloučena. Jakým zákonem? Snad skutků? Nikoli, ale zákonem víry. ^{Rom 3:28}Máme tedy za to, že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona. ^{Rom 3:29}Je snad Bůh jen Bohem Židů? Není i Bohem pohanů? Jistěže i pohanů! ^{Rom 3:30}Je přece jediný Bůh; ^[2774] ten ospravedlní obřezané díky víře a neobřezané skrze víru. ^{Rom 3:31}Rušíme tedy vírou Zákon? V žádném případě! Naopak, Zákon potvrzujeme.

Kapitola 4

Abrahamův příklad

^{Rom 4:1}Co na to řekneme? Co získal náš tělesný praotec Abraham? ^{Rom 4:2}Kdyby byl Abraham uznán za spravedlivého na základě skutků, měl by se čím chlubit, ale ne před Bohem! ^{Rom 4:3}Co však říká Písmo? „Abraham uvěřil Bohu a to mu bylo počítáno za spravedlnost.“ ^[2775]

^{Rom 4:4}Ten, kdo koná skutky, nedostává odplatu z milosti, ale z povinnosti. ^{Rom 4:5}Kdo ale místo skutků věří v Toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se za spravedlnost počítá jeho víra. ^{Rom 4:6}Vždyť i David blahoslaví člověka, kterému Bůh přičítá spravedlnost bez skutků:

^{Rom 4:7}„Blaze těm, jimž byly odpuštěny viny
a jejichž hříchy byly přikryty.
^{Rom 4:8}Blaze tomu, komu Hospodin
nepočítá jeho hřích!“ ^[2776]

^{Rom 4:9}Platí toto blahoslavení jen pro obřezané, nebo i pro neobřezané? Říkáme, že Abrahamovi byla jeho víra „počítána za spravedlnost“. ^{Rom 4:10}Nuže, kdy mu byla počítána? Poté, co byl obřezán, anebo předtím? Nebylo to po obřízce, ale před ní! ^{Rom 4:11}Znamení obřízky pak přijal jako pečeť spravedlnosti, kterou měl díky víře už před obřezáním. Je tedy otcem všech neobřezaných věřících, kterým je spravedlnost přičtena, ^{Rom 4:12}a otcem těch obřezaných, kteří nemají jen obřízku, ale také kráčí ve šlépějích víry, kterou měl náš otec Abraham ještě před obřízkou.

^{Rom 4:13}Když se Abrahamovi a jeho semeni dostalo zaslíbení, že mu bude patřit svět, nebylo to na základě Zákona, ale na základě spravedlnosti z víry. ^{Rom 4:14}Kdyby jeho dědici měli být lidé Zákona, byla by ta víra zmařena a zaslíbení zrušeno. ^{Rom 4:15}Zákon přináší hněv; vždyť kde není Zákon, není přestupek.

^{Rom 4:16}Zaslíbení tedy vychází z víry, aby se řídilo milostí, aby bylo zaručeno všemu semeni – nejen stoupencům Zákona, ale také následovníkům Abrahamovy víry. Ten je otcem nás všech ^{Rom 4:17}(jak je psáno: „Učinil jsem tě otcem mnohých národů“) ^[2777] před Bohem, kterému uvěřil, který oživuje mrtvé a volá věci, které nejsou, aby byly.

^{Rom 4:18}V naději proti vší naději Abraham uvěřil, že bude otcem mnohých národů; bylo mu totiž řečeno: „Tak početné bude tvé símě.“ ^{[2778]Rom 4:19}I když mu bylo skoro sto let, neochaboval ve víře při pohledu na své už nemohoucí tělo a na neplodnost Sářina lůna. ^{Rom 4:20}Nepochyboval nevěřícně o Božím zaslíbení, ale posílil se ve víře, a tak vzdal slávu Bohu. ^{Rom 4:21}Byl totiž přesvědčen, že co Bůh zaslíbil, dokáže i splnit, ^{Rom 4:22}a právě to „mu bylo počítáno za spravedlnost.“ ^[2779]

^{Rom 4:23}Že mu to „bylo počítáno“ však není napsáno jen kvůli němu, ^{Rom 4:24}ale také kvůli nám, jimž má být počítáno, že věříme v Toho, který vzkřísil z mrtvých našeho Pána Ježíše. ^{Rom 4:25}On byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění.

Kapitola 5

Bůh dokazuje svou lásku

^{Rom 5:1}Nyní, když jsme ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána, Ježíše Krista. ^{Rom 5:2}Skrze něj jsme také vírou získali přístup k této milosti, v níž stojíme a chlubíme se nadějí Boží slávy. ^{Rom 5:3}A nejen to; chlubíme se i souženími, neboť víme, že soužení působí vytrvalost, ^{Rom 5:4}vytrvalost spolehlivost a spolehlivost naději. ^{Rom 5:5}Tato naděje není klamná; vždyť Bůh do našich srdcí vylil svou lásku skrze Ducha svatého, jehož nám daroval.

^{Rom 5:6}Kristus zemřel za bezbožné ještě v době, kdy jsme byli bezmocní. ^{Rom 5:7}Sotva kdo zemře za spravedlivého, i když za dobrého člověka by se snad někdo zemřít odhodlal. ^{Rom 5:8}Bůh ale dokazuje svou lásku k nám: Kristus zemřel za nás, když jsme ještě byli hříšníci.

^{Rom 5:9}Jsme-li teď jeho krví ospravedlněni, čím spíše jím budeme zachráněni před Božím hněvem! ^{Rom 5:10}Jestliže jsme ještě jako nepřátelé byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, čím spíše nás, již smířené, zachrání jeho život! ^{Rom 5:11}A nejen to; chlubíme se samotným Bohem díky našemu Pánu, Ježíši Kristu, který nás s ním usmířil.

Adam a Kristus

^{Rom 5:12}Hřích přišel na svět skrze jediného člověka a s hříchem přišla smrt. Smrt se pak rozšířila na všechny lidi, poněvadž všichni zhřešili. ^{Rom 5:13}Hřích byl ovšem na světě už před Zákonem, ale když není Zákon, hřích se nepočítá. ^{Rom 5:14}Od Adama až po Mojžíše tedy vládla smrt, a to i nad těmi, kdo nezhřešili stejným proviněním jako Adam.

Adam byl předobrazem Toho, který měl teprve přijít. ^{Rom 5:15}Mezi milostí a proviněním je ovšem rozdíl. Ano, proviněním jednoho mnozí propadli smrti. Boží milost je ale mnohem větší – mnohem spíše tedy byli mnozí obdarováni milostí toho jednoho člověka, Ježíše Krista! ^{Rom 5:16}Mezi Božím darem a následkem lidského hříchu je také rozdíl. Jediné provinění vedlo k soudu a odsouzení, ale Boží dar vede k ospravedlnění z mnoha provinění! ^{Rom 5:17}Kvůli provinění jediného člověka vládla skrze toho jednoho smrt. Čím spíše tedy ti, kdo přijímají hojnou milost a dar spravedlnosti, budou vládnout v životě skrze toho jediného, Ježíše Krista!

^{Rom 5:18}Ano, skrze jediné provinění přišlo na všechny lidi odsouzení. Stejně tak ovšem skrze jediný spravedlivý čin přišlo na všechny lidi ospravedlnění a život. ^{Rom 5:19}Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také poslušností jednoho mnozí stanou spravedlivými.

^{Rom 5:20}Když přišel Zákon, provinění se rozmnožilo, ale kde se rozmnožil hřích, tam se ještě více rozmnožila milost! ^{Rom 5:21}Proto tak jako hřích vládl ve smrti, milost teď skrze spravedlnost vládne k věčnému životu skrze našeho Pána, Ježíše Krista.

Kapitola 6

Mrtví hříchu a živí Bohu

^{Rom 6:1}Co na to řekneme? Budeme pokračovat v hříchu, aby se rozmnožila milost? ^{Rom 6:2}V žádném případě! Jak bychom mohli nadále žít v hříchu my, kdo jsme mu zemřeli? ^{Rom 6:3}Nevíte snad, že když jsme byli pokřtěni do Krista Ježíše, byli jsme všichni pokřtěni do jeho smrti? ^{Rom 6:4}Křtem jsme s ním pohřbeni do smrti, abychom – tak jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou – i my vkročili do nového života.

^{Rom 6:5}Jsme-li s ním ztotožněni ve smrti, jistě s ním budeme ztotožněni i v jeho vzkříšení. ^{Rom 6:6}Víme přece, že naše staré já bylo ukřižováno s ním, aby hříšné tělo pozbylo moci, abychom již dále nesloužili hříchu. ^{Rom 6:7}(Kdo zemřel, je přece zbaven hříchu.) ^{Rom 6:8}Když jsme s Kristem zemřeli, věříme, že s ním také budeme žít. ^{Rom 6:9}Víme, že Kristus vstal z mrtvých a už nikdy nezemře – smrt nad ním už nemá moc. ^{Rom 6:10}Svou smrtí jednou provždy zemřel hříchu, ale teď žije a jeho život patří Bohu. ^{Rom 6:11}Stejně tak se i vy považujte za mrtvé hříchu a živé Bohu v Kristu Ježíši.

^{Rom 6:12}Nenechte proto ve svých smrtelných tělech vládnout hřích, nepodléhejte jeho žádostem. ^{Rom 6:13}Své údy už nevydávejte hříchu za nástroje nepravosti, ale jako zmrtvýchvstalí vydejte sami sebe i své údy Bohu za nástroje spravedlnosti! ^{Rom 6:14}Hřích už nebude vaším pánem, protože nejste pod Zákonem, ale pod milostí.

Odměna hříchu a Boží dar

^{Rom 6:15}Nuže, budeme hřešit, když nejsme pod Zákonem, ale pod milostí? V žádném případě! ^{Rom 6:16}Nevíte, že když někomu sloužíte, musíte ho poslouchat? Stáváte se služebníky toho, koho posloucháte, ať už hříchu ke smrti anebo poslušnosti ke spravedlnosti. ^{Rom 6:17}Ano, byli jste služebníci hříchu, ale díky Bohu, že jste celým srdcem uposlechli to učení, do něhož jste byli uvedeni. ^{Rom 6:18}Tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky spravedlnosti. ^{Rom 6:19}S ohledem na vaši lidskou slabost to řeknu ještě názorněji: Jako jste své údy vydávali do služby nečistoty a nepravosti k páchání nepravosti, tak teď vydávejte své údy do služby spravedlnosti k posvěcení.

^{Rom 6:20}Jako služebníci hříchu jste byli svobodní od spravedlnosti. ^{Rom 6:21}Co jste měli z toho všeho, za co se teď stydíte? Vedlo to jen ke smrti. ^{Rom 6:22}A co teď máte z toho, že jste svobodní od hříchu a sloužíte Bohu? Výsledkem vašeho posvěcení je věčný život! ^{Rom 6:23}Odměnou hříchu je totiž smrt, ale Božím darem je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Kapitola 7

Duch a litera

^{Rom 7:1}Nevíte snad, bratři (mluvím přece k těm, kdo znají Zákon), že Zákon panuje nad člověkem jen po dobu jeho života? ^{Rom 7:2}Vždyť i manželka je zákonem vázána ke svému muži, jen dokud dotyčný žije. Jakmile manžel zemře, je manželského zákona zproštěna. ^{Rom 7:3}Oddá-li se jinému muži, dokud její manžel žije, bude označena za cizoložnici. Pokud však její muž zemře, je od toho zákona svobodná a může se oddat jinému muži, aniž by cizoložila.

^{Rom 7:4}Právě tak je tomu s vámi, bratři moji. Skrze Kristovo tělo jste pro Zákon mrtví a můžete se oddat jinému, totiž Tomu, který byl vzkříšen z mrtvých. Konečně tedy můžeme nést ovoce Bohu. ^{Rom 7:5}Dokud jsme žili tělesně, Zákon v nás probouzel hříšné vášně, které působily v našich údech tak, že jsme nesli ovoce smrti. ^{Rom 7:6}Teď však, když jsme zemřeli tomu, co nás drželo, jsme Zákona zproštěni, abychom sloužili Bohu novou cestou Ducha namísto staré cesty litery.

Zákon hříchu

^{Rom 7:7}Co na to řekneme? Že Zákon je hřích? V žádném případě! Avšak nebýt Zákona, nebyl bych hřích poznal. Například o dychtivosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: „Nedychti!“ ^{[2780]Rom 7:8}Hřích se chopil příležitosti, kterou mu to přikázání skýtalo, a vzbudil ve mně všemožnou dychtivost. Bez Zákona je ovšem hřích mrtvý. ^{Rom 7:9}Sám jsem kdysi žil bez Zákona, ale jakmile přišlo přikázání, hřích ožil ^{Rom 7:10}a já jsem zemřel. Přikázání, které mělo být k životu, je mi tedy nakonec ke smrti. ^{Rom 7:11}Hřích se totiž chopil příležitosti, kterou mu to přikázání skýtalo, oklamal mě a jeho pomocí mě zabil. ^{Rom 7:12}Zákon je ovšem svatý, přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.

^{Rom 7:13}Přineslo mi tedy to dobré smrt? V žádném případě! Hřích se však projevil jako hřích: tím, co bylo dobré, mi způsobil smrt. Díky přikázání se tedy ukázalo, jak je hřích nevýslovně hrozný.

^{Rom 7:14}Víme, že Zákon je duchovní, ale já jsem tělesný, zaprodaný hříchu. ^{Rom 7:15}Sám nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, ale to, co nenávidím. ^{Rom 7:16}Jelikož dělám to, co nechci, souhlasím s tím, že Zákon je dobrý. ^{Rom 7:17}Nedělám to tedy už já, ale spíše hřích, který je ve mně. ^{Rom 7:18}Vím totiž, že ve mně (to jest v mé tělesnosti) není nic dobrého. Chtít dobro, to umím, ale konat je už ne. ^{Rom 7:19}Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci. ^{Rom 7:20}Jelikož tedy dělám to, co nechci, nedělám to už já, ale hřích, který je ve mně.

^{Rom 7:21}Objevuji tedy zákon, že když chci konat dobro, je mi nablízku zlo. ^{Rom 7:22}Ve svém nitru radostně souhlasím s Božím Zákonem, ^{Rom 7:23}ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech. ^{Rom 7:24}Jak ubohý jsem člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto smrtelného těla? ^{Rom 7:25}Díky Bohu – on to udělá skrze Ježíše Krista, našeho Pána!

Sám o sobě tedy svou myslí sloužím Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hříchu.

Kapitola 8

Zákon Ducha

^{Rom 8:1}A proto již není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši. ^{Rom 8:2}Zákon Ducha života v Kristu Ježíši tě ^[2781] totiž osvobodil od zákona hříchu a smrti. ^{Rom 8:3}Co bylo pro Zákon kvůli slabosti těla nemožné, to vykonal Bůh: Poslal svého vlastního Syna, aby se vypořádal s hříchem v těle, jaké má hříšný člověk. Na tomto těle odsoudil hřích, ^{Rom 8:4}aby spravedlivý požadavek Zákona byl naplněn na nás, kdo nežijeme podle těla, ale podle Ducha.

^{Rom 8:5}Lidé těla myslí na věci těla, ale lidé Ducha na věci Ducha. ^{Rom 8:6}Tělesné smýšlení vede ke smrti, ale smýšlení Ducha k životu a pokoji. ^{Rom 8:7}Tělesné smýšlení je Bohu nepřátelské, neboť není a ani nemůže být poddáno Božímu zákonu. ^{Rom 8:8}Ti, kdo žijí v těle, se tedy Bohu líbit nemohou.

^{Rom 8:9}Přebývá-li však ve vás Boží Duch, pak nežijete v těle, ale v Duchu. Kdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho. ^{Rom 8:10}Je-li Kristus ve vás, pak je sice tělo kvůli hříchu mrtvé, ale duch žije díky spravedlnosti. ^{Rom 8:11}Přebývá-li ve vás Duch Toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak Ten, který vzkřísil z mrtvých Krista, obživí i vaše smrtelná těla svým Duchem, který ve vás přebývá.

^{Rom 8:12}Nuže, bratři, nejsme nikterak povinni žít podle těla. ^{Rom 8:13}Žijete-li podle těla, zemřete; umrtvujete-li skutky těla Duchem, budete žít. ^{Rom 8:14}Všichni, kdo se dají vést Božím Duchem, jsou totiž Božími syny. ^{Rom 8:15}Nepřijali jste přece ducha otroctví, abyste se znovu báli. Naopak, přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, ^[2782] Otče! ^{Rom 8:16}Sám Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. ^{Rom 8:17}A jsme-li jeho děti, pak jsme i dědicové, totiž dědicové Boží a spoludědicové Kristovi. Máme-li tedy podíl na jeho utrpení, budeme mít podíl i na jeho slávě.

Utrpení a sláva

^{Rom 8:18}Mám totiž za to, že naše nynější utrpení nejsou srovnatelná se slávou, která se na nás má zjevit. ^{Rom 8:19}Všechno stvoření s toužebným očekáváním vyhlíží zjevení Božích synů. ^{Rom 8:20}Stvoření je totiž podrobeno marnosti, ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je marnosti podrobil. Chová však naději, ^{Rom 8:21}že jednou bude vysvobozeno z otroctví zkázy do slavné svobody Božích dětí. ^{Rom 8:22}Víme přece, že všechno stvoření až dosud společně sténá v porodních bolestech. ^{Rom 8:23}A nejen ono, ale i my, kteří okoušíme první ovoce Ducha, i my ve svém nitru sténáme, zatímco očekáváme přijetí za syny, to jest vykoupení svého těla. ^{Rom 8:24}Byli jsme totiž spaseni nadějí. Naděje, kterou je vidět, ovšem není žádná naděje. Když někdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? ^{Rom 8:25}Když ale doufáme v to, co nevidíme, pak to trpělivě očekáváme.

^{Rom 8:26}Právě tak nám také Duch pomáhá v naší slabosti. Když ani nevíme, za co a jak se správně modlit, sám Duch prosí s nevýslovným úpěním za nás. ^{Rom 8:27}Ten, který zkoumá srdce, ovšem rozumí smyslu Ducha, že podle Boží vůle prosí za svaté.

^{Rom 8:28}Víme, že těm, kteří milují Boha, všechno ^[2783] napomáhá k dobrému – totiž těm, které povolal podle svého záměru. ^{Rom 8:29}Ty, které předem znal, totiž předurčil, aby přijali podobu jeho Syna, aby se tak stal prvorozeným mezi mnoha sourozenci. ^{Rom 8:30}A které předurčil, ty také povolal, a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil.

Co nás oddělí?

^{Rom 8:31}Co na to řekneme? Když je Bůh s námi, kdo proti nám!? ^{Rom 8:32}Neušetřil svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás za všechny; jak by nám s ním tedy nedaroval i všechno ostatní? ^{Rom 8:33}Kdo obviní Boží vyvolené? Vždyť Bůh ospravedlňuje! ^{Rom 8:34}Kdo nás odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš zemřel, ale hlavně byl vzkříšen z mrtvých, je po Boží pravici a prosí za nás! ^{Rom 8:35}Co nás oddělí od Kristovy lásky? Snad soužení, úzkost nebo pronásledování, hlad, nahota, nebezpečí nebo meč? ^{Rom 8:36}Jak je psáno:

„Pro tebe nás zabíjejí v kteroukoli chvíli,
za ovce na porážku mají nás.“ ^[2784]

^{Rom 8:37}V tom všem ale skvěle vítězíme skrze Toho, který nás miluje! ^{Rom 8:38}Jsem si jist, že smrt ani život, andělé ani démoni, věci přítomné ani budoucí, žádná moc, ^{Rom 8:39}výšina ani hlubina ani nic jiného v celém stvoření nás nemůže oddělit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu!

Kapitola 9

Izrael – Boží vyvolený

^{Rom 9:1}Říkám pravdu v Kristu, nelžu; i mé svědomí v Duchu svatém potvrzuje, ^{Rom 9:2}že v srdci nosím hluboký zármutek a neustálou bolest. ^{Rom 9:3}Přál bych si sám být zavržen od Krista ve prospěch svých bratrů, svých tělesných příbuzných, ^{Rom 9:4}Izraelitů! Jim totiž patří synovství, sláva i smlouvy, jim byl dán Zákon, bohoslužba i zaslíbení, ^{Rom 9:5}jejich jsou praotcové a z nich tělesně pochází Kristus, který je nade vším, Bůh požehnaný navěky! Amen.

^{Rom 9:6}Ale ne že by Boží slovo selhalo. Ne všichni z Izraele jsou totiž opravdu Izrael. ^{Rom 9:7}Ne všichni jsou jeho dětmi jen proto, že jsou símě Abrahamovo. Říká přece: „Tvé símě bude povoláno v Izákovi.“ ^{[2785]Rom 9:8}To znamená, že Božími dětmi nejsou děti těla, ale za símě se počítají děti zaslíbení. ^{Rom 9:9}Ono zaslíbení znělo: „V tento čas přijdu a Sára bude mít syna.“ ^{[2786]Rom 9:10}A to není vše. Z téhož muže, našeho otce Izáka, počala Rebeka dva syny. ^{Rom 9:11}Ještě se nenarodili a neudělali nic dobrého ani zlého – aby se však Boží rozhodnutí opíralo o vyvolení ^{Rom 9:12}(nešlo totiž o skutky, ale o Toho, který povolává), bylo jí řečeno: „Starší bude sloužit mladšímu.“ ^{[2787]Rom 9:13}Jak je psáno: „Jákoba jsem si zamiloval, Ezaua jsem však zavrhl.“ ^[2788]

^{Rom 9:14}Co na to řekneme? Není Bůh nespravedlivý? V žádném případě! ^{Rom 9:15}Už Mojžíšovi přece řekl:

„Smiluji se, nad kým se smiluji,
a slituji se, nad kým se slituji.“ ^[2789]

^{Rom 9:16}Nezáleží tedy na tom, kdo chce, nebo na tom, kdo se snaží, ale na Bohu, který se smilovává. ^{Rom 9:17}Faraonovi přece Písmo říká: „Proto jsem tě pozdvihl, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.“ ^{[2790]Rom 9:18}Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, zatvrzuje.

Hrnčíř a nádoby

^{Rom 9:19}Možná mi řekneš: „Co mu tedy ještě vadí? Copak se někdo vzepřel jeho vůli?“

^{Rom 9:20}Ale člověče, kdo vůbec jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: „Proč jsi mě udělal takhle?“ ^{[2791]Rom 9:21}Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci? Ze stejné hroudy může udělat jednu nádobu na ozdobu a druhou na smetí. ^{Rom 9:22}A co když Bůh, ačkoli byl odhodlán projevit svůj hněv a ukázat svou moc, snášel s velikou trpělivostí nádoby hněvu, určené ke zničení? ^{Rom 9:23}Co když chtěl ukázat bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které připravil ke slávě, ^{Rom 9:24}totiž na nás, které povolal nejen z Židů, ale i z pohanů?

^{Rom 9:25}Jak stojí u Ozeáše:

„Ne svůj lid nazvu lidem svým,
nemilovanou budu milovat.“ ^{[2792]
Rom 9:26}„Na místě, kde slýchali: ‚Nejste můj lid,‘
syny živého Boha se budou jmenovat.“ ^[2793]

^{Rom 9:27}Izaiáš pak volá ohledně Izraele:

„I kdyby synů Izraele bylo jak písku v moři,
jen hrstka z nich se zachrání.
^{Rom 9:28}Hospodin učiní rázný konec,
vykoná svůj soud nad zemí.“ ^[2794]

^{Rom 9:29}A ještě předtím Izaiáš řekl:

„Kdyby nám Hospodin zástupů
nenechal aspoň símě naživu,
už bychom byli jako Sodoma,
dopadli bychom jako Gomora!“ ^[2795]

Kámen úrazu

^{Rom 9:30}Co na to řekneme? Že pohané, kteří o spravedlnost neusilovali, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti z víry. ^{Rom 9:31}Izrael usiloval plnit Zákon, jenž měl vést ke spravedlnosti, ale tohoto cíle nikdy nedosáhl. ^{Rom 9:32}Proč? Protože ji nehledali na základě víry, ale na základě skutků. Narazili na kámen úrazu, ^{Rom 9:33}jak je psáno:

„Hle, pokládám na Sionu
kámen úrazu a skálu pohoršení;
kdokoli však v něj věří,
se jistě nezklame.“ ^[2796]

Kapitola 10

^{Rom 10:1}Bratři, z celého srdce toužím a modlím se k Bohu za spásu Izraele. ^{Rom 10:2}Mohu dosvědčit, jak horlí pro Boha, jenže v nevědomosti. ^{Rom 10:3}Jelikož neznají Boží spravedlnost, snaží se udržet svou vlastní spravedlnost, místo aby se poddali té Boží. ^{Rom 10:4}Kristus je totiž završením Zákona, aby byl ospravedlněn každý, kdo věří.

Slovo je ti blízko

^{Rom 10:5}O spravedlnosti ze Zákona píše Mojžíš takto: „Člověk, který ty věci plní, z nich bude žít.“ ^{[2797]Rom 10:6}Spravedlnost z víry však mluví takto: „Neříkej si v srdci: Kdo vystoupí do nebe?“ (totiž přivést Krista dolů) ^{Rom 10:7}ani: „Kdo sestoupí do propasti?“ (totiž vyvést Krista z mrtvých). ^{Rom 10:8}Co tedy říká? „Slovo je ti velmi blízko; je ve tvých ústech a ve tvém srdci“ ^[2798] (totiž to slovo víry, které kážeme).

^{Rom 10:9}Vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li v srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. ^{Rom 10:10}Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy pak vede ke spáse. ^{Rom 10:11}Vždyť Písmo říká: „Kdokoli v něj věří, se jistě nezklame.“ ^{[2799]Rom 10:12}Mezi Židem a Řekem tedy není rozdíl: všichni mají téhož Pána, štědrého ke všem, kdo ho vzývají. ^{Rom 10:13}Vždyť „Každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, bude zachráněn.“ ^[2800]

Kdo uvěřil naší zprávě?

^{Rom 10:14}Jak ale mohou vzývat Toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v Toho, o němž neslyšeli? A jak uslyší bez kazatele? ^{Rom 10:15}A jak jim může někdo kázat, aniž by byl poslán? Jak je psáno:

„Jaká nádherná podívaná
je příchod poslů dobrých zpráv!“ ^[2801]

^{Rom 10:16}Ne všichni ale přijali evangelium. Vždyť už Izaiáš říká: „Kdo, Hospodine, uvěřil naší zprávě?“ ^{[2802]Rom 10:17}Víra je tedy ze slyšení zprávy a tou zprávou je slovo Kristovo.

^{Rom 10:18}Ptám se ale: Copak neslyšeli? Právě naopak:

„Po celé zemi se jejich hlas šíří,
v nejzazších končinách jejich slova zní.“ ^[2803]

^{Rom 10:19}Ptám se tedy: Copak Izrael nerozuměl? Už Mojžíš kdysi řekl:

„Kvůli těm, kdo nejsou národ,
vzbudím ve vás žárlivost,
kvůli nevědomému národu
vás popudím k hněvu.“ ^[2804]

^{Rom 10:20}Izaiáš to říká ještě odvážněji:

„Dal jsem se najít těm, kdo mě nehledali,
ukázal jsem se těm, kdo o mě nestáli.“ ^[2805]

^{Rom 10:21}O Izraeli však říká:

„Po celý den jsem vztahoval ruce
k lidu nevěřícímu a vzpurnému.“ ^[2806]

Kapitola 11

Zavrhl Bůh svůj lid?

^{Rom 11:1}Ptám se tedy: Zavrhl Bůh svůj lid? V žádném případě! Vždyť i já jsem Izraelita, ze semene Abrahamova, z pokolení Benjamínova.

^{Rom 11:2}Bůh nezavrhl svůj lid, který odedávna znal. Znáte přece vyprávění Písma o tom, jak si Eliáš Bohu stěžoval na Izrael: ^{Rom 11:3}„Pane, tvé proroky pobili a tvé oltáře rozbořili; zůstal jsem jen já, a i mně usilují o život!“ ^{[2807]Rom 11:4}Jak mu tehdy Bůh odpověděl? „Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří neklekali před Baalem.“ ^{[2808]Rom 11:5}Stejně tak i nyní zůstala hrstka vyvolených milostí. ^{Rom 11:6}Je to díky milosti, ne díky skutkům – jinak by milost už nebyla milost.

^{Rom 11:7}Co dodat? Izrael stále nenašel to, co hledá. Vyvolení toho dosáhli, ale ostatní byli zatvrzeni. ^{Rom 11:8}Jak je psáno:

„Bůh otupil jejich ducha:
jejich oči dodnes nevidí,
jejich uši neslyší.“ ^[2809]

^{Rom 11:9}A David říká:

„Jejich stůl ať se jim stane léčkou a pastí,
kamenem úrazu a odplatou.
^{Rom 11:10}Ať se jim v očích zatmí, tak aby neviděli,
a jejich záda sehni navždycky.“ ^[2810]

^{Rom 11:11}Ptám se tedy: Klopýtli snad Židé tak, aby nevstali? V žádném případě! Vždyť jejich selháním dospěla spása k pohanům, aby to v nich vzbudilo žárlivost. ^{Rom 11:12}Když tedy jejich selhání obohatilo svět a jejich umenšení obohatilo pohany, co teprve jejich naplnění!

Větve téže olivy

^{Rom 11:13}Teď mluvím k vám pohanům. Sám jsem přece apoštol pohanů a jsem na svou službu náležitě hrdý. ^{Rom 11:14}Kéž bych ale skrze ni mohl vzbudit žárlivost svých příbuzných a některé z nich přivést ke spáse! ^{Rom 11:15}Když totiž jejich odmítnutí znamená smíření světa, co jiného může znamenat jejich přijetí nežli život z mrtvých?

^{Rom 11:16}Jsou-li svaté prvotiny, je svaté i těsto. Je-li svatý kořen, jsou svaté i větve. ^{Rom 11:17}Ano, některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován mezi ně. Čerpáš z vydatného kořene téže olivy, ^{Rom 11:18}a tak se nad ty větve nepovyšuj. Chceš-li se povyšovat, věz, že ty neneseš kořen, ale kořen tebe.

^{Rom 11:19}Možná řekneš: „Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.“

^{Rom 11:20}Dobře. Byly vylomeny kvůli nevěře, ty však stojíš díky víře. Nebuď domýšlivý, ale boj se. ^{Rom 11:21}Když Bůh neušetřil původní větve, tím spíše neušetří tebe! ^{Rom 11:22}Uvědom si tedy laskavost i přísnost Boží: k těm, kdo padli, přísnost, ale k tobě Boží laskavost, pokud ovšem v této laskavosti zůstaneš. Jinak budeš vyťat i ty, ^{Rom 11:23}zatímco oni budou naroubováni, nezůstanou-li v nevěře. Ano, Bůh je může naroubovat zpět! ^{Rom 11:24}Když jsi ty mohl být vyťat z původní plané olivy a proti přírodě byl naroubován do ušlechtilé olivy, čím spíše budou oni jakožto původní větve naroubováni do své vlastní olivy?

Tajemství spásy

^{Rom 11:25}Nechci, bratři, abyste nevěděli o tomto tajemství (abyste nespoléhali na vlastní moudrost): Část Izraele se zatvrdila, ale jen dokud se nenaplní počet pohanů. ^{Rom 11:26}Nakonec však bude spasen celý Izrael, jak je psáno:

„Vysvoboditel přijde ze Sionu,
aby od Jákoba odňal bezbožnost.
^{Rom 11:27}Toto pak bude má smlouva s nimi,
jakmile odstraním jejich hřích.“ ^[2811]

^{Rom 11:28}Pokud jde o evangelium, stali se ve váš prospěch Božími nepřáteli; ale pokud jde o vyvolení, zůstávají díky praotcům jeho přáteli. ^{Rom 11:29}Bůh nelituje svých darů a povolání! ^{Rom 11:30}Vy jste kdysi Boha neposlouchali, ale pro jejich neposlušnost teď přišlo milosrdenství na vás. ^{Rom 11:31}Právě tak jej teď neposlechli oni, aby pro milosrdenství prokázané vám přišlo milosrdenství i na ně. ^{Rom 11:32}Bůh zahrnul všechny lidi pod neposlušnost, aby se nade všemi smiloval.

^{Rom 11:33}Ta hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti a vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy, jak nepopsatelné jeho cesty! Vždyť:

^{Rom 11:34}„Kdo poznal Hospodinovu mysl?
Kdo mu kdy v něčem poradil?“ ^{[2812]
Rom 11:35}„Kdo mu co dal jako první,
aby mu za to Bůh zaplatil?“ ^[2813]

^{Rom 11:36}Všechno je z něj, skrze něj a pro něj! Jemu buď sláva navěky! Amen.

Kapitola 12

Údy jednoho těla

^{Rom 12:1}Pro Boží milosrdenství vás vyzývám, bratři, abyste vydávali své životy ^[2814] Bohu jako živou, svatou a příjemnou oběť; to bude vaše pravá bohoslužba. ^{Rom 12:2}Nenechte se formovat tímto světem – raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle – co je dobré, náležité a dokonalé.

^{Rom 12:3}Pro milost, jíž se mi dostalo, říkám každému z vás, ať si o sobě nemyslí více, než by měl. Každý ať smýšlí střízlivě, v souladu s mírou víry, kterou mu Bůh udělil. ^{Rom 12:4}Jako máme v jednom těle mnoho údů, ale všechny údy nemají stejný úkol, ^{Rom 12:5}tak i nás je mnoho, ale v Kristu jsme jedno tělo a jako jednotlivé údy patříme k sobě navzájem. ^{Rom 12:6}Podle milosti, jíž se nám dostalo, máme rozdílné dary: kdo má proroctví, ať je užívá v souladu s vírou; ^{Rom 12:7}kdo má službu, ať slouží; kdo je učitel, ať učí; ^{Rom 12:8}kdo umí povzbuzovat, ať povzbuzuje; kdo rozdává, ať je štědrý; kdo vede druhé, ať je pilný; kdo pomáhá potřebným, ať to dělá s radostí.

Přemáhej zlo dobrem

^{Rom 12:9}Láska ať je bez přetvářky. Mějte odpor ke zlu, tíhněte k dobru. ^{Rom 12:10}Milujte se navzájem bratrskou láskou, projevujte si navzájem uctivost. ^{Rom 12:11}V pilnosti buďte vytrvalí, ve službě Pánu horliví, ^{Rom 12:12}v naději radostní, v soužení trpěliví, v modlitbě vytrvalí, ^{Rom 12:13}přispívejte svatým v nouzi, věnujte se pohostinnosti.

^{Rom 12:14}Dobrořečte těm, kdo vás pronásledují – nezlořečte, ale dobrořečte. ^{Rom 12:15}Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. ^{Rom 12:16}Berte na sebe navzájem ohled, nebuďte domýšliví, ale mějte sounáležitost s obyčejnými. Nespoléhejte na vlastní moudrost.

^{Rom 12:17}Nikomu neodplácejte zlo zlem. Ať všichni vidí, že vám jde o dobro. ^{Rom 12:18}Pokud záleží na vás, mějte se všemi lidmi pokoj. ^{Rom 12:19}Nemstěte se sami, milovaní, ale dejte místo Božímu hněvu – je přece psáno: „Má je pomsta, já zjednám odplatu, praví Hospodin.“ ^{[2815]Rom 12:20}Právě naopak:

„Hladoví-li tvůj nepřítel, dej mu jíst,
a pokud žízní, dej mu pít.
Tím, že to učiníš,
shrneš mu na hlavu žhavé uhlí.“ ^[2816]

^{Rom 12:21}Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.

Kapitola 13

Komu čest, tomu čest

^{Rom 13:1}Každý ať se podřizuje vládnoucí moci. Veškerá moc je totiž od Boha, takže současné vlády jsou zřízeny od Boha. ^{[2817]Rom 13:2}Kdo odmítá vládu, bouří se tedy proti Božímu zřízení; a vzbouřence čeká jistý trest. ^{Rom 13:3}Vládcové přece nejsou postrachem pro ty, kdo konají dobro, ale zlo. Chceš se nebát vlády? Konej dobro, a vláda tě pochválí; ^{Rom 13:4}je přece Božím služebníkem pro tvé dobro. Pácháš-li však zlo, boj se! Vláda netřímá meč nadarmo; je přece Božím služebníkem, jenž po zásluze trestá pachatele zla.

^{Rom 13:5}Proto se musíme podřizovat – nejen kvůli hrozbě trestu, ale i kvůli svědomí. ^{Rom 13:6}Proto také platíte daně – vždyť jsou to Boží služebníci a pilně se věnují své práci. ^{Rom 13:7}Každému dávejte, co jste povinni: komu daň, tomu daň, komu clo, tomu clo, komu vážnost, tomu vážnost, komu čest, tomu čest. ^[2818]

Kdo miluje, naplnil Zákon

^{Rom 13:8}Nikomu nedlužte nic než vzájemnou lásku; kdo miluje druhého, totiž naplnil Zákon. ^{Rom 13:9}Vždyť přikázání „Necizolož, nezabíjej, nekraď, nezáviď“ ^[2819] a všechna ostatní jsou shrnuta ve větě: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ ^{[2820]Rom 13:10}Láska bližnímu nikdy neublíží – proto je naplněním Zákona láska.

^{Rom 13:11}A ještě něco. Rozumějte, jaká je doba, protože přišel čas probudit se ze spánku. Spása je nám teď blíže, nežli když jsme uvěřili. ^{Rom 13:12}Noc pokročila a den je blízko. Odložme proto skutky tmy a oblečme zbroj světla! ^{Rom 13:13}Žijme poctivě jako ve dne: ne v obžerství a opilství, ne zhýrale a nestydatě, ne ve svárech a závisti. ^{Rom 13:14}Místo starostí o tělesné touhy se oblečte do Pána Ježíše Krista.

Kapitola 14

Nesuď bratra

^{Rom 14:1}Přijímejte ty, kdo jsou choulostiví ve víře, a to bez hádek o názorech. ^{Rom 14:2}Někdo věří, že smí jíst všechno, ale choulostivý jí jen zeleninu. ^{Rom 14:3}Kdo jí všechno, ať nepohrdá tím, kdo nejí, a kdo nejí, ať nesoudí toho, kdo jí – vždyť Bůh jej přijal! ^{Rom 14:4}Kdo vůbec jsi, že soudíš cizího služebníka? Před svým vlastním pánem obstojí, či selže. A on obstojí – Pán jej dokáže podepřít!

^{Rom 14:5}Někdo si cení jednoho dne nad jiné, pro někoho je den jako den. Každý ať je přesvědčen o vlastním názoru. ^{Rom 14:6}Kdo drží svátek, drží ho Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu, a kdo nejí, nejí Pánu a děkuje Bohu. ^{Rom 14:7}Nikdo z nás totiž nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. ^{Rom 14:8}Žijeme-li, žijeme Pánu; umíráme-li, umíráme Pánu. Ať už tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu. ^{Rom 14:9}Vždyť proto Kristus zemřel a znovu ožil – aby byl Pánem živých i mrtvých.

^{Rom 14:10}Proč tedy soudíš svého bratra? Anebo ty, proč pohrdáš svým bratrem? Všichni přece staneme na soudu před Božím trůnem. ^{Rom 14:11}Jak je psáno:

„Jakože jsem živ, praví Hospodin,
každé koleno přede mnou poklekne
a každý jazyk se vyzná Bohu.“ ^[2821]

^{Rom 14:12}Každý z nás tedy složí Bohu účet sám za sebe.

Nepohoršuj bratra

^{Rom 14:13}Přestaňme proto soudit jedni druhé. Raději posuďte, jak bratra ničím neurazit a nepohoršit. ^{Rom 14:14}Vím a v Pánu Ježíši mám naprostou jistotu, že nic ^[2822] není nečisté samo o sobě; pokud to však někdo má za nečisté, je to pro něj nečisté. ^{Rom 14:15}Trápí-li se tvůj bratr kvůli tomu, co jíš, pak už se neřídíš láskou. Přestaň svým jídlem hubit člověka, za kterého zemřel Kristus! ^{Rom 14:16}Ať se o tom, co je pro vás dobré, nemluví zle. ^{Rom 14:17}V Božím království přece nejde o jídlo a pití, ale o spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém. ^{Rom 14:18}Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a uznávaný lidmi.

^{Rom 14:19}Usilujme tedy o to, co vede k pokoji a vzájemnému budování. ^{Rom 14:20}Nenič Boží dílo kvůli jídlu! Jistě, „všechno je čisté,“ ale je špatné pohoršovat člověka jídlem. ^{Rom 14:21}Je lepší nejíst maso, nepít víno a vyvarovat se všeho, co tvého bratra uráží. ^{Rom 14:22}Víru, kterou máš, si tedy nech před Bohem pro sebe. Blaze tomu, kdo se sám neodsuzuje za to, co schvaluje. ^{Rom 14:23}Kdo má ale při jídle pochybnosti, je odsouzen, protože se nechová podle své víry. A cokoli není z víry, je hřích.

Kapitola 15

^{Rom 15:1}My silní musíme nést slabosti těch, kdo silní nejsou. Nemějme ohled jen sami na sebe, ^{Rom 15:2}ale každý se snažme vyhovět bližnímu. Usilujme o prospěch a posílení druhých. ^{Rom 15:3}Vždyť ani Kristus nebral ohled sám na sebe; naopak, je psáno: „Urážky těch, kdo uráží tebe, na mě dopadly.“ ^{[2823]Rom 15:4}Všechno, co bylo v minulosti zapsáno, bylo zapsáno pro naše poučení, abychom díky vytrvalosti a povzbuzení, které je v Písmu, měli naději.

^{Rom 15:5}Kéž vám Bůh trpělivosti a útěchy daruje vzájemnou svornost ve shodě s Kristem Ježíšem, ^{Rom 15:6}tak abyste svorně a jednomyslně oslavovali Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.

Naděje Židů i pohanů

^{Rom 15:7}Přijímejte se tedy navzájem, jako Kristus přijal vás do Boží slávy. ^{Rom 15:8}Říkám vám, že Kristus se pro Boží věrnost stal služebníkem Židů, ^[2824] aby potvrdil zaslíbení daná otcům ^{Rom 15:9}a aby i pohané slavili Boha za jeho milosrdenství. Jak je psáno:

„Budu tě vyznávat mezi národy,
tvé jméno písní oslavím.“ ^[2825]

^{Rom 15:10}A jinde Písmo říká:

„Jásejte, národy, tak jako jeho lid!“ ^[2826]

^{Rom 15:11}A ještě jinde:

„Chvalte Hospodina, všechny národy,
ať ho všichni lidé velebí!“ ^[2827]

^{Rom 15:12}A jinde Izaiáš říká:

„Vypučí výhonek Jišajův,
vztyčí se, aby vládl národům.
Národy se na něj s nadějí spolehnou.“ ^[2828]

^{Rom 15:13}Kéž vás tedy Bůh naděje naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, tak aby vaše naděje rostla mocí Ducha svatého stále víc a víc.

Pavlovo poslání

^{Rom 15:14}Mám o vás jistotu, bratři moji, že jste plni dobroty, máte hojnost veškerého poznání a sami se dokážete napomínat navzájem. ^{Rom 15:15}Přesto jsem se vám osmělil v dopise připomenout některé věci jako ten, komu Bůh udělil milost ^{Rom 15:16}být služebníkem Krista Ježíše mezi pohany. Smyslem mé kněžské služby při Božím evangeliu je, aby Bůh přijal pohany jako libou oběť, posvěcenou Duchem svatým.

^{Rom 15:17}Pokud jde o službu Bohu, mám se v Kristu Ježíši čím chlubit. ^{Rom 15:18}Neodvážil bych se něco říkat, kdyby to skrze mě Kristus také nekonal k přivedení pohanů k poslušnosti slovem i skutkem, ^{Rom 15:19}v moci znamení a zázraků, v moci Božího Ducha, takže jsem od Jeruzaléma až po Illyrii vše kolem dokola naplnil Kristovým evangeliem. ^{Rom 15:20}Šlo mi o to, kázat evangelium tam, kde o Kristu ještě neslyšeli, abych nestavěl na cizím základě. ^{Rom 15:21}Jak je psáno:

„Ti, kterým nebyl ohlášen, jej spatří,
ti, kdo nikdy neslyšeli, pochopí.“ ^[2829]

Plány do budoucna

^{Rom 15:22}To vše mi dlouho bránilo přijít k vám. ^{Rom 15:23}Teď už ale v těchto krajích nemám místo, a protože vás už mnoho let toužím navštívit, ^{Rom 15:24}rád bych to udělal cestou do Španěl. Pevně doufám, že se s vámi setkám a že mě vypravíte na další cestu; především se ale těším na chvíle s vámi.

^{Rom 15:25}Teď ovšem cestuji do Jeruzaléma, abych posloužil svatým. ^{Rom 15:26}Církve v Makedonii a Řecku ^[2830] se totiž rozhodly uspořádat sbírku pro chudé, kteří jsou mezi svatými v Jeruzalémě. ^{Rom 15:27}Rozhodli se sami, zároveň však i proto, že jsou jejich dlužníky. Když jako pohané získali podíl na jejich duchovních věcech, musí jim zase pomoci hmotně. ^{Rom 15:28}Jakmile ten úkol splním a předám jim výtěžek sbírky, vypravím se přes vás do Španěl. ^{Rom 15:29}A vím, že až k vám přijdu, přijdu s Kristovým plným požehnáním.

^{Rom 15:30}Bratři, pro Pána Ježíše Krista a pro lásku Ducha vás prosím, abyste mi pomohli v mém boji. Modlete se za mě k Bohu, ^{Rom 15:31}abych byl vysvobozen od nevěřících v Judsku a aby svatí tuto mou službu Jeruzalému přijali. ^{Rom 15:32}Dá-li Bůh, s radostí pak přijdu k vám a odpočinu si mezi vámi.

^{Rom 15:33}Bůh pokoje kéž je s vámi všemi. Amen.

Kapitola 16

Pozdravy

^{Rom 16:1}Doporučuji vám naši sestru Fébé, služebnici církve v Kenchrejích. ^{Rom 16:2}Přivítejte ji v Pánu, jak se na svaté sluší, a buďte jí nápomocni, v jakékoli záležitosti by vás potřebovala, neboť je to zastánkyně má i mnoha dalších.

^{Rom 16:3}Pozdravujte Priscillu s Akvilou, mé spolupracovníky v Kristu Ježíši, ^{Rom 16:4}kteří pro mě nasadili vlastní krk, takže jsem jim zavázán nejen já, ale i všechny církve z pohanů.

^{Rom 16:5}Pozdravujte i církev u nich doma.

Pozdravujte mého milovaného Epeneta, který je prvním Kristovým ovocem v Asii.

^{Rom 16:6}Pozdravujte Marii, která se pro vás tolik napracovala.

^{Rom 16:7}Pozdravujte Andronika s Junií, mé krajany a spoluvězně, významné mezi apoštoly, kteří patřili Kristu dříve než já.

^{Rom 16:8}Pozdravujte Ampliata, kterého miluji v Pánu.

^{Rom 16:9}Pozdravujte našeho spolupracovníka v Kristu, Urbana, a mého milovaného Stachyna.

^{Rom 16:10}Pozdravujte Apella, osvědčeného v Kristu.

Pozdravujte všechny doma u Aristobula.

^{Rom 16:11}Pozdravujte mého krajana Herodiona.

Pozdravujte všechny, kdo patří Pánu v Narkisově domě.

^{Rom 16:12}Pozdravujte Tryfénu a Tryfósu, které pracují pro Pána.

Pozdravujte milovanou Persidu, která se pro Pána tolik napracovala.

^{Rom 16:13}Pozdravujte Rufa, vyvoleného v Pánu, a jeho i moji matku.

^{Rom 16:14}Pozdravujte Asynkrita, Flegonta, Herma, Patroba, Hermu a všechny sourozence tam od nich.

^{Rom 16:15}Pozdravujte Filologa a Julii, také Nerea a jeho sestru, Olympa i všechny svaté tam od nich.

^{Rom 16:16}Pozdravte se navzájem svatým polibkem.

Pozdravují vás všechny církve Kristovy.

^{Rom 16:17}Prosím vás, bratři, dávejte si pozor na ty, kdo působí roztržky a kladou překážky učení, které jste poznali. Vyhýbejte se jim! ^{Rom 16:18}Takoví lidé neslouží Kristu, našemu Pánu, ale svému břichu. Jde jim jen o to, aby svými lahodnými řečmi a pochlebováním oklamali srdce bezelstných. ^{Rom 16:19}O vaší oddanosti se ale ví všude! Mám z vás proto radost, ale přeji si, abyste byli moudří, pokud jde o dobro, a nevinní, pokud jde o zlo. ^{Rom 16:20}Bůh pokoje už brzy rozdrtí satana pod vašima nohama. ^[2831]

Milost našeho Pána Ježíše s vámi.

^{Rom 16:21}Pozdravuje vás můj spolupracovník Timoteus a moji krajané Lukios, Jáson a Sozipater. ^{Rom 16:22}Pozdravuji vás v Pánu já, Tercius, který jsem tento dopis psal. ^{Rom 16:23}[24] Pozdravuje vás Gaius, hostitel můj i celé církve. Pozdravuje vás městský pokladník Erastus a bratr Kvartus. ^[2832]

^{Rom 16:25}Tomu, který má moc vás posílit podle mého evangelia a kázání Ježíše Krista, podle zjevení tajemství, které bylo po věčné časy skryto, ^{Rom 16:26}ale nyní je zjeveno, a podle nařízení věčného Boha je skrze prorocká Písma oznámeno všem národům k poslušnosti víry – ^{Rom 16:27}jedinému moudrému Bohu buď sláva skrze Ježíše Krista navěky! Amen.

1. Korintským

Kapitola 1

^{1Cor 1:1}Pavel, z Boží vůle povolaný apoštol Krista Ježíše, a bratr Sostenes

^{1Cor 1:2}církvi Boží v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým a také všem, kdo na jakémkoli místě vzývají jméno našeho společného Pána Ježíše Krista:

^{1Cor 1:3}Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.

Je Kristus rozdělen?

^{1Cor 1:4}Stále za vás děkuji svému Bohu, totiž za to, jaké Boží milosti se vám dostalo v Kristu Ježíši: ^{1Cor 1:5}byli jste v něm obohaceni v každém ohledu, každým slovem a veškerým poznáním. ^{1Cor 1:6}Kristovo svědectví je mezi vámi tak pevně ustaveno, ^{1Cor 1:7}že nemáte nedostatek v žádném daru, zatímco očekáváte zjevení našeho Pána Ježíše Krista. ^{1Cor 1:8}Ten vás bude posilovat až do konce, aby vám v den našeho Pána Ježíše Krista nebylo co vytknout. ^{1Cor 1:9}Bůh je věrný. On sám vás povolal ke společenství se svým Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem!

^{1Cor 1:10}Bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista vás prosím, abyste všichni spolu souhlasili a namísto vzájemných roztržek byli spojeni jednou myslí a jedním záměrem. ^{1Cor 1:11}Z domu Chloé jsem se o vás, bratři moji, dozvěděl, že mezi sebou máte sváry. ^{1Cor 1:12}Mám na mysli to, že jeden z vás říká: „Já jsem Pavlův,“ jiný: „Já jsem Apollův,“ další: „Já jsem Petrův“ ^[2833] a další „Já zase Kristův.“

^{1Cor 1:13}Copak je Kristus rozdělen? Byl snad za vás ukřižován Pavel? Byli jste snad pokřtěni v Pavlově jménu? ^{1Cor 1:14}Díky Bohu, že jsem nikoho z vás nekřtil, kromě Krispa a Gaia, ^{1Cor 1:15}aby ještě někdo neřekl, že jste byli pokřtěni v mém jménu. ^{1Cor 1:16}Pokřtil jsem vlastně i Štěpánovu rodinu, ale nevím, že bych křtil ještě někoho dalšího. ^{1Cor 1:17}Kristus mě totiž neposlal křtít, ale kázat evangelium, a to bez moudrých řečí, aby snad nebyl zmařen Kristův kříž.

Bláznivé kázání

^{1Cor 1:18}Ano, pro ty, kdo spějí k záhubě, je poselství kříže bláznovstvím, ale pro nás, kdo docházíme spásy, je to Boží moc. ^{1Cor 1:19}Je přece psáno:

„Zahubím moudrost moudrých,
zavrhnu rozum rozumných.“ ^[2834]

^{1Cor 1:20}Kde zůstal mudrc? Kde je učenec? Kde zůstal světový myslitel? Copak Bůh neobrátil moudrost světa v bláznovství? ^{1Cor 1:21}Bůh se ve své moudrosti nedal světu poznat jejich vlastní moudrostí. Namísto toho se Bohu zalíbilo, že spasí ty, kdo uvěří tomuto bláznivému kázání. ^{1Cor 1:22}Židé požadují zázračná znamení, Řekové hledají moudrost, ^{1Cor 1:23}ale my kážeme Krista ukřižovaného – pro Židy pohoršení, pro pohany bláznovství, ^{1Cor 1:24}ale pro povolané, ať Židy či Řeky, Krista – Boží moc a Boží moudrost. ^{1Cor 1:25}Boží bláznovství je totiž moudřejší než lidé a Boží slabost je silnější než lidé.

^{1Cor 1:26}Podívejte se, bratři, jak vás Bůh povolal: podle lidských měřítek mezi vámi není mnoho moudrých, mocných nebo urozených. ^{1Cor 1:27}Bůh ale vyvolil bláznivé tohoto světa, aby zahanbil moudré. Bůh vyvolil slabé tohoto světa, aby zahanbil silné. ^{1Cor 1:28}Bůh vyvolil neurozené a opovržené tohoto světa, ba dokonce to, co nic není, aby obrátil vniveč to, co je, ^{1Cor 1:29}aby se před Bohem nikdo nechlubil.

^{1Cor 1:30}Jen díky němu jste v Kristu Ježíši, který se stal naší moudrostí od Boha, naší spravedlností, posvěcením a vykoupením. ^{1Cor 1:31}A proto, jak je psáno:

„Kdo se chlubí,
ať se chlubí v Hospodinu.“ ^[2835]

Kapitola 2

Kristova mysl

^{1Cor 2:1}Ani já jsem vám, bratři, po svém příchodu nezvěstoval Boží tajemství ^[2836] nějak zvlášť vznešenými nebo moudrými řečmi. ^{1Cor 2:2}Rozhodl jsem se totiž neznat mezi vámi nic než Ježíše Krista, totiž toho ukřižovaného. ^{1Cor 2:3}Přišel jsem mezi vás ve slabosti, v bázni a velmi rozechvěn. ^{1Cor 2:4}Mé poselství a kázání nespočívalo v přesvědčivých a moudrých řečech, ale v prokázání Ducha a jeho moci, ^{1Cor 2:5}neboť jsem nechtěl, aby se vaše víra zakládala na lidské moudrosti, ale na Boží moci.

^{1Cor 2:6}O moudrosti mluvíme mezi dospělými, ovšem není to moudrost současného světa ani jeho pomíjivých vůdců. ^{1Cor 2:7}My mluvíme o tajemné moudrosti Boží, o skryté moudrosti, kterou Bůh před věky předurčil k naší slávě ^{1Cor 2:8}a kterou nikdo z vůdců současného světa nepoznal; kdyby ji totiž znali, neukřižovali by Pána slávy. ^{1Cor 2:9}Ale jak je psáno:

„Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo,
co člověku nikdy ani na mysl nepřišlo,
to Bůh připravil těm, kdo jej milují.“ ^[2837]

^{1Cor 2:10}Nám to však Bůh zjevil skrze Ducha, neboť Duch zkoumá všechny věci, i Boží hlubiny. ^{1Cor 2:11}Kdo z lidí rozumí člověku než jeho vlastní duch? Stejně tak Boha nezná nikdo než Boží Duch. ^{1Cor 2:12}My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom rozuměli, čím nás Bůh obdaroval. ^{1Cor 2:13}O tom právě mluvíme (nikoli slovy, jimž učí lidská moudrost, ale slovy, jimž vyučuje Duch), když vykládáme duchovní věci duchovními slovy. ^{[2838]1Cor 2:14}Neduchovní člověk ovšem nepřijímá věci Božího Ducha, neboť jsou pro něj bláznovstvím, a nemůže je pochopit, neboť se jim dá rozumět jen duchovně. ^{1Cor 2:15}Kdo však je duchovní, může rozumět všemu, ačkoli jemu nikdo nerozumí. ^{1Cor 2:16}Vždyť:

„Kdo poznal Hospodinovu mysl,
kdo by mu mohl poradit?“ ^[2839]

My ale máme mysl Kristovu!

Kapitola 3

Jeden sázel, druhý zaléval

^{1Cor 3:1}Jenže já jsem s vámi, bratři, nemohl mluvit jako s duchovními, ale jako s tělesnými, jako s nemluvňaty v Kristu. ^{1Cor 3:2}Krmil jsem vás mlékem, ne hutným pokrmem, neboť jste ho ještě nemohli snést a ani dosud nemůžete, ^{1Cor 3:3}neboť jste stále tělesní. Copak nejste tělesní a nechodíte po lidských cestách, když mezi sebou máte závist a svár? ^{1Cor 3:4}Když jeden říká: „Já jsem Pavlův“ a druhý „Já zas Apollův“, nechováte se jen jako obyčejní lidé?

^{1Cor 3:5}Kdo je vůbec Apollos? Kdo je Pavel? Služebníci, skrze něž jste uvěřili, a to každý, jak mu dal Pán. ^{1Cor 3:6}Já jsem sázel, Apollos zaléval, ale vzrůst vám dal Bůh. ^{1Cor 3:7}Vůbec nejde o to, kdo sází, ani o to, kdo zalévá, ale o to, že Bůh dává vzrůst. ^{1Cor 3:8}Ten, kdo sází, a ten, kdo zalévá, jsou jedno; každý však dostane svou vlastní odplatu za svou vlastní práci. ^{1Cor 3:9}Jsme tedy Boží spolupracovníci; vy jste Boží pole, Boží stavba.

^{1Cor 3:10}Podle Boží milosti, jíž se mi dostalo, jsem jako zkušený stavitel položil základy, na kterých pak staví další. Každý však ať dává pozor, jak na nich staví. ^{1Cor 3:11}Nikdo nemůže položit jiný základ, mimo ten, který je již položen, a to je Ježíš Kristus. ^{1Cor 3:12}Ať už kdo na tom základě staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, z dříví, sena nebo ze slámy, ^{1Cor 3:13}dílo každého vyjde najevo. V onen den se to ukáže; bude to zjeveno ohněm, neboť oheň vyzkouší dílo každého člověka. ^{1Cor 3:14}Zůstane-li něčí dílo, které postavil, získá odplatu. ^{1Cor 3:15}Shoří-li něčí dílo, utrpí škodu; sám sice bude zachráněn, ale jen jako skrze oheň.

^{1Cor 3:16}Copak nevíte, že jste Boží chrám? Vždyť ve vás přebývá Boží Duch! ^{1Cor 3:17}Kdokoli ničí Boží chrám, toho zničí Bůh, neboť Boží chrám je svatý, a to jste vy.

^{1Cor 3:18}Ať se nikdo neplete: kdo z vás si myslí, že je na tomto světě moudrý, ať se raději stane bláznem. Pak teprve bude moudrý, ^{1Cor 3:19}neboť moudrost tohoto světa je u Boha bláznovstvím. Je přece psáno:

„On chytá chytráky v jejich vychytralosti.“ ^[2840]

^{1Cor 3:20}A jinde:

„Hospodin zná úmysly moudrých –
ví, že neznamenají vůbec nic.“ ^[2841]

^{1Cor 3:21}Ať už se proto nikdo nechlubí lidmi. Všechno je přece vaše: ^{1Cor 3:22}ať Pavel, Apollos či Petr, ^[2842] ať svět, život nebo smrt, ať už přítomnost nebo budoucnost – všechno je vaše, ^{1Cor 3:23}vy jste Kristovi a Kristus Boží.

Kapitola 4

Blázni pro Krista

^{1Cor 4:1}Považujte nás tedy za Kristovy služebníky a za správce Božích tajemství. ^{1Cor 4:2}Od správce se žádá jen jedno – aby byl shledán věrným. ^{1Cor 4:3}Co o mně soudíte vy anebo lidé vůbec, to pro mě znamená velmi málo; nezáleží mi dokonce ani na vlastním úsudku. ^{1Cor 4:4}Mé svědomí je čisté, ale tím ještě nejsem ospravedlněn; mým soudcem je přece Pán. ^{1Cor 4:5}Nevynášejte tedy předčasné soudy. Až přijde Pán, osvětlí, co je skryté ve tmě, zjeví úmysly srdcí a tehdy každého ocení Bůh.

^{1Cor 4:6}Bratři, použil jsem tu sebe a Apolla jako příklady, abyste se na nás mohli poučit, co znamená „nejít nad to, co je psáno“. Ať se tedy nikdo kvůli jednomu z nás nepovyšuje nad druhého. ^{1Cor 4:7}Kdo tě udělal tak důležitým? Máš snad něco, co jsi nedostal? A když jsi všechno dostal, jak to, že se chlubíš, jako bys to nedostal?

^{1Cor 4:8}Už máte všechno, už jste zbohatli! Bez nás kralujete! Kéž byste ale kralovali tak, abychom mohli kralovat s vámi. ^{1Cor 4:9}Připadá mi, že Bůh nám apoštolům určil poslední místo v řadě, abychom se jako odsouzenci k smrti stali podívanou světu – lidem i andělům. ^{1Cor 4:10}Z nás jsou kvůli Kristu blázni, ale vy jste v Kristu rozumní; my jsme slabí, vy však silní; vy máte slávu, my však ostudu. ^{1Cor 4:11}Do této chvíle trpíme hladem a žízní, chodíme v hadrech, snášíme rány, nemáme domov. ^{1Cor 4:12}Vlastníma rukama těžce pracujeme; když nám spílají, žehnáme; když nás pronásledují, my to snášíme; ^{1Cor 4:13}když nás pomlouvají, povzbuzujeme. Dosud jsme bráni za špínu světa, za vůbec nejhorší spodinu.

^{1Cor 4:14}Nepíšu to proto, abych vás zahanbil, ale abych vás napomenul jako své milované děti. ^{1Cor 4:15}I kdybyste v Kristu měli tisíce pěstounů, neznamená to, že máte mnoho otců. Byl jsem to já, kdo vás skrze evangelium zplodil v Kristu Ježíši, ^{1Cor 4:16}a tak vás prosím, řiďte se mým příkladem. ^{1Cor 4:17}Proto také za vámi posílám Timotea, svého milovaného a věrného syna v Pánu, který vám připomene mé způsoby v Kristu Ježíši, jak je učím v každé církvi, kam přijdu.

^{1Cor 4:18}Někteří se začali povyšovat, jako bych k vám už neměl přijít. ^{1Cor 4:19}Ale dá-li Pán, přijdu k vám už brzy, a poznám ne řeči těch povýšenců, ale jejich moc. ^{1Cor 4:20}Boží království totiž není v řeči, ale v moci. ^{[2843]1Cor 4:21}Co chcete? Abych k vám přišel s holí, anebo s duchem lásky a mírnosti?

Kapitola 5

Kvas v těstě

^{1Cor 5:1}Proslýchá se dokonce, že je mezi vámi smilstvo, a to takové smilstvo, jaké se nenajde ani mezi pohany – někdo prý žije s manželkou vlastního otce! ^{1Cor 5:2}A vy jste ještě pyšní! Neměli byste raději truchlit a vyloučit toho, kdo to spáchal, ze svého středu?

^{1Cor 5:3}Ačkoli jsem od vás tělem daleko, v duchu jsem s vámi a ohledně toho, kdo to spáchal, jsem již rozhodl, jako bych byl přítomen: ^{1Cor 5:4}Až se shromáždíte ve jménu našeho Pána Ježíše, budu v duchu s vámi a bude s vámi moc našeho Pána Ježíše. ^{1Cor 5:5}Tehdy dotyčného vydejte satanovi k záhubě těla, aby jeho duch byl spasen v Pánův den.

^{1Cor 5:6}Vaše chlubení není namístě. Copak nevíte, že trocha kvasu prokvasí celé těsto? ^{[2844]1Cor 5:7}Zbavte se starého kvasu, abyste byli novým, nekvašeným těstem. Vždyť Kristus, náš velikonoční Beránek, byl již obětován! ^{1Cor 5:8}Proto slavme Velikonoce bez starého kvasu, bez kvasu špatnosti a ničemnosti, ale s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy. ^[2845]

^{1Cor 5:9}V dopisu jsem vám napsal, abyste se nestýkali se smilníky. ^{1Cor 5:10}Nemyslel jsem ale vůbec smilníky tohoto světa ani lakomce, vydřiduchy nebo modláře – vždyť to byste museli ze světa utéci! ^{1Cor 5:11}Teď vám tedy píšu, abyste se nestýkali s někým, kdo si říká bratr, ale je to smilník, lakomec, modlář, pomlouvač, opilec nebo vydřiduch. S takovým ani nejezte.

^{1Cor 5:12}Proč bych měl soudit ještě ty venku? Nemáte snad soudit ty, kdo jsou uvnitř? ^{1Cor 5:13}Ty venku bude soudit Bůh. „Toho zlého vylučte ze svého středu.“ ^[2846]

Kapitola 6

Soudy v církvi

^{1Cor 6:1}Jak se někdo z vás odvažuje, když má s někým spor, soudit se před nespravedlivými, a ne před svatými? ^{1Cor 6:2}Copak nevíte, že svatí budou soudit svět? Když máte jednou soudit svět, to nejste schopní rozsoudit takové maličkosti? ^{1Cor 6:3}Nevíte, že budeme soudit anděly? Čím spíše běžné životní záležitosti! ^{1Cor 6:4}Vy ale s takovými věcmi chodíte k soudu a přijímáte za soudce lidi, kteří v církvi nic neznamenají! ^{1Cor 6:5}Říkám to k vaší hanbě. To mezi vámi není ani jeden moudrý, který by své bratry mohl rozsoudit? ^{1Cor 6:6}Ale bratr se soudí s bratrem, a to před nevěřícími!

^{1Cor 6:7}Už vůbec to, že se spolu soudíte, je vaše prohra. Proč raději nesnášíte křivdu? Proč raději netrpíte škodu? ^{1Cor 6:8}Vy ale křivdíte a škodíte, a to vlastním bratrům!

^{1Cor 6:9}Copak nevíte, že nespravedliví nebudou mít podíl na Božím království? Nepleťte se: Smilníci, modláři, cizoložníci, rozkošníci, zvrhlíci, ^{1Cor 6:10}zloději, lakomci, opilci, pomlouvači ani vydřiduchové nebudou mít podíl na Božím království. ^{1Cor 6:11}A takoví jste někteří byli, ale jste omyti, jste posvěceni a jste ospravedlněni jménem Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha.

Nepatříte sami sobě

^{1Cor 6:12}„Všechno smím“ – budiž, ale ne všechno je prospěšné. Všechno smím, ale ničím z toho se nedám ovládnout. ^{1Cor 6:13}„Jídlo břichu a břicho jídlu – Bůh jednou zruší obojí.“ Budiž, tělo však nepatří smilstvu, ale Pánu a Pán tělu. ^{1Cor 6:14}Tentýž Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí i nás.

^{1Cor 6:15}Copak nevíte, že vaše těla jsou Kristovými údy? Mohu snad vzít údy Kristovy a učinit je údy nevěstky? To nikdy! ^{1Cor 6:16}Copak nevíte, že kdo se spojuje s nevěstkou, je s ní jedno tělo? Vždyť Písmo říká: „Ti dva budou jedno tělo.“ ^{[2847]1Cor 6:17}Kdo se však spojuje s Pánem, je s ním jeden duch.

^{1Cor 6:18}Utíkejte před smilstvem! Žádný jiný lidský hřích se netýká těla; kdo ale smilní, hřeší proti vlastnímu tělu. ^{1Cor 6:19}Copak nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který je ve vás a kterého máte od Boha? Už nepatříte sami sobě; ^{1Cor 6:20}byli jste draze vykoupeni! Proto svým tělem vzdávejte čest Bohu.

Kapitola 7

Dar manželství

^{1Cor 7:1}Pokud jde o to, jak jste psali: „Pro muže je lepší obejít se bez ženy“ – ^{1Cor 7:2}budiž, ale abyste se vyvarovali smilstva, ať má každý muž manželku a každá žena manžela.

^{1Cor 7:3}Muž ať své ženě plní manželskou povinnost, stejně jako žena svému muži. ^{1Cor 7:4}Ženino tělo už nepatří jí, ale manželovi, stejně jako mužovo tělo už nepatří jemu, ale manželce. ^{1Cor 7:5}Neodpírejte se jeden druhému – jedině po vzájemné shodě, že se na čas uvolníte pro modlitbu. Potom zase buďte spolu, aby vás nepokoušel satan, kdybyste se nemohli ovládnout. ^{1Cor 7:6}To, co tu říkám, však není příkaz, ale svolení. ^{1Cor 7:7}Přál bych si, aby všichni byli jako já, každý má ale od Boha svůj vlastní dar, jeden tak a druhý jinak.

^{1Cor 7:8}Svobodným a vdovám říkám, že je pro ně lepší zůstat, jako jsem já. ^{1Cor 7:9}Pokud se však nemohou ovládnout, ať vstoupí do manželství. Je přece lepší vstoupit do manželství než být spalován touhou.

^{1Cor 7:10}Pro ty, kdo žijí v manželství, mám nikoli své, ale Pánovo přikázání: Manželka ať od muže neodchází. ^{1Cor 7:11}Pokud přece odejde, ať zůstane nevdaná anebo ať se smíří s manželem. Stejně tak muž ať neopouští manželku. ^[2848]

^{1Cor 7:12}Ostatním říkám já, nikoli Pán: Má-li některý bratr nevěřící manželku a ta je ochotná s ním zůstat, ať ji neopouští. ^{1Cor 7:13}Stejně tak, má-li některá žena nevěřícího manžela a ten je ochoten s ní zůstat, ať ho neopouští. ^{1Cor 7:14}Nevěřící manžel je totiž posvěcen svou ženou; stejně tak nevěřící manželka je posvěcena svým věřícím manželem. Jinak by totiž vaše děti byly nečisté, jsou ale přece svaté. ^{1Cor 7:15}Pokud však nevěřící chce odejít, ať odejde. Bratr ani sestra nejsou v takových případech vázáni. Bůh vás ^[2849] povolal k pokoji. ^{1Cor 7:16}Copak víš, ženo, zda zachráníš manžela? Copak víš, muži, zda zachráníš manželku?

Zůstaň, jak jsi

^{1Cor 7:17}Ať tedy každý žije, jak mu Pán určil a jak ho Bůh povolal. Toto pravidlo předkládám všem církvím. ^{1Cor 7:18}Kdo byl povolán jako obřezaný, ať se nedělá neobřezaným. Kdo je povolán jako neobřezaný, ať se nedává obřezat. ^{1Cor 7:19}Nezáleží přece na obřízce nebo neobřízce, ale na poslušnosti Božích přikázání. ^{1Cor 7:20}Ať každý zůstává v postavení, ve kterém byl povolán. ^{1Cor 7:21}Byl jsi povolán jako otrok? Nedělej si s tím starosti. Pokud se ale můžeš stát svobodným, určitě toho využij. ^{1Cor 7:22}Koho Pán povolal jako otroka, ten je v Pánu osvobozen. Podobně koho Kristus povolal jako svobodného, ten se stal jeho otrokem. ^{1Cor 7:23}Byli jste draze vykoupeni; nestávejte se otroky lidí. ^{1Cor 7:24}Bratři, ať každý před Bohem zůstává tak, jak byl povolán.

^{1Cor 7:25}Pokud jde o neprovdané, nemám od Pána žádný příkaz, ale dám vám radu jako někdo, komu Pán pomohl být věrným. ^{1Cor 7:26}Myslím si, že vzhledem k současné tísni je pro člověka lepší zůstat, jak je. ^{1Cor 7:27}Jsi v manželském svazku? Nesnaž se o rozvod. Jsi rozveden? Nesnaž se najít ženu. ^{1Cor 7:28}I když se ale oženíš anebo když se dívka vdá, není to žádný hřích. Jen se vás snažím ušetřit běžných potíží.

Času je málo

^{1Cor 7:29}Říkám vám, bratři, už nezbývá moc času. Ať tedy i ženatí jsou jako neženatí, ^{1Cor 7:30}ti, kdo oplakávají, jako by neoplakávali, ti, kdo oslavují, jako by neoslavovali, ti, kdo kupují, jako by nevlastnili ^{1Cor 7:31}a ti, kdo se zabývají věcmi tohoto světa, ať to nepřehánějí. Svět, jak ho známe, totiž končí.

^{1Cor 7:32}Proto bych rád, abyste se nezatěžovali starostmi. Svobodný se stará o věci svého Pána, aby se líbil Pánu, ^{1Cor 7:33}ale ženatý se stará o věci světa, aby se líbil své ženě, ^{1Cor 7:34}a tak je rozpolcen. Nevdaná žena a svobodná dívka se stará o věci svého Pána, aby byla svatá tělem i duchem, ale vdaná se stará o věci světa, aby se líbila svému muži. ^{1Cor 7:35}Neříkám to proto, abych vás nějak omezoval, ale abych vám pomohl vést počestný život v bezvýhradné oddanosti Pánu.

^{1Cor 7:36}Pokud má někdo za to, že vůči své snoubence jedná nečestně, že už je nejvyšší čas a není zbytí, pak ať udělá, po čem touží – jen ať se vezmou, to přece není hřích. ^{1Cor 7:37}Kdo je však vnitřně přesvědčen a nic ho nenutí, ale sám se v srdci dobrovolně rozhodl, že si tu dívku nevezme, je to v pořádku. ^{1Cor 7:38}Zkrátka, kdo se žení, dělá dobře, a kdo se nežení, dělá ještě lépe.

^{1Cor 7:39}Žena je vázána zákonem, dokud její muž žije. Pokud její muž zemře, je svobodná; může si vzít, koho chce, ale pouze v Pánu. ^{1Cor 7:40}Osobně si ale myslím, že bude šťastnější, když zůstane, jak je. A mám za to, že i já mám Božího Ducha.

Kapitola 8

Svoboda a ohleduplnost

^{1Cor 8:1}Pokud jde o maso obětované modlám: Ano, víme, že „všichni jsme došli poznání“. Poznání ovšem nadýmá, zatímco láska buduje. ^{1Cor 8:2}Kdo si myslí, že něco ví, ještě neví tak, jak by vědět měl. ^{1Cor 8:3}Kdo ale miluje Boha, ten má poznání ^[2850] od něj.

^{1Cor 8:4}Pokud tedy jde o požívání masa obětovaného modlám: Víme, že „modla neznamená vůbec nic“ ^[2851] a že „není žádný Bůh než jediný“. ^{[2852]1Cor 8:5}Na nebi i na zemi jsou sice různí takzvaní bohové (a takových „bohů“ a „pánů“ je celá řada), ^{1Cor 8:6}pro nás je ale jen jediný Bůh – Otec, z něhož je všechno, i my pro něj; a jediný Pán – Ježíš Kristus, skrze něhož je všechno, i my skrze něj.

^{1Cor 8:7}Všichni ale k tomuto poznání nedošli. Někteří jsou dosud tak zvyklí na modly, že jsou k požívání takového masa choulostiví a mají pak špatné svědomí. ^{1Cor 8:8}Jídlo nás ovšem k Bohu nepřiblíží. Pokud nejíme, nejsme o nic horší, a pokud jíme, nejsme o nic lepší.

^{1Cor 8:9}Dejte ale pozor, aby se ta vaše svoboda nestala pro slabší kamenem úrazu. ^{1Cor 8:10}Co kdyby tě někdo viděl – tebe, který jsi „došel poznání“ – jak sedíš u jídla v chrámě modloslužby? Nenechá se ten slabší proti svému svědomí strhnout, aby jedl maso obětované modlám? ^{1Cor 8:11}Kvůli tvému „poznání“ tak hyne tvůj slabší sourozenec, za kterého zemřel Kristus! ^{1Cor 8:12}Když takto zraňujete choulostivé svědomí svých sourozenců, nehřešíte jen proti nim, ale proti Kristu! ^{1Cor 8:13}Pokud mého bratra svádí jídlo k hříchu, nedotknu se masa už nikdy v životě, abych snad svého bratra nesvedl.

Kapitola 9

Svoboda a obětavost

^{1Cor 9:1}Nejsem snad i já svobodný? Nejsem snad apoštol? Neviděl jsem snad našeho Pána Ježíše? Nejste snad vy mé dílo v Pánu? ^{1Cor 9:2}I kdybych pro jiné nebyl apoštolem, určitě jím jsem pro vás: pečetí mého apoštolství jste vy v Pánu.

^{1Cor 9:3}Zde je má obhajoba před těmi, kdo mě soudí: ^{1Cor 9:4}Nemáme snad právo na jídlo a pití? ^{1Cor 9:5}Nemáme snad právo mít s sebou věřící manželku jako ostatní apoštolové a Pánovi bratři i Petr? ^{[2853]1Cor 9:6}Nebo snad jen já a Barnabáš nemáme právo přestat pracovat? ^{1Cor 9:7}Kdo kdy bojoval na vlastní náklady? Kdo sází vinici, a neokusí její hrozny? Kdo pase stádo, a nepije jeho mléko?

^{1Cor 9:8}Dávám tu jen lidské příklady? Copak to neříká i Zákon? ^{1Cor 9:9}V Mojžíšově zákoně je přece psáno: „Mlátícímu dobytčeti nedávej náhubek.“ ^[2854] Copak se Bůh stará o dobytek? ^{1Cor 9:10}Neříká to spíše kvůli nám? Bezpochyby je to napsáno kvůli nám. Kdo oře, musí přece orat v naději, a kdo mlátí obilí, musí to dělat v naději, že bude mít podíl z úrody. ^{1Cor 9:11}Rozsévali jsme u vás duchovní símě; bylo by snad příliš, abychom sklízeli vaši hmotnou úrodu? ^{1Cor 9:12}Mohou-li toto právo vůči vám uplatňovat druzí, čím spíše my? My jsme však toto právo nevyužili. Raději všechno mlčky snášíme, abychom nekladli žádnou překážku Kristovu evangeliu.

^{1Cor 9:13}Copak nevíte, že ti, kdo slouží v chrámu, smějí jíst chrámové pokrmy? Nevíte, že ti, kdo slouží u oltáře, mají podíl z oltářních obětí? ^{1Cor 9:14}Právě tak Pán určil, že kazatelé evangelia mají žít z evangelia. ^{[2855]1Cor 9:15}Já jsem však nic z toho nevyužil.

Nepíšu o tom proto, že bych chtěl, aby se to změnilo. To bych raději umřel, než aby mě někdo připravil o tuto mou hrdost. ^{1Cor 9:16}Když totiž kážu evangelium, nemám nač být hrdý – je to má povinnost a běda mně, kdybych nekázal! ^{1Cor 9:17}Kdybych to dělal z vlastní vůle, měl bych nárok na odměnu; já však neplním vlastní vůli, ale svěřený úkol. ^{1Cor 9:18}Zač tedy mohu získat odměnu? Za to, že kážu evangelium zadarmo, aniž bych využíval práva, které při kázání evangelia mám.

^{1Cor 9:19}Ode všech jsem svobodný, ale všem jsem se vydal jako otrok, abych jich co nejvíce získal. ^{1Cor 9:20}Pro Židy jsem jako Žid, abych získal Židy; pro lidi pod Zákonem jsem jako pod Zákonem, abych získal ty, kdo jsou pod Zákonem (sám ovšem pod Zákonem nejsem). ^{1Cor 9:21}Pro lidi bez Zákona jsem jako bez Zákona, abych získal ty, kdo jsou bez Zákona (sám ovšem nejsem bez Božího Zákona – podléhám zákonu Kristovu). ^{1Cor 9:22}Pro slabé jsem slabý, abych získal slabé. Pro všechny jsem vším, abych jakýmkoli způsobem aspoň některé zachránil. ^{1Cor 9:23}A to všechno dělám kvůli evangeliu, abych na něm získal svůj podíl.

^{1Cor 9:24}Copak nevíte, že všichni závodníci běží, ale jen jeden zvítězí a získá odměnu? Běžte tak, abyste ji získali. ^{1Cor 9:25}Každý závodník má přísnou sebekázeň – oni to dělají pro věnec, který zvadne, my ale pro ten, který nezvadne. ^{1Cor 9:26}Takto tedy běžím, ne jako bych neměl cíl; takto bojuji, ne jako bych rozrážel jen vzduch. ^{1Cor 9:27}Raději své tělo tužím a podmaňuji, abych snad, když kážu druhým, sám nebyl vyřazen.

Kapitola 10

Svoboda a svatost

^{1Cor 10:1}Nechci bratři, abyste nevěděli, co se stalo s našimi otci. Všichni byli zastíněni oblakem a všichni prošli mořem. ^{[2856]1Cor 10:2}Všichni byli křtem v oblaku a moři spojeni s Mojžíšem. ^{1Cor 10:3}Všichni jedli tentýž duchovní pokrm ^{[2857]1Cor 10:4}a všichni pili tentýž duchovní nápoj ^[2858] (pili totiž z duchovní skály, která je provázela, a tou skálou byl Kristus). ^{1Cor 10:5}Ve většině z nich ale Bůh nenašel zalíbení – vždyť „byli pobiti na poušti“. ^[2859]

^{1Cor 10:6}To vše se stalo nám pro výstrahu. Proto nepropadejme zlé lačnosti tak jako kdysi oni. ^{[2860]1Cor 10:7}Také nebuďte modláři jako někteří z nich, jak je psáno: „Lid se posadil, aby jedl a pil, a pak vstali, aby se povyrazili.“ ^{[2861]1Cor 10:8}Také nesmilněme, jako někteří z nich smilnili a v jediný den jich padlo třiadvacet tisíc. ^{[2862]1Cor 10:9}Také nepokoušejme Krista, ^[2863] jako někteří z nich pokoušeli a byli zahubeni hady. ^{[2864]1Cor 10:10}Také nereptejte, jako někteří z nich reptali a byli zahubeni zhoubcem. ^{[2865]1Cor 10:11}To všechno se jim stalo pro výstrahu a bylo to zapsáno pro poučení nám, kdo jsme se octli na konci věků.

^{1Cor 10:12}Kdo si tedy myslí, že pevně stojí, ať dává pozor, aby nepadl. ^{1Cor 10:13}Jak vidíte, nezmocnilo se vás pokušení, které by pro lidi nebylo běžné. Ale Bůh je věrný! Nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti; uprostřed zkoušky vám poskytne východisko, abyste mohli obstát.

^{1Cor 10:14}A tak, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím. ^{1Cor 10:15}Mluvím jako k rozumným lidem; sami posuďte, co říkám. ^{1Cor 10:16}Kalich požehnání, za který děkujeme – není to snad společenství Kristovy krve? Chléb, který lámeme – není to snad společenství Kristova těla? ^{1Cor 10:17}Jako je jeden chléb, tak jsme jedno tělo. I když je nás mnoho, sdílíme jeden chléb. ^{1Cor 10:18}Všimněte si tělesného Izraele: copak ti, kdo jedí z obětí, nesdílejí společenství oltáře?

^{1Cor 10:19}Co se tu snažím říci? Že maso obětované modlám něco znamená? Anebo že modla něco znamená? ^{1Cor 10:20}Nikoli. Říkám však, že pohané nepřinášejí své oběti Bohu, ale démonům. A já nechci, abyste měli co společného s démony. ^{1Cor 10:21}Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů; nemůžete mít podíl na stolu Páně i na stolu démonů! ^{1Cor 10:22}Nebo snad chceme Pána popouzet k žárlivosti? ^[2866] Jsme snad silnější než on?

Svoboda a zodpovědnost

^{1Cor 10:23}„Všechno smím“ – budiž, ale ne všechno je prospěšné; všechno smím, ale ne všechno pomáhá. ^{[2867]1Cor 10:24}Nikomu ať nejde o vlastní prospěch, ale o prospěch toho druhého.

^{1Cor 10:25}Jezte, cokoli se prodává na masném trhu, a na nic se kvůli svědomí nevyptávejte, ^{1Cor 10:26}vždyť „Hospodinova je země i všechno na ní.“ ^{[2868]1Cor 10:27}Když vás někdo nevěřící pozve a vám se chce jít, jděte. Jezte, cokoli vám nabídnou, ^[2869] a na nic se kvůli svědomí nevyptávejte.

^{1Cor 10:28}Kdyby vám ale někdo řekl: „Tohle bylo zasvěceno bohům,“ pak to nejezte. Mějte ohled na toho, kdo vás upozornil, a na svědomí. ^{1Cor 10:29}Nemluvím ovšem o tvém svědomí, ale o svědomí toho druhého.

„Proč by ale mou svobodu mělo určovat cizí svědomí? ^{1Cor 10:30}Vždyť ten pokrm jím s vděčností! Proč bych měl být odsuzován kvůli něčemu, za co vzdávám díky?“

^{1Cor 10:31}Nuže – ať už jíte nebo pijete, ať už děláte cokoli, všechno to dělejte k Boží slávě. ^{1Cor 10:32}Nebuďte kamenem úrazu Židům ani Řekům ani církvi Boží. ^{1Cor 10:33}Vždyť i já vždycky vycházím všem vstříc, neboť nehledám vlastní prospěch, ale prospěch mnohých, aby byli spaseni.

Kapitola 11

^{1Cor 11:1}Řiďte se mým příkladem, tak jako já Kristovým.

Pokrývka hlavy

^{1Cor 11:2}Chválím vás, že na mě stále pamatujete a držíte se učení, které jsem vám předal. ^{1Cor 11:3}Chtěl bych však, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy její muž a hlavou Krista Bůh.

^{1Cor 11:4}Každý muž, který se modlí nebo prorokuje s pokrytou hlavou, dělá ostudu Tomu, který je mu hlavou. ^{1Cor 11:5}Stejně tak každá žena, která se modlí nebo prorokuje s nezahalenou hlavou, dělá ostudu tomu, který je jí hlavou; je to úplně stejné, jako kdyby se oholila. ^{1Cor 11:6}Pokud se žena nechce zahalovat, pak ať se rovnou ostříhá. Pokud se ovšem stydí ostříhat nebo oholit, pak ať se tedy zahaluje. ^{1Cor 11:7}Muž si nemá zahalovat hlavu, neboť je obrazem a slávou Boží. Žena je ale slávou svého muže. ^{1Cor 11:8}Muž přece nebyl stvořen z ženy, ale žena z muže. ^{[2870]1Cor 11:9}Muž také nebyl stvořen kvůli ženě, ale žena kvůli muži. ^{[2871]1Cor 11:10}Proto ať si žena zahaluje hlavu na znamení autority kvůli andělům.

^{1Cor 11:11}V Pánu ovšem není žena bez muže ani muž bez ženy. ^{1Cor 11:12}Vždyť jako je žena z muže, tak je zas muž skrze ženu – a všechno společně je z Boha. ^{1Cor 11:13}Posuďte sami: je vhodné, aby se žena modlila k Bohu nezahalená? ^{1Cor 11:14}Copak vás neučí sama přirozenost, že pro muže jsou dlouhé vlasy ostudou? ^{1Cor 11:15}Pro ženu jsou však dlouhé vlasy slávou; jsou jí totiž dány jako pokrývka. ^{1Cor 11:16}Pokud se o tom někdo chce hádat, my to ve zvyku nemáme a církve Boží také ne.

Večeře Páně

^{1Cor 11:17}Když už jsem u napomínání, nemohu vás pochválit za to, že vaše shromáždění jsou spíše ke škodě než k užitku. ^{1Cor 11:18}Především se doslýchám, že když se scházíte v církvi, máte mezi sebou roztržky, a skoro tomu věřím. ^{1Cor 11:19}Musí totiž mezi vámi být i rozdělení, aby se ukázalo, kteří z vás jsou spolehliví. ^{1Cor 11:20}To, co probíhá na vašich společných shromážděních, není žádná večeře Páně. ^{1Cor 11:21}Každý má k jídlu svou vlastní večeři, a pak někdo hladoví a jiný se opil. ^{1Cor 11:22}Copak nemůžete jíst a pít doma? To pohrdáte Boží církví natolik, že ponižujete ty, kdo nic nemají? Co na to mám říci? Mám vás pochválit? Za toto vás nechválím!

^{1Cor 11:23}Předal jsem vám to, co jsem sám přijal od Pána: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, ^{1Cor 11:24}vzdal díky a lámal se slovy: „Toto je mé tělo, které se dává za vás. To čiňte na mou památku.“ ^{1Cor 11:25}Právě tak vzal po večeři kalich se slovy: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi. Kdykoli z něj pijete, čiňte to na mou památku.“ ^{1Cor 11:26}Kdykoli jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete Pánovu smrt, dokud nepřijde.

^{1Cor 11:27}Kdo by tedy jedl tento chléb a pil Pánův kalich nehodným způsobem, takový se proviní proti Pánově tělu a krvi. ^{1Cor 11:28}Ať každý sám sebe prověří, než bude jíst z toho chleba a pít z toho kalichu. ^{1Cor 11:29}Kdo totiž jí a pije, aniž by si uvědomoval, že jde o Pánovo ^[2872] tělo, takový jí a pije své vlastní odsouzení. ^{1Cor 11:30}To proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných, a mnozí dokonce umírají. ^{1Cor 11:31}Kdybychom se ovšem soudili sami, nebyli bychom souzeni. ^{1Cor 11:32}Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni se světem.

^{1Cor 11:33}Nuže, bratři moji, když se scházíte k jídlu, čekejte jedni na druhé. ^{1Cor 11:34}Kdo má hlad, ať se nají doma, abyste se nescházeli k odsouzení. Ostatní pokyny vám dám, až přijdu.

Kapitola 12

Různé dary téhož Ducha

^{1Cor 12:1}Pokud jde o duchovní dary, bratři, nechci, abyste zůstali v nevědomosti. ^{1Cor 12:2}Víte, že jste ještě jako pohané chodili k němým modlám, jak jste k tomu byli vedeni. ^{1Cor 12:3}Proto chci, abyste věděli, že nikdo, kdo mluví v Duchu svatém, nemůže zlořečit Ježíši, tak jako nikdo nemůže prohlásit „Ježíš je Pán,“ jedině v Duchu svatém.

^{1Cor 12:4}Jsou různé dary, ale tentýž Duch, ^{1Cor 12:5}jsou různé služby, ale tentýž Pán, ^{1Cor 12:6}jsou různá působení, ale všechno ve všech působí tentýž Bůh. ^{1Cor 12:7}Každý ovšem dostává projev Ducha ke společnému užitku: ^{1Cor 12:8}jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, jinému od téhož Ducha slovo poznání, ^{1Cor 12:9}dalšímu víra v tomtéž Duchu, jinému dary uzdravování v tomtéž Duchu, ^{1Cor 12:10}jinému konání zázraků, jinému proroctví, jinému rozlišování duchů, jinému různé druhy jazyků, jinému výklad jazyků. ^{1Cor 12:11}To vše ale působí jeden a tentýž Duch, který obdarovává každého jednotlivě, jak sám chce.

Různé části téhož těla

^{1Cor 12:12}Tělo tvoří jeden celek, i když se skládá z mnoha částí; i když je všech těch částí mnoho, přece tvoří jedno tělo. A právě takové je to s Kristem. ^{1Cor 12:13}Ať už jsme totiž Židé či Řekové, otroci nebo svobodní, všichni jsme jedním Duchem pokřtěni do téhož těla a jeden Duch se nám všem stal nápojem.

^{1Cor 12:14}Tělo se přece neskládá z jedné části, ale z mnoha. ^{1Cor 12:15}Kdyby noha řekla: „Když nejsem ruka, nepatřím do těla,“ nepatří snad kvůli tomu do těla? ^{1Cor 12:16}A kdyby ucho řeklo: „Když nejsem oko, nepatřím do těla,“ nepatří snad kvůli tomu do těla? ^{1Cor 12:17}Kdyby bylo celé tělo okem, kam by se poděl sluch? Kdyby bylo celé sluchem, kam by se poděl čich? ^{1Cor 12:18}Bůh ale dal tělu různé části, každou jednotlivou tak, jak chtěl. ^{1Cor 12:19}Kdyby všichni byli jednou částí, kam by se podělo tělo? ^{1Cor 12:20}A tak je sice mnoho částí, tvoří však jedno tělo.

^{1Cor 12:21}Oko nemůže říci ruce: „Nepotřebuji tě,“ stejně jako hlava nemůže říci nohám: „Nepotřebuji vás.“ ^{1Cor 12:22}Naopak! Mnohem spíše jsou potřebné ty části těla, které vypadají slabší. ^{1Cor 12:23}Těch částí těla, které považujeme za méně ctihodné, si o to více všímáme. Částem našeho těla považovaným za neslušné věnujeme o to větší pozornost, ^{1Cor 12:24}kterou ovšem ty slušné části nepotřebují. Bůh ale složil tělo tak, že dal větší pozornost těm podřadnějším, ^{1Cor 12:25}aby v těle nevládlo rozdělení, ale aby si jeho jednotlivé části navzájem prokazovaly stejnou péči. ^{1Cor 12:26}Vždyť trpí-li jedna část, všechny části trpí s ní, a je-li jedna část poctěna, všechny části se s ní radují.

^{1Cor 12:27}Vy jste tedy tělo Kristovo a jednotlivě jeho části. ^{1Cor 12:28}Bůh v církvi ustanovil jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele, potom zázraky, dary uzdravování, pomocné služby, vedení a různé druhy jazyků. ^{1Cor 12:29}Jsou snad všichni apoštolové? Jsou snad všichni proroci? Jsou snad všichni učitelé? Konají všichni zázraky? ^{1Cor 12:30}Mají všichni dary uzdravování? Mluví snad všichni jazyky? Vykládají snad všichni?

^{1Cor 12:31}Horlete po těch nejlepších darech. Ukážu vám však ještě mnohem vyšší cestu:

Kapitola 13

Bez lásky nejsem nic

^{1Cor 13:1}Kdybych mluvil v jazycích lidí i andělů, bez lásky je to jen dunění zvonu, řinčení činelů. ^{1Cor 13:2}Kdybych uměl prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, měl všechno poznání a víru, že bych i hory přenášel, bez lásky nejsem nic. ^{1Cor 13:3}Kdybych rozdal vše, co mám, kdybych dal i vlastní tělo, abych se proslavil, ^[2873] bez lásky je mi to k ničemu.

^{1Cor 13:4}Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nepovyšuje; ^{1Cor 13:5}není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy, ^{1Cor 13:6}není škodolibá, ale raduje se z pravdy; ^{1Cor 13:7}všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží.

^{1Cor 13:8}Láska nikdy neskončí. Avšak proroctví – ta zaniknou, jazyky – ty umlknou, poznání – to pomine. ^{1Cor 13:9}Jen z části totiž poznáváme a jen z části prorokujeme; ^{1Cor 13:10}jakmile však přijde dokonalé, tehdy to částečné zanikne. ^{1Cor 13:11}Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, měl jsem dětské názory; když jsem však dospěl, s dětinskými věcmi jsem se rozloučil. ^{1Cor 13:12}Teď totiž vidíme jako v zrcadle, nejasně, ale potom tváří v tvář. ^[2874] Teď poznávám částečně, ale potom poznám plně, tak jako Bůh zná mě.

^{1Cor 13:13}Do té doby nám zůstává víra, naděje a láska, tato trojice; ale největší z nich je láska.

Kapitola 14

Jazyky a proroctví

^{1Cor 14:1}Následujte lásku, horlete po duchovních darech, nejvíce však, abyste prorokovali. ^{1Cor 14:2}Kdo mluví v jazycích, nemluví totiž k lidem, ale k Bohu. Je puzen Duchem, ale nikdo mu nerozumí; co říká, zůstává tajemstvím. ^{1Cor 14:3}Ten, kdo prorokuje, však mluví k lidem, aby je posílil, povzbudil a potěšil. ^{1Cor 14:4}Kdo mluví v jazycích, posiluje sám sebe, ale kdo prorokuje, posiluje církev. ^{1Cor 14:5}Chtěl bych, abyste všichni mluvili v jazycích, ale ještě více, abyste prorokovali. Proroctví je totiž cennější než mluvení v jazycích, ledaže by je někdo vykládal pro posílení církve.

^{1Cor 14:6}Co kdybych k vám, bratři, přišel a mluvil v jazycích? K čemu vám budu, pokud vám neřeknu nějaké zjevení, poznání, proroctví či učení? ^{1Cor 14:7}Podobné je to s neživými hudebními nástroji, jako je flétna nebo lyra: pokud nevydají jasné tóny, jak má kdo poznat, co se hraje? ^{1Cor 14:8}A pokud polnice vydá nezřetelný zvuk, kdo se bude chystat do boje? ^{1Cor 14:9}Stejné je to s vámi: nevydá-li váš jazyk srozumitelné slovo, jak má kdo poznat, co se říká? Vždyť budete mluvit do větru! ^{1Cor 14:10}Na světě je koneckonců tolik různých řečí a žádná z nich není beze smyslu. ^{1Cor 14:11}Mluví-li však někdo řečí, které nerozumím, zůstaneme jeden druhému cizincem. ^{1Cor 14:12}Stejné je to s vámi. Když jste tedy tak horliví po duchovních darech, snažte se v nich vyrůst pro posílení církve.

^{1Cor 14:13}Kdo mluví v jazycích, ať se proto modlí, aby je mohl vykládat. ^{1Cor 14:14}Když se totiž modlím v jazycích, modlí se můj duch, ale má mysl zahálí. ^{1Cor 14:15}Co s tím? Ano, budu se modlit duchem, ale budu se modlit i myslí. Budu zpívat duchem, ale budu zpívat i myslí. ^{1Cor 14:16}Kdybys totiž dobrořečil jen duchem a byl by přítomen někdo nezasvěcený, jak řekne „Amen“ ke tvému díkůčinění, když neví, co říkáš? ^{1Cor 14:17}Děkuješ sice krásně, ale druhým to nepomáhá.

^{1Cor 14:18}Děkuji Bohu, že mluvím v jazycích více než vy všichni; ^{1Cor 14:19}v církvi bych ale pro poučení druhých raději promluvil pět slov srozumitelně než tisíce slov v jazycích.

^{1Cor 14:20}Bratři, přestaňte myslet jako malé děti. Pokud jde o zlo, buďte jako nemluvňata, myšlením však buďte dospělí. ^{1Cor 14:21}V Zákoně je psáno:

„Cizími jazyky, cizími rty
k tomuto lidu promluvím,
ani tak mě však neposlechnou,“ ^[2875]
praví Hospodin.

^{1Cor 14:22}Jazyky tedy nejsou znamením pro věřící, ale pro nevěřící; proroctví naopak není pro nevěřící, ale pro věřící. ^{1Cor 14:23}Co kdyby na společném shromáždění církve všichni mluvili v jazycích? Když tam přijdou nezasvěcení nebo nevěřící, neřeknou snad, že blouzníte? ^{1Cor 14:24}Když ale budou všichni prorokovat a přijde někdo nevěřící nebo nezasvěcený, bude tím vším přesvědčován a usvědčován. ^{1Cor 14:25}Až vyjde najevo, co skrývá v srdci, padne na kolena, pokloní se Bohu a vyzná: „Opravdu, Bůh je mezi vámi!“

Pořádek při shromáždění

^{1Cor 14:26}Co s tím, bratři? Když se scházíte, každý něco přináší – někdo píseň, někdo vyučování, někdo zjevení, někdo jazyk a někdo výklad. Ať se to všechno děje k vzájemnému posílení. ^{1Cor 14:27}Chce-li někdo mluvit v jazycích, ať mluví postupně dva nebo nejvýše tři a někdo ať vykládá; ^{1Cor 14:28}když tam ale nebude, kdo by to vykládal, pak ať ve shromáždění zmlkne a mluví jen pro sebe a pro Boha. ^{1Cor 14:29}Proroci ať mluví dva nebo tři a ostatní ať to rozsuzují. ^{1Cor 14:30}Dostane-li zjevení někdo jiný z přítomných, pak ať ten první zmlkne. ^{1Cor 14:31}Můžete přece jeden po druhém prorokovat všichni, aby se všem dostalo poučení a povzbuzení. ^{1Cor 14:32}Proroci mohou své puzení ovládat; ^{1Cor 14:33}Bůh přece není Bohem zmatku, ale pokoje – tak je tomu všude, kde se shromažďují svatí.

^{1Cor 14:34}(Vaše ženy ať při shromážděních zmlknou. Nemají povídat, ale být poslušné, jak ostatně říká i Zákon. ^{1Cor 14:35}Když jim něco není jasné, ať se ptají doma svých manželů. Je to přece ostuda, když žena při shromáždění povídá.) ^[2876]

^{1Cor 14:36}Vyšlo snad Boží slovo od vás? Dorazilo snad jen k vám? ^{1Cor 14:37}Kdo si myslí, že je prorok nebo duchovní, měl by poznat, že to, co vám píšu, je Pánovo přikázání. ^{1Cor 14:38}Kdo to neuznává, nebude uznán. ^[2877]

^{1Cor 14:39}Nuže, bratři moji, horlete po proroctví a nebraňte mluvit v jazycích. ^{1Cor 14:40}Ve všem ať panuje slušnost a pořádek.

Kapitola 15

Kristovo vzkříšení

^{1Cor 15:1}Bratři, chci vám připomenout evangelium, jež jsem vám kázal, jež jste přijali, v němž stojíte ^{1Cor 15:2}a jímž jste spaseni (pokud se ovšem držíte slova, které jsem vám kázal – jinak byste uvěřili zbytečně).

^{1Cor 15:3}Předal jsem vám to hlavní, co jsem sám přijal: Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, ^{1Cor 15:4}byl pohřben a třetí den byl vzkříšen podle Písem. ^{[2878]1Cor 15:5}Ukázal se Petrovi, ^[2879] potom Dvanácti, ^{1Cor 15:6}poté se ukázal více než pěti stům bratrů najednou (někteří už zesnuli, ale většina z nich ještě žije), ^{1Cor 15:7}poté se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům ^{1Cor 15:8}a naposledy ze všech se ukázal i mně, nedochůdčeti.

^{1Cor 15:9}Jsem totiž ze všech apoštolů ten nejposlednější; nezasloužím si ani být apoštolem nazýván – vždyť jsem kdysi pronásledoval Boží církev! ^{1Cor 15:10}Boží milostí jsem ale to, co jsem, a jeho milost ke mně nevyšla naprázdno. Pracoval jsem více než oni všichni, avšak ne já, ale Boží milost, která je se mnou. ^{1Cor 15:11}Toto kážeme – jak já, tak oni – a tomuto jste uvěřili.

Naše vzkříšení

^{1Cor 15:12}Když se tedy káže o Kristu, že byl vzkříšen z mrtvých, jak mohou někteří z vás popírat zmrtvýchvstání? ^{1Cor 15:13}Jestliže není zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus! ^{1Cor 15:14}A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, pak je naše kázání k ničemu; celá vaše víra je k ničemu! ^{1Cor 15:15}Z nás se pak stávají falešní Boží svědkové, protože jsme o Bohu tvrdili, že vzkřísil Krista, jehož nevzkřísil – pokud totiž mrtví nemohou být vzkříšeni. ^{1Cor 15:16}Jestliže mrtví nemohou být vzkříšeni, pak nebyl vzkříšen ani Kristus! ^{1Cor 15:17}A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, vaše víra je marná – ještě jste ve svých hříších. ^{1Cor 15:18}Pak tedy i ti, kteří zesnuli v Kristu, zahynuli. ^{1Cor 15:19}Máme-li v Kristu naději pouze pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí.

^{1Cor 15:20}Kristus ale byl vzkříšen jakožto první ze všech zesnulých. ^{1Cor 15:21}Jako skrze člověka přišla smrt, tak skrze člověka přišlo zmrtvýchvstání. ^{1Cor 15:22}Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni ožijí. ^{1Cor 15:23}Každý však ve svém pořadí: Kristus jako první, při jeho příchodu pak ti, kdo jsou Kristovi. ^{1Cor 15:24}Potom přijde konec: až Kristus přemůže veškerou vládu, vrchnost a moc, předá království Bohu a Otci. ^{1Cor 15:25}Musí totiž kralovat, než mu Bůh položí všechny nepřátele k nohám. ^{[2880]1Cor 15:26}Poslední nepřítel, jenž bude přemožen, je smrt. ^{1Cor 15:27}Vždyť „všechno položil k jeho nohám“. ^[2881] (Když ovšem říká, že je mu všechno poddáno, je zřejmé, že je to všechno kromě Toho, který mu to poddal.) ^{1Cor 15:28}Až mu tedy bude všechno poddáno, pak se i sám Syn poddá Tomu, který mu všechno poddal, aby Bůh byl všechno ve všem.

^{1Cor 15:29}A vůbec, co si počnou ti, kdo se nechávají křtít za mrtvé? Proč se za ně křtí, jestliže mrtví nebudou vzkříšeni? ^{1Cor 15:30}Proč my sami každým okamžikem podstupujeme nebezpečí? ^{1Cor 15:31}Při chloubě, kterou mám ve vás v Kristu Ježíši, našem Pánu, prohlašuji, že denně čelím smrti. ^{1Cor 15:32}K čemu mi to z lidského pohledu je, že jsem bojoval s těmi šelmami v Efesu? Jestliže mrtví nebudou vzkříšeni, pak:

„Jezme a pijme,
vždyť zítra zemřeme!“ ^[2882]

^{1Cor 15:33}Nepleťte se: „Špatné vztahy kazí mravy.“ ^{[2883]1Cor 15:34}Opravdu se vzpamatujte a zanechte hříchu. Někteří totiž Boha vůbec neznají – říkám to k vaší hanbě!

Způsob vzkříšení

^{1Cor 15:35}Někdo ale řekne: „Jak budou mrtví vzkříšeni? A v jakém přijdou těle?“ ^{1Cor 15:36}Blázne! To, co seješ, neožije, dokud to nezemře. ^{1Cor 15:37}A co seješ? Ne to tělo, které vyroste, ale holé zrno – třeba zrno pšenice nebo nějaké jiné. ^{1Cor 15:38}Bůh mu pak dává tělo, jak sám chce, každému z těch semen jeho vlastní tělo. ^{1Cor 15:39}Není tělo jako tělo. Jiné je tělo lidské, jiné tělo zvířecí, jiné tělo ptačí a jiné zase rybí. ^{1Cor 15:40}Jsou také těla nebeská a těla pozemská; ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských. ^{1Cor 15:41}Jiná je sláva slunce, jiná sláva měsíce a jiná sláva hvězd, i samotné hvězdy se jedna od druhé ve slávě liší.

^{1Cor 15:42}Tak je to také se zmrtvýchvstáním. Pohřbívá ^[2884] se smrtelné tělo, křísí se nesmrtelné. ^{1Cor 15:43}Pohřbívá se odpudivé, křísí se slavné; pohřbívá se bezvládné, křísí se mocné. ^{1Cor 15:44}Pohřbívá se tělo přirozené, křísí se tělo duchovní.

Je-li přirozené tělo, je i tělo duchovní. ^{1Cor 15:45}Jak je psáno: „První člověk, Adam, se stal živou duší,“ ^[2885] ale ten poslední Adam se stal obživujícím duchem. ^{1Cor 15:46}Nejdříve však není to duchovní, ale to přirozené, teprve potom to duchovní. ^{1Cor 15:47}První člověk byl z prachu země, druhý člověk je z nebe. ^{1Cor 15:48}Jaký byl ten z prachu země, takoví jsou ti pozemští, a jaký ten nebeský, takoví i nebeští. ^{1Cor 15:49}Jako jsme nesli obraz toho, kdo byl z prachu země, tak poneseme ^[2886] i obraz toho nebeského.

^{1Cor 15:50}Říkám vám, bratři, že tělo a krev nemůže mít podíl na Božím království a smrtelnost nemůže mít podíl na nesmrtelnosti. ^{1Cor 15:51}Prozradím vám teď tajemství: Všichni nezemřeme, ale všichni budeme proměněni – ^{1Cor 15:52}naráz, v okamžiku, za zvuku polnice ohlašující konec. Až zatroubí, mrtví budou vzkříšeni k nesmrtelnosti a my budeme proměněni. ^{1Cor 15:53}Toto pomíjivé musí obléci nepomíjivost, toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost. ^{1Cor 15:54}A až toto pomíjivé oblékne nepomíjivost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se naplní, co je psáno:

„Smrt je pohlcena,
přišlo vítězství!“ ^{[2887]
1Cor 15:55}„Kde je teď, smrti, to tvé vítězství?
Kde je teď, peklo, ta tvá zbraň?“ ^[2888]

^{1Cor 15:56}Onou zbraní smrti je hřích a silou hříchu je Zákon. ^{1Cor 15:57}Ale díky Bohu, který nám dává vítězství v našem Pánu Ježíši Kristu!

^{1Cor 15:58}Proto, moji milovaní bratři, buďte pevní a nepohnutelní, rozrůstejte se v Pánově díle a vězte, že vaše práce pro Pána není zbytečná.

Kapitola 16

Plány a pozdravy

^{1Cor 16:1}Pokud jde o sbírku na svaté, řiďte se stejnými pokyny, jaké jsem dal církvím v Galacii: ^{1Cor 16:2}Prvního dne v týdnu ať každý z vás dá stranou, kolik si může dovolit, aby se sbírky nekonaly teprve, když přijdu. ^{1Cor 16:3}Jakmile přijdu, dám vámi schváleným mužům doporučující listy a pošlu je s vaším darem do Jeruzaléma. ^{1Cor 16:4}Bude-li potřeba, abych šel s nimi, půjdou se mnou.

^{1Cor 16:5}Přijdu k vám, až projdu Makedonii. Makedonii totiž jen procházím, ^{1Cor 16:6}ale u vás snad nějakou dobu zůstanu, možná i přes zimu, abyste mě mohli vypravit, kamkoli půjdu. ^{1Cor 16:7}Tentokrát se u vás nechci jen zastavit cestou; dá-li Pán, doufám, že u vás nějaký čas pobudu. ^{1Cor 16:8}Až do Letnic ale zůstanu v Efesu, ^{1Cor 16:9}neboť se mi tu otevírají veliké a slibné možnosti, ^[2889] i když je tu mnoho protivníků.

^{1Cor 16:10}Jestli k vám přijde Timoteus, postarejte se, ať se u vás cítí dobře, vždyť se věnuje Pánovu dílu tak jako já; ^{1Cor 16:11}ať jím tedy nikdo nepohrdá. Vypravte ho v pokoji na cestu za mnou, neboť tu na něj s bratry čekám.

^{1Cor 16:12}Pokud jde o bratra Apolla, velmi jsem ho prosil, aby za vámi s bratry přišel. Právě teď k vám ale rozhodně nechtěl jít; přijde však, až bude mít možnost.

^{1Cor 16:13}Bděte, stůjte ve víře, buďte stateční, buďte silní. ^{1Cor 16:14}Všechno ať se mezi vámi děje v lásce.

^{1Cor 16:15}Bratři, víte, že Štěpánova rodina je prvním ovocem Řecka ^[2890] a že se vydali službě svatým. Prosím vás tedy, ^{1Cor 16:16}abyste takové lidi následovali, a stejně tak i každého, kdo se podílí na tomto díle. ^{1Cor 16:17}Mám velikou radost, že dorazil Štěpán, Fortunát a Achaikos, protože mi vynahradili vaši nepřítomnost. ^{1Cor 16:18}Občerstvili mě na duchu a jistě i vás. Takových lidí si važte.

^{1Cor 16:19}Pozdravují vás sbory v Asii. Velmi vás v Pánu pozdravuje Akvila s Priscillou i církev u nich v domě. ^{1Cor 16:20}Pozdravují vás všichni sourozenci. Pozdravte se navzájem svatým polibkem.

^{1Cor 16:21}JÁ PAVEL PŘIDÁVÁM POZDRAV SVOU VLASTNÍ RUKOU.

^{1Cor 16:22}Kdo nemá rád Pána, ať je proklet. Maranatha! ^[2891]

^{1Cor 16:23}Milost Pána Ježíše s vámi.

^{1Cor 16:24}Má láska je s vámi všemi v Kristu Ježíši. ^[2892]

2. Korintským

Kapitola 1

^{2Cor 1:1}Pavel, podle Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus

církvi Boží v Korintu a všem svatým v celém Řecku: ^[2893]

^{2Cor 1:2}Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.

Utrpení a potěšení

^{2Cor 1:3}Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého potěšení! ^{2Cor 1:4}V každém našem soužení nás potěšuje, abychom ty, kdo mají jakékoli soužení, mohli povzbuzovat tímtéž potěšením, které jsme sami přijali od Boha. ^{2Cor 1:5}Vždyť čím více utrpení pro Krista zakoušíme, tím více povzbuzení skrze Krista přijímáme.

^{2Cor 1:6}Když tedy máme soužení, je to pro vaše povzbuzení a spásu, a když jsme potěšováni, je to opět pro vaše povzbuzení (které se projevuje, když snášíte stejná utrpení jako my). ^{2Cor 1:7}Proto máme ohledně vás neochvějnou naději, neboť víme, že jako máte podíl na utrpení, tak budete mít podíl i na potěšení.

^{2Cor 1:8}Bratři, nechceme, abyste nevěděli o soužení, které na nás dolehlo v Asii tak těžce a nesnesitelně, že jsme už přestali doufat, že přežijeme; ^{2Cor 1:9}v nitru jsme už vlastně očekávali rozsudek smrti. To vše se stalo, abychom nespoléhali sami na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé ^{2Cor 1:10}a který nás z tohoto smrtelného nebezpečí vysvobodil a ještě vysvobodí. Máme v něm naději, že nás i nadále bude vysvobozovat, ^{2Cor 1:11}když nám i vy budete společně pomáhat svými modlitbami. Mnozí pak budou moci děkovat Bohu za ten dar, který nám byl udělen díky modlitbám tolika lidí.

V něm je „ano“

^{2Cor 1:12}Naší chloubou je svědectví našeho svědomí, že jsme na světě a zvláště u vás žili v ryzosti ^[2894] a upřímnosti Boží, ne v tělesné moudrosti, ale v Boží milosti. ^{2Cor 1:13}Nepíšeme vám přece nic než to, co čtete a čemu rozumíte. Doufám, že jednou porozumíte dokonale ^{2Cor 1:14}(tak jako nám zatím rozumíte zčásti), že v den Pána Ježíše budeme vaší chloubou právě tak jako vy naší.

^{2Cor 1:15}V této jistotě jsem k vám už dříve chtěl přijít, abyste přijali další milost. ^{2Cor 1:16}Přes vás jsem chtěl jít do Makedonie a z Makedonie se zase vrátit k vám, abyste mě vypravili do Judska. ^{2Cor 1:17}Myslíte, že jsem to rozhodnutí nemyslel vážně? Nebo že se rozhoduji tělesně, takže říkám „ano, ano“ a zároveň „ne, ne“?

^{2Cor 1:18}Jakože je Bůh pravdomluvný, naše řeč k vám nebyla „ano a ne“. ^{[2895]2Cor 1:19}Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme u vás já, Silvanus ^[2896] a Timoteus zvěstovali, přece nebyl „ano a ne“. V něm bylo a je pouze „ano“! ^{2Cor 1:20}V něm je „ano“ ke všem Božím zaslíbením a skrze něj zní naše „amen“ ke slávě Boží. ^{2Cor 1:21}Ten, kdo nás spolu s vámi utvrzuje v Kristu a kdo nás pomazal, je Bůh, ^{2Cor 1:22}který nás také označil svou pečetí a dal nám do srdcí Ducha jako záruku.

Odložená návštěva

^{2Cor 1:23}Bůh je mi svědek – na mou duši, že jsem do Korintu ještě nepřišel jen z ohledu k vám. ^{2Cor 1:24}Nechceme panovat nad vaší vírou, ale pomáhat vaší radosti; ve víře přece pevně stojíte.

Kapitola 2

^{2Cor 2:1}Rozhodl jsem se, že k vám znovu nepřijdu se zármutkem. ^{2Cor 2:2}Kdybych vás totiž zarmoutil, kdo by mi zbyl, aby mě potěšil, než ten, koho jsem zarmoutil? ^{2Cor 2:3}Proto jsem vám o tom napsal, abych se, až přijdu, nemusel rmoutit nad těmi, z nichž bych se měl radovat. Jsem o vás všech přesvědčen, že má radost je radostí vás všech. ^{2Cor 2:4}Psal jsem vám s velikou úzkostí, se sevřeným srdcem a s mnoha slzami, ne abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali lásku, kterou k vám přetékám.

^{2Cor 2:5}Pokud někdo někoho zarmoutil, nezarmoutil mne, ale zčásti (abych nepřeháněl) vás všechny. ^{2Cor 2:6}Takovému stačí trest, který dostal od většiny z vás. ^{2Cor 2:7}Teď mu už ale raději odpusťte a potěšte ho, aby snad nebyl přemožen přílišným zármutkem. ^{2Cor 2:8}Prosím vás, ukažte mu, že ho stále milujete.

^{2Cor 2:9}Psal jsem vám totiž proto, abych vás vyzkoušel a poznal, zda jste ve všem poslušní. ^{2Cor 2:10}Komu vy odpouštíte, tomu odpouštím i já. Stejně tak já, když jsem někomu odpustil, udělal jsem to před Kristovou tváří kvůli vám. ^{2Cor 2:11}Nenechme se oklamat satanem – jeho úmysly nám přece nejsou neznámé.

Kristova vůně

^{2Cor 2:12}Když jsem přišel s Kristovým evangeliem do Troady, měl jsem tam od Pána otevřené dveře, ^{2Cor 2:13}ale v duchu jsem neměl klid, protože jsem tam nenašel svého bratra Tita. Proto jsem se s nimi rozloučil a vydal se do Makedonie.

^{2Cor 2:14}Ale díky Bohu, který nás stále vodí v Kristově vítězném průvodu a všude skrze nás šíří vůni svého poznání! ^{2Cor 2:15}Pro Boha jsme totiž Kristovou líbeznou vůní mezi těmi, kdo jsou zachraňováni, i mezi těmi, kdo hynou. ^{2Cor 2:16}Jedněm jsme smrtelnou vůní ke smrti, druhým jsme vůní života k životu. Kdo je ale k takové službě způsobilý? ^{2Cor 2:17}My na rozdíl od mnohých nekupčíme s Božím slovem, ale mluvíme před Boží tváří v Kristu z upřímných pohnutek, z Božího pověření.

Kapitola 3

Duch a litera

^{2Cor 3:1}Začínáme se opět chválit? Myslíte, že potřebujeme doporučující listy k vám nebo od vás tak jako někteří? ^{2Cor 3:2}Vy jste náš list napsaný v našich srdcích, list, který všichni mohou znát a číst. ^{2Cor 3:3}Je přece zjevné, že jste Kristův list vzniklý naší službou, napsaný ne inkoustem, ale Duchem živého Boha, ne na kamenných deskách, ale na deskách lidských srdcí.

^{2Cor 3:4}A takovouto důvěru máme skrze Krista k Bohu: ^{2Cor 3:5}Ne že jsme sami o sobě způsobilí (tak abychom si mohli něco myslet sami o sobě), ale naše způsobilost je z Boha, ^{2Cor 3:6}který nás učinil způsobilými služebníky Nové smlouvy – ne litery, ale Ducha. Litera totiž zabíjí, ale Duch oživuje.

^{2Cor 3:7}Litera tesaná do kamene měla svou slávu. Ta se zračila v Mojžíšově tváři, na niž synové Izraele kvůli té pomíjející slávě nemohli ani pohlédnout. Jestliže ta služba byla tak slavná, ačkoli vedla ke smrti, ^{2Cor 3:8}oč slavnější je služba Ducha! ^{2Cor 3:9}Jestliže služba vedoucí k odsouzení měla svou slávu, služba spravedlnosti má slávu nesrovnatelně větší! ^{2Cor 3:10}To, co tehdy bylo slavné, ve srovnání s touto nesmírnou slávou vlastně ani slavné nebylo. ^{2Cor 3:11}Jestliže to pomíjející přišlo se slávou, oč slavnější je to, co zůstává!

^{2Cor 3:12}Právě díky této naději jsme tak směle otevření, ^{2Cor 3:13}ne jako Mojžíš, který si zakrýval tvář rouškou, aby synové Izraele nepozorovali konec toho, co mělo pominout. ^{2Cor 3:14}Jejich myšlení se ovšem zatvrdilo. Až do dnešního dne zůstává při čtení Staré smlouvy ta rouška neodkrytá – odnímá se totiž jen v Kristu. ^{2Cor 3:15}Až do dneška jim při čtení Mojžíše na srdci leží rouška, ^{2Cor 3:16}ale jakmile se člověk obrátí k Pánu, rouška mizí.

^{2Cor 3:17}Pán je Duch, a kde je Pánův Duch, tam je svoboda. ^{2Cor 3:18}My všichni s odkrytou tváří jako v zrcadle odrážíme Pánovu slávu a tehdy jsme Pánovým Duchem proměňováni k jeho obrazu, od slávy k slávě.

Kapitola 4

Poklad v hliněných nádobách

^{2Cor 4:1}Taková je služba, kterou jsme z Božího milosrdenství přijali, a proto se nevzdáváme. ^{2Cor 4:2}Odmítáme hanebné tajnůstkaření, vychytralé praktiky a překrucování Božího slova. Místo toho jasně říkáme pravdu před Bohem a každý, kdo má svědomí, to může sám uznat.

^{2Cor 4:3}Pokud je naše evangelium pro někoho zahalené, je to pro ty, kdo hynou. ^{2Cor 4:4}Těmto nevěřícím zaslepil bůh tohoto světa mysl, aby jim nezazářilo světlo evangelia slávy Kristovy, který je obrazem Božím. ^{2Cor 4:5}(Nehlásáme přece sami sebe, ale Ježíše Krista jakožto Pána, a pokud jde o nás, jsme vaši služebníci pro Ježíše.) ^{2Cor 4:6}Tentýž Bůh, který řekl: „Ať ze tmy zazáří světlo!“ ^[2897] ten zazářil v našich srdcích, aby nás osvítil poznáním Boží slávy ve tváři Ježíše Krista.

^{2Cor 4:7}Tento poklad však máme v hliněných nádobách, aby bylo zřejmé, že ta úžasná moc je Boží, a ne z nás. ^{2Cor 4:8}Ze všech stran zakoušíme soužení, ale nebýváme zdrceni; býváme bezradní, ale ne zoufalí; ^{2Cor 4:9}býváme pronásledováni, ale ne opuštěni; býváme sráženi, ale nejsme zničeni. ^{2Cor 4:10}Stále na vlastním těle zakoušíme Ježíšovu smrt, aby byl na našem těle zjeven také Ježíšův život. ^{2Cor 4:11}My živí jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby byl na našem smrtelném těle zjeven také Ježíšův život. ^{2Cor 4:12}V nás tedy působí smrt, ale ve vás život.

^{2Cor 4:13}Protože však máme stejného ducha víry, o níž se píše: „Uvěřil jsem, a tak jsem mluvil,“ ^[2898] i my věříme, a tak mluvíme. ^{2Cor 4:14}Víme totiž, že Ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás a spolu s vámi nás přivede před svou tvář. ^{2Cor 4:15}To všechno se děje pro vás, aby se milost šířila ke stále dalším lidem, a k Boží slávě tak rostla i vděčnost.

^{2Cor 4:16}Proto se nevzdáváme. Ačkoli totiž navenek podléháme zkáze, uvnitř se obnovujeme den co den. ^{2Cor 4:17}Toto naše lehoučké soužení trvá jen chvilku, ale vytváří nám s ničím nesrovnatelné břemeno slávy, jež potrvá věčně. ^{2Cor 4:18}Proto se nedíváme na to, co je vidět, ale na to, co vidět není. Vše viditelné je totiž dočasné, ale neviditelné je věčné.

Kapitola 5

Nebeský domov

^{2Cor 5:1}Víme, že až ten pozemský stan, v němž přebýváme, bude stržen, máme od Boha věčné stavení v nebi, příbytek, jenž nebyl vytvořen rukama. ^{2Cor 5:2}Proto, dokud jsme v tomto stanu, sténáme touhou ocitnout se už v našem nebeském příbytku – ^{2Cor 5:3}až jej totiž oblečeme, nezůstaneme nazí. ^{2Cor 5:4}Dokud jsme v tomto stanu, sténáme tíhou, protože nechceme být svlečení, ale oblečení, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem. ^{2Cor 5:5}Vždyť právě proto nás Bůh stvořil a dal nám Ducha jako záruku!

^{2Cor 5:6}Proto stále chováme smělou důvěru, i když víme, že dokud jsme doma v tomto těle, nejsme doma u Pána. ^{2Cor 5:7}Žijeme totiž vírou, a ne viděním. ^{2Cor 5:8}S touto smělou důvěrou rádi své tělo opustíme, abychom byli doma u Pána. ^{2Cor 5:9}Ať už tedy zůstáváme doma anebo odcházíme, jde nám o to, abychom se mu líbili. ^{2Cor 5:10}Všichni přece musíme stanout před Kristovým soudem, aby každý z nás dostal odplatu za to, co v těle vykonal, ať už to bylo dobré anebo zlé.

Vše je nové

^{2Cor 5:11}Víme, co je to bázeň před Hospodinem, a proto přivádíme lidi k víře. Bohu je zřejmé, kdo jsme, a doufám, že je to zřejmé i vašemu svědomí. ^{2Cor 5:12}Nechceme se před vámi znovu chválit, ale chceme vám dát příležitost chlubit se námi, abyste měli co odpovědět těm, kdo se mohou pochlubit zevnějškem, ale ne srdcem. ^{2Cor 5:13}Jsme-li bez sebe, je to kvůli Bohu; jsme-li rozvážní, je to kvůli vám. ^{2Cor 5:14}Kristova láska nás zavazuje. Jsme totiž přesvědčeni, že jeden zemřel za všechny, a tak zemřeli všichni. ^{2Cor 5:15}On zemřel za všechny, aby ti, kdo žijí, nadále nežili sami pro sebe, ale pro toho, který za ně zemřel a vstal z mrtvých.

^{2Cor 5:16}Od nynějška již proto nikoho neposuzujeme tělesně. I na Krista jsme kdysi měli tělesný názor, teď už ho ale známe jinak. ^{2Cor 5:17}Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo – hle, je tu nové! ^{2Cor 5:18}A to všechno je z Boha, který nás se sebou smířil skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. ^{2Cor 5:19}Bůh v Kristu uzavřel se světem mír! Přestal lidem počítat viny a zprávu o tom smíření svěřil nám.

^{2Cor 5:20}Proto tedy jako Kristovi velvyslanci prosíme na místě Kristově, jako by skrze nás žádal Bůh: Smiřte se s Bohem. ^{2Cor 5:21}On toho, který byl bez hříchu, učinil hříchem kvůli nám, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.

Kapitola 6

^{2Cor 6:1}Jako jeho spolupracovníci vás však také vyzýváme, abyste nepromarnili milost, kterou vám Bůh dává. ^{2Cor 6:2}Říká přece:

„V čas milosti jsem tě vyslyšel,
v den spásy jsem ti pomohl.“ ^[2899]

Hle, čas milosti je tu, ten spásný den je teď!

Srdce dokořán

^{2Cor 6:3}Nikomu nechceme klást do cesty žádnou překážku, aby naší službě nebylo co vytknout. ^{2Cor 6:4}Naopak, ve všem se osvědčujeme jako Boží služebníci: ve veliké vytrvalosti, v souženích, nedostatcích a úzkostech, ^{2Cor 6:5}v ranách, vězeních a zmatcích, ve vyčerpáních, bděních a hladověních, ^{2Cor 6:6}v čistotě, porozumění, trpělivosti a laskavosti, v Duchu svatém, v upřímné lásce, ^{2Cor 6:7}ve slově pravdy a v Boží moci, s výzbrojí spravedlnosti napravo i nalevo, ^{2Cor 6:8}se slávou i pohanou, se špatnou i dobrou pověstí, jako bludaři, a přitom pravdomluvní, ^{2Cor 6:9}jako neznámí, a přitom dobře známí, jako umírající, a hle, žijeme, jako trestaní, smrti však unikající, ^{2Cor 6:10}jako zarmoucení, stále se však radující, jako chudí, avšak mnohé obohacující, jako nic nemající, a přitom všechno vlastnící.

^{2Cor 6:11}Mluvíme k vám otevřeně, drazí Korintští, naše srdce je dokořán! ^{2Cor 6:12}Nebyli jste námi nijak utlačováni – jste to vy, kdo potlačuje své city k nám. ^{2Cor 6:13}Řeknu vám to jako vlastním dětem: Na oplátku se teď otevřete vy.

Chrám živého Boha

^{2Cor 6:14}Nespřahejte se s nevěřícími. Jaký může být spolek spravedlnosti s nepravostí? Jaký může mít vztah světlo s temnotou? ^{2Cor 6:15}Jaká je shoda Krista s Beliálem? Co mají věřící a nevěřící společné? ^{2Cor 6:16}Jaká je jednota Božího chrámu s modlami? My jsme přece chrám živého Boha, jak řekl sám Bůh:

„Budu v nich přebývat a chodit mezi nimi.
Budu jejich Bohem a oni budou můj lid.“ ^[2900]

^{2Cor 6:17}Proto:

„Vyjděte z jejich středu a oddělte se,
praví Hospodin.
Nesahejte po ničem nečistém,
a přijmu vás.“ ^{[2901]
2Cor 6:18}„Já pak budu váš Otec a vy mí synové a dcery,
praví Všemohoucí Pán.“ ^[2902]

Kapitola 7

^{2Cor 7:1}Milovaní, když tedy máme taková zaslíbení, očistěme se od každé poskvrny těla i ducha a posvěcujme se v bázni Boží.

On potěšuje sklíčené

^{2Cor 7:2}Přijměte nás. Nikomu jsme neublížili, nikomu neuškodili, nikoho nepodvedli. ^{2Cor 7:3}Neříkám to jako výčitku – jak jsem už řekl, máme vás v srdcích, takže jsme s vámi spojeni v životě i ve smrti. ^{2Cor 7:4}Jsem k vám velmi otevřený, velmi se vámi chlubím. Jsem naplněn potěšením, přes všechna naše soužení přetékám radostí!

^{2Cor 7:5}Když jsme dorazili do Makedonie, neměli jsme tam klid. Ze všech stran na nás doléhalo soužení: zvenku boje, zevnitř obavy. ^{2Cor 7:6}Ale Bůh, který potěšuje sklíčené, nás potěšil příchodem Tita, ^{2Cor 7:7}a nejen jeho příchodem, ale také tím, jak byl mezi vámi povzbuzen. Když nám vyprávěl, jak se vám stýská, jak všeho litujete a jak horlivý zájem o mě máte, má radost neznala mezí.

^{2Cor 7:8}I když jsem vás svým dopisem zarmoutil, nelituji toho. Ano, litoval jsem, když jsem poznal, jak vás ten dopis na čas zarmoutil, ^{2Cor 7:9}ale teď se raduji – ne z vašeho zármutku, ale z toho, že váš zármutek vedl k pokání. Zarmoutili jste se v souladu s Bohem, takže jste kvůli nám neutrpěli žádnou škodu. ^{2Cor 7:10}Zbožný zármutek totiž působí pokání, jež vede ke spáse, takže není čeho litovat. Světský zármutek však působí smrt.

^{2Cor 7:11}Jen se podívejte, jakou ve vás ten zbožný zármutek způsobil snahu a ochotu k nápravě, jaké rozhořčení a znepokojení, jakou touhu a horlivost, jaké úsilí potrestat viníka! V každém ohledu jste dokázali, že jste v té věci nevinní. ^{2Cor 7:12}Když jsem vám psal, nebylo to vlastně kvůli viníkovi nebo kvůli postiženému, ale spíše kvůli tomu, aby se před Bohem projevila vaše oddanost k nám. ^{2Cor 7:13}Proto jsme velmi povzbuzeni.

Ještě mnohem více nás ale potěšilo, jakou radost z vás měl Titus. Všichni jste ho občerstvili na duchu, ^{2Cor 7:14}takže se nemusím stydět, že jsem se mu vámi chlubil. Jako jsme vám všechno říkali pravdivě, tak se také naše chlouba před Titem ukázala pravdivou. ^{2Cor 7:15}Přetéká k vám láskou, když vzpomíná na poslušnost vás všech a na to, jak jste ho přijali s posvátnou úctou. ^{2Cor 7:16}Mám takovou radost, že se na vás mohu plně spolehnout!

Kapitola 8

Jde mi o rovnost

^{2Cor 8:1}Bratři, chci, abyste věděli o Boží milosti, které se dostalo církvím v Makedonii. ^{2Cor 8:2}Ačkoli procházeli krutou zkouškou soužením, jejich překypující radost a hluboká chudoba přerostly v úžasnou štědrost. ^{2Cor 8:3}Mohu dosvědčit, že z vlastní vůle dávali, co mohli, ba i víc, než mohli. ^{2Cor 8:4}Snažně nás prosili o tu výsadu, aby se také směli podílet na pomoci svatým. ^{2Cor 8:5}Udělali mnohem více, než jsme doufali – dali sami sebe především Pánu a z Boží vůle také nám.

^{2Cor 8:6}Proto jsme požádali Tita, aby to dílo milosti, které u vás již dříve započal, nyní také dokončil. ^{2Cor 8:7}Když ve všem tolik vynikáte – ve víře, ve slově, v poznání, v největší horlivosti i v lásce, kterou jsme ve vás vzbudili – vynikejte tedy i v tomto díle milosti. ^{2Cor 8:8}Nic vám nepřikazuji, chci jen vyzkoušet upřímnost vaší lásky zmínkou o horlivosti druhých. ^{2Cor 8:9}Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista – kvůli vám zchudl, sám bohatý, abyste vy jeho chudobou zbohatli.

^{2Cor 8:10}Řeknu vám, co by podle mého názoru bylo pro vás nejlepší. Před rokem jste přece byli první, kdo s tím začali, ale hlavně jste to chtěli. ^{[2903]2Cor 8:11}Nuže, dejte se do díla, vykonejte to! Jako jste byli připraveni chtít, tak také buďte připraveni jednat. Dávejte podle toho, co máte, ^{2Cor 8:12}vždyť to, co se počítá, je ochota. Dar je vzácný podle toho, co člověk má, ne podle toho, co nemá.

^{2Cor 8:13}Nejde mi o to, aby se druhým ulehčilo a vy se octli v nesnázích, ale jde mi o rovnost. ^{2Cor 8:14}V tuto chvíli vaše hojnost doplní jejich nedostatek, aby zase jejich hojnost mohla doplnit váš nedostatek. Tak nastane rovnost, ^{2Cor 8:15}jak je psáno: „Kdo nasbíral hodně, tomu nepřebylo, a kdo málo, neměl nedostatek.“ ^[2904]

^{2Cor 8:16}Díky Bohu, že dal Titovi do srdce stejně horlivý zájem o vás. ^{2Cor 8:17}Nejenže vyhověl naší prosbě, ale je tak horlivý, že k vám jde z vlastní vůle. ^{2Cor 8:18}Posíláme s ním jednoho bratra, který si, pokud jde o evangelium, vysloužil uznání po všech církvích. ^{2Cor 8:19}Navíc ho církve vybraly, aby nás doprovázel na cestách s touto sbírkou, kterou pořádáme k oslavě Pána a jako projev naší ochoty pomáhat. ^{2Cor 8:20}Chráníme se tak, aby nám někdo vyčítal, jak s tímto štědrým darem zacházíme. ^{2Cor 8:21}Snažíme se totiž být bezúhonní nejen před Pánem, ale i před lidmi.

^{2Cor 8:22}Posíláme proto s nimi dalšího našeho bratra, o jehož horlivosti jsme se mnohokrát a v mnoha ohledech sami přesvědčili. Teď je však ještě mnohem horlivější, neboť k vám získal velikou důvěru. ^{2Cor 8:23}Pokud jde o Tita, je to můj společník a pomocník v práci pro vás. Pokud jde o naše bratry, jsou to vyslanci církví – jsou sláva Kristova! ^{2Cor 8:24}Podejte jim tedy před očima všech církví důkaz své lásky a oprávněnosti naší chlouby vámi.

Kapitola 9

Bůh miluje štědré

^{2Cor 9:1}Je vlastně zbytečné, abych vám psal o této službě svatým. ^{2Cor 9:2}Znám přece vaši ochotu, díky níž se mohu chlubit Makedoncům, že Řecko ^[2905] je připraveno už od loňska. Vaše horlivost zatím podnítila mnohé. ^{2Cor 9:3}Posílám tedy zmíněné bratry, aby se ukázalo, že naše chlouba vámi nebyla v tomto ohledu prázdná, ale že jste připraveni, jak jsem říkal. ^{2Cor 9:4}Nerad bych, abychom se za tu chloubu museli stydět (o vás ani nemluvě), kdyby se mnou přišli Makedonci a zjistili, že nejste připraveni. ^{2Cor 9:5}Proto jsem považoval za nutné požádat tyto bratry, ať k vám jdou napřed a připraví tento váš dávno slíbený dar, aby se ukázalo, že jde právě o dar, a ne o něco vynuceného.

^{2Cor 9:6}Říkám vám, že kdo skoupě rozsévá, bude skoupě sklízet, ale kdo rozsévá štědře, bude sklízet štědře. ^{2Cor 9:7}Každý ať dává, jak se v srdci rozhodl, ne s lítostí anebo z povinnosti. Vždyť Bůh miluje ochotného dárce. ^{2Cor 9:8}Bůh je schopen rozhojnit k vám veškerou milost, abyste vždycky a ve všem měli veškerý dostatek a mohli se štědře účastnit každého dobrého díla. ^{2Cor 9:9}Je přece psáno:

„Rozdělil štědře, chudým dal,
jeho spravedlnost navždy zůstává.“ ^[2906]

^{2Cor 9:10}Ten, který dává zrno k rozsévání i chléb k jídlu, opatří a rozmnoží vaši setbu a dá dozrát plodům vaší spravedlnosti. ^{2Cor 9:11}Budete obohaceni v každém ohledu k bezvýhradné štědrosti, která pak naším prostřednictvím působí vděčnost Bohu.

^{2Cor 9:12}Zprostředkování této oběti totiž nejenže naplňuje potřeby svatých, ale také rozhojňuje vděčnost mnoha lidí Bohu. ^{2Cor 9:13}Přesvědčeni upřímností této vaší pomoci budou oslavovat Boha za vaši jednomyslnou poddanost Kristovu evangeliu a za vaše štědré sdílení s nimi i se všemi lidmi. ^{2Cor 9:14}Budou se za vás modlit a toužit po vás pro tu nesmírnou milost, kterou vám Bůh dal.

^{2Cor 9:15}Díky Bohu za jeho nepopsatelný dar!

Kapitola 10

Nemám tu drzost

^{2Cor 10:1}Já Pavel vás při mírnosti a vlídnosti Kristově vyzývám – já, který se prý k vám tváří v tvář chovám poníženě, ale z dálky si na vás troufám: ^{2Cor 10:2}Nenuťte mě, prosím, abych vás, až přijdu, musel přesvědčit, jak směle si mohu troufnout na ty, kdo si myslí, že žijeme podle těla. ^{2Cor 10:3}Žijeme sice v těle, ale nebojujeme podle těla. ^{2Cor 10:4}Zbraně našeho boje nejsou tělesné, ale od Boha mají sílu k boření hradeb. Jimi boříme výmysly ^{2Cor 10:5}i každou nadutost, která se staví proti poznání Boha. Jimi podmaňujeme každou myšlenku k poslušnosti Kristu, ^{2Cor 10:6}a jakmile bude vaše poslušnost úplná, budeme připraveni potrestat každou neposlušnost.

^{2Cor 10:7}To si vidíte jen na špičku nosu? Kdo je přesvědčen, že patří Kristu, ať si uvědomí, že jako patří Kristu on, tak mu patříme i my. ^{2Cor 10:8}Mohl bych se tou pravomocí, kterou mi Pán dal k vašemu budování, a ne k boření, chlubit ještě více a nebyl bych zahanben. ^{2Cor 10:9}Nechci ale, aby to vypadalo, že vás v dopisech zastrašuji. ^{2Cor 10:10}Mé dopisy jsou prý působivé a mocné, ale osobní přítomnost chabá a řeč ubohá. ^{2Cor 10:11}Kdo to říká, ať si uvědomí, že jací jsme na dálku ve svých dopisech, takoví budeme i v činech, až k vám přijdeme.

^{2Cor 10:12}Nemáme ovšem tu drzost přiřadit se anebo se i jen podobat těm, kdo chválí sami sebe. Beze vší soudnosti se sami sebou poměřují, srovnávají se sami se sebou! ^{2Cor 10:13}My se však nehodláme chlubit něčím nepřiměřeným, ale jen v mezích působiště, které nám vyměřil Bůh – působiště, které zahrnuje i vás. ^{2Cor 10:14}Není pravda, že se neúměrně rozpínáme, když do svého působiště zahrnujeme i vás – vždyť jsme k vám s Kristovým evangeliem přišli jako první! ^{2Cor 10:15}Nechceme se nemístně chlubit prací druhých. Naopak doufáme, že jak vaše víra poroste, naše působiště se rozšíří ještě daleko za vás. ^{2Cor 10:16}Pak budeme zvěstovat evangelium i tam dál za vámi, místo abychom se chlubili tím, co už je hotové v cizím působišti.

^{2Cor 10:17}„Kdo se chlubí, chlub se v Hospodinu.“ ^{[2907]2Cor 10:18}Důvěryhodný přece není ten, kdo se chválí sám, ale ten, koho chválí Pán!

Kapitola 11

Žárlím na vás

^{2Cor 11:1}Kéž byste ode mě snesli trochu pošetilosti – mějte se mnou prosím strpení. ^{2Cor 11:2}Žárlím na vás Boží žárlivostí, neboť jsem vás zasnoubil jedinému muži – Kristu, k němuž vás chci přivést jako neposkvrněnou pannu. ^{2Cor 11:3}Bojím se ale, abyste se v mysli nenechali svést od upřímné a čisté oddanosti Kristu, tak jako se kdysi hadovou vychytralostí nechala oklamat Eva. ^{2Cor 11:4}Když totiž někdo přijde kázat jiného Ježíše, než kterého jsme kázali, nebo když se vám nabízí jiný duch, než kterého jste dostali, nebo jiné evangelium než to, které jste přijali, rádi to snášíte!

^{2Cor 11:5}Myslím, že si s těmi veleapoštoly v ničem nezadám. ^{2Cor 11:6}Nemám sice výřečnost, ale zato mám poznání, jak jste se při každé příležitosti mohli vždycky přesvědčit. ^{2Cor 11:7}Anebo jsem spáchal něco zlého, když jsem vám zvěstoval Boží evangelium zadarmo? Ponižoval jsem se, abyste se vy dostali výš. ^{2Cor 11:8}Jiné církve jsem odíral – bral jsem od nich výplatu, abych mohl sloužit vám. ^{2Cor 11:9}Když jsem se u vás ocitl v nouzi, nebyl jsem nikomu na obtíž; co jsem potřeboval, mi přinesli bratři z Makedonie. Za všech okolností jsem se střežil a budu se střežit i nadále, abych pro vás nebyl břemenem. ^{2Cor 11:10}Jakože je při mně pravda Kristova, o tuto svou chloubu se v celém Řecku ^[2908] nedám připravit. ^{2Cor 11:11}Proč? Protože vás nemiluji? Bůh ví, že ano.

^{2Cor 11:12}V tom, co dělám, budu pokračovat i nadále, abych vzal vítr z plachet těm, kteří se nám pod nějakou záminkou chtějí ve své chloubě podobat. ^{2Cor 11:13}Takoví rádoby apoštolové jsou ve skutečnosti podvodníci, kteří se vydávají za apoštoly Kristovy. ^{2Cor 11:14}A není divu, vždyť sám satan se vydává za anděla světla! ^{2Cor 11:15}Není tedy nic zvláštního, když se i jeho služebníci vydávají za služebníky spravedlnosti. Nakonec ale dopadnou, jak si zaslouží.

Mluvím jako blázen

^{2Cor 11:16}Opakuji, ať mě nikdo nemá za blázna. A i kdyby, přijměte mě aspoň jako blázna, abych se i já trochu pochlubil. ^{2Cor 11:17}Pokud jde o chlubení, nemluvím teď z Pánova pověření, ale jako blázen. ^{2Cor 11:18}Když se mnozí chlubí tak tělesně, pochlubím se i já. ^{2Cor 11:19}Vy, takoví mudrci, si přece na blázny potrpíte! ^{2Cor 11:20}Klidně snášíte, když vám někdo poroučí, když vás někdo vyjídá, okrádá, ponižuje, fackuje! ^{2Cor 11:21}Zahanbeně přiznávám, že já na něco takového sílu nemám.

Čím se však někdo tak troufale chlubí – teď mluvím jako blázen – na to si troufám i já. ^{2Cor 11:22}Jsou to Hebrejové? Já také! Jsou to Izraelité? Já také! Jsou símě Abrahamovo? Já také! ^{2Cor 11:23}Jsou Kristovi služebníci? Teď mluvím jako pomatenec: Já více! Pracoval jsem mnohem víc, ve vězení jsem byl častěji, nesčetněkrát jsem byl bit, znovu a znovu na prahu smrti. ^{2Cor 11:24}Pětkrát jsem od Židů dostal devětatřicet ran. ^{2Cor 11:25}Třikrát jsem byl bit holemi, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem ztroskotal, noc a den jsem vydržel na širém moři. ^{2Cor 11:26}Stále na cestách, ohrožován řekami, ohrožován lupiči, ohrožován svými rodáky, ohrožován pohany, ohrožován ve městě, ohrožován na poušti, ohrožován na moři, ohrožován mezi falešnými bratry. ^{2Cor 11:27}Tolik dřiny a vyčerpání, tolik bezesných nocí! Vím, co je hlad, žízeň a časté půsty, vím, co je chlad a nahota. ^{2Cor 11:28}Kromě toho všeho na mě denně doléhá ještě starost o všechny církve. ^{2Cor 11:29}Když je někdo slabý, neslábnu snad s ním? Když někdo hřeší, nesžírám se snad?

^{2Cor 11:30}Když už se musím chlubit, pochlubím se svými slabostmi. ^{2Cor 11:31}Bůh a Otec Pána Ježíše ať je požehnaný navěky – on ví, že nelžu! ^{2Cor 11:32}Když jsem byl v Damašku, místodržitel pověřený králem Aretou dal hlídat město, aby mě zajal. ^{2Cor 11:33}Oknem v hradbě mě ale spustili dolů v koši, a tak jsem mu utekl.

Kapitola 12

Síla ve slabosti

^{2Cor 12:1}Musím se chlubit, i když to není prospěšné. Přejdu tedy k viděním a zjevením od Pána: ^{2Cor 12:2}Vím o člověku v Kristu, který byl před čtrnácti lety vytržen až do třetího nebe – nevím, zda v těle nebo mimo tělo, to ví Bůh. ^{2Cor 12:3}A vím, že ten člověk – nevím, zda v těle nebo bez těla, to ví Bůh – ^{2Cor 12:4}byl vytržen do ráje, kde slyšel nepopsatelné věci, které člověk ani nemůže vypovědět. ^{2Cor 12:5}Tímto se tedy budu chlubit, ale sám sebou se chlubit nehodlám, jedině snad svými slabostmi. ^{2Cor 12:6}I kdybych se chtěl pochlubit, nebyl bych pošetilý, řekl bych pravdu. Raději ale pomlčím, aby si někdo o mně nemyslel víc, než co u mě vidí nebo ode mě slyší.

^{2Cor 12:7}Aby mi ta úžasná zjevení příliš nestoupla do hlavy, byl mi dán do těla osten, ^[2909] satanův posel, který mě sráží, abych si o sobě příliš nemyslel. ^{2Cor 12:8}Třikrát jsem kvůli tomu prosil Pána, aby to ode mě odešlo, ^{2Cor 12:9}ale řekl mi: „Moje milost ti stačí. Má moc se plně projeví uprostřed slabosti.“ Milerád se tedy budu chlubit svými slabostmi, aby na mně spočívala Kristova moc. ^{2Cor 12:10}S radostí snáším slabosti, příkoří, strádání, pronásledování a úzkosti pro Krista – vždyť má síla je v mé slabosti!

Záleží mi na vás

^{2Cor 12:11}Dělám tu ze sebe blázna, ale vy jste mě k tomu donutili. Mohli jste mě přece chválit sami – i když nic neznamenám, s těmi veleapoštoly si v ničem nezadám. ^{2Cor 12:12}Důkazů o mém apoštolství jste dostali dost. Vzpomeňte na všechno, co jsem vydržel, na všechna znamení, divy a zázraky. ^{2Cor 12:13}O co jste přišli oproti jiným církvím? Jen o to, že jsem vám nebyl na obtíž – odpusťte mi tu křivdu!

^{2Cor 12:14}Právě se k vám chystám už potřetí a ani tentokrát vám nebudu na obtíž. Nestojím o vaše peníze, ale o vás! Děti přece nemají vydržovat rodiče, ale rodiče děti. ^{2Cor 12:15}Pokud jde o mě, milerád se vydám z posledního, i sám sebe vydám za vaše životy, i když čím více vás miluji, tím méně jsem milován.

^{2Cor 12:16}Budiž, nikdy jsem vás nezatěžoval. Jako chytrák jsem vás prý ale obelstil! ^{2Cor 12:17}Jak asi? Podvedl jsem vás skrze někoho, koho jsem k vám poslal? ^{2Cor 12:18}Požádal jsem o pomoc Tita a poslal jsem s ním jednoho bratra. Že by vás podvedl Titus? Nejednali jsme ve stejném duchu? Nešli jsme ve stejných šlépějích?

^{2Cor 12:19}Myslíte, že se před vámi celou dobu hájíme? Milovaní, my mluvíme před Boží tváří v Kristu, a to všechno pro vaši posilu. ^{2Cor 12:20}Bojím se totiž, abych z vás, až přijdu, nebyl zklamaný a také vy abyste nebyli zklamaní ze mě. Bojím se svárů, nevraživosti, zloby, soupeření, urážek, pomluv, zpupnosti a zmatků. ^{2Cor 12:21}Bojím se, aby mě můj Bůh, až přijdu, před vámi znovu neponížil, kdybych musel truchlit nad tolika dřívějšími hříšníky, kteří nečinili pokání z nečistoty, smilstva a nestydatosti, kterou páchali.

Kapitola 13

Spějte k dokonalosti

^{2Cor 13:1}Toto bude má třetí návštěva u vás. „Každé slovo potvrdí výpověď dvou nebo tří svědků.“ ^{[2910]2Cor 13:2}Co jsem řekl, když jsem byl u vás podruhé, to teď opakuji, když jsem pryč: Až se k vám vrátím, nebudu brát ohled na ty, kdo zůstali v hříchu, ani na nikoho jiného. ^{2Cor 13:3}Žádáte přece důkaz, že ve mně mluví Kristus. Ten vůči vám není slabý – naopak je mezi vámi mocný! ^{2Cor 13:4}Byl sice ukřižován jako slabý, ale teď žije Boží mocí; i my jsme v něm slabí, ale pro vás s ním budeme žít Boží mocí.

^{2Cor 13:5}Sami sebe prověřujte, přesvědčujte se, zda jste sami ve víře. Nepoznáváte sami na sobě, že je ve vás Ježíš Kristus? Pokud ne, pak jste ovšem selhali. ^{2Cor 13:6}Doufám, že poznáte, že my jsme neselhali.

^{2Cor 13:7}Modlím se k Bohu, abyste se nezachovali špatně. Nejde mi o to, aby se ukázal náš vlastní úspěch – budu raději, když se budete chovat správně a my budeme jako ti, kdo selhali. ^{2Cor 13:8}Nemůžeme přece stát proti pravdě, jedině za pravdou. ^{2Cor 13:9}Rádi budeme slabí, jen když vy budete silní; proto se modlíme za vaši nápravu. ^{2Cor 13:10}Toto vám píšu, zatímco jsem pryč, abych až budu u vás, nemusel přísně užít té pravomoci, kterou mi Pán dal k budování, a ne k boření.

^{2Cor 13:11}Závěrem, bratři, buďte zdrávi. Spějte k dokonalosti, povzbuzujte se, buďte svorní, žijte v pokoji, a Bůh lásky a pokoje bude s vámi.

^{2Cor 13:12}Pozdravte se navzájem svatým polibkem. ^{2Cor 13:13}Pozdravují vás všichni svatí.

^{2Cor 13:14}Milost Pána Ježíše Krista, Boží láska a společenství Ducha svatého s vámi všemi.

Galatským

Kapitola 1

^{Gal 1:1}Pavel, apoštol (poslaný ne od lidí ani skrze člověka, ale skrze Ježíše Krista a Boha Otce, který ho vzkřísil z mrtvých), ^{Gal 1:2}a všichni bratři, kteří jsou se mnou,

církvím v Galacii:

^{Gal 1:3}Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista, ^{Gal 1:4}který dal sám sebe za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce, ^{Gal 1:5}jemuž buď sláva na věky věků. Amen.

Žádné jiné evangelium

^{Gal 1:6}Žasnu, jak rychle se uchylujete od Toho, který vás povolal Kristovou milostí, k jinému evangeliu. ^{Gal 1:7}Žádné jiné evangelium ale není; to se vás jen snaží zmást ti, kdo chtějí převrátit evangelium Kristovo. ^{Gal 1:8}Kdyby vám kdokoli – ať už my sami nebo třeba anděl z nebe – kázal jiné evangelium než to, které jsme vám kázali, ať je proklet! ^{Gal 1:9}Znovu opakuji, co jsme už řekli: Pokud vám někdo káže jiné evangelium než to, které jste přijali, ať je proklet!

^{Gal 1:10}Chci si teď naklonit lidi, nebo Boha? Copak mi jde o lidskou přízeň? Kdybych se ještě snažil zalíbit lidem, nebyl bych Kristův služebník! ^{Gal 1:11}Ujišťuji vás, bratři, že evangelium, které jsem kázal, nepochází od člověka. ^{Gal 1:12}Nemám je převzaté ani naučené od člověka, ale skrze zjevení Ježíše Krista.

Pavlovo povolání

^{Gal 1:13}Jistě jste slyšeli, jak jsem si počínal ještě jako stoupenec judaismu, jak nesmiřitelně jsem pronásledoval Boží církev a snažil se ji vyhladit. ^{Gal 1:14}Ve svém národě jsem v judaismu předčil většinu svých vrstevníků, patřil jsem k nejhorlivějším stoupencům otcovských tradic.

^{Gal 1:15}Bůh, který mě oddělil už v matčině lůně a povolal mě svou milostí, se ale rozhodl, ^{Gal 1:16}že mi zjeví svého Syna, abych ho kázal mezi pohany. Nespěchal jsem se tehdy poradit s tělem a krví, ^{[2911]Gal 1:17}nevypravil jsem se ani do Jeruzaléma za těmi, kdo se stali apoštoly dříve než já, ale odešel jsem do Arábie a později se vrátil do Damašku.

^{Gal 1:18}Teprve po třech letech jsem přišel do Jeruzaléma, abych se seznámil s Petrem. ^[2912] Strávil jsem u něj dva týdny, ^{Gal 1:19}ale s žádným jiným apoštolem jsem se nesetkal, kromě Jakuba, Pánova bratra. ^{Gal 1:20}Bůh je mi svědek, že vám nepíšu žádnou lež!

^{Gal 1:21}Poté jsem odešel do Sýrie a Kilikie. ^{Gal 1:22}V judských církvích, které jsou v Kristu, mě osobně vůbec neznali. ^{Gal 1:23}Slyšeli jen, že „náš dřívější pronásledovatel teď káže víru, kterou předtím potíral,“ ^{Gal 1:24}a oslavovali kvůli mně Boha.

Kapitola 2

Bůh nikomu nestraní

^{Gal 2:1}Po čtrnácti letech jsem se pak vrátil do Jeruzaléma s Barnabášem a vzal jsem s sebou i Tita. ^{[2913]Gal 2:2}Přišel jsem tehdy na základě zjevení. Sešel jsem se soukromě s váženými vůdci a seznámil je s evangeliem, které kážu mezi pohany, aby snad můj dosavadní ani další běh nebyl zbytečný. ^{Gal 2:3}Žádnou obřízku tehdy nikdo nevnucoval ani mému řeckému společníku Titovi. ^{Gal 2:4}To jen ti vetřelci, ti falešní bratři se mezi nás vloudili, aby vyslídili svobodu, kterou máme v Kristu Ježíši, a aby nás zotročili. ^{Gal 2:5}Ani na chvíli jsme jim neustoupili a nepoddali se, aby pro vás byla zachována pravda evangelia.

^{Gal 2:6}Pokud jde o ty, kdo jsou považováni za vůdce (ať už jsou cokoli, mně na tom nezáleží, Bůh nestraní nikomu), mně osobně nic nepřidali. ^{Gal 2:7}Naopak uznali, že mi bylo svěřeno evangelium pro neobřezané, tak jako Petrovi pro obřezané. ^{Gal 2:8}Ten, který působil skrze Petrovo apoštolství vůči obřezaným, působil přece i skrze mne vůči pohanům. ^{Gal 2:9}Jakub, Petr ^[2914] a Jan, považovaní za sloupy církve, tedy poznali, jakou jsem dostal milost, a podali mně i Barnabášovi pravice jako společníkům s tím, že my půjdeme k pohanům a oni k obřezaným. ^{Gal 2:10}Chtěli jen, abychom pamatovali na chudé, o což jsem se opravdu pilně snažil.

Neodmítám tu milost

^{Gal 2:11}Když ale Petr přišel do Antiochie, otevřeně jsem se mu postavil. Jeho chování bylo odsouzeníhodné: ^{Gal 2:12}nejdříve běžně jedl s pohany, ale když dorazili Jakubovi lidé, začal se držet zpátky a odděloval se, protože se bál obřezanců. ^{Gal 2:13}Stejné divadlo začali hrát i ostatní Židé, až se tím jejich pokrytectvím nechal strhnout i Barnabáš.

^{Gal 2:14}Když jsem uviděl, jak pokulhávají za pravdou evangelia, řekl jsem Petrovi přede všemi: „Ty že jsi Žid? Sám nežiješ jako Žid, ale jako pohan! Proč tedy nutíš pohany k židovství? ^{Gal 2:15}I když jsme rodilí Židé, žádní hříšní pohané, ^{Gal 2:16}víme, že člověka nemohou ospravedlnit skutky Zákona, ale jen víra v Ježíše Krista. ^[2915] Proto jsme sami uvěřili v Ježíše Krista, abychom byli ospravedlněni Kristovou vírou, ^[2916] a ne skutky Zákona. Skutky Zákona přece nikoho neospravedlní!“

^{Gal 2:17}Když tedy hledáme ospravedlnění v Kristu, poněvadž se ukazuje, že i my jsme hříšní, znamená to, že Kristus napomáhá hříchu? V žádném případě! ^{Gal 2:18}Kdybych znovu stavěl, co jsem předtím zbořil, usvědčoval bych sám sebe jako viníka. ^{Gal 2:19}Díky Zákonu jsem ale pro Zákon mrtvý, abych byl živý pro Boha. ^{Gal 2:20}Jsem ukřižován s Kristem. Nežiji už já – Kristus žije ve mně! Svůj život v tomto těle žiji ve víře v Božího Syna, který si mě zamiloval a vydal za mě sám sebe. ^{Gal 2:21}Neodmítám tu Boží milost. Spočívá-li totiž spravedlnost v plnění Zákona, potom Kristus zemřel zbytečně.

Kapitola 3

Skutky a víra

^{Gal 3:1}Blázniví Galatští! Kdo vás tak obloudil? Vás, kterým byl přímo před očima vykreslen Ježíš Kristus ukřižovaný! ^{Gal 3:2}Chtěl bych se od vás dozvědět jedno: Přijali jste Ducha díky skutkům Zákona, anebo díky víře v to, co jste slyšeli? ^{Gal 3:3}Přišli jste o rozum? Začali jste Duchem, a teď končíte tělem? ^{Gal 3:4}Tolik jste prožili – bylo to k ničemu, úplně k ničemu? ^{Gal 3:5}Uděluje vám Bůh Ducha a působí mezi vámi zázraky díky skutkům Zákona, anebo díky víře v to, co jste slyšeli?

^{Gal 3:6}Abraham, jak je psáno, „uvěřil Bohu a ten mu to počítal za spravedlnost“. ^{[2917]Gal 3:7}Z toho vidíte, že synové Abrahamovi jsou lidé víry. ^{Gal 3:8}Písmo předvídalo, že Bůh ospravedlní pohany na základě víry, a tak předpovědělo Abrahamovi: „V tobě dojdou požehnání všechny národy.“ ^{[2918]Gal 3:9}Lidé víry tedy docházejí požehnání s věrným Abrahamem.

^{Gal 3:10}Všichni, kdo spoléhají na skutky Zákona, jsou ale pod prokletím, neboť je psáno: „Proklet buď každý, kdo neplní a nedodržuje vše, co je zapsáno v knize Zákona.“ ^{[2919]Gal 3:11}Že Zákon před Bohem nikoho neospravedlní, je zřejmé z toho, že „Spravedlivý bude žít z víry.“ ^{[2920]Gal 3:12}V Zákoně ovšem nejde o víru, ale o skutky: „Ten, kdo je plní, z nich bude žít.“ ^[2921]

^{Gal 3:13}Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona, když se stal prokletím za nás (jak je psáno: „Proklet buď každý, kdo visí na dřevě“), ^{[2922]Gal 3:14}aby tak Abrahamovo požehnání přišlo v Kristu Ježíši na pohany a abychom skrze víru přijali zaslíbení Ducha.

Zákon a zaslíbení

^{Gal 3:15}Řeknu to po lidsku, bratři. Lidskou smlouvu ^[2923] po schválení také nikdo neruší ani k ní nic nepřidává. Totéž platí pro ^{Gal 3:16}zaslíbení daná Abrahamovi a jeho semeni. Písmo tu neříká v množném čísle: „a semenům,“ ale v jednotném: „a tvému semeni,“ ^[2924] čímž je míněn Kristus. ^{Gal 3:17}Chci tím říci toto: Zákon zavedený po 430 letech ^[2925] nemůže zrušit smlouvu předtím schválenou Bohem, a odvolat tak zaslíbení. ^{Gal 3:18}Vyplývá-li dědictví ze Zákona, nevyplývá už ze zaslíbení. Abrahama však Bůh obdaroval skrze zaslíbení.

^{Gal 3:19}K čemu tedy Zákon? Byl přidán kvůli proviněním až do příchodu toho zaslíbeného semene. Byl vyhlášen pomocí andělů skrze prostředníka; ^{Gal 3:20}prostředník ovšem není pro jednoho, a Bůh je jeden.

^{Gal 3:21}Je tedy Zákon proti Božím zaslíbením? V žádném případě! Kdyby tu byl Zákon, který by dokázal přinést život, potom by spravedlnost opravdu vyplývala ze Zákona. ^{Gal 3:22}Písmo ale zahrnulo všechny lidi pod hřích, aby všem věřícím nabídlo zaslíbení založené na víře v Ježíše Krista. ^[2926]

Boží dědicové

^{Gal 3:23}Než přišla víra, byli jsme střeženi pod dozorem Zákona až do doby, kdy měla být víra zjevena. ^{Gal 3:24}Zákon nás jako pěstoun vychovával ke Kristu, abychom mohli být ospravedlněni vírou. ^{Gal 3:25}Po příchodu víry už ale nejsme pod pěstounem.

^{Gal 3:26}Všichni jste se vírou v Krista Ježíše stali Božími dětmi. ^{Gal 3:27}Všichni, kdo jste pokřtěni do Krista, jste se do Krista oblékli. ^{Gal 3:28}Nejde už o to, kdo je Žid nebo Řek, otrok nebo svobodný, muž nebo žena – všichni jste jedno v Kristu Ježíši. ^{Gal 3:29}A když jste Kristovi, jste símě Abrahamovo a dědicové podle zaslíbení.

Kapitola 4

^{Gal 4:1}Snažím se říci, že dokud je dědic nedospělý, ničím se neliší od otroka. Je sice pánem všeho, ^{Gal 4:2}ale až do času určeného otcem zůstává pod poručníky a správci. ^{Gal 4:3}Dokud jsme byli nedospělí, byli jsme i my takto zotročeni principy tohoto světa.

^{Gal 4:4}Když se však čas naplnil, Bůh poslal svého Syna, narozeného z ženy, narozeného pod Zákonem, ^{Gal 4:5}aby vykoupil ty, kdo byli pod Zákonem, abychom přijali právo synovství. ^{Gal 4:6}A protože jste synové, Bůh poslal do našich srdcí Ducha svého Syna, volajícího: „Abba, ^[2927] Otče!“ ^{Gal 4:7}A tak už díky Bohu nejsi otrok, ale syn, a když syn, pak také dědic.

Bojím se o vás

^{Gal 4:8}Dokud jste ještě neznali Boha, otročili jste těm, kdo přirozeně nejsou žádní bohové. ^{Gal 4:9}Teď jste ale Boha poznali (lépe řečeno: Bůh poznal vás). Proč se tedy znovu obracíte k těm chabým a ubohým principům a chcete jim znovu otročit? ^{Gal 4:10}Dbáte na dny, měsíce, období a roky! ^{Gal 4:11}Bojím se o vás, aby snad všechna moje dřina pro vás nebyla zbytečná.

^{Gal 4:12}Bratři, prosím vás, buďte jako já; vždyť i já jsem jako vy. Nijak jste mi neublížili. ^{Gal 4:13}Jak víte, na začátku jsem vám kázal evangelium v tělesné slabosti. ^{Gal 4:14}I když můj stav byl pro vás zkouškou, nepohrdli jste mnou a neodmítli mě. Přijali jste mě jako Božího anděla, jako Krista Ježíše! ^{Gal 4:15}Kam se podělo to vaše nadšení? Mohu dosvědčit, že kdyby to šlo, vyloupli byste si oči a dali mi je! ^{Gal 4:16}Stal jsem se snad vaším nepřítelem, když vám říkám pravdu? ^{Gal 4:17}Tamti o vás mají horlivý zájem, ale nemyslí to dobře. Chtějí vás odloučit ode mě, abyste horlili pro ně. ^{Gal 4:18}Je dobré horlit v zájmu dobra, a to vždycky, nejen když jsem u vás.

^{Gal 4:19}Děti moje, znovu vás v bolestech rodím, dokud ve vás nebude zformován Kristus. ^{Gal 4:20}Chtěl bych teď být s vámi a změnit svůj tón, neboť jsem nad vámi bezradný.

Dvě smlouvy

^{Gal 4:21}Takže vy chcete být pod Zákonem? Povězte mi, slyšíte vůbec, co Zákon říká? ^{Gal 4:22}Je psáno, že Abraham měl dva syny, jednoho z otrokyně a druhého ze svobodné. ^{[2928]Gal 4:23}Ten z otrokyně se ale narodil jen podle těla, kdežto ten ze svobodné skrze zaslíbení.

^{Gal 4:24}Je to jinotaj; ty ženy jsou dvě smlouvy. Jedna je z hory Sinaj a tak jako Hagar rodí své děti do otroctví. ^{Gal 4:25}Tato Hagar představuje horu Sinaj v Arábii a odpovídá nynějšímu Jeruzalému, neboť je se svými dětmi v otroctví. ^{Gal 4:26}Nebeský Jeruzalém je ale svobodný a ten je naší matkou. ^{Gal 4:27}Je přece psáno:

„Raduj se, neplodná, ty, jež nerodíš,
jásej a křič, jež nemáš bolesti!
Dětí opuštěné je totiž mnoho,
více než té, jež muže má.“ ^[2929]

^{Gal 4:28}Vy, bratři, jste tedy jako Izák dětmi zaslíbení. ^{Gal 4:29}Dnes je to stejné jako tehdy: ten narozený podle těla pronásleduje narozeného podle Ducha. ^{Gal 4:30}Co ale říká Písmo? „Vyžeň otrokyni i jejího syna. Syn otrokyně nebude dědit se synem svobodné!“ ^[2930]

^{Gal 4:31}A tak, bratři, nejsme dětmi otrokyně, ale té svobodné.

Kapitola 5

Stůjte ve svobodě

^{Gal 5:1}V této svobodě, do níž nás Kristus vysvobodil, ^[2931] pevně stůjte; nenechte se znovu zapřáhnout do otrockého jha.

^{Gal 5:2}Já Pavel vám teď něco řeknu: dáte-li se obřezat, Kristus vám nebude k ničemu! ^{Gal 5:3}Každému, kdo se chce dát obřezat, znovu potvrzuji, že je povinen dodržovat celý Zákon. ^{Gal 5:4}Zbavili jste se Krista, vy všichni, kdo se ospravedlňujete Zákonem; odpadli jste od milosti! ^{Gal 5:5}My ale očekáváme naději spravedlnosti skrze Ducha, na základě víry. ^{Gal 5:6}V Kristu Ježíši přece nezáleží na obřízce nebo neobřízce, ale na víře, která se projevuje láskou.

^{Gal 5:7}Běželi jste výborně. Kdo vás zastavil v následování pravdy? ^{Gal 5:8}Ty přesvědčivé řeči nejsou od Toho, který vás povolává. ^{Gal 5:9}Trocha kvasu prokvasí celé těsto! ^{[2932]Gal 5:10}Jsem si o vás v Pánu jist, že se nenecháte přesvědčit; ten, kdo se vás ale snaží zmást, neujde soudu, ať je to kdokoli. ^{Gal 5:11}Bratři, jestli i já dosud kážu obřízku, proč jsem tedy ještě pronásledován? Kříž by pak nebudil už žádné pohoršení. ^{Gal 5:12}Ať se ti, kdo vás navádějí k obřízce, jdou rovnou vyřezat!

Žijte Duchem

^{Gal 5:13}Ano, bratři, byli jste povoláni ke svobodě. Tu svobodu ovšem nemějte za záminku pro svou tělesnost, ale raději si navzájem v lásce pomáhejte. ^{Gal 5:14}Celý Zákon je totiž obsažen v jediné větě: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ ^{[2933]Gal 5:15}Když ale jeden druhého koušete a žerete, pozor, ať se navzájem nerozsápete!

^{Gal 5:16}Říkám vám: Žijte Duchem, a nepodlehnete tělesným sklonům. ^{Gal 5:17}Tělesné sklony míří proti Duchu a Duch proti tělu; navzájem si odporují, abyste nemohli dělat, co chcete. ^{Gal 5:18}Když jste však vedeni Duchem, nejste pod Zákonem.

^{Gal 5:19}Projevy tělesnosti jsou zřejmé. Patří sem smilstvo, nečistota, nestydatost, ^{Gal 5:20}modlářství, čarování, nepřátelství, svárlivost, nevraživost, zloba, soupeřivost, roztržky, sekty, ^{Gal 5:21}závidění, opilství, obžerství a další podobné věci. ^[2934] Varuji vás; jak už jsem vám říkal, ti, kdo tohle dělají, nebudou mít podíl na Božím království.

^{Gal 5:22}Ovocem Ducha je pak láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, ^{Gal 5:23}mírnost a zdrženlivost. Tomu se žádný zákon nevyrovná. ^{Gal 5:24}Ti, kdo patří Kristu Ježíši, ukřižovali svou tělesnost s jejími vášněmi a sklony. ^{Gal 5:25}Žijeme-li Duchem, pak se Duchem také řiďme. ^{Gal 5:26}Nebuďme ješitní, nesoupeřme spolu a nezáviďme si.

Kapitola 6

Kristův zákon

^{Gal 6:1}Bratři, upadne-li někdo z vás do hříchu, vy duchovní mu pomozte v nápravě. Dělejte to ovšem ve vlídném duchu a každý si dávej pozor, abys sám nepodlehl pokušení. ^{Gal 6:2}Neste břemena jedni druhých – tak naplníte Kristův zákon. ^{Gal 6:3}Kdo si myslí, že je něco, a přitom nic není, ten si něco nalhává. ^{Gal 6:4}Každý ať posoudí své vlastní jednání; ať se pak chlubí jen sám sobě a nesrovnává se s druhými. ^{Gal 6:5}Každý musí nést svůj vlastní náklad.

^{Gal 6:6}Kdo je vyučován Slovu, ať se dělí o vše dobré se svým učitelem.

^{Gal 6:7}Nepleťte se, Boha nikdo neošálí. Člověk sklidí to, co zasel. ^{Gal 6:8}Kdo zasívá pro své tělo, sklidí z těla záhubu; kdo zasívá pro Ducha, sklidí z Ducha věčný život. ^{Gal 6:9}Nepolevujme tedy v konání dobra, neboť v patřičný čas budeme sklízet bez ustání. ^{Gal 6:10}Dokud je čas, prokazujme dobro všem, a zvláště členům rodiny víry.

^{Gal 6:11}PODÍVEJTE SE, JAK VÁM VELKÝMI PÍSMENY PÍŠU SVOU VLASTNÍ RUKOU.

^{Gal 6:12}Ti, kdo vás nutí k obřízce, se chtějí ukázat před lidmi a vyhnout se pronásledování pro Kristův kříž. ^{Gal 6:13}Jsou sice obřezaní, ale oni sami Zákon nedodržují! Chtějí po vás obřízku, jen aby se mohli pochlubit vaším tělem. ^{Gal 6:14}Já se však nechci chlubit vůbec ničím – kromě kříže našeho Pána Ježíše Krista, skrze nějž je mi svět ukřižován a já světu. ^{Gal 6:15}To, na čem záleží, totiž není obřízka nebo neobřízka, ale nové stvoření. ^{Gal 6:16}Na všechny, kdo se budou řídit tímto pravidlem, ať přijde pokoj a milosrdenství jakožto na Boží Izrael.

^{Gal 6:17}Ať už mě s tím nadále nikdo neobtěžuje. Jizvy na mém těle jsou znamením, že patřím Ježíši.

^{Gal 6:18}Milost našeho Pána Ježíše Krista s vaším duchem, bratři. Amen.

Efeským

Kapitola 1

^{Eph 1:1}Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše,

svatým, kteří jsou v Efesu, ^[2935] věrným v Kristu Ježíši:

^{Eph 1:2}Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.

Chvála a sláva

^{Eph 1:3}Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebesích! ^{Eph 1:4}V něm nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom před ním byli svatí a bezúhonní v lásce. ^{Eph 1:5}Ve své laskavé vůli nás předurčil, abychom skrze Ježíše Krista byli přijati za jeho vlastní. ^{Eph 1:6}Chvála jemu za tu slavnou milost, kterou nás obdařil ve svém Milovaném!

^{Eph 1:7}V něm se nám skrze jeho krev dostalo vykoupení, totiž odpuštění hříchů, podle bohatství jeho milosti, ^{Eph 1:8}kterou nás štědře zahrnul se vší moudrostí a prozíravostí. ^{Eph 1:9}Ve své laskavosti nám dal poznat tajemství své vůle – předsevzal si, ^{Eph 1:10}že až se naplní čas, uskuteční svůj plán a shromáždí všechno na nebi i na zemi do jednoty v Kristu. ^{Eph 1:11}Právě v něm se i nám dostalo podílu na vyvolení; byli jsme předurčeni podle předsevzetí Toho, který rozhodnutím své vůle působí všechno. ^{Eph 1:12}My, kdo jsme složili naději v Kristu, se tedy stáváme jeho chválou a slávou.

^{Eph 1:13}V něm jste i vy (když jste uslyšeli slovo pravdy, totiž evangelium o vaší spáse, a uvěřili mu) byli označeni pečetí zaslíbeného Ducha svatého. ^{Eph 1:14}Ten je závdavkem našeho dědictví: zaručuje, že Bůh vykoupí své vlastnictví. Chvála a sláva jemu!

Abyste ho znali

^{Eph 1:15}Proto také od chvíle, kdy jsem uslyšel o vaší víře v Pána Ježíše a o vaší lásce ke všem svatým, ^{Eph 1:16}nepřestávám za vás děkovat, kdykoli se o vás zmíním ve svých modlitbách. ^{Eph 1:17}Kéž vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dá ducha moudrosti a zjevení, abyste ho znali. ^{Eph 1:18}Kéž osvítí váš vnitřní zrak, abyste viděli, k jaké naději vás povolal, jak slavné je bohatství jeho dědictví mezi svatými ^{Eph 1:19}a jak nepřekonatelně veliká je moc, jejímž mohutným vlivem působí vůči nám věřícím.

^{Eph 1:20}Tuto moc dokázal na Kristu, když ho vzkřísil z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, ^{Eph 1:21}vysoko nad každou vládu, mocnost, moc a panství i nad každé jméno, které se vyslovuje, ať už v tomto věku nebo v budoucím. ^{Eph 1:22}Bůh „poddal všechno pod jeho nohy“ ^[2936] a jako hlavu všeho jej dal církvi, ^{Eph 1:23}která je jeho tělem, totiž plností Toho, který naplňuje všechno ve všech.

Kapitola 2

Spaseni milostí

^{Eph 2:1}I vy jste byli mrtví ve svých vinách a hříších, ^{Eph 2:2}jimž jste se kdysi věnovali podle způsobu tohoto světa, pod vlivem onoho ducha, který mocně ovládá ovzduší a který nyní působí v neposlušných lidech. ^{Eph 2:3}My všichni jsme kdysi spolu s nimi podléhali svým tělesným žádostem. Plnili jsme přání těla a mysli, a tak jsme svou přirozeností byli odsouzeni k Božímu hněvu stejně jako ostatní.

^{Eph 2:4}Ale Bůh je tak nesmírně milosrdný! Zamiloval si nás tak velikou láskou, ^{Eph 2:5}že spolu s Kristem obživil i nás, mrtvé ve vinách – jste spaseni milostí! ^{Eph 2:6}Spolu s ním nás vzkřísil a posadil na nebesích v Kristu Ježíši, ^{Eph 2:7}aby svou laskavostí k nám v Kristu Ježíši projevil v budoucích dobách nepřekonatelné bohatství své milosti.

^{Eph 2:8}Touto milostí jste skrze víru spaseni. Není to z vás – je to Boží dar; ^{Eph 2:9}není to ze skutků, aby se nikdo nechlubil. ^{Eph 2:10}Jsme přece jeho dílo! Bůh nás v Kristu Ježíši stvořil k dobrým skutkům, které předem připravil, abychom se jim věnovali.

Pokoj vzdáleným i blízkým

^{Eph 2:11}Pamatujte, že pokud jde o tělo, byli jste původně pohané (které ti, kdo patří k obřízce, ručně vykonané na těle, nazývají neobřezanci). ^{Eph 2:12}V té době jste byli bez Krista, oddělení od společnosti Izraele, cizí pokud jde o smlouvy zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě. ^{Eph 2:13}Nyní jste ale v Kristu Ježíši! Kdysi jste byli vzdálení, ale teď jste díky Kristově krvi blízcí.

^{Eph 2:14}On sám je náš pokoj; on spojil oba tábory v jedno a zbořil hradbu, která je rozdělovala. ^{Eph 2:15}Vlastním tělem zrušil nepřátelství, totiž Zákon spočívající v přikázáních a předpisech, aby z těch dvou stvořil sám v sobě jednoho nového člověka. Takto nám přinesl pokoj. ^{Eph 2:16}V jednom těle usmířil oba tábory s Bohem, když svým křížem ukončil jejich nepřátelství. ^{Eph 2:17}Přišel a vyhlásil „pokoj vám vzdáleným i pokoj blízkým,“ ^{[2937]Eph 2:18}neboť skrze něj můžeme všichni přistupovat v jednom Duchu k Otci.

^{Eph 2:19}A tak již nejste cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané svatých a členové Boží rodiny. ^{Eph 2:20}Byli jste postaveni na základ apoštolů a proroků, kde je úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. ^{Eph 2:21}V něm se celá stavba spojuje a roste ve svatý chrám v Pánu. ^{Eph 2:22}V něm se i vy společně budujete, abyste byli Božím příbytkem v Duchu.

Kapitola 3

Kristovo tajemství

^{Eph 3:1}Proto jsem já Pavel vězněm Krista Ježíše – pro vás pohany. ^{Eph 3:2}Jistě jste už slyšeli o milosti, kterou mi Bůh podle svého plánu svěřil pro vás, ^{Eph 3:3}když mi skrze zjevení dal poznat tajemství, o němž jsem se už krátce zmínil dříve. ^{[2938]Eph 3:4}Během čtení budete sami moci poznat, jak rozumím Kristovu tajemství, ^{Eph 3:5}které Bůh v předchozích dobách lidem neodhalil, ale nyní je skrze Ducha zjevil svým svatým apoštolům a prorokům: ^{Eph 3:6}že totiž pohané jsou skrze evangelium spoludědicové, součásti téhož těla a spoluúčastníci jeho zaslíbení v Kristu Ježíši.

^{Eph 3:7}Tohoto evangelia jsem se stal služebníkem díky Boží milosti, jíž jsem byl obdarován, a díky jeho moci, jež ve mně působí. ^{Eph 3:8}Mně, zdaleka nejmenšímu ze všech svatých, byla dána ta milost, abych mezi pohany hlásal Kristovo nepopsatelné bohatství ^{Eph 3:9}a abych všem vysvětlil jeho plán, to tajemství od věků skryté v Bohu, Stvořiteli všeho.

^{Eph 3:10}Bůh teď chce skrze církev ukázat vládám a mocnostem v nebesích svou přerozmanitou moudrost. ^{Eph 3:11}Tento svůj odvěký záměr uskutečnil v Kristu Ježíši, našem Pánu – ^{Eph 3:12}v něm a skrze víru v něj máme možnost přistupovat k Bohu směle a s důvěrou. ^{Eph 3:13}Prosím tedy, abyste neklesali na mysli kvůli mým soužením, neboť jsou pro vás, pro vaši slávu.

Poznat jeho lásku

^{Eph 3:14}Proto klekám na kolena před Otcem, ^{[2939]Eph 3:15}jehož jméno nese veškerá rodina ^[2940] na nebi i na zemi. ^{Eph 3:16}Kéž vás jeho Duch podle bohatství jeho slávy posilní ve vašem nitru. ^{Eph 3:17}Kéž Kristus přebývá skrze víru ve vašich srdcích! Kéž jste zakořeněni a ukotveni v lásce, ^{Eph 3:18}abyste spolu se všemi svatými mohli postihnout, jaká je šířka, délka, výška i hloubka, ^{Eph 3:19}a poznat Kristovu lásku přesahující chápání, abyste byli naplněni do veškeré plnosti Boží.

^{Eph 3:20}Ten, který v nás působí svou mocí, je schopen učinit nesrovnatelně mnohem více než cokoli, oč prosíme nebo si představujeme. ^{Eph 3:21}Jemu buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši ve všech dobách na věky věků! Amen.

Kapitola 4

Jedno tělo, jeden Duch

^{Eph 4:1}Jako vězeň v Pánu vás tedy prosím, abyste svým životem dělali čest tomu povolání, které jste přijali. ^{Eph 4:2}Buďte vždy pokorní a mírní, trpělivě se navzájem snášejte v lásce ^{Eph 4:3}a usilujte zachovávat jednotu Ducha, spojeni poutem pokoje. ^{Eph 4:4}Je jedno tělo a jeden Duch, jedna naděje, k níž jsme byli povoláni, ^{Eph 4:5}jeden Pán, jedna víra, jeden křest, ^{Eph 4:6}jeden Bůh a Otec všech, který je nade všechny a skrze všechny a ve všech.

^{Eph 4:7}Každému jednotlivému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování. ^{Eph 4:8}Písmo přece říká:

„Vystoupil do výšin,
zmocnil se zajatých,
dary lidem rozdělil.“ ^[2941]

^{Eph 4:9}To, že „vystoupil“, musí znamenat, že předtím také sestoupil dolů na zem. ^{Eph 4:10}Ten, který sestoupil, je právě ten, který vystoupil vysoko nad všechna nebesa, aby naplnil všechno. ^{Eph 4:11}To on rozdal své dary – apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele – ^{Eph 4:12}pro přípravu svatých k dílu služby, aby se Kristovo tělo budovalo, ^{Eph 4:13}abychom nakonec všichni dospěli k jednotě víry a poznání Božího Syna, k dokonalému lidství, k plné míře Kristovy dospělosti.

^{Eph 4:14}Nesmíme proto nadále zůstat nemluvňaty zmítanými a unášenými kdejakým poryvem učení, lidskou prohnaností a vychytralým sváděním k bludu. ^{Eph 4:15}Místo toho máme mluvit pravdu v lásce a v každém ohledu růst v Krista, který je hlavou. ^{Eph 4:16}Z něj celé tělo, spojené a svázané pomocí všech tkání, roste a buduje se v lásce, když každá jednotlivá část plní úkol, který jí náleží.

Staré a nové já

^{Eph 4:17}Naléhavě vás proto v Pánu vyzývám, abyste už nežili jako pohané podle svých marných myšlenek. ^{Eph 4:18}Nevědomost pramenící z jejich zatvrzelého srdce jim zatemnila mysl, takže jsou odcizení od Božího života. ^{Eph 4:19}Otupěli a oddali se nestydatosti; páchají všemožnou nečistotu, ale nemohou se nasytit.

^{Eph 4:20}Tomu jste se však od Krista nenaučili! ^{Eph 4:21}Poněvadž jste ho uslyšeli a poznali pravdu, která je v Ježíši, ^{Eph 4:22}odhoďte už svůj dřívější způsob života i to staré já, které je zkažené a plné klamných tužeb. ^{Eph 4:23}Obnovujte ducha své mysli ^{Eph 4:24}a oblékněte se do nového člověka stvořeného k Božímu obrazu, plného spravedlnosti, svatosti a pravdy.

^{Eph 4:25}Odhoďme tedy lež a každý „říkejme jeden druhému pravdu“ ^[2942] – jsme přece údy téhož těla! ^{Eph 4:26}„Hněváte-li se, nehřešte;“ ^[2943] zkroťte svůj hněv, než slunce zapadne. ^{Eph 4:27}Nedávejte místo ďáblu. ^{Eph 4:28}Zloděj ať přestane krást a začne pracovat. Ať se slušně živí vlastníma rukama, aby se měl oč podělit s tím, kdo má nouzi. ^{Eph 4:29}Z vašich úst ať nevychází nic zlého; vaše slova ať jsou dobrá, posilující tam, kde je potřeba, a užitečná těm, kdo je uslyší. ^{Eph 4:30}Nezarmucujte svatého Božího Ducha, ^[2944] jehož pečetí jste byli označeni ke dni vykoupení. ^{Eph 4:31}Veškerá hořkost, hněv, zuřivost, křik i urážky ať vás opustí spolu s veškerou záští.

^{Eph 4:32}Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní. Odpouštějte si navzájem, tak jako Bůh v Kristu odpustil vám.

Kapitola 5

Děti světla

^{Eph 5:1}Jakožto milované děti se řiďte Božím příkladem ^{Eph 5:2}a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a vydal sám sebe za nás jako dar a oběť příjemně vonící Bohu. ^{Eph 5:3}Smilstvo, veškerá nečistota a chamtivost ať mezi vámi nejsou ani zmiňovány, jak se sluší na svaté. ^{Eph 5:4}Stejně tak není namístě sprostota, hloupé řeči a dvojsmyslné narážky, ale raději díkůčinění. ^{Eph 5:5}Můžete si být jistí, že žádný smilník ani nečistý nebo chamtivý člověk (což je modlář) nemá dědictví v Kristově a Božím království.

^{Eph 5:6}Nikoho nenechte, aby vás klamal prázdnými řečmi, neboť kvůli těmto věcem přichází na neposlušné lidi Boží hněv. ^{Eph 5:7}Nemějte s takovými nic společného. ^{Eph 5:8}Kdysi jste byli tmou, ale teď jste v Pánu světlem. Žijte jako děti světla, ^{Eph 5:9}neboť ovoce světla spočívá vždy v dobrotě, spravedlnosti a pravdě. ^{Eph 5:10}Rozlišujte, co se líbí Pánu; ^{Eph 5:11}neúčastněte se neplodných skutků tmy, ale raději je odhalujte. ^{Eph 5:12}Vždyť o tom, čeho se potají dopouštějí, je hanba i jen mluvit. ^{Eph 5:13}Všechno, co je vystaveno světlu, však vychází najevo ^{Eph 5:14}a všechno, co vychází najevo, se stává jasným. Proto se říká:

„Probuď se, ty, kdo spíš,
vstaň z mrtvých
a zazáří ti Kristus!“

^{Eph 5:15}Pečlivě dbejte na to, jak žijete: nechovejte se jako hlupáci, ale jako moudří lidé. ^{Eph 5:16}Využívejte svěřený čas, protože doba je zlá. ^{Eph 5:17}Nežijte v nevědomosti, rozumějte Pánově vůli. ^{Eph 5:18}Neopíjejte se vínem (což vede k prostopášnosti), ale nechávejte se naplnit Duchem. ^{Eph 5:19}Promlouvejte k sobě navzájem v žalmech, chvalozpěvech a duchovních písních; svým srdcem zpívejte a hrajte Pánu. ^{Eph 5:20}Vždycky za všechno děkujte Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.

Pán nikomu nestraní

^{Eph 5:21}Z úcty ke Kristu se poddávejte jedni druhým.

^{Eph 5:22}Manželky, poddávejte se svým mužům jako Pánu. ^{Eph 5:23}Muž je hlavou své ženy, jako je Kristus hlavou církve, která je jeho tělem a on jejím zachráncem. ^{Eph 5:24}Jako se tedy církev poddává Kristu, tak ať se i manželky vždy poddávají svým mužům.

^{Eph 5:25}Muži, milujte své ženy, tak jako Kristus miloval církev. On vydal sám sebe za ni, ^{Eph 5:26}aby ji posvětil očistnou koupelí svého slova, ^{Eph 5:27}aby ji před sebou postavil jako slavnou církev bez jakékoli poskvrny a vrásky, aby byla svatá a bez úhony. ^{Eph 5:28}Stejně tak musí muži milovat své ženy jako svá vlastní těla. Kdo miluje svou ženu, miluje sám sebe. ^{Eph 5:29}Nikdo nikdy neměl své vlastní tělo v nenávisti, ale každý je živí a opatruje, tak jako Kristus svou církev. ^{Eph 5:30}Jsme přece údy jeho těla. ^{Eph 5:31}„Proto muž opouští otce i matku – aby přilnul ke své manželce, aby se ti dva stali jedním tělem.“ ^{[2945]Eph 5:32}Toto je veliké tajemství; já však mluvím o Kristu a o církvi. ^{Eph 5:33}Ať ovšem každý jednotlivý z vás miluje svou manželku jako sám sebe. A žena ať má svého manžela v úctě.

Kapitola 6

^{Eph 6:1}Děti, poslouchejte své rodiče v Pánu ^[2946] – tak je to správné. ^{Eph 6:2}„Cti svého otce i matku,“ to je první přikázání se zaslíbením: ^{Eph 6:3}„aby se ti vedlo dobře a abys žil dlouho na zemi.“ ^[2947]

^{Eph 6:4}Vy, otcové, nedrážděte své děti, ale vychovávejte je v kázni a v Pánově učení.

^{Eph 6:5}Služebníci, poslouchejte své pozemské pány s posvátnou úctou, s upřímným srdcem, jako Krista. ^{Eph 6:6}Neslužte naoko jako ti, kdo se chtějí zalíbit lidem, ale jako Kristovi služebníci konejte Boží vůli celou duší. ^{Eph 6:7}Služte s ochotnou myslí jako Pánu, a ne lidem. ^{Eph 6:8}Vězte, že cokoli kdo učinil dobrého, za to dostane odplatu od Pána, ať už byl otrok nebo svobodný.

^{Eph 6:9}Vy, páni, se k nim chovejte také tak. Zanechte výhrůžek – víte přece, že jak oni, tak i vy máte Pána v nebesích a ten nestraní nikomu.

Oblečte Boží zbroj

^{Eph 6:10}Závěrem, posilněte se v Pánu a v jeho nesmírné moci. ^{Eph 6:11}Oblečte si celou Boží zbroj, abyste se mohli postavit ďáblovým úkladům. ^{Eph 6:12}Náš zápas totiž není proti krvi a tělu, ale proti vládám, mocnostem a světovládcům přítomné temnoty, proti duchovním silám zla v nebeských sférách.

^{Eph 6:13}Vezměte si celou Boží zbroj, abyste ve zlý den mohli odolat, všechno splnit a zůstat stát. ^{Eph 6:14}Stůjte přepásáni na bedrech pravdou, oblečeni pancířem spravedlnosti a ^{Eph 6:15}obuti připraveností kázat evangelium pokoje. ^{Eph 6:16}Nadto vždy třímejte štít víry, jímž budete moci uhasit všechny ohnivé šípy toho Zlého. ^{Eph 6:17}Vezměte si také přilbu spasení a meč Ducha, jímž je Boží slovo. ^{Eph 6:18}Za všech okolností se modlete v Duchu; proto vždy vytrvale bděte a v každé své modlitbě a prosbě se modlete za všechny svaté.

^{Eph 6:19}Modlete se i za mne, aby mi bylo dáno slovo, abych mohl otevřít ústa a směle oznamovat tajemství evangelia ^{Eph 6:20}(jehož vyslancem jsem v těchto řetězech), abych je hlásal tak směle, jak mám.

^{Eph 6:21}Chci, abyste věděli, jak se mi daří a co dělám. Všechno vám to poví milovaný bratr Tychikos, věrný služebník v Pánu. ^{Eph 6:22}Posílám ho k vám, abyste se dozvěděli, jak se máme, a aby potěšil vaše srdce.

^{Eph 6:23}Pokoj všem sourozencům a láska s vírou od Boha Otce a od Pána Ježíše Krista. ^{Eph 6:24}Boží milost a nesmrtelnost všem, kdo milují našeho Pána Ježíše Krista! Amen.

Filipským

Kapitola 1

^{Phil 1:1}Pavel a Timoteus, služebníci Krista Ježíše,

všem svatým v Kristu Ježíši, kteří jsou ve Filipech, se správci a služebníky:

^{Phil 1:2}Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.

Děkuji za vás Bohu

^{Phil 1:3}Kdykoli si na vás vzpomenu, musím děkovat svému Bohu. ^{Phil 1:4}Stále se za vás všechny modlím a při každé své modlitbě se raduji ^{Phil 1:5}z toho, jak se od prvního dne až doposud podílíte na evangeliu. ^{Phil 1:6}Jsem si jist, že Ten, který ve vás začal dobré dílo, je dovede až do konce v den Krista Ježíše. ^{Phil 1:7}Právem takto smýšlím o vás všech, protože mě nosíte v srdci; ^[2948] vy všichni máte se mnou podíl na Boží milosti, jak v mém vězení, tak v obhajobě a potvrzování evangelia. ^{Phil 1:8}Bůh je mi svědkem, jak po vás všech toužím; cítím k vám lásku Krista Ježíše!

^{Phil 1:9}Modlím se, aby i vaše láska stále víc a více rostla spolu s poznáním a hlubokou vnímavostí, ^{Phil 1:10}abyste uměli rozeznat, co je správné, abyste byli ryzí a bezúhonní až do Kristova dne ^{Phil 1:11}a dali se od Ježíše Krista naplnit ovocem spravedlnosti ke slávě a chvále Boží.

Žít je pro mě Kristus

^{Phil 1:12}Chtěl bych, bratři, abyste věděli, že to, co mě potkalo, přispělo spíše k prospěchu evangelia. ^{Phil 1:13}Celý palác i všichni ostatní tu vědí, že jsem vězněn pro Krista. ^{Phil 1:14}Mé okovy dodaly mnoha sourozencům v Pánu jistotu, takže teď káží Slovo mnohem směleji a beze strachu.

^{Phil 1:15}Někteří sice kážou Krista ze závisti a soupeřivosti, jiní však s dobrým úmyslem. ^{Phil 1:16}Jedni hlásají Krista ze ctižádosti, neupřímně, v domnění, že mi k mým okovům přidají soužení; ^{Phil 1:17}druzí však z lásky a s vědomím, že jsem tu proto, abych obhajoval evangelium. ^{Phil 1:18}Ale co na tom! Hlavně že se jakýmkoli způsobem, ať už naoko nebo opravdově, káže Kristus.

Raduji se tedy a budu se radovat i nadále, neboť ^{Phil 1:19}vím, že díky vaší modlitbě a pomoci Ducha Ježíše Krista to vše povede k mé záchraně. ^{Phil 1:20}Už se nemohu dočkat! Mám totiž naději, že v ničem nebudu zahanben, ale že nyní, tak jako vždy, bude na mém těle veřejně oslaven Kristus, ať už skrze život anebo smrt. ^{Phil 1:21}Žít – to je pro mě Kristus, a umřít – to je zisk! ^{Phil 1:22}Zůstanu-li naživu v tomto těle, znamená to pro mě plodnou práci. Proto nevím, čemu dát přednost, ^{Phil 1:23}neboť mě přitahuje obojí. Mám touhu odejít a být s Kristem, což je zdaleka nejlepší; ^{Phil 1:24}zůstat v tomto těle je ale potřebnější kvůli vám.

^{Phil 1:25}Proto vím jistě, že tu ještě pobudu. Kvůli vašemu prospěchu a radosti ve víře tu s vámi všemi zůstanu, ^{Phil 1:26}aby vaše chlouba v Kristu Ježíši díky mně ještě vzrostla, až se k vám vrátím.

^{Phil 1:27}Jen prosím, abyste svým jednáním dělali čest Kristovu evangeliu. Když k vám přijdu, rád bych viděl (a když nepřijdu, alespoň o vás slyšel), že pevně stojíte v jednom duchu a že společně jako jedna duše vedete zápas o víru evangelia. ^{Phil 1:28}Nedejte se nijak vystrašit svými protivníky; to jim bude jasným znamením záhuby, ale vám záchrany, a to od Boha. ^{Phil 1:29}Bylo vám totiž dopřáno, abyste v Krista nejen věřili, ale také pro něho trpěli. ^{Phil 1:30}Svádíte stejný boj, jaký jste viděli u mě, ^[2949] a jak slyšíte, vedu jej i nadále.

Kapitola 2

On zmařil sám sebe

^{Phil 2:1}Je-li v Kristu nějaké povzbuzení, nějaké potěšení lásky, nějaké společenství Ducha, nějaký soucit a milosrdenství, ^{Phil 2:2}pak mi prosím udělejte radost: mějte ke všem stejný ohled, stejnou lásku, jednu duši, jednu mysl. ^{Phil 2:3}Nikdy se nedejte vést soupeřivostí nebo ješitností, ale raději žijte v pokoře: važte si druhých víc než sebe. ^{Phil 2:4}Ať si každý nehledí jen sebe, ale také druhých.

^{Phil 2:5}Smýšlejte tak, jak smýšlel Kristus Ježíš:

^{Phil 2:6}Ačkoli sdílel Boží podstatu,
na své rovnosti s ním netrval.
^{Phil 2:7}Místo toho se vzdal sám sebe:
přijal podstatu služebníka,
vzal na sebe lidskou podobu.
^{Phil 2:8}Ocitl se v těle jako člověk,
ponížil se a byl poslušný,
a to až k smrti – k smrti na kříži!

^{Phil 2:9}Proto jej Bůh povýšil nade všechno,
jméno nad každé jméno mu daroval,
^{Phil 2:10}aby před jménem Ježíš kleklo každé koleno
na nebi, na zemi i pod zemí
^{Phil 2:11}a každý jazyk aby ke slávě Boha Otce vyznal,
že Ježíš Kristus je Pán.

Světla ve světě

^{Phil 2:12}Proto, moji milovaní, jako jste byli vždycky poslušní, když jsem byl s vámi, buďte mnohem spíše poslušní i teď, když jsem pryč. S posvátnou úctou uvádějte svou spásu ve skutek. ^{Phil 2:13}Bůh sám totiž ve vás působí, abyste nejen chtěli, ale i dělali, co se mu líbí!

^{Phil 2:14}Všechno dělejte bez reptání a dohadování, ^{Phil 2:15}abyste byli nezkažení a nevinní jako neposkvrněné Boží děti uprostřed pokřiveného a zvráceného pokolení, ve kterém záříte jako světla ve světě.

^{Phil 2:16}Pevně se držte Slova života, ^[2950] abych v Kristův den mohl být hrdý, že můj běh a moje námaha nebyly zbytečné. ^{Phil 2:17}Mám-li však svou oběť a službu Bohu, totiž vaši víru, skropit svou krví, raduji se – raduji se s vámi všemi. ^{Phil 2:18}Stejně tak se radujte i vy – radujte se se mnou.

Timoteus a Epafrodites

^{Phil 2:19}Mám v Pánu Ježíši naději, že k vám brzy budu moci poslat Timotea, abych se také já potěšil zprávami o vás. ^{Phil 2:20}Nemám nikoho, jako je on, kdo by měl o vás tak opravdovou starost. ^{Phil 2:21}Všichni si totiž hledí jen svého, a ne toho, co je Ježíše Krista. ^{Phil 2:22}O něm ale víte, jak se osvědčil: pomáhal mi ve službě evangelia jako syn otci. ^{Phil 2:23}Doufám, že ho k vám pošlu, jakmile se dozvím, co se mnou bude. ^{Phil 2:24}Spoléhám ovšem v Pánu na to, že k vám brzy přijdu i sám.

^{Phil 2:25}Mezitím však pokládám za potřebné poslat k vám Epafrodita, svého bratra, spolupracovníka a spolubojovníka, kterého jste ke mně vyslali, aby se staral o mé potřeby. ^{Phil 2:26}Tesknil po vás všech a trápil se, že jste se doslechli o jeho nemoci. ^{Phil 2:27}Ano, byl nemocný až na smrt, ale Bůh se nad ním smiloval, a nejen nad ním, ale i nade mnou, abych neměl zármutek na zármutek. ^{Phil 2:28}Posílám ho bezodkladně; vám udělá radost, že ho zase uvidíte, a mně se uleví. ^{Phil 2:29}Přivítejte ho v Pánu s patřičnou radostí a takových, jako je on, si važte. ^{Phil 2:30}Vždyť málem umřel pro Kristovo dílo; dal v sázku vlastní život, aby mi posloužil za vás za všechny.

Kapitola 3

Chci ho znát

^{Phil 3:1}Dále pak, bratři moji, radujte se v Pánu. Psát vám znovu stále totéž ^[2951] mi není nijak zatěžko a pro vás to znamená jistotu.

^{Phil 3:2}Dejte si pozor na ty psy, dejte si pozor na ty zločince, dejte si pozor na ty řezníky! ^{Phil 3:3}Obřízku v pravém smyslu máme totiž my, kdo sloužíme Bohu duchem, chlubíme se Kristem Ježíšem a nespoléháme na tělo.

^{Phil 3:4}Vždyť právě já bych mohl spoléhat na tělo. Zdá-li se někomu, že může spoléhat na tělo, já bych mohl mnohem spíše: ^{Phil 3:5}obřezán osmého dne, z rodu Izraelova, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů, co do Zákona farizeus, ^{Phil 3:6}co do horlivosti pronásledovatel církve, co do spravedlnosti Zákona jsem byl bez chyby.

^{Phil 3:7}Cokoli však pro mě bylo ziskem, to teď pro Krista pokládám za ztrátu. ^{Phil 3:8}A vůbec všechno pokládám za ztrátu vzhledem k té nevýslovné hodnotě poznání Krista Ježíše, mého Pána. Pro něj jsem to všechno ztratil a pokládám to za hnůj, abych získal Krista! ^{Phil 3:9}V něm se ocitám bez vlastní spravedlnosti založené na Zákoně, ale zato s tou, která vyplývá z víry v Krista, ^[2952] s tou spravedlností, jež přichází od Boha a zakládá se na víře. ^{Phil 3:10}Chci ho znát, znát moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení! Chci se s ním ztotožnit i v jeho smrti, ^{Phil 3:11}abych, ať už jakkoli, dospěl ke vzkříšení z mrtvých.

Běžím k cíli

^{Phil 3:12}Ne že bych už toho dosáhl anebo už byl dokonalý, ale ženu se vpřed, abych přece jen uchvátil to, k čemu jsem byl uchvácen Kristem Ježíšem. ^{Phil 3:13}Nemyslím si, bratři, že bych to už získal, ale jde mi jen o jedno: zapomínaje na to, co je za mnou, vztahuji se k tomu, co je přede mnou. ^{Phil 3:14}Ženu se k cíli, k vítězné odměně Božího nebeského povolání v Kristu Ježíši.

^{Phil 3:15}Všichni, kdo jsme dospělí, tedy sdílejme tento postoj. Pokud v nějakém ohledu smýšlíte jinak, Bůh vám zjeví i to. ^{Phil 3:16}K čemu jsme ale už došli, toho se držme.

^{Phil 3:17}Bratři, následujte společně můj příklad a všímejte si těch, kdo žijí podle našeho vzoru. ^{Phil 3:18}Mnozí totiž žijí jako nepřátelé Kristova kříže; často jsem vám o nich říkal a nyní vám to s pláčem opakuji. ^{Phil 3:19}Jejich konec je záhuba, jejich bůh břicho a jejich sláva v jejich hanebnostech. Takoví myslí jen na pozemské věci, ^{Phil 3:20}my ale máme občanství v nebi, odkud očekáváme Spasitele – Pána Ježíše Krista. ^{Phil 3:21}Ten promění naše ubohé tělo do podoby jeho slavného těla, a to mocí, kterou je schopen podmanit si vše.

Kapitola 4

Radujte se vždycky

^{Phil 4:1}Jak vás miluji, jak po vás toužím, bratři moji! Jste mou radostí a korunou! Takto tedy stůjte v Pánu, milovaní.

^{Phil 4:2}Prosím Evodii a prosím Syntychu, aby měly stejné smýšlení v Pánu. ^{Phil 4:3}Ano, prosím i tebe, věrný spojenče, abys jim pomáhal. Bojovaly přece za evangelium spolu se mnou, s Klementem a s mými dalšími spolupracovníky, jejichž jména jsou v knize života.

^{Phil 4:4}Radujte se v Pánu vždycky; znovu říkám: Radujte se! ^{Phil 4:5}Všichni lidé ať znají vaši vlídnost. Pán je blízko.

^{Phil 4:6}O nic nemějte starost, ^[2953] ale za všechno se modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha, ^{Phil 4:7}a Boží pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

^{Phil 4:8}Závěrem, bratři, cokoli je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, cokoli má dobrou pověst, je-li nějaká ctnost a nějaká chvála – o tom přemýšlejte. ^{Phil 4:9}Čemu jste se naučili a přijali, co jste slyšeli a viděli na mně, to dělejte a Bůh pokoje bude s vámi.

Kristus mě posiluje

^{Phil 4:10}Udělalo mi v Pánu velikou radost, že váš zájem o mě konečně znovu vzklíčil. Zájem jste měli už dříve, ale chyběla příležitost. ^{Phil 4:11}Neříkám to proto, že bych trpěl nedostatkem; naučil jsem se totiž být za všech okolností spokojen. ^{Phil 4:12}Umím se uskromnit a umím užívat hojnost. Do všeho jsem v každém ohledu zasvěcen: být sytý i hladový, mít nadbytek i nedostatek. ^{Phil 4:13}Všechno mohu v Kristu, který mě posiluje. ^{Phil 4:14}Zachovali jste se ale krásně, že jste mi pomohli v tísni.

^{Phil 4:15}Vy Filipští sami víte, jak to bylo v počátcích evangelia, když jsem se vydal na cestu z Makedonie. Žádná církev se nepodílela na mých výdajích a příjmech, jen vy jediní. ^{Phil 4:16}I do Tesaloniky jste mi vícekrát poslali na mé potřeby. ^{Phil 4:17}Neříkám to proto, že bych toužil po darech; toužím ale, aby rostl zisk, který se připisuje na váš účet. ^{Phil 4:18}Potvrzuji, že jsem vše dostal a ještě mi zbývá; mé potřeby jsou naplněny, když jsem od Epafrodita přijal, co jste poslali – je to líbezná vůně, oběť, která je Bohu vzácná a příjemná. ^{Phil 4:19}Můj Bůh pak podle svého bohatství slavně naplní i každou vaši potřebu v Kristu Ježíši.

^{Phil 4:20}Našemu Bohu a Otci buď i sláva na věky věků! Amen.

^{Phil 4:21}Pozdravte všechny svaté v Kristu Ježíši. Pozdravují vás bratři, kteří jsou tu se mnou. ^{Phil 4:22}Pozdravují vás všichni svatí, zvláště ti z císařova dvora.

^{Phil 4:23}Milost Pána Ježíše Krista s vaším duchem. ^[2954]

Koloským

Kapitola 1

^{Col 1:1}Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus

^{Col 1:2}svatým a věrným bratrům v Kristu, kteří jsou v Kolosách:

Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce. ^[2955]

Ovoce evangelia

^{Col 1:3}Kdykoli se za vás modlíme, děkujeme Bohu, Otci našeho Pána Ježíše Krista, ^{Col 1:4}neboť jsme se doslechli o vaší víře v Krista Ježíše a o lásce, kterou máte ke všem svatým. ^{Col 1:5}Obojí pramení z naděje, která je pro vás uložena v nebi, jak už jste slyšeli, když slovo pravdy, totiž evangelium, ^{Col 1:6}přišlo k vám. To nese ovoce a rozrůstá se po celém světě a stejně tak je tomu u vás již ode dne, kdy jste je uslyšeli a opravdově poznali Boží milost.

^{Col 1:7}Toto vše jste se dozvěděli od našeho milovaného spoluslužebníka Epafra, který je vůči vám věrný Kristův služebník ^{Col 1:8}a který nám také pověděl o vaší lásce v Duchu.

^{Col 1:9}Ode dne, kdy jsme o vás uslyšeli, proto nepřestáváme v modlitbách prosit, abyste byli ve vší moudrosti a duchovním porozumění naplněni poznáním jeho vůle ^{Col 1:10}a abyste svým životem vždy dělali Pánu čest a radost: abyste stále nesli ovoce dobrých skutků, rostli v poznání Boha, ^{Col 1:11}byli všemožně posilováni mocí jeho slávy, abyste mohli všechno trpělivě překonat a abyste s radostí ^{Col 1:12}děkovali Otci, který vám umožnil podíl na dědictví svatých ve světle. ^{Col 1:13}On nás vysvobodil z nadvlády temnoty a přenesl do království svého milovaného Syna, ^{Col 1:14}v němž se nám ^[2956] dostalo vykoupení, totiž odpuštění hříchů.

On je přede vším

^{Col 1:15}On je obraz neviditelného Boha,
prvorozený všeho stvoření.
^{Col 1:16}Vše v nebi i na zemi bylo stvořeno jím –
to, co se vidí i co se nevidí,
trůny i panství, vlády i mocnosti.
Skrze něj a pro něj bylo stvořeno vše
^{Col 1:17}a on je přede vším a jím všechno stojí.

^{Col 1:18}On je hlavou těla církve,
on je počátek a prvorozený z mrtvých,
aby tak ve všem držel prvenství.
^{Col 1:19}Bohu se zalíbilo všechnu plnost složit v něm
^{Col 1:20}a skrze něj se sebou smířit vše.
Krví jeho kříže, jím samým, pokoj způsobil
tomu, co je na zemi i na nebi.

Slavné tajemství

^{Col 1:21}I vás, kteří jste mu kdysi byli cizí a svými myšlenkami i zlými skutky nepřátelští, nyní již usmířil. ^{Col 1:22}Ve svém lidském těle podstoupil smrt, aby vás před sebou postavil svaté, bez poskvrny a úhony – ^{Col 1:23}pokud ovšem zůstáváte pevně ukotveni ve víře a neuchylujete se od naděje evangelia, jež jste slyšeli, jež bylo vyhlášeno všemu stvoření pod nebem a jehož jsem se já Pavel stal služebníkem.

^{Col 1:24}Proto se teď raduji ve svých utrpeních pro vás, neboť na svém těle nesu část Kristových soužení, jež má nést jeho tělo, totiž církev. ^{Col 1:25}Jejím jsem se stal služebníkem podle pověření, které mi Bůh udělil: abych vám plně vyjevil Boží slovo.

^{Col 1:26}Toto tajemství bylo po věky a pokolení skryté, nyní však bylo zjeveno jeho svatým. ^{Col 1:27}Jim, a to i mezi pohany, se Bůh rozhodl svěřit bohatství tohoto slavného tajemství: Kristus je ve vás! Ta naděje slávy! ^{Col 1:28}Jeho kážeme: ve vší moudrosti napomínáme a učíme každého člověka, abychom každého člověka přivedli k dokonalosti v Kristu. ^{Col 1:29}To je to, oč usiluji a bojuji veškerou silou, kterou on ve mně mocně působí.

Kapitola 2

Prázdná filosofie

^{Col 2:1}Chci, abyste věděli, jaký boj svádím za vás i za ty, kteří jsou v Laodikeji, a za všechny, kdo mě osobně neznají. ^{Col 2:2}Toužím, aby byli povzbuzeni v srdci a spojeni láskou, aby dospěli k veškerému bohatství plné jistoty porozumění a k poznání Božího tajemství – Krista, ^{Col 2:3}v němž jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.

^{Col 2:4}Toto říkám, aby vás nikdo neklamal přesvědčivými řečmi. ^{Col 2:5}Ačkoli jsem totiž tělem vzdálený, v duchu jsem s vámi a raduji se, když vidím váš řád a pevnost vaší víry v Krista.

^{Col 2:6}Když jste přijali Krista Ježíše jako Pána, pak v něm také žijte. ^{Col 2:7}Zapusťte v něm kořeny a budujte se na něm, posilujte se ve víře, jak jste se naučili, a s vděčností v ní rosťte.

^{Col 2:8}Dejte si pozor, aby vás někdo neunesl prázdným klamem filosofie založené na lidské tradici, na principech světa, a ne na Kristu. ^{Col 2:9}V něm je tělesně přítomná veškerá plnost Božství, ^{Col 2:10}a tak jste naplněni v Tom, který je hlavou každé vlády a mocnosti.

Okázalá nábožnost

^{Col 2:11}V něm jste také obřezáni, a to obřízkou, již nelze vykonat ručně; jde o odložení tělesné přirozenosti, o obřízku Kristovu. ^{Col 2:12}Křtem jste spolu s ním pohřbeni; vírou v moc Boha, který ho vzkřísil z mrtvých, jste spolu s ním vzkříšeni.

^{Col 2:13}Ano, i vás, mrtvé v hříších a neobřízce vašeho těla, spolu s ním obživil: odpustil nám všechny viny ^{Col 2:14}a smazal ten nepřátelský dlužní úpis, jehož předpisy byly proti nám. Navždy jej zrušil, když jej přibil na kříž! ^{Col 2:15}V něm odzbrojil vlády a mocnosti, veřejně je odhalil a slavil nad nimi vítězství!

^{Col 2:16}Nenechte se tedy nikým odsuzovat kvůli jídlu nebo pití, kvůli svátkům, novoluním nebo sobotám. ^{Col 2:17}Ty věci jsou stínem toho, co mělo přijít, ale podstata je v Kristu. ^{Col 2:18}Nenechte se připravit o vítěznou odměnu nikým, kdo si libuje ve falešné pokoře a v andělském náboženství; nikým, kdo se zabývá svými viděními, nesmyslně se pyšní svou vlastní tělesnou myslí ^{Col 2:19}a nedrží se Hlavy, z níž celé tělo, zásobované a propojené klouby a tkáněmi, roste Božím vzrůstem.

^{Col 2:20}Když jste s Kristem zemřeli principům světa, proč si necháváte předpisovat, jako byste ještě žili ve světě: ^{Col 2:21}„Toho se nedotýkej, to neokoušej, na to nesahej!“? ^{Col 2:22}Všechno to jsou jen lidské příkazy a nauky, jejichž zneužívání je škodlivé. ^{Col 2:23}Pro svou okázalou nábožnost, falešnou pokoru a tělesné odříkání sice působí zdáním moudrosti, ale nemají žádnou cenu kromě uspokojení těla.

Kapitola 3

Staré a nové já

^{Col 3:1}Když jste byli vzkříšeni s Kristem, vztahujte se k nebeským výšinám, kde Kristus sedí po Boží pravici. ^{Col 3:2}Myslete na nebeské věci, ne na pozemské, ^{Col 3:3}vždyť jste zemřeli a váš život je s Kristem ukryt v Bohu. ^{Col 3:4}Až se ukáže Kristus, váš život, tehdy se s ním ve slávě ukážete i vy.

^{Col 3:5}Umrtvěte proto své pozemské sklony ^[2957] – smilstvo, nečistotu, vášeň, zlé choutky a hlavně chamtivost (což je modlářství), ^{Col 3:6}neboť kvůli takovým věcem přichází na neposlušné lidi ^[2958] Boží hněv. ^{Col 3:7}I vy jste se tak dříve chovali; kdysi jste takto žili. ^{Col 3:8}Teď ale to všechno – zuřivost, hněv, zášť, urážky i sprosté řeči – odstraňte ze svých úst. ^{Col 3:9}Nelžete jedni druhým, když jste již odložili své staré já s jeho skutky ^{Col 3:10}a oblékli se do nového člověka, který se poznáním obnovuje k obrazu svého Stvořitele. ^{Col 3:11}Zde už není žádný Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar a divoch, ^[2959] otrok a svobodný. Všechno a ve všech je Kristus!

^{Col 3:12}Proto se jako Boží vyvolení, svatí a milovaní oblečte niterným soucitem, laskavostí, pokorou, mírností a trpělivostí. ^{Col 3:13}Buďte mezi sebou snášenliví, a má-li někdo k někomu výhrady, odpouštějte si navzájem. Tak jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. ^{Col 3:14}Nadto vždy buďte oblečeni láskou, která je poutem dokonalosti.

^{Col 3:15}Ve vašich srdcích ať vládne Kristův pokoj – právě k němu jste byli povoláni v jednom těle. Buďte vděční. ^{Col 3:16}Slovo Kristovo ať ve vás přebývá v hojnosti. Navzájem se ve vší moudrosti vyučujte a napomínejte. S vděčností v srdci zpívejte Bohu žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. ^{Col 3:17}Cokoli děláte, ať už ve slovech či skutcích, všechno to čiňte ve jménu Pána Ježíše a děkujte skrze něj Bohu Otci.

Bůh nikomu nestraní

^{Col 3:18}Ženy, poddávejte se svým mužům, jak se v Pánu sluší.

^{Col 3:19}Muži, milujte své ženy a nebuďte k nim hrubí.

^{Col 3:20}Děti, poslouchejte vždy své rodiče – tak se to Pánu líbí.

^{Col 3:21}Otcové, nepřivádějte své děti svým hněvem k zoufalství.

^{Col 3:22}Služebníci, poslouchejte vždy své pozemské ^[2960] pány. Neslužte naoko jako ti, kdo se chtějí zalíbit lidem, ale s upřímným srdcem a z úcty k Pánu. ^{Col 3:23}Cokoli děláte, čiňte to celou duší, jako Pánu, a ne lidem. ^{Col 3:24}Vězte, že vaší odplatou bude dědictví od Pána; a Pán, jemuž sloužíte, je Kristus. ^{Col 3:25}Odplata nespravedlivých však bude odpovídat jejich nespravedlnosti. Bůh nestraní nikomu.

Kapitola 4

^{Col 4:1}Páni, chovejte se k služebníkům spravedlivě a slušně. Pamatujte, že i vy máte Pána v nebi.

Využívejte čas

^{Col 4:2}V modlitbě buďte vytrvalí, zůstávejte v ní bdělí a vděční. ^{Col 4:3}Modlete se přitom i za nás, aby nám Bůh otevřel dveře ke kázání slova, abych mohl mluvit o Kristově tajemství (pro něž jsem právě ve vězení), ^{Col 4:4}abych je odhaloval tak, jak mám.

^{Col 4:5}K těm, kdo k vám nepatří, se chovejte moudře; využívejte svěřený čas. ^{Col 4:6}Vaše slova ať jsou vždy vlídná a ochucená solí, ať víte, jak máte mluvit s každým člověkem.

^{Col 4:7}O tom, jak se mi daří, vám podrobně poví milovaný bratr Tychikos, můj věrný pomocník a spoluslužebník v Pánu. ^{Col 4:8}Posílám ho k vám proto, abyste se dozvěděli, jak se máme, a potěšil vaše srdce ^{Col 4:9}spolu s věrným a milovaným bratrem Onezimem, vaším krajanem. Ti vám poví o všem, co se tu děje.

^{Col 4:10}Pozdravuje vás můj spoluvězeň Aristarchos, Barnabášův bratranec Marek (o něm jste už dostali pokyny: pokud k vám přijde, přijměte jej) ^{Col 4:11}a také Jesus zvaný Justus. Ti jsou jediní z obřezaných, kteří se mnou spolupracují pro Boží království; stali se mi útěchou.

^{Col 4:12}Pozdravuje vás Kristův služebník Epafras, váš krajan. Neustále za vás bojuje na modlitbách, abyste se zralostí a pevným přesvědčením stáli ve veškeré Boží vůli. ^{Col 4:13}Mohu dosvědčit, jak moc se namáhá pro vás i pro ty, kdo jsou v Laodikeji a v Hierapoli.

^{Col 4:14}Pozdravuje vás milovaný lékař Lukáš a také Démas.

^{Col 4:15}Pozdravte sourozence v Laodikeji i Nymfu a církev v jejím domě.

^{Col 4:16}Až u vás bude tento dopis přečten, zařiďte, ať je přečten také v laodikejském sboru, a vy zase přečtěte ten laodikejský.

^{Col 4:17}Archipovi vyřiďte: „Hleď, abys naplnil službu, kterou jsi v Pánu přijal.“

^{Col 4:18}JÁ, PAVEL, PŘIDÁVÁM POZDRAV SVOU VLASTNÍ RUKOU.

Pamatujte na mé vězení. Milost s vámi.

1. Tesalonickým

Kapitola 1

^{1Thess 1:1}Pavel, Silvanus ^[2961] a Timoteus

církvi Tesalonických v Bohu Otci a v Pánu Ježíši Kristu:

Milost a pokoj vám.

Stali jste se vzorem

^{1Thess 1:2}Neustále za vás všechny děkujeme Bohu a vždycky vás zmiňujeme ve svých modlitbách. ^{1Thess 1:3}Vzpomínáme před naším Bohem a Otcem na vaše skutky víry, práci lásky a vytrvalost naděje v našem Pánu Ježíši Kristu.

^{1Thess 1:4}Víme, milovaní bratři, že vás Bůh vyvolil, ^{1Thess 1:5}neboť naše evangelium k vám nepřišlo jen ve slově, ale také v moci, v Duchu svatém a v plné jistotě. Sami víte, jak jsme u vás žili pro vás. ^{1Thess 1:6}A vy jste následovali náš i Pánův příklad; přes mnohá soužení jste přijali Slovo s radostí Ducha svatého, ^{1Thess 1:7}takže jste se stali vzorem pro všechny věřící v Makedonii a Řecku. ^{[2962]1Thess 1:8}Nejenže se od vás Pánovo slovo rozeznělo po celé Makedonii a Řecku, ale všude se roznesla také vaše víra v Boha, takže nemusíme nikomu nic říkat. ^{1Thess 1:9}Všichni totiž sami vyprávějí, jak jsme k vám přišli a jak jste se obrátili od model k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a pravému ^{1Thess 1:10}a očekávali z nebe jeho Syna, jehož vzkřísil z mrtvých – Ježíše, našeho Vysvoboditele od nadcházejícího hněvu.

Kapitola 2

Jako matka, jako otec

^{1Thess 2:1}Bratři, víte sami, že jsme k vám nepřišli zbytečně. ^{1Thess 2:2}Víte, že jsme předtím trpěli a strádali ve Filipech, ale přesto jsme ve svém Bohu našli odvahu přinést vám i přes mnohé zápasy Boží evangelium. ^{1Thess 2:3}Za naším kázáním nebyl žádný blud ani nečisté pohnutky, nebyl to žádný podvod. ^{1Thess 2:4}Naopak! Bůh nás poctil tím, že nám svěřil evangelium, a tak je kážeme – ne abychom se líbili lidem, ale Bohu, který zkoumá naše srdce.

^{1Thess 2:5}Víte, že jsme nikdy neužívali lichotky ani přetvářku k zakrývání chamtivosti – Bůh je náš svědek! ^{1Thess 2:6}Také jsme nestáli o lidskou chválu, ať už od vás nebo od jiných, ^{1Thess 2:7}ačkoli jsme jako Kristovi apoštolové mohli vyžadovat uctivost. Byli jsme k vám vlídní jako matka, jež kojí své děti v náručí. ^{1Thess 2:8}Tolik nám na vás záleželo, že jsme vám chtěli dát nejen Boží evangelium, ale i své vlastní životy – tak moc jsme si vás zamilovali!

^{1Thess 2:9}Bratři, jistě si vzpomínáte na naši námahu a dřinu. Dnem i nocí jsme pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž a mohli vám kázat Boží evangelium. ^{1Thess 2:10}Vy i Bůh jste svědkové, že jsme s vámi věřícími jednali zbožně, spravedlivě a bezúhonně. ^{1Thess 2:11}Víte, že jsme se k jednomu každému z vás chovali jako otec ke svým dětem; ^{1Thess 2:12}napomínali jsme vás, povzbuzovali a zapřísahali, abyste svým životem dělali čest Bohu, který vás volá do slávy svého království.

^{1Thess 2:13}Neustále děkujeme Bohu také proto, že jste přijali Boží slovo, které jste od nás slyšeli. Přijali jste je ne jako lidské slovo, ale jako to, čím skutečně je, totiž slovo Boží, které koná své dílo ve vás věřících.

^{1Thess 2:14}Vy, bratři, jste následovali příklad Božích církví v Kristu Ježíši, které jsou v Judsku, neboť jste od svých krajanů vytrpěli totéž, co oni od Židů. ^{1Thess 2:15}Ti zabili Pána Ježíše stejně jako proroky, nás vyhnali, Bohu se nelíbí a staví se proti všem lidem, ^{1Thess 2:16}když nám brání mluvit k pohanům o spáse. Tím stále jen dovršují míru svých hříchů, ale Boží konečný hněv už na ně dopadá.

Bez vás jsme osaměli

^{1Thess 2:17}Bratři, bez vás jsme na čas osaměli, i když jen tělem, nikoli srdcem. O to horlivěji jsme se snažili setkat se s vámi tváří v tvář. ^{1Thess 2:18}Opravdu jsme k vám chtěli přijít – já Pavel více než jednou – ale satan nám to překazil. ^{1Thess 2:19}Co jiného je naše naděje, radost a koruna chlouby než právě vy před tváří našeho Pána Ježíše při jeho příchodu? ^{1Thess 2:20}Ano, právě vy jste naše sláva a radost!

Kapitola 3

^{1Thess 3:1}Když už jsme to odloučení nemohli déle snést, rozhodli jsme se zůstat v Athénách sami ^{1Thess 3:2}a poslali jsme Timotea, našeho bratra a Božího spolupracovníka v Kristově evangeliu, aby vás upevnil a povzbudil ve vaší víře, ^{1Thess 3:3}aby se nikdo z vás nenechal těmito souženími zviklat. Víte přece, že je to náš úděl. ^{1Thess 3:4}Ještě když jsme byli u vás, říkali jsme vám předem, že nás čeká soužení. To, jak sami víte, také přišlo. ^{1Thess 3:5}Když jsem to tedy už nemohl snést, poslal jsem k vám Timotea, abych se dozvěděl o vaší víře, zda vás snad nepokouší Pokušitel a zda naše úsilí nepřišlo nazmar.

^{1Thess 3:6}Teď se ale Timoteus vrátil s radostnou zprávou o vaší víře a lásce. Vyprávěl nám, jak na nás pořád vzpomínáte v dobrém a toužíte nás vidět stejně jako my vás. ^{1Thess 3:7}Kdybyste věděli, bratři, jak nás ve všem našem strádání a soužení vaše víra povzbudila! ^{1Thess 3:8}Teď znovu žijeme, když pevně stojíte v Pánu! ^{1Thess 3:9}Jak máme Bohu dost poděkovat za všechnu radost, kterou z vás máme před naším Bohem? ^{1Thess 3:10}Dnem i nocí se horlivě modlíme, abychom vás mohli znovu navštívit a posílit vaši víru, jakkoli bude potřeba.

^{1Thess 3:11}Kéž sám Bůh, náš Otec, i náš Pán Ježíš připraví naši cestu k vám. ^{1Thess 3:12}Kéž Pán bohatě rozhojní vaši lásku k sobě navzájem i ke všem lidem stejně jako naši lásku k vám. ^{1Thess 3:13}Kéž Bůh, náš Otec, posílí vaše srdce ve svatosti, abyste před ním byli bez úhony až do příchodu našeho Pána Ježíše se všemi jeho svatými.

Kapitola 4

Život, jaký se líbí Bohu

^{1Thess 4:1}Dále vás, bratři, prosíme a vyzýváme v Pánu Ježíši, abyste stále rostli v tom, co jste od nás přijali a co už děláte – žijte tak, abyste se líbili Bohu. ^{1Thess 4:2}Víte přece, jaká přikázání jsme vám dali od Pána Ježíše Krista.

^{1Thess 4:3}Boží vůle je toto: vaše posvěcení. Vyhýbejte se smilstvu. ^{1Thess 4:4}Každý se naučte zacházet se svým tělem ^[2963] v posvěcení a úctě, ^{1Thess 4:5}nikoli v žádostivé vášni jako pohané, kteří neznají Boha. ^{1Thess 4:6}Nikdo ať v této věci nepřekračuje meze a nepodvádí svého bratra. Jak jsme vám už dříve zdůrazňovali, Pán všechny takové věci přísně trestá. ^{1Thess 4:7}Bůh nás totiž nepovolal k nečistotě, ale k posvěcení. ^{1Thess 4:8}Kdo to odmítá, neodmítá člověka, ale Boha, který vám dává svého svatého Ducha.

^{1Thess 4:9}O bratrské lásce vám není potřeba nic psát. Sami jste se totiž od Boha naučili milovat jedni druhé, ^{1Thess 4:10}jak to také prokazujete všem bratrům po celé Makedonii. Prosíme vás, abyste v tom stále rostli. ^{1Thess 4:11}Snažte se žít pokojně, starejte se o své věci a pracujte vlastníma rukama, jak jsme vám uložili. ^{1Thess 4:12}Před těmi, kdo k vám nepatří, tak povedete poctivý život beze všeho nedostatku.

Pánův den

^{1Thess 4:13}Nechceme, bratři, abyste nevěděli o našich zesnulých. Nemusíte nad nimi truchlit jako jiní, kteří nemají naději. ^{1Thess 4:14}Ježíš, jak věříme, zemřel a vstal z mrtvých; právě tak věříme, že Bůh přivede s Ježíšem k životu i ty, kdo zesnuli v něm.

^{1Thess 4:15}Máme pro vás slovo od Pána: My, kdo se dožijeme Pánova příchodu, nepředejdeme ty, kdo zesnuli. ^{1Thess 4:16}Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu. ^{1Thess 4:17}My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu; potom už budeme s Pánem navždycky. ^{1Thess 4:18}Povzbuzujte se navzájem těmito slovy.

Kapitola 5

^{1Thess 5:1}O časech a dobách vám není potřeba nic psát, bratři. ^{1Thess 5:2}Sami dobře víte, že Pánův den přijde jako zloděj v noci. ^{1Thess 5:3}Až lidé budou říkat: „Mír! Bezpečí!“ náhle je překvapí záhuba, jako když na těhotnou přijdou bolesti, a nebude úniku.

^{1Thess 5:4}Vy, bratři, ale nejste ve tmě, aby vás ten den překvapil jako zloděj. ^{1Thess 5:5}Všichni jste lidé světla, lidé dne. Nepatříme noci ani tmě! ^{1Thess 5:6}Nespěme tedy jako ostatní, ale bděme a buďme střízliví. ^{1Thess 5:7}Spáči spí v noci, v noci se opíjejí opilci. ^{1Thess 5:8}My ale patříme dni! Proto buďme střízliví a oblečme si pancíř víry a lásky a přilbu naděje spasení. ^{1Thess 5:9}Bůh přece pro nás nemá hněv, ale záchranu skrze našeho Pána Ježíše Krista, ^{1Thess 5:10}který za nás zemřel, abychom – ať už bdíme nebo spíme – žili společně s ním.

^{1Thess 5:11}Povzbuzujte se tedy a posilujte se navzájem tak jako dosud.

Následujte dobro

^{1Thess 5:12}Prosíme vás, bratři, mějte uznání pro ty, kdo mezi vámi pracují, v Pánu vás vedou a napomínají vás. ^{1Thess 5:13}Za to, co dělají, si jich nesmírně važte. Mějte mezi sebou pokoj.

^{1Thess 5:14}Vyzýváme vás, bratři, napomínejte neukázněné, těšte malomyslné, podporujte slabé a se všemi mějte trpělivost. ^{1Thess 5:15}Dejte pozor, ať nikdo neoplácí zlo zlem; raději vždy následujte, co je dobré – jak pro vás, tak pro všechny.

^{1Thess 5:16}Vždycky se radujte. ^{1Thess 5:17}Neustále se modlete. ^{1Thess 5:18}Za všech okolností buďte vděční, neboť to je Boží vůle pro vás v Kristu Ježíši. ^{1Thess 5:19}Ducha neuhašujte. ^{1Thess 5:20}Proroctvími nepohrdejte. ^{1Thess 5:21}Všechno prověřujte; dobrého se držte, ^{1Thess 5:22}zla v každé podobě se varujte.

^{1Thess 5:23}Sám Bůh pokoje kéž vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo zcela bez úhony až do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. ^{1Thess 5:24}Ten, který vás volá, je věrný; on to udělá.

^{1Thess 5:25}Bratři, modlete se za nás.

^{1Thess 5:26}Pozdravte všechny sourozence svatým polibkem. ^{1Thess 5:27}Zapřísahám vás v Pánu, abyste tento dopis nechali přečíst všem sourozencům.

^{1Thess 5:28}Milost našeho Pána Ježíše Krista s vámi.

2. Tesalonickým

Kapitola 1

^{2Thess 1:1}Pavel, Silvanus ^[2964] a Timoteus

církvi Tesalonických v Bohu, našem Otci, a v Pánu Ježíši Kristu:

^{2Thess 1:2}Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.

Spravedlivý soud

^{2Thess 1:3}Bratři, musíme za vás stále děkovat Bohu. Je to jedině správné, neboť vaše víra úžasně roste a všichni máte stále více lásky k druhým. ^{2Thess 1:4}Sami se vámi v Božích církvích chlubíme – vaší vytrvalostí a věrností ve všech pronásledováních a souženích, která snášíte.

^{2Thess 1:5}To vše je důkazem, že při Božím spravedlivém soudu budete uznáni za hodné Božího království, pro něž právě trpíte. ^{2Thess 1:6}Bůh je spravedlivý: těm, kdo vás trápí, bude odplaceno trápením, ^{2Thess 1:7}ale vy ztrápení se spolu s námi dočkáte odpočinutí. Pán Ježíš se zjeví z nebe se svými mocnými anděly ^{2Thess 1:8}v ohnivém plameni, aby potrestal ty, kdo neuznávají Boha a nepřijímají evangelium našeho Pána Ježíše. ^{2Thess 1:9}Jejich trestem bude věčná záhuba v odloučení od Pána a od jeho úžasné moci. ^{2Thess 1:10}V ten den Pán přijde, aby byl oslaven svými svatými a obdivován všemi věřícími – vždyť i vy jste uvěřili našemu svědectví.

^{2Thess 1:11}Proto se za vás stále modlíme. Prosíme našeho Boha, aby vás uznal za hodné svého povolání a aby mocně naplnil každý váš ušlechtilý záměr i každý skutek víry. ^{2Thess 1:12}Tak bude jméno našeho Pána Ježíše oslaveno ve vás a vy v něm díky milosti našeho Boha a Pána Ježíše Krista.

Kapitola 2

Tajemství bezbožnosti

^{2Thess 2:1}A teď ohledně příchodu našeho Pána Ježíše Krista a našeho shromáždění k němu. Bratři, prosíme vás, ^{2Thess 2:2}nenechte se tak snadno vyvádět z míry a lekat, ať už proroctvím, ^[2965] kázáním ^[2966] nebo dopisem (údajně od nás), že prý Pánův den už přišel. ^{2Thess 2:3}Nenechte se od nikoho žádným způsobem oklamat. Než ten den přijde, musí nastat odvrácení od Boha. Musí se objevit ten bezbožník ^[2967] a zatracenec, ^{2Thess 2:4}který se postaví na odpor a povýší se nade všechno, čemu se říká Bůh a co se uctívá. ^[2968] Usadí se dokonce v Božím chrámu a bude se vydávat za Boha!

^{2Thess 2:5}Nevzpomínáte si, jak jsem vám to říkal, když jsem byl ještě u vás? ^{2Thess 2:6}Víte, co mu dosud brání – smí se totiž objevit až v daný čas. ^{2Thess 2:7}Tajemství této bezbožnosti už ale působí; čeká jen na to, až zmizí ta překážka. ^{2Thess 2:8}Až se pak objeví ten bezbožník, Pán Ježíš ho zahubí dechem svých úst, zničí ho jasem svého příchodu. ^{2Thess 2:9}Za příchodem toho bezbožníka bude stát satanovo působení, všechna jeho lživá moc, znamení a zázraky. ^{2Thess 2:10}Všemi těmi hanebnostmi bude klamat ty, kdo míří do záhuby, protože nechtěli milovat pravdu, která je mohla zachránit. ^{2Thess 2:11}Proto je Bůh vydá napospas bludu, aby uvěřili lži. ^{2Thess 2:12}Tak budou odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale našli zálibu v hanebnosti.

Stůjte pevně

^{2Thess 2:13}Za vás, bratři milovaní Pánem, však musíme stále děkovat Bohu. Ten vás od počátku ^[2969] vyvolil, abyste skrze posvěcení Duchem a víru v pravdu byli spaseni. ^{2Thess 2:14}Právě k tomu vás povolal naším evangeliem, abyste došli slávy našeho Pána Ježíše Krista. ^{2Thess 2:15}A proto, bratři, stůjte pevně a držte se učení, které jsme vám předali, ať už ústně nebo dopisem.

^{2Thess 2:16}Náš Pán Ježíš Kristus a Bůh, náš Otec, který si nás zamiloval a ze své milosti nám daroval věčné potěšení a nádhernou naději, ^{2Thess 2:17}kéž potěší vaše srdce a posilní vás v každém dobrém skutku i slovu!

Kapitola 3

^{2Thess 3:1}Dále vás, bratři, prosíme, modlete se za nás. Ať se Pánovo slovo rychle šíří, ať je přijímáno s úctou tak jako u vás ^{2Thess 3:2}a ať jsme vysvobozeni od podivných a zlých lidí; neboť ne všichni věří.

^{2Thess 3:3}Pán je však věrný – on vás posílí a ochrání od Zlého. ^{2Thess 3:4}Jsme o vás v Pánu přesvědčeni, že se řídíte našimi pokyny a budete tak činit i nadále. ^{2Thess 3:5}Kéž Pán vede vaše srdce k Boží lásce a ke Kristově vytrvalosti!

Kdo nechce pracovat, ať nejí

^{2Thess 3:6}Přikazujeme vám, bratři, ve jménu našeho Pána Ježíše Krista, abyste se vyhýbali každému bratru, který žije v zahálce, a ne podle učení, které jste přijali od nás. ^{2Thess 3:7}Sami víte, jak je potřeba následovat náš příklad. My jsme u vás nezaháleli ^{2Thess 3:8}a nikoho jsme jen tak nevyjídali. Naopak: dnem i nocí jsme se namáhali a dřeli, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž. ^{2Thess 3:9}Ne že bychom na nic neměli právo, ale chtěli jsme vám dát příklad k následování.

^{2Thess 3:10}Když jsme ještě byli u vás, dali jsme vám přece toto pravidlo: Kdo nechce pracovat, ať nejí! ^{2Thess 3:11}Teď se ale doslýcháme, že někteří z vás žijí v zahálce; na práci nesáhnou, ale do všeho se pletou. ^{2Thess 3:12}Takovým přikazujeme a vyzýváme je v Pánu Ježíši Kristu, aby si vydělávali na živobytí řádnou prací.

^{2Thess 3:13}Vy, bratři, pak nepolevujte v konání dobra. ^{2Thess 3:14}Kdyby někdo neposlechl, co vám říkáme v tomto dopise, dejte si na něj pozor a nestýkejte se s ním, ať se zastydí. ^{2Thess 3:15}Nemějte ho však za nepřítele, ale napomínejte ho jako sourozence.

^{2Thess 3:16}Kéž vám sám Pán pokoje vždy a ve všem daruje pokoj. Pán s vámi všemi.

^{2Thess 3:17}JÁ PAVEL PŘIDÁVÁM POZDRAV SVOU VLASTNÍ RUKOU. TAKHLE SE POZNÁ KAŽDÝ MŮJ DOPIS – TAKHLE PÍŠU.

^{2Thess 3:18}Milost našeho Pána Ježíše Krista s vámi všemi.

1. Timoteus

Kapitola 1

^{1Tim 1:1}Pavel, apoštol Krista Ježíše z pověření Boha, našeho Spasitele, a Krista Ježíše, naší naděje,

^{1Tim 1:2}Timoteovi, vlastnímu synu ve víře:

Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a od Krista Ježíše, našeho Pána.

Cílem přikázání je láska

^{1Tim 1:3}Jak jsem tě už prosil cestou do Makedonie, zůstaň v Efesu a zakaž jistým lidem šířit odlišná učení. ^{1Tim 1:4}Ať už se přestanou zabývat bájemi a nekonečnými rodokmeny, které vedou jen k dohadování namísto naplňování Božího záměru ve víře. ^{1Tim 1:5}Cílem přikázání je přece láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry. ^{1Tim 1:6}Někteří ale z této cesty zbloudili a uchýlili se k prázdnému tlachání. ^{1Tim 1:7}Chtěli by být učiteli Zákona, přitom ale vůbec nechápou, co říkají ani na čem trvají.

^{1Tim 1:8}Víme, že Zákon je dobrý, pokud se dobře užívá. ^{1Tim 1:9}Je třeba mít na paměti, že Zákon není určen pro spravedlivého. Vztahuje se na zločince a buřiče, na bezbožné a hříšné, na bezvěrce, na ty, kterým není nic svaté, na otcovrahy, matkovrahy a vrahy vůbec, ^{1Tim 1:10}na smilníky, zvrhlíky, obchodníky s lidmi, na lháře, křivopřísežníky a na všechno ostatní, co je v rozporu se zdravým učením ^{1Tim 1:11}podle slavného evangelia požehnaného Boha, které mi bylo svěřeno.

Přišel spasit hříšníky

^{1Tim 1:12}Jsem vděčný Tomu, který mě zmocnil – Kristu Ježíši, našemu Pánu – že mě poctil tou výsadou, abych mu mohl sloužit. ^{1Tim 1:13}Předtím jsem byl rouhač, pronásledovatel a tyran, ale Bůh se nade mnou smiloval, neboť jsem ve své nevíře nevěděl, co dělám. ^{1Tim 1:14}Náš Pán mě pak ve své nesmírné milosti zahrnul vírou a láskou, která je v Kristu Ježíši.

^{1Tim 1:15}Je to jistá pravda – kéž by ji každý přijal: Kristus Ježíš přišel na svět, aby spasil hříšníky. Já jsem z nich nejhorší, ^{1Tim 1:16}ale proto se nade mnou Bůh smiloval, aby Kristus Ježíš na mně nejhorším ukázal svou bezmeznou trpělivost pro příklad těm, kdo v něho mají uvěřit k věčnému životu. ^{1Tim 1:17}Králi věků, nesmrtelnému, neviditelnému, jedinému Bohu buď čest a sláva na věky věků! Amen.

^{1Tim 1:18}Timoteji, synu, dávám ti tyto pokyny v souladu s proroctvími, jež o tobě zazněla. S jejich pomocí bojuj dobrý boj; ^{1Tim 1:19}uchovej si víru a dobré svědomí, které někteří zahodili, a proto ztroskotali ve víře. ^{1Tim 1:20}Mezi nimi je i Hymenaios a Alexandr, které jsem vydal satanovi, aby se odnaučili rouhat.

Kapitola 2

Modlitby za všechny lidi

^{1Tim 2:1}Především prosím, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy a díkůvzdání za všechny lidi, ^{1Tim 2:2}za krále i za všechny vysoko postavené, abychom mohli vést klidný a pokojný život ve vší zbožnosti a počestnosti. ^{1Tim 2:3}Tak je to správné a milé našemu Spasiteli Bohu, ^{1Tim 2:4}který chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy. ^{1Tim 2:5}Je přece jediný Bůh a jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, ^{1Tim 2:6}který dal sám sebe jako výkupné za všechny lidi. Toto svědectví přišlo v pravý čas, ^{1Tim 2:7}a právě proto jsem byl určen za kazatele a apoštola (říkám pravdu, nelžu), za učitele pohanů ve víře a pravdě.

^{1Tim 2:8}Kdekoli se sejdete k modlitbě, chci, aby muži zvedali ruce ve svatosti, bez hněvu a dohadování. ^{1Tim 2:9}Pokud jde o ženy, ať se zdobí upraveným oděvem, cudně a rozumně, ne nápadnými účesy, zlatem, perlami nebo drahými róbami, ^{1Tim 2:10}ale dobrými skutky, jak se sluší na ženy, které se hlásí ke zbožnosti.

^{1Tim 2:11}Žena ať přijímá vyučování tiše a s veškerou poslušností. ^{1Tim 2:12}Nestrpím, aby žena poučovala nebo sekýrovala manžela. Ať je raději tiše, ^{1Tim 2:13}vždyť první byl stvořen Adam, teprve potom Eva. ^{1Tim 2:14}A nebyl to Adam, kdo se nechal svést, ale jeho žena byla svedena a padla do hříchu. ^{1Tim 2:15}V jejím mateřství je ovšem záchrana – její i všech těch, kdo vedou rozumný život ve víře, lásce a svatosti.

Kapitola 3

Krásná práce

^{1Tim 3:1}Je pravda, že kdo chce spravovat církev, má zájem o krásnou práci. ^{1Tim 3:2}Správce však musí být bezúhonný: věrný manžel, ^[2970] střídmý, rozvážný, pořádný, pohostinný a schopný učit. ^{1Tim 3:3}Nesmí to být opilec ani hrubián, ale vlídný, snášenlivý a nezištný člověk, ^{1Tim 3:4}který se dobře stará o rodinu a má poslušné a dobře vychované děti. ^{1Tim 3:5}(Když se někdo neumí postarat o vlastní rodinu, jak by mohl pečovat o Boží církev?) ^{1Tim 3:6}Nesmí to být nováček, aby nadut pýchou neupadl do ďáblova odsouzení. ^{1Tim 3:7}Musí mít dobrou pověst i mimo církev, aby neupadl do pomluv a do ďáblovy pasti.

^{1Tim 3:8}Služebníci ^[2971] v církvi ať jsou právě tak ušlechtilí: žádní pokrytci, opilci nebo prospěcháři, ^{1Tim 3:9}ale lidé, jejichž tajemství víry je v čistém svědomí. ^{1Tim 3:10}Ať jsou také nejdříve vyzkoušeni, a když se osvědčí, ať potom slouží. ^{1Tim 3:11}Jejich ženy ^[2972] ať jsou právě tak ušlechtilé, ne klevetivé, ale střídmé a naprosto věrné. ^{1Tim 3:12}Služebníci musí být věrní manželé, kteří se dobře starají o své děti a rodiny. ^{1Tim 3:13}Ti, kdo se ve službě osvědčí, totiž získávají dobré postavení a významný hlas, pokud jde o víru v Krista Ježíše.

Tajemství zbožnosti

^{1Tim 3:14}Toto ti píšu v naději, že k tobě brzy přijdu. ^{1Tim 3:15}Kdybych se ale zdržel, chci, abys věděl, jak je třeba si počínat v Božím domě, což je církev živého Boha, pilíř a základna pravdy.

^{1Tim 3:16}Tajemství zbožnosti je bezesporu veliké:

On ^[2973] byl zjeven v těle,
ospravedlněn v Duchu,
ukázán andělům,
zvěstován pohanům,
vírou přijat ve světě
a vyzvednut do slávy.

Kapitola 4

Buď příkladem

^{1Tim 4:1}Duch říká jasně, že v posledních časech někteří lidé opustí víru, aby následovali bludné duchy a démonické nauky. ^{1Tim 4:2}Prolhaní pokrytci s cejchovaným svědomím ^{1Tim 4:3}budou lidi zrazovat od manželství a zakazovat jim jíst, co Bůh stvořil. Ti, kdo věří a znají pravdu, to však mají požívat s vděčností, ^{1Tim 4:4}neboť vše, co Bůh stvořil, je dobré a nic, co se přijímá s díkůvzdáním, není třeba odmítat; ^{1Tim 4:5}posvěcuje se to Božím slovem a modlitbou.

^{1Tim 4:6}Když budeš tyto věci připomínat sourozencům, budeš dobrý služebník Krista Ježíše, odkojený slovy víry a správného učení, které sis osvojil. ^{1Tim 4:7}Světské babské báje odmítej a raději se cvič ve zbožnosti. ^{1Tim 4:8}Tělesné cvičení má skrovný užitek, ale zbožnost je užitečná v každém ohledu, neboť má zaslíbení nynějšího života i toho budoucího. ^{1Tim 4:9}Kéž by každý přijal tuto pravdu. ^{1Tim 4:10}Proto se tak namáháme a svádíme takový boj, ^[2974] že máme naději v živém Bohu, který je Spasitelem všech lidí, a zvláště věřících.

^{1Tim 4:11}To jim předávej a uč. ^{1Tim 4:12}Nikdo ať tě nepodceňuje pro tvé mládí. Naopak, buď pro věřící příkladem ve slovu i skutku, v lásce, víře a čistotě. ^{1Tim 4:13}Než přijdu, věnuj se předčítání, kázání a vyučování. ^{1Tim 4:14}Nezanedbávej dar, který je v tobě; byl ti dán skrze proroctví a vkládání rukou staršovstva. ^{1Tim 4:15}O tom přemýšlej, v tom zůstávej, a všichni uvidí, jak rosteš. ^{1Tim 4:16}Všímej si sebe a svého učení. Pokračuj v tom, a tvá vytrvalost přinese spásu tobě i těm, kdo tě poslouchají.

Kapitola 5

Prokazujte úctu

^{1Tim 5:1}Staršího nekárej, ale domlouvej mu jako otci, mladším jako bratrům, ^{1Tim 5:2}starším ženám jako matkám, mladším jako sestrám, ve vší čistotě.

^{1Tim 5:3}Prokazuj úctu osamělým vdovám. ^{1Tim 5:4}Pokud má vdova děti nebo vnuky, musejí se učit prokazovat zbožnost především vůči vlastní rodině a oplácet péči svým rodičům. Tak se to Bohu líbí. ^{1Tim 5:5}Skutečně opuštěná vdova spoléhá na Boha a dnem i nocí setrvává v prosbách a modlitbách. ^{1Tim 5:6}Ta, která si užívá, je ale mrtvá zaživa. ^{1Tim 5:7}Také toto jim klaď na srdce, ať jsou bezúhonné. ^{1Tim 5:8}Kdo se nestará o své blízké, a zvláště o vlastní rodinu, zapřel víru a je horší než nevěřící.

^{1Tim 5:9}Mezi vdovy v péči církve ať je zahrnuta nejméně šedesátiletá, pokud byla věrnou manželkou, ^{[2975]1Tim 5:10}je známá dobrými skutky, vychovala děti, přijímala hosty, myla nohy svatým, pomáhala souženým a věnovala se každému dobrému dílu.

^{1Tim 5:11}Mladší vdovy ale započítat odmítej. Když je smyslnost odvede od Krista, budou se chtít vdát ^{1Tim 5:12}a trestuhodně poruší svůj původní slib věrnosti. ^{1Tim 5:13}Také by se učily marnit čas chozením po domech; a nejen marnit čas, ale klevetit, plést se do cizích věcí a říkat, co se nepatří. ^{1Tim 5:14}Proto bych rád, aby se mladší vdovy vdávaly, rodily děti, vedly domácnost a nedávaly nepříteli žádnou příležitost k pomluvám. ^{1Tim 5:15}Některé se už totiž odvrátily za satanem. ^{1Tim 5:16}Jestliže má někdo věřící v příbuzenstvu vdovy, ať se o ně stará. Církev tak nebude přetížena a bude se moci postarat o vdovy, které jsou osamělé.

^{1Tim 5:17}Starší, kteří se dobře starají o církev, si zaslouží dvojnásobné uznání, zvláště ti, kdo mají namáhavou službu kázání a vyučování. ^{1Tim 5:18}Písmo přece říká: „Mlátícímu dobytčeti nedávej náhubek,“ ^[2976] a jinde: „Dělník si zaslouží svou mzdu.“ ^[2977]

^{1Tim 5:19}Obvinění proti staršímu nepřijímej, jedině když s ním přijdou dva nebo tři svědkové. ^{[2978]1Tim 5:20}Ty, kteří hřeší, kárej přede všemi, aby i ostatní měli bázeň. ^{1Tim 5:21}Zapřísahám tě před Bohem, před Kristem Ježíšem i vyvolenými anděly, abys tyto věci dodržoval bez předsudků a nikdy se nechoval předpojatě.

^{1Tim 5:22}Na nikoho nevkládej ruce ukvapeně a neměj účast na cizích hříších; zachovávej si čistotu.

^{1Tim 5:23}Nepij už samotnou vodu, ale s ohledem na svůj žaludek a své časté nemoci užívej trochu vína.

^{1Tim 5:24}Hříchy některých lidí jsou zjevné, ještě než přijde soud; hříchy jiných ale až potom. ^{1Tim 5:25}Stejně tak i dobré skutky; některé jsou zjevné a ty ostatní nezůstanou skryty.

Kapitola 6

^{1Tim 6:1}Všichni, kdo nosí otrocké jho, ať prokazují svým pánům veškerou úctu, aby Boží jméno a učení nemělo špatnou pověst. ^{1Tim 6:2}Mají-li za pány věřící, ať je jakožto bratry nectí o nic méně. Naopak, ať slouží tím lépe, neboť jejich dobrá práce přinese užitek věřícím a milovaným.

Kořen všeho zla

Těmto věcem vyučuj a na nich trvej. ^{1Tim 6:3}Učí-li někdo odlišně a nesouhlasí se zdravými slovy našeho Pána Ježíše Krista a tímto zbožným učením, ^{1Tim 6:4}je nadut pýchou a ničemu nerozumí. Libuje si jen v hádkách a slovních potyčkách, které jsou zdrojem nevraživosti, neshod, urážek, zlých domněnek ^{1Tim 6:5}a neustálých třenic. Tito lidé s porušenou myslí a zbavení pravdy se domnívají, že zbožnost je zdrojem zisku.

^{1Tim 6:6}Opravdu velikým ziskem je ovšem zbožnost, která umí být spokojená s tím, co má. ^{1Tim 6:7}Nic jsme na svět nepřinesli a nic si také neodneseme. ^{1Tim 6:8}Máme-li tedy jídlo a oděv, můžeme být spokojeni. ^{1Tim 6:9}Ti, kdo touží zbohatnout, upadají do pasti pokušení a do mnoha pošetilých a škodlivých tužeb stahujících lidi do zkázy a záhuby. ^{1Tim 6:10}Láska k penězům je totiž kořenem všeho zla; v honbě za nimi někteří zbloudili z cesty víry a sami si způsobili nesčetná muka.

Chop se věčného života

^{1Tim 6:11}Ty ale jako Boží člověk od takových věcí utíkej a následuj spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost a mírnost. ^{1Tim 6:12}Bojuj ten dobrý boj víry. Chop se věčného života, k němuž jsi povolán a k němuž ses přihlásil jasným vyznáním před mnoha svědky.

^{1Tim 6:13}Před Bohem, který všemu dává život, a před Kristem Ježíšem, který pronesl jasné vyznání před Pontským Pilátem, ti kladu na srdce, ^{1Tim 6:14}abys toto přikázání zachovával bez poskvrny. Zůstaň bez úhony až do příchodu našeho Pána Ježíše Krista, ^{1Tim 6:15}který nastane v pravý čas, jenž určí ten požehnaný a jediný Vládce, Král kralujících a Pán panujících, ^{1Tim 6:16}který jediný má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle, kterého nikdo z lidí neviděl ani vidět nemůže a kterému patří čest a věčná moc. Amen.

^{1Tim 6:17}Těm, kdo jsou v tomto světě bohatí, klaď na srdce, ať nejsou domýšliví. Ať nespoléhají na nejisté bohatství, ale na Boha, který nám dává hojnost všeho k užívání. ^{1Tim 6:18}Ať se věnují dobročinnosti, bohatnou v dobrých skutcích, jsou štědří a dělí se s ostatními. ^{1Tim 6:19}Tak si nastřádají dobrý základ pro budoucnost a chopí se opravdového života.

^{1Tim 6:20}Timoteji, opatruj, co ti bylo svěřeno. Vyhýbej se světským tlachům a rozporům toho, co je mylně nazýváno „poznáním“. ^{1Tim 6:21}Ti, kdo se stali jeho vyznavači, zbloudili ve víře. Milost s vámi.

2. Timoteus

Kapitola 1

^{2Tim 1:1}Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše, poslaný zvěstovat život zaslíbený v Kristu Ježíši,

^{2Tim 1:2}milovanému synu Timoteovi:

Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a od Krista Ježíše, našeho Pána.

Nestyď se za evangelium

^{2Tim 1:3}Ve dne i v noci děkuji Bohu, jemuž sloužím s čistým svědomím tak jako naši předkové, když na tebe vzpomínám ve svých modlitbách. ^{2Tim 1:4}Nemohu zapomenout na tvé slzy; toužím tě znovu vidět a být naplněn radostí. ^{2Tim 1:5}Vzpomínám na upřímnou víru, kterou měla už tvá babička Lois, tvá matka Euniké a kterou, jak jsem přesvědčen, máš i ty.

^{2Tim 1:6}Proto ti připomínám, abys v sobě rozněcoval ten Boží dar, který jsi přijal skrze vkládání mých rukou. ^{2Tim 1:7}Bůh nám nedal ducha strachu, ale ducha síly, lásky a rozvahy. ^{2Tim 1:8}Proto se nestyď za svědectví našeho Pána ani za mě, jeho vězně, ale v Boží síle se mnou snášej útrapy pro evangelium.

^{2Tim 1:9}Vždyť on nás spasil a povolal svatým povoláním; ne díky našim skutkům, ale díky jeho vlastnímu záměru a milosti, kterou nám v Kristu Ježíši udělil před začátkem věků. ^{2Tim 1:10}Tato milost se nyní projevila v příchodu našeho Spasitele, Krista Ježíše, který zrušil vládu smrti a skrze evangelium zjevil život a nesmrtelnost. ^{2Tim 1:11}Právě to jsem povolán zvěstovat jako kazatel, apoštol a učitel. ^{2Tim 1:12}Proto snáším toto všechno a nestydím se za to, neboť vím, komu jsem uvěřil. A jsem si jist, že on je schopen zachovat to, co jsem mu svěřil, až do onoho dne.

^{2Tim 1:13}To, co jsi ode mě slyšel, měj za příklad zdravého učení. Zůstávej ve víře a lásce, která je v Kristu Ježíši. ^{2Tim 1:14}Skrze Ducha svatého, jenž v nás přebývá, opatruj ten vzácný poklad, který ti byl svěřen.

^{2Tim 1:15}Jak víš, všichni v Asii včetně Fygela a Hermogena se ode mě odvrátili. ^{2Tim 1:16}Kéž Pán prokáže milosrdenství Onesiforovu domu. Často mě přicházel povzbudit a nestyděl se za mé řetězy. ^{2Tim 1:17}Naopak, když přišel do Říma, usilovně mě hledal, dokud mě nenašel. ^{2Tim 1:18}Kéž Pán dá, aby u něj v onen den došel milosrdenství. A jak moc mi pomohl v Efesu, víš nejlépe sám.

Kapitola 2

On zůstává věrný

^{2Tim 2:1}Synu můj, čerpej sílu z milosti, která je v Kristu Ježíši. ^{2Tim 2:2}Co jsi ode mě slyšel před mnoha svědky, to svěřuj věrným lidem, kteří budou schopni učit zase další.

^{2Tim 2:3}Snášej útrapy jako dobrý voják Ježíše Krista. ^{2Tim 2:4}Nikdo v bojové službě se neplete do civilních záležitostí; jinak by s ním velitel nebyl spokojen. ^{2Tim 2:5}Ani žádný závodník nezíská věnec, nezávodí-li podle pravidel. ^{2Tim 2:6}I rolník musí těžce pracovat předtím, než okusí úrodu. ^{2Tim 2:7}Přemýšlej o mých slovech; Pán ti dá, abys to všechno pochopil.

^{2Tim 2:8}Pamatuj, že Ježíš Kristus z Davidova semene byl vzkříšen z mrtvých – to je mé evangelium. ^{2Tim 2:9}Pro ně snáším útrapy, dokonce i okovy jako zločinec; ale Boží slovo není v okovech. ^{2Tim 2:10}Proto jsem ochoten všechno vydržet kvůli vyvoleným, aby i oni došli spásy a věčné slávy v Kristu Ježíši.

^{2Tim 2:11}Toto je jistá pravda:

Jestli jsme s ním zemřeli, budeme s ním žít.
^{2Tim 2:12}Jestli vytrváme, budeme s ním kralovat.
Jestli jej zapřeme, i on nás zapře.
^{2Tim 2:13}Jestli jsme nevěrní, on zůstává věrný –
nemůže přece popřít sám sebe!

Boží základ stojí

^{2Tim 2:14}Tyto věci připomínej a zapřísahej bratry před Bohem, ať se nehádají o slova – nevede to k žádnému užitku, jen ke zkáze posluchačů. ^{2Tim 2:15}Usiluj, aby ses mohl před Bohem postavit jako osvědčený dělník, který se nemá zač stydět a který správně vykládá slovo pravdy. ^{2Tim 2:16}Vyhýbej se světským tlachům, které odvádějí lidi stále dál od Boha. ^{2Tim 2:17}Takové řeči se šíří jako rakovina. Vedou je lidé jako Hymenaios a Filetos, ^{2Tim 2:18}kteří zbloudili z cesty pravdy a podvracejí víru některých lidí řečmi o tom, že už nastalo vzkříšení.

^{2Tim 2:19}Boží základ však pevně stojí a nese tento nápis: „Hospodin ví, kdo mu patří,“ ^[2979] a „Každý, kdo vyznává Pánovo jméno, ať opustí nepravost.“ ^{2Tim 2:20}Ve velikém domě nejsou jen zlaté a stříbrné nádoby, ale také dřevěné a hliněné; některé jsou na ozdobu a jiné na smetí. ^{2Tim 2:21}Kdo si zachová čistotu od věcí, které jsem zmínil, bude vzácnou nádobou, posvěcenou a velmi užitečnou pro Pána, připravenou pro každé dobré dílo.

^{2Tim 2:22}Utíkej tedy od mladických tužeb a následuj spravedlnost, víru, lásku a pokoj spolu s ostatními, kdo vzývají Pána z čistého srdce. ^{2Tim 2:23}Hloupé a nesmyslné debaty odmítej; víš přece, že plodí jen hádky. ^{2Tim 2:24}A Pánův služebník nemá být hádavý, ale ke všem přívětivý a snášenlivý a má být schopen učit ^{2Tim 2:25}a s vlídností napravovat odpůrce. Kdo ví? Bůh je může přivést k pokání, aby poznali pravdu ^{2Tim 2:26}a probrali se z ďáblovy pasti, do níž se nechali lapit, aby konali jeho vůli.

Kapitola 3

Poslední dny

^{2Tim 3:1}Buď si jist, že v posledních dnech nastanou těžké časy. ^{2Tim 3:2}Lidé budou milovat jen sami sebe a své peníze; budou vychloubační, arogantní, urážliví, vzpurní k rodičům, nevděční, bezbožní, ^{2Tim 3:3}bezcitní, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, bezuzdní, nepřátelé dobra, ^{2Tim 3:4}zrádci, lehkomyslní, domýšliví, milovníci rozkoše spíše než milovníci Boha. ^{2Tim 3:5}Navenek sice budou ztělesněná zbožnost, ale její moc budou popírat. Od takových se odvracej.

^{2Tim 3:6}Jsou mezi nimi i tací, kteří se vtírají do rodin, aby si získávali všelijaké ženské tížené vlastními hříchy a vedené nejrůznějšími touhami, ^{2Tim 3:7}které se pořád chtějí učit, ale nikdy nemohou dojít k poznání pravdy. ^{2Tim 3:8}Tito lidé se zkaženou myslí a falešnou vírou nyní odporují pravdě, tak jako kdysi Jannes a Jambres odporovali Mojžíšovi. ^{2Tim 3:9}Daleko se však nedostanou; jejich pošetilost bude zřejmá všem tak jako kdysi pošetilost těch dvou.

Poslední výzva

^{2Tim 3:10}Ty sis však osvojil mé učení, můj způsob života, můj záměr, mou víru, trpělivost, lásku a vytrvalost. ^{2Tim 3:11}Poznal jsi pronásledování a utrpení, která mě potkala v Antiochii, v Ikoniu a v Lystře. Jaká pronásledování jsem přestál! Pán mě ale ze všech vysvobodil. ^{2Tim 3:12}Právě tak budou pronásledováni všichni, kdo chtějí žít zbožně v Kristu Ježíši. ^{2Tim 3:13}Se zlými lidmi a šarlatány to bude stále horší – budou svádět druhé, sami svedeni.

^{2Tim 3:14}Ty však zůstávej v tom, čemu ses naučil. Víš, že je to pravda, neboť víš, od koho ses učil. ^{2Tim 3:15}Od dětství přece znáš svatá Písma, která ti dokáží dát moudrost ke spasení skrze víru v Krista Ježíše. ^{[2980]2Tim 3:16}Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je nanejvýš užitečné. Vyučuje nás a usvědčuje, napravuje a vychovává ve spravedlnosti, ^{2Tim 3:17}aby byl Boží člověk dokonale připraven a vybaven ke každému dobrému dílu.

Kapitola 4

^{2Tim 4:1}Zapřísahám tě před Bohem a před Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, až přijde nastolit své království: ^{2Tim 4:2}Hlásej Slovo, buď připraven vhod i nevhod, usvědčuj, napomínej, povzbuzuj a vyučuj s nejvyšší trpělivostí. ^{2Tim 4:3}Přijde totiž doba, kdy lidé nestrpí zdravé učení, ale budou se podle vlastních chutí obklopovat učiteli, kteří jim budou lechtat sluch. ^{2Tim 4:4}Odvrátí uši od pravdy a uchýlí se k bájím. ^{2Tim 4:5}Ty však buď ve všem střízlivý, snášej útrapy, konej dílo kazatele evangelia, naplň svou službu.

Dokončený běh

^{2Tim 4:6}Já už totiž začínám být obětován; přišel čas mého odchodu. ^{2Tim 4:7}Bojoval jsem dobrý boj, svůj běh jsem dokončil, víru jsem zachoval. ^{2Tim 4:8}Teď na mne čeká koruna spravedlnosti, kterou mi v onen den udělí Pán, ten spravedlivý soudce – a nejen mně, ale všem těm, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod.

^{2Tim 4:9}Udělej vše, abys ke mně brzy přišel. ^{2Tim 4:10}Démas si zamiloval tento svět a opustil mě; odešel do Tesaloniky, Krescens do Galacie, Titus do Dalmácie. ^{2Tim 4:11}Jediný Lukáš se mnou zůstal. Vyzvedni Marka a přiveď ho s sebou; velmi potřebuji jeho pomoc. ^{2Tim 4:12}(Tychika jsem totiž poslal do Efesu.) ^{2Tim 4:13}Až půjdeš, přines mi plášť, který jsem nechal v Troadě u Karpa, a knihy, zvláště pergameny.

^{2Tim 4:14}Kovář Alexandr mi velmi ublížil; Pán mu odplatí podle jeho skutků. ^{2Tim 4:15}Dávej si na něj pozor, protože tvrdě odporoval našim slovům.

^{2Tim 4:16}Při mé první obhajobě se za mne nikdo nepostavil. Všichni mě opustili – kéž jim to není počítáno! ^{2Tim 4:17}Pán ale stál při mně a posílil mě, aby mé kázání bylo završeno a mohly je slyšet všechny národy. Byl jsem tedy vysvobozen ze lví tlamy. ^{2Tim 4:18}A Pán mě vysvobodí od všeho zlého a zachová mě pro své nebeské království. Jemu buď sláva na věky věků! Amen.

^{2Tim 4:19}Pozdravuj Priscillu s Akvilou i Onesiforův dům. ^{2Tim 4:20}Erastos zůstal v Korintu, Trofima jsem nechal nemocného v Milétu.

^{2Tim 4:21}Udělej vše, abys ke mně přišel, než začne zima. Pozdravuje tě Eubulos, Pudens, Linus, Klaudia a všichni sourozenci.

^{2Tim 4:22}Pán buď s tvým duchem. Milost s vámi.

Titus

Kapitola 1

^{Titus 1:1}Pavel, Boží služebník a apoštol Ježíše Krista, poslaný zvěstovat Božím vyvoleným víru, aby poznali pravdu a žili zbožně ^{Titus 1:2}v naději věčného života. Bůh, který nikdy nelže, nám tento život zaslíbil před začátkem věků ^{Titus 1:3}a toto své slovo zjevil v pravý čas skrze kázání, jež mi z nařízení našeho Spasitele Boha bylo svěřeno.

^{Titus 1:4}Titovi, vlastnímu synu v obecné víře:

Milost a pokoj od Boha Otce a od Krista Ježíše, našeho Spasitele.

Čistým vše čisté

^{Titus 1:5}Nechal jsem tě na Krétě proto, abys dal do pořádku to, co ještě zbývá, a podle mých pokynů ustanovil po městech starší. ^{Titus 1:6}Takový člověk musí být bezúhonný: věrný manžel, ^[2981] který má věřící děti, jimž nelze vytknout prostopášnost nebo vzpouru. ^{Titus 1:7}Představený musí být jakožto Boží správce bezúhonný: nesmí být samolibý, vznětlivý, opilec, hrubián ani prospěchář, ^{Titus 1:8}ale pohostinný, milovník dobra, rozvážný, spravedlivý, svatý a ukázněný. ^{Titus 1:9}Musí se pevně držet spolehlivých slov Pánova učení, tak aby uměl nejen povzbuzovat zdravým učením, ale i přemáhat odpůrce.

^{Titus 1:10}Je totiž spousta buřičů, žvanilů a svůdců, zvláště mezi obřezanými, ^{Titus 1:11}a těm se musejí zacpat ústa. Pro mrzký zisk učí nemístným věcem a rozvracejí tak celé rodiny. ^{Titus 1:12}Jeden z nich, jejich vlastní prorok, řekl: „Kréťané jsou věční lháři, zlé bestie, líné pupky!“ ^{[2982]Titus 1:13}Měl úplnou pravdu. Proto je přísně napomínej, ať jsou zdraví ve víře ^{Titus 1:14}a nezabývají se židovskými bájemi a příkazy lidí, kteří se odvracejí od pravdy.

^{Titus 1:15}Čistým je vše čisté; nečistým a nevěřícím však není čisté nic – nemají totiž čistou mysl ani svědomí. ^{Titus 1:16}Prohlašují, že znají Boha, ale svými skutky to popírají. Jsou nesnesitelní, nepovolní a nepřipravení konat jakékoli dobro.

Kapitola 2

Jak žít na tomto světě

^{Titus 2:1}Ty ale vyučuj, co patří ke zdravému učení. ^{Titus 2:2}Starší muži ať jsou střídmí, ušlechtilí, rozvážní a zdraví ve víře, lásce a trpělivosti.

^{Titus 2:3}Také starší ženy ať se chovají, jak se sluší na svaté: ať nepomlouvají a nepropadají opilství, ale jsou vzorem dobroty. ^{Titus 2:4}Ať učí mladé ženy milovat své muže a děti, ^{Titus 2:5}být zdrženlivé a cudné, pečovat o domácnost, být laskavé a poddané manželům, aby Boží slovo nemělo špatnou pověst.

^{Titus 2:6}Podobně napomínej ke zdrženlivosti i mladíky. ^{Titus 2:7}Ty sám buď vždy příkladem správného jednání. V učení měj poctivost a vážnost, ^{Titus 2:8}mluv zdravé slovo, proti němuž nelze nic namítnout, aby byl každý protivník zahanben a nemohl o nás říci nic zlého.

^{Titus 2:9}Služebníky uč, ať se podřizují svým pánům, ať jsou vždy příjemní, ať neodmlouvají ^{Titus 2:10}a neokrádají, ale jsou věrní a naprosto spolehliví. Tak budou vždy ozdobou učení našeho Spasitele Boha.

^{Titus 2:11}Boží spásná milost se totiž zjevila všem lidem. ^{Titus 2:12}Učí nás, abychom se zřekli bezbožnosti a světských žádostí a žili na tomto světě rozvážně, spravedlivě a zbožně, ^{Titus 2:13}v očekávání té požehnané naděje – slavného příchodu našeho velikého Boha a Spasitele Ježíše Krista. ^{Titus 2:14}On dal sám sebe za nás, aby nás vykoupil z veškeré nepravosti a očistil si pro sebe zvláštní lid, horlivý konat dobro.

^{Titus 2:15}Toto uč. Povzbuzuj je a napomínej s veškerým důrazem. Nikdo ať tebou nepohrdá.

Kapitola 3

Koupel znovuzrození

^{Titus 3:1}Připomínej jim, ať se poslušně podřizují vládcům a vrchnostem, ať jsou vždy připraveni konat dobro, ^{Titus 3:2}ať o nikom nemluví zle, ať jsou snášenliví, laskaví a vůči všem lidem ať vždy prokazují vlídnost.

^{Titus 3:3}I my jsme přece bývali nerozumní, nepovolní a oklamaní. Otročili jsme vášním a rozkoším, žili jsme v zášti a závisti, byli jsme odporní a plní vzájemné nenávisti. ^{Titus 3:4}Když se však ukázala laskavost a lidumilnost našeho Spasitele Boha, ^{Titus 3:5}spasil nás – ne pro naše spravedlivé skutky, ale pro své milosrdenství. Poskytl nám koupel znovuzrození a obnovení Ducha svatého, ^{Titus 3:6}kterého na nás vylil v hojnosti skrze našeho Spasitele Ježíše Krista. ^{Titus 3:7}Jeho milostí jsme takto ospravedlněni, abychom se stali dědici věčného života, který očekáváme.

^{Titus 3:8}Toto je jistá pravda a chci, abys na ní trval: ať se ti, kdo věří v Boha, snaží vynikat v dobrých skutcích. To je totiž dobré a užitečné pro lidi. ^{Titus 3:9}Hloupým hádkám, vykládání rodokmenů, svárům a zákonickým sporům se ale vyhýbej, neboť jsou neplodné a marné. ^{Titus 3:10}Rozvratníka po prvním a druhém napomenutí vyobcuj. ^{Titus 3:11}Věz, že takový člověk je zkažený a hřeší, odsouzen sám sebou.

^{Titus 3:12}Až k tobě pošlu Artema nebo Tychika, udělej vše, abys ke mně přišel do Nikopole, neboť jsem se rozhodl strávit tam zimu. ^{Titus 3:13}Právníka Zénu a Apolla pečlivě vyprav na cestu, aby jim nic nescházelo. ^{Titus 3:14}Ti, kdo patří k nám, ať se učí vynikat v dobrých skutcích, aby uměli pomáhat v nouzi a nebyli neužiteční.

^{Titus 3:15}Všichni, kdo jsou se mnou, tě pozdravují. Pozdrav ty, kteří nás milují ve víře.

Milost s vámi všemi.

Filemon

Kapitola 1

^{Phlm 1:1}Pavel, vězeň Ježíše Krista, a bratr Timoteus

Filemonovi, našemu milému příteli a spolupracovníku, ^{Phlm 1:2}sestře Apfii, našemu spolubojovníku Archipovi i církvi ve tvém domě:

^{Phlm 1:3}Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.

Štědrost víry

^{Phlm 1:4}Kdykoli tě zmiňuji ve svých modlitbách, děkuji svému Bohu, ^{Phlm 1:5}neboť se doslýchám o tvé víře v Pána Ježíše a lásce ke všem svatým. ^{Phlm 1:6}Modlím se, aby se sdílení tvé víry naplno projevilo díky poznání všeho dobrého, co máme v Kristu. ^{Phlm 1:7}Tvá láska nám přináší velikou radost a povzbuzení, bratře, neboť jsi potěšil srdce svatých.

Prosba za Onezima

^{Phlm 1:8}Proto ačkoli bych ti mohl v Kristu směle přikázat, co se patří, ^{Phlm 1:9}pro lásku raději prosím – já Pavel, už stařec a teď také vězeň Krista Ježíše. ^{Phlm 1:10}Prosím tě ohledně svého syna, jehož jsem zplodil ve vězení, Onezima, ^{[2983]Phlm 1:11}který ti kdysi nebyl prospěšný, ale nyní je velmi prospěšný tobě i mně.

^{Phlm 1:12}Posílám ti ho zpět jako své vlastní srdce. ^{Phlm 1:13}Chtěl jsem si ho nechat u sebe, aby mi v mém vězení pro evangelium sloužil místo tebe, ^{Phlm 1:14}ale nechtěl jsem nic udělat bez tvého vědomí, aby tvůj dobrý skutek nebyl vynucený, ale dobrovolný. ^{Phlm 1:15}Snad proto ti byl načas vzdálen, abys ho přijal navždy – ^{Phlm 1:16}ne již jako otroka, ale jako někoho, kdo je více než otrok, a sice milovaný bratr. Je mi obzvlášť drahý, a čím spíše tobě, ať už v lidském smyslu nebo v Pánu.

^{Phlm 1:17}Máš-li mě za společníka, přijmi ho jako mne. ^{Phlm 1:18}Pokud ti způsobil nějakou škodu nebo něco dluží, přičti to mně. ^{Phlm 1:19}TOTO PÍŠU JÁ PAVEL SVOU VLASTNÍ RUKOU: JÁ TO ZAPLATÍM! Snad ti nemusím připomínat, že mi dlužíš i sám sebe.

^{Phlm 1:20}Nuže, bratře, ať z tebe mám v Pánu užitek i já; potěš mé srdce v Pánu. ^{Phlm 1:21}Píšu ti v jistotě o tvé poslušnosti a vím, že uděláš více, než žádám.

^{Phlm 1:22}A ještě něco – připrav pro mě pokoj. Doufám totiž, že se k vám díky vašim modlitbám budu moci vrátit.

^{Phlm 1:23}Pozdravuje tě Epafras, můj spoluvězeň v Kristu Ježíši, ^{Phlm 1:24}a moji spolupracovníci Marek, Aristarchos, Démas a Lukáš.

^{Phlm 1:25}Milost Pána Ježíše Krista s vaším duchem.

Židům

Kapitola 1

^{Heb 1:1}Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům skrze proroky, ^{Heb 1:2}ale v těchto posledních dnech mluvil k nám skrze svého Syna, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil celý svět. ^{Heb 1:3}On je jasem jeho slávy a vyjádřením jeho podstaty; svým mocným slovem nese vše, co je. On se postaral o očištění hříchů a poté usedl po pravici Velebnosti na výsostech.

Vznešenější než andělé

^{Heb 1:4}Tento Syn o tolik převyšuje anděly, oč vznešenějšího jména se mu dostalo. ^{Heb 1:5}Vždyť kterému z andělů Bůh kdy řekl:

„Ty jsi můj Syn,
já jsem ode dneška Otcem tvým“? ^[2984]

A znovu:

„Já jemu budu otcem
a on mi bude Synem.“ ^[2985]

^{Heb 1:6}A znovu, když přivádí Prvorozeného na svět, říká:

„Klanějte se mu všichni Boží andělé!“ ^[2986]

^{Heb 1:7}O andělech sice říká:

„Ze svých poslů činí vichry,
ze svých služebníků plameny,“ ^[2987]

^{Heb 1:8}ale o Synu říká:

„Tvůj trůn, Bože, trvá na věčné věky,
žezlo spravedlnosti je žezlo vlády tvé.
^{Heb 1:9}Miluješ spravedlnost a zlo nenávidíš;
to proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal
olejem radosti nad společníky tvé.“ ^[2988]

^{Heb 1:10}A dále:

„Na počátku jsi, Pane, zemi založil,
dílem tvých rukou jsou nebesa.
^{Heb 1:11}Ona pominou, ty budeš vždy,
všechna se jako šaty obnosí.
^{Heb 1:12}Svineš je jako plášť
a jako roucho budou změněna,
ty však jsi tentýž –
tvá léta neskončí!“ ^[2989]

^{Heb 1:13}A kterému z andělů kdy řekl:

„Seď po mé pravici,
než ti tvé nepřátele k nohám položím“? ^[2990]

^{Heb 1:14}Andělé jsou ovšem pouzí služebníci, duchové posílaní sloužit těm, jimž se má dostat spásy.

Kapitola 2

Co je člověk?

^{Heb 2:1}Proto se musíme tím pečlivěji držet toho, co jsme slyšeli, a nenechat se proudem unášet pryč. ^{Heb 2:2}Jestliže už slovo, které zvěstovali andělé, bylo závazné, takže každý přestupek a každou neposlušnost stihl spravedlivý trest, ^{Heb 2:3}jak bychom tedy unikli my, kdybychom opomíjeli takovéto spasení? Na počátku je zvěstoval sám Pán a nám je potvrdili ti, kteří jej slýchali, ^{Heb 2:4}což Bůh podle své vůle zároveň dosvědčoval znameními a divy, různými zázraky a udílením Ducha svatého.

^{Heb 2:5}Ten budoucí svět, o němž mluvíme, Bůh nesvěřil andělům. ^{Heb 2:6}Písmo na jednom místě prohlašuje:

„Co je člověk, že na něj pamatuješ,
co je lidský tvor, že tě zajímá?
^{Heb 2:7}O málo nižším než anděly jsi jej stvořil,
slávou a ctí jsi korunoval jej, ^{[2991]
Heb 2:8}k jeho nohám jsi složil vše.“ ^[2992]

Když tedy vše položil do jeho moci, nezbylo nic, co by mu nepoddal. Teď ovšem ještě nevidíme, že by vše bylo v jeho moci. ^{Heb 2:9}Vidíme ale Ježíše – který se stal o málo nižším než andělé – jak je nyní pro utrpení smrti korunován slávou a ctí, neboť z Boží milosti zakusil smrt za nás za všechny.

Kristovi sourozenci

^{Heb 2:10}Ten, pro něhož a skrze něhož je všechno, se totiž rozhodl přivést mnoho synů do slávy, a tak považoval za vhodné přivést původce jejich spasení k cíli skrze utrpení. ^{Heb 2:11}Ten, který posvěcuje, i ti, kteří jsou posvěcováni, jsou totiž všichni z jednoho Otce. Proto se nestydí nazývat je svými sourozenci, ^{Heb 2:12}když říká:

„Svým bratrům budu zvěstovat tvé jméno,
uprostřed shromáždění tě budu velebit.“ ^[2993]

^{Heb 2:13}Jinde říká:

„Já na něj budu spoléhat,“

a pokračuje:

„Hle, já a děti, které mi dal Bůh.“ ^[2994]

^{Heb 2:14}A protože děti jsou si příbuzné tělem a krví, právě tak se i on stal člověkem, aby svou smrtí zlomil moc toho, který měl moc smrti (to jest ďábla), ^{Heb 2:15}a osvobodil ty, které strach ze smrti po celý život držel v otroctví. ^{Heb 2:16}Neujímá se přece andělů, ale Abrahamova semene se ujímá. ^{[2995]Heb 2:17}Proto se musel ve všem připodobnit svým sourozencům, aby se před Bohem stal jejich milosrdným a věrným veleknězem a mohl vykonat oběť smíření za hříchy lidu. ^{[2996]Heb 2:18}Protože sám trpěl ve svých zkouškách, může teď pomoci těm, kdo procházejí zkouškami.

Kapitola 3

Věrnější než Mojžíš

^{Heb 3:1}A proto, moji svatí bratři, společníci v nebeském povolání, hleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše, ^{Heb 3:2}který byl věrný Tomu, jenž ho ustanovil, tak jako Mojžíš byl věrný v celém Božím domě. ^{[2997]Heb 3:3}On si ovšem zaslouží větší slávu než Mojžíš, tak jako má větší čest stavitel než sám dům. ^{Heb 3:4}Každý dům přece někdo postavil a stavitelem všeho je Bůh. ^{Heb 3:5}Ano, Mojžíš byl jako služebník věrný v celém Božím domě, aby dosvědčil to, co mělo být řečeno později, ^{Heb 3:6}ale Kristus byl jakožto Syn věrný nad svým domem. A jeho dům jsme my, pokud si udržíme tu smělou důvěru a hrdou naději.

Nebuďte zatvrzelí

^{Heb 3:7}Proto, jak říká Duch svatý:

„Dnes, když ho uslyšíte mluvit,
^{Heb 3:8}nebuďte zatvrzelí jako tehdy při vzpouře,
v den pokušení na poušti.
^{Heb 3:9}Vaši otcové mě dráždili a pokoušeli –
co umím, viděli po čtyřicet let!
^{Heb 3:10}Roztrpčen tím pokolením jsem tehdy řekl:
Srdce těch lidí jen stále bloudí,
mé cesty vůbec neznají.
^{Heb 3:11}Rozhněván jsem tenkrát odpřisáhl:
Do mého odpočinku nikdy nevkročí!“ ^[2998]

^{Heb 3:12}Dávejte pozor, bratři, aby někdo z vás neměl zlé a nevěrné srdce, které by se odvracelo od živého Boha. ^{Heb 3:13}Raději se navzájem denně povzbuzujte, dokud ještě platí ono „Dnes“, aby se někdo z vás nedal oklamat hříchem a zatvrdit. ^{Heb 3:14}Jsme přece Kristovými společníky – pokud si tu počáteční jistotu neochvějně udržíme až do konce. ^{Heb 3:15}Jak říká:

„Dnes, když ho uslyšíte mluvit,
nebuďte zatvrzelí jako tehdy při vzpouře.“ ^[2999]

^{Heb 3:16}Kdo se však vzbouřil, i když ho slyšel mluvit – nebyli to snad všichni, kdo s Mojžíšem vyšli z Egypta? ^{Heb 3:17}Kdo jej roztrpčoval po celých čtyřicet let? Kdo jiný než ti hříšníci, jejichž těla padla na poušti? ^{Heb 3:18}A komu odpřisáhl, že nevkročí do jeho odpočinku? Přece těm, kdo odmítali poslechnout! ^{Heb 3:19}Vidíme tedy, že nemohli vejít kvůli nevěře.

Kapitola 4

Vejděme do odpočinku

^{Heb 4:1}Zaslíbení o vstupu do jeho odpočinku stále platí, a tak si dejme pozor, aby se neukázalo, že je někdo z vás minul. ^{Heb 4:2}I nám přece byla zvěstována dobrá zpráva, stejně jako jim. Slyšené slovo jim ale nepomohlo, neboť se u posluchačů nesetkalo s vírou. ^{[3000]Heb 4:3}Do odpočinku tedy vcházíme jen my, kteří jsme uvěřili. On přece řekl:

„Rozhněván jsem tenkrát odpřisáhl:
Do mého odpočinku nikdy nevkročí!“ ^[3001]

Jeho dílo je ovšem hotové už od stvoření světa. ^{Heb 4:4}Písmo přece na jednom místě mluví o sedmém dni takto: „Sedmého dne Bůh odpočinul ode všech svých skutků,“ ^{[3002]Heb 4:5}a jinde zase: „Do mého odpočinku nikdy nevkročí!“ ^[3003]

^{Heb 4:6}Možnost vejít do odpočinutí tedy stále trvá, ale ti, jimž byla tehdy zvěstována dobrá zpráva, do něj kvůli své neposlušnosti nevešli. ^{Heb 4:7}Proto Bůh znovu označuje nějaký den jako „Dnes“, když o mnoho později říká Davidovými ústy (jak už bylo řečeno):

„Dnes, když ho uslyšíte mluvit,
nebuďte zatvrzelí.“ ^[3004]

^{Heb 4:8}Kdyby je totiž Jozue uvedl do odpočinku, Bůh by pak už nemluvil o jiném dni. ^{Heb 4:9}Proto tedy Božímu lidu nadále zůstává svátek. ^{Heb 4:10}Vždyť ten, kdo vstoupil do jeho odpočinku, odpočinul od svých skutků, tak jako Bůh odpočinul od svých. ^{Heb 4:11}Usilujme tedy vejít do toho odpočinku, aby snad někdo po jejich příkladu nepadl kvůli neposlušnosti.

^{Heb 4:12}Boží slovo je živé, mocné a ostřejší než každý dvojsečný meč. Proniká až k rozhraní duše a ducha, až do morku a kloubů, až do srdce, kde zkoumá jeho myšlenky a úmysly. ^{Heb 4:13}Nic v celém stvoření před ním není skryté; všechno je nahé a obnažené před očima Toho, jemuž musíme složit účet.

Soucitnější než Áron

^{Heb 4:14}Když máme tak úžasného velekněze – Božího Syna Ježíše, který vešel až do nebe – držme se pevně svého vyznání. ^{Heb 4:15}Nemáme ovšem velekněze neschopného cítit s našimi slabostmi, ale takového, který byl v každém ohledu zkoušen jako my, avšak zůstal bez hříchu. ^{Heb 4:16}Proto přistupme k trůnu milosti se smělou důvěrou, abychom došli milosrdenství a našli milost, když potřebujeme pomoci.

Kapitola 5

^{Heb 5:1}Každý velekněz bývá vybírán z lidí, aby jako jejich zástupce přinášel Bohu dary a oběti za jejich hříchy. ^{Heb 5:2}Dovede být shovívavý k nevědomým a zbloudilým – vždyť i on sám podléhá slabosti, ^{Heb 5:3}a proto musí obětovat nejen za hříchy lidu, ale i za vlastní. ^{Heb 5:4}Tuto čest si nikdo nemůže přivlastnit, ale musí ho povolat Bůh tak jako Árona.

^{Heb 5:5}Právě tak si ani Kristus nepřivlastnil slávu velekněze, ale dal mu ji Ten, který mu řekl:

„Ty jsi můj Syn,
já jsem ode dneška Otcem tvým.“ ^[3005]

^{Heb 5:6}A jak říká zase jinde:

„Jsi knězem navěky
podle řádu Melchisedechova.“ ^[3006]

^{Heb 5:7}On za svého pozemského života přinášel s hlasitým křikem a slzami modlitby a prosby Tomu, který ho mohl uchránit před smrtí, a ve své úzkosti byl vyslyšen. ^{Heb 5:8}Ačkoli byl Boží Syn, naučil se z toho, co vytrpěl, poslušnosti. ^{Heb 5:9}Jakmile dosáhl cíle, stal se pro všechny, kdo jej poslouchají, původcem věčného spasení, ^{Heb 5:10}když ho Bůh jmenoval veleknězem podle Melchisedechova řádu.

Směřujme k dospělosti

^{Heb 5:11}Měli bychom o něm ještě mnoho co říci, ale je to těžké vysvětlovat, protože jste líní naslouchat. ^{Heb 5:12}Po takové době už byste sami měli být učiteli, ale potřebujete, aby vám někdo znovu vysvětloval základní pravdy Božího slova. Jsou z vás kojenci – potřebujete mléko, a ne hutný pokrm. ^{Heb 5:13}Kdokoli se živí mlékem, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je ještě nemluvně. ^{Heb 5:14}Hutný pokrm je ale pro dospělé, to jest pro ty, kdo mají smysly zkušeností vycvičené k rozeznání dobrého a zlého.

Kapitola 6

^{Heb 6:1}Nechme už tedy úvodních řečí o Kristu a směřujme k dospělosti. Nepokládejme znovu základy – ať už je to pokání z mrtvých skutků, víra v Boha, ^{Heb 6:2}učení o křtech, vkládání rukou, vzkříšení z mrtvých a o věčném soudu. ^{Heb 6:3}Dá-li Bůh, vydáme se dál.

^{Heb 6:4}Pro ty, kdo byli už jednou osvíceni, kdo okusili ten nebeský dar, získali podíl na Duchu svatém, ^{Heb 6:5}okusili dobrotu Božího slova i moc budoucího věku, ^{Heb 6:6}a přesto odpadli, pro ty je nemožné znovu se vrátit k pokání. Znovu by tak pro sebe křižovali Božího Syna, znovu by ho vydávali potupě! ^{Heb 6:7}Když země vsákne vydatné deště a vydá zemědělcům dobrou úrodu, je na ní Boží požehnání. ^{Heb 6:8}Pokud však plodí jen bodláčí a trní, je bezcenná a blízká prokletí – nakonec ji čeká spálení.

^{Heb 6:9}Milovaní, přestože takto mluvíme, jsme si o vás jisti něčím lepším – tím, co se týká spasení. ^{Heb 6:10}Bůh není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši námahu a na lásku, kterou jste prokazovali jeho jménu, když jste sloužili a dosud sloužíte svatým. ^{Heb 6:11}Toužíme však, aby každý z vás tuto horlivost projevoval až do konce, kdy se splní naše naděje. ^{Heb 6:12}Proto nebuďte líní, ale řiďte se příkladem těch, kdo skrze víru a trpělivost dosáhli zaslíbení.

Boží přísaha

^{Heb 6:13}Když totiž Bůh dával zaslíbení Abrahamovi, neměl, při kom větším by přísahal, a tak přísahal sám při sobě:

^{Heb 6:14}„Jistě ti nesmírně požehnám
a nesmírně tě rozmnožím.“ ^[3007]

^{Heb 6:15}Abraham pak díky trpělivosti dosáhl zaslíbení.

^{Heb 6:16}Lidé vždy přísahají při někom vyšším a přísaha je pro ně potvrzením, o němž nemůže být spor. ^{Heb 6:17}Bůh ovšem chtěl dědicům zaslíbení přesvědčivě ukázat nezvratnost svého rozhodnutí, a tak svůj slib stvrdil přísahou. ^{Heb 6:18}A protože je nemožné, aby Bůh lhal, stávají se tyto dvě nezvratné věci mocným povzbuzením pro nás, kdo jsme našli útočiště v nabídnuté naději.

^{Heb 6:19}Tuto naději máme jako kotvu duše, bezpečnou, pevnou a sahající až dovnitř za oponu, ^{Heb 6:20}kam za nás vstoupil náš předchůdce Ježíš, který se na věky stal veleknězem podle Melchisedechova řádu.

Kapitola 7

Melchisedech

^{Heb 7:1}Tento Melchisedech, král Sálemu a kněz Nejvyššího Boha, vyšel vstříc Abrahamovi, který se vracel od vítězství nad králi; dal mu požehnání ^{Heb 7:2}a Abraham mu ze všeho oddělil desátek. ^[3008] Jeho jméno se v první řadě vykládá jako „Král spravedlnosti“, dále je to také král Sálemu, což znamená „král pokoje“. ^{Heb 7:3}Bez otce a matky, bez rodokmenu, bez narození a úmrtí, podoben Božímu Synu zůstává knězem navždycky.

^{Heb 7:4}Považte, jak vznešený musel být, když mu sám otec Abraham dal desátek z kořisti! ^{Heb 7:5}Synové Leviho, kteří zastávají kněžský úřad, mají podle Zákona oprávnění přijímat desátky od lidu, to jest od svých bratrů, kteří tak jako oni vzešli z Abrahamových beder. ^{Heb 7:6}Melchisedech, který ani nepochází z jejich rodokmenu, však přijal desátek od samotného Abrahama a dal požehnání tomu, který měl zaslíbení od Boha! ^{Heb 7:7}Je nesporné, že požehnání přijímá menší od většího. ^{Heb 7:8}Zde tedy přijímají desátky smrtelní lidé, ale tam někdo, o kom se tvrdí, že žije. ^{Heb 7:9}Dalo by se dokonce říci, že skrze Abrahama dal desátek i Levi, který desátky přijímá, ^{Heb 7:10}neboť byl ještě v otcových bedrech, když mu Melchisedech vyšel vstříc.

Lepší kněžství

^{Heb 7:11}Kdyby levitské kněžství vedlo k dokonalosti (kvůli níž byl lidu dán Zákon), proč by ještě bylo potřeba, aby povstal jiný kněz podle Melchisedechova řádu, a nebyl jmenován podle Áronova řádu? ^{Heb 7:12}Se změnou kněžství ovšem nutně nastává i změna Zákona. ^{Heb 7:13}Ten, o kom se tu mluví, přece patří k jinému pokolení, z něhož nikdy nikdo u oltáře nesloužil. ^{Heb 7:14}Jak známo, náš Pán pochází z Judy, a ohledně toho pokolení se Mojžíš o kněžích vůbec nezmínil.

^{Heb 7:15}Je tedy nade všechnu pochybnost zřejmé, že nastupuje jiný kněz, podobný Melchisedechovi, ^{Heb 7:16}ne podle tělesných pravidel Zákona, ale podle moci nesmrtelného života. ^{Heb 7:17}Jak dosvědčuje Písmo:

„Jsi knězem navěky
podle řádu Melchisedechova.“ ^[3009]

^{Heb 7:18}Tím se ruší to staré přikázání jako nedostatečné a neúčinné ^{Heb 7:19}(Zákon přece nikoho k dokonalosti nepřivedl) a zároveň se zavádí něco lepšího: naděje, která nás přibližuje k Bohu.

^{Heb 7:20}A navíc, nestalo se to bez přísahy. Oni se totiž stávali kněžími bez přísahy, ^{Heb 7:21}on však skrze přísahu. Bylo mu přece řečeno:

„Hospodin přísahal a nebude litovat:
Jsi knězem navěky.“ ^[3010]

^{Heb 7:22}A tak se Ježíš stal ručitelem mnohem lepší smlouvy.

^{Heb 7:23}A dále: levitských kněží muselo být mnoho, protože jim smrt bránila zůstat v úřadu, ^{Heb 7:24}ale jeho kněžství je trvalé, protože žije navěky. ^{Heb 7:25}Proto také může dokonale spasit ty, kdo skrze něj přistupují k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval.

^{Heb 7:26}Přesně takového velekněze jsme potřebovali! Je svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad sama nebesa. ^{Heb 7:27}Nemusí jako tamti velekněží denně obětovat nejprve za své vlastní hříchy a potom za hříchy lidu, neboť to udělal jednou provždy, když obětoval sám sebe. ^{Heb 7:28}Zákon ustanovuje za velekněze lidi, kteří mají své slabosti, ale slovo přísahy, jež přišla po Zákonu, ustanovuje Syna, který je dokonalý na věky.

Kapitola 8

Lepší smlouva

^{Heb 8:1}To hlavní, o čem tu mluvíme, je ovšem to, že máme takového velekněze, který usedl po pravici trůnu Velebnosti v nebesích. ^{Heb 8:2}On je služebníkem té pravé svatyně – stánku, který nepostavil člověk, ale Hospodin.

^{Heb 8:3}Každý velekněz je pověřen přinášet dary a oběti. Bylo tedy potřeba, aby i on měl co obětovat. ^{Heb 8:4}Zde na zemi by však ani nemohl být knězem, neboť zdejší kněží obětují dary podle Zákona, ^{Heb 8:5}čímž slouží obrazu a stínu toho, co je v nebi. Tak to přece bylo sděleno Mojžíšovi, když měl dokončit stánek: „Hleď, abys vše udělal podle vzoru, který jsi viděl na této hoře.“ ^[3011]

^{Heb 8:6}Ježíši však byla svěřena mnohem vznešenější služba, neboť se stal prostředníkem lepší smlouvy, založené na lepších zaslíbeních. ^{Heb 8:7}Kdyby té první smlouvě nebylo co vytknout, nebylo by ji potřeba nahrazovat jinou. ^{Heb 8:8}Bůh ale svůj lid kárá, když říká:

„Hle, přicházejí dny, praví Hospodin,
kdy uzavřu novou smlouvu
s domem Izraele a s domem Judy.
^{Heb 8:9}Ne ovšem takovou smlouvu,
jakou jsem uzavřel s jejich otci
v den, kdy jsem je vzal za ruku
a vyvedl je z Egypta.
Vždyť oni tuto mou smlouvu nedodrželi,
a já jsem se od nich odvrátil, praví Hospodin.
^{Heb 8:10}Nuže, toto je smlouva, kterou po těch dnech
uzavřu s domem Izraele, praví Hospodin:
Své zákony vložím do jejich mysli
a napíšu jim je na srdce.
Pak budu jejich Bohem
a oni mým lidem.
^{Heb 8:11}Jeden už nebude druhého poučovat,
každý už nebude bratra nabádat:
‚Poznej Hospodina!‘
Všichni, od nejmenšího až po největšího z nich,
mne totiž budou znát.
^{Heb 8:12}Tehdy se slituji nad jejich vinami
a na jejich hříchy nevzpomenu nikdy víc.“ ^[3012]

^{Heb 8:13}Když tedy Bůh mluví o „nové smlouvě“, prohlašuje tu první za starou; a to, co stárne a chátrá, nutně zaniká.

Kapitola 9

Lepší bohoslužba

^{Heb 9:1}Ta první smlouva měla svá pravidla bohoslužby a také svatyni, ovšem pozemskou. ^{Heb 9:2}Byl vztyčen stánek, v jehož první části, zvané svatyně, byl svícen, stůl a chleby předložení. ^{Heb 9:3}Za oponou pak byla druhá část, zvaná nejsvětější svatyně. ^{Heb 9:4}K ní patřil zlatý kadidlový oltář a truhla smlouvy, ze všech stran obložená zlatem, v níž byl zlatý džbán s manou, Áronova hůl, která rozkvetla, a desky smlouvy. ^{Heb 9:5}Nad truhlou byli cherubové Boží slávy, kteří zastiňovali slitovnici. O tom všem ale teď není třeba mluvit dopodrobna.

^{Heb 9:6}Od doby, kdy byl stánek vztyčen, vcházejí kněží neustále do jeho první části, kde konají bohoslužbu. ^{Heb 9:7}Do té druhé však jen jednou za rok vchází samotný velekněz, a to ne bez krve, kterou obětuje za sebe i za hříchy lidu, spáchané v nevědomosti. ^{Heb 9:8}Tím Duch svatý ukazuje na to, že dokud stál ten první stánek, nebyla ještě zjevena cesta do pravé svatyně. ^{Heb 9:9}V rámci toho dočasného podobenství se obětují dary a oběti, které však nikdy nemohou dokonale očistit svědomí toho, kdo se té bohoslužby účastní. ^{Heb 9:10}Všechna ta tělesná pravidla o pokrmech, nápojích a různých omýváních platila jen do času nápravy.

^{Heb 9:11}Kristus však, jako velekněz dobra, jež mělo přijít, prošel větším a dokonalejším stánkem, který nebyl postaven rukama, ^[3013] to jest stánkem, který nepatří k tomuto stvoření. ^{Heb 9:12}Jednou provždy vstoupil do nejsvětější svatyně, a to ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví, a tak nám zajistil věčné vykoupení. ^{Heb 9:13}Může-li pokropení krví kozlů a býků spolu s popelem jalovice tělesně očišťovat a posvěcovat poskvrněné, ^{[3014]Heb 9:14}čím spíše krev neposkvrněného Krista, který sám sebe obětoval Bohu skrze věčného Ducha, očistí naše svědomí od mrtvých skutků ke službě živému Bohu?

Lepší oběť

^{Heb 9:15}Kristus zemřel, aby vykoupil hříchy spáchané za první smlouvy, a tak se stal prostředníkem nové smlouvy, aby všichni povolaní mohli přijmout zaslíbené věčné dědictví. ^{Heb 9:16}U závěti ^[3015] se totiž musí prokázat smrt toho, kdo ji pořídil. ^{Heb 9:17}Účinnost má pouze závěť zemřelých; dokud zůstavitel žije, závěť nenabývá platnosti.

^{Heb 9:18}Proto ani ta první smlouva nebyla uzavřena bez krve: ^{Heb 9:19}Když Mojžíš přednesl všemu lidu všechna přikázání Zákona, vzal krev telat a kozlů s vodou, rudou vlnou a yzopem a pokropil knihu Zákona i všechen lid ^{Heb 9:20}se slovy: „Toto je krev smlouvy, kterou s vámi Bůh uzavřel.“ ^{[3016]Heb 9:21}Právě tak pokropil tou krví i stánek a všechno bohoslužebné náčiní. ^{Heb 9:22}Podle Zákona se téměř všechno očišťuje krví a bez prolití krve není odpuštění.

^{Heb 9:23}Takto bylo potřeba očišťovat obrazy nebeských věcí; samy nebeské věci však vyžadují lepší oběti. ^{Heb 9:24}Kristus přece nepřišel do svatyně udělané rukama (jež je pouhým zobrazením té pravé), ale do samotného nebe, aby se za nás postavil před Boží tvář. ^{Heb 9:25}Také tam nepřišel proto, aby se obětoval znovu a znovu, jako když velekněz každoročně vchází do nejsvětější svatyně s cizí krví ^{Heb 9:26}(to by pak musel od stvoření světa trpět už mnohokrát), ale ukázal se teď na konci věků, aby svou obětí jednou provždy smazal hřích.

^{Heb 9:27}Lidem je určeno jednou zemřít, a potom je čeká soud. ^{Heb 9:28}Právě tak se Kristus jednou obětoval, aby sňal hříchy mnohých, a podruhé se ukáže ne už kvůli hříchu, ale pro spásu těch, kdo na něj čekají.

Kapitola 10

Konec všech obětí

^{Heb 10:1}Zákon je pouhým stínem dobra, jež mělo přijít, nikoli jeho skutečným obrazem. Neustálé každoroční obětování přece nikdy nemůže ty, kdo je přináší, přivést k dokonalosti. ^{Heb 10:2}(Jinak by je účastníci této bohoslužby už dávno přestali přinášet, protože by byli jednou provždy očištěni od hříšného svědomí.) ^{Heb 10:3}Těmito oběťmi se ale hříchy jen každoročně připomínají; ^{Heb 10:4}krev býků a kozlů přece nemůže hříchy nikdy odstranit.

^{Heb 10:5}A proto Kristus, když přichází na svět, říká:

„Oběti ani dary sis nepřál,
místo toho jsi mi tělo připravil;
^{Heb 10:6}zápaly a oběti za hřích neoblíbil sis.
^{Heb 10:7}Tehdy jsem řekl: Zde jsem, Bože,
jako je o mně v Knize napsáno,
přicházím konat vůli tvou.“ ^[3017]

^{Heb 10:8}Nejprve řekl: „Oběti ani dary, zápaly ani oběti za hřích“ (jež se obětují podle Zákona) „sis nepřál a neoblíbil,“ ^{Heb 10:9}a potom dodal: „Zde jsem, abych konal tvou vůli.“ Tak ruší to první, aby ustanovil to druhé. ^{Heb 10:10}A to je ta vůle, v níž jsme jednou provždy posvěceni skrze obětování těla Ježíše Krista.

^{Heb 10:11}Každý kněz denně pokračuje v bohoslužbě, při níž znovu a znovu přináší stejné oběti, které nikdy nemohou odstranit hříchy. ^{Heb 10:12}Kristus však obětoval za hříchy jedinou oběť a usedl navždy po Boží pravici. ^{Heb 10:13}Od té doby čeká, až mu budou nepřátelé položeni k nohám, ^{[3018]Heb 10:14}neboť jedinou obětí přivedl ty, které posvěcuje, k věčné dokonalosti.

^{Heb 10:15}Totéž nám dosvědčuje i Duch svatý. Nejdříve totiž říká:

^{Heb 10:16}„Toto je smlouva, kterou s nimi
po těch dnech uzavřu, praví Hospodin:
Své zákony vložím do jejich srdce
a vepíši jim je do mysli,“

^{Heb 10:17}a potom dodává:

„Už nikdy nevzpomenu
na jejich hříchy a zločiny.“ ^[3019]

^{Heb 10:18}Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, nejsou už za ně potřeba oběti.

Nová a živá cesta

^{Heb 10:19}Bratři, díky Ježíšově krvi teď máme svobodný přístup do té pravé svatyně ^{Heb 10:20}tou novou a živou cestou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest své tělo. ^{Heb 10:21}Máme také velikého kněze nad Božím domem, ^{Heb 10:22}a proto přistupme s opravdovým srdcem, v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od špatného svědomí a s tělem omytým čistou vodou.

^{Heb 10:23}Držme se neochvějné naděje, kterou vyznáváme – vždyť Ten, který dal zaslíbení, je věrný. ^{Heb 10:24}Věnujme se jedni druhým, povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům ^{Heb 10:25}a neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku. Raději se napomínejme, a to tím více, čím více vidíte, že se blíží ten den.

^{Heb 10:26}Jestliže totiž poté, co jsme poznali pravdu, vědomě pokračujeme v hříchu, nezbývá nám už žádná oběť za hříchy, ^{Heb 10:27}ale jen hrozné očekávání Božího soudu, kdy zuřící oheň pohltí jeho odpůrce. ^{Heb 10:28}Kdokoli pohrdl Mojžíšovým zákonem, na základě výpovědi dvou nebo tří svědků bez milosti umírá. ^{[3020]Heb 10:29}Představte si, čím přísnější trest zasluhuje ten, kdo pošlapal Božího Syna, přestal si cenit krve smlouvy, jíž byl posvěcen, a potupil Ducha milosti! ^{Heb 10:30}Víme přece, kdo řekl:

„Má je pomsta, já zjednám odplatu,“

a dodal:

„Hospodin bude soudit svůj lid.“ ^[3021]

^{Heb 10:31}Jak hrozné je upadnout do rukou živého Boha!

^{Heb 10:32}Rozpomeňte se na dřívější dny – kolik zápasů a utrpení jste po svém osvícení museli podstoupit! ^{Heb 10:33}Někdy vás veřejně vystavovali urážkám a ponižování, jindy jste se sami postavili za ty, s nimiž se takto zacházelo. ^{Heb 10:34}Poznali jste utrpení vězňů a s radostí jste snesli ztrátu svého majetku, vědomi si toho, že vás čeká lepší a trvalé bohatství.

^{Heb 10:35}Nezahazujte proto svou smělou důvěru – vždyť bude bohatě odměněna! ^{Heb 10:36}Potřebujete však vytrvalost, abyste vykonali Boží vůli, a tak dosáhli zaslíbení. Vždyť:

^{Heb 10:37}„Už velmi, velmi brzy
přijde Ten, který má přijít, a neopozdí se.
^{Heb 10:38}Můj spravedlivý bude žít z víry, ^[3022]
odpadlík je mi však z duše protivný.“ ^[3023]

^{Heb 10:39}My ovšem neodpadáme k záhubě, ale věříme k záchraně.

Kapitola 11

Co je víra

^{Heb 11:1}Víra je podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, jež nevidíme. ^{Heb 11:2}Díky ní naši předkové došli u Boha uznání.

^{Heb 11:3}Vírou rozumíme, že vesmír byl stvořen Božím slovem, takže to, co vidíme, nevzniklo z ničeho viditelného.

^{Heb 11:4}Vírou Ábel přinesl Bohu lepší oběť nežli Kain. Díky ní byl uznán za spravedlivého (neboť Bůh přijal jeho dary), a přestože zemřel, díky ní dosud mluví.

^{Heb 11:5}Vírou byl Enoch odsud vzat, aby nespatřil smrt: „zmizel, neboť ho Bůh vzal.“ ^[3024] Ještě než byl vzat, měl pověst Božího oblíbence ^{Heb 11:6}a bez víry si přece jeho oblibu nikdo nezíská. Kdo přichází k Bohu, musí věřit, že Bůh je a že odměňuje ty, kdo jej hledají.

^{Heb 11:7}Vírou Noe, varován o tom, co ještě nebylo vidět, v Boží bázni postavil archu, v níž se zachránila jeho rodina. Tak zahanbil svět a stal se dědicem spravedlnosti, která je z víry.

^{Heb 11:8}Vírou Abraham poslechl Boží volání, aby šel na místo, jež měl dědičně získat. Přestože nevěděl, kam jde, vydal se na cestu. ^{Heb 11:9}Vírou se přistěhoval do zaslíbené země, jakkoli byla cizí, a bydlel v ní ve stanech stejně jako Izák a Jákob, dědicové téhož zaslíbení. ^{Heb 11:10}Vyhlížel totiž město, které má základy, město, jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh.

^{Heb 11:11}Vírou také neplodná Sára i přes svůj pokročilý věk přijala moc k početí potomka, přesvědčena o věrnosti Toho, který dal zaslíbení. ^{Heb 11:12}A tak z jednoho už nemohoucího muže vzešlo bezpočet potomků, jako je hvězd na nebi a písku na mořském břehu. ^[3025]

^{Heb 11:13}Tito všichni zemřeli ve víře, aniž dosáhli zaslíbení. Jen je zdálky zahlédli, vítali je a vyznávali, že jsou na zemi cizinci a přistěhovalci. ^{Heb 11:14}Ti, kdo takto mluví, dávají najevo, že touží po vlasti. ^{Heb 11:15}Kdyby měli na mysli tu, kterou opustili, měli přece dost času k návratu. ^{Heb 11:16}Oni však toužili po lepší vlasti – po té nebeské. Sám Bůh se proto nestydí nazývat se jejich Bohem, neboť jim připravil město.

^{Heb 11:17}Vírou Abraham ve své zkoušce obětoval Izáka. Ten, který přijal zaslíbení, obětoval svého jediného syna, ^{Heb 11:18}o němž bylo řečeno: „Tvé símě bude povoláno v Izákovi.“ ^{[3026]Heb 11:19}Počítal totiž s tím, že Bůh je schopen i křísit z mrtvých; a odtud ho také (obrazně řečeno) přijal.

^{Heb 11:20}Vírou Izák požehnal Jákobovi a Ezauovi ohledně budoucích věcí.

^{Heb 11:21}Vírou umírající Jákob požehnal každému z Josefových synů a „poklonil se, opřen o svou hůl.“ ^[3027]

^{Heb 11:22}Vírou se Josef, předtím než skonal, zmínil o odchodu Izraelitů z Egypta a řekl jim, jak mají naložit s jeho kostmi.

^{Heb 11:23}Vírou byl Mojžíš po narození tři měsíce ukrýván svými rodiči. Když viděli, jak je to dítě krásné, ^[3028] nenechali se zastrašit královým rozkazem.

^{Heb 11:24}Vírou se Mojžíš, jakmile dospěl, zřekl postavení faraonova vnuka. ^{Heb 11:25}Dal přednost útrapám Božího lidu před pomíjivým hříšným požitkem. ^{Heb 11:26}Kristova potupa mu byla dražší než všechny egyptské poklady, neboť se díval až k odplatě. ^{Heb 11:27}Vírou opustil Egypt a nedal se zastrašit královým hněvem. Vytrval, jako by viděl Neviditelného. ^{Heb 11:28}Vírou slavil Hod beránka a skropení krví, takže se jich zhoubce prvorozených nedotkl.

^{Heb 11:29}Vírou přešli Rudé moře jako po suché zemi; když se však o to pokusili Egypťané, zmizeli v hlubině.

^{Heb 11:30}Vírou padly zdi Jericha, když je obcházeli sedm dní.

^{Heb 11:31}Vírou nevěstka Rachab pokojně přijala špehy, a tak nezahynula s neposlušnými.

^{Heb 11:32}Mám pokračovat ještě dál? Není dost času, abych vyprávěl o Gedeonovi, Barákovi, Samsonovi, Jiftachovi, Davidovi, Samuelovi a prorocích. ^{Heb 11:33}Ti skrze víru dobývali království, konali spravedlnost, docházeli zaslíbení, zavírali tlamy lvům, ^{Heb 11:34}přemáhali žár ohně, unikali ostří meče, bývali posilněni v slabosti, stávali se silnými v boji a obraceli na útěk vojska cizinců. ^{Heb 11:35}Ženám se jejich mrtví vraceli vzkříšení.

Jiní šli na mučidla, když odmítli propuštění, aby dosáhli něčeho lepšího – vzkříšení. ^{Heb 11:36}Další zakoušeli výsměch a bičování a také okovy a vězení. ^{Heb 11:37}Bývali kamenováni, řezáni pilou, ^[3029] zabíjeni mečem, chodili v ovčích a kozlích kůžích – strádající, pronásledovaní a trpící. ^{Heb 11:38}Svět jich nebyl hoden. Bloudili po pustinách a horách, po jeskyních a zemských roklinách.

^{Heb 11:39}Ti všichni díky víře došli u Boha uznání. Přesto však nedosáhli zaslíbení, ^{Heb 11:40}neboť Bůh zamýšlel něco lepšího pro nás – proto neměli dojít k cíli bez nás.

Kapitola 12

Boží výchova

^{Heb 12:1}Když jsme tedy obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme i my každou přítěž i hřích, který nás tak snadno svazuje, a vytrvale pokračujme v běhu, ležícím před námi. ^{Heb 12:2}Nespouštějme oči z Ježíše, původce a završitele naší víry, který pro radost, ležící před ním, nedbal na hanbu, podstoupil kříž a usedl po pravici Božího trůnu. ^{Heb 12:3}Uvědomte si, jaké nepřátelství hříšníků vůči sobě vydržel, abyste neochabli a neklesali na duchu.

^{Heb 12:4}Ještě jste se v souboji s hříchem nevzepřeli až do krve. ^{Heb 12:5}Copak jste zapomněli na povzbuzení, kterým vás oslovuje jako své syny?

„Hospodinovo poučení, synu, neodmítej,
když tě napravuje, nezoufej.
^{Heb 12:6}Vždyť koho miluje Hospodin, toho vychovává
a trestá každého, koho přijímá za syna.“ ^[3030]

^{Heb 12:7}Když podstupujete zkoušky, je to pro vaši výchovu; Bůh se k vám chová jako k vlastním dětem. Je snad dítě, které otec netrestá? ^{Heb 12:8}Výchovou procházejí všichni; bez ní byste tedy nebyli jeho děti, leda nevlastní. ^{Heb 12:9}Když jsme si vážili svých tělesných rodičů, kteří nás vychovávali, neměli bychom se tím spíše poddat Otci duchů a získat život? ^{Heb 12:10}Oni nás vychovávali krátce a podle svého uvážení, on ale pro náš vlastní prospěch, abychom došli podílu na jeho svatosti. ^{Heb 12:11}Výchova se v dané chvíli nikdy nezdá příjemná, ale krušná, později však těm, kdo jí prošli, přináší ovoce spravedlnosti a pokoje.

^{Heb 12:12}Proto „dodejte síly ochabujícím rukám i podlomeným kolenům“ ^{Heb 12:13}a „zaveďte své kroky na přímé cesty,“ ^[3031] aby to, co kulhá, zcela neochrnulo, ale raději bylo uzdraveno.

Neotřesitelné království

^{Heb 12:14}Usilujte o pokoj se všemi lidmi a o svatost, bez níž nikdo neuvidí Pána. ^{Heb 12:15}Dávejte pozor, aby se někdo nepřipravil o Boží milost a aby se nerozbujel nějaký kořen hořkosti, který by nakazil a poškodil mnohé. ^{Heb 12:16}Ať se z nikoho nestane nevěrník nebo bezbožník jako Ezau, který prodal své prvorozenství za jediný pokrm. ^{Heb 12:17}Víte přece, že když potom chtěl zdědit požehnání, byl odmítnut (ačkoli se jej s pláčem dožadoval), neboť nenašel příležitost k pokání.

^{Heb 12:18}Nepřistoupili jste přece k hmatatelné hoře, k hořícímu ohni, k mračnu, temnotě a vichřici, ^{Heb 12:19}k troubení polnice a k hlasu znějícímu tak, že když jej slyšeli, prosili, aby k nim už nemluvil. ^{Heb 12:20}(Nemohli totiž snést to, co se jim přikazovalo: „Kdyby se i jen zvíře dotklo té hory, bude ukamenováno.“ ^{[3032]Heb 12:21}Byla to tak hrozná podívaná, že Mojžíš řekl: „Až se třesu hrůzou.“) ^[3033]

^{Heb 12:22}Přistoupili jste ale k hoře Sion a k městu živého Boha – nebeskému Jeruzalému, k nespočetnému zástupu andělů, ^{Heb 12:23}k slavnostnímu shromáždění, k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, k Bohu, soudci všech, k duchům spravedlivých, kteří došli cíle; ^{Heb 12:24}k prostředníku nové smlouvy Ježíši a ke skropení krví, která mluví lépe než Ábelova.

^{Heb 12:25}Hleďte, abyste neodmítli Toho, který k vám mluví. Jestliže neunikli ti, kteří odmítli toho, kdo na zemi vydával Boží pokyny, čím spíše neunikneme my, odvracíme-li se od Toho, který je z nebe. ^{Heb 12:26}Jeho hlas tehdy otřásal zemí, nyní však slibuje: „Ještě jednou otřesu nejenom zemí, ale i nebem.“ ^{[3034]Heb 12:27}A to, že řekl „ještě jednou…,“ ukazuje na odstranění všeho, co je otřesitelné (to jest udělané), aby tak zůstalo to, co je neotřesitelné.

^{Heb 12:28}My však přijímáme království, jež je neotřesitelné, a proto buďme vděční a služme Bohu tak, jak se mu líbí, s úctou a posvátnou bázní. ^{Heb 12:29}Vždyť náš Bůh je stravující oheň. ^[3035]

Kapitola 13

Žijte v lásce

^{Heb 13:1}Bratrská láska ať zůstává. ^{Heb 13:2}Nezapomínejte na pohostinnost – díky ní někteří nevědomky hostili anděly! ^{Heb 13:3}Pamatujte na vězně, jako byste byli ve vězení s nimi; pamatujte na trpící jako ti, kdo sami také mohou cítit bolest.

^{Heb 13:4}Manželství ať si všichni váží a manželské lože ať je bez poskvrny, vždyť smilníky a cizoložníky čeká Boží soud. ^{Heb 13:5}Veďte nezištný život a buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť on řekl:

„Nikdy tě neopustím
a nikdy nenechám,“ ^[3036]

^{Heb 13:6}takže můžeme vyznat s důvěrou:

„Hospodin je můj zastánce, nebudu se bát.
Co by mi mohl člověk udělat?“ ^[3037]

^{Heb 13:7}Pamatujte na své vůdce, kteří vám předložili Boží slovo; všímejte si výsledku jejich života a berte si příklad z jejich víry. ^{Heb 13:8}Ježíš Kristus je tentýž včera, dnes i na věky.

^{Heb 13:9}Nenechte se unášet všelijakým podivným učením. Je lepší posilovat své srdce milostí než pokrmy, které svým stoupencům nijak nepomohly. ^{Heb 13:10}Máme oltář, z něhož nemají právo jíst ti, kdo slouží stánku. ^{Heb 13:11}Těla zvířat, jejichž krev přináší velekněz do nejsvětější svatyně jako oběť za hřích, bývají pálena venku za stany. ^{[3038]Heb 13:12}Proto také Ježíš trpěl venku za branou, aby posvětil lid svou vlastní krví. ^{Heb 13:13}Vyjděme tedy k němu ven za stany a nesme jeho potupu, ^{Heb 13:14}neboť zde nemáme trvalé město, ale toužíme po tom budoucím. ^{Heb 13:15}Skrze něj neustále přinášejme Bohu oběť chvály, totiž ovoce rtů, ^[3039] vyznávajících jeho jméno. ^{Heb 13:16}Nezapomínejte ovšem na dobročinnost a štědrost, neboť takové oběti jsou Bohu příjemné.

^{Heb 13:17}Poslouchejte ty, kteří vás vedou, a buďte poddajní; bdí totiž nad vašimi životy jako ti, kdo budou muset složit účty. Ať to mohou dělat s radostí, a ne s naříkáním – to by vám přece nebylo prospěšné.

Bůh pokoje

^{Heb 13:18}Modlete se za nás. Jsme si jistí, že máme čisté svědomí, neboť se za všech okolností snažíme jednat správně. ^{Heb 13:19}Velice vás tedy prosím o modlitby, abych se k vám mohl co nejdříve vrátit.

^{Heb 13:20}Bůh pokoje, který pro krev věčné smlouvy vzkřísil z mrtvých našeho Pána Ježíše, toho velikého Pastýře ovcí, ^{Heb 13:21}kéž vás opatří vším dobrým, abyste konali jeho vůli, a působí v nás, co je v jeho očích příjemné, skrze Ježíše Krista, jemuž buď sláva na věky věků. Amen.

^{Heb 13:22}Prosím vás, bratři, přijměte toto slovo povzbuzení; vždyť jsem vám napsal jen krátce. ^{Heb 13:23}Vězte, že náš bratr Timoteus už je propuštěn. Přijde-li brzy, navštívím vás s ním.

^{Heb 13:24}Pozdravte všechny, kteří vás vedou, i všechny svaté. Pozdravují vás bratři z Itálie.

^{Heb 13:25}Milost s vámi všemi.

Jakub

Kapitola 1

^{Jas 1:1}Jakub, služebník Boha a Pána Ježíše Krista, zdraví dvanáct pokolení v diaspoře.

Zkoušky a pokušení

^{Jas 1:2}Mějte z toho jen radost, bratři moji, kdykoli upadáte do různých zkoušek. ^{Jas 1:3}Víte přece, že zkoušení vaší víry přináší vytrvalost. ^{Jas 1:4}Nechte však vytrvalost dozrát, abyste byli dokonalí a úplní a nic vám nescházelo.

^{Jas 1:5}Schází-li někomu z vás moudrost, ať žádá Boha, a ten mu ji dá – je přece štědrý ke všem a bez výhrad! ^{Jas 1:6}Ať ale žádá ve víře a bez pochybností. Kdo pochybuje, podobá se totiž mořské vlně, větrem bičované a hnané sem a tam. ^{Jas 1:7}Ať nikdo takový nečeká, že od Pána něco dostane – ^{Jas 1:8}člověk s dvojakou myslí je totiž ve všem nestálý.

^{Jas 1:9}Ať se bratr, který je nízko, raduje ze svého povýšení ^{Jas 1:10}a bohatý ze svého ponížení; pomine totiž jako polní květ. ^{Jas 1:11}Když vyjde slunce a přijde žár, usychá tráva a vadne květ; ze vší té nádhery nic nezbývá. Právě tak uvadne boháč při všech svých počinech.

^{Jas 1:12}Blaze člověku, který prochází zkouškou! Až se osvědčí, získá korunu života, kterou Pán zaslíbil těm, kdo ho milují. ^{Jas 1:13}Když je však někdo pokoušen, ať nikdy neříká, že to pokušení je od Boha. Jako Bůh nemůže být pokoušen zlem, tak také sám nikoho nepokouší. ^{Jas 1:14}Když je někdo pokoušen, vždycky jej vleče a vábí jeho vlastní chtíč. ^{Jas 1:15}Chtíč, jakmile počne, rodí hřích a hřích, když dospěje, plodí smrt.

^{Jas 1:16}Nepleťte se, milovaní bratři! ^{Jas 1:17}Všechno dobré a dokonalé je dar shůry od Otce světel, u něhož není žádná změna, žádný proměnlivý stín. ^{Jas 1:18}Ze své vůle nás zplodil slovem pravdy, abychom byli prvotinou jeho stvoření.

Ryzí zbožnost

^{Jas 1:19}Víte, milovaní bratři, že každý člověk má být pohotový k slyšení, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu. ^{Jas 1:20}Lidský hněv přece k spravedlnosti před Bohem nevede. ^{Jas 1:21}Odhoďte proto všechnu špínu a spoustu špatnosti a s krotkostí přijímejte zaseté Slovo, které má moc spasit vaše duše.

^{Jas 1:22}Tím slovem je ale potřeba se řídit – nenamlouvejte si, že mu stačí naslouchat! ^{Jas 1:23}Kdo Slovu naslouchá, ale neřídí se jím, podobá se člověku, který se vidí v zrcadle, ^{Jas 1:24}ale když odejde, hned zapomene, jak vypadal. ^{Jas 1:25}Kdo však zahlédl dokonalý zákon svobody a drží se jej, blaze jemu ve všem, co dělá! Nezapomíná totiž, co slyšel, ale naplňuje to skutkem.

^{Jas 1:26}Pokud si někdo myslí, že je zbožný, a přitom neumí zvládnout vlastní jazyk, ten klame sám sebe a jeho zbožnost je k ničemu. ^{Jas 1:27}Čistá a ryzí zbožnost před Bohem a Otcem je toto: pomáhat sirotkům a vdovám v jejich nouzi a chránit se před špínou světa.

Kapitola 2

Víra a předpojatost

^{Jas 2:1}Bratři moji, nespojujte víru našeho slavného Pána Ježíše Krista s předpojatostí. ^{Jas 2:2}Co když do vašeho shromáždění přijde člověk v nádherných šatech a se zlatým prstenem a za ním chudák ve špinavých hadrech? ^{Jas 2:3}Budete-li se věnovat tomu nádherně oblečenému a řeknete mu: „Posaď se prosím sem,“ ale tomu chudákovi řeknete: „Někde si stoupni nebo si sedni na zem“ – ^{Jas 2:4}copak tím mezi sebou neděláte rozdíly? Neposuzujete lidi špatným měřítkem?

^{Jas 2:5}Poslouchejte, milovaní bratři: Copak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře? Nemají právě oni zdědit království, které Bůh zaslíbil těm, kdo jej milují? ^{Jas 2:6}Vy ale chudého klidně ponížíte! Nejsou to přitom právě bohatí, kdo vás utiskuje a vláčí po soudech? ^{Jas 2:7}Nerouhají se právě oni tomu vzácnému jménu, kterým jste označeni?

^{Jas 2:8}Pokud opravdu plníte královský zákon, jak praví Písmo: „Miluj svého bližního jako sám sebe,“ ^[3040] dobře děláte. ^{Jas 2:9}Jste-li však předpojatí, hřešíte a Zákon vás usvědčuje jako viníky. ^{Jas 2:10}Kdo by totiž dodržoval celý Zákon, ale v jednom bodě selhal, provinil se ve všech. ^{Jas 2:11}Tentýž, kdo řekl: „Necizolož,“ řekl také: „Nezabíjej.“ ^[3041] Pokud tedy necizoložíš, ale zabíjíš, přestupuješ Zákon.

^{Jas 2:12}Proto mluvte a jednejte jako lidé, kteří mají být souzeni podle zákona svobody. ^{Jas 2:13}Toho, kdo nebyl milosrdný, čeká nemilosrdný soud. Milosrdenství však nad soudem vítězí.

Víra a skutky

^{Jas 2:14}K čemu to je, bratři moji, když někdo tvrdí, že má víru, ale neprojevuje se to skutky? Copak ho taková víra zachrání? ^{Jas 2:15}Co když bratr nebo sestra nebudou mít co jíst anebo co na sebe? ^{Jas 2:16}Když jim řeknete: „Jděte v pokoji, ať je vám teplo a dobře se najezte,“ ale nedáte jim, co potřebují k životu, k čemu to bude? ^{Jas 2:17}Právě tak víra bez skutků, víra sama o sobě, je mrtvá.

^{Jas 2:18}Někdo na to řekne: „Jeden má víru, druhý zase skutky.“

Nuže, ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích. ^{Jas 2:19}Ty věříš, že je jediný Bůh? ^[3042] Dobře děláš. Tomu ale věří i démoni – a třesou se! ^{Jas 2:20}Kdy už pochopíš, ty blázne, že víra bez skutků je jalová? ^[3043]

^{Jas 2:21}Nebyl snad náš otec Abraham ospravedlněn na základě skutků, když přinesl svého syna Izáka na oltář? ^{Jas 2:22}Vidíš? Víra podporovala jeho skutky a díky těm skutkům jeho víra došla naplnění! ^{Jas 2:23}Tak se stalo, co říká Písmo: „Abraham uvěřil Bohu a to mu bylo počítáno za spravedlnost“ ^[3044] a byl označen za Božího přítele. ^{[3045]Jas 2:24}Vidíte? Člověk je ospravedlňován díky skutkům, a ne jen díky víře.

^{Jas 2:25}Nebyla podobně na základě skutků ospravedlněna také nevěstka Rachab, když přijala ony špehy a potom je poslala pryč jinudy? ^{Jas 2:26}Takže: jako je tělo bez ducha mrtvé, stejně tak je mrtvá i víra bez skutků.

Kapitola 3

Jazyk je oheň

^{Jas 3:1}Nesnažte se mnozí stát učiteli, bratři moji – vězte, že budeme souzeni přísněji. ^{Jas 3:2}Všichni přece v mnohém chybujeme. Kdo nechybuje ve slově, dosáhl dokonalosti a je schopen se ovládat v každém ohledu. ^{Jas 3:3}Když dáme koním do huby udidlo, abychom je zkrotili, můžeme pak ovládat celé jejich tělo. ^{Jas 3:4}I mohutné lodě hnané prudkým větrem řídí malé kormidlo, kamkoli kormidelník chce. ^{Jas 3:5}Stejně tak i jazyk je malý sval, ale co všechno dokáže!

Považte, jak dokáže maličký oheň zapálit veliký les. ^{Jas 3:6}I jazyk je oheň! Mezi všemi orgány našeho těla představuje jazyk svět zla. Poskvrňuje celé tělo a spaluje celý běh života, neboť je rozpalován peklem. ^{Jas 3:7}Lidstvo se pokouší zkrotit každý druh zvířat, ptáků, plazů i mořských tvorů a daří se mu to, ^{Jas 3:8}ale jazyk žádný člověk zkrotit neumí. Je to nezvládnutelné zlo, plné smrtelného jedu. ^{Jas 3:9}Jím dobrořečíme Pánu a Otci, jím také zlořečíme lidem stvořeným k Boží podobě. ^{Jas 3:10}Ze stejných úst vychází žehnání i proklínání. Bratři moji, tak to nemá být! ^{Jas 3:11}Chrlí snad pramen ze stejného ústí sladkou i hořkou vodu? ^{Jas 3:12}Může snad, bratři moji, fíkovník plodit olivy anebo vinná réva fíky? Stejně tak solný pramen nevydává sladkou vodu.

Moudrost shůry

^{Jas 3:13}Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať to prokáže svými skutky – ušlechtilým životem ve vlídné moudrosti. ^{Jas 3:14}Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě. ^{Jas 3:15}To není moudrost přicházející shůry, ale ta pozemská, pudová a ďábelská. ^{Jas 3:16}Kde je totiž závist a svárlivost, tam vzniká nepokoj a kdejaká špatnost.

^{Jas 3:17}Moudrost, která je shůry, je ale především čistá, dále pokojná, vlídná, povolná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nestranná a nepokrytecká. ^{Jas 3:18}Ti, kdo rozsévají pokoj, sklidí ovoce spravedlnosti.

Kapitola 4

Pokorné zahrne milostí

^{Jas 4:1}Odkud pocházejí boje a sváry mezi vámi? Nepůsobí je snad vaše choutky, které se ve vás perou? ^{Jas 4:2}Dychtíte, ale nemáte, vraždíte a závidíte, ale nemůžete dosáhnout, bojujete a válčíte, ale nemáte, protože neprosíte. ^{Jas 4:3}Prosíte, ale nedostáváte, protože prosíte zle, abyste uspokojili své vlastní choutky.

^{Jas 4:4}Vy nevěrníci! Nevíte, že přátelství se světem znamená nepřátelství s Bohem? Kdokoli se rozhodne být přítelem světa, stává se Božím nepřítelem. ^{Jas 4:5}Anebo si myslíte, že Písmo mluví naprázdno? Copak Duch, který v nás přebývá, vede k nevraživosti? ^{Jas 4:6}Naopak, nabízí úžasnou milost! Říká přece:

„Bůh se staví proti pyšným,
pokorné ale zahrne milostí.“ ^[3046]

^{Jas 4:7}Poddejte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, ^{Jas 4:8}přibližte se Bohu a přiblíží se vám. Umyjte své ruce, hříšníci, a očistěte svá srdce, vy, kdo máte dvojakou mysl. ^{Jas 4:9}Dejte se do bědování, truchlete a plačte! Váš smích ať se obrátí v nářek a vaše radost v sklíčenost. ^{Jas 4:10}Pokořte se před Pánovou tváří a on vás povýší.

Tři varování

^{Jas 4:11}Bratři, nepomlouvejte jedni druhé. Kdo pomlouvá nebo soudí svého bratra, pomlouvá a soudí Zákon. Pokud soudíš Zákon, přestal jsi být plnitelem Zákona a stal ses jeho soudcem. ^{Jas 4:12}Zákonodárce a soudce je ale jen jeden! On může zachránit i zničit. Kdo vůbec jsi, že soudíš svého bližního?

^{Jas 4:13}A teď vy, kdo říkáte: „Dnes nebo zítra se vypravíme do tamtoho města. Strávíme tam rok a vyděláme si obchodem“ – ^{Jas 4:14}vy přece ani nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Nic než pára. Na chvilku se ukáže a pak mizí. ^{Jas 4:15}Raději máte říci: „Dá-li Pán a budeme živí, uděláme to či ono.“ ^{Jas 4:16}Vy se ale chlubíte ve své namyšlenosti. Všechno takové chlubení je zlé. ^{Jas 4:17}Když někdo umí jednat správně, ale nejedná, je to hřích.

Kapitola 5

^{Jas 5:1}A teď vy, boháči – plačte a naříkejte nad bídami, jež vás čekají. ^{Jas 5:2}Vaše bohatství shnilo, šaty vám sežrali moli, ^{Jas 5:3}vaše zlato a stříbro zrezivělo. Ta rez bude svědčit proti vám a stráví vaše těla jako oheň. Nahromadili jste si poklad pro poslední dny! ^{Jas 5:4}Slyšíte? To křičí mzda, kterou jste odepřeli dělníkům, kteří dřeli na vašich polích! ^[3047] Volání ženců došlo sluchu Hospodina zástupů! ^{Jas 5:5}Žili jste na zemi v rozkoši a v požitcích; vykrmili jste se ke dni porážky! ^{Jas 5:6}Odsoudili jste a zavraždili spravedlivého; on se nebránil.

Soudce přichází

^{Jas 5:7}Bratři, buďte trpěliví až do Pánova příchodu. Víte, jak rolník očekává drahocennou úrodu země – trpělivě na ni čeká, dokud nepřijde raný i pozdní déšť. ^{Jas 5:8}I vy tedy buďte trpěliví a pevní. Pánův příchod je blízko.

^{Jas 5:9}Nestěžujte si, bratři, jeden na druhého, abyste nebyli odsouzeni. Hle, Soudce už stojí ve dveřích! ^{Jas 5:10}Za příklad odolnosti a trpělivosti si, bratři, vezměte proroky, kteří mluvili v Hospodinově jménu. ^{Jas 5:11}Víte, že říkáme: „Blaze těm, kteří vytrvali.“ ^[3048] Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti a viděli jste, co pro něj nakonec Pán připravil, ^[3049] vždyť „Hospodin je nesmírně milosrdný a soucitný.“ ^[3050]

^{Jas 5:12}Především však, bratři moji, nepřísahejte – ani při nebi, ani při zemi, ani žádnou jinou přísahou – ale ať vaše „Ano“ znamená ano a „Ne“ ne, abyste nebyli odsouzeni. ^[3051]

Modlitba dokáže mnoho

^{Jas 5:13}Má někdo z vás trápení? Ať se modlí. Je někdo šťastný? Ať zpívá chvály. ^{Jas 5:14}Je někdo z vás nemocný? Ať zavolá starší sboru a ti ať se za něj modlí a mažou ho olejem v Pánově jménu. ^{Jas 5:15}Modlitba víry uzdraví nemocného, Pán ho pozdvihne, a pokud spáchal nějaké hříchy, bude mu odpuštěno.

^{Jas 5:16}Vyznávejte si navzájem své hříchy a modlete se jedni za druhé, abyste byli uzdraveni. Vroucí modlitba spravedlivého dokáže mnoho. ^{Jas 5:17}Eliáš byl člověk jako my, a když se horlivě modlil, aby nepršelo, na zemi nezapršelo tři a půl roku. ^{Jas 5:18}Když se pak modlil znovu, nebe vydalo déšť a země úrodu.

^{Jas 5:19}Bratři moji, může se stát, že někdo z vás zbloudí od pravdy a někdo ho obrátí zpět. ^{Jas 5:20}Vězte, že ten, kdo odvrátí hříšníka od jeho bludné cesty, zachrání jeho duši před smrtí a přikryje množství hříchů. ^[3052]

1. Petr

Kapitola 1

^{1Pet 1:1}Petr, apoštol Ježíše Krista,

přistěhovalcům rozptýleným v Pontu, Galacii, Kappadokii, Asii a Bitynii, ^{1Pet 1:2}vyvoleným prozřetelností Boha Otce skrze posvěcení Ducha k poslušnosti a skropení krví Ježíše Krista:

Milost vám a hojný pokoj.

Živá naděje

^{1Pet 1:3}Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nám ve svém velikém milosrdenství daroval nový život, když vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých. Povolal nás k živé naději, ^{1Pet 1:4}k nepomíjivému, neposkvrněnému a nevadnoucímu dědictví, které vás čeká v nebi, ^{1Pet 1:5}zatímco vás Boží moc skrze víru opatruje ke spáse, která se zjeví na konci času.

^{1Pet 1:6}Proto se radujte, i kdybyste teď museli nakrátko snášet různé zkoušky. ^{1Pet 1:7}I pomíjivé zlato se přece zkouší ohněm – vaše víra je ale mnohem vzácnější, a když se ukáže její ryzost, bude vám to ke chvále, cti a slávě v den zjevení Ježíše Krista. ^{1Pet 1:8}Nikdy jste ho neviděli, a přece ho milujete. Ani teď ho ještě nevidíte, a přece v něj věříte. Radujte se tedy nevýslovnou, velkolepou radostí, ^{1Pet 1:9}protože dosahujete cíle své víry – spásy duší.

^{1Pet 1:10}Tuto spásu se pečlivě a pilně snažili vystihnout proroci, když prorokovali o milosti připravené pro vás. ^{1Pet 1:11}Pídili se po tom, na koho a na kdy jim ukazoval Kristův Duch, který byl v nich a předpovídal Mesiášovo utrpení a následnou slávu. ^{1Pet 1:12}Bylo jim zjeveno, že ne sobě, ale vám tím zprostředkují poselství, které vám teď přinesli ti, kdo vám kázali evangelium v Duchu svatém seslaném z nebe. Tyto věci by rádi zahlédli sami andělé!

Poslouchejte Boha

^{1Pet 1:13}S odhodlanou myslí a ve vší střízlivosti se proto spolehněte na milost, kterou vám přinese zjevení Ježíše Krista. ^{1Pet 1:14}Poslouchejte Boha jako jeho děti; nepoddávejte se choutkám, které vás ovládaly v době vaší nevědomosti. ^{1Pet 1:15}Ten, který vás povolal, je svatý – právě tak buďte svatí v celém svém životě i vy. ^{1Pet 1:16}Je přece psáno: „Buďte svatí, neboť já jsem svatý.“ ^[3053]

^{1Pet 1:17}Bůh nikomu nestraní, ale každého soudí podle jeho skutků. Jestliže jej nazýváte svým Otcem, hleďte, abyste svůj dočasný pobyt zde prožili v posvátné úctě. ^{1Pet 1:18}Víte přece, čím jste byli vykoupeni ze svého marného životního způsobu, zděděného po předcích – nebylo to pomíjivými věcmi, stříbrem ani zlatem, ^{1Pet 1:19}ale vzácnou krví Kristovou! Ten byl jako beránek bez vady a poskvrny ^{1Pet 1:20}předem vybrán už před stvořením světa, ale teď na konci časů byl zjeven kvůli vám. ^{1Pet 1:21}Díky němu věříte v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a oslavil jej, aby tak vaše víra a naděje směřovala k Bohu.

Živé slovo

^{1Pet 1:22}Když jste poslušností pravdě očistili své duše k nepředstírané bratrské lásce, milujte vroucně jedni druhé z čistého ^[3054] srdce. ^{1Pet 1:23}Nejste přece znovuzrozeni z pomíjivého semene, ale z nepomíjivého, skrze živé a trvalé Boží slovo. ^{1Pet 1:24}Vždyť:

„Každý člověk je jako tráva,
všechna jeho sláva jako polní květ.
Usychá tráva, kvítí uvadá,
^{1Pet 1:25}slovo Hospodinovo však věky přetrvá.“ ^[3055]

A to slovo je evangelium, které vám bylo zvěstováno.

Kapitola 2

^{1Pet 2:1}Odhoďte proto všechnu zlobu, každou lest, pokrytectví, závist i všechno pomlouvání ^{1Pet 2:2}a jako čerství novorozenci se dožadujte neředěného mléka Božího slova, abyste jím rostli ke spáse – ^{1Pet 2:3}pokud jste ovšem okusili, jak laskavý je Pán. ^[3056]

Živé kameny

^{1Pet 2:4}Když přicházíte k němu, k živému kameni zavrženému lidmi, ale vyvolenému a vzácnému před Bohem, ^{1Pet 2:5}sami se stáváte živými kameny ve stavbě duchovního chrámu a svatým kněžstvem přinášejícím duchovní oběti přijatelné před Bohem díky Ježíši Kristu.

^{1Pet 2:6}V Písmu přece stojí:

„Hle, pokládám na Sionu
úhelný kámen vyvolený a vzácný,
a kdokoli věří v něj,
se jistě nezklame.“ ^[3057]

^{1Pet 2:7}Pro vás věřící je tedy vzácný, ale pro nevěřící je to

„Kámen staviteli zavržený,
jenž se stal kamenem úhelným,“ ^[3058]

^{1Pet 2:8}a také

„Kámen úrazu a skála pohoršení.“ ^[3059]

To platí pro ty, kdo se nad Slovem urážejí a odmítají je, což se stalo jejich údělem.

^{1Pet 2:9}Vy jste však vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid získaný do vlastnictví, ^[3060] abyste hlásali ctnosti Toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. ^{1Pet 2:10}Kdysi jste ani nebyli lidem, ale teď jste lid Boží; nedocházeli jste milosrdenství, ale teď jste milosrdenství došli. ^[3061]

V jeho šlépějích

^{1Pet 2:11}Milovaní, jsme tu jen cizinci a přistěhovalci, a tak vás vyzývám: Zdržujte se tělesných žádostí, jež ohrožují duši, ^{1Pet 2:12}a veďte mezi pohany poctivý život. Místo aby vás pomlouvali jako zločince, ať raději oslavují Boha v den navštívení, protože viděli vaše dobré skutky.

^{1Pet 2:13}Kvůli Pánu se podřizujte veškerému lidskému zřízení, ať už císaři jakožto hlavě státu ^{1Pet 2:14}nebo těm, které pověřil trestat zločince a odměňovat ty, kdo jednají dobře. ^{1Pet 2:15}Vždyť Boží vůle je, abyste svým dobrým jednáním umlčovali hloupé řeči nevědomých. ^{1Pet 2:16}Žijte jako svobodní lidé, ne ovšem jako ti, kdo údajnou svobodou zastírají vlastní špatnost, ale jako Boží služebníci. ^{1Pet 2:17}Všechny ctěte, sourozence milujte, před Bohem mějte bázeň, k císaři úctu.

^{1Pet 2:18}Služebníci, s nejvyšší vážností se podřizujte svým pánům – nejenom dobrým a vlídným, ale i zlým. ^{1Pet 2:19}Když někdo nevinně trpí kvůli zbožnému svědomí, zaslouží si chválu. ^{1Pet 2:20}Co je ale záslužného na tom, když budete biti za vlastní chyby? Trpíte-li ovšem kvůli dobrým činům, je to před Bohem vzácné. ^{1Pet 2:21}Vždyť právě k tomu vás povolal!

Sám Kristus trpěl za vás, a tak vám dal příklad, abyste šli v jeho šlépějích:

^{1Pet 2:22}„On se nikdy nedopustil hříchu
a v ústech neměl žádnou lest.“ ^[3062]

^{1Pet 2:23}Když ho uráželi, neodpovídal, když trpěl, nehrozil, ale ponechával vše Tomu, který soudí spravedlivě. ^{1Pet 2:24}On sám na svém těle vzal naše hříchy na kříž, abychom zemřeli hříchům a ožili spravedlnosti. Jeho rány vás uzdravily! ^{1Pet 2:25}Byli jste přece jako bloudící ovce, ale teď jste se vrátili k Pastýři a Strážci svých duší. ^[3063]

Kapitola 3

Prožít šťastný život

^{1Pet 3:1}Vy, ženy, se podřizujte svým manželům. Někteří z nich odmítají Slovo, ale mohou být získáni beze slov jednáním svých žen, ^{1Pet 3:2}když uvidí, jak čistý a uctivý život vedete. ^{1Pet 3:3}Vaše krása nespočívá ve vnějších věcech – v okázalých účesech, zlatých špercích a nádherných šatech – ^{1Pet 3:4}ale ve vašem srdci. Ozdobte své nitro nepomíjivou krásou krotkého a pokojného ducha, který je před Bohem velmi vzácný. ^{1Pet 3:5}Tuto krásu mívaly kdysi ony svaté ženy, které doufaly v Boha. Podřizovaly se svým manželům, ^{1Pet 3:6}tak jako Sára poslouchala Abrahama a mluvila o něm jako o svém pánu. ^[3064] I vy jste jejími dcerami, když jednáte dobře a nedáte se ničím zastrašit.

^{1Pet 3:7}A vy, muži, mějte ke svým manželkám porozumění. Prokazujte jim úctu jakožto slabšímu pohlaví a jako spoludědičkám daru života, aby vašim modlitbám nestálo nic v cestě.

^{1Pet 3:8}Konečně, buďte všichni svorní, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a skromní. ^{1Pet 3:9}Neodplácejte zlo zlem ani zlořečení zlořečením, ale naopak žehnejte. K tomu jste přece povoláni a za to máte obdržet požehnání. ^{1Pet 3:10}Vždyť:

„Chce někdo prožít šťastný život,
chce někdo okusit dobré dny?
Takový ať chrání svůj jazyk před zlem,
v jeho ústech ať není žádná lest.
^{1Pet 3:11}Ať odmítá zlo a koná dobro,
usiluje o pokoj a nechá se jím vést.
^{1Pet 3:12}Hospodinovy oči hledí ke spravedlivým,
uši naklání k jejich modlitbám,
Hospodinova tvář je ale obrácená
proti pachatelům zla.“ ^[3065]

Důvod vaší naděje

^{1Pet 3:13}Kdo by vám ublížil, když budete horlivě konat dobro? ^{1Pet 3:14}I kdybyste však měli pro spravedlnost trpět, blaze vám. „Nemějte strach z toho, čím vás straší, nenechte se tím vylekat.“ ^{[3066]1Pet 3:15}Zasvěťte svá srdce Pánu Kristu a buďte připraveni podat odpověď každému, kdo se vás zeptá na důvod vaší naděje. ^{1Pet 3:16}Vždy ovšem s vlídností a úctou a s dobrým svědomím, aby se ti, kdo vás pomlouvají, zastyděli, že napadali váš poctivý život v Kristu. ^{1Pet 3:17}Je-li však Boží vůlí, abyste trpěli, je lepší trpět za dobré činy nežli za zlé.

^{1Pet 3:18}Vždyť i Kristus, sám spravedlivý, jednou trpěl za hříchy nespravedlivých, aby vás přivedl k Bohu. V těle podstoupil smrt, ale v Duchu dostal život. ^{1Pet 3:19}Tehdy přišel kázat duchům v žaláři – ^{1Pet 3:20}těm, kteří kdysi za Noemových dnů nechtěli uposlechnout, zatímco Bůh trpělivě čekal, než se postaví archa, v níž se skrze vodu zachránilo jen několik (totiž osm) duší. ^{1Pet 3:21}Naplněním tohoto předobrazu je křest, který nám teď přináší záchranu – nejde o omytí tělesné špíny, ale o závazek dobrého svědomí před Bohem – skrze vzkříšení Ježíše Krista, ^{1Pet 3:22}který odešel do nebe a je po Boží pravici, kde jsou mu poddáni andělé, vlády i moci.

Kapitola 4

Nadešel konec

^{1Pet 4:1}I Kristus podstoupil tělesné utrpení, a tak se stejným odhodláním vyzbrojte i vy. Kdo trpěl na těle, skoncoval s hříchem, ^{1Pet 4:2}takže zbytek svého života v těle už nevěnuje lidským tužbám, ale Boží vůli. ^{1Pet 4:3}Už máme dost toho marnění času, v jakém si libují pohané: života v nestydatých vášních, v opilství, obžerství, v pitkách a v nechutné modloslužbě. ^{1Pet 4:4}Když už se s nimi nevrháte do bezbřehé prostopášnosti, je jim to divné a pomlouvají vás. ^{1Pet 4:5}Jednou však musí složit účty Tomu, který je připraven soudit živé i mrtvé. ^{1Pet 4:6}Proto bylo evangelium zvěstováno i těm, kdo jsou už mrtví – ačkoli byli jako lidé v těle odsouzeni, v Duchu jsou živí u Boha.

^{1Pet 4:7}Všemu nadešel konec. Proto se vzpamatujte a probuďte se k modlitbám, ^{1Pet 4:8}především si ale zachovejte vzájemnou lásku, vždyť „láska přikryje množství hříchů.“ ^{[3067]1Pet 4:9}Projevujte si navzájem pohostinnost se vší ochotou. ^{1Pet 4:10}Každý z vás dostal nějaký dar, a tak si jimi navzájem služte jako dobří správci rozmanité Boží milosti. ^{1Pet 4:11}Když někdo mluví, ať jsou to Boží slova; když někdo slouží, ať je to v síle, kterou dává Bůh, aby byl Bůh vždy oslavován skrze Ježíše Krista, jemuž patří sláva i moc na věky věků! Amen.

Zkouška ohněm

^{1Pet 4:12}Milovaní, nedivte se té zkoušce ohněm, jež na vás přišla – není to přece nic divného. ^{1Pet 4:13}Spíše se radujte, že máte podíl na Kristově utrpení, vždyť až se zjeví jeho sláva, budete jásat radostí! ^{1Pet 4:14}Když nesete urážky pro Kristovo jméno, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, Duch Boží. ^{[3068]1Pet 4:15}Ať nikdo z vás netrpí jako vrah, zloděj, zločinec nebo udavač. ^{1Pet 4:16}Trpí-li však jako křesťan, ^[3069] ať se za to nestydí, ale chválí za to jméno Boha.

^{1Pet 4:17}Přišel čas soudu a první na řadě je Boží dům. Je-li to, co se děje nám, teprve začátek, jaký konec čeká ty, kdo odmítají Boží evangelium?

^{1Pet 4:18}„Je-li spravedlivý stěží spasen,
co bude s bezbožným a hříšníkem?“ ^[3070]

^{1Pet 4:19}Ať proto ti, kdo trpí podle Boží vůle, svěřují své duše věrnému Stvořiteli a pokračují v dobrém jednání.

Kapitola 5

Pokorné zahrne milostí

^{1Pet 5:1}Starší mezi vámi prosím jako váš spolustarší, svědek Kristových utrpení a účastník slávy, která bude zjevena: ^{1Pet 5:2}Paste Boží stádo, které je u vás, a bděte nad ním – ne z povinnosti, ale dobrovolně, jak se to Bohu líbí, ne kvůli prospěchu, ale nezištně. ^{1Pet 5:3}Nepanujte nad svěřeným stádem, ^[3071] ale jděte mu příkladem, ^{1Pet 5:4}abyste, až se ukáže ten nejvyšší Pastýř, přijali nevadnoucí věnec slávy.

^{1Pet 5:5}Vy, mladší, se podřizujte starším a všichni se oblékněte pokorou vůči sobě navzájem, vždyť

„Bůh se staví proti pyšným,
pokorné ale zahrne milostí.“ ^[3072]

^{1Pet 5:6}Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, a on vás v pravý čas povýší. ^{1Pet 5:7}Všechnu svou starost svěřte jemu, vždyť jemu na vás záleží. ^[3073]

^{1Pet 5:8}Probuďte se, mějte se na pozoru! Váš protivník ďábel chodí kolem jako řvoucí lev a hledá kořist. ^{1Pet 5:9}Postavte se mu jakožto silní ve víře a vězte, že stejné utrpení zakoušejí vaši bratři po celém světě.

^{1Pet 5:10}Když projdete tímto krátkým utrpením, Bůh veškeré milosti, který vás v Kristu Ježíši povolal do své věčné slávy, vás obnoví, upevní, posílí a ukotví. ^{1Pet 5:11}Jemu náleží moc navěky! Amen.

^{1Pet 5:12}S pomocí Silvana, ^[3074] kterého považuji za věrného bratra, jsem vám napsal tento krátký list, abych vás povzbudil a ujistil vás, že toto je pravá Boží milost. Stůjte v ní pevně.

^{1Pet 5:13}Pozdravuje vás vaše spoluvyvolená církev v Babylonu ^[3075] a Marek, můj syn. ^{1Pet 5:14}Pozdravte se navzájem polibkem lásky.

Pokoj vám všem, kdo jste v Kristu.

2. Petr

Kapitola 1

^{2Pet 1:1}Šimon Petr, služebník a apoštol Ježíše Krista,

těm, kteří dosáhli stejně vzácné víry jako my díky spravedlnosti našeho Boha a Spasitele Ježíše Krista:

^{2Pet 1:2}Milost vám a hojný pokoj skrze poznání Boha a Ježíše, našeho Pána.

Účast na Boží povaze

^{2Pet 1:3}Všechno, co potřebujeme k životu a zbožnosti, nám darovala jeho božská moc, když jsme poznali Toho, který nás povolal ve své slávě a ušlechtilosti. ^{2Pet 1:4}Takto nám byla darována vzácná a veliká zaslíbení, abyste skrze ně získali účast na Boží povaze a unikli zkáze, do níž se svět ve své žádostivosti řítí.

^{2Pet 1:5}Proto se ze všech sil snažte přidat ke své víře ušlechtilost, k ušlechtilosti poznání, ^{2Pet 1:6}k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti vytrvalost, k vytrvalosti zbožnost, ^{2Pet 1:7}ke zbožnosti bratrskou náklonnost a k bratrské náklonnosti lásku. ^{2Pet 1:8}Když v těchto věcech porostete, dojdete k poznání našeho Pána Ježíše Krista a to vám zabrání v nečinnosti a neplodnosti. ^{2Pet 1:9}Komu však tyto věci chybí, ten je slepý a krátkozraký, neboť zapomněl na to, jak byl očištěn od svých starých hříchů.

^{2Pet 1:10}Bratři, snažte se stále více potvrzovat své povolání a vyvolení, protože když to budete dělat, nikdy nepadnete. ^{2Pet 1:11}Takto se vám dokořán otevře přístup do věčného království našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.

Lampa v temnotách

^{2Pet 1:12}Tyto věci vám chci i nadále bez přestání připomínat, ačkoli je znáte a pevně stojíte v pravdě, kterou jste přijali. ^{2Pet 1:13}Dokud přebývám v tomto stanu, považuji za svou povinnost burcovat vás a upomínat, ^{2Pet 1:14}neboť vím, že stan mého těla bude brzy složen, jak mi oznámil náš Pán Ježíš Kristus. ^{2Pet 1:15}Vynasnažím se tedy, abyste si i po mém odchodu mohli tyto věci stále připomínat.

^{2Pet 1:16}Když jsme vám pověděli o moci našeho Pána Ježíše Krista a o jeho příchodu, nedrželi jsme se vymyšlených bájí, ale mluvili jsme jako očití svědkové jeho slávy. ^{2Pet 1:17}Tu slávu a čest přijal od Boha Otce, když k němu z velkolepé slávy zazněl hlas: „Toto je můj milovaný Syn, kterého jsem si oblíbil.“ ^{[3076]2Pet 1:18}My jsme s ním byli na oné svaté hoře a ten hlas z nebe jsme sami slyšeli.

^{2Pet 1:19}Navíc tu máme nesmírně spolehlivé slovo proroků a vy děláte dobře, že se ho držíte jako lampy zářící v temnotách, dokud se nerozbřeskne den a ve vašich srdcích nevzejde jitřenka. ^{2Pet 1:20}Především vězte, že žádné proroctví Písma nevzniklo z vlastního názoru proroka. ^{2Pet 1:21}Proroctví totiž nikdy nepřišlo z lidské vůle, ale Boží lidé mluvili, jak byli puzeni Duchem svatým.

Kapitola 2

Falešní proroci

^{2Pet 2:1}V Božím lidu však bývali i falešní proroci, stejně jako mezi vámi budou falešní učitelé, kteří pokoutně zavedou zhoubné bludy. Budou dokonce zapírat i Pána, který je vykoupil, a tak na sebe přivedou rychlou záhubu. ^{2Pet 2:2}Mnozí je budou v jejich nestydatosti následovat a cesta pravdy se kvůli nim ocitne v opovržení. ^{2Pet 2:3}Budou se s vámi pokoušet chamtivě kupčit vymyšlenými řečmi, ale jejich odsouzení už dávno nezahálí a jejich záhuba nespí.

^{2Pet 2:4}Bůh přece neušetřil anděly, když zhřešili, ale svrhl je do pekla, kde spoutáni řetězy ve tmě čekají na soud. ^{2Pet 2:5}Neušetřil ani ten starý bezbožný svět, když jej zaplavil potopou, ale kazatele spravedlnosti Noema a sedm lidí s ním zachránil. ^{2Pet 2:6}Města Sodomu a Gomoru obrátil v popel, když je pro výstrahu budoucím bezbožníkům odsoudil ke zkáze, ^{2Pet 2:7}ale spravedlivého Lota, ztrápeného nestydatým chováním těch zvrhlíků, vysvobodil. ^{2Pet 2:8}Dokud ten spravedlivý mezi nimi bydlel, jeho spravedlivou duši den co den trápily zločiny, které viděl a slyšel páchat.

^{2Pet 2:9}Pán tedy umí vysvobozovat zbožné ze zkoušek, ale nespravedlivé čeká jeho trest v den soudu, ^{2Pet 2:10}zvláště pak ty, kdo se podvolují nečistému tělesnému chtíči a přezírají Pánovu vládu. Tito samolibí drzouni se dokonce nebojí vysmívat se nebeským mocnostem. ^{2Pet 2:11}Přitom ani andělé, o tolik větší v síle a moci, nad nimi před Pánem nevynášejí potupný rozsudek.

^{2Pet 2:12}Tihle se však chovají pudově jako nerozumná zvířata, určená k ulovení a na porážku. Čemu nerozumějí, tomu se vysmívají, ale jejich vlastní zkaženost je zničí – ^{2Pet 2:13}odplata za jejich špatnost je nemine. Jejich zálibou je denní hýření; na vašich hodech jsou poskvrnou a hanbou, když na nich hýří ve svých rozmarech. ^{2Pet 2:14}S očima plnýma cizoložství nenasytně baží po hříchu, se srdcem vycvičeným v chamtivosti lákají nestálé duše. Proklatci! ^{2Pet 2:15}Opustili přímou cestu a zabloudili. Vydali se cestou Balaáma, syna Beorova, ^[3077] jemuž se zalíbila odměna za špatnost. ^{2Pet 2:16}Za své provinění byl ovšem napomenut: němá oslice promluvila lidským hlasem a proroka v jeho nepříčetnosti zastavila.

^{2Pet 2:17}Jsou to prameny bez vody, mraky hnané vichřicí, které čeká jen černá tma. ^{2Pet 2:18}Když honosně řeční o marnostech, lákají tělesným chtíčem a nestydatostmi lidi, kteří právě unikli životu v bludu. ^{2Pet 2:19}Slibují jim svobodu, ale sami jsou otroky zkázy – čemukoli se kdo poddá, to ho zotročí! ^{2Pet 2:20}Když lidé skrze poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista uniknou špíně světa, ale potom se do ní znovu zapletou a podlehnou jí, budou na tom nakonec hůře než na začátku. ^{2Pet 2:21}Bylo by pro ně lepší nepoznat cestu spravedlnosti, než se po jejím poznání odvrátit od svatého přikázání, které dostali. ^{2Pet 2:22}Stalo se jim, co se říká v tom pravdivém přísloví: „Pes se vrátil ke svým zvratkům“ ^[3078] a „Umytá svině se znovu válí v bahně.“

Kapitola 3

Pánův den

^{2Pet 3:1}Milovaní, píšu vám už druhý dopis. V obou jsem se vás snažil upomínat a burcovat vaši ryzí mysl, ^{2Pet 3:2}abyste pamatovali na to, co předpověděli svatí proroci, a na to, co vám skrze vaše apoštoly přikázal Pán a Spasitel.

^{2Pet 3:3}Především vězte, že v posledních dnech přijdou nehorázní posměvači vedení svými vlastními choutkami ^{2Pet 3:4}a budou říkat: „Co je s tím slibem o jeho příchodu? Otcové už zemřeli a všechno zůstává, jak to bylo od počátku stvoření!“ ^{2Pet 3:5}Takoví si nechtějí uvědomit, že nebe a země kdysi dávno vznikly Božím slovem z vody a skrze vodu; ^{2Pet 3:6}a tou vodou byl tehdejší svět zatopen a zničen. ^{2Pet 3:7}Totéž slovo udržuje a uchovává nynější nebe a zemi pro oheň, který je čeká v den soudu a záhuby bezbožných lidí.

^{2Pet 3:8}Jednu věc si uvědomte, milovaní: u Pána je jeden den jako tisíc let a tisíc let jako jeden den. ^{[3079]2Pet 3:9}Pán neotálí splnit svůj slib, jak si někteří myslí, ale prokazuje vám svou trpělivost. Nechce totiž, aby někdo zahynul, ale aby všichni došli k pokání. ^{2Pet 3:10}Pánův den ovšem přijde jako zloděj. ^[3080] Toho dne se nebesa s rachotem zřítí, živly se rozpustí žárem a země se všemi svými skutky bude odhalena. ^[3081]

^{2Pet 3:11}Má-li být všechno takto zničeno, jak svatě a zbožně tedy musíte žít vy, ^{2Pet 3:12}kteří dychtivě vyhlížíte příchod Božího dne! Nebesa se tehdy rozplynou ohněm a živly se roztaví žárem, ^{2Pet 3:13}my ale vyhlížíme nové nebe a novou zemi – domov spravedlnosti.

Chraňte se

^{2Pet 3:14}Nuže, milovaní, vyhlížejte to všechno a snažte se, aby vás Pán zastihl v pokoji, neposkvrněné a bezúhonné. ^{2Pet 3:15}Trpělivost našeho Pána chápejte jako příležitost ke spáse. (Tak vám to také s moudrostí, kterou dostal, píše náš milovaný bratr Pavel, ^{2Pet 3:16}který tyto věci zmiňuje ve všech svých listech. Některé z nich jsou nesnadno srozumitelné, a tak je nevědomí a nestálí lidé k vlastní záhubě překrucují stejně jako ostatní Písma.)

^{2Pet 3:17}Vy, milovaní, to víte předem, a tak se chraňte. Nenechte se strhnout bludem těch zvrhlíků, neodpadejte od své stálosti. ^{2Pet 3:18}Kéž stále rostete v milosti a poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.

Jemu buď sláva nyní i navěky. Amen.

1. Jan

Kapitola 1

Prolog

^{1John 1:1}Co bylo od počátku,
co jsme slyšeli,
co jsme na vlastní oči viděli,
co jsme pozorovali,
čeho jsme se vlastníma rukama dotýkali –
o Slovu života:

^{1John 1:2}Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli a svědčíme o něm. Zvěstujeme vám věčný život, který byl u Otce a byl nám zjeven. ^{1John 1:3}Zvěstujeme vám, co jsme viděli a slyšeli, abyste i vy měli spolu s námi podíl na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem.

^{1John 1:4}Toto píšeme, aby naše ^[3082] radost byla dokonalá.

Bůh je světlo

^{1John 1:5}Toto je poselství, které jsme slyšeli od něj a které vám předáváme: Bůh je světlo a není v něm žádná tma. ^{1John 1:6}Říkáme-li, že s ním máme společenství, a přitom žijeme ve tmě, lžeme a nežijeme v pravdě. ^{1John 1:7}Žijeme-li však ve světle, jako je on ve světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.

^{1John 1:8}Říkáme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda. ^{1John 1:9}Když ale své hříchy vyznáváme, Bůh je věrný a spravedlivý – odpustí nám naše hříchy a očistí nás od každé nepravosti. ^{1John 1:10}Říkáme-li, že jsme nehřešili, děláme z něj lháře a jeho slovo v nás není.

Kapitola 2

^{1John 2:1}Toto vám píšu, moji drazí, abyste nehřešili. Kdyby někdo zhřešil, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista, toho Spravedlivého. ^{1John 2:2}On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za celý svět.

^{1John 2:3}Jak můžeme vědět, že ho známe? Podle toho, zda dodržujeme jeho přikázání. ^{1John 2:4}Kdo říká: „Znám ho,“ a přitom se nechová podle jeho přikázání, ten je lhář a není v něm pravda. ^{1John 2:5}Kdo ale zachovává jeho slovo, v tom se láska k Bohu opravdu naplnila. Podle toho se pozná, zda jsme v něm. ^{1John 2:6}Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít, jako žil on.

Nové přikázání

^{1John 2:7}Nepíšu vám, milovaní, žádné nové přikázání, ale to staré, které jste měli od počátku – je to ono staré přikázání, to slovo, které jste slýchali od počátku. ^{1John 2:8}To, co vám píšu, je však zároveň nové přikázání, neboť se naplňuje v něm i ve vás. Tma pomíjí a pravé světlo už svítí.

^{1John 2:9}Kdo říká, že je ve světle, a přitom nenávidí bratra, je až dosud ve tmě. ^{1John 2:10}Kdo miluje bratra, zůstává ve světle a nikomu není kamenem úrazu. ^{1John 2:11}Kdo ale bratra nenávidí, zůstává ve tmě. Chodí tmou a neví, kam jde, neboť mu oči zaslepila tma.

^{1John 2:12}Píšu vám, drazí,
že jsou vám pro jeho jméno odpuštěny hříchy.
^{1John 2:13}Píšu vám, otcové,
že jste poznali Toho, který je od počátku.
Píšu vám, mládenci,
že jste zvítězili nad tím Zlým.

^{1John 2:14}Napsal jsem vám, děti,
že jste poznali Otce.
Napsal jsem vám, otcové,
že jste poznali Toho, který je od počátku.
Napsal jsem vám, mládenci,
že jste silní a Boží slovo ve vás zůstává
a zvítězili jste nad tím Zlým.

^{1John 2:15}Nemilujte svět ani to, co je v něm. Kdo má v lásce tento svět, nemá v sobě lásku k Otci. ^{1John 2:16}Svět je samá touha těla, touha očí, namyšlenost života – nic z toho není z Otce, vše je to ze světa. ^{1John 2:17}Svět pomíjí tak jako jeho touhy, ale kdo plní Boží vůli, zůstává navěky.

Kdo zapírá Syna, nemá ani Otce

^{1John 2:18}Drazí, je tu poslední hodina. Slyšeli jste, že přijde Antikrist? ^[3083] Teď se objevila spousta antikristů, a tak víme, že je poslední hodina. ^{1John 2:19}Odešli od nás, ale nepatřili k nám. Kdyby patřili k nám, zůstali by s námi; oni však od nás odešli, aby se ukázalo, že nikdo z nich nepatřil k nám.

^{1John 2:20}Vy ale máte pomazání od Svatého a všichni ^[3084] rozumíte. ^{1John 2:21}Nepíšu vám proto, že byste neznali pravdu, ale protože ji znáte a protože žádná lež nemá nic společného s pravdou. ^{1John 2:22}Kdo jiný je lhář než ten, kdo popírá, že Ježíš je Mesiáš? To je ten antikrist, který zapírá Otce i Syna. ^{1John 2:23}Žádný, kdo zapírá Syna, nemá ani Otce. Kdo však vyznává Syna, ten má i Otce. ^{1John 2:24}Ať ve vás tedy zůstává, co jste slyšeli od počátku. Když ve vás zůstane, co jste slyšeli od počátku, pak i vy zůstanete v Synu a v Otci. ^{1John 2:25}A to je to zaslíbení, které máme od něj: věčný život. ^[3085]

^{1John 2:26}Tyto věci jsem vám napsal o těch, kteří vás svádějí. ^{1John 2:27}Ve vás však zůstává to pomazání, které jste přijali od něj, a nepotřebujete, aby vás někdo poučoval. To pomazání vás učí všemu a je skutečné – není to žádný klam! Jak vás naučilo, zůstávejte v něm.

^{1John 2:28}Ano drazí, zůstávejte v něm, abychom očekávali jeho zjevení se smělou důvěrou a nemuseli se stydět, až přijde. ^{1John 2:29}Víte přece, že on je spravedlivý. Vězte také, že každý, kdo žije spravedlivě, se narodil z něj.

Kapitola 3

Boží děti

^{1John 3:1}Pohleďte, jakou láskou nás Otec zahrnul: smíme se nazývat Božími dětmi – a také jimi jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. ^{1John 3:2}Milovaní, teď jsme Boží děti, ale ještě se neukázalo, co budeme. Víme však, že až se ukáže, budeme podobní jemu, neboť ho uvidíme tak, jak je. ^{1John 3:3}Každý, kdo k němu upíná tuto naději, usiluje být čistý, jako je čistý on.

^{1John 3:4}Každý, kdo páchá hřích, páchá zločin, vždyť hřích je zločin! ^{1John 3:5}Víte, že on se ukázal, aby naše hříchy sňal, a v něm žádný hřích není. ^{1John 3:6}Kdo v něm zůstává, tedy nehřeší, ale kdo hřeší, ten ho neviděl ani nepoznal.

^{1John 3:7}Nenechte se nikým oklamat, drazí. Kdo žije spravedlivě, je spravedlivý, jako je spravedlivý on. ^{1John 3:8}Kdo páchá hřích, je z ďábla, neboť ďábel od počátku hřeší. Proto se ukázal Boží Syn, aby zrušil skutky ďábla. ^{1John 3:9}Kdo se narodil z Boha, nepáchá hřích, neboť v něm zůstává Boží símě; nemůže hřešit, protože se narodil z Boha. ^{1John 3:10}Podle toho se poznají děti Boží a děti ďábla: kdo nežije spravedlivě a nemiluje svého bratra, není z Boha.

Milujme jedni druhé

^{1John 3:11}To je to poselství, které jste slyšeli od počátku: Milujme jedni druhé. ^{[3086]1John 3:12}Ne jako Kain, který patřil tomu Zlému a zavraždil svého bratra. A proč ho zavraždil? Protože jeho skutky byly zlé, ale skutky jeho bratra spravedlivé.

^{1John 3:13}Nedivte se, bratři, pokud vás svět nenávidí. ^{1John 3:14}My víme, že jsme přešli ze smrti do života, protože milujeme své bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. ^{1John 3:15}Kdo nenávidí bratra, je vrah; a víte, že žádný vrah v sobě nemá věčný život.

^{1John 3:16}Takto jsme poznali, co je láska, že on za nás položil svůj život. I my tedy musíme pokládat život za bratry. ^{1John 3:17}Když si někdo žije dobře a vidí svého bratra v nouzi, ale odepře mu milosrdenství, jak v sobě může mít Boží lásku? ^{1John 3:18}Nemilujme pouhými slovy, drazí, ale opravdovými skutky.

^{1John 3:19}Takto poznáme, že patříme pravdě, a ujistíme své srdce před ním. ^{1John 3:20}Kdyby nás odsuzovalo naše vlastní srdce, co teprve Bůh, který je větší než naše srdce a ví všechno! ^{1John 3:21}Milovaní, jestliže nás srdce neodsuzuje, máme k Bohu smělou důvěru ^{1John 3:22}a přijímáme od něj vše, oč prosíme, neboť dodržujeme jeho přikázání a děláme, co se mu líbí.

^{1John 3:23}A to je to jeho přikázání: abychom věřili jménu jeho Syna Ježíše Krista ^[3087] a milovali jedni druhé, jak nám přikázal. ^{[3088]1John 3:24}Kdo dodržuje jeho přikázání, zůstává v něm a on zas v něm. A jak můžeme vědět, že v nás zůstává? Podle Ducha, kterého nám dal.

Kapitola 4

Nevěřte všemu

^{1John 4:1}Milovaní, nevěřte všemu, co je duchovní, ale rozlišujte, zda jsou ti duchové z Boha. Do světa totiž vyšla spousta falešných proroků. ^{1John 4:2}Podle tohoto poznávejte Božího Ducha: každý duch, který vyznává Ježíše Krista přišlého v těle, je z Boha. ^{1John 4:3}Žádný duch, který Ježíše nevyznává, ovšem není z Boha, ale je to ten duch Antikrista, o němž jste slyšeli, že má přijít. Už teď je na světě!

^{1John 4:4}Vy jste však z Boha, drazí, a zvítězili jste nad nimi. Ten, který je ve vás, je totiž větší než ten, který je ve světě. ^{1John 4:5}Oni jsou ze světa; proto mluví světsky a svět je poslouchá. ^{1John 4:6}My jsme z Boha. Kdo zná Boha, poslouchá nás; kdo není z Boha, neposlouchá nás. Podle toho poznáváme ducha pravdy a ducha bludu.

Bůh je láska

^{1John 4:7}Milujme jedni druhé, milovaní – vždyť láska je z Boha. Každý, kdo miluje, se narodil z Boha a zná Boha. ^{1John 4:8}Kdo nemiluje, nezná Boha – vždyť Bůh je láska. ^{1John 4:9}V tom se projevila Boží láska k nám, že svého Syna, toho jednorozeného, poslal Bůh na svět, abychom skrze něj získali život. ^{1John 4:10}V tom je láska, ne že my jsme milovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.

^{1John 4:11}Milovaní, jestliže Bůh takto miloval nás, musíme i my milovat jedni druhé. ^{1John 4:12}Boha nikdy nikdo neviděl. Když ale milujeme jedni druhé, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás došla naplnění.

^{1John 4:13}Jak můžeme vědět, že zůstáváme v něm a on v nás? Podle toho, že nám dal díl svého Ducha. ^{1John 4:14}A my jsme viděli a svědčíme, že Otec poslal Syna, Spasitele světa. ^{1John 4:15}Kdokoli vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. ^{1John 4:16}A my jsme poznali lásku, kterou k nám Bůh má, a uvěřili jsme jí.

Bůh je láska. Kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm. ^{1John 4:17}Takto láska mezi námi došla naplnění, takže smíme mít smělou důvěru v soudný den – vždyť jsme na tomto světě takoví, jako je on. ^{1John 4:18}V lásce není žádný strach. Láska, jež došla naplnění, zahání strach pryč, neboť strach přináší muka. Kdo se však bojí, nedošel v lásce k naplnění.

^{1John 4:19}My milujeme, neboť on první miloval nás. ^{1John 4:20}Kdo říká „Miluji Boha“ a přitom nenávidí bratra, je lhář. Když někdo nemiluje bratra, kterého vidí, nemůže přece milovat Boha, kterého nevidí. ^{1John 4:21}Máme tedy od něj toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i bratra. ^[3089]

Kapitola 5

Víra přemáhá svět

^{1John 5:1}Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, se narodil z Boha. Každý, kdo miluje toho, který zplodil, miluje i toho, který se z něj narodil. ^{1John 5:2}To, že milujeme Boží děti, se pozná podle toho, že milujeme Boha a plníme jeho přikázání. ^{1John 5:3}Láska k Bohu je v tom, abychom plnili jeho přikázání – a jeho přikázání nejsou těžká. ^{1John 5:4}Všechno, co se narodilo z Boha, přece přemáhá svět. A to je to vítězství, které přemohlo svět: naše víra. ^{1John 5:5}Kdo jiný přemáhá svět než ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží?

^{1John 5:6}To je ten, který přišel skrze vodu a krev, Ježíš Kristus – nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. Duch je ten, který to dosvědčuje, protože Duch je pravda. ^{1John 5:7}Jsou tu tedy tři svědkové: ^{[3090]1John 5:8}Duch, voda a krev – a ti tři jsou zajedno. ^{1John 5:9}Když přijímáme lidské svědectví, oč větší je svědectví Boží! A toto je svědectví, které Bůh vydal o svém Synu.

^{1John 5:10}Kdo věří v Božího Syna, má svědectví sám v sobě. Kdo Bohu nevěří, udělal z něj lháře, neboť neuvěřil svědectví, které Bůh vydal o svém Synu. ^{1John 5:11}A to svědectví je toto: Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu. ^{1John 5:12}Kdo má Syna, má život, kdo nemá Syna Božího, nemá život.

^{1John 5:13}Tyto věci píšu vám, kteří věříte ve jméno Božího Syna, abyste věděli, že máte věčný život.

Epilog

^{1John 5:14}Toto je smělá důvěra, kterou k němu máme: Kdykoli o něco prosíme podle jeho vůle, slyší nás. ^{1John 5:15}A když víme, že nás slyší, kdykoli o něco prosíme, pak víme, že to, oč jsme jej prosili, dostáváme.

^{1John 5:16}Když někdo vidí svého bratra hřešit, ovšem hříchem, který není k smrti, ať se modlí a Bůh mu dá život. To platí o těch, kdo nehřeší k smrti. Je ovšem i hřích k smrti a neříkám, aby se modlil za takový. ^{1John 5:17}Každá špatnost je hřích, ale ten hřích nemusí být k smrti.

^{1John 5:18}Víme, že žádný, kdo se narodil z Boha, nehřeší. Kdo se narodil z Boha, opatruje se, aby se ho ten Zlý nedotýkal. ^{1John 5:19}Víme, že my jsme z Boha, ale celý svět leží v moci Zlého. ^{1John 5:20}A víme, že Boží Syn přišel a dal nám schopnost znát pravého Boha, a tak jsme v něm, totiž v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život.

^{1John 5:21}Vyvarujte se model, drazí!

2. Jan

Kapitola 1

^{2John 1:1}Já starší

píšu vyvolené paní i jejím dětem, které miluji v pravdě (a nejen já, ale všichni, kteří poznali pravdu), ^{2John 1:2}kvůli pravdě, která v nás zůstává a bude s námi navěky:

^{2John 1:3}Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce i od Ježíše Krista, Otcova Syna, ať je s námi v pravdě a lásce.

Pravda a blud

^{2John 1:4}Udělalo mi nesmírnou radost, když jsem zjistil, jak některé z tvých dětí žijí v pravdě, podle přikázání, které jsme dostali od Otce.

^{2John 1:5}Prosím tě tedy, paní, ne jako bych ti psal nové přikázání, ale jen to, které jsme měli od počátku: Milujme jedni druhé. ^{2John 1:6}V tom je láska, abychom žili podle jeho přikázání. To přikázání jste slyšeli od počátku, a tak podle něj žijte.

^{2John 1:7}Do světa totiž vyšla spousta bludařů, kteří nevyznávají Ježíše Krista přišlého v těle. Každý takový je bludař a antikrist. ^{2John 1:8}Proto si dejte pozor, abychom neztratili to, oč jsme usilovali; nenechme se připravit o plnou odplatu. ^{2John 1:9}Každý, kdo nezůstává v Kristově učení, ale opouští je, ztrácí Boha. Kdo zůstává v jeho učení, ten má Otce i Syna. ^{2John 1:10}Pokud k vám někdo přichází s jiným než tímto učením, nepřijímejte ho do domu ani ho nevítejte. ^{2John 1:11}Kdo takového vítá, stává se jeho spoluviníkem.

^{2John 1:12}Napsal bych vám ještě mnohem více, ale nechci to svěřit papíru a inkoustu. Mám totiž naději, že se k vám dostanu a promluvím s vámi tváří v tvář, aby naše radost byla dokonalá.

^{2John 1:13}Pozdravují tě děti tvé vyvolené sestry.

3. Jan

Kapitola 1

^{3John 1:1}Já starší

píšu milovanému Gaiovi, kterého miluji v pravdě.

^{3John 1:2}Milovaný, především si přeji, abys ve všem prospíval a byl zdráv, tak jako prospívá tvá duše.

Chceme pomáhat pravdě

^{3John 1:3}Udělalo mi nesmírnou radost, když přišli bratři a vydávali svědectví o tvé opravdovosti a o tom, jak žiješ v pravdě. ^{3John 1:4}Nemám větší radost než slyšet, že mé děti žijí v pravdě!

^{3John 1:5}Milovaný, prokazuješ svou věrnost v tom, jak se chováš k bratrům a zvláště k hostům. ^{3John 1:6}Oni sami vydali před církví svědectví o tvé lásce. Uděláš dobře, když je vypravíš na cestu, jak se to Bohu líbí. ^{3John 1:7}Jsou přece na cestách kvůli jeho jménu a od pohanů nic nepřijímají. ^{3John 1:8}Chceme-li tedy pomáhat pravdě, musíme takové lidi přijímat.

^{3John 1:9}Psal jsem o tom vaší církvi, ale Diotrefes, který tak rád poroučí druhým, nás neuznává. ^{3John 1:10}Proto až přijdu, připomenu, co dělá, když o nás šíří ty zlé nesmysly. A jako by toho nebylo dost, nejenže sám bratry nepřijímá, ale druhým to zakazuje a vyhání je z církve.

^{3John 1:11}Milovaný, neber si příklad ze zlého, ale z dobrého. Kdo jedná dobře, je z Boha; kdo jedná zle, Boha vůbec neviděl. ^{3John 1:12}Demétrios má dobré svědectví ode všech, i od samotné pravdy. I my mu vydáváme svědectví a víš, že naše svědectví je pravdivé.

^{3John 1:13}Napsal bych ti ještě mnohem více, ale nechci ti psát inkoustem a perem. ^{3John 1:14}Mám totiž naději, že tě brzy uvidím a promluvíme spolu tváří v tvář.

^{3John 1:15}Pokoj tobě. Pozdravují tě přátelé. Pozdravuj každého z přátel osobně.

Juda

Kapitola 1

^{Jude 1:1}Juda, služebník Ježíše Krista a bratr Jakubův,

povolaným, kteří jsou milovaní v Bohu Otci a zachovaní pro Ježíše Krista:

^{Jude 1:2}Milosrdenství vám a pokoj i láska v hojnosti.

Bojujte o víru

^{Jude 1:3}Milovaní, jakkoli jsem toužil napsat vám o našem společném spasení, považuji teď za nutné napomenout vás, abyste ze všech sil bojovali o víru, která byla jednou provždy darována svatým. ^{Jude 1:4}Vloudili se totiž mezi nás jistí lidé, jejichž odsouzení bylo už dávno popsáno. Tito bezbožníci zaměňují milost našeho Boha za nestydatost, a tak zapírají toho jediného Panovníka, našeho Pána Ježíše Krista.

Odpadlíci od víry

^{Jude 1:5}I když to všechno už sami víte, chci vám připomenout, že Pán ^[3091] sice vysvobodil svůj lid z Egypta, ale ty z nich, kteří mu nevěřili, potom zahubil. ^{Jude 1:6}Právě tak to bylo s anděly, kteří nezůstali ve svém původním stavu, ale opustili své určené místo. Bůh je uvěznil ve věčných okovech, aby v nejhlubší tmě čekali na soud toho velikého dne. ^{Jude 1:7}Právě tak to bylo se Sodomou a Gomorou a s okolními městy, která se podobně jako tito oddala smilstvu a propadla zvrhlosti. Nyní slouží jako varování před trestem věčného ohně.

^{Jude 1:8}Stejně tak tito blouznivci przní své tělo, nedbají na Pánovu vládu a vysmívají se nebeským mocnostem. ^{Jude 1:9}Přitom ani archanděl Michael, když se s ďáblem přel o Mojžíšovo tělo, neodvážil se vynést potupný rozsudek, ale řekl: „Ztrestej tě Hospodin!“ ^{[3092]Jude 1:10}Tito se však vysmívají tomu, co neznají, a to, co znají pudově jako nerozumná zvířata, je vede do záhuby. ^{Jude 1:11}Běda jim! Vydali se Kainovou cestou, pro zisk propadli bludu jako Balaám, zahynuli ve vzpouře jako Korach!

^{Jude 1:12}Tito lidé hyzdí vaše hody lásky, kterých se bezostyšně účastní. Jsou to pastýři pečující sami o sebe, jsou to mraky bez vody unášené větry, podzimní stromy bez ovoce, dvakrát mrtvé a vykořeněné, ^{Jude 1:13}divoké mořské vlny chrlící své vlastní hanebnosti, bludné hvězdy, jež navěky čeká jen černá tma.

^{Jude 1:14}V sedmé generaci od Adama o nich prorokoval Enoch, když řekl:

„Hle, Pán přichází
s nesčíslnými tisíci svých svatých,
^{Jude 1:15}aby soudil všechny lidi
a každého usvědčil
ze všech jejich bezbožných skutků,
které bezbožně páchali,
a kvůli všem tvrdým slovům,
která ti bezbožní hříšníci proti němu mluvili.“ ^[3093]

^{Jude 1:16}To jsou ti reptáci a nespokojenci vedení vlastními choutkami, honosní mluvkové, ziskuchtiví pochlebovači!

Budujte na víře

^{Jude 1:17}Ale vy, milovaní, pamatujte, že to předpovídali apoštolové našeho Pána Ježíše Krista. ^{Jude 1:18}Řekli vám, že v posledních časech se vyskytnou posměvači vedení svými bezbožnými choutkami. ^{Jude 1:19}To jsou ti rozvraceči, tělesní lidé bez Ducha.

^{Jude 1:20}Ale vy, milovaní, budujte svůj život na své nejsvatější víře, modlete se v Duchu svatém, ^{Jude 1:21}uchovávejte se v Boží lásce a očekávejte, že vás milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista dovede k věčnému životu. ^{Jude 1:22}S těmi, kdo pochybují, mějte soucit. ^{Jude 1:23}Jiné zachraňujte jako z ohnivých plamenů. I s nimi jednejte soucitně, ale zároveň obezřetně – ať se vám oškliví i šaty poskvrněné tělem!

^{Jude 1:24}Tomu, který má moc uchránit vás před pádem a dovést vás do své slávy neposkvrněné a šťastné – ^{Jude 1:25}jedinému Bohu, našemu Spasiteli – jemu buď skrze našeho Pána Ježíše Krista sláva a velebnost, vláda i moc přede všemi věky, nyní i po všechny věky. Amen.

Zjevení

Kapitola 1

Prolog

^{Rev 1:1}Zjevení Ježíše Krista, které mu svěřil Bůh, aby ukázal svým služebníkům, co se musí brzy stát. Ukázal je skrze svého anděla, kterého poslal ke svému služebníku Janovi ^{Rev 1:2}a ten vydává svědectví o všem, co viděl – je to Boží slovo a svědectví Ježíše Krista. ^{Rev 1:3}Blaze tomu, kdo čte, i těm, kteří slyší slova tohoto proroctví a drží se toho, co je v něm napsáno. Ten čas je blízko.

^{Rev 1:4}Jan sedmi církvím v Asii:

Milost vám a pokoj od Toho, který je, který byl a který přichází, a od sedmi duchů před jeho trůnem, ^{Rev 1:5}a od Ježíše Krista, jenž je věrný svědek, ten Prvorozený z mrtvých a vládce králů země.

Tomu, který si nás zamiloval, který nás osvobodil od našich hříchů svou vlastní krví ^{Rev 1:6}a který nás učinil králi a kněžími svému Bohu a Otci – jemu buď sláva a moc na věky věků. Amen.

^{Rev 1:7}Hle, přichází s oblaky ^[3094]
a spatří ho každé oko,
i ti, kdo jej probodli.
Všechna pokolení země se pro něj rozpláčí. ^[3095]
Ano, amen.

^{Rev 1:8}„Já jsem Alfa i Omega,“ praví Pán Bůh, který je, který byl a který přichází, ten Všemohoucí.

Tvář jako slunce

^{Rev 1:9}Já Jan, váš bratr a společník v Ježíšově soužení, království a vytrvalosti, jsem se kvůli Božímu slovu a kvůli svědectví o Ježíši ocitl na ostrově zvaném Patmos. ^{Rev 1:10}V den Páně jsem byl ve vytržení Ducha a uslyšel jsem za sebou mocný hlas, jako zvuk polnice, ^{Rev 1:11}jak říká: „Co vidíš, napiš do knihy a pošli sedmi církvím: do Efesu, do Smyrny, do Pergamonu, do Thyatir, do Sard, do Filadelfie a do Laodikeje.“

^{Rev 1:12}Obrátil jsem se tedy, abych viděl ten hlas, který se mnou mluvil. Když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů ^{Rev 1:13}a uprostřed těch svícnů jakoby Syna člověka, oděného dlouhým rouchem a přepásaného na prsou zlatým pásem. ^{Rev 1:14}Vlasy na hlavě měl bílé jako bílá vlna, bílé jako sníh. Oči měl jako plamen ohně, ^{Rev 1:15}nohy jako bronz rozžhavený v peci a hlas jako zvuk mohutných vod. ^{Rev 1:16}V pravé ruce měl sedm hvězd a z úst mu vycházel ostrý dvojsečný meč. Jeho tvář zářila jako slunce v poledne.

^{Rev 1:17}Když jsem ho spatřil, padl jsem mu k nohám jako mrtvý. Tu na mě položil svou pravici a řekl: „Neboj se. Já jsem Ten první i poslední, ^{Rev 1:18}ten Živý. Byl jsem mrtvý, a hle, jsem živý na věky věků. Já mám klíče smrti i záhrobí. ^{Rev 1:19}Zapiš tedy, co jsi viděl, co se děje a co se bude dít potom. ^{Rev 1:20}Toto je tajemství těch sedmi hvězd, které jsi viděl v mé pravici, a těch sedmi zlatých svícnů: Sedm hvězd jsou andělé sedmi církví a sedm svícnů je sedm církví.“

Kapitola 2

Církvi v Efesu

^{Rev 2:1}„Andělu církve v Efesu napiš: Toto praví Ten, který drží ve své pravici těch sedm hvězd, který se prochází uprostřed těch sedmi zlatých svícnů:

^{Rev 2:2}Znám tvé skutky, tvou práci i tvou vytrvalost. Vím, že nemůžeš snést zlé lidi; vyzkoušel jsi ty, kdo si říkají apoštolové, ale nejsou, a shledal jsi, že jsou lháři. ^{Rev 2:3}Vytrvale jsi snášel těžkosti pro mé jméno a nepodlehl jsi únavě.

^{Rev 2:4}Mám ale proti tobě, že jsi ztratil svou počáteční lásku. ^{Rev 2:5}Proto si vzpomeň, odkud jsi odpadl, čiň pokání a dřívější skutky. Nebudeš-li činit pokání, přijdu k tobě a pohnu tvým svícnem z jeho místa. ^{Rev 2:6}Máš ovšem k dobru, že nenávidíš skutky nikolaitů; i já je nenávidím.

^{Rev 2:7}Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Kdo vítězí, tomu dám jíst ze stromu života v Božím ráji.“

Církvi ve Smyrně

^{Rev 2:8}„Andělu církve ve Smyrně napiš: Toto praví Ten první i poslední, který byl mrtvý a ožil:

^{Rev 2:9}Znám tvé soužení a chudobu (ale jsi bohatý), i rouhání těch, kteří si říkají Židé, a nejsou, ale jsou shromáždění satanovo. ^{Rev 2:10}Nic se neboj toho, co máš vytrpět. Hle, ďábel uvrhne některé z vás do vězení, abyste byli vyzkoušeni, a budete mít soužení po deset dní. Buď věrný až do smrti a dám ti korunu života.

^{Rev 2:11}Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Kdo vítězí, tomu druhá smrt neublíží.“

Církvi v Pergamonu

^{Rev 2:12}„Andělu církve v Pergamonu napiš: Toto praví Ten, který má ostrý dvojsečný meč:

^{Rev 2:13}Vím, že bydlíš tam, kde je satanův trůn, a že se držíš mého jména a nezapřel jsi mou víru ani v těch dnech, kdy byl Antipas, můj věrný svědek, zabit u vás, kde bydlí satan.

^{Rev 2:14}Mám proti tobě jen to, že u sebe máš přívržence učení Balaámova, který učil Baláka svádět syny Izraele k modlářským hodům a ke smilstvu. ^{[3096]Rev 2:15}Podobně i ty máš přívržence učení nikolaitů. ^{Rev 2:16}Proto čiň pokání. Jinak k tobě brzy přijdu a budu s nimi bojovat mečem svých úst.

^{Rev 2:17}Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Kdo vítězí, tomu dám jíst skrytou manu a dám mu bílý kamének a na tom kaménku napsané nové jméno, jež nezná nikdo než ten, kdo je přijímá.“

Církvi v Thyatirech

^{Rev 2:18}„Andělu církve v Thyatirech napiš: Toto praví Syn Boží, který má oči jako plamen ohně a jehož nohy jsou jako bronz:

^{Rev 2:19}Znám tvé skutky – tvou lásku, službu, věrnost a vytrvalost, i to, že tvých posledních skutků je více nežli dřívějších.

^{Rev 2:20}Mám ale proti tobě, že necháváš ženu Jezábel, která si říká prorokyně, aby učila a sváděla mé služebníky ke smilstvu a k modlářským hodům. ^{Rev 2:21}Dal jsem jí čas, aby činila pokání ze svého smilstva, ale ona nechce. ^{Rev 2:22}Hle, uvrhnu ji na lůžko a ty, kteří s ní cizoloží, vydám velikému soužení, nebudou-li činit pokání ze svých skutků. ^{Rev 2:23}Až zahubím její děti, všechny církve poznají, že já jsem Ten, který zkoumá mysl i srdce, a že každému z vás odplatím podle vašich skutků. ^{Rev 2:24}Ale vám ostatním Thyatirským, vám, kteří nemáte toto učení a nepoznali jste to, čemu se říká hlubiny satanovy, pravím: Nevložím na vás jiné břemeno. ^{Rev 2:25}Držte se ale toho, co máte, dokud nepřijdu.

^{Rev 2:26}Kdo vítězí a zachovává mé skutky až do konce, tomu dám vládu nad národy. ^{Rev 2:27}Bude je pást železnou holí a rozbíjet je jako hliněné nádobí ^{[3097]Rev 2:28}– jak jsem to i já přijal od svého Otce – a dám mu jitřní hvězdu. ^{Rev 2:29}Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.“

Kapitola 3

Církvi v Sardách

^{Rev 3:1}„Andělu církve v Sardách napiš: Toto praví Ten, který má sedm duchů Božích a těch sedm hvězd:

Znám tvé skutky – podle jména jsi živý, ale jsi mrtvý. ^{Rev 3:2}Probuď se a posilni umírající zbytek, neboť jsem shledal, že tvé skutky před mým Bohem zdaleka nejsou naplněné. ^{Rev 3:3}Vzpomeň si, co jsi slyšel a přijal; drž se toho a čiň pokání. Pokud se neprobudíš, přijdu jako zloděj! ^[3098] Ani se nedozvíš, ve kterou hodinu na tebe přijdu.

^{Rev 3:4}Máš ale v Sardách několik osob, které neposkvrnily svá roucha. Ti se budou se mnou procházet v bílém rouchu, neboť si to zaslouží.

^{Rev 3:5}Kdo vítězí, bude se oblékat bílým rouchem a jeho jméno nikdy nevymažu z knihy života, ale vyznám jeho jméno před tváří svého Otce i před jeho anděly. ^{Rev 3:6}Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.“

Církvi ve Filadelfii

^{Rev 3:7}„Andělu církve ve Filadelfii piš: Toto říká ten Svatý a Pravý, který má klíč Davidův, který otvírá, a nikdo nezavře, a zavírá, a nikdo neotevře: ^[3099]

^{Rev 3:8}Znám tvé skutky. Hle, postavil jsem před tebe otevřené dveře, které nikdo nemůže zavřít. Neboť máš sice malou moc, ale zachoval jsi mé slovo a nezapřel jsi mé jméno. ^{Rev 3:9}Hle, dávám ti ze shromáždění satanova ty, kteří si říkají Židé, a nejsou, ale lžou. Hle, způsobím, že přijdou a pokloní se u tvých nohou a poznají, že jsem si tě zamiloval.

^{Rev 3:10}Protože jsi zachoval slovo mé vytrvalosti, i já tě zachovám od hodiny zkoušky, která má přijít na celý svět, aby byli vyzkoušeni obyvatelé země. ^{Rev 3:11}Přijdu brzy. Drž se toho, co máš, aby ti nikdo nevzal vítěznou korunu.

^{Rev 3:12}Kdo vítězí, toho učiním sloupem v chrámu svého Boha a nevyjde již nikdy ven. Napíšu na něj jméno svého Boha a jméno města svého Boha, Nového Jeruzaléma sestupujícího z nebe od mého Boha, i své nové jméno. ^{Rev 3:13}Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.“

Církvi v Laodikeji

^{Rev 3:14}„Andělu církve v Laodikeji napiš: Toto praví Amen, ten věrný a pravý svědek, prvopočátek Božího stvoření:

^{Rev 3:15}Znám tvé skutky – nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! ^{Rev 3:16}Ale že jsi vlažný a ani studený ani horký, vyplivnu tě ze svých úst. ^{Rev 3:17}Říkáš totiž: Jsem bohatý, zbohatl jsem a nic nepotřebuji – a nevíš, že jsi ubohý a politováníhodný, nuzný, slepý a nahý. ^{Rev 3:18}Radím ti, aby sis ode mě koupil zlato přetavené v ohni, abys byl bohatý, a bílé roucho, abys byl oblečen a neukazovala se hanba tvé nahoty; a své oči pomaž mastí, abys viděl. ^{Rev 3:19}Já všechny, které miluji, kárám a vychovávám. Rozhorli se tedy a čiň pokání.

^{Rev 3:20}Hle, stojím u dveří a tluču. Kdokoli uslyší můj hlas a otevře mi dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.

^{Rev 3:21}Kdo vítězí, tomu dám usednout se mnou na mém trůnu, jako jsem i já zvítězil a usedl se svým Otcem na jeho trůnu. ^{Rev 3:22}Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.“

Kapitola 4

Nebeský trůn

^{Rev 4:1}Potom jsem se podíval, a hle, v nebi se otevřely dveře. Vtom ke mně jako polnice zazněl ten hlas, který jsem slyšel předtím: „Vystup sem a ukážu ti, co se musí stát potom.“ ^{Rev 4:2}A hned jsem byl ve vytržení Ducha:

Hle, v nebi stál trůn a na tom trůnu někdo seděl. ^{Rev 4:3}Ten, který seděl na trůnu, byl na pohled podobný kameni jaspisu a karneolu, a kolem trůnu byla duha, na pohled podobná smaragdu. ^{Rev 4:4}Okolo trůnu bylo čtyřiadvacet jiných trůnů a na těch trůnech sedělo čtyřiadvacet starců oblečených do bílých rouch a na hlavách měli zlaté koruny. ^{Rev 4:5}Z trůnu vycházelo blýskání a hlasy hromobití. Před trůnem hořelo sedm ohnivých pochodní – těch sedm duchů Božích.

^{Rev 4:6}Před trůnem bylo také skleněné moře jakoby z křišťálu a uprostřed trůnu i kolem trůnu čtyři bytosti plné očí zepředu i zezadu. ^{Rev 4:7}První bytost byla podobná lvu, druhá teleti, třetí měla tvář jako člověk a čtvrtá se podobala letícímu orlu. ^{[3100]Rev 4:8}Každá z těch čtyř bytostí měla po šesti křídlech dokola a v sobě plno očí. Bez přestání, dnem i nocí, říkaly:

„Svatý, svatý, svatý je Pán Bůh Všemohoucí, ^[3101]
který byl, který je a který přichází.“

^{Rev 4:9}A kdykoli ty bytosti vzdají slávu, čest a díky Sedícímu na trůnu, Živému na věky věků, ^{Rev 4:10}padne těch čtyřiadvacet starců před obličejem Sedícího na trůnu, klanějí se Živému na věky věků a hází své koruny před trůn se slovy:

^{Rev 4:11}„Hoden jsi, Pane a Bože náš,
přijmout slávu a čest i moc,
neboť jsi stvořil všechny věci,
z tvé vůle byly stvořeny a trvají.“

Kapitola 5

Zapečetěná kniha

^{Rev 5:1}Na pravici Sedícího na trůnu jsem viděl knihu popsanou zevnitř i zvenčí, zapečetěnou sedmi pečetěmi. ^{Rev 5:2}Potom jsem viděl silného anděla, jak volá mocným hlasem: „Kdo je hoden otevřít tu knihu a rozlomit její pečeti?“ ^{Rev 5:3}A nikdo na nebi, na zemi ani pod zemí nemohl tu knihu otevřít ani do ní nahlédnout.

^{Rev 5:4}Velmi jsem plakal, že se nenašel nikdo, kdo by byl hoden otevřít tu knihu a nahlédnout do ní. ^{Rev 5:5}Jeden z těch starců mi však řekl: „Neplač. Hle, zvítězil Lev z pokolení Juda, kořen Davidův! ^[3102] On otevře tu knihu a jejích sedm pečetí.“

^{Rev 5:6}A hle, spatřil jsem, jak uprostřed trůnu a těch čtyř bytostí a uprostřed těch starců stojí Beránek jako zabitý a má sedm rohů a sedm očí, což je sedm duchů Božích poslaných na celou zem. ^{Rev 5:7}Přišel a vzal tu knihu z pravice Sedícího na trůnu, ^{Rev 5:8}a jakmile ji vzal, ty čtyři bytosti a těch čtyřiadvacet starců padlo před Beránkem na kolena. Každý měl loutnu a zlaté misky plné kadidel, což jsou modlitby svatých ^{Rev 5:9}a zpívali novou píseň:

„Jsi hoden vzít tu knihu a otevřít její pečeti,
neboť jsi byl zabit a vykoupils Bohu svou krví
lidi z každého pokolení a jazyka, lidu i národa.
^{Rev 5:10}Učinil jsi nás králi a kněžími našemu Bohu
a budeme kralovat nad zemí.“

^{Rev 5:11}Okolo trůnu, těch bytostí a starců jsem viděl a slyšel hlas mnoha andělů. Byly jich miliony a miliardy ^{Rev 5:12}a volali mocným hlasem:

„Hoden je ten zabitý Beránek
přijmout moc a bohatství, moudrost a sílu,
slávu, chválu a čest!“

^{Rev 5:13}Také všechno stvoření, které je na nebi, na zemi, pod zemí i v moři, všechno, co je v nich, jsem slyšel volat:

„Sedícímu na trůnu a Beránkovi
chvála a čest, sláva i vláda
na věky věků!“

^{Rev 5:14}A čtyři bytosti řekly: „Amen!“ A starci padli na kolena a klaněli se.

Kapitola 6

Prvních šest pečetí

^{Rev 6:1}Dále jsem viděl, jak Beránek otevřel první ze sedmi pečetí, a slyšel jsem jednu z těch čtyř bytostí, jak řekla hromovým hlasem: „Pojď!“ ^{Rev 6:2}A hle, spatřil jsem bílého koně a ten, který na něm seděl, měl luk. Byla mu dána koruna a on vyjel ve vítězství, a aby zvítězil.

^{Rev 6:3}Když otevřel druhou pečeť, slyšel jsem druhou bytost říci: „Pojď!“ ^{Rev 6:4}A vyšel jiný kůň, ohnivě rudý. Tomu, kdo na něm seděl, bylo dáno odejmout mír ze země, aby se navzájem vraždili; a byl mu dán veliký meč.

^{Rev 6:5}Když otevřel třetí pečeť, slyšel jsem třetí bytost říci: „Pojď!“ A hle, spatřil jsem černého koně a ten, který na něm seděl, měl v ruce váhy. ^{Rev 6:6}Zprostřed těch čtyř bytostí jsem uslyšel hlas, jak říká: „Za denní mzdu ^[3103] jen mírka ^[3104] pšenice, jen tři mírky ječmene za denní mzdu; olej a víno však nech!“

^{Rev 6:7}Když otevřel čtvrtou pečeť, slyšel jsem hlas čtvrté bytosti: „Pojď!“ ^{Rev 6:8}A hle, spatřil jsem koně mrtvolně bledého a jméno toho, který na něm seděl, bylo Smrt a za ním šlo Záhrobí. Byla jim dána moc nad čtvrtinou země, aby zabíjeli mečem, hladem, morem a divokými šelmami.

^{Rev 6:9}Když otevřel pátou pečeť, viděl jsem pod oltářem duše zavražděných pro Boží slovo a pro svědectví, jehož se drželi. ^{Rev 6:10}Hlasitě volali: „Jak dlouho ještě, Pane, ty svatý a pravý, nebudeš soudit a trestat obyvatele země za naši krev?“ ^{Rev 6:11}Tu bylo každému z nich dáno bílé roucho a bylo jim řečeno, ať odpočívají ještě krátký čas, dokud se nenaplní také počet jejich spoluslužebníků, jejich bratrů, kteří mají být zabiti tak jako oni.

^{Rev 6:12}Když otevřel šestou pečeť, spatřil jsem, jak nastalo veliké zemětřesení. Slunce zčernalo jako žíněný pytel, měsíc byl celý jako krev ^{Rev 6:13}a nebeské hvězdy padaly na zem, jako když fíkovník zmítaný velkým větrem shazuje své pozdní fíky. ^{Rev 6:14}Nebe zmizelo, jako když se zavírá kniha, a všechny hory i ostrovy se pohnuly ze svého místa. ^{Rev 6:15}Králové země a velmoži, boháči, vojevůdci i mocní, každý otrok i každý svobodný se ukryli do jeskyní a do horských skal. ^{Rev 6:16}Tehdy říkali horám a skalám: „Padněte na nás a skryjte nás před Tím, jenž sedí na trůnu, a před hněvem Beránka! ^{[3105]Rev 6:17}Přišel ten veliký den jeho hněvu, a kdo obstojí?“

Kapitola 7

Sto čtyřiačtyřicet tisíc

^{Rev 7:1}Potom jsem uviděl čtyři anděly, kteří stáli ve čtyřech koutech země a drželi čtyři zemské větry, aby vítr nevál na zem ani na moře ani na žádný strom. ^{Rev 7:2}Spatřil jsem také jiného anděla, který vystupoval od východu slunce a měl pečetidlo živého Boha. Ten zavolal mocným hlasem na ty čtyři anděly, jimž bylo dáno, aby škodili zemi a moři: ^{Rev 7:3}„Neškoďte zemi ani moři ani stromům, dokud neoznačíme služebníky našeho Boha na jejich čelech!“

^{Rev 7:4}A slyšel jsem počet označených: sto čtyřiačtyřicet tisíc jich bylo označeno ze všech pokolení synů Izraele:

^{Rev 7:5}z pokolení Juda 12 000 označených, z pokolení Ruben 12 000 označených, z pokolení Gád 12 000 označených, ^{Rev 7:6}z pokolení Ašer 12 000 označených, z pokolení Neftalí 12 000 označených, z pokolení Manases 12 000 označených, ^{Rev 7:7}z pokolení Šimeon 12 000 označených, z pokolení Levi 12 000 označených, z pokolení Isachar 12 000 označených, ^{Rev 7:8}z pokolení Zabulon 12 000 označených, z pokolení Josef 12 000 označených, z pokolení Benjamín 12 000 označených.

Nesčíslný zástup

^{Rev 7:9}A hle, potom jsem spatřil veliký zástup, který by nikdo nemohl sečíst, ze všech národů a pokolení a lidí i jazyků, jak stojí před trůnem a před Beránkem, oblečeni do bílých rouch. V rukou měli palmové ratolesti ^{Rev 7:10}a hlasitě volali:

„Spasení náleží našemu Bohu,
jenž sedí na trůnu, a Beránkovi!“

^{Rev 7:11}Všichni andělé, kteří stáli okolo trůnu, starců i těch čtyř bytostí, padli před trůnem na tváře a klaněli se Bohu ^{Rev 7:12}se slovy:

„Amen! Chvála a sláva,
moudrost a díkůčinění,
čest a moc i síla našemu Bohu
na věky věků. Amen!“

^{Rev 7:13}Jeden z těch starců pak promluvil a zeptal se mě: „Kdo jsou ti oblečení do bílých rouch a odkud přišli?“

^{Rev 7:14}Odpověděl jsem: „Pane můj, ty víš.“

Tehdy mi řekl: „To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení. Vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránka. ^{Rev 7:15}Proto jsou před Božím trůnem a slouží mu v jeho chrámu dnem i nocí. Ten, který sedí na trůnu, jim bude přístřeším. ^{Rev 7:16}Nebudou už nikdy hladovět ani žíznit, slunce ani horko je nespálí, ^{Rev 7:17}neboť je bude pást Beránek, který je uprostřed trůnu. Povede je k pramenům živých vod a Bůh jim setře každou slzu z očí.“ ^[3106]

Kapitola 8

Sedmá pečeť

^{Rev 8:1}Když pak otevřel sedmou pečeť, nastalo v nebi ticho asi na půl hodiny. ^{Rev 8:2}Pak jsem uviděl, jak těch sedm andělů, kteří stojí před Boží tváří, dostalo sedm polnic.

^{Rev 8:3}Tehdy přišel jiný anděl se zlatou kadidelnicí a postavil se k oltáři. Bylo mu dáno množství kadidla, aby je s modlitbami všech svatých položil na zlatý oltář, který je před trůnem, ^{Rev 8:4}a dým kadidla s modlitbami svatých vystoupil z andělovy ruky před Boží tvář. ^{Rev 8:5}Anděl pak vzal tu kadidelnici, naplnil ji ohněm z oltáře a shodil ji na zem. Tehdy nastaly hlasy, hromobití, blýskání a zemětřesení.

První čtyři polnice

^{Rev 8:6}Těch sedm andělů se sedmi polnicemi se pak připravilo k troubení.

^{Rev 8:7}Když zatroubil první anděl, nastalo krupobití a oheň smíšený s krví a bylo to svrženo na zem. Shořela třetina země, shořela třetina stromů a shořela veškerá zeleň.

^{Rev 8:8}Když zatroubil druhý anděl, jako by byla do moře vržena veliká ohnivě planoucí hora. Třetina moře se obrátila v krev ^{Rev 8:9}a v tom moři zemřela třetina stvoření majících duši a třetina lodí byla zničena.

^{Rev 8:10}Když zatroubil třetí anděl, spadla z nebe veliká hvězda hořící jako pochodeň a padla na třetinu řek a na prameny vod. ^{Rev 8:11}Jméno té hvězdy je Pelyněk. Třetina vod se tehdy obrátila v pelyněk a mnoho lidí kvůli těm vodám zemřelo, neboť zhořkly.

^{Rev 8:12}Když zatroubil čtvrtý anděl, byla zasažena třetina slunce, třetina měsíce a třetina hvězd, aby se jich třetina zatměla a třetina dne neměla světlo a podobně i noc.

^{Rev 8:13}Potom jsem uviděl, jak prostředkem nebe letí jakýsi orel, a slyšel jsem ho hlasitě křičet: „Běda, běda, běda obyvatelům země! Ještě tři andělé mají zatroubit na své polnice!“

Kapitola 9

Pátá polnice

^{Rev 9:1}Když zatroubil pátý anděl, uviděl jsem hvězdu, jež spadla z nebe na zem a byl jí dán klíč od bezedné propasti. ^{Rev 9:2}Když tu bezednou propast otevřela, vystoupil z propasti dým jako dým z veliké pece a dýmem té propasti se zatmělo slunce i ovzduší.

^{Rev 9:3}Z toho dýmu pak vyšly na zem kobylky, jimž byla dána moc, taková moc, jakou mají pozemští štíři. ^{Rev 9:4}Bylo jim řečeno, aby neškodily trávě na zemi ani žádné zeleni ani žádnému stromu, jenom lidem, kteří nemají na čele Boží znamení. ^{Rev 9:5}Nemohly je zabíjet, ale trýznily je po pět měsíců a jejich trýznění bylo jako trýznění od štíra, když bodne člověka. ^{Rev 9:6}(V těch dnech budou lidé hledat smrt, ale nenaleznou ji; budou toužit zemřít, ale smrt od nich uteče.)

^{Rev 9:7}Vzhledem byly ty kobylky podobné koním připraveným k boji. Na jejich hlavách byly jakoby koruny podobné zlatu a jejich tváře byly jako tváře lidí. ^{Rev 9:8}Měly vlasy jako vlasy žen a jejich zuby byly jako lví. ^{Rev 9:9}Také měly pancíře jako pancíře ze železa a zvuk jejich křídel byl jako zvuk vozů, když množství koní běží do boje. ^{Rev 9:10}Měly ocasy s bodci jako mají štíři a v těch ocasech měly moc ubližovat lidem po pět měsíců. ^{Rev 9:11}Měly nad sebou krále, anděla propasti, který se hebrejsky jmenuje Abaddon a v řečtině má jméno Apollyon, Zhoubce.

^{Rev 9:12}První „běda“ pominulo, hle, dvojí „běda“ se blíží!

Šestá polnice

^{Rev 9:13}Když zatroubil šestý anděl, uslyšel jsem jakýsi hlas ze čtyř rohů zlatého oltáře, který je před Boží tváří, ^{Rev 9:14}jak řekl šestému andělu s polnicí: „Rozvaž ty čtyři anděly, kteří jsou svázáni u veliké řeky Eufrat!“ ^{Rev 9:15}Tehdy byli rozvázáni ti čtyři andělé, připravení pro tu hodinu, den, měsíc a rok, aby pobili třetinu lidí. ^{Rev 9:16}Jejich vojsko čítalo dvě stě milionů jezdců – zaslechl jsem totiž jejich počet.

^{Rev 9:17}Ve vidění jsem spatřil koně a na nich jezdce s pancíři v barvě ohně, hyacintu a síry. Hlavy těch koní byly jako hlavy lvů a z tlam jim vycházel oheň, dým a síra. ^{Rev 9:18}Těmito třemi ranami, ohněm, dýmem a sírou, jež jim vycházely z tlam, byla pobita třetina lidí. ^{Rev 9:19}Moc těch koní je v jejich tlamách a ocasech. Jejich ocasy jsou jako hadi s hlavami, a těmi šíří zkázu.

^{Rev 9:20}Ostatní lidé, kteří nezemřeli těmito ranami, však nečinili pokání ze skutků svých rukou; nepřestali se klanět démonům a modlám ze zlata, stříbra, mědi, kamene a dřeva, které nevidí, neslyší ani nechodí. ^{[3107]Rev 9:21}Nečinili také pokání ze svých vražd ani ze svého čarování, ze svého smilstva ani ze svých krádeží.

Kapitola 10

Anděl s otevřenou knížkou

^{Rev 10:1}Uviděl jsem také jiného silného anděla, jak sestupuje z nebe, oblečen oblakem. Na hlavě měl duhu, jeho tvář byla jako slunce a jeho nohy jako ohnivé sloupy. ^{Rev 10:2}V ruce měl otevřenou knížku a postavil se pravou nohou na moře a levou na zem. ^{Rev 10:3}Vykřikl mocným hlasem, jako když řve lev, a poté, co vykřikl, promluvilo svými hlasy sedm hromů.

^{Rev 10:4}Když zaznělo těch sedm hromů, chtěl jsem psát. Uslyšel jsem ale hlas z nebe: „Zapečeť, co řeklo těch sedm hromů, a nepiš to.“

^{Rev 10:5}Tehdy ten anděl, kterého jsem viděl stát na moři a na zemi, pozvedl pravou ruku k nebi ^{Rev 10:6}a přísahal při Živém na věky věků, který stvořil nebe i to, co je v něm, zemi i to, co je na ní, a moře i to, co je v něm, že už nebude více času, ^{Rev 10:7}ale že ve dnech hlasu sedmého anděla, až bude troubit, bude dokonáno Boží tajemství, jak to oznámil svým služebníkům prorokům.

^{Rev 10:8}Ten hlas, který jsem předtím slyšel z nebe, pak ke mně znovu promluvil: „Jdi, vezmi z ruky anděla stojícího na moři a na zemi tu otevřenou knížku.“ ^{Rev 10:9}Šel jsem tedy k tomu andělu a řekl mu: „Dej mi tu knížku.“ Odpověděl: „Vezmi ji a sněz. V břiše ti způsobí hořkost, ale v ústech ti bude sladká jako med.“ ^{[3108]Rev 10:10}Vzal jsem tedy tu knížku z ruky anděla a snědl jsem ji. V ústech mi byla sladká jako med, ale když jsem ji snědl, měl jsem v břiše hořko.

^{Rev 10:11}Poté mi bylo řečeno: „Musíš znovu prorokovat mnoha lidem, národům, jazykům i králům.“

Kapitola 11

Dva svědkové

^{Rev 11:1}Byla mi dána hůl jako měřicí tyč a bylo mi řečeno: „Vstaň a změř Boží chrám i oltář i ty, kteří se v něm klanějí. ^{Rev 11:2}Nádvoří, které je venku před chrámem, však vynech a neměř ho, neboť bylo dáno pohanům a ti budou šlapat po svatém městě dvaačtyřicet měsíců. ^{Rev 11:3}Zmocním ale dva své svědky, kteří budou prorokovat tisíc dvě stě šedesát dní, oblečeni pytlovinou.“

^{Rev 11:4}To jsou ty dvě olivy a dva svícny stojící před tváří Pána vší země. ^{[3109]Rev 11:5}Kdyby jim chtěl někdo ublížit, vyjde z jejich úst oheň a pohltí jejich nepřátele. Kdyby jim chtěl někdo ublížit, musí takto zahynout. ^{Rev 11:6}Ti dva mají moc zavřít nebe, aby za dnů jejich prorokování nepršel déšť. Mají také moc nad vodami, aby je obraceli v krev a aby zasáhli zemi jakoukoli ranou, kdykoli budou chtít.

^{Rev 11:7}Až ale dokončí své svědectví, ona šelma vystupující z propasti proti nim povede válku, zvítězí nad nimi a zabije je. ^{Rev 11:8}Jejich mrtvoly budou ležet na ulici toho velikého města, které se duchovně nazývá Sodoma a Egypt, kde byl také ukřižován náš Pán. ^{Rev 11:9}Mnoho lidí z různých kmenů, jazyků a národů se bude dívat na jejich mrtvoly po tři a půl dne a nedovolí jejich mrtvoly pochovat do hrobu. ^{Rev 11:10}Obyvatelé země se nad nimi budou radovat a veselit a budou si navzájem posílat dary, protože ti dva proroci trýznili obyvatele země.

^{Rev 11:11}Po třech a půl dnech do nich ale ke zděšení těch, kdo to viděli, vstoupil duch života od Boha. ^{Rev 11:12}Uslyšeli mocný hlas z nebe: „Vystupte sem!“ a před zraky svých nepřátel vystoupili v oblaku do nebe. ^{Rev 11:13}V tu hodinu nastalo veliké zemětřesení a desetina města padla. Sedm tisíc lidí v tom zemětřesení zahynulo a ostatní dostali strach a vzdali slávu nebeskému Bohu.

^{Rev 11:14}Druhé „běda“ pominulo, hle, třetí „běda“ se rychle blíží:

Sedmá polnice

^{Rev 11:15}Tehdy zatroubil sedmý anděl a v nebi zazněly mocné hlasy říkající:

„Království světa
se stala královstvím našeho Pána
a jeho Mesiáše,
jenž bude kralovat na věky věků!“

^{Rev 11:16}Tehdy těch čtyřiadvacet starců, kteří sedí na svých trůnech před Božím obličejem, padlo na tváře a klanělo se Bohu ^{Rev 11:17}se slovy:

„Děkujeme tobě, Pane Bože Všemohoucí,
který jsi a kterýs byl,
že ses chopil své veliké moci
a ujal ses kralování!

^{Rev 11:18}Národy se vzbouřily, ^[3110] ale přišel tvůj hněv,
přišel čas soudu nad všemi mrtvými
a čas odplaty pro tvé služebníky, proroky a svaté
i pro všechny, kdo ctí tvé jméno, malé i veliké,
přišel čas zkázy těch, kdo kazí zem.“

^{Rev 11:19}Tehdy se otevřel Boží chrám v nebi a v jeho chrámu byla vidět truhla jeho smlouvy. Nastalo veliké blýskání, hlasy a hromobití, zemětřesení a veliké krupobití.

Kapitola 12

Žena a drak

^{Rev 12:1}Na nebi se ukázalo veliké znamení: žena oděná sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na hlavě měla korunu dvanácti hvězd. ^{Rev 12:2}Byla těhotná a křičela bolestí, neboť začínala rodit.

^{Rev 12:3}Pak se na nebi ukázalo jiné znamení: hle, veliký rudý drak se sedmi hlavami a deseti rohy, a na těch hlavách sedm korun. ^{Rev 12:4}Jeho ocas vlekl třetinu nebeských hvězd a svrhl je na zem. Tento drak se postavil před ženu, která měla porodit, aby její dítě sežral, jakmile ho porodí. ^{Rev 12:5}Ale když porodila syna, muže, který má pást všechny národy železnou holí, ^[3111] byl její syn vytržen k Bohu a jeho trůnu. ^{Rev 12:6}A ta žena utekla na poušť, kde měla od Boha připravené místo, aby ji tam živili tisíc dvě stě šedesát dní.

^{Rev 12:7}V nebi nastal boj: Michael a jeho andělé bojovali s drakem. A drak bojoval, i jeho andělé, ^{Rev 12:8}ale nic nezmohli. Na nebi už se pro ně nenašlo místo ^{Rev 12:9}a ten veliký drak – ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který svádí celý svět – byl svržen. Byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.

^{Rev 12:10}A uslyšel jsem mocný hlas, jak v nebi říká:

„Teď přišlo vítězství, moc
a království našeho Boha
a vláda jeho Mesiáše,
neboť byl svržen žalobce našich bratrů,
který je dnem i nocí obviňoval před Bohem.
^{Rev 12:11}Zvítězili však nad ním krví Beránka
a slovem svého svědectví
a nelpěli na svém životě až do smrti.
^{Rev 12:12}Veselte se proto, nebesa
i vy, kdo v nich přebýváte.
Běda však těm, kdo bydlí na zemi a na moři,
neboť k vám sestoupil ďábel s velikým hněvem,
neboť ví, že má málo času.“

^{Rev 12:13}Když drak uviděl, že byl svržen na zem, začal pronásledovat tu ženu, která porodila toho muže. ^{Rev 12:14}Žena však dostala dvě mocná orlí křídla, aby před tím hadem uletěla na poušť, na své místo, kde bude živena čas a časy a půl času. ^{[3112]Rev 12:15}Had ze své tlamy vychrlil za tou ženou vodu jako řeku, aby ji strhl proud. ^{Rev 12:16}Země však ženě pomohla: otevřela ústa a pohltila řeku, kterou ze své tlamy vychrlil drak. ^{Rev 12:17}Tehdy se drak na ženu rozhněval a odešel svést boj s ostatními z jejího semene, kteří zachovávají Boží přikázání a drží se Ježíšova svědectví. ^{Rev 12:18}Zastavil se ^[3113] na mořském břehu.

Kapitola 13

Šelma vystupující z moře

^{Rev 13:1}Vtom jsem spatřil, jak z moře vystupuje šelma se sedmi hlavami a deseti rohy; na těch rozích měla deset korun a na hlavách rouhavé jméno. ^{Rev 13:2}Šelma, kterou jsem spatřil, byla podobná pardálu, ale její nohy byly jako medvědí a její tlama jako tlama lva. Drak jí dal svou sílu, svůj trůn i velikou moc.

^{Rev 13:3}Jedna z jejích hlav vypadala jako smrtelně zraněná, ale její smrtelná rána se uzdravila. Celá země šla v úžasu za tou šelmou ^{Rev 13:4}a lidé se klaněli draku, který dal té šelmě moc; klaněli se i šelmě se slovy: „Kdo je podobný té šelmě? Kdo s ní může bojovat?“

^{Rev 13:5}Dostala ústa, jež vedla pyšné a rouhavé řeči, a byla jí dána moc působit dvaačtyřicet měsíců. ^{Rev 13:6}Ta ústa otvírala, aby se rouhala Bohu a urážela jeho jméno, jeho stánek i ty, kteří přebývají v nebi. ^{Rev 13:7}Bylo jí dáno, aby svedla boj se svatými a přemohla je. Dostala moc nad každým kmenem, lidem, jazykem i národem: ^{Rev 13:8}Budou se jí klanět všichni obyvatelé země, každý, jehož jméno není od stvoření světa zapsáno v knize života zabitého Beránka.

^{Rev 13:9}Má-li někdo uši, slyš:

^{Rev 13:10}Kdo má jít do zajetí,
do zajetí půjde.
Kdo má být zabit ^[3114] mečem,
ten mečem padne. ^[3115]

Zde je zapotřebí vytrvalosti a věrnosti svatých.

Šelma vystupující ze země

^{Rev 13:11}Potom jsem spatřil jinou šelmu, jak vystupuje ze země: měla dva rohy jako Beránek, ale mluvila jako drak. ^{Rev 13:12}Ta vykonává všechnu moc té první šelmy před její tváří a působí, že se země i její obyvatelé budou klanět té první šelmě, jejíž smrtelná rána se uzdravila. ^{Rev 13:13}Koná zázračná znamení, působí dokonce i to, aby před zraky lidí sestupoval oheň z nebe na zem. ^{Rev 13:14}Těmi znameními, která jí bylo dáno konat před tváří šelmy, svádí ty, kdo bydlí na zemi. Říká obyvatelům země, aby vytvořili obraz té šelmě, která měla ránu od meče, ale ožila.

^{Rev 13:15}Bylo jí dáno, aby obrazu té šelmy vdechla život, takže obraz šelmy začal mluvit a nechal zabít všechny, kdo se mu neklaněli. ^{Rev 13:16}Všem malým i velkým, bohatým i chudým, svobodným i otrokům nechá dát znamení na pravou ruku nebo na čelo, ^{Rev 13:17}takže nikdo nebude moci kupovat ani prodávat, nebude-li mít to znamení – jméno šelmy nebo číslo jejího jména.

^{Rev 13:18}Zde je zapotřebí moudrosti. Kdo tomu rozumí, ať spočte číslo té šelmy, neboť je to číslo člověka. To číslo je 666.

Kapitola 14

Píseň Beránkových paniců

^{Rev 14:1}A hle, spatřil jsem Beránka, stojícího na hoře Sion, a s ním sto čtyřiačtyřicet tisíc těch, kteří měli na čelech napsané jeho jméno a jméno jeho Otce. ^{Rev 14:2}Uslyšel jsem také hlas z nebe jako zvuk mnohých vod, jako zvuk velikého hromu. A ten zvuk, který jsem slyšel, byl jako když hudebníci hrají na loutny.

^{Rev 14:3}Zpívali jakoby novou píseň před trůnem a před těmi čtyřmi bytostmi i před těmi starci. Tu píseň se nikdo nemohl naučit, jen těch sto čtyřiačtyřicet tisíc vykoupených ze země. ^{Rev 14:4}To jsou ti, kteří se neposkvrnili se ženami, neboť jsou panicové. To jsou ti, kteří následují Beránka, kamkoli jde; ti byli vykoupeni z lidí jako prvotiny Bohu a Beránkovi. ^{Rev 14:5}V jejich ústech nemá místo lež; jsou bez vady.

Tři andělé

^{Rev 14:6}Spatřil jsem také jiného anděla, letícího středem nebe, který měl věčné evangelium, aby je kázal obyvatelům země – každému národu, kmenu, jazyku i lidu – ^{Rev 14:7}jak říká mocným hlasem: „Bojte se Boha a vzdejte mu chválu, neboť přišla hodina jeho soudu. Klanějte se Tomu, který stvořil nebe, zemi, moře i prameny vod!“

^{Rev 14:8}Za ním letěl druhý anděl se slovy: „Padlo, padlo to veliké město Babylon, ^[3116] neboť napájelo všechny národy vínem svého vášnivého smilstva!“

^{Rev 14:9}Za nimi pak letěl ještě třetí anděl a volal mocným hlasem: „Klaní-li se někdo šelmě a jejímu obrazu a přijímá-li její znamení na čelo nebo na ruku, ^{Rev 14:10}i ten bude pít neředěné víno Božího hněvu, které je vlito do kalichu jeho rozhorlení; bude trýzněn ohněm a sírou před tváří svatých andělů a před tváří Beránka. ^{Rev 14:11}Dým jejich muk bude stoupat na věky věků! Ti, kdo se klanějí šelmě a jejímu obrazu, a kdokoli přijme znamení jejího jména, nebudou mít odpočinutí dnem ani nocí!“

^{Rev 14:12}Zde je zapotřebí vytrvalosti svatých, kteří se drží Božích přikázání a Ježíšovy víry.

^{Rev 14:13}Potom jsem uslyšel hlas z nebe: „Piš: ‚Blaze mrtvým, kteří od této chvíle umírají v Pánu.‘ Ano, praví Duch, ať si odpočinou od své námahy; vždyť jejich skutky je provázejí.“

Sklizeň země

^{Rev 14:14}A hle, spatřil jsem bílý oblak a na tom oblaku seděl jakoby Syn člověka. ^[3117] Na hlavě měl zlatou korunu a v ruce ostrý srp.

^{Rev 14:15}Z chrámu vyšel další anděl a volal mocným hlasem na toho, který seděl na oblaku: „Napřáhni srp a žni, neboť nadešla hodina sklizně. Sklizeň země dozrála!“ ^{Rev 14:16}Tehdy ten, který seděl na oblaku, mrštil svůj srp na zem a země byla sklizena.

^{Rev 14:17}Z chrámu, který je v nebi, pak vyšel další anděl a také on měl ostrý srp. ^{Rev 14:18}A od oltáře vyšel ještě další anděl, který měl moc nad ohněm, a zavolal mocným hlasem na toho, který měl ostrý srp: „Napřáhni svůj ostrý srp a skliď hrozny vinice země, neboť její hrozny dozrály!“ ^{Rev 14:19}Tehdy ten anděl vrhl svůj srp na zem, sklidil víno země a vhodil je do velikého lisu Božího hněvu. ^{[3118]Rev 14:20}Ten lis byl šlapán venku za městem a z lisu tekla krev až po uzdy koní na šestnáct set honů ^[3119] daleko.

Kapitola 15

Mojžíšova a Beránkova píseň

^{Rev 15:1}Potom jsem na nebi uviděl jiné znamení, veliké a předivné: sedm andělů, kteří mají sedm posledních ran; neboť skrze ně má být dokonán Boží hněv.

^{Rev 15:2}Uviděl jsem jakoby skleněné moře smíšené s ohněm a také ty, kteří zvítězili nad šelmou, nad jejím obrazem a nad číslem jejího jména. Stáli na tom skleněném moři, měli Boží loutny ^{Rev 15:3}a zpívali píseň Božího služebníka Mojžíše a píseň Beránkovu:

„Veliké a předivné jsou tvé skutky,
Pane Bože Všemohoucí,
spravedlivé a pravé jsou tvé cesty,
Králi národů! ^{[3120]
Rev 15:4}Kdo by tě nectil, Pane,
kdo by tvé jméno nechválil?
Vždyť ty jediný jsi svatý!
Všechny národy přijdou
a před tebou se skloní,
neboť tvé spravedlivé soudy byly zjeveny!“

^{Rev 15:5}Potom jsem spatřil, jak se v nebi otevřel chrám stánku svědectví. ^{Rev 15:6}Z chrámu vyšlo sedm andělů, kteří měli těch sedm ran, a byli oblečeni běloskvoucím plátnem a na prsou byli přepásáni zlatými pásy. ^{Rev 15:7}Jedna z těch čtyř bytostí dala těm sedmi andělům sedm zlatých číší plných hněvu Boha živého na věky věků. ^{Rev 15:8}Chrám se naplnil dýmem od Boží slávy a od jeho moci; nikdo nemohl vejít do chrámu, dokud se nevykoná sedm ran těch sedmi andělů.

Kapitola 16

Sedm číší Božího hněvu

^{Rev 16:1}Tehdy jsem uslyšel z chrámu mocný hlas, jak říká těm sedmi andělům: „Jděte, vylijte těch sedm číší Božího hněvu na zem.“

^{Rev 16:2}První odešel, vylil svou číši na zem a na lidech, kteří měli znamení šelmy, i na těch, kteří se klaněli jejímu obrazu, vyvstaly zlé a zhoubné vředy.

^{Rev 16:3}Druhý pak vylil svou číši do moře. To se obrátilo jakoby v krev mrtvého a veškerá živá duše v moři zemřela.

^{Rev 16:4}Třetí pak vylil svou číši na řeky a na prameny vod a obrátily se v krev. ^{Rev 16:5}A slyšel jsem anděla vod, jak říká:

„Jsi spravedlivý, ty Svatý,
ty, který jsi a kterýs byl,
že jsi to usoudil!
^{Rev 16:6}Protože prolévali krev svatých a proroků,
tys jim dal pít krev, jak si zaslouží.“

^{Rev 16:7}Tehdy jsem uslyšel, jak se od oltáře ozvalo:

„Ano, Pane Bože Všemohoucí,
tvé soudy jsou pravdivé a spravedlivé.“

^{Rev 16:8}Čtvrtý pak vylil svou číši na slunce a bylo mu dáno pálit lidi ohněm. ^{Rev 16:9}Lidé byli páleni velikým žárem a rouhali se jménu Boha, který má moc nad těmi ranami, avšak nečinili pokání, aby mu vzdali slávu.

^{Rev 16:10}Pátý pak vylil svou číši na trůn té šelmy a její království bylo zatemněno. Lidé se bolestí kousali do jazyka ^{Rev 16:11}a rouhali se nebeskému Bohu pro své bolesti a pro své vředy, avšak nečinili pokání ze svých skutků.

^{Rev 16:12}Šestý pak vylil svou číši na tu velikou řeku Eufrat a její voda vyschla, aby byla připravena cesta králům od východu slunce. ^{Rev 16:13}Tehdy jsem uviděl z úst draka, z úst šelmy a z úst falešného proroka vycházet tři nečisté duchy podobné žabám. ^{Rev 16:14}Jsou to duchové démonů, kteří konají zázračná znamení a vycházejí ke králům země a celého světa, aby je shromáždili k bitvě toho velikého dne Všemohoucího Boha.

^{Rev 16:15}„Hle, přicházím jako zloděj. ^[3121] Blaze tomu, kdo bdí a střeží svá roucha, aby nechodil nahý a nebyla vidět jeho hanba.“

^{Rev 16:16}A shromáždil je na místo, které se hebrejsky jmenuje Armagedon. ^[3122]

^{Rev 16:17}Sedmý pak vylil svou číši na ovzduší a z chrámu zazněl od trůnu mocný hlas: „Stalo se!“ ^{Rev 16:18}Nastaly hlasy, hromobití, blýskání a veliké zemětřesení – tak veliké zemětřesení, jaké nebylo, co jsou lidé na zemi. ^{Rev 16:19}To veliké město se tehdy roztrhlo na tři díly a města národů padla. Veliký Babylon byl připomenut před Boží tváří a Bůh mu dal kalich s vínem svého vášnivého hněvu. ^{Rev 16:20}Tehdy zmizely všechny ostrovy a hory se nedaly najít. ^{Rev 16:21}Z nebe padaly na lidi veliké kroupy těžké jako cent. A kvůli ráně těch krup se lidé rouhali Bohu, neboť ta rána byla nesmírně veliká.

Kapitola 17

Nevěstka sedící na šelmě

^{Rev 17:1}Tehdy přišel jeden z těch sedmi andělů, kteří měli sedm číší, a promluvil ke mně: „Pojď, ukážu ti odsouzení veliké nevěstky, která sedí na mnohých vodách, ^{Rev 17:2}se kterou smilnili králové země a obyvatelé země se opili vínem jejího smilstva.“ ^{Rev 17:3}A odnesl mě v Duchu na poušť.

Tehdy jsem uviděl ženu sedící na rudé šelmě, jež byla plná jmen rouhání a měla sedm hlav a deset rohů. ^{Rev 17:4}Ta žena byla oblečena purpurem a šarlatem a pokryta zlatem, drahokamy a perlami. V ruce měla zlatý kalich plný ohavností a nečistoty svého smilstva ^{Rev 17:5}a na čele měla napsané tajemné jméno:

VELIKÝ BABYLON,

MATKA NEVĚSTEK A OHAVNOSTÍ ZEMĚ.

^{Rev 17:6}Takto jsem viděl tu ženu opilou krví svatých a krví Ježíšových mučedníků. Když jsem ji spatřil, strnul jsem v naprostém úžasu.

^{Rev 17:7}„Proč se tak divíš?“ řekl mi anděl. „Já ti povím tajemství té ženy i šelmy, která ji nese, jež má sedm hlav a deset rohů. ^{Rev 17:8}Šelma, kterou jsi viděl, byla a není a má vystoupit z propasti a jít do záhuby. A obyvatelé země, ti, jejichž jméno není od stvoření světa zapsáno v knize života, užasnou, až uvidí tu šelmu, která byla a není, ale znovu se objeví.

^{Rev 17:9}Zde je zapotřebí moudré mysli: Těch sedm hlav je sedm hor, na kterých ta žena sedí. Je také sedm králů. ^{Rev 17:10}Pět jich padlo, jeden je a další ještě nepřišel; a až přijde, musí zůstat na krátký čas. ^{Rev 17:11}Šelma, která byla a není, ta je osmý král; je z těch sedmi a jde do záhuby. ^{Rev 17:12}Deset rohů, které jsi viděl, je deset králů, kteří se ještě neujali kralování, ale mají přijmout moc jako králové v jednu hodinu spolu se šelmou. ^{Rev 17:13}Ti mají jedno mínění a svou sílu a moc dají šelmě. ^{Rev 17:14}Ti budou bojovat s Beránkem, a Beránek nad nimi zvítězí – neboť je Pán pánů a Král králů – a s ním i jeho povolaní, vyvolení a věrní.“

^{Rev 17:15}Potom mi řekl: „Vody, které jsi viděl a kde ta nevěstka sedí, jsou lidé a zástupy, národy a jazyky. ^{Rev 17:16}Těch deset rohů, které jsi viděl na šelmě, začne tu nevěstku nenávidět a nechá ji zpustošit a obrat donaha; budou požírat její tělo a spálí ji ohněm. ^{Rev 17:17}Neboť Bůh vložil do jejich srdcí, aby vykonali jeho záměr, a tak budou jednoho mínění a předají své království šelmě, dokud se nenaplní Boží slova. ^{Rev 17:18}Žena, kterou jsi spatřil, je to veliké město, které kraluje nad králi země.“

Kapitola 18

Pád Babylonu

^{Rev 18:1}Potom jsem spatřil jiného anděla, jak sestupuje z nebe: měl velikou moc a země byla ozářena jeho slávou. ^{Rev 18:2}Ten vykřikl mocným hlasem:

„Padla, padla ta veliká říše Babylon
a stala se příbytkem démonů,
doupětem všech nečistých duchů,
doupětem všech nečistých ptáků,
doupětem všech nečistých a ohavných šelem! ^{[3123]
Rev 18:3}Z vína jejího vášnivého smilstva
totiž pily ^[3124] všechny národy,
králové země s ní smilnili
a kupci země zbohatli z mohutnosti jejího hýření.“

^{Rev 18:4}Tehdy jsem uslyšel jiný hlas z nebe:

„Vyjděte z ní, můj lide, abyste unikli jejím hříchům,
abyste nedostali z jejích ran! ^{[3125]
Rev 18:5}Vždyť její hříchy dosáhly až k nebi
a Bůh si připomenul její zločiny.
^{Rev 18:6}Odplaťte jí tak, jak sama splácela,
a podle jejích skutků jí dejte dvojnásob;
do kalichu, jenž namíchala,
jí namíchejte dvojnásob!
^{Rev 18:7}Nakolik se chlubila, nakolik hýřila,
tolik jí dejte muk a kvílení.
Myslí si o sobě: ‚Trůním, jsem královna!
Nejsem vdova a nevím, co je žal.‘“ ^[3126]

^{Rev 18:8}V jediný den proto přijdou její rány: smrt, nářek a hlad; a bude spálena ohněm, neboť Pán Bůh, který ji soudí, je silný. ^{Rev 18:9}Králové země, kteří s ní smilnili a hýřili, ji budou oplakávat a budou nad ní kvílet, až uvidí dým jejího pálení. ^{Rev 18:10}Pro hrůzu jejích muk zůstanou stát zdálky a řeknou:

„Běda, běda, město veliké,
Babylone, město mocné –
tvůj ortel přišel v jedné hodině!“

^{Rev 18:11}I kupci země nad ní budou plakat a truchlit, neboť už nikdo nekoupí jejich zboží: ^{Rev 18:12}náklady zlata, stříbra, drahokamů a perel; kmentu, purpuru, hedvábí a šarlatu; veškeré vonné dříví, všechno zboží ze slonoviny a všechno zboží z nejdražšího dřeva, mědi, železa i mramoru; ^{Rev 18:13}skořici a vonné koření, voňavky, mast i kadidlo; víno, olej, mouku i pšenici; dobytek, ovce, koně i vozy; a těla i duše lidí.

^{Rev 18:14}„Sklizeň, po níž jsi prahla, tě opustila,
všechen lesk a nádheru jsi ztratila,
vše nenávratně zmizelo!“

^{Rev 18:15}Obchodníci s těmito věcmi, kteří na ní zbohatli, se pro hrůzu z jejích muk zastaví v povzdálí a budou plakat, truchlit ^{Rev 18:16}a naříkat:

„Běda, běda, město veliké,
oblékané kmentem, purpurem a šarlatem,
pokryté zlatem, drahokamy a perlami –
^{Rev 18:17}takové bohatství zničeno v jedné hodině!“

Každý kormidelník i veškeré množství těch, kdo se plaví na lodích, námořníci a všichni, kdo pracují na moři, zůstali stát v povzdálí, ^{Rev 18:18}a když viděli dým jejího pálení, začali volat: „Které bylo podobné tomuto velikému městu?“ ^{Rev 18:19}Sypali si prach na hlavu a s pláčem a kvílením křičeli:

„Běda, běda, město veliké,
z jehož blahobytu zbohatli
všichni námořní rejdaři –
bylo zničeno v jedné hodině!“

^{Rev 18:20}Vesel se nad tím městem, nebe,
svatí apoštolové i proroci –
Bůh je odsoudil za to,
jak odsuzovalo vás!

^{Rev 18:21}Tehdy jeden silný anděl zvedl balvan veliký jako mlýnský kámen a vrhl jej do moře se slovy:

„Tak prudce bude svržen Babylon, město veliké,
tak nenávratně zanikne!

^{Rev 18:22}Hlas hráčů na loutnu, zpěváků, pištců a trubačů
už v tobě nikdo neuslyší,
žádný řemeslník kteréhokoli řemesla
se v tobě už nikdy nenajde,
ani zvuk mlýnského kamene
se v tobě už nikdy neozve.
^{Rev 18:23}Světlo lampy
se v tobě už nikdy nerozsvítí,
hlas ženicha a nevěsty
už v tobě nikdo neuslyší,
neboť tví obchodníci byli pány země
a tvá kouzla sváděla všechny národy.

^{Rev 18:24}To město je potřísněno krví proroků a svatých
i všech zavražděných na zemi.“

Kapitola 19

Svatba Beránkova

^{Rev 19:1}Potom jsem uslyšel mocný hlas velikého zástupu v nebi:

„Haleluja!
Vítězství, sláva i moc našemu Bohu!
^{Rev 19:2}Pravdivé a spravedlivé jsou jeho soudy,
neboť odsoudil tu velikou nevěstku,
která svým smilstvem zkazila zemi,
a pomstil krev svých služebníků,
kterou měla na rukou!“

^{Rev 19:3}A znovu opakovali:

„Haleluja!
Její dým stoupá na věky věků.“

^{Rev 19:4}Těch čtyřiadvacet starců a ty čtyři bytosti padli a klaněli se Bohu sedícímu na trůnu:

„Amen! Haleluja!“

^{Rev 19:5}A od trůnu se ozvalo:

„Chvalte našeho Boha,
všichni jeho služebníci
a vy, kdo jej ctíte, malí i velcí!“

^{Rev 19:6}Tehdy jsem uslyšel hlas jakoby velikého zástupu, jako zvuk mnohých vod a jako zvuk silných hromů:

„Haleluja!
Pán Bůh Všemohoucí se ujal kralování!
^{Rev 19:7}Radujme se, jásejme a vzdejme mu slávu,
neboť nadešla svatba Beránkova!
Jeho manželka se připravila,
^{Rev 19:8}a bylo jí dáno, aby si oblékla zářivě čistý kment.“

(A ten kment jsou spravedlivé činy svatých.)

^{Rev 19:9}Tehdy mi řekl: „Piš: Blaze těm, kteří jsou pozváni k Beránkově svatební večeři.“ A dodal: „Toto jsou pravá Boží slova.“

^{Rev 19:10}Padl jsem tedy k jeho nohám, abych se mu klaněl, ale on mi řekl: „Pozor, nedělej to! Jsem jen Boží služebník, tak jako ty a tvoji bratři, kteří mají Ježíšovo svědectví. Klaněj se Bohu!“ Vždyť Ježíšovo svědectví je duchem proroctví.

Jezdec na bílém koni

^{Rev 19:11}Uviděl jsem otevřené nebe, a hle, bílý kůň, a ten, který na něm seděl, se jmenoval Věrný a Pravý, jenž spravedlivě soudí i bojuje. ^{Rev 19:12}Jeho oči byly jako plamen ohně, na hlavě měl množství korun a měl napsané jméno, které nezná nikdo kromě něj. ^{Rev 19:13}Byl oblečen rouchem nasáklým krví a jeho jméno je Slovo Boží. ^{Rev 19:14}Za ním jela nebeská vojska na bílých koních, oblečená bílým a čistým kmentem. ^{Rev 19:15}Z jeho úst vycházel ostrý meč, aby jím bil národy. On sám je bude pást železnou holí; ^[3127] on sám bude šlapat vinný lis planoucího hněvu ^[3128] Všemohoucího Boha. ^{Rev 19:16}Na svém rouchu a na boku má napsané jméno: KRÁL KRÁLŮ A PÁN PÁNŮ.

^{Rev 19:17}Potom jsem uviděl jednoho anděla, jak stojí ve slunci; a vykřikl mocným hlasem na všechny ptáky létající středem nebe: „Pojďte, shromážděte se k hostině velikého Boha, ^{Rev 19:18}abyste jedli těla králů, těla vojevůdců, těla silných, těla koní i těch, kdo na nich sedí, a těla všech lidí, svobodných i otroků, malých i velkých!“

^{Rev 19:19}A uviděl jsem šelmu a krále země i jejich vojska, jak se sjeli, aby svedli boj s Tím, který seděl na tom koni, a s jeho vojskem. ^{Rev 19:20}A ta šelma byla zajata a s ní ten falešný prorok, který před ní dělal divy, jimiž svedl ty, kdo přijali znamení šelmy a kdo se klaněli jejímu obrazu. Ti dva byli zaživa uvrženi do ohnivého jezera hořícího sírou ^{Rev 19:21}a ostatní pobil meč vycházející z úst Toho, který seděl na koni. Všichni ptáci se nasytili jejich těly.

Kapitola 20

Tisíc let

^{Rev 20:1}Potom jsem uviděl anděla sestupujícího z nebe, který měl v ruce klíč od propasti a veliký řetěz. ^{Rev 20:2}Ten se zmocnil draka, toho dávného hada, jenž je ďábel a satan, a svázal jej na tisíc let. ^{Rev 20:3}Uvrhl ho do propasti, zamkl a zapečetil ji nad ním, aby už nesváděl národy, dokud se nenaplní těch tisíc let; potom totiž musí být nakrátko propuštěn.

^{Rev 20:4}Spatřil jsem trůny a ty, kdo se na nich posadili, a byl jim svěřen soud. Viděl jsem také duše popravených pro Ježíšovo svědectví a pro Boží slovo, duše těch, kteří se neklaněli šelmě ani jejímu obrazu a nepřijali její znamení na čela ani na ruce. Ti ožili a kralovali s Kristem tisíc let. ^{Rev 20:5}Ostatní mrtví však neožili, dokud se nenaplnilo těch tisíc let. To je první vzkříšení. ^{Rev 20:6}Požehnaný a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení. Nad těmi ta druhá smrt nemá moc, ale budou kněžími Boha a Krista a budou s ním kralovat tisíc let.

^{Rev 20:7}Až uplyne těch tisíc let, satan bude propuštěn ze žaláře. ^{Rev 20:8}Vyjde svádět národy ve čtyřech koutech země, Goga a Magoga, ^[3129] aby je shromáždil k boji – takové množství, jako je písku v moři. ^{Rev 20:9}Zaplnili celý obzor, obklíčili ležení svatých i to milované město, ale z nebe sestoupil oheň a pohltil je. ^{Rev 20:10}Ďábel, který je sváděl, byl uvržen do jezera ohně a síry, kde je i šelma a falešný prorok; tam budou trýzněni dnem i nocí na věky věků.

Poslední soud

^{Rev 20:11}Tehdy jsem uviděl veliký bílý trůn a Toho, kdo na něm seděl, před jehož tváří zmizela země i nebe a nebylo pro ně nalezeno místo. ^{Rev 20:12}Potom jsem spatřil mrtvé, malé i velké, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. A byla otevřena ještě jiná kniha, totiž kniha života, a mrtví byli souzeni podle toho, co bylo zapsáno v těch knihách, totiž podle svých skutků.

^{Rev 20:13}Tehdy moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, také Smrt a Záhrobí vydaly mrtvé, kteří byli v nich; a každý byl souzen podle svých skutků. ^{Rev 20:14}Smrt i Záhrobí byly uvrženy do ohnivého jezera – to je ta druhá smrt. ^{Rev 20:15}Kdokoli nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera.

Kapitola 21

Činím všechno nové

^{Rev 21:1}Potom jsem uviděl nové nebe a novou zemi. ^[3130] Neboť první nebe a první země pominuly a moře již nebylo. ^{Rev 21:2}Uviděl jsem svaté město, Nový Jeruzalém, jak sestupuje od Boha z nebe, připravený jako nevěsta okrášlená pro svého muže.

^{Rev 21:3}Uslyšel jsem mocný hlas z trůnu: „Hle, Boží příbytek mezi lidmi. Bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; Bůh sám bude s nimi a bude jejich Bohem. ^{[3131]Rev 21:4}On jim setře každou slzu z očí a smrt už nebude, ani nářek ani křik ani bolest už nikdy nebude; neboť minulé věci pominuly.“ ^[3132]

^{Rev 21:5}Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, činím všechno nové.“ Řekl také: „Napiš, že tato slova jsou věrná a pravdivá.“ ^{Rev 21:6}Pak mi řekl: „Stalo se. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Já dám žíznícímu zdarma napít z pramene vody života.

^{Rev 21:7}Kdo vítězí, dostane toto vše za dědictví. Já mu budu Bohem a on mi bude synem. ^{Rev 21:8}Ale bázliví, nevěrní, ohavní, vrazi, smilníci, čarodějové, modláři i všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou – to je ta druhá smrt.“

Zářící město

^{Rev 21:9}Tehdy ke mně přišel jeden z těch sedmi andělů, kteří měli těch sedm číší plných sedmi posledních ran, a promluvil ke mně: „Pojď, ukážu ti Nevěstu, manželku Beránkovu.“

^{Rev 21:10}Odnesl mě v Duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi Svaté město, Jeruzalém, sestupující od Boha z nebe ^{Rev 21:11}a zářící Boží slávou. Jasem se podobal nejdražšímu kameni, jako kameni jaspisu jasnému jako křišťál. ^{Rev 21:12}Měl mohutnou a vysokou hradbu s dvanácti branami, na těch branách dvanáct andělů a napsaná jména dvanácti pokolení synů Izraele. ^{Rev 21:13}Tři brány byly z východu, tři brány ze severu, tři brány z jihu a tři brány ze západu. ^{Rev 21:14}Městská hradba měla dvanáct základů a na nich jména dvanácti Beránkových apoštolů.

^{Rev 21:15}Ten, který se mnou mluvil, měl zlatou měřicí tyč, aby změřil město, jeho brány i jeho hradbu. ^{Rev 21:16}(Město je rozloženo do čtverce: jeho délka je stejná jako šířka.) Změřil tedy město tou tyčí a jeho délka, šířka i výška byly stejné – 12 000 honů. ^{[3133]Rev 21:17}Potom změřil jeho hradbu: 144 loket ^[3134] lidské míry, která je mírou anděla.

^{Rev 21:18}Jeho hradba byla postavena z jaspisu, ale město bylo čisté zlato podobné čistému sklu. ^{Rev 21:19}Základy městské hradby byly ozdobeny všemi drahokamy: první základ byl jaspis, druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd, ^{Rev 21:20}pátý sardonyx, šestý karneol, sedmý chrysolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chrysopras, jedenáctý hyacint, dvanáctý ametyst.

^{Rev 21:21}A těch dvanáct bran bylo dvanáct perel: každá z těch bran byla z jedné perly. Ulice toho města byla ze zlata, čistého jako průhledné sklo.

^{Rev 21:22}V tom městě jsem ale neviděl žádný chrám. Jeho chrámem je totiž Pán Bůh Všemohoucí a Beránek. ^{Rev 21:23}To město nepotřebuje slunce ani měsíc, aby v něm svítily, neboť ho rozzářila Boží sláva a jeho lampou je Beránek. ^{Rev 21:24}Národy se budou procházet v jeho světle a králové země do něj přenesou svou slávu. ^{Rev 21:25}Jeho brány se ve dne nikdy nebudou zavírat, a noc tam nebude. ^{Rev 21:26}Přenesou do něj slávu a čest národů, ^{Rev 21:27}avšak rozhodně do něj nevejde nic znečišťujícího ani působícího ohavnost a lež, ale jen ti, kteří jsou zapsáni v Beránkově knize života.

Kapitola 22

^{Rev 22:1}Potom mi ukázal řeku s vodou života, jasnou jako křišťál, tekoucí z Božího a Beránkova trůnu ^{Rev 22:2}prostředkem ulice toho města. Po obou stranách řeky je strom života, jenž nese dvanáctero ovoce. Ten strom vydává ovoce každý měsíc a jeho listí je k uzdravení národů. ^[3135]

^{Rev 22:3}A tak již nebude žádné prokletí. V tom městě bude stát Boží a Beránkův trůn a jeho služebníci mu budou sloužit. ^{Rev 22:4}Budou hledět na jeho tvář a na čelech budou mít jeho jméno. ^{Rev 22:5}Nebude tam noc, takže nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť je osvětluje Pán Bůh; a budou kralovat na věky věků.

Přijdu brzy

^{Rev 22:6}Tehdy mi anděl řekl: „Tato slova jsou věrná a pravdivá.“ Pán Bůh, který dává Ducha prorokům, poslal svého anděla, aby ukázal svým služebníkům, co se musí brzy stát.

^{Rev 22:7}„Hle, přijdu brzy! Blaze tomu, kdo zachovává slova proroctví této knihy.“

^{Rev 22:8}Já Jan jsem to všechno viděl a slyšel. Když jsem to uslyšel a uviděl, padl jsem, abych se klaněl u nohou toho anděla, který mi tyto věci ukazoval. ^{Rev 22:9}On mi však řekl: „Pozor, nedělej to! Jsem jen Boží služebník, tak jako ty a tvoji bratři proroci a jako ti, kdo zachovávají slova této knihy. Klaněj se Bohu.“

^{Rev 22:10}Potom mi řekl: „Nezapečeťuj slova proroctví této knihy, ^[3136] neboť ten čas je blízko. ^{Rev 22:11}Kdo škodí, ať škodí dál, a kdo je špinavý, ať se dál špiní. Spravedlivý ať dál koná spravedlnost a svatý ať se dál posvěcuje.“

^{Rev 22:12}„Hle, přijdu brzy a má odplata se mnou, abych odplatil každému podle jeho skutků. ^{Rev 22:13}Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec, první i poslední.“

^{Rev 22:14}Blaze těm, kteří perou svá roucha, aby měli přístup ke stromu života a mohli vejít branami do města. ^{Rev 22:15}Psi, čarodějové, smilníci, vrahové a modláři však zůstanou venku stejně jako každý, kdo miluje a provozuje lež.

^{Rev 22:16}„Já Ježíš jsem poslal svého anděla, aby vám v církvích svědčil o těchto věcech. Já jsem ten kořen a rod Davidův, jasná jitřenka.“

^{Rev 22:17}Duch a Nevěsta říkají: „Přijď!“ Kdo slyší, ať také řekne: „Přijď!“ Kdo žízní, ať přijde, a kdo chce, ať zdarma nabere vodu života.

Epilog

^{Rev 22:18}Každého, kdo slyší prorocká slova této knihy, ujišťuji: Kdokoli k nim něco přidá, Bůh mu přidá ran v této knize zapsaných. ^{Rev 22:19}Kdokoli z prorockých slov této knihy něco odejme, Bůh odejme jeho díl ze stromu života a ze svatého města a z dobrých věcí v této knize zapsaných.

^{Rev 22:20}Ten, který vydává svědectví o těchto věcech, říká: „Přijdu brzy.“

Amen, přijď, Pane Ježíši!

^{Rev 22:21}Milost Pána Ježíše se všemi. ^[3137]